Page 1

ČINOHRA Drama

Jak JE důležité míti Havla The Importance of Having Havel


Jak JE důležité míti Havla ČINOHRA The Importance of HAVing Havel Drama

Jak bylo (a je) důležité míti Havla Letos v listopadu uplyne čtvrt století od tzv. sametové revoluce. Výročí dvou dekád svobodného vývoje naší země po pádu komunismu reflektovala Divadelní Flora v roce 2009, kdy její hlavní dramaturgickou linii vymezovalo motto „Válka idejí“; aktuální festivalový ročník do svého programu zařadil vzpomínku na Václava Havla. Havel byl dramatikem, esejistou, ke konci svého života i (vytouženým) filmovým režisérem, od začátku 60. let minulého století výraznou personou společenského života v socialistickém Československu, v polistopadové éře pak jednoznačně nejvýznamnějším (a také nejrespektovanějším) tuzemským politikem; jedním z mála politiků světového formátu v našich novodobých dějinách. Z chemického laboranta, kulisáka, zaměstnance pivovaru, neústupného disidenta a vězně Husákova normalizačního režimu se stal v prosinci 1989 prezident, kterého do nejvyšší ústavní funkce v zemi jednomyslně zvolili poslanci komunistického parlamentu – titíž lidé, kteří o pár měsíců předtím schvalovali pendrekové zákony… Peripetie Havlova života měly tedy stejně absurdní nádech jako jeho divadelní hry. Řada těchto textů, jimiž se proslavil po celém světě, a jejichž premiéry exkluzivně uváděly přední zahraniční scény, mohla být u nás inscenována (s výjimkou Havlovy rané dramatické tvorby) teprve s odstupem mnoha let – přesto si zachovala svou životnost a aktuálnost. Činohra pražského Národního divadla loni nastudovala alegorickou Zahradní slavnost (1963), královéhradecké Klicperovo divadlo barvitou gayovskou adaptaci Žebrácké opery (1972), soubor Spitfire Company a ostravští Bezruči se inspirovali realistickou jednoaktovkou Audience (1975); jen pár dnů před začátkem olomouckého přehlídky uvedla Havlova „domovská scéna“ – pražské Divadlo Na zábradlí – světovou premiéru inscenace Velvet Havel. Současný zájem o Havla-dramatika se nemohl nepromítnout do dramaturgie Divadelní Flory 2014. V rámci festivalového programu proto nabízíme kolekci výše zmíněných titulů (některé z nich i vícekrát) a věříme, že si tato živá, nesentimentální forma připomínky Havlovy osobnosti a tvorby najde své publikum – otevřené a vnímavé diváky, kteří si společně s pořadateli 18. Divadelní Flory budou moct znovupotvrdit, jak moc bylo – a stále je – důležité míti Havla… Petr Nerušil


The Importance of Having Havel This November, a quarter of a century will have passed since the Velvet Revolution. The twenty-year anniversary of the independent development of the country after the collapse of Communism was reflected at the 2009 Flora Theatre Festival when the main dramaturgy was determined by the motto “War of Ideas”. The current annual of the festival will commemorate the personality of Václav Havel. Havel was a playwright, essayist, towards the end of his life even (much longed-for) film director and from the beginning of the 1960s, an outstanding personality of the social life in the Socialist Czechoslovakia. After the November 89, he belonged to the most significant (as well as most respected) Czech politicians; one of the few in the global measures, of our modern history. The laboratory technician, scene shifter, brewery worker, persistent dissident and prisoner of Husák's regime, became a president in December of 1989 unequivocally elected to the highest institutional position by members of the Communist parliament – the same people that few months before that passed the “truncheon laws” … The mishaps of Havel's life had the same absurd mood as his theatre plays. A number of these texts, which made him famous all over the world and which were premiered at prominent foreign theatres, could have been staged here only after many years have passed (with the exception of Havel's early oeuvre). Despite this fact, the plays have preserved their vitality and currentness. The drama department of the National Theatre produced the allegoric Garden Party (1963) last year, Klicpera Theatre from Hradec Králové the colourful adaptation of Gay's Beggar's Opera (1972), the Spitfire Company and Petr Bezruč Theatre were inspired by the realistic one-act play Audience (1975). Only few days before the beginning of our festival, the Theatre on the Balustrade – Havel's “home theatre” staged a world premiere of the production called Velvet Havel. The current interest in Havel, the playwright, could not stay unnoticed by the Flora Theatre Festival dramaturgy. The festival programme offers a collection of the above mentioned plays (some of them even multiple times) and we firmly believe that this live, nonsentimental reminiscence of Havel's personality and oeuvre will resound with the audience. The open and perceptive audience, who will have the chance to verify – together with the organizers of the 18. Flora Theatre Festival – The Importance of Having Havel… Petr Nerušil


Jak JE důležité míti Havla ČINOHRA The Importance of HAVing Havel

National Theatre Prague

Drama

Václav Havel

ZAHRADNÍ SLAVNOST THE GARDEN PARTY

Národní divadlo Praha dramaturgie dramaturgy Daria Ullrichová Jan Tošovský scéna stage design Dušan Pařízek kostýmy costumes Kamila Polívková hudba music Roman Zach světla lights Michal Kříž režie directed by Dušan Pařízek premiéra 13. 6. 2013 premiere 13 June 2013


NE 18. 5. 18:00 Moravské divadlo SUN 18 May 6.00 pm Moravian Theatre

osoby a obsazení characters and cast Hugo Pludek Hue Plume Martin Pechlát Oldřich Pludek Olie Plume (his father) Alois Švehlík / Jiří Štrébl Božena Pludková Bea Plume Eva Salzmannová Petr Pludek Mark Plume (his brother) Roman Zach Amálka Alma Johana Tesařová Ferda Plzák Frank Slug Vladimír Javorský likvidační tajemník Downsizing executive 1 (male) Jan Bidlas likvidační tajemnice Downsizing executive 2 (female) Jaromíra Mílová


Jak JE důležité míti Havla ČINOHRA The Importance of HAVing Havel Drama

Zahradní slavnost patří s Žebráckou operou a Audiencí k nejčastěji inscenovaným hrám Václava Havla na českých scénách. Absurdní komedii o kariéristovi Hugo Pludkovi napsal Havel před půl stoletím. Poprvé byla uvedena v roce 1963 v Divadle Na zábradlí v režii Otomara Krejči. O rok později zahájila svou pouť také po světových jevištích. Hra pojednává o člověku, který dokonale ovládá formální a bezobsažný jazyk byrokratické fráze. Spolu s jeho lidskou přizpůsobivostí mu to umožní udělat kariéru v ideologickém systému, kde slovo, jakkoli zbytnělé do obludných frází, má moc tvořit skutečnost. Příběh přizpůsobivého snaživce, který se prožvaní do lepší společnosti likvidátorů a zahajovačů a požadované mimikry dokáže přijmout tak dokonale, že ho ani vlastní rodiče nepoznávají, je velmi současný. Havlovu hru Pařízek čte jako psychogram české národní identity, jako rozbor malomyslné české povahy v období krize. „Pakliže se nám povede posílit ve vyznění Zahradní slavnosti její nadčasovou kvalitu, nevytvoříme pietní relikt, který by autora a občana Václava Havla nejspíš zoufale nudil, ale zrcadlo společnosti, ve které a pro kterou Havlovu hru inscenujeme,“ komentuje svůj vztah k Havlově tvorbě režisér a dodává: „Václav Havel jako jeden z prvních rozsekal divadelní jazyk, klasický dialog a experimentoval na naprosto abstraktní úrovni s mezilidskou komunikací, která se podle něj už v 60. letech z politiky vytrácela. Hra dodnes zůstala aktuální, až nebezpečně živá.“

The Garden Party together with Audience and The Beggar’s Opera belong to the most frequently staged Havel’s plays. The absurd comedy about the careerist Hue Plume was written by Havel half a century ago. It was first staged in 1963 at Theatre on the Balustrade and directed by Otomar Krejča. One year later it started its journey around the world stages. The play is about a man who masters the formal and unsubstantial bureaucratic language. This “quality” together with his human adaptability enables him to make a career in the ideologic system where a word, although distorted to monstrous phrases, has the power to create a reality. The story of a spineless brown-nose who is able to talk himself to better society of liquidators and inaugurators and who adapts so well to any conditions that even his own parents do not recognize him, is very topical.


Pařízek reads Havel’s play as a psychogram of the Czech national identity, as an analysis of the low-spirited Czech nature in time of crisis. “If we succeed to strengthen the timeless quality of The Garden Party, we will not create a commemoration relict which would totally bore the author and citizen Havel but a reflection of the society in which and for which we stage this play.” Pařízek comments on his relationship to Havel’s oeuvre and adds: “Václav Havel was one of the first to cut the theatre language, the classic dialogue and experimented on an abstract level with the interpersonal communication which according to him faded away from the political world as early as in the 60s. The play is still topical, even dangerously live”.


Jak JE důležité míti Havla ČINOHRA The Importance of HAVing Havel Drama

Pařízkův přístup k předloze je sympaticky nepietní, řadu pověstných havlovských repetic vypustil, některé ovšem zanechal jako připomenutí doby a stylu. (…) Přes mnohá obveselení nabízí tato Pařízkova inscenace značnou dávku posmutnělosti nad životními cestami „tam a zase zpátky“, také nad existenciální prázdnotou důkladně připravovaných slavností toho i onoho typu. Byrokracie a její průvodní jev fráze nejsou tématem hlavním, do popředí vystupuje proměna osobnosti v přizpůsobivou želatinu. Inscenace je živá a Havlovu předlohu vlastně docela objevně interpretuje. A diváci se opravdu nemusí lekat pověsti o autorových zaumných kompozicích. Jan Kerbr: Osidla přizpůsobivosti. Týdeník Rozhlas, 2013, č. 41 Jakkoli je Pařízek vnímán jako herecký režisér, který především pracuje s hráči a textem, zrovna Zahradní slavnost – i v kontextu jeho zahraničních inscenací, jež se stejně jako Slavnost odehrávají zpravidla na jevištích řádově větších, než bylo to v Komedii – ukazuje, jak moc je Pařízek také režisér vizuální. Jak zdánlivě neokázalá Pařízkova scénografie, tak jakoby nenápadná hudba Romana Zacha, a především „civilní“ kostýmy Kamily Polívkové: jako by všechny tyto „doprovodné“ složky měly být co nejméně výrazné, aby nepřekážely textu a hercům. Jenomže třeba brýle, jež Polívková nasadila Pechlátovi a Javorskému, mají docela zásadní význam v tom, jak vidíme jejich postavy. Na dění v krychli se prostě dobře dívá, nepůsobí zdaleka jen Havlovými slovy, výměna rolí mezi hlavními soupeři se odehraje více ve fyzické než verbální rovině; a Zachova kytara a bicí to klíčovým způsobem rytmizují. Vojtěch Varyš: Zahradní slavnost v Národním: Poslední tečka za Komedií. Týden, 21. 6. 2013 Pařízek přistoupil k Havlově hře jako ke každé jiné. V jejím zájmu se dopustil několika úprav, které text vybrušují jako sečnou zbraň. Kupříkladu vypustil postavu Ředitele Zahajovací služby, a proč ne. Doba je jinde. Dneska veškerý marasmus vychází jenom z nás, naše Zahradní slavnost trvá už třiadvacet let a ne že bychom se jenom bavili. Havlův smích a nakažlivou chuť pošklebovat se naší poslušnosti, strachu a stádnosti Pařízkova inscenace zprostředkovala dokonale. Richard Erml: Zahradní slavnost (kritické teze). Divadelní noviny, 14. 6. 2013


Despite various comic moments, Pařízek’s production offers a considerable dose of gloominess from the life journeys “there and then back again”, and also from the existential emptiness of the carefully prepared party of any kind. The bureaucracy is no longer the main theme of the production; it is rather the transformation of a personality to adaptable gelatine. The production is vivid and it actually interprets Havel’s play in a very innovative manner. The audience does not need to fear the rumour of director’s overly artistic compositions. Jan Kerbr,Týdeník Rozhlas, 2013, No. 41 Pařízek approached Havel’s play as any other theatre piece of work. For its sake, he made several cuts that polished the play to a cutting weapon. For example he left out the character of the Director of the Inauguration Service, why not. The times were changed. Today all the decay comes only from within us. Our Garden Party started 23 years ago and I do not think that we are having fun all the time. Havel’s laughter and contagious urge to mock our submissiveness, fears and sheepishness are perfectly conveyed in Pařízek’s production. Richard Erml, Divadelní noviny, 14 June 2013


Jak JE důležité míti Havla ČINOHRA The Importance of HAVing Havel Drama

Dušan D. Pařízek (*1971) se narodil v Brně, nicméně od útlého dětství vyrůstal v Rakousku, Švýcarsku, Nizozemí a posléze v Německu. Po absolvování divadelní vědy na Univerzitě Ludwiga Maximiliana v Mnichově se v roce 1997 vrací zpět do Čech a studuje divadelní režii na DAMU. V této době působil jako asistent režie (Národní divadlo Praha – A. Miller: Smrt obchodního cestujícího, režie Jan Kačer a Divadlo za branou II – L. Pirandello: Obři z hor, režie Otomar Krejča). Ještě během studií na DAMU nastudoval v roce 1997 pro Divadlo Na zábradlí kultovní inscenaci hry Wernera Schwaba Prezidentky. K tomuto autorovi se vrátil ještě několikrát (Lidumor aneb Má játra beze smyslu, Antiklimax). V roce 1998, po založení Pražského komorního divadla se stálou scénou v Divadle Komedie, byla inscenace Prezidentek přenesena sem. Pražské komorní divadlo se pod jeho vedením (1998–2002 umělecký šéf, od roku 2002 ředitel) soustředilo na uvádění současné české, rakouské a německé dramatiky. Již během prvních sezon se stalo jednou z nejprogresivnějších českých scén a tento výlučný post si udrželo až do svého zániku v roce 2012. Pařízek zde režíroval řadu zásadních titulů, většinu v jejich české premiéře: 1998: Baal (Brecht), 1999: Lidumor aneb Má játra beze smyslu (Schwab), 2001: Bandité (Schiller – Potwar – Dorn), 2002: Prezidentky (Schwab), 2003: Antiklimax (Schwab), 2004: Staří mistři (Bernhard), Kvartet (Miller), 2005: Předtím/Potom (Schimmelpfennig), Zmatky chovance Törlesse (Musil), Emigranti (Mrożek), 2006: Sportštyk (Jelineková), 2008: Nadváha, nedůležité: Neforemnost (Schwab), Snílci (Musil), Spiknutí (Hostovský), 2009: Goebbels /Baarová (Reese), 2010: Černé panny (Zaimoglu – Senkel), Spílání publiku 2010 (Handke). Pařízek často režíruje také v zahraničí – např. v divadle Schauspiel v Kolíně nad Rýnem – 2003: Platonov (Čechov), 2004: Hamlet (Shakespeare), 2005: Loupežníci (Schiller), 2006: Princ Bedřich Homburský (Kleist), Emilia Galotti (Lessing), na scéně Deutsches Schauspielhaus v Hamburku – 2007: Heřmanova bitva (Kleist), 2008: Úklady a láska (Schiller), 2009: Dantonova smrt (Büchner), 2010: Götz z Berlichingenu se železnou rukou (Goethe), v Schauspielhausu v Curychu – 2011: Katynka z Heilbronnu (Kleist), 2014: Mé jméno budiž Gantenbein (Frisch) či Schauspielhausu v Düsseldorfu – 2012: Rozbitý džbán (Kleist), 2013: Faust 1–3 (Goethe/Elfriede Jelinek), FaustIn and out (Jelinek), 2013: Nora3 (Ibsen/Elfriede Jelinek). Po zániku Divadla Komedie v roce 2012 spolupracuje pravidelněji zejména s posledními dvěma zmíněnými scénami.


Dušan D. Pařízek (b. 1971) was born in Brno but he spent his childhood in Austria, Switzerland, the Netherlands, and then in Germany. After graduating from Theatre Studies at Ludwig Maxmilian University in Munich in 1997, he came back to the Czech Republic and studied drama direction at Prague's DAMU Academy. During his studies he worked as an assistant director (National Theatre Prague – A. Miller: Death of a Salesman, directed by Jan Kačer and Divadlo za branou II Theatre – L. Pirandello: The Mountain Giants, directed by Otomar Krejča). Still as a student he staged a legendary production of Werner Schwab's play The Presidents at the Theatre on the Balustrade in 1997. He returned to this writer many times (People Annihilation, or My Liver is Senseless; Anticlimax). After the Prague Chamber Theatre was founded with the permanent scene at Komedie Theatre in 1998, the production of The Presidents moved there. The Prague Chamber Theatre under his direction (from 1998 to 2002 – an artistic director, since 2002 – a general director) focused on staging contemporary Czech, Austrian and German drama. Right from the first seasons, the theatre became one of the most progressive and exclusive Czech theatre scenes and it kept this exceptional position until it was closed in 2012. Pařízek directed many essential productions at Komedie Theatre, mostly in Czech premieres: 1998: Baal (Brecht), 1999: People Annihilation, or My Liver is Senseless (Schwab), 2001: The Robbers (Schiller/Potwar/Dorn), 2002: The Presidents (Schwab), 2003: Anticlimax (Schwab), 2004: Old Masters (Bernhard), Quartet (Miller), 2005: Before/After (Schimmelpfennig), The Confusions of Young Törless (Musil), The Emigrants (Mrożek), 2006: A Sport Play (Jelinek), 2008: Overweight, Unimportant: Misshape (Schwab), The Dreamers (Musil), The Conspiracy (Hostovský), 2009: Goebbels/Baarová (Reese), 2010: Black Virgins (Zaimoglu – Senkel), Offending the Audience 2010 (Handke). Pařízek also directs often abroad – for example in Schauspiel theatre in Cologne – 2003: Platonov (Chekhov), 2004: Hamlet (Shakespeare), 2005: The Robbers (Schiller), 2006: The Prince of Homburg (Kleist), Emilia Galotti (Lessing), in Deutsches Schauspielhaus theatre in Hamburg – 2007: Herrmann's Battle (Kleist), 2008: Love and Intrigue (Schiller), 2009: Danton's Death (Büchner), 2010: Goetz von Berlichingen with the Iron Hand (Goethe), in Schauspielhaus theatre in Zurich – 2011: Käthchen of Heilbronn (Kleist), 2014: Gantenbein (Frisch) or in Schauspielhaus theatre in Düsseldorf – 2012: The Broken Jug (Kleist), 2013: Faust 1–3 (Goethe/Elfriede Jelinek), FaustIn and out (Jelinek), 2013: Nora3 (Ibsen/Elfriede Jelinek). After closing of the Komedie Theatre, he has been cooperating mainly with the last two mentioned theatres.


Jak JE důležité míti Havla ČINOHRA The Importance of HAVing Havel Drama

Národní divadlo Praha je reprezentativní scénou České republiky. Je jedním ze symbolů národní identity a součástí evropského kulturního prostoru. Je nositelem národního kulturního dědictví a zároveň prostorem pro svobodnou uměleckou tvorbu. Je živým uměleckým organismem, který chápe tradici jako úkol ke stále novému řešení a jako úsilí o nejvyšší uměleckou kvalitu. Dnešní podobu Národního divadla tvoří čtyři umělecké soubory – Opera, Činohra, Balet a Laterna magika – a pod uměleckou správu divadla patří pět scén – Národní divadlo, Stavovské divadlo, Státní opera, Nová scéna a Divadlo Kolowrat. Umělecké soubory Opery, Činohry a Baletu vybírají svůj repertoár nejen z bohatého klasického odkazu, ale vedle domácích autorů se zaměřují i na moderní světovou tvorbu. Repertoár Nové scény tvoří představení Laterny magiky, Činohry a řada originálních projektů. V sezoně 2013/2014 oslavilo Národní divadlo 130. výročí od znovuotevření po požáru. Páteř repertoáru čtyř divadelních domů, ve kterých činohra působí, je velmi obsáhlá: od klasických komedií, světových dramat, přes komponované večery hereckých beneficí k současné hře. Herecký soubor činohry Národního divadla je sestaven z výrazných uměleckých osobností české divadelní scény napříč generacemi. Ke stálým režisérským osobnostem patří Ivan Rajmont, J. A. Pitínský, Jan Nebeský a především umělecký šéf Michal Dočekal, který stojí v čele činohry od roku 2002. Mezi dalšími hostujícími režiséry jsou jak přední osobnosti české divadelní režie (např. Dušan D. Pařízek, David Jařab, Daniel Špinar, David Drábek, Martin Čičvák, Hana Burešová), tak významní světoví tvůrci (např. 2014: režisér a výtvarník Robert Wilson – inscenace 1914, světově významný divadelní režisér Gábor Tompa a další). Dramaturgie i celkové umělecké směřování této scény usiluje o vyváženost mezi tradicí a novými trendy, mezi klasikou a moderními postupy. The National Theatre is the Czech Republic's representative stage. It is one of the symbols of the Czech national identity and a part of the European cultural arena. It is a bearer of national cultural heritage and at the same time an arena for free artistic creativity. The theatre is a living artistic organisation which understands tradition as imposing a task and duty to find constantly new interpretation and an endeavour to achieve the highest artistic quality. Today's National Theatre comprises four artistic ensembles – Opera, Drama, Ballet and Laterna magika – which alternate in performances in the historic building of the National Theatre, the State Opera, the Estates Theatre, the New Stage and the Kolowrat Theatre. Opera, Ballet and Drama choose their repertoire not only from the wealth of classical references, but in addition to Czech authors also focus on modern international creative work. In the 2013/2014 season, the theatre celebrates 130th anniversary of its reopening after it burnt down. The National Theatre's drama department, which performs in four theatres, has an extremely wide repertoire – classical comedies, foreign plays, revue-style benefit evenings and


contemporary theatre. The company contains eminent figures from the Czech scene, across the generations, with directors including Ivan Rajmont, J. A. Pitinský, Jan Nebeský and above all the artistic director – Michal Dočekal, who has headed the drama department since 2002. Among other prominent guest directors we can mention: Dušan D. Pařízek, David Jařab, Daniel Špinar, David Drábek, Martin Čičvák, Hana Burešová as well as worldly famous directors (in 2014: director and visual artist Robert Wilson – production 1914, or the famous theatre director Gábor Tompa and others). The choice of plays and the overall artistic focus aims to balance tradition with new trends, classical and modern approaches.


Jak JE důležité míti Havla ČINOHRA The Importance of HAVing Havel Drama

Miloš Orson Štědroň

VELVET HAVEL VELVET HAVEL

Divadlo Na zábradlí Praha Theatre on the Balustrade, Prague dramaturgie dramaturgy Lucie Ferenzová scéna stage design David Černý kostýmy costumes Lucia Škandíková hudba music Miloš Orson Štědroň režie directed by Jan Frič česká premiéra 2. a 3. 5. 2014 Czech premiere 2 and 3 May 2014 osoby a obsazení characters and cast Václav Havel Václav Havel Miloslav König Miloš Havel Miloš Havel Petr Jeništa Olga Havlová Olga Havlová Marie Spurná Univerzál (univerzální herec) Universal actor Natália Drabiščáková Múza Muse Anežka Kubátová kapela Miloše Orsona Štědroně Miloš Orson Štědroň's Band klavír piano Miloš Orson Štědroň saxofon a klarinet saxophone and clarinet Pavel Fiedler bicí drums Jan Švamberg


MON 19 May 5.00 pm + TUE 20 May 5.00 pm S-Cube

PO 19. 5. 17:00 + ÚT 20. 5. 17:00 S-Cube


Jak JE důležité míti Havla ČINOHRA The Importance of HAVing Havel Drama

Velvet Havel je autorský hudebně-divadelní projekt Miloše Orsona Štědroně, který po svých předchozích oceňovaných titulech věnujících se významným českým osobnostem (Ivan Blatný, Jaroslav Hašek, Antonín Dvořák, Josef Gočár, Johann Gregor Mendel) logicky dospěl k postavě Václava Havla. Orson Štědroň se nechává volně inspirovat Havlovým životem i tvorbou a s humorem a sobě vlastní zkratkou pojednává o něm, jeho okolí i o nás samotných. Forma představení vycházející z hudby dává šanci uchopit toto nelehké a ožehavé téma jedné z největších českých osobností (a již za života legendy) s nadhledem a s vysokou mírou originality. Autor vyšel z řady autentických dobových materiálů i nejnovější faktografické literatury (Jiří Suk: Politika jako absurdní drama. Václav Havel v letech 1975–89; Krystyna Wanatowiczová: Miloš Havel. Český filmový magnát ad.). Dějem hry nás provede prvorepublikový filmový producent Miloš Havel, jehož synovec Václav doslova držel prst na tepu dějin 20. století. Václav Havel – dramatik, kulisák a později dramaturg Divadla Na zábradlí, potomek vysoce buržoazní rodiny, disident a posléze i politik, prezident a kandidát na Nobelovu cenu míru – se proplétá pointovanými situacemi svého života a za asistence Múzy, strýce, své ženy Olgy a několika českých i zahraničních osobností postupně odhaluje, že lidský život je veskrze absurdní záležitost komediálního rázu. Velvet Havel is an authorial music and theatre project by Miloš Orson Štědroň, who after his previous projects – dedicated to important Czech personalities (Ivan Blatný, Jaroslav Hašek, Antonín Dvořák, Josef Gočár, Johann Gregor Mendel), logically arrived at the personality of Václav Havel. Orson Štědroň is loosely inspired by Havel's life, oeuvre and with humour and characteristic shortcut he speaks about Havel, his surroundings as well as us. The form of the production is based on music and it gives us chance to understand the complicated and delicate theme of one of the biggest Czech personalities with detached view and great amount of originality. The author proceeds from several authentic materials and the newest factual literature. The plot of the Orson Štědroň’s play is narrated by the “First Republic” film producer Miloš Havel, whose nephew Václav literally held the finger on the pulse of the 20th century history. Václav Havel – playwright, scene shifter and later dramaturge of the Theatre on the Balustrade, the son of a high bourgeois family, dissident and later


polititian, president and candidate for the Nobel Peace Price – is getting through the punchlined situations of his own life accompanied by his Muse, his uncle, his wife Olga and several Czech and foreign personalities. Gradually, he reveals that the human life has rather absurd and comic nature.


Jak JE důležité míti Havla ČINOHRA The Importance of HAVing Havel Drama

Havel Na zábradlí, to je docela kontroverzní téma... Nebo ne? Když se to řekne takhle zkratkovitě, tak to tak opravdu zní. Myslím si ale, že je to potřeba brát z druhého konce, totiž, kde jinde uvést inscenaci o Havlovi, než právě zde. (…) Velvet Havel rozhodně nemá být inscenace, která má za účel nějak Havla pošlapat. Lehká kabaretní forma má být naopak svéráznou poctou tomuto absurdnímu dramatikovi a politikovi. Dotýkáme se sice i kontroverzních detailů z jeho života, ale měl by to být pouze úsměvný komentář těchto skutečností, žádná polemika. Smysl pro ironii, smysl pro to udělat si ze sebe legraci byl Havlovi vlastní, a snažíme se s tímto pracovat. Vzpomeňme například na poslední, „vodnický“ záběr ve filmu Odcházení. No a v podstatě na celý tento film... Ve filmu Občan Havel o sobě VH říká, že na něj Češi delegovali svoje špatné svědomí, sám sebe tedy jako určitý symbol reflektuje, tohle máš na mysli? Jo. A podívat se na něj lehkou hudební formou, trochu jako na úspěšný prvorepublikový film, to by měl být Velvet Havel. Takže se diváci můžou těšit nejen na herce Divadla Na Zábradlí v nečekaných rolích, ale také na jejich pěvecké výkony, a hlavně na živou kapelu ve složení klavír, saxofon, bicí. Bude to zkrátka koncert. Proč Velvet? Libreto v podstatě sleduje především předrevoluční život Václava Havla, celá inscenace vrcholí sametovou revolucí. Co bylo dál, to už je naše současnost, to už visí na nás, je to naše východisko. A je sametové. Mluvili jsme o symbolu, a pokud ten symbol je hmotný, je z nějakého materiálu, je to samet. Z rozhovoru s režisérem Janem Fričem o připravované inscenaci Velvet Havel Divadla Na zábradlí.


Jan Frič (*1983) – divadelní pankáč nastupující generace třicátníků, absolvent oboru režie činoherního divadla na pražské DAMU, kde studoval pod vedením Jana Nebeského, na jehož tvorbu také kontinuálně navazuje a po svém rozvíjí jeho témata i jeho divadelní řeč. Mezi Fričovy absolventské režie patří inscenace Ledový hrot/Kaltes Land švýcarského autora Reto Fingera a Láska vole autora Petra Kolečka (obě 2007). Průběžně spolupracuje s pražským A Studiem Rubín, kde kromě divadelního seriálu House Of Love 1.–3. (Příběh discokrále, 2009, Návrat hezkých hochů, 2010, Between/Zrození, 2011) uvedl také hudební Kabaret Hašek Miloše Orsona Štědroně, inscenaci hry Ondřeje Šulce Deadalos aneb Podivuhodný let (2011) a nejnověji i titul nejslavnějšího žijícího slovenského autora Viliama Klimáčka Maso (2014), napsaný přímo pro A studio Rubín. Dále působil např. v Divadle Petra Bezruče (Tvrdě/měkce, 2010), v Šaldově divadle Liberec (Kokkola, 2010), v Klicperově divadle v Hradci Královém (Mrzák inishmaanský, 2011, Bylo nás pět, 2012, Krysař, 2013) a v Městském divadle Kladno (Dámský krejčí, 2012, Listopad, 2012 a nejnověji i brilantní interpretace Ibsenových Přízraků, 2014). Systematicky spolupracuje s Divadlem Na zábradlí, kde dosud uvedl inscenace Polonéza Ogińského (2008), Tartuffe Games (2009), variaci na antické téma Orestek a Čechovův Višňový sad (2013). Zde připravil i hudebně-divadelní projekt volně inspirovaný životem Václava Havla Velvet Havel (2014). Frič se rovněž nevyhýbá spolupráci s nezávislými soubory. V olomouckém Divadle na cucky to byly tituly Někdo přijde (2009) a poetická koláž pro dospělého diváka Červená karkulka (2012), v MeetFactory jevištní adaptace novely Ondřeje Štindla a Josefa Bolfa Mondšajn (2013). S divadelní společností Masopust inscenoval hru Františka Langera Andělé mezi námi (2013). Jan Frič je pozoruhodný režisér, který si – na půdorysu klasických (Tartuffe a Orestek v Divadle Na zábradlí) i současných (Kokkola v Divadle F. X. Šaldy v Liberci, Polonéza Ogińského v Divadle Na zábradlí) textů – staví svoje vlastní pestrobarevné zámky. Nejsou to jen samoúčelné hrátky. Vlastně společně vytvářejí svébytný vesmír, v němž se poznávají ve všem nevkusu a užívání pop-kulturních odkazů zážitky těch, kdo trávili dětství a dospívání v devadesátých letech. S jistou nadsázkou, protože se celé věci věnuje důsledně a vytrvale (do čehož nakonec zapadají i (spolu)autorské projekty, v nichž je možná režijně nejukázněnější – tedy zatím třídílný cyklus diskokabaretů House of Love a rozmarný životopis Jaroslava Haška Kabaret Hašek z pera Miloše Orsona Štědroně v A Studiu Rubín), by se dal prohlásit za jediného generačního režiséra nastupující, resp. již nastoupivší divadelní generace. Vojtěch Varyš: Když se mrzák mrzačí. Týden, 3. 6. 2011


Jak JE důležité míti Havla ČINOHRA The Importance of HAVing Havel Drama

Jan Frič (b. 1983) – theatre punk of the thirty-something generation of directors. He is a graduate of the drama direction at the DAMU Academy in Prague where he studied in Jana Nebeský's class who serves as a great inspiration even now and we can say the Frič follows his work and further develops it. Frič graduated with the projects Kaltes Land of the Swiss playwright Reto Finger and Love, Dude written by Petr Kolečko (both 2007). He continuously cooperates with the A Studio Rubín Theatre where – apart from the theatre series House Of Love 1.–3., he staged also music production Cabaret Hašek by Miloš Orson Štědroň, the production of Ondřej Šulc's play Daedalus or the Remarkable Flight (2011) and most recently, the work of the most famous living Slovakian author Viliam Klimáček written directly for the A studio Rubín theatre called Meat (2014). He also cooperated with Petr Bezruč Theatre (Hard/soft, 2010), F. X. Šalda Theatre in Liberec (Kokkola, 2010), Klicpera Theatre in Hradec Králové (The Cripple of Inishmaan, 2011, There Were Five of Us, 2012, Pied Piper, 2013) and with City Theatre Kladno (A Fitting Confusion, 2012, November, 2012 and the newest brilliant interpretation of Ibsen's Ghosts, 2014). Frič systematically cooperates with Theatre on the Balustrade where he staged Oginsky's Polonaise (2008), Tartuffe Games (2009), variation on Ancient theme Orestek and Chekhov's Cherry Orchard (2013). At present, he prepares there the music and theatre project loosely based on Václav Havel's life called Velvet Havel (2014). Moreover, Frič does not avoid the cooperation with independent theatre groups. At Na cucky Theatre, he staged Someone is Going to Come (2009) and a poetic collage for adult audience Little Red Riding Hood (2012), at MeetFactory he staged an adaptation of Ondřej Štindl and Josef Bolf's novel Mondšajn (2013). With the theatre group Masopust, he produced a play by František Langer called Angels Among Us (2013).


U zrodu Divadla Na zábradlí Praha stáli čtyři divadelníci – Helena Philippová, Jiří Suchý, Vladimír Vodička a Ivan Vyskočil. První inscenací této scény s nezávislou autorskou dramaturgií bylo leporelo s písničkami Kdyby tisíc klarinetů (1958). Roku 1959 se k činohernímu souboru připojil mim Ladislav Fialka a činohra s pantomimou zde pak vedle sebe existovaly až do jeho smrti v roce 1991. Na počátku 60. let – s příchodem režiséra Jana Grossmana, scénografa Libora Fáry a kulisáka, později dramaturga a dramatika Václava Havla – začalo divadlo rozvíjet českou podobu absurdního divadla, které mělo v divácích vyvolávat asociace na reálný svět (V. Havel: Zahradní slavnost, Vyrozumění; A. Jarry: Král Ubu; F. Kafka: Proces). Divadlu se dostalo značného uznání doma i v zahraničí. Zlatá éra 60. let ale skončila rokem 1968, kdy byli Grossman i Havel nuceni z divadla odejít. V 70. a 80. letech v divadle našli azyl někteří filmoví režiséři české nové vlny, kterým byla za normalizace znemožněna filmová práce (např. Jiří Menzel, Jaromil Jireš, ale především Evald Schorm, který zde od roku 1976 vytvořil řadu kultovních inscenací – např. W. Shakespeare: Hamlet, Macbeth; F. M. Dostojevskij: Bratři Karamazovi; C. Confortés: Maraton). V roce 1989 se do divadla vrátil Jan Grossman a po jeho smrti v roce 1993 se stal uměleckým šéfem talentovaný režisér Petr Lébl, který zde zažil svoji vrcholnou éru a vytvořil celou řadu kontroverzních inscenací (např. L. Stroupežnický: Naši naši furianti, A. P. Čechov: Racek, Ivanov, Strýček Váňa, N. V. Gogol: Revizor, S. Wyspiański: Wesele…). Úspěšná éra však skončila tragicky 12. prosince 1999, kdy se Lébl v divadle oběsil. V roce 2000 se pak stal uměleckým šéfem David Czesany, kterého v roce 2003 vystřídal dramatik a režisér Jiří Pokorný. Ten se pokoušel v dramaturgii divadla prokládat texty klasické dramatické literatury českými i světovými premiérami současných autorů evropské, angloamerické i české provenience. Od sezony 2013/2014 se nově ujímá vedení divadla bývalý umělecký šéf brněnské Reduty Petr Štědroň, spolu s ním přichází z Brna dramaturgyně Dora Viceníková a režisér Jan Mikulášek. Ti do repertoáru stávajících úspěšných titulů přenášejí i obnovené premiéry inscenací brněnské scény a v nových projektech pak chtějí klást důraz především na autorské divadlo, nepravidelnou dramaturgii, dramaturgické interpretace a osobitý režisérský rukopis.


Jak JE důležité míti Havla ČINOHRA The Importance of HAVing Havel Drama

The Theatre on the Balustrade, Prague was established thanks to four theatre artists – Helena Philippová, Jiří Suchý, Vladimír Vodička and Ivan Vyskočil. The first production on this stage with independent authorial dramaturgy was a collage with songs called If a Thousand Clarinets (1958). In March 1959 the mime Ladislav Fialka joined the drama ensemble and the pantomime coexisted with drama here up until his death in 1991. At the beginning of the 1960s, the director Jan Grossman, the stage designer Libor Fára and the stage technician later dramaturge and playwright Václav Havel came and the theatre started to develop the Czech variation of the theatre of the absurd. Their aim was to provoke associations on the real world in the audience (V. Havel: The Garden Party, Memorandum; A. Jarry: Ubu Roi; F. Kafka: The Trial). The theatre started to become known in the country as well as abroad. The Golden Era of the 60s ended in 1968 when Grossman and Havel were forced to leave the theatre. In the 70s and 80s, several film directors of the Czech New Wave settled there since they were not allowed to produce films (e.g. Jiří Menzel, Jaromil Jireš, but mainly Evald Schorm, who created an array of cult productions there, e.g W. Shakespeare: Hamlet, Macbeth; F. M. Dostojevskij: The Brothers Karamazov; C. Confortés: Marathon). In 1989, Jan Grossman came back to the theatre and after his death in 1993, the talented Petr Lébl, became the artistic director and enjoyed his supreme era and created various controversial productions (e.g. L. Stroupežnický: Our Our Swaggerers, A. P. Čechov: The Seagull, Ivanov, Uncle Vanya, N. V. Gogol: The Government Inspector, S. Wyspiański: Wesele…). The successful period ended tragically when on 12. December 1999 Lébl hanged himself in the theatre. In 2000 David Czesany became the artistic director and in 2003 he was replaced by dramatist and director Jiří Pokorný. He tried to stage classic dramatic texts as well as Czech and world premieres of contemporary authors of European, Anglo-American and Czech provenience. Since the 2013/2014 season, the management of the theatre has been assumed by the former artistic director of the Reduta Theatre – Petr Štědroň, who took with him also the dramaturge Dora Viceníková and the director Jan Mikulášek. They reopened premieres of productions from Brno and they create new projects where they want to focus on authorial theatre, irregular dramaturgy and firm directorial thumbprint.


ÚT 20. 5. 19:30 Moravské divadlo TUE 20 MAY 7.30 pm Moravian Theatre

Václav Havel

ŽEBRÁCKÁ OPERA THE BEGGAR'S OPERA

Klicperovo divadlo Hradec Králové Klicpera Theatre, Hradec Králové 47


Jak JE důležité míti Havla ČINOHRA The Importance of HAVing Havel Drama

dramaturgie dramaturgy Ilona Smejkalová scéna stage design Lucia Škandíková kostýmy costumes Iva Němcová hudba music Jiří Hájek režie directed by Daniel Špinar premiéra 2. 3. 2013 premiere 2 March 2013 osoby a obsazení characters and cast Macheath, šéf zlodějské organizace Macheath, head of a criminal gang Jan Sklenář William Peachum, šéf jiné zlodějské organizace William Peachum, head of a criminal gang Jiří Zapletal Elizabeth Peachumová, jeho žena Elizabeth Peachumová, his wife Martina Nováková Polly, jejich dcera a Macheathova žena Polly, their daughter and Macheath's wife Natálie Holíková Bill Lockit, velitel policie Bill Lockit, chief of police František Staněk Mary Lockitová, jeho žena Mary Lockitová, his wife Martina Nováková Lucy, jejich dcera a Macheathova žena Lucy, their daughter and Macheath's wife Kristýna Kociánová Harry Filch, nezávislý kapsář Harry Filch, freelance pickpocket Vojtěch Dvořák Diana, majitelka „dámského salonu“ Diana, owner of a “men's club” Kamila Sedlárová Jenny, zaměstnankyně „dámského salonu“ Jenny, employee of a “men's club” Pavlína Štorková Jim, člen Macheathovy organizace Jim, member of Macheath's gang Tomáš Lněnička Jack, člen Macheathovy organizace Jack, member of Macheath's gang Miroslav Zavičár Betty, zaměstnankyně „dámského salonu“ Betty, employee of a “men's club” Martina Eliášová Ingrid, zaměstnankyně „dámského salonu“ Ingrid, employee of a “men's club” Miroslava Vyletělová Harold, policajt Harold, policeman Miroslav Zavičár John, policajt John, policeman Tomáš Lněnička seržant sergeant Vojtěch Dvořák hudebník musician Pavel Horák/Radek Škeřík


Až překvapivě aktuální Havlova detektivní konverzačka vznikla na objednávku Činoherního klubu v roce 1972, své premiéry se ale dočkala až v podání Divadla na tahu o tři roky později. Vychází ze stejnojmenné nadčasové satiry Johna Gaye z roku 1728, jež byla inspirací i pro Brechtovu Třígrošovou operu. V kontextu Havlovy tvorby se hra jeví jako jistá výjimka: je košatější, barvitější, humornější, má problematičtější řešení. Režisér Daniel Špinar a dramaturgyně Ilona Smejkalová představení stylově posunuli do Anglie 70. let 20. století, i když přiznávají, že by se příběh mohl odehrávat kdykoliv a kdekoliv v totalitním a posttotalitním světě, kde fungují zvrácené mechanismy úplatků, lží a zrad. Jejich plnokrevná mafiánská groteska jde proti havlovské inscenační tradici, ač plně respektuje text. V podání sehraného hradeckého souboru to je tak trochu jiná válka gangů, ba přímo „zběsilá jízda americkým kabrioletem na vlně českého absurdního humoru“. „Psal jsem to rychle, uvolněně a s chutí, bez zbytečného spekulování a nedrcen pocitem, že jde o vše. Možnosti ukryté v předloze a naděje – byť mlhavá – na uvedení mi práci pochopitelně usnadňovaly. Mám tu hru rád, a zdá se mi, že je živá, což mi potvrzuje i její příznivý ohlas mezi přáteli a známými.“ Václav Havel, 1977 „V Čechách obecně panuje taková představa, vycházející z inscenační tradice, že herci prostě jenom chodí, sedí a mluví v realistických kulisách, že všechno je v textu. Kdo zná mojí tvorbu, asi tuší, že tímto směrem se pustit nehodlám.“ Daniel Špinar, 2014


Jak JE důležité míti Havla ČINOHRA The Importance of HAVing Havel Drama

Surprisingly topical detective conversation play written by Václav Havel was created on the request of Drama Club in 1972 but it was premiered three years later by Divadlo na tahu Theatre. It is based on the timeless satire by John Gay from 1728 of the same title, which was also inspiration for Brecht's The Threepenny Opera. In the context of Havel's plays, this one is an exception: it is richer, more colourful, funnier, and it is more problematic to manage. The director Daniel Špinar and the dramaturge Ilona Smejkalová situated the production to England of the 70s, even though they admit that the story could be set in anytime and anywhere in the totalitarian and post-totalitarian world where the perverted mechanism of bribes, lies and betrayals rule. Their full-blown gangster slapstick goes against the staging tradition yet respects the text completely. The great ensemble from Hradec Králové presents a slightly different gang war or even “fast and furious ride in an American cabriolet on the Czech absurd humour wave “. “I wrote this quickly, easily and with zest, without any pointless speculation and not burdened by the feeling that it is a big deal. The possibilities hidden in the original and the chance for its staging albeit minimal of course made my work easier. I like this play and I think it is live which is validated by a great response from my friends.” Václav Havel, 1977 “In the Czech Republic there is a widespread notion which is based on staging tradition and which says that actors just walk, sit or speak in realistic stage set and that everything is in the text. Who knows my work has to be sure that I do not intend to follow this direction.” Daniel Špinar, 2014


Je to svým způsobem paradox: Špinar s dramaturgyní Ilonou Smejkalovou zvolili cestu grotesky a nadsázky, o níž Havel tvrdil, že jeho texty umrtvuje – a vznikla mimořádně povedená, zábavná inscenace, která je udělaná úplně jinak, než radí ona příručková metoda, a přitom s textem zachází až překvapivě citlivě a nenechává zapadnout žádnou jeho myšlenku. (…) Žebrácká opera je už několikátým šťastným setkáním Daniela Špinara se skvěle sehraným hradeckým souborem, který tentokrát přesně drží jemně parodickou hranu režisérovy koncepce. (...) Chtělo by se velkolepě tvrdit, že ze Špinarovy Žebrácké opery by se mohl stát jeden z milníků v inscenování Havlových her. Michal Zahálka: Havel naruby. iHNED.cz, 4. 3. 2013 Nejsmutněji bývá v hledišti, když se na jevišti režisérské ego obloukem míjí s autorem, jenž se zmenšil na pouhou záminku k „echtuměleckému“ rajtování. Když se potkají, radost je oboustranná. K učebnicovým setkáním už teď může náležet Havlova Žebrácká opera, kterou v hradeckém Klicperově divadle připravil režisér Daniel Špinar. Ač to zpočátku mohlo budit dojem, jako by si Cimrmani na své Vyšetřování ztráty třídní knihy zjednali třeba Federica Felliniho. (…) Hradecká Žebrácká opera je zábavná, živá a v nejlepším smyslu slova moderní inscenace, která může přivést k autorovi mladou generaci. Petr Mareček: Žebrácká opera Danielu Špinarovi vyšla skvěle. MF DNES, 4. 3. 2013 It is actually a paradox in a way: Špinar with the dramaturge Ilona Smejkalová chose the style of slapstick and hyperbole which, according to Havel, kills his texts – still an amazing and funny production was created. It was done in a very different way than usual but it handles the text sensitively and does not let any of its ideas go missing. (…) The Beggar's Opera is yet another happy reunion of Daniel Špinar with the great team of actors from Klicpera Theatre who precisely follow the slight parodic line of the director's concept. (...) We could say that Špinar's Beggar's Opera could become one of the milestones in staging of Havel´s plays. Michal Zahálka, iHNED.cz, 4 March 2013


Jak JE důležité míti Havla ČINOHRA The Importance of HAVing Havel Drama

Portrét režiséra Daniela Špinara naleznete na str. 94 v úvodu k sekci Režie: Daniel Špinar. You can find Daniel Špinar's profile on page 95 in the introduction to Directed by Daniel Špinar section.


Klicperovo divadlo v Hradci Králové patří mezi špičku českých scén. Historie budovy sahá k roku 1885, ale profesionální soubor zahájil činnost až v roce 1949. Největších úspěchů dosáhl po roce 1989. Po rozsáhlé rekonstrukci může díky svým čtyřem scénám (velká scéna, Studio Beseda, komorní scéna V podkroví a letní scéna) divákům nabídnout rozličné repertoárové kusy, na své si přijdou i návštěvníci Galerie U Klicperů a divadelní prodejny Boutique. To vše pod osvíceným, takřka dvacetiletým vedením ředitele Ladislava Zemana, jenž stojí i u zrodu prestižního mezinárodního festivalu Divadlo evropských regionů a podzimní přehlídky komorních scén Čekání na Václava. Ve funkci uměleckého šéfa zde mj. působil Michael Tarant (1994–1996), Ivo Krobot (2005–2007) či Vladimír Morávek (1996–2005), za jehož éry divadlo dosáhlo celorepublikového věhlasu. Čtyřikrát bylo vyhlášeno Divadlem roku v rámci Cen Alfréda Radoka. Tituly jako Maryša, po pravdě však Mařka (1999), Prodaná nevěsta (2004) anebo dílčí inscenace z shakespearovských a čechovovských cyklů bývaly dlouho dopředu vyprodány a sbíraly ceny kritiky. Hereckým souborem prošla řada nyní uznávaných herců, mj. Simona Babčáková, Ivana Uhlířová, Martin Pechlát, Filip Rajmont, Petr Jeništa, dlouhodobými oporami souboru jsou mezi jinými i Pavla Tomicová či Ondřej Malý. Od roku 2008 soubor vede režisér a dramatik David Drábek, jemuž se daří provokativními tituly a progresivní režisérskou stopou zaujmout jak širokou diváckou veřejnost, tak kritiku. Klicpera Theatre in Hradec Králové ranks among the top of the Czech theatre scenes. The historical building dates back to 1885, yet the professional ensemble was established as late as in 1949. It reached the biggest success after the 1989. After an extensive reconstruction, it can offer various productions of different genre on its four stages as well as an original gallery – Galerie U Klicperů and theatre shop Boutique. For almost 20 years, all these activities have been backed up by the enlightened director Ladislav Zeman, who is also one of the founding fathers of Theatre of European Regions and the Waiting for Vaclav Festival of Big Little Theatre in autumn. Among the artistic directors, we can mention Michael Tarant (1994–1996), Ivo Krobot (2005–2007) or Vladimír Morávek (1996–2005), who brought the theatre the nationwide renown. It was awarded the Theatre of the Year at the Alfred Radok Awards. The titles such as Marysha, Or Rather “Mařka” (1999), The Bartered Bride (2004) or individual production of Shakespeare's or Chekhov's cycles were sold out well in advance and collected several critics' choice awards. Since 2008, the director and dramatist David Drábek has led the ensemble and he thrives to attract the attention of both general public and reviewers with his provocative productions and progressive directional thumbprint.


Jak JE důležité míti Havla ČINOHRA The Importance of HAVing Havel Drama

Spitfire Company & Sivan Eldar

ANTIWORDS ANTIWORDS

Spitfire Company Praha Prague autoři authors Spitfire Company & Sivan Eldar koncept concept Sivan Eldar, Miřenka Čechová, Petr Boháč hudba music Sivan Eldar kostýmy, masky costumes and masks Paulina Skavova světelný design light design Martin Špetlík, Robert Janč
 režie directed by Petr Boháč světová premiéra 24. 9. 2013, Atlas Art Centre, USA world premiere 24 September 2013 Atlas Art Centre, USA česká premiéra 5. 11. 2013, Palác Akropolis Praha Czech premiere 5 November 2013, Palác Akropolis Prague účinkují cast Jindřiška Křivánková, Miřenka Čechová


ST 21. 5. 16:00 + ČT 22. 5. 22:00 Konvikt > Divadlo K3 Influenced by the works of Václav Havel, especially his play Audience and its legendary film adaptation, in which the role of the brewermaster was played by Landovský with his ability to drink nine pints of beer while in character. Will Miřenka Čechová and Jindřiška Křivánková outdo the legend? Will they reach a state on the edge, recalling Havel's motif of alienation and Hrabal's poetics of loneliness? Aside from the two actors, major roles are played by oversized heads authored by sculptor Paulina Skavova, and by Sivan Eldar's music composed specifically for this performance.

WED 21 May 4.00 pm + THU 22 May 10.00 pm Konvikt > K3

Ovlivněno dílem Václava Havla, především jeho hrou Audience a jejím legendárním zpracováním režiséra Menzla. Ten do role sládka obsadil Landovského, který během hraní vypil přibližně devět osmistupňových piv. Podaří se Miřence Čechové a Jindřišce Křivánkové překonat tento výkon? Podaří se jim dosáhnout hraničního stavu, který odkazuje na havlovský motiv odcizení a hrabalovskou poetiku samoty. V hlavní roli spolu s aktérkami inscenace hrají i velké hlavy od sochařky Pauliny Skavové a hudba Sivana Eldara speciálně složená pro tuto událost.


Jak JE důležité míti Havla ČINOHRA The Importance of HAVing Havel Drama

Tvůrci Spitfire Company Havlovu hru „přeložili“ do jazyka fyzického a výtvarného divadla s prvky improvizované klauniády. Nenechali se svázat slovy a reáliemi Havlova absurdního dialogu. Zaujala je „stojatost“ a bezvýchodnost situace, v níž se obě postavy Audience nacházejí, a uviděli v ní lecjaké souvislosti s povahou české společnosti i jejími ikonami. Za slovy objevili existenciální úzkost sublimovanou do rituálů pivní kultury. S nadsázkou by se dalo říct, že ve Václavu Havlovi našli kus Samuela Becketta. (…) Konzumace piva a němý dialog postav jako by v Antiwords byly obklopeny metafyzickou prázdnotou. Budí smích i hrůzu zároveň. Vyvolávají zvláštní, slovy těžko pojmenovatelné pocity nevolnosti, odporu i soucitu. Vystihují téma Havlovy hry velmi přesně, a možná naléhavěji, než by to svedla slova a klasické herecké výkony. Marie Reslová: Jak zatančit Havla? Hospodářské noviny, 31. 7. 2013 Performance Antiwords je výbornou pohybovou studií jednání aktérů dramatu zasazenou do rámce absurdity dnešní společnosti i skutečnosti v jevištním dění nazvaném (ono jevištní jednání) režisérem v úvodním slovu jako „explicitní chlastání“. Není nutné znát Havlovu hru dopodrobna ani inspirační zdroje režiséra. Poselství absurdity, beznaděj daná i nedaná dobou, poetika opilecké sebelítosti, to vše mluví samo za sebe. Je to právě Havlova genialita, která baví i mrazí cíleností myšlenky samotného dramatu. Je to ale i výjimečná schopnost tvůrců Antiwords postihnout tento žánr invencí vlastního pohledu na dnešní absurditu ohraničenou autorským prologem a epilogem jako bránou do časové smyčky. Zuzana Smugalová: Antiwords v české premiéře. Taneční aktuality.cz, 21. 11. 2013 Spitfire Company “translate” Havel's play into the language of physical and visual theatre with elements of an improvised clown show. They don't let themselves be constrained by the words and quirks of Havel's absurd dialogue. They take an especial interest in the stagnant, deadend quality of the situation both characters of Audience are experiencing, in which they perceive more than a few links to the character of Czech society and its icons. Beyond words, they uncover existential anxiety sublimated into the rituals of beer culture. One could go as far as to say that the authors have found an inkling of Samuel Beckett in Václav Havel. (…)


The characters' beer consumption and mute dialogue seem to be surrounded by a metaphysical emptiness in Antiwords. This gives rise to a simultaneous experience of laughter and terror, producing a strange, difficult-to-articulate feeling of nausea, revulsion and sympathy. The theme of Havel's play is conveyed accurately and with perhaps a greater urgency than would be feasible by means of words and conventional acting. Marie Reslová, Hospodářské noviny, 31 July 2013


Jak JE důležité míti Havla ČINOHRA The Importance of HAVing Havel Drama

Petr Boháč (*1977) – český režisér a choreograf, jedna z vůdčích osobností fyzického a vizuálního divadla ve střední Evropě. Získal magisterský titul na Filozofické fakultě Karlovy Univerzity a již za svých studií přednesl tři přednášky o Václavu Havlovi na univerzitě v Panamě. Je spoluzakladatelem a uměleckým vedoucím souboru Spitfire Company a hostujícím režisérem Tantehorse. Svou tvorbu s těmito soubory prezentoval ve více než 11 evropských zemích, v USA a v Africe. Jeho díla byla oceněna prestižními cenami, jakými jsou Herald Angel Award a nominace na Total Theatre Award z edinburského Fringe za One Step Before the Fall nebo Cena za výjimečný výkon z Fringe festivalu Praha za inscenaci Hlas Anne Frankové. On sám získal mj. i Cenu divadelních novin jako Osobnost roku v kategorii Alternativní divadlo. Petr Boháč je rovněž dramaturgem Paláce Akropolis a spoluzakladatelem Mezinárodního festivalu Nultý bod, který do Prahy přiváží to nejlepší z fyzického, nonverbálního, vizuálního a multižánrového divadla z celé Evropy. Petr Boháč (b. 1977), a director and choreographer from the Czech Republic, one of the leading proponents of physical and visual theatre in Central Europe. He completed his MA degree at the Faculty of Arts – Charles University. During his studies he gave three lectures on Václav Havel at Universidad de Panama Departmento de Filosofía. He is co-founder and artistic director of Spitfire Company and a guest director at Tantehorse. His work with these companies has been presented in over eleven European countries, the United States and Africa. His performances received several prestigious awards like Herald Angel Award and Total Theatre Award (nomination) at Edinburg Fringe (One Step Before the Fall) or the prize of the most-amazing performance at the Fringe festival in Prague for The Voice of Anne Frank production. He himself was awarded the Personality of the Year in the Alternative Theatre category by the theatre revue called Divadelní noviny. Petr Boháč is also venue programmer of Palác Akropolis in Prague and co-founder of The International Festival Zero Point, which brings the best of physical, mime, visual and multigenres theatre forms from all around Europe to Prague.


Miřenka Čechová (*1982) – česká herečka, performerka, choreografka a režisérka. Nejprve vystudovala Taneční konzervatoř v Praze, potom Alternativní a loutkové herectví na DAMU a paralelně i obor nonverbální a komediální divadlo na HAMU, kde také získala v roce 2012 doktorát, když obhájila práci s názvem Režie v mimickém divadle. Je jednou z hlavních představitelek fyzického divadla v Evropě a podílela se na vzniku speciálního žánru physical mime (fyzické divadlo a pantomima). Je spoluzakladatelkou divadelních souborů Spitfire Company, Tantehorse a Theatro Pantomissimo, v jejichž rámci realizuje svou autorskou divadelní tvorbu. V ní organicky propojuje moderní pantomimu se současným fyzickým divadlem či tancem, slovo s propracovaným pohybovým vyjádřením, pevnou strukturu s improvizací, která vychází z přítomné inspirace. Na svém kontě má již více než patnáct inscenací (např. Salome, Dark Trilogy, Chaplinův Proces, Hlas Anne Frankové, S/he is Nancy Joe, Antiwords a další), za většinu z nich obdržela řadu prestižních mezinárodních cen (např. „Herald Angel“ na festivalu Edinburgh Fringe 2013 nebo cena „The Best of Contemporary Dance 2012“ udělená listem The Washington Post). Miřenka Čechová se věnuje také pedagogické činnosti na HAMU a vede master classes v Evropě a v USA. Podílela se také na vzniku Mezinárodního festivalu Nultý Bod (The International Festival Zero Point). V současnosti žije a pracuje střídavě v Čechách a v USA. Miřenka Čechová (b. 1982) is an actress, performer, choreographer, and director from the Czech Republic. She first studied at Dance Conservatory in Prague and then at the Department of Alternative and Puppet Theatre at DAMU Academy as well as the Department of Non-verbal and Comic Theatre at HAMU Academy where she was doctored for her work about mime theatre direction. She is one of the leading proponents of physical theatre in Europe and the co-creator of a special genre called physical mime. She co-founded the Spitfire Company, Tantehorse and Theatro Pantomissimo, where she produces her original theatre productions. She organically binds modern pantomime with contemporary physical theatre, dance with words and sophisticated movement expressions, fixed structure with improvisations which are based on actual inspiration. She has more than 15 production to her credit (e.g. Salome, Dark Trilogy, Chaplin's Trial, The Voice of Anne Frank, S/he is Nancy Joe, Antiwords). She was awarded several prestigious international prizes for most of them (e.g. Herald Angel Award at the Fringe 2013 in Edinburgh or “The Best of Contemporary Dance 2012” awarded by The Washington Post…). Miřenka Čechová also teaches at the HAMU Academy and leads master classes in Europe and the USA. She participated in creation of The International Festival Zero Point. At the moment she lives in turns in the Czech Republic and the USA.


Jak JE důležité míti Havla ČINOHRA The Importance of HAVing Havel Drama

Spitfire Company – umělecká skupina zahrnující fyzické, experimentální a taneční divadlo – se vyprofilovala ze setkání umělců nad projektem Hlas Anne Frankové (2007). Základní osu souboru tvoří režisér, dramaturg a literární esejista Petr Boháč a herečka, tanečnice, choreografka a mim Miřenka Čechová. Hlavním tématem jejich dramaturgie je pozice člověka v mezní situaci – člověka ohroženého, stísněného, odcizeného, přesto však revoltujícího a připraveného vykročit ke svobodě a sebeuchopení. Mezi charakteristické znaky tvorby, která zahrnuje inscenace Hlas Anne Frankové (2007), Černý smích medúzy (2008), Ženský divadelní improvizační punk (2008), Svět odsouzencův (2008), Chaplinův Proces (2009), Unicorn (2009), Nedotknutelní (2010), Bad Clowns (2011), 13. měsíc / Requiem za Bruna Schulze (2012), One Step Before the Fall (2012), Krevety à la Indigo (2013) a Antiwords (2013), patří kladení důrazu na fyzické jednání na jevišti, experimentování s novými divadelními prostředky, rozvíjení imaginace, snaha o propojování různých žánrů a hledání nových vizuálních podnětů. Ve své herecké laboratoři soubor staví na první místo vztah k divákovi a experimentuje s docílením sounáležitosti mezi všemi aktéry „umělecké události“. Skupina si získala vysoké renomé nejen na tuzemské divadelní scéně, ale prosadila se i na festivalech v zahraniční (např. Fringe Edinburgh 2012). Spitfire Company is an artistic platform that includes physical, visual, experimental, and dance theatre. It has been created around the project – The Voice of Anne Frank (2007). The core of the ensemble is formed by the director, dramaturge and literary essayist Petr Boháč and the actress, dancer, choreographer and mime Miřenka Čechová. Their main theme is a man finding himself in a critical situation – endangered, apprehensive, alienated, yet revolting and ready to head for freedom and self-satisfaction. In their productions, e.g. The Voice of Anne Frank (2007), The World of Condemned (2008), Chaplin's Trial (2009), Unicorn (2009), The Untouchable (2010), Bad Clowns (2011), 13. Months / Requiem for Bruno Schulz (2012), One Step Before the Fall (2012), Prawns à la Indigo (2013) and Antiwords (2013), they focus on physical action on stage, experimenting with new theatre means, development of imagination, mixing of genres and looking for new visual stimuli. In their “theatre lab” they favour the relationship with the audience and experiment with reaching of togetherness of all the “actors” at an artistic event. The group gained great renown not only at the Czech theatre scene but also at festivals abroad (e.g. the Fringe festival in Edinburgh 2012).


AUDIENCE AUDIENCE

Divadlo Petra Bezruče Ostrava Petr Bezruč Theatre, Ostrava režie directed by Štěpán Pácl a kol. and collective premiéra 16. 11. 2013 premiere 16 November 2013 osoby a obsazení characters and cast sládek the Brewmaster Norbert Lichý Vaněk Vanek Jiří Müller

WED 21 May 10.00 pm + FRI 23 May 10.30 pm + SAT 24 May 3.00 pm Konvikt > circus tent ST 21. 5. 22:00 + PÁ 23. 5. 22:30 + SO 24. 5. 15:00 Konvikt > šapitó

Václav Havel


Jak JE důležité míti Havla ČINOHRA The Importance of HAVing Havel Drama

Tragikomická, absurdní, jednoaktová. A díky legendární inscenaci s Josefem Abrhámem a Pavlem Landovským patrně i nejznámější Havlova divadelní hra, jež si vystačí se dvěma postavami a dvěma a půl basou piv. Trojici her Audience, Vernisáž (obě 1975) a Protest (1978), patrně nejpřístupnější z celého Havlova dramatického díla, spojuje postava disidenta Ferdinanda Vaňka, který pracuje v pivovaru podobně jako v té době sám Havel. Vaněk přitom hraje spíše „roli dramatického principu než postavy“. Sám toho dělá a říká málo, děj se točí kolem toho, jak na Vaňkův pravdivý postoj k životu reagují druzí, kteří tak mohou demonstrovat svoji zbabělost, pokrytectví a kariérismus. V Audienci je takovým výtečníkem jeho nadřízený – buranský sládek, jenž si ve sledované chvíli nechává Vaňka předvolat, aby mu učinil bizarní návrh… Kancelář v nejmenovaném pivovaru, Bohdalka, Gott a holky z flaškovny. Výjimečné setkání neherce Jiřího Müllera a laureáta Ceny Thálie, ostravského barda Norberta Lichého. Nad rámec dramaturgického plánu nasazená inscenace, která už teď patří do rodinného stříbra Bezručů. „To je přece zásadní věc, hergot!“ Tragicomic, absurd, one-act. And thanks to the legendary adaptation with Josef Abrhám and Pavel Landovský probably the most famous Havel's play that involves only two characters and two and an half crates of beer. The trinity of plays Audience, Unveiling (both 1975) and Protest (1978) probably the most accessible of all Havel's oeuvre is interwoven by the character of Ferdinand Vanek, a dissident who works at a brewery just like Havel himself did. However, Vanek has rather the role of “dramatic principle” than a character. He does and says little but the story explores how others approach Vanek's true attitude towards life. Their true cowardice, hypocrisy and careerism are thus revealed. In Audience, this type of characters is represented by the Brewmaster, Vanek's uncouth supervisor, who calls for Vanek to make him a bizarre proposal… An office in an unnamed brewery, Bohdalka, Gott and the girls from the bottle making company. Unique encounter of non-actor Jiří Müller and the Thalie Award laureate and theatre warhorse Norbert Lichý. The production is staged beyond the theatre dramaturgy but it has already become a priceless treasure of the Bezruč Theatre.


Jak JE důležité míti Havla ČINOHRA The Importance of HAVing Havel Drama

Omíláním otázek, replik, útržkových monologů sládka přerušovaných pitím piva a krátkými odchody na toaletu nabývá všední situace na grotesknosti. Minulost připomene na začátku stará nahrávka vypravěče anekdot a na konci patetická píseň o zemi, kde každý žije rád. Oproti známým inscenacím je tu snad ještě víc položen důraz na přirozené chování postav, aby vynikla zásadní rozdílnost jejich charakterů. Ke kontrastnosti přispívá i obsazení rolí, z nichž jednu ztělesnil se suverénní samozřejmostí Norbert Lichý a tu druhou občasný herec, jinak technický zaměstnanec divadla Jiří Müller. V provedení Lichého je sládek hlučný, ordinérní pán pivovarského dvora, který projevuje vstřícnost a vzápětí naznačuje nemilost, postupem doby a opilosti se z něj stává naříkavá, ukřivděná nicka. Müllerův Ferdinand Vaněk je uzavřený, zdráhavě, tiše mluvící, velmi zdvořilý, zásadový člověk. (...) Audienci lze vnímat jako reflexi minulé doby, na niž se dnes můžeme dívat s pobaveným úsměvem. V druhém plánu ale v ní můžeme také vytušit výstrahu před budoucností, kdy by zkorumpovanou demokracii vystřídal autoritativní režim a vše se opakovalo znova, byť trochu jiným způsobem. Milan Líčka: Audience v jiné době. Ostravablog.cz, 5. 12. 2013 Režiséru Štěpánu Páclovi i oběma hercům se podařilo vytvořit atmosféru, ve které se divákům postupně proměňoval smích v hořký úsměv a posléze v mrazení v zádech. Ostravská inscenace Havlovy audience je důrazným jevištním činem oživujícím paměť národa a varujícím každého před zradou vlastního svědomí. Ladislav Vrchovský: Výročí sametové revoluce v Divadle Petra Bezruče oslavili Audiencí Václava Havla. Ostravan.cz, 18. 11. 2013 The theme of numerous Havel's plays is based on his own personal experience, mainly Leaving and Audience. If the Leaving captures the world of high politics, then the Audience presents the very lowest end. (…) We can perceive the Audience as a reflection of past times that we look back upon with amused smile. The second level, however, presents a warning against the future, when the corrupt democracy could be replaced by authoritative regime and the history would repeat itself with only slight changes. Milan Líčka, Ostravablog.cz, 5 December 2013


Štěpán Pácl (*1982) na divadelních prknech debutoval v 11 letech v roli Václava Dubského v kultovní Léblově inscenaci Naši naši furianti (1994). Cesty ho však od herectví zavedly k činoherní režii, kterou vystudoval na pražské DAMU. Už jeho absolventská inscenace hry Lenky Lagronové Království (2007) zaujala. Stejná skupina inscenátorů a herců pak nastudovala mj. Topolův Konec masopustu (2008), Ibsenovo veršované drama Brand/Oheň (2010) či Calderónovu hru El Príncipe Constante (Vytrvalý princ, 2012). Všechny tituly spolku Masopust, jejímž byl Pácl v letech 2010–2013 i uměleckým šéfem, zaznamenaly výjimečný ohlas jak u divácké, tak u kritické obce, která Páclovi hned dvakrát přiřkla titul Talent roku (2008 a 2010) v Cenách Alfréda Radoka. A byl to Štěpán Pácl, kdo jako asistent režie sekundoval Davidu Radokovi (syn Alfréda) při prvním inscenování Havlova Odcházení (2008). S oblibou se Pácl věnuje současné dramatice, jak české (mj. M. Frydrychová: Dorotka, 2008; L. Lagronová: Z prachu hvězd; Čupakabra, obě 2013), tak světové (M. McDonagh: Osiřelý západ, 2007; A. Saalbach: Transit, 2009). Často se také obrací k opomíjeným českým textům (J. K. Tyl: Krvavé křtiny aneb Drahomíra a její synové, 2010; F. Hrubín: Křišťálová noc, 2011). Má za sebou spolupráci např. s Národním divadlem moravskoslezským (Holky Elky, 2006; Ivanov, 2012; Za vodou (Dokud nás smrt...), 2014), Divadlem na Vinohradech (Transit, 2009; Tartuffe, 2011), Národním divadlem (Z prachu hvězd, 2013) či Švandovým divadlem (Dorotka, 2008; Křišťálová noc, 2011). V loňské sezóně v Moravském divadle Olomouc pohostinsky nazkoušel hru Františka Langera Periferie. V Divadle Petra Bezruče, které od sezóny 2013/2014 umělecky vede, Pácl dosud režíroval řekněme klasičtější repertoár – Strýček Váňa, Audience a Scapinova šibalství – avšak v osobitém pojetí. Štěpán Pácl (b. 1982) first appeared on stage when he was 11 in the role of Václav Dubský in Lébl's cult production of Our Our Swaggerers (1994). However, from acting he moved to drama direction which he studied at the Academy of Performing Arts in Prague. Even his graduation production of Lenka Lagronová's play Kingdom (2007) was a success. The same creative team and actors then worked on Topol's End of Carnival (2008), Ibsen's drama in verse Brand (2010) or Calderón's play El Príncipe Constante (2012). All the productions of the Masopust group, where Pácl held the post of the artistic director from 2010 to 2013, met with great reactions from the audience as well as the reviewers who then awarded Pácl the title of ´Talent of the Year´ twice (2008 and 2010) at the Alfred Radok Awards. It was Štěpán Pácl who helped David Radok (Alfred's son) as an assistant director at the first production of Havel's Leaving (2008). Pácl devotes his time and effort mainly to contemporary drama of Czech playwrights (e.g. M. Frydrychová: Dorotka, 2008; L. Lagronová: Out of Stardust; Čupakabra, both 2013), as well as foreign authors (M. McDonagh: Lonesome West, 2007; A. Saalbach: Transit, 2009). He often stages long forgotten Czech texts (J. K. Tyl: Bloody Baptism, or Drahomíra and Her


Jak JE důležité míti Havla ČINOHRA The Importance of HAVing Havel Drama

Sons, 2010; F. Hrubín: Crystal Night, 2011). He cooperated with the National MoravianSilesian Theatre (The ELLE Girls, 2006; Ivanov, 2012; Over the Water, 2014), Vinohrady Theatre (Transit, 2009; Tartuffe, 2011), National Theatre (Out of Stardust, 2013) or Švanda Theatre (Dorotka, 2008; Crystal Night, 2011). Las year, he produced František Langer's play Periphery as a guest director at the Moravian Theatre Olomouc. He has been working as the artistic director at the Petr Bezruč Theatre in Ostrava since 2013/2014 season and so far he has directed rather classic pieces yet with original approach – Uncle Vanya, Audience and The Impostures of Scapin.

Divadelní Flora Olomouc 2014 > I  

Jak je důležité míti Havla (Zahradní slavnost, Velvet Havel, Žebrácká opera, Antiwords, Audience)