{' '} {' '}
Limited time offer
SAVE % on your upgrade.

Page 68

D r a h o m í r a J a n o v á / F r a nt i š e k K a v i č k a / L i b o r P a nt ě l e j e v / Z d e n ě k S p o t z / B o h u m i l S e k a n i n a / K a r e l St r á n s k ý

Z historie From the history

K možnostem analýz polymetalických rud a drahých kovů ve Švařci a v okolí Štěpánova nad Svratkou Ing. Drahomíra Janová prof. Ing. František Kavička, CSc. doc . Ing. Lib or Pantě lejev, Ph. D. Ing. Zdeněk Spotz, Ph.D. Ing. Bohumil Sekanina, CSc. p rof. I n g . Kar e l St rán sk ý, D r S c .

Ú vo d Historii těžby rud neželezných kovů a drahých kovů stříbra a podle některých zpráv také zlata v povodí Svratky na Štěpánovsku od první poloviny 13. století až po r. 1784, kdy podle oficiálního úředního hlášení již nebyl v provozu žádný z nejstarších ani novějších dolů, můžeme rozdělit na tři hlavní údobí, z nichž každé mělo svůj společensko-historický i technologický charakter. První z nich se datuje k době vlády Václava I. (místně k počátku vlády pánů z Medlova), poslední k době vlády Josefa II. Průzkum těchto lokalit je dodnes velmi zajímavý a je v článku dokladován analýzou odebraných vzorků rudnin, jmenovitě metodikou poměrné semikvantitativní analýzy, speciálně vypracovanou pro tento účel.

Z HISTORIE

H i s t o r i c ké s h r n u t í Za první a nejstarší údobí je možno považovat otevření stříbrných a olovnato-stříbrných dolů v prostoru osad Koroužné a Švařec. První údobí je kromě toho spojeno s vybudováním hradu Zubštejna a s počátky panství pánů z Medlova, později zvaných z Pernštejna. Časově je snad jen mírně opožděno za rozvojem dolování v první a druhé polovině 13. století v západně ležícím horním revíru jihlavském a severozápadně se rozvíjejícím důlním revíru havlíčkobrodském. Počátky dolování jsou v okolí Švařce po právní stránce svázány se založením ženského kláštera v Tišnově (1233). Desátky, které klášteru z dolování stříbra tehdy právem náležely, nařídil u jihlavského horního soudu chránit markrabě Přemysl již listinou z roku 1238. Některé ze stříbrných dolů byly přímo v majetku dalšího ženského kláštera doubravnického, založeného v roce 1230, a jejich ochranu před rozpínající se šlechtou vyžadoval přímo král Václav I., který ji v roce 1248 přikázal purkrabímu královského hradu Veveří u Brna. V tomto údobí bylo dolování ve dnech 4. až 5. srpna 1328 zasaženo zemětřesením, které těžce postihlo důlní práce v celé rozsáhlé oblasti Jihlavska, Brodska, Žďárska i Pernštejnska. Závěr údobí je možno časově spojit s vybudováním hornické kaple zasvěcené Nejsvětější Trojici, o níž pochází první písemná zmínka z roku 1348 spojená se jménem moravského markraběte Karla Lucemburského (pozdějšího císaře Karla IV). Po útlumu dolování spojeném s husitskými válkami a spory mezi králem Jiřím z Poděbrad a králem Matyášem Korvínem lze pozorovat další úspěšný rozvoj místní těžby a zpracování rud neželezných kovů – mědi, zinku a cínu a také rud olovnato-stříbrných na

142

S l é vá re ns t v í . L X I V . b ř eze n – d u b e n 2016 . 3 – 4

panství Viléma z Pernštejna († 1521), který zastával funkci nejvyššího královského hofmistra. Tento šlechtic vlastnil a provozoval doly ve Švařci, u Horního Čepí, v Rozseči u Kunštátu a další. Tehdy již bylo králem Vladislavem Jagelonským předepsáno kutnohorské horní právo a Vilém z Pernštejna patřil k nejbohatší šlechtě té doby. Jeho syn Jan z Pernštejna († 1548), nazývaný Bohatý, pokračoval cestou svého otce, avšak nebyl již tak úspěšný a za jeho vlády se pernštejnské panství začínalo dělit. Po jistou dobu měl Jan z Pernštejna ještě v zástavě hrabství Kladské, také s doly na stříbro v lokalitě Złoty Stok a rovněž právo razit vlastní mince. Později, za jeho syna Vojtěcha z Pernštejna († 1561), je již možno pozorovat silný útlum zdejšího dolování a za nástupců synů Vojtěcha z Pernštejna – Vratislava, Jana a Maxmiliána z Pernštejna – i rozpad celistvosti pernštejnského panství, včetně prodeje samotného hradu Pernštejna (1596), což je možno pokládat za závěr druhého úspěšného údobí zdejší těžební činnosti. Ten byl spojen kromě jiného se stavovským povstáním, švédskými válkami a zánikem rodu pánů z Pernštejna po meči. Po ukončení válek westfálským mírem v roce 1648 se dlouho neobjevil nikdo, kdo by válkou zničené doly rekonstruoval a znovu racionálně provozoval. Pokus hraběte Maxmiliána z Lichtenštejna-Kastelkornu směřující k obnovení kutacích prací v lokalitách, v nichž se v minulosti těžily olověné, stříbrné, měděné, zinkové a také železné rudy, se v roce 1657 podařilo uskutečnit pouze u těžby rud železných. Další, třetí období dolování začíná teprve v roce 1716, kdy české a moravské válkami poničené doly převzal do své správy Jan František Lauer a v zastoupení těžařské společnosti uzavřel s pernštejnskou vrchností vlastnící štěpánovské doly smlouvu o zásobování dolů dřevem, železem a jinými potřebami a také smlouvu o najímání horníků i s jejich rodinami. Práce postupně úspěšně pokračovaly otvírkami starých dolů a otevíráním a ražením dolů zcela nových. Rostoucí těžbu narušila sedmiletá válka po nastoupení císařovny Marie Terezie na trůn (1756–1763), která byla spojena se ztrátou Slezska a Kladska. K obnově a oživení dolů došlo až po vydání vládního nařízení (23. 2. 1765) o vyhledávání rudných ložisek a jejich otevírání. Opět byl obnoven průzkum starých dolů a v nich těžba měděných, olovnato-stříbrných a zinkových rud. Důlní práce byly s různým, avšak nevelkým úspěchem orientovány opět do oblasti obcí Koroužné, Švařec – šachty Cumberk, rozsáhlé lokality Havírna, dále v jižním směru k Borovci, kde jsou kromě jiných stop po dolování četné šachty a štoly, až ke Štěpánovu a k Hornímu Čepí. V úhrnu se však stávala těžba následkem těžených tehdy již chudých a málo ušlechtilých rud, z nich především rud měděných, a také kvůli potížím se zaplavováním dolů vodou, stále méně rentabilní a k 31. 3. 1773 byly všechny kutací práce ve štěpánovském horním revíru zastaveny. Z úředního hlášení z roku 1784 plyne, že tehdy již nebyl v provozu žádný z dřívějších starých ani nových dolů. Ojedinělé pokusy o otevření zdejších bývalých dolů, uskutečněné po tomto datu, včetně kutacích prací v letech první světové války, orientované především na měděné rudy, skončily neúspěšně. Historie dolování v blízkém okolí Švařce Důlní činnost ve Švařci a jeho blízkém okolí, na kterou je tento článek zaměřen, náleží k nejstarší fázi důlní činnosti ve štěpánovském horním revíru někdejšího pernštejnského panství. Příspěvek se opírá o regionální údaje, důsledný povrchový průzkum terénu, odběr vzorků rudnin z bývalých a dnes soustavně již zavážených šachtic a jejich obvalů a o vlastní analýzy rudnin s využitím běžných i speciálně vypracovaných analytických metod. Jeho základním cílem je přiblížit, kromě dávné historie kraje v okolí Bystřice nad Pernštejnem a Štěpánova, také nerostné bohatství, kterým tento kraj v minulosti oplýval, dále přiblížit jeho doposud v terénu těžbou zachované stopy a postupně i způsob hutnického zpracování tehdy vytěžených převážně již polymetalických rud. Při popisu švařecké lokality, která zahrnuje poměrně známé těžební pásmo

Profile for INA SPORT spol. s r.o.

Slevarenstvi 3-4 2016  

Slevarenstvi 3-4 2016  

Profile for inasport