{' '} {' '}
Limited time offer
SAVE % on your upgrade.

Page 70

Jiří Fošum

Z historie From the history

Zvony z produkce Petra Manouška na přelomu 20. a 21. století Ing. Jiří Fošum

Ú vo d Článek navazuje na naši předchozí stať o historii tradiční zvonařské rodiny, jejímž je Petr Manoušek nejmladším členem. V průběhu 80. let minulého století postupně přebíral od svého otce Rudolfa řízení rodinné zvonárny ve Zbraslavi na okraji Prahy, jejíž produkce se úspěšně rozvíjela v kvantitě i kvalitě až do roku 2002. Tehdy zasáhla nelítostná ruka osudu nejen Čechy a Prahu, ale také vlastní rodinu Manouškových. Symbolicky již prasknutí srdce největšího českého zvonu Zikmund na věži katedrály sv. Víta v červnu 2002 signalizovalo, že zemi nečeká v nejbližší době nic veselého. V srpnu umírá po krátké těžké nemoci Petrova matka, výtvarnice Květoslava Manoušková, aniž by se dozvěděla, že jejich zvonařský ateliér na soutoku Vltavy a Berounky byl zatopen velkou, historicky bezprecendentní povodní. Petr, který zůstal ze zvonařské rodiny sám, po opadnutí vody zachraňuje části produkce a zařízení, ale další výrobu zvonů na Zbraslavi již neobnovuje. Největší výrobce zvonů na světě, nizozemská firma Royal Eijsbouts v Astenu, mu ihned solidárně nabídla k tvůrčí činnosti své prostory, zařízení i personál. Tam tedy Petr Manoušek vyrábí své zvony dodnes.

Z HISTORIE

Z vo n a ř s k ý a t e l i é r n a Z b ra s l av i Vybudoval ho Petrův otec Rudolf Manoušek ml. v r. 1967 v původně barokním domě a někdejším sídle První průmyslové školy na území Čech v bezprostřední blízkosti zbraslavského zámku (obr. 1). V následujících letech je zde odlito velké množství zvonů pro celou republiku a zahraničí, zpočátku např. 4 zvony pro Sedlčany a 6 zvonů do Unhoště u Kladna. Mimo tvorby nových zvonů se ve zbraslavském ateliéru věnují od počátku také péči o staré historické zvony. Sem patří např. restaurování, oprava a doplnění zvonů první pražské zvonohry v Loretě. V 80. letech se Petr postupně zapojuje do aktivní tvůrčí činnosti. Tehdy jsou vyrobeny nové pražské zvony pro kostely sv. Tomáše a Pražského Jezulátka na Malé Straně i Panny Marie na Strahově. Celkem 6 zvonů představuje velká zakázka pro Veliko Tarnovo v Bulharsku. Od r. 1983 se firma Manoušek zúčastňuje pravidelně svou zvonařskou expozicí na mezinárodních slévárenských veletrzích FOND-EX v Brně (obr. 2). V 90. letech pak jsou na Zbraslavi vyrobeny další nové zvony pro význačné pražské kostely Panny Marie před Týnem, Plečnikův kostel Nejsvětějšího Srdce Páně na Vinohradech a sv. Václava na Smíchově. Z dalších kostelů v Čechách z té doby pocházejí ze Zbraslavi také např. zvony pro Budeč, Louny, Hronov, Liberec a více než 50 zvonů pro českobudějovickou diecézi, které jsme uvedli již v předchozím článku [1]. Poslední

404

S l é vá re ns t v í . L X I V . z á ř í – ř í j e n 2016 . 9 –10

velkou zakázkou roku 2000 byl největší zvon pro Horažďovice vážící 990 kg, který doplňoval celkovou kolekci 4 zvonů. V roce 2001 se mj. v kooperaci s nizozemskou firmou Eijsbouts připravovaly zvony pro pražskou mobilní zvonohru a v 1. polovině roku 2002 rovněž zvony pro kostel ve Křtinách na Moravě. V sobotu 10. srpna 2002, v den výše zmíněné záplavy v povodí Vltavy, se konalo slavnostní svěcení a současně montáž 3 zvonů ve Vrchlabí. Velký rozsah práce měl za následek návrat do zvonárny až pozdě v noci, což paradoxně znamenalo záchranu pro část vybavení. V neděli 11. 8. 2002 už byla v prostorách zvonárny voda z rozvodněných řek. Přes intenzivní snahu o vyklizení se nepodařilo mnohé zachránit. Kromě kamionu s mobilní zvonohrou mohly být odvezeny jen menší a lehčí věci. Veškeré výrobní zařízení – tavicí a sušicí pece, manipulační a strojní vybavení, nářadí, šablony, archiv modelů a forem, zásoby materiálu i ke stropu vyzvednuté hliněné formy – zůstalo několik dní pod hladinou silně znečistěné vody, která dosáhla do výše 4,5 m (obr. 3). Už po opadnutí vody a prvním odstranění nánosů bahna bylo zřejmé, že obnova výroby zvonů v původních prostorách nebude možná. Veškerá atypická zařízení dílny byla nepoužitelná a určité narušení statiky památkově chráněné budovy znamenalo, že v záplavové oblasti nebudou k dispozici potřebná povolení ani příkony energií pro nové tavicí pece. Tak se v srpnu 2002 uzavřelo období 35 let odlévání zvonů v historické budově v Praze-Zbraslavi. R oya l E i j s b o u t s, A s t e n, N i z o z e m s ko – s l évá r n a z vo n ů a v ý r o b c e vě ž n í c h h o d i n Firmu, která dnes zaujímá místo největšího výrobce klasických zvonů na světě, založil v 60. letech 19. století Bonaventura Eijsbouts. Původně vyráběli věžní hodiny, pak i zvonohry a po 2. světové válce začali odlévat rovněž výkyvné zvony (obr. 4). Technologie formování a odlévání zvonů zde vychází z tradičního středověkého postupu. Trojdílná forma zvonu tvořená jádrem, falešným zvonem a pláštěm se vytváří vytáčením dvěma šablonami. Tvar šablon je odvozen z výpočtu profilu zvonu – „žebra“, které určuje jeho konečnou akustiku a je největším výrobním tajemstvím každého tvůrce zvonů. Místo původních forem středověkých zvonařů, kteří využívali k jejich přípravě po vrstvách nanášené a stále vysušované jílové kaše obsahující řadu exotických přírodních přísad, formuje dnes slévárna Eijsbouts do moderních syntetických formovacích směsí. Formu jádra i pláště vytvářejí ze samotvrdnoucí směsi křemenného písku a furanové pryskyřice, falešný zvon formují z bentonitové formovací směsi na syrovo. Oba typy formovací směsi mají především tu výhodu, že jsou rychle vytvrzeny či spěchovány a nemusí se sušit. To značně urychluje a zjednodušuje výrobní proces. Jednotlivé vrstvy formy se oddělují izolační vrstvou a na povrch falešného zvonu se nanáší postřik z vosku. Na něj se pak přilepují voskové tvary písmen, ornamentů a reliéfů. Forma koruny zvonu využívá rovněž metody ztraceného vosku a tvoří jeden celek s formou pláště. Plášť se pěchuje do speciálního rámu tvořeného železnými kruhy. Podobně jako u tradičního jílového formování se plášť z ostatních dílů formy sejme, z jeho vnitřku se vypálí vosk, z povrchu jádra se odstraní materiál falešného zvonu a plášť se znovu přesně usadí na jádro. Klasická zvonovina (zvonařský bronz) obsahující 78 % mědi a 22 % cínu, tavená v plamenných či kelímkových pecích vytápěných plynem, se po dosažení teploty 1100 ˚C odlévá z pánve zavěšené na jeřábu. Po vychladnutí se forma rozebere a zvon se očistí a doladí (obr. 5, 6 a 7).

Profile for INA SPORT spol. s r.o.

Slevarenstvi 9-10 2016  

Slevarenstvi 9-10 2016  

Profile for inasport