Page 1

WILL POWER BYL KRÁLEM OKRUHŮ, ALE ZTRÁCEL TAM, KDE FRANCHITTI EXCELOVAL - NA OVÁLECH

INDYCAR 2010 RO ČE NKA

2012 NO V Á K O NCE P CE I NY DCA R

TONY GEORGE NE NA P LŇE NÝ SEN

RANDY BERNARD POSLEDNÍ NADĚJE

M A R I O A ND R E T T I 41 LE T Z A V O LA NT E M

INDIANAPOLIS PŘÍBĚH POKRAČUJE

TALENT Z USA SAGE KARAM A CONOR DALY

Kompletní zpravodajství všech závodů včetně novinek, zpráv a blogů


EDITORIAL

Česká ročenka IndyCar má se samotnou sérií jednu společnou věc - malý zájem ze strany veřejnosti. Jenže podobně jako vedení série, i já se nevzdávám bojovat s nepřízní osudu a podsouvat všemi možnými směry tyto jedinečné závody. No řekněte, kde jinde se jezdci musejí potýkat s nástrahami oválů, klasických i městských okruhů ve vyrovnaném množství? Pokud takovou sérii znáte, ozvěte se, neboť já o ničem podobném nevím. A závody NASCAR nepočítám, 36 závodů v roce a z toho pouze dva na okruzích nejsou vyrovnané množství. Škoda, že si váhu IndyCar nikdo neuvědomuje, ale bojovat o fanoušky, když jsou přímé přenosy závodů vysílané na televizi s nízkou sledovaností, je prakticky nemožné. Don Quijote by mohl vyprávět. Série IndyCar potřebuje utéct ze spárů televize Versus a to i přes fakt, že Versus hýčká IndyCar jako žádná televize předtím. Akorát ta sledovanost dělá svoje, o čemž jsme se mohli přesvědčit i v našich končinách. Nyní si trochu postěžuji, ale oprávněně. Do loňského roku u nás IndyCar vysílala Nova Sport, která se ale v tomto roce na sérii vykašlala a přestala ji vysílat, a to i přesto, že vlastnila vysílací práva. Tudíž, ačkoliv se objevila jiná televize, která o IndyCar projevila zájem, nemohla svůj záměr dotáhnout do konce, neboť práva vlastnila Nova. Jak to bude v příštím roce netuším, doufám,

že Nova už s IndyCar nebude mít nic společného. Rok 2010 nabídl výbornou podívanou. Nejprve se zdálo, že titul předčasně oslaví Will Power, ale jakmile se kalendář přehoupl k oválům, ztrácel Power půdu pod nohama. Ne že by Power ovály nezvládal, ale jednou to byla chyba na jeho straně, podruhé na straně týmů, čehož s radostí využíval Franchitti a sbíral body tam, kde Power zaostával. Ve Franchittiho duchu, i tato ročenka chce zaplnit díru tam, kde české zpravodajství o sérii IndyCar zaostává. Sice bychom našli hrstku zářných příkladů, jak by měly média, ať tištěná nebo elektronická, pokrývat IndyCar, ale pořád nejde o dostatečné množství jako třeba formule 1, či DTM, FIA GT1 atd. A pokud se dostane série IndyCar do novin nebo do televize, ve 100% případů se jedná o hrůzně vypadající havárii, o čemž jsme se v roce 2010 několikrát přesvědčili. Obrázky bourajícího Andrettiho a Moraese, havárie Conwaye či hořící De Silvestro obletěly svět a přistály i v České republice. Bohužel o tom, že Dario Franchitti vyhrál napínavý souboj o titul nepsal nikdo, jen ta internetová média a tato ročenka.

ALEŠ SIRNÝ

Vážení čtenáři, dovolte mi se v pár větách zmínit o tom, jak ročenka vznikla. Za zrodem v pořadí druhého ohlédnutí za sezónou IndyCar stál nejdříve Dan Merta, kterému v hlavě vznikl nápad společného projektu o této jedinečné sérii a k uskutečnění společného díla se nejlépe hodila právě ročenka. Jak si jistě pamatujete, Aleš dělal ročenku už v roce 2009 a my oba, dovolím si mluvit za Dana, jsme mu velmi vděční, že jsme se mohli přidat. Po kvantu e-mailů, které jsme mezi sebou vyměnili, došlo k prvnímu společnému setkání. Kde jinde bychom mohli o závodní sérii jednat než v centru českého motosportu – v Brně. Na schůzce jsme domluvili formát a hned jsme se dali do práce, která nepřetržitě trvala až do poloviny října. Jedna věc je napsat článek, ale jiná, ta složitější, je vytvořit grafickou podobu, aby ročenka vypadala k světu. Veškerá poklona v tomto směru patří Alešovi, bez jehož alespoň amatérské know-how, by něco takového nikdy nemohlo vzniknout. Vítězslav Boch

AUTOR: Aleš Sirný SPOLUATOŘI: Vitězslav Boch, Dan Merta DESIGN: Aleš Sirný FOTOGRAFIE: Chris Jones, Ron McQueeney KONTAKT: ale.si@seznam.cz Copyright © 2010. Všechna práva vyhrazena. Určeno jen pro osobní využití. Bez předchozího písemného souhlasu autora je jakákoli další publikace nebo distribuce části materiálu zakázána. NEPROŠLO KOREKTUROU

-3-


OBSAH 3 EDITORIAL 4 OBSAH 6 DARIO FRANCHITTI 8 ALEX LLOYD 10 TONY GEORGE 14 RANDY BERNARD 16 INDYCAR 2012 20 MARIO ANDRETTI 24 INDIANAPOLIS MOTOR SPEEDWAY 85 ROZHOVOR SE SIMONOU DE SILVESTRO 97 SAGE KARAM 151 CONOR DALY 158 STATISTIKY

SEZÓNA 2010 28 58 64 70 76 82 88 94 100 106 112 118 124 130 136 142 148 154 -4-

PŘEDSTAVENÍ TÝMŮ SAO PAULO INDY 300 HONDA GRAND PRIX OF ST. PETERSBURG INDY GRAND PRIX OF ALABAMA TOYOTA GRAND PRIX OF LONG BEACH ROAD RUNNER TURBO INDY 300 INDIANAPOLIS 500 FIRESTONE 550K IOWA CORN INDY 250 CAMPING WORLD GRAND PRIX AT GLEN HONDA INDY TORONTO HONDA INDY EDMONTON HONDA INDY 200 INDY GRAND PRIX OF SONOMA PEAK ANTIFREEZE MOTOR OIL INDY 300 KENTUCKY INDY 300 INDY JAPAN 300 CAFE DO BRAZIL INDY 300


-5-


NE P O RAZ I T E L NÝ D Kdo je nejlepší závodník v historii série IndyCar, potažmo CART a USAC? Na tuto otázku lze stěží odpovědět, zcela určitě však do kategorii těch nejlepších z nejlepších patří Dario Franchitti, který zůstal již tři roky n e p o r a že n .

„Podle mě je jeden z těch nejlepší,“ řekl o Franchittim muž, kterého fanoušci i odborníci řadí do kategorie TOP pilotů. Jedná se Maria Andrettiho, jenž by o schopnosti zvládat rozličné vozy a tratě mohl vykládat celé hodiny. „Ukázal nám nesmírnou všestrannost jízdního stylu. Je naprosto ideálním jezdcem, který je stejně precizní jak na okruzích, tak i na oválech,“ vzdával mu hold. Franchitti jakoby na „stará kolena“ chytil druhý dech. V 37 letech oslavil třetí titul v kariéře a zaznamenal osobní hattrick, neboť rok 2008 strávil v NASCAR. „Jsem jeho velký fanda,“ přiznal Andretti, jenž předával pohár s vlastním jménem pro nejlepšího jezdce na okruzích Willovi Powerovi – největšímu soupeři Daria Franchittiho. Australana bylo na okruzích nesmírně těžké porazit, soupeři museli vynaložit velké úsilí, aby nechali Powera za zády. Franchitti zaznamenal na okruhu jediné vítězství, naopak Power pět. Jenže Franchitti pravidelně dojížděl v TOP5 a sbíral důležité body. To samé se nedalo říci Powerovi na oválech, jenž buď vlastní chybou nebo chybou týmu vypadl z první desítky a bědoval nad obrovskou bodovou ztrátou. Franchitti si libuje v okruzích, samozřejmě i ovály mu sedí, ale sebevražedné mise v Texasu, Chicagu či Kansasu by raději vyměnil za Milwaukee, Richmond nebo Indianapolis, kde je zapotřebí správně pracovat s monopostem a pře-

devším s plynovým pedálem. Na to byl zvyklý v době CART, kam v roce 1997 nastoupil po působení v německém šampionátu cestovních vozů. V té době za sebou vozil turbomotor o výkonu 900 koní a prakticky i na oválech kategorie superspeedway se musel naučit pracovat s pedálem. Za šest let v sérii CART si odnesl deset pohárů pro vítěze a titul šampióna v roce 1999 ztratil pouze kvůli tomu, že měl menší počet vítězství než jeho soupeř Juan Pablo Montoya. Když s týmem Michaela Andrettiho odešel do konkurenční IndyCar, čítal kalendář výhradně ovály. Sice dokázal vyhrávat závody, ale ta správná konstelace hvězd, aby se dostal mezi hlavní kandidáty na titul, nastala až v roce 2007. Prvním vítězstvím v Indianapolisu se nadobro stal nesmrtelným v análech tohoto historického závodu. Prvenství sbíral dál a nakonec získal titul. Po návratu z NASCAR se z něj stal vážný kandidát na vítězství v šampionátu hned ve druhém závodě. V ulicích Long Beach totiž nenašel soupeře a poprvé v kariéře pilota IndyCar oslavil triumf na okruhu. Trvalo mu čtyři roky, než dotáhl jízdu na okruhu do úspěšného konce. Pak to šlo ráz na ráz, sbíral poháry na oválech i okruzích a soupeřům v posledních závodech sezóny vždy vypálil rybník. Přitom je trochu zvláštní, že na preferovaných okruzích nevyniká jako na oválech, kde zaznamenal více prvenství.

Navíc získal v roce 2010 pohár A. J. Foyta za nejlepšího pilota na oválech. „A. J. a já, to je celkem zvláštní. Když jsem poprvé přišel do IndyCar, nedovedl jsem si představit, že bych se stal šampiónem oválových závodů,“ uvedl Franchitti. Aby po závodě v Sonomě stáhl 59 bodový deficit na Willa Powera, musel se Franchitti hodně snažit. Nicméně zkušenosti a psychologická výhoda na oválech z něj udělala pána situace. „Měl pár krizových momentu? Určitě, ale jako profesionál a talentovaný pilot dokázal využít všech příležitostí, které se naskytly,“ uvedl Andretti. Nejlepším příkladem může být poslední závod sezóny. K usnadnění cesty k titulu potřeboval sebrat všechny bonusové body, které IndyCar nabízela. Čili pole position a nejvyšší počet kol na čele. První místo na startu získal a poté vedl téměř bez přestávky až do doby, kdy oficiálně získal dva důležité body. V tu chvíli zvolnil a nehrál si na hrdinu, část mise byla splněna. Odborníci ho po dalším titulu posunuli výš, zdali svou soukromou sbírku titulu rozšíří se uvidí, ale aby se v roce 2011 nezařadil mezi hlavní favority, to by se muselo stát něco opravdu neobvyklého. „Je celkem zajímavé ohlednout se a podívat, co se událo za poslední roky,“ vzpomínal na své úspěchy Franchitti. „Stýskalo se mi po IndyCar a pak jsem dostal možnost od Chipa. Lepší šanci jsem si ani nemohl přát,“ zakončil Dario. (als)

-6-


DARI O F RANCHI T T I

Jim Clark a Jackie Stewart jsou nejen jeho krajané, ale i jeho hrdinové, jejichž jízdní styl si osvojil. Závodí s rozvahou, přemýšlí u toho a v podstatě jede tak rychle, aby vyhrál, ale zároveň tou nejnižší možnou rychlostí.

-7-


ALEX LLOYD Dva roky čekal na šanci, pak získal titul nováček roku Alex Lloyd si během své kariéry prožil krušné chvíle. Aby mohl závodit v USA, museli rodiče prodat dům. Po „vyhlazení“ konkurence v sérii Indy Lights očekával posun do IndyCar, jenže i smlouva s Ganassim mu k důležitému kroku vpřed nepomohla a Lloyd musel čekat další dva roky. Pětadvacetiletý pilot sváděl souboj o titul nováčka roku se Simonou De Silvestro. Zpočátku nešlo přesně určit, kdo bude mít v průběhu roku 2010 navrch, ale jakmile se Lloyd dostal do správného rozpoložení, slibnými výsledky si držel dostatečný bodový odstup od své sokyně a zaslouženě převzal pohár pro nejlepšího nováčka roku 2010. Alex Lloyd se vydal na dráhu závodního pilota v devíti letech, kdy získával první zkušenosti v motokárách. Po vítězství v britském šampionátu oslavil celkový triumf i v evropském šampionátu. V roce 2001 už pro něj motokáry nepředstavovaly výzvu a Lloyd usedl do monopostu formule Ford, kde hned při prvním startu obsadil druhé místo na těžké dráze Spa-Francorchamps. Přes zimu získával ostruhy v britském mistrovství formule Renault, kde obsadil celkové třetí místo. V roce 2002 povýšil do hlavního seriálu formule Renault a na konci sezóny držel deváté místo. V roce 2003 mu prestižní britský časopis Autosport udělil cenu pro nejlepší mladý talent britských ostrovů, ze stejného ocenění se několik let předtím těšil i Dario Franchitti. Tuto cenu si zasloužil stříbrnou pozicí ve druhém roce ve formuli Renault. V sezóně 2003 nestačil akorát na Lewise Hamiltona, jenž nebyl nominován, neboť v té době už byl pod křídly McLarenu. Lloyd za výhru obdržel možnost testovat monopost McLaren F1, roku 2004 taktéž absolvoval několik závodů v evropském šampionátu formule 3000. Během roku 2005 bohužel neměl stále angažmá a mnoho závodu neodjel. Nastoupil do dvou podniků italské formule 3000 a v Monte Carlu se představil s formulí

-8-

Renault 3,5. Během zimy 2005/06 podepsal smlouvu s britským týmem v šampionátu A1 Grand Prix, nicméně absolvoval pouze testování a k závodům se nikdy nedostal, neboť po Robbiem Kerrym, jenž by pasován na jedničku, usedl do kokpitu výše hodnocený Darren Manning. Evropané ztratili o Lloyda zájem a proto se ve svých 21 letech přesunul za Atlantik a podepsal smlouvu se stájí AFS Racing v sérii Indy Lights (tehdy ještě Indy Pro). Jeho rodiče museli prodat dům, aby svého syna v kontraktu s AFS založili. Lloyd však dokázal, že to byla dobrá investice. V první závodě se kvalifikoval na druhém místě a cílem projel jako třetí. V červenci se mu podařilo vyhrát v Indianapolisu, ačkoliv na trati, kterou den poté využívala formule 1 v Grand Prix USA. V závěru sezóny poprvé triumfoval, a to na okruhu Infineon Raceway. Ve své debutové sezóně skončil celkově na sedmém místě. V roce 2007 se upsal špičkové stáji Sam Schmidt Motorsports a během sezóny dělal konkurenci vrásky na čele. Teprve v šestém závodě sezóny ho dokázal někdo porazit, to však Lloydovi nezabránilo v zisku titulu dva závody před koncem šampionátu. Lloyd taktéž přepisoval rekordy. Vyhrál nejvíce závodů po sobě (5), nejvíce závodů v sezóně (8), nejvíce v Indy Lights (10) a získal nejvíce bodů v historii (652). Navíc stále zůstává jediným člověkem, který vyhrál v Indianapolisu jak na ovále, tak i klasické dráze. Stal se i rekordmanem v počtu startů z první řady, kam se postavil ve všech závodech sezóny 2007. Spanilá jízda za šampiónem roku 2007 však poté dostala trhliny, i přes své dominantní postavení nezískal v roce

2008 angažmá v IndyCar. Sice s ním podepsal smlouvu Chip Ganassi, ale kromě závodu Indianapolis 500, kde se představil u týmu Rahal Letterman Racing ve spolupráci s Chipem Ganassim, zůstal po celou dobu mimo hru. Lloyd doufal, že o něj bude projeven zájem v roce 2008, ale znovu se přepočítal. Stále pod křídly Chipa Ganassi nastoupil pouze v Indianapolisu (tentokrát se svým bývalým týmem Sam Schmidt Motorsports), kde po předchozím neúspěchu dokončil závod na 13. místě. Mezitím začal střádat vlastní plány. Ganassi po sezóně 2008 vyhodil Dana Wheldona a hledal za něj náhradu. Lloyd právem čekal, že druhý monopost v týmu obsadí právě on, ale Ganassi nad ním vůbec nepřemýšlel a po rozhovorech s Kanaanem si nakonec vybral Franchittiho. Lloyd byl patřičně rozladěn a po Indianapolisu rozvázal s Ganassim kontrakt. Byl přesvědčen, že na vlastní pěst má větší šanci sehnat angažmá, než u Ganassiho, který projevoval minimum úsilí, aby ho protlačil do IndyCar. Netrvalo dlouho a samostatnost začala nést ovoce. V závěru roku nastoupil do jednoho závodu k týmu Newman/Haas/Lanigan Racing, kde se po boku Graham Rahala nenechal zahanbit a dojel na osmé místě, tři příčky před Rahalem. Lloyd na sebe konečně upozornil a jako volný jezdec na trhu začal vyjednávat s týmy o smlouvě na rok 2010. Vážný zájem o něj projevil Dale Coyne, jenž získal finanční podporu z americké skautské organizace. Lloyd byl zpočátku nevýrazný, ale postupem času se zlepšoval a dokázal, že si titul nováčka roku plně zasloužil. (als)


Alex Lloyd zaznamenal v Indianapolisu svůj nejlepší výsledek v IndyCar. Roku 2010 přivezl stáji Dale Coyne čtvrté místo.

-9-


Komplikovaný Tony George Nezáleží na tom, jaký k Tonymu Georgovi chováte postoj, pravděpodobně navždy vejde do dějin jako člověk, který zničil americký formulový svět.

Někdo se jeho rozhodnutí založit konkurenční sérii IRL zastává, ale u většini lidí převládá opačný názor. Chtě nechtě, Tony George je neodmyslitelnou postavou amerického formulového motorsportu. Co vůbec vedlo George k tomu, aby založil v době největší slávy IndyCar konkurenční sérii IRL? Byl to úpadek národního dědictví USA – oválů. Zatímco ještě v 80. letech minulého stoleti dominovaly ovály, 90. léta se nesla v duchu nadvlády okruhů. Podnik Indianapolis 500, zlatý hřeb sezóny, postupně ztrácel na významu díky záplavě zahraničních jezdců. Al Unser Jr. vyhrál svou první pětistovku na Indianapolisu v roce 1992, na Victory Lane tehdy pronesl památnou větu „You just don´t know what Indy means,“ čímž charakterizoval významné postavení Indy 500 v mysli amerických jezdců. George si jako jeden z mála uvědomil fakt, že série ztrácí původní tradici a v roce 1991 učinil první pokus koupit ji. Z plánovaného obchodu odešel s nepořízenou a o tři roky později sepsal svou vizi na papír. V roce 1994 totiž veřejně prohlásil, že do dvou let založí sérii IRL konající závody výhradně na oválech. Andrew Craig, výkonný ředitel tehdejší série CART dostal strach z potencionální konkurence a naplánoval setkání s Georgem. Potomek Tonyho Hulmana rozdal karty, nastínil podobu, kam by se stávající série CART měla ubírat. U

- 10 -

Craiga ale nepochodil, po dvou neúspěšných pokusech zohlednit ovály v kalendáři CART se uchýlil k té nejhořší možné variantě, založil vlastní šampionát Indy Racing League. Nešlo mu však pouze o skladbu kalendáře, George chtěl dostat pod rodinná křídla celý formulový svět USA, tak jako tomu bylo do roku 1979, kdy sérii USAC vedla rodina Hulman-George a měla kontrolu nad všemi aktivitami šampionátu. Závod Indianapolis 500 tehdy patřil mezi vrchol sezóny a nejdůležitější bylo vítězství právě ve Staré cihelně než celkový titul. Vznikem série CART, kterou vedli šéfové stájí, ztratila rodina kontrolu. Nová série navázala tam, kde USAC skončil a ještě nějakou dobu pokračovala setrvačností série USAC. Pak ale nastala zmíněná evoluce, kdy Indianapolis ztrácel na síle a byl vytlačován na druhé místo za celkový triumf v šampionátu. Právě to chtěl George změnit, vrátit podnik Indy 500 tam, kam od roku 1911 patřil. Ačkoliv se na počátku Georgův tah setkal s relativním úspěchem a mnoho odborníků i fanoušků vítalo návrat ke kořenům, budoucnost ukázala, jak hluboce se George zmílil a nechal obě série zašlápnout konkurenčním NASCAR. V roce 1995 zahájil přípravu, v roce 1996 se po extrémním snažení definitivně separoval. V prvních letech mu strategie vycházela, dominance amerických jezdců získávala u fanouš-

ků na popularitě a zdálo se, že série IRL vzkvétá. Od roku 2000 nastal příliv týmů z CART, nejprve skrz závod Indianapolis 500 a poté nadobro. George si mnul ruce, získával důležitá jména na svou stranu a očekával růst série. Předpoklady se ale nevyplnily, IRL nadále provázela sestupná tendence, o krok pozadu za sérií CART, která na konci roku 2003 zkrachovala, ale následující sezónu pokračovala pod zkratkou CCWS (Champ Car World Series). Teprve na začátku roku 2008 hodila do ringu bílý ručník a konkurenční boj s IRL vzdala. George ji svou sérii pohltil a mohl odstartovat novou etapu amerického formulového motorsportu. Ale v pozadí, skrytém před zraky veřejnosti, nebyla situace růžová. George lil do IRL ohromné množství peněz ze zisků Indianapolis Motor Speedway. Dlouhá léta tuto skutečnost jeho sestry a matka přehlížely, ale v roce 2009 řekly dost a George hodily přes palubu. Nešlo pouze o rodinné rozpory týkající se jeho série, tou dobou již sloučené se zkrachovalou CART. Finanční situace IMS dostávala trhliny každým dnem a kvůli nepříznivým ekonomickým podmínkám se je nedařilo zacelovat. Zdálo se, že v polovině 90. let byl zdroj příjmů prakticky nevyčerpatelný. Osamocený závod Indy 500 dostal poprvé v historii IMS nového bratříčka Bryckyard 400. Tento závod série NASCAR konaný


TONY GEORGE

TONY GEORGE DATUM NAROZENÍ: 30.12. 1959 NÁRODNOST: USA BYDLIŠTĚ: Indianapolis, Indiana RODINA: Žena Laura George, Tony George Jr., Lauren George Ed Carpenter

RANDY BERNARD

poprvé v roce 1994 plnil kasu stejně dobře jako Indy 500. Na sklonku minulého století si však George vzal příliš velké sousto. Formule 1 pod vedením Bernieho Ecclestona se k okruhům chová jako sarančata, nakrmí se (penězi) a jde dál. Ne že by první ročníky Grand Prix USA nevydělávaly, ale postupem času nadšení do F1 ochablo a fiasko s 6 vozy na startu roku 2005 reputaci vůbec nepomohlo. George ještě zvládl přivést do Indianapolisu seriál MotoGP, ale to už závody Indy 500 a Brickyard 400 pomalu a jistě skomíraly. Byla nutná restruktulizace vedení firmy. Kdo jiný mohl příjít o hlavu než šéf IMS a IRL? Ač šlo o rodinu, sestry

neváhaly a svého bratra vykoply z vedení IMS. Sice mu nabídly setrvání v čele IRL, ale George si byl moc dobře vědom situace, která by nastala. Musel by se za veškeré finanční operace zodpovídat rodině a to nechtěl dopustil. Raději složil zbraně i v IRL. Svých činů však ke zlosti jeho odpůrců vůbec nelitoval. Podle vlastních slov neudělal žádné špatné kroky. Pouze ho mrzel odchod schopných a loajálních lidí v IMS a IRL a nedotáhnutí do konce významného výročí Contennial Era, čili stoletého výročí Indianapolis Motor Speedway a Indianapolis 500, které trvá od roku 2009 do roku 2011. Vyhazov v prvním kvatrálu roku

2009 vůbec nečekal, naopak do vedení firmy chtěl zapojit syna a synovce, místo toho mu byly ukázany dveře. Ač George ujišťoval novináře o jakémsi propojení své osoby na vedení IMS, skutečnost byla taková, že George na dlouhou dobu na rodinný ovál zanevřel. Shrnuto a podtrženo, Tony George chtěl ve svých 37 letech vrátit americké formule zpět ke kořenům – oválům a získat nad nimi nadvládu. Nápad to byl úžasný, ale dnes, z retrospektivního hlediska šlo o největší omyl v dějinách amerického motorsportu a George vstoupil do historie jako „ten“, co zničil původní (als) IndyCar.

- 11 -


Revoluce, evolu DVA POHLEDY, DVA NÁZORY

Vitězslav Boch Tony George založil před 14 lety sérii Indy Racing League a podle svých slov chtěl, aby se do amerického formulového závodění vrátila převaha oválů, americké techniky a znovu se začali prosazovat američtí jezdci se zkušenostmi na oválech v různých motoristických kategoriích. Pokud se podíváme na současnou sérii, řekneme si, že Georgeova vize byla totálním krachem. Ale to ona nebyla. Vezmeme-li v úvahu, jak vypadala Indy Racing League řekněme do roku 2002, uvidíme, že minimálně šest let byla Georgeova vize úspěšná. Měl sérii složenou výhradně z oválů, jako tomu bylo u amerických formulí do osmdesátých let, a jezdce, po kterých toužil - oválové odchovance. Jenže prakticky nic z toho se do dnešních dnů nedochovalo. George se totiž pokusil provést revoluční změnu na námi milovaném Sportu, který vznikal postupnou evolucí od počátku 20. století. Na takovém dlouhodobém mechanismu těžko provedete revoluci. Můžete revolučně změnit parametry vozů či systém hodnocení pilotů, ale revoluční změny, se kterými George přišel, šanci na úspěch neměly. V jednom okamžiku chtěl zvrátit minimálně 15 let vývoje, čímž se předem odsoudil k neúspěchu. On ten ústup oválů ve prospěch přírodních a městských okruhů, dominance neamerických pilotů a techniky nespadl z čistého nebe. Byl to následek postupných změn, které ve Sportu probíhaly někdy od roku 1979. Přírodní okruhy se prosazovaly na úkor oválů, protože na rozdíl od některých podniků na oválech více vynášely. Evropští a jihoameričtí jezdci

- 12 -

nahradili v kokpitech Američany, protože měli lepší výsledky. To samé technika, neamerická začala převládat nad americkou. Proto Tony George založil IRL, ale na Sport to nemělo dopad, o kterém snil. Sport totiž dál žil a vyvíjel se – v CART minimálně do přelomu milénia. Sport ignoroval IRL, byť samozřejmě schizma začalo odrazovat fanoušky a sponzory a oslabovat CART, nicméně evoluce pokračovala. Ovály byly z CART téměř vytlačeny a městské okruhy začaly porážet ty přírodní. Zlom nastal s finanční krizí, kterou válka vyvolala. Odliv sponzorů totiž CART začal od roku 2002 ničit a Sport potřeboval nového hostitele. Toho našel v IRL, ale naprosto jinak, než George doufal. Nejdříve z CART odešly týmy do finančně lépe zajištěné IRL. Jenže ty týmy si sebou vzaly své evropské jezdce, kteří okamžitě hráli jinou ligu než ti, pro které George IRL zakládal. Původní týmy IRL buď zanikly, nebo se adaptovaly – najaly evropské a latinskoamerické jezdce. Kromě pilotů si týmy vzaly svou techniku, především motoráře, což byl konec amerických motorů v IRL. Když se stabilizovalo pole, přišel na řadu kalendář. V momentě, kdy do IndyCar pronikly i okruhy, přesunul se Sport do IRL a CART se náhle stalo zbytečným. Sport najednou sídlil v IndyCar. Revoluce Tonyho George skončila. Když v letech 2002 - 05 umíralo CART, přesunul se Sport do IRL a začal ji od základu měnit. Jenže George doufal v opak, že IRL změní Sport. A tak mu nezbylo nic jiného než sledovat, jak za nějakých pět let proběhla evoluce ve zrychleném

tempu také v IRL. Stejné procesy, které během 25 let změnily CART, absolvovala IRL za pětinovou dobu. Bankrot CART přesměroval do IRL poslední stádia evoluce – jmenujme například Push2Pass, červené pneumatiky, ale také nezapomeňme na převahu městských okruhů, z nichž některé (Long Beach, Toronto, Edmonton) přešly do IRL přímo, jiné na to stále čekají. A protože podle darwinovské teorie přežijí ti nejsilnější a nejschopnější, znamenal rok 2009 konec pro Tonyho George, paradoxně revolučně rychlý. Sport ho k ničemu nepotřeboval, nebyl mu na nic užitečný, tak se jej během jednoho roku úplně zbavil. Všechny rány, které neúspěšný pokus o revoluci v americkém formulovém závodění způsobil, ještě zdaleka nejsou zahojeny. Nejsou v kalendáři všechny závody, které by tam měly být, ať již třeba Cleveland, Portland, Laguna Seca, Road America či z oválů Michigan a Fontana. Ale ony se vrátí a nebude to trvat dlouho. V roce 2012 budeme mít turbomotory, kterým Sport dal přednost před atmosférickými, a alespoň částečné soupeření více výrobců techniky, v čemž nejspíš (stejně jako ve složení pole) nebudou Američané hrát prim. Co je nejhorší, ještě nejsou zpět všichni fanoušci a sponzoři, které Sport ztratil. Ale tohle se změní, zřejmě dřív, než i ti největší optimisté čekali. Sport pak bude pokračovat ve své evoluci stejnou silou a dynamikou, jakou se vyvíjel před rokem 1996, než se Tony George pokusil evoluci násilně zarazit a změnit závody k obrazu svému.


TONY GEORGE

ce a vize

RANDY BERNARD

Dan Merta Ty dvě slova, resp. to jméno, zná snad každý fanoušek amerických formulí. Kdo ne, ten buďto lže nebo není fanoušek v tom pravém slova smyslu. Jedno je však jisté – Tony George je člověk, který zničil americké formule, přivedl je ke krachu a pak byl naštěstí donucen odejít. Mnoho lidí určitě napadlo, co by se stalo, kdyby se Tony George nikdy neobjevil? Já mezi ně taktéž patřím. Jedna z nejúžasnějších sezón (1999) čítala 20 závodů, z toho bylo pouze 7 na oválech. Těch městských možná bylo zbytečně mnoho a šampionát mohl být ještě lehce vyváženější, ale vezměme v potaz, že George neexistuje. Píše se rok 2010 a k rozdělení nedošlo. CART stále funguje, týmy jsou při sobě. Závody NASCAR sice získaly na síle, ale stále jsou ve srovnání s CART trpaslíkem. Nejlepší piloti z celé Ameriky (myšleno jako kontinent) se snaží dostat do CART, NASCAR je druhou ligou. CART přežila finanční krizi a dále vzkvétá. Během krize sice trošku uvadla, ale i v roce 2010 bylo dost sponzorů, ochotných zaštítit závod. Do CART by chtěly ovály Kentucky či Iowa. Přesto nemají šanci,

místo vedle Indianapolisu, Milwaukee, Michiganu a Fontany zabraly podniky v New Hampshire, Motegi a Chicagu. Co se klasik týče, nechybí Long Beach, Toronto, Surfers Paradise a Sao Paulo. Na svou šanci čekají St. Petersburg s Vancouverem. Kalendář ještě doplňují dva letištní okruhy – Edmonton s Clevelandem. Horší situace je u přírodních tratí. Jistotou sezóny je pouze Laguna Seca, pak se tlačí do řady – Road America, MidOhio, Belle Isle, Watkins Glen, Barber Motorsport Park či okruh Gillese Villeneuva. Montreal nakonec padá, tři závody v Kanadě nejsou rentabilní, byť je Greg Moore trojnásobným šampiónem CART a s Paulem Tracym stále táhnou fanoušky. Předchozí ročník se povedl Tonymu Kanaanovi, takže Brazílie dostala přiklepnuty dva závody a dojde i na srovnání F1 s CART na Interlagosu. Elkhart Lake je nakonec mimo hru, stejně jako Glen. Chybí dvě místa, jedno si bere nováček z Alabamy. Kalendář závodů nabízí atraktivní a velmi rozmanitý šampionát. Tento je podepřen skvělými jezdci. Montoya, Stewart, Busch, Allmendinger, Moore, Tracy, Kanaan, Franchitti,

Castroneves, Rahal a mnoho dalších! Že za posledních deset let z F1 nepřišel nikdo s titulem jako Mansell či Fittipaldi? Nevadí, do Indy 500 se snaží kvalifikovat Jacques Villeneuve. Pro zkušeného pilota to ale není problém. Monoposty jsou sice v Suzuce a Interlagosu cca o 3 - 4 vteřiny pomalejší než F1, ale zábavu tvoří podstatně lepší. Není divu, že Mercedes měl v Suzuce při závodu CART mnohem větší motorhome než v F1. I turba od Cosworthu znějí lépe než osmiválce z F1. Americký Chevrolet se však nesmí nechat zahanbit. Že je jich nějak moc? Od další sezóny chtějí dodávat motory i BMW a skupina FIAT. Odbyt si najdou, sezónu stabilně absolvuje přes 30 pilotů! Své místo tak mají zaručeno i konstruktéři z Reynardu, Loly a Panozu. Penske se samozřejmě nenechává zahanbit a opět staví auto, které má na vítězství. Ostatně od roku 2000 se nestalo, aby Penskeho vůz nevyhrál alespoň jeden závod. A to oslavovat stoleté výročí Indianapolisu chce i malajský Lotus, který chystá svůj vlastní vůz již pro další rok. Že se vám to zdá přitažené za vlasy? Ale jděte, vždyť Tony George neexistuje...

- 13 -


Ou t s id e r Randy Ber nar d Po odchodu Tonyho George hledali zástupci Indy Racing League nového člověka, který sérii uchopí pevně do rukou a povede ji vstříc lepší budoucnosti. Potřebovali outsidera, avšak nešlo jim o outsidera ve sportovním smyslu slova, nýbrž o člověka, do té doby stojícího mimo závody IndyCar. Protože Bernard dokázal povznést zábavu rodea na býcích na uznávané sportovní klání, padla volba na něj.

- 14 -


TONY GEORGE

RANDY BERNARD DATUM NAROZENÍ: 31. 1. 1967 NÁRODNOST: USA BYDLIŠTĚ: San Ardo, Kalifornie RODINA: Žena Cameo Kneuer, děti Priscillia (20), Alexandria (17) OBLÍBENÍ MUZIKANTI: Jewel George Strait, Elton John OBLÍBENÝ AUTOR: Norman Vincent Peale FILOZOFIE MANAGEMENTU: Je třeba hodně pracovat, což znamená mít za sebou výborný tým. Rick Pitino jednou napsal, že najímal pouze zaměstnance s vášní a elánem.

s dcerami Mari Hulman George – Nancy, Kathy a Josie. Bernardovi však nepřijel na pracovní pohovor, právě naopak, on sám zjištoval zájem tří vnuček Tonyho Hulmana. Chtěl se ujistit, zdali by za ním a za sérií plně stály. Z Indianapolisu odjížděl s dobrým pocitem, domluvil si schůzku s vedením IZOD a nakonec učinil rozhodnutí. V únoru byl oficiálně zvolen do čela IRL, od prvního března usedl do křesla a začal postupně spřádat své plány – udělat z jezdců hvězdy, proniknout mezi fanoušky a zlepšit sledovanost. Ještě před nástupem do funkce křižoval mezi zainteresovanými lidmi z IRL a nasával jejich poznatky. „Chci být dostupný, budu naslouchat každému,“ říká Bernard fanouškům. „Pokud mi někdo zavolá, znamená to, že má určité obavy. Proto chci zmírnit napětí. A hádejte co, pokud fanouška uspokojím, možná přivede do IndyCar další tři lidi.“ Jeho způsob práce oceňuje i bývalý hokejista Wayne Gretzky, partner PBR a Bernardův velmi dobrý kamarád. „Naslouchá, jedná a především pracuje. Je největším dříčem kterého znám.“ Bernard se zhostil úlohy výkonného ředitele IRL s velkým nadšením. Absolvoval schůzky s každým, kdo má s IndyCar co dočinění. Jezdci, šéfové týmů, majitelé okruhů, sponzoři, výrobci, televizní společnosti, novináři, bloggeři a fanoušci. Se všemi mluvil o historii, současnosti a budoucnosti IndyCar. Dlouhou štafetu okořenil o Donalda Davidsona, doslova chodící encyklopedii Indianapolis 500 a Indy-

RANDY BERNARD

Cowboy Randy Bernard neskrývá nadšení pro farmaření, ale při výběru vhodného nástupce po Georgovi byl nejdůležitější jeho ohromný pracovní entuziasmus s cílem naplnit své předsevzetí. IRL potřebovalo angažovat člověka, který nebude mít citové pouto k sérii, ale bude sledovat především obchodní stránku ve snaze vrátit dávno zapomenutou úroveň amerického světa monopostů. Bernard byl tou nejlepší volbou. Když se v roce 1995 chopil kormidla Proffesional Bull Riding, neměl k dispozici žádné prostředky a za existencí rodea stálo jen pár lidí. Bernard vyškrtl zastaralé slovo „rodeo“ a překřtil tento sport na ježdění na býcích. Popularita PBR rostla každým rokem, v době jeho odchodu se pořádalo 400 závodů ročně v pěti zemích, práva na televizní přenosy dokonce koupila i Čína. PBR povýšilo na mezinárodní sport. Zakladatelé PBR, kteří na počátku vložili do organizace 1000 dolarů, si po prodeji v roce 2007 odnesli 4,2 milionu dolarů. Bernard své předsevzetí splnil. Po nuceném odchodu Tonyho George hledaly jeho matka a tři sestry vhodného nástupce. Oslovily Bernarda, ale on novou práci nehledal, v PBR byl spokojen. O automobilových závodech nic nevěděl, IZOD IndyCar nikdy neviděl. Jedinou spojitostí mezi PBR a IZOD IndyCar byla stanice Versus, která vysílala oba sporty. Bernard začal přemýšlet o nové výzvě, odjel do Detroitu za Rogerem Penskem a poté absolvoval rozhovor

Car. Bernard se v čele IRL nenudí, pravidelně vstává před šestou hodinou a „vypíná“ až o půl noci. Mezitím na něj čekají pracovní obědy / večeře a pokud zrovna sedí v kanceláří, v hlavě střádá plány na vylepšení IndyCar. Na dovolenou čas nemá: „Práce je můž život, díky ní dýchám. Nejsem nejchytřejší člověk na světě, ale přísahám, že pracuji ze všech nejtvrději,“ přiznával Bernard své sklony k workoholismu. S IZOD IndyCar to bude mít ale mnohem těžší než s PBR. U býků začal od začátku, závody IndyCar existují desítky let, ale po rozdělení ztratila motoristická veřejnost zájem a postupem času přesunula priority k závodům NASCAR. Bernardovým úkolem je získat fanoušky zpět a napravit pošramocenou pověst IndyCar. Malá televizní sledovanost neláká sponzory, což si Bernard uvědomuje. Napravit tu nepříjemnou situaci je jeho primárním cílem. „Musíme zvýšit sledovanost,“ uvědomuje si Bernard. Čísla mluví jasně, sledovanost je mizerná, což není příznivé. Na druhou stranu, počet diváků sledujících závod na internetu stoupá. Randy Bernard si hodně slibuje od nového monopostu, který má nahradit stařičké dallary z roku 2003. Zájem dodávat sérii IZOD IndyCar vozy projevilo několik organizací. Bernard proto sestavil komisi pro výběr nejvhodnějšího modelu z pěti návrhů, která po dlouhé analýze 14. července předstoupila před veřejnost a slavnostně zveřejnila výsledky. (als)

- 15 -


2012 Rok 2012 bude kritickým obdobím série IndyCar, nová etapa kdysi velmi oblíbeného motoristického sportu se může stát odrazovým můstkem k lepším zítřkům, nebo také ne. Hlavním bodem k oživení zašlé slávy IndyCar jsou turbomotory a nové monoposty. Turba se ale příliš neřešila, nejdůležitější byla nová generace monopostů a jejich vzhled.

- 14 -


KRI T I CKÝ RO K S É RI E I NDY CAR

Indy Racing League se specifikacemi pro nový vůz příliš nespěchala. Oficiálně byla kritéria představena na začátku února 2010 jen pár dní před tím, než se začaly objevovat první návrhy. Navíc IRL nepředvedla příliš invence. V podstatě podobné body, které IRL označila za specifikace pro nový vůz, již byly prezentovány v návrhu projektu Delta Wing, coby atributy revolučního monopostu. Bezpečnost – Nové šasi musí splňovat všechny současné bezpečnostní standardy IRL, a zkoumat nové technologie, které by zajistily větší bezpečnost ve všech směrech. Jízdní vlastnosti – Nové šasi musí nadále umožňovat napínavé závodění, které se stalo příznačným pro IZOD IndyCar a nesmí ovlivňovat jiné vozy na trati (být méně náchylné na turbulence). Efektivita nákladů – IRL pokračuje ve snaze snížit náklady pro týmy, což v aktuálním ekonomickém prostředí zůstává prioritou. Nové šasi se musí tohoto bodu držet. Vyrobeno v Americe – nové šasi se musí vyrábět v USA, nejlépe v oblasti Indiany. Menší váha/větší efektivita – Lehčí šasi, které produkuje stejnou aerodynamickou přilnavost efektivnějším způsobem. Související technologie – IRL chce, aby nové šasi bylo relevantní pro budoucnost automobilového průmyslu. Inovativní technologie, které budou vytvořeny na závodní dráze, by měly být převeditelné do osobních vozů. Moderní vzhled – Více místa na loga sponzorů, vozy by měly být snadno rozpoznatelné. Životní prostředí – IRL je hrdá na svou pozici v „zeleném závodění“ a chce si zachovat pozici lídra ekologicky přátelskými iniciativami v souvislosti s tímto vozem. Zájem o dodávky šasi projevilo pět organizací, některé se představily s doslova revolučními návrhy, jiné šly cestou evoluce s revolučními prvky.

- 17 -


S w i f t E n g i n e e ri n g Swift byl druhým z potencionálních výrobců, kdo vyložil své karty na stůl. Byť jeho projekt byl šitý velmi horkou jehlou a hlavním cílem bylo uveřejnit jej v době, kdy se svými návrhy přicházeli ostatní výrobci. Swift kvůli IndyCar navázal partnerství se společnostmi Cray Inc. (výrobce počítačů), Mark One Comosites, Inc. (výrobce techniky pro automobilový průmysl a letectví) a Cruden America (výrobce simulátorů). Swift představil tři modely, typ 23, Typ 32 a Typ 33. Ale než IRL rozhodla o své strategii, svůj vůz několikrát zcela přestavěl. Zakládal si především na nových technologiích, které měly posunout závodění dál. Těsné závody sliboval aerodynamický smeták ve tvaru houby, což byl vlastně zadní difusor,

BAT Engineering S malým zpožděním se na světě objevil ještě pátý projekt. Přišla s ním trojice v minulosti veleúspěšných konstruktérů, která se za účelem návrhu šasi pro IndyCar 2012 dala dohromady. Jmenovitě šlo o Bruce Ashmorea, Alana Mertense a Tima Wardropa. Ashmore získal ostruhy u britské Loly, Mertens s vozy March vyhrál pětkrát v řadě pětistovku v Indianapolisu a Wardrop stál u zrodu šasi G-Force pro IRL. BAT, jméno složené z prvních písmen křestních jmen designérů (Bruce, Alan, Tim), se věnoval především bezpečnosti. Proto na návrzích participoval i bývalý hlavní lékař CART Dr. Terry Trammell a

který za autem zametal aerodynamickou stopu, díky čemuž se jiný vůz mohl přisát až na zadní přítlačné křídlo, aniž by se ovlivnily jízdní vlastnosti druhého monopostu. Technologie, úspěšně implantovaná do Formule Nippon, tak měla zlepšit předjíždění. Další inovací byla takzvaná SwiftLights. Výrobce vyvinul technologii vysoce svítivých diod v milimetr silném plastu, které měly přenášet v reálném čase informace k divákům. Divák by tak přímo na voze viděl, jak pilot používá plynový a brzdový pedál, kolik mu zbývá paliva a na jaké pozici závodí. Kromě těchto informativních panelů plánoval Swift opatřit i bočnice vozu ze svítivých panelů, čímž by týmy mohly nabídnout nový způsob prezentace sponzorů.

techničtí ředitelé IndyCar Jeff Horton a Les McTaggart.

L o l a C a rs Jeden z hlavních favoritů, britská Lola, představila dva návrhy. Inženýři garantovali stejný výkon obou verzí, rozdíl tak byl jen ve vzhledu. Velkým plusem byla spolupráce s Indy Lights. Britští konstruktéři navrhli, aby se jejich vůz stal základem také pro tuto juniorskou sérii IndyCar. Kompatibilita mezi oběma sériemi měla přinést několik významných výhod. Jednak vzhledem k většímu počtu vyrobených vozů by podstatně klesly náklady a týmy z Indy Lights by měly snazší přestup do IndyCar, naopak týmy z IndyCar by mohly mít juniorské programy. Samozřejmě by se také vyřešil problém s náhradou techniky v Indy Lights, která je stejná od roku 2002, kdy šampionát vznikl. Vozy IndyCar a Indy Lights měly mít společné šasi, nos, palivový systém a kokpit. Naopak rozdíl by byl v jiném krytu motoru, převodovce, zavěšeních, bočnicích a přítlačných křídlech.

- 18 -

Lola myslela i na bezpečnost. Dlouhý nos nabídl větší deformační zónu při čelním nárazu. Ze stejného důvodu vycházel na zádi z deflektoru „kolík“, který měl absorbovat náraz zádí napřed, což se stává především na oválech.


Delt a W ing Nejočekávanější projekt, ale také projekt, který má největší zásluhu na tom, že IndyCar vůbec bude mít nějaký nový vůz. Nebýt iniciativy, kterou začal v předsezónním období vyvíjet tým kolem inženýra Bena Bowlbyho z týmu Chipa Ganassiho, možná by byl projekt nového vozu zase o rok odložen. Bowlby a jeho tým představili parametry, které byly až nápadně podobné tomu, co o pár dní později představila IRL jako regule pro nový vůz. Na únorové chicagské výstavě vozů měl Bowlby připraven nejen nákresy, ale rovnou maketu vozu. Revoluční projekt za 140 000 dolarů za vůz vzbudil rozporuplné emoce. „Vy

padá jako velká spermie!“ okomentoval vůz Paul Tracy. Graham Rahal a Scott Dixon jen nevěřícně zírali. Že vůz nebude mít žádná přítlačná křídla, se vědělo dopředu. Tedy přesněji žádná horizontální přítlačná křídla, neboť vzadu má vůz jedno vertikální, které připomíná kormidlo letadla. Největším překvapením byl rozdíl v rozchodu předních a zadních kol. Rozchod předních je jen 24 palců, zatímco zadních 70 palců. Právě díky obrovskému rozdílu v rozchodu kol si fanoušci okamžitě vzpomněli na britský vůz Reliant Robin a články o Delta Wingu začala doplňovat videa, kterak Mr. Bean tuto britskou trojkolku vytlačoval ze silnice.

D a l l a ra A u t o mo b i l i Italský výrobce byl první, kdo 4. února 2010 představil své návrhy na nová šasi. Ač to vypadalo, že projekt Delta Wing je jediným vznikajícím návrhem, vysypala Dallara z rukávu tři návrhy. Na rozdíl od Swiftu a Loly ovšem nepředstavila žádnou exkluzivní novinku či technickou inovaci. První návrh Dallary byl pouhý facelift nyní používaného monopostu. Jelikož IRL potvrdila zájem přejít na turbomotory, zmizel za jezdcem otvor pro nasávání vzduchu pro atmosférický motor. Vůz měl prodlouženou příď oproti současnému stroji. Změn doznaly i bočnice, které byly nižší ovšem širší a společně s kraji předního přítlačného křídla tvořily nárazníkovou zónu, která měla zabránit kontaktu kol. Vůz měl ta

ké poměrně elegantní žraločí ploutev. U fanoušků sklidil největší úspěch žlutý vůz, který byl ovšem nejtradicionalističtějším návrhem italského výrobce. Příď vozu velmi připomínala první generaci dallar používanou v letech 1997 až 2002 v IRL. Vůz byl opatřen šikmými bočnicemi, které společně s kraji předního přítlačného křídla bránily v kontaktu kol. Z výše zmíněňovaných důvodů zmizel nasávací otvor, žraločí ploutev byla nevýrazná. Nejinovativnějším a u fanoušků nejhůře přijatým návrhem byla světle červená varianta. Monopost měl výrazné zóny snažící se bránit v kontaktu kol, jednak to byly zesílené okraje předního přítlačného křídla a zadní kola zapuštěná do konstrukce vozu

A kdo vyhrál? Strategii, jak bude IndyCar od roku 2012 postupovat a který z monopostů vyhraje, představila Indy Racing League 14. července v Indianapoliském muzeu umění. Nejočekávanější den v novodobé historii IndyCar dopadl poněkud rozpačitě. Ačkoliv to vypadalo, že se konečně dočkáme soupeření více výrobců šasi, pravda je tak na půli cesty. Exkluzivní kontrakt opět putuje do Itálie k Dallaře, nicméně monoposty se budou vyrábět v USA. Dallara postaví nové technologické centrum ve městě Speedway (na jehož hranici leží Indianapolis Motor Speedway). Dallara ovšem vyrobí jen základní kostru vozu. Podvozek, monokok a zavěšení kol, tzv. Safety cell. Ty „viditelné“ prvky, jako kryt motoru, bočnice nebo přítlačná křídla (tzv. aerokit) bude moci dodávat kdokoliv, kdo jej vyrobí za maximálně 70 000 dolarů, nabídne je všem týmům a schválí mu je Indy Racing League. Týmy budou moci využít dva aerokity za sezónu. Aerokit bude muset obsahovat okruhovou i oválovou konfiguraci. Podle výrobce aerokitu bude vůz také označen. Samotná cena nového vozu přinese razantní úsporu nákladů. Safety cell bude k dispozici za 349 000 dolarů. Kompletní vůz Dallara dodá za 385 000 dolarů. Týmy mající sídlo v Indianě podpoří státní vláda, která nabídne Dallaře úsporu na dani, čímž prvních 28 vozů zlevní o 150 000 dolarů. (vb)

- 19 17 -


M A R I O A ND R E T T I 41 let za volantem závodních vozů

Narozen v Itálii, na dnes již chorvatském poloostrově, s americkým občanstvím. Původ Maria Andrettiho je stejně rozmanitý jako jeho závodní kariéra. Charismatický krotitel automobilů je znám po celém světě. Svůj život zasvětil vůni benzínu a rychlé jízdě.

MÍSTO NÁKAZY: GP ITÁLIE 1954 Dne 5. srpna 1954 pokračoval osmým závodem na italské Monze šampionát formule 1. Legendy 50. let v čele s domácím Albertem Ascarim rozvášnily přítomné diváky. Přestože Ascari prohrál nerovnou bitvu s extrémně rychlými mercedesy, fanouškům nabídl výtečnou podívanou. V řadách diváků se nacházeli i čtrnáctiletí bratři Andrettiové - Mario a Aldo. Zejména na Mariovi zanechal Ascari obrovský dojem. Mario a jeho dvojče Aldo se narodili 28. února 1940 v italském městečku Motovun nedaleko Terstu. Před 2. světovou válkou žila rodina pohodovým živo-

- 20 -

tem a prosperovala. Mariův otec Gigi vlastnil hotel a restauraci, ale během války o všechno přišel a Němci si z restaurace udělali hlavní stan. Jednou v neděli si Mario s Aldem hráli na dvorku a jeden z vojáků vyhodil oknem granát přímo za ně. Měli velké štěstí, že je nezasáhly střepiny. Po válce připadl poloostrov Istria k Jugoslávii a rodina strávila následující tři roky pod komunistickým režimem. Neperspektivní podmínky donutili rodinu k odchodu do Itálie, kde našli útočiště v uprchlických táborech. Všichni žili na hromádce v jedné místnosti, i s prarodiči. Až po čtyřech letech si mohli dovolit další místnost.

V roce 1954 navštívili Aldo a Mario italskou Grand Prix, která jim zažehla plamínek vášně k motosportu. Následujícího jara sledovali slavný závod Mile Miglia, kde byli svědky nečekaného vítězství Stirlinga Mosse. Ve stejném roce získali emigrační papíry do USA a v Nazarethu začali s pomocí Gigiho bratra Tonyho nový život. V roce 1959 si Aldo a Mario přestavěli vůz Hudson´48 na závodní speciál. Své začátky na prašném okruhu v Nazarethu před otcem tajili, neboť po tragické události na Le Mans roku 1955 motorsportem opovrhoval. Bratři závodili poblíž svého bydlistě ve svém volném čase.


Mario Andretti začal závodit v roce 1959

Aldo poprvé vyhrál, když po startu z posledního místa předjel celé pole. Zanedlouho okusil sladkou chuť vítězství i Mario. Málokdy dojížděli na druhých nebo třetích místech, většinou buď vyhráli nebo havarovali. Svými úspěchy strhávali pozornost místních novinářů a čas od času se Aldo či Mario objevili v novinách. Naštěstí neuměl jejich otec ani slovo anglicky a noviny nečetl, a když mu gratuloval jeho dílenský mistr k dobré práci synů Alda a Maria, Gigi předpokládal, že mluví o práci v zaměstnání. Jeho žena Rina o koníčku svých potomků věděla, ale tvářila se, že o ničem nemá tušení. S PRAVDOU VEN Bratři pokračovali ve vítězném tažení a nadále si dělili svůj jediný vůz Hudson. Až na konci roku 1959 bylo tajemství prozrazeno. Aldo utrpěl vážné poranění při havárii v Hatfieldu. Pravou přední pneumatikou zachytil o dřevěná prkna na vnější straně dráhy. Náraz vůz doslova roztrhl a Aldo dostal velkou ránu do hlavy. V tu chvíli nebylo jiného východiska, rodiče se o aktivitách svých synů museli dozvědět. Přes tři měsíce probíhala v rodině tichá domácnost, Gigi se s Aldem a Mariem nebavil. Aldo měl před sebou šestiměsíční rekonvalescenci, naopak Mario nadále závodil. V roce 1960 koupil Hudson ´37, předchozí Hudson byl po havárii

prakticky nepoužitelný. V polovině roku byl Aldo v pořádku a znovu usedl za volant. Jenže během závodu havaroval, vůz se několikrát otočil přes střechu a málem trefil buldozer. Mario začal pracovat na úpravě třetího Hudsonu. Aldo vážně přemýšlel o konci své závodní kariéry. Po dlouhém vnitřním rozhodování pověsil helmu na hřebík. Přestože se v budoucnu za volant vrátil, výraznějších úspěchů nedosáhl. V závěru roku dostal Mario příležitost závodit za Johna Yergera. Majitel vozu Mariovi doporučil, aby vyhrál a získal peníze na benzín do dalších podniků. Místo toho Mario havaroval. Z incidentu si vzal ponaučení, uvědomil si, že být nejrychlejší a nejstatečnější k úspěchu nestačí a bylo nutné dojíždět do cíle. Před Mariem stálo důležité rozhodnutí, za dva roky vyhrál více než 20 závodů stock car, ale pokud chtěl jít ve stopách svého idolu Alberta Ascariho, musel usednout do monopostů. Tehdy 21letý Mario vstoupil do světa sprint carů, což byly menší, lehčí a méně výkonnější alternativy monopostů šampionátu USAC. Debut absolvoval v květnu roku 1961 na půl mílové dráze se 14 let starým monopostem. S těžkým motorem a téměř nefungujícími brzdami neměl šanci, šesté místo v cíli se dalo považovat za zázrak. Mario na počátku své kariéry čelil uráž-

- 21 -


Mario s Aldem jen zřídka dojížděli na druhých či třetích místech. Buď vyhráli nebo havarovali. kám na svou postavu. Mnoho majitelů vozů si neodpustilo poznámky na jeho štíhlost a k jeho jízdním schopnostem se stavělo skepticky. Monoposty bez posilovače řízení bylo těžké uřídit, ideální jezdec v jejich očích vypadal jako např. A. J. Foyt – široká ramena a síla jako býk. Naopak malý Mario proti nim vypadal jako přerostlé dítko, které v žádném případě nemohlo zvládnout řízení závodního vozu. Mario byl kvůli této „šikaně“ zdrcen, ale právě proto zůstával motivován dokázat nepřejícím lidem, že se mýlí. Mario nepřestával závodit ani v zimě, chtěl nastoupit do zimního indoor šampionátu ATQMRA (American Three Quarter Midget Association). K účasti potřeboval vůz typu midget. Jeden si vyhlídl, ale cena 1 200 dolarů na něj byla příliš vysoká. Proto uzavřel dohodu s otcem Dee Ann, kterou si v roce 1961 vzal. Její otec Earl koupil Mariovi vůz, přičemž z každého dolaru, jenž midget vydělal, dostával 50%. Po třech závodech mu Mario donesl 75 dolarů, Earl nevěřil vlastním očím, předpokládal, že Mario žádné peníze nedokáže vydělat. US P Ě T Z A K A Ž DO U CE NU Deen Ann pracovala v textilní továrně a veškerá její výplata putovala na podporu kariéry svého manžela. Mario pracoval na částečný úvazek v továrně DelWick vyrábějící golfové vozíky. Majitel Tim Sheehan vyšel Mariovi vstříc a dovolil mu půlku pracovní doby trávit u závodního vozu a vylepšovat jej. Od listopadu do března odjel 20 závodů ATQMRA a po sedmi místech v TOP3 dokázal konečně triumfovat. V nabytém poli dvaceti až třiceti pilotů to ale neměl jednoduché a občas

nešel pro nefér chování daleko. V Hempsteadu na Long Islandu držel v kvalifikačním závodě páté místo. Aby si zajistil postup, potřeboval být minimálně čtvrtý. Proto úmyslně vytlačil z dráhy Tonyho Bonadiese a postoupil do hlavního závodu. Jenže Mario si vybral toho nesprávného muže, mohutný Bonadiese z Bronxu si na závod přivedl syny a celou rodinu. Po hlavním závodě Bonadiese mířil s rodinnou podporou za Mariem a jeho kamarádem Davem Fearingem. Mario věděl, že si způsobil vážné problémy a proto ihned po projetí cílem začal s Fearingem balit. Utéci z místa činu však nestihli, Bonadiese se pustil do Fearinga a odhodil ho na plot. Z potyčky vyvázli v pořádku, ale oba prožili velmi krušné chvíle. Červen roku 1962 lze považovat za první zlomový bod v kariéře tehdy dvaadvacetiletého Maria. Přátele Bill a Ed Matakovi bedlivě pozorovali Mariovo počínání na oválech a nabídli mu kvalitní vůz Kurtis-Offy. Mario nikdy předtím neřídil nic podobného, lépe řečeno dosud neměl v rukou kvalitní stroj. Zpočátku ho trápily obavy, zdali je opravdu dobrým jezdcem, aby zvládl takový vůz. Jeho obavy se nepotvrdily a v září oslavil své první vítězství v sérii ARDC (American Racing Drivers Club). V závěru sezóny chtěl získat další cennou trofej, na půl mílovém oválu ale postrádal rychlost. V zatáčkách předjížděl konkurenci, na rovinkách mu jezdci předjetí opláceli. Nakonec dojel třetí a bratři Matakovi mu sdělili tajemství: přiškrtili výkon motoru, neboť měli obavy o jeho zdraví. Což samozřejmě mělo spíše opačný efekt, protože Mario se snažil ztrátu nahradit velmi nebezpečnou jízdou v zatáčkách.

Mario Andretti v roce 1967

- 22 -

Aldo Andretti

V roce 1963 odjel s vozem Kurtis-Offy 46 závodů, pětkrát vyhrál a v dalších 24 závodech dojel v TOP5. V šampionátu skončil na třetím místě. V červnu si poprvé v životě vyzkoušel nástrahy klasického okruhu. V Lime Rock byl jeho jediným konkurentem Mark Donohue s midgetem postaveným majitelem stáje Cooper F1 Johnem Cooperem. Donouhe vedl, ale Mario na něj tlačil a to přesto, že disponoval midgetem pro ovály bez převodovky. Naopak Donouhe využíval sílu motoru řazením. Dvě kola před cílem Donouhe chyboval, vyjel z dráhy, čelil defektu pneumatiky a vždy připravený Mario využil situace a vyhrál. Úspěchy střídaly další úspěchy a Mario měl pro rok 1964 jediný cíl – závody USAC (původce současných IndyCar). První závod v sérii USAC odjel na starém oválu Daytona Municipal Stadium. Závod rozdělený na dva sprinty mu vyšel a mezi konkurencí v podobě A. J. Foyta, Parnelliho Jonese či Johnnyho Rutherforda se neztratil. V prvním sprintu dojel na druhém místě, druhý závod se mu podařilo vyhrát. To byl Mariův vstup do zcela nového světa motoristického sportu v USA. Na konci března v Trentonu dostal další šanci, tentokrát s monopostem, jenž se nemohl měřit se špičkou. Ale neměl na vybranou, musel udělat dojem za každou cenu. Poprvé do něj usedl deset minut před tréninkem, s jízdními vlastnostmi se postupně sžíval, ale největší problém mu dělal malý vzrůst. Na pedály sice dosáhl, ale sedačka na něj byla příliš velká a těžko dosáhl na volant. Jako nováček si nechtěl stěžovat a žádat o úpravy, proto se z nepohodlným kokpitem smířil. Po problémech, kolizi a smyku dojel na 11. místě. Na mizerné náladě se podepsal i Roger Ward, s nimž Mario kolidoval. Ward za ním přišel a doporučil mu, ať si raději najde práci u benzinové pumpy a nepokouší se závodit. Aby toho nebylo málo, osobní pohromu ještě podtrhl Gigi Andretti, jenž se poprvé v životě přišel podívat na počínání svého syna.


Po Trentonu projevil o Maria zájem Rufus Gray hledající náhradu za špičkového pilota Juda Larsona, jenž měl potíže nasoukat se za volant vozu. Mario nabídku samozřejmě přijal a nastoupil v Ohiu, kde měřil síly s jezdci startujícími v Indianapolisu. Cílem projel na čtvrtém místě a to přes kolizi na startu, kdy do něj zezadu narazil Chuck Hulse. Pravidelný účastník série USAC utrpěl zlomeninu obratle a majitelé vozu Clint Brawner a Al Dean hledali náhradu za zraněného pilota. Chris Economaki jim doporučil právě Maria, jenž se po dohodě s týmem těšil na slavný závod v Indianapolisu. Nicméně Brawner mu s ledovým klidem řekl, že na tak velký podnik jako Indy 500 ještě není připraven a přislíbil mu účast až v červnových závodech. Během května se Mario procházel bez práce po Indianapolis Motor Speedway a čekal, zdali ho někdo neosloví. Jednoho dne o něj projevil zájem Mickey Thompson na základě doporučení Bobbyho Unsera a Johnyho Whita. Mario si domluvil schůzku na další den, avšak přes noc o setkání vážně přemýšlel. Pokud mu Clint Brawner řekl, že na Indy 500 ještě nebyl připraven, asi měl pravdu, uvažoval Mario celou noc. Nakonec se u Thompsona neukázal, nechtěl zahodit šanci ve špičkovém týmu kvůli jedinému závodu s Thompsonem, jenž nenastupoval do celé sezóny ale výhradně na Indy. Mario nakonec usedl v den závodu na tribunu a sledoval jak v havárii na konci prvního kola přišli o život Eddie Sachs a Thompsonův náhradní jezdec Dave MacDonald. Teprve v roce 1965 přišla jeho velká chvíle a Mario nastoupil do svého prvního závodu Indianapolis 500, do velkého světa automobilových závodů.

Mario Andretti je nadále vyhledávanou postavou motorsportu

(als)

Pit stop: Premiéra na Indianapolis Motor Speedway roku 1965

- 23 -


I n d i an ap o l i s Mo to r S p eed w ay

Před startem 6. ročníku závodu Indianapolis 500

Fisher: Pokud chceme vyšší návštěvnost, musíme lidem nabídnout něco odlišného. Něco, co neuvidí nikde jinde jen v Indianapolisu. Allison: Pořádáme příliš mnoho závodů. Pokud omezíme jejich počet a zvýšíme vstupné, můžeme uspořádat závod na dlouhou vzdálenost. Fisher: Zjisti, co si Wheeler a Newby myslí o jednom velkém závodě ročně. A tak se zrodila legenda jménem Indianapolis 500. Přesně tento text uzavíral povídání o prvních letech Indianapolis Motor Speedway v ročence IndyCar 2009. Carl Fisher se společníky Jimem Allisonem, Frankem Wheelerem a Arturem Newbym postavili mekku amerických formulí a v roce 1911 zahájili neuvěřitelně dlouhou a nekončící cestu závodu Indianapolis 500.

Šest měsíců burcoval Carl Fisher deníky po celé Severní Americe a dokonce dával echo novinářům v Evropě. První ročník závodu Indianapolis 500 potřeboval rozšířit do všech koutů světa, lépe řečeno na úrodnou půdu závodnické komunity. Ovál Indianapolis Motor Speedway byl v hlavním městě státu Indiana za téměř dva roky fungování známý, ale Carl Fisher chtěl uspořádat podnik na mezinárodní úrovni. Když v onen památný den 30. května roku 1911 usedl do zaváděcího vozu, ještě netušil, že podnik Indianapolis 500 bude nejstarším dosud existujícím závodem na celém světě. Fisher lákal účastníky na vysokou peněžitou částku, vítěz úvodního ročníku si mohl odnést 25 000 dolarů (ve skutečnosti se částka zvedla na 27 500 dola-

- 24 -

rů), přičemž startovné stanovil na částce 5 dolarů. Pro velký úspěch si mohl následující rok dovolit startovné zvýšit na 500 dolarů. Přihlášky přijímal půl roku před závodem a protože pořadí na startu určovalo datum potvrzení účasti, na pole position se v květnu postavil stroj J.I. Case Treshing Machine Co. s jezdcem Lewisem Strangem, který jako první projevil zájem o start.

I NDI A NA S T ŘE DE M P O Z O RNO S T I Fisher neměl představu o tom, kolik lidí a pilotů závod navštíví, ale předpokládal, že široce propagovaný podnik přiláká masy lidí. Proto se rozhodl areál revitalizovat a postavit další dvě velké tribuny, čímž jejich počet rozšířil na čtyři. Lístky na hlavní tribunu na cílové rovince se prodávaly za 1.50 dolarů, tribuna C za čtvr-

Vítěz prvního ročníku Ray Harroun

tou zatáčkou byla dokonce zdarma. Fisher vykládal každému, koho potkal, že počítá s velkou návštěvností, přesto den před závodem byl v okolí dráhy jen skromný ruch. Naopak o pět mil dál od IMS se shlukoval dav netrpělivě čekající na závod a krátící si den společenskou zábavou. "Nikdy předtím v historii města nebyl přítomen tak velký dav," stálo v novinách Indianapolis News. Všichni se těšili na závod, nikdo ani nepomyslel na to, že by mohl zasáhnout déšť a první ročník Indy 500 odpískat. Fisher byl v tomto ohledu prozíravý a pro jistotu si u pojišťovny Lloyds of London zřídil pojistku za 10 000 dolarů. V případě deště a nutného přerušení závodu by pak inkasoval 100 000 dolarů. K večeru mířil do Indianapolisu čím dál větší dav. Restauracím docházelo jíd-


P o d v lá d o u C a r la F is h e r a

lo a hotely praskaly ve švech. U hotelu Claypool to dokonce došlo tak daleko, že za jeden dolar pronajímali na několik hodin křeslo. Nikdo z města nebyl na takový nápor lidí připraven, hotely v okruhu 30 mil byly plné do posledního místa. Za svítání se na nádraží objevil vlak s patnácti vagóny a 12 000 pasažéry uvnitř, kteří cestovali z Chicaga, St. Louis, Cincinnati a dalších měst. Speciální vlak jedoucí až přímo k oválu nestíhal, od půl páté vozil 1 100 pasažerů každou půl hodinu, v poledne jezdil po deseti minutách. Areál IMS se postupně plnil, stále přijížděly další automobily a v okolí se schylovalo k dopravnímu kolapsu. Na tribunách nebyla situace o nic lepší, kdo si koupil místenku, měl vyhráno. Kdo šel bez místenky a navíc pozdě, měl smůlu. Tribuny byly brzy zaplněné a spousta lidí zaparkovalo automobily podél dráhy a závod sledovalo ze střech svých miláčků. Některé zdroje uvádějí, že I. ročník Indianapolis 500 sledovalo 100 000 lidí, avšak pravděpodobnější číslo je 80 000 lidí, což byla na první ročník neuvěřitelná návštěvnost.

PREMIÉROVÝ START V deset hodin dopoledne se před davem objevil Carl Fisher v bílém obleku. Usedl do vozu Stoddard-Dayton a rozpohyboval startovní pole. Po dráze jel rychlostí 60 km/h a čtyřicítka jezdců ho následovala.

Šlo o historicky první zaváděcí kola a letmý start. Fisher přivedl startovní pole na dlouhou rovinku, sjel na levou stranu a Fred Wagner červenou vlajkou odstartoval první závod Indianapolis 500. Diváci byli svědky několikahodinové vřavy okořeněné o nespočet dramatických situací. Tragických havárií se naštěstí neudálo tolik, jak předpovídali zlí jazykové. O život přijel „jen“ mechanik Sam Dickson jedoucí s Arthurem Greinerem, který ztratil kontrolu nad vozem ve třetí zatáčce a narazil do zdi. Vítězem závodu se stal Ray Harroun, jenž vyhrál dva krátké závody v předešlém roce. Tehdy s kariérou závodního jezdce skončil a věnoval se práci ve společnosti Marmon Co. Ale pětistovka v roce 1911 ho zlákala natolik, že ze skříně vytáhl svou helmu a s kanárkově žlutým vozem "Wasp" nastoupil na start. Dnes je nesmazatelně zapsán jako první člověk, který vyhrál Indy 500, avšak před 99 lety vyvolávalo jeho vítězství pochybnosti. Závod vypsaný na 200 kol byl dlouhý a při předjíždění opozdilců visel nad několika časy jednotlivých kol otazník. Harroun sváděl bitvu s Ralphem Mulfordem, který disponoval nejrychlejším vozem, ale kvůli vysokému opotřebení častěji měnil pneumatiky. V závěru závodu byl ve vedení, ale historické tabulky zaznamenali jako vítěze Raye Harrouna. V době bez elektronických systému bylo měření časů tak tro-

chu alchymií a ne vždy docházelo ke správným výpočtům... Zatímco tehdejší traťoví komisaři válčili celou noc s přepočítáváním výsledků, Carl Fisher s pocitem uspokojení večeřel ve svém luxusním domě čtyři míle od závodiště. Ráno u snídaně pročítal deník Indianapolis News. "Včerejší závod byl zajímavý a napínavý, ale doufáme, že šlo o poslední pětisetmílový závod," bylo napsáno v editorialu. Problémem autora byl princip samotného závodu, neboť automobily byly stavěny přímo pro závod, tudíž k praktickému využití měly velmi daleko. "Závod musíme zhodnotit jako sport, ne užitečný test automobilů. Proto cítíme, že ho není třeba," pokračoval autor.

Rene Thomas zvítězil v roce 1914

- 25 -


Carl Fisher a jeho partneři nad kritikou mávli rukou a už plánovali další ročník, znovu po kouskách zlepšovali zázemí IMS a zvyšovali peněžitou odměnu pro vítěze. S Americkou Automobilovou Asociací (AAA) se dohodl na limitu 30 jezdců na startu, přičemž ve skutečnosti se druhého ročníku zúčastnilo 27 pilotů. Zatímco výsledek prvního ročníku byl určen u zeleného stolu, o druhém vítězi rozhodlo poslední kolo. Ralph DePalma vedl 194 kol z 200, v posledním kole bezpečně na čele mával divákům a s úsměvem na tváři si jel pro vítězství. Najednou vůz zastavil, DePalma s mechanikem vyskočili a tlačili jej do cíle. Mezitím místní rodák Joe Dawson stáhl dvoukolovou ztrátu a vyhrál. Obrázky vyčerpaného DePalmy obletěly svět, během tři let se z Indianapolis 500 stala mezinárodně uznávaná událost a Fisher si mnul ruce nad úspěchem.

VOJENSKÉ LETIŠTĚ NA IMS Nebyl důvod ukončit právě zahájenou tradici, Fisher myslel na budoucnost a tak nechal na okruhu postavit nové řídící středisko ve stylu čínské pagody, která zdobí Indianapolis Motor Speedway i dnes, ačkoliv v modernější podobě z roku 2000. Dále nechal rozebrat most překlenují cílovou rovinku a nahradil ho tunelem pod dráhou. V paddocku zrealizoval oddělené boxy pro evropské týmy a celkově zase o kousek zlepšil zázemí okruhu. Stavební boom pokračoval i v následujících letech a bankovní účet Carla Fishera nabýval na objemu. Dne 28. června 1914 se Fisher se svou manželkou Jane nacházel v Paříži, když do francouzské metropole dorazila zpráva o atentátu na Františka Ferdinanda. Fisher ve Francii lákal jezdce na Indianapolis 500, ale impuls k první světové válce mu lobbing přerušil. Když válka propukla, oba se ještě nacházeli v Paříži, Jane Fisher později uvedla, že útěk z Francie poslední dostupnou lodí byl "Carlův největší závod v kariéře". Válečné vřavy americký kontinent nezasáhly, závod v roce 1915 byl uspořádán se vší slávou, ačkoliv tentokrát bez evropských pilotů. V roce 1916 byla situace o poznání horší, válka v Evropě brala tisíce lidských životů a americký zájem o Indianapolis 500 opadal. Carl Fisher a Jim Allison se rozhodli založit vlastní tým a posílit startovní listinu. Do vozu posadili Eddieho Rickenbackera, který se stal jedním z 21. startujících jezdců. Kvůli zapojení USA do války Fisher další ročník neuspořádal. Závodní vozy se na ovál Indianapolis Motor Speedway vrátily až v roce 1919. Letecký snímek před startem

- 26 -

Vrakoviště vozů na pitlanem

Ještě před vstupem USA do války, Fisher plánoval zřídit na IMS vojenské letiště. Nechal postavit hangáry, přistávací dráhy a osvětlení pro noční lety. Ačkoliv areál pronajímal armádě, účty se hromadily s větší intenzitou než zisky. Fisher nabídl svým partnerům peníze za část jejich podílu na IMS. Art Newby a Jim Allison s nabídkou neměli problém, jen Frank Wheeler v obchodu neviděl nic pozitivního a celý svůj podíl prodal Allisonovi. Z původních čtyř majitelů IMS zbyli tři, nicméně další fungování oválu bylo zajištěno. V roce 1919 se automobily vrátily, nicméně ne všichni byly z reinkarnace Indianapolis 500 nadšení. Věčný kritik Indianapolis News okomentoval datum konání závodu na Den obětí války slovy: "znesvěcení národního svátku". Fisher proto přesunul podnik na méně problematický 31. květen. Popularita závodu opět nabrala správný směr, o rok později najal Fisher člověka jménem Steve Hannagan, který Indy 500 dělal ohromnou reklamu a propagoval ho kdekoliv mohl. Fisher si pořádání závodu užíval, každým rokem viděl, jak dav na tribunách roste a všeobecný zájem o Indy 500 se zvyšuje. Jenže pak nastal zlom, v roce 1923 ztratil Fisher vášeň. Proč? Tehdejší guvernér státu Indiana Warren McCray postavil mimo zákon všechny sporty, které se konaly na Den obětí války. Fisher totiž v roce 1920 vrátil datum konání na 30. květen. Zakladatele legendárního oválu bys-

te v den, kdy se dozvěděl guvernérovo rozhodnutí, neviděli smutnějšího a zklamanějšího. Uvědomil si totiž, že původní záměr testovací dráhy dávno zmizel, IMS bylo jen nástrojem zábavního průmyslu. "Původním záměrem oválu bylo zlepšit automobilismus," řekl tehdy Fisher. "Závod na 500 mil jako sportovní událost byl pro mne druhořadým cílem oválu, proto si nezaslouží dalšího pokračování," uvedl Fisher. Jeho prohlášení mělo mimořádný efekt, lidé zainteresování do Indy 500, dokonce i Henry Ford, ho přesvědčovali o důležitosti tohoto podniku. Nic z toho nepomohlo, Fisher odstoupil z vedení IMS 11. června roku 1923, správu oválu převzal Jim Allison. Jenže Allison ve stejnou chvíli prodal svůj podíl, takže Fisher zůstával v rozhodčí radě až do roku 1926. V srpnu roku 1927 se stal majitelem IMS Eddie Rickenbacker, ano tentýž Rickenbacker, kterého Fisher najal jako závodního jezdce v roce 1916. Tím skončila éra prvního majitele a zakladatele jednoho z nejstarších oválů na světě. Samozřejmě Fisher nebyl sám, kdo se na realizaci IMS podílel, měl své společníky. Frank Wheeler, jenž v roce 1917 prodal svůj podíl na IMS, si vzal život v roce 1921, Jim Allison skonal v roce 1928 na zápal plic, Art Newby zemřel v roce 1933 a Carl Fisher, jenž s myšlenkou tratě v Indianapolis přišel, zemřel v roce 1939. (als)


TÝ M Y / 2


2010


Dvě pr venství v Indy (W heldon, Franchitti), Andretti pravidelně zaměstnává nejméně čtyři piloty ročně.

ANDRETTI AUTOSPORT Andretti okusil roli spolumajitele v roce 2001, ale definitivní kontrolu převzal v roce 2010.

ROK ZALOŽENÍ: 2003 MAJITEL: Michael Andretti JEZDCI: Danica Patrick, Tony Kanaan, Marco Andretti, Ryan HunterReay, Adam Carroll, John Andretti DEBUT: 2003 STARTY: 514 VÍTĚZSTVÍ: 35 POLE-POSITION: 22 TITUL: 2004, 2005, 2007

Ač to nebylo moc zmiňováno, na konci roku 2009 zmizela z IndyCar jedna legenda. Pravda, ono jich mizela celá řada, takže nebylo až tak šokující, že odchod rodiny Greenů, která byla s americkými formulemi spjatá od počátku devadesátých let, zůstal téměř bez povšimnutí. Bratři Barry a Kim Greenovi se v IndyCar pohybovali více než dvě desetiletí. Barry spolupracoval s Gerry Forsythem, Kim v letech 2003 až 2009 vedl tým s Michaelem Andrettim. Gerry Forsythe a Barry Green založili tým Forsythe Green Racing v roce 1993 v sérii Toyota Atlantic. Do kokpitu posadili dvojici Kanaďanů Claudea Bourbonnaise a Jacquese Villeneuvea. S Villeneuvem se tým v další sezóně přesunul do šampionátu CART. Jacques získal titul nejlepšího nováčka roku a v následující sezóně

- 30 -

dokonce titul šampióna a prvenství v Indianapolisu. Barry ale tento jedinečný úspěch už s Forsythem neslavil, Američan se vydal vlastní cestou týmového šéfa. Barry přizval bratra Kima a udělal z něj manažera nové stáje. Villeneuve po zisku titulu šampióna roku 1995 odešel do formule 1, hlavní sponzor, tabáková firma Player´s, zamířila k Forsythovi sponzorovat dalšího nadějného Kanaďana, Grega Moorea. Barry Green získal podporu brazilského pivovaru Brahma a do kokpitu usedl zkušený Brazilec Raul Boesel. Jenže týmu se rok 1996 těžce nepovedl, Boesel 12. závodů nedokončil. Po sezóně od týmu odešli Brahma i Boesel. Na bočnicích vozu se znovu objevily cigarety, tentokrát KOOL. První rok hájil zelené barvy stáje Američan Parker Johnstone, ale od roku 1998 Barry Green angažoval zkušeného Paula Tracyho a mladého Daria Franchittiho. Mezi Tracym a Franchittim to klapalo, vznikla stabilní dvojka, která spolu vydržela pět let. Dohromady získali 16 vítězství a 49 umístění na stupních vítězů. Franchitti byl v sezóně 1998 třetí, v roce 1999 druhý. Byť měl stejně bodů jako šampión Montoya, rozhodoval počet prvenství. POPRVÉ S ANDRETTIM V roce 2001 přišel Michael Andretti a díky partnerství s Motorolou utvořili napůl nezávislý Team Motorola, nicméně sdílející veškerá data s Franchittim a Tracym. Do manažerského křesla usedl Kim Green a společně s Andrettim vedli tým. Šampión z roku 1991 byl jediným pilotem stáje, vyhrál dva závody a osmkrát dojel

na stupních vítězů. V roce 2001 byl celkově třetí. Týmy CART na začátku 21. století pokukovaly po Indy 500 a Team Green/Team Motorola nebyl výjimkou. Andretti startoval v Indy již v roce 2001 a byl třetí. Společně s Tracym a Franchittim pak startovali i v roce 2002. Paul Tracy Indy 500 vyhrál, alespoň dle jeho tvrzení. Nicméně oficiální výsledky přiřkly prvenství Castronevesovi. Nad CART se zájmem o Indianapolis 500 stahovala mračna. Masivní odliv do IndyCar odstartoval Roger Penske a další ho následovali. Barry Green prodal podíl Andrettimu a z týmu Green se stal Andretti Green Racing. Paul Tracy zůstal v CART u Forsythe Racing, zatímco Franchitti následoval svého šéfa. Na takový přestup byla nejideálnější doba. Série konečně mohla používat tradiční název IndyCar místo Indy Racing League a přechod na novou generaci monopostů Dallara a G-Force smazal technický náskok zavedených týmů a Penskeho stáje. Navíc do IndyCar přešli z CART dodavatelé motorů Honda a Toyota. Stáj Andretti Green Racing angažovala k Andrettimu a Franchittimu Brazilce Kanaana. Počet jezdců se však díky Franchittimu zranění a Andrettiho odchodu ze scény rozrostl o další dva piloty. Wheldon nahradil Andrettiho, jenž se po Indy 500 rozloučil s kariérou závodního jezdce. Zraněného Franchittiho zastoupil zkušený Herta. Čtyři mušketýři Franchitti, Kanaan, Wheldon a Herta převzali vládu nad IndyCar a Michael Andretti mohl slavit dva tituly (2004 Kanaan, 2005 Wheldon. V roce 2006 odešel úřadující šampión Wheldon a jeho


DANICA PATRICK #7 2010

DATUM NAROZENÍ: 25.3. 1982 NÁRODNOST: USA DEBUT: Homestead 2005 STARTY: 98 VÍTĚZSTVÍ: 1 POLE-POSITION: 3 TOP5: 19 TOP10: 54 NEJLEPŠÍ SEZÓNA: 5. (09)

TONY KANAAN #11 DATUM NAROZENÍ: 31.12.1974 NÁRODNOST: Brazílie DEBUT: Indianapolis 2002 STARTY: 132 VÍTĚZSTVÍ: 14 POLE-POSITION: 10 TOP5: 78 TOP10: 102 TITUL: 2004

MARCO ANDRETTI #26 DATUM NAROZENÍ: 13.3. 1987 NÁRODNOST: USA DEBUT: Homestead 2006 STARTY: 82 VÍTĚZSTVÍ: 1 POLE-POSITION: 1 TOP5: 22 TOP10: 40 NEJLEPŠÍ SEZÓNA: 7. (06, 08)

místo zaujal Marco Andretti. Zastápce třetí generace DATUM NAROZENÍ: 12.3. 1963 slavného rodu NÁRODNOST: USA si nevedl špatně, hned v DEBUT: Indianapolis 2007 první pětistovce STARTY: 9 DATUM NAROZENÍ: 26.10.1982 v Indianapolisu VÍTĚZSTVÍ: 0 NÁRODNOST: Velká Británie vedl ještě při POLE-POSITION: 0 nájezdu do poTOP5: 0 DEBUT: Watkins Glen 2010 sledního kola, TOP10: 1 STARTY: 2 pak jej ale neuNEJLEPŠÍ SEZÓNA: 30. (08) VÍTĚZSTVÍ: 0 věřitelným způPOLE-POSITION: 0 sobem TOP5: 0 „smáznul“ Sam Hornish Jr. Drama hrál v Richmondu a dlouho TOP10: 0 posledních kol sledoval ze třetího místa držel alespoň teoretickou NEJLEPŠÍ SEZÓNA: 36. (10) (pouze v Indianapolisu) navrátilec Mišanci na titul, nakonec skonchael Andretti. čil třetí. Patrick vyhrála v Japonsku a celkově byla P O S LE DNÍ T I T UL šestá před Andrettim. I MuAčkoliv tým z boje o titul v roce 2006 toh, nejlepší nováček, se vevypadl, příští rok byl zpět s celou pašel do TOP 10. Rok 2009 rádou. Ovšem bez Herty, který uvolnil DATUM NAROZENÍ: 17.12.1982 patřil k nejhorším od vzniku místo Danice Patrick a odešel do ALMS. NÁRODNOST: USA stáje. Kanaan nezískal ani Tým dál táhla nerozlučná dvojce kamarájedno vítězství, což se mu v dů Franchitti – Kanaan. Patrick a Andretti DEBUT: Mid-Ohio 2007 IndyCar ještě nestalo. Čest získávali cenné zkušenosti. Franchitti vySTARTY: 57 týmu hájila pátým místem v hrál v Indianapolisu, a když v posledním šampionátu Patrick, ale bez VÍTĚZSTVÍ: 2 kole posledního závodu došlo Dixonovi pa- prvenství. POLE-POSITION: 0 livo, Franchittiho oranžový vůz projel cíKe konci sezóny 2009 TOP5: 9 lem jako vítěz šampionátu. Tony Kanaan oznámili spolumajitelé Kim TOP10: 28 byl třetí, Patrick sedmá a Marco Andretti Green, Kevin Savoree a MiNEJLEPŠÍ SEZÓNA: 7. (10) jedenáctý. V Indianapolisu se naposledy chael Andretti rozdělení stásvezl i Michael Andretti. je. Starost o závodní tým Pak ale nastal úpadek. Franchitti odepřevzal Andretti a stáj přejšel do NASCAR ke Ganassimu a na jeho Carroll. Do hry vstoupil i Richard Petty s menoval na Andretti Autosport. Green a místo přišel z Indy Lights Hideki Mutoh, Johnem Andrettim a podporou vlasntího Savoree získali kontrolu nad dalšími akpodporovaný Panasonicem a Hondou. sponzora. Michael Andretti tak vůbec tivitami společnosti. Do týmu přišel Ryan Rok 2008 ještě nebyl tak zlý, Kanaan vypoprvé zaměstnal svého bratrance. Hunter-Reay a na částečný úvazek Adam

JOHN ANDRETTI #43

ADAM CARROLL #27

RYAN HUNTER-REAY #37

- 31 -


T ř i v ít ě z s t v í v I n d ia n a p o lis u , z t o h o dvakrát triumfoval sám Foyt. Po roce 2002 patří stáj do slabého průměr u.

VITOR MEIRA #14 DATUM NAROZENÍ: 27.3. 1977 NÁRODNOST: Brazílie DEBUT: Kentucky 2002 STARTY: 114 VÍTĚZSTVÍ: 0 POLE-POSITION: 2 TOP5: 28 TOP10: 63 NEJLEPŠÍ SEZÓNA: 5. (06)

AJ F O Y T RACI NG A. J. Foyt žil závodem Indy 500, proto ani vteřinu neváhal a v roce 1996 odešel do IRL.

ROK ZALOŽENÍ: 1965 MAJITEL: A. J. Foyt JEZDCI: Vitor Meira, A. J. Foyt IV., Jaques Lazier DEBUT: 1996 STARTY: 297 VÍTĚZSTVÍ: 7 POLE-POSITION: 9 TITUL: 1996, 1998

Slavný texaský rodák založil vlastním tým už v roce 1965 jako dvojnásobný vítěz závodu Indianapolis 500. Právě tento podnik byl, a stále je, pro Foyta středem světa a proto patřil mezi první osobnosti, které Tony George oslovil při zakládání série IRL. Foyt patří do staré školy odkojené prašnými ovály a Indy 500, proto ani chvíli neváhal zapojit se do vize výhradně oválového šampionátu. ŠÉF A JEZDEC V JEDNÉ OSOBĚ Foyt po založení týmu v roce 1965 stále patřil mezi špičku. S vlastním týmem dokázal v Indianapolisu triumfovat ještě dvakrát, v roce 1967 a 1977, kdy se stal pro americké obecenstvo rekordním čtvrtým vítězstvím prakticky nesmrtelný. Rok 1967 ukončil vítězstvím v šampionátu USAC, navíc přidal i jeden cenný evropský triumf – 24 hodin v Le Mans. Celkovým vítězem série USAC, která

- 32 -

předcházela sérii CART, se ještě stal v roce 1975 a 1979, čímž jako 44letý pilot ukončil éru USAC nahrazenou CART. Foyt byl v té době jediným pilotem svého týmu, pouze v Indianapolisu poskytoval druhý vůz svému dobrému příteli Georgovi Sniderovi. V roce 1984 přizval do týmu další legendu Indy 500 Johnyho Rutherforda. Kariéra A. J. Foyta jako majitele má mnoho hvězdných chvílí a pádů. Částečně to pramenilo z jeho složité povahy oplývající nevlídností a hrubostí. Vycházet s ním nedokázal každý a pokud ano, bylo zapotřebí osobní pokory. Foyt jakoby zůstal duševně v 60. letech a ignoroval novátorské postupy série CART v podobě výpočetní techniky, aerodynamických tunelů atd. Foyt často pokřikoval na své mechaniky a nikdy mu nic nebylo dobré. Příkladem může být Indianapolis 500 roku 1985, kdy si stěžoval na uvolněnou část předního přítlačného křídla. Bezradní mechanici vytočili Foyta natolik, že vystoupil z vozu a pokusil se vyřešit problém sám. Do monopostu naposledy usedl v roce 1993, ale kvalifikaci na Indianapolis 500 si nakonec rozmyslel a s kariérou formulového jezdce definitivně skončil. Příští rok se ještě představil v premiérovém ročníku Brickyard 400 závodu NASCAR v Indianapolisu. Tým Foyt bez Foyta za volantem slavil v roce 1993 relativní úspěchy s Robby Gordonem. S INDY 500 PŘES HORY A DOLY V následujících letech výkonnost stáje klesala, ale přesunem do IRL byl úspěch zpět. První ročník čítající pouze tři závo-

dy vyhrál Foyt s pilotem Scottem Sharpem, v roce 1998 přidal druhý titul Kenny Brack a vítězství v Indianapolisu, což mělo pro Foyta velmi velkou váhu. S přílivem stáji z CART však Foyt padal zpět do míst, kde se nacházel před odchodem do IRL. Airton Daré obsadil v šampionátu deváté místo, což nikdo z budoucích jezdců nedokázal do současnosti zopakovat. Rok 2003 byl skutečně katastrofální, Foyt se rozhodl podpořit kariéru svého vnuka A. J. IV., ale střídání výrobců monopostů, nedostatek peněz na motory ve spojení s minimálními zkušenostmi mladého Foyta skončil rok 21. příčkou v konečném hodnocení. O rok později si Foyti polepšili na 18. místo, posléze spadli na 20. příčku. Starý Foyt už měl plné zuby nevýrazných výsledků svého vnuka a vyměnil ho za Giaffoneho, posléze za Bucknuma. Ani tato rošáda v sestavě nepřinesla zlepšení. Teprve rok 2007 mohl být považován za konec mizerného období. Angažmá Darrena Manninga sice kýžené prvenství nepřineslo, ale dobré výsledky stačily na 13. a posléze 14. místo v šampionátu. Složité vztahy mezi Manningem a Foytem zapříčinily odchod britského závodníka. Místo pro rok 2009 zaujal Meira, ale ani tento talentovaný Brazilec nedokázal tým vymanit z druhé desítky šampionátu. V roce 2010 Meira zůstal, v Indianapolisu dostal šanci i Foyt IV., ale výměna názorů mezi dědečkem a vnukem skončila hádkou a Foyt na poslední chvíli povolal Jaquese Laziera, kterému se nepodařilo do závodu kvalifikovat.


Jediný star t v IZOD IndyCar proběhl v Indianapolisu. Saavedra měl štěstí, že se do závodu vůbec kvalifikoval.

SEBASTIAN SAAVEDRA #29 DATUM NAROZENÍ: 2. 6. 1990 NÁRODNOST: Kolumbie DEBUT: Indianapolis 2010 STARTY: 2 VÍTĚZSTVÍ: 0 POLE-POSITION: 0 TOP5: 0 TOP10: 0 NEJLEPŠÍ SEZÓNA: 33. (10)

BRYAN HERTA AUTOSPORT Mladičká stáj, startující v Indy Lights, má ambice vstoupit na plný úvazek do IZOD IndyCar.

ROK ZALOŽENÍ: 2009 MAJITELÉ: Bryan Herta, Steve Newey JEZDEC: Sebastian Saavedra DEBUT: 2010 STARTY: 1 VÍTĚZSTVÍ: 0 POLE-POSITION: 0 NEJLEŠÍ SEZÓNA: 38. (10)

Druhý nejmladší tým ve startovním poli (po FAZZT Race Team) vznikl teprve v roce 2009 v juniorské sérii Indy Lights. Za jeho vznikem stojí dva lidé, kteří se potkali u Andretti Green Racing v závodním programu v American Le Mans Series. Jsou to bývalý závodník Bryan Herta a závodní inženýr Steve Newey. Bryan Herta pověsil helmu na hřebík na konci roku 2007 po jedné sezóně v American Le Mans Series, kam se poroučel, když na něj v Andrettiho týmu v IndyCar nezbylo místo. Hertova kariéra v monopostech je ovšem docela zajímavá. Svůj debut si v IndyCar odbyl v roce 1994 v týmu A. J. Foyta. Hned v další sezóně byl parťákem Jimmyho Vassera u Ganassiho týmu, ale následujícího roku musel kokpit přepustit budoucí italské hvězdě Zanardimu a přesunul se k týmu Bobbyho Rahala, kde si během čtyřletého angažmá připsal dvě vítězství. V ro-

ce 2000 paběrkoval a odjel jen šest závodů za týmy Dericka Walkera, Mo Nunna a Gerryho Forsytha. U Forsytha následujícího roku absolvoval kompletní sezónu, kde v Clevelandu zaznamenal nejlepší výsledek sezóny - třetí místo. V roce 2002 si dal od veškerého závodění pauzu a odešel na krátkodobý odpočinek. Vrátil se o rok později zpět do série CART, kde sice odjel jen jeden závod za PK Racing, ale v průběhu sezóny se přesunul do IndyCar k Andrettimu a tým se mu na následující čtyři roky stal domovem. V IndyCar získal dvě vítězství, poslední v roce 2005 v Michiganu. V zimě roku 2006 si ještě vyzkoušel jízdní vlastnosti monopostu v sérii A1 GP. Pak dva roky působil coby konzultant pro okruhové závody u týmu Vision Racing a poté se začal soustředit na provoz vlastní stáje. K LÍ ČO V Á O S O B A Steve Newey pracoval nejdříve ve formuli 1 jako závodní inženýr. Do Ameriky jej přivedl v roce 1992 Bobby Rahal a hned spolu získali titul v šampionátu série Indy Car. Z Rahalova týmu se Steve Newey přesunul k Patrick Racing, kde pomáhal dát dohromady tým Mo Nunn Racing a nakonec skončil u Kelley Racing na postu viceprezidenta pro závodní operace. Krach týmu ho přiměl přejít do ALMS k týmu Andretti-Green Racing. Herta a Newey se s vlastním týmem série Indy Lights představili 4. dubna 2009 na městském okruhu v St. Petersburgu. Pilotem vozu číslo 28 byl Američan Daniel Herrington, který odjel celou

sezónu. Herrington měl v Indy Lights zkušenosti s předešlými ročníky. Ve třech závodech na přírodních okruzích řídil druhý vůz osmnáctiletý Felipe Guimaraes. Brazilec se zkušenostmi jak s evropských šampionátů, tak z A1GP, startoval jen ve třech závodech, ale jeho nejhorším umístěním bylo čtvrté místo. Krom toho si připsal jedno třetí a jedno druhé místo. To neuniklo pozornosti vlivným lidem v Evropě a Guimaraes dostal v roce 2010 šanci v GP3. Byl to ale Herrington, který týmu získal premiérové vítězství. Podařilo se mu to v Chicagu. A MB I C E N A V S T U P D O I N D Y C A R Herta a Newey se netají cílem postoupit do IndyCar. Podařilo se jim získat silného sponzora v podobě oděvní značky William Rast. V Indy Lights nasazovali dva vozy, jeden řídil Brit Stefan Wilson, bratr Justina Wilsona. Do druhého usedl Sebastian Saavedra. Kolumbijec se zdál být perfektní volbou, neboť v premiérové sezóně v Indy Lights bojoval o titul, nakonec skončil třetí coby nejlepší nováček. Své první krůčky do IZOD IndyCar učinili společně v pětistovce v Indianapolisu. Saavedra se do závodu kvalifikoval doslova zázrakem, když jeho rychlejší protivníci odvolali své lepší časy a už se nedokázali znovu kvalifikovat. Závod ale Saavedra nedokončil. Jenže pak se Saavedra s týmem na konci sezóny ve zlém rozešel. V Indy Lights jej nahradil Herrington. Saavedru v samotném závěru zlákala stáj Conquest Racing, která Kolumbijcem vyplnila díru po Mariovi Romancinim.

- 33 -


Stáj byla považována za vyhledávače t a le n t ů , n ik d y s e jí v š a k n e p o d a ř ilo najít talent, který by ji přivezl vítězství.

CO NQ UE S T RACI NG Stáj již dlouhou dobu balancuje na pokraji krachu, ani rok 2010 nebyl příliš perspektivní.

ROK ZALOŽENÍ: 1997 MAJITEL: Eric Bachelart JEZDCI: Mario Romancini, Bertrand Baguette, Francesco Dragone Tomas Scheckter, Roger Yasukawa, Sebastian Saavedra DEBUT: 2001 STARTY: 289 VÍTĚZSTVÍ: 0 POLE-POSITION: 0 NEJLEPŠÍ SEZÓNA: 12. (2002)

Stáj bývalého belgického závodníka Erica Bachelarta si vždycky zakládala na tom, dávat příležitost mladým jezdcům. Plnila v Champ Cars de facto stejnou roli, jako tým Dale Coyne Racing, za který Bachelart v roce 1991 vyhrál juniorskou sérii Indy Lights. Bachelart založil svůj tým v roce 1997 v Indy Lights a juniorce zůstal věrný až do jejího zániku v roce 2001. Tým začal s Francouzem Christophem Tinseauem, ale v následující sezóně ho nahradil Brazilec Felipe Giaffone. Ten u Bachelarta zůstal další tři roky. V roce 2001 se Giaffone dostal do IndyCar k týmu Mo Nunn Racing, pak prošel stájemi Dreyer & Reinbold Racing a AJ Foyt Racing. Připsal si 61 startů a jedno vítězství.

- 34 -

NAPOPRVÉ V IRL Bachelart s Indy Lights pod hlavičkou CART skončil v roce 2001, přesně 10 let po tom, co ji jako jezdec vyhrál. Když přemýšlel, kam přesunout aktivity, přišla nabídka od obchodníka Mika Lanigana. Tým s ním spojil síly, převzal nový název Mi-Jack Conquest Racing a nastoupil do IRL. Bachelart připravoval vůz pro Francouze Laurenta Rédona. Rédon si nevedl vůbec špatně, hned v pátém závodě se probojoval na stupně vítězů. Celkově mu patřilo 12. místo a ocenění pro nejlepšího nováčka. PŘESUN DO CART Zatímco týmy hromadně přecházely z CART do IRL, vydali se Bachelart s Laniganem opačným směrem a v roce 2003 nasadili vůz pro brazilského nováčka Maria Haberfelda. Tým úzce spolupracoval a sdílel informace se stájí Emersona Fittipaldiho - Fittipaldi-Dingman Racing, za kterou závodil budoucí pilot formule 1 Portugalec Tiago Monteiro. Na konci roku 2003 prožil Conquest Racing bankrot druhé série během tří let, ale CART ze scény nezmizela jako původní Indy Lights, ale pokračovala pod názvem ChampCar World Series. Conquest nasadil dva vozy – pro bývalého pilota formule 1 Justina Wilsona a pro nejstaršího z rodu Speraficů Alexe Sperafica. Toho však v průběhu roku nahradil Nelson Philippe propuštěný od Rocketsports Racing. Wilson byl nakonec pro Conquest až příliš dobrý a našel si místo u RuSPORT. Jeho místo zaujal tou dobou osmnáctiletý Kanaďan Andrew Ranger a se stejně

starým Philippem utvořili nejmladší závodní tandem v historii série. Ranger si nevedl špatně, pohyboval se uvnitř nebo na rozhraní první desítky a ve svém druhém závodě v ChampCar v mexickém Monterey dojel na druhém místě. V roce 2006 odešel Philippe za lepším do CTE-HVM Racing, v Conquest Racing ho nahradil vítěz ChampCar Atlantic Charles Zwolsman z Nizozemí. Ve stejném roce se Conquest vrátil do juniorských sérií, nasadil dva vozy do ChampCar Atlantics, jeden pro Grahama Rahala a druhý pro Ala Unsera III., který usedl do kokpitu po Ryanu Lewisovi. Rahal v Atlantics pětkrát vyhrál a v konečném pořadí mu patřilo druhé místo. Už ne tak skvěle si vedli jezdci v Champ Cars, největším úspěchem bylo Rangerovo páté místo v Surfers Paradise. Rok 2007 byl pro Conquest jedním z nejhorších. Sezónu začali s jedním vozem pilotovaným Novozélanďanem Mattem Hallidayem, který pro Conquest závodil v roce 2001 v Indy Lights. Ale Halliday byl po třech závodech vyhozen a nahrazen Bachelartovým krajanem Janem Heylenem, který odjel předchozí sezónu u Coyna. Heylen vydržel v týmu do závodu v nizozemském Assenu, tam vyrovnal Rangerovo druhé místo ze sezóny 2005, ale následně jej nahradil Nelson Philippe, který přišel na to, že ve formuli 1 na něj nejsou zvědaví, jak doufal, když po předchozí sezóně opouštěl ChampCar. V ChampCar Atlantic Conquest nenavázal na úspěchy Grahama Rahala, o něhož projevila zájem stáj Newman/Haas. Za Conquest startovali Američan Matt Lee a Ital Giacomo Ricci.


MARIO ROMANCINI #34 DATUM NAROZENÍ: 15.12.1987 NÁRODNOST: Brazílie DEBUT: Sao Paulo 2010 STARTY: 11 0 VÍTĚZSTVÍ: 0 POLE-POSITION: 0 TOP5: 0 TOP10: 0 NEJLEPŠÍ SEZÓNA: 24. 2008 (10)

BERTRAND BAGUETTE #36 DATUM NAROZENÍ: 23. 2. 1986 NÁRODNOST: Belgie DEBUT: Barber Park 2010 STARTY: 15 VÍTĚZSTVÍ: 0 POLE-POSITION: 0 TOP5: 0 TOP10: 1 NEJLEPŠÍ SEZÓNA: 22. (10)

FRANCESCO DRACONE #36 DATUM NAROZENÍ: 21. 9. 1983 NÁRODNOST: Itálie

Z P Ě T V I NDY CA R Nelson Philippe měl za Conquest závodit i v roce 2008, společně s nováčkem Franckem Pererou. Jenže monoposty Panoz poháněné turbomotory Cosworth už nikdy nevyjely. Série se spojila s IndyCar a Conquest Racing, již pod starým názvem a bez Mika Lanigana, který se v roce 2007 stal podílníkem u Newman/Haas Racing (a dostal své jméno i do názvu týmu), se vrátil tam, kde začínal. Philippeho nahradil Enrique Bernoldi. Po třech závodech se s druhým vozem rozloučil Francouz Perera a jeho místo zaujal Brazilec Jaime Camara. Sezóna nezačala pro stáj špatně. V St. Petersburgu přivezl Bernoldi páté místo, v Long Beach, kde startovaly jen týmy z Cham Cars, byl dokonce čtvrtý. Ale týmu se během sezóny dařit přestalo, Bernoldi se cítil v týmu stále hůř a hůř a nakonec byl, částečně vinou zranění a částečně kvůli sporům s Bachelartem, nahrazen na poslední tři závody Alexem Taglianim. Tagliani v Surfers Paradise přivezl vůz znovu na čtvrtém místě, bohužel v exhibičním a nebodovaném závodě. T Ě Ž K É ČA S Y V roce 2009 Conquest ztratil brazilské sponzory a Taglianiho mohl nasadit jen do vybraných závodů. Startoval v St. Petersburgu, Long Beach, Indianapolisu, Texasu a při kanadských závodech v Torontu a Edmontonu. V Torontu dokonce Tagliani vedl a měl šanci na vítězství, ale bohužel pro něj v nevhodnou dobu vyjel pace car. V Indianapolisu chtěl tým nasadit dva vozy a šanci dostal Bruno Junqueira. Svůj vůz dokázal kvalifikovat, jenže

DEBUT: Mid Ohio 2010 STARTY: 2 VÍTĚZSTVÍ: 0 POLE-POSITION: 0 TOP5: 0 TOP10: 0 NEJLEPŠÍ SEZÓNA: 36. (10)

Tagliani takové štěstí neměl a na poslední chvíli ho ze startovního roštu vyšoupl Ryan HunterReay. Tagliani v rámci uspokojení sponzorů poslal Junqueiru na tribunu a převzal jeho vůz. Po DATUM NAROZENÍ: 10.10.1977 několikáté se vrátil NelNÁRODNOST: USA son Phillipe, ale než stihnul start v Sonomě a DEBUT: Homestead 2003 Homesteadu, měl s STARTY: 40 Powerem během tréninku VÍTĚZSTVÍ: 0 v Sonomě ošklivou haváPOLE-POSITION: 0 rii. Složitá fraktura nohy TOP5: 0 předčasně ukončila PhilipTOP10: 9 povi sezónu. V podstatě NEJLEPŠÍ SEZÓNA: 12. (03) ani nestihl předvést své kvality a už odjížděl z okruhu v sanitním voze. Start v Homesteadu se loJenže skutečnost vypadala úplně jinak. gicky nekonal. V Motegi dostal příležitost Bachelart angažoval Maria Romanciniho domácí Kosuke Matsuura. Stáj Conquest a od třetího závodu sezóny úřadujícího Racing absolvovala dohromady pouze osšampióna Světové série Renault Bertranm závodů, Tagliani nastoupil do sedmi, da Baguettea. Romancini nakonec u týMatsuura do jednoho. mu nevydržel a po vyprázdnění osobní V zimě před sezónou 2010 vznikalo kasičky ho nahradil ne příliš perspektivní ohledně budoucnosti stáje mnoho teorií. Ital Francesco Dracone. Mezitím si BaNejdříve měl jasný start Nelson Philippe, guette prohodil startovní číslo a namísto ale z toho sešlo. Pak podle některých původní 36 si vzal Romanciniho číslo, zdrojů Conquest zavíral krám, jiní ho zakteré se díky více absolvovaným závose tipovali pouze na účast v Atlantic dům drželo v průběžném pořadí výše, tuChampionship, nebo naopak stáhnutí díž i na lepší pozici na pitlane. Po onoho týmu, čímž by získal prostředky na Draconem dostal příležitost zkušený IndyCar. Na předsezónní setkání vzal Baveterán Tomas Scheckter a na zbývající chelart Junqueiru a Heylena a odhadva podniky sezóny se u týmu prosadili dovalo se, že Bachelart nasadí jeden vůz Američan s japonským původem Roger do všech závodů a druhý do vybraných. Yasukawa a vycházející hvězda - KolumNásledně prý s Conquestem podepsal Tobijec Sebastian Saavedra, kterého mas Scheckter a dva brazilští piloti. Conquest zlákal ze stáje Briana Herty.

ROGER YASUKAWA #36

- 35 -


Dale Coyne Racing je jednou z nejstarších stájí ve star tovním poli, přesto má na kontě pouze jedno vítězství.

MILKA DUNO #18 DATUM NAROZENÍ: 22.4. 1972 NÁRODNOST: Venezuela DEBUT: Kansas 2007 STARTY: 43 VÍTĚZSTVÍ: 0 POLE-POSITION: 0 TOP5: 0 TOP10: 0 NEJLEPŠÍ SEZÓNA: 20. (08)

ALEX LLOYD #19 DATUM NAROZENÍ: 28.12.1984 NÁRODNOST: Velká Británie DEBUT: Indianapolis 2007 STARTY: 20 VÍTĚZSTVÍ: 0 POLE-POSITION: 0 TOP5: 1 TOP10: 4 NEJLEPŠÍ SEZÓNA: 16. (10)

DAL E CO Y NE RACI NG Američan Dale Coyne byl pasován na hledače talentů, ale úspěch nikdy nepřišel.

ROK ZALOŽENÍ: 1984 MAJITEL: Dale Coyne JEZDCI: Alex Lloyd, Milka Duno DEBUT: 2008 STARTY: 81 VÍTĚZSTVÍ: 1 POLE-POSITION: 0 NEJLEPŠÍ SEZÓNA: 9. (2009)

Dale Coyne poprvé založil svůj tým v 70. letech a původně nastupoval do nižších formulových sérií a do závodů sportovních vozů. Postup přišel až v roce 1984, když Coyne přihlásil svůj tým do série IndyCar. První dva jezdci, kteří dostali monopost Eagle k dispozici, se nekvalifikovali, tak za volant usedl raději sám Coyne. SÁM SOBĚ ŠÉFEM Jenže ani zkušený Coyne se z šesti pokusů kvalifikoval pouze v Mid-Ohiu. Coyne pokračoval v roli jezdce a majitele týmu i v roce 1985, ale zlepšení nepřicházelo. Do prvních čtyř závodů se nekvalifikoval a poprvé odstartoval v Michiganu, kde vydržel 40 kol. Coyne se rozhodl využít technických znalostí a postavit vlastní monopost - DC1. Jeho úspěch byl ovšem nevalný. Coyne se kvalifikoval jen do poloviny závodů

- 36 -

a osobním maximem byla dvě 12. místa, poprvé se sedmikolovou ztrátou a pak po odstoupení těsně před cílem. Coyne vydržel ve voze do konce roku 1988, v letech 1989 a 1991 se v kokpitu objevoval výjimečně. Jinak se soustředil na roli šéfa týmu a mentora mladých jezdců. Coyne plnil v 90. letech stejnou roli, jakou mělo ve formuli 1 Minardi. Dával šanci mladým pilotům, jednou podle talentu, jindy podle toho, kolik peněz jezdec přinesl. V 90. letech byli za vycházející hvězdy považováni Michel Jourdain, Jr. a Alex Barron. V IndyCar se pak nejvýrazněji prosadil Paul Tracy. První stupně vítězů zajistil týmu Roberto Moreno na oválu v Michiganu. Psal se rok 1996 a tým měl za sebou již 11 let v IndyCar. Průlom nastal až na počátku 21. století se změnou filosofie. Coyne začal vsázet na zkušené jezdce, kteří nesehnali lepší místo. První takovou vlašťovkou byl v roce 2004 Oriol Servia. Španěl získal v Laguně Sece druhé stupně vítězů pro tým. Ve druhém voze se vystřídali ex-piloti formule 1 Tarso Marques a Gastón Mazzacane. Čeští fanoušci si možná vzpomenou, že v australském Surfer´s Paradise nahradil Mazzacaneho Čech Jarek Janiš. Nicméně Coyne se primárně soustředil na Serviův monopost a technika, kterou dostávali Marques, Mazzacane a Janiš nebyla v odpovídajícím stavu. Dalším jezdcem, který posunul Coynův tým výš, byl Bruno Junqueira. Když nesehnal v Champ Cars roku 2007 lepší místo, přešel ke Coynovi. V belgickém Zolderu vylepšil týmové maximum, když byl v cíli závodu druhý. Následující dva závody dokončil na třetím místě. Trojice

umístění na stupních vítězů v řadě, to bylo pro Coyna něco nevídaného. Junqueiru si Coyne podržel. Bruno mu coby druhého pilota doporučil jezdce britské F3 Maria Moraese. Debutová sezóna v sérii IndyCar nedopadla špatně. Junqueira se dvakrát dostal do první desítky, což vzhledem k handicapu v podobě větších zkušeností s technikou původních týmů IRL, byl výborný výsledek. Coyne se úspěchů nechtěl vzdát a podařilo se mu získat největší rybu v historii stáje - z týmu Newman/Haas/Lanigan Racing získal Justina Wilsona. Technickou stránku týmu podpořil výborný inženýr Bill Pappas a výsledky se dostavily prakticky okamžitě. Wilson si v prvním závodě sezóny 2009 vyjel pole position a nakonec skončil třetí. Dale Coyne tehdy přiznal, že by nikdy nevěřil, že může být nespokojen s umístěním na stupních vítězů. Vítězství totiž cítil v kostech. To se nakonec dostavilo ve Watkins Glenu. Po čtvrtstoleté existenci týmu se Coyne a jeho lidé poprvé radovali z triumfu. Jenže po sezóně musela přijít reorganizace. Wilson a jeho sponzor odešli k Dreyer & Reinbold Racing, Bill Pappas zase ke KV Racing. Coyne velmi stál o získání Grahama Rahala, ale chtěl si jej pojistit dvouletou smlouvou, na což Rahal nepřistoupil. O místo ve voze sponzorovaném americkou skautskou asociací soupeřili šampióni Indy Lights JR Hildebrand a Alex Lloyd. Lloyd nakonec dostal přednost. Potřebné finance dodala společnost Citgo sponzorující Milku Duno, pro níž to byla první kompletní sezóna v IndyCar.


Nejlepší výsledek (4. místo) dovezl

RAPHAEL MATOS #2

roku 2010 Raphael Matos, od roku 2009 star tuje tým ve všech závodech.

DATUM NAROZENÍ: 28.8. 1981 NÁRODNOST: Brazílie DEBUT: St. Petersburg 2009 STARTY: 34 VÍTĚZSTVÍ: 0 POLE-POSITION: 0 TOP5: 2 TOP10: 12 NEJLEPŠÍ SEZÓNA: 13. (09)

DAVEY HAMILTON #21 DATUM NAROZENÍ: 13.6. 1967 NÁRODNOST: USA DEBUT: Disney World 1996 STARTY: 53 VÍTĚZSTVÍ: 0 POLE-POSITION: 0 TOP5: 15 TOP10: 21 NEJLEPŠÍ SEZÓNA: 2. (97, 98)

DE F E RRAN DRAG O N RACI NG Za vznikem mladého týmu stojí Jay Penske, nejmladší syn Rogera Penskeho.

ROK ZALOŽENÍ: 2006 MAJITELÉ: Steve Luczo, Jay Penske, Gil de Ferran JEZDCI: Raphael Matos, Davey Hamilton DEBUT: 2007 STARTY: 73 VÍTĚZSTVÍ: 0 POLE-POSITION: 0 NEJLEŠÍ SEZÓNA: 13. (2009)

Jablko nepadá daleko od stromu, a když si představíme Rogera Penskeho jako strom, tak ona jabloň dala světu pět jablek. Rogera Juniora, Gregoryho, Blair, Marka a nejmladšího Jaye. Kromě Blair, která pracuje v lyžařském středisku v Utahu, a Marka, vedoucího finanční poradenské firmy, zůstala všechna jablka přímo pod korunou stromu. I když, Roger Jr. se začíná postupně kutálet pryč, neboť rezignoval na svou pozici v Penske Automotive Group. Gregory ale vede Penskeho pobočku v Kalifornii a až do chvíle, než byla California Speedway odkoupena International Speedway Corporation, vedl i tento ovál. Nejmladší Jay spadl rovnou pod korunu stromu. S DRA K E M V E Z NA K U Jay založil v roce 2007 se Stevem Luczem, ředitelem společnosti vyrábějící počítačový hardware, závodní tým v Indy-

Car, který nesl název Luczo Dragon Racing. Proč bylo v názvu Luczo, to je jasné, ale proč Dragon? Když Jay Penske začínal svou podnikatelskou kariéru dávno předtím, než založil inkriminovaný tým, stál u zrodu jednoho antikvariátu v Los Angeles - obchod nese název Dragon Books. Nicméně to nevysvětluje, co má Jay Penske společného s draky. Byla to snad jeho přezdívka z dětských let? Nikoliv. Jay se inspiroval knihou Johna Gardnera. Titul Dragon byl první knihou, kterou jako malý chlapec přečetl. Drak je ostatně i v logu týmu. A kdybyste se na něj pořádně podívali, uvidíte červenou růži na špičce jeho čumáku. To je pocta Stevově matce Rose, která zemřela v roce 2008 na rakovinu. Kde jinde než v Indianapolisu mohli Jay a Steve poprvé nakouknout do IndyCar? S technikou a jezdcem, které zapůjčil Roger Penske, usedl do dallary Ryan Briscoe, tehdy jezdec Penskeho týmu v American Le Mans Series. Briscoe si vedl náramně, v závodě, předčasně ukončeném kvůli dešti, obsadil pátou pozici. V roce 2008 se tým Luczo Dragon Racing vrátil již s vlastní technikou. Angažoval zkušeného a především na oválech vynikajícího Tomase Schecktera. Ještě nešlo o plnohodnotnou účast, Scheckter dostal šanci jen v šesti závodech a z toho jen jeden dokončil, ale vždy se dokázal dobře kvalifikovat a během závodu bojoval v čelní skupině. Bohužel dvakrát ho vyřadila kolize a třikrát technická závada. V roce 2009 tým startoval ve všech podnicích. Místo Schecktera posadil do kokpitu vítěze série Indy Lights Matose.

Brazilský talent dokázal získat titul nejlepšího nováčka. Pravda, největší konkurent Doornbos se z boje vyřadil přestupem z Newman/Haas/Lanigan Racing k výrazně horšímu týmu HVM. Nejlepším Matosovým umístěním bylo 6. místo z Milwaukee. NA PLNÝ ÚVAZEK Ve stáji vládla po skončení sezóny satisfakce, ale nebyl důvod ztrácet čas oslavami a Penske s Luczem zahájili přípravy na rok 2010. Nejvýraznější posilou byl bezesporu Gil de Ferran. Nikoliv však coby pilot, ale spolumajitel stáje. Spojení s de Ferranem proběhlo v posledních týdnech před úvodním závodem sezóny. De Ferran plánoval vstoupit do IndyCar se svým týmem z ALMS, ale nepříznivé ekonomické klima bylo proti. Z toho důvodu oslovil Lucza a Penskeho, kterého ostatně dobře znal z dob, kdy závodil pro jeho otce. V několika závodech nastoupil i zkušený veterán Davey Hamilton. Američan se těšil podpory týmu Kingdom Racing podnikatele George del Canta, mimochodem hluboce věřícího člověka. Ono „Kingdom“ v názvu týmu je odkazem na Království nebeské. A naprosto vážně míněnou vizí Kingdom Racing je „šířit slovo Boží přes motosport. Cílem Kingdom Racing je doručit milionům mužů a žen dobré zprávy od Ježíše Krista.“ S Hamiltonem spolupracovali při Indy 500 už v letech 2008 a 2009, a jak se chlubí na webu, stali se v roce 2008 prvním, na náboženské vizi založeným týmem ve stoleté historii slavného závodu v Indianapolisu.

- 37 -


Jediné vítězství přivezl stájí její budoucí spolumajitel Robbie Buhl, triumfoval v New Hampshire.

DRE Y E R & RE I NBO L D RACI NG Po dlouhé době mohla stáj prostřednictvím Justina Wilsona bojovat o prvenství.

ROK ZALOŽENÍ: 1999 MAJITELÉ: Dennis Reinbold, Robbie Buhl JEZDCI: Ana Beatriz, Mike Conway JR Hildebrand, Tomas Scheckter, Graham Rahal, Paul Tracy, Justin Wilson DEBUT: 1999 STARTY: 275 VÍTĚZSTVÍ: 1 POLE-POSITION: 2 NEJLEŠÍ SEZÓNA: 8. (2000)

Dreyer & Reinbold Racing patří k minimu současných týmů v IndyCar, které nikdy nestartovaly v konkurenční CART. Stáj vznikla v roce 2000 z iniciativy indianapoliského dealera vozů Dennise Reinbolda a Erica De Borda. Do kokpitu angažovali Američana Robbieho Buhla, vítěze juniorské série Indy Lights z roku 1992. Buhl příležitostně startoval v CART za stáj Dale Coyne Racing, ale výrazně prosadit se mu nepodařilo. V roce 1993 se blýskl šestým místem v ulicích Long Beach, ale ve zbývajících osmi závodech, do kterých nastoupil, už do první desítky nenahlédl. V roce 1994 ho Dale Coyne povolal do dvou závodů, nejprve se společně představili v Surfers Paradise a posléze v Long Beach. Jenže ani jeden závod Buhl nedokončil. Následující sezó-

- 38 -

nu hledal angažmá marně, šanci dostal až v nově vzniklé IRL u týmu Beck Motorsport, kde v úvodním závodě sezóny na oválu Walt Disney World Speedway dojel na třetím místě. Až do roku 2000 startoval v IRL nepravidelně, i tak se mu podařilo získat tři třetí a jedno druhé místo, navíc vedle Walt Disney přidal i prvenství ve druhém závodě roku 1997 v New Hampshire. Za tu dobu stihl prostřídat týmy Menard a AJ Foyt Racing. V Indianapolisu nejlépe dojel roku 1999, kdy zaznamenal šesté místo. Do konce kariéry tento výsledek již nezlepšil. NEJPRVE PILOTEM Se stájí Dreyer & Reinbold se poprvé představil v roce 2000 a hned první start za nový tým přetavil ve vítězství. Své poslední v kariéře a doposud poslední pro tým. V průběhu sezóny ještě bral body za páté, šest a sedmé místo. Buhlovo osmé místo v konečném pořadí nadále zůstává nejlepším výsledkem stáje. Robbie dokázal ještě dvakrát v roce 2001 stanout na stupních vítězů, ale víc už v IndyCar nepředvedl a v roce 2004 před pětistovkou v Indianapolisu ukončil kariéru. Ačkoliv od roku 2002 dojel v TOP10 devětkrát, bylo to dle jeho soudu málo a raději se stal spolumajitelem stáje Dreyer & Reinbold namísto De Borda. Šanci ve voze dostal Brazilec Giaffone, ale na sklonku své kariéry v IndyCar dokázal ze 13. závodů vytěžit pouze tři umístění v TOP10 a 20. pozici v konečném hodnocení šampionátu. Na slabé výkonnosti se taktéž podepsala havárie z předešlého roku, kdy vynechal

několik závodů a jeho výkonnost již nedosahovala takové úrovně, jako před nehodou. Giaffone sice Buhla nahradil hned před závodem Indianapolis 500, ale vydržel pouze do konce sezóny a poté se s týmem rozloučil. V roce 2005 dosadila automobilka Honda do kokpitu stáje Rogera Yasukawu. Přestože skončil na 17. místě, tudíž o tři příčky výš než Giaffone, ani jednou do první desítky nenakoukl. Nejlépe dojel na 11. místě, a to rovnou ve třech závodech. Příležitostných startů se dočkal Jeff Buckman, ale bez výraznějších úspěchů. V Motegi a Indianapolisu dojel shodně na 22. příčce. Ve Fontaně měl startovat Brazilec Thiago Medeiros, nicméně v tréninku vůz zdemoloval a na start nenastoupil. S týmem spojila část své kariéry Sarah Fisher. První příležitostné starty absolvovala v roce 2002. Hned napoprvé byla čtvrtá v Nazarethu a v Kentucky se stala první ženou, která získala pole position. V roce 2003 už startovala pravidelně, ale na předešlé úspěchy navázat nedokázala. K týmu se pak vrátila na konci sezóny 2006 na dva závody, v Kentucky a na Chicagoland Speedway. Následující ročník odjela celý po boku vítěze Indianapolis 500 z roku 2004 Buddyho Rice. Výsledky stáje se příchodem Rice zlepšily, Američan dojel v roce 2007 třikrát v TOP5 a devátým místem skoro vyrovnal nejlepší umístění stáje v šampionátu. Rice dokonce usiloval o vítězství, když v Detroitu vedl poslední kola, ale při pokusu o předjetí ho o titul bojující Scott Dixon z Ganassiho stáje poslal do bariéry z pneumatik a Rice


JUSTIN WILSON #22 DATUM NAROZENÍ: 31. 7. 1978 NÁRODNOST: Velká Británie DEBUT: Homestead 2008 STARTY: 50 VÍTĚZSTVÍ: 2 POLE-POSITION: 1 TOP5: 7 TOP10: 22 NEJLEPŚÍ SEZÓNA: 9. (09)

TOMAS SCHECKTER #23 DATUM NAROZENÍ: 21. 9. 1980 NÁRODNOST: Jihoafrická rep. DEBUT: Homestead 2002 STARTY: 115 VÍTĚZSTVÍ: 2 POLE-POSITION: 8 TOP5: 18 TOP10: 43 NEJLEPŠÍ SEZÓNA: 7. (03)

MIKE CONWAY #24 DATUM NAROZENÍ: 19. 8. 1983 NÁRODNOST: Velká Británie DEBUT: St. Petersburg 2009 STARTY: 23 VÍTĚZSTVÍ: 0 POLE-POSITION: 0 TOP5: 1 TOP10: 6 NEJLEPŠÍ SEZÓNA: 17. (09)

v posledním kole odstoupil. Dreyer & Reinbold Racing se DATUM NAROZENÍ: 18.3.1985 nikdy nebál NÁRODNOST: Brazílie dávat šanci ženám, v roce DEBUT: Sao Paulo 2010 2008, po dvou STARTY: 4 DATUM NAROZENÍ: 17.12.1968 sezónách se VÍTĚZSTVÍ: 0 NÁRODNOST: Kanada Sarah Fisher, POLE-POSITION: 0 dostala příležiTOP5: 0 DEBUT: Indianapolis 2002 tost i Milka DuTOP10: 0 STARTY: 13 no, která NEJLEPŠÍ SEZÓNA: 30. (10) VÍTĚZSTVÍ: 0 střídala moPOLE-POSITION: 0 nopost s Townpodnicích u týmu zakotvil TOP5: 2 sendem Bellem. Se stálým angažmá Tomas Scheckter. V IndiTOP10: 6 vydržel u stáje Rice, Duno odjela 11 závoanapolisu nasadila stáj NEJLEPŠÍ SEZÓNA: 23. (09) dů, Bell devět. Venezuelská závodnice dokonce čtyři vozy. Ve ještě nejevila markantní známky své absospolupráci s Richard Petty lutní nekonkurenceschopnosti a na svůj Motorsports řídil monopost druhý rok v IndyCar občas podávala so#43 veterán John Andretti a lidní výkony. Na oválu Chicagoland se jí číslo 44 ve spolupráci s podařilo dojet na 14. příčce, Bell podal Kingdom Racing kočíroval maximum v Richmondu, kde pod noční DATUM NAROZENÍ: 3. 1. 1988 další veterán, Davey Hamiloblohou obsadil osmou pozici. Buddy RiNÁRODNOST: USA ton. Nejúspěšnější pilotem ce na tom byl ještě lépe a ve Watkins roku 2009 byl samozřejmě Glenu zůstal těsně před bronzovou příčDEBUT: Mid-Ohio 2010 Conway. kou. V roce 2009 získal stále angažmá STARTY: 2 Do roku 2010 vkládali britský nováček Mike Conway a na VÍTĚZSTVÍ: 0 Reinbold a Buhl velké naděokruhu Infineon Raceway přivezl pro tým POLE-POSITION: 0 je, podařilo se jim od Dale po dlouhé době stupně vítězů. Druhý moTOP5: 0 Coyna přetáhnout Justina nopost měnil majitele jak na běžícím páWilsona se sponzorem Z-LiTOP10: 0 su. První dva podniky odjel Darren ne a stále silnější Conway NEJLEPŠÍ SEZÓNA: 34. (10) Manning a tím pro něj sezóna skončila. podepsal smlouvu na další Ve většině oválových závodů a na některok. S brazilskými sponzory rých přírodních tratích v něm startovala se představila ve čtyřech Milka Duno, ale její výkonnost byla Indianapolisu, se v týmu prostřídali další závodech již v pořadí třetí žena týmu – mnohem horší než v předešlém roce. V piloti. Šanci dostali např. Paul Tracy, Ana Beatriz. Na částečný úvazek podeJaponsku se před domácími diváky předGraham Rahal nebo šampión série Indy psal i Scheckter, čímž výčet jezdců konstavil Roger Yasukawa a ve zbývajících Lights z roku 2010 JR Hildebrand. čil, nicméně po Conwayově výpadku v

ANA BEATRIZ #25

PAUL TRACY #24

JR HILDEBRAND #24

- 39 -


FAZZT Race Team je výhradně kanadským týmem připravený otevřít cestu do IndyCar kanadským talentům.

BRUNO JUNQUEIRA #33 DATUM NAROZENÍ: 4. 11. 1976 NÁRODNOST: Brazílie DEBUT: Indianapolis 2001 STARTY: 18 VÍTĚZSTVÍ: 0 POLE-POSITION: 1 TOP5: 2 TOP10: 4 NEJLEPŠÍ SEZÓNA: 20. (08)

ALEX TAGLIANI #77 DATUM NAROZENÍ: 18.10.1972 NÁRODNOST: Kanada DEBUT: Belle Isle 2008 STARTY: 25 VÍTĚZSTVÍ: 0 POLE-POSITION: 0 TOP5: 1 TOP10: 8 NEJLEPŠÍ SEZÓNA: 13. (10)

FAZZT RACE TEAM Mladičká stáj se stala černým koněm roku 2010, Tagliani dokázal dělat zázraky. Freundenberg, ale v této funkci jej během sezóny vystřídal Edwards. S Taglianim tým podepsal čtyřletý kontrakt s opcí na další rok. ROK ZALOŽENÍ: 2009 MAJITELÉ: Andre Azzi, Alex Tagliani, Rob Edwards, Jason Priestley Jim Freundenberg JEZDCI: Alex Tagliani, Bruno Junqueira DEBUT: 2010 STARTY: 18 VÍTĚZSTVÍ: 0 POLE-POSITION: 0 NEJLEŠÍ SEZÓNA: 13. (2010)

Tým FAZZT Race Team vznikl teprve v zimě před sezónou 2010. Projekt byl oficiálně představen v roce 2009 během Grand prix USA v Indianapolisu Mistrovství světa silničních motocyklů. Hlavním investorem celého projektu se stal montrealský podnikatel Andre Azzi. Část podílů patří také bývalému majiteli týmu Kelley Racing Jimu Freundenbergovi, kanadskému herci Jasonu Priestleymu, u nás známého především díky postavě Brandona Walsche z amerického teenagerovského seriálu Beverly Hills 90210, a posledním podílníkem je jezdec Alex Tagliani. Název FAZZT je pak složeninou z počátečních písmen Freudenberg, Azzi a Tagliani. Na pozici závodního manažera byl z týmu Dericka Walkera přetažen zkušený Rob Edwards. Andre Azzi se coby výkonný ředitel stará o finanční stránku týmu. Operace týmu měl mít na starost

- 42 -

PŮVOD HLEDEJME V RUBICONU Přestože je FAZZT Race Team mladým týmem, jeho kořeny sahají přibližně do roku 2008. Jim Freundenberg a Jason Priesley založili na začátku sezóny stáj Rubicon Race Team a chtěli se zúčastnit pětistovky v Indianapolisu. Ke spolupráci si vybrali zkušený tým Sam Schmidt Motorsports, který patří v juniorské sérii Indy Lights k absolutní špičce. Do vozu se posadil italský veterán Max Papis, jenž má na kontě sedm startů ve formuli 1 a přes sto startů v sérii CART. V Indianapolisu startoval dvakrát za Cheever Racing. V trénincích ale vůz poškodil a přestože se jej mechanikům podařilo dát dohromady, Papis se do závodu nekvalifikoval. Na další ročník bylo v plánu spojení se stájí Pacific Coast Motorsports a absolvování celé sezóny, ale finanční potíže týmu Tylera Tadevica a Toma Figgeho nakonec skončily bankrotem. Rubicon Race Team změnil název na Rubicon Sports Agency a spojil se s týmem Conquest Racing Erica Bachelarta. Díky tomu se do týmu vrátil Alex Tagliani, který pro Bachelarta odjel poslední tři závody sezóny 2008. Rubicon Sports Agency a Taglianiho sponzorům se však nepodařilo najít peníze na více jak sedm závodů a po domácích podnicích v Torontu a Edmontonu se cesty Taglianiho a Conquest Racing opět rozešly. To už ale Tagliani, Freundenberg a Priestley spolu-

pracovali s Azzim na projektu kanadské stáje FAZZT. Nejprve bylo nutné sehnat vhodnou techniku. Azzimu a především Taglianimu se podařil skvělý kousek, když odkoupili čtyři použitá šasi Dallara od krajana Martyho Rotha. Roth své vozy koupil v roce 2004 (a část techniky přikoupil od Sam Schmidt Motorsports v roce 2007) a v prvních dvou letech startoval jen v Indianapolisu. V sezónách 2006 a 2007 nastoupil vždy do čtyř závodů, v roce 2008 dokonce do dvanácti. Že mají monoposty dobrý potenciál, potvrzoval v roce 2008 John Andretti, který se v pěti oválových závodech představil po Rothově boku a dokázal bojovat o první desítku. Jak již bylo zmíněno, s FAZZT Race Team se za volant monopostu sponzorovaného výrobcem audiosystémů Bowers & Wilkins posadil Alex Tagliani. Druhý vůz si tým přichystal pro pětistovku v Indianapolisu, kde dostal šanci Junqueira. Sponzorské peníze však nepřicházeli a Junqueira většinu tréninků proseděl. Peníze nakonec došly a Brazilec se mohl na poslední chvíli zúčastnit kvalifikace. Junqueira nezískal místo u týmu náhodou. Jelikož v roce 2009 musel přepustit kvalifikovaný vůz Taglianimu, jedničce týmu Conquest Racing, Alex se rozhodl mu tuto laskavost oplatit. Snahou Andreho Azziho je poskytnout prostřednictvím stáje FAZZT Race Team šanci kanadským talentů. Přirozeným krokem v tomto směru je vývojový program pro mladé jezdce, jeho první účastnicí se během roku 2010 stala kanadská závodnice Maryeve Dufault.


Hor nish přivezl stáji 11 vítězství a

DAN WHELDON #4

dovedl ji na vrchol, třikrát uspěl Goodyear, jednou Scheckter.

DATUM NAROZENÍ: 22.6. 1977 NÁRODNOST: Velká Británie DEBUT: Chicagoland 2002 STARTY: 131 VÍTĚZSTVÍ: 15 POLE-POSITION: 5 TOP5: 61 TOP10: 92 TITUL: 2005

ED CARPENTER #20 DATUM NAROZENÍ: 3.3. 1981 NÁRODNOST: USA DEBUT: Chicagoland 2003 STARTY: 103 VÍTĚZSTVÍ: 0 POLE-POSITION: 1 TOP5: 5 TOP10: 28 NEJLEPŠÍ SEZÓNA: 12. (09)

PANTHER RACING Po úspěšných letech 2001 a 2002 přišel pomalý úpadek, který trvá dodnes.

ROK ZALOŽENÍ: 1998 MAJITELÉ: John Barnes, David Cripps, Chris Mower JEZDCI: Dan Wheldon, Ed Carpenter DEBUT: 1998 STARTY: 256 VÍTĚZSTVÍ: 15 POLE-POSITION: 8 TITUL: 2001, 2002

ČEKÁNÍ NA PŘÍLEŽITOST Stáj Panther Racing patří k služebně nejstarším týmům původní série IRL z roku 1996. Ačkoliv někteří její spoluzakladatelé toužili dostat stáj už do CART, finanční nároky je odradily od jakýchkoliv pokusů. Teprve založením IRL se Johnovi Barnesovi, Garymu Pedigemovi, Miku Griffinovi, Terrymu Lingnerovi, Jimu Harbaughemovi a Dougovi Bolesovi otevřela cesta ke splnění snu. Panther Racing debutoval v roce 1998. Lehce rozpoznatelný žlutočerný monopost sponzorovaný firmou Pennzoil osedlal Scott Goodyear. Vedle jednoho z nejlepších válečných zbarvení se dalším identifikačním bodem stalo startovní číslo 4, které si prosadil Jim Harbaughem. Tento quarterback amerického fotbalu nosil na svém dresu číslo 4 v dobách angažmá u Indianapolis Colts. Goodyear v debutové sezóně na Victo-

ry lane nezavítal, čekání prolomil následující rok ve Phoenixu a Texasu. Přestože dvakrát vyhrál, v šampionátu obsadil neuspokojivé deváté místo. V roce 2000 ukončil svou aktivní kariéru vítězstvím v posledním závodě roku a u slavnostního banketu na závěr sezóny si odnesl cenu za druhé místo v šampionátu. OD VÍTĚZSTVÍ K VÍTĚZSTVÍ John Barnes, výkonný ředitel stáje, hledal za Goodyeara adekvátní náhradu. Místo toho našel pilota, který Goodyearovy kvality překonal. Sam Hornish po svém premiérovém roce u PDM Racing uzavřel kontrakt s Panthery a hned se radoval z titulu. V roce 2002 uspěl znovu, ovšem cestu za titulem měl o poznání těžší. Do IRL vstoupila stáj Rogera Penskeho a Hornish musel zvládat útoky týmu Penske. Hornish byl v roce 2003 jediným dvojnásobným šampiónem série, ale ani vytrvalé úsilí mu nepomohlo k třetímu úspěchu. Naopak, nadvládu v IndyCar převzali uprchlíci z CART Ganassi, Penske a Andretti. Hornish skončil až pátý a srozuměn s nepříznivou situací hledal jiné působiště. ANGAŽMÁ ČESKÉHO PILOTA V roce 2004 došlo ke spojení se zbytkem týmu Johna Menarda a Pantheři si mohli dovolit pravidelně nasazovat druhý monopost. Byla podepsána smlouva s nadějnými piloty Tomasem Scheckterem a Markem Taylorem. Ale jak se později ukázalo, jejich zbrklost stála Panthery mnoho peněz. Náklady na opravu monopostů prohlubovaly mizérii uvnitř stáje. O rok později získal tám Panther značné

množství českých fanoušků. K Scheckterovi přibyl Tomáš Enge a stáj prožila relativně úspěšnou sezónu s jedním vítězstvím (Scheckter). Prvenství však neodvrátilo odchod Pennzoilu a tým téměř zaniknul. Nedostatek financí nechávalo tým v nejistotě. Nakonec se poštěstilo a s Brazilcem Meirou přišly i peníze. Výsledky se obrátily k lepšímu, přestože Meira vyhrát nedokázal, v konečném pořadí skončil na 5. místě a nálada uvnitř stáje nabrala pozitivní směr. V roce 2007 přišel Kosuke Matsuura s penězi od Panasonicu. Meira tentokrát v těžké konkurenci neobstál a spadl až na 12. místo v šampionátu. Ani Matsuura nebyl o nic lepší (16.). Na závěrečný závod sezóny dostal příležitost Hideki Mutoh a blýskl se osmým místem v cíli. Panasonic přesunul priority na Mutoha a Matsuura bez sponzorských peněz stáj opustil. Meira zůstal v roce 2008 osamocen a ani druhé místo v Indianapolisu mu nepomohlo k vylepšení osobního maxima, v šampionátu skončil třináctý a odešel k Foytovi. Jeho místo zaujal Dan Wheldon, který na počátku kariéry v IRL startoval za stáj Panther. Barnes očekával zlepšení, ale ani Wheldon nestačil s malým týmem konkurovat špičce. Vrcholem sezóny bylo znovu druhé místo v Indianapolisu a další dvě TOP5. Wheldon uzavřel v šampionátu první desítku a přes zimu se dlouho spekulovalo, zdali za něj Panther nenajde náhradu. Ke změně nakonec nedošlo o Wheldon zůstal i v roce 2010. Barnes poté úzce spolupracoval se zaniklou stájí Vision a pod jeho správou nastoupil do několika závodů i Ed Carpenter.

- 41 -


Tým Kevina Kalkhovena a Jimmyho Vassera čeká na premiérové pr venství, které stále nepříchází.

KV RACI NG T E CHNO L O G Y Stáj oplývala v roce 2010 talentovanými jezdci, ale jejich angažmá se značně prodražilo.

ROK ZALOŽENÍ: 2003 MAJITELÉ: Kevin Kalhkoven, Jimmy Vasser JEZDCI: Takuma Sato, E. J. Viso Mario Moraes, Paul Tracy DEBUT: 2008 STARTY: 107 VÍTĚZSTVÍ: 0 POLE-POSITION: 0 NEJLEŠÍ SEZÓNA: 9. (2008)

Přestože tým de facto vznikl teprve v roce 2003, jeho počátky najdeme o celé desetiletí dříve. Jako mnoho jiných týmů i KV Racing vzniklo na troskách jiné, svého času i poměrně úspěšné, stáje. Část lidí z KV Racing Technology ještě pamatuje doby, kdy se jejich zaměstnavatel jmenoval Bruce McCaw a vlastnil stáj PacWest Racing. McCaw založil tým v roce 1993, pro svou stáj získal rok stará šasi Galmer, která v předešlé sezóně velmi úspěšně používali Danny Sullivan a Al Unser Jr. u týmu Galles-Kraco Racing. Unser dokázal triumfovat v Indianapolisu, Sullivan si odnesl pohár pro vítěze v Long Beach. Do vozu PacWest Racing usedl Američan německého původu Dominic Dobson, ale s rok starou technikou zázraky nesvedl. Startoval jen čtyřikrát, z toho v Ohiu se vůbec nekvalifikoval do závodu.

- 42 -

Rok 1993 byl nicméně zkušebním. Ačkoliv kromě posledního závodu McCaw neměl v následující sezóně pro svůj tým žádného sponzora, sehnal nejnovější monoposty od Loly a dovolil si nasadit do celé sezóny dva jezdce. Kromě Dobsona se k týmu přidal nováček (a pozdější šampión IRL) Scott Sharp. Oba jezdci se dokázali kvalifikovat do všech závodů a Dobson třetím místem z Michiganu získal pro mladý tým první stupně vítězů. Všimli si toho i sponzoři a PacWest Racing získal kreditní karty Visa pro jedničku týmu veterána Dannyho Sullivana a cigarety Hollywood pro Maurícia Gugelmina. Ten se neprosadil ani ve formuli 1, ani u Ganassiho, ale u PacWest Racing našel pravý domov a spojení Gugelmin – PacWest se neodmyslitelně zapsalo do análů CART. Gugelmin zažil dobrou sezónu a poprvé se jezdec týmu dostal v konečném hodnocení do první desítky. Hůř na tom byl Sullivan, jehož kariéru ukončila nehoda v Michiganu. Na jeho místo přišel synovec argentinské závodní legendy Juan Manuel Fango II. NEJLEPŠÍ LÉTA PŮVODNÍ STÁJE Průlomovým byl rok 1997. Sázka na skvělou kombinaci šasi Reynard a motoru Mercedes-Ilmor se bohatě vyplatila. Gugelmin skončil v konečném hodnocení na skvělém čtvrtém místě. Druhý vůz už druhý rok pilotoval Brit Martin Blundell, monopost sponzorovaný Motorolou dostal na šestou pozici šampionátu. Blundell získal v Portlandu pro tým první vítězství, vyhrál ještě v Torontu a na California Speedway. Gugelmin přidal vítězství ve Vancouveru.

Až do roku 2000 včetně zůstala jezdecká dvojice neměnná, ale až na občasná přední umístění hrála stáj druhé housle. Blundellů vůz se mimo jiné objevil ve filmu Driven Sylvestera Stalloneho. Na stříbrném plátně se v jeho voze představil nováček, který proháněl zkušené veterány. Skutečnost na sebe nenechala dlouho čekat, v roce 2001 se do kokpitu posadil talentovaný Scott Dixon, kterého tam protlačila japonská Toyota, nově dodávající motory stáji PacWest Racing. Gugelmin už výrazně nestačil. Při tréninku v Texasu se zranil, další závod zmeškal kvůli rodinné tragédii (zemřel mu syn) a ve stínu vážné nehody Alexe Zanardiho v Lausitzringu na konci roku ukončil kariéru. Za to Dixon si hned v první sezóně připsal vítězství v Nazarethu a na osmém místě v konečném pořadí šampionátu byl nejlepším nováčkem. Jenže tým ztratil sponzorství Motoroly, která se už v roce 2001 přesunula k Michaelu Andrettimu a odnoži stáje Team Green vedené Kimem Greenem. S obtížemi se podařilo sehnat jednoho vedlejšího sponzora, ale tým vydržel pouze tři závody. Po Motegi tým zkrachoval. Toyota přesunula svého chráněnce Dixona ke Ganassimu, druhý pilot Oriol Servia přišel o práci. NA RO Z E NÍ K V RA CI NG Zbytek týmu koupili australský podnikatel Kevin Kalkhoven a bývalý manažer týmu BAR F1 Craig Pollock. Bývalý učitel tělocviku a manažer Jacquese Villeneuva angažoval bývalého testovacího jezdce týmu BAR Patrika Lemariéa. Lemarié byl Villeneuvovým dobrým přítelem, jenže


TAKUMA SATO #5 DATUM NAROZENÍ: 28. 1. 1977 NÁRODNOST: Japonsko DEBUT: Sao Paulo 2010 STARTY: 17 VÍTĚZSTVÍ: 0 POLE-POSITION: 0 TOP5: 0 TOP10: 1 NEJLEPŚÍ SEZÓNA: 21. (10)

E. J. VISO #8 DATUM NAROZENÍ: 19.3. 1985 NÁRODNOST: Venezuela DEBUT: Homestead 2008 STARTY: 32 VÍTĚZSTVÍ: 0 POLE-POSITION: 0 TOP5: 2 TOP10: 8 NEJLEPŠÍ SEZÓNA: 17. (10)

MARIO MORAES #32 DATUM NAROZENÍ: 20.12.1988 NÁRODNOST: Brazílie

preferovaný Lemarié si vedl tak strašně, že byl po šestém závodě propuštěn. Na jeden závod dostal příležitost Bryan Herta, většinu sezóny ale odjel Max Papis. Avšak ani on sezónu nedokončil, neboť na poslední čtyři závody ho zastoupil Mika Salo. Ten si nakonec vedl z celého kvarteta jezdců nejlépe a v Miami přivezl stáji první umístění na stupních vítězů. V roce 2004 se změnila vlastnická struktura nejen šampionátu, který po krachu CART pořádala organizace vedená Gerry Forsythem, Paulem Gentilozzim a právě Kevinem Kalkhovenem, ale i vlastnická struktura týmu. Odešel Craig Pollock, kterého nahradil Kalkhovenův dlouholetý obchodní partner Dan Pettit. Coby jezdec i spolumajitel se přidal Jimmy Vasser a stáj změnila název na PKV Racing. Nicméně výsledky zůstaly daleko za očekáváním, kromě druhého místa v Torontu nedokázal Vasser ani nováček Gonzáles podávat stabilně silné výsledky. Zlepšení přineslo až posílení technické části a angažování dalšího bývalého šampióna, Christiana da Matty. Da Matta v Portlandu získal pro v podstatě nový tým první vítězství. R O Z E P Ř E U V N I T Ř T Ý MU Kevin Kalkhoven následující rok zasáhl do jezdeckého složení. Angažoval Oriola Serviu, který s týmem spolupracoval v dobách PacWest Racing, a britskou naději Katherine Legge. Vasser po prvním závodě sezóny v Long Beach pověsil helmu na hřebík. Změny ve stáji ovšem znesvářily některé členy týmu a tak například klíčový závodní inženýr Jim McGee, který stál za vzestupem týmu v předešlém

DEBUT: Homestead 2008 STARTY: 32 VÍTĚZSTVÍ: 0 POLE-POSITION: 0 TOP5: 4 TOP10: 13 NEJLEPŠÍ SEZÓNA: 14. (09)

ročníku, sám požádal o propuštění. Legge neprožila nejlepší sezónu, navíc si ji zpestřila hrozivou nehodou na Road America zapříčiněnou technickou poruchou, což rozhodně nezvedlo morálku týmu. Oriol Servia si vedl lépe, ale velkou měrou k tomu přispěly inženýrské schopnosti, kterými Servia disponoval. Španěl v předešlých letech dokázal právě díky svému technickému nadání dělat divy s vozy Dale Coyne Racing. Po sezóně se Servia a Legge poroučeli. Tento fakt špatně nesl Oriolův přítel Vasser, Katalánského jezdce chtěl v kokpitu za každou cenu udržet. Místo něj však přišel Tristan Gomendy a Red Bull do druhého vozu protlačil Neela Janiho. Chráněnec energetického nápoje si nevedl špatně. I Gomendy ukázal potenciál ziskem pole position, přesto se v týmu do konce roku neudržel a na poslední dva závody ho nahradil navrátilec Servia. Potichu se změnila i vlastnická struktura, Dan Pettit stáj opustil a peníze vložil do RSPORTS a posléze do Forsythe Racing. Tým měl pokračovat pod názvem KV Racing Technology, ale žádná další sezóna Champ Cars nebyla. Z angažované dvojice Servia a Tagliani zůstal jen Servia, jehož hlavním sponzorem byl v podstatě sám Vasser. Druhý vůz dostal s pomocí Dereka Walkera Will Power. Týmy z Champ Cars samozřejmě především na oválech hráli druhou ligu, ale Servia s Powerem ji hráli nejlépe. Power vyhrál historicky poslední závod Cham Cars v Long Beach a Servia obsadil nejlepší pozici z nově příchozích týů, deváté

místo v ko- nečném hodnocení. Přechod do IndyCar usnadnilo partnerství s Target Chip Ganassi Racing. Zaběhnuté týmy IndyCar totiž nováčkům poskytovaly technickou podporu a vzhledem k bývalému partnerství Vassera a Ganassiho, byla spolupráce logickým tahem. V roce 2009 byl však Kalkhoven i Vasser nuceni nedobrovolně obměnit jezdecké složení. Pořadatelé australského závodu se nedohodli s vedením IndyCar na dlouhodobé spolupráci a Craig Gore ztratil zájem investovat do série další peníze. Sponzorství Willa Powera pominulo mávnutím kouzelnéhou proutku a Power přišel o práci. Sbohem musel dát i Servia, Vasser si již nemohl dovolit financovat starty svého oblíbence a raději angažoval Maria Moraese s bohatým dědečkem za zády. Moraes v první polovině sezóny nezářil, ale v té druhé jakoby ožil a podával velmi dobré výsledky, čímž si řekl o angažmá v následujícím roce. Příležitostně dostával šanci i Paul Tracy, který se svezl v Indianapolisu, Mid-Ohiu, Watkins Glenu, Torontu a Edmontonu. Přitom v Torontu sahal po vítězství, ale kolize s Castronevesem mu cestu za triumfem překazila. Přesto byl rok 2009 relativním zklamáním. Tracy se dohodl na spolupráci i v roce 2010, Moraes byl potvrzen týden před úvodním závodem a nově do týmu přišli Takuma Sato s podporou Lotusu a E.J. Viso s naftařskými penězmi.

- 43 -


Tým byl založen kolem Maria Andrettiho, jeho syn Michael se ke stáji přidal v roce 1989.

N E W MA N / H A A S R A C I N G Jedna z nejúspěšnějších stájí pomalu upadá do šedého průměru a čeka na renesanci.

ROK ZALOŽENÍ: 1983 MAJITEL: Carl Haas JEZDCI: Hideki Mutoh, Graham Rahal DEBUT: 2008 STARTY: 75 VÍTĚZSTVÍ: 2 POLE-POSITION: 2 NEJLEPŠÍ SEZÓNA: 7. (2009)

Osminásobní šampióni a jedna z nejúspěšnějších stájí v severní Americe dlouhodobě prožívá největší útlum ve své historii. V zimě 2009/10 přišla o dva sponzory a ambiciózní plán nasadit tři vozy lehl popelem. Poprvé od roku 1989, kdy se k Mariovi Andrettimu přidal jeho syn Michael, vkládala stáj Newman/Haas Racing veškeré naděje pouze do jednoho jezdce. T Ý M O K O L O MA R I A A D R E T T I H O U zrodu stáje stáli dva soupeři ze série Can-Am, hollywoodský herec a příležitostný závodník Paul Newman a podnikatel a závodník Carl Haas. V roce 1982 začali plánovat společné založení týmu. Příští rok za jejich nováčkovský tým nastoupil veterán Mario Andretti, tou dobou již vítěz pětistovky v Indianapolisu a mistr světa formule 1. Nová stáj potřebovala šest závodů k tomu, aby poprvé vyhrála.

- 44 -

Následujícího roku Andretti dokázal vyhrát šest závodů a svou lolu poháněnou motory Cosworth dovezl pro mistrovský titul. Až do konce 80. let vítězil Andretti pravidelně alespoň dvakrát za sezónu, ale na titul se mu už sáhnout nepodařilo. Uprostřed roku 1988 oznámili Newman s Haasem, že se stanou prvním týmem v IndyCar, za který budou jezdit otec a syn. Mariův syn Michael Andretti se k týmu připojil v roce 1989 a hned získal dvě vítězství. Mario poprvé vyšel naprázdno. V šampionátu byl Michael třetí, Mario šestý. V roce 1990 Michael vyhrál pětkrát a s Al Unserem Jr. statečně bojoval o titul, nakonec se radoval Unser a tým Newman/Haas vkládal veškeré naděje do následující sezóny. Mario Andretti opět nevyhrál a za svým synem poněkud zaostával, nicméně i na jeho věk bylo sedmé místo v šampionátu výborným výsledkem. Přišel rok 1991 a nepřekonatelná dominance Michaela Andrettiho. Vyhrál osm mistrovských závodů a exhibiční Marlboro Challenge v Laguně Sece. S přehledem si dojel pro svůj první a jediný titul, tentokrát na něj Unser Jr. nestačil. Otec a syn Andrettiovi společně vedli polovinu všech kol odjetých v celé sezóně. I další rok byl Michael skvělý, ale úžasnou rychlost střídal s chybami a pro titul si dojel konsistentní Bobby Rahal. V roce 1993 dostal Michael Andretti konečně životní šanci, po několikaleté spolupráci se Ron Dennis rozhodl, že v týmu McLaren F1 vyzkouší schopnosti tohoto rychlého Američana. Naopak směrem z F1 přišel do Newman/Haas Nigel Mansell. V debutovém závodě dokázal vyhrát

kvalifikaci, zajet nejrychlejší kolo a vyhrát. Amerika si našla nového hrdinu a Evropa začala sledovat výkony svého miláčka. V Phoenixu Mansell tvrdě havaroval a závod sledoval v nemocnici. Skvěle ho zastoupil Mario Andretti, jenž oslavil své poslední vítězství v IndyCar. Ačkoliv Mansell vynechal jeden závodu, zbytek sezóny drtil konkurenci a přivezl si titul šampióna. Stáj Newman/Haas měla v sestavě dva mistry světa a šampióny IndyCar, ale ani jeden z nich nedokázal vystoupit na nejvyšší stupínek a poprvé ve své historii nezískal tým v roce 1994 ani jedno vítězství v sezóně. Mario začal sezónu dobře, třetím místem v Surfers Paradise. To bylo také naposledy, co zamával fanouškům ze stupňů vítězů. Jinak totiž většinu sezóny, která byla jeho rozlučkovým turné, dojížděl ve druhé desítce. Mansell nakonec odešel do Evropy a Mario Andretti do důchodu, za oba ale získala stáj důstojné náhrady. Během roku 1993 Michael Andretti nepodával uspokojivé výkony a Dennis ho před koncem sezóny vyhodil. Rok 1994 strávil u Ganassiho a pak se vrátil k týmu, se kterým získal titul. Do druhého vozu usedl od Penskeho přicházející Kanaďan Paul Tracy. Stáj zase začala vítězit, ale Tracy se u týmu moc neohřál, další rok už byl zpátky u Penskeho. Nahradil ho Christian Fittipaldi, synovec mistra světa formule 1, šampióna IndyCar a vítěze Indy 500 Emersona Fittipaldiho. V roce 1996 Michael Andretti až do posledního závodu bojoval o titul, ale nakonec se radoval Ganassiho pilot Jimmy Vasser. Vedle Vassera začal výrazně


HIDEKI MUTOH #06 DATUM NAROZENÍ: 6.10. 1982 NÁRODNOST: Japonsko DEBUT: Chicagoland 2007 STARTY: 52 VÍTĚZSTVÍ: 0 POLE-POSITION: 0 TOP5: 5 TOP10: 16 NEJLEPŠÍ SEZÓNA: 10. (08)

promlouvat do dění italský nováček Alex Zanardi. Právě poslední závod sezóny 1996 v Laguně Sece je ten, kde Zanardi předvedl nezapomenutelný předjížděcí manévr na Bryana Hertu. Andretti nakonec jen o bod udržel před Zanardim alespoň druhé místo v šampionátu. Michael Andretti zůstal týmu věrný do konce roku 2000 a každý rok dokázal minimálně jednou zvítězit. Většinou to také bylo jediné vítězství, na které tým dosáhl. Newman/Haas byla jedna z mála stájí, která nepřešla na dominantní šasi Reynard, snažila se prorazit s monoposty Swift a to nebylo zrovna jednoduché. Až v roce 2000 došlo k výměně za Loly. Andrettiho nahradil Christiano da Matta, který už měl na svém kontě dvě sezóny a jedno vítězství. Hned v prvním závodě za Newman/Haas dokázal zvítězit. Sezóna 2002 mu patřila, především čtyři vítězství v řadě během sezóny budily respekt. Díky těmto výkonům si jej všimli u Toyoty, která mu okamžitě nabídla místo ve formuli 1. Poroučel se i spolehlivý Fittipaldi. NE P O RA Z I T E LNÝ B O URDA I S Newman s Haasem vsadili na Bruna Junqueiru, který nepřestoupil s Ganassim do IndyCar, a na šampióna F3000 Bourdaise. Jak se ukázalo, byla to skvělá volba. Junqueiru sice o titul připravil Paul Tracy, ale Bourdais byl jako nejlepší nováček na čtvrtém místě, přičemž následující čtyři roky již Bourdaise nikdo v Cham Cars nedokázal z mistrovského trůnu sesadit. V roce 2004 k tomu měl nejblíže právě Junqueira, který byl v šampionátu druhý. V roce 2005 naopak Oriol Servia,

který po dvou závodech nahradil zraněného Junqueiru. Pro Brazilce to byla nesmírná škoda, protože do Indianapolisu odjížděl jako vedoucí pilot ChampCar. V roce 2006 už Junqueira ztrácel a u Newman/Haas strávil poslední sezónu. Bourdaise nejvíce ohrožoval Allmendinger, zvláště po přestupu k Forsythe Racing, kdy dokázal zvítězit třikrát v řadě a Bourdaisovi se začal nebezpečně přibližovat. Jenže Allmendinger ohlásil před koncem sezóny přestup do NASCAR a Gerry Forsythe ho okamžitě propustil. Na druhé místo se dokázal dostat Justin Wilson, ale na Bouradise ztrácel skoro sto bodů. Do ChampCar přišla nová technika a jezdecké pole se trochu vyrovnalo. K Newman/Haas přišel jednak Mike Lanigan, coby spoluvlastník a jednak Graham Rahal, coby týmová dvojka. Přestože stáj Newman/Haas /Lanigan Racing přišla o svou výhodu perfektně zvládnutého nastavení starých monopostů Lola, dokázal Bourdais vítězit i v novém Panozu a po čtvrtém triumfu v Champ Cars konečně našel místo v F1. Nahradit jej měl dvojnásobný vicemistr Justin Wilson, ale nová sezóna už nezačala. Tým se přesunul do IndyCar. Na okruzích patřil mezi favority z přestoupivších týmů a svého renomé dostál již při prvním ne-oválovém závodu sezóny. Graham Rahal, poprvé sedící v dallaře, využil skvěle naplánované strategie a udržel za svými zády v poslední části závodu dotírajícího Castronevese. Vítězství dokázal v Detroitu získat i Justin Wilson. Svůj triumf věnoval Paulu Newmanovi, který bojoval s konečným stádiem rakoviny a nemohl se závodu zúčastnit. Paul

Newman zemřel ani ne o měsíc později 26. září 2008 ve věku 83 let. S Paulovou smrtí se začala situace stáje mírně komplikovat. Wilson byl najednou moc drahý a nahradil jej Robert Doornbos, kterému starty financovala rodina. V zimě se připravoval třetí vůz pro Milku Duno, ale nakonec kvůli problémům s platbami musela tým opustit ještě před začátkem sezóny. Dvacetiletý Rahal převzal úlohu týmové jedničky. V prvním a třetím závodě sezóny stál na pole positron a v Richmondu a Motegi byl bronzový. S Doornbosem to bylo horší. Nejenže nestačil na Rahala na oválech, ale pomalejší byl i na okruzích a před závodem v Mid-Ohiu se poroučel. Na dva závody dostal příležitost spolehlivý náhradník Oriol Servia. V Homesteadu musel přepustit své místo Lloydovi, s kterým se výhledově počítalo i na další rok. Podruhé ve své historii nezískala stáj Newman /Haas/Lanigan ani jedno vítězství. Rok 2010 měl být pro tým návratem na nejvyšší příčky. Rahala a Lloyda měl doplnit Hideki Mutoh s penězi od Hondy a Panasonic. Jenže Lloydův sponzor HER Energy si vyhodnotil sledovanost IndyCar a usoudil, že sponzorovat Lloyda by byly vyhozené peníze. McDonald sponzorující Rahala přesunul své peníze k olympijským hrám ve Vancouveru a bez práce se ocitl i Graham. Takže ten, od kterého se nejméně očekávalo, najednou zůstal jedinou nadějí týmu. Rahal se pak ještě k týmu na částečný úvazek vrátil, ale na vítězství nedosáhl. V průběhu sezóny odešel Mike Lanigan a stáj se vrátila k původnímu názvu Newman/Haas Racing.

- 45 -


Bobby Rahal závodil za svou stáj sedm let, Buddy Rice přivezl týmu zatím je d in é v ít ě z s t v í v I n d ia n a p o lis u .

GRAHAM RAHAL #30 DATUM NAROZENÍ: 4.1. 1989 NÁRODNOST: USA DEBUT: St. Petersburg 2008 STARTY: 44 VÍTĚZSTVÍ: 1 POLE-POSITION: 2 TOP5: 7 TOP10: 20 NEJLEPŠÍ SEZÓNA: 7. (09)

R A H A L L E T T E R MA N R A C I N G V premiérovém roce stáje získal Bobby Rahal pro tým první a zatím jediný titul.

ROK ZALOŽENÍ: 1992 MAJITEL: Bobby Rahal, David Letterman JEZDEC: Graham Rahal DEBUT: 2003 STARTY: 194 VÍTĚZSTVÍ: 4 POLE-POSITION: 10 NEJLEŠÍ SEZÓNA: 3. (2004)

Základní stavební kámen současného týmu byl položen v roce 1992, kdy tehdy dvojnásobný šampión série CART Bobby Rahal spojil síly s Carlem Hoganem a zakoupili zbytky stáje Patrick Racing. V té době měl Rahal za sebou roční angažmá u stáje Pata Patricka, ale finanční potíže a nekonkurenceschopný motor Alfa Romea poslaly stáj ke dnu. Rahal zkusil štěstí coby majitel i jezdec v jedné osobě. Vznikl nový tým jménem Rahal-Hogan a hned v premiérovém roce vyhrál s osvědčenou kombinací šasi Lola a motoru Chevrolet titul. P R O B L É MY V I N D I A N A P O L I S U Na sklonku roku 1992 pohltila dvojice Rahal – Hogan druhou stáj, tentokrát šlo o Truesports, za kterou Rahal sedm let závodil. Tým se přestěhoval z Indianapolisu do města Hilliard v Ohiu a zahájil přípravy na nový ročník. Pokus vzkřísit

- 46 -

program monopostu Truesports ale dopadl neslavně, po slibném druhém místě v Long Beach přišlo vystřízlivění v podobě neúspěšného pokusu kvalifikovat se na Indianapolis 500 a tým přesedlal zpět na loly. Rok 1994 znamenal nové partnerství s automobilkou Honda, ale slabý motor se nedokázal měřit s konkurencí. Pod hrozbou dalšího neúspěchu v Indianapolisu si Rahal vypůjčil monopost Penske-Ilmor a dojel na třetím místě. Spolupráce s Hondou skončila po roce, desáté místo v konečném pořadí šampionátu neuspokojilo ani jednu stranu a jejich cesty se rozešly. V roce 1996 opustil stáj i Carl Hogan, jehož zlákala vize vlastního týmů. Rahal oslovil dlouholetého kamaráda Davida Letterman a známý americký moderátor koupil část týmu. Ačkoliv stáj v druhé polovině 90. let nikdy nepatřila mezi špičku startovního pole, podařilo se dvojici Rahal – Herta dovézt několik dobrých výsledků a dvě prvenství (Herta). Rahal ukončil kariéru závodního jezdce na sklonku roku 1998 a veškerou energii zaměřil na vedení stáje. V CART vydržel až do roku 2003. Michel Jourdain Jr. statečně bojoval s Tracym a Junqueirou o titul, ale nakonec z toho bylo třetí místo v šampionátu. Rahal se už tehdy chystal na přestup ke konkurenci. Paralelně s CART řídil svou stáj i v IRL, kde mu talentovaný Kenny Bräck přivezl druhé místo v Motegi a celkově deváté místo v šampionátu. TRAGICKÁ HAVÁRIE Rahal své priority definitivně přesunul do

IRL v roce 2004. Stáj přejmenoval na Rahal Letterman Racing a díky Buddy Riceovi oslavil vítězství v Indianapolisu. V následující sezóně zůstal Rice, ale vyrostla mu konkurence. Za tým startovali i Meira a Patrick, která na sebe strhla veškerou pozornost vedením v závěru závodu Indy 500. Rok 2006 dopadl pro Rahal Letterman Racing tragicky, v tréninku na oválu Homestead se zabil Paul Dana a jeho náhradník Jeff Simmons na sebe upozorňoval spíše haváriemi než dobrými výsledky. Rahal přišel i o Patrick, která odešla k Andrettimu a konkurenceschopnost stáje spadla do druhé poloviny startovního pole. Simmons vydržel u Rahala i v roce 2007, ale jen do poloviny sezóny, kdy ho nahradil Ryan Hunter-Reay. Smlouva s nadějným americkým pilotem se vyplatila, následující sezónu přivezl po čtyřech letech kýžené prvenství a v šampionátu zaujal osmé místo. Zdálo se, že s Hunter-Reayem má stáj nakročeno k dobré budoucnosti. Avšak nedostatek financí donutil Bobbyho Rahala zavřít krám a soustředit se pouze na tým v americké sérii Le Mans. Monopost Dallara oprášil akorát v Indianapolisu, kde za finanční podpory softwarové firmy DAFCA oslovil Oriola Serviu. Španěl si na svůj druhý start ve Staré cihelně nevedl vůbec špatně, ale technické problémy jeho jízdu předčasně ukončily. Rahal nenašel dostatek sponzorů ani v roce 2010. Alespoň v Indianapolisu znovu zformoval tým a připravil vůz pro svého nezaměstnaného syna, nicméně po přehoupnutí kalendáře na měsíc červen se vrátil do ALMS.


F is h e r z a lo ž ila s t á j v r o c e 2 0 0 8 , n a

JAY HOWARD #66

pr vní umístění v TOP10 stále čeká. Nejlépe přivezla 12. místo v Kentucky

DATUM NAROZENÍ: 16.2. 1981 NÁRODNOST: Velká Británie DEBUT: Homestead 2008 STARTY: 9 VÍTĚZSTVÍ: 0 POLE-POSITION: 0 TOP5: 0 TOP10: 0 NEJLEPŠÍ SEZÓNA: 28. (08)

SARAH FISHER #67 DATUM NAROZENÍ: 4.10. 1980 NÁRODNOST: USA DEBUT: Texas 1999 STARTY: 83 VÍTĚZSTVÍ: 0 POLE-POSITION: 1 TOP5: 3 TOP10: 9 NEJLEPŠÍ SEZÓNA: 17. (07)

S ARAH F I S HE R RACI NG Houževnatá a cílevědomá Sarah Fisher dala dohromady tým lidí a založila vlastní stáj.

ROK ZALOŽENÍ: 2008 MAJITELÉ: Sarah Fisher, John O´Gara JEZDCI: Sarah Fisher, Jay Howard, Graham Rahal DEBUT: 2008 STARTY: 23 VÍTĚZSTVÍ: 0 POLE-POSITION: 0 NEJLEŠÍ SEZÓNA: 25. (2009)

Sarah Fisher okusila závody IndyCar roku 1999 na oválu v Texasu, o rok později se zapsala do historie jako nejmladší žena startující do závodu Indianapolis 500, bylo jí teprve 19 let. V sérii aktivně působila do roku 2004, podařilo se jí získat poleposition a druhé místo v Homesteadu. Mezitím si splnila sen a na dráze v Indianapolisu otestovala monopost formule 1 stáje McLaren. V roce 2004 startovala pouze v Indianapolisu, do kokpitu monopostu se pak vrátila až v roce 2006 na dva závody se stájí Dreyer & Reinbold Racing. Vedení týmu s ní nadcházející rok prodloužilo smlouvu na celou sezónu, ale po roce 2007 zůstala bez angažmá. Za osmiletou kariéru získala nejlépe druhé místo v Homesteadu roku 2001 se stájí Walker, rok předtím oslavila třetí místo v Kentucky. Do TOP5 nahlédla ještě jednou, a to v Nazarethu s novým zaměstnavatelem Dreyer & Reinbold.

V LA S T NÍ B Y Z NY S V únoru roku 2008 uspořádala Fisher tiskovou konferenci, kde slavnostně oznámila založení vlastního týmu Sarah Fisher Racing. Jejími partnery byli manžel Andy O´Gara a jeho otec, všichni dříve pracovali u Dreyer & Reinbold Racing, ale stáj opustili v zájmu rodinné podpory. Tým potvrdil účast v Indianapolisu, Kentucky a Chicagu. Hlavním sponzorem se stala společnost Gravity Entertainment vlastnící práva na energetický nápoj RESQ. Jenže v květnu, kdy odstartovaly přípravy na Indy 500, Fisher žádné peníze od Gravity Entertainment neviděla. Dokonce prosákla na povrch informace, že společnost žádná prává na RESQ nevlastní. Budoucnost SFR dostala velkou ránu. Sarah Fisher dál jezdila na oválu Indianapolis Motor Speedway a trénovala na slavnou pětistovku. Ve chvíli, kdy neseděla v kokpitu, sháněla sponzory. První peníze přišly od senátorky Hillary Clinton za účast na veřejném předvolebním mítinku v Indianě, další finance přicházely od sponzorů Hartman Oil, ProLiance Energy, AAA, Direct Supply, IUPUI a dokonce fanoušků, kteří ve sbírce nashromáždili 51 000 dolarů. Minoritní částky pomohly realizovat start s hlavním sponzorem Text4Cars.com. V závodě si vedla uspokojivě, nejvýše držela třetí místo, ale v polovině odjeté vzdálenosti nešťastně vrazila do havarovaného vozu Tonyho Kanaana a odstoupila. Po závodě se smutným hlasem přiznala, že kvůli zdemolovanému monopostu je start v Kentucky a Chicagu ohrožen. V červenci vstoupil do hry Dollar General a stal se primárním sponzorem stáje,

čímž ji zajistil start v Kentucky a Chicagu. V Kentucky odstartovala Fisher z 16. pozice, nejvýše jela na desátém místě, ale v posledním kole po souboji s Danicou Patrick odstoupila kvůli únavě materiálu zadního zavěšení kola. Fisher byla klasifikována na 15. pozici. Na Chicagolandu havarovala v 116. kole. Pro rok 2009 rozšířila díky Dollar General pole působnosti o další tři závody. Fisher nejprve oznámila start ve čtyřech podnicích, ale v dubnu přidala ještě dva. Přípravy na Indy 500 zahájila závodem v Kentucky a přivezla slibné 13. místo, v Indianapolisu získala 17. pozici. Pak následovaly starty v Texasu, Kentucky, Chicagolandu a Homesteadu. Nejlepší umístění zaznamenala v Kentucky, kde skončila pouze dvě pozice před branami TOP10. Během sezóny 2009 obdržela od Dollar General štědrý dar v podobě druhého monopostu Dallara. Díky vřelým vztahům s hlavním sponzorem si poprvé mohla dovolit nasadit dva vozy. Na rok 2010 uzavřela smlouvu s šampiónem Indy Lights (tehdy Indy Pro) Jayem Howardem. Fisher slíbila účast v devíti závodech, ale nakonec se na start postavila v sedmi podnicích. Plánované závody v St. Petersburgu a Alabamě raději přenechala zkušenějšímu Grahamovi Rahalovi, který hledal zaměstnání. Dollar General a další sponzoři zafinancovali Rahalův start i v Long Beach, kde se původně tým Sarah Fisher neměl vůbec objevit. Howard dostal šanci pětkrát, ale v Indianapolisu se nedokázal kvalifikovat, tudíž odstartoval pouze do čtyř závodů.

- 47 -


Par tnerství Chipa Ganassiho a obchodního řetězce Target tr vá už 20 let a přineslo sedm vítězných šampionátů.

TARGET CHIP GANASSI RACING Až na pár výjimek patřila stáj od svého založení k pravidelným favoritům na titul.

ROK ZALOŽENÍ: 1990 MAJITEL: Chip Ganassi JEZDCI: Scott Dixon, Dario Franchitti, Townsend Bell DEBUT: 2000 STARTY: 297 VÍTĚZSTVÍ: 40 POLE-POSITION: 29 TITUL: 2003, 2008, 2009, 2010

Z R A N Ě N Í V MI C H I G A N U Ne příliš úspěšný závodník Chip Ganassi, jehož aktivní kariéru ukončila nehoda na oválu v Michiganu, se poprvé objevil v roli týmového šéfa v roce 1989, když vstoupil do týmu Pata Patricka. Patrick se chtěl po sezóně stáhnout do ústraní. Tým opouštěli Emerson Fittipaldi a hlavní sponzor Marlboro, kteří se na konci sezóny stěhovali k Penskemu, opačnou cestou šla nová šasi Penske. Ganassi chtěl na úspěch Pata Patricka navázat, vždyť poslední sezóna pod jeho vedením vyústila v mistrovský titul a vítězství v pětistovce v Indianapolisu, vše zásluhou Fittipaldiho. Patrick si nakonec důchod rozmyslel, nicméně dohodu s Ganassim dodržel. Ganassi přebral zbytek týmu a přejmenoval jej na Chip Ganassi Racing, dále zdědil šasi Penske. Mezitím Patrick

- 48 -

přiložil ruku k dílu v projektu Alfy Romeo, která vstupovala do IndyCar. Ganassimu se podařilo hned napoprvé trefit sponzora, který s ním vydržel až dodnes. A tak, když v roce 1990 vyjel na dráhu v prvním závodě sezóny nováček Eddie Cheever, nesl červenobílé barvy obchodního řetězce Target. Cheever ve své první sezóně dojel na devátém místě coby nejlepší nováček. Cheever vydržel u Ganassiho tři roky. Už v roce 1992 začal Chip koketovat s možností nasadit druhý vůz. Během sezóny jej vyzkoušeli Arie Luyendyk, Robby Gordon a Belgičan Didier Theys. Luyendyk v roce 1993 nahradil Cheevera, ale následující sezónu byl taktéž vyměněn. Z formule 1 se s nepořízenou vrátil Michael Andretti a s Brazilcem Gugelminem vytvořil stálou jezdeckou dvojici, byť Target sponzoroval jen Andrettiho. PRVNÍ ÚSPĚCHY Andretti se za angažmá odvděčil dvěma vyhranými závody, hned první start v Ganassiho barvách v Austrálii proměnil ve vítězství. Podruhé vyhrál v Torontu. V sezóně naprosto ovládnuté Penskeho trojlístkem Fittipaldi, Unser Jr. a Tracy byl Andretti jediným jezdcem odlišného týmu, který vyhrál více závodů a v šampionátu skončil coby „nejlepší ze zbytku světa“ na čtvrtém místě. Výsledky mu zajistily zpáteční lístek k týmu Newman/Haas Racing, kde úspěšně působil před odchodem do formule 1. Bylo by zajímavé zeptat se Michaela Andrettiho, jestli toho někdy v životě litoval, protože zatímco u Newman/Haas nastal drobný ústup ze slávy, Ganassiho

tým si prožil svá nejslavnější léta. Ganassi v roce 1995 nahradil Andrettiho a Gugelmina Bryanem Hertou a Jimmym Vasserem. Herta se u týmu neusadil a po roce tým opustil, za to ve Vasserovi našel Ganassi toho správného šampióna a v neposlední řadě i kamaráda. Spolupracovali spolu šest let. Vasser se uvedl dvěma druhými a dvěma třetími místy v roce 1995, ale jeho nejlepší sezóna teprve následovala. NADVLÁDA ČERVENÝCH VOZŮ V roce 1996 vyhrál z prvních šesti čtyři závody, včetně US500 - náhražky série za podnik Indy 500, který přešel do kalendáře nové Indy Racing League. Do konce roku už nevyhrál jediný závod, na stupních vítězů stál jenom jednou, přesto mu to stačilo k zisku titulu. V druhé polovině sezóny se chytil italský nováček Alex Zanardi. Příští dvě sezóny nenašel v šampionátu CART přemožitele. Diváky bavil svými bláznivými předjížděcími manévry. Každé vítězství oslavil pověstnými koblihami, což k Zanardimu patřilo stejně neodmyslitelně, jako ke Castronevesovi šplh na plot. Zanardi si díky dvěma titulům v USA vyjel druhou šanci ve formuli 1, tentokrát v týmu Williams. Tři mistrovské tituly v řadě v době, kdy mezi soupeři byly týmy Penske, Walker Racing, Forsythe Racing, Newman/Haas Racing, Rahal či Green, učinily z Ganassiho vozů snad nejžádanější závodní sedačky mimo formuli 1. Díky tomu mohl Ganassi vzít za Zanardiho víc než adekvátní náhradu. K Vasserovi najal šampiona F3000 Juana-Pabla Mon-


SCOTT DIXON #9 DATUM NAROZENÍ: 22.7. 1980 NÁRODNOST: Nový Zéland DEBUT: Homestead 2003 STARTY: 130 VÍTĚZSTVÍ: 24 POLE-POSITION: 16 TOP5: 69 TOP10: 97 TITUL: 2003, 2008

DARIO FRANCHITTI #10 DATUM NAROZENÍ: 19.5. 1973 NÁRODNOST: Velká Británie DEBUT: Indianapolis 2002 STARTY: 104 VÍTĚZSTVÍ: 15 POLE-POSITION: 13 TOP5: 56 TOP10: 76 TITUL: 2007, 2009, 2010

TOWNSEND BELL #99 DATUM NAROZENÍ: 19.4. 1975 NÁRODNOST: USA

toyu. Ten potřeboval přesně tři závody na to, aby poprvé dojel až na Victory lane. V jedné z nejdramatičtějších sezón v amerických dějinách nakonec Montoya díky většímu počtu vítězství při rovnosti bodů porazil Franchittiho a získal titul ve své první sezóně (1999). Přestože se mu další rok příliš nedařilo, uspěl jinde. Ganassi nasadil své vozy do závodu Indianapolis 500 a kolumbijský pilot dominantním způsobem vyhrál. Po sezóně jej Ganassimu znovu odtáhl Frank Williams. Vyhořelým dojmem působící Vasser taktéž řekl své sbohem. Ganassi vsadil na stejnou kartu a do týmu vzal dva nejúspěšnější piloty posledního ročníku F3000, Brazilce Junqueiru a Francouze Minassiana. Tentokrát se týmu nedařilo bojovat o titul. O prvenství v šampionátu si to rozdal jen na stříbrném plátně jezdec Beau Brandenburg (hraný Tilem Schweigerem) ve Stalloneho filmu Formule! (Driven), který se točil v roce 2000 a premiéru měl v dubnu 2001. Ganassi si v něm zahrál sám sebe. Pokud chtěl Ganassi vidět svého pilota vítězit, nezbylo mu, než si v následující sezóně pouštět zmíněný film stále dokola. Dvojice nováčků z F3000 nenaplnila očekávání. Junquiera sice dokázal zvítězit na Road America, ale to bylo z jeho strany vše. Nestačilo to na lepší než šestnácté místo. Minassian si vedl ještě hůř a od osmého závodu jej nahradil Američan Gidley. V roce 2002 se za oceánem začaly dít věci. Roger Penske přesunul svůj tým do IRL. Ganassi, který vynechal předchozí ročník pětistovky v Indianapolis a neob-

DEBUT: Kansas 2004 STARTY: 21 VÍTĚZSTVÍ: 0 POLE-POSITION: 0 TOP5: 2 TOP10: 9 NEJLEPŠÍ SEZÓNA: 21. (04)

hajoval tak Montoyův triumf z roku 2000, se do IRL vrátil prostřednictvím bývalého motokrosového závodníka Jeffa Warda, pro nějž nasadil vůz do IRL. V CART zůstal s Junqueirou a šampiónem IRL, vicemistrem CART a vítězem Indy 500 Kennym Bräckem. Když v dubnu po třech závodech v CART zkrachoval tým PacWest, přesunula Toyota svého chráněnce a vítěze Indy Lights z roku 2000 Scotta Dixona do třetího Ganassiho vozu. Sezóna v CART byla mnohem úspěšnější než předešlé dvě. Junqueira vyhrál dva závody a v šampionátu skončil druhý.

O DCHO D DO I RL V roce 2003 Ganassi cítil, že situace v CART je neudržitelná a využil přechodu IRL na novou techniku a vstup automobilky Toyota. Ganassimu zůstal věrný Dixon, nově přišel Jihoafričan Tomas Scheckter. Zatímco Scheckter byl zklamání a nedokázal se prosadit, Dixon v první sezóně vyhrál titul. Na konci sezóny postihla Ganassiho první tragická událost. Schecktera měl nahradit Tony Renna, ale během testů pneumatik měl fatální nehodu. Místo něj přišel Brit Manning, jenže Toyota neposkytovala konkurenceschopné motory. Sezónou 2004 se tým protrápil, následující rok nebyl o nic lepší. Toyota si do třetího vozu dosadila svého chráněnce Ryana Briscoea. Nekonkurenceschopnost Toyoty musel tým dohánět agresivním nastavením, Briscoe s tím měl vážné problémy a odepsal několik vozů.

Dixona v roce 2006 doplnil šampión Wheldon. Jediným dodavatelem motorů zůstala Honda a tým střídal šasi Dallara (na oválech) a Panoz (na okruzích). Dixon a Wheldon bojovali do posledního závodu o titul s Castronevesem a Hornishem Jr. z Penskeho stáje. Hornish a Wheldon měli stejný počet bodů, ale protože Hornish vyhrál více závodů, oslavil titul tým Penske. Titulu se Ganassi nedočkal ani v roce 2007. Dixon přišel o vítězství doslova v poslední zatáčce sezóny, neboť mu v došlo palivo. Naopak v roce 2008 nenašel přemožitele a k titulu přidal i triumf i v Indianapolisu. Jeho soupeř ze sezóny 2007 Dario Franchitti se neúspěšně snažil prosadit v NASCAR v Ganassiho týmu. Výsledky zůstaly daleko za očekáváním a Ganassi mu nabídl návrat do IndyCar na místo Wheldona. Celou sezónu 2009 sváděli Dixon a Franchitti dech beroucí bitvu s Ryanem Briscoem. V závěrečném podniku v Homesteadu naordinoval Ganassi Franchittimu konzervativnější strategii. Dario ušetřil jednu zastávku v boxech, porazil soupeře a získal druhý titul. Pro rok 2010 neobměnil Ganassi mistrovskou sestavu. Drobnou změnou byl jen odchod mladého Alexe Lloyda. Ten byl dva roky u Ganassiho náhradníkem a startoval výhradně v Indianapolisu. Třetí vůz v Indianapolisu tak převzal Townsend Bell, na jehož startu spolupracovala stáj Sam Schmidt Motorsports.

- 49 -


15 vítězství v Indianapolisu, deset titulů v CART, dva v USAC a jeden v IndyCar, jedno pr venství v F1.

T E AM P E NS KE Stáj Rogera Penskeho patří mezi kamenné legendy amerického motorsportu.

ROK ZALOŽENÍ: 1966 MAJITEL: Roger Penske JEZDCI: Helio Castroneves, Ryan Briscoe Will Power DEBUT: 2001 STARTY: 318 VÍTĚZSTVÍ: 44 POLE-POSITION: 62 TITUL: 2006

Podobně jako Chip Ganassi, Michael Andretti nebo Jimmy Vasser začínal i Roger Penske s kariérou závodního jezdce. Penske učinil první závodnické krůčky v národním mistrovství cestovních vozů v roce 1958. Hned v dalším roce získal ve voze Porsche RS své první vítězství v sérii SCCA. V letech 1961 a 1962 startoval v amerických grand prix formule 1. Připsal si osmé místo v roce 1961 v Sebringu a deváté místo o rok později ve Watkins Glenu. Zajímavostí je, že obchodní povinnosti mu zabránily zúčastnit se nováčkovského testu v Indianapolisu a na jeho místo usedl mladý Mario Andretti. Roger v roce 1965 pověsil helmu na hřebík a rozhodl se prodávat automobily Chevrolet. O rok později založil vlastní stáj, která se za pár let stala synonymem úspěchů a vítězství. Roger Penske přišel na to, že pro propagaci prodávaných vozů potřebuje úspě-

- 50 -

chy na závodní dráze. A tak v roce 1966 nasadil automobily Chevrolet Corvetta do čtyřiadvacetihodinovky v Daytoně a do dvanáctihodinovky v Sebringu. Onoho roku došlo i k setkání, které ovlivnilo Penskeho život nejvíce. Roger se seznámil se závodním jezdcem Markem Donohuem a připravoval mu vůz Lola T-70 do závodů sportovních vozů SCCA CanAm a USRRC. V obou šampionátech dokázali v první sezóně triumfovat. ZLATÁ LÉTA S DONOHUEM Spojení Penske – Donohue sklízelo ohromné úspěchy v závodech cestovních a sportovních vozu a sériích CanAm a Trans-Am. V roce 1968 začali koketovat s monoposty. Naskočili do dvou závodů na přírodních okruzích v Mosportu a Riverside, které se jely pod hlavičkou USAC. V následující sezóně se poprvé představili v Indianapolisu. Donohue dojel sedmý a byl vyhlášen nejlepším nováčkem. Napřesrok získal druhou pozici, další rok oslavil v USAC první vítězství. V roce 1972 se Penske a Donohue dočkali premiérového vítězství v Indianapolisu. Zbývala ještě jedna nepokořená meta - formule 1. Sezónu 1975 plánovali absolvovat do posledního závodu, bohužel při tréninku na rakouskou grand prix došlo k nehodě a jejich nerozlučné přátelství rozdělila Markova smrt. Sezónu v pochmurném duchu dokončil Brit John Watson a zůstal i následující rok. Právě na Österreichringu rok a týden po Markově tragické smrti se Penske dočkal prvního a jediného vítězství v F1. Po roce 1976 tým rozprodal a priority začal

soustředit výhradně na severoamerický kontinent. V šampionátu USAC angažoval dalšího legendárního pilota - Toma Snevu. Američan přivezl v roce 1977 první titul v IndyCar, následujícího roku triumf zopakoval. Ve druhém monopostu startoval Mario Andretti s primárním angažmá u Lotusu F1. Když Andretti musel do Evropy, nahradil ho nováček Rick Mears. Tím se zrodilo další partnerství, které trvá dodnes (Mears je spotterem Helia Castronevese). HLAVNÍ FAKTOR V CART V roce 1979 stál Roger Penske společně s Danem Guerneyem, Patem Patrickem, Carlem Hoganem a dalšími u zrodu šampionátu CART. Prvnímu ročníku Penskeho duo Rick Mears a Bobby Unser ovládlo. Druhý titul v CART přidal Mears v roce 1981, Bobby Unser uspěl v Indianapolisu. V roce 1982 Rick Mears zkompletoval hattrick titulů v CART. Do důchodu odcházejícího Bobbyho Unsera nahradil jeho mladší bratr Al, tou dobou již trojnásobný vítěz Indy 500. Hned v prvním roce u Penskeho získal mistrovský titul, stačilo mu k tomu jedno vítězství. Fanoušci byli roku 1985 svědky dramatického souboje otce a syna Unserových. Al Senior v těsném souboji o jediný bod přeskočil Ala Juniora a Penske- mu přivezl další titul. Penske v roce 1987 navázal spolupráci s britskou motorářskou firmou Ilmor Engineering a podílel se na vývoji motoru Ilmor Chevy. Mears s novým motorem dokázal zvítězit v závodě Pocono 500, Al Unser přidal prvenství v Indianapolisu.


HELIO CASTRONEVES #3 DATUM NAROZENÍ: 10.5. 1975 NÁRODNOST: Brazílie DEBUT: Phoenix 2001 STARTY: 147 VÍTĚZSTVÍ: 19 POLE-POSITION: 30 TOP5: 82 TOP10: 113 NEJLEPŠÍ SEZÓNA: 2. (02,08)

RYAN BRISCOE #6 DATUM NAROZENÍ: 24.9. 1981 NÁRODNOST: Austrálie DEBUT: Homestead 2005 STARTY: 70 VÍTĚZSTVÍ: 6 POLE-POSITION: 11 TOP5: 28 TOP10: 42 NEJLEPŠÍ SEZÓNA: 3. (09)

WILL POWER #12 DATUM NAROZENÍ: 1.3. 1981 NÁRODNOST: Austrálie

To už ale Penske začínal pomalu přivádět své soupeře k zoufalství. Představil nové šasi Penske PC-17 a v Indianapolisu s ním Mears, Sullivan a Unser soupeřům vyfoukli celou první řadu. Mears potřetí dojel ve Staré cihelně na Victory lane a Danny Sullivan získal titul šampiona CART. S MARLBORO NA VICTORY LANE V roce 1990 vzniklo dlouhodobé partnerství Marlboro a stáje Penske. Červenobílé monoposty byly k nezastavení, ač v letech 1990 a 1991 titul nezískaly, Mears přidal rekordní čtvrté vítězství v Indianapolisu a po sezóně 1992 ukončil kariéru. U Penskeho zůstal jako poradce. Série CART získávala na popularitě a dokonce i Ayrton Senna testoval v zimě na přelomu let 1992/93 monopost Penske. Hned v prvních kolech překonal čas Emersona Fittipaldiho, ale nakonec zůstal ve formuli 1 u stáje McLaren. Po boku zkušeného Fittipaldiho dostal šanci kanadský mladík Paul Tracy. Oba jezdci skončili v celkovém pořadí na druhém, resp. třetím místě. Porazit je dokázal jen Nigel Mansell. Roku 1994 Penskeho piloti naprosto dominovali. Přišel Al Unser Jr. a trio Unser Jr., Fittipaldi, Tracy obsadilo první tři příčky v konečném hodnocení šampionátu. Unser Jr. vyhrál titul i pětistovku v Indianapolisu. ÚS T UP Z E S LÁ V Y Po katastrofální sezóně, samozřejmě katastrofální pro soupeře, následoval úpadek. Začalo to nepovedenou kvalifikací v Indianapolisu, kdy se Unser Jr. a Fittipaldi nedokázali kvalifikovat. Roger Penske

DEBUT: Homestead 2008 STARTY: 39 VÍTĚZSTVÍ: 6 POLE-POSITION: 10 TOP5: 17 TOP10: 24 NEJLEPŠÍ SEZÓNA: 2. (10)

v roce 1995 propůjčil nevyzrálého Tracyho týmu Newman/Haas Racing a pozornost mechaniků byla soustředěna pouze na duo Unser Jr. – Fittipaldi. Brazilec postrádal formu, v šampionátu skončil až na 15. pozici. Unser Jr. statečně bojoval o titul s mladíčkem Jacquesem Villeneuvem, ale titul nakonec o devět bodů prohrál. Rok 1996 dopadl neslavně, Al Unser ani navrátilec Tracy nedokázali vyhrát jediný závod. Napřesrok sice Tracy získal tři prvenství v řadě, ale na lepší, než na páté místo v celkovém pořadí to nestačilo. V roce 1998 vyšel tým opět naprázdno. Když už se zdálo, že situace nemůže být horší, zlomil si Unser Jr. v prvním závodě sezóny 1999 nohu. Po krátké rekonvalescenci byl zpátky za volantem, ale 21. místo v šampionátu bylo pro tým opravdovým zklamáním. Tarso Marques či Alex Barron se s dvojnásobným vítězem Indy 500 nemohli měřit a v konečné tabulce skončili ještě hlouběji. Bez potencionálního talentu zamířil Penske do Evropy, kde si v tehdejší sérii F3000 vyhlédl nadějného uruguayského pilota Gonzalose Rodrígueze. Během debutu v Detroitu dojel na slibném 12. místě. Pak plnil povinnosti F3000 a vrátil se až na 17. díl šampionátu na okruhu Laguna Seca. V tréninku ale před slavnou šikanou Corkscrew havaroval a zahynul. V závěru roku oznámil Unser odchod z CART do IRL, Penske proto podepsal smlouvu s Gregem Moorem, ale sympatický Kanaďan zahynul po ošklivé nehodě v posledním závodě roku. Roger Penske nenechal ve svém tý-

mu kámen na kameni. Od roku 2000 přešel na úspěšnější Reynardy. Motor Mercedes vyměnil za Hondu. Do pozice prezidenta týmu dosadil Tima Cindrica, který zastává tuto funkci dodnes. Angažoval zkušeného Brazilce Gila de Ferrana a namísto Grega Moora dal šanci Heliovi Castronevesovi. Úspěch se dostavil okamžitě. De Ferran sice vyhrál jen dva závody, ale i to mu stačilo k zisku titulu. Poprvé od roku 1995 se Penske vrátil do Indianapolisu a to hned vítězně. V roce 2001 triumfoval Castroneves před de Ferranem. Penskeho tým po výletu do IRL putoval zpět do CART, kde de Ferran podruhé slavil titul. Penske následujícího roku zůstal v IRL natrvalo. V celkovém pořadí však oba piloty porazil Sam Hornish Jr. a poté Dixon. De Ferran se po druhém místě v šampionátu roku 2003 rozhodl odejít do důchodu. Nahradil ho Sam Hornish, který v sezóně 2006 vybojoval nejtěsnější titul v historii. Od té doby Penske patřil mezi hlavní kandidáty na titul, ale pokaždé mu konečný triumf v posledním závodě vyfoukl buď tým Michaela Andrettiho nebo Chipa Ganassiho. Nejúspěšnější americká stáj pak před sezónou 2010 prodělala jednu z největších změn za poslední sezóny. Zmizel tradiční sponzor Marlboro a s ním červenobílé zbarvení, které Penskeho piloti na svých vozech vozili dvacet let. Penske angažoval do třetího monopostu Willa Powera a požadoval jediné - titul.

- 51 -


Stáj založená po smr ti Tonyho Bettenhausena se mimochodem jmenovala i Minardi Team USA.

SIMONA DE SILVESTRO #78 DATUM NAROZENÍ: 1.9. 1988 NÁRODNOST: Švýcarsko DEBUT: Sao Paulo 2010 STARTY: 17 VÍTĚZSTVÍ: 0 POLE-POSITION: 0 TOP5: 0 TOP10: 2 NEJLEPŠÍ SEZÓNA: 19. (10)

TEAM STARGATE WORLDS/HVM Stáj HVM Racing patřila v CART mezi černé koně série, ale na titul to nikdy nedotáhla.

ROK ZALOŽENÍ: 2000 MAJITEL: Keith Wiggins JEZDEC: Simona De Silvestro DEBUT: 2008 STARTY: 54 VÍTĚZSTVÍ: 0 POLE-POSITION: 0 NEJLEŠÍ SEZÓNA: 16. (2009)

HVM Racing má dlouholetou historii, základy dnešního týmu položil již v roce 1985 Tony Bettenhausen Jr, který založil stáj Bettenhausen Motorsports. Relativní úspěchy jezdců Stefana Johanssona, Patrika Carpentiera či začínajícího Helia Castronevese držely stáj nad vodou až do sklonku 90. let. V roce 1999 Bettenhausen Jr. angažoval Shigeakiho Hattoriho, jenže japonský pilot byl v sérii CART katastrofou, v sedmi závodech dokázal 18krát ztratit kontrolu nad vozem a sportovní ředitel Wally Dallenbach mu zakázal další starty. NOVÁ KAPITOLA V zimné přestávce před sezónou 2000 přišel Bettenhausen, jeho žena a dva obchodní ředitelé při letecké havárii o život. Stáj odkoupili Michel Jourdain Jr. a Keith Wiggins, přičemž první jmenovaný se staral o řízení vozu a druhý o řízení týmu.

- 52 -

Následovaly dvě neúspěšné sezóny a Jourdaina Jr. v kokpitu nahradil Mario Dominguez, avšak ani on nedokázal pozvednout formu týmu. Štěstí se na stranu k nově pojmenované stáji Herdez Racing přiklonilo v roce 2002. Dominguez v promáčeném závodě Surfers Paradise dokázal po startu z poslední pozice vyhrát, i přesto, že na dráze nepředjel jediný vůz. Triumfální průjezd cílem mu zajistila výborná strategie zastávek v boxech. Patřičně motivovaný Dominguez vyhrál i následující rok v Miami a skončil v šampionátu na šestém místě, o rok později se polepšil o jednu příčku, ale vítězství tentokrát nepřivezl. To se povedlo týmovému kolegovi Hunter-Reayovi v Milwaukee, kde startoval z pole position. Hlavní sponzor Herdez stáj na konci roku 2004 opustil, Wiggins přejmenoval tým na CTE Racing - HVM a bez sponzorských peněz byl nucen brát jezdce s dostatečným finančním zázemím. Ve třech monopostech se za ten rok prostřídalo šest pilotů, ale ani jeden nedokázal navázat na předešlé úspěchy. Největší naděje byly vkládány do Švéda Björna Wirdheima a dána Ronnieho Bremena, nicméně nikdo z nich nedokázal regulérně soupeřit se špičkou startovního pole a v průběhu sezóny jim došly peníze. Do hry ještě vstoupil americký herec a komik známý pod pojmem Cedric the Entertainer, který se stal spolumajitelem stáje. Angažmá Nelsona Philippeho a Dana Clarka v roce 2006 se tentokrát vyplatilo, Philippe vyhrál závod v Austrálii a získal čtvrté místo v šampionátu, čímž překonal rekord Maria Domingueze z roku 2004.

MI N A R D I V A ME R I C E Na sklonku roku 2006 hledal Paul Stoddart tým, ve kterém by mohl dál hrdě nést jméno Minardi, jehož se stal po vedení týmu Minardi F1 oficiálním majitelem. Stoddart spojil síly s Wigginsem a stáj přejmenovali na Minardi Team USA. Do týmu se na poloviční úvazek vrátil Mario Dominguez, ale želízkem v ohni byl Nizozemec Robert Doornbos. Bývalý testovací pilot stáje Red Bull F1 pravidelně dojížděl v TOP3 a v Montrealu a San Jose slavil vítězství. V konečném hodnocení skončil na třetím místě a následujícího roku pomýšlel na titul. Naopak týmový kolega Dan Clarke prožíval jeden smolný závod za druhým a v šampionátu skončil až třináctý. V roce 2008 série CCWS zanikla a tým přesunul aktivity do IndyCar. Akorát stihl absolvovat rozlučkový závod CCWS v Long Beach, ještě pod názvem Minardi Team USA, ale jinak regulérně pod prostým HVM Racing. Jediným pilotem stáje byl E.J. Viso, jenž se blýskl čtvrtým místem v druhém závodě sezóny, pak přidal dalších šest umístění v TOP10, ale na lepší jak 18. místo to nestačilo. Před sezónou 2009 testoval v týmu Ryan Hunter-Reay, ale nakonec podepsal smlouvu s Vision Racing a Viso zůstal nadále osamocen. Teprve v srpnu dostal týmového kolegu. Doornbosovy výkony ve stáji Newman/Haas/Lanigan Racing zůstávaly daleko zaočekávání a když ho Carl Haas vyhodil, Wiggins neváhal a sáhl po jezdci, který dovezl jeho stáji největší úspěchy. Doornbos nastoupil v srpnu a zůstal až do konce roku. V roce 2010 přišla Simona De Silvestro.


SEZÓNA


A 2010


Nová tvář série IZOD IndyCar:

JEZDCI ROKU 2010

Býci šli stranou, přednost dostaly monoposty Randy Bernard v pondělí 1. 3. 2010 usedl do křesla výkonného ředitele IRL. Na bývalého CEO Professional Bull Riders, jenž dokázal pozvednout jízdu na býcích na oblíbený sport, bylo vzhlíženo s nadějí.

JOHN ANDRETTI MARCO ANDRETTI BERTRAND BAGUETTE

Ačkoliv pětačtyřicetiletý Bernard nikdy neviděl jediný závod série IZOD IndyCar, jako manažer má nesporné kvality. Už to, že se chytil kormidla proděravěné kocábky jménem IRL, svědčí o jeho motivaci dostat další sport mezi širokou veřejnost. OTÁZKA: Od chvíle, kdy jste byl v lednu představen jako výkonný ředitel IRL, jste mluvil s hodně lidmi zapojených do série (šéfové stájí, jezdci, ředitelé tratí, sponzoři). Co jste si z rozhovorů vzal? RANDY BERNARD: Když jsem zvažoval příchod do IRL, první z věcí, kterou jsem chtěl udělat, bylo zjistit míru vášně do série, cítil jsem, že bych zde mohl něco změnit. Z každého, od zaměstnanců, managementu, šéfů, jezdců, jsem cítil neuvěřitelnou vášeň. Chtějí, aby tento sport rostl. Když vezmete silnou pracovní morálku, vášeň a soustředění, je jasné, že tento sport bude růst. Má obrovskou tradici. O: V poslední době uzavřelo IRL několik sponzorských smluv, zejména s hlavním sponzorem IZOD. Jakou vidíte sílu IRL? RANDY BERNARD, VÝKONNÝ ŘEDITEL IRL RB: Myslím, že máme ještě hodně před sebou. Důležitou věcí je sponzorství, ale ne takové, že dostanete peníze, ale mediální podpora, kterou vám mohou nabídnout. Musíme dostat tváře jezdců ven, aby se stali mainstreamem Ameriky jako tomu kdysi bylo. Ne že by nyní nebyli hvězdami, ale každý se mnou bude souhlasit, když řeknu, že tu máme obrovský prostor růstu. Změnit tuto oblast je jedna z mých priorit. O: Vytvořil jste si při vašich hovorech nějaký seznam bodů, o kterých jste chtěl diskutovat (nové monoposty, motor)? RB: Probírali jsme šest bodů, které jsou podle mě velmi důležité. Teď budeme vymýšlet plán jako tým. Přišel jsem s několika nápady, sice to nejsou zaručené úspěchy, ale musíme chytit sílu tohoto sportu a řídit ho správným směrem. (als)

Poprvé společně:

- 56 -

TOWNSEND BELL RYAN BRISCOE ED CARPENTER ADAM CARROLL HELIO CASTRONEVES MIKE CONWAY FRANCESCO DRACONE SIMONA DE SILVESTRO SCOTT DIXON MILKA DUNO SARAH FISHER DARIO FRANCHITTI DAVEY HAMILTON JR HILDEBRAND JAY HOWARD RYAN HUNTER-REAY BRUNO JUNQUEIRA TONY KANAAN ALEX LLOYD RAPHAEL MATOS

předsezónní testy

Výsledek testů v chladném počasí na okruhu Barber Motorsports Park nejvíce zahřál fanoušky Rogera Penskeho. Vybrat pro jediný předsezónní oficiální test v posledním únorovém týdnu okruh Barber Motorsports Park se neukázalo jako příliš šťastný nápad. Zatímco ve floridském Sebringu, kde některé týmy absolvovaly soukromé testy, byly ideální podmínky, v alabamském Birminghamu, u nějž okruh leží, se v noci a ráno teplota držela těsně nad nulou. Jezdci a mechanici doslova mrzli. S nízkou teplotou se nejlépe vypořádala stáj Penske. Poprvé po dvaceti letech vyjely z přívěsu Penskeho monoposty bez zbarvení tabákové značky Marlboro a poprvé od roku 1994 se Roger Penske rozhodl svěřit své vozy třem pilotům na celou sezónu, Will Power totiž v roce 2009 zaimponoval natolik, že v sezóně 2010 získal sedačku nastálo. Do Alabamy přijelo 21 jezdců. Sarah Fisher a Jay Howard se ve voze střídali. S KV Racing Technology testoval Brit James Rossiter

ANA BEATRIZ

a doplnil tak duo Sato – Viso. Rossiter na sebe poutal velkou pozornost, zbarvení jeho monopostu nápadně připomínalo legendární černozlatou kombinaci lotusů F1 ze 70. a 80. let. Premiéru ve voze dallara si odbyl Mario Romancini u Conquest Racing. Do velkého světa IZOD IndyCar se přidala i Simona De Silvestro, která již předtím testovala v Sebringu a díky lukrativnímu sponzorství si zajistila sedačku na celý rok. Nedorazily stáje Dale Coyne Racing a Panther Racing, majitel Coyne stále hledal jezdce pro své monoposty a tým Panther Racing se rozhodl dát přednost soukromému testování v Sebringu. Třídenní testování ovládli piloti stáje Penske, Justin Wilson byl jediným jezdcem, kdo jejich dominanci dokázal narušit. Čtvrteční dopolední testy musely být dokonce kvůli nízké teplotě trati zrušeny. (vb)

VITOR MEIRA MARIO MORAES HIDEKI MUTOH DANICA PATRICK WILL POWER GRAHAM RAHAL MARIO ROMANCINI TAKUMA SATO TOMAS SCHECKTER ALEX TAGLIANI PAUL TRACY E. J. VISO DAN WHELDON JUSTIN WILSON ROGER YASUKAWA


JAK TO VIDĚLA...

Znechucený Paul Tracy Paul Tracy si nikdy nebral servítky, ať už s jezdci nebo novináři. Prořízlá ústa se stala jeho charakteristickým prvkem. Ačkoliv je v posledních letech většinu sezóny mimo dění, cestu k fanouškům si našel prostřednictvím sociální sítě Twitter.

Simona De Silvestro

Jsem na letišti a čekám na odlet do Brazílie, mezitím začínám psát tento blok a říkám si – štípněte mě. Fakt, že na mě čeká první závod série IndyCar, je pro mě něco neuvěřitelného. Když jsme se rozhodli dát dohromady s HVM Racing a vytvořili stáj Team Stargate Worlds / HVM, musela jsem začít trávit více času v Indianapolisu, být blíž týmu. Mám byt v Arizoně, ale je mnohem výhodnější být nablízku týmu. Jak se blížil první závod, bývaly dny celkem hektické, trávila jsme spoustu času s týmem, absolvovala sezení a tiskové konference, nechala si udělat sedačku do kokpitu a trénovala fyzickou kondici. Hodně se toho přihodilo, ale naštěstí mě to nijak neovlivnilo a teď se těším na první závod sezóny, na nejdůležitější moment v kariéře. Dva dny před odletem z Indianapolisu jsem nemohla dospat. V posteli jsme se pořád vrtěla a přemýšlela 'wow, je to tady, konečně se to stane.' Nastala nervozita, ale vzrušení přetrvalo. Na tváři se mi vykouzlil permanentní úsměv. Ve středu jsme odletěli. V Brazílii jsem byla poprvé a na letišti byl celkem zmatek. Čekali jsme 45 minut na autobus, který nás odvezl na hotel. Ráda bych vám popsala cestu, ale prakticky okamžitě jsem usnula. Ve čtvrtek dorazila má rodina ze Švýcarska, bylo pěkné je zde mít. Měli jsme na sebe dost času, zašli jsme si do města na jídlo, pak následovala příprava. Páteční den začal poměrně brzy, procházeli jsme si dráhu a viděli jsme, jak ji stále připravují. Dělníci instalovali obrubníky, bariéry z pneumatik atd. Na večeři jsme s týmem zašli do stejné restaurace jako jsem byla den předtím. Vystupoval tam kouzelník, který předváděl opravdu bláznivé triky. Dokonce mi ukradl hodinky z pravé ruky, aniž bych si toho vůbec všimla. V sobotu šla zábava stranou, čekal nás první trénink sezóny a já byla ráda, že mohu znovu sedět v monopostu.

Situace v IndyCar není příliš příznivá, do závodní sedačky usedají v drtivé většině jezdci se sponzory a talentovaní piloti zůstávají bez povšimnutí, resp. všichni o nich vědí, ale bez sponzora si je týmy nemohou dovolit. Paul Tracy se rozhodl skromný počet amerických a především kvalitních jezdců okomentovat. „Čtyři jezdci ze Severní Ameriky na prvních testech,“ psal Tracy na Twitteru. „Dohromady PAUL TRACY VYHRÁL 33 ZÁVODŮ SÉRIE CART mají tři vítězství. Ale jezdci jako Rahal, Rice a já zůstáváme doma. Tohle je to, co vy fanoušci chcete?“ Tracy narážel na fakt, že před sezónou se hromadily smlouvy s jezdci, kteří pochází zejména z jihoamerického kontinentu a mají za sebou silné sponzory. „Fanoušci byli 15 let pošetile věrní, jenže obě série stáhly závody monopostů na dno oceánu. Zatajovali jsme dech už příliš dlouho, proto vyzývám každého fanouška, aby se vzchopil a napsal vedení IndyCar co chce,“ vyzýval Tracy. (als)

Technické novinky v roce 2010 Sportovní ředitel IRL Brian Barnhart před sezónou představil několik technických změn v sérii IZOD IndyCar. Největší novinkou bylo zrušení čtyřpolohového systému spotřeby paliva. Ještě do roku 2009 měli závodníci možnost nastavit spotřebu paliva ve čtyřech variacích, od minimální až po maximální spotřebu. Díky této strategii občas vyhrávali jezdci, kteří téměř celý závod šetřili palivem a v posledních kolech se dostali do vedení díky krátké nebo žádné zastávce v boxech. Na tomto systému nejvíce vydělal úřadující šampión Dario Franchitti, jenž při finále v Homesteadu šetřil palivem a pak projel cílem jako vítěz. „Týmy a jezdci mohu stále šetřit palivem a vymýšlet strategii, ale namísto technické pomoci se budou muset spolehnout na vlastní schopnosti,“ uvedl senior technický ředitel IRL Les Mactaggart. „Pokud budou chtít šetřit palivem, musí správně zacházet s plynovým pedálem. Takže i systém Push to Pass bude

efektivnější.“ Jediné co zůstává, je pozice „žlutá fáze“, kterou jezdci používají při jízdě za pace carem. Systém Push to Pass zůstává v sérii nadálé. Jde o časově omezený přídavný výkon, kdy motor vyprodukuje o několik koní navíc. Další novinkou byl pěnový chránič hlavy, jenž je umístěn za hlavou jezdce. Účelem tohoto komponentu je ochrana hlavy při nárazech pozadu a absorbování energie. Ačkoliv díl není povinnou výbavou, vedení sérii doporučilo jeho nasazení. Došlo i na redukci cen. Startovné na celou sezónu bylo sníženo o 27 000 dolarů na částku 935 000 dolarů, což je téměř o polovinu méně něž v roce 2005. I týmy startující pouze na Indianapolis ušetří. Částka 225 000 dolarů z roku 2009 se snížila na 150 000 dolarů.

Poslední novinkou v sérii byla zpátečka, která má pomoci jezdcům při návratu do původního směru. Zpátečku dodává společnost Xtrac, aplikována je na okruzích. Cílem této novinky je umožnit jezdcům jednodušší manipulaci s vozem. Doposud se mohli po případné chybě otočit do správného směru pouze pomocí rychlého smyku – nebo za pomocí traťových komisařů, ale to už ve většině případů přebíral hlavní slovo zpomalovací vůz. Použití zpátečky je povinné, technický ředitel IRL Kevin Blanch důvod vysvětlil následovně: „pokud se do sebe zaklesnou dva monoposty a jeden nebude mít zpátečku, díky čemuž nebude moci vycouvat, bude to pro druhého jezdce, jenž je zablokovaný a zpátečku má, nefér.“ (als)

ZDROJ: SpeedTV.com

- 57 -


1. SAO PAULO INDY 300 Streets of Sao Paulo

B r a zí l i e v r y t m u IZ O D In d y C a r Dlouhá rekonvalescence mu na talentu neubrala. Power dokázal, že rychlost neztratil. „Jsem si jistý, že závod byl pro fanoušky vzrušující,“ zhodnotil Will Power úvodní podnik 15. ročníku série IZOD IndyCar. Měl pravdu, sezóna nemohla odstartovat lépe. Na dráze panovala „divočina“ od startu do cíle. Snad jen 36 minutový oddech v podobě červených vlajek kvůli hustému dešti mohl být kratší. Jinak si neměli fanoušci ani jezdci na co stěžovat, na rozdíl od úvodního závodu formule 1 v Bahrajnu, který mohl být charakterizován dvěma slovy: uspávač hadů. Podnik Sao Paulo Indy 300 nabídl největší vzrušení v závěru závodu. Souboj o vítězství gradoval každou minutou, nikoliv každým kolem, neboť po dlouhém přerušení vystřídal počet kol časový limit. Na prvních třech pozicích si brousili zuby na vítězství Ryan Hunter-Reay, Ryan Briscoe a Will Power. Rozdílná strategie oproti konkurenci jim dávala pocit nejistoty, pro palivo totiž zajeli brzo a hrozilo, že kvůli vyschlé nádrži nespatří šachovnicový praporek. Vedoucí trojice šetřila palivem, ale zároveň nepolevovala v tempu, šlo přece o vítězství. HunterReay dokonce dostal příkaz pustit před sebe Briscoeho, pokud bude spotřeba paliva příliš vysoká. Američan přišel o vedení v 54. kole, avšak nikoliv protože k tomu byl donucen, Briscoe na něj na dlouhé rovince zaútočil. Ve vracečce při nájezdu na cílovou rovinku převzal Briscoe vedení, ale Hunter-Reay mu předjetí v první šikaně vrátil. První pokus nevyšel, druhý provedl Briscoe na stejném místě o kolo později, úspěšně. HunterReay nedokázal na cílové rovince zareagovat a monopost stáje Penske projel šikanou na prvním místě. „Rozhodně jsem se ten den bavil,“ komentoval své počínání Briscoe. Jenže Hunter-Reay se nevzdal, na jmenovce vyvíjel tlak a držel se mu za zadním křídlem. „Bojoval jsem o vítězství, jenže v páté zatáčce jsem šel tvrdě na brzdy, zablokovala se mi kola a já vjel přímo do bariéry z pneumatik,“ popisoval Briscoe svou jezdeckou chybu. Zatímco Australan musel k mechanikům pro nové přítlačné křídlo, Hunter-Reay převzal vedení. Žlutou vlajkou odpadla jezdcům starost o spotřebu paliva, na posledních pár

- 58 -

minut mohli závodit bez omezení. Ovšem co se Hunter-Reay zbavil jednoho monopostu stáje Penske, už za sebou měl druhého zástupce – Willa Powera. Tři minuty před koncem Power zaútočil: dlouhá rovinka, vnitřní stopa ve vracečce a perfektní akcelerace na cílové rovince. Hunter-Reay neměl šanci zareagovat. „Vrátit se do IZOD IndyCar po zranění zad a hned vyhrát, to je něco fantastického,“ chrlil ze sebe Power, jenž v roce 2009 utrpěl při havárii na okruhu Infineon Raceway poranění zad, které ho odsoudilo do konce sezóny do role diváka. „Po projetí cílem jsem měl v očích slzy,“ pokračoval potencionální kandidát na titul šampióna. Na druhém místě dojel Hunter-Reay, možná byl trochu zklamán, ale i druhé místo mu rozzářilo oči a potvrdil, že s dobrou technikou patří mezi ty nejlepší jezdce, co IZOD IndyCar nabízí. Závod v Brazílii si nemohl vynachválit. „Nabídli jsme fanouškům perfektní show. Na městských a přírodních okruzích potřebujeme spousty předjížděcích manévrů a to jsme tady nabídli. Okruh má dvě dlouhé rovinky a poskytuje prostor pro předjetí, to je důležité,“ pěl chválu Hunter-Reay na brazilský okruh. Přitom dlouhou dobu panovalo kolem závodu v Brazílii nezvyklé ticho, vedení série několik měsíců řešilo hostitelské město, pak profil dráhy, jejíž hrubý náčrt byl zveřejněn v brazilských novinách na začátku prosince. Alespoň díky místním médiím měli fanoušci jistotu, že se podnik chystá a nejde jen o velkorysé plány. Okruh v ulicích města Sao Paula navrhl Tony Cotman, bývalý sportovní viceprezident IZOD IndyCar, jenž v IRL ukončil práci na plný úvazek a dohodl se na externí spolupráci. Profil dráhy se mu povedl, resp. ono nejde dělat u městských okruhů žádné zázraky, pravoúhlé levé a pravé zatáčky propojují rovinky a to je zhruba všechno. Cotman do okruhu zakomponoval i velmi dlouhou rovinku a startovní/cílovou rovinku s betonovým povrchem. Ne že by se jezdci s betonem namísto asfaltu nikdy nepotkali, ale v Sao Paulu byl beton extrémně hladký a přilnavost pneumatik klesla prakticky na

1. TRÉNINK 1. # 9 Scott Dixon

1:31.7707

2. TRÉNINK 1. # 9 Scott Dixon

1:32.7369

3. TRÉNINK 1. #12 Will Power

1:31.2980

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24.

#10 #77 #22 #37 #12 #11 # 9 # 6 # 3 # 5 #78 # 2 # 7 #06 #19 #14 # 8 # 4 #24 #34 #26 #23 #32 #18

KVALIFIKACE Dario Franchitti Alex Tagliani Justin Wilson Ryan Hunter-Reay Will Power Tony Kanaan Scott Dixon Ryan Briscoe Helio Castroneves Takuma Sato Simona de Silvestro Raphael Matos Danica Patrick Hideki Mutoh Alex Lloyd Vitor Meira E. J. Viso Dan Wheldon Mike Conway Mario Romancini Marco Andretti Ana Beatriz 1:32.4161 Mario Moraes Milka Duno

1:27.7354 1:27.7676 1:27.8183 1:27.8756 1:28.0156 1:28.6946 1:28.0104 1:28.1176 1:28.1200 1:28.2679 1:28.8691 1:29.0994 1:30.1253 1:28.4659 1:30.4641 1:29.1131 1:30.4947 1:29.1960 1:33.7584 1:30.8838 1:39:6813 1:36.0065

nulu. První trénink lehce naznačil, jaké by to bylo, kdyby monoposty závodily na ledě. Prokluzující kola při akceleraci na první převodový stupeň jsou díky absenci kontroly trakce běžným jevem, občas jezdcům uklouzne zadek i na dvojku, ale aby vůz nebyli schopni udržet na dráze při rychlosti 200 km/h už hraničilo s otázkou bezpečnosti. Druhý trénink situaci nezlepšil, jezdci si stěžovali a Tony Cotman se sportovním ředitelem Brianem Barhnartem měli co řešit. Kvalifikaci odsunuli na nedělní dopoledne a na betonový úsek nastoupily stroje, které ze soboty na neděli povrch zbrousily. Usilovná práce dělníků přinesla výsledky, pozitivní reakce pilotů po kvalifikaci vyvolala na tvářích Cotmana a Barnharta úsměv, mise byla splněna. Jen na jednu věc zapomněli; zamést po sobě. Velkou vrstvu prachu sice jezdci během dopoledne rozjezdili, ale jen v ideální stopě. Při startu závodu jezdci zabírají každý kousek dráhy, s odmávnutím zelené vlajky se zvedla mračna hustého šedého prachu, který snížil viditelnost na minimum. Kdo čekal havárii v první úzké šikaně, dostal naservírovanou pořádnou akci. ■ (als)


1. kolo: START / PACE CAR. V první zatáčce dochází ke tlačenici, Sato naráží do Castronevese, ten do Dixona. O pár vteřin později naráží Moraes do Andrettiho a přistává přímo na něm. Sato, Moraes a Andretti končí. 4. kolo: Dixon, Castroneves, Power, Wilson a Lloyd jsou u mechaniků. Vede Franchitti před Taglianim a Hunter-Reayem. 9. kolo: RESTART. Druhý pokus se odehrává v klidném tempu, jezdci drží stopu. 11. kolo: Dixon tlačí na pilu a je devátý, Castroneves je zaseklý na 16. pozici. 14. kolo: První čtveřice v pořadí Franchitti, Tagliani, Hunter-Reay a Kanaan poodjíždí pátému Wheldonovi a šestému Matosovi. 19. kolo: Hunter-Reay předjíždí druhého Taglianiho. 20. kolo: O předjížděcí manévr se pokouší i Kanaan, ale Tagliani třetí pozici drží. 22. kolo: PACE CAR. Duno zůstává stát na dráze, při smyku ji zhasnul motor. 24. kolo: Hromadné zastávky v boxech, na dráze zůstává jen De Silvestro a ujímá se vedení. 26. kolo: Dešťové mraky se stahují nad okruhem. 27. kolo: RESTART. De Silvestro drží první pozici a nepatrně poodjíždí Franchittimu, kterého v poslední zatáčce předjíždí Hunter-Reay. 28. kolo: Hunter-Reay poráží i De Silvestro a ujímá se vedení. 29. kolo: Wheldon lehce naráží do Taglianiho, ten dává bodyček Kanaanovi. Wheldon pokračuje, Tagliani končí, Kanaan se propadá do hloubi startovního pole. Začíná pršet. 30. kolo: PACE CAR. De Silvestro padá na třetí místo, dostává se před ní Franchitti. Jezdci zajíždějí k mechanikům pro pneumatiky do deště. Lloyd naráží do zdi a na dráhu vyjíždí pace car. 33. kolo: Za zpomalovacím vozem krouží Hunter-Reay, Power, Franchitti, Dixon a Conway. 36. kolo: ČERVENÉ VLAJKY. Nad okruhem hustě prší a na dráze se tvoří velké kaluže. Závod je přerušen a čeká se na přívětivější podmínky. 37. kolo: PACE CAR. Jezdci po 36 minutách startují monoposty a krouží za pace carem. Briscoe, Hunter-Reay a Power zajíždějí k mechanikům pro slicky, na dráhu praží slunce, nicméně kaluže vody zůstávají. 38. kolo: RESTART. Závod vede Franchitti před týmovým kolegou Dixonem. Za nimi jedou Conway, Wilson a Viso. Castroneves útočí na Visa a posunuje se na páté místo, Viso mu předjetí vrací. 42. kolo: Dixon, Conway, Wilson a Castroneves zajíždějí k mechanikům pro suché pneumatiky. 43. kolo: Pro slicky míří i Franchitti, do vedení jde Hunter-Reay před Briscoem, Matosem a Powerem. 51. kolo: Briscoe útočí na Hunter-Reaye, ten mu předjetí vrací o pár stovek metrů dál. 52. kolo: Briscoe manévr opakuje o kolo později, tentokrát úspěšně. 54. kolo: PACE CAR. Vedoucí jezdec Briscoe naráží do bariéry z pneumatik. Poškozuje si přední přítlačné křídlo, ale je schopen pokračovat. 56. kolo: RESTART. Na Hunter-Reaye dotírá Power. 57. kolo: Meira předjíždí krajana Matose a posouvá se na třetí místo. 58. kolo: Power předjíždí Hunter-Reaye na stejném místě jako týmový kolega Briscoe. Manévr je úspěšný a Power se po desetinách vteřiny vzdaluje. 60. kolo: BÍLÁ. Power má náskok 1.7977 vteřiny a jede si pro druhé vítězství v sériI IZOD IndyCar. 61. kolo: Will Power vyhrává podnik Sao Paulo Indy 300 s náskokem 1.858 vteřiny.

poz. 1. #12 2. #37 3. #14 4. # 2 5. # 4 6. # 9 7. #10 8. #24 9. # 3 10. #11 11. #22 12. # 8 13. #23 14. # 6 15. # 7 16. #78 17. #34 18. #19 19. #77 20. #06 21. #18 22. # 5 23. #26 24. #32

jezdec Will Power Ryan Hunter-Reay Vitor Meira Raphael Matos Dan Wheldon Scott Dixon Dario Franchitti Mike Conway Helio Castroneves Tony Kanaan Justin Wilson E. J. Viso Ana Beatriz Ryan Briscoe Danica Patrick Simona de Silvestro Mario Romancini Alex Lloyd Alex Tagliani Hideki Mutoh Milka Duno Takuma Sato Marco Andretti Mario Moraes

VÝSLEDKY tým Team Penske Andretti Autosport AJ Foyt Racing De Ferran Luczo Dragon Racing Panther Racing Target Chip Ganassi Racing Target Chip Ganassi Racing Dreyer & Reinbold Racing Team Penske Andretti Autosport Dreyer & Reinbold Racing KV Racing Technology Dreyer & Reinbold Racing Team Penske Andretti Autosport Team Stargate Worlds / HVM Conquest Racing Dale Coyne Racing FAZZT Race Team Newman/Haas/Lanigan Racing Dale Coyne Racing KV Racing Technology Andretti Autosport KV Racing Technology

odstup 61 kol + 1.8581 + 9.7094 + 10.4235 + 10.8883 + 11.3473 + 12.0579 + 12.1654 + 12.7411 + 13.4850 + 13.9193 + 16.9039 + 19.6451 + 1:14.9191 + 1 kolo + 3 kola nehoda nehoda nehoda nehoda nehoda nehoda nehoda nehoda

SAO PAULO INDY 300 Datum: 14. 3. 2010 Počet kol: 61 kol Odjetá vzdálenost: 154 mil Žluté fáze: 5 Čas závodu: 2:00:57 Změny ve vedení: 7x, 5 jezdců Nejrychlejší kolo: 1:28.1892 - Will Power

STREETS OF SAO PAULO

Délka okruhu: 2.536 mil Otevřeno: 2010 www.saopauloindy300.com.br

Přesně po deseti letech se americké formule vrátily do Brazílie. Místo oválu v Rio de Janieru, kde se pětkrát představila série CART, ovšem zamířily do ulic nejlidnatějšího jihoamerického města, do Sao Paula. Návrat do Ria ani nebyl reálný, část oválu musela ustoupit výstavbě komplexu pro Panamerické hry, které Rio v roce 2007 hostilo. Novou trať v ulicích Sao Paula navrhnul bývalý traťový komisař CART, ChampCar a IRL a sportovní ředitel Indy Lights Tony Cotman. Nachází se ve čtvrti Santana, odkud pocházel Ayrton Senna. Cotman využil již postaveného Sambadrome of Anhembi hned vedle stejnojmenného výstaviště. Sambadrome je půl míle dlouhou cestou, z obou stran obklopenou tribunami pro celkem 30 000 diváků. Bohužel betonový povrh Sambadromu určený pro tancování nejslavnějšího latinskoamerického tance se ukázal býti pro závodění poměrně nevhodným. Na Sambadromu je pasáž start/cíl, ale boxy jsou v jiné části okruhu. Dvě levotočivé šikany přivedou vozy na Av. Olavo Fontoura, rovinku až neskutečně připomínající nejdelší rovinku na okruhu v Torontu. Následuje pasáž šesti pravoúhlých zatáček a krátkých rovinek kolem výstaviště až na protilehlou rovinku táhnoucí se po ulicích Av. Assis Chateaubriand a Av. Marginal do Tiete. Cotman původně navrhoval umístit uprostřed rovinky šikanu po vzoru městského okruhu v australském Surfers Paradise, ale jezdci jej přemluvili, kola na čele posun ať trať nechá bez šikany. 4 ▲ 4 Vznikla nejdelší rovinka, ja20 ▲ 2 kou jsme na městských 0 ▲ 13 okruzích měli možnost vi0 ▲ 8 dět. Rovinku končí ostrá 0 ▲ 13 0 ▲ 1 pravotočivá vlásenka, která 29 ▼ 6 vozy přivádí zpět na 0 ▲ 11 Sambadrome, nejlepší 0 místo na předjíždění. 0 ▼ 4 Jezdci chválená trať 0 ▼ 8 ovšem skýtala několik zá0 ▲ 5 ludností. Na Sambadromu 0 ▲ 9 se prakticky nedalo jet 4 ▼ 6 rovně, jak byl beton kluzký 0 ▼ 2 a přestože dlouhé rovinky 4 ▼ 5 dostaly nový asfaltový po0 ▲ 3 vrch, po týdnu městského 0 ▼ 3 provozu byly tak hrbolaté, 0 ▼ 17 že na nich vozy doslova po0 ▼ 6 0 ▲ 3 skakovaly. 0 0 0

▼ 12 ▼ 2 ▼ 1

(vb)

- 59 -


M o r a e so v o r e p e t e PŘI RESTARTU HUSTÝ MRAK PRACHU TÉMĚŘ ZMIZEL

Poprvé Indianapolis, pak Sao Paulo, co nám připraví Andretti a Moraes příště? Pondělní sportovní příloha deníků po celém světě potěšila snad každého fanouška série IZOD IndyCar. Vedle článku hanícího nudný průběh úvodního závodu formule 1 se vyjímala fotografie monopostu Maria Moraese, který po krátkém letu přistál na voze Marca Andrettiho. Americké formule to zase jednou natřely těm high-tech monopostům z Evropy.

A jak se vlastně Andretti ocitl pod monopostem Moraese? „Při startu se zvedla vlna prachu a jezdci přede mnou brzdili do první zatáčky velmi brzy,“ vysvětloval své počínání Moraes. „Uvědomil jsem si, že se nacházím asi 500 metrů před zatáčkou, začal jsem brzdit, ale ustřelil mi zadek monopostu a já skončil na jiném vozu.“ Marco Andretti zůstal v kok-

pitu zaklíněn, jen koukal na podvozek neznámého auta a komunikoval s týmem. Jakmile traťoví komisaři za pomoci jeřábu zdvihli Moraesův monopost, Andretti vylezl a spatřil, kdo do něj vlastně vrazil. Těžko odhadovat jeho bezprostřední pocity, ale publikovatelné určitě nebyly. Na Moraese má totiž špatné vzpomínky, v roce 2009 na Indianapolis 500 ho vyřadil hned v

dámy jedou V závodě Sao Paulo Indy 300 se poprvé v historii představila čtveřice žen. Vedle stálic Danici Patrick a Milky Duno debutovaly Simona de Silvestro a Ana Beatriz.

- t i ne z ni č i t e l ní ! Zvláštní příchuť měl brazilský závod pro Willa Powera a Vitora Meiru. Oběma skončila sezóna 2009 předčasně kvůli vážným zraněním po nehodě, kterou ani jeden z nich přímo nezavinil. Power a Meira si přivodili stejné zranění – zlomené bederní obratle. Přitom oba podali v Sao Paulu znamenitý výkon.

- 60 -

Třiatřicetiletý pilot se tak alespoň zúčastnil testů v Indianapolisu. Při tréninku na závod v Sonomě dostal Nelson Phillipe z týmu Conquest Racing hodiny na výjezdu ze zatáčky, o nebezpečnou situaci by nešlo, kdyby nezůstal stát pod horizontem. O sedm vteřin později, bez jakéhokoliv varování prostřednictvím žlutých vlajek, vrazil do stojícího vozu v rychlosti přes 120 mil Will Power. Phillipe si odnesl z nehody zlomeniny, Power si zlomil 1. a 2. bederní obratel, utrpěl otřes mozku a vyrazil si několik zubů. O Powera a Meiru se po rekonvalescenci postaraly legendy amerických formulí – A. J. Foyt a Roger Penske, pro něž v roce 2009 závodili. Umožnili

(als)

Pánové pozor,

P o w e r & Me i r a

Vitor Meira si vysloužil ovace fanoušků při 93. ročníku pětistovky v Indianapolisu. Nejdříve jeho vůz vzplanul při pit stopu, ale mechanici plameny rychle uhasili a Meira se vrátil na trať, aniž by ztratil kolo. Jenže v 174. kole jel bok po boku s Matosem. Meira byl na vnitřní straně, Matos zatočil, oba vozy se srazily. Matos vyvázl bez zranění, ale Meira to odnesl se zlomeným bederním obratlem. Brazilec, který stále čeká na první vítězství, se mohl vrátit už na finále sezóny v Homesteadu, ale šéf stáje A. J. Foyt za něj měl náhradu v podobě Ryana Hunter-Reaye, kterému slíbil angažmá do konce roku. Meira neměl šanci závod absolvovat, neboť Foyt nedisponoval prostředky na přípravu druhého vozu.

první zatáčce. „To dítě to nikdy nepochopí,“ řekl tehdy Andretti. „Na dráze se chová zcela bezradně. Startu jsem se obával, hlavně kvůli němu.“ V Brazílii reagoval následovně: „Nešlo nic vidět. Pokud máte zdravý rozum, nepojede na plný plyn, když před sebe nevidíte,“ zvolil Andretti přiměřený komentář s vědomím, že na Moraese si bude muset dávat pozor.

jím návrat do závodní sedačky a oba jezdci se za to odvděčili tím nejlepším způsobem. Power zastoupil stájového kolegu Briscoea, který neustál tlak HunterReaye a vrazil do bariéry ve chvíli, kdy vedl závod. Sympatický Australan získal druhé (třetí, pokud počítáme i závod v Long Beach 2008, odjetý s technikou ChampCar) vítězství v IZOD IndyCar. Meira odjel bezchybný závod a přivezl Foytovi první stupně vítězů od závodu ve Watkins Glenu 08, tehdy Foyt slavil druhé místo s pilotem Darrenem Manningem. Pro Vitora měl závodní víkend navíc zvláštní kouzlo v tom, že se závodilo v jeho rodné zemi a domácí publikum třetí místo svého pilota patřičně oslavilo. (vb)

Danica Patrick s Milkou Duno se v sérii IZOD IndyCar pohybovaly již několik sezón, nepatrnou výhodu měla Ana Beatriz, které se podařilo vyhrát závody v Indy Lights. Z tohoto pohledu by se mohlo zdát, že nejtěžší pozici měla Simona De Silvestro. Sympatická Švýcarka totiž za sebou měla účinkování „pouze“ v Atlantic Championship (5 vítězství). Překvapením určitě nebyl výkon Milky Duno, která ztrácela již od prvních tréninků a v kvalifikaci byla suverénně nejpomalejší. V závodě to nebylo slavnější, cíl nakonec nespatřila. Zato představení Any Beatriz vypadalo jinak. V kvalifikaci sice porazila jen Milku Duno, ale závod nakonec dokončila na 13. místě jako nejlepší žena a určitě se mezi konkurencí neztratila. Pokud pomineme výsledkové tabulky, z ženského souboje vzešla vítězně De Silvestro. V kvalifikaci se dokázala dostat do druhé fáze, kdy ji jen incident nedovolil zajet lepší čas. V závodě byla méně viditelná, ale po odstoupení Milky Duno jako jediná nezajela do boxu a ujala se vedení. Po restartu pak dokázala velmi dobře vzdorovat Franchittimu, sice útoky Hunter-Reaye a Franchittiho nedokázala odrážet věčně, ale třetí příčku držela a rychlostně neztrácela. Pak zasáhly technické potíže a skvěle rozjetý závod se rozplynul. Naproti tomu Patrick dojem neudělala a její závod v Brazílii patřil k těm horším. Proto byl výkon Simony De Silvestro za celý víkend nejlepším ze všech závodnic. (dm)


INDY LIGHTS 2010 - PRESEASON

V p r o ř í d l é m p o l i I nd y L i g ht s TĚŽKO HLEDAT FAVORITA

Na počátku sezóny bylo do šampionátu přihlášeno 16 jezdců, což na poslední přestupovou příčku do IZOD IndyCar nebylo m n o h o . A č k o l i v i ta k s k r o m n é s ta r to v n í p o l e k y p ě l o n ě k o l i k a fa v o r i ty n a ti tu l . Po deváté pod hlavičkou Indy Racing League a po třetí pod názvem Indy Lights čekala na juniorskou sérii Firestone Indy Lights nová sezóna. Vinou ekonomické krize a chybějících televizních přenosům jezdecké pole značně prořídlo. Start v St. Peterburgu mělo zajištěno jen 16 pilotů v deseti týmech, avšak i přes svou nepočetnost, bylo jezdecké pole jedno z nejvyrovnanějších v historii série a těžko byste hledali jednoznačného favorita. Poslední dva ročníky triumfovala juniorka týmu Michaela Andrettiho (2008 Matos, 2009 Hildebrand), předchozí dva tituly patřily Sam Schmidt Motorsports (2006 Howard, 2007 Lloyd). Obě stáje, respektive jejich piloti byli favority sezóny 2010. Andretti vsadil na dva zkušené piloty. Američan narozený v Británii Charlie Kimball už za Andrettiho tým startoval v A1GP. Od roku 2004 do roku 2008 závodil v Evropě v britských formulích Ford a F3, v Eurosérii F3 a ve Světové sérii Renault. V roce 2009 startoval v IndyLights za tým PBIR. Do druhého vozu se posadil Angličan Martin Plowman. Plow-

man přišel k Andrettimu od týmu Panther. Sam Schmidt Motorsports nasazuje tradičně čtyři vozy. Plowmanova bývalá kolegyně od Pantherů Angličanka Pippa Mann se stala jedním z členů týmu. Další Brit James Winslow započal svou kariéru v australských a asijských šampionátech. V USA byl od roku 2009, v Atlantic Championship vystřídal za sezónu čtyři týmy a obsadil celkově šestou příčku. Kanadský nováček Philip Major závodil v letech 2008 - 2009 ve Velké Británii, ale následující rok se vrátil do USA. Největší naděje byly vkládány do Francouze Jeana Karla Vernaye, který se za oceán vydal poprvé, ale oplýval zkušenostmi s evropskými juniorskými šampionáty. V roce 2009 byl pátý v Eurosérii F3. Silné jezdce měly i jiné týmy. Bývalý závodník Bryan Herta nasadil dva vozy pro mladšího bratra Justina Wilsona Stefana a Kolumbijce Sebastiana Saavedru. Saavedra skončil v předešlé sezóně třetí v celkovém pořadí a byl nejlepším nováčkem. Ambice na titul měl i zkušený Kanaďan James Hinchcliffe se zkušenostmi z

A1GP, Atlantics a Indy Lights. Společně se synem zakladatele týmu F1 HRT Adriana Campose, Adrianem Juniorem vedl stáj Team Moore Racing. Velká očekávání byla vkládána do Jana Heylena, který startoval a dokázal skončit na pódiu v ChampCar. Devětadvacetiletý Belgičan hájil barvy stáje Team E. Vítěz dvou závodů v St. Petersburgu Nizozemec Junior Strous přišel během roku 2009 o sedačku, ale v nové sezóně se vrátil s týmem HVM a zařadil se mezi favority. Ve výčtu zbývalo zmínit dva v IndyLights pokračující piloty, Brazilce Barbosu a Kolumbijce Yacamána, kteří v roce 2009 skončili až v druhé desítce konečného pořadí. Posledním jezdcem zůstala půvabná španělská závodnice Carmen Jorda, ale výsledky testů naznačily, že se bude muset ještě hodně sžívat s vozem. Jediný předsezónní test proběhl 26. února na Barber Motorsports Park. Nejlepší čas si připsal James Hinchcliffe, následovaný dvojicí Andrettiho juniorů Plowmanem a Kimballem. (vb)

- 61 -


G RAHAM RAHAL

PRŮBĚŽNÉ POŘADÍ TOP20 1/17 1. WILL POWER

50

2. RYAN HUNTER-REAY

40

Zatímco týmy balily vybavení a posílaly ho letadlem do Brazílie, Graham Rahal seděl doma bez angažmá. Šanci nastoupit do sezóny měl, ale odmítl ji.

3. VITOR MEIRA

35

4. RAPHAEL MATOS

32

Graham Rahal přišel o sedačku v týmu Newman/Haas/Lanigan Racing, neboť hlavní sponzor McDonald´s odešel. Mezitím Dale Coyne oznámil nového partnera v podobě americké skautské organizace a po odchodu Justina Wilsona začal jednat s Rahalem, jenž by do portfolia hlavního sponzora díky svému věku výborně zapadl. Jenže jednání uvízla na mrtvém bodě, Coyne požadoval dvouletý kontrakt zatímco Rahal chtěl v týmu závodit jeden rok. Z dohody nakonec sešlo, Coyne zkoušel štěstí jinde, Rahal hledal uplatnění v jiném týmu, ale nikdo nebyl schopen vyhovět jeho požadavkům. Proč Rahal odmítl dvouletou smlouvu? Měl tajné plány? Určitě, vybízela se odpověď. Na počátku sezóny však nechtěl odkrýt karty a pohrával si s krátkodobými možnostmi. Tu první mu nabídla Sarah Fisher, která v rámci rozšiřování svých aktivit a schopností hodlala nastoupit do závodů v St. Petersburgu a Barber Motorsports Park. Její hlavní sponzor Dollar General má sídlo blízko těchto destinací, proto chtěla zkusit své štěstí i na okruzích, přestože je odkojená na oválech. Ovšem během předsezónních testů na Barber Motorsports Park tvrdě vystřízlivěla, její rychlost byla nekonkurenceschopná a když později „zpozorovala přešlapujícího“

5. DAN WHELDON

30

6. DARIO FRANCHITTI

29

7. SCOTT DIXON

28

8. MIKE CONWAY

24

9. HELIO CASTRONEVES

22

Do mýšl i vý n eb o p řemýšl i vý?

RAHAL NAŠEL DOČASNÉ ÚTOČIŠTĚ U SARAH FISHER

Rahala, nabídla mu svou sedačku. „Má neuvěřitelný talent, začala jsem se o něj zajímat, jakmile se stal volným jezdcem,“ popisovala Fisher svou cestu k Rahalovi. „Kontaktovala jsem Dollar General, kde podpořili mé rozhodnutí,“ zakončila Fisher, která má se svým sponzorem velmi kladné vztahy. Graham Rahal nakonec podepsal dva dny před úvodním tréninkem v Brazílii a pomalu se začal připravovat na druhý a třetí závod šampionátu. (als)

Lotus je zpět, zelenožlutá kombinace jako odkaz na nejúspěšnější léta slavné stáje. Přesně po 42 letech se značka Lotus vrátila do světa amerických monopostů. Naposledy ji tam dovedl zakladatel Colin Champman. Nyní se o to zasloužil obchodní ředitel Group Lotus Dany Bahar prostřednictvím týmu KV Racing Technology. Po testech v Alabamě to vypadalo, že partnerství Lotusu a KV Racing Technology je skoro jisté, neboť James Rossiter jezdil v barvách nápadně připomínající zbarvení lotusů z 70. a 80. let. Jenže v Brazílii se Rossiter neobjevil, nahradil ho Mario Moraes ve stejně zbarveném monopostu, akorát se sponzorem Banco Panamericano. Po závodě v Brazílii nakonec došlo k dohodě mezi KV Racing Technology a Lotusem. Dnes již malajská automobilka pokryla náklady na provoz vozu pro Takumu Sata, který jel v Sau Paulu bez sponzorů. Počínaje závodem v St. Petersburgu se Sato oblékl do žlutozeleného hávu. „Jméno

Lotus opět závodilo ve dvou nejvyšších formulových kategoriích, ve formuli 1 a v IZOD IndyCar,“ uvedl spokojeně obchodní ředitel Group Lotus Dany Bahar, jemuž se podařilo dostat jméno Lotus i do formule 1. Lotus byl ovšem polovinou tandemu, který se spojil s KVRT. Druhou polovinu tvořil výrobce motorů Cosworth vlastněný z 50% Kevinem Kalkhovenem, spolumajitelem KV Racing Technology. „Jsme poctěni, že můžeme být součástí návratu Lotusu a Cosworthu do IZOD IndyCar,“ pyšnil se Kalkhoven, ačkoliv Cosworth byl jen kosmetickou úpravou monopostu, neboť agregát dodávala japonská automobilka Honda. (vb)

LOTUS POUŽÍVAL ZELENOŽLUTÉ ZBARVENÍ DO ROKU 1968

- 62 -

10. TONY KANAAN

20

11. JUSTIN WILSON

19

12. E. J. VISO

18

13. ANA BEATRIZ

17

14. RYAN BRISCOE

16

15. DANICA PATRICK

15

16. SIMONA DE SILVESTRO

14

17. MARIO ROMANCINI

13

18. MARCO ANDRETTI

12

19. MILKA DUNO

12

20. ALEX LLOYD

12

Aleš Sirný Úvodní závod série IZOD IndyCar musel být kvůli dešti přerušen, ačkoliv se to příliš často nestává, není to neobvyklá situace. Samozřejmě mluvím výhradně o závodech na okruzích, na oválech i malé množství kapek může přivolat červené vlajky. Na okruzích však musí jít o hodně hustý déšť, aby na něm nemohly monoposty závodit. A právě takový déšť nastal v Sau Paulu. Z televizní obrazovky vypadal opravdu hrozivě, zejména černá mračna blížící se k okruhu, který ještě osvětlovalo slunce. Má kamarádka žijící v Sau Paulu, shodou okolností velká fanynka formule 1 a IndyCar, mi druhý den po závodě psala, že podobnou průtrž mračen v Sau Paulu ještě nezažila. Muselo tedy jít o opravdu hutný déšť. Naštěstí se fanoušci mohli dočkat brzkého závodění, mračna zase odtáhla a rázem vysvitlo slunce, jež postupně dráhu osušovalo. Nenastal tak scénář z formule 1 roku 1991 v Adelaide, kdy bylo odstartováno za deště a cíl závodu viděli jezdci již po 14. kolech z celkových 81. Žádné vyčkávání na moudřejší počasí, po 20 minutách bylo odpískáno a formule 1 z australského kontinentu odletěla. Ono to z pohledu diváka nevypadá, ale udržení monopostu na souvislé kaluži vydá hodně úsilí a přilnavost je prakticky nulová, o viditelnosti při jízdě za jiným monopostem ani nemluvě.


JAK TO VIDĚL...

Tony Kanaan

Po měsících a týdnech plánování byl úvodní závod v Brazílii za námi. Předtím se zdálo, že ten den nikdy nenastane, že závodní víkend je strašně daleko. Teď už mám vzpomínky mlhavé, bylo moc práce, tiskovek, spousta lidí – a někde mezitím jsem zahájil svou osmou sezónu v sérii IZOD IndyCar. Jedna věc, která mi v tom zmatku pomohla, byla naše výkonnost. Když jsme před pár týdny testovali na okruhu Barber Motorsports Park, rychlostně jsme nedosahovali našich předpokladů. Podle mě to nechalo celý tým v očekávání, jak se nám vlastně v Brazílii povede. V sobotu během prvního tréninku jsme byli třetí nejrychlejší a v odpolední tréninku se nám též dařilo. Situace se změnila, všichni začali myslet pozitivně. Největším problémem byl samozřejmě povrch tratě, betonový úsek klouzal a muselo dojít k úpravám. Naštěstí jsme nepatřili k těm, kteří během tréninků rozbili kvůli povrchu vůz, neboť oprava by nám změnila plány. Sobotní kvalifikaci nakonec zrušili a přesunuli na neděli, mezitím probíhaly úpravy povrchu. V neděli ráno byla přilnavost mnohem lepší. Já a Ryan Hunter-Reay jsme se dostali do poslední kvalifikační šestky, což každého z nás motivovalo. Ačkoliv jsem čas nezlepšil a skončil šestý, bylo skvělé mít šanci bojovat o poleposition. Neděla byla hodně našlapaná, po kvalifikaci jsme měli schůzi jezdců a pak už bylo 11 hodin. Prakticky hodinu jsem měl na to, abych probral věci s týmem, najedl se, oblékl, mentálně připravil na závod (velmi důležité) a dostavil se na představování pilotů. Každopádně po hektickém dopoledni, kdy jsem se snažil všechno stíhat (nesnáším pozdní příchody), pro mě byl nejlepší pocit vystoupit před fanoušky mé rodné země. Nezáleží na tom, jak jsi unavený či zaneprázdněný, dodají ti ohromnou energii. Připomenou ti, proč děláš všechnu tu práci a že máš být šťastný za to, čím jsi. ZDROJ: USA Today

Závěr sezóny 2009 dopadl pro americké fanoušky neslavně, většina z nich totiž neměla poslední dva závody roku kde sledovat. Poskytovatel kabelové televize DirecTV totiž vyřadil ze své programové nabídky sportovní program Versus, jenž od roku 2009 vysílal přímé přenosy závodů série IZOD IndyCar. O víkendovou porci zábavy přišlo 17 milionů diváků, což nebylo malé číslo. Vedení série burcovalo fanoušky, ať se ozvou DirecTV a pomohou navrátit Versus k rozšířenějšímu poskytovateli, než jím byl „náhradník“ ComCast. Intenzivní lobbing vyšel, kanál Versus se počínaje 15. březnem vrátil do programové nabídky DirecTV a fanoušci mohli shlédnout záznam závodu v Sao Paulu a pak se těšit na podnik v ulicích St. Peterburgu. „Chci poděkovat Dereku Changovi (viceprezident DirectTV) a Jamiemu Davisovi (prezident Versusu) za pilnou práci a nalezení společné dohody,“ sdělil tisku výkonný ředitel IRL Randy Bernard. „Všichni vyhráli, DirectTV, Versus a hlavně fanoušci.“ Vysílání závodů si jako obvykle rozděluje Versus a ABC, přičemž ABC pokrývá významnější podniky včetně Indianapolis 500. Ale jak už to občas bývá, nic není ideální. Přestože celostátní veřejná ABC pustí IndyCar do všech domácností, pokrytí a péče o sérii je omezena pouze na odvysílání závodů. Naopak Versus, který je na placeném DirectTV, věnuje IndyCar hodně času, vysílá tréninky, kvalifikace a někdy se vrhne i do tvorby promo dokumentů. (als)

Veterán Dario Dvojnásobný šampión série IZOD IndyCar dostal před startem druhého závodu sezóny dort s číslem 200. Dozajista nešlo o narozeninový dort, Franchitti měl oslavit jubilejní dvoustý start v prostředí amerických monopostů. Ve startovním poli byste našli jen dva zkušenější jezdce - o deset resp. jedenáct závodů zkušenějšího Tonyho Kanaana a Helia Castronevese. Dario závodí v Americe od roku 1997, o několik závodů přišel kvůli zranění (2003) a v roce 2008 zkoušel štěstí v NASCAR. Franchittiho cesta z motokár vedla přes Formuli Vauxhall do britské Formule 3. Ve své nováčkovské sezóně se umístil na čtvrtém místě, ale na příští rok místo v evropských formulových sériích nenašel. Místo toho zamířil do německého mistrovství cestovních vozů (dnes známé pod názvem DTM). Šampionát v roce 1996 zanikl (obnoven byl v roce 2000) a Mercedes, za který Dario jezdil, mu našel místo v Americe v sérii CART u týmu Hogan, kam dodával motory. Hogan nepatřil ke špičce startovního pole a ani talentovaný Skot s jejich vozem neudělal žádný zázrak. Proto v roce 1998 přešel k týmu Barryho Greena (později ho odkoupil Michael Andretti a vytvořil z něj tým Andretti-Green, od roku 2010 pak tým Andretti Autosport), kde usedl do vozu po boku zkušeného Paula Tracyho. V první sezóně Dario dokázal přivést tři vítězství a třetí místo v šampionátu. V následující sezóně znovu třikrát vyhrál a v konečném pořadí byl druhý. Titul získal Juan-Pablo Montoya,

ale jen díky většímu počtu vítězství. Franchitti zůstal týmu věrný až do konce roku 2007. Rozloučil se titulem v IndyCar a vítězstvím v Indy 500 a odešel do NASCAR k týmu Chipa Ganassiho. Jenže tam se mu vůbec nedařilo, proto přijal Ganassiho nabídku k návratu do IndyCar. Že to bylo skvělé rozhodnutí doložil druhým titulem. Franchitti umí i vytrvalostní závody, vyhrál dvanáctihodinovku v Sebringu a 24 hodin v Daytoně. Jeho mladší bratr Marino závodí v American Le Mans Series, bratranec Paul di Resta je testovacím pilotem ve formuli 1. Na co Dario nejraději vzpomíná? „První vítězství na Road America. Vítězství v Milwaukee, které bylo první v IRL. Vítězství ve Vancouveru v roce 2002, na domovské trati Grega Moora. To bylo skvělé. Samozřejmě Indianapolis. Pak Chicago a můj první zisk titulu v IndyCar. Long Beach v roce 2009, návrat a vítězství s týmem Target. Nepochybně také prvenství, které ukončilo loňský rok.“ „Určitě, je to milník,“ říkal před svým jubilejním startem. „Ale doufám, že mě čeká ještě dlouhá cesta.“ Franchitti na své pouti po amerických tratích urazil již 41 792,15 mil ve 199 závodech, z nich dokončil 140, přesně 60krát dojel na stupních vítězů a 23krát na tom nejvyšším. (vb)

- 63 -


2. HONDA GP OF ST. PETE Streets of St. Petersburg

N ej s i l n ěj š í č l á n ek t ým u Pondělní závod neubral na atraktivitě, znovu se předjíždělo a znovu se radoval Will Power. Černá obloha, hustý déšť, blesky a totálně zatopená dráha. Nedělní odpoledne na západní straně floridského poloostrova bylo natolik nepříznivé, že by člověk ani psa nevyhnal. Závod juniorské série Indy Lights byl odjet ještě za relativně přijatelných podmínek, ale jakmile se blížil čas závodu IZOD IndyCar, počasí ukazovalo svou odvrácenou tvář. Všichni jezdci a členové týmu se ukrývali před deštěm v hale, kde novinářům poskytovali rozhovory, nic jiného se nedalo dělat. Čekání na moudřejší počasí vystřídaly plány na přesun termínu závodu. Sportovní ředitel IRL Brian Barnhart novinářům sdělil, že podnik Honda Grand Prix of St. Petersburg bude přesunut na pondělí v 10:00 hodin místního času. Žádná lepší varianta v danou chvíli neexistovala, s deseti centimetry vody na dráze by měl problémy každý závodní monopost. V pondělí dopoledne přišla na tribuny podstatně menší část fanoušků, přesunutí podniku na první pracovní den nikdy nepřitáhne nové diváky, i kdyby měli vstup zadarmo, což jim vedení série v St. Petersburgu umožnilo. Ovšem i tak nezely tribuny prázdnotou, našlo se dost příznivců, kteří si druhý závod sezóny nenechali ujít. Rozhodně neprohloupili, deset změn ve vedení a nakonec druhé vítězství sezóny pro ten víkend dominantního Willa Powera. „V roce 2009 se mi zde příliš nedařilo,“ vzpomínal Power na šesté místo z předešlého ročníku. „Tentokrát to bude lepší, máme důležitá data z Brazílie a na závod se těšíme,“ uvedl před prvními tréninky, které nakonec vyhrál. Ve třech trénincích ho nikdo neporazil, teprve v nedělním warm-upu ho předstihl Scott Dixon a stal se jediným pilotem v St. Peterburgu, jenž Powera dokázal porazit. „V každém tréninku jsme byli lepší a lepší,“ potvrdil Power zlepšující se časy. V sobotu na něj čekala důležitá kvalifikace. Ačkoliv jsou závody série IZOD IndyCar pověstné častým předjížděním, není jednoduché porazit soupeře, a pokud se jede na úzké trati s betonovou zdí, je manévr ještě náročnější. Městský okruh v St. Petersburgu je pro každého jezdce výzvou, rozdílný asfaltový povrch má měnící se přilnavost a každý jezdec se těmto změnám musí v každém kole přizpůsobit. „Není zde prostor na chybu,“ podotknul Power. Jeho slova potvrdilo několik jezdců v tréninku, o svém by též mohli mluvit Briscoe a Dixon. Ryan Briscoe v roce 2008 klepnul pneumatikou o betonový vrchol zatáčky, což vůz rozhodilo a poslalo do protější zdi. Naprosto identickou chybu udělal Scott Dixon v roce 2010. Will Power nepolevil ani v kvalifikaci, s přehledem si vyjel pole position, kdy o více než dvě desetiny porazil spokojeného Tonyho Kanaana. Šampión série z

- 64 -

roku 2004 si podle vlastních slov už nepamatoval, kdy naposledy startoval z první řady. Volný výhled při startu však nezužitkoval a během závodu se postupně propadal až na konečnou desátou pozici, jako v předešlém závodě v Brazílii. Ještě v pondělí ráno nad okruhem pršelo, ale déšť slábl a nakonec ustal. Zpoza mraků vysvitlo slunce a začalo vysoušet mokrý povrch. Vedení závodu se rozhodlo start posunout o několik minut, aby mohlo vyhlásit tzv. „suchý závod“. Mechanici vyměnili pneumatiky do deště za slicky a jezdci vyrazili do zaváděcího kola. Power opatrně šimral pedál akcelerátoru, na dráze stále zůstávaly kaluže vody a dostat hodiny při zaváděcím kole je pro jezdce pěkný trapas. Onen trapas zažila Milka Duno, která na ještě mokrém povrchu dostala smyk. Ovšem nebylo třeba ji hanit, podobného excesu se dopustil například i David Coulthard při zaváděcím kole na Grand Prix Itálie v roce 1995. Tehdy startoval poprvé v kariéře z pole position, evidentně byl hodně nervózní. Z výčtu série IndyCar dostali hodiny při zaváděcím kole např. Roberto Guerrero nebo Tom Sneva. Jakmile byl šestý ročník závodu Honda Grand Prix of St. Petersburgu odstartován, měli fanoušci na dvě hodiny o zábavu postaráno. Předjížděcí manévry, deset jezdců na prvním místě, dramatické momenty, havárie a vítězství Willa Powera s náskokem 0.8244 vteřiny před Justinem Wilsonem. „Je to skvělé,“ řekl bezprostředně po závodě Power. „Je to náš první rok a ocitli jsme se v bitvě o titul šampióna. Perfektní víkend s pole position a vítězstvím. Nic lepšího jsem si ani nemohl přát.“ Will Power první místo na startu udržel, ale krátce po restartu závodu vedoucí pozici ztratil, smlsnul si na něm Marco Andretti, jenž jel v úvodní fázi naprosto výtečně. Do čela závodu se vrátil až ve 49. kole, kde zůstal 17 kol. Po zastávkách v boxech držel druhé místo za E. J. Visem, skvěle načasovaná strategie ho vyhoupla na vedení. „Věděl jsem, že Viso musí šetřit palivem,“ komentoval Power své počínání na dráze. Viso měl natankováno až do konce, ale nemohl si dovolit jet na maximum, pokud by mu do karet nenahrál výjezd pace caru. Rozhodnutí padlo v 73. kole, Viso držel první místo, ale v rychlé levé zatáčce náhle zpomalil. „Bylo to těsné, nechtěl jsem do něj najet. Věděl jsem, že těsně za mnou je Wilson. Počkal jsem si a zprava ho předjel,“ popisoval Power svou nejpernější chvilku v závodě. Viso se snažil potěšit své zaměstnavatele Jimmyho Vassera a Kevina Kalkhovena, ale stávkující převodovka byla proti. Před rychlou zatáčkou v poslední části okruhu nemohl zařadit a Power mu visel za zadkem. Jakmile se dostali na krátkou rovinku, vláček jezdců šel před něj. Viso zastavil v boxech,

1. TRÉNINK 1. #12 Will Power

1:03.6472

2. TRÉNINK 1. #12 Will Power

1:02.3200

3. TRÉNINK 1. #12 Will Power

1:02.1206

4. TRÉNINK 1. # 9 Scott Dixon

1:03.1342

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24.

#12 #11 # 9 #22 # 3 #26 #37 #77 # 8 #24 # 5 #06 #10 #78 # 4 #67 #14 #34 # 6 #34 # 7 #19 # 2 #18

KVALIFIKACE Will Power Tony Kanaan Scott Dixon Justin Wilson Helio Castroneves Marco Andretti Ryan Hunter-Reay Alex Tagliani E. J. Viso Mike Conway Takuma Sato Hideki Mutoh Dario Franchitti Simona De Silvestro Dan Wheldon Graham Rahal Vitor Meira Mario Romancini Ryan Briscoe Mario Moraes Danica Patrick Alex Lloyd Raphael Matos Milka Duno

1:01.6026 1:01.8797 1:02.0820 1:02.1992 1:02.2118 1:02.3461 1:01.8979 1:01.9692 1:01.9807 1:02.0434 1:02.4205 1:02.5113 1:02.1944 1:02.4493 1:02.2557 1:02.5044 1:02.2688 1:02.7366 1:02.3205 1:02.8294 1:02.4904 1:03.4793 1:03.0144 1:08.5058

mechanici se snažili převodovku opravit, ale bez úspěchu. V tu chvíli se celý tým sehrál v jednu identickou pohybovou reakci – nevěřícné kroucení hlavami. Po závěrečné žluté fázi, kterou způsobila kolize mezi Rahalem a De Silvestro, se strhl boj o první pozici mezi Powerem a Wilsonem. „V posledním stintu jsem jel naplno, snažil jsem se na Willa vyvinout tlak,“ uvedl Wilson, který se s Powerem přetahoval o desetiny vteřiny. „Dokonce jsem ho viděl jak mu ustřelil zadek vozu, ale nic se tím nezměnilo.“ Power si vedení udržel, Wilsona nenechal přejít do ofenzívy. „Měl jsem dobrý start do sezóny, ale musíme mít maximální nasazení, správně nastavit vůz a vyvarovat se chybám, teprve potom máme šanci Willa porazit,“ čímž Wilson narážel na fakt, že Power zůstal první dva závody neporažen a na okruzích byl považován za největšího favorita. Vždyť vyhrát úvodní dva podniky se naposledy podařilo Samu Hornishovi v roce 2001. Tehdy triumfoval na oválech v Phoenixu a Homesteadu. Zatímco Power je přeborníkem okruhů, Hornish je, lépe řečeno byl, specialistou na ovály. Po odchodu z IndyCar do NASCAR jeho kariéra stagnovala. Power po dvou závodech patřil mezi vážné kandidáty na titul, zbývala otázka, jak se mu povede na oválech. Co se týče okruhů, tam byl v týmu jasnou jedničkou. Podařilo se mu zastínit Castronevese i Briscoeho, přitom oba patří mezi špičkové jezdce. Briscoe by rád znovu zasáhl do bojů o titul, naopak Castroneves si brousil zuby na čtvrté prvenství v závodě Indianapolis 500. ■ (als)


1. kolo: START / PACE CAR. Conway zůstává stát ve druhé zatáčce, Franchitti dostává smyk ve čtvrté. Oba závodníci mohou pokračovat. 3. kolo: RESTART. Power vede, za ním jedou Dixon a Andretti. 4. kolo: Andretti útočí na Dixona a posunuje se na druhé místo. 5. kolo: Andretti si brousí zuby na Powera. Na cílové rovince se drží v závěsu a při brzdění do první zatáčky jde před něj. Power mu dělá místo, čehož využívá Dixon a přebírá druhou pozici. 6. kolo: Dixon předjíždí Andrettiho ve druhé zatáčce a pomalu se mu vzdaluje. 8. kolo: Třetí Castroneves jde na cílové rovince před Andrettiho. 9. kolo: Duno odstupuje ze závodu na povel Briana Barnharta. 10. kolo: Závod vede Dixon před Castronevesem, Andrettim, Powerem a Kanaanem. 13. kolo: Lloyd zastavuje u mechaniků a odstupuje, v zatáčce otřel monopost o betonovou zeď. 18. kolo: Dixon má náskok téměř čtyři vteřiny před Castronevesem. Power předjíždí Andrettiho. 19. kolo: Power úspěšně útočí na týmového kolegu Castronevese a jde na druhou pozici. 24. kolo: Sato dostává varování za blokování soupeřů. 25. kolo: PACE CAR. Sato končí v bariéře z pneumatik ve čtvrté zatáčce. 27. kolo: Většina startovního pole zajíždí na pitlane k mechanikům. 31. kolo: RESTART. Vede Meira před Matosem, Franchittim, Briscoem a Taglianim. Meira vede závod poprvé od Kentucky 2008. 32. kolo: Mutoh se posunuje na páté místo. 33. kolo: Dixon si poškozuje přední přítlačné křídlo o Moraese, který má díky kontaktu defekt pneumatiky. Andretti má též defekt vinou nečistot na dráze. Kanaan se objevuje v boxech a mění přední přítlačné křídlo. 34. kolo: Meira je poprvé u mechaniků. Závod vede Matos před Franchittim. 37. kolo: Matos tankuje, Franchitti přebírá první pozici. 40. kolo: Na řadě je Franchitti, vedoucím mužem závodu je Briscoe, druhou pozici drží Mutoh. 47. kolo: PACE CAR. Wheldonovi selhává zadní zavěšení a při brzdění do první zatáčky ztrácí kontrolu nad vozem, přičemž naráží do Moraese. Oba odstupují. 49. kolo: Část startovního pole zajíždí do boxu. Vede Power před Wilsonem, Visem, De Silvestro a Patrick. 53. kolo: RESTART. První místo drží Power před Wilsonem. 54. kolo: Franchitti má defekt pneumatiky a musí na pitlane. 64. kolo: Viso je u mechaniků a doplňuje palivo. 65. kolo: PACE CAR. Conway se pokouší v páté zatáčce předjet Matose. Následuje kolize, Conway končí v bariéře z pneumatik. 67. kolo: V boxech je celé startovní pole kromě Meiry a Visa, kteří se posunují na čelo. 70. kolo: RESTART. Vede Meira před Visem, Powerem, Wilsonem a Briscoem. 72. kolo: Meira je podruhé u mechaniků a doplňuje palivo. Vede Viso. 73. kolo: Viso má problémy s převodovkou a pomalu zajíždí na pitlane. 74. kolo: PACE CAR. De Silvestro dostává po kontaktu s Rahalem smyk. Mezitím Dixon v deváté zatáčce chybuje a naráží do zdi. 78. kolo: RESTART. Vede Power před Wilsonem, Briscoem, Castronevesem a Patrick. 88. kolo: Rozdíl mezi Powerem a Wilsonem se natahuje na více než jednu vteřinu. Za pátou Patrick se tvoří vláček jezdců čekajících na možnost k předjetí. 98. kolo: Franchitti se za posledních 12 kol posunul z 11. místa na páté. 99. kolo: BÍLÁ. Power si jede pro své druhé vítězství v setóně, Wilsona si hlídá. 100. kolo: Will Power vyhrává závod Honda Grand Prix of St. Petersburg s náskokem 0.8244 vteřiny.

poz. 1. #12 2. #22 3. # 6 4. # 3 5. #10 6. #77 7. # 7 8. # 2 9. #67 10. #11 11. #37 12. #26 13. #34 14. #06 15. #14 16. #78 17. # 8 18. # 9 19. #24 20. # 4 21. #32 22. # 5 23. #19 24. #18

jezdec Will Power Justin Wilson Ryan Briscoe Helio Castroneves Dario Franchitti Alex Tagliani Danica Patrick Raphael Matos Graham Rahal Tony Kanaan Ryan Hunter-Reay Marco Andretti Mario Romancini Hideki Mutoh Vitor Meira Simona de Silvestro E. J. Viso Scott Dixon Mike Conway Dan Wheldon Mario Moraes Takuma Sato Alex Lloyd Milka Duno

VÝSLEDKY tým Team Penske Dreyer & Reinbold Racing Team Penske Team Penske Target Chip Ganassi Racing FAZZT Race Team Andretti Autosport De Ferran Luczo Dragon Racing Sarah Fisher Racing Andretti Autosport Andretti Autosport Andretti Autosport Conquest Racing Newman Haas Lanigan Racing AJ Foyt Racing Team Stargate Worlds / HVM KV Racing Technology Target Chip Ganassi Racing Dreyer & Reinbold Racing Panther Racing KV Racing Technology KV Racing Technology Dale Coyne Racing Dale Coyne Racing

+ + + + + + + + + + + + + + + +

odstup 100 kol 0.8244 4.7290 5.1699 22.2172 29.3224 30.3360 30.6695 30.8426 31.3508 31.6286 32.1703 39.8086 39.9949 56.0593 1 kolo 3 kola nehoda nehoda nehoda nehoda nehoda nehoda řízení

kola na čele 50 0 9 0 3 0 0 3 0 0 0 1 0 0 12 0 1 21 0 0 0 0 0 0

HONDA GRAND PRIX OF ST. PETERSBURG Datum: 29. 3. 2010 Počet kol: 100 kol Odjetá vzdálenost: 180 mil Žluté fáze: 5 Čas závodu: 2:07:05 Změny ve vedení: 10x, 8 jezdců Nejrychlejší kolo: 1:03.8605 E. J. Viso

STREETS OF ST. PETE

Délka okruhu: 1.8 mil Otevřeno: 1985 www.gpstpete.com P ŘE DCHO Z Í V Í T Ě Z O V É 2009 - Ryan Briscoe 2008 - Graham Rahal 2007 - Helio Castroneves 2006 - Helio Castroneves 2005 - Dan Wheldon Městský okruh v nádherné scenérii zálivu Tampa Bay a Mexického zálivu, kde je jedno z nejteplejších moří na světě, přivítal druhý závod série IZOD IndyCar. Do St. Petersburgu zavítala série pošesté, v roce 2005 to byl její historicky první závod mimo ovál, nicméně již v roce 2003 se městem proháněla série CART. Jediný závod, ale na jiné trati, než se jezdí od roku 2005, tehdy vyhrál Paul Tracy. Pořadatelé se s vedením série na dalším závodě nedohodli a v roce 2005 přišla s nabídkou IRL. Okruh je dlouhý 1.8 míle. Prostor cílové rovinky tvoří runway 7/25 místního letiště Albert Whitted Airport. Z letiště vozy sjíždí přímo do ulic města, po rovince 1st Southwest Street se dostávají do technické pasáže se zatáčkami 4 až 9, hned čtyři z nich jsou pravoúhlé. Devátá zatáčka vozy přivede na Bay Shore Drive, komunikaci vedoucí po nábřeží zátoky posun Tampa Bay. Přes par▲ 2 koviště se pak jezdci vra▲ 16 cí do prostoru letiště a ▲ 1 zatáčka, částečně připo▲ 8 mínající slavnou Parabo▲ 2 licu na Monze, je navádí ▲ 14 zpět na dráhu 7/25. ▲ 15 ▲ 7 ▼ 8 ▼ 4 ▼ 6 ▲ 5 ▼ 2 ▲ 2 ▼ 2 ▼ 8 ▼ 15 ▼ 9 ▼ 5 ▼ 1 ▼ 11 ▼ 1

(vb)

AMERICKÉ MONTE CARLO

- 65 -


O tl o u k á n e k

n e b y l j e n d o p o č tu

MA R I O MOR A E S MORAES SE NEOBEŠEL BEZ NEHOD ANI V ST. PETERSBURGU

V St. Petersburgu jakoby osud oplácel Moraesův prohřešek, kdy v Sau Paulu narazil do Andrettiho a přistál na jeho monopostu. „Závod se vyvíjel dobře do té doby, než jsem dostal ránu nejprve od Dixona a posléze od Wheldona,“ popsal Moraes své vystoupení na okruhu Streets of St. Petersburg. Zatímco v Brazílii mohl za nehodu s Andrettim on, na Floridě byla vina v obou případech na soupeřích. Mario Moraes ani ve druhé kvalifikaci roku 2010 neoslnil, jeho čas stačil jen na 20. místo. Byl odhodlán výsledek v závodě napravit, nebyl zbrklý, počínal si obezřetně a nepouštěl se do zbytečných manévrů. Z povedené strategie vytěžil sedmé místo, ale dlouho mu nevydrželo. Dvojnásobný šampión série IZOD IndyCar Scott Dixon se ho pokoušel předjel, ale namísto získání pozice si poškodil přední přítlačné křídlo a Moraesovi prořízl pneumatiku. Mechanici připravili nové obutí a čekali na

Moraese. Kdyby Moraes věděl, co ho ještě čeká, asi by to na pitlane zabalil. Druhý náraz, jenž dostal tentokrát od Wheldona, patřil do kategorie „velmi tvrdé“. Se zničenou pravou půlkou monopostu Moraes nemohl pokračovat. „Je to škoda, mechanici pracovali skvěle po celý víkend a vůz se perfektně řídil,“ shrnul smutný Moraes. V prvním případě kontaktu nesl vinu Dixon, v druhém případě způsobil havárii technický defekt pravého zadního zavěšení monopostu dallara stáje Panther Racing. Při brzdění do první zatáčky se projevila únava materiálu a Wheldon s neovladatelným monopostem narazil do zatáčejícího Moraese. „Byla to velká rána, musím se omluvit týmu KV Racing Technology,“ řekl šampión z roku 2005, ačkoliv nehodu přímo nezpůsobil.

BYLA PRÁCE S DUNOU PRO MECHANIKY DEMOTIVUJÍCÍ?

(als)

Přestože nestartoval z druhého místa jako v Sau Paulu, byl Tagliani s výsledkem spokojen. V závěru závodu držel páté místo, ale rychlejšímu Franchittimu podlehl a do cíle dojel na dobrém šestém místě. „Náš monopost nebyl nejrychlejší,“ přiznal Tagliani po závodě. „Ale odjet posledních 51 kol na jedné sadě pneumatik bylo dobré rozhodnutí,“ popisoval kanadský závodník a spolumajitel FAZZT Race Team v jedné osobě. Alex Tagliani zahájil závod v Brazílii slibně, jenže jízdu v první desítce narušil Dan Wheldon, který Taglianiho šťouchl a namířil ho přímo do Kanaana. Pro Alexe znamenal incident konec závodu. V St. Peterburgu nepovedené účinkování ze Sau Paula napravil, osmý čas v kvalifikaci sice nedával naději na zaručené prvenství, ale výtečná strategie mu pomohla na šesté místo. „Jsme hrdí na to, že se nám povedlo dokončit první závod a získat důležité body.“ Ani týmový manažer Rob Edwards neskrýval nadšení. „Ukázali jsme, že tady nejsme do počtu. Alex odjel výborný závod a přestože si zpočátku nebyl jist naší strategií, adaptoval se na ni velmi rychle,“ uzavřel Rob Edwards, jenž s kolegy seskupil tým FAZZT Race Team z bývalé stáje Roth Racing. (als)

Milka Duno v potížích: žluté fáze a návštěvy únikových zón

Milka Duno chtěla na závod v St. Petersburgu velmi rychle zapomenout. Byl to pro ni teprve sedmý závod mimo ovály v IndyCar a místy to bylo, a nejen pro ní, utrpení. Milka způsobila tři žluté fáze během celého závodního víkendu, korunu své jízdě nasadila v zaváděcím kole, kde dostala hodiny. Naštěstí se všechny problémy obešly nejen bez zranění Milky či jiného jezdce, ale zázrakem také bez větších materiálních škod na voze. Duno odstoupila ze závodu pro údajné „problémy s řízením“. Jak příznačný název, neboť většinou se pod ním neskrývají technické problémy, které vůz činí neovlada-

- 66 -

telným, ale nezkušenost pilota, který vůz neumí ukočírovat. „Tenhle víkend byl pro mě nesmírnou výzvou a zároveň frustrující zkušeností,“ psala v tiskovém prohlášení Milka Duno. „Začít sezónu čtyřmi závody na okruzích je pro mě v IndyCar něco nového, a když si k tomu přidáte měnící se podmínky na dráze kvůli dopolednímu dešti, kdy trať byla ještě během startu mokrá, byla jízda nesmírně obtížná.“ (vb)


STREETS OF ST. PETERSBURG

V i c t oi r e m é r i t é e Úvodní závod série Firestone Indy Lights na okruhu St. Petersburg ovládla francouzská trikolóra. Nováček JK Vernay ze země galského kohouta využil prvního restartu a z druhého místa se posunul do vedení, které již do cíle zkráceného závodu nepustil. Bylo to zasloužené vítězství, bylo to victoire méritée. James Hinchcliffe odstartoval do závodu z pole position, ale vedení si příliš neužil. Jeho krajan Philip Major zkusil po vnitřní straně předjet celé startovní pole, z boku vrazil do Hinchcliffa a vyřadil oba ze závodu. Ještě v prvním kole způsobil žlutou fázi Hinchcliffův týmový kolega Adrian Campos Jr., který opřel svůj vůz do bariéry. Při restartu se před Sebastiana Saavedru dostal JK Vernay. Saavedra bojoval, bránil své druhé místo před útočícím Gustavo Yacamanem, v pátém kole již neustál tlak a dostal hodiny. Yacaman sice projel bez problémů, ale Saavedra zůstal stát napříč dráhy, přičemž blokoval Charlieho Kimballa a částečně také Marti-

na Plowmana, oba piloty Michaela Andrettiho. Tato trojice se propadla na poslední místa. Závod začal za sucha, ale v šestém kole musel být přerušen, jelikož se pořádně rozpršelo. Jezdci přezuli na mokré pneumatiky a záhy byl závod restartován. Vernay si v pohodě uhlídal první místo. Yacaman měl za sebou zkušenou dvojici Heylen a Strous, naštěstí pro kolumbijského pilota, oba dva jezdci měli plné ruce práce především sami se sebou a předváděli nádherný souboj o třetí místo. Strous nakonec Yacamana dojel, tlačil na něj natolik, že při souboji Yacaman nezvládl zatočit a skončil v únikové zóně. Strous se ovšem z druhého místa dlouho

neradoval, v první zatáčce se jeho vůz roztočil a musel počkat, až přejede celé jezdecké pole. Ve 26. kole v osmé zatáčce vrazil do bariéry Saavedra a vyvolal žlutou fázi. Vernay rázem přišel o osmivteřinový náskok na druhého Heylena, ten ovšem nedokázal využít restartu a dostat se před Francouze. Závod byl ukončen ve 35. kole (místo 45), neboť vypršel časový limit. Jean-Karl Vernay si při svém prvním startu v Indy Lights dojel pro vítězství. Jan Heylen dojel sice druhý, ale neměl vůbec jistotu, že se v seriálu ještě představí, příští závod měla jeho stáj Team E v plánu vynechat. Třetí příčka patřila(vb) Stefanu Wilsonovi.

VÝSLEDKY poz.

jezdec

tým

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16.

J. K. Vernay Jan Heylen Stefan Wilson Charlie Kimball Gustavo Yacaman Martin Plowman James Winslow Jonathan Summerton Rodrigo Barbosa Junior Strous Carmen Jorda Sebastian Saavedra Pippa Mann Philip Major James Hinchcliffe Adrian Campos Jr.

Sam Schmidt Motorsports Team E Bryan Herta Autosport AFS Racing / Andretti Autosport Cape Motorsport / Wayne Taylor Racing AFS Racing / Andretti Autosport Sam Schmidt Motorposrts Walker Racing PDM Racing HVM Racing Andersen Racing Bryan Herta Autosport Sam Schmidt Motorsports Sam Schmidt Motorsports Team Moore Racing Team Moore Racing

# 7 #17 #28 #26 #10 #27 #77 #40 #18 # 6 # 4 #29 #11 #49 # 2 #22

odstup

+ + + + + + + + + +

35 kol 11.2338 11.5785 20.4041 21.8013 23.0906 24.6736 46.0626 1 kolo 1 kolo 2 kola nehoda technika technika nehoda nehoda

PRŮBĚŽNÉ POŘADÍ TOP10 1/13 1. JK VERNAY

53

2. JAN HEYLEN

40

3. STEFAN WILSON

35

4. CHARLIE KIMBALL

32

5. GUSTAVO YACAMAN

30

6. MARTIN PLOWMAN

28

7. JAMES WINSLOW

26

8. JONATHAN SUMMERTON

24

9. RODRIGO BARBOSA

22

10. JUNIOR STROUS

20

- 67 -


PRŮBĚŽNÉ POŘADÍ TOP20 2/17 1. WILL POWER

103

2. RYAN HUNTER-REAY

59

3. DARIO FRANCHITTI

59

▲ 3

4. JUSTIN WILSON

59

▲ 7

5. RAPHAEL MATOS

56

▼ 1

6. HELIO CASTRONEVES

54

▲ 3

7. RYAN BRISCOE

51

▲ 7

8. VITOR MEIRA

50

▼ 5

9. DAN WHELDON

42

▼ 4

10. DANICA PATRICK

41

▲ 5

První závody pro něj nedopadly příznivě, v Brazílii způsobil hromadnou havárii v první zatáčce, v ulicích St. Petersburgu vydržel do 24. kola.

11. SCOTT DIXON

40

▼ 4

12. TONY KANAAN

40

▼ 2

13. ALEX TAGLIANI

40

▲10

Bývalý pilot formule 1 Takuma Sato zatím potvrzoval svou neslavnou přezdívku „kamikadze“. Třiatřicetiletý Japonec však neztrácel naději v dobrý výsledek, následující závod na okruhu Barber Motorsports Park mu zvedal sebevědomí. „O vozech jsem se toho hodně naučil během dvou závodů,“ uvedl pilot stáje Lotus – KV Racing Technology, jehož nejlepším výsledkem ve formuli 1 bylo třetí

14. MIKE CONWAY

36

▼ 6

15. E. J. VISO

31

▼ 3

16. MARIO ROMANCINI

30

▲ 1

17. MARCO ANDRETTI

30

▲ 1

18. SIMONA DE SILVESTRO

28

▼ 2

19. HIDEKI MUTOH

28

▲ 1

20. TAKUMA SATO

24

▲ 4

ZELENOŽLUTÁ KOMBINACE ZATÍM PŘÍLIŠ ŠTĚSTÍ NEPŘINESLA

Kamikadze Takuma Sato místo v GP USA 2004. Barber Motorsports Park je klasickým přírodním okruhem, což hrálo do karet jeho evropské minulosti. Prozatím se musel potýkat s nástrahami úzkých městských okruhů lemovaných betonovými svodidly a extrémně nerovným povrchem, s tím se během kariéry v F1 nesetkal. Podle vlastních slov se měl ještě co učit, ale byl přesvědčen, že úspěch přijde brzy. Úvodní dva závody raději hodil (als)

Vítězslav Boch

Úřadující šampión Světové série Renault zamířil za oceán. Do série, která ho odmalička lákala. Do boje o titul nováčka roku vstoupil nový pilot. Belgičan Eric Bachelart, vlastnící stáj Conquest Racing, k nováčkovi Mariovi Romancinimu angažoval svého krajana Bertranda Baguetteho. Čtyřiadvacetiletý Baguette vyhrál roku 2009 prestižní juniorský šampionátu World Series by Renault a porazil například Jaime Alguersuariho, který ve WSR startoval i během svého angažmá v F1. „Závodění v Americe mě vždycky přitahovalo,“ řekl nadšený Baquette. „Americké formule mají obrovskou historii napínavých závodů a legendárních jezdců. Nemohu být šťastnější, budu následovat jejich kroky,“ pokračoval Belgičan, jehož kariéra v monopostech odstartovala roku 2004 domácím šampionátem Formule Renault 1.6. Do IZOD IndyCar vstoupil s belgickým královským autoklubem v zádech. „Těším se na zbylých 15 závodů a jsem vděčný sponzorům a RACB (Royal Automobile Club of Belgium),“ uvedl před svou premiérou. „Důstojně a hrdě ponesu žluté barvy belgického národního týmu, zvláště během legendárního závodu 500 mil Indianapolis.“ Eric Bachelart komentoval rozšíření týmu následovně: „Mám plnou důvěru ve schopnosti Bertranda se rychle adaptovat na vůz a na severoamerické ovály a okruhy. Sledoval jsem jej v sezóně 2009 a byl jsem ohromen úžasným stupněm konkurenceschopnosti a také vyzrálosti.“ Je zajímavé, že na předsezónní mítink vzal Bachelart jezdeckou dvojici Bruno Junqueira - Jan Heylen. Jeho tým však nakonec skončil s jiným brazilsko-belgickým tandemem. Junqueira zkusil národní šampionátu trucků, Jan Heylen se uchýlil do Indy Lights. (vb) BAGUETTE NASTOUPIL DO SÉRIE BEZ PŔIPRAVY

- 555 - 68 -

V prosinci s velkou slávou představilo vedení IRL oficiální systém juniorských soutěží, kterými by jezdec postupoval na cestě do IZOD IndyCar. „Skvělá myšlenka!“ řekla by si většina fanoušků, jenže každá mince má dvě strany. Největší a nejznámější rivalita mezi dvěma šampionáty na stejné úrovni probíhala mezi Indy Lights a Atlantic Championship, přičemž tento problém se „vyřešil“, když Atlantics odložily kvůli ekonomické krizi sezónu 2010. Bohužel odpískání sezóny nepomohlo rozšířit pro-řídlé jezdecké pole v Indy Lights. Druhým problémem je nepochopitelná konkurence dvou sérií. IRL obnovilo před čtyřmi lety zkrachovalý šampionát US F2000, rozhodla se jej sama pořádat v naději ,že přiláká dostatečně početné pole. Ovšem chybička se vloudila! IRL měla místo obnovení šampionátu navázat spolupráci se sérií F2000 Championship Series, která vznikla v roce 2006 jako náhrada za US F2000. Ptáte se proč nedošlo ke spolupráci, když obě série využívají stejnou techniku? Nechápe to nikdo, jezdci, jejich rodiče, manažeři a sponzoři. Zatímco v US F2000 startuje 13 pilotů, k prvnímu závodu F2000 Championship bylo přihlášeno jezdců 41! Uvidíme, jak se situace ohledně juniorských sérií vyvine v následujících sezónách.


JAK TO VIDĚL...

A. J. Foyt

Podnik Honda Grand Prix of St. Petersburg spláchl poprvé za šest let déšť. A člověče, pršelo opravdu hodně. Připomínalo mi to krávu močící na plochý kámen. Všude bylo tolik vody, že závod nemohl být v žádném případě odjet. Škoda fanoušků. Nevím jestli se v pondělí vrátili nebo přišly party měšťáku, které využily vstupu zdarma. Každopádně tribuny se zdály plné a možná pár lidí dospělo k názoru, že příští rok závod opět navštíví. Věřte nebo ne, ale měli jsme dobrou strategii, schválil jsem ji já, inženýr Jeff Britton a Vitor Meira. Při zpětném pohledu jsme ji měli asi víc promyslet. Já vám to vysvětlím. Na přírodních a městských okruzích musíte použít dvě různé směsi pneumatik – primární tvrdou směs a červenou měkkou směs s kratší výdrží. Jste s ní rychlejší, ale jen po určitou dobu. Právě červená směs našemu vozu nesedla. Chtěli jsme ji použít v závěru závodu, kdy měla dráha nejvíc přilnavosti. Nedělní déšť smyl veškerou gumu na dráze, proto nám start na primárních mohl nahrát. Také jsme předpokládali nehody, protože městské tratě jsou většinou dobré pro nějaké ty kolize. No, strategie nezafungovala. Částečně na tom měly podíl žluté fáze, neboť hlavním problémem byla výdrž červených pneumatik, jejich životnost jsme odhadovali na deset kol. Vitor vedl 12 kol, uprostřed závodu jel perfektně, na primárních pneumatikách předjížděl soupeře a vypadalo to s námi dobře. Možná jsme měli zajet při poslední žluté fázi do boxu stejně jako většina startovního pole, nicméně výsledek by byl stejný. Jediným rozdílem by byl nezájem televizních kamer, takhle Vitora zabíraly jako vedoucího jezdce. Vitor pak na červených pneumatikách ztrácel tři až čtyři vteřiny na kolo. Propadal se stejně jako já, když jsem před lety se svým buldozerem zapadl do rybníku. Po závodě jsem se koukal na levou přední pneumatiku. Vsadím se, že měl stejně beznadějný pocit jako já, když jsem se snažil zachránit. Vnější strana pneumatiky byla roztřepená a sedřená. Měl štěstí, že mu nepraskla, takže těch pár kol navíc s primárními pneumatikami mu možná zachránilo závod. Nejsem fanouškem červených pneumatik, podle mě by lidé měli mít na výběr. Někteří jezdci k nim dokáží být šetrnější, ale raději bych viděl, aby si o použití pneumatik rozhodoval tým. ZDROJ: USA Today

Věčně druhý Vitor Meira VITOR MEIRA S ŠÉFEM A. J. FOYTEM

Před třetím závodem sezóny se připravoval další pilot na „kulaté jubileum“, nešlo ovšem o narozeniny, nýbrž o zakulacení odjetého počtu závodů. Oním pilotem byl jezdec stáje AJ Foyt Racing Brazilec Vitor Meira. „Stovka startů dokazuje, že jsem dělal dobrou práci. Nikdy jsem nemusel platit za to, abych jel. Vždycky jsem musel dokázat, že mohu udělat to, co ode mě lidé očekávají,“ říkal ke svému jubileu Vitor. Meira startoval v IndyCar od sezony 2002, do které naskočil během roku při závodě v Kentucky. Jeho číslo by jistě bylo vyšší, kdyby jej dvakrát nezabrzdila zranění a nedostatek finančních prostředků pro start. „Série IndyCar se od té doby hodně posunula,“ vzpomínal Meira na své začátky. „Když jsem se připojil, neměli jsme tolik týmů, které máme dnes. Viděl jsem IndyCar přejít od oválů, především rychlých oválů, na krátké ovály, na pár přírodních okruhů až po dnešek, kdy máme polovinu oválů a polovinu okruhů.“ Meiru do IndyCar přivedl tým Panther Racing. Právě pro ně se poprvé svezl během testů v Texasu před sezónou 2002, ale závodní sedačku sehnal až v průběhu roku u týmu Menard. První závod dokončil až na 15. místě, nicméně v následujících dvou byl v první desítce a sezónu zakončil ziskem pole position v kvalifikaci na závod v Texasu a následně ziskem třetího místa. Meirův rozlet ale zbrzdil nejdříve nedostatek financí, kvůli kterým zmeškal první tři závody sezóny 2003 a následně zranění zápěstí utrpěné v tréninku na závod v Kentucky, což jej stálo start v dalších třech podnicích. Ani rok 2004 pro něj nezačal dobře, avšak počínaje třetím závodem sezóny získal místo u špičky závodního pole - u týmu Bobbyho Rahala a Davida Lettermana. V Richmondu a Kansasu dokázal zlepšit osobní maximum a skončit druhý, v Milwaukee si připsal další pole position. Meira u Rahal Letterman Racing získal

sponzora v podobě svých starých známých, firem Johns Manville a Menard. Tým s ním před rokem 2005 podepsal tříletou smlouvu a Vitor se odvděčil dvěma druhými místy (včetně Indianapolis) a dvěma třetími. Jenže jeho sponzoři museli utáhnout kohoutky, stáj si jej bez balíku peněz nemohla dovolit a Meira musel uvolnit místo Paulu Danovi, který přivedl sponzora Ethanol. Už si balil věci, že bude závodit v brazilských cestovních vozech, když dostal nabídku od týmu Panther, který byl ve stejné situaci jako on – bez sponzorů. Tým musel výrazně zredukovat stav, aby si mohl dovolit alespoň jeden vůz. Pro Meiru to paradoxně byla nejlepší sezóna, šestkrát skončil na stupních vítězů a v celkovém pořadí se umístil na pátém místě – nejlepší výsledek. U Pantherů zůstal tři roky, v roce 2008 znonu bojoval o vítězství v Indianapolisu a opět byl druhý. Jeho místo v sezóně 2009 obsadil Dan Wheldon a pro Meiru, který měl na svém kontě již osm druhých míst, nebylo lepší volby, než u relativně slabého týmu A. J. Foyta. Navíc sezóna pro něj pomalu skončila dřív, než začala. Už ve 4. závodě, ve slavné Cihelně, mu nejprve začal hořet vůz při zastávce v boxech. Tým plameny uhasil a bez ztráty kola poslal Meiru na dráhu, jenže pak přišla kolize s Raphaelem Matosem, zlomené obratle a předčasný konec roku. Foyt mu naštěstí místo v týmu podržel a Vitor oslavil návrat v roce 2010 třetím místem v Brazílii. „Většina věcí, které jsem chtěl udělat, se mi ještě nepovedlo zvládnout, takže stále tlačím na pilu se stejnou vůlí, jako během mého prvního závodu,“ zakončil sympatický Brazilec, na nějž v Alabamě čekal stý závod. (vb)

Mario Moraes dostal nového závodního inženýra Jednadvacetiletý brazilský pilot Mario Moraes získal významnou posilu. Po nevýrazných výsledcích v Sao Paulu, kde byl Moraes potvrzen ve voze doslova na poslední chvíli, a v St. Petersburgu najala stáj KV Racing Technology coby Moraesova závodního inženýra zkušeného Iaina Watta. Watt má v amerických závodních sériích mnohaleté zkušenosti. K týmu přešel ze série NASCAR Sprint Cup od týmu Robbyho Gordona. S týmem strávil již předchozí závodní víkend v St. Petersburgu, po kterém se rozhodl na nabídku Jimmyho Vassera a Kevina Kalkhovena kývnout. „Těším se na práci s novým týmem a jezdcem,

ale i s Jimmym (Vasserem), kterého znám už léta,“ řekl Watt, „Líbilo se mi, co jsem viděl v St. Pete. Je to skvělá možnost pracovat znovu se starými přáteli.“ Vozy, se kterými jsem poslední léta pracoval, jsou velmi jiné, než ty současné,“ porovnával Watt automobily série Sprint cup. „Vidím tu spoustu vývoje a změn, ale nečekám nic pře-

kvapivého. Formule jsou pořád formule.“ Moraes se mezi závody v St. Petersburgu a Barberu podrobil malému chirurgickému zákroku, neboť bylo nutné ze slzného kanálku vyjmout malou cystu. „Musel jsem týden odpočívat, ale jsem v pořádku,“ uklidňoval po lékařském zákroku své fanoušky. (vb)

- -555 69 -


3. INDY GP OF ALABAMA Barber Motorspor ts Par k

T ý m P e n s ke s t á l e n e p o r a ž e n Ušetřit jednu zastávku v boxech bylo klíčem k úspěchu, v Alabamě rychlost nerozhodovala. „Jezdeckým stylem mi připomínal jeho otce Michaela,“ řekl vítěz třetího závodu sezóny Helio Castroneves. Mluvil o svém největším soupeři onoho nedělního odpoledne. Marco Andretti byl totiž po velmi dlouhé době opět ve formě a dokázal, že konkurence s ním musí občas počítat. Will Power v duchu svého příjmení dominoval tréninkům a kvalifikaci, prakticky všichni od něj očekávali historicky první hattrick na úvod sezóny IndyCar. Ovšem v motorsportu není nikdy nic předem dané, Power sice po startu dominoval, ale o vítězství se připravil sám, lépe řečeno ho o něj připravila špatná strategie. Rozhodnutí zajet ve 13. kole do boxů se obrátilo proti němu. Takuma Sato zastavil na trati vinou technického defektu a na dráhu vyjel pace car. Část startovního pole zamířila do boxu, zejména jezdci na zadních pozicích, kteří většinou zastavují v úvodní fázi, aby rozdílnou strategií získali šanci na postup vpřed. Spolu s nimi zamířil k mechanikům i vedoucí Power. „Bylo to nejhorší možné rozhodnutí,“ shrnul zklamaný Power. Po zastávce spadnul na 14. místo, zaseklý mezi soupeři ztrácel každým kolem tři vteřiny na vedoucí jezdce. Okruh Barber Motorsports Park byl postaven především pro motocyklové závody, monoposty se v Alabamě představily poprvé a hned od prvního tréninku bylo zřejmé, že předjíždění bude činit potíže. „Nemohli jsme s tím nic dělat,“ komentoval Power pomalý postup vpřed. „Série je natolik vyrovnaná, že občas je třeba udělat opačné věci než soupeři,“ narážel na rozdílnou strategii. Jenže vedoucí jezdec by se měl vždy držet základní strategie a nezkoušet hazardovat, vždyť právě on může ztratit nejvíce. „Už na začátku jsem říkal, že mužem víkendu bude Will Power,“ uvedl jeho týmový kolega Helio Castroneves. „Byl velmi rychlý, jedinou možností ho porazit zůstávala rozdílná strategie.“ Castroneves, Dixon a Franchitti dojeli v TOP3, protože k mechanikům zamířili dvakrát, naopak konkurence absolvovala tři zastávky, včetně Marca Andrettiho, jenž strávil na čele 58 kol. I Andretti kopíroval Castronevesovu strategii, ale kvůli zbytečně brzkým zastávkám mu nevycházelo palivo a sedm kol před cílem zajel z prvního místa pro tzv. splash and go, čili pár litrů etanolu bez výměny pneumatik. Castroneves má rád sladkou chuť vítězství, každé slaví upřímně a před televizními obrazovkami neskrývá emoce.

- 555 - 70 -

Ve vítězném kole nezapomněl vystoupit z vozu a vyšplhat na plot oddělující dráhu od tribuny fanoušků. „To co vidíte je skutečné, užívá si života,“ řekl Castronevesův stratég a výkonný ředitel stáje Penske Tim Cindric. „Helio chce být před kamerami, chce pozornost, ale nezapomíná odměnit ty, kteří mu tu možnost dávají. Začínáme si z něj dělat srandu, jeho prostřední jméno je „I love myself“ (miluji sám sebe, pozn. red.).“ Právě Tim Cindric měl lví podíl na úspěchu svého jezdce. Když Power zajel ve 13. kole do boxů, převzal první místo Castroneves následován Andrettim. V daný okamžik odstartovala bitva mezi dvěma jezdci a dvěma stratégy. Helio Castroneves a Tim Cindric na straně jedné, Marco Andretti a Kyle Moyer na straně druhé. Jakmile zajel pace car na pitlane, Andretti neváhal. Natlačil se na Castronevese, při brzdění do zatáčky zvolil vnitřní stopu a na výjezdu brazilského pilota lehce vytlačil, což bývalo charakteristické i pro otce Michaela a dědečka Maria. Ti slovo trpělivost neznali, pokud existovala alespoň malá příležitost k předjetí, využili ji, nehledě na možné následky. Častokrát se unáhleným manévrem vyřadili ze závodu, ale když se náhodou úspěšně procpali kolem soupeře, sklízeli hlučné ovace diváků. Marco Andretti taktéž na nic nečekal, věděl, že po zahřátí pneumatik by měl s Castronevesem problémy. Musel jednat okamžitě, dokud pneumatiky nemají provozní teplotu a Castroneves neriskuje. „Marco provedl dobrý manévr. Vlastně se mě snažil vytlačit,“ přiznal Castroneves, který přišel o vedení. Andretti diktoval tempo, Castroneves měl vítěze ze Sonomy z roku 2006 na dostřel, ale reálně ho ohrozit nedokázal. Rozhodnout mohly zastávky v boxech, Andretti tankoval o něco dříve, přičemž po vyjetí z pitlane zajížděl rychlá kola. „Marco odvedl neuvěřitelný výkon, v momentě mého pitstopu převzal znovu vedení. Ačkoliv jsem podle mého názoru disponoval lepším autem, nešlo Marca předjet. Byl jsem trpělivý a čekal na příležitost,“ popisoval Castroneves. Po druhé zastávce bylo jasné, že bez zásahu pace caru Andrettimu nevystačí palivo. „Měli jsme natáhnout naše stinty a pokaždé zůstat o jedno kolo déle na dráze,“ řekl zklamaný Andretti, jemuž pomoc v podobě žluté fáze přišla pozdě. Pace car vyjel kvůli smyku Simony De Silvestro, ale to už měl Andretti třívteři-

1. TRÉNINK 1. #12 Will Power

1:11.7886

2. TRÉNINK 1. #12 Will Power

1:11.1857

3. TRÉNINK 1. #12 Will Power

1:11.5256

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24. 25.

#12 #24 # 3 #26 # 9 # 5 #10 #11 # 6 # 8 #22 #32 #78 #37 #67 #19 #06 # 2 # 7 #14 #77 #34 # 4 #18 #36

KVALIFIKACE Will Power Mike Conway Helio Castroneves Marco Andretti Scott Dixon Takuma Sato Dario Franchitti Tony Kanaan Ryan Briscoe E. J. Viso Justin Wilson Mario Moraes Simona De Silvestro Ryan Hunter-Reay Graham Rahal Alex Lloyd Hideki Mutoh Raphael Matos Danica Patrick Vitor Meira Alex Tagliani Mario Romancini Dan Wheldon Milka Duno Bertrand Baguette

1:10.1356 1:10.6501 1:10.6569 1:11.0701 1:11.3557 1:11.4387 1:10.6307 1:10.6903 1:10.7602 1:10.7757 1:10.7760 1:11.5219 1:11.0262 1:10.7449 1:11.1495 1:10.9524 1:11.2855 1:11.0507 1:11.5340 1:11.1348 1:11.5669 1:11.6020 1:11.6095 1:15.1422 1:11.9800

novou zastávku za sebou. Krátkým pitstopem spadl na páté místo, nicméně od čtvrtého Powera ho dělilo několik opozdilců, takže v závěrečném sprintu do cíle se zlepšit nemohl. „Za páté místo musíme být šťastni, obzvlášť po loňské sezóně, kdy se nám na okruzích vůbec nedařilo,“ přiznal Andretti. „Zapůsobil na mě svým předjížděcím manévrem,“ pěl na Andrettiho chválu dvojnásobný šampión Scott Dixon. „Určitě na něj pár lidí j ečelo ať šetří palivo, ale mít v zrcátkách Helia a neudělat chybu, to je známka opravdu výborné práce." Castroneves, Dixon a Franchitti byli spokojeni, strategie dvou zastávek jim vyšla. „Ani jsme nepotřebovali poslední žlutou fázi,“ poznamenal Castroneves, který si poslední dvě kola pohlídal a Dixona nenechal přejít do útoku. Helio Castroneves slavil poslední prvenství v roce 2009 na oválu Texas Motor Speedway. Jeho 17. vítězství v IZOD IndyCar mu prodloužilo historický rekord o další sezónu, Castroneves totiž už desátým rokem vyhrává alespoň jeden závod sezóny. Svůj první triumf nového ročníku série oslavil typickým šplháním na plot, kde sdílel radost s fanoušky. Na Victory lane pak slavil se svou tříměsíční dcerou Mikaellou. „Z vítězství jsem nesmírně nadšení, doufám, že takto budeme slavit i v Indianapolisu,“ zakončil Castroneves. ■ (als)


1. kolo: START. Dixon příliš brzo akceleruje a ještě před startovní čárou předjíždí Andrettiho a následně Castronevese. Od vedení závodu dostává pokyn, aby se vrátil zpět na páté místo. 2. kolo: Vede Power před Conwayem, Castronevesem, Andrettim a Dixonem. 8. kolo: Tagliani je u mechaniků a tankuje palivo. 10. kolo: Romancini a Wheldon jsou na pitlane. 12. kolo: PACE CAR. Sato zůstává stát na dráze. Traťoví komisaři ho s monopostem táhnou do boxu. Sata trápí technické potíže. 13. kolo: Část startovního pole je na pitlane, včetně Powera a Conwaye. Na výjezdu svádí těsný boj, Conway vy hrává, ale záznam kamery mluví ve prospěch Powera. 14. kolo: Vede Castroneves, Andretti, Dixon, Franchitti a De Silvestro. 16. kolo: RESTART. Andretti okamžitě útočí a jde před Castronevese, kterého vytlačuje z dráhy. 18. kolo: Power a Conway jsou na 13., resp. 14. pozici. 29. kolo: Andretti tankuje a mění pneumatiky. Do vedení jde Castroneves. 31. kolo: U mechaniků je Castroneves. Pořadí závodu je Andretti, Castroneves, Dixon, Kanaan a Power. 41. kolo: Sato se vrací do závodu, se ztrátou 21 kol. 42. kolo: Power, Conway a Briscou jsou v boxech. Závod stále vede Andretti před Castronevesem, Dixonem, Franchittim a De Silvestro. 45. kolo: Wheldon, Tagliani a Matos předjíždějí v jedné zatáčce Milku Duno, která je suverénně poslední (nepočítaje Sata). 53. kolo: Castroneves tlačí na Andrettiho, jede těsně za ním, ale do předjížděcího manévru se nepouští. 54. kolo: Power předjíždí pátou De Silvestro. 57. kolo: Andretti je v boxech a padá na čtvrté místo. 60. kolo: Franchitti a Dixon tankují, Castroneves zůstává na dráze. 61. kolo: Na pitlane přijíždí Castroneves, do vedení se těsně vrací Andretti. 67. kolo: Duno chybuje, vyjíždí mimo dráhu, ale okamžitě se vrací. 82. kolo: Andretti je v boxech, mechanici pouze tankují palivo. Andretti padá na páté místo. 83. kolo: Vede Castroneves před Dixonem, Franchittim, Powerem a Andrettim. 85. kolo: PACE CAR. De Silvestro dostává smyk a stojí uprostřed zatáčky. 88. kolo: RESTART. Castroneves drží první místo, Dixon nemá na předjetí. 89. kolo: BÍLÁ. Castroneves s přehledem vede třetí závod sezóny. 90. kolo: Helio Castroneves vyhrává podnik Indy Grand Prix of Alabama presented by Legacy Credit Union s náskokem 0.5703 vteřiny.

poz. 1. # 3 2. # 9 3. #10 4. #12 5. #26 6. # 6 7. #22 8. #11 9. #24 10. #77 11. # 4 12. #37 13. #32 14. # 2 15. #06 16. # 8 17. #67 18. #14 19. # 7 20. #36 21. #78 22. #34 23. #19 24. #18 25. # 5

jezdec Helio Castroneves Scott Dixon Dario Franchitti Will Power Marco Andretti Ryan Briscoe Justin Wilson Tony Kanaan Mike Conway Alex Tagliani Dan Wheldon Ryan Hunter-Reay Mario Moraes Raphael Matos Hideki Mutoh E. J. Viso Graham Rahal Vitor Meira Danica Patrick Bertrand Baguette Simona De Silvestro Mario Romancini Alex Lloyd Milka Duno Takuma Sato

VÝSLEDKY tým Team Penske Target Chip Ganassi Racing Target Chip Ganassi Racing Team Penske Andretti Autosport Team Penske Dreyer & Reinbold Racing Andretti Autosport Dreyer & Reinbold Racing FAZZT Race Team Panther Racing Andretti Autosport KV Racing Technology De Ferran Luczo Dragon Racing Newman/Haas/Lanigan Racing KV Racing Technology Sarah Fisher Racing AJ Foyt Racing Andretti Autosport Conquest Racing Team Stargate Worlds / HVM Conquest Racing Dale Coyne Racing Dale Coyne Racing KV Racing Technology

+ + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + +

INDY GRAND PRIX OF ALABAMA PRESENTED BY LEGACY CREDIT UNION Datum: 11.4. 2010 Počet kol: 90 kol Odjetá vzdálenost: 207 mil Žluté fáze: 2 Čas závodu: 1:56.41 Změny ve vedení: 7x, 3 jezdci Nejrychlejší kolo: 1:12.7853 - Justin Wilson

STREETS OF ST. PETE

Délka okruhu: 2.3 mil Otevřeno: 2003 www.barbermotorsports.com Trať u alabamského města Birmingham vznikla teprve v roce 2003 a je jedním z nejmladších a nejmodernějších závodišť na území Spojených států. Za vznikem stojí místní podnikatel, filantrop a sběratel historických vozů George Barber, po němž nese okruh název. Závodiště nabízí několik konfigurací, série IZOD IndyCar využívá tu nejdelší verzi dlouhou 2,3 mile (3,7 kilometrů). I když vozy Dallara závodily na tomto alabamském okruhu poprvé, tak se zde představily již v minulosti během testů, které vždy přilákaly velmi pěknou diváckou kulisu. Okruhu s neuvěřitelným převýšením se právem přezdívá „alabamská horská dráha“. Jezdce čeká 15 zatáček. Nejdelší rovinkou je startovní, ale nejlepší místo k předjetí není na jejím konci, nýbrž při nájezdu do zatáčky číslo pět. Zrádným bodem některých zatáček je slepý výjezd, kdy jezdci nevidí za horizont, ale i přesto splňuje moderní trať všechny náročné bezpečnostní standardy, o čemž též svědčí to, že ji FIA schválila jako domovský okruh pro nerealizovaný americký tým formule 1 USF1. Signifikantní pro celou dráhu jsou sousoší lidí, obřích pavouků, vážek a dalšího hmyzu, která lemují dráhu. Už při pohledu na první fotografie z místa dění se každý arachnofobik v duchu modlí, aby se některé záběry do televize nedostaly. Počet lístků prodaných v předprodeji sliboval velkou diváckou kulisu, předpoklady se nakonec vyplnily. Až na malé výjimky jsou všechny tribuny přírodní, lákající diváky na rodinnou atmosféru. K dispozici je i posezení a grily, takže návštěvu závodů IZOD IndyCar a (vb) Grand-Am si diváci mohli zpříjemnit piknikem.

odstup 90 kol 0.5703 8.1590 8.6639 9.7410 10.9611 11.5478 12.8533 13.3162 14.8450 15.2007 15.6727 16.7242 1 kolo 1 kolo 1 kolo 1 kolo 1 kolo 1 kolo 1 kolo 1 kolo 1 kolo 1 kolo 4 kola 22 kol

kola na čele 20 0 0 12 58 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

posun ▲ 2 ▲ 3 ▲ 4 ▼ 3 ▼ 1 ▲ 3 ▲ 4 ▼ 7 ▲ 11 ▲ 12 ▲ 2 ▼ 1 ▼ 2 ▲ 2 ▼ 6 ▼ 2 ▲ 2

OKOLÍ OKRUHU ZDOBÍ OBŘÍ HMYZ

▲ 5 ▼ 8 ▼ 7 ▼ 19

- 71 -


Opisovat se nemá! Už na základní škole učitelé říkali: „Neopisuj od něj, stejně tam má chyby!“ Převedeno do série IZOD IndyCar – Mike Conway opisoval strategii Willa Powera a dopadl zle. Mike Conway podal životní výkon, ovšem pokud se budeme bavit o kvalifikaci. Jeho nejlepší čas ho vynesl do první řady po bok Willa Powera. Nic takového tým Dreyer & Reinbold Racing a samotný Conway nečekal. Dokonce porazil špičkového Wilsona a do závodu vstupoval patřičně optimisticky naladěn. Na startu si druhé místo pohlídal, sice na Powera nestačil, ale příliš rychle se mu nevzdaloval. „Snažil jsem se šetřit palivo a pneumatiky. Zkopírovali jsme jeho strategii,“ řekl Conway. A to byla chyba, brzká zastávka v boxech ho s Powerem posunula do druhé desítky mezi pomalejší jezdce, které bylo těžké předjet. „Doufali jsme v další žlutou fázi, jež by nám pomohla dostat se z této svízelné situace, ale pace car nevyjel.“ Postup vpřed šel velmi pomalu, Conway znovu navštívil mechaniky v 42. kole, kde přezul na měkčí červené pneumatiky. „Podařilo se mi předjet několik jezdců,“ pokračoval Conway. Poslední zastávku absolvoval v 64. kole, týmový kolega Justin Wilson zastavil o kolo později. „V závěru jsem svedl bitvu s Justinem, bohužel mě předjel. Byl hodně rychlý.“ Ano, Wilson byl natolik rychlý, že se mu podařilo zajet nejrychlejší kolo a dojet na sedmém místě, Conway promarnil příležitost podobně jako Power a šachovnicový praporek spatřil na devátém místě. (als)

CONWAY KOPÍROVAL STRATEGII VEDOUCÍHO POWERA A DOPLATIL NA TO

Nevýrazný Meira Vitor Meira svůj jubilejní stý závod v kariéře neoslavil, neměl důvod. Sobota nedopadla ideálně, 20. kvalifikační čas nebyl zrovna to, co si Meira a šéf stáje A.J. Foyt představovali. V neděli to nebylo o nic lepší, cílem projel na 18. místě. „Celkově nejde o výsledek, který bychom si přáli, doufali jsme v lepší výkon,“ přiznal zklamaný Meira. Brazilec, který stále čekal na první vítězství, odstartoval na primárních černých pneumatikách, s plnou nádrží. Po druhé zastávce přezul na měkké červené, natankoval málo paliva a vyrazil. Během třetího pitstopu obul primární a natankoval plnou. Tahle strategie týmu nevyšla, lépe řečeno, výhodu nepřinesla. „Je to škoda, musíme se vrátit na základnu do Indianapolisu a všechno analyzovat, abych mohli získat v Long Beach více bodů,“ uvedl Meira. Meira se po úvodní žluté fázi posunul na osmé místo, ale po vlastním pistopu spadl na nižší příčky a přestože disponoval měkkými pneumatikami, předjíždět soupeře mu nešlo. Před závěrečným pitstopem držel 12. místo, ale poté spadl na 19. příčku a jen díky chybě Simony de Silvestro poskočil o jeden stupínek nahoru. (als)

Ukvapený Scott Dixon Scott Dixon dokončil třetí závod série IZOD IndyCar na druhém místě, ale s výsledkem spokojen nebyl, cítil, že mohl vyhrát. Dvojnásobný šampión série z let 2003 a 2008 startoval z pátého místa. V momentě vyvěšení zelených vlajek již držel čtvrté místo, což pravidla zakazují. Každý jezdec musí držet svou pozici a teprve po protnutí startovní / cílové čáry má dovoleno předjíždět. Jenže Dixon už před čárou okupoval čtvrtou příčku a do první zatáčky najížděl jako třetí. Jeho počínání se samozřejmě nelíbilo komisařům, kteří mu poručili pustit dva vozy před sebe. Nicméně Dixon s jejich rozhodnutím nesouhlasil. Podle něj bylo všechno v pořádku. Naopak obvinil Willa Powera, jenž startoval jako první. Dixon byl přesvědčen, že Power měl příliš pomalý start. „Bylo to poprvé v životě, kdy jsem odstartoval do závodu na první převodový stupeň,“ narážel Dixon na pomalého Powera. (als) DIXON SE MĚL NEJPRVE PODÍVAT NA OPAKOVANÝ ZÁZNAM

- 72 -


BARBER MOTORSPORTS PARK

J K V e r na y p o d r uhé Druhý podnik série Firestone Indy Lights na neznámé dráze okořinilo několik nových tváří. Vládcem okruhu Barber Motorsports Park se stal Francouz JK Vernay a podobně jako v St. Petersburgu převzal trofej pro vítěze. Tentokrát mu cestu za druhým prvenstvím v roce znepříjemnil Charlie Kimball. V období mezi závody v St. Petersburgu a Barberu došlo v Indy Lights k několika změnám v jezdeckém poli. O místo ve stáji Team E přišel druhý z floridského závodu Jan Heylen. U Walker Racing nahradil Američana Johnatana Summertona Brit Dan Clark (roku 2006 jezdil v Champ Cars u týmu HVM, následující ročník u stejné stáje, to se ale jmenovala Minardi Team USA. Jeho maximem je druhé místo z Road America ze sezóny 2007). Kromě této změny přibyla nová stáj Team PBIR s vozem pro Američana LeDuca a Ira Quinna. Pole position si vyjel vítěz předchozího závodu Francouz Vernay, ale okamžitě po startu se přes něj přehnal z druhého místa startující Američan Charlie Kim-

ball. Nádherný souboj o třetí až páté místo předváděli Saavedra, Plowman a Hinchcliffe. Na konci prvního kola ovšem přišel od ředitelství závodu příkaz, aby Kimball pustil Vernaye před sebe, neboť jej předjel ještě před startem. V prvním kole skončil závod pro Carmen Jordu. Španělská závodnice dostala hodiny a ze závodu odstoupila. Restart nic nového nepřinesl, dále pokračoval souboj Saavedry, Plowmana a Hinchcliffa. Vernay a Kimball bojovali o první místo, ale Francouz si svou pozici hlídal. Pěkný souboj se odehrával i na zadních pozicích. James Winslow předjel při nájezdu na cílovou rovinku Gustava Yacamána, ale náladu jim zkazil za nimi je-

doucí Dan Clark, kterému se oba konkurenty podařilo předjet. Další v pořadí Junior Strous se protáhl alespoň před Yacamána a do souboje se dokázal přimíchat i pátý vůz řízený Philipem Majorem. Clark se od skupiny dokázal záhy odpoutat, smazat náskok před ním jedoucího Nialla Quinna a předjet jej. Mezitím si čtveřice Winslow, Strous, Yacamán a Major mezi sebou vyměňovala pozice. Celou situaci ještě zdramatizovala žlutá fáze, kterou způsobila technická porucha na voze Rodriga Barbosy ve 24. kole. Vernay po restartu uhájil první místo před Kimballem a vyhrál druhý závod v řadě. Třetí místo připadlo Saavedrovi, Plowman dojel čtvrtý a TOP5 uzavřel James Hinchcliffe. (vb)

VÝSLEDKY poz.

jezdec

tým

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17.

JK Vernay Charlie Kimball Sebastian Saaverda Martion Plowman James Hinchcliffe Stefan Wilson Dan Clarke Junior Strous Gustavo Yacaman Philip Major Nic LeDuc Pippa Mann Adrian Campos Jr. Niall Quinn James Winslow Rodrigo Barbosa Carmen Jorda

Sam Schmidt Motorsports AFS Racing / Andretti Autosport Bryan Herta Autosport AFS Racing / Andretti Autosport Team Moore Racing Bryan Herta Autosport Walker Racing HVM Racing Cape Motorsports with Wayne Taylor Racing Sam Schmidt Motorsports Team PBIR Sam Schmidt Motorsports Team Moore Racing Team PBIR Sam Schmidt Motorsports PDM Racing Andersen Racing

# 7 #26 #29 #27 # 2 #28 #40 # 8 #10 #49 #35 #11 #22 #37 #77 #18 # 4

odstup 40 kol + 1.1542 + 5.7970 + 9.0794 + 10.2297 + 12.4102 + 13.2978 + 20.4202 + 26.3584 + 27.5869 + 36.4211 + 40.0210 + 40.2672 + 1:08.9775 + 1 kolo technika nehoda

PRŮBĚŽNÉ POŘADÍ TOP10 2/13 1. JK VERNAY

106

2. CHARLIE KIMBALL

72

3. STEFAN WILSON

63

4. MARTIN PLOWMAN

60

5. SEBASTIOAN SAAVEDRA

53

6. GUSTAVO YACAMAN

52

7. JUNIOR STROUS

44

8. JAMES WINSLOW

41

9. JAN HEYLEN

40

10. PHILIP MAJOR

36

- 73 -


štědrý sponzor Syn trojnásobného šampióna IndyCar Bobbyho Rahala prodloužil spolupráci se stájí Sarah Fisher Racing o závod v Long Beach. Původně se Rahal a Fisher dohodli na podnicích v St. Peterburgu a na okruhu Barber Motorsports Park, pak ale našli společnou cestu i na západní pobřeží USA. Podnik v St. Petersburgu zvládl Rahal na výbornou, jeho deváté místo bylo pro maličkou stáj úspěchem. Výsledek na okruhu Barber Motorsports Park mu úsměv na tváři nevykouzlil, proto odjížděl do Long Beach motivován rozloučit se s týmem co nejlepším výkonem. „Díky našim sponzorům Dollar General a Direct Supply máme příležitost poprvé absolvovat závod v uli-

cích Long Beach,“ shrnula před závodním víkendem Sarah Fisher, která má se sponzory, zejména pak Dollar General, velmi kladné vztahy. „Jsem hrdá na to, že jsme dokázali uskutečnit další dohodu v tak krátkém čase,“ zakončila Fisher. „Jsem rád, že pokračujeme i v Long Beach,“ neskrýval své nadšení Rahal. „Jde o jeden z nejlepších motoristických podniků a já

se stanu jeho součástí.“ Graham Rahal čekal na svůj čtvrtý start v Long Beach, nejlépe se mu dařilo při debutu v roce 2007, kdy dojel na osmém místě. Jenže po Long Beach jeho setrvání u Fisher končilo. „Máme napjatý stav,“ reagovala na případnou spolupráci během závodu Indianapolis 500. „Je to správné rozhodnutí, ne(als) chtěla bych nasadit třetí vůz a nemít na něj lidi.“

PRŮBĚŽNÉ POŘADÍ TOP20 3/17 1. WILL POWER

136

2. HELIO CASTRONEVES

104 94

4. JUSTIN WILSON

85

5. SCOTT DIXON

80

▲ 6

6. RYAN BRISCOE

79

▲ 1

7. RYAN HUNTER-REAY

77

▼ 6

8. RAPHAEL MATOS

72

▼ 3

9. TONY KANAAN

64

▲ 3

10. VITOR MEIRA

62

▼ 2

11. MARCO ANDRETTI

62

▲ 6

12. DAN WHELDON

61

▼ 3

13. ALEX TAGLIANI

60

14. MIKE CONWAY

58

15. DANICA PATRICK

53

▼ 5

16. E. J. VISO

45

▼ 1

17. HIDEKI MUTOH

43

▲ 2

18. MARIO ROMANCINI

42

▼ 2

19. MARIO MORAES

41

▲ 2

20. SIMONA DE SILVESTRO

40

▼ 1

(als)

Aleš Sirný

GRAHAM RAHAL DOSTAL PŘÍLEŽITOST I V LONG BEACH

Tracyho útok na trofej Borg-Warner Kanadský pilot uzavřel dohodu s týmem KV Racing Technology a s jeho podporou měl nastoupit do 94. ročníku závodu Indianapolis 500. Oznámil to během tiskové konference před kvalifikací na závod v ulicích Long Beach. Stáj KV Racing Technology si nabrala opravdu velké sousto, k základní trojici E.J. Viso, Takuma Sato a Mario Moraes se dočasně připojil Paul Tracy. První tři jmenovaní měli podepsanou smlouvu na celou sezónu, naopak Tracy už třetím rokem marně hledal stálé angažmá. Od sjednocení série IndyCar a CCWS startuje v Indianapolisu, k tomu přidává i domácí závody na kanadské půdě, ale jinak zůstává až na pár výjimek doma.V Long Beach potvrdil jen Indianapolis, o závodech v Edmontonu a Torontu nehovořil. „Během své kariéry jsem vyhrál závody a šampionát, akorát mi chybí vítězství v Indy,“ narážel Tracy na svůj poslední cíl dlouholeté kariéry. Vždyť v Indianapolisu se poprvé představil v roce 1992, přesně o deset let později dojel kontroverzně druhý za Castronevesem. „V Indianapolisu mám nedokončenou práci, s týmem jako KV Racing Technology cítím, že mé šance jsou velké,“ pokračoval Tracy. Spolumajitel stáje a šampión série CART z roku 1996 Jimmy Vasser nepochyboval o Tracyho dovednostech. „Už loni si vedl výborně. Věřím, že je kandidátem na vítězství.“ Vasser zároveň vyvrátil spekulace o vlastním návratu do kokpitu monopostu, resp. o startu na Indianapolis 500. Vasser a druhý spolumajitel stáje Kevin Kalkhoven na toto téma pouze vtipkovali. „Viděli jste Jimmyho boky? Jimmy se sice vlezl do Toyoty a v Long Beach absolvoval exhibiční závod celebrit, ale teď už sedí doma na pohovce, tam patří,“ žertoval Kalkhoven. (als)

- 74 -

▲ 4

3. DARIO FRANCHITTI

Vyváženost kalendáře je pro fanoušky série nesmírně důležitá. Dobrá, okruhy jsou na tom o jeden závod lépe, ale v 17dílném seriálu to nešlo rozdělit přesně půl na půl. Budoucnost série nyní (mimo jiné) závisí na zachování rovnováhy. Bohužel finanční potenciál v sobě uchovávají převážně městské okruhy, naopak ovály strádají. Co takhle zkusit kombinaci oválu a okruhu? Narážím tím na fakt, že prezident Daytona Speedway Robin Braig chystal rekonstrukci areálu včetně výměny povrchu tratě. Na tiskové konferenci se ho novináři ptali na přínos nového povrchu. „Přínos je očividný – hladší dráha, která otevírá Daytoně dveře k diskuzi s Indy Racing League.“ Co to? Že by se v budoucnu mohlo IRL podívat do mekky NASCAR stejně jako to NASCAR udělalo v roce 1994 v Indianapolisu? Nezapomeňme, že série IndyCar do Daytony zavítala už v roce 2006. Tehdy na kombinované verzi oválu a okruhu probíhalo předsezónní testování. Pustit monoposty na ovál by bylo zdraví nebezpečné, o tom žádná. Ovšem kombinovaná dráha, kterou známe např. ze závodu Rolex 24 hours of Daytona, by mohla být re- l ativně dobrým kompromisem mezi příznivci okruhového a oválového závodění. Ačkoliv, ruku na srdce, půjde vyloženě o okruh, nikoliv ovál.


JAK TO VIDĚL...

New Ki d i n I Z O D I n d yCar Člen bývalé chlapecké kapely New Kids On The Block, herec a producent Mark Wahlberg se stal dvorním maršálem čtvrtého podniku sezóny v ulicích Long Beach.

Ryan Briscoe

Absolvovali jsme další perfektní víkend. Start týmu Penske do nové sezóny byl neuvěřitelný – vítězství v úvodních třech závodech. Helio závodil chytře a strategie mu nahrála do karet. Skvělý výsledek doplnil Will na čtvrtém místě a já skončil šestý, což znamenalo v pořadí třetí TOP10 pro všechny vozy. Rozhodně jsem si myslel, že můžeme vyhrát, minimálně dojet mezi prvními třemi. V Barberu jsme testovali a dařilo se nám, ale v kvalifikaci bylo těžké najít správné vyvážení monopostu. Nekvalifikovali jsme se dobře (9. místo), ale závod se vyvíjel pozitivně a nebýt poslední žluté fáze, mohli jsme dojet v TOP3, neboť několik jezdců muselo do boxů pro palivo. Hlavní je, že se nám podařilo získat důležité body do šampionátu a poskočili jsme na šesté místo v průběžném pořadí. Za Helia jsem byl rád, věděl jsem, jak moc chce vzít svou dceru na Victory lane. Přání si splnil už pár měsíců po jejím narození, musel to pro něj být mimořádný zážitek. Celkově byl víkend perfektní, okruh Barber Motorsports Park je dokonalý, má nádherné zázemí – v podstatě první třída. Počasí bylo výtečné, kromě čtvrtka, kdy spadlo trochu kapek. Na závod přišlo 50 000 fanoušků a bylo nádherné vidět jejich nadšení pro závody. Pro nás jako jezdce je vždy skvělé navštívit nové místo a předvést náš sport novým lidem. Paddock byl plný lidí a zdálo se, že všichni přítomní si víkend užili. Já osobně jsem byl rád, že z Austrálie přiletěli rodiče. Každý rok se snaží navštívit co nejvíce závodu a mít je u sebe je vždy skvělé. Zůstali i v Long Beach, pak se vrátili do Sydney, ale na Indianapolis 500 byli zpět. Strávili jsme společný čas v centru Birgminghamu a musím řici, že je to velmi pěkné a přátelské město. Brával jsem mámu s tátou do restaurace Highlands Bar and Grill. Akorát jsem si na víkend zapomněl vzít více oblečení, takže první dva dny jsem strávil ve stejných kalhotách a tričku. V žádném případě jsem se v restauraci nechtěl objevit potřetí za sebou ve stejném oblečení, tak jsem se šli najíst jinam, kde nás nikdo neznal. Má žena Nicole přijela v neděli. Do soboty byla v Phoenixu na závodech NASCAR, kde pracuje pro ESPN.

Reprezentovat IZOD IndyCar hollywoodskou tváří byl od vedení série a IZOD výborný tah, Wahlberg byl nakonec ze závodů natolik nadšený, že přijal pozvánku na Indianapolis 500. Tam se setkal s dalšími osobnostmi závodního i zábavního průmyslu. Dokonce tam dostal možnost usednout do dvousedadlového vozu řízeném Michaelem Andrettim. Wahlberg tak absolvoval startovní proceduru na vlastní kůži. S

Andrettim jezdil za pace carem, posléze se zařadil na konec startovního pole, které zvýšilo rychlost a začalo se řadit do formace před startem závodu. Andretti s Waglbergem zajeli do boxů po vyvěšení zelených vlajek. Na filmovém plátně se Wahlberg poprvé představil ve filmu Vzbuďte se, vojáci!, pak následovaly o něco úspěšnější kousky jako Hříšné noci, Tři králové, Skrytá identita či Nepřemožitelný. (als)

MARKUS WAGLBERG

Přípravy na 500 mil v Indianapolisu doznaly podstatných změn Snaha ušetřit náklady týmů a diváků motivovala IRL změnit program perly celého seriálu, závodu Indianapolis 500. Tradiční dvouvíkendovou kvalifikaci nahradil dvoudenní program, během kterého se všech 33 jezdců mělo kvalifikovat do závodu. Se změnou přišlo vedení IRL před závodem v Long Beach, novináři a fanoušci měli dost času diskutovat o správnosti zkrácení dlouhého programu. Program na Indianapolis Motor Speedway měl být zahájen v sobotu 15. května a pokračovat celý týden. Druhý víkend byl vyhrazen kvalifikacím o 1. – 24. pozice, posléze 25. – 33. pozice, kdy nekvalifikovaní jezdci měli poslední šanci připravit o místo na roštu někoho z kvalifikovaných. První den kvalifikace, určující jezdce na pole position, taktéž prošel revolucí. Kromě toho, že se místo původních 11 jezdců mělo kvalifikovat 24, byla celá kvalifikace rozdělena na dvě části. Vedení IRL připravilo boj na dvou frontách: dostat vůz mezi

prvních 24. a mít jistotu místa v závodě, pak dostat vůz do první devítky a postoupit do závěrečného rozstřelu. Jezdci mají k dispozici klasicky tři pokusy (počítá se, i když svůj kvalifikační pokus nedokončil). Pokud se chtějí kvalifikovat, musí odvolat svůj čas, když pak dosáhnou horšího, počítá se jim ten horší. Rozstřel mezi první devítkou začíná na základě volby jezdců, tzn. kolikátí chtějí v rozstřelu jet. Dostanou novou sadu pneumatik a čeká je nový kvalifikační pokus. Mají možnost své pokusy opakovat, dokud nevyprší časový limit, v této části se časy neodvolávají, takže se jezdci mohou pouze zlepšit. Novinkou byla i bodová bonifikace. Doposud

dostával jeden bod pouze vítěz kvalifikace, ale pro Indianapolis nově platilo 15 bodů pro vítěze, druhý pilot získal 13 bodů, třetí 12 bodů až po devátého muže, který obdržel 6 bodů. Pozice 10 až 24 byly ohodnoceny na čtyři body, zbytek startovního pole obdržel tři body. Nezapomnělo se i na finanční odměnu, na vítěze kvalifikace čekalo 175 000 dolarů, druhý v pořadí inkasoval 75 000 dolarů a na třetí příčce činila odměna 50 000 dolarů. (vb)

ZDROJ: SpeedTV - 75 -


4. TOYOTA GP OF LONG BEACH Streets of Long Beach

R y a n H u n t e r - R e a y u z a vř e l d l o u h ý p ů s t Téměř dva roky čekala stáj Andretti Autosport na další prvenství, smůlu prolomil Hunter-Reay. Jako mladík sledoval závody v ulicích Long Beach v televizi. Obdivoval tehdejší hvězdy amerického motosportu a snil, že jednou bude stát na nejvyšším stupínku jako Michael Andretti, kterého viděl při první návštěvě závodu. Od té doby uběhlo několik let a Ryan Hunter -Reay svůj tajný sen prožil ve skutečnosti. „Byl to nejzábavnější závod, co jsem zažil, vůz se naprosto bezchybně ovládal,“ řekl spokojeně vítěz 36. ročníku Grand Prix of Long Beach. Své první vítězství sérii v IZOD IndyCar oslavil ve Watkins Glenu roku 2008, tehdy premiérový triumf věnoval své mámě, které byla diagnostikována rakovina. U druhého prvenství svého syna již být nemohla. „Máma je tam někde,“ ukazoval Hunter-Reay prstem vzhůru. „Nedávno nás opustila a tento závod je pro ni. Během poslední pár kol jsem si v kokpitu říkal 'To je pro tebe, mami.'“ Závodu v prvních chvílích dominoval Will Power, jenž získal čtvrté pole position z dosavadních čtyř pokusů. Zpočátku diktoval tempo, ačkoliv Hunter-Reay nepolevoval a visel Powerovi za zadním křídlem. Zpovzdálí je sledoval Justin Wilson. Vypadalo to, že Power míří za třetím prvenstvím roku a pokud by nezasáhla vyšší moc, Hunter-Reay by ho stěží porazil. Neviditelná ruka osudu zasáhla v 18. kole v poslední zatáčce. Při akceleraci Power náhle zpomalil, ať mačkal poloautomatickou převodovku jakkoliv, zůstával zařazený první převodový stupeň. Hunter-Reay se kolem zpomalujícího Powera prosmýknul a měl vyhráno – relativně řečeno, ještě na něj čekalo 67 kol. Zbývající vzdálenost však zvládl na výbornou, ulicemi Long Beach projížděl strojovou přesností a přestože na něj určitou chvíli tlačil druhý Wilson, chyb se nedopustil. „Měl jsem dobrý rytmus a jízdu si užíval. Byl to náš závod,“ popisoval Hunter-Reay. Nejrizikovější moment nastal při předjíždění o kolo zpět jedoucího Alexe Lloyda. Nadějný Brit, jenž v úvodu sezóny zůstával daleko za očekáváním, nechtěl prodat svou kůži lacino. Ačkoliv měl Hunter-Reaye pustit, držel ho skálopevně za sebou. Ztrátou jednoho kola na vedoucího muže by se připravil o boj o lepší pozici. Zástupce stáje Andretti Autosport tak dlouho nechával za sebou a doufal, že co nevidět do závodu promluví žlutá fáze. Nestalo se tak a Lloyd „boj“ s Hunter-Reayem prohrál. Mezitím se na ústřední dvojici dotáhl Wilson a zpozoroval, že předjetí Lloyda nebude jednoduchou záležitostí. Proto se okamžitě pustil do útoku a v osmé zatáčce nasadil na předjetí. Jenže Lloyd mu doslova přibouchl dveře před nosem a svým pravým zadním kolem poškodil Wilso-

- 76 -

novi přední přítlačné křídlo. „Jsem velmi zklamaný, Alex byl o kolo pozadu a několikrát málem kolidoval s Ryanem,“ uvedl rozhořčeně Wilson. „Když se přes něj Ryan dostal, snažil jsem se ho předjet já, ale nenechal mi místo. I když nemáte v úmyslu uhnout vedoucím jezdcům, musíte nechat v zatáčce trochu místa, aby se protivník stáhnul,“ pokračoval Wilson, který spadl výměnou křídla na třetí místo, naštěstí měl těsně před regulérním pitstopem, takže výraznou časovou ztrátou nenabral. Na druhé místo se postoupil Will Power, jehož převodovka se po pár vteřinách vzpamatovala a do cíle fungovala bezproblémově. Jediná žlutá fáze v závěru závodu seskupila startovní pole a Wilson ucítil šanci postoupit minimálně o jedno místo kupředu. Na dlouhé rovince nasadil na předjetí a v první zatáčce Powera vybrzdil. Australan nestihl zareagovat a na Wilsona pomalu ztrácel. „Pořád jsme na čele tabulky a to je k vítězství v šampionátu důležité,“ mínil po závodě Power. „Nevím co se stalo s převodovkou, ale doufám, že se to nebude opakovat“ Vítězství mělo sladkou příchuť nejen pro Hunter-Reaye, ale i pro celý tým Andretti Autosports a Michaela Andrettiho, který během víkendu vstoupil do síně slávy Long Beach Motorsports. Stáj Andretti Autosport totiž naposledy vyhrála v červnu roku 2008 v Richmondu. Tehdy za volantem seděl Tony Kanaan, pro nějž to bylo zatím poslední vítězství. „Miluji tohle místo,“ přiznal Andretti. „Právě zde jsem získal své první vítězství jako jezdec (1986) i jako majitel stáje.“ Andretti triumfoval v Long Beach dvakrát, jeho otci Mariovi se to povedlo čtyřikrát přičemž jednou za volantem Lotusu 78 F1. Absolutním rekordmanem je Al Unser Jr., který dominoval v letech 1988 – 1991 a pak 1994 – 1995. „Tento závod pro mě znamená mnoho,“ usmíval se Hunter-Reay na novináře po projetí cílem. „Je to Indy 500 městských okruhů. Poprvé jsem zde byl v roce 1986 a stal se svědkem vítězství Michaela Andrettiho. Poprvé jsem zde absolvoval závod série Atlantic a Champ Cars.“ A aby toho nebylo málo, před šesti lety v Long Beach potkal svou budoucí snoubenku Beccy Gordon, sestru Robbyho Gordona. Vítězství 29letého Hunter-Reaye bylo po velmi dlouhé době ryze americkým úspěchem, navíc v barvách hlavního sponzora série. Zajímavostí je, že posledním vítězem s americkou národností byl opět Hunter-Reay v roce 2008. O jeho talentu není pochyb, patří mezi ty nejlepší piloty, co série IZOD IndyCar nabízí a s kvalitním vybavením dokáže bojovat

1. TRÉNINK 1. #12 Will Power

1:11.4039

2. TRÉNINK 1. #37 Ryan Hunter-Reay

1:10.6346

3. TRÉNINK 1. #12 Will Power

1:09.9597

4. TRÉNINK 1. # 9 Scott Dixon

1:10.6794

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24. 25.

#12 #37 #22 # 3 # 6 #11 #77 # 9 #26 # 4 #06 #10 #78 #14 #32 #24 # 8 # 2 # 5 # 7 #19 #67 #34 #36 #18

KVALIFIKACE Will Power Ryan Hunter-Reay Justin Wilson Helio Castroneves Ryan Briscoe Tony Kanaan Alex Tagliani Scott Dixon Marco Andretti Dan Wheldon Hideki Mutoh Dario Franchitti Simona De Silvestro Vitor Meira Mario Moraes Mike Conway E.J. Viso Raphael Matos Takuma Sato Danica Patrick Alex Lloyd Graham Rahal Mario Romancini Bertrand Baguette Milka Duno

1:09.3185 1:09.7506 1:09.7939 1:09.8470 1:10.0255 1:10.1618 1:09.7830 1:09.9688 1:10.1760 1:10.2574 1:10.2730 1:10.3358 1:10.3722 1:10.4259 1:10.5093 1:10.4586 1:10.5991 1:10.5068 1:10.7000 1:10.5503 1:10.8003 1:10.7722 1:10.9914 1:11.4345 -

o prvenství, o titul bohužel ne, protože IZOD podepsalo smlouvu s Andretti Autosport jen na několik závodů a HunterReay se tak ocitl v podobné situaci jako v roce 2009 Will Power. Po Long Beach možná začali šéfové IZOD přehodnocovat strategii dotací pro Andretti Autosport, každopádně v tu chvíli měl Hunter-Reay zajištěné angažmá jen po Indianapolis 500. Ryan Hunter-Reay si víkend v Long Beach zpestřil ještě jednou závodní sérii. V sobotu na něj čekal podnik série ALMS. „Asi jsem ze staré školy. Raději budu závodit než dělat cokoliv jiného, proto jsem nabídku přijal,“ těšil se Hunter-Reay na sobotní podvečerní závod. To ale nevěděl, že se do vozu kategorie LMPC posadí jen v trénincích a kvalifikaci. Tým Level 5 Motorsport stál před ožehavým problémem, na start přihlásil dva automobily, ale k dispozici měl jen tři jezdce. Ono by nešlo o nic závažného, kdyby vedení série po úvodním podniku v Sebringu nezměnilo pravidla ohledně střídání jezdců. Konkrétně ve 100 minutovém závodě v Long Beach byl minimální čas jezdce za volantem 30 minut a maximální 70 minut. „Strašně se to zkomplikovalo,“ přiznal týmový manažer David Stone. „Měli bychom jen pár minut na výměnu jezdců mezi dvěma vozy. Jenže kdyby se pitlane zavřela nebo v nevhodnou chvíli vyjel pace car, plán by nevyšel,“ upřesnil Stone. Vůz HunterReaye proto do závodu nenastoupil, s výrazem zklamání sledoval klání z boxu a těšil se na neděli. ■ (als)


1. kolo: START. Power vede startovní pole do první zatáčky, Kanaan na rovince předjíždí dva vozy. 2. kolo: Na první místě je Power, za ním jedou Hunter-Reay a Wilson. Tagliani a Andretti svádí těsný boj o devátou pozici. 6. kolo: Patrick startovala z 20. pozice, kterou drží i v šestém kole. 7. kolo: Duno ztrácí na vedoucího Powera 47 vteřin. 10. kolo: Hunter-Reay se drží Powera v rozmezí jedné vteřiny. 12. kolo: Duno je předjeta vedoucí skupinkou. 14. kolo: Duno zastavuje u mechaniků a končí v závodě. 15. kolo: Na chvost startovního pole se posouvá nováček Baguette, který ztrácí 29 vteřin. 18. kolo: Power při výjezdu z poslední zatáčky rapidně zpomaluje, snaží se zařadit vyšší převodový stupeň. Po pár vteřinách se rozjíždí a padá na třetí místo. Mezitím Briscoe předjíždí pátého Castronevese. 20. kolo: Hunter-Reay má před Wilsonem náskok 1.5 vteřiny. 24. kolo: Na pitlane se objevují první jezdci, palivo doplňují Patrick, Matos a De Silvestro. 26. kolo: U mechaniků jsou Franchitti a Sato. 27. kolo: I na druhého Wilsona přichází řada. 28. kolo: První Hunter-Reay je v boxech, Power přebírá vedení. 30. kolo: Power, Briscoe a Tagliani jsou u mechaniků. 31. kolo: Po úvodních zastávkách je pořadí: Hunter-Reay, Wilson, Power, Kanaan a Briscoe. 32. kolo: Kanaan a Briscoe bojují o pozice. Briscoe útočí, ale Kanaan vrací předjetí zpět. 46. kolo: Tagliani má technické potíže a v boxech odstupuje ze závodu. 48. kolo: Hunter-Reay se snaží předjet opozdilce Lloyda, ten se ale brání. Mezitím je dotahuje Wilson. 53. kolo: Hunter-Reay se konečně dostává před Lloyda. O to samé se pokouší Wilson, ale Lloyd mu nenechává místo a Wilson si o něj láme přední přítlačné křídlo. Wilson musí do boxů. 55. kolo: Vede Hunter-Reay, Power, Kanaan, Dixon a Castroneves. 59. kolo: Čelo startovního pole má za sebou zastávky v boxech. 60. kolo: PACE CAR. Romancini se snaží předjet Rahala, ale v zatáčce brzdí příliš pozdě a oba vyřazuje ze závodu. 65. kolo: Pořadí na prvních pěti místech je Hunter-Reay, Power, Wilson, Dixon a Kanaan. 66. kolo: RESTART. Závodníci drží svou stopu. 67. kolo: Wilson nasazuje na předjetí a Powera v první zatáčce udolává. 68. kolo: Hunter-Reay vede před Wilsonem o tři vteřiny. 72. kolo: Hunter-Reay má náskok šest vteřin a s přehledem kontroluje závod. 84. kolo: Hunter-Reay zvolňuje tempo. Ví, že prvenství je jeho. 85. kolo: BÍLÁ. Ryan Hunter-Reay vyhrává podnik Toyota Grand Prix of Long Beach s náskokem 5.6031 vteřiny.

poz. 1. #37 2. #22 3. #12 4. # 9 5. #11 6. #32 7. # 3 8. # 6 9. # 4 10. #24 11. #14 12. #10 13. #06 14. #26 15. # 8 16. # 7 17. #78 18. # 5 19. #19 20. # 2 21. #77 22. #67 23. #34 24. #36 25. #18

jezdec Ryan Hunter-Reay Justin Wilson Will Power Scott Dixon Tony Kanaan Mario Moraes Helio Castroneves Ryan Briscoe Dan Wheldon Mike Conway Vitor Meira Dario Franchitti Hideki Mutoh Marco Andretti E. J. Viso Danica Patrick Simona De Silvestro Takuma Sato Alex Lloyd Raphael Matos Alex Tagliani Graham Rahal Mario Romancini Bertrand Baguette Milka Duno

VÝSLEDKY tým Andretti Autosport Dreyer & Reinbold Racing Team Penske Target Chip Ganassi Racing Andretti Autosport KV Racing Technology Team Penske Team Penske Panther Racing Dreyer & Reinbold Racing AJ Foyt Racing Target Chip Ganassi Racing Newman/Haas/ Racing Andretti Autosport KV Racing Technology Andretti Autosport Team Stargate Worlds / HVM KV Racing Technology Dale Coyne Racing De Ferran Luczo Dragon Racing FAZZT Race Team Sarah Fisher Racing Conquest Racing Conquest Racing Dale Coyne Racing

+ + + + + + + + + + + + + + + + + + +

TOYOTA GRAND PRIX OF LONG BEACH Datum: 18.4. 2010 Počet kol: 85 kol Odjetá vzdálenost: 167 mil Žluté fáze: 1 Čas závodu: 1:47:12 Změny ve vedení: 6x, 3 jezdci Nejrychlejší kolo: 1:10.5537 - Ryan Hunter-Reay

STREETS OF LONG BEACH

Délka okruhu: 1.968 mil Otevřeno: 1975 www.gplb.com P ŘE DCHO Z Í V Í T Ě Z O V É 2009 - Dario Franchitti 2008 - Will Power 2007 - Sebastien Bourdais 2006 - Sebastien Bourdais 2005 - Sebastien Bourdais

Okruh v ulicích kalifornského Long Beach si vysloužil přezdívku „Americké Monako“ a stejně jako to evropské v kalendáři formule 1, je perlou, a společně s Indianapolisem, nejvýznamnější tratí v kalendáři amerických formulí, byť dvanáct let byly tyto tratě rozděleny a každá byla perlou jiné série. V roce 2009 však poprvé od roku 1995 zavítala do Long Beach špička toho, co se v současné době v Americe prohání ve formulích. Za nápadem pořádat v Long Beach formulové závody stála snaha nalákat do města další návštěvníky. Hlavní podnět k motoristickým podnikům dal tehdy místní podnikatel v oblasti cestovního ruchu Chris Pook. První závod formulí F5000 uspořádal v roce 1975, ale hned další rok přivedl do města dokonce formuli 1. Osm závodů v ulicích města vyhrávali jen ti nejlepší z nejlepších – Niky Lauda, Gilles Villeneuve, Nelson Piquet a místní hrdina Mario Andretti. Když ale začala skřípat spolupráce s formulí 1, nebál se Pook nahradit ji stále populárnějším šampionátem CART. Série poprvé zavítala do ulic Long Beach v roce 1984, z vítězství se radoval Mario Andretti, později dokázal přidat ještě další dvě. Ale nejvíce vítězství má na svém kontě Al Unser, Jr. – celkem šest. Čtyřnásobným vítězem je Paul Tracy. Sébastien Bourdais vyhrál třikrát. V 90. letech pořadatelé částečně změnili využívanou trať. Opticky okruh zeštíhlel, v původní verzi byla protilehlá rovinka umístěna až o ulici dál na Ocean Boulevard, dnes je na uliodstup kola na čele posun ci Seaside Way. Zkrátila 85 kol 64 ▲ 1 se cílová rovinka a to na 5.6031 0 ▲ 1 obou stranách. Po startu 8.5864 19 ▼ 2 přibyla atraktivní tech10.6287 2 ▲ 4 nická pasáž kolem fontá11.7732 0 ▲ 1 ny. Když jsou vozy 16.5171 0 ▲ 9 zabírány v tomto úseku, v 16.8928 0 ▼ 3 pozadí za nimi kotví 18.2214 0 ▼ 3 slavná RMS Queen Mary. 19.4575 0 ▲ 1 19.9307 0 ▲ 6 Ze současných ak27.4005 0 ▲ 3 tivních jezdců vyhráli v 28.1352 0 Long Beach Helio Castro28.6037 0 ▼ 1 neves (2001), Will Power 30.0120 0 ▼ 5 (2008) a Dario Franchitti 31.6182 0 ▲ 2 (2009). Dalším jezdcům 32.1804 0 ▲ 4 se to povedlo v juniors33.1652 0 ▼ 4 kých kategoriích, ve For1 kolo 0 ▲ 1 muli Atlantic vyhráli Alex 1 kolo 0 ▲ 2 Tagliani (1997 a 1999), 1 kolo 0 ▼ 2 Raphael Matos (2007) a technika 0 ▼ 14 Simona De Silvestro nehoda 0 (2009). V Indy Lights pak nehoda 0 také Scott Dixon (2000) a technika 0 řízení 0 znovu Helio Castroneves (1997). (vb) - 77 -


Danica Patrick marně hledala výkonnost

DANICE PATRICK SE NA OKRUZÍCH NEDAŘILO

Hvězda série a tahoun fanoušků upadla po úvodu sezóny do šedivého průměru startovního pole. Danica Patrick zhodnotila úvodní čtyři závody jako nevydařené. „Co mám dělat? Mám si stěžovat, že pár měsíců závodíme na okruzích?“ reagovala Patrick na otázky ohledně své slabé výkonnosti. „Máme tady hodně vynikajících pilotů a tratě jsou velmi náročné.“ Abychom to shrnuli, v Sao Paulu skončila na 15. místě, v St. Petersburgu dojela sedmá, na okruhu Barber Motorsports Park projela cílem na 19. pozici, v Long Beach byla klasifikována na 16. příčce. „Závod byl hodně náročný a výsledek neodráží usilovnou práci našeho týmu,“ komentovala Patrick své počínání v Long Beach. „Celý víkend byl hodně frustrující, ale jsem ráda, Ryan vyhrál závod,“ řekla kolegiálně Patrick. Zatímco v předchozích letech byla ohniskem zájmu všech médií, po úvodní části sezóny dostávala v televizích jen minimální prostor. Proč ale postrádala rychlost, když předtím byla na okruzích relativně úspěšná? „Kdybych věděla co napravit, abych jezdila rychleji, udělám to,“ reagovala bezútěšně. „Není pravda, že bych nic nedělala. Studuji data, sleduji záběry z vozu, kontroluji nastavení šasi, přemýšlím o mém jezdeckém stylu, dělám spoustu věcí, ale není to jednoduché.“ (als)

Kd e ž e lo ň s k é s n ě h y js o u ? Stáj Dale Coyne Racing v roce 2009 zářila, s Justinem Wilsonem za volantem získala první vítězství od založení v roce 1985 a celkově prožila velmi úspěšnou sezónu. V roce 2010 měla k dispozici dva piloty, ale ani jeden z nich nedokázal v prvních čtyřech závodech oslnit, nebo přinejmenším předvést solidní výkon. Alex Lloyd je šampiónem Indy Lights z roku 2007. Ve své vítězné sezóně deklasoval konkurenci a ani druhý v pořadí Hideki Mutoh se s ním nemohl měřit. O tři roky později konečně dostal šanci absolvovat celou sezónu série IZOD IndyCar, ale prozatím ho na dráze nešlo téměř vidět. Teprve v Long Beach upoutal pozornost kamer, bohužel v negativním slova smyslu, kdy blokoval vedoucího jezdce a druhého v pořadí připravil o přední přítlačné křídlo. Alex Lloyd jezdil na posledních příčkách, v 26. kole ho dohnal první Ryan Hunter-Reay, ale Lloyd mu cestu dál znepříjemňoval. Za každou cenu chtěl zůstat v kole vedoucího pilota. Hunter-Reaye zdržoval, na něj se mezitím dotáhl druhý Justin Wilson. Lloyd pozdějšího vítěze nakonec pustil. „Když se Ryan dostal dostatečně blízko, pustil jsem ho. Na druhou stranu, chtěli jsme zůstat ve stejném kole jak první jezdec. Jednoduše nemůžete šlápnout na brzdu a pustit je,“ bránil se Lloyd. Hunter-Reay proklouzl, Wilson měl smůlu. „V další zatáčce zvolil vnitřní stopu, ale předním přítlačným křídlem narazil do mé zadní pneumatiky. Nemohl jsem jet po vnější stopě, byla velmi špinavá. Kdyby počkal jednu zatáčku, pustil bych ho. Měl by být trpělivější,“ hájil se Lloyd, který závod dokončil na 19. příčce. Wilson měl na celou situaci jiný názor, spolumajitel Dennis Reinbold běsnil v bo-

xech a od traťových komisařů se dožadoval spravedlnosti – bezúspěšně. Wilson nakonec dojel druhý, ale šlo princip. A co druhý pilot stáje Dale Coyne Racing, Chávezova chráněnkyně Milka Duno? Nic nového pod sluncem, na okruzích rapidně ztrácela a její rychlost byla srovnatelná s časy série Indy Lights. „Jsem velmi zklamaná, že jsme nezajeli výsledek, ve který jsme doufali,“ přiznala Duno. Jenže ona ani neměla šanci zajet jakýkoliv výsledek. V trénincích byla extrémně pomalá a sportovní ředitel IRL Brian Barnhardt ji zakázal nastoupit do kvalifikace, aby nepřekážela. Zároveň obdržela varování i ohledně nedělního závodu. Pokud by byla příliš pomalá, po desátém kole by ji Barnhardt odvolal. Uběhlo deset kol a Duno už ztrácela jedno kolo na vedoucího Powera, po třech kolech zastavila v boxech a ze závodu odstoupila. Na výsledkové listině se objevil jako důvod odstoupení již klasický „problém s řízením“. Po Long Beach následovala série oválových závodů, kde Duno tolik za konkurencí nezaostávala, ale posléze na ni čekaly další závody na okruzích. „Myslím, že se Milka a celý tým hodně naučili a získané zkušenosti pomohou v letním období závodů na okruzích,“ uvedl šéf stáje Dale Coyne, jehož komentář bylo po fiasku v Long Beach přinejmenším úsměvný. Její "konkurenceschopnosti" si začal všímat i Barnard. (als)

V čem je problém? Proč Dale Coyne nevyhodil Milku Duno, když od ní nemohl očekávat prakticky žádné výsledky? Byly v tom peníze. Duno sponzoruje venezuelská petrolejářská společnost Citgo. Šlo o velkou sumu a část z nich putovala i na provoz monopostu Alexe Lloyda, neboť americká skautská organizace nedokázala náklady na jeden vůz nepokrýt.

ALEX LLOYD ŽIL Z PENĚZ SPONZORA CITGO, PROTO MUSELA MILKA DUNO ZŮSTAT

- 78 -


STREETS OF LONG BEACH

Hi nc hc l i f f e v y s t ř í d a l V e r na y e V Long Beach měli diváci možnost vidět na nejvyšším stupínku jiného jezdce než Vernaye, jenž vyhrál úvodní dva závody sezóny. Ačkoliv druhý Kimball na Hinchcliffa tlačil, kanadského jezdce se mu předjet nepodařilo a tým Moore Racing mohl s l a v i t d r u h ý tr i u m f v s é r i i I n d y L i g h ts . Třetí podnik Indy Lights přinesl jen drobné změny ve startovním poli. Tým Andersen Racing nasadil vedle Carmen Jordy i Američana Joela Millera, pro kterého to byl debut v sérii. Miller strávil poslední dvě sezóny ve StarMazda, v roce 2008 se tam stal vicemistrem. Pokračoval také tým PBIR, který se poprvé představil v Alabamě. V jednom voze zůstal Ir Quinn, do druhého místo Američana LeDuca usedl estonský veterán Tonis Kasemets. Šestatřicetiletý pilot startoval v několika závodech v Champ Cars za tým Rocketsports v roce 2006. Pole position ukořistil Kanaďan Hinchcliffe. Vedoucího muže šampionátu Vernaye zradil fakt, že nejrychlejší kolo zajel v momentě, kdy byly vyvěšeny žluté

vlajky a tento kvalifikační pokus se mu nepočítal. Přesto se postavil do první řady vedle Hinchcliffa. Právě Vernay nahradil Hinchcliffa před sezónou ve voze číslo 7 stáje Sam Schmidt Motorsports. Po startu využil třetí Kimball toho, že první zatáčka je na levou ruku a protáhl se před Vernaye. Předjíždělo se především na cílové rovince, například Saavedra se dostal před Plowmana na čtvrté místo, ale Kimball na Hinchcliffa nenacházel recept. První zatáčka se dvakrát stala osudnou Rodrigovi Barbosovi. Pokaždé v ní dostal hodiny a způsobil krátkou žlutou fázi, nejdříve ve 14. kole, pak ve 31. kole. Hinchcliffův stájový kolega Adrian Campos Jr., se taktéž postaral o žlutou

fázi. Ve 34. kole nezvládl svůj monopost a v první zatáčce opřel vůz o bariéru z pneumatik. Za poslední žlutou fázi mohl Gustavo Yacaman, který havaroval ve druhé zatáčce. O tom, že Long Beach chyby neodpouští, se přesvědčili také Junior Strous a James Winslov, kteří závod kvůli drobným kolizím se svodidly nedokončili. Závodu dominoval Hinchcliffe, ani na chvíli nepustil na první místo nikoho jiného. Zajistil si první vítězství v Indy Lights a druhé pro Team Moore Racing. Kimball se díky manévru krátce po startu dostal na druhé místo, kde dojel také v Alabamě. Třetí Vernay znovu nechyběl na stupních vítězů, byť v Long Beach poprvé nevyhrál. (vb)

VÝSLEDKY poz.

jezdec

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18.

James Hinchcliffe Team Moore Racing 45 kol Charlie Kimball AFS Racing / Andretti Autosport + 0.8370 JK Vernay Sam Schmidt Motorsports + 1.2291 Sebastian Saavedra Bryan Herta Autosport + 2.9126 Martin Plowman AFS Racing / Andretti Autosport + 4.4735 Tonis Kasemets Team PBIR + 10.6758 Philip Major Sam Schmidt Motorsports + 11.8310 Pippa Mann Sam Schmidt Motorsports + 12.1563 Niall Quinn Team PBIR + 17.8399 Carmen Jorda Andersen Racing + 19.7201 Joel Miller Andersen Racing + 20.6453 James Winslow Sam Schmidt Motorsports nehoda Dan Clarke Walker Racing + 6 kol Gustavo Yacaman Cape Motorsport / Wayne Taylor Racing nehoda Adrian Campos Jr. Team Moore Racing nehoda Rodrigo Barbosa PDM Racing řízení Stefan Wilson Bryan Herta Autosport elektronika Junior Strous HVM Racing nehoda

# 2 #26 # 7 #29 #27 #35 #49 #11 #37 # 4 # 5 #77 #40 #10 #22 #18 #28 # 6

tým

odstup

PRŮBĚŽNÉ POŘADÍ TOP10 3/13 1. JK VERNAY

140

2. CHARLIE KIMBALL

112

3. JAMES HINCHCLIFFE

99

4. MARTIN PLOWMAN

90

5. SEBASTIOAN SAAVEDRA

85

6. STEFAN WILSON

76

7. GUSTAVO YACAMAN

68

8. PHILIP MAJOR

62

9. JAMES WINSLOW

59

10. PIPPA MANN

59

- 79 -


Série IZOD IndyCar začala odměňovat

krále oválů a okruhů Do šampionátu IZOD IndyCar byl zakomponován nový atraktivní prvek, vedle poháru pro šampióna jezdci začali bojovat o titul nejlepšího pilota na oválech a okruzích. Novinka byla představena před závodem na oválu Kansas Speedway. Detaily a podoba obou pohárů měly být představeny v průběhu sezóny. „Série nabízí jeden z nejnáročnějších kalendářů v motorsportu,“ uvedl výkonný ředitel IRL Randy Bernard. „Chceme rozlišit jezdecké umění a vedle titulu šampióna nabídnout pilotům i jiné poháry.“ Trofeje nesou jména bývalých šampiónů. Poháru pro nejlepšího jezdce na oválech propůjčil své jméno A. J. Foyt. Ocenění pro nejlepšího pilota na okruzích nese jméno další velké osobnosti - Maria Andrettiho, po něm se již nějakou chvíli jmenoval závod na jeho oblíbeném okruhu Road America. V historických tabulkách je s 57 vítězstvími druhý za A. J. Foytem (67 vítězství), přičemž Mario dokázal vítězit také na přírodních okruzích a svým osobním

charisma si dokázal získat náklonnost fanoušků po celém světě. IndyCar závodí i mimo ovály od roku 2005 a žádný jezdec nedokázal být nejlepším v obou kategoriích zároveň. Specifický je rok 2006, na okruzích vládl Scott Dixon, na oválech Dan Wheldon, ale pětistovku v Indianapolis a nakonec i mistrovský titul bral Sam Hornish Jr. V roce 2009 byl na okruzích nejlepší Franchitti, což ho posunulo k mistrovskému titulu, přestože na oválech kraloval Dixon. Kdyby trofeje předávala série IZOD IndyCar od doby začlenění okruhů do kalendáře, Dixon by měl doma již čtyři! Za nejlepší výkony na okruzích v letech 2006 a 2007 a za nejlepší výkony na oválech v letech 2008 (získal i titul) a 2009. (als)

PRŮBĚŽNÉ POŘADÍ TOP20 4/17 1. WILL POWER

172

2. HELIO CASTRONEVES

130

3. RYAN HUNTER-REAY

129

4. JUSTIN WILSON

125

5. DARIO FRANCHITTI

112

▼ 2

6. SCOTT DIXON

112

▼ 1

7. RYAN BRISCOE

103

▼ 1

8. TONY KANAAN

94

▲ 1

9. RAPHAEL MATOS

84

▼ 1

10. DAN WHELDON

83

▲ 2

11. VITOR MEIRA

81

▼ 1

12. MARCO ANDRETTI

78

▼ 1

13. MIKE CONWAY

78

▲ 1

14. ALEX TAGLIANI

72

▼ 1

15. MARIO MORAES

69

▲ 4

16. DANICA PATRICK

67

▼ 1

17. E. J. VISO

60

▼ 1

18. HIDEKI MUTOH

60

▼ 1

19. MARIO ROMANCINI

54

▼ 1

20. SIMONA DE SILVESTRO

53

(als)

Aleš Sirný

Richard Petty a John Andretti znovu na scéně Legenda NASCAR „Král“ Richard Petty zavítal na podnik Indianapolis 500 coby provozovatel závodního vozu už v roce 2009. Tehdy za volant monopostu patřící stáji Dreyer & Reinbold Racing usedl John Andretti. Dvojice na spolupráci navázala i v roce 2010, tentokrát jim vůz poskytla stáj Andretti Autosport. John Andretti se tak stal zaměstnancem svého bratrance Michaela Andrettiho. Monopost se startovním číslem 43 sponzorovala společnost Window World dodávající na americký trh energeticky úsporná okna. Štědrý mecenáš byl ochoten rozšířit partnerství na závody v Kansasu a Indianapolisu. „Rodina na mne tlačila, abych spolupráci realizoval,“ vtipkoval Michael Andretti na tiskové konferenci. „Jsem rád, že se dáváme s Johnem dohromady a snad mu poskytnu velkou šanci vyhrát závod.“ Michael Andretti musel sehnat techniku pro pátý monopost, o pětičlennou rodinu se naposledy staral v roce 2009 během závodu na Infineon Raceway, kde dal šanci Franckovi Montagnymu. (als)

- 80 -

▲ 4

Pozorní fanoušci si toho všimli během závodu v Long Beach. Méně pozorní, ale s účtem na Facebooku, změnu taktéž zaregistrovali. A pokud ani to nepomohlo, mohl se o nenápadné proměně dočíst na diskusních fórech o IZOD IndyCar. O čem je řeč? Z jména slavné stáje Newman/Haas/ Lanigan Racing se vytratilo slovo Lanigan. Mike Lanigan, jenž po svém otci vede společnost Mi-Jack vyrábějící portálové jeřáby, se k týmu připojil v roce 2007. Po čtyřech letech v tichosti odešel a Carl Haas zůstal se svým snad už přirostlým doutníkem v koutku úst sám. Protože i Haas má nejlepší léta za sebou, spekulovalo se o možném prodeji či dokonce zániku týmu. Přestože tým fungoval s podporou Hondy a Panassonic dál, věčně tahle legendární stáj paběrkovat nemůže. Finance plynuly pouze od sponzorů Hideki Mutoha a kvalitný tým spadl na úroveň průměrných stájí žijících pouze z prostředků svého pilota. Newman/Haas Racing postihl těžký osud a pokud by stáj zanikla, mezi fanoušky by zavládl smutek. Změna jména potkala o závod později i stáj Jay Penskeho, Steva Lucza a Gila De Ferrana. V rámci zjednodušování názvu byl tým přejmenován na "prosté" De Ferran Dragon Racing, to aby fanouškům lépe utkvěl v paměti.


JAK TO VIDĚL...

Veterán AL UNSER JR. zaučoval nováčky První oficiální testy IZOD IndyCar absolvovali jezdci již před začátkem sezóny, konaly se za chladného počasí na okruhu Barber Motorsports Park. Druhou sérii testů měl hostit ovál Kentucky po závodě v Kansasu. Jenže ve startovním poli figurovali nováčci, kteří s ovály neměli žádné zkušenosti. Proto se jich ujal dvojnásobný šampión IndyCar Al Unser Jr. a v Kansasu je zasvětil do záludností oválů.

Graham Rahal

Tři závody s týmem Sarah Fisher Racing byly za mnou, tvrdě jsem dřel na tom, abych mohl napsal další kapitolu mé kariéry. Sarah mi dala skvělou příležitost a všichni jsme byli ze spolupráce nadšení. Naneštěstí jsme se trápili a šla na nás poznat frustrace z nedostatku dobrých výsledků, ale úsílí a vzájemná podpora zůstávala. Celý tým neúnavně pracoval na tom, aby nic nepřehlídl. Bohužel jsme neměli očekávánou rychlost. Docela pozdě jsme zjistili, že bylo poškozeno šasi, což ovlivnilo naši schopnost měřit se s konkurencí. Problém nastal už minulý rok v Homesteadu, kdy Sarah jela se stejnou šasi a taktéž jí chyběla rychlost. Vůz nereagoval na změny nastavení a konkurenceschopnost v porovnání s ostatními závody na oválech, byla nízká. Přesně to nás trápilo i v St. Peterburgu, Barberu a Long Beach. Za ty tři závody – a to si nedělám srandu – jsme provedli víc změn než loni u Newman/Haas za celou sezónu. Jenže nic z toho nepomohlo. Začali jsme si pokládat otázku, v čem je zakopán pes. Koukli jsme se na čísla z testů pevnosti šasi, která dává Dallara k dispozici, a přišli na to, že naše šasi je o 35% měkčí než by měla být. Problém byl nalezen, ale už nezbýval čas na změnu. Tým se snažil seč mohl, aby zlepšil jízdní vlastnosti, ale nic z toho nepomáhalo. S regulérní šasi zatočíte volantem a vůz okamžitě reaguje, u nás to nebylo reálné. Vůz byl líný a chvíli trvalo, než předek zatočil. Stávalo se to pokaždé a pokud sečtete počet zatáček, najednou jste daleko za časem vedoucích jezdců. Upřímně, nikdy předtím jsem nezávodil tak tvrdě a přitom skončil daleko od předních pozicích. Tato zkušenost by se dala nazvat „budování charakteru“, zejména v Long Beach. Bohužel, Mario Romancini si myslel, že zatáčka je o 300 metrů dál než ve skutečnosti byla a rozhodl se o mě zabrzdit, což mu vyšlo do puntíku. Bylo po závodě, kéž bych k tomu mohl ještě něco říct, začátek byl těžký a nakonec skončil kvůli chybě začátečníka. Pozitivní zkušeností u týmu byli lidé, zejména Sarah. Od prvního dne mě velmi podporovala, chovala se báječně po celou dobu naší spolupráce.

AL UNSER JR. PATŘÍ MEZI LEGENDY SÉRIE INDYCAR

Jejich koučem byl Al Unser Jr., oficiální poradce a konzultant IRL. S cigaretou v ruce pozoroval počínání svých učenců a nabýval pozitivního dojmu. „Vypadají velmi dobře,“ vykouzlil Unser Jr. úsměv na tváři. Závod v Kansasu se stal důležitou přípravou před slavnou pětistovkou v Indianapolisu a bylo nutné prověřit schopnosti nováčků mezi které patřili Mario Romancini, Simona De Silvestro, Alex Lloyd, Bertrand Baguette a Takuma Sato. „Je to poprvé, co stabilně pojedou více než 200 mil za hodinu. Už jen z toho místa měli vytřeštěné oči,“ uvedl dvojnásobný vítěz Indianapolis 500 před zahájením lekce. „Bylo to naprosto odlišné,“ shrnul Sato po jízdě na oválu. „Nevěděl jsem co očekávat.“ Podobně reagovala De Silvestro, která nikdy v životě nepřekonala hranici 200 mph. „Nejdříve jsem se bála, ale pak to bylo zábavné.“ Ačkoliv většina pilotů pochází z kvalitních sérií a oplývají zkušenostmi, s ovály se nikdy nesetkali. Podle Unsera Jr. naštěstí orientační den pro nováčky dopadl dobře, na rozdíl od roku 2009 na oválu Homestead-Miami. „Většina z nich se zasekla na rychlostech 180 a 190 mph,“ vzpomínal Unser. „Nejeli dost rychle, aby vůz správně pracoval. Bylo potřeba, aby monopostům věřili.“ (als)

Jezdci se chystali vykročit pravou nohou - doleva Podnik Road Runner Turbo Indy 300 zahajoval druhou čtvrtinu šampionátu IZOD IndyCar a mnoho jezdců se na první oválový závod roku těšilo, zejména Danica Patrick, která si chtěla napravit reputaci. Veřejnost se ale nezaměřovala pouze na ni, ve vzduchu viselo mnoho otázek. Will Power, Ryan Hunter-Reay nebo Justin Wilson, ústřední trojice úvodních závodů na okruzích diktovala tempo a všechny zajímalo, jak si povedou na oválech. Power a Wilson byli jasnými favority na okruzích, k nim patřil i Hunter-Reay, avšak s ovály výrazné zkušenosti měl. „K mnohem zkušenějším jezdcům chovám respekt, ale byl bych hodně zklamaný, kdybych nejezdil na předních pozicích,“ hodnotil před Kansasem Power. „Jako závodník se musím neustále učit a zlepšovat. Pokud bych přešlapoval na místě, nestíhal bych. Takový je motorsport – neustále jde dopředu.“ Jasnými favority byly týmy Penske a Target Chip Ganassi Racing. Čtveřice Castroneves – Briscoe, Dixon – Franchitti oplývala bohatými zkušenostmi, které je pasovaly do role favoritů téměř v každém závodě, na oválech zejména. „V Kansasu se nám vždy dařilo a bylo by skvělé, kdybychom s Dariem svedli bitvu o vítězství,“ řekl Dixon, který chtěl obhájit své prvenství z roku 2009. Pozornost poutala i stáj Andretti Autosport, po vítězství v Long Beach byla na koni a v Kansasu rozšířila pole působnosti o Johna Andrettiho. Favoritem z pětičlenné skupiny byli Tony Kanaan a Ryan HunterReay. „Těším se na zatáčení doleva,“ vtipkoval Hunter-Reay. „Co mám na IZOD IndyCar rád, jsou neustále se měnící okruhy. Jde o jedinou sérii, kde se tak děje.“ I Danica Patrick měla ambice zlepšit si reputaci po úvodních nevydařených závodech. Kansas jí nahrával, ve své premiérové sezóně roku 2005 zde získala první pole position a celkově jí byl tento 1.5 mílový ovál nakloněn. „Nebudu lhát, na oválovou část sezóny se těším,“ řekla upřímně Patrick, která v průběžném pořadí držela 16. místo. (als)

ZDROJ: SpeedTV

- 81 -


5. ROAD RUNNER INDY 300 Kansas Speedway

1. TRÉNINK 1. # 9 Scott Dixon

G e n e r á l ka n a I n d i a n a p o l i s 5 0 0 Scott Dixon dominoval závodu v Kansasu a s přehledem zvítězil Vítěz Indianapolis 500 z roku 2008 vykročil do měsíce května pravou nohou. Dominantní prvenství na Kansas Speedway mu dodalo obrovský pocit sebevědomí, vždyť vedl 167 kol z 200. Udržet si momentum do konce měsíce, stal by se z něj dvojnásobný šampión Indianapolis 500. Nicméně po závodě v Kansasu, který se konal první květnový den, byly myšlenky na převzetí Borg-Warner trofeje stále daleko. Prvenství slavil naposledy v Motegi roku 2009, pak prohrál boj o titul s Ryanem Briscoem a týmovým kolegou Dariem Franchittim. Od té doby byste na jeho tváři úsměv nevykouzlili, teprve na Victory lane v Kansasu se usmíval svým typickým skromným způsobem. „Ale ne na dlouho,“ řekl Dixon po vystoupení z vozu. „Nesmíme usnout na vavřínech.“ Závod v Indianapolisu nelze srovnávat s jinými podniky na oválech, jde o mnohem větší prestiž, proto se každý tým a každý jezdec soustředí na 110%. „Konkurence je silná,“ přiznal Dixon, přestože v Kansasu prakticky žádnou neměl. Jeho monopost byl za všech nejrychlejší, nejdéle zůstával na dráze, pitstopy probíhaly na výbornou a hustým provozem opozdilců kličkoval jako po másle. Pouze dvakrát se dostal do kritické situace, resp. jednu si zapříčinil sám, druhá ležela v rukou osudu. V prvních kolech se pokoušel předjet vedoucího Briscoa, ale ocitl se příliš vysoko a najel na nečistoty. „Hodně mě to vyneslo a málem jsem dostal smyk,“ popisoval perné chvilky. Být to v pokročilém stavu závodu, kdy je nevyužitá část dráhy plná nečistot, mohl dopadnout o poznání hůř. Z chyby se vzpamatoval, rozdýchal to a znovu začal útočit, nejprve předjel Franchittiho, jenž se před něj dostal, a pak si ve 32. kole smlsnul na Briscoeovi. V druhém případě mohla cestu za prvenstvím zhatit žlutá fáze. „Ke konci jsem se obával pitstopu,“ vzpomínal Dixon. „Myslel jsem na to, že vyjede pace car a my potom budeme muset do boxů,“ čímž by přišel o vedení a propadl se za jezdce, kteří už u mechaniků byli. „Skoro to tak dopadlo, pace car vyjel, když jsem stál v boxech. Naštěstí nás to neovlivnilo, ale o jedno kolo déle a závěr závodu mohl vypadat úplně jinak.“ Dle výsledku kvalifikace byl do role favorita pasován Briscoe, neboť dokázal získat pole position s náskokem téměř půl vteřiny. Je sice fakt, že kvalifikace se jede na čtyři ostrá kola, ale rozdíl mezi prvním Briscoem a druhým Dixonem byl

- 82 -

markantní. Třetí nejrychlejší kvalifikační čas zajel Wheldon, ale už v průběhu jízdy věděl, že nakonec odstartuje mezi posledními. Nechtěně se mu podařilo vyjet za bílou čáru oddělující dráhu, čímž si trať nepatrně zkrátil a získal výhodu. Vedení série ho diskvalifikovalo a Wheldon putoval na 25. místo, za ním startoval Marco Andretti, který se dopustil stejného prohřešku. Poslední byl Romancini, jenž na dráhu vůbec nevyjel. Ale zpět k Briscoeovi, v úvodu závodu sice vedl, i po ztrátě vedení dokázal s vozy Chipa Ganassiho držet krok, ale ztráta levého předního kola po prvním pitstopu během žluté fáze ho odsunula na 11. příčku, neboť se musel vrátit zpět k mechanikům. V tu chvíli ztratil kontakt s Dixonem a Franchittim a na úvodní rychlost už nenavázal. Dixon odskočil a Franchitti nakonec svedl bitvu o druhé místo s Kanaanem. „Přesně vědí, co mají dělat, což je to nejhorší,“ řekl Kanaan po prohrané bitvě. Ano, stáj Target Chip Ganassi Racing je natolik zkušená, že jde těžko porazit její jezdce. Přesto není neustálé zlepšování jednoduchým procesem. „Už nejde o to, zlepšit pět zásadních věcí, teď musíme zlepšovat 20 maličkostí,“ popisoval Dixon práci v týmu. Přitom úvodní trénink spláchl déšť a nikdo neměl šanci odzkoušet monopost. Teprve na druhý trénink těsně před kvalifikací se počasí umoudřilo a vysoušecí vozy umožnily vyjetí monopostů. „Byl to velmi krátký víkend, na dráze jsme nestrávili moc času,“ uvedl Dixon. Závodní víkend totiž trval jen dva dny, v pátek trénink a kvalifikace a v sobotu přišel na řadu závod. Neděli měla na oválu Kansas rezervována série Camping World Truck závodů NASCAR. Sobotní pohled na tribuny byl v Kansasu bohužel žalostný, ačkoliv se diváci rozprostřeli na tribunách po celé délce startovní rovinky, prázdných sedaček bylo více než lidí. Čísla vedení okruhu nezveřejnilo, ale podle odhadů se na závody IZOD IndyCar přišlo podívat kolem 40 000 diváků. Každého fanouška série na srdci alespoň trochu zahříval fakt, že závod NASCAR na tom nebyl o nic lépe. Diváci na oválu a u televizních obrazovek se těsného finiše nedočkali. Dixon ani nespotřeboval všech 20 push to pass, tedy systém, který na pár vteřin dodá motoru větší výkon. Neměl to zapotřebí, krátký sprint do cíle po posledním restartu si pohlídal. Hodně mu v tom pomohli opozdilci, kteří ho oddělili od druhého Franchitti. Právě téma opozdilců

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24. 25. 26. 27.

# 6 # 9 #10 #06 #77 #14 #12 # 3 # 7 #24 # 5 #32 # 2 #67 #11 # 8 #43 #78 #36 #22 #66 #37 #19 #18 # 4 #26 #34

KVALIFIKACE Ryan Briscoe Scott Dixon Dario Franchitti Hideki Mutoh Alex Tagliani Vitor Meira Will Power Helio Castroneves Danica Patrick Mike Conway Takuma Sato Mario Moraes Raphael Matos Sarah Fisher Tony Kanaan E.J. Viso John Andretti Simona De Silvestro Bertrand Baquette Justin Wilson Jay Howard Ryan Hunter-Reay Alex Lloyd Milka Duno Dan Wheldon Marco Andretti Mario Romancini

25.7271

1:43.1747 1:43.5881 1:43.6188 1:43.7156 1:43.7903 1:43.8946 1:43.8961 1:43.9973 1:44.0163 1:44.0622 1:44.0626 1:44.1362 1:44.2722 1:44.2942 1:44.3559 1:44.3776 1:44.3858 1:44.5289 1:44.5554 1:44.6430 1:44.8517 1:44.9847 1:45.0664 1:45.3249 DQ DQ -

vtěsnaných mezi jezdce bojující o TOP10 se stalo předmětem mnoha diskuzí. Někteří navrhovali adoptovat pravidlo z NASCAR, kdy se jezdci o kolo pozadu seřadí za sebou na vnitřní straně a piloti bojující s vedoucím jezdcem zaujmou pozici na vnější straně. V Kansasu totiž nešlo o první případ, kdy opozdilci prakticky zhatili svým soupeřům boj o lepší pozice, přesně to se událo během třetího závodu na okruhu Barber Motorsports Park. „Myslím, že start bok po boku není dobrý nápad. Vytlačili by vás na nečistoty nebo byste neměli žádné místo k předjetí,“ shrnul svůj názor Kanaan, jenž mohl útočit v Kansasu na prvenství. „Rozhodnutí záleží na vedení série, ale za určité chováni by je měla nějakým způsobem postihovat,“ pokračoval. „V situaci, kdy jsem o kolo pozadu, snažím se vedoucím jezdcům uhnout. Zejména piloti s větší ztrátou by neměli nikomu bránit. Copak stáhnou ztrátu a dojedou v TOP5? Celkem nechápu jejich myšlení,“ kritizoval Kanaan počínání svých kolegů. „Je to o respektu, ne zkušenostech. Nezáleží na tom, jestli je nováček nebo veterán. Musíte respektovat, že prostě měli lepší den a nezasahovat jim do závodu.“ Ani Franchitti nevěděl z které strany problém uchopit. „To musí rozhodnout série, jak potrestat případné viníky,“ chyběly Franchittimu nápady. „Když opozdilci jedou bok po boku před vámi, nemáte šanci je předjet. Třetí stopa na oválech nebývá.“ Ke změně pravidel ve finále nakonec nedošlo. ■ (als)


1. kolo: START. První start na oválu doprovází tlačenice, uprostřed startovního pole jedou i tři monoposty vedle sebe. 2. kolo: Marco Andretti, startující z 26. místa, je na 19. pozici. 4. kolo: Vedení drží Briscoe před Dixonem, Franchittim, Castronevesem a Meirou. Conway a Mutoh bojují o šestou příčku. 13. kolo: Dixon při souboji s Briscoem vyjíždí příliš vysoko, musí zpomalit a Franchitti jde před něj. 21. kolo: Dixon předjíždí Franchittiho. Meira si vyměňuje pozici s Castronevesem. 28. kolo: Dixon se snaží předjet Briscoeho za pomocí opozdilce Romanciniho. 34. kolo: Briscoe ztrácí vedení, na čele ho střídá Dixon. 40. kolo: Dixon postupně předjíždí opozdilce a zvyšuje náskok před Briscoem. 43. kolo: Dixon vede o 4 vteřiny. 49. kolo: První pitstopy pro Briscoeho, Kanaana, Castronevese a Dixona. 50. kolo: U mechaniků je Power, ale nezastavuje přesně na značkách a mechanici mají problémy nasadit tankovací hadici do nádrže. Power ztrácí čas. 55. kolo: Pořadí po pitstopech je: Dixon, Franchitti, Briscoe, Castroneves a Meira. 58. kolo: Viso, Howard a Baguette dostávají penalizaci za vysokou rychlost na pitlane. 68. kolo: Mutoh a Sato bojují o 11. místo. 71. kolo: Dixon předjíždí čtrnáctou Patrick, na řadě je Marco Andretti. 73. kolo: PACE CAR. Viso ve snaze předjet Matose otírá monopost o zeď. Ačkoliv jde o lehký kontakt, zavěšení pravého předního kola je poškozeno. 74. kolo: Všichni jedou do boxů. Duno a Sato do sebe na výjezdu nepatrně vráží a ocitají se na trávě. Oba se pomalu vracejí na dráhu. 75. kolo: Briscoe ztrácí po pitstopu levé přední kolo, musí k mechanikům pro nové a propadá se na 11. příčku. 82. kolo: Vede Dixon, Franchitti, Castroneves, Kanaan a Hunter-Reay. 84. kolo: RESTART. Přesně 16 vozů je v kole vedoucího pilota, ostatní ztrácejí kolo a více. 96. kolo: John Andretti drží devátou pozici. 119. kolo: PACE CAR. Blíže neidentifikovatelná část monopostu leží na dráze u výjezdu z pitlane. 122. kolo: Startovní pole jede k mechanikům, vede Dixon před Franchittim, Kanaanem, Mutohem a Castronevesem. 128. kolo: RESTART. Jezdci si drží pozice, na prvních pěti místech nedochází ke změně pořadí. 143. kolo: Dixona dělí od Franchittiho dvě vteřiny. Briscoe útočí na čtvrtého Mutoha. 151. kolo: Sato postupuje vpřed, je na sedmém místě. 175. kolo: Dixon vede o tři vteřiny, Franchitti má náskok 10 vteřin před Kanaanem. 176. kolo: Probíhají závěrečné zastávky v boxech. 178. kolo: PACE CAR. Howard jede příliš vysoko, ztrácí kontrolu nad vozem a vráží do zdi. 184. kolo: RESTART / PACE CAR. Sato a Mutoh na cílové rovince kolidují. 193. kolo: Mezi jezdci jsou velké rozestupy, restart se odkládá. 194. kolo: RESTART. Dixon s přehledem vede, od druhého Castronevese ho dělí několik opozdilců. 196. kolo: Franchitti jde před Castronevese, úspěšný je i Kanaan. 199. kolo: BÍLÁ. Dixon má dostatečný náskok, Franchitti jej nemůže ohrozit. 200. kolo: Scott Dixon vyhrává podnik Road Runner Turbo Indy 300 s náskokem 3.0528 vteřiny.

poz. 1. # 9 2. #10 3. #11 4. # 3 5. #37 6. # 6 7. #32 8. #77 9. #43 10. #14 11. # 7 12. #12 13. #26 14. #24 15. # 4 16. # 2 17. #67 18. #22 19. #19 20. #36 21. #78 22. #34 23. #06 24. # 5 25. #66 26. #18 27. # 8

jezdec Scott Dixon Dario Franchitti Tony Kanaan Helio Castroneves Ryan Hunter-Reay Ryan Briscoe Mario Moraes Alex Tagliani John Andretti Vitor Meira Danica Patrick Will Power Marco Andretti Mike Conway Dan Wheldon Raphael Matos Sarah Fisher Justin Wilson Alex Lloyd Bertrand Baguette Simona De Silvestro Mario Romancini Hideki Mutoh Takuma Sato Jay Howard Milka Duno E. J. Viso

VÝSLEDKY tým Target Chip Ganassi Racing Target Chip Ganassi Racing Andretti Autosport Team Penske Andretti Autosport Team Penske KV Racing Technology FAZZT Race Team Andretti Autosport / Richard Petty AJ Foyt Racing Andretti Autosport Team Penske Andretti Autosport Dreyer & Reinbold Racing Panther Racing De Ferran Luczo Dragon Racing Sarah Fisher Racing Dreyer & Reinbold Racing Dale Coyne Racing Conquest Racing Team Stargate Worlds / HVM Conquest Racing Newman/Haas Racing KV Racing Technology Sarah Fisher Racing Dale Coyne Racing KV Racing Technology

+ + + + + + + + + + + + + + + + + + + + +

odstup 200 kol 3.0528 3.2210 3.8300 6.1133 6.7951 1 kolo 1 kolo 1 kolo 1 kolo 2 kola 2 kola 2 kola 2 kola 2 kola 2 kola 2 kola 3 kola 3 kola 3 kola 3 kola 4 kola nehoda nehoda nehoda řízení nehoda

ROAD RUNNER TURBO INDY 300 Datum: 1. 5. 2010 Počet kol: 200 kol Odjetá vzdálenost: 304 mil Žluté fáze: 4 Čas závodu: 1:50.1410 Změny ve vedení: 4x, 3 jezdci Nejrychlejší kolo: 25.6653 Tony Kanaan

KANSAS SPEEDWAY

Délka okruhu: 1.52 mil Otevřeno: 2001 www.kansasspeedway.com P ŘE DCHO Z Í V Í T Ě Z O V É 2009 - Scott Dixon 2008 - Dan Wheldon 2007 - Dan Wheldon 2006 - Sam Hornish 2005 - Tony Kanaan

Mladý Kansas Speedway v Kansas City o délce 1,5 míle a s klopením 15° v zatáčkách, 10° na cílové rovince a 5° na protilehlé rovince byl otevřen v roce 2001. Ihned přilákal expandující Indy Racing League, která hledala nové neneprobádané trhy. A Kansas skutečně formulemi nedotčený byl. Sice se ve městě Kansas City pořádaly čtyři závody série AAA, ale to bylo ve 20. letech minulého století, navíc se jednalo o druhý břeh řeky Kansas ve stejnojmenném městě ve státě Missouri. Obě města leží ve stejné aglomeraci na soutoku řek Kansas a Missouri na hranici dvou států, ale dnešní IZOD IndyCar hostící město Kansas City ve státě Kansas je oproti jmenovci v Missouri čtvrtinové. První závod Indy Racing League na Kansas Speedway vyhrál zkušený Eddie Cheever, Jr. a připsal si své poslední vítězství v sérii. Kuriózní na celém závodním víkendu bylo, že Indy Racing League doprovázela juniorka kola na čele posun Indy Lights, což by ne167 ▲ 1 bylo divné, ostatně dnes 2 ▲ 1 je to běžná praxe, kdyby 0 ▲ 12 ji tou dobou ještě nepořá0 ▲ 4 dal konkurenční CART. V 0 ▲ 17 31 ▼ 5 roce 2001 vrcholila vzá0 ▲ 5 jemná válka a pro pů0 ▼ 3 vodní Indy Lights to byla 0 ▲ 8 poslední sezóna. Byl to 0 ▼ 4 první příklad spolupráce 0 ▼ 2 dvou znesvářených sérií 0 ▼ 5 a stihly to zopakovat už 0 ▲ 13 (vb) jen jednou. 0 ▼ 4 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

▲ 10 ▼ 3 ▼ 3 ▲ 2 ▲ 4 ▼ 1 ▼ 3 ▲ 5 ▼ 19 ▼ 13 ▼ 4 ▼ 2 ▼ 11

KANSAS SPEEDWAY BYL POSTAVEN V ROCE 2000 Ž

- 83 -


NOV ÁČK Ů M SE NEDAŘILO Ani první oválový závod roku nepřinesl v týmu Conquest Racing zlepšení. Výsledky nováčků Bertranda Baguetteho a Maria Romanciniho zůstávají daleko za očekáváním. Šampión Světové série Renault Bertrand Baguette startoval z 19. místa a během závodu si užíval první zkušenosti s pro něj neznámým profilem dráhy. Přestože udržoval konzistentní rychlost, na lepší jak 17. pozici to nestačilo. Posléze zavládlo v týmu zklamání, hbitou zastávku zkazila penalizace za rychlost v boxech. „Udělal jsem chybu a nedodržel rychlost,“ házel si popel na hlavu Baguette, který penalizací definitivně ztratil kontakt s ostatními jezdci a cílem projel na 20. místě se čtyřmi koly ztráty na vítěze. „Bez té chyby jsem mohl dojet v TOP15, což by na můj první oválový start byl pěkný vý-

sledek.“ U Maria Romanciniho probíhal víkend hekticky, mechanici z pátku na sobotu téměř nespali, aby stihli připravit rezervní vůz. Romancini v pátečním tréninku havaroval a následná oprava by trvala příliš dlouho, proto v sobotu přesedlal do rezervního, který mechanici uvedli přes noc do provozuschopného stavu. „Bohužel jsme neměli moc času, abychom vůz nastavili na závod,“ uvedl Romancini. „Snažili jsme se ho nastavovat během závodu, ale v takových situacích je těžké analyzovat zlepšení či zhoršení,“ zakončil Romancini, jenž dojel na 22. příčce.

J o h n A n d r e tti zaznamenal osobní rekord John Andretti v Kansasu exceloval, téměř po roční přestávce usedl do monopostu a přivezl si nejlepší výsledek na ovále v novodobé historii série IZOD IndyCar. Vítěz závodu původní série IndyCar v Surfer´s Paradise v roce 1991 absolvoval perfektní přípravu na Indy 500. John Andretti jel skvěle, po celý závod se pohyboval kolem desátého místa, nakonec projel cílem jako devátý. „Nemohu být zklamaný,“ řekl po závodě Andretti. „Cítil jsem, že pokud dojedeme v TOP10, bude to mnohem víc, než jsem původně očekával. A nakonec jsme dojeli devátí.“ Andretti měl velké štěstí v úvodu závodu, Scott Dixon diktoval tempo a všem ujížděl. Andretti se

pohyboval na desáté pozici, když mu Dixon dýchal na záda a chtěl mu nadělit kolo. Naštěstí pro Andrettiho, E. J. Viso nezvládl zatáčku a monopostem „políbil“ zeď. Na dráhu vyjel pace car a Andretti byl zachráněn. „Samozřejmě jako všichni ostatní jsem si přál, aby Dixon nebyl tak rychlý, pak bychom měli šanci dojet na lepší pozici, ale jsem spokojený.“

(als)

(als)

JAPONSKÁ KATASTROFA Hideki Mutoh jel jeden z nejlepších závodů své kariéry, po celou dobu se pohyboval v TOP10 a v závěru útočil na TOP5. Stejný scénář prožíval i Takuma Sato, jenž taktéž pomýšlel na TOP5. Oba však cíl neviděli, 14 kol před cílem navzájem kolidovali a vyřadili se ze závodu. Mutoh mluvil o Satovi vždy s respektem, vždyť je bývalým pilotem formule 1 a dlouho patřil mezi to nejlepší, co Země vycházejícího slunce nabízela. Letos se poprvé setkali v jedné závodní sérii a v pátém závodě roku společně havarovali. „Takuma byl na vnější straně a další vůz jsem měl na vnitřní. Při výjezdu z poslední zatáčky jsme prostě neměli dostatek místa a vzájemně kolidovali,“ popsal Mutoh, který po třetí zastávce v boxech držel čtvrtou pozici. Dokonce se

- 84 -

nebál souboje s Briscoem kolo na kolo. Celá stáj Newman/Haas Racing na něj byla patřičně hrdá, poprvé v sezóně jim totiž Mutoh dával důvod k radosti. Smutek zavládl až v 176. kole, kdy se Simona De Silvestro zapletla do ryze japonského souboje a nepřímo způsobila jejich kolizi. Mutoh ani Sato na sebe vinu neházeli, i De Silvestro podle nich za nic nemohla, šlo o běžný závodní incident způsobený nedostatkem místa. „Je to

velká škoda, v Kansasu se nám velmi dařilo,“ shrnul Mutoh. „Hideki mě tlačil na zeď a já neměl kam uhnout,“ řekl Sato ještě předtím, než si s Mutohem o kolizi promluvil a shlédl záznam. „Říkal mi, že ho tlačil vůz opozdilce. Oba jsme neměli kam uhnout.“ Sato si z Kansasu odvezl kladné pocity, přestože havaroval a podruhé v sezóně neprojel cílem. „Má první zkušenost s oválem mne bavila závod jsem si užil.“ (als)


ROZHOVOR Simona De Silvestro VÁŽNÁ KONKURENCE DANICI PATRICK Ve svém prvním závodě vedla startovní pole, okupovala příčky v TOP10 a na svou stranu si získávala čím dál více fanoušků. Simona De Silvestro ze Švýcarska tvrdě bojovala o titul nováčka roku.

Nejprve nemohla uvěřit, že cestuje do Brazílie na první závod, pak si zvykla, získávala zkušenosti a závody na městských tratích, přírodních okruzích a oválech zvládla. Na konci května ji čekal nejslavnější a nejstarší závod světa Indianapolis 500, kde pokračovala v boji o titul nováček roku. Bylo těžké začít s kariérou závodního pilota, když byl do roku 2007 veškerý motorsport ve Švýcarsku zakázán? Nebylo to příliš těžké, Švýcarsko leží vedle Francie a Itálie, které jsou mekkou motokár. Otec mne brával na dráhu ve Francii, která byla jen hodinu a půl cesty od našeho domova. Nicméně bylo by jednodušší mít závodní dráhy i ve Švýcarsku. V USA závodíte od roku 2006, Co stálo za rozhodnutím odletět za Atlantik? V roce 2005 jsem závodila v italské Formuli Renault. Na další sezónu jsme hledali různé eventuality, ale náš malý rozpočet situaci stěžoval. Nakonec jsme od sponzora dostali šanci odletět do USA a závodit tam. Ve svém premiérovém závodě v Brazílii jste vedla závod a držela za sebou dvojnásobného šampióna série Daria Franchittiho. Na co jste v tu chvíli myslela? Bylo to bláznivé, ale po celý závod nám nechyběla rychlost a držet první pozici při debutu bylo velmi speciální. Trochu jsem znervózněla při restartu závodu, kdy za mnou jel Dario, ale celkově jsem

si vedla dobře. Bohužel v závěru závodu se štěstí otočilo zády a já dojela na 16. pozici se ztrátou tří kol. Jak hodnotíte prvních pět závodů sezóny? Splnily vaše očekávání? Jsem trochu zklamaná z výsledků, protože nereflektují naše výkony v průběhu závodů. Na druhou stranu jsem spokojená, protože máme rychlost a tým pracuje velmi tvrdě. Jsem si jistá, že výsledky brzy přijdou. Vaše pocity z prvních jízd na oválu? Na co jste myslela v průběhu orientačních jízd na oválu Kansas Speedway? Vyjet na dráhu a několik kol jezdit na plný plyn bylo něco úžasného. Největší výzvou pro mne byla jízda bok po boku s ostatními jezdci. Je to naprosto jiné než závodění na okruzích. Tady nelze někoho vybrzdit v zatáčce, své manévry musíte pečlivě plánovat. Jaký je z vašeho pohledu největší rozdíl mezi ovály a okruhy? Ovály jsou celkem šílené, protože téměř nikdy nesundáte nohu z plynu. Naopak okruhy jsou náročnější a celkový výkon závisí na jezdci. Na oválu, pokud nemáte dobře nastavený vůz, nedokážete zajet dobrý výsledek. Jaký jste měla názor na ovály, když jste ještě závodila v Evropě? Rozhodně jsem nikdy nepřemýšlela o tom, že budu závodit na oválech. Vždy jsem je pokládala za hodně divoké, ale nyní, po mém prvním závodě na oválu,

jsem si jízdu opravdu užívala. Zajímá se Švýcarsko o sérii IZOD IndyCar, když tam má svého zástupce? Mnoho lidí ve Švýcarsku mne začíná sledovat a zajímat se o sérii, čehož si velmi vážím. Závod Indianapolis 500 může trvat i přes tři hodiny. Jak fyzicky obtížné to pro vás může být? Ano, bude to velmi dlouhý závod, ale v porovnání s okruhy o velký rozdíl nepůjde. Jiný příběh je psychika. Závod je velmi náročný a pokud uděláte malou chybu, ztratíte tempo. Jste jediným pilotem stáje. Jaký je rozdíl mezi jedním a dvěma jezdci v týmu? Je náročné být nováčkem a sám, nemáte s kým porovnávat data. Na druhou stranu tým se věnuje pouze mě, pracujeme společně a důvěřujeme svým schopnostem. Simona De Silvestro a formule 1? F1 byla vždy mým snem a pořád je, ale teď jsem v IZOD IndyCar, což pokládám za velký úspěch a zatím se soustředím pouze na tuto sérii. Nevím jaká mě čeká budoucnost, uvidíme. Jaká by byla vaše volba, kdybyste dostala nabídku na rok 2011 od týmu Penske a druhý den od F1 týmů jako Lotus , HRT Racing nebo Virgin. Raději bych zůstala ve stáji, se kterou mohu vyhrávat závody série IZOD IndyCar, na čemž s našim týmem pracujeme. (za rozhovor poděkoval Aleš Sirný)

Simona De Silvestro v pěti otázkách Závodní idol? Michael Schumacher Kdybyste nebyla závodníkem, co byste dělala? Těžká otázka, ale ráda hraji tenis, tak snad tenisovou hráčkou. Kolika jazyky mluvíte? Pěti, umím francouzsky, německy, italsky, anglicky a rétorománsky O blí bené jí dlo? Dim Sum (čínský pokrm - chutné knedlíčky různých druhů) Oblíbená muzika? Pop-music

- 85 -


Motivační činnost Randyho Bernarda

PRŮBĚŽNÉ POŘADÍ TOP20 5/17

Randy Bernard měl jako nový výkonný ředitel IRL hromadu nápadů, kterými chtěl pozvednout úroveň série IZOD IndyCar. Před závodem v Indianapolisu přišel s myšlenkou propojení podniků Indianapolis 500 a Coca Cola 600 série Sprint Cup závodů NASCAR. Indianapolis 500 je klenotem IndyCar, v NASCAR je jedním z vrcholů sezóny Coca Cola 600. Mnoho jezdců z NASCAR má zkušenosti s monoposty a našli by se tací, kteří na Indianapolis 500 startovali či by o startu uvažovali. Jenže oba závody se jedou v jeden den a časová prodleva je příliš malá, aby pilot mohl odpoledne absolvovat 500 mil v Indianě a večer 600 mil v Severní Karolíně. Bernard plánoval situaci napravit, posunout start Indy 500 na původní 11 hodinu dopolední, čímž by vznikl dostatečný prostor k přesunu na ovál Charlotte Motor Speedway. Bernard by však neměl záruku v tom, že by nějaký pilot NASCAR zkusil start v Indianapolisu. Proto chystal bohatou odměnu – 20 milionů dolarů pro toho, kdo by vyhrál Indianapolis 500 a zároveň Coca Cola 600. To už by byla řádná motivace pro jezdce, kterým myšlenka startu na Indy či Charlotte hlodala v hlavě. Tony Stewart, Juan Pablo Montoya, Robby Gordon – všichni závodí NASCAR, zároveň mají s IndyCar bohaté zkušenosti. Možná by je 20 milionová odměna oslovila natolik, že by o startu v Indianapolisu začali uvažovat. Bernard probíral myšlenku spolupráce IZOD IndyCar a NASCAR s Brutonem Smithem, šéfem oválu Charlotte Motor Speedway. Smith napočítal dalších pět jezdců, kteří v minulosti nevyvrátili účast na Indy 500. Jsou to bratři Kyle a Kurt Bushovi, Kasey Kahne, Dale Earnhardt Jr. a Kevin Harvick. Účast by nemusela být pouze ze strany NASCAR. Například Dario Franchitti by mohl zkusit štěstí v Coca Cola 600, vždyť v roce 2008 podnikl (relativně neúspěšnou) misi do NASCAR. Jízdní vlastnosti stock caru si zkusil i Ryan Briscoe a zájem by nepochybně projevila Danica Patrick, která v roce 2010 plánovala několik závodů série Nationwide. John Andretti by nesporně patřil k dalším maratóncům, přestože bonus 20 milionů za obě vítězství neviděl jako dostatečnou motivaci. „Pokud někdo přijde z jedné domovské série, bude to mít v té druhé nesmírně těžké,“ narážel Andretti na přestupy. „Ale neznamená to, že by do toho nešli.“ Nakonec s trochou nadsázky poznamenal. „Pochybuji, že 20 milionů dolarů

DOJDE KE SPOJENÍ INDY 500 A COCA-COLA 600?

164

▲ 4

3. HELIO CASTRONEVES

162

▼ 1

4. RYAN HUNTER - REAY

159

▼ 1

5. DARIO FRANCHITTI

152

6. JUSTIN WILSON

137

7. RYAN BRISCOE

132

8. TONY KANAAN

129

9. VITOR MEIRA

je dost. Za to si koupí akorát nový tryskáč...“ Bernard dále usiloval o zmizení zkratky IRL, podle něj vyvolávala negativní vzpomínky na rozdělení série IndyCar v roce 1996, kdy Tony George postavil IRL okolo závodu Indianapolis 500. „IRL musíme vymazat,“ uvedl Bernard. „Je nutné používat název IndyCar.“ Jenže IRL (Indy Racing League) je výkonný orgán spravující série IndyCar a juniorskou Indy Lights, která je posledním krůčkem do IndyCar. Naprosto identický systém má i NASCAR, pod jehož křídly se nachází série Sprint Cup, Nationwide a Camping World Truck. (als)

J. Foyt třetí vůz nenasadil. I tak nebyla nouze o hektické situace a dramatický závěr, ve kterém se rozhodovalo o čtyřech nešťastnících, jež sítem kvalifikace neprošli. Jedním z nich byl i šampión série ChampCar z roku 2003 - Paul Tracy. PAUL TRACY SE DO ZÁVODU NEKVALIFIKOVAL

▼ 2

101

▲ 2

10. RAPHAEL MATOS

98

▼ 1

11. DAN WHELDON

98

▼ 1

12. ALEX TAGLIANI

96

▲ 2

13. MARCO ANDRETTI

95

▼ 1

14. MARIO MORAES

95

▲ 1

15. MIKE CONWAY

94

▼ 2

16. DANICA PATRICK

86

17. HIDEKI MUTOH

72

▲ 1

18. E. J. VISO

70

▼ 1

19. MARIO ROMANCINI

66

20. SIMONA DE SILVESTRO

65

Aleš Sirný

The Month of May v USA znamená jediné – dlouhá procedura tréninků a kvalifikací na slavný závod Indianapolis 500. Ačkoliv byl pro rok 2010 měsíc květen zkrácen na dva týdny, o dramatické okamžiky diváci nepřišli.

- 86 -

190

2. SCOTT DIXON

(als)

THE MONTH OF THE MAY Začátkem května dostávala přihláška na Indy 500 finálních podob, počet startujících stoupal až na krásné číslo 40, což doslova vybízelo k napínavému průběhu kvalifikace. Počet jezdců nakonec klesl na 37, neboť týmy AFS a 3G účast odvolaly a A.

1. WILL POWER

Bezpečnost nebo vzrušení? Hromadný start a tlupa pilotů v první zatáčce nebo spořádaný průjezd prvním kolem? Fanoušci série IZOD IndyCar a závodu Indianapolis 500 se rozdělili na dva tábory. V dnešní době piloti najíždějí do první zatáčky prakticky za sebou, v dřívějších dobách zkoušeli trpělivost a vlastní strach, neboť do zatáčky najížděli tři vedle sebe. Tato situace však ne zřídka vyústila v havárii, v horším případě v hromadnou havárii. Sportovní ředitel IZOD IndyCar Brian Barnhardt chce podobným nehodám předejít, proto pilotům doporučuje, ať se v rámci bezpečného průjezdu řadí za sebe, minimálně v prvních řadách. Je to špatně? Ničí tím Barnhardt nevídaný start, který není možno vidět u žádného jiného závodu na světě? Ano, kus pravdy na tom bude. Starty už nejsou to co bývaly, na druhou stranu, kdo by chtěl vidět hromadnou havárii v prvním kole, kdy ze závodu odstoupí velká část pole a z Indy 500 se stane nezáživná více než dvouhodinová jízda s několika vozy. Samozřejmě k hromadné havárii nemusí dojít vždy, ale šance je u takových startů mnohem vyšší než u systému, který doporučuje Barnhart. Navíc, který z pilotů by chtěl 14 denní proces tréninků a kvalifikací zakončit havárií v první zatáčce?


JAK TO VIDĚL...

THE MONTH OF THE MAY Foytoviny

Paul Tracy

Dokážete si to představit? Protože já ne. Propásnu největší závod na světě. Existovala příručka správného nastavení se všemi detaily, jak správně řídit vůz za jakýchkoliv podmínek, teplot atd. Bohužel, příručku vlastnil tým Penske a neměl v plánu nám udělat kopii. Od Matky přírody jsme potřebovali zázrak, abychom se dostali přes naše problémy. A to nás nejvíc štve. Kdyby bylo o trochu chladněji, dostali bychom se na start. Měli jsme rychlost po celý týden, dokonce i v tréninku před kvalifikací. Čas ukazoval devět hodin dopoledne a slunce ještě nehřálo. Vůz jsme odvezli na technickou inspekci a po 90 minutách jsme se vrátili, teplota dráhy mezitím stoupla o 20 stupňů a náš vůz zpomalil o jednu míli. Potom ještě víc. Vůz byl po celý týden fantastický, rozhodně jsme pomýšleli na minimálně vyrovnání loňské 13. startovní pozice, vlastně spíš na probojování do nejrychlejší devítky. Ale pak se oteplilo, připomínalo mi to jízdu na ledě. Však mé počínání šlo vidět v televizi. Vůz klouzal po celé dráze, jen těsně jsem minul zeď. S takovým autem nemůžete předpokládat start na Indy 500, protože celou dobu je nestabilní a ztrácíte rychlost. Vím, že stáj KV Racing Technology tím utrpěla na reputaci. Ve zpětném pohledu, měli jsme si ponechat náš kvalifikační čas, který by nám zajistil poslední místo na startu. Jenže mysleli jsme si, že Jay Howard nás vytlačí. Byl jediným pilotem, jenž by nás mohl ohrozit a ráno jezdil rychleji. A najednou nás porazilo dítě, které se v tu chvíli nacházelo ve zdravotním středisku a z jeho vozu se kouřilo. Tomu říkám kouzlo Indianapolisu. Rozhodnutí zkusit další kvalifikační kola chtěl tým, ale jsem jeho součástí a nikdy se nevzdávám bez boje, takže pokud řeknou 'Jdeme do toho,' já odevzdám 110 procent. Bohužel vůz stál jen za 80 procent. V podstatě to bylo jen čekání na nehodu. Pokud mám hledat nějakou světlou stránku, asi to bude důkaz pro pochybovače, kteří tvrdí, že jsem už příliš starý. V průběhu mého pokusu mohli vidět, že mám koule na to, abych zvládl řídit klouzající vůz. Pořád dokážu závodit, dal jsem do toho všechno, ale výsledek se nedostavil.

Vycházet s A. J. Foytem chce hodně trpělivosti, osobních ústupků a opatrnosti. Foyt je znám pro svou bouřlivou a nerudnou povahu, servítky si nebere s nikým, ani s vlastním vnukem. A. J. Foyt IV dostal šanci od svého dědečka po roce startovat na Indianapolis 500. V světle červené helmě, odkazující na úspěšná léta svého dědečka, zajížděl kvalitní časy a za hlavním koněm Meirou příliš nezaostával. Pak ale přišel nečekaný zlom, den před kvalifikací o poslední místa na startu se místo něj v kokpitu objevil veterán Jaques Lazier. Foyt IV podle všeho kritizoval monopost a nebyl spokojen s jeho jízdními vlastnostmi. Pravděpodobně došlo ke slovní přestřelce a Foyt IV tým svého dědečka opustil. Foyt neváhal a okamžitě povolal Jaquese Laziera, který se po pitlane „potloukal“.

Nediplomatická Danica Patrick „Je to nejhorší auto, které jsem kdy řídila, ani jsem nemohla jet na plný plyn,“ uvedla viditelně rozrušená Danica Patrick po prvním kvalifikačním pokusu, jež zajela průměrnou rychlostí 360 km/h. „Hodně se nás trápí, auta jsou prostě špatné,“ pokračovala a na otázku, co s tím lze dělat odpověděla: „Opravdu nevím, nejsem inženýr. Vůz nemá stabilitu ani přilnavost. Je to děsivé, opravdu děsivé. Přála bych si, aby už byl konec, je to hrozné.“ Na popsání pocitů z extrémní rychlosti s nevyhovujícím vozem upřimně odpověděla: „Pořád se třesu.“ Danica Patrik vypadala opravdu nešťastně a bylo na ní vidět, že k dalšímu pokusu se zrovna nehrne. Nakonec ho absolvovala a čtyři kvalifikační kola přežila bez úhony, a bez zlepšení. Po vystoupení z vozu poskytovala další rozhovor přenášený i na tribuny. Svůj rozhovor zakončila větou: „Není to moje chyba,“ načež z tribun se ozvalo bučení fanoušků. Diváci a všichni zainteresovaní si její slova vyložili jako házení viny na mechaniky. Bez výčitek lze konstatovat, že Patrick mluvila pravdu, vůz byl otřesný a stěžovali si i její týmoví kolegové, ovšem takové věci se na veřejnosti neříkají. Například Andretti ve svém prohlášení řekl prakticky stejnou věc, jen ji zaobalil do PR vaty. Podobná prohlášení učinili i Tony Kanaan, John Andretti či Ryan Hunter-Reay. „Občas říkáme věci, kterých posléze litujeme,“ snažil se Kanaan mírnit všeobecné pobouření. „Uvědomila si co udělala.“ Troškou do mlýna přispěl i Tom Anderson, starší viceprezident Andretti Autosport pro závodní činnost. „Daničin komentář nezněl příliš diplomaticky, ale byl pravdivý.“

STARTOVNÍ LISTINA 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24. 25. 26. 27. 28. 29. 30. 31. 32. 33. 34. 35. 36. 37.

# 2 # 3 # 4 # 5 # 6 # 7 # 8 # 9 #10 #11 #12 #14 #15 #18 #19 #20 #21 #22 #23 #24 #25 #26 #29 #30 #32 #33 #34 #36 #37 #41 #43 #66 #67 #77 #78 #99 #06

Raphael Matos Helio Castroneves Dan Wheldon Takuma Sato Ryan Briscoe Danica Patrick E. J. Viso Scott Dixon Dario Franchitti Tony Kanaan Will Power Vitor Meira Paul Tracy Milka Duno Alex Lloyd Ed Carpenter Davey Hamilton Justin Wilson Tomas Scheckter Mike Conway Ana Beatriz Marco Andretti Sebastian Saavedra Graham Rahal Mario Moraes Bruno Junqueira Mario Romancini Bertrand Baguette Ryan Hunter-Reay Jaques Lazier John Andretti Jay Howard Sarah Fisher Alex Tagliani Simona De Silvestro Townsend Bell Hideki Mutoh

de Ferran Dragon Racing Team Penske Panther Racing KV Racing Technology Team Penske Andretti Autosport KV Racing Technology Target Chip Ganassi Racing Target Chip Ganassi Racing Andretti Autosport Team Penske AJ Foyt Racing KV Racing Technology Dale Coyne Racing Dale Coyne Racing Panther Racing de Ferran Dragon Racing Dreyer & Reinbold Racing Dreyer & Reinbold Racing Dreyer & Reinbold Racing Dreyer & Reinbold Racing Andretti Autosport Bryan Herta Autosport Rahal Letterman Racing KV Racing Technology FAZZT Race Team Conquest Racing Conquest Racing Andretti Autosport AJ Foyt Racing Andretti Autosport/Richard Petty Sarah Fisher Racing Sarah Fisher Racing FAZZT Race Team Stargate Worlds/HVM Racing CGR Sam Schmidt Newman/Haas Racing

Saavedrovo štěstí Devatenáctiletý Sebastian Saavedra z týmu Brian Herta Autosport se poprvé zúčastnil kvalifikace na Indianapolis 500 a v důležitém závěru, kdy bojoval o start v závodě, havaroval. Přesto obsadil poslední startovní pozici, přišel k ní doslova jako slepý k houslím. Třikrát byl během dne vystrčen mimo kvalifikační pozici a přesto se ve finále dostal na startovní rošt. Poprvé jej vystrčil Kanaan, ale když Romancini odvolal svůj čas, vrátil se na 33. místo. Podruhé byl Romancini dostatečně rychlý, stejně si vedl i Sato a Saavedra opět spadl na 35. místo. Pak ovšem odvolali svůj čas Tracy a Howard, přičemž zlepšit už se nedokázali a Saavedra šťastně obsadil 33. místo na startu. (als, vb)

ZDROJ: Racer

- 87 -


6. INDIANAPOLIS 500 Indianapolis Motor Speedway

F r a n c h i t t i h o d om i n a n c e Přestože Franchitti ovládl závod, v cíli se mohl radovat jeho bývalý týmový kolega. Přesně před 74 lety zahájil Louis Meyer tradici, která se stala neodmyslitelnou součástí oslav vítězství Indianapolis 500. Nikde na světě není pití mléka takovým středem pozornosti jako v Indianapolisu. V roce 2010 podruhé v kariéře ochutnal tento kraví produkt Dario Franchitti. „Chutná stejně dobře jako první,“ usmíval se Franchitti. První vítězství oslavil v roce 2007. Pod žlutými vlajkami a za velké průtrži mračen se radoval s týmem Andretti Green Racing. Rok po návratu z NASCAR získal titul, následující sezónu podruhé vyhrál Indy 500. „Znamená to pro mne strašně moc,“ pokračoval Franchitti na Victory lane. Zatímco v roce 2007 nepatřil k výrazným favoritům, v roce 2010 neuvěřitelně dominoval. Na čele strávil 155 kol, což je nejvíce od roku 2000, kdy s týmem Target Chip Ganassi triumfoval Juan Pablo Montoya (167 kol). A stejně jako při svém prvním triumfu, projel cílem pod žlutými vlajkami. V posledním kole došlo k vážné havárii a pace car zmrazil startovní pole, čímž prakticky vyhrál ještě před vyvěšením šachovnicového praporku. Krátce před cílem měl Franchitti obavy o dostatek paliva v nádrži, mezitím ho Wheldon mílovými kroky doháněl. „Zbývalo 10 kol a já byl celkem klidný,“ hovořil Franchitti na téma spotřeby paliva. „Najednou se všichni začali zajímat o spotřebu. Potřeboval jsem vědět, co dělají ostatní jezdci. Pokud šetřili víc než já, mohl to pro nás být problém.“ Wheldon mohl podle vlastních slov na Franchittiho v samotném závěru zaútočit, neboť disponoval větším množství etanolu, ale Chip Ganassi měl na situaci opačný názor. „Mohl nás dohnat, ale nepředjel by nás.“ Mnoho jezdců začalo v závěru sledovat čísla spotřeby a obávat se o vyschlou nádrž, přesto na některé v cíli čekalo překvapení – paliva měli dostatek. Přesně tento případ nastal i u Franchittiho, kterému naměřili dostatečných sedm litrů paliva. Dario Franchitti se druhým vítězství na Indy zařadil mezi velikány jako Emerson Fittipaldi, Al Unser Jr. nebo Arie Luyendyk. Do příštího ročníku má stanovený jasný cíl – vstoupit do skupiny pilotů čítající Helia Castronevese, Bobbyho Unsera, Johnnyho Rutherforda nebo Louise Meyera. „Tito závodníci jsou legendy,“ hovořil o vyznaných jezdcích Indianapolisu 500 Franchitti. „Já jsem pouhý jezdec, oni jsou legendy,“ zakončil Franchitti, jemuž byl následující den předán šek na 3 miliony dolarů. V úplném závěru závodu byl pro Franchittiho největším soupeřem Wheldon, ale chvíli předtím mu vteřiny z náskoku ukrajoval bývalý stájový kolega Kanaan. Brazilec, jenž se z 33. pozice dokázal vypracovat na druhé místo, na Franchittiho tlačil, ale podobně jako konkurence musel těsně před koncem do boxu. „Den před závodem jsem měl sen, že s TK (Kanaanem) bojujeme o vítězství,“ usmíval se Franchitti. „V tu chvíli se mi vybavil

- 88 -

sen a já si neustále připomínal, abych šetřil palivo za vedoucí čtyřkou,“ řekl Franchitti, jenž se po poslední zastávce v boxech propadl na páté místo za Conwaye, Wilsona, Castronevese a Rahala. Ovšem čtveřice nebyla během žluté fáze u mechaniků a zastávka je teprve čekala. „V okamžiku, kdy Kanaan zajel tankovat, veškerý tlak opadl. Do té doby jsem z něj ve zpětných zrcátkách nespustil oči. Nicméně bylo hezké jej vidět vpředu po tak náročném měsíci.“ Právě Kanaan byl po Franchittim hrdinou závodu. Dostat se z posledního místa na druhé a bojovat o vítězství, to se nevidí každý den. V prvním kole v prvních dvou zatáčkách předjel osm vozů! Kdyby se mu opravdu podařilo vyhrát, stal by se prvním pilotem na Indianapolisu, který zvítězil z posledního místa. Nakonec mu sen nevyšel, po zastávce se propadl a cílem projel na 11. pozici. „Doufám, že jsem závod okořenil,“ směroval Kanaan svá slova k fanouškům. „Slíbil jsem jim dobrý start a ten se nám povedl. Existovala šance na vítězství.“ Tým měl v závěru na vybranou, buď riskovat a spoléhat na žlutou vlajku, čímž by zbylo dostatek paliva do cíle, nebo po celý poslední stint šetřit palivem. „Vybrali jsme si risk.“ Jenže týmu nevyšel. „Mohli jsme převzít čelo a vyhrát, navždy bychom se zapsali do análů Indianapolis Motor Speedway. Ale tak to chodí, své chlapce podporuji v každém směru, dostali jsme ponaučení.“ Franchitti týden před závodem oslavil 37. narozeniny, ale podle týmového manažera Mika Hulla nebyl na dvojnásobném šampiónovi věk znát, energie měl jako dvacetiletý. „Předpokládal jsem, že se závody skončím v 35,“ reagoval na svůj věk Franchitti. „Všechno potom je takový bonus, ale skvělý bonus,“ měl na mysli druhé vítězství v Indy a druhý titul z roku 2009. Hromadné oslavy z vítězství na Indy však narušila vážná havárie Conwaye. Myšleny diváků na tribunách i u televizních obrazovek se střídavě soustředily (pokračování na str. XX)

1. TRÉNINK 1. # 3 Helio Castroneves

39.7170

2. TRÉNINK 1. # 3 Helio Castroneves

39.6395

4. TRÉNINK 1. # 9 Scott Dixon

39.7265

5. TRÉNINK 1. # 9 Scott Dixon

39.6526

6. TRÉNINK 1. #11 Tony Kanaan

39.6870

7. TRÉNINK 1. # 3 Helio Castroneves

39.7250

8. TRÉNINK 1. #12 Will Power

39.5351

9. TRÉNINK 1. #66 Jay Howard

39.8307

KVALIFIKACE 1. # 3 Helio Castroneves 2:37.9154 2. #12 Will Power 2:38.1876 3. #10 Dario Franchitti 2:38.5970 4. # 6 Ryan Briscoe 2:38.9027 5. #77 Alex Tagliani 2:39.0178 6. # 9 Scott Dixon 2:39.1277 7. #30 Graham Rahal 2:39.6319 8. #20 Ed Carpenter 2:40.3514 9. #06 Hideki Mutoh 2:41.0831 10. #99 Townsend Bell 2:39.9313 11. #22 Justin Wilson 2:39.9647 12. # 2 Raphael Matos 2:39.9798 13. #32 Mario Moraes 2:40.0794 14. #21 Davey Hamilton 2:40.1053 15. #24 Mike Conway 2:40.2969 16. #26 Marco Andretti 2:40.3030 17. #37 Ryan Hunter-Reay 2:40.3227 18. # 4 Dan Wheldon 2:40.3821 19. # 8 E. J. Viso 2:40.4424 20. #23 Tomas Scheckter 2:40.5270 21. #25 Ana Beatriz 2:40.5402 22. #78 Simona De Silvestro 2:40.5511 23. # 7 Danica Patrick 2:40.5584 24. #36 Bertrand Baguette 2:40.5785 25. #33 Bruno Junqueira 2:39.5305 26. #19 Alex Lloyd 2:40.1543 27. #34 Mario Romancini 2:40.2557 28. #43 John Andretti 2:40.3438 29. #67 Sarah Fisher 2:40.4033 30. #14 Vitor Meira 2:40.4367 31. # 5 Takuma Sato 2:40.5865 32. #11 Tony Kanaan 2:40.6628 33. #29 Sebastian Saavedra 2:40.9776 ------------------------------------------------------34. #66 Jay Howard 35. #15 Paul Tracy 36. #41 Jaques Lazier 37. #18 Milka Duno -

DĚSIVÁ HAVÁRIE MIKA CONWAYE


1. kolo: START / PACE CAR. Do první zatáčky vede Castroneves, na rovince se před něj dostává Franchitti. Na výjezdu ze druhé zatáčky se Scheckter tlačí na Hamiltona. Ten mu uhýbá, ale dostává smyk a končí ve vnitřní zdi. 5. kolo: RESTART. Vede Franchitti před Castronevesem a Powerem. 8. kolo: PACE CAR. Junqueira nezvládá monopost a v zatáčce naráží do zdi. 12. kolo: RESTART. Franchitti drží první místo před Castronevesem a Powerem. 17. kolo: Moraes odstupuje, lehkým kontaktem se zdí si poškodil vůz. 19. kolo: Power předjíždí Castronevese, za nimi jedou Tagliani a Matos. Fisher se trápí s ovládáním vozu. 31. kolo: Power předjíždí prvního Franchittiho. 36. kolo: Franchitti je evidentně rychlejší a znovu přebírá první místo. Začínají první zastávky v boxech. 37. kolo: Power dostává povel k rozjezdu příliš brzo a část palivové hadice zůstává v hrdle nádrže. 39. kolo: PACE CAR. Powerovi je signalizována černá vlajka, část hadice visící z nádrže padá na dráhu. 43. kolo: RESTART. Závod vede Franchitti před Castronevesem, Taglianim, Matosem a Briscoem. 53. kolo: John Andretti dostává penalizaci za blokování Wheldona. Andretti musí na pitlane. 58. kolo: Baguette se vrací na dráhu se ztrátou 17 kol, mechanici mu instalovali nové zpětné zrcátko. 65. kolo: PACE CAR. John Andretti naráží do zdi ve druhé zatáčce. Startovní pole míří k mechanikům. 70. kolo: RESTART. Na prvním místě je Franchitti, za ním jsou Castroneves, Briscoe, Kanaan a Carpenter. 81. kolo: Rahal dostává černou vlajku za blokování Wheldona na zadní rovince, kterého téměř vytlačil na trávu. 100. kolo: Stále vede Franchitti před Castronevesem, Briscoem, Carpenterem a Kanaanem. 105. kolo: PACE CAR. Meira má lehký kontakt se zdí v druhé zatáčce, přesto je náraz dostatečně silný, aby pro něj závod skončil. 109. kolo: Všichni míří na pitlane, jen Scheckter zůstává na dráze a posunuje se na první místo. 111. kolo: Sato dostává penalizaci stop and go za kontakt s komisařem na pitlane. 112. kolo: RESTART. Scheckter vede, ale Franchitti si na něj brousí zuby. 114. kolo: Franchitti předjíždí Schecktera, úspěšně se před něj dostává i Kanaan. 131. kolo: Andretti se posouvá na čtvrté místo, ale zbývá mu jen 5 push to pass, konkurence systém téměř nepoužívá. 140. kolo: Začínají zastávky v boxech. Franchitti má náskok téměř 10 vteřin. 144. kolo: Castroneves chybuje a u mechaniků mu zhasíná motor. 147. kolo: PACE CAR. Briscoe po zastávce nezvládá monopost na studených pneumatikách a ve čtvrté zatáčce končí ve zdi. 150. kolo: Vede Franchitti před Andrettim, Kanaanem, Scheckterem a Bellem. 155. kolo: RESTART. Franchitti si v pohodě drží první místo. 159. kolo: Bell dostává černou vlajku za blokování Hunter-Reaye. 160. kolo: PACE CAR. Nováček Saavedra naráží do zdi. 163. kolo: Většina startovního pole je u mechaniků, na dráze zůstává tým Dreyer & Reinbold Racing v pořadí Conway – Wilson, dále Castroneves a Rahal, za nimi z boxu vyjel Franchitti. 170. kolo: RESTART. Pořadí v TOP5 se nemění. 177. kolo: Conway zajíždí pro palivo, vedení přebírá Wilson. 189. kolo: Taktéž Wilson doplňuje palivo. 192. kolo: Castroneves musí k mechanikům, má téměř prázdnou nádrž. 194. kolo: Vede Franchitti. Kanaan, který Franchittiho stahuje má velmi málo paliva. Naopak třetí Wheldon si nemusí dělat starosti a jede na plno. 195. kolo: Kanaan v boxech, na druhé se posouvá Wheldon. 198. kolo: Franchitti viditelně zpomaluje, Wheldon ho mílovými kroky dohání. 199. kolo: BÍLÁ. Franchitti hlídá spotřebu, první sektor jede téměř o 20 mil pomaleji než Wheldon, který na něj ztrácí 3.6 vteřiny. 200. kolo: PACE CAR. Dario Franchitti vyhrává závod Indianapolis 500 pod žlutými vlajkami s náskokem 0.1536 vteřiny. Ve druhé zatáčce dochází k vážné havárii Hunter-Reaye a Conwaye.

poz. 1. #10 2. # 4 3. #26 4. #19 5. # 9 6. # 7 7. #22 8. #12 9. # 3 10. #77 11. #11 12. #30 13. #34 14. #78 15. #23 16. #99 17. #20 18. #37 19. #24 20. # 5 21. #25 22. #36 23. #29 24. # 6 25. # 8 26. #67 27. #14 28. #06 29. # 2 30. #43 31. #32 32. #33 33. #21

jezdec Dario Franchitti Dan Wheldon Marco Andretti Alex Lloyd Scott Dixon Danica Patrick Justin Wilson Will Power Helio Castroneves Alex Tagliani Tony Kanaan Graham Rahal Mario Romancini Simona De Silvestro Tomas Scheckter Townsend Bell Ed Carpenter Ryan Hunter-Reay Mike Conway Takuma Sato Ana Beatriz Bertrand Baguette Sebastian Saavedra Ryan Briscoe E.J. Viso Sarah Fisher Vitor Meira Hideki Mutoh Raphael Matos John Andretti Mario Moraes Bruno Junqueira Davey Hamilton

VÝSLEDKY tým Target Chip Ganassi Racing Panther Racing Andretti Autosport Dale Coyne Racing Target Chip Ganassi Racing Andretti Autosport Dreyer & Reinbold Racing Team Penske Team Penske FAZZT Race Team Andretti Autosport Rahal Letterman Racing Conquest Racing Team Stargate Worlds / HVM Dreyer & Reinbold Racing Chip Ganassi Racing / Sam Schmidt Panther Racing Andretti Autosport Dreyer & Reinbold Racing KV Racing Technology Dreyer & Reinbold Racing Conquest Racing Brian Herta Autosport Team Penske KV Racing Technology Sarah Fisher Racing AJ Foyt Racing Newman/Haas Racing de Ferran Dragon Racing Andretti Autosport / Richard Petty KV Racing Technology FAZZT Race Team de Ferran Dragon Racing

INDIANAPOLIS 500 odstup 200 kol + 0.1536 + 20.9875 + 20.9876 + 21.4922 + 21.7560 + 25.9761 + 30.2474 + 33.0137 + 34.2482 + 59.5957 + 59.9739 + 1:01.6744 + 1:01.6745 + 1 kolo + 1 kolo + 1 kolo nehoda nehoda + 2 kola + 4 kola + 17 kol nehoda nehoda řízení řízení nehoda řízení nehoda nehoda nehoda nehoda nehoda

kola na čele 155 0 1 0 0 0 11 5 3 0 0 0 0 0 5 0 0 0 15 0 0 0 0 5 0 0 0 0 0 0 0 0 0

posun ▲ 2 ▲ 16 ▲ 13 ▲ 22 ▲ 1 ▲ 17 ▲ 4 ▼ 6 ▼ 8 ▼ 5 ▲ 22 ▼ 5 ▲ 14 ▲ 8 ▲ 5 ▼ 6 ▼ 9 ▼ 1 ▼ 4 ▲ 11 ▲ 2 ▲ 9 ▼ 20 ▼ 6 ▲ 3 ▲ 3 ▼ 19 ▼ 17 ▼ 2 ▼ 18 ▼ 7 ▼ 19

Datum: 30. 5. 2010 Počet kol: 200 kol Odjetá vzdálenost: 500 mil Žluté fáze: 8 Čas závodu: 3:05:37.0131 Změny ve vedení: 13x, 8 jezdců Nejrychlejší kolo: 39.9840 Will Power

INDIANAPOLIS MOTOR SPEEDWAY

Délka okruhu: 2 míle Otevřeno: 1909 www.indianapolismotor speedway.com P ŘE DCHO Z Í V Í T Ě Z O V É 2009 - Helio Castroneves 2008 - Scott Dixon 2007 - Dario Franchitti 2006 - Sam Hornish 2005 - Dan Wheldon

- 89 -


na Franchittiho a Conwaye. Britský pilot měl těžkou havárii s Hunter-Reayem. „Konec závodu byl spojen se spotřebou paliva. Neměl jsem tušení, kolik mi ho v nádrží zbývá,“ uvedl Hunter-Reay, který z kolize vyvázl nezraněn. „Najednou monopost zpomalil ve třetí zatáčce. Mike do mě najel a přeletěl přes mě.“ Conway vzlétl do vzduchu a zadní částí monopostu narazil do plotu. V jednom okamžiku mizely z vozu pneumatiky, přítlačná křídla a dokonce motor. Zbylo jen torso kokpitu s Conwayem uvnitř. „Zrovna jsem mu chtěl říct, aby si dával pozor na zpomalující jezdce a držel se od nich dál. Ale nesti-

hl jsem to,“ uvedl spolumajitel stáje Dennis Reinbold roztřeseným hlasem. Conway za letu ještě stihl podruhé narazit do monopostu Hunter-Reaye a těsně ho minout nad hlavou. „Díky bohu, že mě neskalpoval,“ ulevil si vítěz závodu v Long Beach. Conway byl po okamžitém příjezdu lékařů při vědomí a komunikoval s okolím. Stěžoval si na bolest nohy a za asistence byl přepraven do helikoptéry, která ho dopravila do blízké nemocnice. Posléze se ukázalo, že Conway utrpěl zlomeninu kotníku. Nebyl však jediným zraněným, schytali to i dva diváci na tribunách. Naštěstí nešlo o nic vážného,

oba utrpěli řezné rány od úlomků, nicméně sešití ran nebylo zapotřebí. Kvůli incidentu v posledním kole se konečné výsledky závodu trochu zamíchaly. Někteří jezdci pohybující se v místě kolize zpomalovali, zatímco jiní se troskám vyhýbali ve větších rychlostech a vedení závodu muselo posléze řešit neoprávněné předjetí. Nováčkem roku se dodatečně stal Romancini, kterého po vyvěšení žlutých vlajek předjela De Silvestro. Andretti se z šestého místa vrátil na původní třetí a Lloyd spadl na čtvrté. Prohřešky pilotů se bohudík obešly bez trestů. ■ (als)

Značně nákladný víkend Nečekaný propad stáje Penske Po slibných kvalifikačních výkonech vstupovala stáj de Ferran Dragon Racing do závodu s nadějemi. V rukávu měla rychlého Raphaela Matose a zkušenostmi opředeného Daveyho Hamiltona. Nakonec ani jeden ze závodníků cíl kvůli havárii nespatřil a víkend v Indianapolisu se týmu pěkně prodražil.

RAPHAEL MATOS POPRVÉ

Jednačtyřicetiletý Davey Hamilton havaroval ve druhé zatáčce prvního kola. V momentě, kdy se všichni snaží přežít kritické první kolo, se Scheckter hlava nehlava tlačil dopředu a Hamiltona překvapil. Ten mu musel uhnout a dostal smyk. Vůz putoval na druhou stranu dráhy a narazil do protější bariéry. Hamiltonův závod skončil po pár vteřinách. „Scheckter je idiot,“ řekl bezprostředně po lékařské prohlídce do televizních obrazovek. V tiskovém prohlášení už Hamilton volil mírnější slova. „Nemůžete vyhrát v prvním kole. Je těžké uvěřit, že jsme skončili tak brzo, ani jsme se pořádně neprojeli.“

Stáj Penske triumfovala v Indianapolisu 15krát, v 94. ročníku Indy 500 chtěla číslo navýšit, ale rok 2010 jí nepřál. „Neudělali jsme to, co bylo potřeba k vítězství,“ smutně shrnul výkonný ředitel stáje Tim Cindric. Helio Castroneves Před závodem měl jediný cíl – čtvrté vítězství. Jenže po celou dobu hrál vedlejší roli, ačkoliv s Franchittim držel nějakou dobu krok, reálně ho ohrozit nedokázal. Na vině byla i nepovedená zastávka v boxech. „Vždy říkáme, že závod vyhrává jezdec, který udělá nejméně chyb a já jednu udělal,“ uvedl devátý Castroneves. „Po celý den nás trápila přetáčivost i nedotáčivost, přesto jsme tvrdě bojovali.“ Castroneves se nedokázal zařadit ke skupině čtyřnásobných vítězů. Zhasnutí motoru se ukázalo jako jeden z klíčových momentů. „Hloupá chyba nás odsunula na zadní pozice. Jsem hodně zklamaný, zejména kvůli chybě.“ Dalším nepříz-

(als)

W ill P ower Vítěz úvodních dvou závodů sezóny taktéž držel tempo s vedoucím Franchittim. „Měli jsme sakra rychlé auto, držet se Dario pro nás nebyl problém,“ popisoval Power. Ale během prvních pitstopů v 36. kole nastal zlom. Power dostal signalizaci k vyjetí z boxového stání, ale tankovací hadice se stále nacházela v nádrži. Došlo k přetrhnutí a část hadice zůstala v hrdle. Power jel dál, ale kus komponentu spadl na dráhu a ke slovu

se přihlásil pace car. Power obdržel penalizaci průjezd boxy, čímž ztratil kontakt s TOP5. Nakonec dojel na osmém místě. „Celkově vzato, osmé místo je dobré,“ řekl vysílený Power. „Upřímně, v polovině závodu jsem si říkal 'Člověče, ten závod je těžký.' V cíli jsem byl rád, že už skončil a já mohl vystoupit z auta.“ Ryan Briscoe Jako jediný netrpěl problémy v boxech, na druhou stranu dopadl ze všech nejhůře. Ve 148. kole krátce po pitstopu havaroval. „Ihned po vyjetí na dráhu věděl, že vůz je nestabilní,“ přiznal Cindric. „Ztratil jsem přilnavost, najel na nečistoty a byl konec,“ poznamenal Briscoe. (als)

RAPHAEL MATOS PODRUHÉ

Ani Matos neměl na co vzpomínat. „Kdo říká, že motorsport je předvídatelný, nemá pravdu,“ reagoval spolumajitel stáje Gil de Ferran na průběh závodu. Matos se 22 kol držel na slibném třetím místě, ale nešťastná chyba v boxech jakoby znamenala předzvěst neblahého konce. Jakmile mechanik vypustil Matose z boxového stání, upadlo špatně připevněné levé zadní kolo. Nastalo zdržení a šampión Indy Lights z roku 2008 spadl na 24. pozici. „Snažil jsem se získat pozice zpět, ale najel jsem na nečistoty a bylo to,“ shrnul svůj konec v druhé zatáčce 73. kola.

nivým atributem byla spotřeba. Castroneves převzal devět kol před cílem vedení, ale bez zásahu žluté fáze by mu palivo nevyšlo. Pace car k jeho smůle nakonec nevyjel.

RYAN BRISCOE NEZVLÁDL MONOPOST NA STUDENÝCH PNEUMATIKÁCH

Bl o k o v a t s o u p e ř e s e ( n e ) v y p l á c í „Byli jsme vzadu, vpředu, vzadu a znovu vpředu,“ charakterizoval Graham Rahal svůj závod v Indianapolisu, který dokončil na 12. místě. V závěru se totiž vyšplhal na čtvrtou pozici, přitom v úvodu si musel odpykat trest za blokování soupeře. Nejprve dostal varování za blok na prvního Daria Franchittiho, jenž Rahala stíhal. Rahal chtěl zůstat v kole vedoucího muže, což se mu nakonec podařilo. „Těch 30 kol, odjetých před Dariem, jsem po dráze doslova létal, byli jsme opravdu rychlí,“ potvr-

dil Rahal vysoké tempo. V 81. kole Rahal možná až urputně bránil svou pozici před Wheldonem. Jeho počínání se nelíbilo sportovnímu řediteli Brianu Barhnartovi a Rahalovi ukázal černou vlajku. Rahal samozřejmě s jeho verdiktem spokojen

nebyl. „Je zapotřebí, aby se pravidla jasně vymezila. Patrick mě v prvních kolech taktéž vytlačila na trávu a nikdo ji penalizaci neudělil,“ obhajoval se. „Graham se ničím v porovnání s ostaními neprovinil,“ uzavřel Bobby Rahal. (als)

- 90 -


FIRESTONE FREEDOM 100

N á v r a t C unni ng ha m a Závod Firestone Freedom 100 je nepochybně nejvýznamnějším podnikem v kalendáři Firestone Indy Lights, přesto do něj bylo přihlášeno jen 16 pilotů. Některé týmy se rozhodly vsadit na zkušené jezdce, kteří by dopomohli k lepšímu umístění na legendárním oválu Indianapolis Motor Speedway. Nahrazeni byli James Winslow a Carmen Jorda. Místo Winslowa startoval u Sam Schmidt Motorsports zkušený Wade Cunningham, který už závod Indy Lights v Indianapolisu dvakrát vyhrál a podařilo se mu získat i titul šampióna série. Místo Carmen Jordy u Andersen Racing naskočil Arie Luyendyk Jr., syn dvojnásobného vítěze závodu Indy 500, jenž má taktéž bohaté zkušenosti v Indy Lights. Bez náhrady jiným jezdcem opustily kolotoč série týmy HVM Racing, doposud nasazující vůz pro Juniora Strouse do všech závodů, a příležitostně až dva vozy nasazující Team PBIR. Naopak přibyli Jeff Simmons, kdysi závodící i v IndyCar pro Rahal Letterman Racing, jedoucí pro Team E a další Američan Brandon Wagner přihlášený stájí závodníka Daveyho Hamiltona. Hamilton si v Indianapolisu současně vyzkoušel roli závodníka a šéfa stáje. Další raritou byl Sebastian Saavedra. Nejenže startoval do pětistovky s týmem Bryana Herty, ale představil se i v Indy Lights, kde s tímto týmem startoval pravidelně.

Nesmírně zajímavou podívanou se stala už samotná kvalifikace. Pole position si zajistila britská závodnice Pippa Mann a to jako první žena v jakékoliv motoristické kategorii startující v Indianapolisu. Svou dobrou formu potvrdila už v půlce května v otevřeném tréninku, ve kterém byla druhá jen za Gustavem Yacamanem. Její nový týmový kolega Cunningham doplnil Pippu v první řadě. V Indy Lights totiž i v Indianapolisu startují vozy jen v řadách po dvou na rozdíl od Indy 500. Andrettiho jezdci Kimball a Plowman obsadili druhou řadu, ze třetí startovali Simmons a lídr šampionátu Vernay. Naopak další pilot, do kterého byly vkládány velké naděje, Arie Luyendyk, jr. zajel nejhorší čas a doplnil v poslední řadě Wagnera, který nezajel žádná měřená kola. Start se nepovedl Pippě Mann, ale také traťovým komisařům, kteří naprosto ignorovali fakt, že ji Wade Cunningham předjel ještě před přejetím startovní čáry, tedy před startem závodu. Mann se dál propadala polem a na konci prvního kola

byla pátá. Ve třetím kole pro ní závod skončil úplně. Před ní jedoucí Simmons ztratil kontrolu nad vozem, roztočil se a bezmocnou Mann sestřelil z dráhy. Lídr šampionátu Vernay strávil šest kol v boxech kvůli opravě vozu. Při restartu se za Pippu Mann „pomstil“ Cunninghamovi Charlie Kimball. I on ho předjel před startem a prošlo mu to. Cunningham si to však nenechal líbit a v následujícím kole se vrátil do vedení. Kimball měl náhle co dělat, aby udržel druhé místo před Hinchcliffem, což se mu nepovedlo a na chvíli dokonce přišel i o stupně vítězů ve prospěch Dana Clarka, nicméně ve 25. kole si vybojoval třetí místo nazpět. Za další tři kola se vrátil na druhé místo a ve 32. kole se ujal vedení. Ovšem Cunningham si případnou porážku nenechal líbit déle než jedno kolo a vrátil mu předjetí. Jelikož se závod jel na 40 kol, neměl už Kimball mnoho času. Sice na Cunninghama několikrát zaútočil, ale pokořit jej nedokázal a tak potřetí v řadě dojel na druhém místě. Velké vítězství oslavil Cunningham. (vb)

VÝSLEDKY poz.

jezdec

tým

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16.

Wade Cunningham Charlie Kimball James Hinchcliffe Dan Clarke Martin Plowman Philip Major Stefan Wilson Brandon Wagner Sebastian Saavedra Adrian Campos Jr. Gustavo Yacaman Rodrigo Barbosa JK Vernay Arie Luyendyk Jr. Jeff Simmons Pippa Mann

Sam Schmidt Motorsports AFS Racing / Andretti Autosport Team Moore Racing Walker Racing AFS Racing / Andretti Autosport Sam Schmidt Motorsports Bryan Herta Autosport Davey Hamilton Racing Bryan Herta Autosport Team Moore Racing Cape Motorsport / Wayne Taylor Racing PDM Racing Sam Schmidt Motorsports Andersen Racing Team E Sam Schmidt Motorsports

#77 #26 # 2 #40 #27 #49 #28 #32 #29 #22 # 9 #18 # 7 # 4 #17 #11

odstup

+ + + + + + + + + + + +

40 kol 0.4368 2.3638 2.6459 3.7024 5.8257 7.3990 9.7035 10.2259 10.3575 22.6782 42.2887 6 kol technika nehoda nehoda

PRŮBĚŽNÉ POŘADÍ TOP10 4/13 1. JK VERNAY

157

2. CHARLIE KIMBALL

152

3. JAMES HINCHCLIFFE

134

4. MARTIN PLOWMAN

120

5. SEBASTIAN SAAVEDRA

107

6. STEFAN WILSON

102

7. PHILIP MAJOR

90

8. GUSTAVO YACAMAN

87

9. DAN CLARK

75

10. PIPPA MANN

74

- 91 -


Mike Conway vypadl ze hr y

Britský závodník byl kvůli těžké havárii v Indianapolisu vyřazen ze hry. Doktoři odhadovali rekonvalescenci zlomenin na tři měsíce. Kromě zranění nohy si totiž z havárie přivodil zlomeninu jednoho z páteřních obratlů. Na Conwaye čekala páteřní výztuha, kterou v roce 2009 nosili i Meira s Powerem. Naštěstí nebyla nutná operace páteře, jakou před lety podstoupil Bruno Junqueira. Conway se ale chirurgickému zákroku nevyhnul. Jeho levá noha, především kotník, si vyžádaly pětihodinový operační zákrok. Lé-

kaři jeho zranění přirovnali k „pádu z budovy“. Bez zranění nevyvázl ani Ryan HunterReay. Poranění palce si ale nepřivodil v posledním kole, ale během malého kontaktu s Dixonem na pitlane. I v jeho případě byla nutná operace. Hunter-Reay však o závod v Texasu nepřišel. Mika Conwaye nahradil v kokpitu Tomas Scheckter, který za tým startoval v Indianapolisu a poslední roky se těšil z podpory osobního sponzora, který mu zajistil alespoň příležitostné starty na oválech.

Dvojnásobný vítěz Indianapolis 500 Arie Luyendyk a bývalý pilot série CART Mark Blundell volali po změně koncepce doplňovaní paliva. Projevovali obavy ohledně šetření paliva v závěru závodů a následného nebezpečí prázdné nádrže, což byl případ Ryana Hunter-Reay, do nějž narazil Mike Conway.

- 92 -

1. WILL POWER

227

2. DARIO FRANCHITTI

216

▲ 3

3. SCOTT DIXON

203

▼ 1

4. HELIO CASTRONEVES

199

▼ 2

5. RYAN HUNTER-REAY

175

▼ 1

6. JUSTIN WILSON

167

7. RYAN BRISCOE

155

8. TONY KANAAN

151

9. DAN WHELDON

142

▲ 2

10. MARCO ANDRETTI

134

▲ 3

11. ALEX TAGLIANI

126

▲ 1

12. DANICA PATRICK

118

▲ 4

13. VITOR MEIRA

114

▼ 4

14. RAPHAEL MATOS

112

▼ 4

15. MIKE CONWAY

110

16. MARIO MORAES

109

▼ 2

17. ALEX LLOYD

95

▲ 4

18. HIDEKI MUTOH

88

▼ 1

19. MARIO ROMANCINI

86

20. SIMONA DE SILVESTRO

85

(vb)

Conwayův manažer a kouč volali po změně

Mark Blundell, Conwayův manažer, věřil ve zdravý rozum vedení IZOD IndyCar a dožadoval se změny pravidel, která by zamezila podobným incidentům. „Co jsme viděli v neděli by se nemělo opakovat,“ uvedl Blundell. „Mohlo dojít k tragédii, nejen na dráze, ale i na tribunách.“ „Je zapotřebí udělat něco, aby se taková situace neopakovala. Pokud jezdci dojde palivo v ideální stopě, jezdec za ním prakticky nemá šanci zareagovat,“ pokračoval Blundell, který navrhoval pravidlo o minimálním množství paliva v nádrži každého vozu po projetí cílem. „IRL by se na to měla určitě podívat. Nařídit pilotům, kteří šetří palivo, držet vnitřní nebo vnější stopu mimo ideální línii. Tím by nehrozila srážka.“ Sportovní ředitel IRL Brian Barhnart v zásadě souhlasil, ale upozornil, že Hunter-Reay zpomalil a téměř okamžitě do něj Conway narazil. „Před každým závodem říkáme jezdcům, ať v případě technických problémů sjedou na vnitřní stranu a co nejrychleji se snaží uhnout.“ K Blundellovi se přidal i Luyendyk, vítěz Indy 500 z let 1990 a 1997, který Conwaye v Indianapolisu koučoval. „Za normálních situací, pokud vůz jede pří-

PRŮBĚŽNÉ POŘADÍ TOP20 6/17

ARIE LUYENDYK

liš pomalu, je vedením závodu odvolán, aby nedošlo k nehodě. Jenže v neděli nechali každého jet, přestože špička pole jela mnohem pomaleji, aby šetřila palivem. Na oválech se nesmí stávat, aby někomu došlo palivo,“ poukazoval Luyendyk na hrozící nebezpečí. „Mike neměl kam uhnout, jezdil 350 km/h, zatímco někteří 320 km/h. Myslím, že v F1 je pravidlo o minimálním množství paliva v nádrži po závodě, to by se mělo zavést i v IZOD IndyCar.“ (als)

Aleš Sirný Slyšeli jste někdy o vítězi Indy 500 jménem Will Overhead? „Prvenství“ tohoto jezdce má zajímavý příběh. Po závodě Indy 500 v roce 1933 byli čtenáři deníku v městečku Walsenburg v Coloradu informování, že závod vyhrál neznámý pilot Will Overhead. Jenže čerstvá zpráva se nezakládala na pravdě. Ve zlaté době novin, kdy informace proudily prostřednictvím telegrafní sítě docházelo k častým informačním šumům. Mladý redaktor deníku ve Walsenburgu chtěl dát do novin výsledky závodu a po telefonu zavolal na tiskové ústředí v Denveru. Avšak závod byl teprve ve své polovině a z denverské kanceláře mu došel telegraf se slovy „WILL OVERHEAD 500 WINNER“, což v žurnalistickém žargonu znamenalo, že vítěz pětistovky bude teprve znám. Redaktor pochopil zprávu jinak a protože ho tlačil čas, rozepsal se o neznámém místním jezdci, který nečekaně vyhrál. Protože znal většinu startujících jezdců, ale o Overheadovi nikdy neslyšel, napsal srdceryvný článek o splněném snu mladého závodníka. Žádný Will Overhead samozřejmě neexistoval, závod vyhrál podruhé v kariéře Louie Meyer, který v roce 1936 jako první potřetí vyhrál, jako první pil mléko a jako první obdržel trofej Borg-Warner.


JAK TO VIDĚL...

Push To Pass přinesl výhody, zároveň nebyl zapotřebí Systém Push To Pass byl poprvé představen v roce 2009 v Kentucky. Jezdci nabídli fanouškům perfektní podívanou, která jen těsně neskončila vítězstvím Eda Carpentera. Od té doby měli Push To Pass k dispozici v každém závodě, včetně Indianapolisu, kde ho každý pilot využíval po svém.

Sebastian Saavedra

Neděle byla mou nejlepší zkušeností, kterou jsem kdy prožil. Ne pouze závod, ale všechno okolo. Na ovál jsem přijel brzo ráno s policejní eskortou, poprvé v životě jsem měl takový doprovod. Už o půl sedmé ráno postávalo kolem naší garáže několik fanoušků a hostů Williams Rast. Když přišel čas závodu, byl jsem trochu nervózní, čekal mne obrovský podnik. Jezdci určitě lžou, že před takovým závodem nejsou nervózní. V určitých chvílích musíte udržovat nervozitu a dychtivost, abyste zůstali ve střehu. Vzali nás do místnosti jménem Green Room, kde jsme čekali na představování pilotů. Všichni ti jezdci tam byli, cítil jsem se jak ve snu. Stál jsem tam po boku pilotů, kteří měli ohromné zkušenosti, včetně Roberta Guerrera, který tu byl se mnou, a Maria a Michaela Andrettiho. Bylo to poprvé v životě a já se cítil jako úplně nový člověk v cizím městě. Chovali se ke mně jako k malému bratrovi a říkali mi spoustu užitečných věcí co se týče závodu. Byl tu i Jack Nicholson. Po odchodu z místnosti jsem jako první viděl tu ohromnou masu fanoušků, ani nedokáži popsat ten pocit. Na tribunách jsem neviděl jediné volné místo, bylo to bláznivé. Ti lidé přišli kvůli vám, protože jim chystáte nabídnout dobrou show. Po všech prezentací přišla na řadu národní hymna a pochod vojáků. Šlo vidět i cítit ohromný respekt vůči všem vojákům. Pak jsem usedl do vozu a věděl jsem, že výsledek tvrdé práce se konečně dostavil. Ať už se stalo cokoli, dokázali jsme to. Měl jsem menší problém s pitím, které nefungovalo. Trochu mě to znepokojovalo, neboť mě čekal velmi dlouhý a horký závod. Po stisknutí tlačítka nic neteklo, ale hodil jsem to za hlavu. Zahřívací kola bylo úžasná, viděl jsem ten ohromný dav lidí. Každá zatáčka se zdá mnohem menší s tou masou lidí na tribunách. Blížil se start a na mě poprvé v životě čekal start se třemi vozy v jedné řadě. Bylo to skvělé, i přesto, že jsem startoval z poslední řady. První kola byla trochu divoká, ale já dokázal předjet pár vozů a směle pokračovat dál v závodě. ZDROJ: SpeedTV

Například Ryan HunterReay na něj téměř zapomněl. „Příliš jsem ho nevyužíval, neměl moc velký efekt. Dokonce mi ho tým musel připomenout, protože jsem ho přestal používat,“ přiznal Hunter-Reay. Naopak Helio Castroneves systém uplatnil. „Když jsem spadl do hlouby pole, provedl jsem díky němu několik dobrých manévrů. Kéž bych ho mohl využít

častěji, ale v závěru jsem musel šetřit palivo.“ Townsend Bell se s Push To Pass setkal poprvé. „Měl větší efekt, než jsem předpokládal,“ uvedl Bell, který dojel na 16. pozici. „Především v provozu mi pomáhal. Akcelerace nebyla nijak závratná, ale pokud ho použijete ve správném momentu, pomůže vám.“ Scott Dixon, Hideki Mu-

toh a Alex Tagliani zmáčkli tlačítko přídavného výkonu hned na startu. Powerovi téměř polovinu závodu nefungovalo. Dario Franchitti systém nepoužíval, na čele strávil 155 kol a krákodobou výhodu prakticky nepotřeboval. Naopak Marco Andretti vypotřeboval deset z patnácti Push To Pass v první polovině závodu, tým ho musel upozorňovat, ať si něco schová na závěr. (als)

Simona De Silvestro obdržela první trofej Nejlepším nováčkem závodu Indianapolis 500 se stala Simona De Silvestro. Přestože dojela za dalším nováčkem Mariem Romancinim, o titulu nerozhodovala pozice na trati, nýbrž hlasování reportérů a odborníků. Možná svou roli hrál i fakt, že zatímco Romancini závodil loni v Indy Lights a s ovály, včetně Indianapolis Motor Speedway, měl zkušenosti. De Silvestro startovala na oválu teprve podruhé v životě. „Byla to pocta být součástí 33členného pole a skončit čtrnáctá při prvním startu, to je něco velmi výjimečného,“ řekla 21letá švýcarská závodnice. „Měla jsem celý měsíc dobré auto a myslím, že se ještě můžeme zlepšovat. Jednou se mi nepovedla zastávka v boxech, ale Mike Cannon (závodní inženýr) mi řekl, abych se uklidnila, že všechno bude v pořádku. Což byla velmi dobrá rada.“

„Viděl jsem v ní něco, co z ní dělá opravdového jezdce,“ dodal Kieth Wiggins, „Je důležité, že nezklamala. Eric Bachelart, majitel týmu Conquest Racing, nakonec nezískal podruhé v řadě titul pro nejlepšího nováčka. Na Taglianiho úspěch z roku 2009 Romancini ani Baguette nenavázali, přestože Mario Romancini ze všech šesti nováčků, kteří do závodu odstartovali, obsadil nejvyšší pozici, třinácté místo. Švýcarská závodnice byla jen těsně za ním a stala se prvním nováčkem od roku 1996, který nedojel v TOP10. Naposledy byl takto oceněn Tony Stewart. (vb)

SIMONA DE SILVESTRO NA SLAVNOSTNÍM BANKETU

Davey Hamilton dostal stopku, nezbyl na něj monopost Návrat na trať, kde v roce 2001 málem přišel o život, se nekonal. Davey Hamilton nemohl v Texasu startovat, na vině byla kolize s Scheckterem v Indianapolisu. Protože ve stejném závodě havaroval i Raphael Matos, nestihl malý tým s omezenými prostředky připravit dva vozy, tým totiž nedisponoval náhradní monoposty. Respektive Matosův náhradní monopost řídil Hamilton v Indianapolisu.

Matos dostal v Texasu přednost, byl hlavním pilotem stáje, zatímco spolupráce s Hamiltonem byla domluvena jen v Indianapolisu a Texasu. „Budeme rádi, když dáme dohromady jeden vůz. Na dva zapomeňte,“ řekl Hamilton po Indiana-

polis 500. „Rafa jezdí celou sezónu a tým je postaven kolem něj, takže tomu naprosto rozumím. Je to ale velká škola. Pro mě dvojnásobná.“ Na návrat do Texasu se totiž skoro osmačtyřicetiletý Davey velmi těšil. (vb)

- 93 -


7. FIRESTONE 550K Texas Motor Speedway

Br i s c oe c h y t i l d r u h ý d ec h Noční závod přinesl dramatické chvilky zakončené vítězstvím australského pilota. Ryan Briscoe si po nepovedeném závodě v Indianapolisu napravil reputaci, stejně učinila druhá v cíli Danica Patrick. Roger Penske oslavil čtvrté prvenství v sezóně dlouhým obětím své jezdce. Podobně intenzivní obětí dal Briscoeovi v roce 2008 v Milwaukee, kdy australský jezdec dovezl týmu jubilejní dvousté vítězství. Briscoe startoval z pole position v Kansasu, cílem projel na šestém místě. V Indianapolisu se postavil do druhé řady, ale dlouhý závod zakončil havárií ve čtvrté zatáčce. Teprve v Texasu, kdy znovu zajel nejrychlejší čas v kvalifikaci, se mu podařilo bezchybnou jízdu zakončit prvním místem. Kandidát na titul v roce 2009 diktoval tempo v úvodní fázi závodu, pak ho na vedoucí pozici vystřídali Franchitti, Tagliani a Patrick, se kterou sváděl těsný souboj. Jejich jízda bok po boku dostávala 80 000 diváků na tribunách do varu, samozřejmě publikum bylo na straně Patrick, ale i druhé místo pro ně, a především Patrick, znamenalo vzpruhu do zbytku prozatím příliš nepovedené sezóny. Ovál Texas Motor Speedway Briscoeovi vyhovoval a pokud věřil na vzestupnou tendenci, mohl počítat s vítězstvím. V roce 2008 dojel na třetí pozici, o rok později na druhé a v roce 2010 si vyzkoušel střelbu s koltů, která patří k hlavním symbolům oslav na Texas Motor Speedway. „Není nic lepšího než dorazit na Victory lane a přivézt Rogerovi další prvenství,“ usmíval se Briscoe, kterého Penske zaměstnával už třetím rokem. „Je úžasný člověk a chci pro jeho tým neustále vyhrávat.“ Briscoe se posunul na páté místo průběžného pořadí a za vedoucím Franchittim, jenž sesadil z trůnu do té doby prvního Powera, ztrácel pouhých 38 bodů. „Je to velké vítězství, ne kvůli výhře, ale kvůli šampionátu. Sezóna nezačala příliš dobře a kvůli vysoké konkurenceschopnosti většiny jezdců je náročné udržet se konsistentně v TOP3 nebo TOP5,“ přiznal Briscoe, který si z Texasu odvezl 50 bodů za vítězství, bod za pole position a dva body za nejvyšší počet kol na čele (102). Patrick převzala čelo závodu ve 192. kole, kdy Briscoe vyjel z poslední zastávky v boxech zatímco Patrick už měla

- 94 -

pneumatiky dostatečně zahřáté, aby mohla závodit naplno. Briscoe s ní zpočátku nebojoval a nechal jí místo. „Nechtěl jsem dělat agresivní manévry a blokovat ji,“ popisoval Briscoe. Čekal až se pneumatiky zahřejí na provozuschopnou teplotu. „Teprve v dalším kole jsem mohl přidat. Použil jsem Push To Pass a ve čtvrté zatáčce jsem nasadil na předjetí. Bylo zábavné s ní závodit bok po boku.“ Pro Patrick znamenalo druhé místo první TOP5 v sezóně, naposledy se takto radovala v červnu 2009 v Richmondu. „Byl to pro nás opravdu dobrý víkend. Výsledek ukázal, jak tvrdě pracujeme,“ usmívala se Patrick v cíli. Prakticky celý závod se pohybovala v první pětce, její lehce identifikovatelný vůz v zelenočerné barvě neměl problémy konkurovat špičkovým monopostům stájí Penske a Ganassi. „Někdy nejsou malé úspěchy, kterých dosahujeme, na dráze vidět. Ale když se úspěchy spojí dohromady, jde zpozorovat výsledek.“ Ačkoliv bitvu o první místo nakonec prohrála, z druhé pozice se upřímně radovala. „Bylo skvělé po dlouhé době vést závod. Ryan mne předjel po vnějšku, měl velmi rychlé auto a já s tím nemohla nic dělat.“ Do závodu promluvil i Alex Tagliani. V závěru zvolil rozdílnou strategii oproti konkurenci a od 139. kola, kdy se během žluté fáze ocitla většina startovního pole na pitlane, převzal vedoucí pozici. Po restartu soupeřům odjížděl, Power s Dixonem mu sice dýchali na záda, ale ohrozit jej nedokázali. Tagliani strávil na čele 33 kol, poté už mu nezbývalo nic jiného než zajet k mechanikům pro palivo. Strategie by mu hrála do karet, ale tým se během zastávky dopustil chyby a Taglianiho vypustil dříve než mechanik stačil vytáhnout palivovou hadici z nádrže. Hlavní mechanik se totiž nechal zmást vytažením hadice se stlačeným vzduchem, která hydraulicky zvedá vůz při každém pitstopu, a dal Taglianimu povel k výjezdu. Naštěstí se hadice kompletně vytrhla z hrdla a nedošlo k podobné situaci jako u Willa Powera v Indianapolisu, kdy část hadice zůstala v otvoru a Power musel k mechanikům znovu. Po Taglianim a další fázi zastávek se rozpoutala zmiňovaná bitva o první

1. TRÉNINK 1. # 9 Scott Dixon

24.2066

2. TRÉNINK 1. # 9 Scott Dixon

24.3430

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24. 25. 26.

# 6 #10 #12 # 9 # 3 #19 #06 # 7 #32 #26 # 5 #22 #11 # 8 # 4 #67 #18 #24 #14 #77 #66 #22 # 2 #37 #34 #78

KVALIFIKACE Ryan Briscoe Dario Franchitti Will Power Scott Dixon Helio Castroneves Alex Lloyd Hideki Mutoh Danica Patrick Mario Moraes Marco Andretti Takuma Sato Justin Wilson Tony Kanaan E.J. Viso Dan Wheldon Sarah Fisher Milka Duno Tomas Scheckter Vitor Meira Alex Tagliani Jay Howard Bertrand Baguette Raphael Matos Ryan Hunter-Reay Mario Romancini Simona De Silvestro

1:37.3275 1:37.3332 1:37.3797 1:37.3822 1:37.7187 1:37.7204 1:37.7332 1:37.8619 1:37.9982 1:38.0052 1:38.0476 1:38.0889 1:38.2068 1:38.2112 1:38.2204 1:38.2479 1:38.2638 1:38.4104 1:38.4563 1:38.5858 1:38.6217 1:38.6676 1:38.6781 1:38.6916 1:38.7829 1:39.1627

místo mezi Briscoem a Patrick. „Byl to úžasný závod,“ slavil své první vítězství roku Briscoe. „Pokud nevyhráváte závody, není na vás upřená žádná pozornost, tudíž je skvělý pocit znovu vyhrát a těšit se zájmu medií a fanoušků.“ ■ (als)


1. kolo: Startovní procedura se odkládá, Briscoe získává příliš velkou výhodu. 1. kolo: START. Briscoe znovu utíká Franchittimu, ale zelená vlajka signalizuje start závodu. 2. kolo: Briscoe si drží první místo před Franchittim, Powerem, Dixonem a Castronevesem. 5. kolo: Franchitti jede těsně za vedoucím Briscoem, rozestup je půl vteřiny. 10. kolo: Briscoe stále vede, ale Franchitti na něj číhá s neměnnou ztrátou, třetí je Dixon, následují ho Power a Castroneves. Všichni jedou v rozmezí jedné vteřiny. 30. kolo: Briscoe pomalu ale jistě ujíždí, náskok má téměř vteřinu. 35. kolo: Patrick se posunuje na páté místo, Power zrychluje a předjíždí Franchittiho. 40. kolo: Wilson otevírá první zastávky v boxech. Patrick odsunuje na pátou pozici Dixona. 45. kolo: PACE CAR. Nečistoty na dráze. TOP5 je Briscoe, Power, Franchitti, Patrick a Dixon. 47. kolo: Startovní pole zajíždí k mechanikům pro palivo a nové pneumatiky. Briscoe a Power si nechávají upravit sklon předního přítlačného křídla. Franchitti je nejrychleji odbaven. Lloyd se propadá na poslední místa, na pitlane špatně parkuje a vráží do pneumatik. 52. kolo: RESTART. Franchitti drží s přehledem první místo před Powerem, Patrick, Dixonem a Briscoem. 54. kolo: Patrick nepolevuje a útočí na Powera, neúspěšně. 57. kolo: PACE CAR. Sato tvrdě naráží do zdi a demoluje pravou stranu monopostu. 60. kolo: Pořadí v první pětce je Franchitti, Power, Patrick, Briscoe a Dixon. 64. kolo: Moraes má pomalý defekt pneumatiky a míří k mechanikům pro nové obutí. 66. kolo: RESTART. Franchitti úspěšně akceleruje, Power nemá šanci jej ohrozit. Patrick bojuje s Briscoem o třetí pozici. 70. kolo: Franchitti je na prvním místě s náskokem 0.4 vteřiny před Powerem. 90. kolo: Na čele stále Franchitti, za ním jedou Power, Briscoe, Dixon a Patrick. 99. kolo: PACE CAR. De Silvestro naráží do zdi, z vozu šlehá plamen. Záchrannému týmu nefunguje hasičský vůz a raději se vrhá do vyproštění De Silvestro z kokpitu. 100. kolo: Startovní pole míří k další zastávce v boxech. Pořadí v TOP5 se nemění. HunterReaye nemůže najít své mechaniky a k boxovému stání zatáčí příliš pozdě. 101. kolo: Power má pod monopostem zaklíněný předmět z vozu Simony De Silvestro a musí zpět k mechanikům. 113. kolo: RESTART. Franchitti stále vede, následují ho Briscoe, Dixon, Patrick a Kanaan. 117. kolo: Ryan Hunter-Reay zajíždí nejrychlejší kolo závodu. 120. kolo: Patrick zavírá Kanaana, ten musí ubrat plyn a ztrácí pozice. 129. kolo: PACE CAR. Mezi Moraesem a Castronevesem dochází ke kolizi, do incidentu je zapleten i Baguette, jenž se oběma havarovaným vozům snažil vyhnout. 131. kolo: Většina jezdců opět navštěvuje mechaniky. Na dráze zůstávají Tagliani a Power. 138. kolo: RESTART. Tagliani vede startovní pole před Powerem. 145. kolo: Tagliani stále na prvním místě, Power ho těsně sleduje. 169. kolo: Tagliani je u mechaniků, ale vyjíždí dřív než je odpojená palivová hadice a dochází ke zdržení. 170. kolo: Vedoucí Power zajíždí k mechanikům, první místo přebírá Briscoe. 191. kolo: Briscoe tankuje palivo, na druhou pozici jde Patrick. 192. kolo: Patrick na nic nečeká a Briscoa za hlasité ovace fanoušků předjíždí. 193. kolo: Briscoe svádí s Patrick těsnou bitvu, oba se přetahují o první místo. 194. kolo: Briscoe se definitivně dostal do čela. 215. kolo: Pořadí na prvních dvou místech se nemění, vede Briscoe před Patrick, následují Power, Andretti a Dixon. 223. kolo: Tagliani i Power musí k mechanikům pro palivo, Andretti jde na třetí pozici. 227. kolo: BÍLÁ. Briscoe je bezpečně na čele a jede si pro první vítězství v sezóně. 228. kolo: Ryan Briscoe vyhrává závod Firestone 550K s náskokem 1.4629 vteřiny.

poz. 1. # 6 2. # 7 3. #26 4. # 9 5. #10 6. #11 7. #37 8. #19 9. # 4 10. #14 11. # 8 12. #06 13. #24 14. #12 15. #67 16. # 2 17. #34 18. #77 19. #22 20. # 3 21. #32 22. #36 23. #18 24. #78 25. # 5 26. #66

jezdec Ryan Briscoe Danica Patrick Marco Andretti Scott Dixon Dario Franchitti Tony Kanaan Ryan Hunter-Reay Alex Lloyd Dan Wheldon Vitor Meira E. J. Viso Hideki Mutoh Tomas Scheckter Will Power Sarah Fisher Raphael Matos Mario Romancini Alex Tagliani Justin Wilson Helio Castroneves Mario Moraes Bertrand Baguette Milka Duno Simona De Silvestro Takuma Sato Jay Howard

VÝSLEDKY tým Team Penske Andretti Autosport Andretti Autosport Target Chip Ganassi Racing Target Chip Ganassi Racing Andretti Autosport Andretti Autosport Dale Coyne Racing Panther Racing AJ Foyt Racing KV Racing Technology Newman/Haas Racing Dreyer & Reinbold Racing Team Penske Sarah Fisher Racing De Ferran Dragon Racing Conquest Racing FAZZT Race Team Dreyer & Reinbold Racing Team Penske KV Racing Technology Conquest Racing Dale Coyne Racing Team Stargate Worlds / HVM KV Racing Technology Sarah Fisher Racing

+ + + + + + + + + + + + + + + + + +

odstup 228 kol 1.4629 2.3162 3.0770 7.5882 8.0664 13.9390 14.3084 15.0859 15.8250 18.8687 23.0449 1 kolo 1 kolo 1 kolo 2 kola 2 kola 3 kola 3 kola nehoda nehoda nehoda technika nehoda nehoda technika

kola na čele 102 1 0 0 86 0 0 0 1 0 0 1 0 4 0 0 0 33 0 0 0 0 0 0 0 0

posun ▲ 1 ▲ 1 ▲ 12 ▲ 4 ▲ 17 ▼ 5 ▲ 5 ▼ 3 ▲ 8 ▼ 4 ▼ 2 ▼ 5 ▲ 13 ▼ 4 ▲ 10 ▼ 3 ▼ 3 ▲ 2 ▲ 4 ▼ 1 ▼ 3 ▲ 5 ▼ 19 ▼ 13 ▼ 4 ▼ 2

FIRESTONE 550 K Datum: 5. 6. 2010 Počet kol: 228 kol Odjetá vzdálenost: 340 mil Žluté fáze: 4 Čas závodu: 2:04:47.1555 Změny ve vedení: 10x, 7 jezdců Nejrychlejší kolo: 24.6274 Ryan Hunter-Reay

TEXAS MOTOR SPEEDWAY

Délka okruhu: 1.455 mil Otevřeno: 1996 www.texasmotorspeedway.com P ŘE DCHO Z Í V Í T Ě Z O V É 2009 - Helio Castroneves 2008 - Scott Dixon 2007 - Sam Hornish 2006 - Helio Castroneves 2005 - Tomas Scheckter Vzhledem k finančním problémům závodiště v Milwaukee se na první místo po Indy 500 v kalendáři IZOD IndyCar vrátil ovál v Texasu, který tuto čest, hostit první závod po slavné pětistovce, držel po většinu existence Indy Racing League. Texas Motor Speedway, ovál s největším klopením (až 24°) v kalendáři IZOD IndyCar, byl otevřen v roce 1996 ještě pod názvem Texas International Raceway, neboť o současný název se soudil majitel dráhy (Speedway Motorsports, Inc.) s čtvrtmílovým prašným oválem ve městě Alvin. Nakonec spor vyhrál a mohl trať pojmenovat „motor speedway“ podle svých dalších tratí. Texas je vlastně mladším klonem oválů v Atlantě a Charlotte. Kromě Indianapolisu nenajdete v kalendáři IZOD IndyCar významnější ovál. Texas Motor Speedway má po Indianapolisu největší kapacitu tribun, vozy zde dosahují opravdu vysokých rychlostí a má velmi vysokou sledovanost. Texasu se dostalo cti hostit poprvé závod americké formulové série pod umělým osvětlením a tuto tradici si drží dodnes. V letech 1998-2004 hostil nejen první závod po Indianapolisu, ale zároveň do Texasu série zavítala ještě na podzim, aby se zde celý šampionát dočkal vyvrcholení. (vb)

- 95 -


Milka Duno prožila nejrychlejší víkend v kariéře Páteční trénink přinesl ohromné překvapení, Milka Duno zajela šestý nejrychlejší čas, což otevřelo pusu prakticky každému zainteresovanému člověku okolo IZOD IndyCar. Milka Duno byla v šampionátu do počtu, okruhy nezvládala. Lepší výkony si slibovala od oválů, ale v Kansasu se jí nevedlo a do závodu Indianapolis 500 se ani nekvalifikovala. Týden na to však zajela šestý nejrychlejší čas, což ji motivovalo na podvečerní kvalifikaci. Nicméně během kvalifikační jízdy, která ji zajistila dobré 17. místo na startu, pocítila zvýšenou teplotu motoru. Mechanici se ihned pustili do hledání problému s přehříváním, aby předešli technickým potížím během závodu. Pro jistotu vyměnili chlazení oleje a prozkoumali převodovku. Ke konkurenceschopnosti monopostu to však nepřispělo. Ihned po startu zá-

vodu Duno hlásila týmu, že neřídí ten stejný vůz jako v prvním pátečním tréninku. Navíc se na ni nalepila smůla, kus předmětu na dráze ji proděravěl chladič. „Ve 109. kole odstoupila, přehříval se jí motor z důvodu díravého chladiče,“ upřesnil důvod odstoupení šéf stáje Dale Coyne. Přesto byla Duno s víkendem spokojená. „Ukázali jsme, že pokud všechno klape, můžeme být rychlí,“ poukazovala na tréninky a kvalifikaci. I Coyne byl ohromen její rychlostí. „Milka zažila jeden ze svých nejlepších víkendů v IZOD IndyCar. Zajet šestý nejrychlejší čas v tréninku a kvalifikovat se na 17. místě z 26 pilotů je velmi dobrý výkon.“ (als)

Z k o uš k a o hně m Po výborném výkonu v Indianapolisu přišla ledová sprcha, lépe řečeno horká sprcha. Simona De Silvestro se trápila s přetáčivým monopostem a nakonec skončila ve zdi s monopostem v plamenech. Z kritické situace, kdy oheň nabýval na intenzitě, si odnesla lehce popálenou pravou ruku. Nepovedený víkend začal kvalifikací, De Silvestro nestačila na konkurenci a zajela nejpomalejší čas. „Takovou kvalifikaci jsme neočekávali, nicméně vůz zlepšujeme, což prokázal poslední trénink,“ poznamenala De Silvestro. V závodě se jí vedlo o něco lépe, po úvodních 20 kolech předjela pět vozů a po prvních pitstopech vystoupila na 16. příčku. Předčasný konec nastal v 99. kole havárií ve druhé zatáčce. „Posledních pár kol byl monopost přetáčivý. Několikrát se mi ho podařilo dostat pod kontrolu, ale nakonec jsem narazila do zdi,“ popisovala krušné momenty v závodě. Neovladatelný monopost po kontaktu se zdí zachvátil oheň. Záchranářský tým dojel k De Silvestro 25 vteřin po nehodě, ale čelil problémům s hasícím zařízením na požárním voze, které z neznámého důvo-

du nefungovalo. Mezitím se oheň rozšiřoval ze zadní části monopostu až k De Silvestro. „Bylo to hodně děsivé,“ uvedl šéf stáje Keith Wiggins. Zatímco záchranáři bojovali s nefungujícím zařízením, jejich statečný kolega dal ruce do ohně ve snaze rozepnout De Silvestro chránič krku, který ji bránil v rychlém vystoupení z kokpitu. Záchranář švýcarskou závodnici z monopostu tahal vší silou, doslova jak pytel brambor. Požární vůz nadále nefungoval. „Nemám slov,“ komentoval Imran Safiulla, který tým podporoval prostřednictvím Stargate Worlds. „Po tom cirkusu co jsme viděli, jsem rád, že je Simona v pořádku.“ „Pravou ruku mám lehce popálenou, nemohla jsem se dostat z vozu,“ líčila De Silvestro pravděpodobně nejhrůznější zážitek své dosavadní kariéry. (als)

SIMONA DE SILVESTRO SLEDOVÁNA ALEXEM LLOYDEM

- 96 -

Běsnící H e l i o C a s tr o n e v e s Potkat zamračeného Helia Castroenvese je stejně pravděpodobné jako vidět na noční obloze „padat hvězdu“. Ta šance tu existuje, ale je velmi malá. Dostat Castronevese do varu jde těžko, přesto se to někomu podařilo. Byl to jeho krajan Mario Moraes z týmu KV Racing. „Můj spotter mi neřekl, že se na vnější straně nachází vůz,“ komentoval Moraes nehodu, při které na výjezdu ze čtvrté zatáčky zavřel Castronevese. Oba vozy se do sebe „zakously“ a značně poškozené skončily na travnaté ploše před hlavní tribunou. „Musíte mít o všem přehled, koukat se do zrcátka a sledovat jiné vozy, než se rozhodnete široce vyjet ze zatáčky,“ reagoval Castroneves na kolizi. „Očividně nic z toho neudělal,“ řekl v oficiální tiskové zprávě týmu Penske. V tu chvíli už vychladnul, bezprostředně po kolizi se ale choval o poznání jinak. Okamžitě po vystoupení z vozu běžel za sedícím Moraesem a vášnivou gestikulací mu vysvětlil, co si o nehodě myslel. Castronevese trápilo po celý závod radiové spojení. Komunikace mezi spotterem vázla a trojnásobný vítěz Indy 500 byl v Texasu odkázán sám na sebe. Raději volil vnější stopu, kde měl lepší přehled, hrozba kolize je zde mnohem menší než na vnitřní straně. „Odjeli jsme pouze 130 kol a cesta byla ještě dlouhá,“ zakončil Castroneves. Možná právě onu vzdálenost do cíle si měl

Castroneves před manévrem řádně rozmyslet. Nebylo zapotřebí se vehementně tlačit dopředu, do cíle zbývalo hodně kol. Avšak Castroneves jel naplno, u zadní části Moraesova vozu se ocitl doslova na poslední chvíli a snad i příliš naivě si myslel, že kolem něj proklouzne. Však také Moraes nechtěl přijmout plnou zodpovědnost za incident. Havárii okomentoval slovy: „Myslí si, že když se jmenuje Helio Castroneves, nemůže dělat chyby.“ V nesprávnou chvíli na nesprávném místě se ocitl Bertrand Baguette. Belgičan neměl místo k úhybnému manévru a snažil se prosmýknout mezi oběma jezdci. „Viděl jsme, jak dva vozy narazily do zdi a setrvačnost je odnášela na vnitřní stranu oválu. Zpomaloval jsem a snažil se mezi nimi projet, ale všechno se událo tak rychle. Bylo to těsné, ale vyhnout se jim nedalo,“ poznamenal Baguette, jenž si zlomil zavěšení kola o Castronevesův vůz. (als)

HELIO CASTRONEVES SE POTÝKAL S NEFUNGUJÍCÍM RÁDIEM


TALENT NA OBZORU Sage Karam

VYCHÁZEJÍCÍ HVĚZDA AMERIKY Michael Andretti si vzal pod svá křídla nadějného pilota, který téměř nezná prohru a v postupovém žebříčku závodních sérií stoupá výš a výš. Proto si už nyní zapamatujte jméno Sage Karam, v budoucnu ho budete potřebovat. Když tým Michaela Andrettiho na začátku března 2010 oznámil chystané angažování dalšího jezdce, vyrojily se různé spekulace fanoušků, kteří na tento post nejčastěji tipovaly Grahama Rahala, Paula Tracyho či Maria Moraese. Jenže Andretti všem vytřel zrak, ve velkém stylu na tiskové konferenci odhalil, že novým přírůstkem do rodiny bude patnáctiletý Sage Karam, pro kterého nasadí vůz do nově vzniklého juniorského šampionátu U.S. F2000, pořádaného Indy Racing League. Andrettiho krok byl správný, Karam již první závodní víkend v ulicích floridského St. Petersburgu odsoudil 13 členné startovní pole do role statistů sledujících, kterak Karam vyhrává tréninky, kvalifikaci a oba dva závody systémem start – cíl. K D O JE S A G E K A R A M ? ptali se po dominantním víkendu reportéři a začali sbírat informace o teprve patnáctiletém talentu. Karam se do motokáry posadil ve čtyřech letech. Závodiště mu rodina udělala na pozemku, kde stavěli Karamovi nový dům. Ovšem pokračující práce na domě stále zmenšovaly závodní dráhu a stále čtyřletý Sage přesedlal na prašné ovály. První závod v životě dokončil na čtvrtém místě. Domovinou mu ale zůstala dráha Oakland Valley Race Park v Cuddebackville ve státě New York, kde se učil základům závodění. V šesti letech se poprvé stal opravdovou hrozbou pro soupeře. Jako sedmiletý dokázal zvítězit ve

svém prvním motokárovém závodě pořádaném Indy Racing League v Las Vegas. Až jako osmiletý mohl začít závodit na národní úrovni, do té doby v Cuddebackville startoval v klubových závodech. Sage neustále vyhrával, ať už jednotlivé závody nebo různá mistrovství. Karam závodil v motokárách až do roku 2009 a jeho počet vítězství se zastavil na čísle 35. Předtím ještě jako třináctiletý začal koketovat s monoposty. Rodiče ho přihlásily do závodní školy Skipa Barbera, kde v konkurenci 52 jezdců z devíti zemí dokázal vyhrát během třídenního závodního soustředění prestižní stipendium zajišťující start v následujícím ročníku Barberova hlavního celonárodního mistrovství. I přes tuto výhru se Karamova rodina a manažer Michael Fux rozhodli stipendium vrátit a sezónu odjezdit na vlastní náklady. Sage se v prvních závodech hledal, od poloviny sezóny bojoval o stupně vítězů a na konci si připsal vítězství v Lime Rocku. Za svůj dosavadní největší zážitek považuje závod na okruhu Road Atlanta, neboť startoval před diváckou kulisou čekající na jeden z nejvýznamnějších amerických vytrvalostních závodů – Petit Le Mans. V celkovém pořadí šampionátu skončil Sage Karam třetí, byl oceněn coby vycházející hvězda a dostal možnost testovat formuli šampionátu StarMazda, nicméně kvůli nízkému věku nemohl do šampionátu v roce 2010 zasáhnout. Naštěstí Indy Racing League před-

stavila oficiální vývojový žebřík počínající v obnovené sérii US F2000, pokračující přes StarMazda a Indy Lights a vedoucí do IZOD IndyCar. Šampión U.S. F2000 měl pak přislíben start v následujícím ročníku StarMazda. Michael Andretti, který Karamana dvakrát pozval na slavný závod Indianapolis 500, mu připravil vůz a obstaral k němu zkušeného závodního inženýra Davea Popielarze. Šampionátu v průběhu roku 2010 dominoval, odnesl si 9 vítězství z 12 závodů a s přehledem získal titul. Před Karamem stojí slibná budoucnost, v Americe už zapadlo spousta talentovaných jezdců, ale patnáctiletý hoch má v ruce několik trumfů. Je Američan, dominuje ve své kategorii a má podporu jednoho z nejvýznamnějších mužů amerického formulového závodění. Navíc umí pracovat s médii, což byla jedna z dovedností, kterou posuzovali v závodní škole Skipa Barbera při udělování stipendia. Andretti tedy disponuje jezdcem, u kterého stojí už od „kolébky“ a pokud si Karam udrží výkonnost, za pár let může vstoupit do IZOD IndyCar či F1. (vb)

Oblíbená píseň? Cudder is Black Oblíbený zpěvák? Lil Wayne O blí bené jí dlo? Filet Mignon O b l í b e n ý f i l m? Bratři z donucení

- 97 -


Tony Kanaan zkusil závod n a p rašn ém o vál u

PRŮBĚŽNÉ POŘADÍ TOP20 7/17

Šampión z roku 2004 si poprvé vyzkoušel jízdu na prašném oválu. Charitativního závodu s dlouhým názvem Gillette Vision ProGlide Prelude to the Dream se zúčastnili v drtivé většině piloti série NASCAR. Do prestižní skupiny byl vybrán i Tony Kanaan. „Byla to ta nejbláznivější věc, kterou jsem kdy udělal,“ přiznal Kanaan po závodě, ve kterém dojel na posledním 24. místě. „Hodně jsem se bavil.“ „Rozhodně jsem to měl složité, nikdy předtím jsem na hlíně nezávodil a už vůbec ne testoval,“ řekl po závodě Kanaan. „Ve svých

35 letech jsem nikdy neřídil vůz na povrchu jako tento.“ Kanaana překvapila proměnlivost povrchu. „Tohle je naprosto odlišný svět. Myslel jsem, že povrch dráhy, na které závodíme v IndyCar se mění hodně, ale tady je rozdíl ještě markantnější. Můžu zde brzdit i přidávat plyn zá-

Graham Rahal znovu dostal šanci závodit, angažovala ho stáj Dreyer & Reinbold Racing za zraněného Mika Conwaye. Nadšení zavládlo i v týmu Andretti Autosport. Ryan Hunter-Reay se těšil podpory IZOD pouze do závodu v Texasu, ale Andrettimu se naštěstí povedlo najít jiného mecenáše. Graham Rahal nastoupil za zraněného Mike Conway, který se léčil po těžké havárii v Indianapolisu. V Texasu ho zastoupil Tomas Scheckter, ale pro krátký ovál v Iowě dostal příležitost Rahal. „Z Grahama jsme nadšení,“ poznamenal spolumajitel stáje Robbie Buhl. „Samozřejmě přejeme Mikovi brzké uzdravení. Doufáme, že se do kokpitu co nejdříve vrátí,“ nezapomenul zmínit regulérního jezdce týmu.

- 98 -

Ryan HunterReay čelil podobnému problému, sedačku v osmém podniku sezóny neměl vůbec jistou. Hlavní sponzor IZOD přislíbil finanční injekci pouze na prvních sedm závodů roku. Hunter-Reaye tak žil ve stálé nejistotě. Nakonec se Andrettimu podařilo přemluvit společnost US Ethanol, která sponzorovala stáj Rahal Letterman Racing v době, kdy za ni jezdil právě Hunter-Reay. (als)

246

▲ 1

2. WILL POWER

243

▼ 1

3. SCOTT DIXON

235

4. HELIO CASTRONEVES

211

5. RYAN BRISCOE

208

▲ 2

6. RYAN HUNTER-REAY

201

▼ 1

7. JUSTIN WILSON

179

▼ 1

8. TONY KANAAN

179

9. MARCO ANDRETTI

169

▲ 1

10. DAN WHELDON

164

▼ 1

11. DANICA PATRICK

158

▲ 1

12. ALEX TAGLIANI

138

▼ 1

13. VITOR MEIRA

134

14. RAPHAEL MATOS

126

15. MARIO MORAES

121

▲ 1

16. ALEX LLOYD

119

▲ 1

17. MIKE CONWAY

110

▼ 2

18. HIDEKI MUTOH

106

19. E. J. VISO

103

▲ 2

99

▼ 1

20. MARIO ROMANCINI

roveň, což v IndyCar nelze.“ Závod vyhrál čtyřnásobný šampión NASCAR Sprint Cup Jimmie Johnson. Výtěžek putoval do dětských nemocnic v USA. Závod každoročně organizuje Tony Stewart, bývalý jezdec IRL a dvojnásobný šampión Sprint Cupu. (als)

Z p á tk y v e h ř e

1. DARIO FRANCHITTI

Aleš Sirný Komentovat přímé přenosy závodů není nic jednoduchého, o svém by mohla mluvit Pippa Mann, která na stránce 119 popisuje svou premiéru v komentátorském stanovišti. I já se díky kamarádovi komentátorovi Davidovi Hanáčkovi dostal na krátkou chvíli do televize, resp. do vysílání, kdy jsem naštěstí nebyl vidět, ale pouze slyšet. O pár týdnů jsem s kamarádem dělal rozhovor do časopisu fairherald a znovu, tentokrát pro magazín, jsme si povídali o jeho začátcích a vlastně celkovém průběhu jeho kariéry komentátora. David, se kterým v posledních letech společně sledujeme finále amerického a australského fotbalu, kterým jsme nenapravitelně propadli, se v rozhovoru rozpovídal o tom, jak poprvé usedl do křesla, nasadil sluchátka, sledoval obrazovku a čekal na povel „jste tam“. V hospodě, kde jinde by rozhovor mohl probíhat, mě rozesmál poznámkou: „když udělám chybu, okamžitě mám kaluž na zádech a raději bych nežil“, přičemž tuto překrásnou větu jsem použil i jako nadpis zmíněného článku ve fairheraldu. A jaké byly ty nechtěné chyby? Tak to mi raději neřekl, hned na ně pro jistotu zapomíná, aby při cestě domů nenadával za volantem a raději se soustředil na jízdu.


JAK TO VIDĚL...

Justin Wilson

Sakra, série IZOD IndyCar má na počasí během testování opravdu smůlu. Při psaní tohoto textu jsem seděl na letišti a čekal na let domů (můj spoj byl znovu zpožděn), po naprosto zbytečném dnu ve Watkins Glen. Bylo nás tam devět jezdců, většina z nás absolvovala jedno kolo a pak se spustila průtrž mračen. My jsme sundali vůz z transportéru, podívali se na něj, promluvili si o nastavení a zase ho dali zpátky. Nebylo to tak dávno, co podobně dopadlo testování v Kentucky. Když na to myslím, předsezónní test byl taktéž absolvován za nepříznivého počasí, tenkrát teplota klesla na velmi nízké hodnoty. Zrušené testování ve Watkins Glen nám uškodilo, neboť závodní víkend byl naplánován jen na dva dny. Ačkoliv jsem zde v roce 2009 vyhrál a Mike Conway si vedl velmi dobře, společný závod jsme zde ještě neabsolvovali. Co se týče závodu Indianapolis 500, v závěru jsem jezdil těsně za Mikem Conwayem. Dohnali jsme vozy stáje Andretti Autosport. Mike se dostal před Danicu a mířili jsme do třetí zatáčky. Najednou Mike sjížděl jakoby na vnitřní stranu na trávu. Pomyslel jsem si „Co to dělá?“ a pak jsem zjistil, že narazil do Ryana HunterReaye. Danica a já jsme zatočili co nejvíce doprava, levou stranou vozu jsme se ocitli na trávě, abychom se vyhnuli troskám monopostů. Byla to hodně velká rána, Mike měl štěstí, že si z toho odnesl jen zlomenou nohu a pohmožděný obratel. Pokud se podíváte na on-board video z Ryanova vozu, uvidíte, jaké štěstí měl. Najít řešení pro tuto situaci nebude jednoduché. Možná pokud by jezdci jeli o 20 mph pomaleji, měli by sjet na silnic podél dráhy, ale nikdo z nich to neudělá, protože by tím ztratili ještě více času. Možná by vedení série mohlo zavést pravidlo o povinném množství paliva v nádrži po závodě, jenže to by znamenalo šetření paliva v předchozích stintech, což by problém nevyřešilo, pouze posunulo o chvíli dopředu. ZDROJ: Racer.com

Za selhání požární hadice mohl lidský faktor

MARCO ANDRETTI NA 24 HODIN LE MANS TROJICE ANDRETTI - PROST - JANI ZÁVOD NEDOKONČILA

Po závodě v Texasu, kdy vůz Simony De Silvestro zachvátil oheň a hasičům se nepodařilo zprovoznit hadici, bylo zahájeno vyšetřování, ze kterého vyplynulo selhání lidského faktoru. O bezpečnost na okruhu se stará tzv. Safety Team, jenž dorazil na místo krátce po nehodě, ale nečekaně zápolil s hadicí napojenou na přední část vozu, ze které nechtěla téct voda. Obrázky hořícího monopostu a v něm sedící De Silvestro obletěly svět. Začalo vyšetřování, které mělo zjistit, proč zařízení nefungovalo. „Chci upozornit, že pro Safety Team je jezdcova bezpečnost maximální prioritou,“ uvedl Mike Yates, koordinátor bezpečnosti na tratích. „Před každým závodem testujeme funkčnost všech hadic. V Texasu došlo k chybě při skladování hadic po testu,“ přiznal Yates. Z incidentu si tak celý záchranářský tým vzal ponaučení a s vyšší precizností začal manipulovat se zařízením.

„Jediný důvod, proč na sebe záchranářský tým upoutal pozornost je, že nepředvedl svůj obvyklý výkon. Nikdo se kvůli tomu necítí hůř než oni samotní. Na svou práci mohou být hrdí a od série mají plnou podporu,“ chválil jejich dlouhodobou práci sportovní ředitel IRL Brian Barnhart. (als)

Užil jsem si to, závod se nedá srovnat s žádným jiným. Je to jako Indianapolis, takových rozměrů dosahuje. Okruh je jeden z nejlepších, kde jsem kdy závodil. Vozy jsou z pohledu jezdce perfektní a jízda s nimi je úžasná. Vysoký přítlak dovoluje projíždět zatáčky ve vysokých rychlostech, podobně jako v F1. Jsem rád za šanci od stáje Rebellion. Nyní mohu říci, že jsem se zúčastnil pětistovky v Indianapolisu a závodu v Le Mans – dvou největších podniků světa. Bohužel jsme měli problémy s technikou. Rebellion je

poměrně nový tým, v němž se skrývá velký potenciál. Závodili jsme 13 nebo 14 hodin. Sice bylo náročné užívat si závod, když nejste kvůli technickým problémů v pozici kandidáta na prvenství, ale závod se mi líbil. Jízda v noci je hodně podivná. Dráha není na některých místech osvětlená, častokrát nájezd do zatáčky odhadujete. Někdy do ní vjíždíte trochu brzy a někdy příliš pozdě. Je to hodně bláznivé. Nikdy předtím jsem se nesoustředil tak intenzivně jako v Le Mans během nočních hodin. (als)

Alex Lloyd zahájil útok na titul Alex Lloyd předvedl v Indianapolisu a Texasu impozantní výkony, které korunoval umístěním v TOP10. Před Iowou se posunul do čela průběžného pořadí nováčků s cílem navázat na předešlé úspěchy. Situaci mu ale stěžovala operace slepého střeva, kterou podstoupil týden před závodem v Iowě. OTÁZKA: V posledních dvou závodech jste dojel v TOP10. Jste spokojen? ALEX LLOYD: Určitě, všichni jsme velmi šťastní. Sezóna začala trochu nepovedeně, všechno jsme dávali dohromady na poslední chvíli. V prvních závodech jsme trpěli, ale po Kansasu jsme zabrali a tvrdě pracovali. Do Indianapolisu jsme přijížděli s dobrým vozem a dobře naladěni. Teď se nám daří, byli jsme konkurenceschopní i v Texasu. O: V Iowě jste vyhrál vaše poslední dva závody, ještě v sérii Indy Lights. AL: Mám na toto místo skvělé vzpomínky. V IndyCar to bude rozdílné, ale těším se. Bylo mi řečeno, že závodit v Iowě je jako lítat se stí-

hačkou po tělocvičně. Je to dlouho co jsem tu nezávodil, naposledy v roce 2007. První kola jsou o zvyku a opětovném učení. O: Pojďme hovořit o zlepšení stáje Dale Coyne Racing. Před sezónou mnoho vlivných lidí odešlo, zejména jezdec Justin Wilson a hlavní inženýr Bill Pallas. AL: Hlavním důvodem našeho pomalého startu bylo množství změn uvnitř týmu. Bill Pallas a Justin Wilson odešli společně s několika zaměstnanci. Přišlo mnoho nových tváří, které spolu pracovali poprvé a během víkendů se teprve učili. Taktéž jsme před sezónou vůbec netestovali. Bylo to těžké, chvíli trvalo, než jsme se stmelili. Před zá-

vodem v Indianapolisu Dale Coyne provedl reorganizaci a zdá se, že změna se vyplatila. O: Vedete šampionát nováčků. Stále zbývá mnoho závodu, ale co by pro vás znamenal tento titul? AL: Velkou věc, máme hodně dobrých nováčků, proto je mým primárním cílem titul. Posledních pár závodů nás posunulo do dobré pozice. Samozřejmě cesta je daleká a druhým důležitým cílem je dojíždět v TOP10. Začali jsme špatně, ale doufám, že nedávné výsledky udržíme. (als)

- 99 -


8. IOWA CORN INDY 250 Iowa Speedway

K a n a a n př e t r h l d l o u h o u s é r i i Po dvou letech skončila nadvláda týmů Ganassi a Penske na oválech. Přesně 31 závodů neboli dva roky trvalo Tonymu Kanaanovi obohatit sbírku vítězných trofejí o další kousek. Brazilský šampión se naposledy radoval v roce 2008 na oválu v Richmondu, od té doby mu štěstí nepřálo a Kanaan střídal jedno zklamání za druhým. Kýženým prvenstvím přetrhl dvouletou dominanci týmů Ganassi a Penske na oválech, která začala od onoho prvenství v Richmondu. Tehdy šlo taktéž o poslední vítězství stáje Andretti Green Racing, nyní Andretti Autosport. Téměř dvouletou smůlu prolomil Ryan Hunter-Reay v Long Beach, o několik týdnu později prolomil tu osobní Tony Kanaan. A prolomil ji dvojnásobně, Iowa je v kalendáři IZOD IndyCar nováčkem. Ve státu kukuřice se závodí teprve od roku 2007, přičemž Kanaan ani jednou nedojel do cíle. V roce 2010 chtěl negativní statistiku zlepšit, ale pozici mu stížila nepovedená kvalifikace, kde zajel 15. nejrychlejší čas. „Musím poděkovat týmovým kolegům Marcovi a Ryanovi. Po chybě v kvalifikaci jsem byl celkem na dně a oni za mnou přišli a třičtvrtě hodiny mi zlepšovali náladu. Od obou jsem použil část nastavení monopostu a zkombinoval do mého jízdního stylu.“ Výpomoc týmových kolegů mu přišla vhod, v prvních kolech po dráze létal, soupeře předjížděl po vnější straně a přibližoval se vedoucí skupince. Přitom nechybělo mnoho a Kanaan mohl počtvrté za sebou vystupovat ze zdemolovaného vozu. Ve třetí zatáčce prvního kola dostal smyk Justin Wilson a jen těsně sebou nevzal Kanaana. S druhou zatáčkou oválu naštěstí problémy neměl, v ní totiž v předchozích letech pokaždé skončil. „Zdá se, že konečně vyřešil svůj problém s druhou zatáčkou,“ podotkl jeho šéf Michael Andretti. Naopak první zatáčka, resp. výjezd z ní byl největším oříškem. Přímo v ideální stopě se necházela značná nerovnost povrchu. „Je to špatné,“ řekl Castroneves před závodem. „Nevíte, co se vám tam může stát,“ přitakal mu Kanaan. „Pohybující se cíl,“ zakončil Dixon. Na druhou stranu přiznali, že to dodávalo oválu specifický charakter. Všichni jezdci si naštěstí na nerovnost zvykli už během tréninků a kvalifikace, tudíž k incidentům kvůli zmiňovanému hrbolu nedošlo. Pozornost

- 100 -

byla soustředěna především na vysoký provoz. „Iowa je zábavná trať, zároveň však náročná. Je rychlá, nejen na rovinkách, ale i v zatáčkách. Přitom musíte čelit vysokému provozu,“ popisoval Castroneves pouhou 1.2 km dlouhou dráhu. V závodě byl zaznamenán rekord v počtu změn na čele na oválu Iowa Speedway, snad právě díky malé délce. Celkem 15krát se přepisovalo jméno na vedoucí pozici. Deset kol před cílem se přepsalo naposledy, to Kanaan předjel do té doby vedoucího Castronevese a uháněl za šachovnicovým praporkem. „Mechanici mne dokázali během zastávek posunout na první místo,“ řekl Castrone- ves. „Vůz se řídil báječně, mohl jsem jet bez problému na plný plyn. Pak mi ale začaly odcházet pneumatiky a já ztrácel rychlost.“ V 240. kole ho předjel Kanaan a Castroneves mohl jenom přihlížet, jak mu zelenobílý monopost mizí z dohledu. „Nemohl jsem s tím nic dělat. Popravdě nejel tak rychle, to já jsem jel tak pomalu. Kéž by byl závod o deset kol kratší, ale Tony si vítězství naprosto zaslouží,“ uznal Helio. Kaanan sváděl bitvu o vedení se svými nejlepšími přáteli. S Castronevesem bavil diváky v závěru. „Nechtěl jsem do něj narazil, protože pak jsme měli letět společným letadlem domů. Byl by to nepříjemný let,“ utrousil vtipnou poznámku Kanaan. S Franchittim bojoval o něco dříve. „Souboj s Dariem byl úžasný, smál jsem se po celou dobu.“ Franchitti strávil největší počet kol na čele, ale osud mu nebyl nakloněn: „Vedl jsem závod a najednou se pokazila převodovka. Při řazení z šestky na pětku naskočil neutral.“ Franchitti setrvačností dojel k mechanikům, kteří se pustili do okamžité opravy. Franchitti se v posledních kolech vrátil do závodu, ale na beznadějné 18. pozici se ztrátou 38 kol. „Měli jsme vítězné auto, bohužel takové věci se stávají, není to ničí chyba,“ řekl zklamaný Franchitti. Taktéž Power, jenž poprvé v kariéře získal pole-position na oválu, nezvládl závěr, ačkoliv v úvodu diktoval tempo. Po 32. kolech ho předjel Andretti a pomalu se začal vytrácet z vedoucích pozic. „Zažil jsem perné chvilky. Na druhou stranu jsem se toho hodně naučil a získal cenné zkušenosti,“ poznamenal pátý

1. TRÉNINK 1. #11 Tony Kanaan

17.7485

2. TRÉNINK 1. # 6 Ryan Briscoe

17.7791

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24. 25.

#12 # 9 #26 # 3 #10 #77 # 5 # 6 # 7 # 4 #22 #37 #14 #19 #11 #32 #24 #67 # 8 #78 # 2 #36 #34 #06 #18

KVALIFIKACE Will Power Scott Dixon Marco Andretti Helio Castroneves Dario Franchitti Alex Tagliani Takuma Sato Ryan Briscoe Danica Patrick Dan Wheldon Justin Wilson Ryan Hunter-Reay Vitor Meira Alex Lloyd Tony Kanaan Mario Moraes Graham Rahal Sarah Fisher E.J. Viso Simona De Silvestro Raphael Matos Bertrand Baguette Mario Romancini Hideki Mutoh Milka Duno

1:10.9925 1:10.9945 1:11.1230 1:11.1706 1:11.1805 1:11.1835 1:11.2541 1:11.2541 1:11.4863 1:11.5591 1:11.5696 1:11.6531 1:11.6733 1:11.7727 1:11.8758 1:11.9300 1:12.1972 1:12.2485 1:12.2867 1:12.3565 1:12.3878 1:12.6403 1:12.9647 1:14.2129 -

Power. Podobně si vedl i Andretti. Od Powera převzal první pozici, strávil na ní několik kol a pak se postupně propadal až na 15. příčku. „Rozhodně jsem zklamaný,“ uvedl Andretti startující ze třetí pozice. Vůz mu od prvního kola vyhovoval, ale po prvních pitstopech se přihodilo něco, co si nikdo z týmu nedokázal vysvětlit. „Řízení vozu nedávalo smysl. Provedli jsme správé úpravy, ale vůz byl nadále přetáčivý.“ Stáj Andretti Autosport v Iowě příliš nezářila, Andretti se potýkal s problémy, Patrick dojela na desátém místě a Hunter-Reay po penalizaci za incident na pitlane skončil na osmé pozici. Jen Kanaan, startující až z druhé desítky, předjížděl soupeře po vnější straně každým kolem. „Měl jsem tři roky na to, abych přemýšlel, proč jsem zde vždy havaroval,“ usmíval se Kanaan, který absolvoval ještě jeden krizový moment. V 54. kole bylo na výjezdu z pitlane opravdu těsno. Kanaan držel pravou stopu, Dixon levou a Castroneves se nacházel uprostřed. Trojnásobný vítěz Indy 500 ale neměl dostatek prostoru a ve snaze vyhnout se Kanaanovi vrazil do Dixona. Naštěstí ani u jednoho z pilotů nedošlo k poškození vozu a všichni mohli směle pokračovat. „Nikdy jsem zde nedojel a nyní, když se mi podařilo dokončit závod, vyhrál jsem,“ slavil Kanaan. (als)


1. kolo: START / PACE CAR. Power drží první místo před Dixonem. Na konci druhého kola dochází k havárii. Wilson ztrácí kontrolu nad vozem a jde do smyku, Moraes nemá kam uhnout. Oba končí. 12. kolo: RESTART. Power si drží první místo před Dixonem. 20. kolo: Na Powera tlačí Andretti, který za ním jede se ztrátou půl vteřiny. Třetí je Dixon. 21. kolo: Duno ovlivňuje pořadí v závodě. Na dráze zavazí, nejprve málem koliduje s Powerem, poté kříží dráhu Andrettimu. Toho využívá Dixon a jde na druhé místo. 30. kolo: Power stále první, z ním jede Dixon. 32. kolo: Andretti předjíždí Dixona a vrací se na druhou pozici. 33. kolo: Andretti přebírá čelo závodu ve čtvrté zatáčce. 34. kolo: Franchitti postupuje dopředu, předjíždí Dixona. 35. kolo: Andretti vede, Franchitti se dostal před Powera a dýchá Andrettimu na záda. 46. kolo: Dvojnásobný šampión se úspěšně dostává před Andrettiho. 51. kolo: PACE CAR. Nečistoty na dráze způsobují druhou žlutou fázi. 54. kolo: Startovní pole zajíždí na pitlane. Závod u mechaniků vyhrává Franchitti před Kanaanem, Castronevesem a Dixonem. Poslední tři jmenovaní spolu kolidují na výjezdu z pitlane. Rahal zůstává na dráze a přebírá vedení. 58. kolo: Lloyd je penalizován 10 vteřinovou zastávkou kvůli problémům při doplňování paliva. 62. kolo: RESTART. Rahal si drží první místo před Franchittim, Kanaanem, Dixonem a Hunter-Reayem. 66. kolo: Rahal ztrácí vedení, předjíždí ho Franchitti. 67. kolo: Dixon jde před Franchittiho a ujímá se čela závodu. 86. kolo: Franchitti využívá vysokého provozu opozdilců a dostává se před týmového kolegu. 91. kolo: Rahal zajíždí k mechanikům pro palivo a pneumatiky. 95. kolo: PACE CAR. Fisher ztrácí kontrolu nad vozem, vjíždí na nečistoty a končí ve zdi. 96. kolo: Pořadí v TOP5 je Franchitti, Dixon, Kanaan, Hunter-Reay a Sato. 98. kolo: Startovní pole je u mechaniků. Franchitti vyjíždí jako první, za ním Dixon, Kanaan, Hunter-Reay a Castroneves. De Silvestro špatně parkuje a naráží do svého mechanika. 112. kolo: RESTART. Franchitti vede, ale v první zatáčce ho předjíždí Dixon. 113. kolo: De Silvestro je penalizovaná za incident v boxech. 115. kolo: Na prvním místě je stále Dixon před Franchittim. 116. kolo: Franchitti přebírá čelo závodu. 120. kolo: Kanaan se v jednom kole dostává před oba vozy Ganassi. 136. kolo: Franchitti znovu na prvním místě, Kanaan padá na druhou pozici. 146. kolo: Kanaan je rychlejší a jde před Franchittiho. 177. kolo: PACE CAR. Pátý Sato naráží do zdi a končí. 180. kolo: Jezdci jedou k mechanikům, vyhrává Franchitti před Castronevesem, Visem a Powerem. Hunter-Reay vráží do odstavené pneumatiky Tonyho Kanaana. 191. kolo: RESTART. Franchitti si drží první místo. Hunter-Reay míří znovu na pitlane, tentokrát kvůli penalizaci. 196. kolo: Castroneves předjíždí Franchittiho a jde na čelo. 200. kolo: Franchitti odstupuje kvůli problémům s převodovkou. Vede Castroneves před Kanaanem. 240. kolo: Kanaan předjíždí Castronevese ve třetí zatáčce. 245. kolo: Kanaan vede téměř o dvě vteřiny. 249. kolo: BÍLÁ. Kanaan si jede pro 14. vítězství v kariéře, náskok má čtyři vteřiny. 250. kolo: Tony Kanaan vyhrává závod Iowa Corn Indy 250 s náskokem 4.2030 vteřiny.

poz. 1. #11 2. # 3 3. # 8 4. # 6 5. #12 6. # 9 7. #14 8. #37 9. #24 10. # 7 11. # 4 12. #77 13. #19 14. # 2 15. #26 16. #34 17. #36 18. #10 19. # 5 20. #06 21. #78 22. #67 23. #18 24. #22 25. #32

jezdec Tony Kanaan Helio Castroneves E. J. Viso Ryan Briscoe Will Power Scott Dixon Vitor Meira Ryan Hunter-Reay Graham Rahal Danica Patrick Dan Wheldon Alex Tagliani Alex Lloyd Raphael Matos Marco Andretti Mario Romancini Bertrand Baguette Dario Franchitti Takuma Sato Hideki Mutoh Simona De Silvestro Sarah Fisher Milka Duno Justin Wilson Mario Moraes

VÝSLEDKY tým Andretti Autosport Team Penske KV Racing Technology Team Penske Team Penske Target Chip Ganassi AJ Foyt Racing Andretti Autosport Dreyer & Reinbold Racing Andretti Autosport Panther Racing FAZZT Race Team Dale Coyne Racing De Ferran Dragon Racing Andretti Autosport Conquest Racing Conquest Racing Target Chip Ganassi Racing KV Racing Technology Newman/Haas Racing Team Stargate Worlds / HVM Sarah Fisher Racing Dale Coyne Racing Dreyer & Reinbold Racing KV Racing Technology

+ + + + + + + + + + + + + + + + +

odstup 250 kol 4.2030 5.2538 9.0536 9.5902 15.2683 16.8703 1 kolo 1 kolo 1 kolo 1 kolo 2 kola 2 kola 3 kola 6 kol 6 kol 13 kol 38 kol nehoda řízení řízení nehoda řízení nehoda nehoda

kola na čele 62 43 0 0 32 21 0 0 11 0 0 0 0 0 12 0 0 69 0 0 0 0 0 0 0

IOWA CORN INDY 250 Datum: 20. 6. 2010 Počet kol: 250 kol Odjetá vzdálenost: 224 mil Žluté fáze: 4 Čas závodu: 1:42:12.4036 Změny ve vedení: 20x, 9 jezdců Nejrychlejší kolo: 18.0213 Will Power

IOWA SPEEDWAY

Délka okruhu: 0.875 mil Otevřeno: 2006 www.iowaspeedway.com P ŘE DCHO Z Í V Í T Ě Z O V É 2009 - Dario Franchitti 2008 - Dan Wheldon 2007 - Dario Franchitti Za svůj vznik vděčí krátký ovál u městečka Newton v zemědělské Iowě duu Rusty Wallace a Paxton Walters. Wallace byl úspěšným závodníkem NASCAR, Walters naopak úspěšný projektant, který stál za vznikem oválů v kalifornské Fontaně (Auto Club Speedway, dříve California Speedway), Pikes Peak a Las Vegas. Wallace byl prvním závodním jezdcem, který se kdy podílel na vzniku závodní dráhy. Iowu vymodeloval podle dalšího krátkého oválu - Richmond International Raceway. Nová dráha v Iowě byla otevřena v roce 2006. Série IZOD IndyCar na ní zamířila hned následující rok. Formule se do Iowy vrátily po víc jak devadesáti letech. Naposledy národní mistrovství pořádané American Automobile Association (AAA) závodilo v Iowě před vstupem USA do první světové války. Na 0,875 míle dlouhý ovál s klopením 12-14 stupňů měl Firestone problém vyvinout kvalitní směs pneumatik a tak se první dva závody proměnily v hromadné posun demolice. Až v roce 2009 ▲ 14 ▲ 2 byl Firestone schopen vy▲ 16 vinout pneumatiky, které ▲ 4 umožnily kvalitní závodě▼ 4 ní, a rázem se závod pře▼ 4 měnil v jeden z nejlep▲ 6 ších v kalendáři IZOD ▲ 5 IndyCar. ▲ 8 Krátký ovál má jen tři▼ 1 cetitisícové tribuny, ale ▼ 1 protože je nevelký stát ▼ 6 Iowa chudý na sportovní ▲ 1 události, dokáží závody ▲ 7 série IZOD IndyCar přilá▼ 12 kat velké množství fa▲ 6 ▲ 5 noušků a vynutit tím ▼ 13 dodatečnou montáž ▼ 12 dalších tribun. ▲ 4 ▼ 1 ▼ 4 ▲ 2 ▼ 13 ▼ 9

(vb)

- 101 -


Rychlý Sato znovu havaroval, Viso vydržel až do cíle Stáj KV Racing Technology patřila v Iowě mezi ty nejrychlejší ze „zbytku světa“. Svou jízdou nejprve upoutal pozornost Takuma Sato a po nešťastné havárii ho stejně impozantně zastoupil E. J. Viso.

TAKUMA SATO PŘED HAVÁRIÍ DRŽEL TŘETÍ MÍSTO

E. J. Viso Venezuelský závodník vylepšil své osobní maximum, které před závodem v Iowě držel ze St. Petersburgu roku 2008 za čtvrté místo. V osmém podniku sezóny 2010 totiž dojel na třetím místě. „V tuto chvíli nedokážu popsat své pocity,“ uvedl bezprostředně po skončení závodu. Viso startoval až z 19. pozice, ale podobně jako Kanaan se po

celou dobu posunoval vpřed a předjížděl jednoho soupeře za druhým. „Vůz byl naprosto perfektní,“ přiznal Viso, který si poradil i s Powerem či Briscoem a v závěru za sebou udržel dvojnásobného šampióna Dixona. „Letošní sezóna je pro tým opravdu těžká. Naštěstí jsme ukázali, že dokážeme konkurovat top týmům,“ sdílel radost s týmovými šéfy Jimmym Vas-

serem a Kevinem Kalkhovenem. Právě oni měli se svými jezdci velké starosti. Ne že by nedisponovali rychlostí, spíše šlo o časté havárie jejich pilotů. Viso, Moraes i Sato už několikrát poznali účinky tvrdého nárazu do zdi, zejména během tréninků a kvalifikací na Indianapolis Motor Speedway, kdy trojce velmi intenzivně zaměstnávala mechaniky.

Takuma Sato Japonský nováček sezóny 2010 znovu dělal dojem na svého zaměstnavatele, ale cíl opět nespatřil. Podobně jako v Texasu, kdy okupoval příčky v TOP5 a nakonec skončil po havárii s krajanem Hideki Mutohem ve zdi, i v Iowě zničil zelený monopost. V kvalifikaci zajel sedmý nejrychlejší čas, do nedělního závodu vstupoval patřičně motivován přivézt týmu konečně

slušný výsledek. Po haváriích a technických defektech potřeboval dobrý výsledek jako sůl. Sato bojoval statečně, stabilně se držel v TOP10, po každé zastávce v boxech byl vůz lepší a lepší. „Během pitstopů jsme měnili nastavení vozu, které mi vždy vyhovovalo,“ uvedl Sato. Ve 169. kole držel po předjetí Hunter-Reaye a Dixona třetí pozici a dle zajetých času se postupně přibližoval k vedoucí

dvojici Kanaan – Franchitti. Pak ale přišla nehoda. „Předjížděl jsem o kolo zpět jedoucího jezdce. Držel jsem si vnitřní stopu, zatímco vůz přede mnou byl nahoře,“ popisoval Sato. „Pak najednou sjel dolů, já ztratil přítlak a vůz nedokázal zatočit.“ Sato uzavřel svou pouť ve čtvrté zatáčce další havárií. „Jsem nesmírně zklamán, je mi líto týmu. Alespoň máme ze závodu pozitivní pocit.

E.J. VISO SE Z 19. POZICE POSUNUL NA TŘETÍ MÍSTO

(als)

Konec ve třetí zatáčce DOST ČASU NA OPRAVU Fisher opustila ovál Iowa Speedway předčasně, ve 94. havarovala a ztratila veškeré naděje na dobré umístění. Nachytala ji čtvrtá zatáčka, kde zakončila svou pouť ve zdemolovaném monopostu. Výkony Sarah Fisher, patřící v IZOD IndyCar mezi veterány, zůstávaly daleko za očekáváním. Fisher byla v Iowě klasifikována na 22. místě. V 94. kole ve čtvrté zatáčce vyjela s vozem na nečistoty a bylo po nadějích. Neovladatelný monopost jel přímo a narazil do zdi. „Byl to zá- 102 -

vodní incident,“ přiznala Fisher. „Není zde tolik místa, takže pokud vjíždíte do zatáčky na vnější stopě, nemáte dostatečnou přilnavost,“ rozebrala náročnost vnější stopy. Po Iowě si Fisher a její tým vzal šestitýdenní volno. Následující čtyři závody na okruzích Sarah Fisher vynechala a vrátila se až na ovál Chicagoland Speedway. (als)

Závod v Iowě měl svou první zápletku hned v prvním kole. Wilson nezvládl monopost na studených pneumatikách a dal Moraesovi vzpomenout na Iowu 2009. Mario Moraes má v najednou pocítil Moraes frustrován. Iowě smůlu. V roce smyk: „Je to velké Incident bral s nad2009 jej v první čtvrtizklamání. Dal jsem hledem: „Je mi líto ně závodu vyřadil nohu z plynu, ale už mého týmu, popo smyku Rafael Mabylo pozdě,“ přiznal druhé stejný výsletos. O rok později jej Wilson. O velkém dek. Minule přede potkal podobný incištěstí mohl mluvit mnou dostal smyk dent a opět byl v poKanaan, jehož WilMatos. Snažil jsem zici „diváka,“ když son minul o centimetse mu vyhnout, ale jej ze závodu vyřadil ry, naopak Moraes dostal mě. Tento rok Justin Wilson. Tendopadl o poznání to bylo stejné s tokráte však nestihl hůře. Sice se snažil Justinem.“ (dm) odjet jediné kolo. vyhnout monopostu Vše se odehrálo Justina Wilsona, krátce po startu. Wilovšem k odvrácení son najížděl do třetí kontaktu to nestačizatáčky prvního kola lo. na vnitřní straně veŽádná zášť ani dle Ryana Hunterapřílišné emoce po Reaye. Start pro něj havárii nepanovaly, vypadal dobře, ale byť byl Mario


AVOIDTHESTORK.COM 100

S a a v e d r a k r á l e m I ow y J e n 1 3 m o n o p o s tů D a l l a r a s é r i e I n d y L i g h ts v y j e l o n a tr a ť v N e w to n u v I o w ě , p ř e s to s k r o m n ý p o č e t s ta r tu j í c í c h p ř í l á k a l překvapivě slušný dav fanoušků, kteří sledovali podvečerní závod plný předjížděcích manévrů a dramatických situací. Poprvé v roce 2010 se radoval Sebastian Saavedra a poprvé v krátkodobé historii stáj Bryana Herty. Z jezdců, kteří nastoupili poprvé v Indianapolisu, zůstal v poli pouze Američan Brandon Wagner reprezentující tým závodníka Daveyho Hamiltona. Naopak se nevrátil nikdo z jezdců, kteří sezónu sice začali, odjeli první tři závody, ale v Indianapolisu už nestartovali. Španělská závodnice Carmen Jordá sice byla připravená závodit, jenže tým Andersen Racing nakonec nesehnal dostatek finančních prostředků a tak mohla závod sledovat jen z tribuny. Chyběl i vítěz posledního závodu Wade Cunningham, který v Indianapolisu nahradil u Sam Schmidt Motorsports Winslowa. Jeden z nejúspěšnějších týmů poprvé letos nastoupil pouze se třemi vozy. V kvalifikaci se Kimballovi nepovedlo druhé kolo a na roštu obsadil poslední pozici, kdežto Vernay startoval z druhé řady hned za vedoucí dvojicí Saavedra – Plowman. Sebastian Saavedra si vyjel svou třetí pole position v Indy Lights a první v historii pro tým bývalého pilota Bryana Herty. Plowman v první řadě zachraňoval čest AFS Racing/Andretti Autosport.

Závod se jel v sobotu večer při západu slunce a přilákal na poměry Indy Lights velmi slušnou návštěvu, pravděpodobně největší po Indianapolisu. Saavedra začal okamžitě ujíždět, Vernay útočil na druhého Plowmana, ale útok ukončila ještě v prvním kole nehoda. Postiženým byl Kimball, který si tak rázem mohl nechat zajít chuť na to, aby ohrozil Vernayovo vedení v šampionátu. Kimball najel na nerovnost v druhé zatáčce, dostal hodiny a zádí narazil do zdi. Obětí byl i v tu chvíli poslední Rodrigo Barbosa, který při úhybném manévru dostal hodiny. Naštěstí vůz neklouzal směrem ke zdi, ale na vnitřek dráhy, kde do ničeho nevrazil. Restart proběhl v 11. kole. Vernay okamžitě útočil na Plowmana. Vzadu bojovali Kanaďan James Hinchcliffe a Brit Dan Clark. Vernayovi nevyšel útok na Plowmana, neboť jej dost nevybíravým způsobem zavřel. Vernay musel zpomalit a Plowman, který se před závodem poprvé svezl ve voze IndyCar, byť při velmi netradiční příležitosti – suploval Danicu Patrick při natáčení reklamy, si

okamžitě vyjel náskok. Hinchicliffe byl skutečně nejrychlejším pilotem na dráze. Byl o tři míle rychlejší, než lídr závodu Saavedra a svými souboji s Camposem a později s Yacamanem bavili diváky v první čtvrtině závodu. Jezdci si začali vytvářet odstupy, které vymazala žlutá fáze vyhlášena v 66. kole kvůli nečistotám na dráze. V 88. kole sváděli pěkný souboj Wilson a Yacaman, jenže druhý jmenovaný se dostal příliš blízko ke zdi, lehce se ji dotknul, a když se vracel na vnitřek, zavadil o Wilsona. Toho kontakt Wilsona nerozhodil, ale pro Yacamana závod skončil. Závěr zdramatizoval pomalý vůz Dana Clarka, kterého Saavedra pár kol před cílem dohnal, ale měl problém ho předjet. Okamžitě přišel o svůj náskok před Plowmanem a Vernayem, ale své první vítězství v sezóně 2010 si čerstvě dvacetiletý Kolumbijec uhlídal. Plowman si druhým místem zajistil nejlepší výsledek v kariéře, třetí v cíli Vernay navýšil svůj náskok v čele pořadí šampionátu. Nejlepší umístění v kariéře v Indy Lights zazmanemal čtvrtý Campos. (vb)

VÝSLEDKY poz.

jezdec

tým

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13.

Sebastian Saavedra Martin Plowman JK Vernay Adrian Campos Jr. James Hinchcliffe Philip Major Stefan Wilson Pippa Mann Dan Clarke Rodrigo Barbosa Gustavo Yacaman Brandon Wagner Charlie Kimball

Bryan Herta Autosport AFS Racing / Andretti Autosport Sam Schmidt Motorsports Team Moore Racing Team Moore Racing Sam Schmidt Motorsports Bryan Herta Autosport Sam Schmidt Motorsports Walker Racing PDM Racing Cape Motorsport / Wayne Taylor Racing Davey Hamilton Racing AFS Racing / Andretti Autosport

#29 #27 # 7 #22 # 2 #49 #28 #11 #40 #18 # 9 #32 #26

odstup 115 kol 0.4820 1.3682 5.8468 7.4975 10.5513 13.7301 20.6267 1 kolo 3 kola nehoda elektronika nehoda

+ + + + + + + + +

PRŮBĚŽNÉ POŘADÍ TOP10 5/13 1. JK VERNAY

192

2. CHARLIE KIMBALL

169

3. JAMES HINCHCLIFFE

164

4. MARTIN PLOWMAN

160

5. SEBASTIAN SAAVEDRA

160

6. STEFAN WILSON

128

7. PHILIP MAJOR

118

8. GUSTAVO YACAMAN

106

9. PIPPA MANN 10. ADRIAN CAMPOR JR.

98 98

- 103 -


PATRICK V NEW HAMPSHIRE NEUSPĚLA, FRANCHITTI LÁKAL NA IZOD INDYCAR Danica Patrick po dlouhé době znovu okusila svět závodů NASCAR. O přestávce mezi Iowou a Watkins Glen absolvovala závod série Nationwide na oválu New Hampshire Motor Speedway. PATRICK SKONČILA V SÉRII NATIONWIDE NA 30. MÍSTĚ

Předtím se divákům představila v Daytoně, Las Vegas a Fontaně. V prvních dvou případech havarovala a ve Fontaně dojela na 31. pozici. Po téměř tříměsíční přestávce kvalifikovala vůz na 25. místě a závod dokončila jako třicátá. Patrick ztratila na startu několik pozici, poté kolidovala s veteránem Morganem Shepherdem a poškodila si levou stranu vozu. Po nutné opravě v boxech spadla na 38. pozici se ztrátou jednoho kola na vedoucího muže. Mohutné vozy stock car ji ani v New Hampshiru nesedly. Patrick byla ve srovnání se špičkou o vteřinu na kolo pomalejší a v poslední fázi závodu, kdy o něco zrychlila, už ji dělily čtyři kola od vedoucího jezdce. Unavená Patrick neskrývala své zklamání. „Jsem zklamaná, že mi na-

dělili kolo tak brzy, že byl můj vůz krátce po startu poškozen a že mi chyběla rychlost. Ale závod mi hodně připomínal mé začátky v IndyCar na krátkých oválech.“ Patrick měla ještě co dohánět, její premiéra na krátkém oválu v New Hampshire nedopadla dle očekávání, reputaci si chtěla napravit v dalších závodech, které měla v budoucnu absolvovat. Série se mimochodem v New Hampshiru prezentovala fanouškům. Výkonný ředitel IRL Randy Bernard zveřejnil na tiskové konferenci přímo na místě dohodu s vedením oválu o pořádání závodu v následující sezóně. Přítomen byl i Dario Franchitti, jenž s monopostem Dallara předvedl krátce před startem Nationswide demonstrační jízdy. Jeho čas na jedno kolo byl pouze o tři vteřiny rychlejší

než nejrychlejší kvalifikační čas Juana Pabla Montoyi ve Sprint Cupu a o čtyři vteřiny pomalejší než rekord Andreho Ribeira z roku 1995 pod hlavičkou CART. Nicméně čas byl jen demonstrativní, Franchitti dostal přikázáno od prezidenta NASCAR Mike Heltona „jet pomalu, nehavarovat, nepřetočit motor a neudělat nepořádek na naší dráze“. Franchitti nechtěl dělat potíže a s pokorou odjel pár pomalejších kol. Snad si mohl vzít příklad s Davyho Hamiltona, který podobné demonstrační jízdy před lety absolvoval na oválu Las Vegas Motor Speedway. „Řekli mu, aby zajel několik kol pod hranicí 175 mph. Pomalé jízdě nebyl nakloněn, chtěl ukázat fanouškům pravý potenciál vozu, a to také udělal,“ pověděl Bernard nemnoho let starou událost. (als)

FRANCHITTI PŘED PUBLIKEM ČEKAJÍCÍM NA ZÁVOD NASCAR

- 104 -

PRŮBĚŽNÉ POŘADÍ TOP20 8/17 1. WILL POWER

274

▲ 1

2. SCOTT DIXON

263

▲ 1

3. DARIO FRANCHITTI

260

▼ 1

4. HELIO CASTRONEVES

251

5. RYAN BRISCOE

240

6. TONY KANAAN

229

▲ 2

7. RYAN HUNTER-REAY

225

▼ 1

8. JUSTIN WILSON

191

▼ 1

9. MARCO ANDRETTI

184

10. DAN WHELDON

183

11. DANICA PATRICK

178

12. VITOR MEIRA

160

▲ 1

13. ALEX TAGLIANI

156

▼ 1

14. RAPHAEL MATOS

142

15. E. J. VISO

138

16. ALEX LLOYD

136

17. MARIO MORAES

131

18. HIDEKI MUTOH

118

19. MARIO ROMANCINI

113

▲ 1

20. MIKE CONWAY

110

▼ 3

Vítězslav Boch Během světového šampionátu ve fotbalu se objevily dvě celebrity - otravný kus plastu nazývaný vuvuzela a chobotnice s věšteckými schopnostmi. Hlavonožec, úspěšně předpovídající výsledky zápasů německého týmu, se jmenuje Paul. Jeho jmenovec v IZOD IndyCar Paul Tracy se taktéž mnohokrát pustil do proroctví. Na rozdíl od chobotnice se však ani jednou ve svých tipech a razantních prohlášeních netrefil. Po kontroverzním druhém místě v Indy 500 roku 2002, Paul rezolutně prohlásil: „Tady mě už nikdo nikdy neuvidí.“ Slib porušil v roce 2009 a do závodu byl přihlášen i následující rok V roce 2003 se jej novináři ptali, zdali nezvažuje přechod z Champ Cars do IndyCar. Tracy na adresu dallar a panozů vyrobených pro IRL poznamenal: „Nikdy nebudu řídit žádný z těch křápů.“ Počínaje rokem 2008 je nesmírně vděčný za každé jedno odjeté kolo v těchto „křápech“. A to ještě krátce po sjednocení sérii dostal nabídku závodit ve stáji Tonyho George, ale Tracy odmítl se slovy „Nebudu jezdit za hamburgery a hot dogy!“ Uplynulo pár měsíců a Vision Racing reprezentoval v Edmontonu, paradoxně z peněz řetězce rychlého občerstvení Subway. Takže Paule: Nikdy neříkej nikdy, věnuj se závodění a věštění přenechej svému jmenovci.

▲ 4

▼ 2


JAK TO VIDĚL...

Změny v sestavě? Bylo jich dost Ryan Hunter-Reay zůstal v IZOD IndyCar i ve Watkins Glen, naopak Graham Rahal se z týmu Dreyer & Reinbold poroučel a na jeho místo přišel Paul Tracy. Na premiérový start v sérii čekal Adam Carroll s týmem Andretti Autosport.

Jack Arute

Po závodě Iowa Corn 250 měla jedna osoba zpytovat duši, otázkou je, zdali tak dotyčná vůbec učinila. Na Milku Duno čekal další závod s týmem CITGO Dale Coyne Racing, tentokrát na okruhu Watkins Glen poblíž jezer Finger ve státě New York. Po dlouhou dobu jsem stál mimo skupinu hlasitě kritizující počínání Milky Duno na dráze. Místo toho jsem ji sledoval a snažil se přijít na to, jestli vůbec někdy získá dostatečné schopnosti ke konkurenceschopné jízdě. Není prvním pilotem s kufříkem plný peněz, jenž startoval v IndyCar. Co třeba doktor Jack Miller nebo Marty Roth? Duno nebude posledním jezdcem, který si kupuje místo v týmu. Tak už to bývá. Ale znepokojuje mne fakt, že u ní nevidím ani špetnu zlepšení ve výkonnosti. Milka zůstává na své úrovni příliš dlouho. Když jsem chvíli závodil ve sprint cars a midgetech, cítil jsem se podobně jako ona. Ale upřímně mohu říci, že jsem odtamtud raději odešel, abych nepřekážel. Takže co by mělo vedení série dělat s „Královnou Venezuely“? Nevím. Určitě by s ní měli nakládat jako v Iowě, kde ji odvolali ze závodu ve chvíli, kdy se začala plést do cesty rychlejším pilotům. Ale nejsem fanouškem odebrání licence, to je příliš extrémní. ZDROJ: blog.jackaruteonsports.com REPORTÉR JACK ARUTE S E. J. VISEM

Mluvčí týmu Andretti Autosport potvrdil, že Ryan Hunter-Reay, který počínaje závodem v Texasu vyčerpal sponzorský příspěvek od IZOD, dostal znovu šanci, navíc závod ve Watkins Glen v roce 2008 vyhrál.

ADAM CARROL VE VOZE STÁJE ANDRETTI AUTOSPORT

PAUL TRACY VE VOZE STÁJE DREYER & REINBOLD RACING

Nakonec krátce před samotným závodem se podařilo dořešit otázku financování jeho dalších startů. Společnost IZOD se rozhodla nadále podporovat Hunter-Reaye, k ní se přidala charitativní organizace Racing For Cancer. Projekt vymyslel ředitel jednoho ze sponzorů stáje Tom Vossman. Hunter-Reay a tým si dali za cíl vybrat 37krát 37 000 dolarů na výzkum rakoviny a dalších charitativních akcí. Proč zrovna 37krát 37 000 dolarů? Protože Hunter-Reay vozil na svém monopostu startovní číslo 37. Zároveň se potřetí v sezóně kvartet Andretti Au-

tosport rozrostl na kvintet. V Kansasu a Indianapolisu byl pátým členem stáje John Andretti. Ve Watkins Glen a Mid-Ohiu dostal pátý vůz nováček Adam Carroll pocházející ze Severního Irska. Carroll měl k dispozici nový vůz, nepřevzal monopost číslo 43, který řídil John Andretti, protože toto číslo je vyhrazeno pro legendu NASCAR Richarda Pettyho. Carroll byl přihlášen pod číslem 27, v minulosti používané stájí Andretti Autosport například pro vozy Mutoha či Franchittiho. Volné místo u Dreyer & Reinbold Racing po zraněném Conwayovi lákalo. Po

Scheckterovi a Rahalovi majitelé týmu Dennis Reinbold a Robbie Buhl ulovili další velkou rybu – Paula Tracyho. Přestože měl potvrzené starty v kanadských závodech za tým KV Racing Technology, nabídce od Reinbolda nemohl zákonitě odolat. Naopak Graham Rahal o místo u stáje přišel, jeho vůz převzal Tracy a to přesto, že Reinbold ujišťoval novináře o snaze nasadit po boku Wilsona a Tracyho i Rahala. Z trojlístku nakonec sešlo a Reinbold začal potvrzovat nové jezdce na další závody. Do Toronta angažoval prověřeného Schecktera a v Mid-Ohiu a Sonomě otevřel dveře pro Američana JR Hilderbranda, který v roce 2009 získal titul v sérii Indy Lights, ale ve vyjednávání o sedačku na celý rok v IZOD IndyCar neuspěl. (als, vb)

Leonard Woods vzpomínal na vítězný rok 1965 Před 45 lety požádali zástupci Ford Racing bratry Woodsovy, aby svůj inovativní přístup k zastávkám v boxech během závodů NASCAR aplikovali i během závodu Indianapolis 500, na který byli pozváni do týmu Lotus. Bleskovou prací na pitlane pomohli Clarkovi ovládnout tehdejší závod Indy 500 a zajistit první vítězství Ford Motor Company v Indianapolisu. Leonard Woods na závod dodnes rád vzpomíná. „Hodně lidí se mě na něj ptá, pořád o něm vykládám a vzpomínám na něj. Nepřipadá mi, že už uběhlo 45 let. Je to jako včera, kdy po nás vedení Fordu chtělo práci pro Jima Clarka. Do Indianapolisu jsme přijeli o týden dřív, ale nevěděli jsme, zdali nás ostatní mechanici přijmou, přeci jen šlo o zahraniční tým. Ale oni nám připravili červený koberec a byli velmi rádi za naši přítomnost. Ford připravil speciální palivovou nádrž s velkou zúženou trubicí zajišťující venturiho efekt. Inspektor se chtěl vsadit o 1000 dolarů, že se nám nepodaří za jednu minutu natankovat 20 galonů. Nechtěli jsme ho připravit o peníze, proto jsme se s nim nevsázeli a co nejdříve ukončili inspek-

ci. Když jsme zařízení testovali, za 15 vteřin jsme natankovali 58 galonů. Během prvního závodu trvala naše zastávka 17 vteřin, což každého překvapilo. Bývalý vítěz Indy 500 Sam Hanks komentoval závod a tvrdil, že jsme nenatankovali plnou. 'Vsadím se, že Clark přijede zpět.' No, Clark závodil dál.“ „Konkurence to naprosto nepobírala. Absolvovali jsme dvě plánované zastávky. Během té poslední si pamatuji, jak Chapman přeskočil boxovou zídku a uprostřed pitlane na nás řval 'Úžasné!'. (als) JIM CLARK V ROCE 1965

- 105 -


9. CAMPING WORLD GP Watkins Glen Inter national

W i l l P o w e r z n o vu u d e ř i l Třetí prvenství v sezóně vyzdvihlo Powera daleko nad konkurenci, alespoň co se okruhů týče. Roger Penske řekl sbohem smůle, která ho provázela od prvního ročníku závodu ve Watkins Glen roku 2005. Pokaždé totiž startoval jeho pilot z pole-position, ale nikdy se mu nepodařilo projet cílem na prvním místě. První tři ročníky ovládl Scott Dixon, poté si vavřínový věnec odnesli Ryan Hunter-Reay a Justin Wilson. Teprve s příchodem Willa Powera prolomila stáj Penske nepříznivou bilanci. „Dal jsem do toho vše,“ přiznal Power, jenž vedl 45 kol ze 60 a sbírku prvenství roku 2010 rozšířil na číslo tři. Za zmínku určitě stojí, že i po devíti závodech byl stále jediným pilotem, kterému se podařilo vyhrát více než jednou. „Chtěl jsem strašně moc vyhrát, neboť už velmi dlouho jsem nestál na nejvyšším stupínku.“ Power převzal vítěznou trofej v prvních dvou závodech roku, od té doby mu štěstí nepřálo a musel se sklonit před uměním druhých. Watkins Glen ale zahájilo druhou sérii závodů na okruzích, kde Power patřil právoplatně mezi favority. Power startoval z pole-position a cílem projel s náskokem 1.2 vteřiny před týmovým kolegou Briscoem a třetím Franchittim. Vítězstvím zvýšil náskok v průběžném pořadí a upevnil si pozici v šampionátu Maria Andrettiho. Největším soupeřem mu byl Briscoe, který během poslední žluté fáze převzal díky rychlejší práci mechaniků vedení. Restart v 43. kole ale Powera nažhavil na útok, o kolo později při brzdění do šikany Bus Stop Briscoa předjel. „Věděl jsem, že je to má jediná šance,“ uvedl Power. „Těsně jsem ho sledoval. Byl to klíčový moment vítězství. Pokud by se natáhly rozdíly a došlo na šetření paliva, ztratil bych šanci. Šlo o okamžité rozhodnutí.“ Briscoe ztratil vedoucí příčku a začal bránit druhou pozici před Franchittim. Úřadující šampión v útocích nepolevoval, ba právě naopak, o dvě kola později Franchitti provedl úspěšný útok. Navíc měl výhodu v pozdější zastávce v boxech, na dráze vydržel o kolo později než konkurence z týmu Penske a se spotřebou si nemusel dělat hlavu. „Pomohlo nám to, byl jsem schopen těsně sledovat prvního Powera,“ řekl Franchitti, jenž si zároveň musel dávat bedlivý pozor na číhajícího Briscoeho. „Jel jsem na hraně od startu do cíle,“

uvedl Briscoe. „Vytvářel jsem na něj neustálý tlak,“ popisoval souboj s Franchittim. „Pak jsem si všiml, že jeho pneumatiky odcházejí rychleji než moje.“ Franchitti vjížděl do poslední zatáčky předposledního kola, kus před ním mával traťový komisař bílou vlajkou na znamení posledního kola. V tu chvíli Franchitti zaváhal, monopost mu na výjezdu lehce uklouzl a ztratil rychlost. Briscoe okamžitě reagoval, nasadil na předjížděcí manévr a bok po boku vjížděli do pravotočivé první zatáčky. Briscoe držel vnitřní stopu, proto mu nedělalo problém Franchittiho překonat. Z ostré zatáčky vyjel na druhém místě a povýšil již tak velký úspěch stáje Penske na další úroveň. Franchitti byl ze třetího místa relativně spokojený, byť si stěžoval na Castronevese a Duno. „Helio udělal zmatek na startu, což nám příliš nepomohlo. A pak Milka Duno naprosto pokazila restart, od ní mě už nic nemůže překvapit,“ rýpnul si do pojízdné šikany posledních čtyř sezón. Triple, tedy všechny vozy Penske v TOP3 se nezdařil. Ze druhého místa startující Castroneves doplatil na kontakt s Dixonem v sedmém kole. Oba závodníci mířili na zadní rovince do šikany Bus Stop, když Dixon natlačil „čumák“ auta do zatáčky a Castroneves ho zavřel. Trojnásobný vítěz Indianapolis 500 si z incidentu odnesl defekt zadní levé pneumatiky, naopak Dixon musel měnit přední přítlačné křídlo. Oba se propadli do hlouby startovního pole a celý závod strávili předjížděním pomalejších jezdců. Dixon dojel na osmé pozici, Castroneves na deváté. Power třetím prvenstvím v sezóně zahájil další fázi útoku na titul šampióna. V následujících třech závodech se jeho šance oproti oválům značně zvyšovaly. „Soustředím se na to, abych vyhrál několik závodů na okruzích,“ přiznal po sobotní kvalifikaci, ve které zajel nejrychlejší čas. „Nesnáším získávat pole-position a nakonec nevyhrát,“ svěřil se Power. „Upřímně to byl první závod, kdy jsem tlačil na pilu od prvního kola. Nikdy předtím jsem nejel tak na hraně. Rád ze sebe vydávám maximum a bojuji, takové závody miluji.“ Co se týče poháru Maria Andrettiho v šampionátu okruhů, měl Power nakročeno k úspěchu. Po vítěz-

1. TRÉNINK 1. # 6 Ryan Briscoe

1:31.5619

2. TRÉNINK 1. # 4 Dan Wheldon

1:29.3460

3. TRÉNINK 1. # 6 Ryan Briscoe

1:30.6063

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24. 25.

#12 # 3 # 6 #10 # 5 #22 # 9 #26 #32 #27 # 2 #24 #11 #06 #78 #37 #14 #34 #77 # 4 # 7 #19 #36 #18 # 8

KVALIFIKACE Will Power Helio Castroneves Ryan Briscoe Dario Franchitti Takuma Sato Justin Wilson Scott Dixon Marco Andretti Mario Moraes Adam Carroll Raphael Matos Paul Tracy Tony Kanaan Hideki Mutoh Simona De Silvestro Ryan Hunter-Reay Vitor Meira Mario Romancini Alex Tagliani Dan Wheldon Danica Patrick Alex Lloyd Bertrand Baguette Milka Duno E. J. Viso

1:29.3164 1:29.4609 1:29.9346 1:29.9601 1:30.1410 1:30.2667 1:30.1389 1:30.2042 1:30.2644 1:30.4886 1:30.5276 1:30.8414 1:31.1934 1:31.1723 1:31.3268 1:31.4333 1:31.4088 1:31.5797 1:31.5218 1:31.5988 1:31.5329 1:33.9832 1:32.1888 1:40.4911 -

ství ve Watkins Glen téměř nikdo nepochyboval, že by vedení v tomto dílčím šampionátu ztratil. Vedl o 70 bodů před Hunter-Reayem a do konce zbývaly jen tři závody na okruzích. „Nemohu dovolit, aby byl Will neustále chamtivý a vyhrával další závody,“ vtipkoval Briscoe, který se v poháru Maria Andrettiho nacházel na šestém místě se ztrátou 83 bodů. Roger Penske oslavil páté vítězství svého týmu v sezóně a konečně první ve Watkins Glen v sérii IndyCar. Od toho posledního uplynulo neuvěřitelných 31 let. Předtím si vavřínový věnec nechal dát na ramena Rick Mears v roce 1981 v sérii CART, v předchozích letech zvítězil za stáj Penske Bobby Unser. Power se podílel ještě na jednom obohacení statistik. Stal se třetím Australanem, který ve Watkins Glen vyhrál. Sir Jack Brabham oslavil tři prvenství ve formuli 1, krajan Alan Jones zvítězil jednou. Tentokrát jiné týmy než Penske a Ganassi do bojů o nejcennější pohár nezasáhly. Závod se nesl v duchu ostrých soubojů posledních let dominantních stájí a ani Wilson či Hunter-Reay – největší favoriti ze zbytku světa, nedokázali prolomit převahu červenobílých monopostů. (als)

- 106 -


1. kolo: START. Power drží první místo, Briscoe jde na druhou pozici, Castroneves padá na třetí. 2. kolo: Power vede před Briscoem, Castronevesem, Franchittim, Wilsonem a Dixonem. 3. kolo: Dixon předjíždí Wilsona před šikanou Bus Stop. 4. kolo: Castroneves, Franchitti a Dixon jedou bok po boku na zadní rovince, při brzdění do šikany zůstávají na svých místech. 5. kolo: Power zvyšuje náskok na 1.3 vteřiny před Briscoem. Tagliani je v boxech a nechává si měnit přítlak na předním křídle. 6. kolo: Viso je u mechaniků, doplňuje palivo a mění pneumatiky. 7. kolo: Incident mezi Castronevesem a Dixonem. Brazilec má defekt pneumatiky, Dixon poškozené přední přítlačné křídlo. Oba míří do boxů. 8. kolo: Vede Power před Briscoem, Franchittim, Wilsonem, Satem. 10. kolo: Hunter-Reay postupuje vpřed, po startu ze 16. pozice předjíždí devátého Tracyho. 12. kolo: Sato se při brzdění do šikany Bus Stop dostává před Wilsona a získává čtvrté místo. 14. kolo: Briscoe snižuje Powerův náskok na méně než jednu vteřinu. 15. kolo: Duno zajíždí k regulérní zastávce v boxech. 17. kolo: PACE CAR. Lloyd posílá Wheldona do hodin, tomu zhasíná motor a pomoci mu musejí traťoví komisaři. 18. kolo: Do boxu zajíždí celé startovní pole kromě Dixona, Visa a Taglianiho a Castronevese. Lloyd dostává penalizaci za incident s Wheldonem, putuje na konec startovního pole. 19. kolo: RESTART. Závod vede Dixon před Visem, Taglianim, Castronevesem a Powerem. 21. kolo: Romancini dostává hodiny na výjezdu ze sedmé zatáčky, pace car zůstává na místě. 24. kolo: Dixon zvyšuje náskok před Visem, vede o 2.2 vteřiny. 25. kolo: Viso i Tagliani jsou u mechaniků, Lloyd odstupuje ze závodu kvůli problémům s řízením. 26. kolo: Dixon vede před Castronevesem o čtyři vteřiny, za ním jedou Power, Briscoe a Matos. 28. kolo: Dixon s Castronevesem jsou u mechaniků, první pozici přebírá Power před Briscoem, Matosem, Franchittim a Moraesem. 30. kolo: Nováček Carroll drží osmé místo, Tracy je v boxech. 32. kolo: Stáj De Ferran Dragon Racing ztrácí telemetrické údaje z Matosova vozu. 36. kolo: Sato míří k mechanikům, zastávku v boxech má za sebou i Patrick. 37. kolo: Potíže na pitlane má Carroll, zvedák vozu je odpojen ještě před nasazením zadní pravé pneumatiky. Zastávka se prodlužuje. 39. kolo: Briscoe získává vedení díky rychlejší práci mechaniků, na druhém místě je Power. 40. kolo: PACE CAR. De Silvestro na studených pneumatikách chybuje a v osmé zatáčce naráží do svodidel. 41. kolo: Část startovního pole jede na pitlane. 43. kolo: RESTART. Vede Briscoe před Powerem, Franchittim, Matosem a Wheldonem. 44. kolo: Power předjíždí Briscoeho a dostává se do čela. 47. kolo: Franchitti jde před Briscoeho při brzdění do šikany Bus Stop. 51. kolo: Power stále první, za ním se ztrátou 0.8 vteřiny jede Franchitti. 59. kolo: BÍLÁ. Kanaan musí pro palivo, stále vede Power před Franchittim. 60. kolo: Franchitti chybuje v poslední zatáčce předposledního kola a Briscoe se na konci cílové rovinky dostává před něj. Will Power vyhrává závod Camping World Grand Prix at The Glen s náskokem 1.2181 vteřiny.

poz. 1. #12 2. # 6 3. #10 4. # 2 5. #32 6. # 4 7. #37 8. # 9 9. # 3 10. #22 11. # 8 12. #06 13. #26 14. #24 15. # 5 16. #27 17. #77 18. #36 19. #14 20. # 7 21. #11 22. #34 23. #18 24. #78 25. #19

jezdec Will Power Ryan Briscoe Dario Franchitti Raphael Matos Mario Moraes Dan Wheldon Ryan Hunter-Reay Scott Dixon Helio Castroneves Justin Wilson E.J. Viso Hideki Mutoh Marco Andretti Paul Tracy Takuma Sato Adam Carroll Alex Tagliani Bertrand Baguette Vitor Meira Danica Patrick Tony Kanaan Mario Romancini Milka Duno Simona De Silvestro Alex Lloyd

VÝSLEDKY tým Team Penske Team Penske Target Chip Ganassi Racing De Ferran Dragon Racing KV Racing Technology AJ Foyt Racing Andretti Autosport Target Chip Ganassi Racing Team Penske Dreyer & Reinbold Racing KV Racing Technology Newman/Haas Racing Andretti Autosport Dreyer & Reinbold Racing KV Racing Technology Andretti Autosport FAZZT Race Team Conquest Racing AJ Foyt Racing Andretti Autosport Andretti Autosport Conquest Racing Dale Coyne Racing Team Stargate Worlds / HVM Dale Coyne Racing

+ + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + +

odstup 60 kol 1.2181 2.6754 8.0208 9.3229 9.7523 10.5003 12.0546 12.9834 13.5634 18.7591 20.2279 26.6965 27.7310 28.8774 29.3624 34.3753 36.5350 36.9869 38.2675 38.6700 1 kolo 3 kola nehoda technika

kola na čele 45 4 1 0 0 0 0 10 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

CAMPING WORLD GRAND PRIX AT THE GLEN Datum: 4. 7. 2010 Počet kol: 60 kol Odjetá vzdálenost: 202 mil Žluté fáze: 2 Čas závodu: 1:40:27 Změny ve vedení: 6x, 4 jezdci Nejrychlejší kolo: 1:19.0496 Will Power

WATKINS GLEN INTERNATIONAL

Délka okruhu: 3.37 mil Otevřeno: 1953 www.theglen.com P ŘE DCHO Z Í V Í T Ě Z O V É 2009 - Justin Wilson 2008 - Ryan Hunter-Reay 2007 - Scott Dixon 2006 - Scott Dixon 2005 - Scott Dixon Současná dráha zažila spoustu vzestupů a pádů, debutů slavných osobností a bohužel i několik tragických událostí. Kořeny závodění v oblasti Watkins Glen jsou velmi staré. Za vše může mladý student práv Cameron Argetsinger, původem z bohaté rodiny ředitele významné ocelárny. Po druhé světové válce Argetsinger přemlouval místní byrokraty, aby mu povolili uzavírku silnic okolo údolí ve Watkins Glen, kde by mohl testovat svůj nově zakoupený vůz. V roce 1956 začal Argetsinger budovat permanentní závodní okruh. Trať byla otevřena závodem NASCAR. Kupodivu až do roku 1979 se Watkins Glen vyhýbaly americké formule. Přesto ani pak nedošlo ke konfrontaci s formulí 1, neboť IndyCar využívala původní dráhu, zatímco formule 1 zajížděla i do novější sekce. Finanční obtíže zapříčinily po závodě IndyCar v roce 1981 uzavření dráhy. Kromě posun příležitostných závodů SCCA trať bez diváků ▲ 1 chátrala, než ji v roce ▲ 1 1983 koupila International ▲ 7 Speedway Corporation ▲ 4 společně se sklárnami ▲ 14 Corning Enterprise. ▲ 9 Dráha se dočkala ▼ 1 rekonstrukce a už 7. ▼ 7 července 1984 na ni ▼ 4 ▲ 14 znovu zaburácely motory. ▲ 2 Před obnoveným ▼ 5 závodem IndyCar v roce ▼ 2 2005 proběhly malé ▼ 10 úpravy. Některé únikové ▼ 6 zóny vyměnily štěrk za ▲ 2 asfalt, snížily se ▲ 5 obrubníky, posunula se ▼ 2 svodidla. Některé zatáčky ▲ 1 dostaly nový asfalt a ▼ 8 zázemí prošlo revitalizací. ▼ 4 ▲ 1 ▼ 9 ▼ 3

(vb)

- 107 -


Hrdý Gil de Ferran

Bezchybný Moraes

Brazilec Raphael Matos odjel nejlepší závod v kariéře IZOD IndyCar. Přestože mu od 17. kola přestala fungovat telemetrie, cílem projel na vynikajícím čtvrtém místě. Spolumajitel stáje Gil de Ferran byl z výsledku nadšen. Po vypadnutí signálu, jenž přenášel veškerá technická data na pitlane, čtvrtou pozici upřímně nečekal. I Matos čelil po výpadku nečekaným problémům. „Zobrazovaly se mi špatné údaje, nemohl jsem tým informovat, jakou mám spotřebu,“ popisoval prekérní situaci Matos. „Ale máme talentované inženýry, kteří vše dokázali správně vy-

počítat.“ Matos odstartoval z 11. pozice a prakticky po celý závod hrál významnou roli v TOP10. Od 25. kola držel pátou pozici a v polovině závodu před pitstopem okupoval třetí příčku. Poté spadl na čtvrtou, kterou si udržel až do cíle. „Tým obdržel deset bodů z deseti,“ narážel de Ferran na vynikající práci svých svěřenců. „Inženýři provedli přes noc několik

změn a během závodu nám vycházely zastávky v boxech.“ „Rafa odjel závod hodný šampióna. Byl klidný a nedělal zbytečné chyby. Po celý den jezdil extrémně rychle a držel tempo srovnatelné se špičkou,“ pěl de Ferran chválu na Matose. (als)

Mario Moraes byl dalším Brazilcem, který potěšil své zaměstnavatele. Dojel na pátém místě a zaznamenal svůj nejlepší výsledek v dosavadní sezóně. Moraes startoval z deváté pozice, podařilo se mu porazit Wilsona, Andrettiho a Wheldona a překonat dosavadní šesté místo z Long Beach. „Po dvou nedokončených závodech za sebou byl výsledek vzpruhou,“ přiznal Moraes, jemuž v postupu na přední pozice pomohly i rychlé zastávky v boxech. „Myslím, že jsme projeli cílem s prakticky prázdnou nádrží.“ Palivová strategie byla velmi napnutá a mnoho pilotů doufalo, že

motoru nedojde dech v posledním kole. „Celkově jsme měli za sebou vynikající den a znovu jsme se prosadili v TOP5,“ pokračoval Moraes, který svůj nejlepší výsledek zaznamenal na Infineon Raceway v roce 2009, tehdy dojel na čtvrtém místě. „Snad se v Torontu ještě zlepšíme, okruh mám velmi rád. Myslím, že budeme silní a získáme lepší výsledek,“ těšil se na další závod, který ale dopadl naprosto katastrofálně. (als)

MATOS DOSÁHL NA ČTVRTOU POZICI, MORAES SKONČIL TĚSNĚ ZA NÍM

Jednou nahoře, podruhé dole, potřetí znovu nahoře Dan Wheldon odvedl ve Watkins Glen obrovský kus práce. V trénincích se mu dařilo, ale kvalifikace mu nevyšla. V závodě ho roztočil Alex LLoyd, přesto se probojoval na šesté místo.

Wheldon byl v pátek nejlepším pilotem ze zbytku světa, zaostal pouze za Briscoem, Castronevesem a Dixonem. Do kvalifikace vzhlížel s nadějí, že se mu podaří postoupit do první šestky. Štěstí mu ale nepřálo, technická závada na systému řízení odsoudila šampióna z roku 2005 do role přihlížejícího, neboť první ostrá kola stačila pouze na 20. příčku.

„V pátek jsme byli rychlí, ale během kvalifikačních jízd nebyl monopost v pořádku,“ řekl Wheldon. Mezi kvalifikaci a závodem hledali mechanici příčinu. V neděli odpoledne byl vůz připraven podat maximální výkon, stejně i Wheldon. „Od startu až do cíle jsem se nenudil,“ poznamenal Wheldon. V 17. kole se ho pokoušel předjet Alex

Lloyd, ale odvážným manévrem Wheldona otočil na výjezdu ze zatáčky. „Viděl jsem, že naznačuje předjetí, nechal jsem mu trochu místa, ale očividně nezůstal po mém boku a došlo ke kontakt u. “ Wheldon spadl na 17. příčku, ale po odmávnutí restartu vyrazil kupředu a předjížděl pomalejší soupeře. Brzy se dostal do první desítky a čekal na zastávky v boxech. Při posledním restartu držel pátou pozici, o kterou ho vzápětí připravil Moraes. I tak byl Wheldon se šestým místem spokojený. (als)

DAN WHELDON V HODINÁCH PO KONTAKTU S LLOYDEM

- 108 -


CORNING 100

V e r na y p o t ř e t í Monoposty série Indy Lights zavítaly společně s IZOD IndyCar na historický okruh Watkins Glen. Na 30 kol vypsaný závod nabídl fanouškům atraktivní souboj mezi vedoucími muži průběžného pořadí. Zpočátku vedoucí Hinchcliffe však za sebou nedokázal udržet dotírajícího Vernaye a dvaadvacetiletý Francouz oslavil třetí prvenství v sezóně. Jen kosmetických změn doznal startovní rošt Indy Lights ve Watkins Glen. K týmu Sam Schmidt Motorsports se po přestávce vrátil britský nováček James Winslow, kterého ve voze 77 v Indianapolisu nahradil Wade Cunningham. V Iowě tento vůz nebyl nenasazen. Na rošt se vrátila stáj Andersen Racing, která od začátku sezóny po Long Beach připravovala vůz pro Carmen Jordu, v Indianapolisu ji nahradil Arie Luyendyk Jr. a v Iowě tým chyběl. Šanci dostal Nor Anders Krohn startující za stejnou stáj v nižší kategorii StarMazda. A poslední změnou oproti Iowě byla absence Brandona Wagnera a týmu Davey Hamilton Racing. Společně se představili pouze v Indianapolisu a Iowě. Pole position získal Kanaďan Hinchcliffe. V první řadě jej doplnil Stefan Wilson. Ze třetího místa startoval lídr šampionátu Vernay, ve druhé řadě stál společně s vítězem z Iowy Saavedrou. V zaváděcím kole postihly technické problémy Kimballa, vůz najednou zastavil na trati před sedmou zatáčkou. Start mu-

sel být o kolo odložen a Kimball odtažen do boxů. Do závodu nastoupil se ztrátou čtyř kol. Po vypadnutí v prvním kole minulého závodu to byla pro Američana druhá ztráta v řadě v boji o titul. Hinchcliffe celkem bez problémů udržel první příčku i po startu. Dopředu se ale dral Vernay. Stačily mu dvě zatáčky na to, aby předjel Wilsona. V prvním kole určitě zaujal nováček Krohn. Po startu z devátého místa se dokázal za jedno kolo posunout na pátou pozici. Závodit se ale záhy přestalo. V druhém kole v deváté zatáčce zaútočila Pippa Mann na Dana Clarka. Clark jel po vnějšku dráhy, Mann to zkusila vnitřkem, ale nenechala svému krajanovi ve službách Walker Racing dostatek místa a doslova ho přimáčkla na zeď. Pro oba tak závod skončil. Hinchcliffe si restart pohlídal a pokračoval v závodě na prvním místě. Čtvrtý Wilson neudržel za svými zády nováčka Krohna, musel v první zatáčce do asfaltové únikové zóny a ztratil dvě pozice ve

prospěch Krohna a Plowmana. Nejzajímavější souboj sváděli o páté až sedmé místo Plowman, Wilson a Campos Jr. Ve 12. kole se jim podařilo dojet Krohna a Plowman se před norského nováčka okamžitě protáhl. Wilson už šanci k útoku nedostal, protože mu v 13. kole vypověděl službu motor. Vytékající olej z Wilsonova motoru vynutil druhé vyvěšení žlutých vlajek. Restart nastal v 17. kole, Hinchcliffe začal soupeřům unikat. Problémy s dotírajícím Saavedrou musel řešit Vernay. Saavedra to zkoušel především při nájezdu do Bus stop, ale Vernay ho za svými zády udržel. Team Moore zažil v 19. kole krušné chvíle. Nejdříve v první zatáčce dostal smyk do té doby šestý Adrian Campos Jr., a propadl se na konec pole. O pár metrů dál ztratil první místo Hinchcliffe, kterého předjel Vernay. Hinchcliffe ještě několikrát zkusil vybojovat zpátky první místo. Tři kola před cílem najížděli do Bus stop s Vernayem bok po boku, ale Francouz vedoucí příčku udržel. (vb)

VÝSLEDKY poz.

jezdec

tým

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14.

JK Vernay James Hinchcliffe Sebastian Saavedra Martin Plowman James Wislow Philip Major Adrian Campos Jr. Gustavo Yacaman Rodrigo Barbosa Anders Krohn Charlie Kimball Stefan Wilson Dan Clark Pippa Mann

Sam Schmidt Motorsports Team Moore Racing Bryan Herta Autosport AFS Racing / Andretti Autosport Sam Schmidt Motorsports Sam Schmidt Motorsports Team Moore Racing Cape Motorsport / Wayne Taylor Racing PDM Racing Andersen Racing AFS Racing / Andretti Autosport Bryan Herta Autosports Walker Racing Sam Schmidt Motorsports

# 7 # 2 #29 #27 #77 #49 #22 #10 #18 # 4 #26 #28 #40 #11

odstup

+ + + + + + + + + +

30 kol 0.2135 3.9635 19.0729 23.3294 24.7133 24.8237 31.1327 40.9063 46.2312 4 kola technika nehoda nehoda

PRŮBĚŽNÉ POŘADÍ TOP10 6/13 1. JK VERNAY

242

2. JAMES HINCHCLIFFE

207

3. SEBASTIAN SAAVEDRA

194

4. MARTIN PLOWMAN

192

5. CHARLIE KIMBALL

188

6. STEFAN WILSON

146

7. PHILIP MAJOR

146

8. GUSTAVO YACAMAN

130

9. ADRIAN CAMPOS JR.

124

10. PIPPA MANN

- 555 -

114

- 109 -


PRŮBĚŽNÉ POŘADÍ TOP20 9/17

Graham Rahal se vrátil, téměř natrvalo Jednadvacetiletý Američan Graham Rahal vyrovnal rekord Mexičana Maria Domíngueze, který v roce 2007 v Champ Cars závodil v jedné sezóně za čtyři týmy. Rahal totiž počínaje závodem v Torontu nastoupil do stáje Newman/Haas Racing. Za tuto stáj závodil v roce 2007 v Champ Cars, v roce 2008 po boku Justina Wilsona v IndyCar a hned svůj první závod dokázal vyhrát, což je katapultovalo do role nejmladšího vítěze závodu v historii série. „Je pěkné být zpět s Newman/Haas Racing, se skupinou, se kterou jsem byl tak dlouho a se kterou máme hodně krásných vzpomínek. A je také skvělé se znovu setkat s Quick Trim, kteří toto umožnili,“ řekl Graham Rahal, jenž s podporou dietního programu Quick Trim startoval v Indianapolisu v týmu svého otce. „Quick Trim si skutečně

užíval pobyt v Indianapolisu, kde se nám v závodě dařilo. Jednali jsme dlouho, abychom dospěli k dohodě, a mám radost, že jsme byli schopni ji prodloužit,“ pokračoval Rahal. Rahal startoval ve stájích Sarah Fisher Racing, Rahal Letterman Racing a u Dreyer & Reinbold Racing nahradil zraněného Conwaye. Po závodě ve Watkins Glen, kterému jen přihlížel, naznačil prostřednictvím sociální sítě Twitter nové angažmá. Tři dny před podnikem v Torontu informaci o spolupráci s Newman/Haas Racing zveřejnil. „Je skvělý pocit vědět, co budu dělat. Mám v

plánu se vrátit a navázat na to, kde jsme skončili,“ sliboval Rahal. Pod pokličkou celého angažmá zůstal fakt, že Quick Trim chtěl podporovat Rahala ve stáji Rahal Letterman Racing. Jenže tým Bobbyho Rahala a Davida Lettermana funguje s podporou BMW v American Le Mans Series a většina závodů této série se termínově kryla se závody IZOD IndyCar. „Abychom udělali to nejlepší v zájmu našeho sponzora, Grahama a celého sportu, zavolali jsme naše přátele u Newman/Haas Racing,“ uvedl Bobby Rahal. (vb)

Panther měl v úmyslu angažovat basketbalovou hvězdu Stáj Panther Racing chtěla ulovit velkou rybu, v hledáčku na pozici týmového kolegy Dana Wheldona měla zaměřenou basketbalovou hvězdu LeBrona Jamese. Pětadvacetiletý Američan LeBron James se stal neužitečnějším hráčem NBA a vedení stáje střádalo plány, jak dostat tohoto dva metry vysoké hráče do IZOD IndyCar. Nicméně několik pokusů domluvit setkání s jeho agentem dopadlo neúspěšně. „Cítili jsme to jako povinnost, pokusit se angažovat LeBrona do Panther Racing,“ uvedl spolumajitel stáje John Barners. LeBron se po působení v Clevelandu octil na trhu volných hráčů a v - 110 -

polovině července oznámil prostřednictvím speciálního televizního pořadu přestup do Miami. Právě v období přestávky mezi sezónami chtěla stáj Panther zlákat LeBrona do monopostu. „Je vynikajícím atletem a očividně by byl výborným doplňkem v sérii IZOD IndyCar, avšak věděli jsme, že proměnit přání ve skutečnost bude náročné,“ pokračoval Barners. Nakonec nedošlo ani na vyjednávání a James LeBron zůstal v NBA. (als)

JAMES LEBRON SI DVAKRÁT ODNESL CENU MVP V NBA

1. WILL POWER

327

2. DARIO FRANCHITTI

295

▲ 1

3. SCOTT DIXON

287

▼ 1

4. RYAN BRISCOE

280

▲ 1

5. HELIO CASTRONEVES

273

▼ 1

6. RYAN HUNTER-REAY

251

▲ 1

7. TONY KANAAN

241

▼ 1

8. JUSTIN WILSON

211

9. DAN WHELDON

211

▲ 1

10. MARCO ANDRETTI

201

▼ 1

11. DANICA PATRICK

190

12. RAPHAEL MATOS

160

▲ 2

13. VITOR MEIRA

172

▼ 1

14. ALEX TAGLIANI

169

▼ 1

15. MARIO MORAES

161

▲ 2

16. E. J. VISO

157

▼ 1

17. ALEX LLOYD

146

▼ 1

18. HIDEKI MUTOH

136

19. MARIO ROMANCINI

125

20. SIMONA DE SILVESTRO

121

Dan Merta Konečně mi čas dovolil sledovat celý závod, tentokrát ve Watkins Glenu. Z devátého podniku sezóny jsem byl nadšený, protože disponoval vším, co by měl dobrý závod nabídnout – předjížděcí manévry a souboje, taktizování s palivem či stíhací jízdu ze zadu pole. Krátce na to jsem po dlouhé době viděl i závod F1 konaný na okruhu Silverstone. Zanechal ve mne docela rozpačitý dojem – nová sekce se mi nelíbila, pilot snažící se závodit, byl penalizován. Safety car vyjel na trať s enormním zpožděním (po upadnutí křídla de la Rosy) a zajímavým se závod stal až v posledních 10 kolech. Ve zkratce – kdo hned po startu usnul a probudil se až v závěru, rozhodně o nic nepřišel. A pak jsem si vzpomněl na Zanardiho legendární manévr na Hertu ve „vývrtce“ na okruhu Laguna Sega. Uvědomil jsem si něco zvláštního. Můžeme sice nadávat na Tonyho George za likvidaci amerických formulí, za odchod sponzorů, pilotů a fanoušků, jenže v IZOD IndyCar se nestává, aby byl městský závod nudný, aby byly klasické okruhy „vylepšovány“ o nové arény, či rovnou vytlačovány sterilními „tilkodromy.“ A hlavně, pilotům je dovoleno závodit a bavit diváky, proto se stále díváme na ty nejzajímavější závody monopostů na světě.

▲ 1


JAK TO VIDĚL...

Cleveland stále v nedohlednu

Oriol Servia

Oriol Servia, účastník 17 závodů IndyCar, ohodnotil pro časopis Racer výkony každého jezdce série. Z resumé v polovině sezóny jsme pro vás vybrali několik pilotů. JUSTIN WILSON má ohromnou schopnost vás těsně sledovat a zvládat lehkou ztrátu přítlaku způsobenou jízdou těsně za druhým vozem. Věřte mi, je posledním člověkem, kterého byste chtěli mít za zády. Na okruzích je skvělý, akorát potřebuje posílit na oválech. DAN WHELDON potřebuje znovu zářit jako ve svých prvních letech v IRL. Startovní pole je vyrovnanější než v době, kdy závodil za Andrettiho a Ganassiho. Tým s jedním vozem je pro pilota handicapem, musí být konkurenceschopný. RAPHAEL MATOS ukázal talent a vyspělost, nicméně potřebuje lepší výsledky. Zanardi, Montoya, Bourdais, Mansell, Castroneves, všichni byli v premiérovém roce skvělí, protože se mohli opřít o týmového kolegu. Matos takovou možnost nemá. VITOR MEIRA je opravdovým profesionálem, podává dobré výsledky každým rokem, nezáleží na tom, jestli jede na okruhu nebo oválu, pokud má šanci zářit, chopí se ji. S lepším zázemím by mohl konkurovat první šestce častěji. ALEX TAGLIANI dokázal vytvořit tým a dát dohromady profesionály. Za to mu dávám deset bodů z deseti. Všichni víme, že Tag je výborný, ale někdy se nedokáže na dráze ovládnout. Svou práci nemá lehkou, nicméně už se mu podařilo zahanbit mnohem lepší týmy. MARIO MORAES naznačil určitou zralost, ale pořád je velmi mladý. Potřebuje lepší a hlavně vyrovnané výsledky. Za dva roky by mohl být na vysoké úrovni. HIDEKI MUTOH mne u Andrettiho velmi překvapil. Je rychlý, bohužel ve stáji bez týmového kolegy se ztrácí. MARIO ROMANCINI potřebuje jezdit, jezdit a jezdit. Očekával bych od něj lepší výsledky na okruzích, ale mít dva nováčky v týmu není nejlepším krokem vpřed. MILKA DUNO má houževnatost, příjemné vystupování před medii a silné finanční zázemí. Podle mě by toho měla využít a stát se majitelem týmu / vozu. Vyměnit helmu za kšiltofku šéfa stáje a dát dohromady tým s dobrým jezdcem. ZDROJ: racer.com

EDMONTON BYL OD ROKU 2008 JEDINÝM LETIŠTNÍM OKRUHEM V KALENDÁŘI

Jeden z nejtradičnějších amerických závodů, clevelandská Grand Prix na ploše letiště Burke Lakefront Airport při pobřeží Erijského jezera, má do kalendáře IZOD IndyCar stejně daleko, jako při sjednocení Champ Cars a IndyCar. Na rok 2011 se totiž nepovedlo sehnat potřebné finanční prostředky a návrat je v nedohlednu. Cleveland může zkusit štěstí v roce 2012, jenže místním pomalu dochází čas. Cleveland totiž není jediným městem toužícím hostit závody IZOD IndyCar. Ředitel série Randy Bernard sice připustil rozšíření kalendáře ze současných 17 závodů až na 24, ale zároveň varoval, že půjde o dlouhodobý pozvolný proces. Takže v roce 2012 určitě nepůjde uspokojit všechny. Mike Lanigan, bývalý spolumajitel stáje Newman/Haas Racing, přiznal, že jej vývoj stále více frustruje, ostatně on má k vráskám na čele dvojnásobný důvod, neboť jeho další podnik, závod v ulicích Houstonu je v naprosto stejné situaci jako Cleveland. „Určitě jsem

frustrovaný. Dneska je ale jiná doba. Udělali jsme, co jsme mohli, ale prohráváme na několika frontách. Nicméně neznamená to, že se vzdáváme. Děláme, co můžeme, abychom co nejdřív dali něco dohromady.“ Cleveland je ve skutečně paradoxní situaci. IZOD IndyCar v něm závodit chce, stejně tak fanoušci a místní samospráva. Závod má dokonce i promotéra, protože stále platí smlouva s Mi-Jack Promotions. Jenže chybí jedna podstatná maličkost – šest milionů dolarů, které jsou k „restartování“ clevelandské Grand Prix potřeba. Přitom každoročně závody v Cleve-

landu přinesly 30 až 50 milionů, ať už ve formě daní, tržeb obchodníků, hoteliérů a podobně. Cleveland už jednou v kalendáři IndyCar byl, tehdy ještě pod názvem Indy Racing League. Měl se stát prvním neoválovým závodem v historii IRL a v roce 2000 přejít z CART do IRL, ale Tony George chtěl místo tradiční dráhy využívat letiště v oválové konfiguraci, což vyžadovalo stavební úpravy, které musel schválit úřad FAA (americký federální letecký úřad), a tak se IRL s Clevelandem nakonec nedohodla a série CART si svůj oblíbený podnik ve státě Ohio udržela. (vb)

PATRICK BYLA POD DROBNOHLEDEM I V NASCARÍ

Den a noc aneb závody I Z O D I n d yCar a NAS CAR Dario Franchitti má s působením v NASCAR bohaté zkušenosti, po nepovedené sezóně 2008 se pokorně vrátil do IZOD IndyCar. Patrick chtěla v závěru roku 2009 dokázat, že řídit vozy stock car není těžké a částečně prodala svou duši tomuto kolosu. Patrick zahájila své dobrodružství relativně úspěšně a na dobré výsledky chtěla navázat i v roce 2010. Jenže v závodech se jí nedařilo a po dlouhé pauze, kterou ukončila v New Hampshire, změna nenastala. V dalším závodě, tentokrát na oválu Chicagoland, dojela na nemastném neslaném 24. místě. „Je to jako den a noc,“ srovnával Franchitti vozy sérií IZOD IndyCar a NASCAR. „Jít jednou cestou vezme hodně úsilí. Je to její rozhodnutí, já bych to neudělal,“ narážel na „rozpolcenou“ osobnost Danici Patrick.

Řídit vůz o váze téměř 1,5 tuny a pak přesedlat do sedmisetkilového monopostu není jednoduchou záležitostí. „Každý jezdec IndyCar se naučí řídit vůz NASCAR a naopak, ale je na to zapotřebí hodně času. Nestane se to přes noc,“ upozorňoval Franchitti. (als)

- 111 -


10. HONDA INDY TORONTO Streets Of Toronto

P o w e r P l a y n a o kr u z í c h Power na okruzích exceloval, ze svého jezdeckého umění těžil maximum. Špetka štěstí, vytrvalosti a strojové přesnosti dopomohla Willu Powerovi ke čtvrtému prvenství sezóny. Australský pilot učinil další krok k zisku premiérového titulu v sérii IZOD IndyCar, pomohl mu k tomu i výpadek favoritů, kteří předčasně ukončili pouť po torontském výstavišti. Power tak nadále zůstal jediným pilotem, jemuž se podařilo vyhrát více než jednou, poprvé dal „double“ na jaře v Sau Paulu a St. Peterburgu, pak v létě ve Watkins Glen a v Torontu. Závod nabídl fanouškům formulové série pořádnou porci zábavy, počáteční střídmé závodění narušili v 17. kole Takuma Sato a Mario Moraes, od té chvíle by se podařilo usnout snad jen velmi unavenému divákovi. Série žlutých fází, incidentů, předjížděcích manévrů a důležitých pitstopů vytvořila z městského závodu lahodný pokrm nedělního podvečera (hovoříme-li o evropském časovém pásmu). Castroneves v pneumatikách, Dixon se zlomeným závěsem kola, Briscoe bez předního křídla, Wilson v hodinách – favorité závodu čelili závažným problémům a první dva jmenovaní se poroučeli předčasně. Jen dva piloti, ze stájí Penske a Ganassi, dokázali přežít jízdu na hrbolatém povrchu bez úhony, byli to Power a Franchitti. „Připomínalo mi fotbal, kde do sebe každý vráží a chová se bezohledně,“ řekl Hunter-Reay. I on doplatil na úzkou dráhu a střetl se s Dixonem, jenž následkem toho odstoupil. „Prioritou bylo udržet vůz co nejdál od zdi, přitom pětkrát jsem málem ztratil kontrolu nad vozem. První dvě tři kola po restartech připomínaly jízdu na ledě.“ Power hrál od počátku druhé housle, resp. první příčku držel buď Wilson, Tracy nebo Franchitti. Power se pohyboval v TOP5, ale na čelo závodu nikdy nezaútočil. V duchu přísloví „kdo se směje naposled, ten se směje nejlíp,“ převzal vedení až 13 kol před cílem. „Občas si potřebujete v průběhu jízdy odpočinout.“ Na do té doby vedoucího Wilsona zaútočil na cílové rovince ihned po restartu, britský jezdec totiž zaváhal a Powerovi pozici prakticky daroval. „Šlo o vypočítaný a zároveň riskantní manévr. Nevěděl jsem, jak se vejdu do zatáčky na jejím výjezdu. Přesto občas musíte učinit takové manévry, pokud chcete vyhrát,“ okomentoval Power útok na čelo. „Předjetí jsem vzal s klidem, stále existovala šance mu to vrátit,“ uvedl Wilson. Nicméně o pár vteřin později definitivně zahodil šanci zvítězit s dalším týmem. Na výjez-

- 112 -

du ze zatáčky dostal hodiny a musel počkat, až projedou všichni jezdci. „Jezdecká chyba,“ přiznal Wilson. „V sedmé zatáčce mi lehce uklouzl monopost, dupl jsem na brzdy, zadní se zablokovaly. Připadalo mi, že mám defekt pneumatiky, ale tým po rádiu vyvrátil mou domněnku.“ Wilson natahoval ruku k prvenství od pátečního odpoledne. Patřil k nejrychlejším a v sobotu zajel nejrychlejší kvalifikační čas. Na startu si první místo podržel a rychlým tempem na sebe nenechal zaútočit druhého Castronevese a třetího Hunter-Reaye. Vedl do 18. kola než společně s konkurencí absolvoval první zastávky v boxech. Poté převzal čelo pro potěšení místních fanoušků Tracy, ale k tomu, aby z odlišné strategie vytěžil alespoň menší výhodu, potřeboval dlouhou zelenou fázi, namísto toho přicházela jedna žlutá za druhou. Wilson bezproblémově držel pozici v první pětce, ani nebylo zapotřebí přílišné snahy. „Měli jsme rychlost,“ poukazoval na výborně připravený vůz. V 57. kole šel znovu do vedení a zdálo se, že na cestě za třetím prvenstvím v IZOD IndyCar ho nic nezastaví. Jenže to by za ním nesměl jezdit Power. Se ztrátou čela si Wilson nedělal starosti, do cíle zbývalo hodně kol. Ale pak chyboval a spadl na 14. pozici. Naštěstí se díky žluté fázi zhustilo pole a v závěrečném sprintu předjížděl jednoho soupeře za druhým až nakonec skončil na sedmém místě. „Zasloužili jsme si lepší výsledek. Jsem hodně zklamaný, neexistuje dostatečná omluva za mou chybu.“ Ani 15 kol vedoucí Tracy nedovedl monopost na uspokojivou pozici. Protože startoval až z 24. pozice, musel tým přistoupit na odlišnou strategii. „Opravdu nevím co s vozem bylo,“ vzpomínal na sobotní kvalifikaci. „Něco se drasticky pokazilo.“ V 18. kole převzal první místo, ale kvůli žlutým fázím z něj nedokázal těžit. K lepšímu výsledku mu nepomohla ani zastávka v boxech, neboť nezastavil přesně na značení a nasazení tankovací hadice se protáhlo. Přitom Tracy prostřednictvím radiové komunikace tvrdil, že zastavil přesně. Mechanici však měli o situaci mnohem lepší přehled. Druhou a poslední chybu učinil při předjíždění De Silvestro. Ve snaze předjet ji při nájezdu do ostré zatáčky probrzdil a zastavil těsně před bariérou z pneumatik. Než mu traťoví komisaři nastartovali motor, ztratil jedno kolo na vedoucího jezdce a bylo po nadějích. Powerovi se pak po úspěšném předje-

1. TRÉNINK 1. # 9 Scott Dixon

1:03.9149

2. TRÉNINK 1. #37 Ryan Hunter-Reay

1:02.1433

3. TRÉNINK 1. #22 Justin Wilson

1:01.1837

4. TRÉNINK 1. #22 Justin Wilson

1:01.8249

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24. 25. 26.

#22 #12 # 3 #37 #10 # 9 # 6 #11 #77 #26 # 2 # 7 # 8 #02 # 4 #36 #34 # 5 #24 #32 #78 #06 #19 #15 #18 #14

KVALIFIKACE Justin Wilson Will Power Helio Castroneves Ryan Hunter-Reay Dario Franchitti Scott Dixon Ryan Briscoe Tony Kanaan Alex Tagliani Marco Andretti Raphael Matos Danica Patrick E. J. Viso Graham Rahal Dan Wheldon Bertrand Baguette Mario Romancini Takuma Sato Tomas Scheckter Mario Moraes Simona De Silvestro Hideki Mutoh Alex Lloyd Paul Tracy Milka Duno Vitor Meira

1:00.2710 1:00.4563 1:00.8159 1:00.8397 1:00.9477 1:00.9541 1:00.9141 1:00.9212 1:00.9996 1:01.2297 1:01.2820 1:01.4580 1:01.4087 1:01.7024 1:01.6926 1:01.8072 1:01,9575 1:01.8130 1:02.0426 1:02.0953 1:02.0547 1:02.0953 1:02.6142 1:02.5387 1:03.0741

tí Wilsona otevřela cesta za šestým prvenstvím v kariéře. Australan má srdce pravého bojovníka, s výborným zázemím týmů Penske ho bylo nesmírně těžké porazit. „Snažíme se,“ podotknul trochu smutně Franchitti. Power daroval Penskemu již 150 vítězství v monopostech, přičemž svá čtyři prvenství roku 2010 oslavil na okruzích. Závěru šampionátu však hostily čtyři ovály. „Byl jsem si vědom toho, že na 1.5 mílových oválech nemám tolik zkušenosti. Ale před koncem roku chci vyhrát alespoň jeden závod na oválu. Už jsem tam klepal na bránu Victory lane, takže šance jsou reálné,“ uvedl po Torontu, kde po vystoupení z vozu políbil čumák vozu. Svůj přístup k závodům nemění. „Závodím tak jak závodím. Neměníte přistup podle toho, na které příčce v průběžném pořadí se nacházíte,“ narážel Power na upevnění pozice v šampionátu. „Jakmile jednou usednete do vozu, nepřemýšlíte nad tím jak pojedete, pokud se nejedná o právě probíhající vteřinu.“ Přestože poslední čtyři závody roku hostily ovály, měl před sebou ještě tři podniky na okruzích. Tomu dávalo naději zvýšit náskok v tabulce. „Pokud bych je vyhrál, bylo by to skvělé," zakončil téměř neporazitelný Will Power s čtyřmi vítězství roku 2010 na kontě. (als)


1. kolo: START. Wilson vede před Castronevesem, Hunter-Reayem, Franchittim a Dixonem, Power padá na šesté místo. Meira dostává v osmé zatáčce smyk. Wheldon si poškozuje přední přítlačné křídlo o Visa. 2. kolo: Wheldon zajíždí k mechanikům pro nové křídlo. 5. kolo: První Wilson, za ním jezdí Castroneves, Hunter-Reay, Franchitti a Dixon. 11. kolo: Duno je odvolána ze závodu. 16. kolo: PACE CAR. Moraes tlačí Sata při brzdění do třetí zatáčky na zeď. Sato si poškozuje levý bok monopostu a odstupuje. 18. kolo: Téměř celé startovní pole je na pitlane. Na čele zůstávají Tracy a Meira. 20. kolo: RESTART. Vede Tracy před Meirou, Castronevesem, Franchittim, Powerem a Wilsonem. 21. kolo: PACE CAR. Castroneves se snaží předjet Meiru, ale špatně odhaduje situaci a zezadu naráží do krajana. Castroneves odstupuje. 26. kolo: RESTART / PACE CAR. První Tracy, Franchitti předjíždí Meiru, v páté zatáčce jde přes něj i Power. Lloyd dostává zezadu ránu, jeho vůz je poškozen. 31. kolo: RESTART. Tracy stále první, za ním Franchitti. Wilson předjíždí Meiru. 32. kolo: PACE CAR. Franchitti jde před Tracyho. Moraes naráží do Romancini ho a posílá ho do bariéry z pneumatik. 34. kolo: Tracy a Meira jedou k mechanikům pro palivo a pneumatiky. Moraes dostává penalizaci za manévr na Romanciniho. 35. kolo: RESTART. Franchitti vede, za ním jsou Power, Wilson, Hunter-Reay a Kanaan. 39. kolo: Dixon předjíždí Kanaana a jde na páté místo. 50. kolo: Franchitti stále na první pozici, pořadí v TOP5 se nemění. 53. kolo: Dixon míří na regulérní zastávku 54. kolo: Vedoucí Franchitti zajíždí k mechanikům, čelo přebírá Power. 55. kolo: Power, Wilson a Hunter-Reay v boxech, první pozici má Kanaan. 56. kolo: Baguette lehce naráží do bariéry z pneumatik, ale dál pokračuje. 60. kolo: Do Briscoeho zezadu naráží Rahal. Briscoe dostává smyk a poškozuje si přední přítlačné křídlo. Rahal pokračuje. 64. kolo: Vede Wilson, na druhém místě Power, dále Franchitti, Dixon a Hunter-Reay. 65. kolo: PACE CAR. Do Matose naráží Tagliani a jde do hodin, Viso nemá kam uhnout. Oba končí. Tracy je při předjíždění De Silvestro dlouhý na brzdy a těsně před bariérou z pneumatik zastavuje. Zhasíná mu motor. 71. kolo: RESTART. Power předjíždí prvního Wilsona, který posléze chybuje a padá na 14. pozici. Hunter-Reay bojuje s Dixonem, dochází ke kontaktu a Dixon naráží do zdi. 73. kolo: PACE CAR. Scheckter a Tagliani kolidují v první zatáčce. Oba zůstávají stát na místě a čekají na pomoc traťových komisařů. 76. kolo: RESTART. Power je první před Franchittim, Hunter-Reayem, Kanaanem a Rahalem. 80. kolo: Wilson postupuje vpřed, je na osmém místě. 84. kolo: BÍLÁ. Power si drží Franchittiho za zády. 85. kolo: Will Power vyhrává závod Honda Indy Toronto s náskokem 1.2757 vteřiny.

poz. 1. #12 2. #10 3. #37 4. #11 5. #02 6. # 7 7. #22 8. #26 9. #78 10. # 4 11. #14 12. #06 13. #15 14. #32 15. #24 16. #36 17. #77 18. # 6 19. # 8 20. # 9 21. # 2 22. #34 23. #19 24. # 3 25. # 5 26. #18

jezdec Will Power Dario Franchitti Ryan Hunter-Reay Tony Kanaan Graham Rahal Danica Patrick Justin Wilson Marco Andretti Simona De Silvestro Dan Wheldon Vitor Meira Hideki Mutoh Paul Tracy Mario Moraes Tomas Scheckter Bertrand Baguette Alex Tagliani Ryan Briscoe E.J. Viso Scott Dixon Raphael Matos Mario Romancini Alex Lloyd Helio Castroneves Takuma Sato Milka Duno

VÝSLEDKY tým Team Penske Target Chip Ganassi Racing Andretti Autosport Andretti Autosport Newman/Haas Racing Andretti Autosport Dreyer & Reinbold Racing Andretti Autosport Team Stargate Worlds / HVM Panther Racing AJ Foyt Racing Newman/Haas Racing KV Racing Technology KV Racing Technology Dreyer & Reinbold Racing Conquest Racing FAZZT Race Team Team Penske KV Racing Technology Target Chip Ganassi Racing De Ferran Dragon Racing Conquest Racing Dale Coyne Racing Team Penske KV Racing Technology Dale Coyne Racing

+ + + + + + + + + + + + + + + + + +

odstup 85 kol 1.2757 1.7605 3.5382 9.7349 11.9439 12.3783 16.3360 21.5321 23.1537 25.8960 26.2878 1 kolo 1 kolo 1 kolo 1 kolo 1 kolo 2 kola 3 kola nehoda nehoda nehoda nehoda nehoda nehoda řízení

HONDA INDY TORONTO Datum: 18. 7. 2010 Počet kol: 85 kol Odjetá vzdálenost: 150 mil Žluté fáze: 6 Čas závodu: 1:47:15 Změny ve vedení: 6x, 5 jezdců Nejrychlejší kolo: 1:01.3934 - Will Power

STREETS OF TORONTO

Délka okruhu: 1.75 mil Otevřeno: 1986 www.hondaindytoronto.com P ŘE DCHO Z Í V Í T Ě Z O V É 2009 - Dario Franchitti 2007 - Will Power 2006 - A. J. Allmendiger 2005 - Justin Wilson 2004 - Sebastien Bourdais Dráha v prostoru torontského výstaviště je určitě jedna z nejpovedenějších v kategorii městských okruhů. Americká formulová scéna, tehdy ještě ovládaná organizací USAC, začala s Kanadou experimentovat v roce 1967. V tomto a následujícím roce zavítal USAC na okruhy v Mont-Tremblant v provincii Quebec a Mosport International Raceway v provincii Ontario. Na Mont-Tremblant vyhrál oba závody Mario Andretti. V Mosportu si v roce 1967 připsal své první vítězství v USAC Bobby Unser, další rok se radoval Dan Gurney, jeden ze tří lidí, kteří vyhráli závody formule 1, NASCAR a vrcholné americké formulové série. Přestože už se tou dobou rodily plány na závod na torontském výstavišti, trvala jejich realizace až do roku 1986. Mezitím USAC ještě dvakrát v letech 1977 a 1978 zavítal do Mosportu. A.J. Foyt se dočkal jednoho z mála vítězství mimo ovály a vyhrál první závod amerických formulí sponzorovaný pivovarem Molson. Značka kanadského piva se pak stala nedílnou součástí podniků CART v Kanadě až do roku 2006. Poprvé zaburácely motory na výstavišti v Torontu v roce 1986. Trať se jen minimálně lišila od současného okruhu. Jiná kola na čele posun byla pouze poslední za15 ▲ 1 táčka a cílová rovinka. 22 ▲ 3 První závod vyhrál Bobby 0 ▲ 1 2 ▲ 4 Rahal. V roce 2006 se 0 ▲ 9 nad partnerstvím Molson 0 ▲ 6 a Champ Cars stahovaly 32 ▼ 6 mraky. Do Toronta se tlači0 ▲ 2 la série IndyCar a Molson 0 ▲ 12 nechtěl dál závod pořá0 ▲ 5 dat, proto jej série Champ 0 ▲ 15 Cars odkoupila. Po spo0 ▲ 10 jení obou sérií se Toronto 14 ▲ 11 termínově krylo se zá0 ▲ 6 vodem IndyCar ve 0 ▲ 4 Watkins Glen, proto to0 rontští fanoušci čekali na 0 ▼ 8 návrat monopostů o rok 0 ▼ 11 0 ▼ 6 déle. Michael Andretti, 0 ▼ 14 nejúspěšnější jezdec v To0 ▼ 10 rontu, koupil pořadatelské 0 ▼ 5 právo a v roce 2009 zá0 vod vrátil do kalendáře. 0 0 0

▼ 21 ▼ 7 ▼ 1

(vb)

- 113 -


Trpělivá děvčata SLOVNÍ VÁLKA NA SOCIÁLNÍ SÍTI Dvě konkurenceschopné závodnice ve startovním poli udělaly svým obdivovatelům velkou radost. Obě projely cílem v TOP10 a vyvarovaly se všem kritickým momentům, kterých bylo v Torontu opravdu dost.

Někteří fanoušci si od konce Champ Cars a zániku rivality mezi Sebastienem Bourdaisem a Paulem Tracym stěžovali na nedostatek sporů mezi jezdci. Ale jako by na Torontu bylo něco magického, co vždy rozvíří vody jinak poklidné IZOD IndyCar. V roce 2009 létaly na Alexe Taglianiho rukavice Tomase Schecktera a klidně neproběhl ani další ročník závodu. Jenže vzhledem k masivnímu rozvoji sociálních sítí, především v Americe velmi populárního Twitteru, se rivalita jezdců přemístila na internet přímo na monitory fanoušků.

a začneš brzdit brzo. Není můj styl do lidí narážet, doufám, že to všichni vědí. Byl jsem napravo a útočil, ty jsi blokoval!“ Scheckter vs. Tagliani

Briscoe vs. Rahal

TOMAS SCHECKTERÍ

RYAN BRISCOEÍ

V 61. kole na rovince Lake Shore Boulevard narazil Rahal zezadu do Briscoea, jehož vůz si o bariéru zlomil přední přítlačné křídlo a skončil v únikové zóně. Briscoe rázem ztratil dvě kola a dokončil závod jako osmnáctý, zatímco Rahal dojel pátý. „Přál bych si, aby se Rahal snažil udělat čistý předjížděcí manévr, místo aby do mě vrážel. Hádám, že on se o šampionát nestará, když nestartuje pravidelně. Neměl jsem možnost Grahama Rahala po závodě vidět, ale v Edmontonu si s ním promluvím. Prostě to dneska podělal a ani se neukáže!“ stěžoval si na svém Twitteru Briscoe.

Ještě víc si do vlasů vjeli Scheckter a Tagliani. Kanaďan v roce 2009 natlačil Schecktera ve třetí zatáčce do pneumatik. Tentokrát v první zatáčce zaútočil Scheckter po vnitřku a oba vozy skončily v pneumatikách. Závod sice dokončili, ale se ztrátou celého kola. „Dneska jsem se dobře bavil,“ píše Scheckter. „Škoda, že jsme s Tagem kolidovali, ale nebyl to můj úmysl. Na druhou stranu, osud je mrcha. Viděl jsem, jak Tag přede mnou vyřadil Matose a Visa, mě vyřadil loni. Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu...“

ALEX TAGLIANIÍ

GRAHAM RAHALÍ

Rahal se ale bránil: „Říkejte si, co chcete. Udělal jsem dneska spoustu čistých manévrů. Ryan Briscoe měl špatný závod. To se stává, když blokuješ

„Zajímala by mě jen jedna věc, proč se mu říká Tomas Wrecker?“ opáčil Tagliani a upozornil, že to zdaleka nebyla první Scheckterova nehoda v IndyCar. Scheckter ale další online konfrontaci rázně odmítl a Taglianimu vzkázal: „Přestaň brečet jako holka! Vypadáš směšně. Pojď si to se mnou vyříkat z očí do očí v Edmontonu!“ (vb)

- 114 -

Odjet bezmála 100 kol ve velmi rychlém tempu s minimem chyb vyžaduje velké úsilí. O to více bylo třeba vyzdvihnout po torontském závodě výkon dvou zástupkyň něžného pohlaví, které si na městském okruhu nevedly vůbec špatně – Simony De Silvestro a Danici Patrick. Byť tomu výsledek nenapovídal, obě ženy nezačaly první tréninky zrovna nejlíp. Patrick v průběhu víkendu těžila z práce stájových kolegů (zvláště pak Hunter -Reaye a Kanaana). Postupně zrychlovala a snižovala svůj odstup na špičku, aby se kvalifikovala jako dvanáctá. Naproti tomu Simona se po celý víkend „loudila“ až na chvostu pole. Nutno podotknout, že za TOP10 obou závodnic tkvělo mnoho havárií a odpadnuvších jezdců, popř. těch, co při kontaktu ztratili kolo na vedoucího pilota.

Na druhou stranu obě, závodnice převedly konstantní a bezchybný výkon, čímž se ve výsledkové listině dostaly nahoru. De Silvestro se trpělivou jízdou propracovala na devátou pozici, přestože startovala z 21. pozice. „Monopost byl lepší a lepší každým kolem, zajela jsem pár velmi rychlých časů a před-jela několik soupeřů.“ Patrick podtrhla úspěšný víkend pro Andretti Autosport šestým místem. „Není to obrovská vzpruha jen pro mě, ale i pro celý náš tým. Podařilo se nám zajet nejlepší výsledek sezóny na okruzích,“ řekla spokojená Patrick. V Torontu tak obě závodnice dokázaly, že za výsledky nestála pouze rychlost, dravost či excelentní předjížděcí manévry. Stačí nechybovat a být trpělivý, neboť když dva se perou, třetí se směje. (dm)

Nebezpečný Moraes Po pátém místě ve Watkins Glen spadl Mario Moraes na samé dno. Horší vystoupení měla v Torontu snad jen Milka Duno. Mario Moraes se kvalifikoval na 20. místě a v průběhu 85 kol si polepšil o šest příček. Tento postup sice svědčí o určité rychlosti brazilského pilota, ale byla vykoupena dvěma incidenty. Moraes z týmu KV Racing Technology držel solidní tempo a v 17. kole zaútočil na týmového kolegu Sata. Ale místo toho, aby si vůči týmu počínal obezřetněji, Sata nesmyslně natlačil na zeď. „Mrzí mě havárie se Satem. Nepředpokládal jsem, že se bude nacházet na této straně dráhy,“ vymlouval se Moraes. Jenže skutečnost byla jiná. Moraes na dlouhé rovince zaujal vnitřní stopu a lehce najížděl doleva, zatímco Sato, stále na jeho úrovni, uhýbal

blíž a blíž ke zdi, aby nedošlo ke kolizi. Samozřejmě k ní došlo a Sato nedokončil další závod. „Nacházel se v mém slepém bodě, něco podobného se mi přihodilo v roce 2009 s Heliem Castronevesem a Paulem Tracym.“ Ve 32. kole Moraes provedl druhý faux paus, tentokrát naivně brzdil do zatáčky ve snaze předjet Romanciniho. Místo toho do něj lehce vrazil a otočil. Moraes si ani z jednoho incidentu neodnesl „zranění“ vozu a směle pokračoval dál na 14. příčku. Jen od vedení závodu obdržel za druhý kontakt pena lizaci průjezdu boxy. „Za tímto víkendem bychom měli co nejdříve udělat tečku,“ řekl o nepovedeném závodě. (als)


TORONTO 100

N e d o s t i ž n ý Fr a n c o u z JK Vernay znovu poodskočil soupeřům v průběžném pořadí šampionátu série Indy Lights. Na městském okruhu v Torontu si p o h l í d a l s ta r t z p r v n í h o m í s ta a c í l e m p r o j e l s n á s k o k e m té m ě ř d v o u v te ř i n p ř e d D a n e m C l a r k e m . P r o P i p p u Ma n n d o p a d l kanadský podnik nešťastně, již v tréninku si poranila ruku a posléze musela podstoupit chirurgický zákrok. V Torontu se na závod Indy Lights sešlo 15 jezdců. Oproti Watkins Glen rozšířil tým Andersen Racing svou účast na dva vozy. Ale nadějný Anders Krohn, který odjel velmi dobrý závod v Glen, tentokrát nestartoval. Do jednoho vozu se poprvé od Long Beach vrátila Carmen Jorda, druhý připadl zkušenému veteránovy Champ Cars Tonisi Kasemetsovi. Estonský závodník letos startoval podruhé, v Long Beach jel za tým PBIR. V tréninku si poranila ruku Pippa Mann. Jak se později ukázalo, její zranění bylo vážnější, než se zdálo a po závodě v Edmontonu musela podstoupit chirurgický zákrok. Kvalifikace vyšla nejlépe oběma favoritům. Lídr šampionátu Vernay startoval první, ale Hinchcliffa, pro kterého to byl navíc domácí závod, měl těsně za sebou. Pro relativně malé pole nebyl problém poskládat se bezpečně do první zatáčky, takže start velké drama nepřinesl. Pouze na konci nejdelší rovinky na okruhu musel Hinchcliffe velmi tvrdě bojovat s Clarkem. Oba předvedli velmi těsný, tvr-

dý, ale férový souboj, ve kterém Hinchcliffe uhájil druhou příčku. Ve čtvrtém kole došlo ve třetí zatáčce k prvnímu incidentu. Ve středu pole bojovalo o pozice několik jezdců. Plowmanovi nevyšel útok na Winslowa a přišel o přední přítlačné křídlo. Hned v dalším kole se na stejném místě Winslow znovu zapotil. Stefan Wilson na něj zaútočil, ale nedobrzdil do zatáčky a skončil v únikové zóně. Než se mu podařilo otočit se, propadl se na konec pole. V 10. kole Philip Major nedobrzdil do osmé zatáčky a zavrtal se do pneumatik. Překvapivě se to obešlo bez žlutých vlajek. Major po zastávce v boxech v závodě se ztrátou několika kol pokračoval. V 22. kole skončil závod pro Carmen Jordu. Ve stejném místě jako Major dostala hodiny. Do ničeho nenarazila, ale zůstala stát uprostřed dráhy. Když se ji konečně podařilo otočit a zajet do únikové zóny, byly vyvěšeny žluté vlajky. Jorda nakonec v závodě nepokračovala. Restart přišel po dvou kolech a nejlepší jezdci byli v pořadí Vernay, Hinchcliffe, Clarke, Yacaman a Saavedra.

Vernay si vedení udržel, restartu dokázal využít akorát Kimball, který ve třetí zatáčce předjel Saavedru. Společně bojovali minimálně 15 kol, ale Kimball byl o něco rychlejší. Potřetí se stala osudnou osmá zatáčka a zároveň potřetí se do incidentu přimotal Winslow. Tentokrát byl viníkem Campos, který předjíždějícímu Winslowovi nenechal dost místa. Došlo ke kontaktu kol a Winslow doslova poskočil směrem do bariéry z pneumatik. Slovo převzal pace car. Saavedra musel po restartu kvůli poruše převodovky odstavit vůz v boxech. Vernay začal Hinchcliffovi ujíždět, naopak Clarke, Yacaman a Kimball Kanaďana dojeli. Dokonce i šestý Wilson, který se předtím propadl na konec pole, skupinku dotáhl. Poslední kolo ještě pořádně dokázalo zamíchat pořadím. Vernay si sice s velkým náskokem dojel pro své čtvrté vítězství, ale ve třetí zatáčce nevydržely Hinchcliffovy nervy. Nejdřív probrzdil a ztratil dvě pozice. A když se snažil zachránit, co ještě šlo, o dvě zatáčky zapíchl vůz bariéry z pneumatik. (vb)

VÝSLEDKY poz.

jezdec

tým

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15.

JK Vernay Dan Clark Gustavo Yacaman Charlie Kimball Stefan Wilson Tonis Kasemets Martin Plowman Pippa Mann Rodrigo Barbosa James Hinchcliffe James Wislow Philip Major Adrian Campos Jr. Sebastian Saavedra Carmen Jorda

Sam Schmidt Motorsports Walker Racing Cape Motorsport / Wayne Taylor Racing AFS Racing / Andretti Autosport Bryan Herta Autosport Team PBIR AFS Racing / Andretti Autosport Sam Schmidt Motorsports PDM Racing Team Moore Racing Sam Schmidt Motorsports Sam Schmidt Motorsports Team Moore Racing Bryan Herta Autosport Andersen Racing

# 7 #40 #10 #26 #28 # 5 #27 #11 #18 # 2 #77 #12 #22 #29 # 4

odstup 50 kol 1.7469 2.7446 3.5688 4.2667 6.8220 8.1622 30.4400 46.6479 1 kolo nehoda + 4 kola + 7 kol technika nehoda + + + + + + + + +

PRŮBĚŽNÉ POŘADÍ TOP10 7/13 1. JK VERNAY

295

2. JAMES HINCHCLIFFE

227

3. CHARLIE KIMBALL

220

4. MARTIN PLOWMAN

218

5. SEBASTIAN SAAVEDRA

211

6. STEFAN WILSON

176

7. GUSTAVO YACAMAN

165

8. PHILIP MAJOR

164

9. DAN CLARKE

154

10. ADRIAN CAMPOS JR.

141

- 115 -


Edmonton našel investora Město Edmonton podepsalo s IRL tříletou smlouvu na pořádání závodů IndyCar a Indy Lights. První závod v roce 2008 neprofitoval, o rok později byla situace ještě horší a začalo se spekulovat o ukončení spolupráce po vypršení smlouvy. Nakonec se našel štědrý kanadský investor, který závod podržel nad vodou. Rada města odsouhlasila další pokračování závodů série IZOD IndyCar, ovšem za předpokladu, že se najde investor. O slovo se přihlásila společnost Octane Racing Group, která mimochodem pořádá Grand Prix Kanady v Montrealu. Město Edmonton přistoupilo k návrhu společnosti pozitivně, kladlo si však jednu

podmínku. Případnou finanční ztrátu nebude krýt radnice, ale ORG. V posledních dvou letech prodělal závod 9.2 milionu dolarů, v roce 2010 byla ztráta o něco menší než v předchozích ročnících. ORG nakonec souhlasilo, převzalo záštitu nad podnikem Honda Indy Edmonton a s IRL podepsalo

tříletý kontrakt. Přestože částečně ztratilo podporu města, vedení firmy bralo závod jako novou výzvu. Město Edmonton přislíbilo finanční injekci v podobě jednoho milionu dolarů, neboť muselo šetrně zacházet s rozpočtem kvůli plánované rekonstrukci centra města a světové výstavě Expo 2017. (als)

OKRUH V EDMONTONU SE POTYKAL S FINANČNÍMI OBTÍŽEMI

PRŮBĚŽNÉ POŘADÍ TOP20 10/17 1. WILL POWER

377

2. DARIO FRANCHITTI

335

3. SCOTT DIXON

299

4. RYAN BRISCOE

292

5. RYAN HUNTER-REAY

292

▲ 1

6. HELIO CASTRONEVES

285

▼ 1

7. TONY KANAAN

273

8. JUSTIN WILSON

240

9. DAN WHELDON

231

10. MARCO ANDRETTI

225

11. DANICA PATRICK

218

12. VITOR MEIRA

191

▲ 1

13. RAPHAEL MATOS

186

▼ 1

14. ALEX TAGLIANI

182

15. MARIO MORAES

177

16. E. J. VISO

169

17. ALEX LLOYD

158

18. HIDEKI MUTOH

154

19. SIMONA DE SILVESTRO

143

▲ 1

20. MARIO ROMANCINI

137

▼ 1

Aleš Sirný

Mike Conway absolvoval několik kol – v simulátoru Britský pilot nadále zůstával „uvězněn“ v domácím prostředí a s pachutí hořkosti sledoval závody série IZOD IndyCar v televizi. Naštěstí pro něj, rekonvalescence probíhala na výbornou. Conway tvrdě havaroval v závěru závodu Indianapolis 500 a po převozu do nemocnice nastoupil do domácí péče. Mezitím si jeho kokpit rozebírali jiní jezdci. Po čase zahájil fyzický trénink a postupně přidával na intenzitě. V rámci tréninku si vyzkoušel závodní simulátor. „Bylo skvělé usednout po sedmi měsících

- 116 -

znovu do kokpitu,“ řekl Conway, jemuž doktoři ve stejný den sundali sádru z levé nohy. „Poprvé od té doby jsme plně zatížil nohu. Nemám s ní problém, cítím se skvěle.“ Conway potvrdil úmysl vrátit se za volant monopostu na Infineon Raceway, ale realističtější scénář počítal až se závody v roku 2011. (als)

Wilbur Shaw se narodil v roce 1902 v Indianě a v análech závodu Indianapolis 500 je zapsán jako trojnásobný vítěz. Na Staré cihelně startoval poprvé v roce 1927 a pro Firestone testoval pneumatiky. Tehdejší majitel Eric Rickenbacker chtěl ovál po válce zbourat a na jeho místě vytvořit rezidenční oblast. Na Shawův popud dal oválu ještě jednu šanci a požádal ho, aby našel investora. Shaw kontaktoval Tonyho Hulmana a společně areál koupili. Shaw tak patří mezi vyznané osoby IMS nejen coby závodník, ale i zachránce jedinečného oválu. První vítězství oslavil přesně 11 let od svého debutu, po startu z druhého místa vedl 131 kol a kýžené prvenství náležitě oslavil. V roce 1938 dojel „pouze“ druhý, což se mu povedlo již v letech 1933 a 1935. Druhé vítězství zaznamenal v roce 1939 s italským vozem Maserati 8CTF 3032 týmu Boyle Racing Headquarters. O rok později, se stejným monopostem a týmem, prvenství obhájil. Naposledy nastoupil na start v roce 1941, tehdy už byla válka v plném proudu a závod Indy 500 čekala čtyřletá přestávka. Shaw opět dominoval, ale po 107 kolech na čele havaroval. A proč o Shawovi píši? Protože vlastním vítězný model Maserati v měřítku 1:43 a chtěl jsem se s vámi o tento cenný kousek podělit.


JAK TO VIDĚL...

Scheckter si nestěžoval, byl rád i za to málo Na Tomase Schecktera čekal teprve čtvrtý závod roku, patřil totiž mezi jezdce s „polovičním úvazkem“. Rodilý Jihoafričan však ve sporadických startech neviděl problém, byl rád i za to málo.

Paul Tracy

Z Toronta jsem si odnesl smíšené pocity, nicméně díky sobotní kvalifikaci jsem byl před nedělním závodem pozitivně naladěn. Jako obvykle jsme dobře začali, z 24. pozice jsem se v prvních kolech posunul na 18. příčku. Po pitstopech konkurence mi spadlo do klína první místo, ale potřeboval jsem dlouhou zelenou fázi, jež by mi pomohla tak na 10. pozici. Tato situace by mi výrazně nahrála do karet, ale však víte, zázraky se často nedějí. Nikdo nemohl počítat s tolika koly za pace carem, dokonce i na torontský standard to bylo příliš. Navíc jsem při předjíždění Simony najel na hrbol, což stačilo, aby se mi při brzdění zablo- kovala zadní kola. Přitom zhasl motor a já vjel do únikové zóny, bez této smůly bychom dojeli alespoň osmí. Rychlost nám nechyběla. Po restartu jsem po dráze doslova létal, tempo mi vyhovovalo až do konce závodu. Myslím, že v tu chvíli jsem zajížděl rychlejší kola než špička, poslední čtyři kola jsem zajel rychleji než v kvalifikaci! Důvodem byla lepší přilnavost dráhy, k tomu jsem změnil techniku jízdy a mé černé pneumatiky fungovaly perfektně. V závěru mého stintu, na červených pneumatikách, mne trápila velká přetáčivost. Po obutí tvrdších pneumatik jsem jezdil časy okolo 1:02.1, nejrychlejší kolo závodu v podání Willa Powera mělo hodnotu 1:01.4, takže upřímně mohu říci, že jsme od pátku a soboty dotáhli špičku závodu. Příští rok, pokud budu mít kde jezdit, budu zase o něco zkušenější co se týče techniky a přetáčivosti v pomalých zatáčkách. Skončili jsme tedy na 13. místě, v rámci startovní pozice jde o dobré zlepšení, ačkoliv mohlo být lépe. V rámci nepříznivých podmínek jsme udělali správnou věc, statečně jsme zariskovali a vůz Honda Canada/Make A Wish and Motegi Racing strávil 14 kol na čele, dav šílel a sponzoři byli šťastní za čas strávený na televizní obrazovce. K tomu jsme ze závodu vyvázli bez poškození, což je pro KV Racing velmi důležité, neboť není jediného závodního víkendu, kdy by nemuseli opravovat rozbitý monopost. ZDROJ: ZDROJ: Racer.com racer.com

„V IndyCar se pohybuji devět let, závodím od 11, takže skok do monopostu po dlouhé přestávce pro mě není problém,“ uvedl Scheckter. „Některé okruhy jsou fyzicky náročnější, protože svaly pracují pokaždé jinak. S poctivým tréninkem je vše o trochu lehčí, přesto je to na fyzičku náročné, obzvlášť v Edmontonu.“

Scheckter ztratil stálé angažmá před třemi lety, tehdy závodil za Vision Racing a v průběžném pořadí skončil na desátém místě. Předtím vystřídal týmy Cheever, Ganassi a Panther, odnesl si dvě vítězství a osm pole-position. Od roku 2008 po Toronto 2010 odjel dvacet závodů, omezený závodní program pro něj ne-

byl jednoduchý. „Na druhou stranu jsme zajeli pár dobrých závodů, bohužel výsledky nejsou takové, jaké bych chtěl.“ V Indianapolisu startoval za tým Dreyer & Reinbold Racing, vedl pět kol a cílem projel na 15. místě za což si odnesl 262 255 dollarů. Po zranění Mike Conwaye dostal znovu šanci a ze spolupráce s Justinem Wilsonem a manažerem Larry Currym těžil maximum. „Larry je kormidlem týmu, udělal toho opravdu hodně. Bylo by skvělé s nimi být od začátku roku, včetně testování. Na oválech se cítím sebejistě a nemám problémy, ale spolupracovat s Wilsonem a Conwayem hned od nového roku by bylo fantastické.“ (als)

Bernard Milku Duno do závodů (asi) nepustí, ale až v roce 2011 Výkonný ředitel IRL Randy Bernard poprvé na veřejnosti hovořil o problematice pomalého závodníka (rozuměj Milky Duno). Podle něj vedení série bedlivě monitorovalo konkurenceschopnost tohoto pilota. „Dostanu se tímto prohlášením do problémů, ale řeknu vám,“ hovořil s novináři Bernard, „hodnota série je opravdu velmi důležitá, fanoušci chtějí vědět, že před nimi závodí ti nejlepší na světě. A pokud někdo nedokáže udržet úroveň s ostatními, má možnosti vyzkoušet jiné série v našem kariérním žebříčku (US F2000, Star Mazda, Indy Lights).“ Bernard samozřejmě narážel na rychlost Milky Duno, ačkoliv její jméno přímo nezaznělo. „Stojím za sportovním ředitelem Brianem Barnhartem. On činní rozhodnutí kdo je hoden a kdo ne. Rozhodně si na konci roku sedneme a probereme co je nejlepší pro náš sport,“ zakončil Bernard, jenž se tomuto tématu věnoval během závodu v Torontu. Neuplynulo mnoho dní a Milka Duno dostala ultimátum: do konce roku musela zlepšit svou konkurenceschopnost, jinak by ji v následující sezóně nepustili na start. Její závodní licence totiž závisela na výkonech ve zbývajících závodech. „Nechci vyhánět žádného sponzora z našeho paddocku, ale musíme naším fanouškům nabídnout důvěryhodnou sérii,“ řekl Bernard. IRL od ní požadovala: „Podstatné zlepšení je definováno jako vytrvalé udržení výkonnostních standardů definovaných

Ligou pro jednotlivé okruhy. Na přírodních a městských okruzích jsou standardy měřeny podle času (107% oproti vedoucímu vozu) a na oválech podle rychlosti (maximálně o 10 mil v hodině nižší, než u lídra závodu). Kromě času a rychlosti je dalším požadavkem kontrola a ovládání vozu a interakce s ostatními vozy na dráze.“ Duno, která je „schopna“ během jednoho kola na přírodní či městské dráze ztrácet i přes deset vteřin, není jediná, kdo měl v IndyCar problémy s nízkou rychlostí. Před dvěma lety příležitostně startoval i Kanaďan Marty Roth, který se v roce 2008 rozhodl nastoupit do většiny závodů s vlastním týmem. Právě pro špatnou schopnost ovládat vůz a pro pomalé tempo mu ale po sezóně byla odebrána licence. A teď srovnání. V roce 2008 získal na trati Mid-Ohio pole position Helio Castroneves s časem 1:02.248. Marty Roth startoval 24. s časem 1:10.914. Ve stejném závodě startovala za tým Dreyer & Reinbold Racing také Milka Duno. Její kvalifikační čas byl 1:12.271. V závodě sice Roth ztratil 5 kol, ale sám dokázal Duno předjet o kolo. Roth o svou licenci přišel, ale Milka Duno ne. Barnhart ji sice v roce 2007 nepustil na start některých závodů, v sérii zůstala. (als, vb)

- 117 -


11. HONDA INDY EDMONTON Edmonton Air por t Circuit

O kr a d e n ý P o w e r Castronevesova penalizace vyvolala pozdvižení, nejvíce na ní prodělal Will Power. Konec závodu v Edmontonu se změnil ve frašku, tedy záleží na tom, z jakého úhlu se na kontroverzní rozhodnutí sportovního ředitele Briana Barnharta díváte. Téměř nikdo totiž nevěděl nic o pravidlu „rychlejšího pruhu“, které stálo Castronevese vítězství, přesněji řečeno tým Penske. Will Power dominoval na edmontonském letišti od pátečních tréninků. Zařadil se mezi nejrychlejší piloty, vyhrál kvalifikaci a závodu vévodil svým typickým způsobem. Přestože Power vedl 76 kol, Castroneves ho nezpustil z očí a v rozmezí maximálně dvou vteřin ho sledoval. Změna na čele závodu nastala po závěrečných pitstopech, kdy Powerův tým nasadil svému jezdci černé tvrdší pneumatiky, což znamenalo klíčovou chybu, kterou mimochodem stáj posléze přiznala. Naopak Castroneves obul měkčí červenou směs a po zahřátí na provozní teplotu úspěšně zaútočil na týmového kolegu. Power slušně, jak stanovovaly pravidla, držel vnější stopu a Castroneves po vnitřní straně do pravotočivé zatáčky vedoucího muže průběžného pořadí předjel. Brazilec sice svému pronásledovateli neujel, ani by se mu to kvůli žluté fázi nepodařilo, přesto držel první místo a pomýšlel na druhé prvenství v sezóně. Tři kola před cílem zajel pace car na své stanoviště a bylo odstartováno, jezdci se vydali do závěrečného sprintu. Power věděl, že má pouze jednu šanci – hned po startu na cílové rovince, kde ho před několika minutami porazil Castroneves. Jenže Castroneves se rozhodl první příčku za každou cenu ubránit. Na výjezdu z poslední zatáčky zůstal na pravé straně dráhy, čímž si zajistil defenzivní pozici do pravotočivé zatáčky. Power musel zkusit cestu po vnější straně a manévr mu nevyšel. Bok po boku najížděli do zatáčky, ale při výjezdu musel ubrat plyn, čehož využil třetí Dixon a posunul se na stříbrnou příčku. Castroneves v napínavém souboji vedení udržel. Bylo odjeto jedno kolo a Castroneves obdržel do sluchátek informaci o penalizaci za blokování soupeře, resp. týmového kolegy. Dvě minuty před koncem závodu bylo rozhodnuto, Castroneves musel na pitlane „vybrat“ trest a Dixon převezme vítězný pohár. Castroneves běsnil, těžko říci jaká slova ze sebe během závěrečných kol vyloudil, ale na základě jeho reakcí po projetí cílem bylo lehké si udělat představu. Castroneves zůstal na dráze, pod šachovnicovým praporkem

projel jako první, ale vítězství bral samozřejmě Dixon. Místo záběru na červený vůz Scotta Dixona se fanoušci dočkali obrázků zuřivého Castronevese chodícího od jednoho činovníka IRL k druhému. S helmou na hlavě slovně útočil na traťového komisaře, pak se vydal směrem k věži odkud bývá máváno signálními vlajkami, a dožadoval se sportovního ředitele Barnahrta. To už k němu mířil ředitel bezpečnosti IRL Charles Burns s cílem uklidnit horkokrevného pilota. Castroneves v afektu chytil Burnse za límec a vznětlivě mu vysvětloval vlastní názor na penalizaci. Jeff Belkus v komentátorském stanovišti televize Versus byl z penalizace v rozpacích. V jeho hlase byla slyšet nejistota. Netušil, zdali bylo Barnhartovo rozhodnutí adekvátní a nad prohlášením jezdců bezpochyby kroutil hlavou. „Plně podporuji Brianovo rozhodnutí, bylo to správné,“ uvedl Franchitti. „Ano blokoval ho,“ řekl vítěz závodu. I Power, ač v rámci týmového partnerství, přiznal, že ho Castroneves blokoval. „Co to?,“ říkali si tisíce fanoušků u televizních obrazovek. To samozřejmě nikdo z nich ještě netušil, že existuje jisté pravidlo nutící jezdce držet ideální stopu. „Brian nám pokaždé říká, že pokud držíte před zatáčkou vnitřní stopu, dostanete penalizaci,“ odkryl Dixon pozadí mítinků. „Každý závodní víkend nám to vštěpuje do hlavy. Will byl rychlý, tudíž jedinou možností mu vzdorovat bylo blokování.“ S vysvětlením přišel i Barnhart, mluvil o pravidlu, které znali akorát piloti a snad pár zainteresovaných lidí. „Jezdec musí při brzdění do zatáčky držet ideální stopu, pokud je na vnitřní straně, považujeme to za blokování. Zvolit vnitřní stranu před zatáčkou může jen pilot, který se pokouší o předjetí soupeře,“ objasnil Barnhart. „Nikdy jsem nezměnil svou stopu, on byl na vnějšku. Když jedete bok po boku s týmovým kolegou a oni vás pak penalizují, je to naprosto absurdní,“ řekl nahněvaný Castroneves. V rámci „nově objevených“ pravidel ale nemohlo takové tvrzení vyvrátit oprávnění penalizace. Situace byla objasněna, v duchu pravidla „rychlejšího pruhu“ se Castroneves opravdu dopustil prohřešku a inkasovaná penalizace odpovídala míře prohřešku. Diskuze o správnosti Barnhartova rozhodnutí byla vesměs ukončena, naopak

1. TRÉNINK 1. #10 Dario Franchitti

1:03.0885

2. TRÉNINK 1. #12 Will Power

1:01.6690

3. TRÉNINK 1. # 3 Helio Castroneves

1:01.6643

4. TRÉNINK 1. #12 Will Power

1:01.8397

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24. 25.

#12 # 3 # 9 #10 # 6 # 8 #78 #37 #22 # 2 #06 #24 # 5 #32 #15 #26 #34 #19 #77 #36 # 7 # 4 #14 #11 #18

KVALIFIKACE Will Power Helio Castroneves Scott Dixon Dario Franchitti Ryan Briscoe E. J. Viso Simona De Silvestro Ryan Hunter-Reay Justin Wilson Raphael Matos Hideki Mutoh Tomas Scheckter Takuma Sato Mario Moraes Paul Tracy Marco Andretti Mario Romancini Alex Lloyd Alex Tagliani Bertrand Baguette Danica Patrick Dan Wheldon Vitor Meira Tony Kanaan Milka Duno

1:00.7126 1:00.7891 1:01.2395 1:01.2481 1:01.3799 1:01.6122 1:01.5438 1:01.5596 1:01.5887 1:01.7015 1:02.1935 1:02.8751 1:01.9181 1:02.1324 1:02.3264 1:02.1465 1:02.4191 1:02.2203 1:02.5240 1:02.5193 1:02.5795 1:02.7397 1:02.7511 -

vznikla nová diskuze na téma zmíněného pravidla. Zrušit či zachovat? Samozřejmě zachováním pravidla bychom neviděli souboje jako nám předvedl Castroneves, na druhou stranu předjíždění je mnohem jednodušší než v případě defenzivního jednání předjížděného pilota. A co je lepší? Jízda ve vláčku kvůli neproveditelným předjížděním manévrům nebo jednoduchý posun vpřed prakticky zadarmo? Helio Castroneves vydal druhý den tiskové prohlášení, kde se omlouval za své chování. Jeho výkon mezi činovníky IRL byl opravdu impozantní a po uklidnění vášní vypustil do světa zprávu. „Samozřejmě nesouhlasím s rozhodnutím vedení závodu, nicméně mé chování po projetí cílem se vymklo kontrole. Omlouvám se týmu, sponzorům, fanouškům a celé komunitě IZOD IndyCar. Reagoval jsem dočista nesprávně.“ Castroneves stále trval na svém, mluvil o ukradeném závodě, avšak trojnásobný vítěz Indianapolis 500 nebyl tím okradeným, byl to Power. Australan nechyboval, jezdil perfektně a když Castroneves ucítil šanci k předjetí, Power respektoval pravidla a držel si vnější stopu. Naopak Brazilec pravidlo porušil a přitom odsunul Powera na třetí místo. (als)

- 118 -


1. kolo: START. Power drží čelo v první zatáčce. Ve čtvrté zatáčce dostává Duno smyk, ale dál pokračuje. 2. kolo: Matos po kontaktu s Tracym vyjíždí mimo dráhu a k mechanikům se vrací s defektem pneumatiky. 3. kolo: Vede Power před Castronevesem, Dixonem, Franchittim a Briscoem. 7. kolo: Pořadí na čele se nemění. Duno zastavuje u mechaniků a končí. Scheckter má poškozené přední přítlačné křídlo po lehkém kontaktu s jedním ze soupeřů. 9. kolo: Castroneves se drží týmového kolegy v rozmezí jedné vteřiny. 20. kolo: Pořadí na prvních devíti místech se od prvního kola nezměnilo. Vede Power, za ním jedou Castroneves, Dixon, Franchitti, Briscoe, De Silvestro, Viso, Hunter-Reay a Wilson. 28. kolo: Power začíná předjíždět první opozdilce. Wheldon je u mechaniků na regulérní zastávce. Briscoe se dostává před Dixona. 33. kolo: De Silvestro a Tracy jsou v boxech. 34. kolo: Taktéž Briscoe přijíždí k mechanikům, pár vteřin po něm vjíždí na pitlane Viso, Hunter-Reay a Wilson. 35. kolo: Vedoucí dvojice tankuje palivo a doplňuje pneumatiky. Do čela jde Dixon. 36. kolo: Stáj Target Chip Ganassi Racing povolává své jezdce na pitlane. Power se vrací do vedení. Wilson dostává v desáté zatáčce smyk, na vině je prasklý závit kola. 37. kolo: Startovní pole má za sebou první zastávky. Vede Power, za ním v těsném sledu Castroneves, Briscoe, Dixon a Franchitti. 40. kolo: Patrick po kontaktu s Baguettem vyjíždí mimo dráhu, ale okamžitě se vrací zpět. 46. kolo: PACE CAR. Lloyd dostává hodiny a zastavuje podél dráhy. Andretti si nechává měnit přední přítlačné křídlo po kontaktu s Baguettem. Lloyd za pomocí traťových komisařů startuje motor a vrací se do závodu. 49. kolo: RESTART. Power stále první, Castroneves druhý, první pětku uzavírají Briscoe, Dixon a Franchitti. 50. kolo: PACE CAR. Viso se pokouší předjet šestou De Silvestro, ale kontaktem ji posílá před bariéru z pneumatik. De Silvestro po nastartování motoru znovu pokračuje, nicméně se ztrátou jednoho kola. 53. kolo: RESTART. Power si hlídá první místo před Castronevesem. Viso dostává penalizaci za incident s De Silvestro. 54. kolo: PACE CAR. Tagliani se pokouší předjet Kanaana, ale Brazilec ho postrkává do smyku. Projíždějící Romancini nemá kam uhnout a naráží do Taglianiho. Oba jsou mimo hru. 58. kolo: RESTART. Power s přehledem kontroluje první místo. 59. kolo: Dixon předjíždí Briscoa a jde na třetí pozici. 60. kolo: Přes Briscoa jde i Franchitti. 71. kolo: Power nasazuje tvrdou směs pneumatik, naopak Castroneves si jede pro červenou měkčí směs. 78. kolo: Castroneves předjíždí Powera v první a druhé zatáčce. 80. kolo: Castroneves vede o 1.5 vteřiny před Powerem, za nimi jsou Dixon, Franchitti a Briscoe. 89. kolo: PACE CAR. De Silvestro zastavuje na trávě podél dráhy a končí. 92. kolo: START. Castroneves zaujímá pravou stranu dráhy zatímco Power musí na vnější stranu. Castroneves drží první místo, Power zpomaluje a šance využívá Dixon, který se posouvá na druhé místo. Power padá na třetí. 93. kolo: Castroneves dostává penalizaci za blokování soupeře. 94. kolo: BÍLÁ. Castroneves stále vede, ale vítězství bude patřit jezdci za ním. 95. kolo: Scott Dixon vyhrává závod Honda Edmonton Indy s náskokem 2.6688 vteřiny.

poz. 1. # 9 2. #12 3. #10 4. # 6 5. #37 6. #15 7. #32 8. # 8 9. # 5 10. # 3 11. #26 12. #11 13. # 2 14. #36 15. # 7 16. #14 17. #06 18. #19 19. #24 20. # 4 21. #22 22. #78 23. #77 24. #34 25. #18

jezdec Scott Dixon Will Power Dario Franchitti Ryan Briscoe Ryan Hunter-Reay Paul Tracy Mario Moraes E. J. Viso Takuma Sato Helio Castroneves Marco Andretti Tony Kanaan Raphael Matos Bertrand Baguette Danica Patrick Vitor Meira Hideki Mutoh Alex Lloyd Tomas Scheckter Dan Wheldon Justin Wilson Simona De Silvestro Alex Tagliani Mario Romancini Milka Duno

VÝSLEDKY tým Target Chip Ganassi Racing Team Penske Target Chip Ganassi Racing Team Penske Andretti Autosport KV Racing Technology KV Racing Technology KV Racing Technology KV Racing Technology Team Penske Andretti Autosport Andretti Autosport De Ferran Dragon Racing Conquest Racing Andretti Autosport AJ Foyt Racing Newman/Haas Racing Dale Coyne Racing Dreyer & Reinbold Racing Panther Racing Dreyer & Reinbold Racing Team Stargate Worlds / HVM FAZZT Race Team Conquest Racing Dale Coyne Racing

odstup 95 kol + 2.6688 + 3.2831 + 8.8652 + 11.1482 + 11.9091 + 16.9091 + 18.2206 + 21.5880 + 1:02.6011 + 1 kolo + 1 kolo + 1 kolo + 1 kolo + 1 kolo + 2 kola + 2 kola + 3 kola + 5 kol + 5 kol + 7 kol benzín nehoda nehoda řízení

kola na čele 2 76 0 0 0 0 0 0 0 17 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

HONDA INDY EDMONTON Datum: 25. 7. 2010 Počet kol: 95 kol Odjetá vzdálenost: 190 mil Žluté fáze: 4 Čas závodu: 1:50:37.0551 Změny ve vedení: 5x, 3 jezdci Nejrychlejší kolo: 1:02.1277 - Scott Dixon

EDMONTON AIRPORT CIRCUIT

Délka okruhu: 1.97 mil Otevřeno: 1986 www.hondaindyedmonton.com P ŘE DCHO Z Í V Í T Ě Z O V É 2009 - Will Power 2008 - Scott Dixon 2007 - Sebastien Bourdais 2006 - Justin Wilson 2005 - Sebastien Bourdais Na edmontonském městském letišti závodila série Champ Cars poprvé v roce 2005 a podnik během víkendu přilákal rovných 200 000 diváků. Podnik byl náhradou za Vancouver, který se rozhodl soustředit na pořádání Olympijských her. Od roku 2005 sice návštěvnost závodu v Edmontonu neustále klesá a podnik prodělává miliony, které pak musí město doplácet z veřejných rozpočtů. Přesto radnice v těsném hlasování rozhodla o zachování závodu. Ačkoliv hlavní americká formulová série zavítala do Edmontonu až díky Champ Cars teprve v roce 2005, závodění v kanadském městě má svou tradici. Prašný ovál v Edmontonu vznikl už ve čtyřicátých letech minulého století. Kromě oválu přibyla i čtvrtmílová trať pro závody dragsterů a v roce 1968 i čtyřkilometrový okruh, ale po zlatých 60. letech přišel úpadek. posun Okruh vytyčený na ▲ 2 Blatchford Field v centru ▼ 1 města byl skutečně ▲ 1 drastickou změnou co do ▲ 1 šířky tratě oproti úzkému ▲ 3 torontskému výstavišti. ▲ 9 Dráha v Edmontonu totiž ▲ 7 využívá část přistávací ▼ 2 dráhy 12/30, širokou ▲ 4 pojížděčku Delta, ale i ▼ 8 pasáže mající šířku ▲ 5 alespoň 15 metrů. Pasáž ▲ 12 mezi zatáčkami 4 až 7 ▼ 3 byla vybudována za ▲ 6 ▲ 6 účelem závodění, aby ▲ 7 trať byla zajímavější. ▼ 6 Povrch normálně využívaný pro přistávání, ▼ 7 starty a rolování letadel ▲ 2 nepatří mezi nejrovnější. ▼ 12 ▼ 15 ▼ 4 ▼ 7

(vb)

- 119 -


Paul Tracy: motor domácího publika Paul Tracy dokázal umlčet své odpůrce šestým místem v cíli před domácím publikem. Po katastrofě v Indianapolisu a nevýrazných výkonech ve Watkins Glen a Torontu předvedl impozantní jízdu, kterou zakončil těsně před branami TOP5.

Nejstarší pilot na startu (41) se z 15. místa na startu otřepal a v závodě dostál své pověsti bojovného jezdce. V úvodních dvou kolech předjel pět vozů a na nikoho nebral ohledy. „Škoda, že se nám nedařilo v kvalifikaci, mohli jsme zahájit útok z lepší pozice,“ posteskl si Tracy. Ani lehce poškozené přední přítlačné křídlo po kontaktu s Matosem mu nevadilo. Na dráze předváděl obdivuhodné výkony a dokonce absolvoval krátký souboj s Ryanem Briscoem, přitom vozy Penske a Ganassi byly ten víkend k

neporažení. „S lepší startovní pozici jsme mohli závodit se špičkou,“ mínil Tracy. Během posledního restartu postoupil na páté místo předjetím Briscoa, ale Australan svého soupeře nepatrně vytlačil, přičemž jejich vzájemného souboje využil Hunter-Reay a protáhl se na šestou příčku. Tracy spadl na sedmou pozici, ale po penalizaci Helia Castronevese povýšil na šesté místo. „Závod jsem si užíval, kéž bych mohl v tomto roce ještě jezdit,“ poukázal Tracy na svou „nezaměstnanost“, která nastala po projetí cílem. (als)

Dvo j n áso b n á smů l a S i m o n y D e S i l v e s tr o Dlouhých 50 kol udržovala rychlé tempo a po dráze kroužila na výborném šestém místě, jako nejlepší ze zbytku světa. Simona De Silvestro předvedla životní výkon, ačkoliv v konečném výsledku skončila na 18. místě z nepojízdným monopostem. Za De Silvestro těsně jezdil Viso, který ji ale svou nedočkavostí pokazil celý závod. „Viso provedl nepochopitelný manévr, bylo to trochu stupidní,“ komentovala nehodu De Silvestro. Viso se pokusil předjet švýcarskou závodnici, ale při brzdění do ní najel a poslal ji před bariéru z pneumatik. „Oba jsme jeli v TOP10,“ smutně poznamenala. Odehrát se podobný incident mezi Scheckterem a Taglianim, asi by situace měla pestrou dohru. De Silvestro vzala nehodu s klidnou hlavou. Navíc v kokpitu nebyl čas přemýšlet o následcích, nejdůležitější bylo znovu nastartovat motor. Než jí pomohli tratoví komisaři, projel kolem ní pace car a De Silvestro ztratila kolo na vedoucího muže. Po restartu nasadila své předchozí tempo a bez bázně a hany předjížděla soupeře, pomohly jí k tomu i zastávky v boxech, čímž se ve finále propracovala až 11. pozici, jako první se ztrátou jednoho kola. „Posunovala jsem

se dopředu, takže nebýt nehody, mohli jsme skončit mnohem lépe.“ Ale v 87. kole nastal další kritický moment, tentokrát znamenal pro stáj HVM Racing konečnou. „Něco se stalo a motor najednou přestal běžet,“ uvedla velmi zklamaná De Silvestro, která osm kol před cílem odstoupila. „Je to směšné, zdá se, že po každé dobré kvalifikaci se nám v závodě něco přihodí,“ zakončila De Silvestro. (als) DE SILVESTRO SE PŘEDSTAVILA V DOBRÉM SVĚTLE

Taglianiho domácí mizérie Kam zmizela téměř neuvěřitelná forma týmu FAZZT Race Team a Alexe Taglianiho? Po úvodních slibných výsledcích se fanoušci i samotná stáj ptali, kam se vypařila počáteční rychlost. Ani před domácím publikem v Edmontonu nenašel Tagliani recept na úspěch. Už kvalifikace napověděla, že s jediným kanadským týmem ve startovním poli to nebude příliš horké. Tagliani zajel až 19. nejrychlejší čas a přestože postoupil v průběhu závodu o šest míst dopředu, nakonec byl se zdemolovaným monopostem klasifikován na 23. pozici. Na jeho obranu je nutné poznamenat, že Tagliani hrál v incidentu roli komparsisty. „Zatáčka posky-

tovala nejlepší místo k předjetí,“ popisoval Tagliani souboj s Kanaanem. „Objevila se přede mnou příležitost a já toho využil. Kanaan brzdil na vnitřní straně do zatáčky a já zvolil vnější stopu. Na výjezdu jsem mu nechal dostatek místa, ale ucítil jsem lehký kontakt a dostal hodiny. Pak následovala rána do levé strany monopostu,“ uzavřel Tagliani. Kanaďan se pokoušel předjet

Kanaana po vnější straně, manévr mu téměř vyšel, ale Brazilec se do zatáčky nevešel a lehce šťouchl do Taglianiho, který dostal hodiny a zároveň zkřížil cestu Mariovi Romancinimu. Havárii nešlo zabránit a oba jezdci odešli k mechanikům po svých. „Možná bychom skončili v TOP10,“ zkoušel nahlédnout do budoucnosti. „Takhle jsme nechtěli zakončit naši pouť v Kanadě, celý tým je velmi zklamaný.“ (als)

(als)

ALEX TAGLIANI V BARVÁCH SPONZORA HOT WHEELS

- 120 -


EDMONTON 100

P o k l i d ná j í z d a na l e t i š t i Za hranicemi USA v kanadském Edmontonu se ke startu závodu sešlo pouze 13 pilotů. Vernayeova konkurence poněkud ochabla, přesto toho Francouz nevyužil a dojel druhý za Hinchcliffem, jenž oslavil druhé prvenství v sezóně a částečně stáhl bodový náskok vedoucího Vernaye. Oproti předchozímu závodu chyběl Estonec Tonis Kasemets, jehož angažmá byla pouze jednorázová záležitost. V Edmontonu se neobjevil ani britský nováček James Winslow, který nastupoval za tým Sam Schmidt Motorsports. Winslow už vynechal závody v Indianapolisu a Iowě, ale když se do vozu vrátil ve Watkins Glenu, páté místo bylo jeho nejlepším výsledkem dosavadní kariéry v Indy Lights. Kvalifikace přinesla velké drama, ale bohužel také jediné během celého víkendu. James Hinchcliffe se přetahoval s JK Vernayem o první místo na startovním roštu a nakonec jej o jedinou setinu získal. Druhá řada patřila oběma pilotům AFS Racing/Andretti Autosport, Martin Plowman dokázal porazit svého zkušenějšího kolegu Kimballa. Odpadnutím v Torontu snížil své šan-

ce na titul Sebastian Saavedra a nepomohl si ani osmým místem v kvalifikaci. Stájový kolega Wilson byl jen o příčku předním, zřejmě tedy nebyl problém v kolumbijském jezdci, ale v samotném týmu Bryana Herty. Po startu dokázal Hinchcliffe odolat Vernayově útoku a udržet si vedení. Vernay jezdil za Hinchcliffem celý závod a jejich vzájemný rozestup se většinou pohyboval kolem jedné vteřiny, Francouzovi se ale žádný pokus o předjetí Kanaďana nevydařil. Na akci skromný závod oživoval pouze Saavedra. Ještě v prvním kole překonal Wilsona a v 17. kole předjel šestého Yacamana, jehož vůz nepracoval ideálně a propad se podařilo zastavit až na desátém místě. Jedinými dalšími jezdci, kteří si bě-

hem závodu prohodili pozice, byli Pippa Mann a Philip Major. Major se po startu dostal na chvost pole, ale brzy předjel beznadějně pomalého Barbosu a v šestém kole i svou britskou kolegyni, kterou trápilo zranění ruky z Toronta. Start závodu nestihla Carmen Jorda. Týmu se podařilo technickou závadu vyřešit až v jeho průběhu, Jorda ale vydržela na dráze jen šest kol, pak ji stroj opět vypověděl službu. Jelikož bylo nutné odtáhnout nepojizdný monopost, vyjel poprvé a naposled zpomalovací vůz. Vítěz Hinchcliffe se na druhé prvenství v sezóně příliš nenadřel. Pozitivem jinak nezáživného závodu však bylo, že Hinchcliffe alespoň částečně stáhl bodový náskok dosud dominantního Vernaye a nepatrně se zdramatizoval průběh šampionátu. (vb)

VÝSLEDKY poz.

jezdec

tým

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13.

James Hinchcliffe JK Vernay Martin Plowman Charlie Kimball Dan Clark Sebastian Saavedra Stefan Wilson Adrian Campos Jr. Gustavo Yacaman Philip Major Pippa Mann Rodrigo Barbosa Carmen Jorda

Team Moore Racing Sam Schmidt Motorsport AFS Racing / Andretti Autosport AFS Racing / Andretti Autosport Walker Racing Bryan Herta Autosport Bryan Herta Autosport Team Moore Racing Cape Motorsport / Wayne Taylor Racing Sam Schmidt Motorsports Sam Schmidt Motorsports PDM Racing Andersen Racing

# 2 # 7 #27 #26 #40 #29 #28 #22 #10 #49 #11 #18 # 4

odstup 50 kol + 1.2273 + 9.5605 + 11.6991 + 12.5320 + 24.6772 + 28.7252 + 41.5667 + 47.8676 + 51.0019 + 1:01.4076 + 1:05.5408 technika

PRŮBĚŽNÉ POŘADÍ TOP10 7/13 1. JK VERNAY

335

2. JAMES HINCHCLIFFE

280

3. MARTIN PLOWMAN

253

4. CHARLIE KIMBALL

252

5. SEBASTIAN SAAVEDRA

239

6. STEFAN WILSON

202

7. GUSTAVO YACAMAN

187

8. DAN CLARKE

184

9. PHILIP MAJOR

184

10. ADRIAN CAMPOS JR.

165

- 121 -


Helio Castroneves byl pokutován za své chování Setkání Helia Castronevese s vedením série dopadlo pro brazilského pilota neslavně, za své chování v Edmontonu byl pokutován částkou 60 000 dolarů (cca 1 115 000 Kč). Castroneves byl do konce sezóny v podmínce, další přestupek by ho stál minimálně jeden zákaz startu. Bernard považoval trest za plně adekvátní: „Tento sport je těsný a soutěživý, takže emoce se občas objeví. To ale neomlouvá Heliovo chování ke komisařům. Provinění bylo velmi závažné, probírali jsme všechny možnosti, včetně suspendace. Ale myslíme si, že suspendace by poškodila fanoušky více než kohokoliv jiného.“ „Pravidlo je ve světě IndyCar unikátní,“ mluvil Brian Barnhart o sporném pravidlu. „Bylo zavedeno k ochraně našich jezdců, pořadatelů, fanoušků, a aby zabránilo zbytečným poškozením vozů a umožnilo více předjíždění. Až bude v roce 2012 zavedena technologie bránící kontaktu kol, zvážíme budoucnost tohoto pravidla.“ Bernard stál na Barnhartově straně. „Plně podporuji rozhodnutí hlavního traťového komisaře Briana Barnharta a ředitelství závodu. Jezdci byli na pravidlo o blokování nějakou dobu upozorňováni,“ prohlásil. (vb)

PRŮBĚŽNÉ POŘADÍ TOP20 11/17 1. WILL POWER

420

2. DARIO FRANCHITTI

370

3. SCOTT DIXON

349

4. RYAN BRISCOE

324

5. RYAN HUNTER-REAY

316

6. HELIO CASTRONEVES

305

7. TONY KANAAN

291

8. JUSTIN WILSON

252

9. MARCO ANDRETTI

244

▲ 1

10. DAN WHELDON

243

▼ 1

11. DANICA PATRICK

233

12. VITOR MEIRA

205

13. RAPHAEL MATOS

203

14. MARIO MORAES

203

▲ 1

15. ALEX TAGLIANI

194

▼ 1

16. E. J. VISO

193

17. ALEX LLOYD

170

18. HIDEKI MUTOH

167

19. SIMONA DE SILVESTRO

155

20. MARIO ROMANCINI

149

Aleš Sirný

BLOKUJÍCÍ HELIO CASTRONEVES (VLEVO) Í

Romancinimu došly peníze, nahradil ho Francesco Dracone Brazilský nováček Mario Romancini po 11 závodech skončil u týmu Conquest Racing. Důvody byly ryze finanční: Romanciniho sponzorské peníze na víc jak 11 závodů nestačily. Už před závodem v Edmontonu upozornil Romancini na sociální síti Twitter, že jde nejspíš o jeho poslední závod a okamžitě po něm tuto zprávu také potvrdil. Romancini z 11 závodů dokončil šest, byť rozhodně ne za všechna odstoupení mohl. Například v obou kanadských závodech vypadl vinou někoho jiného. V Torontu jej zezadu nabral Mario Moraes, v Edmontonu se stal obětí nehody Taglianiho a Kanaana. V průběžném pořadí šampionátu se nacházel na 20. místě. Z jezdců, kteří nastoupili do všech závodů, na tom byli hůře akorát Takuma Sato a Milka Duno. Romancini závodil v USA druhým rokem. V roce 2009 se představil v Indy Lights s týmem Rahal Letterman Racing/Andersen Racing, vyhrál dva závody a skončil na celkovém pátém místě v šampionátu. Před- 122 -

tím neúspěšně zkoušel štěstí ve Světové sérii Renault. Tým Erica Bachelarta našel za Romanciniho téměř okamžitě náhradu. Na testování v Mid-Ohiu přizval italského závodníka Francesca Draconeho a s ním podepsal smlouvu na dva závody. Draconeho start zaplatily společnosti La Pasta, jeden z hlavních italských výrobců těstovin a letecká společnost Halkin. Dracone odstartoval kariéru v italské formuli 3. V letech 2006 - 2009 startoval v šampionátu Euroseries 3000, ale na vítězství či alespoň na poleposition ani jednou nedosáhl. V konečném pořadí byl nejlépe devátý. (vb)

RANCESCO DRACONE Í

MARIO ROMANCINI VYDRŽEL JEN 11 ZÁVODŮ

Abych se přiznal, vhodné téma do blogu před závodem v Mid-Ohiu jsem nenašel, proto jsem si dovolil představit další významný kousek v mé sbírce. Možná několik z vás rozpozná tento model z roku 1993. Jedná se o vůz Lola – Ford stáje Newman / Haas Racing, který pilotoval nikdo menší než Nigel Mansell. Úřadující šampión formule 1 byl ze své domoviny vystrnaděn Frankem Williamsem a proto se uchýlil do, stále silnější, druhé ligy závodů monopostů – IndyCar. Už prvním závodem na sebe strhl ohromnou pozornost a evropští fanoušci si v neděli ráno přivstali, aby mohli sledovat Nigela Mansella, jak na australském městském okruhu Surfer´s Paradise startuje z pole-position, zajíždí nejrychlejší kolo a vítězoslavně projíždí cílem na první místě. Mansell sice následující závod v Phoenixu neodjel kvůli havárii v tréninku, kdy utrpěl zranění, ale pak se vrátil do kokpitu a sesbíral další čtyři vítězství. V Indianapolisu dojel zcela vyčerpán na třetí místě. V Laguně Sece, ač zde nedojel, oslavil spanilou jízdu rokem 1993 zaslouženým titulem. V roce 1994 se mu už nedařilo, střídavě cestoval do Evropy, kde startoval ve formuli 1, a pak se vracel do USA, kde se mu však na rozdíl od F1 nepodařilo vyhrát.


JAK TO VIDĚL...

Početné startovní pole nutilo k úpravě pravidel

Robert Miller

Morris Nunn reagoval na penalizaci v Edmontonu následovně: „Bylo to nejhorší rozhodnutí, které jsem za poslední 50 let v motorsportu viděl. Bill Vukovich II., mnohonásobný účastník závodu Indy 500 řekl: „Velká škoda, protože Helio neudělal nic špatného." Mnoho z 150 emalů, zprávu a telefonátů, které jsem v neděli večer obdržel, nazývalo penalizaci loupeží. Ale Tony Cotman, bývalý komisař série Champ Cars, řekl, že šlo o velmi jednoduché rozhodnutí. Scott Dixon měl stejný názor. Hádám, že ne všichni souhlasili. Sportovní ředitel IZOD IndyCar Brian Barnhart nám za ta léta v úřadu ukázal, že neví absolutně nic o tom, jak nechat odstartovat závody a v neděli odpoledne podle mě zkazil velmi dobrou show. Na základě interpretace pravidla o držení vnitřní stopy předjížděného jezdce byl Castroneves vinen. Na základě 43leté žurnalistické zkušenosti v IndyCar, je to stupidní pravidlo. Na konci 80. let to byli Brazilci, kteří v IndyCar zavedli blokování, a Castroneves blokuje často, takže mnoho soupeřů penalizaci vítalo. Ale já si myslím, že jediným Castronevesovým proviněním byl vztek na špatné činovníky IndyCar. Jeho manévr možná nezapadal do Barnhartově idiotické představě o předjíždění na letištním okruhu, ale nešlo o nic jiného, než chytré bránění první pozice. S vozem dramaticky nevybočil, teprve do zatáčky si přirozeně trochu najel. Přemýšlejte o tom, Castroneves vedl závod na dlouhé široké rovince ústící do pravotočivé zatáčky. Držel vnitřní stopu, aby bránil pozici, což bylo považováno za blokování. V Edmontonu, kde je dráha extrémně široká, je rozhodnutí absurdní. Edmonton není Toronto s úzkou dráhou. Barnhart nechal vyletět své ego do výšin poté, co se stal sportovním ředitelem. TGBB (The Great Brian Barnhart) je posledním odkazem režimu Tonyho George, nechme ostatní převzít úřad sportovního ředitele. ZDROJ: SpeedTV.com

ZDROJ: racer.com

Vedení IZOD IndyCar bylo donuceno zabývat se počtem vozů na startovním roštu. Avšak zatímco před spojením s ChampCars je trápil malý počet vozů, před závodem v Mid-Ohiu muselo řešit opačný problém. K závodu bylo přihlášeno 27 jezdců, z nichž 24 startovalo v celé sezóně. K tomuto číslu se přidali tři příležitostně startující piloti: Graham Rahal, Jay Howard a Adam Carroll. Kde byl problém? Pravidla stanovovala limit 28 vozů na startovním roštu všech závodů kromě Indianapolisu 500 (33 vozů), Sao Paula, Toronta a Mid-Ohioa, kde naopak krátká pitlane nedovolovala poskytnout místo všem potencionálním zájemcům. V Sao Paulo mohly dostat šanci jen týmy participující v celé se-

zóně, tzv. Leader´s circle (24), v Torontu a Mid-Ohiu bylo k dispozici 26 míst. Toto pravidlo však bylo upraveno a v Mid-Ohiu povolilo start jednomu vozu navíc. „To přinese velmi zajímavé zastávky v boxech pod žlutou vlajkou,“ odhadoval dvojnásobný vítěz závodu Scott Dixon. Co by se stalo, kdyby pravidlo zůstalo ve stávající podobě? Nejrychlejších 24 jezdců z kvalifikace by mělo svůj start jistý. O poslední dvě místa na roštu by se poprali nekvalifikovaní jezdci. Přednost by

dostali dva předešlí šampióni série a dva vítězové Indianapolis 500. Následně by na místa měli nárok nejvýše postavení jezdci v průběžném pořadí. Pokud by ani v tuto chvíli nebyl startovní rošt kompletní, doplnila by jej IRL dvěma členy Leader´s circle s nejlepšími časy v tréninku. A posledním kritériem (tedy pokud by se rozhodovalo o dvou adeptech na místo v závodě ze tří nepravidelně startujících jezdců) rozhodovaly by časy dosažené v kvalifikaci. (vb)

I n d i an ap o l i s 500 l áká Podnikatel James Sullivan by rád rozhodil sítě i v závodě Indianapolis 500. Bývalý partner týmu Michaela Holigana v NASCAR vymyslel další ambiciózní projekt: založit tým a zúčastnit se s ním slavného květnového závodu. Sullivan dokonce sehnal sponzora, nalákal společnost VPX/Redline vyrábějící fitness doplňky a energetické nápoje. Viceprezident společnosti TJ Humphreyes byl myš-

lenkou prezentace výrobků před miliony diváků nadšen a dal svolení týmu SH Racing. Projekt má zelenou, všechno je připraveno na Indy 500 roku 2011 a snad celosezónní program v roce 2012. Jen závodní pilot chybí. „Chceme nejlepšího jezdce za nejlepší cenu,“ uvedl Sullivan, podle nějž odstar-

tovala komunikace s nejméně třemi piloty, včetně Paula Tracyho. U něj by se však mohly křížit zájmy sponzorů, neboť Tracyho sponzoruje energetický nápoj Monster. „Máme regulérní program, bez závislosti na jezdci,“ pokračoval. „Projekt je připraven, takže můžeme najmout jezdce na základě výkonnosti a ne podle toho, kolik peněz mu strčila nějaká zahraniční naftařská společnost do kapsy,“ narážel Sullivan na některé piloty IZOD IndyCar. Zdali projekt dojde do zdárného cíle uvidí fanoušci v květnu roku 2011. Možná Sullivan doopravdy usiluje o vstup do série, v motorsportu není žádným nováčkem. Nebo že by snad šlo o krátkodobé zviditelní značky VPX/Redline? (als)

- 123 -


11. HONDA INDY 200 M id -Oh io S p o r t s C a r C o u r s e

V e l ká g r a t u l a c e p a t ř i l a m e c h a n i ků m Franchitti porazil Powera na pitlane, což se později ukázalo jako klíčový moment závodu. Dario Franchitti odolal útokům Willa Powera a přivezl Chipovi Ganassimu jedno ze třech vítězství onoho víkendu. Ganassi totiž prožil veleúspěšný začátek srpna, jakoby vítězné oslavy nebraly konce. Nejprve stanuli na nejvyšším stupínku Scott Pruett a Memo Rojas v sérii Grand-Am, pak se v Indianapolisu radoval Juan Pablo Montoya v NASCAR, a krátce na to pod šachovnicovým praporkem slavil Dario Franchitti. Ganassi sesbíral triumfy kde mohl. „Pracoval velmi tvrdě a takový úspěch si zasloužil,“ gratuloval na dálku Montoyovi vítěz z Mid-Ohia. Cennější byl asi triumf v Indianapolisu, ale pro Franchittiho mělo vítězství v Mid-Ohiu velkou váhu. Stáhl náskok Willa Powera a ve sjednocených historických tabulkách dosáhl na 25 prvenství, čímž dorovnal krok s Gordonem Johncockem. Dalším na řadě byl Rodger Ward. „V mé hlavě proudí mnoho myšlenek, trvalo mi téměř čtvrt století zde vyhrát. Mid-Ohio je místem, kde jsem snad všemi způsoby přišel o prvenství,“ usmíval se v cíli Franchitti, který zde před 12 lety získal první pole-position v kariéře a dodnes drží rekord na jedno kolo. Franchitti se dostal před Powera po prvních zastávkách v boxech, vděčil za to výborné práci mechaniků. „Zastávka byla klíčová, chlapci mě rychlým odbavením dostali před Willa,“ pěl chválu na své mechaniky. Přitom manipulační prostor pro jezdce byl na pitlane minimální. „V trénincích se mi nedařilo ideálně vyjíždět z boxového stání, protože Will se nacházel těsně před námi. Nicméně v samotném závodu to nebylo zas tak zlé a podařilo se mi ho předjet.“ Výjezd z boxu byl mezi Powerem a Franchittim na ostří nože. Při protnutí kontrolní čáry je dělilo několik centimetrů. „Bylo to hodně těsné, málem jsem vyjel na trávník,“ řekl Franchitti. I Power nezapomněl okomentovat stísněné podmínky na pitlane. „Bylo to těsné pro každého. Někteří měli při hromadných zastávkách pod žlutými vlajkami problémy. Samozřejmě je výborné

- 124 -

mít v sérii tolik vozů. Vzniká tím nový problém správného zaparkovaní u mechaniků, což ukazuje, jak série IZOD IndyCar roste." Power vedl prvních 25 kol, poté ho už do čela nikdo nepustil. Nejprve okupoval první příčku Tagliani jedoucí s odlišnou strategií, pak ho vystřídal Franchitti, jenž na vedení vydržel až do cíle. Avšak lehké to neměl, žlutá fáze v závěru závodu smrskla pole dohromady a Power si mohl brousit zuby na útok. Navíc Franchitti obdržel do sluchátek zprávu: „Montoya právě vyhrál v Indianapolisu. Teď je to na tobě.“ Na Franchittiho najednou padlo závaží, každý člen týmu ho bedlivě pozoroval a doufal, že Ganassimu přiveze hattrick. Powerovi zbývalo dostatečných 15 kol k provedení předjížděcího manévru, ale úzká dráha mu neposkytovala mnoho šancí. „Dario se před nás dostal v boxech a bylo to. Nic jsem s tím nemohl udělat,“ vracel se Power k prvním zastávkách. „V závěru jsem se opravdu snažil. Tlačil na něj, aby udělal chybu, aby mě viděl v zrcátkách. Dával jsem mu najevo, že při sebemenší chybě půjdu před něj.“ Ale Franchitti vydržel, nechyboval a cílem projel o 0.5234 vteřiny dříve než Power. „Každé kolo jsem jel, jako by bylo kvalifikační,“ vzpomínal Franchitti na závěrečný adrenalin. „Dostali jsme Willa pod tlak. V posledních třech závodech jsme vždy skončili na pódiu, bohužel Will byl vždy o stupínek lepší,“ uvedl Franchitti, kterému tentokrát přálo štěstí. „Je z nás nejzkušenější a nejstarší. Je těžké naučit starého psa novým trikům,“ reagoval Castroneves na precizní jízdu dvojnásobného šampióna IZOD IndyCar. Určitou dobu hrál prim zmiňovaný Tagliani. Během prvních zastávek v boxech pod žlutými vlajkami zůstal společně s Kanaanem na dráze a převzal vedení. Po restartu oba vydrželi na prvních dvou místech, pak se Kanaan poroučel do boxů. Tagliani dál zůstával a bez vážných problémů za sebou držel Franchittiho. Kanaďan těžil z odlišné strategie a po vlastní zastávce v boxech stále patřil

1. TRÉNINK 1. #03 Graham Rahal

1:08.3061

2. TRÉNINK 1. # 6 Ryan Briscoe

1:07.1256

3. TRÉNINK 1. #12 Will Power

1:07.9920

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24. 25. 26. 27.

#12 #10 # 5 #37 # 9 # 3 # 6 # 8 #26 #78 #22 #06 # 4 #77 #36 #32 #27 #24 # 2 #11 #19 # 7 #34 #14 #02 #66 #18

KVALIFIKACE Will Power Dario Franchitti Takuma Sato Ryan Hunter-Reay Scott Dixon Helio Castroneves Ryan Briscoe E.J. Viso Marco Andretti Simona De Silvestro Justin Wilson Hideki Mutoh Dan Wheldon Alex Tagliani Bertrand Baguette Mario Moraes Adam Carroll JR Hildebrand Raphael Matos Tony Kanaan Alex Lloyd Danica Patrick Francesco Dracone Vitor Meira Graham Rahal Jay Howard Milka Duno

1:07.1997 1:07.2846 1:07.4337 1:07.4411 1:07.4711 1:07.5370 1:07.4687 1:07.4713 1:07.5436 1:07.6190 1:07.6230 1:07.7491 1:08.2415 1:07.7789 1:08.3069 1:07.7821 1:08.4825 1:07.7943 1:08.5386 1:07.9321 1:08.7818 1:07.9780 1:11.3968 1:08.0414 1:08.0459 1.09.5028 -

mezi hlavní aktéry. Ovšem mechanici nedokázali dostat Taglianiho při posledních zastávkách v boxech dopředu a spolumajitel stáje FAZZT Race Team spadl za Franchittiho, Powera a Castronevese, kde zůstal až do cíle. Na druhou stranu, i za tento výsledek byl nový tým v IZOD IndyCar rád. Castroneves dojel na třetím místě, ale mohlo tomu být zdaleka jinak. Během prvních zastávek pod žlutou vlajkou, kdy se Franchitti dostal před Powera, sevřel Castroneves s Briscoem od mechaniků vyjíždějícího HunterReaye. Došlo mezi nimi ke kontaktu, přičemž Hunter-Reay vyšel z kolize nejhůře. S poškozeným zavěšením kola se vrátil do boxů, kde mu mechanici poškozenou část vyměnili. Castroneves a Briscoe vyvázli z nehody bez úhony a mohli dál pokračovat. Castroneves pak po Taglianiho pitstopu udržel třetí místo. ■ (als)


1 kolo: START. Power bezpečně hájí první místo, Sato předjíždí Franchittiho a posunuje se na druhou pozici. Kanaan vyjíždí ve čtvrté zatáčce z dráhy, ale po chvíli pokračuje v závodě. 3. kolo: Vede Power před Satem, Franchittim, Dixonem a Castronevesem. 4. kolo: Franchitti předjíždí Sata a vrací se na druhou pozici. 7. kolo: Power stále první, ale Franchitti se ho drží v rozmezí jedné vteřiny. 10. kolo: Kanaan zajíždí k mechanikům pro červené pneumatiky a palivo. 20. kolo: Power natáhl náskok před Franchittim na 1.2209 vteřiny. 23. kolo: PACE CAR. Wilson a Viso navzájem kolidují, společně vjíždějí do páté zatáčky, ale nenechávají si dost místa a oba odstupují ze závodu. 25. kolo: Hromadné zastávky v boxech, na dráze zůstávají pouze Tagliani a Kanaan. Franchitti vyhrává souboj na pitlane a vyjíždí před Powerem. Castroneves a Briscoe kolidují s Hunter-Reayem, ten musí znovu k mechanikům. 28. kolo: RESTART / PACE CAR. Tagliani na první místě, za ním Kanaan. Sato chybuje, jde pozdě na brzdy a končí v bariéře z pneumatik. 29. kolo: Hunter-Reay znovu na pitlane, mechanici finišují opravu zavěšení kola. Hildebrand tankuje. 31. kolo: RESTART. Tagliani stále na prvním místě, za ním Kanaan, Franchitti, Power a Castroneves. 35. kolo: PACE CAR. Howard dostává smyk a zastavuje ve štěrku, marně se snaží z něj vyprostit. 36. kolo: Hildebrand opět pouze tankuje. 37. kolo: RESTART. Tagliani vede startovní pole, Kanaan druhý, za ním jedou Franchitti, Power a Castroneves. 40. kolo: Howard je na pitlane, ale vylézá z vozu. 43. kolo: Kanaan zajíždí k mechanikům pro červené pneumatiky a palivo. Tagliani vede před Franchittim, Powerem a Castronevesem. 53. kolo: Začíná druhé kolo zastávek v boxech, otevírá jej Patrick. 55. kolo: Briscoe, Dixon, Wheldon a Carroll jsou u mechaniků. 56. kolo: Tagliani zajíždí do boxu, vedení přebírá Franchitti. 57. kolo: Franchitti vede před Powerem o 0.9999 vteřiny. 60. kolo: Franchitti s Powerem zajíždějí na pitlane, pořadí v boxech se nemění a Franchitti vyjíždí jako první. 61. kolo: První místo přebírá Hunter-Reay, ale po jednom kole se u objevuje u mechaniků. 62. kolo: Zastávky v boxech jsou kompletní, vede Franchitti před Powerem, Castronevesem, Taglianim a Briscoem. 63. kolo: PACE CAR. Nováček Dracone vyjíždí mimo dráhu. 66. kolo: RESTART. Franchitti si hlídá první místo. 67. kolo: PACE CAR. Znovu Dracone, tentokrát dostává hodiny na rovince vedle boxů. 70. kolo: RESTART. Franchitti ví, jak na Powera a nechává ho za sebou. 80. kolo: Franchitti stále první, za ním Power, Castroneves, Tagliani a Dixon. 84. kolo: BÍLÁ. Power čeká na chybu, na Franchittiho ztrácí pouhou půl vteřinu. 85. kolo: Dario Franchitti vyhrává závod Honda Indy 200 presented by Westfield Insurance s náskokem 0.5234 vteřiny.

poz. 1. #10 2. #12 3. # 3 4. #77 5. # 9 6. # 6 7. # 2 8. #78 9. #26 10. #37 11. #36 12. #32 13. #19 14. # 4 15. #14 16. #24 17. #11 18. #06 19. #27 20. #02 21. # 7 22. #34 23. #18 24. #66 25. # 5 26. # 8 27. #22

jezdec Dario Franchitti Will Power Helio Castroneves Alex Tagliani Scott Dixon Ryan Briscoe Raphael Matos Simona De Silvestro Marco Andretti Ryan Hunter-Reay Bertrand Baguette Mario Moraes Alex Lloyd Dan Wheldon Vitor Meira JR Hildebrand Tony Kanaan Hideki Mutoh Adam Carroll Graham Rahal Danica Patrick Francesco Dracone Milka Duno Jay Howard Takuma Sato E. J. Viso Justin Wilson

VÝSLEDKY tým Target Chip Ganassi Racing Team Penske Team Penske FAZZT Race Team Target Chip Ganassi Racing Team Pesnke De Ferran Dragon Racing Team Stargate Worlds / HVM Andretti Autosport Andretti Autosport Conquest Racing KV Racing Technology Dale Coyne Racing Panther Racing AJ Foyt Racing Dreyer & Reinbold Racing Andretti Autosport Newman/Haas Racing Andretti Autosport Newman/Haas Racing Andretti Autosport Conquest Racing Dale Coyne Racing Sarah Fisher Racing KV Racing Technology KV Racing Technology Dreyer & Reinbold Racing

+ + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + +

odstup 85 kol 0.5234 4.0883 5.6423 5.9150 6.5100 6.7518 10.1451 10.9555 13.2344 14.8260 16.0461 16.5570 19.3518 20.0782 20.2169 25.4286 26.5918 27.3302 27.6341 28.2099 3 kola 4 kola nehoda nehoda nehoda nehoda

HONDA INDY 200 Datum: 8. 8. 2010 Počet kol: 85 kol Odjetá vzdálenost: 191 mil Žluté fáze: 4 Čas závodu: 1:54:32.2568 Změny ve vedení: 5x, 4 jezdci Nejrychlejší kolo: 1:08.8148 - Ryan Briscoe

MID-OHIO SPORTS CAR COURSE

Délka okruhu: 2.258 mil Otevřeno: 1962 www.midoohio.com P ŘE DCHO Z Í V Í T Ě Z O V É 2009 - Scott Dixon 2008 - Ryan Briscoe 2007 - Scott Dixon 2003 - Paul Tracy 2002 - Patrick Carpentier Okruh Mid-Ohio Sports Car Course patřil k tradičním podnikům šampionátu CART. Do kalendáře IndyCar se poprvé dostal v roce 2007 a závody až do roku 2009 vždy vyhráli protinožci. V roce 2007 a 2009 Scott Dixon, v roce 2008 Ryan Briscoe. Za stavbou okruhu stála skupina místních podnikatelů vedená Lesem Grieblingem. Trať se podařilo dokončit v roce 1962. Za rozvoj okruhu v 80. a 90. letech je zodpovědný Jim Treuman, který dráhu v roce 1981 odkoupil. Do areálu investoval velké peníze a zajistil další rozvoj okruhu. Vznikly nové tribuny, prostory pro média, vylepšení se dočkal paddock, přibyly nové garáže. Na renovaci dráhy došlo i v 90. letech. Trať dostala nový povrch, v některých zatáčkách betonový. Před zatáčkou Keyhole vznikla šikana, což umožnilo vznik druhé konfigurace okruhu. Závodní série mohly využívat trať s šikanou, nebo bez ní. IndyCar šikanu nepoužívá. Než do Ohia přišla série IndyCar, zmizel z dráhy betonový povrch, opětovně nahrazený v roce 2006 asfaltem. Aby do Ohia mohly zavítat i závody motocyklů, propojili majitelé okruhu první zatáčku s protilehlou kola na čele posun rovinkou a vznikla třetí, 29 ▲ 1 krátká konfigurace dráhy. 25 ▼ 1 Debut série CART 0 ▲ 3 proběhl v roce 1980, ale 30 ▲ 10 pevné místo v kalendáři 0 našlo Mid-Ohio až po 0 ▲ 1 přestavbě v roce 1983. 0 ▲ 12 Konec podniku přinesl 0 ▲ 2 až bankrot CART v roce 0 2003 a blízkost ko1 ▼ 6 merčně úspěšnějšího 0 ▲ 4 podniku v Clevelandu. 0 ▲ 4 Ve zlatých časech ame0 ▲ 8 rických formulí dokázaly 0 ▼ 1 0 ▲ 9 obě dráhy ve stejném 0 ▲ 2 státě existovat vedle se0 ▲ 3 be, ale v době nepříz0 ▼ 6 nivých podmínek, nebylo 0 ▼ 2 pro jeden okruh místo. 0 ▲ 5 Nejprve zůstal Cleve0 ▲ 1 land, od roku 2008 Mid0 ▲ 1 Ohio. (vb) 0 ▲ 4 0 0 0 0

▲ 2 ▼ 22 ▼ 16 ▼ 16

- 125 -


HUNTER-REAY OBVINIL CAS T RO NE V E S E

Dle názoru Hunter-Reaye mu Castroneves zpackal závod. Natlačil se vedle něj a vzájemným kontaktem mu ohnul zavěšení. Přesto se Hunter-Reay, ač nespokojený, mohl poplácat na zádech za 10. místo v cíli. Ryan Hunter-Reay pokazil start ze čtvrtého místa a po prvním kole byl klasifikován na sedmé pozici. Američan se ale nevzdal a po pár kolech znovu okupoval příčku, která mu po kvalifikaci náležela. A byla mu málo, zkoušel útočit na třetího Dixona, ale dvojnásobný šampión zrychlil tempo a HunterReay se rozhodl z povzdálí vyčkávat. Lepší pozice mohl získat v

boxech, ale úzká pitlane způsobila nečekaný zvrat. Hunter-Reay vyjížděl od mechaniků, ve stejnou chvíli tak učinili Castroneves a Briscoe, jejichž boxové stání se nacházelo za, resp. před Hunter-Reayem. Vozy Penske vítěze z Long Beach sevřely a došlo ke kontaktu. Hunter-Reay si ohnul zavěšení kola. „Helio neměl právo vjet mi do cesty, nebylo tam místo. Soupeřil jsem s

Briscoem, ale Helio tam strčil nos a způsobil incident,“ řekl Hunter-Reay. Pravda byla tak na půl cesty. Castroneves vyjel o desetinu vteřiny před Hunter-Reayem, čímž se dostali na stejnou úroveň, ve stejnou chvíli vyrazil i Briscoe. Trojce jednoduše neměla dostatek místa. Hunter-Reay objel jedno kolo a musel k mechanikům. Ti mu zavěšení provizorně opravili.

Po restartu přišla další žlutá fáze a HunterReay mohl zpět, aniž by ztratil kolo na vedoucího může. Po druhém restartu započal z 24. místa stíhací jízdu, kterou zakončil desátým místem. Přesto nebylo vše tak růžové. „Po zbytek závodu jsem měl problémy se zavěšením. Vůz nebyl ve formě jako předtím, ale udržet ho na dráze a dojet v TOP10, to je podle mě zázrak,“ zakonči. (als)

Další těžký víkend Na víkend v Edmontonu a umístění čtyř vozů v první desítce nedokázal tým KV Racing navázat. Ještě v sobotu večer chválila média tým za skvělé výkony v trénincích a kvalifikaci a předpovídala slibný výsledek. Ostatně k optimismu byl důvod. Sato překonal kvalifikační úspěch Visa z Edmontonu a obsadil třetí pozici. Viso si vyjel osmou pozici na startu. Jenže jakoby se celý tým na neděli špatně vyspal a doposud dobrý víkend se začal kazit. Už v ranním tréninku přišlo první varování. Moraes, kterého trápilo zranění zápěstí z Toronta, nezvládl zatočení do boxového stání a zranil tři své mechaniky. Zranění nebyla vážná, ale tým musel zraněné mechaniky nahradit. Do závodu velmi dobře odstartoval Sato a dostal se

- 126 -

před Franchittiho na druhé místo. To ale nemělo dlouhého trvání. Slibný start skončil nejprve pro E. J. Visa nehodou s Justinem Wilsonem, po které oba museli odstoupit. Žlutou fázi využila většina jezdců k pit stopu, včetně Sata, ten ale v boxech ztratil pět pozic. Po restartu neodhadl situaci a na studených pneumatikách zapíchl monopost do bariéry. Tím pro něj závod skončil. Nejlepšího výsledku tak dosáhl Mario Moraes, startující ze 16. pozice. Stáji KV Racing dovezl 12. místo. (vb)

Baguette poprvé útočil na TOP10 Bertrand Baguette z týmu Conquest Racing konečně zazářil. Jakoby mu výměna týmového kolegy za podstatně pomalejšího Francesca Draconeho pomohla vyrazit k branám první desítky. Úřadující šampión Světové série Renault startoval v MidOhiu z 15. pozice a premiéra na překrásném okruhu se mu vydařila. V prvním stintu šetřil palivo, aby mohl využít pozdější zastávky v boxech. Nicméně osud byl proti, havárie E. J. Visa a Justina Wilsona přilákala pace car na dráhu. „Strategie nám nevyšla kvůli žluté fázi,“ posteskl si Baguette. I tak mohl být s prací mechaniků spokojen, během pitstopu ho totiž posunuli na 13. pozici. K tomu přidal i kus svého umu. „S červenými pneumatikami se mi během každého restartu podařilo předjet alespoň jednoho soupeře,“ chlubil se právoplatně. V 38. kole přebral desátou pozici, poprvé v kariéře jezdce série IZOD IndyCar nahlédl do

TOP10. Před svou poslední zastávkou v boxech dokonce okupoval šesté místo. Po ustálení pořadí se zařadil na devátou příčku a pokračoval v jízdě. „Bohužel jsem ke konci chyboval, což nás pravděpodobně stálo umístění v TOP10. Snažil jsem se předjet Andrettiho, ale vyjel jsem zeširoka, dostal se na nečistoty a ztratil přilnavost, díky čemuž mě předjel Matos,“ řekl Baguette, kterého devět kol před cílem předjel rychlejší Hunter-Reay a odsunul na 11. pozici. (als) BERTRAND BAGUETTE Í


MID-OHIO 100

V e r na y o v i o k r uh ne s e d l Poprvé v sezóně 2010 se v šampionátu Indy Lights nepředstavila žena. Carmen Jorda zůstala bez peněz a Pippa Mann si léčila zraněnou ruku. Soupeři tentokrát mohli ukrojit znační díl z Vernayeova náskoku v průběžném pořadí. Francouzovi totiž d r á h a v Mi d -O h i u v ů b e c n e s e d l a . Carnen Jordu nahradil Brazilec Giancarlo Vilarinho, druhý muž amerického šampionátu Formule BMW roku 2009. S adaptací na Indy Lights mu pomáhal čerstvě nezaměstnaný Mario Romancini. Šanci znovu dostal James Winslow, který v Edmontonu nejel. Posledním přírůstkem byla dvojice mexických pilotů najatých shodně na závody v Ohiu a Sonomě. Prvním byl Juan Pablo Garcia, druhým David Martínez se zkušenostmi z Champ Cars, kde hájil barvy stáje Forsythe Racing. Celý závodní víkend se trápil lídr šampionátu JK Vernay. V kvalifikaci z toho bylo až sedmé místo. Svou první pole position si vyjel Martin Plowman. James Hinchcliffe, Vernayův hlavní soupeř v boji o titul, startoval společně s Plowmanem z první řady. Start závodu si Plowman pohlídal.

Hinchcliffe se na něj zavěsil, ale na těsné dráze se lehce předjíždět nedalo. To nevadilo Kimballovi, který startem postoupil na čtvrté místo. Naopak Vernay ještě jednu pozici ztratil, dostal se před něj Adrian Campos, Jr. Se zpožděním několika kol vyrazil do závodu Gustávo Yacaman. Jeho vůz vypověděl v zaváděcím kole službu a Kolumbijský pilot odstartoval s beznadějnou ztrátou. Bohužel předjížděcí manévry by se na 40 kol vypsaném závodě daly spočítat na prstech jedné ruky. Jezdci se drželi těsně za sebou, o souboj se pokoušeli kromě vedoucí dvojice už jen oba Mexičané. Garciovi se nakonec v 17. kole podařilo zdolat zkušenějšího Martíneze, jehož vůz nebyl v ideální formě a tři kola před cílem musel odstoupit. Hinchcliffe neustále tlačil na Plowmana, ale ten se nenechal vyprovokovat k chybě. Ta naopak přišla na straně Kana-

ďana. V 35. kole totiž Hinchcliffe nedobrzdil do zatáčky, musel projet rovně únikovou zónou a propadl se až za týmového kolegu na sedmé místo. Přesněji řečeno se málem propadl „na“ svého týmového kolegu, protože Campos měl co dělat, aby se žluté formuli, která mu z únikové zóny vletěla přímo do dráhy, vyhnul. Zbaven nebezpečně dotírajícího Hinchcliffa si Plowman po první pole position v Indy Lights dojel také pro první vítězství a v šampionátu předběhl svého jinak úspěšnějšího kolegu Kimballa. Hinchcliffe nevyužil nabídnuté šance stáhnout náskok JK Vernaye. Dan Clarke druhým místem vyrovnal své nejlepší umístění v Indy Lights, na které dosáhl v Torontu. Dobrou formu britských jezdců potvrdil čtvrtým místem Wilson. Do TOP5 se ještě vešli Kimball a Saavedra. (vb)

VÝSLEDKY poz.

jezdec

tým

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15.

Martin Plowman Dan Clark Charlie Kimball Stefan Wilson Sebastian Saavedra Adrian Campos Jr. James Hinchcliffe JK Vernay James Winslow Philip Major Juan Pablo Garcia Rodrigo Barbosa Giancarlo Vilarinho David Martinez Gustavo Yacaman

AFS Racing / Andretti Autosport Walker Racing AFS Racing / Andretti Autosport Bryan Herta Autosport Bryan Herta Autosport Team Moore Racing Team Moore Racing Sam Schmidt Motorsports Sam Schmidt Motorsports Sam Schmidt Motorsports Michael Crawford Motorsports PDM Racing Andersen Racing Genoa Lights Cape Motorsport / Wayne Taylor Racing

#27 #40 #26 #28 #29 #22 # 2 # 7 #77 #49 # 8 #18 # 4 #36 #10

odstup

+ + + + + + + + + + + + + +

40 kol 0.8443 4.1734 7.6215 7.8045 8.3180 11.6760 16.4775 48.1677 50.3686 54.5980 1 kolo 1 kolo 2 kola 6 kol

PRŮBĚŽNÉ POŘADÍ TOP10 8/13 1. JK VERNAY

359

2. JAMES HINCHCLIFFE

306

3. MARTIN PLOWMAN

306

4. CHARLIE KIMBALL

287

5. SEBASTIAN SAAVEDRA

269

6. STEFAN WILSON

234

7. DAN CLARK

224

8. PHILIP MAJOR

204

9. GUSTAVO YACAMAN

202

10. ADRIAN CAMPOS JR.

193

- 127 -


Prvním potvrzeným dodavatelem byla Honda,

PRŮBĚŽNÉ POŘADÍ TOP20 12/17

a rovnou představila specifikaci motoru Honda Performance Development, závodní divize American Honda Motor Company, představila specifikace nového motoru pro rok 2012 a stala se prvním potvrzeným dodavatelem motorů. Honda zůstane i v roce 2011, poskytovat bude do té doby používané osmiválce, ale od roku 2012 sníží jejich počet na šest. Objem motoru bude 2,4 litru. A to nejlepší, po čem volala většina fanoušků, vrátí se turbomotory (Honda vyrobí dvojité turbo). Honda plánuje pronajímat nový

motor přibližně o 40% levněji než současné agregáty. Automobilka tak maximálně využila stanovených parametrů. Objem 2,4 litru a šest válců jsou horním limitem toho, jak může nový motor vypadat. Výrobce si může sám určit, kolik válců motor bude mít. Tím IRL vyšla vstříc jak Hondě, tak

ostatním výrobcům, kteří upřednostňovali čtyřválce. Povinné je turbo, takže z pole zmizí atmosférické motory. Pokud jde o výkon, musí být nastavitelný v rozmezí od 550 po 700 koňských sil, aby mohl být regulován podle typu dráhy, na kterou seriál zavítá. (vb)

1. WILL POWER

461

2. DARIO FRANCHITTI

420

3. SCOTT DIXON

379

4. RYAN BRISCOE

352

5. HELIO CASTRONEVES

340

▲ 1

6. RYAN HUNTER-REAY

336

▼ 1

7. TONY KANAAN

304

8. MARCO ANDRETTI

266

▲ 1 ▼ 1

9. JUSTIN WILSON

262

10. DAN WHELDON

259

11. DANICA PATRICK

245

12. RAPHAEL MATOS

229

▲ 1

13. ALEX TAGLIANI

228

▲ 2

14. MARIO MORAES

221

15. VITOR MEIRA

220

16. E. J. VISO

203

17. ALEX LLOYD

183

18. SIMONA DE SILVESTRO

179

▲ 1

19. HIDEKI MUTOH

179

▼ 1

20. TAKUMA SATO

152

▲ 1

Vítězslav Boch

AUTOMOBILKA HONDA VSTOUPILA DO INDYCAR V ROCE 2003 Í

Jezdci se spojili v jeden celek Tony Kanaan dotáhl do cíle snahu o sjednocení jezdců série IZOD IndyCar a zajistil tím, aby všichni mluvili jedním hlasem. „Hodně z nás si někdy sedlo a společně hovořilo, ale hlavním cílem bylo dostat všechny do jedné místnosti,“ říkal jeden z vybraných zástupců Dario Franchitti. „Mám velmi dobrý vztah s Brianem Barnhartem. Chodil jsem za ním s různými věcmi, třeba letos v Brazílii jsem za ním šel a říkál: „Briane, ta rovinka je nebezpečná. Budeme tam mít velkou nehodu.“ A on na to okamžitě zareagoval. Krom toho tady byla spousta podobných situací, kdy jsem za ním s něčím šel,“ pokra-

- 128 -

čoval Franchitti. „Myslím, že tohle zlepší způsob komunikace. Místo několika jezdců, kteří mluví s Brianem, budou mluvit všichni. Budeme mít názor všech ohledně bezpečnosti. Věci, které my vidíme na trati a jiní ne. Už bylo na čase.“ Brian Barnhart iniciativu závodních pilotů podpořil. „Situace se skvěle vyvinula. Jestliže budou mít jednotný hlas, který na nás bude mluvit v otázkách závodění, tratí, bezpečnosti a podobně, tak to vítáme," nebránil se Barnhart. (vb)

Byť je tím populární především NASCAR, v USA je celkem běžné, že fanoušci nakupují zboží podle toho, kdo zrovna sponzoruje jejich oblíbené jezdce. A pokud jezdec změní sponzora, jsou fanoušci ochotni změnit i zboží či služby, které v rámci onoho jezdce nakupují či využívají. Jestli jste se v roce 2009 stylizovali podle Grahama Rahala, možná jste měli problém. Jeho sponzorem byl totiž v roce 2009 řetězec rychlého občerstvení McDonald´s. Ale nevadí, že jste nabrali nějaké to kilo navíc, Graham Rahal měl pro takové fanoušky řešení. Spojil se totiž s dietním programem Quick Trim sester Kardashianových. Takže pokud máte díky fandění Rahalovi nadváhu, ukáže vám mladý jezdec, jak na to. Není to zdaleka poprvé, co některý z jezdců bojoval proti negativním důsledkům produktů jednoho ze svých bývalých sponzorů pomocí nového sponzora. A pro příklad není nutné chodit příliš do minulosti. Stačí si vzpomenout na vůz Daria Franchittiho v barvách protikuřáckých náplastí Nicorette, který příležitostně sedlá, když zrovna neřídí červený vůz Target. A to poté, co pět let u Team Green propagoval bílozelené cigarety značky Kool.

▼ 3


JAK TO VIDĚLA...

V roce

2011 budou Pippa Mann

V Mid-Ohiu jsem dvakrát prožila své vlastní „poprvé“. Jedno bych ráda zopakovala, to druhé raději ne. Poprvé v kariéře jsem zmeškala závod kvůli zranění. V 15 letech jsem kvůli zlomeným žebrům propásla pár klubových závodů v motokárách, ale nikdy jsem nezmeškala poloprofesionální nebo profesionální závody. Vždy jsem nastoupila na start, ať už nemocná nebo v bolestech. Dokonce i nyní, v předchozích dvou závodech před operací. Šla jsem do toho bez ohledu na okolnosti, svou práci jsem chtěla dokončit. Ale tentokrát to nešlo, helma zůstala zamčená ve skříňce a monopost na základně týmu Sam Schmidt Motorsports. Dostavit se na dráhu a vědět, že série odstartuje beze mě, byl zvláštní pocit. Myslela jsem si, že to nebude tak zlé, ale potom jsem spatřila týmové kolegy, jak se připravují na první trénink a padlo to na mě. Jeden z komentátorů pro indycar.com mě potkal na pitlane a pak do rádia řekl, že v mé tváři spatřil značnou frustraci. Byla to pravda, po celý víkend se můj výraz nezměnil. Jezdci jsou špatnými diváky. Ačkoliv, v Mid-Ohiu jsem byla ráda. Mnoho přátel mě po Facebooku a Twitteru kontaktovalo, že přijedou. Navíc jsem stále byla součástí týmu a série. Hej – mám akorát zlomenou ruku, je zapotřebí hodně úsilí dostat mě ze hry! Druhé „poprvé“ bylo příjemnější. Přizvali mě ke komentování závodu Indy Lights na rádiu IMS Radio Network. Absolvovala jsem mnoho rozhovorů v rádiích, studiích, ale poprvé v životě jsem seděla v komentátorském stanovišti. Normálně jsem člověk, který v televizi sleduje závody a nadává, když komentátoři něco nepostřehnou. Teď jsem byla v pozici, kdy diváci křičeli na mě. Rozhodně teď na komentátory vzhlížím jinak. Samozřejmě jsem se velmi bavila, ráda bych se k tomu v budoucnu ještě dostala, ale příště nechci komentovat podnik, ve kterém bych já samotná měla závodit. ZDROJ: indycar.com

ZDROJ: racer.com

2+1

v Texasu dva závody v jeden den Téměř na den přesně se po třiceti letech objeví v kalendáři IZOD IndyCar dva krátké závody v jeden den. Texas Motor Speedway a IZOD IndyCar dospěli k dohodě a závod Firestone 550k rozdělí na dva 275 kilometrů dlouhé závody.

Za umístění v obou závodech budou udělovány poloviční body. O formátu kvalifikace a časově prodlevě IRL teprve jednalo, nicméně objevily se spekulace o možném reversním pořadí první desítky. „Je důležité, že se snažíme přehodnotit všechny závody a přidat jim na významu,“ řekl Randy Bernard.

„Tento koncept, který poprvé použil USAC v 60. letech, je součástí historie IndyCar,“ pokračoval Bernard, jenž si s myšlenkou double víkendů pohrával několik měsíců. „Texas je známý tím, že se na něm jely některé z nejnapínavějších závodů, takže fanouškům zdvojnásobíme v roce 2011 jejich porci zábavy.“

Formát dvou krátkých závodů byl poprvé představen v národním mistrovství organizovaném USAC v roce 1967. Oba závody na přírodním okruhu Mosport v Kanadě vyhrál Bobby Unser. Poslední double hostila Atlanta v červnu 1981 v sérii CART. Celkem se v letech 1967-81 uspořádalo 17 takových podniků (devět na oválech). (vb)

Tony Cotman dohlédne na nové technické předpisy Tony Cotman byl vedením IRL jmenován do pozice projektového manažera pro vývoj techniky, kterou IZOD IndyCar bude používat od roku 2012. IRL představila svou strategii ohledně motoru a šasi a Cotmanovým úkolem bude celý proces dotáhnout do konce, sepsat přesná pravidla, komunikovat s výrobci a samozřejmě i týmy. „Načasování dokončení těchto pravidel je klíčové pro proces vývoje. To, že jsme přivedli Tonyho na palubu, znamená větší prostor pro Briana Barnharta a jeho spolupracovníky přes závodní operace. Budou se tak moci lépe soustředit na vlastní práci a koncepci roku 2012 nechat na jiných,“ vysvětloval důvody Randy Bernard. „Tony je na tuto práci správný člověk,“ dodal Brian Barnhart. Cotman měl s podobným procesem bohaté zkušenosti. V roce 2006 stál u vývoje monopostu Panoz DP-01, který od následující sezóny používaly týmy v Champ Cars. Cotman u série sloužil jako viceprezident pro ope-

race a ředitel závodů. Kromě nového Panozu se podílel na vývoji šasi Swift a motoru Mazda pro tehdejší juniorku Champ Car Atlantics. Cotman se zapojil i do vytváření strategie pro budoucnost IZOD IndyCar, protože byl členem poradního výboru ICONIC. Své zkušenosti ve sportu získal coby závodní inženýr a později viceprezident pro závodní operace u stáje Team Green (dnes Andretti Autosport). Po konci Champ Cars pracoval ve stejné funkci u Indy Racing League, než před sezónou 2009 částečně odešel, aby se mohl věnovat své společnosti NZR Consulting. (vb)

- 129 -


13. INDY GP OF SONOMA Infineon Raceway

Z n em oc n i c e n a V i c t or y l a n e Power měl jeden šampionát v kapse, ale souboj o ten nejdůležitejší ho teprve čekal. V roce 2009 těžce havaroval, o rok později, na stejném místě, převálcoval konkurenci a oslavil své šesté vítězství v kariéře. „Neuvěřitelné, před rokem jsem závod sledoval z nemocničního lůžka,“ vzpomínal Power, který prvenstvím uzavřel druhou a poslední část závodů na okruzích. Na jezdce už zbývala čtveřice oválů, kde měl být Power papírově slabší oproti Briscoemu, Castronevesovi, Dixonovi a Franchittimu. Tuto nevýhodu ale vykompenzoval vítězstvími na okruzích, což pro něj mělo cenu zlata. Závod na okruhu Infieneon Raceway patřil v atraktivnosti k těm slabším, tedy alespoň co se týče boje o přední příčky. „Byli jsme opatrní,“ řekl Franchitti. „Ale za námi se hodně předjíždělo. Pokud jste vzadu, chcete dopředu, proto nebyla o předjížděcí manévry nouze.“ Ani jeden z členů týmu Ganassi a Penske nezaváhal, Power, Dixon, Franchitti, Castroneves a Briscoe obsadili prvních pět příček a do TOP5 nikoho jiného nepustili. Power svedl bitvu s Franchittim a Dixonem, nicméně reálně ho jezdci červených monopostů ohrozit nedokázali. „Říkal jsem to celý rok, přijíždím na Infineon vyhrát. Okruh mi to po nehodě v předchozí sezóně dlužil,“ narážel Power na předčasně ukončenou sezónu 2009. Možná byl v duchu nervózní, první průjezd osudnou zatáčkou v něm nepochybně vyvolával určité reakce, ale po druhém, třetím, čtvrtém průjezdu nervozita opadla a Power si mohl znovu osvojit přídomek „neporazitelný“, který mu na okruzích náležitě patřil. V kvalifikaci si vyjel osmou pole-position sezóny a vyrovnal tak rekord Helia Castronevese z roku 2007. Ačkoliv se opět dostal do tempa, na svou nejhorší nehodu nikdy nezapomene. „Pokaždé, když jsem viděl trochu prachu, zaváhal jsem,“ přiznal Power. Jakmile uviděli soupeři jeho kvalifikační čas, poznali, že Australana bude

- 130 -

nesmírně těžké porazit. A měli pravdu, nikdo se mu nevyrovnal. Konkurenci sice v závodě nesetřásl, ale neměl k tomu sebemenší důvod. Výjezdy pace caru jsou v sérii IZOD IndyCar denním chlebem, proto nebyl důvod tlačit na pilu. Kdyby ho někdo ohrožoval, přidal by. „Obával jsem se soupeřů pouze v prvních a posledních kolech,“ řekl Power s ledovým klidem. Power udržel první místo hned v prvním kole, dohromady vedl 73 kol z celkových 75. Ten den soupeře rozdrtil a zvýšil náskok v šampionátu na 59 bodů. „Je to markantní deficit, ale pořád nám zbývají čtyři závody,“ díval se Franchitti na nepříznivou situaci z té lepší stránky. „Will bude hodně silný, sice ho část lidí na oválech odepisuje, ale určitě bude soupeřit se špičkou. Musíme akorát odvést lepší práci než on.“ Franchitti se snažil porazit Powera, celý závod držel druhé místo a čekal na chybu soupeře. Ta ale nepřicházela, místo toho Power zrychloval a udržoval stabilní náskok okolo pěti vteřin. Když poprvé vyjel pace car kvůli Milce Duno, časový rozdíl byl smazán. Power si tím ale hlavu nelámal, po restartu dal Franchittimu najevo, kdo je tady pánem a znovu zvyšoval náskok na bezpečných pět vteřin. Naopak Franchitti obul při posledních zastávkách tvrdší směs pneumatik a začal výrazně ztrácet. Raději před sebe pustil týmového kolegu Dixona, aby s tím „proklatým“ Australanem něco udělal. Dixon jezdil na červených měkčích pneumatikách, Powerovi visel těsně za zadním křídlem, ale do útoku se mu přejít nepovedlo. „Opravdu jsme potřebovali odsunout Willa z první pozice, jel jsem jak jen to šlo,“ uvedl Dixona. „Ale ta troška rychlosti nám chyběla, navíc jsme Dariovi spíše uškodili v boji o titul,“ dodal s pokorou. Franchitti držel i po závodě v Sonomě druhé místo v šampionátu, ale v konečném výsledku bylo předání druhé

1. TRÉNINK 1. #10 Dario Franchitti

1:18.2970

2. TRÉNINK 1. # 9 Scott Dixon

1:17.4312

3. TRÉNINK 1. #12 Will Power

1:18.1118

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24. 25.

#12 # 3 #10 #77 # 6 # 9 #22 #37 #11 # 2 #78 # 4 #34 #06 # 8 #02 # 5 #26 #24 #32 #14 #19 # 7 #18 #36

KVALIFIKACE Will Power Helio Castroneves Scott Dixon Alex Tagliani Ryan Briscoe Scott Dixon Justin Wilson Ryan Hunter-Reay Tony Kanaan Raphael Matos Simona De Silvestro Dan Wheldon Bertrand Baguette Hideki Mutoh E. J. Viso Graham Rahal Takuma Sato Marco Andretti JR Hildebrand Mario Moraes Vitor Meira Alex Lloyd Danica Patrick Milka Duno Francesco Dracone

1:16.5282 1:16.5652 1:16.9437 1:17.2068 1:17.2109 1:17.3470 1:16.9447 1:17.1317 1:17.3181 1:17.3710 1:17.7429 1:17.8280 1:17.5239 1:17.5187 1:17.6825 1:17.5284 1:17.5284 1:17.6216 1:17.7659 1:17.7533 1:17.9149 1:18.0423 1:18.3995 1:22.2980 1:21.2262

pozice Dixonovi spíše chybou, neboť tím ztratil na Powera víc bodů. „Rozhodně si nemyslím, že bych měl šampionát v kapse,“ neusínal Power na vavřínech. „Ve čtyřech závodech se toho může hodně stát a velmi rychle můžete ztratit spoustu bodů.“ Power si ale výhru v jednom šampionátu zajistil. Pěti vítězstvími s přehledem ovládl šampionát Maria Andrettiho a získal pohár pro nejlepšího jezdce na okruzích. Už jen angažmá u Penskeho byl pro Powera velký převrat. Dvakrát v kariéře málem odcestoval domů do Austrálie, jednou mu ale vypomohl Mark Webber a podruhé si ho vybral Penske jako alternativu za Castronevese potýkajícího se s americkými úřady. „Na konci roku 2008 jsem byl téměř na cestě domů a připraven závodit v australské sérii cestovních vozů V8 Supercars.“ ■ (als)


1. kolo: START / PACE CAR. Power drží první místo s dostatečným náskokem, mezitím jezdci na zadních pozicích teprve vyjíždějí z poslední zatáčky. Mezi Baguettem a Wheldonem dochází ke kontaktu, Wheldon končí koly vzhůru. 3. kolo: Patrick zajíždí do boxů pro palivo a pneumatiky. 4. kolo: RESTART. Power hájí první místo před Castronevesem, Franchittim, Taglianim a Briscoem. 6. kolo: Viso má za sebou první zastávku v boxech. Duno zajíždí k mechanikům, má problémy s rádiem. Power vede před Castronevesem o 0.9032 vteřiny. 11. kolo: Hildebrand je v boxech, mechanici mu tankují palivo a mění pneumatiky. 13. kolo: Na pitlane přijíždí i Andretti. 14. kolo: Pořadí v TOP5 se nemění, Power stále vede před Castronevesem. 17. kolo: Franchitti předjíždí druhého Castronevese, Power mezitím uniká. 18. kolo: Tagliani prohrává souboj s Briscoem, dochází k lehkému kontaktu a Tagliani má defekt pneumatiky. 19. kolo: Tagliani padá až na 9. místo a zajíždí do boxů. Sato a Baguette do sebe lehce vrážejí, ale pokračují dál. 21. kolo: Power má náskok šesti vteřin před druhým Franchittim. Třetí je Castroneves. Dixon předjíždí Briscoea a jde na čtvrtou pozici. 23. kolo: Power zvýšil náskok na osm vteřin, Briscoe na pitlane. 24. kolo: De Silvestro se snaží předjet Matose, ale vráží do něj a posílá ho mimo dráhu. Oba pokračují. 25. kolo: U mechaniků se objevuje Castroneves. 27. kolo: Power vede o 14 vteřin. 29. kolo: Viso posílá De Silvestro do hodin, která akorát vyjížděla z pitlane. Power, Franchitti a Dixon jsou v boxech. 31. kolo: Power vede o sedm vteřin, druhý je Andretti. 32. kolo: PACE CAR. Duno dostává hodiny a stojí na trávě u sedmé zatáčky. 34. kolo: Andretti a De Silvestro zajíždějí k mechanikům. De Silvestro si nechává měnit přední přítlačné křídlo. 35. kolo: RESTART. Power na sebe nenechává zaútočit druhého Briscoa a vede. 38. kolo: PACE CAR. Andretti koliduje s Hildebrandem, ten dostává hodiny. Andretti si chvíli před tím potykal i s Moraesem. 39. kolo: Hildebrand startuje za pomocí traťových komisařů motor, ale kvůli ohnutému za věšení končí v závodě. 40. kolo: RESTART. Power si hlídá první místo, za ním jedou Briscoe, Franchitti, Dixon a Castroneves. 54. kolo: Franchitti přezouvá pneumatiky a tankuje palivo. 56. kolo: Power v boxech, vedení přebírá Dixon. 57. kolo: Dixon u mechaniků, Power zpět na čele. 58. kolo: Koloběh zastávek v boxech je u konce, vede Power před Franchittim, Dixonem, Briscoem a Castronevesem. 62. kolo: Franchitti před sebe pouští rychlejšího Dixona. 65. kolo: PACE CAR. Baguette odstupuje ze závodu po kontaktu s Visem a Matosem. 69. kolo: RESTART. Power hájí první místo před Dixonem. 71. kolo: Dixon jede těsně za Powerem, rozdíl na cílové rovince byl jen 0.3959 vteřiny. 73. kolo: Sato a Patrick bojují o desáté místo, dochází mezi nimi ke kolizi, oba mají poškozené vozy. Sato po chvíli odstupuje, Patrick pokračuje. 74. kolo: BÍLÁ. Power má Dixona za sebou, ale první pozici drží pevně v rukou. Dracone zastavuje u poslední zatáčky, lokální žlutá. 75. kolo: Will Power vyhrává závod Indy Grand Prix of Sonoma s náskokem 0.7432 vteřiny.

poz. 1. #12 2. # 9 3. #10 4. # 6 5. # 3 6. #22 7. #11 8. #37 9. #02 10. #19 11. #32 12. #26 13. #78 14. #77 15. #14 16. # 7 17. #06 18. # 5 19. # 8 20. #36 21. # 2 22. #18 23. #34 24. #24 25. # 4

jezdec Will Power Scott Dixon Dario Franchitti Ryan Briscoe Helio Castroneves Justin Wilson Tony Kanaan Ryan Hunter-Reay Graham Rahal Alex Lloyd Mario Moraes Marco Andretti Simona De Silvestro Alex Tagliani Vitor Meira Danica Patrick Hideki Mutoh Takuma Sato E. J. Viso Francesco Dracone Raphael Matos Milka Duno Bertrand Baguette JR Hildebrand Dan Wheldon

VÝSLEDKY tým Team Penske Target Chip Ganassi Racing Target Chip Ganassi Racing Team Penske Team Penske Dreyer & Reinbold Racing Andretti Autosport Andretti Autosport Newman/Haas Racing Dale Coyne Racing KV Racing Technology Andretti Autosport Team Stargate / HVM Racing FAZZT Race Team AJ Foyt Racing Andretti Autosport Newman/Haas Racing KV Racing Technology KV Racing Technology Conquest Racing De Ferran Dragon Racing Dale Coyne Racing Conquest Racing Dreyer & Reinbold Racing Panther Racing

+ + + + + + + + + + + + + + + + + +

+

odstup 75 kol 0.7432 6.6132 7.8607 10.4594 10.9095 11.5246 11.8938 17.5019 18.5019 20.2411 20.6759 21.8239 22.4858 24.2879 46.1339 1 kolo 1 kolo 1 kolo nehoda nehoda 8 kol nehoda nehoda nehoda

INDY GRAND PRIX OF SONOMA Datum: 22. 8. 2010 Počet kol: 75 kol Odjetá vzdálenost: 173 mil Žluté fáze: 4 Čas závodu: 1:52:34.1915 Změny ve vedení: 1x, 2 jezdci Nejrychlejší kolo: 1:19.1564 JR Hildebrand

INFINEON RACEWAY

Délka okruhu: 2.303 mil Otevřeno: 1968 www.infineonraceway.com P ŘE DCHO Z Í V Í T Ě Z O V É 2009 - Dario Franchitti 2008 - Helio Castroneves 2007 - Scott Dixon 2006 - Marco Andretti 2005 - Tony Kanaan

Kalifornská trať ve strategicky významné oblasti nedaleko San Franciska vznikla koncem šedesátých let. Dva vášniví lovci, Robert Marshall Jr. a Jim Coleman, si kopcovitý terén v okrese Sonoma vyhlídli během jednoho honu jako ideální místo pro svou další lásku – automobilové závody. Na začátku srpna 1968 začala výstavba okruhu, 1. prosince byla dráha otevřena. O její vzestup se chtěla pokusit společnost Filmwas Corporation a trať v roce 1969 odkoupila. Přivedla do okolí San Franciska závody národního mistrovství USAC, první a zároveň poslední triumf v Sonomě oslavil Dan Gurney. Následující rok společnost Filmwas Corporation zkrachovala a trať čekalo uzavření. Po hubených letech se začalo v roce 1977 blýskat na lepší časy, okruh si vyhlédlo americké mistrovství Superbiků a od osmdesátých let také juniorská série Formula Atlantic. Úplné zmrtvýchvstání Infineon Raceway přišlo díky zániku další významné kalifornské dráhy, okruhu v Riverside. NASCAR tak přišel o svůj tradiční kalifornský závod na přírodním okruhu, ale nechtěl se tak kola na čele posun 73 snadno vzdát. V Sonomě 2 ▲ 4 byl položen nový povrch, 0 trať měla několik konfigu0 ▲ 1 rací a jedna se zdála být 0 ▼ 3 vhodná i pro NASCAR. 0 ▲ 1 IRL v roce 2005 začalo 0 ▲ 2 pomalu pokukovat po 0 možnosti expandovat mi0 ▲ 7 mo ovály. Vzhledem k to0 ▲ 12 mu, že monoposty pro 0 ▲ 9 IndyCar byly stejně jako 0 ▲ 6 speciály NASCAR stavě0 ▼ 2 ny na ovály, zvolila IRL 0 ▼ 10 stejnou cestu a zařadila 0 ▲ 6 0 ▲ 7 okruhy ve Watkins Glen a 0 ▼ 3 právě v Sonomě do 0 ▼ 1 kalendáře. Zajímavostí ka0 ▼ 4 lifornského okruhu je, že 0 ▲ 5 zde nikdo nevyhrál dva0 ▼ 11 krát. (vb) 0 0 0 0

▲ 2 ▼ 4 ▼ 5 ▼ 13

- 131 -


Konflikt mezi Patrick a Satem „Ten stupidní .... to udělal naschvál,“ křičela Patrick do týmového rádia. Takuma Sato a Danica Patrick si o víkendu v Sonomě dvakrát vjeli do vlasů, což mezi nimi vyvolalo poněkud napjaté vztahy. tosport, a uklidnit před chysRozepře mezi Satem a tanými rozhovory s novináři. Patrick začaly v tréninku, „Brzdila jsem pozdě, abych možná už v nějakém předchose vyvarovala případným zím závodě, o tom však věděproblémům. Koutkem oka li jen oni. Každopádně v jsem viděla jeho zelený vůz,“ tréninku se situace vyostřila. popisovala Patrick. „Vjela Oba do sebe ťukli, přičemž jsem do zatáčky a dostala Patrick za incident vinila Sata. ránu. Ještě jsem neshlédla V závodě na sebe narazili záznam, jediné co vím, že až v samotném závěru. Sato do mě vrazil,“ řekla těsně po držel desátou pozici, ale závodě. Patrick na něj tvrdě útočila. V Takuma Sato samozřej72. kole bývalého pilota formě vyvrátil jakékoliv domule 1 porazila, ale souboj mněnky o úmyslu. „Měl jsem neutichl. Sato přešel do problémy s přední pneumaútoku, ačkoliv byl od Patrick tikou. V posledních třech kopoměrně daleko, zvolil vnitřní lech jsem se velmi trápil,“ stopu a začal brzdit. Bohužel řekl Sato. „Nejdříve jsem jí nedobrzdil, lehce narazil do nechal dostatek místa na Patrick a oba vytlačil z dráhy. vnitřní straně, aby mohla Patrick musela do boxu a z projet,“ vracel se k manévru, desátého místa spadla na 18. po kterém přišel o desáté Při vystupování z vozu po místo. „Ale potom vůz přeprojetí cílem to v ní vřelo, stal poslouchat, nedalo se plnou vzteku ji však stihl odho řídit a já jednoduše nechytit Haley Moore, PR dokázal zastavit.“ manažer stáje Andretti Au(als)

DANICA PATRICK NEUDRŽELA EMOCE NA UZDĚ Í

Letem světem: Dan W heldon

Naposledy s Hildebrandem V POZADÍ PŘEVRÁCENÝ WHELDON Í

Dan Wheldon se poroučel ze závodu ještě před protnutím startovní čáry. Po výjezdu z poslední zatáčky přidal plyn, nevědomky natlačil soupeře na zeď a skončil koly vzhůru. Stáj Panther Racing prožila opravdu krátký závod. Start proběhl za poněkud rozporuplných podmínek. Zatímco Power už dávno akceleroval a mířil do první zatáčky, část startovního pole teprve vyjížděla z poslední zatáčky. Mezi nimi byl i z 12. místa startující Wheldon. Brit přidal plyn a směroval vůz na

- 132 -

levou stranu k boxové zídce. Předtím zkontroloval zpětná zrcátka, ale nevšiml si Bertranda Baguetteho, který pomalu najížděl na jeho úroveň. Wheldon belgického pilota sevřel, pneumatiky jejich vozů se dotkly a Wheldon vyletěl do vzduchu, kde předvedl menší salto a skončil hlavou k zemi. „Nikdy není dobré skončit koly

vzhůru, ale všichni v IZOD IndyCar, Dallara a záchranářský tým odvádějí výbornou práci, takže se mi nic nestalo. Dan Wheldon tak ani neprojel pod zeleným praporkem a už se mohl se závodem loučit. Baguette přežil kontakt bez úhony, bojoval o pozice v TOP10, ale nakonec havaroval. (als)

Nováček JR Hildebrand měl za sebou teprve druhý závod v IZOD IndyCar. Ačkoliv startoval až z 19. příčky, předvedl solidní výkon, jenž násilně přerval Marco Andretti. Incident v prvním kole přežil Hildebrand téměř bez úhony. Při restartu přišel o jednu pozici a si lehce poškodil přední přítlačné křídlo o E. J. Visa. „Mířili jsme do kopce, kde každý jede na plný plyn. On ale očividně zpomalil a zkřížil mi cestu,“ uvedl Hildebrand, který naštěstí mohl pokračovat bez nutnosti zastávky v boxech. Tým se pak rozhodl vyzkoušet alternativní strategii oproti konkurenci a Hildebranda povolal k mechanikům již v 11. kole. „S červenými pneumati-

kami jsem zajel nejrychlejší kolo a dál udržoval velmi slušné časy,“ popsal svou impozantní jízdu. Hildebrand se předčasně rozloučil v 38. kole, souboj s Marcem Andrettim pro něj totiž dopadl nejhorším možným způsobem. Andretti zaútočil, Hildebrand mu nechal v zatáčce dost místa, ale zástupce slavné rodiny ztratil kontrolu nad vozem a do Hildebranda vrazil. Ten zajel k mechanikům s ohnutým zavěšením a plný zklamání vystoupil z vozu. Andretti pokračoval dál. (als)


CARNEROS 100

Pí s e k a v y s ok é t e p l ot y Závod Carneros 100 na okruhu Infineon Raceway poblíž pouště přinesl dramatické okamžiky, nikoliv však v boji o první místo. To s přehledem držel JK Vernay, který si pátým prvenstvím v sezóně téměř zajistil titul šampióna, ve zbývajících závodech mu stačilo jen pravidelně dojíždět na předních pozicích bez nutnosti vyhrávat. Na kalifornský okruh přivezl tým Sam Schmidt Motorsports čtyři vozy. Do monopostu číslo 11 se po vynechání předchozího závodu vrátila Pippa Mann. Číslo 77 převzal po Jamesi Winslowovi Kanaďan Alex Ellis, který je šampiónem závodní školy Jima Russella. Změna nastala i u týmu Bryana Herty. Američan Joel Miller, který závodil za tým Andersen Racing v Long Beach, nahradil jen pro kalifornský závod Stefana Wilsona. Mexičané Garcia a Martínez společně s Brazilcem Vilarinhem měli kontrakt na dva závody, takže po závodě v Ohiu se všichni tři představili také v Kalifornii. Kvalifikace se nejlépe povedla Francouzi Vernayovi. Lídr šampionátu si vyjel pole position s náskokem čtyř setin vteřiny před druhým Kimballem. Vernayův nejvážnější konkurent v boji o titul Hinchcliffe startoval ze třetího místa. Vernay do závodu dobře odstartoval a

okamžitě si začal budovat náskok. Naopak Kimball předvedl velmi špatný start a o své druhé místo jej připravil ještě na startovní rovince James Hinchcliffe. Martin Plowman se z poslední pozice probíjel dopředu, ale postup zaseknul za Phillipem Majorem. V šestém kole Major ztratil kontrolu nad vozem, dostal hodiny a zádí svého vozu sestřelil Plowmana z dráhy. Plowman musel ze závodu odstoupit. Major po návštěvě boxů pokračoval. Po restartu v 10. kole se rozpoutalo několik bitev o pozice. Nejtěsnější byla o páté místo mezi Clarkem a Saavedrou. Kolumbijský pilot zaútočil na zkušeného Brita, ale bok po boku se do zatáčky nevešli a Saavedra roztočil Clarkův monopost. Clark spadl až na konec startovního pole. Saavedra zaparkoval v boxech s poškozeným monopostem. V 21. kole selhal vůz Alexe Ellise.

Kanaďan zůstal stát ve čtvrté zatáčce a na trať znovu vyjel pace car. Krátká žlutá fáze trvala jen dvě kola. Vhod přišla především Clarkovi, který se po kontaktu se Saavedrou probojovával zpět dopředu a smazané rozestupy se mu hodily. Po restartu se rozpoutala bitva o třetí místo, ale Hinchcliffe dokázal Gustáva Yacamana za svými zády udržet. Yacaman měl brzy starosti s Danem Clarkem, který se dokázal probojovat na pátou příčku. S Yacamanem sváděl souboj, který byl ozdobou poslední části závodu, jenže tři kola před cílem Clarka definitivně zradil vůz a britský závodník musel ze závodu odstoupit. Vernay si dojel pro páté vítězství v sezóně, Kimball byl počtvrté druhý. Hinchcliffe si třetím místem udržel šance na titul a páté místo znamenalo pro Pippu Mann dosavadní největší úspěch v kariéře Indy Lights. (vb)

VÝSLEDKY poz.

jezdec

tým

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16.

JK Vernay Charlie Kimball James Hinchcliffe Gustavo Yacaman Pippa Mann Juan Pablo Garcia Adrian Campos Jr. David Martinez Joel Miller Giancarlo Vilarinho Philip Major Rodrigo Barbosa Dan Clarke Alex Ellis Sebastian Saavedra Martin Plowman

Sam Schmidt Motorsports AFS Racing / Andretti Autosport Team Moore Racing Cape Motorsport / Wayne Taylor Racing Sam Schmidt Motorsports Michael Crawford Motorsports Team Moore Racing Genoa Lights Bryan Herta Autosport Andersen Racing Sam Schmidt Motorsports PDM Racing Walker Racing Sam Schmidt Motorsports Bryan Herta Autosport AFS Racing / Andretti Autosport

# 7 #26 # 2 #10 #11 # 8 #22 #36 #28 # 4 #49 #18 # 5 #77 #29 #27

odstup

+ + + + + + + + + + +

40 kol 3.4245 10.5583 15.2115 23.2599 24.8441 26.0987 29.6015 34.9674 36.9281 37.5005 41.5628 technika technika nehoda nehoda

PRŮBĚŽNÉ POŘADÍ TOP10 8/13 1. JK VERNAY

412

2. JAMES HINCHCLIFFE

341

3. CHARLIE KIMBALL

327

4. MARTIN PLOWMAN

320

5. SEBASTIAN SAAVEDRA

284

6. DAN CLARKE

241

7. STEFAN WILSON

234

8. GUSTAVO YACAMAN

243

9. PHILIP MAJOR

223

10. ADRIAN CAMPOS JR.

219

- 133 -


B o h a té s ta r to v n í p o l e a reko rd n a d ru h ý p o ku s

NA CHICAGOLANDU SE ZÁVODÍ VŽDY VELMI TĚSNĚ Í

Na závod v Chicagolandu bylo přihlášeno 29 vozů, konkrétně na tomto oválu se jednalo o rekord. Druhý rekord padl v počtu startujících žen, Danica Patrick, Simona De Silvestro, Milka Duno a Sarah Fisher s Anou Beatriz utvořily na druhý pokus rekord, který v Indianapolisu nepadl vinou Milky Duno. Na Chicagoland Speedway byl nejprve potvrzen Ed Carpenter. Fuzzy Zoeller, bývalá golfová hvězda a zároveň výrobce alkoholických nápojů Fuzzy´s Ultra Premium Vodka, dal Američanovi po Indianapolisu další šanci. Protože se investovaná část v Indianapolisu několikanásobně vrátila, Zoeller se nebránil další spolupráci. Carpenter dostal příslib startu v Chicagu, Kentucky a HomesteadMiami s týmem Panther Racing a podporou zrušené stáje Vision Racing, za kterou do roku 2009 závodil. Ovály o délce 1.5 míle Carpenterovi vždy svědčily. V Kentucky si v roce 2009

díky druhé pozici připsal své nejlepší umístění v kariéře. Krom toho se ještě třikrát dostal do první pětky, konkrétně na páté místo v Indianapolisu, Chicagolandu a zmiňovaném Kentucky Speedway. Zoeller tedy vybral v rámci Carpenterovi výkonnosti ty nejlepší závody. Taktéž na Daveyho Hamiltona se usmálo štěstí. Dvojnásobný vicemistr IRL nemohl v Texasu startovat kvůli zdemolovanému monopostu. Hamilton však spolupráci s „náboženským“ týmem Kingdom Racing prodloužil. „Pořád existovala šance, že pro nás Davey pojede,“ říkal

STARTOVNÍ LISTINA 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24. 25. 26. 27. 28. 29.

- 134 -

# 2 # 3 # 4 # 5 # 6 # 7 # 8 # 9 #10 #11 #12 #14 #18 #19 #20 #21 #22 #24 #26 #32 #34 #36 #37 #66 #67 #77 #78 #02 #06

Raphael Matos Helio Castroneves Dan Wheldon Takuma Sato Ryan Briscoe Danica Patrick E. J. Viso Scott Dixon Dario Franchitti Tony Kanaan Will Power Vitor Meira Milka Duno Alex Lloyd Ed Carpenter Davey Hamilton Justin Wilson Ana Beatriz Marco Andretti Mario Moraes Bertrand Baguette Tomas Scheckter Ryan Hunter-Reay Jay Howard Sarah Fisher Alex Tagliani Simona De Silvestro Graham Rahal Hideki Mutoh

De Ferran Dragon Racing Team Penske Panther Racing KV Racing Technology Team Penske Andretti Autosport KV Racing Technology Target Chip Ganassi Racing Target Chip Ganassi Racing Andretti Autosport Team Penske AJ Foyt Racing Dale Coyne Racing Dale Coyne Racing Panther Racing De Ferran Dragon Racing Dreyer & Reinbold Racing Dreyer & Reinbold Racing Andretti Autosport KV Racing Technology Conquest Racing Conquest Racing Andretti Autosport Sarah Fisher Racing Sarah Fisher Racing FAZZT Race Team Team Stargate / HVM Racing Newman/Haas Racing Newman/Haas Racing

Gil de Ferran. „Měl startovat v Texasu, ale nehody v Indy ten plán zničily.“ Hamilton podstoupil po zranění v Texasu v roce 2001 21 operací, během kterých mu byla zrekonstruována vážně poraněná noha. Pět měsíců se vůbec nemohl postavit a celý rok strávil na vozíku. K závodění se vrátil v roce 2007 v Indianapolisu. Pro tým Vision Racing vyjel skvělé deváté místo. Další rok byl 14. a poslední dva závody kvůli nehodám nedokončil. Hamiltonův život je evidentně lákadlem pro filmové scénáristy, neboť vzniká scénář a v budoucnu by se měl natočit film o jeho životě včetně téměř tragické havárie. U Dreyer & Reinbold Racing se znovu objevila Ana Beatriz. Nadále léčící se Mike Conway nemohl nastoupit ani v Chicagolandu a JR Hildebrand měl domluvené jen dva závody. Proto Dennis Reinbold povolal osvědčenou Beatriz, která startovala v Sao Paulu a Indianapolisu. „Ana ukázala talent, když pro nás jela v březnu a v květnu,“ chválil Reinbold. Poslední tajenkou byla stáj Conquest Racing. Eric Bachelart podepsal smlouvu s Francescem Draconem jen po Sonomu a jméno druhého jezdce bylo až dva dny před závodem ve hvězdách. Nakonec Bachelart dospěl k dohodě s Tomasem Scheckterem „Eric a já jsme spolu mluvili už nějakou dobu, když se objevila možnost, tak jsem toho okamžitě využil,“ uve(vb) dl Scheckter.

PRŮBĚŽNÉ POŘADÍ TOP20 13/17 1. WILL POWER

514

2. DARIO FRANCHITTI

455

3. SCOTT DIXON

419

4. RYAN BRISCOE

384

5. HELIO CASTRONEVES

370

6. RYAN HUNTER-REAY

360

7. TONY KANAAN

330

8. JUSTIN WILSON

290

▲ 1

9. MARCO ANDRETTI

284

▼ 1

10. DAN WHELDON

269

11. DANICA PATRICK

259

12. ALEX TAGLIANI

244

▲ 1

13. RAPHAEL MATOS

241

▼ 1

14. MARIO MORAES

240

15. VITOR MEIRA

235

16. E. J. VISO

215

17. ALEX LLOYD

207

18. SIMONA DE SILVESTRO

196

19. HIDEKI MUTOH

192

20. TAKUMA SATO

164

Aleš Sirný Modely vozů jsou, hned po ženách, to nejlepší, co obklopuje svět muže. A pokud patříte mezi motoristické fanoušky, je láska k věrným kopiím závodních vozů mnohonásobně větší. Při brouzdání ve vodách internetu jsem narazil na jistého pána jménem James Corbett, který povýšil umění na zcela jinou úroveň, hovořím u umění automobilových modelů. Tento muž vytváří skulptury nejrůznějších forem výhradně ze součástek skutečných automobilů. A protože používá materiál z aut, nesmí v jeho sbírce chybět ani automobily, závodní vozy či motocykly. Zadejte si do vyhledávače James Corbett či navštivte stránku http://justacarguy.blogspot.com/2009/0 2/james-corbett-car-partssculptures.html, a uvidíte, co váš zrak dosud nespatřil. Neuvěřitelné zpracované kopie vyrobené z automobilových součástech. Je to vůbec možné? Ano je! Aniž byste nejdříve museli zkoumat originální vozy, na první pohled lehce rozeznáte např. předválečný Mercedes W154, Auto Union Typ C nebo legendární Alfu Romeo P3. Ve sbírce nechybí ani Mercedes W196, se kterým brázdil okruhy F1 Juan Manuel Fangio. Cena takových modelů je však pro běžného smrtelníka celkem neúnosná, částka se pohybuje od 1 500 až 7 500 liber.


JAK TO VIDĚL...

Oh e ň n a s t ř e š e

JR Hildebrand

Slyšel jsem, jak někdo přirovnal Infineon Raceway k horské dráze. Za sebe mohu říci, že jsem měl lístky do první řady. Klidné stoupání, pak sešup dolů, skvělá jízda a náhlý konec. Bylo skvělé usednout znovu do monopostu a udržovat rychlé tempo, teď jsem připravený závodit na plný úvazek. Víkend v Kalifornii pro nás začal dobře. Po produktivních testech v Sonomě týden před závodem, jsme byli připraveni vrátit se na dráhu a pokračovat ve zlepšování vozu. Pustili jsme se do práce hned v pátek odpoledne, ještě nám zbývalo pár otazníků z testování, ale v prvním tréninku jsme na všechny dokázali najít odpověď. Skončili jsme na 13. místě, přičemž v posledních minutách nás v tabulce odsunuli dva jezdci. Nebylo to špatné. V sobotu ráno jsme pracovali na menších úpravách a téměř celý trénink jsem držel pozici v TOP5. Své nejrychlejší kolo jsme zajel velmi brzy, nakonec Justin obsadil sedmou pozici a já osmou s jednou sadou pneumatik. Měl jsem z toho skvělý pocit, sice zbývalo pár drobností k úpravě, zejména řízení, ale vůz vypadal sakra konkurenceschopně. V podstatě jsme splnili naše očekávání. V kvalifikaci jsme čelili nedotáčivosti více než obvykle, v první části jsem skončil čtvrtý nebo pátý, ale změny, které jsme provedli, ovládání nezlepšilo. S měkčími červenými pneumatikami jsem zajel slušné kolo a nechával si prostor na to důležité závěrečné. Při snaze zajet perfektní kolo jsem zabrzdil, ale kola se zablokovala a já ztratil čas. Při analýze jsme zjistili, že jsem brzdil ve stejném místě jako vždy předtím, pouze změny, které jsme provedli za účelem snížení nedotáčivosti, chování vozu značně ovlivnily. V prvních kolech jsem byl celkem rychlý, ale poslední sektor nás odsoudil dozadu. Nepodařilo se nám dostat do TOP12, což nás vzhledem k počáteční rychlosti hodně frustrovalo. ZDROJ: speedtv.com

ZDROJ: racer.com

Majitelé týmů se během závodního víkendu v Sonomě sešli s Tonym Cotmanem a sdělili mu zprávu, kterou nechtěl slyšet ani on, ani vedení série a ani fanoušci. Nechtějí nové auto! „Jo, tohle mi řekli,“ potvrdil Robinovi Millerovi Tony Cotman. „Řekl jsem jim, že nesouhlasím a mojí prací je připravit podmínky pro nové auto, ne řešit revoltu majitelů. To je problém IRL.“ Majitelé týmů prakticky jednohlasně vyjádřili své odmítavé stanovisko. Nehlasoval akorát A.J. Foyt, jenž na mítinku chyběl. Gil de Ferran, který byl členem poradního výboru ICONIC stojící za zrodem současné koncepce, se hlasování zdržel. „IRL se rozhodla zavést nové auto, ale s týmy to nikdy nekonzultovala. Zajímáme se, jak budeme schopní zaplatit za nové vybavení, když vezmeme v úvahu současnou ekonomiku a hodnotu série,“ vyjádřil obavy Eric Bachelart (Conquest Racing). „Zeptali jsme se Tonyho Cotmana, kolik budeme muset investovat do nového vozu, ale on nám nebyl schopen odpovědět.“ „Není to revolta majitelů, nechystáme se založit další sérii. Je to jasné a jednoduché: nemáme peníze, abychom kupovali nová auta. Roger Penske a Chip Ganassi říkají to samé. Ale IndyCar podepsala dohodu s Dallarou, že utratí naše peníze, aniž bychom se pod to podepsali, a my jsme ti, kteří píší šeky. Takže co budou dělat, když si ta auta nikdo nekoupí?“ řekl majitel stáje, který chtěl zůstat v anonymitě. „Chceme předat dál naše obavy, protože je tady hodně neznámých věcí a my chceme být slyšet. Víme, že něco musíme změnit, ale možná by se hodně současných komponentů dalo použít. Mohli bychom pokračovat s upravenou aerodynamikou,“ sdělil Dennis Reinbold. Tuto cestu před představením nové strategie navrhoval Roger Penske. V jednom z rozhovorů se nechal slyšet, že by se vůbec nebránil alternativě použít současný podvozek s upravenou aerodynamikou a novým turbomotorem. Negativní postoj vyjádřil i generální manažer stáje Newman/Haas Racing Brian Lisles. „Nový vůz nebude znamenat žádnou změnu. Představení Panozu DP-01 zna-

menalo nulovou změnu pro Champ Cars,“ připomínal situaci v Champ Cars z roku 2007. Lisles preferoval Delta Wing a narážel především na větší pozornost médií, sponzorů a fanoušků. Naopak Panoz DP01 vinil z urychlení úpadku Champ Cars, neboť přechod na novou techniku týmy finančně zatížil. Lisles a ostatní viděli spásu právě v Delta Wingu pro jeho revolučnost. Se svými kolegy ale nesouhlasil A.J. Foyt: „Myslím, že většina z nich ani neví, co vlastně chtějí. Nemůžete měnit svá stanoviska každých pět minut. Ti, co prosazovali Delta Wing, si stěžují, že auto zastará, ale to je přesně to samé, co by se stalo, kdybychom přešli na Delta Wing. Mluvil jsem s Dallarou a jestli to udělají tak, jak říkají, bude to dobrá spolupráce. Za sebe mohu říct, že musíme udělat závodění levnějším, jinak budeme bez práce.“ Výkonný ředitel série Randy Bernard jakoukoliv změnu v koncepci na rok 2012 rázně odmítal. „Podepsali jsme smlouvy s Hondou a Dallarou, pracovali jsme společně v dobré vůli se státem Indiana a rozhodně se nehodláme nikam vracet. Jejich hlavní obavou byla úspora nákladu, což se z dlouhodobého hlediska podařilo. Gil de Ferran poslal týmům tři papíry plné otázek a nepamatuji si příliš mnoho majitelů, kteří by zmiňovali možnost odložit to na rok 2013. Nebyl to problém tehdy, tak proč by to měl být problém teď?“ Pravda byla tak na půl cesty mezi Randym Bernardem, A. J. Foytem a ostatními majiteli. Ačkoliv by nákup nových monopostů týmy finančně zatížil, stáje jako Ganassi, Penske či Andretti by vozy pořídily. U ostatních by nákup znamenal existenční otázku, ovšem pokud většina z nich mění průměrně každé dva roky jméno a spolumajitele, fanouškům by snad ani tolik nechyběly, obzvlášť v případě, že už nyní stoupá zájem nových organizací o vstup do IndyCar, a to do nasazení nového monopostu zbývá ještě hodně času. (vb, als)

IRL změnila formát kvalifikace Po necelých dvou letech změnila IRL formát kvalifikace na oválových závodech. Do roku 2008 na oválech rozhodovalo jedno rychlé kolo, ale v ročníku, kdy došlo ke spojení s Champ Cars, se změnil kvalifikační formát po vzoru pětistovky v Indianapolisu na čtyři po sobě jdoucí měřená kola. Vozy byly na startu seřazeny na základě nejvyšší dosažené průměrné rychlosti ve čtyřech kolech. Jenže taková kvalifikace byla časově náročná a u 29 vozů, které se chystaly do Chicaga, zdlouhavá. Proto se

stanovilo, že všude kromě Indianapolisu, rozhodne o startovním pořadí součet dvou po sobě jdoucích letmých kol. „Při takovém počtu vozů by kvalifikace zabrala hodně času,“ vysvětloval Brian

Barnhart. „Při použití součtu časů z dvou kol namísto čtyř, se zkrátí kvalifikace o 33%. Tím jezdci dostanou k dispozici více času na tréninky.“ Kvalifikace tak byla kratší, ale pro jezdce mnohem náročnější. (vb) - 135 -


14. PEAK ANTIFREEZE 300 Chicagoland Speedway

Č e r n é zl a t o j m é n e m F i r e s t o n e Pneumatiky sehrály v závodě důležitou roli, díky nim se totiž v cíli radoval Dario Franchitti. Dario Franchitti mohl vděčit za své třetí prvenství sezóny týmu a pneumatikám. V Mid-Ohiu ho dopředu posunula rychlá práce mechaniků, na Chicagolandu vyhrál díky chytré strategii. Když jezdci zajížděli pod žlutými vlajkami do boxů, Power byl v čele a Franchitti držel sedmé místo. Po hromadných zastávkách ale bylo všemu jinak. Power nedostal natankováno dostatečné množství paliva a Franchitti převzal vedení, neboť mu mechanici neměnili pneumatiky. „Objevili jsme se tam z ničeho nic,“ smál se vítěz závodu. Franchitti svému štěstí nemohl uvěřit, v průběhu závodu se držel na hranici TOP5 a nedokázal srovnat rychlost se špičkou. Z toho důvodu bylo nutné zariskovat. Za neobvyklou strategií stál inženýr Chris Simmons. Rozhodnutí nechat Franchittimu staré pneumatiky padlo na základě opotřebení v předchozích stintech. Pneumatikáři z Firestonu odvedli za léta vývoje vynikající práci, která byla na Chicagolandu lehce patrná. Pneumatiky se nedrolily a opotřebení bylo ve srovnání s ostatními závody mnohem menší. I Al Speyer z Firestone během závodu přiznal v rozhovoru s reportérem Jackem Arutem, že nové pneumatiky použité v Chicagolendu se vyznačují nízkým opotřebením a jezdci by na nich mohli zvládnout i stint a půl. Nicméně se zdálo, že Speyera poslouchali jen šéfmechanici Dario Franchittiho, Danici Patrick, Bertranda Baguetteho a Hideki Mutoha. Simmons probral strategii s Franchittim a Chip Ganassi jim k tomu dal zelenou. „Byla to naše jediná šance. Dostat ho na čelo, aby udělal zbytek,“ řekl Ganassi. „Jakmile se závod přehoupl do druhé poloviny, vůz přestal být v provozu ideální,“ přiznal Franchitti. „Poslední zastávka pro nás byla klíčová. V pneumatiky Firestone jsme měli důvěru, proto jsme na nové nepřezuli.“ Franchitti měl najednou nejlepší výchozí pozici za třetím prvenstvím roku. Do cíle zbývalo 23 kol a úřadující šampión hbitě hájil první místo před dotírajícím Wheldonem. Pilot stáje Panther Racing nakonec bitvu o tolik kýžené vítězství prohrál, k triumfu mu chybělo 0.0423 vteřiny. Po závodě přiznal, že poslední předjížděcí manévr propásl o 12

až 15 metrů. „S Wheldonem jsme se navzájem tlačili dopředu, oba jsme si pomáhali a na vnějšku jsem mu nechával dost místa,“ popsal Franchitti. „Důvodem, proč jsme s ním v závěru spolupracoval, byla jeho profesionalita a čestnost,“ navázal Wheldon. Wheldon nejprve sváděl bitvu s Powerem a přetahoval se s ním o druhé místo. Pak ale Power, který v úvodu závodu projel čtvrtou zatáčku v kontrolovaném smyku, musel k mechanikům pro zbývající litry paliva, jež mu po závěrečných hromadných zastávkách chyběly. Pro Franchittiho bylo vítězství nesmírně důležité, hrůznou ztrátu 59 bodů v šampionátu stáhl na přijatelných 23. Power totiž vinou neplánované zastávky spadl na 16. místo, což mu v boji o titul značně ublížilo. „Takové věci se stávají,“ uvedl zklamaný Power, který natahoval ruku pro vítěznou trofej. „Byla to chyba, která se nesmí opakovat,“ narážel na nedostatečné množství natankovaného paliva. „Určitě nám to ztížilo pozici v šampionátu, ale pořád jsme na čele a dokázali jsme naši konkurenceschopnost na oválech,“ řekl po projetí cílem. Ganassi s Franchittim na Victory lane upřímně slavili , ani ne tak kvůli pozici v šampionátu, ale kvůli nečekaném zvratu. „V podstatě to byl vůz hodný pátého či šestého místa,“ přiznal Ganassi. „Neměli jsme žádný problém, jednoduše nám chyběla rychlost. Víra v pneumatiky nám pomohla triumfovat,“ řekl Franchitti, jenž se 26. prvenstvím dostal v hromadné historické tabulce (USAC, CART, IRL) na úroveň Rogera Warda. Franchitti okamžitě po vítězství odmítl přesvědčení, že by se stal hlavním favoritem na titul. Nicméně Powerova dominance dostala velkou ránu. Přestože dokázal na Chicagolandu bojovat s nejlepšími, znovu se mu nepovedlo vylepšit osobní rekord na oválu (nejlépe 5. místo). „Viděli jsme, že věci se mohou velmi rychle měnit,“ narážel Franchitti na svůj závod. „Pořád před sebou máme dalekou cestu a tým Penske je silný.“ Samotný závod byl charakteristický pro těsné souboje a jízdu v jedné velké skupině. Soupeři ze všech stran nedávaly prostor pro chybu, ba naopak, v případě zaváhání mohlo dojít k ošklivé nehodě. Na to posléze poukázal zku-

1. TRÉNINK 1. # 6 Ryan Briscoe

25.1154

2. TRÉNINK 1. #12 Will Power

25.0719

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24. 25. 26. 27. 28. 29.

# 6 #10 #12 # 3 #26 #02 # 4 #06 #37 # 5 #20 # 7 #11 #19 # 9 # 8 #36 # 2 #77 #34 #32 #24 #22 #14 #67 #18 #78 #21 #66

KVALIFIKACE Ryan Briscoe Dario Franchitti Will Power Helio Castroneves Marco Andretti Graham Rahal Dan Wheldon Hideki Mutoh Ryan Hunter-Reay Takuma Sato Ed Carpenter Danica Patrick Tony Kanaan Alex Lloyd Scott Dixon E. J. Viso Tomas Scheckter Raphael Matos Alex Tagliani Bertrand Baguette Mario Moraes Ana Beatriz Justin Wilson Vitor Meira Sarah Fisher Milka Duno Simona De Silvestro Davey Hamilton Jay Howard

50.5857 50.7624 50.7792 50.7902 50.8265 50.8281 50.8789 50.8892 50.9074 50.9154 50.9423 50.9616 50.9696 51.0285 51.0761 51.0901 51.1179 51.1462 51.1617 51.2162 51.2700 51.2770 51.2875 51.3547 51.3573 51.4342 51.4625 51.5051 51.5991

šený Kanaan, kterému byl tento způsob závodění nepříjemný. Samozřejmě k incidentům došlo, ale naštěstí nepatřily k těm vážnějším. V úvodu havaroval Scheckter a Matos, na pitlane se vyřadili Sato a Viso, při jízdě za zpomalovacím vozem do sebe vrazili Tagliani, Meira a Lloyd, přičemž Kanaďan dopadl nejhůře a musel odstoupit. „Bylo to docela napjaté,“ popsal Wheldon jízdu v jednom chumlu v rychlostech přes 300 km/h. Dokonce padl i nový rekord série IndyCar na Chicagolandu, ke změně na čele došlo 25krát, na první příčce se vystřídalo 11 závodníků. První půlku ovládl Ryan Briscoe, po jeho boku jezdil Marco Andretti a nenechával si australského pilota utéct. Ani první zastávky, pod ze lenými vlajky, tuto nerozlučnou dvojici nerozdělily. Až po druhém kole zastávek, tentokrát s pace carem na oválu, si vedení v závodě užil i jiný jezdec, resp. jezdkyně. Sarah Fisher se jako jediná vyhnula pit lane a po restartu za sebou dlouhou dobu držela dotírající čtveřici Briscoe, Power, Carpenter a Andretti. Power se nakonec dostal do vedení, ale nic mu to vzhledem k pozdější nepovedení zastávce nebylo platné. ■ (als)

- 136 -


1. kolo: START. Briscoe si drží první pozici. Úvodním kolem projíždějí jezdci bez problémů. Kanaan v prvních dvou zatáčkách předjíždí po vnější straně pět vozů. 2. kolo: Vede Briscoe před Castronevesem, Franchittim, Andrettim a Powerem. 3. kolo: Andretti jde na druhé místo 4. kolo: PACE CAR. Scheckter dostává smyk ve druhé zatáčce, Matos se mu snaží vyhnout, ale neúspěšně. Do incidentu je zapleten i Lloyd. První dva jmenovaní končí, Lloyd zajíždí do boxů k výměně pneumatik. 9. kolo: Část startovního pole zajíždí k mechanikům, špička zůstává na dráze. 14. kolo: RESTART. Briscoe stále v čele, Andretti útočí, ale na vnější straně se před něj nedokáže dostat. 20. kolo: Briscoe stále první, Andretti ho těsně sleduje a drží vnější stopu. 29. kolo: Andretti se konečně dostává před vůz Penske, při protnutí startovní/cílové čáry vede o 0.0024 vteřiny. 30. kolo: Briscoe znovu první, s Andrettim jede bok po boku. 54. kolo: Andretti a Rahal zajíždějí k mechanikům pro palivo a nové pneumatiky. 55. kolo: U mechaniků je i Briscoe, vedení přebírá Wheldon. 66. kolo: První kolo úvodních zastávek je u konce, vede stále Briscoe před Andrettim, Franchitti, Dixonem a Kanaanem. 78. kolo: PACE CAR. Beatriz vjíždí na nečistoty, jde vysoko a lehce škrtá o zeď. Ohýbá zavěšení a v závodě končí. 80. kolo: Hromadné zastávky v boxech. Viso vyjíždí z boxového stání a vráží do Sata, oba odstupují ze závodu. Mutoh ztrácí levé přední kolo, musí znovu k mechanikům. 85. kolo: Vše je připraveno ke startu, ale na zadní rovince někteří jezdci zpomalují a dochází k incidentu. Tagliani reaguje na vzniklou situaci a výrazně zpomaluje, Mutoh a Meira nestačí ubrzdit rozjeté monoposty. Tagliani má poškozené zavěšení, Mutoh i Meira jsou schopni po zastávce v boxech pokračovat. 90. kolo: RESTART. Fisher jako jediná nezajela k mechanikům, proto vede závod. Za ní jedou Briscoe, Franchitti, Andretti a Power. 91. kolo: Briscoe předjíždí Fisher, ta se drží na druhém místě. 109. kolo: Fisher ztrácí druhé místo, předjíždí ji Power. 136. kolo: Špička startovního pole je u mechaniků. 145. kolo: Po ustálení pořadí vede Wheldon před Hunter-Reayem, Dixonem, Briscoem a Powerem. 160. kolo: Power se dostává na čelo, druhý Andretti, za nimi Hunter-Reay, Wheldon a Dixon. 169. kolo: PACE CAR. Lloyd dostává smyk na výjezdu ze čtvrté zatáčky, s vozem zastavuje na trávě před hlavní tribunou a je schopen pokračovat. 172. kolo: Celé startovní pole zajíždí k mechanikům. Mutoh, Baguette, Patrick a Franchitti si nechávají staré pneumatiky a pouze tankují. Čtveřice se posunuje o hodně pozic dopředu, Franchitti přebírá vedení. Power dostává méně paliva než bylo v plánu. 177. kolo: RESTART. Franchitti první, za ním jedou Power, Wheldon, Hunter-Reay a Briscoe. 179. kolo: Wheldon předjíždí Powera a brousí si zuby na Franchittiho. 195. kolo: Andretti jde na třetí místo a těsně sleduje Wheldona a Franchittiho. 196. kolo: Power musí k mechanikům pro zbytek paliva. 199. kolo: BÍLÁ. Franchitti vede před Wheldonem o 0.2345 vteřiny, Wheldon se pouští do posledního útoku. 200. kolo: Dario Franchitti vyhrává závod Peak Antifreeze & Motor Oil Indy 300 s náskokem 0.0432 vteřiny.

poz. 1. #10 2. # 4 3. #26 4. #37 5. #11 6. # 3 7. #22 8. # 9 9. #14 10. #02 11. # 6 12. #34 13. #06 14. # 7 15. #67 16. #12 17. #32 18. #21 19. #18 20. #20 21. #19 22. #66 23. #78 24. #24 25. #77 26. # 5 27. # 8 28. #36 29. # 2

jezdec Dario Franchitti Dan Wheldon Marco Andretti Ryan Hunter-Reay Tony Kanaan Helio Castroneves Justin Wilson Scott Dixon Vitor Meira Graham Rahal Ryan Briscoe Bertrand Baguette Hideki Mutoh Danica Patrick Sarah Fisher Will Power Mario Moraes Davey Hamilton Milka Duno Ed Carpenter Alex Lloyd Jay Howard Simona De Silvestro Ana Beatriz Alex Tagliani Takuma Sato E. J. Viso Tomas Scheckter Raphael Matos

VÝSLEDKY tým Target Chip Ganassi Racing Panther Racing Andretti Autosport Andretti Autosport Andretti Autosport Team Penske Dreyer & Reinbold Racing Target Chip Ganassi Racing AJ Foyt Racing Newman/Haas Racing Team Penske Conquest Racing Newman/Haas Racing Andretti Autosport Sarah Fisher Racing Team Penske KV Racing Technology De Ferran Dragon Racing Dale Coyne Racing Panther Racing Dale Coyne Racing Sarah Fisher Team Stargate / HVM Racing Dreyer & Reinbold Racing FAZZT Race Team KV Racing Technology KV Racing Technology Conquest Racing De Ferran Dragon Racing

+ + + + + + + + + + + + + + + + + + +

odstup 200 kol 0.0423 0.1051 0.1631 0.3408 0.4868 0.5953 0.9137 0.9588 0.9841 1.0185 1.0833 1.3042 1.5658 1 kolo 1 kolo 1 kolo 1 kolo 3 kola technika 38 kol technika technika technika nehoda nehoda nehoda nehoda nehoda

kola na čele 28 14 3 2 0 0 0 0 6 0 113 0 0 0 10 17 0 0 0 3 3 0 0 0 1 0 0 0 0

posun ▲ 1 ▲ 5 ▲ 2 ▲ 5 ▲ 8 ▼ 2 ▲ 16 ▲ 7 ▲ 15 ▼ 4 ▼ 10 ▲ 8 ▼ 5 ▼ 2 ▲ 10 ▼ 13 ▲ 4 ▲ 10 ▲ 7 ▼ 9 ▼ 7 ▲ 7 ▲ 4 ▼ 2 ▼ 6 ▼ 16 ▼ 11 ▼ 11 ▼ 11

PEAK ANTIFREEZE & MOTOR OIL INDY 300 Datum: 28. 8. 2010 Počet kol: 200 kol Odjetá vzdálenost: 304 mil Žluté fáze: 3 Čas závodu: 1:47:49 Změny ve vedení: 25x, 11 jezdců Nejrychlejší kolo: 25.3562 Scott Dixon

CHICAGOLAND SPEEDWAY

Délka okruhu: 1.52 mil Otevřeno: 2001 www.chicagolandspeedway.com P ŘE DCHO Z Í V Í T Ě Z O V É 2009 - Ryan Briscoe 2008 - Helio Castroneves 2007 - Dario Franchitti 2006 - Dan Wheldon 2005 - Dan Wheldon Chicago nemá v historii amerických formulí příliš silnou pozici. Významnou roli hrálo jen ve 20. letech minulého století. Návrat formulí do Chicaga se začal rýsovat až v 90. letech. Snaha přišla ze dvou stran, z CART a IRL. Společný projekt Billa France, Tonyho George a mecenáše Johna Menarda se pomalu rodil od roku 1995. Naopak skupina okolo Chipa Ganassiho na tom byla výrazně lépe a už v roce 1997 zahájili Charles Bidwell a Chip Ganassi výstavbu mílového oválu Chicago Motor Speedway u města Cicero. Trať byla velmi podobná oválům v Milwaukee a Loudonu. Jenže Chicago Motor Speedway nabízelo pouze potápějící se CART, což bylo finančně neudržitelné a v roce 2003 byl ovál uzavřen a o dva roky později zbourán. Mezitím France a George zrealizovali projekt druhé dráhy. Chicagoland Speedway byl otevřen v roce 2001. První závod IRL vyhrál Jaques Lazier. Finiš následujícího závodu zůstává v historických tabulkách zapsán jako nejtěsnější rozdíl v historii IndyCar. Hornishe a Unsera Jr. dělilo jen 0,0024 vteřin. Absolutní rekord drží závod Indy Lights v roce 2007, Alex Lloyd tehdy prohrál s Loganem Gomezem o 0,0005 vteřiny, což je asi 76 milimetrů! Indy Lights si tak vysloužily zápis do Guinnessovy knihy rekordů. (vb)

- 137 -


M e ir a dokončil závod se z r a n ě n ý m z á p ě s t ím Pokud byl závod pro fanoušky zajímavý a napínavý, pro Vitora Meiru to platilo dvojnásob. Jednou vedl závod, podruhé ztrácel jedno kolo na vedoucího muže, mechanici mu dokonce dvakrát měnili přední přítlačné křídlo. Nakonec dojel na neuvěřitelném devátém místě. „Velmi zajímavý závod,“ shrnul později Meira. „Věděli jsme, že to bude bláznivé, ale tohle nás překvapilo. Čekal jsem, že po druhé výměně předního křídla je náš závod definitivně v koncích.“ Stáj AJ Foyt Racing prožila čtyři náročné víkendy, ale ten na Chicagolandu se jim za tvrdou práci bohatě odměnil. Meira startoval z 24. pozice, měl před sebou hromadu pilotů, což se mu málem

stalo osudným. Ve druhé zatáčce havaroval Scheckter a v řetězové reakci ostatních jezdců si poškodil přítlačné křídlo a prořízl pneumatiku. Po restartu si Meira našel cestu vpřed, v průběhu pitstopů pod zelenými vlajkami vedl dvě kola, ale o pár minut později na něj tlačil první Briscoe. Naštěstí pro něj, byly vyvěšené žluté vlajky a celý tým si mohl oddychnout. Před restartem ale došlo za pace carem ke tlačenici a do Meiry a Mutoha narazil Tagliani. Brazilec byl znovu u mechaniků a měnil přední přítlačné kříd-

lo podruhé. Navíc si při incidentu poranil zápěstí. „Cítil bych bolest, ale závod byl tak hektický, že jsem na ni zapomněl,“ řekl Meira. Po posledních zastávkách v boxech se pohyboval na 15. místě, ale s čerstvými pneumatikami zajížděl v posledních 23 kolech velmi rychlé časy a pod šachovnicovým praporkem projel na devátém místě. „Říkal jsem Vitorovi, že nás čeká bláznivý závod a jsem rád, že už je u konce,“ uvedl krátce na to výkonný ředitel stáje Larry Foyt, biologický vnuk a zároveň adoptovaný syn A. J. Foyta. (als)

Hamilton čekal devět let Ačkoliv Davey Hamilton s ovály o délce 1.5 míle velmi dlouho nepřišel do styku, tým De Ferran Dragon Racing očekával o trochu lepší výsledek než 18. místo. Hamilton zná ovál Indianapolis Motor Speedway do detailu, ale s ostatními ovály se několik let nepotkal. „Na to, že jsem poprvé po devíti letech závodil na 1.5 mílovém oválu, to bylo celkem dobré,“ mínil Hamilton.

„Chvíli jsem se ve skupině jezdců cítil konkurenceschopně. Bohužel jsme se den předtím trochu trápili a v závodě jsme neměli ideálně nastavené převody, abychom se mohli měřit s ostatními,“ vysvětloval Hamil-

ton. „V závěru mi jízda v monopostu vyhovovala. Bohužel ostatní jezdce jsem vlastně neznal, takže občas došlo na menší problémy při předjíždění, kdy jsem několikrát musel zpomalit a přišel o pozice.“ (als)

ED CARPENTER DRŽEL KROK S WHELDONEM Í

Ed Carpenter bojoval statečně Zatímco týmový kolega projel cílem na druhém místě, Ed Carpenter byl klasifikován na 20. pozici. Přitom v závodě si vedl na výbornou, cestu přinejmenším do TOP10 mu však zhatil problém s přívodem paliva. Oválový specialista Carpenter si v kvalifikaci vyjel 11. místo na startu, což mu dávalo slibnou naději do večerního podniku. Jakmile bylo odstartováno, předjížděl soupeře a pokukoval po vedoucích pilotech. „Byl jsem schopen držet vnější i vnitřní stopu, takže jsem se dostal dopředu celkem rychle,“ hodnotil Carpenter první část závodu. Před úvodními zastávkami v boxech držel čtvrté místo. „Šetřili jsme palivo a chvíli vedli závod,“ pokračoval Carpenter. Jenže během pit stopu vyplul na povrch nečekaný problém, z tankovací hadice nevytekla ani kapka etanolu. Navíc obdržel penalizaci průjezdu boxy, neboť na pitlane stočil vůz až ve čtvrté zatáčce a nikoliv na zadní rovince, kde podle pravidel musel každý pilot najet. Carpenter byl kvůli problémům s tankovací hadicí nucen odstoupit. „Zpočátku jsem si závod užíval, ale pak přišlo velké zklamání,“ narážel na předčasné odstoupení. „Mám pocit, že pokaždé disponujeme šancí dotáhnout jízdu na podium, ale znovu nás zradí technický problém.“ Wheldona nic podobného nepostihlo, proto byl schopen bojovat o prvenství. „Také jsme se mohli zapojit do boje, rychlost nám nechyběla,“ poznamenal smutně Carpenter. „V Kentucky a Homesteadu chceme pořádný výsledek. Nezávodíme o body, ale o prvenství,“ zakončil Carpenter, který měl v tu chvíli za sebou dva závody sezóny 2010. (als)

HAMILTON NA TÝMOVÉHO KOLEGU MATOSE NESTAČIL Í

- 138 -


CHICAGOLAND 100

V y m ě n ě n á P i p p a Ma n n V Chicagu příjemně překvapila své fanoušky Pippa Mann. Po zranění ruky jakoby usedla do kokpitu zcela vyměněná a hlavně rychlejší závodnice. V Sonomě pátým místem zaznamenala osobní rekord a o týden později na Chicagolandu dokonce bojovala o vítězství, které ji nakonec jen velmi těsně uniklo. Na oválu Chicagoland měl startovat třicetiletý oválový specialista Shane Hmiel, poprvé v kariéře by vyzkoušel závod série Indy Lights. Jenže neprošel zdravotní prohlídkou a v kokpitu monopostu stáje Alliance Motorsport ho nahradil Arie Luyendyk, Jr. Hmiel má v tomto ohledu negativní pověst. V době, kdy závodil v nižších sériích závodů NASCAR, měl několikrát pozitivní testy na marihuanu a kokain, za což si v roce 2005 vysloužil zákaz startů v NASCAR. Další šanci u týmu Daveyho Hamiltona dostal Brandon Wagner. Brit Dillon Battistini dostal možnost u týmu PBIR, který start zajišťoval ve spolupráci se stájí Sam Schmidt Motorsports. Po absenci v Sonomě se k týmu Bryana Herty vrátil Stefan Wilson.

Druhou pole position v kariéře si vyjel Martin Plowman. V první řadě jej překvapivě doplnila Pippa Mann. Lídr šampionátu Vernay startoval z páté příčky. Během prvního kola se pole rozdělilo na dvě poloviny. První šestka ve složení Plowman, Mann, Saavedra, Major, Vernay a Kimball poodjela zbytku pole a sváděla spolu souboje bok po boku. Obě skupiny se nakonec spojily v jednu, na což doplatil Charlie Kimball. Při pokusu předjet Hinchcliffa vjel do cesty Yacamanovi a po kontaktu kol se vznesl do vzduchu, kde předvedl efektivní salto. Kimball vyvázl bez zranění, ale závod musel být přerušen. Po odklizení trosek bojovala Mann s Plowmanem o první místo. V 29. kole při jednom z nespočetných útoků Pippa

Mann prořízla Plowmanovi svým předním přítlačným křídlem pravou zadní pneumatiku. Byly vyvěšeny žluté vlajky a Plowman si dojel pro nové obutí. Při restartu si Mann pohlídala druhého Vernaye, toho navíc začal velmi brzy ohrožovat Hinchcliffe. Po dalším restartu 5 kol před cílem se schylovalo k závěrečnému boji o prvenství. Souboj Mann vs. Hinchcliffe pokračoval až do poslední zatáčky. O jejich pořadí nakonec musela rozhodovat fotografie, protože oba zařídili třetí nejtěsnější závěr závodu v historii Indy Lights. Pippa Mann sice nevyhrála, ale vůbec poprvé vedla závod a vylepšila své osobní maximum, kterým bylo páté místo z předchozího závodu v Sonomě. Na stupních vítězů je doplnil Philip Major. (vb)

VÝSLEDKY poz.

jezdec

tým

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15.

James Hinchcliffe Pippa Mann Philip Major JK Vernay Dan Clarke Stefan Wilson Arie Luyendyk Jr. Adrian Campos Jr. Dillion Battistini Rodrigo Barbosa Sebastian Saavedra Brandon Wagner Martin Plowman Charlie Kimball Gustavo Yacaman

Team Moore Racing Sam Schmidt Motorsports Sam Schmidt Motorsports Sam Schmidt Motorsports Walker Racing Bryan Herta Autosport Alliance Motorsports Team Moore Racing Team PBIR PDM Racing Bryan Herta Autosport Davey Hamilton Racing AFS Racing / Andretti Autosport AFS Racing / Andretti Autosport Cape Motorsport / Wayne Taylor Racing

# 2 #11 #49 # 7 #40 #28 #24 #22 #35 #18 #29 #32 #27 #26 #10

odstup

+ + + + + + + + + + +

67 kol 0.0159 0.0557 0.1271 0.2061 1.2120 1.6534 1.7570 3.3355 3.6842 3 kola 3 kola nehoda nehoda nehoda

PRŮBĚŽNÉ POŘADÍ TOP10 11/13 1. JK VERNAY

444

2. JAMES HINCHCLIFFE

391

3. CHARLIE KIMBALL

343

4. MARTIN PLOWMAN

338

5. SEBASTIAN SAAVEDRA

303

6. DAN CLARKE

271

7. STEFAN WILSON

262

8. GUSTAVO YACAMAN

258

9. PHILIP MAJOR

258

10. ADRIAN CAMPOS JR.

253

- 139 -


Další změny ve startovním poli Tentokrát se v Kentucky měly objevit dvě staronové tváře, Paul Tracy za volantem monopostu stáje Dreyer & Reinbold Racing a Graham Rahal znovu u Sarah Fisher.

PRŮBĚŽNÉ POŘADÍ TOP20 14/17 1. WILL POWER

528

2. DARIO FRANCHITTI

505

3. SCOTT DIXON

443

4. RYAN BRISCOE

406

5. HELIO CASTRONEVES

398

6. RYAN HUNTER-REAY

392

7. TONY KANAAN

360

8. MARCO ANDRETTI

319

▲ 1 ▼ 1

9. JUSTIN WILSON

316

10. DAN WHELDON

309

11. DANICA PATRICK

275

12. VITOR MEIRA

257

▲ 3

13. ALEX TAGLIANI

254

▼ 1

14. MARIO MORAES

253

15. RAPHAEL MATOS

251

16. E. J. VISO

225

17. ALEX LLOYD

219

18. HIDEKI MUTOH

209

▲ 1

19. SIMONA DE SILVESTRO

208

▼ 1

20. GRAHAM RAHAL

179

▲ 1

PAUL TRACY Í

Paul Tracy závodil na oválu naposledy v roce 2009 v Milwaukee. V Indianapolisu 2010 se nekvalifikoval, tudíž tam se několik tréninků nepočítá. Kanaďan uzavřel dohodu s Dennisem Reinboldem jak v Kentucky tak i na závod v japonském Motegi. „Už je to celkem dlouho, co jsem nezávodil na oválu, ale jsem na tuto výzvu připraven a navíc mám s Japonskem nějaké zkušenosti,“ těšil se Tracy na návrat do Motegi, kde startoval v dobách CART. Graham Rahal vystřídal

GRAHAM RAHAL A SARAH FISHER Í

v kokpitu Jay Howarda, se kterým nebyla Sarah Fisher v závěru sezóny spokojená. Sice mu podle plánu angažmá skončilo po závodě v Chicagu, ale i tak by k další spolupráci nedošlo. Fisher raději sáhla po Rahalovi. „Bylo pro nás snadné dohodnout setkání a dát se dohromady,“ řekl

Rahal. Závod v Kentucky skýtal pro Fisher jednu z posledních možnost nasadit druhý vůz. Tvrdě pracující Fisher totiž připustila, že tým s největší pravděpodobností prodá část technického vybavení a v roce 2011 bude pokračovat pouze s jedním vozem. (vb)

▼ 2

Aleš Sirný

P r v n í te s ty n a o v á l u N e w H a m p s h i r e Mo to r S p e e d w a y

DARIO FRANCHITTI BĚHEM DEMONSTRAČNÍCH JÍZD PŘED ZÁVODEM NASCAR Í

Tony Kanaan a Scott Dixon absolvovali první testy na oválu, který bude v roce 2011 hostit šampionát série IZOD IndyCar. Účelem testů bylo připravit ideální aerodynamický základ monopostu a vybrat nejvhodnější pneumatiky. Scott Dixon měl na starosti pneumatiky Firestone, jejich použití konzultoval s technickým ředitelem IZOD IndyCar Kevinem Blanchem a projektovým manažerem Firestonu Dalem Harriglem. „Nezávodili jsme zde velmi dlouho, proto jsme chtěli spolupracovat s veterány, kteří mají zkušenosti a ukáží nám správný směr,“ vysvětloval Harrigle.

Firestone přivezl na New Hampshire Motor Speedway přes 400 pneumatik 20ti různých směsí. „Nejpodobnější dráha s New Hampshire je Milwaukee, kterou známe celkem dobře,“ pokračoval Harrigle. „Začali jsme vycházet právě z posledního závodu pořádaném na tomto oválu.“ Tony Kanaan se kromě pneumatik zaměřil i na aerodynamiku, taktéž vycházel

ze závodu v Milwaukee. „V kvalifikaci, pokud by byl vůz perfektně připraven, by jezdci mohli jet na plný plyn,“ odhadoval Blanch. „V závodě jsou ale bez šance, tam budou muset pracovat s plynem.“ Dixon zajel o 1.5 vteřiny rychlejší čas než který stačil v roce 1998 na pole-position. V porovnání se sérii Sprint Cup závodů NASCAR byl Dixon o 50 km/h rychlejší. (als)

- 140 -

Kanaan byl po závodě v Chicagu rozrušený, vůbec se mu nelíbil způsob, jakým závod probíhal, čili jízda s ostatními soupeři, kteří byli všude okolo. Však se o tom rozpovídal v blogu, který najdete na následující stránce. Tam ale volil mírnější slova, jeho bezprostřední reakce byly mnohem ostřejší. „Váš život tam visí na vlásku,“ řekl. Stejný názor sdílel i Hunter-Reay, podle něj neexistovala šance oddechu. Mnoho fanoušků s nimi souhlasilo a odkazovalo na 90. léta. Jenže takový Wheldon či Power měli na celou situaci opačný názor. Wheldon se bavil, dle jeho názoru by takové závody měly být častěji. Power přiznal, že nikdy předtím nic podobného nezažil a jízdu si nesmírně užil. Následně se ozvala druhá komunita fanoušků, která tento způsob závodů podporovala. V 90. letech vypadaly závody na oválech jinak, turbomotory a nízký přítlak dával možnost využít větrného pytle za vozem. Tudíž k předjetí se stačilo zařadit za protivníka, využít minimálního odporu vzduchu a vyrazit. Jezdci se často předjížděli. Na druhou stranu, startovní pole bylo roztrhané a většinou šlo o duely. Naopak současný stav připomíná NASCAR, kdy jezdci drží pozice, využívají mezer a snaží se dostat před soupeře, což není vždy jednoduché a hlavně bezpečné.


JAK TO VIDĚL...

200 závodů pod hlavičkou IRL Na sérii IZOD IndyCar, pořádanou od roku 1996 organizací Indy Racing League, čekalo v Kentucky významné jubileum - dvoustý závod.

Tony Kanaan

Kentucky bylo prvním závodem na oválu od mého vítězství v Iowě a doopravdy jsem věřil, že máme šanci na vítězství. To se potvrdilo výsledkem v závodě, neboť jsme byli jedním ze tří vozů stáje Andretti Autosport v TOP5. Tým pracoval velmi tvrdě, abychom se zlepšili na oválech, což konečný výsledek jejich úsilí prokázal. Sobotní závod byl zároveň druhým ze třech podniků v řadě, což je pro každého náročné, obzvlášť pro mechaniky. Pravděpodobně nejtěžší část celé sezóny. Pokud bychom se z těchto tří závodů dostali bez vážného poškození vozu, udělali bychom si velkou laskavost. První dva víkendy jsme přežili, takže dobře pro nás. A teď k samotnému závodu, který byl opravdu bláznivý. Nekvalifikovali jsme se dobře, 13. místo nebylo v co jsme doufali. Avšak na Chicagolandu to v případě dobře nastaveného vozu v závodě příliš nevadí. Ze 13. místa jsem se během prvního kola posunul na deváté, po dalších čtyřech kolech na páté. Během pitstopů jsme pokaždé provedli menší změny a chování vozu se zlepšilo. Byli jsme schopni udržet se ve vedoucí skupince, což bylo do závěrečných kol velmi důležité. Jenže vedoucí jezdec měl obrovskou výhodu, pozice na dráze byla kritická. Pokud jste na čele a držíte vnitřní stopu, těžko vás někdo porazí. My jsme rychlostí disponovali, ale na čelo jsme nedosáhli. Když závod skončil, za páté místo jsem byl spokojen, ale ne šťastný, měli jsme šanci na vítězství. V momentě, kdy jsem vystoupil z vozu, jsem nebyl v dobré náladě. Nejvíce mi vadilo to, jak byl závod šílený. Pro mnoho z nás se závod změnil v boj o přežití. Je to dobré pro fanoušky, ale my jezdci si to neužíváme. Všichni na dráze bláznili a nebyla možnost se někam schovat, odpočinout si. Žádný prostor pro chybu. Naštěstí ji nikdo neudělal a my jsme dojeli do cíle v jednom kuse. Nicméně, byla to příliš riskantní hra. Dobře nebo špatně, zdá se, že Chicagoland příští rok nebude v kalendáři. Takový je obchod, neznamená to, že dráha není dobrá nebo že jsme nenabídli dobrou show. Prostě tak to je a možná to tak má být. ZDROJ: racer.com

První závod pod hlavičkou IRL se jel 27. ledna na oválu Walt Disney World Speedway u floridského Orlanda. Závod vyhrál Buzz Calkins. Stý závod viděli diváci 29. srpna 2004 na Nazareth Speedway v Pensylvánii. Poslední závod na tomto historickém oválu vyhrál Dan Wheldon. Nejmladším vítězem závodu IRL nadále zůstává Graham Rahal. Podařilo se mu to v roce 2008 v St. Petersburgu a šlo teprve o druhý závod po spojení s Champ Car. Nejstarším vítězem se ve 45 letech stal 11. října 1998 na Las Vegas Motor Speedway Nizozemec Arie Luyendyk. Luyendyk začal svou kariéru v Americe v CART v roce 1984. Dokázal vyhrát jen dva závody na začátku 90. let, ale z toho jednou pětistovku v Indianapolisu (1990). Po vzniku IRL okamžitě z CART odešel a dvakrát se stal nejpopulárnějším jezdcem (1996/97 a 1998). Přidal další čtyři vítězství a opět jedno v Indianapolisu (1997). Bývalý motokrosový závodník Jeff Ward se v červnu v Texasu v roce 2002 stal jediným závodníkem, který vyhrál závod, když vedl pouze v posledním kole. Ward v tom roce hájil barvy týmu Chipa Ganassiho, který ještě pravidelně nasazoval vozy v sérii CART. Texas 2002 je jediným Wardovým vítězstvím v IRL. Přesně 42 jezdců dokázalo vyhrát alespoň jeden závod, z toho 16 jezdců vyhrálo jedenkrát. Ze současných pilotů to jsou Marco Andretti (Sonoma 2006), Danica Patrick (Mo t e g i 2 0 0 8 ) a G ra h a m R a h a l (S t . P e t e 2 0 0 8 ). Ze 199 závodů pod hlavičkou IRL byl pouze jeden odjet bez žluté fáze. Stalo se tak v roce 2009 na Homestead-Miami Speedway. Dnes již neexistující Treadway Racing byl první tým, který získal double, tedy umístění na prvním a druhém místě. V roce 1997 se to v pětistovce v Indianapolisu podařilo dvojici Luyendyk - Goodyear. Závody tehdy pořádala organizace USAC, která se svou prací příliš nevyznamenala. V posledním kole Indy 500 roku 1997 způsobila spoustu zmatků se žlutými vlajkami a hned následující víkend v Texasu vyvolala svým rozhodnutím známý konflikt mezi Luyendykem a A. J. Foytem. USAC nejdříve vyhlásila vítězem Biilyho Boata z týmu A. J. Foyta a až druhý den skutečného vítěze Luyendyka, který se na Victory lane po závodě pustil do rvačky s A. J. Foytem. Kvůli těmto chybám ze strany USAC se IRL rozhodlo pořádat závody samo. Právě v Texasu 1997 se jel první závod pod umělým osvětlením v historii amerických formulí a poprvé startující tým obsadil celou první řadu. Tony Stewart závodící za Team Menard stál na pole position před svým stájovým kolegou Robbiem Buhlem. Helio Castroneves drží rekord v počtu účastí ve Firestone Fast Six, tedy ve finálovém rozstřelu kvalifikace. Castroneves se zúčastnil 26 z 32 možných rozstřelů. Pouze jeden jezdec získal pole-position při svém prvním startu v IRL. Povedlo se to Buddy Lazierovi na Walt Disney World Speedway v roce 1996. Dlužno dodat, že se jednalo o první závod pod hlavičkou IRL, což mu zisk tohoto rekordu významně usnadnilo. Lazier už nikdy v životě pole-position nezískal, ale coby šampióna IRL z roku 2000 a vítěze pětistovky v Indianapolisu (1996) ho to nemusí příliš trápit.

Když Buzz Calkins vyhrál úvodní závod IRL v roce 1996 v Orlandu, asi netušil, že to bude jeho jediné vítězství v 53 startech v IRL. Calkins po sezóně 2001 pověsil helmu na hřebík a věnoval se podnikání. Vítězství v Disneyho světě mu ovšem stačilo na to, aby sdílel mistrovský titul se Scottem Sharpem. Oba měli stejně bodů a tou dobou nebyla v pravidlech kritéria, která by rozhodovala, co v takovém případě dělat. Juan-Pablo Montoya se v IRL představil jen jednou v životě. V roce 2000 v pětistovce v Indianapolisu, kam přišel, viděl a zvítězil. Scott Dixon je dalším jezdcem, který vyhrál při svém prvním startu v IRL. Povedlo se mu to v roce 2003 na Homestead-Miami Speedway. Na konci roku získal titul. Nejpočetnější startovní pole čítalo 35 jezdců. Psal se rok 1997 a v Indianapolisu platilo už druhým rokem tzv. pravidlo 25/8, což znamenalo, že 25 nejlepších jezdců v průběžném pořadí šampionátu IRL mělo zajištěná místa na startovním roštu a jen osm míst zbylo pro ostatní jezdce. Tímto pravidlem chtěl dát Tony George šanci i týmům z konkurenční CART, nikdo se však z „druhé strany barikády“ v Indianapolisu neukázal. Naopak se pravidlo stalo poněkud nepřehledné a neefektivní, neboť někteří „zajištění“ jezdci byli pomalejší, než ti, kteří bojovali o zbývajících 8 míst. Proto byli Lyn St. James a Johnny Unser (původně nekvalifikovaní) zařazeni na start na 34. respektive 35. místo. Diváci ovšem start 35 vozů neviděli. Dva vozy selhaly ještě v zaváděcím kole a celá pátá řada v zaváděcím kole havarovala. Do závodu nakonec odstartovalo třicet jezdců. Nejpočetnější startovní pole mimo Indianapolis viděli diváci v roce 1998 v Las Vegas, tehdy se po oválu prohánělo 31 monopost ů . Čtyři jezdci vyhráli pole-position, ale nikdy závod. Jsou to Sarah Fisher, Marco Greco, Bruno Junqueira a Vitor Meira. A naopak, 14 jezdců vyhrálo závod, ale nikdy nezískalo pole position. Jmenovitě jde např. o Kennyho Bräcka, Buzze Calkinse (oba šampióni série), Adriana Fernandeze, Ryana Hunter-Reaye, Juana-Pabla Montoyu či Ala Unsera Jr. Šest žen startovalo alespoň v jednom závodě IndyCar. Lyn St. James, Sarah Fisher, Danica Patrick, Milka Duno, Ana Beatriz a Simona De Silvestro. Rekord v počtu žen na startovním roštu připadá na závod v Chicagu roku 2010, kde startovalo pět žen. Jen tři jezdci dokázali vyhrát tři závody v řadě. Kenny Bräckovi se to povedlo v roce 1998, poté v roce 2005 Danovi Wheldonovi a o dva roky později Scottovi Dixonovi. (vb) PRVNÍ ZÁVOD IRL VYHRÁL BUZZ CALKINS Í

ZDROJ: USA Today

- 141 -


15. KENTUCKY INDY 300 Kentucky Speedway

T i m C i n d r i c b y l p r a vý m ví t ě z e m Závod na oválu v Kentucky vyhrál Helio Castroneves, ale největší zásluhy sklízel Cindric. Tým Penske znovu zaúřadoval, tentokrát ani ne tak jezdec v černobílém monopostu, ale šéfinženýr. Tim Cindric, výkonný ředitel stáje Penske a šéfinženýr Helia Castronevese v jedné osobě, dokázal, proč si ho Roger Penske drží v organizaci. Helio Castroneves zvítězil na oválu Kentucky Speedway díky strategii, ale nebyla to obyčejná strategie šetření paliva, bylo to štěstí v neštěstí. „Takové věci se stávají z nějakého důvodu,“ mínil Castroneves. „Dařilo se nám, ale nebyli jsme nejrychlejší. Najednou se naskytla příležitost vyzkoušet něco odlišného. Nebylo co ztratit.“ Helio Castroneves byl v závěru nejpomalejším pilotem na dráze, přesto podruhé v sezóně oslavil prvenství. Neoficiálně ho považoval za své třetí, neboť se stále cítil jako právoplatný vítěz podniku v Edmontonu. Pokuta 60 000 dolarů a podmínka ho však v Kentucky nezajímaly, v tu chvíli mohl právoplatně slavit. Brazilec ušetřil palivo během zastávek v boxech a ke konci, zatímco konkurence si u mechaniků nechala tankovat etanol, jezdil dostatečně pomalé časy k tomu, aby nemusel jako soupeři do boxů. Sice jeho rychlost rapidně klesla a druhý Carpenter ho stahoval mílovými kroky, cílem však projel na prvním místě s náskokem 13 vteřin. Hrdinou závodu nebyl Castroneves, ani kterýkoliv jiný pilot, byl jím Tim Cindric. „S ním máte dělat rozhovor, ne se mnou,“ radoval se Castroneves na Victory lane. „Bruslení na tenkém ledě,“ popisoval Castroneves strategii. „Ale Tim je hazardér,“ smál se. Naopak Carpenterův výraz mluvil za vše. „Je to těžké, když vítězství připadne jezdci, jenž šetřil palivo,“ přiznal Carpenter. Svým způsobem měl pravdu, i některým fanouškům se zdálo druhé prvenství Helia Castronevese nezaslouženým. Nicméně Castroneves nezískal prvenství následkem toho, že šetřil palivo jízdou za jiným monopostem. Klí-

čovým momentem byla zastávka v boxech během žluté fáze. Překvapivé nedorozumění při výměně pneumatik donutilo Cindrica povolat Castronevese znovu do boxu. Psalo se 89. kolo a Castroneves zajel k mechanikům. Cindric chtěl zkontrolovat pravé zadní kolo, neboť nabyl podezření, že není správně připevněno. Kolo bylo nakonec v pořádku, přičemž Cindric přikázal znovu natankovat po hrdlo nádrže. „Víra někdy rozhodne,“ řekl Cindris. „Zastávku jsme neplánovali, ale když bylo jasné, že Castroneves musí na kontrolu, chtěli jsme z toho těžit.“ Castroneves vyjel z pitlane a čekal na restart, ten zatím nepřicházel a tak Cindric povolal svého jezdce znovu pro palivo, tři kola před plánovaným restartem. Brazilec objel kolo, dohonil soupeře a s plně natankovanou nádrží odstartoval na posledním místě. Závod pokračoval v rychlém tempu, k žluté fázi už nedošlo. Zbývalo 35 kol do cíle a Castroneves se pohyboval na hranici první desítky. Cindric na Castronevese naléhal, přestože disponoval nepatrnou výhodou, při tempu, které Castroneves držel, spotřeba nevycházela a hrozilo mu, že bude muset následovat soupeře. „Řekl mi, ať se držím těchto čísel. Odpověděl jsem mu, že není šance,“ vzpomínal Castroneves na komunikaci s Cindricem. „Už po inkriminovaném pitstopu přemýšlel o této spotřebě a po posledních zastávkách mi doporučil, ať se jí držím.“ Castroneves neměl co ztratit, buď by mu šetření paliva nevyšlo a zastavoval by společně se soupeři, nebo by projel vítězoslavně cílem. „Udělali jsme to samé v roce 2008, ale na konci nám došlo palivo. Tentokrát sem si říkal: 'Nedopusť, aby se to stejné stalo znovu',“ vzpomínal Castroneves. Přesto by mnoho fanoušků rádo vidělo na Victory lane někoho jiného, konkrétně Eda Carpentera či Dana Wheldona ze stáje Panther Racing. Tento kdysi úspěšný tým vedl 104 kol, z toho 49 v posledních 53. Po zajetí k mechanikům jim

1. TRÉNINK 1. #10 Dario Franchitti

24.4955

2. TRÉNINK 1. # 4 Dan Wheldon

24.3279

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24. 25. 26. 27.

#20 #12 # 4 # 9 #06 #34 #32 # 3 # 6 #36 #10 #14 #77 # 5 #26 #22 # 7 #19 #78 # 2 #67 # 8 #24 #18 #66 #11 #37

KVALIFIKACE Ed Carpenter Will Power Dan Wheldon Scott Dixon Hideki Mutoh Bertrand Baguette Mario Moraes Helio Castroneves Ryan Briscoe Tomas Scheckter Dario Franchitti Vitor Meira Alex Tagliani Takuma Sato Marco Andretti Justin Wilson Danica Patrick Alex Lloyd Simona De Silvestro Raphael Matos Sarah Fisher E. J. Viso Paul Tracy Milka Duno Graham Rahal Tony Kanaan Ryan Hunter-Reay

48.8958 48.9192 48.9480 48.9857 49.0214 49.1087 49.1335 49.1383 49.1967 49.1991 49.2120 49.2343 49.2443 49.2728 49.2939 49.3462 49.3744 49.5001 49.5621 49.5747 49.6059 49.6564 49.7317 49.9478 50.1781 50.5428 -

bylo jasné, že vítězství jim proklouzlo mezi prsty. Pro Carpentera mělo druhé místo hořkou příchuť, bylo to podruhé za sebou na stejném oválu, kdy dojel na stříbrné příčce. Předtím mu k oslavám chybělo 0.0162 vteřiny, v roce 2010 přesně 13.1597 vteřin. Ačkoliv Carpenter odstartoval z poleposition, závodu dominoval týmový kolega Wheldon. Důkazem byly bonusové body za největší počet kol strávených na čele, které v Kentucky získal. „Celý tým odvedl fenomenální práci a dokázal v posledních dvou závodech nasadit dva skvěle připravené monoposty,“ poznamenal Wheldon. „Mít Eda na palubě je výborným doplňkem. Bohužel závod skončil v náš neprospěch. Jsem deprimovaný z toho, že nedopadl jinak, ale výsledek nás motivoval do dalších závodů.“ Stejný názor sdílel i Carpenter, který neměl pochyb o tom, kdo měl nejlépe připravený vůz. „Upřímně, naše vozy byly ten večer nejlepší, ale to jsou závody. Nejrychlejší vůz vždy nevyhrává.“ ■ (als)

- 142 -


1. kolo: START / PACE CAR. Carpenter drží první místo před dotírajícím Powerem. Sato na konci prvního kola dostává ve čtvrté zatáčce hodiny a naráží do zdi. Za ním jedoucí Hunter-Reay ztrácí kontrolu nad vozem a jde taktéž do hodin, naštěstí zůstává daleko od zdi a po otočce může pokračovat. Kanaan se během prvního kola posunul o deset míst. 6. kolo: Hunter-Reay, Lloyd, Fisher a Tracy jsou u mechaniků. Lloyd má defekt pneumatiky. 9. kolo: RESTART. Carpenter s přehledem vede, na druhé místo se posunuje Wheldon. 11. kolo: Wheldon předjíždí Carpentera na cílové rovince. 15. kolo: Wheldon stále na první místě, druhý Carpenter, třetí Baguette. 20. kolo: Power se vrací na třetí místo. 30. kolo: Wheldon má náskok 0.2379 vteřiny, Hunter-Reay drží 15. pozici, po restartu z 24. místa. 46. kolo: Viso u mechaniků, stěžuje si na problém s brzdami, které ho zpomalují. 53. kolo: Wheldon i Carpenter na pitlane, Carpenter si nechává upravit sklon předního přítlačného křídla. 57. kolo: Tracy vede závod zatímco konkurence zajíždí na pitlane. 65. kolo: Po zastávkách v boxech vede Power před Wheldonem, Dixonem, Franchittim a Kanaanem. Carpenter se propadl na 10. příčku. 80. kolo: PACE CAR. Hromadná havárie ve třetí zatáčce. De Silvestro pouští Briscoa, který jede na vnější straně. Meira chce využít situace a tlačí se na De Silvestro z vnitřní strany. Mezi De Silvestro a Meirou dochází ke kontaktu, berou sebou i Briscoa. Trojce tvrdě naráží do zdi. 84. kolo: Všichni jezdci jsou u mechaniků kromě Moraese a Duno. Power vyhrává souboj na pitlane a zůstává v čele, následují ho Wheldon, Dixon, Franchitti a Kanaan. 89. kolo: Castroneves na kontrole u mechaniků. 92. kolo: Castroneves a Matos tankují palivo. 95. kolo: RESTART. Power vede závod před Wheldonem. 100. kolo: Pořadí v polovině závodu je Power, Wheldon, Dixon, Franchitti a Carpenter. 114. kolo: Carpenter předjíždí Franchittiho a jde na čtvrté místo. 116. kolo: Franchitti mu předjetí oplácí. 129. kolo: Carpenter se naposled dostává před Franchittiho. 141. kolo: Kanaan, Hunter-Reay, Baugette a Lloyd otevírají další kolo zastávek v boxech. 147. kolo: Castroneves tankuje jako poslední, po vyjetí na dráhu padá na deváté místo. 152. kolo: Závod vede Wheldon před Franchittim, Andrettim, Powerem a Kanaanenm. Carpenter po zastávkách v boxech spadl na šesté místo. 174. kolo: Hunter-Reay naposledy u mechaniků. 192. kolo: Jezdcům začíná docházet palivo, jako první se u mechaniků objevuje Kanaan. 196. kolo: Z prvního místa zajíždí na pitlane Carpenter, do čela jde Castroneves. 198. kolo: Vede Castroneves před Carpenterem, Wheldonem, Kanaanem a Franchittim. 199. kolo: BÍLÁ. Castroneves jede pomalu, ale má dostatečný náskok. 200. kolo: Helio Castroneves vyhrává podnik Kentucky Indy 300 s náskokem 13.1597 vteřiny.

poz. 1. # 3 2. #20 3. # 4 4. #11 5. #10 6. #26 7. # 9 8. #12 9. # 7 10. #34 11. #22 12. #24 13. #19 14. #36 15. #77 16. # 2 17. #06 18. #32 19. #18 20. #66 21. #37 22. #67 23. #14 24. # 6 25. #78 26. # 8 27. # 5

jezdec Helio Castroneves Ed Carpenter Dan Wheldon Tony Kanaan Dario Franchitti Marco Andretti Scott Dixon Will Power Danica Patrick Bertrand Baguette Justin Wilson Paul Tracy Alex Lloyd Tomas Scheckter Alex Tagliani Raphael Matos Hideki Mutoh Mario Moraes Milka Duno Graham Rahal Ryan Hunter-Reay Sarah Fisher Vitor Meira Ryan Briscoe Simona De Silvestro E. J. Viso Takuma Sato

VÝSLEDKY tým Team Penske Panther Racing Panther Racing Andretti Autosport Target Chip Ganassi Racing Andretti Autosport Target Chip Ganassi Racing Team Penske Andretti Autosport Conquest Racing Dreyer & Reinbold Racing Dreyer & Reinbold Racing Dale Coyne Racing Conquest Racing FAZZT Race Team De Ferran Dragon Racing Newman/Haas Racing KV Racing Technology Dale Coyne Racing Sarah Fisher Racing Andretti Autosport Sarah Fisher Racing AJ Foyt Racing Team Penske Team Stargate / HVM Racing KV Racing Technology KV Racing Technology

+ + + + + + + + + + + + + + + + + + +

odstup 200 kol 13.1597 13.9214 13.9931 14.1968 14.5669 15.1025 15.6142 15.8494 1 kolo 1 kolo 1 kolo 1 kolo 1 kolo 1 kolo 1 kolo 1 kolo 2 kola 5 kol 5 kol technika technika nehoda nehoda nehoda technika nehoda

KENTUCKY INDY 300 Datum: 4. 9. 2010 Počet kol: 200 kol Odjetá vzdálenost: 298 mil Žluté fáze: 1 Čas závodu: 1:41:50.0059 Změny ve vedení: 11x, 7 jezdců Nejrychlejší kolo: 24.2752 - Ryan Hunter-Reay

KENTUCKY SPEEDWAY

Délka okruhu: 1.48 mil Otevřeno: 2000 www.kentuckyspeedway.com P ŘE DCHO Z Í V Í T Ě Z O V É 2009 - Ryan Briscoe 2008 - Scott Dixon 2007 - Tony Kanaan 2006 - Sam Hornish 2005 - Scott Sharp

IRL zavítalo do Kentucky poprvé v srpnu 2000, kdy byl nový ovál otevřen. Hlavním lákadlem Kentucky Speedway měly být závody NASCAR, ale majiteli dráhy Jerry Carrollovi se dlouho nedařilo přesvědčit vedení NASCAR o pořádání závodu série Sprint Cup. Kentucky Speedway je místem, kde se občas dařilo ženám. Sarah Fisher se v roce 2002 stala první ženou, která v prestižní americké formulové sérii získala pole position. Danica Patrick její výkon v roce 2005 zopakovala. Dlužno však podotknout, že obě měly podstatnou výhodu v tom, že až do roku 2006 byla v pravidlech IndyCar zakotvena minimální požadovaná váha vozu bez jezdce, a tím pádem obě řídily o dvacet kilo lehčí monoposty, než jejich mužští kolegové. Dario Franchitti zde prožil jednu ze svých nejnebezpečnějších nehod, v roce 2007 přehlédl šachovnicovou vlajku, zezadu narazil do pomalu jedoucího Kosukeho Maatsury a nad tratí vystřihl i se svou dallarou perfektní salto. Franchittimu se povedlo proletět se vzduchem podruhé během jednoho týdne. kola na čele posun Přesně o sedm dní dříve 7 ▲ 7 letěl vzduchem na oválu 11 ▼ 1 Michigan International 93 Speedway. (vb) 0 0 0 1 83 0 0 0 4 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 1 0 0 0

▲ 22 ▲ 6 ▲ 9 ▼ 3 ▼ 6 ▲ 8 ▼ 4 ▲ 5 ▲ 11 ▲ 5 ▼ 4 ▼ 2 ▲ 4 ▼ 12 ▼ 11 ▲ 5 ▲ 5 ▲ 6 ▼ 1 ▼ 11 ▼ 15 ▼ 6 ▼ 4 ▼ 13

- 143 -


Baguette přivezl první TOP10

Po senzační kvalifikaci, kdy Bertrand Baguette zajel šestý nejrychlejší čas, se celý tým těšil na závod. Ačkoliv Baguette pozici nevylepšil, desáté místo bylo obrovským povzbuzením pro zbylé dva závody sezóny. Velkou měrou se na výsledku podílel Tomas Scheckter. Jihoafričan oplývá bohatými zkušenostmi s ovály a nováčkovi z Belgie byl nespornou oporou. S Scheckterovým příchodem se úroveň stáje pozvedla a Eric Bachelart byl právem spokojený. Baguette se po startu z šesté příčky posunul na třetí a chvíli sváděl souboj s Powerem. Zkušenějšímu Powerovi s mnohem lepším monopostem však nemohl konkurovat, přesto držel stabilní rychlost. V 29. kole se usadil na sedmém místě a

bojoval s Franchittim a Briscoem. Protože v druhé polovině závodu už ke žlutým fázím nedošlo, Baguette stejně jako konkurence navštívil v závěru mechaniky. Úřadující šampión Světové série Renault ještě dokázal v posledních kolech předjet několik jezdců a pod šachovnicovým praporkem oslavit desáté místo. „Bohužel jsme při prvních pitstopech ztratili několik pozic, ale dokázali jsme se dostat dopředu,“ řekl Baguette, jemuž největší problémy způsoboval Tracy, kterého se snažil předjet.

Pomalý Graham Rahal

Graham Rahal využil nabídky vrátit se k Sarah Fisher Racing, ale ze závodu určitě neměl dobrý pocit. Do závodu odstartoval z 25. pozice a za 200 kol si polepšil akorát o pět příček. „Vůz byl ke konci dobrý, jen mu chyběla rychlost,“ přiznal Rahal, který projel cílem se ztrátou pěti kol. „Jsem hodně zklamaný, protože já i celý tým jsme pracovali velmi tvrdě na tom, abychom našli chybějící rychlost.“ To se ale nikdy nepodaři-

lo, Rahal i Fisher se trápili a boj s konkurencí jim dělal potíže. „Kéž by se nám podařilo přivézt lepší výsledek,“ posteskl si Rahal, jenž se na poslední dva závody v roce vracel do stáje Newman/Haas Racing.

Hromadná havárie: Překážející De Silvestro a nerozvážný Meira Simona De Silvestro prožila druhou těžkou havárii na oválu, avšak tentokrát v tom nebyla sama, vzala sebou i Ryana Briscoa a Vitora Meiru.

OTŘESENÝ RYAN BRISCOE Í

- 144 -

De Silvestro bojovala s Mariem Moresem o 19. pozici, když ji dohnali Briscoe a Meira snažící se ji předjet o kolo. De Silvestro nechtěla dělat problémy, v ústí třetí zatáčky sjela na vnějšek, aby poskytla Briscovi více místa. Meira ale nechtěl ztratit ani vteřinu a doslova se vetřel na vnitřní stranu kam sjížděla De Silvestro. Došlo k nevyhnutelnému kontaktu, po kterém De Silvestro, Meira a následně Briscoe tvrdě narazili do zdi. De Silvestro ještě absolvovala druhý tvrdý náraz do zdi na vnitřní straně oválu, kam s neovladatelným monopostem sklouzla. „Mířila jsem na vnitřní stranu, abych všechny pustila, ale Vitor se mi tam vetřel,“ popisovala De Silvestro. „Neviděla jsem ho, vůbec jsem nevěděla, že tam je. Možná to byla moje

chyba, ale nemyslím si.“ Meira byl po vystoupení z vozu velmi rozladěn, na De Silvestro házel vinu, aniž by ještě spatřil opakovaný záznam. K usvědčení viny mu stačila obtisknutá přední pneumatika na boku jeho monopostu. Později však trochu změnil názor a prst, kterým ukazoval na De Silvestro, schoval. Nejvíce doplatil na incident Briscoe, kterému chyběly jen centimetry, aby minul neovladatelné monoposty soupeřů. „Byl to hodně tvrdý náraz a jsme velmi zklamaný,“ uvedl otřesený Briscoe, jenž po vystoupení z vozu chvíli seděl opřený o zeď a dával se dohromady. Ačkoliv se s Briscoem nepočítalo v boji o titul, výpadkem na oválu Kentucky definitivně ztratil alespoň matematickou šanci na výhru titulu.


DRIVE SMART. BUCKLE-UP 100

Os l a v e n k y n ě P i p p a M a n n Před ní to dokázala Ana Beatriz, Pippa Mann se stala druhou ženou, která dokázala vyhrát závod série Indy Lights. Po prvenství sice sahala už v předchozím závodě, ale zdárného konce dosáhla až v Kentucky. Mezitím Vernay bojoval o titul šampióna, jenž si třetím místem v cíli téměř zajistil. Jen minimální změny ve startovním poli přinesl závod v Kentucky. Angažmá u týmu PBIR Dillona Battistiniho byla jednorázová záležitost a v Kentucky se nepředstavili. Naopak pokračovali Brandon a Arie Luyendyk Jr. O překvapení se postaral Sebastian Saavedra, jenž prostřednictvím svého otce informoval tým Bryan Herta Autosport, že do závodu kvůli špatnému stavu vozu nenastoupí. Nahradil jej loňský pilot stejného týmu Daniel Herrington. Podruhé si letos vyjela pole position Pippa Mann, která téměř vyhrála minulý závod v Chicagu. Druhé a třetí místo si zajistil tým AFS Racing/Andretti Autosport ve složení Plowman a Kimball. Lídr šampionátu Vernay startoval čtvrtý. Jeho hlavní rival Hinchcliffe šestý. Start se na první pokus nepovedl, startérovi se zdálo, že Pippa Mann příliš poodjela a nechal start opakovat. Na konci druhého kola zničehonic ve čtvrté zatáčce ztratil kontrolu nad vozem Philip Major. Jak se jeho neovladatelný vůz

klouzal po dráze, narazil do zádě Daniel Herrington a následně do přední části Stefan Wilson. Majorovi se tak podařilo během dvou sekund vyřadit ze závodu oba jezdce Bryana Herty. Herrington odjel ještě půl kola, ale nakonec odstavil vůz na protilehlé rovince. Při kontaktu si totiž urazil levé přední kolo. Wilson se po srážce roztočil směrem ke zdi, od níž se odrazil zpátky na vnitřek okruhu. Nejhůře vypadal vůz Majora, kterému chyběla celá levá bočnice (tam jej trefil Wilson), kryt motoru a předek vozu. Jako zázrakem z nehody všichni vyvázli bez zranění. Závod musel být přerušen, neboť byla dráha poseta troskami monopostů Když byla trať po čtvrthodině uklizena, udržela Pippa Mann vedení. Ačkoliv Plowman dělal co mohl, před britskou závodnici se nedostal. Od desátého kola začala Mann ujíždět celému poli. Naopak Plowman se dostal do souboje s Hinchcliffem a Vernayem. Mann se ve zbytku závodu vyjela ná-

skok skoro sedm vteřin. Jakmile se Hinchcliffe dostal na druhé místo, chtěl ji stíhat, ale v Kentucky na britskou závodnici nikdo neměl. Vernay musel své třetí místo tvrdě bránit před Camposem Jr. Vzhledem k tomu, že Campos byl stájovým kolegou Hinchcliffa, kterého vývoj závodu připravoval i o teoretickou šanci na titul, bojoval Španěl, co to šlo. V případě, že by Vernay dojel na třetím místě, stačilo by mu k titulu odstartovat v Miami. Za nimi sváděli bitvu stájový kolegové Plowman a Kimball, ale záhy se k nim přihnal Gustavo Yacaman a oba jezdce stáje AFS Racing/Andretti Autosport předjel. Pippa Mann suverénně vyhrála závod Indy Lights v Kentucky a po Aně Beatriz se stala druhou ženou, které se to podařilo. James Hinchcliffe dokončil závod na druhém místě, před Vernayem, kterého nakonec Campos porazit nedokázal. Vernayovi tudíž stačilo v příštím závodě pouze odstartovat, aby si zajistil titul šampióna série Indy Lights. (vb)

VÝSLEDKY poz.

jezdec

tým

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14.

Pippa Mann James Hinchcliffe JK Vernay Adrian Campos Jr. Gustavo Yacaman Charlie Kimball Martin Plowman Brandon Wagner Arie Luyendyk Jr. Dan Clarke Rodrigo Barbosa Daniel Herrington Philip Major Stefan Wilson

Sam Schmidt Motorsports Team Moore Racing Sam Schmidt Motorsports Team Moore Racing Cape Motorsport / Wayne Taylor Racing AFS Racing / Andretti Autosport AFS Racing / Andretti Autosport Davey Hamilton Racing Alliance Motorsports Walker Racing PDM Racing Bryan Herta Autosport Sam Schmidt Motorsports Bryan Herta Autosport

#11 # 2 # 7 #22 #10 #26 #27 #32 #24 #40 #18 #29 #49 #28

odstup

+ + + + + + + + + +

67 kol 6.8372 9.7137 9.7924 13.9245 13.9735 14.4538 23.5225 24.4884 1 kolo 3 kola nehoda nehoda nehoda

PRŮBĚŽNÉ POŘADÍ TOP10 12/13 1. JK VERNAY

479

2. JAMES HINCHCLIFFE

431

3. CHARLIE KIMBALL

371

4. MARTIN PLOWMAN

364

5. SEBASTIAN SAAVEDRA

303

6. DAN CLARKE

291

7. PIPPA MANN

282

8. GUSTAVO YACAMAN

279

9. STEFAN WILSON

278

10. PHILIP MAJOR

275

- 145 -


Závod Indianapolis 500 na plátna 3D kin Společnost Stephen Low připravuje dokumentární film o vývoji závodu Indianapolis 500, který by diváci mohli shlédnout na plátnech 3D kin. Vedení oválu Indianapolis Motor Speedway oficiálně potvrdilo zájem společnosti Stephen Low a začalo s jejími členy konzultovat námět filmu. Hlavním tématem dokumentárního filmu bude stoleté výročí závodu Indy 500 a samotného oválu. Předběžné datum premiéry bylo stanoveno na říjen 2011. Film by měl být dis-

tribuován do všech koutů světa, tudíž doufejme i do ČR. Společnost Stephen Low má na svědomí i film Super Speedway z roku 1997, taktéž na platformě IMAX 3D, s Mariem a Michaelem Andrettim a komentářem Paula Newmana. Tento kousek je opravdu povedeným dílem a rozhodně stojí za vidění. (als)

Baguette: Máte tady hrozně moc fast foodů Bertrand Baguette na začátku sezóny poněkud ztrácel a jeho výkony zůstávaly daleko za očekáváním. Jakmile si však osahal techniku, začal být na dráze přesvědčivější a najednou zahájil útok na titul nováčka roku. Do USA se přestěhoval na začátku roku 2010 a teprve si na život v jiné kultuře zvyká. OTÁZKA: Co pro vás bylo největším překvapením na d r á ze i m i m o n i ? BERTRAND BAGUETTE: Největší překvapení pro mě byly ovály. Upřímně jsem myslel, že budou mnohem lehčí, ale jsou velmi náročné. Ten pocit rychlosti je ohromný, třeba v Indianapolisu, kde jedete průměrnou rychlostí 362 km/h, je prožitek neuvěřitelný. Nikdy jsem netušil, že jedno kolo zajedu takovou rychlostí. Poté musíte při samotném závodě počítat se soupeři, na dráze nejedete nikdy sami. Je nutné se soustředit po celou dobu a nedělat chyby. Největším překvapením mimo dráhu jsou američtí fanoušci. Oproti evropským mají bližší kontakt s jezdci a podporují je. Kdybyste měli špatný závod, v Evropě vás zkritizují, tady vás povzbudí. Je to rozdílná mentalita a mě se velmi líbí. O: Jak vypadá vaše typické úterý po závodě a před závodem? BB: Obvykle ráno a odpoledne trénuji. Ráno běhám a v poledne probírám s týmem předchozí závod. Odpoledne většinou s Willem Powerem a Danem Clarkem vyjedeme na tři hodiny na kola. Večery občas trávím s JK Vernayem. Jsme velmi dobří přátele, hrajeme videohry nebo jdeme na jídlo. O: Jsou nějaké věci, které jste poprvé vyzkoušel až tady v US A ? BB: Poprvé v životě jsem vyzkoušel baseball. V USA je to hodně zavedený sport, ale v Evropě nikoliv. Hrál jsem ho s pár přáteli a dobře jsme se u toho bavil. Celkem mě překvapilo, že mi baseball šel, přitom jsem ho hrál poprvé v životě. Také jsme si vyjel na lodi bez licence k řízení lodi, v Evropě je vždy někdo s vámi, ale tady nám chlápek půjčil loď a prakticky nám k tomu nic neřekl. Musel jsem na všechno přijít sám. Všichni na lodi jsme byli nováčci a na jezeře, kde se pohybovalo velké množství lodí, to bylo zpočátku celkem děsivé. Naštěstí jsme to zvládli. Také mě překvapilo kolik je tady rychlých občerstvení, v Evropě jich tolik není. O: Co vám chybí na životě v Belgii? BB: Nejvíce mi schází přátelé. Když náhodou přijedu do Belgie, trávím s nimi hodně času, tudíž fakt, že jsem od nich tolik vzdálen, je pro mě trochu těžký. (als)

- 146 -

PRŮBĚŽNÉ POŘADÍ TOP20 15/17 1. WILL POWER

552

2. DARIO FRANCHITTI

535

3. SCOTT DIXON

469

4. HELIO CASTRONEVES

448

▲ 1

5. RYAN BRISCOE

418

▼ 1

6. RYAN HUNTER-REAY

404

7. TONY KANAAN

392

8. MARCO ANDRETTI

347

9. DAN WHELDON

346

▲ 1

10. JUSTIN WILSON

335

▼ 1

11. DANICA PATRICK

297

12. VITOR MEIRA

269

13. ALEX TAGLIANI

269

14. RAPHAEL MATOS

265

▲ 1

15. MARIO MORAES

265

▼ 1

16. ALEX LLOYD

236

▲ 1

17. E. J. VISO

235

▼ 1

18. HIDEKI MUTOH

222

19. SIMONA DE SILVESTRO

218

20. GRAHAM RAHAL

191

Aleš Sirný

Yasukawa před domácím publikem Tým Conquest Racing opět angažoval na japonský závod domácího jezdce. V roce 2009 dostal příležitost Kosuke Matsuura, tentokrát to byl Roger Yasukawa. Yasukawa se roku 2009 představil též pouze v Motegi, nicméně s týmem Dreyer & Reinbold Racing. „Neřídil jsem vůz IndyCar přesně rok, ale jsem sebevědomý a tým mi dá určitě silné auto. S několika členy týmu jsem pracoval v minulosti, takže souhra by neměla trvat dlouho,“ uvedl nadšený Yasukawa, který v IndyCar debutoval v roce 2003. Roger Yasukawa se narodil japonským rodičům ve Spojených státech. Kromě angličtiny ovládá plynně italštinu a samozřejmě japonštinu, díky čemuž získal místo u KV Racing Technology coby spotter Takumy Sata. (vb)

Na jednom českém motoristickém webu u diskuze pod článkem pojednávajícím o konci Indy Racing League, mimochodem sloupek na toto téma najdete na další stránce, jsem zahlédl příspěvek jednoho diskutéra s poznámkou „Chudáčci IRListi.“ Chtěl jsem zareagovat, ale čas mi to nedovolil a poté jsem na celou věc zapomněl. Škoda, mohla se rozpoutat konstruktivní diskuze o IRL a CART. Poznámka chudáčci IRListi se mi nezdála příliš trefná. Strčil bych ruku do ohně za to, že i tzv. IRListi byli návratem k celosvětově známému IndyCar nadšeni. Měli důvod, vždyť právě slovo IndyCar v dávných dobách označovalo monopost postavený na závod v Indianapolisu. Proto ono slovo Indy – Car. Ne, z konce IRL byli všichni nadšeni, pokud to vůbec šlo, případně v nich nevyvolalo žádné emoce. Fanoušci, ať už příznivci IRL či CART, budou v budoucnu z nedávné války obou sérií těžit, snad. Doufejme totiž, že si všichni činovníci uvědomili důsledky nerovnoměrného kalendáře. Chci tím říci, že cesta výhradně oválového kalendáře nikam nevedla, stejně i cesta postupného vytlačování oválů, které nastalo již na přelomu 80. a 90. let. Z ekonomického hlediska jsou na tom sice ovály celkem špatně, ale pořád bude z čeho vybírat.


JAK TO VIDĚL...

Tim Cindric: Génius v boxech

Marco Andretti

Jsem rád, že jsme se vrátili zpět na ovály, třetí místo v Chicagu a šesté v Kentucky nás vzpružilo. Sice jsme nepatřili k nejrychlejším, ale pokud to srovnám s týmy Penske a Ganassi, dařilo se nám je v některých fázích závodu porážet. Doufám, že v TOP3 budu moci bojovat i v Motegi a Homesteadu. Trápíme se především na okruzích, kde stáčí málo a při nastavení sejdete z cesty, to se pak v kvalifikaci stěží dostanete do první dvanáctky, namísto toho, abyste bojovali v TOP6. Musíme to vše napravit. Ale když z náklaďáku sundáváte vůz, který má nevyhovující nastavení z předešlého závodu, jak vás to má motivovat? A ty malé náznaky zlepšení jsou podle mě falešným povzbuzením. Ve Watkins Glen jsem byl nejlepším jezdcem týmu v kvalifikaci, ale v závodě jsme si zničili měkké červené pneumatiky, podobně jako většina soupeřů. Naplánovali jsme špatnou strategii, použili jsme červené pneumatiky, které už za sebou měly půl stintu. Z pátého místa jsem se propadal dozadu, při stoupání do kopce jsem měl nohu na plynu, ale vůz strašně klouzal a všichni kolem mne projížděli, ani si nechci vzpomenout, kolikátí jsme skončili. V Mid-Ohiu jsme odstartovali devátí a dojeli devátí. Pak jsme zjistili, že máme špatný diferenciál. Zdá se, že pokud máme dobrou rychlost, vždy se něco pokazí, špatně se rozhodne. V tom, co dělají týmy Penske a Ganassi není žádná magie, mají výborné jezdce, ale jsou porazitelní. Akorát potřebujeme najít to, co oni mají a my ne. Přiznávám, v Sonomě to byla moje chyba. V kvalifikaci jsem měl být spolu s Tonym a Ryanem v první desítce, ale během ostrého kola jsem udělal chybu. Kolem jsem vyjel mimo dráhu a skončil na 18. pozici. V závodě bylo nutné být agresivní, ale na takovém okruhu, kde je náročné předjíždět, toho moc nezmůžete. Tým chystá na zimu velké změny, a to by nám mohlo pomoci na okruzích, dokonce i na oválech, kde i přes jízdu na plný plyn, ztrácíme. Ale závody v Chicagu a Kentucky nás motivovaly do zbývajících dvou podniků, jsem naprosto optimistický. ZDROJ: racer.com ZDROJ: Racer.com

TIM CINDRIC PRACUJE VE STÁJI PENSKE OD ROKU 1999 Í

Můžete mít sebelepší vůz, ale bez pořádné strategie nemáte šanci vyhrát. Přesvědčili se o tom v Kentucky například oba Pantheři. Wheldon a Carpenter celý závod bojovali o první místo, nakonec jim ale vypálili rybník Helio Castroneves a především jeho šéfinženýr Tim Cindric. V dubnu v Alabamě Cindric poprvé exceloval, rozhodl nestavět během žluté fáze a pokusit se odjet závod, plánovaný jako tří zastávkový, jen na dva pit stopy. Marco Andretti volil podobnou strategii, jenže šéfinženýr Kyle Moyer svého jezdce dostatečně nezkrotil. Andretti nešetřil palivem a před koncem musel dotankovat. Castroneves dal nohu z plynu a závod na dvě zastávky dokázal odjet. Kdo ale je ten geniální stratég Tim Cindric, který stojí za Castronevesovými úspěchy? Tento dvaačtyřicetiletý rodák z Indianapolisu je v paddocku IndyCar bezmála dvacet let. V mládí jako skvělý basketbalista získal univerzitní diplom z mechaniky na Rose-Hulman Institute of Technology v Indianapolis (škola nese název po rodině majitelů Indianapolis Motor Speedway, která jí poskytla pozemky, kam mohla přesídlit). Jeho první štací v šampionátu CART byl tým TrueSports, ve kterém strávil dvě sezóny. Tým sice v roce 1992 ukončil činnost, ale Cindric získal cennou praxi včetně zkušeností s konstrukcí vlastního šasi. Jeho další kariéra v CART byla spojená s Bobby Rahalem, v jehož týmu strávil většinu devadesátých let. Cindric vedl jeho tým tak úspěšně, že byl v letech 1998 a 1999

zvolen nejlepším manažerem týmu v CART. Toho si nemohl nevšimnout Roger Penske a jelikož nejlepší tým potřebuje nejlepšího manažera, stal se Tim Cindric v říjnu 1999 prezidentem Penske Racing, Inc. V roce 2005 Roger Penske svou organizaci restrukturalizoval. Závodní divizi pojmenoval Penske Performance, Inc a spadaly do ní programy v IndyCar, NASCAR a ALMS (později Penske místo vytrvalostních závodů zkoušel štěstí ve sportovních vozech Grand-Am). Tim Cindric nadále zůstal Penskeho prvním mužem a dohlížel na řízení týmů v závodních sériích. Díky tomu byl u tří vítězství Helia Castronevese v Indianapolisu, a dalších dvou triumfech, které získali Gil de Ferran a Sam Hornish, Jr. Penskeho stáj pod Cindricovým vedením získala 7 vítězství v závodech NASCAR Sprint Cup, včetně jedné pětistovky v Daytoně, a dvě vítězství v nižší NASCAR Nationwide Series. Bohužel zisk trofeje pro vítěze šampionátu NASCAR zatím týmu chybí. Úspěšný byl i vůz, který tým Penske postavil pro ALMS. Vyhrál jeden titul, 24 závodů, včetně dvanáctihodinovky v Sebringu. Kromě vymýšlení strategie pro Castronevese působil Cindric ve stejné roli v ALMS. (vb)

Ko n ec I n d y Raci n g L eag u e Jen co organizace Indy Racing Leauge oslavil 200 závod v historii, přišel Randy Bernard s prohlášením, že název Indy Racing League počínaje 1. 1. 2011 zanikne. Pod označením Indy Racing League jsme od roku 1996 do konce roku 2002 mohli najít jak závodní sérii (dnes IZOD IndyCar Series), tak pořadatelskou organizaci, která jako IRL vystupovala nadále. Od sezóny 2003 vypršelo soudní moratorium na název „IndyCar“, takže IRL mohla pojmenovat svou hlavní sérii tradičním názvem. „IRL od oddělení IRL a CART vyvolává negativní konotace, zatímco „IndyCar“ je značka

známá po celém světě,“ řekl Bernard. „Zrovna jsem se vrátil z cesty po Evropě, kde jsem jednal s výrobci vozů a každý, koho jsem potkal, věděl co IndyCar znamená. Naopak část z nich nikdy neslyšela o IRL. Chceme vytvořit podmínky, abychom mohli přivítat zpět těch 15-20 milionů fanoušků, které jsme během poloviny 90. let ztratili. Musíme se vrátit k našim kořenům. Vraťme se k tomu, co IndyCar tvořilo. A k tomu po-

třebujeme, aby naše značka byla vnímána pozitivně.“ Původní šampionát organizovaný CART nesl v letech 1980-1996 označení „PPG Indy Car World Series“. Jelikož značka IndyCar byla vlastněná Indianapolis Motor Speedway Corporation a tedy de facto i Indy Racing League, rozhodl soud, že na konci sezóny 1996 ji CART musí přestat používat. Série se přejmenovala na „PPG CART World Series“. (vb) - 147 -


16. INDY JAPAN 300 Twin Ring Motegi

Z a s l o u ž e n é p r ve n s t ví Tentokrát si Castroneves vítězství opravdu zasloužil, svou rychlostí zesměšnil konkurenci. Dva týdny před Motegi se Helio Castroneves z ničeho nic objevil na čele a cílem projel na první místě. Na ostrově Honšú v Japonsku prvenství zopakoval, avšak tentokrát naprosto dominantním způsobem. V kvalifikaci zajel dvě absolutně nejrychlejší kola a na čele strávil 153 kol z celkových 200. „Tým Penske je naprosto dokonalý, v Motegi mi poskytl fantastický vůz,“ radoval se Castronves. „Choval se přesně podle mých představ.“ Tým Penske demonstroval svou jedinečnou sílu v kvalifikaci, kdy všechny tři bíločerné vozy obsadily první tři pozice v pořadí Helio Castronves, Ryan Briscoe a Will Power. Až za nimi skončil Dario Franchitti, jenž se těšil na pokračující bitvu s Powerem. Právě s Franchittim muselo Penskeho trio nejvíce počítat. Dvojnásobný šampión série si od nich nenechal nic líbit a zejména Briscoea a Powera proháněl. Na Castronevese tentokrát nestačil, ačkoliv měl díky několika žlutým fázím pár šancí, na trojnásobného vítěze Indianapolis 500 mu ztrácela rychlost, i přesto, že se ve dvou případech propracoval na čelo. V Motegi si nakonec dojel pro pohár za druhém místo. I to mu však stačilo k tomu, aby Powera znovu bodově stáhl, v tomto případě na 12 bodů. „Byl jsem jediným člověkem, který mohl Helia a Ryana rozdělit,“ uznal Franchitti. Power ztratil třetí místo velmi brzy, dokonce spadl až na chvost první desítky. Zpět na čelní příčky ho pokaždé vraceli mechanici, kteří na pitlane odváděli špičkovou práci. Powerovi chvíli trvalo, než se dostal do tempa, ale pak získal potřebný rytmus a začal předjíždět jeden vůz za druhým, včetně týmového kolegy Briscoaa, čímž se posunul na důležité třetí místo hned za Franchittiho. Přestože ho v posledních kolech stahoval, šance k útoku se mu nikdy nenaskytla. „Na oválu jsem před Franchittim nikdy nedojel. Doufám, že příště se mi to povede, jinak šampionát nevyhraji,“ narážel Power na pro něj zhoršující se situaci v boji o titul. Ačkoliv nemusel v Miami záko-

- 148 -

nitě dojet před Franchittim, uzavřít sezónu titulem a vyhraným soubojem s veteránem IndyCar by mu rok 2010 zpříjemnilo. Dario Franchitti sice stále bojoval o titul šampióna IZOD IndyCar, jeden pohár však získal předem. Byl to pohár A. J. Foyta v šampionátu oválových závodů. Tam nakonec předstihl týmového kolegu Dixona a druhým místem v Motegi se dostal do vedení. Zdali byl vznik šampionátů Maria Andrettiho a A. J. Foyta dobrý tahem je otázkou. Power se po Sonomě těšil zájmu médii, naopak Franchittiho zisk totoho titulu zůstal prakticky nepovšimnut, všichni se totiž soustředili na poslední závod sezóny, kde se bojovalo o mnohem důležitější pohár. Snad pouze Briscoe disponoval potřebnou rychlostí, aby mohl Castronevese porazit. Jenže lehké zaváhání při posledním restartu mu cestu za druhým prvenstvím překazilo. „Vůz byl skvělý, ale výsledek se nepovedl,“ přiznal zklamaně Briscoe. „Tvrdě jsem soupeřil s Dariem a velmi dobře jsem se u toho bavil, oba závodíme čistě. V sérii IZOD IndyCar není mnoho pilotů, se kterými můžete s pocitem bezpečí závodit.“ Právě Franchtti měl lví podíl na Briscoeho zaváhání. Při restartu si Australana podjel a ten musel sundat nohu z plynu. Celkově závod na oválu Twin Ring Motegi nezklamal, resp. nenabídl nic nového pod sluncem. Ovál má, na rozdíl od většiny z kalendáře , různé poloměry zatáček. Zatímco první dvě lze projet na plný plyn, ve třetí a čtvrté je oddělováno zrno od plev. Jezdci musejí sundat nohu z plynu a v případě potřeby přibrzdit. Do předjížděcích manévrů se jezdci pouštějí zřídka, před japonskými fanoušky není jednoduché bojovat kolo na kolo. Toho také Castroneves využíval, restarty si hlídal a pak udržoval stabilní tempo s bezpečným náskokem. „Helio byl třída sám o sobě, pouze při restartech existovala šance ho porazit,“ řekl Franchitti. „Helia jsem téměř neviděl,“ narážel Power na jeho dominantní postavení.

1. TRÉNINK 1. #12 Will Power

27.1908

2. TRÉNINK 1. # 6 Ryan Briscoe

27.2382

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24. 25.

# 3 # 6 #12 #10 #26 #11 #37 # 8 # 4 # 5 # 9 # 7 #34 #14 #19 #02 #06 #22 # 2 #32 #36 #24 #77 #78 #18

KVALIFIKACE Helio Castroneves Ryan Briscoe Will Power Dario Franchitti Marco Andretti Tony Kanaan Ryan Hunter-Reay E. J. Viso Dan Wheldon Takuma Sato Scott Dixon Danica Patrick Bertrand Baguette Vitor Meira Alex Lloyd Graham Rahal Hideki Mutoh Justin Wilson Raphel Matos Mario Moraes Roger Yasukawa Paul Tracy Alex Tagliani Simona De Silvestro Milka Duno

54.1803 54.2873 54.3226 54.4574 54.6689 54.7169 54.8233 54.8606 54.9329 54.9423 54.9894 55.0130 55.0520 55.2867 55.3969 55.4403 55.4517 55.5956 55.6061 55.7060 55.7524 55.9198 55.9844 56.5403 56.8439

Castroneves má na Twin Ring Motegi dobré vzpomínky. Již čtyřikrát v posledních pěti letech zde startoval z prvního místa, ačkoliv nutno podotknout, že dvakrát mu pole-position spadlo do klína díky vedení v průběžném pořadí šampionátu, neboť po promáčené kvalifikaci rozhodovala o pořadí na startu právě tabulka šampionátu. Brazilec jezdil sebejistě, jedinou pernou chvíli si prožil po restartu ve čtvrté zatáčce v 77. kole, kdy se vůz nepatrně roztřásl. Castroneves musel zpomalit, čímž spadl na čtvrtou příčku. Ovšem netrvalo dlouho a znovu přebíral první místo. Deset kol před cílem fanoušci na tribunách pomalu scházeli do prvních řad k plotu oddělující dráhu od tribun. Věděli totiž, co bude následovat. Castroneves projel cílem na prvním místě a nezklamal, okamžitě vylezl z monopostu a s helmou na hlavě vyšplhal na plot u cílové čáry, tak jak to má po celou kariéru ve zvyku. „Byl to náročný závod, ale věřil jsem svému vozu, svému týmy a sobě,“ radoval se potřetí v roce. ■ (als)


1. kolo: START. Castroneves vede startovní pole do první zatáčky, Franchitti předjíždí Powera ve čtvrté zatáčce a posunuje se na třetí místo. 2. kolo: PACE CAR. Baguette dostává hodiny ve druhé zatáčce a naráží do zdi. Na čele Castroneves, za ním Briscoe, Franchitti, Andretti a Power. 6. kolo: Wilson, Tagliani, Tracy, De Silvestro a Yasukawa jsou u mechaniků. Tagliani dostává penalizaci za rychlost na pitlane a musí na chvost startovního pole. 7. kolo: Tracy znovu u mechaniků, kteří mu tankují palivo. 10. kolo: RESTART. Castroneves drží vedení, Franchitti předjíždí v první zatáčce Briscoa. 11. kolo: Briscoe se vrací na druhou pozici. Kanaan odsouvá Powera na šesté místo. 25. kolo: Castroneves vede před Briscoem, za nimi jedou Franchitti, Andretti a Kanaan. 38. kolo: Lloyd ztrácí výkon a zpomaluje 41. kolo: PACE CAR. Lloyd zastavuje podél dráhy. Pořadí v TOP5 se nemění. 45. kolo: Startovní pole zajíždí do boxů. Závod na pitlane vyhrává Castroneves před Briscoem, Franchittim, Kanaanem a Andrettim. Mechanici Alexe Lloyda se pouštějí do opravy plynového pedálu a pouští ho zpět na trať. 48. kolo: RESTART. Castroneves s přehledem na prvním místě. 60. kolo: Pořadí v TOP5 zůstává neměnné, vede Castroneves před Briscoem, Franchittim, Kanaanem a Andrettim. 67. kolo: PACE CAR. Moraes má technický problém a pozadu naráží do zdi. Z kokpitu mu musejí pomáhat záchranáři, kteří ho převážejí do nemocnice. Moraes je naštěstí nezraněn. 71. kolo: Část startovního míří pro palivo a nové pneumatiky. Na dráze zůstávají Matos a Mutoh. 77. kolo: RESTART. Matos vede před Mutohem, Franchitti předjíždí Castronevese. 80. kolo: Matos stále první, následují ho Mutoh, Franchitti, Briscoe a Castroneves. 81. kolo: Briscoe předjíždí Franchittiho. 84. kolo: Briscoe se dostává na druhé místo. 86. kolo: První místo přebírá Briscoe. 95. kolo: Na druhé místo se posunuje Castroneves. 104. kolo: Matos a Mutoh jedou k mechanikům pro palivo. 114. kolo: PACE CAR. Tracy otírá monopost o zeď, ale bez vážných následků. 117. kolo: Špička startovního pole přijíždí do boxů. 122. kolo: RESTART. Vede Castroneves, Franchitti předjíždí druhého Briscoa, za nimi jedou Patrick, Dixon a Power. 140. kolo: Pořadí v TOP5 je Castroneves, Franchitti, Briscoe, Patrick a Dixon. 147. kolo: PACE CAR. Lloyd po technickém selhání monopostu naráží do zdi. 150. kolo: Poslední hromadné zastávky v boxech. Z pitlane vyjíždí jako první Castroneves, za ním Franchitti, Briscoe, Power a Patrick. 167. kolo: RESTART. Castroneves si neohroženě drží první místo. 169. kolo: Power předjíždí týmového kolegu Briscoa a posunuje se na třetí místo. 199. kolo: BÍLÁ. Castroneves má téměř pětivteřinový náskok za druhým Franchittim. 200. kolo: Helio Castroneves vyhrává závod Indy Japan 300 s náskokem 4.5746 vteřiny.

poz. 1. # 3 2. #10 3. #12 4. # 6 5. # 7 6. # 9 7. #11 8. #02 9. #37 10. # 4 11. #26 12. # 5 13. #77 14. #06 15. # 8 16. #22 17. #14 18. # 2 19. #18 20. #36 21. #19 22. #24 23. #78 24. #32 25. #34

jezdec Helio Castroneves Dario Franchitti Will Power Ryan Briscoe Danica Patrick Scott Dixon Tony Kanaan Graham Rahal Ryan Hunter-Reay Dan Wheldon Marco Andretti Takuma Sato Alex Tagliani Hideki Mutoh E. J. Viso Justin Wilson Vitor Meira Raphael Matos Milka Duno Roger Yasukawa Alex Lloyd Paul Tracy Simona De Silvestro Mario Moraes Bertrand Baguette

VÝSLEDKY tým Team Penske Target Chip Ganassi Team Penske Team Penske Andretti Autosport Target Chip Ganassi Racing Andretti Autosport Newman/Haas Racing Andretti Autosport Panther Racing Andretti Autosport KV Racing Technology FAZZT Race Team Newman/Haas Racing KV Racing Technology Dreyer & Reinbold Racing AJ Foyt Racing De Ferran Dragon Racing Dale Coyne Racing Conquest Racing Dale Coyne Racing Dreyer & Reinbold Racing Team Stargate / HVM Racing KV Racing Technology Conquest Racing

+ + + + + + + + + + + + + + + + + + +

odstup 200 kol 4.5746 5.0743 6.4825 7.6057 8.3641 9.4093 11.7163 12.2125 12.4720 15.5007 16.0693 17.6774 18.2811 18.7349 19.4293 20.1047 21.2346 3 kola 5 kol nehoda nehoda technika nehoda nehoda

INDY JAPAN 300 Datum: 19. 9. 2010 Počet kol: 200 kol Odjetá vzdálenost: 304 mil Žluté fáze: 5 Čas závodu: 2:04:04.4780 Změny ve vedení: 3x, 3 jezdci Nejrychlejší kolo: 27.3743 - Helio Castroneves

TWIN RING MOTEGI

Délka okruhu: 1.52 mil Otevřeno: 1997 www.mobilityland.co.jp P ŘE DCHO Z Í V Í T Ě Z O V É 2009 - Scott Dixon 2008 - Danica Patrick 2007 - Tony Kanaan 2006 - Helio Castroneves 2005 - Dan Wheldon

Závody IndyCar jsou, ostatně jako většina amerických sportů, v Japonsku velmi populární. První „test vzájemné kompatibility“ se uskutečnil ještě pod hlavičkou USAC v roce 1966, ale šlo jen o exhibiční závod na Fuji, který vyhrál Brit Jackie Stewart. CART prakticky od svého vzniku hledalo možnost, kterak do Japonska expandovat. Jenže proti se postavila Mezinárodní automobilová federace FIA. Zájmy CART na expanzi do Japonska se totiž křížily se stejnými zájmy formule 1. A tak přišlo nesmyslné nařízení, že CART nesmí pořádat mimo Severní Ameriku závody jinde než na oválech. Toto pravidlo série CART až do roku 1991 ctila, na druhou stranu, následné uspořádání závodu v ulicích Surfers Paradise v Austrálii nevyvolalo u FIA žádnou reakci. Na začátku 90. let měla především Honda zájem přivést americké formule do země vycházejícího slunce. Proto byla v roce 1997 zahájena stavba 1,5 mílového oválu v Motegi. Pro Hondu měl sloužit jednak jako testovací dráha pro vývoj motorů a samozřejmě se na něm mělo také závodit. Japoncům se podařilo svůj závod prosadit do kalendáře šampionátu CART FedEx Championship už v roce 1998. Honda zvládkola na čele posun la pořádání závodu na 153 výbornou, ale podstatné 0 ▲ 2 prvenství jí stále 0 unikalo. Všechny závo32 ▼ 2 dy pod hlavičkou CART 0 ▲ 7 vyhrál čtyřikrát Ford0 ▲ 5 Cosworth a jednou 0 ▼ 1 Toyota. 0 ▲ 8 Když v roce 2003 pře0 ▼ 2 šla Honda do IRL, stě0 ▼ 1 hovaly se s ní nejen 0 ▼ 6 0 ▼ 2 týmy, kterým dodávala 0 ▲ 10 motory, ale také podnik 0 ▲ 3 v Motegi. Jenže znovu 0 ▼ 7 se radovala Toyota, 0 ▲ 2 když na japonské půdě 0 ▼ 3 zvítězil Scott Sharp. Až 15 ▲ 1 v roce 2004 přivezl Dan 0 ▲ 6 Wheldon v týmu Andretti0 ▲ 1 Green Racing první ví0 ▼ 6 tězství pro Hondu. Od té 0 doby v Motegi nevyhrál 0 ▲ 1 jiný motorář. 0 ▼ 4 0

▼ 12

(vb)

- 149 -


M a r i o M o r a e s n e š ťa s t n ě h a v a r o v a l U KV Racing nic nového pod sluncem, během prvních 14 závodů mechanici opravovali 34 monopostů, o práci mají tedy postaráno. I po cestě z Japonska mohli řešit otázku, jak dlouho jim oprava zdemolovaného monopostu povrtá. Na oválu Twin Ring Motegi totiž pro změnu havaroval Moraes, ne však vlastní chybou.

Mario Moraes slavil v roce 2009 vynikající páté místo, o rok později mu ovál Motegi nakloněn nebyl. Z 20. příčky na startu se posunul během prvních deseti kol o sedm pozic a v rychlém tempu pokračoval dál. V osudném 66. kol držel 17. místo, když došlo na technický defekt. Zavěšení zadního kolo nevydrželo nápor, za monopostem se objevila sprška jisker a Moraes pozadu narazil do zdi. Právě tento druh incidentu bývá pro piloty nejnebezpečnější. Náraz v prvé řadě absorbují záda a často dochází ke zlomeninám obratlů. Moraes nehodu ustál, ale z kokpitu mu musel pomoci záchranářský tým. Brazilský pilot seděl v monopostu několik minut a teprve potom se ho záchranáři odvážili vytáhnout. Posléze byl převezen do blízké nemocnice, kde se podrobil několika testům, naštěstí k jakékoliv (als) zlomenině nedošlo.

Zapomenutý Roger Yasukawa Domácími hrdiny závodu v Motegi byli Takuma Sato a Hideki Mutoh, především Sato si během týdne v Japonsku vůbec neodpočinul a byl obletován fanoušky. Třetího Japonce, narozeného v USA, si prakticky nikdo nevšimnul. Roger Yasukawa se vrátil do kokpitu monopostu dallara po roce, předchozí závod absolvoval v roce 2009 taktéž na „domácí“ půdě. Díky sponzorům dostal příležitost i o rok později. Yasukawa měl oproti konkurenci ztížené podmínky, pouze dvoudenní podnik mu nedával mnoho příležitostí k osvojení monopostu. I přes tento handicap si

v kvalifikaci vyjel 21. pozici na startu, porazil přitom Alexa Taglianiho, Paula Tracyho a Simonu De Silvestro. V závodě si počínal obezřetně, návrat do IZOD IndyCar nebyl jednoduchý. „Absolvoval jsem náročný závod, v prvním stintu jsem se trápil s vyvážením vozu,“ stěžoval si Yasukawa. „Ale tým odvedl perfektní práci a v boxech provedl pár úprav, od té do-

by se mi řídilo mnohem lépe.“ Yasukawa projel cílem na 20. příčce jako poslední se ztrátou pěti kol, Milka Duno skončila před ním se ztrátou tří kol. „Pokud vezmu v úvahu, že k dohodě s týmem Conquest došlo na poslední chvíli, jsem na výsledek hrdý, ačkoliv bych bral další šanci, neboť jsem nesplnil svá očekávání.“ (als)

NEJVĚTŠÍ ZÁSTUPY FANOUŠKŮ MĚL TAKUMA SATO Í

HIDEKI MUTOH, TAKUMA SATO, ROGER YASUKAWA Í

- 150 -

Patrick slavila, dojela na pátém místě Danica Patrick dojela na oválu, který ji učinil v roce 2008 ještě více slavnější, než do té doby byla, na pátém místě. V Motegi totiž v roce 2008 vyhrála a dodnes na sladké prvenství vzpomíná. První TOP5 roku 2010 zaznamenala v Texasu. Ovál Twin Ring Motegi je americké závodnici nakloněn, oslavila zde premiérové vítězství a v žalostné sezóně 2010 si v Japonsku připsala páté místo. Patrick byla rychlá na jednom z nejtěžších oválů v kalendáři prakticky od počátku závodu. „Když se vám daří na dráze, kde je zapotřebí umění pilota, potěší vás to. V době, kdy Motegi bylo na začátku sezóny, každý říkal, že pokud se vám daří v Motegi, budete dobří i v Indy.“ „Mám z toho dobrý pocit,“ řekla Patrick o spoustě předjížděcích manévrů. „Je vždy příjemné dobře odstartovat, protože někdy mi to příliš nejde. V Motegi jsme ukázali, že jsme připravili rychlý monopost,“ pokračovala Patrick, která startovala z deváté příčky. „Tahle sezóna je otřesná. Všechna ta tvrdá práce, kterou odvádíme, nejde vůbec vidět, dnešek byl ale opakem. Dokázali jsme držet krok se špičkou, akorát Helio byl až příliš rychlý,“ vysvětlovala Patrick. (als)


TALENT NA OBZORU Conor Daly

CONOR DALY VOLÍ CESTU SMĚR INDYCAR, ALE CÍLEM JE F1 Juniorský šampionát Star Mazda měl jasného vládce. Už před sezónou patřil k favoritům v předchozím roce třetí muž šampionátu Conor Daly. V roce 2010 svou pozici favorita samozřejmě potvrdil. Ze 13 závodů sedm vyhrál a jen jednou neskončil na stupních vítězů. Daly, kterému v prosinci bude devatenáct let, je synem Dereka Dalyho, který závodil pod irskou vlajkou ve formuli 1. V polovině osmdesátých let odešel do USA do série IndyCar a založil rodinu. Conor Daly je jedním z největších amerických formulových talentů. Jeho kariéra formulového jezdce začala teprve v roce 2006 v závodní škole Bertila Roose. Předtím se věnoval motokárám. Úspěchy začal sbírat jako dvanáctiletý, v roce 2005 vyhrál 19 závodů a dvě mistrovství a získal trofej Junior Driver of the Year udělovanou organizací Kart Racers of America. Daly pokračoval následující dvě sezóny v různých závodech motokár pořádaných World Karting Association a TaG World Championship, kde sbíral jedno vítězství za druhým. V roce 2006 poprvé usedl do monopostu. Šanci dostal v závodní škole bývalého švédského závodníka Bertila Roose v tří denním soustředění, které každoročně škola pořádá na Floridě. Přestože ještě v roce 2007 zůstal v motokárách, začal startovat v regionálních závodech nejprestižnější americké závodní školy vlastněné Skipem Barberem. Tři závody dokázal Daly vyhrát, včetně úplně prvního. Daly a jeho rodina se proto rozhodli soustředit na formulové závody. Pro Dalyho to byla úspěšná sezóna a přechod do

formulí skvěle zvládl. Pěti prvenstvími vyhrál prestižní národní mistrovství pořádané Barberem. Stejný počet závodů vyhrál i v kanadské Formuli Ford 1600, což mu vyneslo titul nejlepšího nováčka. Poprvé také nakoukl do Evropy a v Silverstone vyhrál závod Formule Ford 1600. Vítězství ve Skip Barber National Championship vyneslo Dalymu místo ve vývojovém programu Mazdaspeed. Daly postoupil do Star Mazda, kde ho sponzoroval Gerry Forsythe prostřednictvím své společnosti Indeck. Daly dokázal v první sezóně ve Star Mazda získat jeden triumf a stát se nejmladším vítězem v historii šampionátu. V roce 2010 se Star Mazda dostala do vývojového programu Indy Racing League jako druhý stupeň po US F2000. Daly zahájil sezónu třetím místem v úvodním závodě ve floridském St. Petersburgu, který se jel v rámci vytrvalostní dvanáctihodinovky American Le Mans Series. Pak ale následovala série čtyř vítězství v řadě bez ohledu na to, na jakém typu dráhy se závodilo. Daly dokázal zvítězit na městském okruhu v St. Petersburgu, na přírodní dráze Laguna Seca i na oválech v indianapoliském O´Reily Raceway Parku a na Iowa Speedway. Daly útočil na rekordních pět vítězství v řadě. V New Jersey si vyjel pole position, ale po startu jej traťoví komisaři

potrestali penalizací za údajně ulitý start. Daly bojoval jako lev, ale v krátkém závodě se výš jak na třetí místo dostat nedokázal. Ironií je, že penalizace, která jej o páté vítězství v řadě připravila, byla udělena neoprávněně a komisaři se Dalymu po závodě omluvili. I tak vytvořil Daly ve Star Mazda několik rekordů. Sedmi prvenstvími stanovil rekord série, to samé lze říct i o devíti pole position a dvanácti umístění na stupních vítězů. Rozdíl v konečném pořadí mezi ním a druhým Andersem Krohnem činil 79 bodů, což je největší rozdíl v historii. Dalymu se celkovým triumfem otevřely nové možnost. Už v létě testoval vůz Indy Lights špičkového týmu Sam Schmidt Motorsports. V týmu by z něj rádi udělali týmovou jedničku, ale Daly pokukuje po Evropě. Nikdy se netajil tím, že jeho cílem je Formule 1. Díky kontaktům svého otce byl letos čestným hostem v paddocku při GP Kanady a trávil čas v boxech s týmem Force India. Během závodního víkendu se Daly starší i mladší setkali se spoustou vlivných lidí, Franka Williamse a Bernieho Ecclestonea nevyjímaje. Uvidíme, jestli se Dalymu podaří příští rok sehnat místo v GP2 nebo alespoň GP3. Pokud ne, můžeme se na něj těšit v dalším ročníku Firestone Indy Lights. (vb)

- 151 -


Patrick litovala ztráty oválu Kentucky Nový kalendář sezóny 2011 přinesl mnoho změn, především vyškrtnutí tratí řízených organizací International Speedway Corporation patřící NASCAR. Propagace závodů byla žalostná a proto Bernard raději započal úzkou spolupráci s Brutonem Smithem (Speedway Motorsport) vlastnícím prakticky druhou polovinu tratí v USA. Jenže odchod od ISC znamenalo ztrátu oblíbených tratí. Chicagoland, Homestead-Miami, Watkins Glen a Kansas musely nedobrovolně zmizet. Fanoušci z toho nebyli nadšení, dokonce ani jezdci. „Nikdy jsem se nebála projevit své zklamání nad ztrátou oválů, která IZOD IndyCar v posledních letech provází, vždyť série byla založena právě na oválech a pro fanoušky jsou velmi zajímavé,“ posteskla si Patrick. „Od mnoha fanoušků jsem slyšela, že závody na okruzích jsou celkem nudné a já si myslím, že mají pravdu. Záleží tam akorát na strategii a kvalifikaci. Samozřejmě pro jezdce jsou okruhy výzva. Naopak u oválu začíná ta největší práce po startu, a to si fanoušci užívají.“ „Vždy jsem upozorňovala na to, že je nutné udržet ovály v kalendáři, zejména o délce 1,5 míle. Je opravdu zklamáním vidět další tento ovál odcházet. Samozřejmě nezastírám skutečný problém odchodu. U většiny z nich jde o problém propagace ze strany ISC a protěžování NASCAR na úkor IZOD IndyCar,“ vysvětlovala skutečnost. „Pokud nebudou lidé chodit na závody, nebo dokonce nevědět, že jsme přijeli do jejich města, je nutné odejít jinam. Akorát je škoda, že do Kansasu se již nevrátíme. (als)

PRŮBĚŽNÉ POŘADÍ TOP20 16/17 1. WILL POWER

587

2. DARIO FRANCHITTI

575

3. HELIO CASTRONEVES

501

▲ 1

4. SCOTT DIXON

497

▼ 1

5. RYAN BRISCOE

450

6. RYAN HUNTER-REAY

426

7. TONY KANAAN

418

8. DAN WHELDON

366

▲ 1

9. MARCO ANDRETTI

366

▼ 1

10. JUSTIN WILSON

349

11. DANICA PATRICK

327

12. ALEX TAGLIANI

286

▲ 1

13. VITOR MEIRA

282

▼ 1

14. RAPHAEL MATOS

277

15. MARIO MORAES

277

16. E. J. VISO

250

▲ 1

17. ALEX LLOYD

248

▼ 1

18. HIDEKI MUTOH

238

19. SIMONA DE SILVESTRO

230

20. GRAHAM RAHAL

202

Wheldon a Panther Racing, co mezi nimi bylo? Velmi zajímavě se vyvíjela situace ohledně Dana Wheldona a týmu Panther Racing. Americká média odhalila zprávu, že Wheldon zažaloval prostřednictvím své společnosti DW Motorsports tým Panther Racing o neuhrazené cestovní náhrady a část platu. Za dvě sezóny, kdy Wheldon závodil za Panther Racing, mělo jít o dva a půl milionu dolarů. Soudní řízení začalo již 18. srpna a rozhodnutí padlo o závodním víkendu v Miami. Wheldon ani John Barnes z týmu Panther Racing si verdikt soudu nechali pro sebe. Podivuhodné bylo, že Wheldon s Barnesem i přes ten tento šrám ve vztahu hledali možnosti, jak pokračovat ve spolupráci i v roce 2011, což bylo v rozporu se zprávami, které předtím šířil samotný Wheldon. John Barnes potvrdil snahu mít poprvé od roku 2005 dva vozy na startovním roštu. Pokud by v jednom skončil Justin Wilson, a zdálo se to pravděpodobné, vznikl by u Panther Racing velmi silný tandem prověřeného oválového specialisty (Wheldon) a jezdce, který bojuje na okruzích o vítězství v jakémkoliv voze (Wilson). (vb)

- 152 -

Aleš Sirný Pamatuji si doby, kdy tým platil jezdci, aby za něj závodil. Dnes je tomu naopak a jezdec platí týmu, aby mohl závodit. Samozřejmě to nefunguje ve všech případech, ale pokud někdo přijde s větším obnosem, může se začít připravovat na závod. To je případ Paula Tracyho, který se s týmem Dreyer & Reinbold dohodl i na závěrečný závod sezóny. Jenže krátce po návratu z Japonska se dozvěděl špatnou zprávu – někdo ho přeplatil. Tracyho sezóna skončila. A kdo kanadského pilota přeplatil? Ana Beatriz, což u mnoho fanoušků zanechalo neutrální emoce, neboť se jednalo o tu atraktivní a nadějnou Beatriz. Ani si nechci představit ty negativní reakce, kdyby se do kokpitu dostal Saavedra, jehož jméno bylo před oficiálním prohlášením často skloňováno. Nejenže Saavedra zatím nepředvedl v Indy Lights nic světoborného, ale je z Venezuely, na což je spousta fanoušků alergická. Stačí zmínit Milku Duno nebo E. J. Visa, který častěji bourá než dojíždí do cíle. Nu což, platící jezdci budou existovat pořád, nové týmy v F1 se taktéž spoléhají na bohaté pozadí svých pilotů a nezapomeňme, že i Michael Schumacher dostal svou první šanci v F1 jenom díky balíku peněz, který musel do stáje Jordan přinést. Jinak by Eddie Jordan sáhl po Stefanu Johanssonovi. DAN WHELDON NEMÁ SE STÁJÍ PANTHER RACING DOBRÉ VZTAHY Í


JAK TO VIDĚL...

Dario Franchitti

Když mě firma TW Steel pozvala na italskou Grand prix do Monzy, dvakrát jsem se nerozmýšlel. Mezi závody v IZOD IndyCar jsem měl pauzu, tak proč nevyužít příležitosti a setkat se starými přáteli v Evropě. Po závodě v Kentucky jsem letěl do Londýna za bratrem Marinem, odkud jsme zamířili do Monte Carla, kde jsme se setkali s vedením TW Steel a s přáteli. Do Itálie jsme pak jeli hodně stylově, řídili jsme Ferrari Testarossa z roku 1992 a Ferrari 308 GTB z roku 1976. Řídil jsem oba vozy a mohu říci, že to jsou naprosto odlišné vozy, nicméně oba skvělé. TW Steel je oficiálním partnerem stáje Renault F1, tudíž naše základna se nacházela přímo v týmu. Byla to skvělá zkušenost, jejich zázemí je neuvěřitelné. Potkali jsme i někoho z McLarenu a ten nám říkal, že k postavení jejich kompletního motorhomu je zapotřebí 30ti lidí ve třech dnech. Jedním s těch nejlepších zážitků bylo vidět našeho bratrance Paula di Restu řídit monopost stáje Force India během prvního pátečního tréninků. Bylo to poprvé, co jsem ho viděl závodit s F1, od motokár urazil opravdu dlouhou cestu. Při pohledu na něj jsem cítil hrdost a mohu si jen představovat, jaké by to bylo, kdyby dostal příležitost postavit se na start. V paddocku jsem si užil spoustu zábavy, na takovém závodě potkáte vždy spoustu lidí. Prohodili jsme slovo s Jackiem Stewartem a Emersonem Fittipaldim. Emerson si na počest 40. výročí od svého prvního vítězství v F1 nechal narůst kotlety. Já si ty své malé kotletky právě oholil, možná si je nechám znovu narůst. Jackie poznamenal, že Emerson s nimi byl o půl vteřiny rychlejší, tudíž by to nebylo špatné, neboť bojuji o titul a rychlost bych potřeboval. Atmosféra a historie Monzy byla výjimečná a shlédnout vítězství Ferrari znamená něco speciálního. Formule 1 se má vrátit do USA na nový okruh v Texasu. Staví se zde velmi dobrá dráha, ale nejsem si jistý, zdali F1 přitáhne dostatečnou pozornost Američanů. Často se tvrdí, že formule 1 potřebuje USA více než USA potřebuje formuli 1 a já si myslím, že ZDROJ: racer.com je na tom dost pravdy. Musíme počkat, čas nám ukáže. ZDROJ: USA Today

Saavedra v hledáčku vlivných lidí Na dvacetiletého Kolumbijce Sebastiana Saavedru čekal druhý závod série IZOD IndyCar Series v kariéře. Eric Bachelart, vlastnící stáj Conquest Racing, hledal po odchodu Maria Romancini různé piloty a v poslední závodě sezóny padla volba právě na Saavedru. Nejlepší nováček Indy Lights, 2011, takže je důležité se zakolem kterého chtěl Herta počít připravovat už teď,“ řekl stavit svůj tým a postupně přepřed závodním víkendem jít do IndyCar, se mohl těšit z Saavedra. podpory Dericka Walkera, Druhou nečekanou bývalého šéfa stáje, který po le- změnou ve startovním poli bytech opět začal pokukovat po la Ana Beatriz, která nahradila vstupu do IndyCar. Paula Tracyho. Dennis Rein„Bude to těžké, protože bold jí dal přednost před Kanajsem neřídil vůz IndyCar čtyři ďanem, neboť za sebou měla měsíce, ale těším se na tu větší finanční oporu a závod v výzvu. IZOD IndyCar Series je Miami byl sponzorován bramým hlavním cílem pro rok zilskou kávou. (vb)

Lotus má o IndyCar vážný zájem Automobilka Lotus Cars vlastněná malajsijskou společností Proton plánovala rozšířit v roce 2011 pole působnosti. „V sezóně 2011 IZOD IndyCar uvidíte pokračující spolupráci mezi Lotusem a KV Racing Technology. Budeme týmu poskytovat technickou a inženýrskou podporu a nasadíme na rošt minimálně dva vozy,“ znělo prohlášení automobilky. Žádné další detaily tým ani automobilka zatím nezveřejnily. Takuma Sato byl sice v roce 2010 obrovským zklamáním, ale své místo v týmu KV Racing má, díky podpoře Lotusu, jasné. Zbývá otázka, zdali si zástupci Lotusu vyberou svého dalšího chráněnce nebo nějakého talentovaného mladíka (což může být jedno a to samé). (vb)

LOTUS BERE IZOD INDYCAR ZCELA VÁŽNĚ Í

Franchitti chce stále pokračovat Franchitti je nestarším aktivním pilotem v sérii IZOD IndyCar, závody ho stále baví, ale s Chipem Ganassim raději uzavírá roční smlouvy. Po sezóně 2008 a 2009 znovu chystal roční angažmá. Franchitti neměl důvod pověsit helmu na hřebík, vyhrál Indianapolis 500 a znovu bojoval do posledního závodu o titul šampióna. V roce 2011 bude nadále hájit barvy stáje Target Chip Ganassi Racing. „Pokud bych se měl vrátit do Indianapolisu, bude to v rámci celé sezóny,“ potvrdil Franchitti setrvání v IZOD IndyCar. Dario Franchitti je stále

na vrcholu svých schopností, ba naopak, od roku 2007 patří mezi stálé favority na titul, vyjma sezóny 2008, kterou strávil v NASCAR. „Pořád mám tu vášeň a pokud budu stále konkurenceschopný, není důvod skončit s tím, co miluji,“ dodal Franchitti, jenž dostal možnost svézt se v monopostu Lotus svého krajana Jima Clarka. (als)

FRANCHITTI JE NA VRCHOLU SVÝCH SCHOPNOSTÍ Í

- 153 -


17. CAFES DO BRASIL INDY 300 Homestead-Miami Speedway

T o p r a vé f i n á l e Power chyboval, i tak by ale Franchittiho neporazil. Dario Franchitti vykročil k cestě za titulem již kvalifikací, kdy si nejrychlejším časem vyjel pole-position a důležitý bonusový bod. Will Power znervózněl, stál před ním ten nejtěžší protivník, který mu mohl z celého startovního pole vyvstat. Pět prvenství na okruzích mu bylo k ničemu, pokud nedokázal najít rychlost a pravidelné tempo na oválech. Věděl to Power, věděl to Franchitti a věděli to všichni, kdo sérii IZOD IndyCar sledovali. Ne že by Power neměl ve velkém finále šanci, ale favoritem byl jednoznačně Franchitti. K titulu mu stačily ještě dva body za největší počet kol na čele a samozřejmě vítězství, o Powera by se v takovém případě nemusel starat. Naopak Australan čekal pomoc od kolegů, alespoň v zamezení zisku dvou bodů. Ti se ale podobně jako Power potýkali s rychlostí. Jen Briscoe na krátkou chvíli převzal čelo a statečně bojoval s vedoucí dvojicí Franchitti – Dixon. Avšak nebylo to ničemu platné, ve 118. kole z 200 se Franchitti zaradoval, byly mu připsány dva body. Power musel jednat, za každou cenu potřeboval Franchittiho porazit. „V ten moment jsem si uvědomil, že je zapotřebí se opravdu snažit, jinak nemám šanci na vítězství,“ vracel se Power k závodu. Zrychlil tempo a snažil se dohnat ztracený čas, neboť nedosahoval srovnatelné rychlosti jako duo Franchitti – Dixon, které okupovalo první dvě příčky. O 17 kol později, kdy se dozvěděl o bonusových bodech pro Franchittiho, pro něj boj o titul definitivně skončil. Monopost otřel o zeď a zlomil si zavěšení pravého předního kola. „Chtěl jsem po vnější straně předjet Ryana Hunter-Reay, pořád měnil stopu a já nevěděl co udělá,“ vysvětloval Power. „Byl celkem vysoko a já vedle něj držel vnější stopu. Dostal jsem se na znečistěný povrch dráhy a bylo to,“ řekl značně zklamaný Power. S těžce ovladatelným monopostem zamířil k mechanikům, kteří se okamžitě pustili do oprav. Výměnou zavěšení strávili pět minut, čímž Power spadl beznadějně na chvost startovního pole. Zkusil objet pár instalačních kol, ale pak se vrátil na pitlane a definitivně vystoupil z vozu. Jen Franchittiho odstoupení by mu mohlo pomoci k titulu, osud tomu však ne-

- 154 -

chtěl. První Powerovo DNF v roce 2010 nastalo v nejkritičtějším bodě sezóny. „Jsem ohromně zklamaný, nesmírně moc jsem chtěl šampionát vyhrát.“ Samozřejmě i Roger Penske smutnil nad ztraceným šampionátem. „Byl to neuvěřitelně těžký závěr výborné sezóny stáje Penske. Gratuluji Dariovi a Chipovi, příští rok budeme ale ještě silnější,“ dodal. Will Power si tak prožil největší zklamaní ve své kariéře, vést 59 bodů čtyři závody před koncem sezóny a nechat si tento solidní náskok vymazat, pro něj znamenalo drtivou porážku. „Uteklo nám spoustu bodů, to jsou závody, tak to chodí. Vím, že jsem prožil vynikající sezónu, ale jsem nesmírně smutný.“ Naopak Dario Franchitti zářil štěstím, obhájil titul a potřetí v kariéře převzal pohár pro šampióna IndyCar. Z jeho pohledu zůstal již tři sezóny neporažen, poprvé slavil v roce 2007, další sezónu strávil v NASCAR, a po návratu do IndyCar stále nenašel soupeře. „Jsem strašně hrdý na naše úspěchy,“ radoval se Franchitti. „Myslím, že konkurenceschopnost soupeřů se stále zvedá. Možná jsme se Scottem Dixonem neměli takovou rychlost jako v předešlém roce, ale dokázali jsme to. V některých případech jsme museli hodně dřít, abychom vůbec dojeli v TOP5.“ Franchitti byl s třetím titulem nadmíru spokojen, od startu držel první místo a záda mu hlídal Dixon. Zdálo se, že tuto nerozlučnou dvojici nic nerozdělí. Teprve žlutá fáze v závěru závodu rozehrála strategickou hru typu: kdo zariskuje a nebude tankovat, nebo kdo pojede na jistotu a zamíří k mechanikům. Dixon riskoval, Franchitti nebyl v pozici, aby si mohl dovolit pokoušet štěstí. Zastávkou v boxech spadl na konec první desítky a s nejvyšší obezřetností se snažil vyhnout malérům a pohodlně dojet do cíle. „Získat titul po takové sezóně je velmi uspokojující. Nejhorší situace nastala po Iowě, kde jsme kvůli poruše převodovky nedojeli do cíle a všichni se museli hodně snažit, abychom mohli znovu bojovat o titul. Nikdo z nás se však nevzdal, každý závodní víkend jsme ze sebe vydali to nejlepší.“ Franchitti sice v Homesteadu na nejvyšší stupínek jako v předešlém roce ne-

1. TRÉNINK 1. #12 Will Power

25.0824

2. TRÉNINK 1. # 6 Ryan Briscoe

25.3160

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24. 25. 26. 27.

#10 # 9 #12 # 6 # 4 #22 #20 #11 # 5 # 3 # 7 # 8 #32 #34 #24 #26 #67 #02 #77 #37 #14 #19 # 2 #36 #78 #06 #18

KVALIFIKACE Dario Franchitti Scott Dixon Will Power Ryan Briscoe Dan Wheldon Justin Wilson Ed Carpenter Tony Kanaan Takuma Sato Helio Castroneves Danica Patrick E. J. Viso Mario Moraes Bertrand Baguette Ana Beatriz Marco Andretti Sarah Fisher Graham Rahal Alex Tagliani Ryan Hunter-Reay Vitor Meira Alex Lloyd Raphael Matos Sebastian Saavedra Simona De Silvestro Hideki Mutoh Milka Duno

50.1532 50.2188 50.2964 50.3963 50.4499 50.5221 50.5665 50.5790 50.5879 50.6155 50.6699 50.6903 50.7352 50.7360 50.7416 50.7456 50.7521 50.7623 50.7885 50.9071 50.9101 51.0496 51.0820 51.0827 51.1613 51.2611 51.4135

vystoupil, ale to mu na míře oslav nic neubralo. Právě naopak, souboj o titul dospěl až do samotného závěru, což je nejlepší pro fanoušky a snad i pro jezdce. Za posledních pět let se rozhodovalo vždy v posledním podniku sezóny, navíc v posledních šesti letech se pětkrát stalo, že vítěz v Indianapolisu získal i titul. A kdo vlastně v závodě, který se točil kolem Franchittiho a Powera, vyhrál? Byl to Scott Dixon, jenž v posledních kolech setřásl Tonyho Kanaana a Danicu Patrick. Na týmového kolegu Daria Franchittiho sice dvojice z týmu Andretti Autosport chvíli dorážela, ale Dixon se nenechal rozhodit a po pár kolech po restartu jím naznačil, kdo je v Homesteadu nejrychlejší. Naopak Patrick s Kanaanen bojovali jakoby šlo o vítězství. Jejich jízda bok po boku se stala třešničkou na dortu sezóny 2010 a být to souboj o prvenství, fanouškům Danici Patrick by ruply nervy, neboť Kanaana nakonec porazila o 0.0111 vteřiny. „Sice to nebylo vítězství, ale po projetí cílem jsem to tak cítila,“ smála se v cíli Patrick, která vyrovnala své nejlepší umístění v sezóně 2010 a během poslední možné příležitosti postoupila v konečném hodnocení šampionátu na desáté místo. ■ (als)


1. kolo: START. Dario Franchitti drží první místo, Scott Dixon mu hlídá záda. Třetí Power nepatrně ztrácí. 3. kolo: Franchitti s přehledem na čele, druhý Dixon, za nimi s odstupem jedou Power, Kanaan, Briscoe a Wheldon. 4. kolo: Kanaan úspěšně útočí na Powera a tlačí se na jezdce Chipa Ganassiho. 6. kolo: Power se vrací zpátky na třetí místo. 9. kolo: Na první místě stále Franchitti, druhý Dixon. Kanaan opět před Powerem. 17. kolo: Castroneves předjíždí týmového kolegu Briscoea a jde na páté. 23. kolo: Power se postupně propadá, nyní je na sedmém místě tři vteřiny za prvním Franchittim. 26. kolo: Moraes zajíždí do boxů, na vině jsou problémy s vozem. 31. kolo: Dixon drží Franchittiho před sebou, Power stále padá a je osmý. 33. kolo: Moraes se vrací do závodu. 36. kolo: PACE CAR. Moraes zastavuje podél dráhy na zadní rovince, nefunguje mu převodovka. 39. kolo: Všichni piloti jedou k mechanikům. Souboj na pitlane vyhrává Franchitti, Kanaan málem minul své boxové stání. 40. kolo: Pozice v TOP5 jsou Franchitti, Briscoe, Dixon, Castroneves a Kanaan. 42. kolo: RESTART. Franchitti za sebou sice nemá Dixona, ale první místo si hájí. 43. kolo: Beatriz jede velmi pomalu na zadní rovince, nemůže přeřadit. Briscoe přebírá vedení na cílové rovince a s Franchittim jede bok po boku. 45. kolo: PACE CAR. Beatriz dostává ve čtvrté zatáčce smyk a naráží do bariéry. 48. kolo: Část startovního pole zajíždí k mechanikům, čelo závodu zůstává na dráze. 51. kolo: RESTART. Franchitti je první, ale doráží na něj Briscoe. 52. kolo: Briscoe přebírá vedení, ale s Franchittim se o něj přetahuje. 60. kolo: Franchitti padá na čtvrté. Power je až na 11. pozici. 62. kolo: Na první pozici se dostává Dixon, 73. kolo: Franchitti se vrací na čelo závodu, Power je již pátý. 91. kolo: Začíná druhé kolo zastávek v boxech. 111. kolo: Pořadí se ustálilo na: Franchitti, Kanaan, Dixon, Power a Briscoe. 135. kolo: PACE CAR. Power škrtá pravou přední pneumatikou o zeď a ohýbá si zavěšení. 137. kolo: Startovní pole zajíždí k mechanikům, Power se zdržuje, neboť mu mechanici opravují poškozený monopost. 143. kolo: Power se vrací na do závodu, padá na 25. místo. 149. kolo: Power přijíždí k mechanikům a vypíná motor. 151. kolo: RESTART. Dixon je před Franchittim, Andrettim, Castronevesem a Wheldonem. 158. kolo: Andretti má rychlost a předjíždí prvního Dixona. 166. kolo: PACE CAR. Nečistoty na dráze. Andretti, Franchitti, Briscoe a další tankují palivo. Dixon a Castroneves zůstávají na dráze. 172. kolo: RESTART. Castroneves přebírá vedení od Kanaana. Na dalších místech jsou Dixon, Patrick a Wheldon. 175. kolo: PACE CAR. Duno dostává smyk ve čtvrté zatáčce a tím končí její poslední závod v kariéře pilota série IZOD IndyCar. 180. kolo: RESTART. Vede Dixon, za ním Kanaan, Patrick, Castroneves a Sato. Franchitti je devátý. 190. kolo: Kanaan svádí s Patrick boj o druhé místo, Dixon jim ujíždí. 199. kolo: Dixon vede, zatímco Kanaan s Patrick závodí bok po boku 200. kolo: BÍLÁ. Scott Dixon vyhrává podnik Cafes do Brasil Indy 300 s náskokem 2.7587 vteřiny.

poz. 1. # 9 2. # 7 3. #11 4. # 6 5. # 3 6. #14 7. #26 8. #10 9. # 4 10. #02 11. #37 12. #19 13. #20 14. #77 15. #34 16. #36 17. # 2 18. # 5 19. # 8 20. #06 21. #22 22. #67 23. #78 24. #18 25. #12 26. #24 27. #32

jezdec Scott Dixon Danica Patrick Tony Kanaan Ryan Briscoe Helio Castroneves Vitor Meira Marco Andretti Dario Franchitti Dan Wheldon Graham Rahal Ryan Hunter-Reay Alex Lloyd Ed Carpenter Alex Tagliani Bertrand Baguette Sebastian Saavedra Raphael Matos Takuma Sato E. J. Viso Hideki Mutoh Justin Wilson Sarah Fisher Simona De Silvestro Milka Duno Will Power Ana Beatriz Mario Moraes

VÝSLEDKY tým Target Chip Ganassi Racing Andretti Autosport Andretti Autosport Team Penske Team Penske AJ Foyt Racing Andretti Autosport Target Chip Ganassi Racing Panther Racing Newman/Haas Racing Andretti Autosport Dale Coyne Racing Panther Racing FAZZT Race Team Conquest Racing Conquest Racing De Ferran Dragon Racing KV Racing Technology KV Racing Technology Newman/Haas Racing Dreyer & Reinbold Racing Sarah Fisher Racing Team Stargate / HVM Racing Dale Coyne Racing Team Penske Dreyer & Reinbold Racing KV Racing Technology

+ + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + +

odstup 200 kol 2.7587 2.7698 3.7827 5.3324 7.2126 8.3637 11.1401 22.2521 1 kolo 1 kolo 1 kolo 1 kolo 1 kolo 1 kolo 1 kolo 1 kolo 1 kolo 2 kola 2 kola 2 kola 3 kola 3 kola nehoda nehoda nehoda technika

kola na čele 47 0 4 7 1 0 10 128 0 0 0 0 0 3 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

posun ▲ 1 ▲ 9 ▲ 5 ▲ 5 ▲ 15 ▲ 9 ▼ 8 ▼ 4 ▲ 8 ▲ 9 ▲ 10 ▼ 6 ▼ 5 ▼ 1 ▲ 8 ▲ 6 ▼ 9 ▼ 7 ▲ 6 ▼ 15 ▼ 5 ▲ 2 ▲ 3 ▼ 22 ▼ 11 ▼ 14

CAFES DO BRASIL INDY 300 Datum: 2. 10. 2010 Počet kol: 200 kol Odjetá vzdálenost: 297 mil Žluté fáze: 5 Čas závodu: 1:52:08.5580 Změny ve vedení: 18x, 7 jezdců Nejrychlejší kolo: 25.2248 Marco Andretti

HOMESTEAD-MIAMI SPEEDWAY

Délka okruhu: 1.48 mil Otevřeno: 1995 www.homesteadmiamispeedway.com P ŘE DCHO Z Í V Í T Ě Z O V É 2009 - Dario Franchitti 2008 - Scott Dixon 2007 - Dan Wheldon 2006 - Dan Wheldon 2005 - Dan Wheldon Ovál Homestead-Miami Speedway vznikl v roce 1993 z iniciativy promotéra Ralpha Sancheze, který chtěl využít peněz sérií NASCAR a CART k obnově regionu zničeného v roce 1992 hurikánem Andrew. Nicméně historie závodění na jihu Floridy je podstatně bohatší. Za vizí pořádat v Miami závody nestojí nikdo menší než autor oválu v Indianapolisu Carl Fisher. V roce 1925 si Miami vyhlédl jako „zimní hlavní město motoristického světa“. Trať v Miami skutečně vznikla, nesla název Fulford-Miami Speedway, měřila jednu a čtvrt míle a prkenný povrch měl v zatáčkách neuvěřitelné klopení 50°. Bohužel diváci viděli jen jeden závod na 300 mil, trať zničil hurikán. Monoposty se do Miami vrátily v roce 1985 prostřednictvím CART, a to na městský okruh Tamiami Park. Série CART zde vydržela do roku 1988. Než byl ovál Homestead-Miami Speedway v roce 1995 otevřen, uspořádal Sanchez závod na městském okruhu ve stejné lokalitě, kde se závodilo o deset let dříve. Původní ovál byl v podstatě menší verzí Indianapolisu. Zmenšená kopie IMS však nebyla šťastnou volbou a v zatáčkách hrozil náraz pod nevhodným úhlem, což se v závodě NASCAR stalo osudné Johnovi Nemechekovi. Ovál se dočkal osmi milionové rekonstrukce a dráha byla změněna na současnou konfiguraci. (vb)

- 155 -


Nebezpečný hrbol

BEATRIZ SE POTÝKALA S PROBLÉMOVOU PŘEVODOVKOU Í

Spolehlivý Rahal

Ana Beatriz dostala poslední možnou šanci svést se s monopostem Dallara v sezóně 2010 série IZOD IndyCar. Její derniéra roku nedopadla příliš pozitivně, sice v kvalifikaci zajela slušný čas, ale závod se jí nepodařilo do konči. Zatímco týmový kolega Justin Wilson obsadil šestou příčku, Beatriz odstartovala z 15. pozice. To nebylo na teprve třetí start na oválu vůbec špatné. „Odvedli jsme dobrou práci, vůz se dobře řídil, snad jen v provozu se choval nervózně,“ uvedla po závodě Beatriz. Do 42. kola držela rychlé tempo a podařilo se jí získat několik pozic. Pak ji ale při restartu zastávkovala převodovka a Beatriz nemohla začadit. „Jakmile byly vyvěšeny zelené vlajky, převodovka dostala rozum. Jenže potom jsem v první zatáčce najela na nerovnost a monopost se roztočil,“ řekla Beatriz, která tvrdě narazila do zdi. Naštěstí se jí nic nestalo a z kokpitu se vysoukala bez problémů. „Škoda, že poslední závod dopadl takhle, ale stále se učím,“ zakončila brazilská závodnice. (als)

Sebastien Saavedra špatně počítal

Graham Rahal absolvoval s největší pravděpodobně poslední závod s týmem Newman/Haas Racing. Vzájemná spolupráce nesla vždy ovoce, vždyť v sezóně 2010 spolu nikdy neskončili mimo první desítku. Ačkoliv do závoduodstartoval z 18. pozice, ale hustým startovním polem se prodíral dopředu a nakonec dojel na desáté příčce. „Hodně se toho během závodu dělo. Jen škoda, že jsme nebyli o trochu rychlejší. V poslední fázi jsme byli hodně rychlí, proto mě trochu mrzí výsledek. Byli jsme schopni soupeřit s Danicou i Marcem, takže by z toho mohlo být klidně i třetí příčka,“ vysvětloval Rahal. Syn trojnásobného šampióna IndyCar je na práci s týmem Newman/Haas Racing patřičně hrdý, jejich partnerství vždy vyústilo

v nejhůře desáté místo. Během závodu v Homesteadu neměl téměř s nikým problémy, snad jen chování HunterReay ho trochu zklamalo. „Normálně nikoho nepomlouvám, ale s Ryanem si rozhodně musím popovídat.“ Rahal se držel za Hunter-Reayem v aerodynamickém pytli, když mu cestu zkřížila Danica Patrick. „Nevím, jestli si Hunter-Reay uvědomil, co se stalo, protože pak na mě na zadní rovince gestikuloval rukou,“ vysvětloval Rahal incident, který zůstal bez povšimnutí televizních kamer. (als)

RAHALOVÝM DRUHÝM SPORTEM JE GOLF Í

- 156 -

JE SAAVEDRA BUDOUCÍ HVĚZDOU SÉRIE INDYCAR? Í

Conquest Racing uzavřel sezónu slibně, nováček Bertrand Baguette sice titul nováčka roku nezískal, neboť se na tom podepsal pozdější vstup do sezóny, i přesto však byl šéf Eric Bachelart spokojen. Navíc v Homesteadu otestoval schopnosti nového nadějného pilota Sebastiena Saavedry. Saavedra sice skončil v kvalifikaci na 24. příčce, ale to si teprve zvykal na nový vůz a na novou dráhu. V závodě se mu vedlo mnohem lépe. „Hodně jsem se toho během závodu naučil. Nejlepší zkušenosti nezískáváte testováním, nýbrž závodem, který jedete se soupeři na 200 kol. To vám potom v těle pumpuje adrenalin,“ řekl dvacetiletý Kolumbijec. Saavedra dojel na 16. místě, hned za svým týmovým kolegou. I tak konečný výsledek nereflektoval skutečnou rychlost oranžových monopostů. V prvním stintu se vyšplhal až na 12. příčku, po zastávkách

v boxech spadl na 15. pozici, zatímco Baguette držel 17. místo. Mladá dvojice po restartu šplhala vzhůru a klepala na bránu TOP10. V dlouhém závodě ale postupně spadly na zadní příčky a před finálním restartem byli na 16., resp. 17. místě. „V posledních pěti kolech jsem se soustředil na to, abych s Bertrandem vytvořil fotofiniš,“ prozradil svůj úmysl Saavedra. „Bohužel jsem použil svůj poslední push to pass už dvě kola před koncem, neboť jsem si myslel, že mi zbývá poslední kolo. Naštěstí se mi podařilo za sebou udržet Matose,“ zakončil Saavedra. (als)


FUZZYS PREMIUM VODKA 100

Š a m p i ó n J K V e r na y Ačkoliv závod dokončil na 15. místě, zaslouženě si Jean-Karl Vernay vyzvedl po skvělé sezóně trofej Firestone Firehawk Cup. Samozřejmě mu patřila i trofej pro nejlepšího nováčka, neboť v Indy Lights se představil poprvé. Poměrně hodně změn v jezdeckém poli proběhlo před posledním závodem sezóny Firestone Indy Lights ve floridském Homestead-Miami. Tým Sam Schmidt Motorsports dal znovu ve voze 77 příležitost Wadeu Cunninghamovi, který letos startoval jen v Indianapolisu a vyhrál. Už pátý jezdec dostal k dispozici vůz #4 týmu Andersen Racing, tentokrát jim byl Američan Sean Guthrie, jehož otec Jim závodil v prvních sezónách Indy Racing League. Sean Guthrie debutoval v Indy Lights v roce 2006 a má na svém kontě přes 40 startů. Bryan Herta nasadil tentokrát jeden vůz, ale neřídil ho žádný z pilotů, kteří se zatím u týmu představili. Šanci dostal zkušený Dillon Battistini, letos startující za PBIR v Chicagu. Daniel Herrington, který v Kentucky nahradil Sebastiana Saavedru, ale bez práce nezůstal. Vůz pro něj nasadil tým Genoa Racing. U Alliance Motorsports pokračoval už třetím zá-

vodem Arie Luyendyk, Jr. Dva vozy poprvé nasadil tým Daveyho Hamiltona. K Brandonovi Wagnerovi se přidal další Američan Henry Clarke. Hamilton a Clark jsou odkojeni krátkými ovály v šampionátech USAC. Stejně jako minulý závod v Kentucky, také v Miami si pole position vyjela Pippa Mann. V první řadě ji doplnil Charlie Kimball. Zmíněný Wagner si vyjel třetí místo. JK Vernay byl v podstatě jistým mistrem, stačilo mu do závodu nastoupit. Kvalifikoval se jako dvanáctý. Wagner skvěle odstartoval a během prvního kola se dostal po vnějšku na první místo. Na druhé postoupil z pátého místa na startu Wade Cunningham. Cunningham musel několik kol čelit útokům Pippy Mann, ale v 6. kole se mu podařilo odpoutat a naopak začal vyvíjet tlak na vedoucího Wagnera. Mann přišla o třetí místo díky Hinchcliffovi, Kanaďan byl v dobré formě a záhy se mu podařilo

rozdělit vedoucí dvojici. V 14. kole ztratil ve 4. zatáčce nad vozem kontrolu Gustávo Yacaman. Naštěstí se mu podařilo vyhnout zdi. Tolik štěstí neměl Dan Clarke. Při vyhýbání se Yacamanovi ztratil nad vozem kontrolu a na cílové rovince narazil do zdi. Výsledkem byla první žlutá fáze. Wagner si po restartu udržel vedení. Společně s Hinchcliffem a Cunninghamem poodjeli zbytku pole. Hinchcliffe začal s Wagnerem svádět napínavý souboj o první místo, který trval v podstatě do konce závodu. Až tři kola před koncem se Wagner dokázal od Hinchcliffa odpoutat a vychutnat si druhé vítězství v kariéře v Indy Lights. Hinchcliffe dokončil závod na druhém místě před Wadem Cunninghamem, který ve druhém startu v letošním ročníku dosáhl na druhé stupně vítězů. Pippa Mann nakonec neudržela ani čtvrté místo. V závěru se před ní totiž dostal Adrian Campos, Jr. (vb)

VÝSLEDKY poz.

jezdec

tým

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17.

Brandon Wagner James Hinchcliffe Wide Cunningham Adrian Campos Jr. Pippa Mann Martin Plowman Daniel Herrington Philip Major Dillon Battistini Sean Guthrie Henry Clarke Arey Luyendyk Jr. Charlie Kimball Rodrigo Barbosa JK Vernay Gustavo Yacaman Dan Clarke

Davey Hamilton Racing Team Moore Racing Sam Schmidt Motorsports Team Moore Racing Sam Schmidt Motorsports AFS Racing / Andretti Autosport Geona Racing Sam Schmidt Motorsports Bryan Herta Autosport Andersen Racing Davey Hamilton Racing Alliance Motorsports AFS Racing / Andretti Autosport PDM Racing Sam Schmidt Motorsports Team Moore Racing Walker Racing

#32 # 2 #77 #22 #11 #27 #36 #49 #29 # 4 #34 #24 #26 #18 # 7 #10 #40

odstup

+ + + + + + + + + + + + + + +

67 kol 0.7006 9.0836 10.1335 10.9263 16.7705 17.9919 27.5436 29.1602 1 kolo 1 kolo 1 kolo 1 kolo 1 kolo 1 kolo 2 kola nehoda

PRŮBĚŽNÉ POŘADÍ TOP10 13/13 1. JK VERNAY

494

2. JAMES HINCHCLIFFE

471

3. MARTIN PLOWMAN

392

4. CHARLIE KIMBALL

388

5. PIPPA MANN

313

6. ADRIAN CAMPOS JR.

307

7. DAN CLARKE

304

8. SEBASTIAN SAAVEDRA

303

9. PHILIP MAJOR

299

10. GUSTAVO YACAMAN

293

- 157 -


STATISTIKY ROKU 2010 POLE POSITION

KONEČNÉ POŘADÍ

NEJKRATŠÍ ZÁVODY

1. DARIO FRANCHITTI

602

1. WILL POWER

9

1. WATKINS GLEN

1:40:27.4391

2. WILL POWER

597

2. RYAN BRISCOE

3

2. KENTUCKY

1:41:50.0059

3. SCOTT DIXON

547

2. HELIO CASTRONEVES

2

3. IOWA

1:42:12.4036

531

DARIO FRANCHITTI

2

4. LONG BEACH

1:47:12.5404

482

5. JUSTIN WILSON

1

5. TORONTO

1:47:15.2554

6. TONY KANAAN

453

ED CARPENTER

1

6. CHICAGO

1:47:49.5783

7. RYAN HUNTER-REAY

445

7. EDMONTON

1:50:37.0551

8. MARCO ANDRETTI

392

8. KANSAS

1:50:43.1410

9. DAN WHELDON

388

9. HOMESTEAD

1:52:08.5580

10. DANICA PATRICK

367

10. INFINEON

1:52:34.1915

11. JUSTIN WILSON

361

11. MID-OHIO

1:54:32.2568

12. VITOR MEIRA

310

12. BARBER MOTORSPORT

1:56:41.3928

13. ALEX TAGLIANI

302

13. SAO PAULO

2:00:57.7112

14. MOTEGI

2:04:04.4780

15. TEXAS

2:04:47.1555

16. ST. PETERBURG

2:07:05.7968

17. INDIANAPOLIS

3:05:37.0131

4. HELIO CASTRONEVES 5. RYAN BRISCOE

14. RAPHAEL MATOS

290

NEJRYCHLEJŠÍ KOLA 1. WILL POWER 2. RYAN HUNTER-REAY 3. SCOT DIXON MARCO ANDRETTI

4 3 2 1

15. MARIO MORAES

287

RYAN BRISCOE

1

16. ALEX LLOYD

266

HELIO CASTRONEVES

1

17. E. J. VISO

262

DARIO FRANCHITTI

1

18. HIDEKI MUTOH

250

JR HILDEBRAND

1

19. SIMONA DE SILVESTRO

242

TONY KANAAN

1

20. GRAHAM RAHAL

235

E. J. VISO

1

21. TAKUMA SATO

214

JUSTIN WILSON

1

22. BERTRAND BAGUETTE

213

23. MILKA DUNO

184

24. MARIO ROMANCINI 25. MIKE CONWAY 26. SARAH FISHER 27. PAUL TRACY 28. ED CARPENTER 29. TOMAS SCHECKTER 30. ANA BEATRIZ 31. JAY HOWARD

NEJRYCHLEJŠÍ ZÁVODY

149 110

POČET KOL VE VEDENÍ

92

1. KENTUCKY

174.402

2. CHICAGO

169.161

3. KANSAS

164.741

4. INDIANAPOLIS

161.623

91

1. DARIO FRANCHITTI

552

5. TEXAS

159.508

90

2. WILL POWER

460

6. HOMESTEAD

158.905

89

3. RYAN BRISCOE

308

7. MOTEGI

147.008

273

8. IOWA

131.205

244

9. WATKINS GLEN

120.768

55 44

4. SCOTT DIXON 5. HELIO CASTRONEVES

106.436

32. JOHN ANDRETTI

35

6. DAN WHELDON

33. SEBASTIAN SAAVEDRA

29

7. RYAN HUNTER-REAY

87

11. EDMONTON

101.666

26

8. MARCO ANDRETTI

85

12. MID-OHIO

100.542

26

9. TONY KANAAN

68

13. INFINEON

92.063

26

10. ALEX TAGLIANI

67

14. LONG BEACH

91.619

24

11. JUSTIN WILSON

47

15. ST. PETERSBURG

84.975

18

12. RAPHAEL MATOS

18

16. TORONTO

83.451

39. BRUNO JUNQUEIRA

13

VITOR MEIRA

18

17. SAO PAULO

76.733

40. ROGER YASUKAWA

12

PAUL TRACY

18

34. DAVEY HAMILTON 35. JR HILDEBRAND 36. ADAM CARROLL 37. FRANCESCO DRACONE 38. TOWNSEND BELL

VÍTĚZSTVÍ

108

10. BARBER MOTORSPORT

15. MIKE CONWAY

15

16. ED CARPENTER

14

17. GRAHAM RAHAL

11

18. SARAH FISHER

10

19. TOMAS SCHECKTER

5

1. WILL POWER

5

20. SIMONA DE SILVESTRO

4

2. HELIO CASTRONEVES

3

21. ALEX LLOYD

3

SCOTT DIXON

3

22. HIDEKI MUTOH

1

DARIO FRANCHITTI

3

DANICA PATRICK

1

1

E. J. VISO

1

5. RYAN BRISCOE

- 156 -

RYAN HUNTER-REAY

1

TONY KANAAN

1


INDY LIGHTS INDY LIGHTS 1. JK VERNAY

494

2. JAMES HINCHCLIFFE

471

3. MARTIN PLOWMAN

392

4. CHARLIE KIMBALL

388

5. PIPPA MANN

313

6. ADRIAN CAMPOS JR.

307

7. DAN CLARKE

304

8. SEBASTIAN SAAVEDRA

303

9. PHILIP MAJOR

299

10. GUSTAVO YACAMAN

293

11. STEFAN WILSON

278

12. RODRIGO BARBOSA

241

13. BRANDON WAGNER

136

14. JAMES WINSLOW

130

15. WADE CUNNINGHAM

87

16. CARMEN JORDA

84

17. ARIE LUYENDYK JR.

82

18. TONIS KASEMETS

56

19. JUNIOUR STROUS

56

20. JUAN PABLO GARCIA

47

21. DANIEL HERRINGTON

44

22. DILLON BATTISTINI

44

23. JOEL MILLER

41

24. JAN HEYLEN

40

25. DAVID MARTINEZ

40

26. NIALL QUINN

38

27. GIANCARLO VILARINHO

37

28. JONATHAN SUMMERTON

24

29. ANDRES KROHN

20

30. SEAN GUTHRIE

20

31. HENRY CLARKE

19

32. NIC LEDUC

19

33. ALEX ELLIS

16

34. JEFF SIMMONS

15

CELKOVÝ POČET VÍTĚZSTVÍ 1. A. J. FOYT

67

2. MARIO ANDRETTI

52

3. MICHAEL ANDRETTI

42

4. AL UNSER

39

5. BOBBY UNSER

35

6. AL UNSER JR.

34

7. PAUL TRACY

31

8. SEBASTIEN BOURDAIS

31

9. RICK MEARS

29

10. JOHNNY RUTHERFORD

27

11. DARIO FRANCHITTI

26

RODGER WARD

26

12. HELIO CASTRONEVES

25

GORDON JOHNCOCK

25

SCOTT DIXON

25

RALPH DEPALMA

25

- 158 -


Ročenka IndyCar 2010  

První ročník projektu ročenek pro IndyCar. Témata: - Dario Franchitti - Alex Lloyd - koncepce pro rok 2012 - Indinapolis Motor Speedway - Ma...

Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you