Page 1

HELENA

1 7. ř í j e n 2 0 1 6 | Č Í S L O 2 . | R O Č N Í K 5 .

Z P R AVO DA J S T U D E N T Ů U N I V E R Z I T Y PA L AC K É H O

v krabici

Získejte jazykový certifikát díky UP levněji Filozofická fakulta Univerzity Palackého přišla s nabídkou finanční podpory pro studenty, kteří absolvují mezinárodní jazykové zkoušky a získají tak certifikát z anglického či německého jazyka.

Hlavním cílem je motivace studentů ke zlepšení jazykových dovedností a jejich následné lepší uplatnění na trhu práce. „Stipendium není určeno jen studentům Filozofické fakulty, ale i širší studentské veřejnosti,“ upřesňuje Martin Štěrba, vedoucí Britského centra Knihovny UP. Abyste získali tuto podporu, musíte zkoušku absolvovat

v roce 2016 na Univerzitě Palackého, a to během svého řádného studia. Zkouška z angličtiny Cambridge ESOL probíhá v Britském centru a vybrat si můžete ze tří typů certifikátů podle úrovně vašich znalostí. Výše stipendia se odvíjí od ceny, kterou student musí za certifikát zaplatit. U angličtiny si vybíráte ze tří

Pro úspěšné získání certifikátu je důležité nepodcenit přípravu.

úrovní zkoušky Cambridge English: First (FCE) s příspěvkem 500 Kč, Advanced (CAE) s příspěvkem 1000 Kč a Profiency (CPE) s příspěvkem 1750 Kč. Naopak pro získání Rakouského jazykové diplomu musíte vykonat zkoušku v Jazykové škole UPLIFT. Zde nabízí dva typy. Za získání ÖSD Zertifikat úrovně B2 obdržíte stipendium 500 Kč, za úroveň C1 vám univerzita přispěje 1000 Kč. Oba certifikáty patří mezi nejuznávanější kvalifikace uplatnitelné po celé Evropě. Finanční podpora je poté vyplácena zpětně po doložení potřebných dokumentů. „Samotná zkouška probíhá celý den asi od osmi hodin ráno a skládá se ze dvou částí. Dotaci pak poskytuje přímo děkanát,“ doplňuje Štěrba. „Skládala jsem zkoušku ÖSD Zertifikat C1. V rámci přípravy jsem navštěvovala velmi dobrý kurz v jazykové škole UPLIFT,“ svěřuje se Monika Dolanská, studentka německé filologie a dodává: „Dopoledne byl poslech, psaní a porozumění textu. Když člověk v této části obstál, mohl jít odpoledne k ústní části. Výsledky jsem znala tentýž večer.“ Barbora Skočíková

foto: Barbora Skočíková

Z UNIVERZITY

Z OLOMOUCE

ČTĚTE V TOMTO ČÍSLE

Seminář, který vás naučí hledat

Slameři opět otřesou Olomoucí

Studentův průvodce galaxií Erasmus

Už jste někdy vyhledávali literaturu k seminární nebo bakalářské práci a strávili jste nad tím zbytečně mnoho času? S tím vám pomůže seminář o vyhledávání v elektronických informačních zdrojích (EIZ). První termín se uskuteční už v úterý 18. října, další pak 25. října a 1. listopadu. Seminář je pro studenty a pracovníky univerzity zdarma a bude se zabývat především seznámením s multioborovými českými i zahraničními elektronickými zdroji přístupnými na Univerzitě Palackého, nácvikem vyhledávání, prací s nalezenými záznamy a možnostmi personalizace. Počet účastníků je omezený, proto se nezapomeňte co nejdříve přihlásit. (maj)

Podzim je tady a s ním i spojené deprese. Určitě je vám smutno, ale nepropadejte letargii a zkuste něco zajímavého. Třeba slam poetry. Přijďte, i když vám smutno není. Přesně pro vás totiž pořádá Jazz Tibet Club ve čtvrtek 20. října od osmi hodin večer slamovou událost nebývalých rozměrů. Deset slamerských párů bojujících proti sobě? O tom je Duo slam. Těšte se na jména jako Jiří Juráň, Anatol Svahilec, Pavel Oškrkaný, Jan Jílek a mnoho dalších. Neseďte doma nebo na koleji, vytáhněte své drahé polovičky (nemáte-li, sežeňte) a vezměte Jazz Tibet ztečí, protože slamová poezie je věc, kterou by měl každý alespoň jednou zažít. (mbk)

Plánujete vyjet studovat do zahraničí, ale odrazuje vás množství nepřehledných informací? Helena pro vás připravila manuál, který všechny zájemce o Erasmus provede krok po kroku nekonečně dlouhou administrativou. >> Čtěte na str. 6 a 7


n a j d et e n á s n a w w w. h e l e n a v k ra b i ci .cz n e b o w w w. f a ce b oo k .co m/H e l e n a v k ra b i ci

ROZHOVOR

„Afrika je nádherná a zároveň dost drsná,“ říká Adéla Hemelíková Rozvojové země jsou odvrácenou tváří našeho velkého pokroku. Neziskové organizace jako je Maendeleo se snaží vytrhnout takové země z nouze. Adéla Hemelíková udržuje projekty této organizace v chodu. V rozhovoru pro Helenu v krabici se s ní podíváme do nedostatky soužené Afriky.

Do organizace Maendeleo ses přidala na začátku svého studia. Chtěla jsi vždy pomáhat v Tanzánii? Z nějakého důvodu mě Afrika táhla už od dětství, bylo to pro mě místo, kam jsem se vždycky chtěla podívat. Takže jsem ráda, že se mi tenhle sen letos v létě splnil. Jak reagovali tvoji blízcí na to, že se chystáš do Afriky? Nikdo z toho nebyl moc nadšený. Jak se asi můžou tvářit rodiče, když jim dcera měsíc po návratu z Indonésie oznámí, že zase jede pryč? Mamka je v tomhle směru chápavá a podporuje mě, ale táta moc ne. Nelíbila se mu ani moje volba studia. Chtěl ze mě mít spíš doktorku nebo právničku. Co bylo náplní vašeho běžného dne? Po příjezdu jsme si s farmáři domluvily termíny rozhovorů, poté jsme je navštěvovaly u nich doma. Zajímala nás hlavně minulá sezóna, jak se jim dařilo a co používali za semena a hnojiva. Chtěly jsme také, ať zhodnotí projekt – jak jim pomohl, v čem si polepšili. Pár dnů jsme také strávily navštěvováním polí. Tam jsme kontrolovaly, jestli například sázejí v řádcích. Jak se chovali místní? Tanzanci byli hrozně milí. I když nás neznali, snažili se nám vždy pomáhat. Jsou pořád usměvaví. Za celou dobu jsem tam neviděla člověka se špatnou náladou. A myslíš, že to bylo jejich povahou, nebo tím, že už si na dobrovolníky zvykli? Spíš náturou. Spousta Tanzanců, která nám

pomohla, neměla s organizací vůbec nic společného. Byli to prostě lidé, které jsme náhodně potkali. Nevěděli, proč tam jsme. Jak vypadá typická tanzanská rodina? V jaké rodině jste bydlely vy? Mají mnohem silnější rodinné vztahy a pro rady chodí ke starším. To platí obecně pro všechny rozvojové země. My jsme bydlely u našeho koordinátora Michaela a jeho otce Babua, kteří nás do rodiny nás přijali rychle. Děti se ze začátku trochu styděly, ale později se to zlepšilo. Jsou tamní farmáři učenliví a pracovití? S učením a prací je to těžší. Byli jsme na venkově, kde negramotnost není nic neobvyklého. Je to taky dost dané přírodními podmínkami a chudobou. Tanzanci dokážou pracovat tvrdě, ale často jim k tomu chybí znalosti, takže jejich práce není tolik efektivní. A co africké děti? Asi stejné jako děti tady. Částečně jsou vděčné, ale zkuste dítěti vysvětlit, že si dneska nemůže hrát, protože musí jít do školy. Nebude zamilovaně viset očima na učiteli několik hodin. Starší děti do školy chodí raději. U nás jsou děti odmala k učení motivované, v Africe ne. Existují kmeny mimo vesnice, které mohly přímo pro vás, dobrovolnice, znamenat nebezpečí? Kmeny v Tanzanii mají jen symbolickou hodnotu. Tradice pomalu mizí. V tomhle směru podle mě nehrozí žádné nebezpečí. Všichni mají mobily a dost z nich i Facebook.

Adéla Hemelíková

Jednadvacetiletá studentka mezinárodních rozvojových studií na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého pocházející z Trutnova. Mimo studia se věnuje také dobrovolnické činnosti a je členkou neziskové organizace Maendeleo. Navštívila například Indonésii a letos v létě odcestovala s kamarádkou pomáhat do africké Tanzánie. Dokázala bys tedy popsat, jaká Afrika ve skutečnosti je? Upřímně jde popsat velmi těžko. Nechci to zobecňovat na celou Afriku, ale je tam dost protikladů. Je nádherná a zároveň dost drsná. Všichni víme, že mají problém s vodou, není tam elektřina, záchod nebo sprcha. Jenže když tam nejste, nedokážete si tu realitu dobře představit. Chtěla by ses tam někdy vrátit? Určitě ano. Přestože to někdy bylo náročné fyzicky i psychicky, po dvou měsících mi Afrika přerostla k srdci. >> Rozšířenou verzi si přečtěte na našem webu www.helenavkrabici.cz

Marie Lachendrová foto: Miroslav Kolaja

ANK ETA: Chtěli byste si někdy vyzkoušet práci dobrovolníka v cizí zemi? Anna

aplikovaná matematika-ekonomie se zaměřením na bankovnictví

Ano, určitě chtěla. Je to skvělý pocit někomu pomoci a zároveň se jedná o dokonalou možnost procvičit si cizí jazyky.

Lucie

aplikovaná statistika

Teoreticky bych rozhodně chtěla nějakou formu dobrovolnictví vyzkoušet, nicméně prakticky to asi nepůjde. Můj stud mi to totiž nedovolí.

Hana

aplikovaná matematika-ekonomie se zaměřením na bankovnictví

Rozhodně ano, dokonce mám v plánu se do nějakého dobrovolnického projektu zapojit. Vždycky jsem toužila pomáhat, takže při první příležitosti vyrazím.


P O N D Ě L Í 1 7. ř í j n a | Č Í S L O 2 . | S T R A N A 2 – 3

HELENA

v krabici

KULTURA

TIPY

Chaotické umění šířené těmi nejlepšími z CHAOSU

OUTDOOR PUTUJE DO OLOMOUCE

V rámci výstavy Mezičas se ve středu 5. října konala street art akce netradičních rozměrů nazvaná Mezi Čas Chaosu pořádaná uměleckým seskupením Chaoscompany, s jehož prací se můžete setkat například v Lomené galerii. Tři umělci na nádvoří bývalého Jezuitského konviktu vytvářeli svá díla přímo před zraky diváků.

„Pojďte k nám, pojďte k nám, slečny! Vezměte si štětce a pojďte taky malovat,“ ozvalo se z dálky. Zmateně jsme se na sebe podívaly a šly blíže k tomu zvláštnímu, ale na první pohled velmi optimistickému mladíkovi. Po vzájemném představení se, když zjistil, že jsme z Heleny v krabici, následovala zřejmá reakce: „Vy jste z Heleny? Tak to se ptejte, samozřejmě,“ řekl nám Vincek Cibulka, onen optimistický dlouhovlasý umělec a také zakladatel skupiny. „Všechno to začalo, když jsem se na střední pustil do vydávání časopisu Chaos. Projekt Chaoscompany vznikl až tady na Katedře výtvarné výchovy. Všichni jsme prošli studiem, já osobně jsem tady strávil dva roky,“ svěřil se Vincek. K němu se časem přidali další jím oslovení umělci. Během tvorby svých děl výtvarníci používali nejen štětce a barvy, ale také spreje a další techniky. Někteří z umělců si předem vytvořili lehkou představu o tom, co budou malovat, ale jednalo se spíše o ukázku improvizované malby. „Ze mě to jde přímo na místě. Já jsem nic neplánoval,“ vysvětlil jeden z umělců Jirka zvaný „Dosy Doss“ a dodal: „Rád pracuju přímo pro daný

prostor, dané místo. Potřebuji se dostat do určitého procesu a pak to dát hned do finální podoby. Kdybych si dal pauzu a po chvíli se k tomu chtěl vrátit, už by to nebylo ono. U mě je to spíše taková volná kresba.“ Skupina Chaoscompany se skládá z pěti umělců. Na této umělecké improvizaci se však sešli pouze tři, hlavně kvůli docela nepříznivému počasí. To zřejmě ovlivnilo i nepříliš hojnou účast diváků, což byla škoda, protože umělci byli nejen přístupní zvídavým otázkám, ale chtěli i sami vyprávět příběhy svých děl a zapojit tak diváka přímo do procesu tvorby. „Hodně nám jde o interakci s divákem. Chceme motivovat lidi, aby taky něco dělali. Chceme diváka zapojit a komunikujeme s ním. Je to o tom, aby si člověk danou akci užil, o ničem jiném,“ sdělil Jirka. Zde vzniklá díla budou k vidění v prostorách Konviktu do konce října. „Jelikož tomu už počasí příliš nepřeje, chceme dělat spíše interiérové akce v kavárnách, spojit to s nějakou výstavou a oživit to recitací,“ přiznal „Dosy Doss“. V nejbližší době plánují umělci spoustu dalších projektů a nám nezbývá nic jiného, než je vřele doporučit! Lýdie Hájovská, Kristýna Janošková

Mezinárodní festival outdoorových filmů je putovní záležitostí. Za dobu své existence už procestoval přes čtyřicet českých a slovenských měst a zavítal také do zahraničí. Letošní 14. ročník proběhne v olomouckém kině Metropol od pondělí 17. října do čtvrtka 20. října. Divák má na výběr filmy se sportovní tématikou, ale také dobrodružné či cestopisné kousky. Jeden z nich například představuje japonskou desku na sníh, která nemá hrany, speciální kluznici a dokonce ani vázání. ZLATÝ HLAS ROZEZNÍ JAZZ TIBET

Britský písničkář James Harries už dlouhou dobu žije v Česku a pravidelně koncertuje v Olomouci. Jeho další vystoupení se odehraje už v úterý od 20 hodin v Jazz Tibet Clubu. Koncert je součástí evropského turné, během kterého jej doprovází kapela The Volunteers. Představí na něm svou novou desku Unite The Sky Bends Down, jež získala skvělé ohlasy nejen u veřejnosti, ale i v řadách kritiků. Harries mimo jiné skládá hudbu k českým i zahraničním filmům. Za zmínku stojí například Lidice, Bobule či Modré stíny. BLONDÝNA NA JEVIŠTI BEZ PŘÍPRAVY, BEZ TEXTU

Alžběta Jelínková – přes den studentka v Brně, večer WOnderMAN vystupující v divadlech a kavárnách se svou show, která je pokaždé jiná. Jeden z unikátních kousků předvede i v olomouckém Divadle na cucky, a to příští úterý 25. října od půl osmé večer. Během jejích vystoupení se setkáte s improvizacemi a komičností. Sama o sobě říká, že jí ještě z hlavy čouhá sláma, ale kouká kolem sebe. Bez daného scénáře vždy vystoupí na pódium a hraje. Její příběh vzniká tady a teď. Důležitou roli mají i diváci, kteří spoluutváří její představení. HUSÁKOVO DÍTĚ V ŠANTOVCE

Bára Hrzánová je výjimečná česká herečka proslulá specifickým projevem i neobvyklými rolemi. Jednou z nich je Helenka Součková, postava z divadelní hry a stejnojmenné knihy Hrdý Budžes. Za ni Hrzánová získala v roce 2003 cenu Thálie. Hru zinscenovalo Divadlo Antonína Dvořáka v Příbrami, které ji přiveze i do olomouckého Divadla na Šantovce hned ve dvou termínech a to v úterý 25. října a ve středu 26. října. Příběh se odehrává za doby Husákovy normalizace, kterou zprostředkovává subjektivní pohled osmileté dívky. Ta se ovšem nezajímá o dobu, ale o svou rodinu a přátelství a je přímo magnetem na trapasy. Chaoscompany tvoří za každého počasí.

foto: Aneta Barcziová

Lucie Frydrychová


n a j d et e n á s n a w w w. h e l e n a v k ra b i ci .cz n e b o w w w. f a ce b oo k .co m/H e l e n a v k ra b i ci

PŘEDNÁŠKA

Pozor! Věda na cestách poprvé v Olomouci Chcete se dozvědět, jak funguje svět kolem nás nebo jste rádi v centru vědeckého dění? V tom případě si nenechte ujít sérii přednášek pořádaných v rámci projektu Science to Go, který se snaží zpřístupnit nejnovější úspěchy přírodních věd široké veřejnosti. Jedna z nich se uskuteční ve středu 19. října ve Vědecké knihovně, kdy projekt poprvé představí vědu populárním způsobem i Olomoučanům.

Nemusíte být vědeckým odborníkem, právě naopak. Věda je díky Science to Go přístupná komukoliv, to znamená odborníkům i laikům. „Prvotní myšlenkou bylo přednášet pro neakademické kamarády, kteří se s námi ostýchali mluvit o naší práci, protože měli pocit, že jí nerozumí,“ přibližuje počátek projektu jeden z jeho organizátorů David Píša. Odborníci díky nim prezentují nové poznatky ze svého oboru pochopitelnou a jednoduchou formou. Olomoucké Science to Go zahájí Jan Strojil, absolvent všeobecného lékařství na Univerzitě Palackého v Olomouci. Snaží se mediky naučit, jak správně, popř. v menším množství předepisovat léky a toto téma představí i neodborné veřejnosti. Přednáška „Přiměřeně, přiměřeně – jak (ne)umíme dávkovat léky?“ začne v 17 hodin. Poté dostane slovo absolvent Matematickofyzikální fakulty Univerzity Karlovy v Praze (dále MFF UK) Jiří Kvita. Částicový fyzik promluví na téma „Jak si posvítit na Higgsův boson“ (božská částice, pozn.red.). Sérii minipřednášek uzavře Zuzana Sochorová, zabývající se kosmickou fyzikou. Zkoumá, zda umí vlny v okolí Země „zpívat“. Během studia na MFF UK se dozvěděla o existenci „zpívajících“ elektromagnetických vln a rozhodla se, že své znalosti předá dále.

„Cílem projektu je sdílet radost z poznání, je to vlastně výhodné pro obě strany. Publikum se dozví, čím se zabývají špičkoví mladí vědci, a ti na oplátku získají další zkušenost s prezentací své práce,“ vysvětluje Píša a dodává: „Snažíme se také, aby v daném místě přednášeli lidé, kteří z něj pocházejí nebo na něj mají vazby.“ Organizační tým v současné době tvoří přibližně šest lidí, avšak jejich prací je pouze spojit ty, kteří jsou ochotni přednášet, s těmi, kteří chtějí poslouchat. K týmu se může přidat každý, kdo má zájem popularizovat svůj obor. Všichni na Science to Go pracují ve svém volném čase a bez

nároku na honorář. „Projektu se plánujeme věnovat tak dlouho, dokud nás to bude bavit a uvidíme v tom smysl,“ pokračuje Píša. Počet posluchačů není omezený, proto jestli vás témata zaujala nebo si jen chcete rozšířit obzory, určitě dorazte ve středu 19. října do přednáškového sálu Vědecké knihovny. A pokud by toto setkání neukojilo vaši touhu po vědomostech, máte možnost navštívit další přednášky z cyklu Science to Go v Městské knihovně v Praze, kde se konají pravidelně každý měsíc. Aneta Daněčková

Naučíme mediky dávkovat léky v přiměřeném množství.

foto: Kateřina Čajanková

ZAJDĚ TE

Místo novin a cigaret dostanete kávu. Traffic Coffee hlásí otevřeno! Betonová kostka na ulici Palackého, ve které se ještě donedávna prodávaly noviny a cigarety, se proměnila v útulnou kavárničku s názvem Traffic Coffee. Espresso bar láká zákazníky především na kávy, jejíž typy pravidelně obměňuje, a můžete si je vychutnat i se sójovým mlékem. V nabídce dále najdete domácí sušenky, dorty nebo slané košíčky. Zákusky si můžou dát i celiaci (lidé s bezlepkovou dietou, pozn. red.). „Například v ořechovém dortu je sedmdesát procent vlašských ořechů, zbytek tvoří pohanková mouka,“ usmívá se majitel Luděk Jasiok. Seženete zde i netradiční nealko nápoje, jako je Cascara Frizz nebo limonáda Pragomošt. Kavárna také nabízí možnost odnést si čerstvě namletou kávu domů. „Chceme tady

mít produkty bez chemie, chuťově i svým příběhem výjimečné,“ říká Jasiok. Kavárna má malý, zato velmi specifický a příjemný interiér, navržený samotným majitelem, který je zároveň i architekt. Hudební podkres zajišťují gramofonové desky a k sednutí zde slouží originální židle ze starých tramvají Tatra T3.

Název Traffic Coffee nesouvisí jen s předchozí trafikou, ale také s dopravou kolem, ke které neodmyslitelně patří i tramvaje. Otevřeno je v pracovní dny od čtvrt na osm do šesti hodin večer. Tak se stavte na kávu třeba cestou do školy.

text a foto: Aneta Barcziová


P O N D Ě L Í 1 7. ř í j n a | Č Í S L O 2 . | S T R A N A 4 – 5

SLOUPEK

FEJETON

Podzimní strasti života aneb bacha letí kaštan A je tady podzim – jedno z nejkrásnějších ročních období plné romantických procházek krásnou barevnou přírodou. Poslední sluneční paprsky se třpytí na spadaných listech, které šustí při každém kroku. Je tomu tak opravdu? Ale kde že! Každé ráno za zvuku příšerně otravného budíku vstávám do naprosté tmy, snažím se obléct si co nejvíce vrstev, kterých ale není snad nikdy dost, protože jen vystrčím nos ze dveří, tak mrznu. Po romantickém slunci není ani památky. Člověk by marně hledal poslední teplé paprsky, které by ho zahřály. Akorát zuřím, že jsem si s sebou nesbalila rukavice a kulich. Sotva vyjdu z domu, začíná pršet a já už nemám sílu vracet se pro deštník. Radši volím rychlý úprk do školy. Za rohem budovy mi do očí šlehne studený vítr a mé vlasy vypadají, jakoby hřeben ani neznaly. Z romanticky spadaného listí se pod mokrou sprškou stává nebezpečná klouzačka, u které nikdy nevíte, kdy vás pošle k zemi. Při pokusu o udržení stability málem zraním několik lidí okolo, ale naštěstí zde panuje velmi přátelské prostředí, a tak se místo nadávek dočkávám

jen několika úšklebků. Procházím pod korunami kaštanů, oči mám zabodnuté do chodníku a snažím se co nejrychleji dostat do tepla. Zafouká vítr, který mě div nepovalí a všude kolem začnou padat bomby. Před nimi není kam utéct. Víte, jak moc to bolí, když vám na hlavu spadne ostnatý kaštan? Bolí to hodně, věřte mi! Do školy se nakonec dostávám promočená, rozcuchaná a celkově nehezky vypadající. Modré prsty mám tak zkřehlé, že ani nejsem schopná udržet propisku. Celý den se děsím cesty nazpět, na druhou stranu v těchto dobrodružných cestách začínám nacházet zalíbení. V překrásných olomouckých uličkách, ve kterých se neustále ztrácím, nacházím kousky chybějícího a vzdáleného domova. Počasí si pohrává s našimi náladami a pokouší se nás dostat do podzimních depresí. Netuší však, že si studenti po večerech dobíjejí baterky nejrůznějšími tekutinami, které jim zaručí dobrou a přátelskou náladu. Zakázaný doping? Ne. Jen povinná výbava pro přežití! Sára Bouzková

ilustrace: Nikola Orlitová

PTÁME SE

Viktor Tauš: Jsem vděčný za podporu UP Režisér kriminální minisérie Modré stíny navštívil Olomouc znovu. Tentokrát aby debatoval se studenty o svých zkušenostech, české kinematografii a možnostech pro začínající filmaře.

mladé město. Právě v tom tkví její unikátnost. Kolik času jste v Olomouci kvůli seriálu strávil? Vlastní příprava trvala zhruba půl roku, z čehož jsem hodně času strávil tady, například kvůli vyhledávání lokací.

Modré stíny se z velké části odehrávají na Jezuitském konviktu. Jaká byla spolupráce s Univerzitou Palackého? Naprosto fantastická. Byť to s námi často nebylo jednoduché, protože jsme omezovali provoz, podpora ze strany UP byla neuvěřitelná a jsem za to nesmírně vděčný. V čem je pro vás Olomouc jedinečná? Pro mě je na Olomouci nejvíce fascinující to, s jakým respektem se zde lidé chovají k architektuře. Vidíte zde zajímavý kontrast – krásně udržované historické centrum a zároveň je to neuvěřitelně

>> Rozšířenou verzi si přečtěte na našem webu www.helenavkrabici.cz

text a foto: Barbora Adamová

HELENA

v krabici

Kterak jedna Češka na Erasmus do Itálie vyjela Říká se, že když vyjedete na delší dobu sami někam do zahraničí, ať už na Erasmus nebo za jiným účelem, stane se to pro vás zrcadlem vlastní osobnosti. Zjistíte o sobě, jak umíte řešit různé situace (a papírování) v cizím jazyce a jestli se o sebe dokážete v dobrém i zlém postarat. Na Erasmu v Miláně jsem teprve necelý měsíc, takže zatím nemůžu vynášet moc velké soudy ani rozdávat moudra, přesto jsem už za tu dobu na pár věcí přišla. Je to tady pro mě spíš zrcadlem naší země a společnosti, než vyloženě mě samotné (to třeba teprve přijde). Začala bych tím, že je v Česku levno. Na druhou stranu si myslím, že každý, kdo někdy navštívil zemi, kde se platí eurem, librou, nebo třeba norskou korunou, tohle už zkrátka ví. Sice máme nižší platy, ale to pivo za jedno euro mi tady prostě chybí. Co mě zarazilo, že Italové jsou, navzdory všem pizzám, pastám a cappuccinům, všichni celkem hubení. Nikdy jsem moc nevěřila výsledkům průzkumů, které tvrdily, že Češi jsou jedním z nejobéznějších národů vůbec. Teď už se na to dívám jinak, protože tady jsem snad ještě nepotkala člověka při těle. Nebo to umí dobře skrývat. S tím se pojí další věc. Často slýcháme, že se móda v Česku za poslední roky hodně zlepšila, že už se Češi umí lépe oblékat a vědí, co je to styl a kvalita. Já po měsíci důkladného pozorování v samotné Mekce módy říkám, že to není pravda. Speciálně u jedné věkové kategorie, a to jsou lidé věku 60+. Ruku na srdce, jak moc jsou vaši prarodiče elegantní a šik? Netvrdím však, že je to jejich chyba. U nás si totiž i takoví senioři, kteří by se třeba chtěli hezky obléknout, nemají takové oblečení kde koupit. Naše obchodní centra jsou totiž plná „telywejlů“ a „ňjůjorkrů“ s hadýrky pro mladé. Jsou tu ale věci, v nichž musím svou domovinu pochválit. Vesměs nechodíme moc pozdě. V autě téměř vůbec nepoužíváme klakson a dodržujeme jízdní pruhy. Po chodníku většinou chodíme dostatečně rychle, abychom nikoho nezdržovali. V restauracích neúčtujeme peníze navíc za číšníkův servis. V obchodech prodáváme ovocnou šťávu a v našich typech mouky se dá docela jednoduše vyznat. A teď máme k tomu všemu ještě spoustu sněhu na horách. Zmíněné skutečnosti jsem vypozorovala v souvislosti Italové versus Češi. Něčeho jsem si ale všimla i na sobě. A sice, že jsem obrovský vlastenec a na naši „ex Cecoslovacchia“, jak mám napsáno v univerzitním systému, nedám dopustit. Jo a ještě něco. Název Czechia tu nikdo nezná.

Eliška Vrbová


n a j d et e n á s n a w w w. h e l e n a v k ra b i ci .cz n e b o w w w. f a ce b oo k .co m/H e l e n a v k ra b i ci

TÉMA ČÍSLA

STUDENTŮV PRŮVODCE GALAXIÍ

ERASMUS Když se řekne Erasmus, snad každý si představí nekonečnou party, hromadu nových kamarádů a v neposlední řadě také dobrodružství. Málokdo však tuší, že vyjet na takové zahraniční studium není vůbec jednoduché. Vlastně je to změť nekonečného papírování, vyřizování, nejistoty a řízeného chaosu. Pro větší přehlednost a ušetření vašich drahocenných nervů pro vás Helena připravila menšího průvodce, který radí, jak se ve světě Erasmu neztratit.

KROK 1: KAM VYJET? Jednou z prvních položek na zdánlivě nekonečném seznamu povinností zájemce je zjistit si, jaké možnosti výjezdu jeho katedra nabízí. Některé obory mají nabídku bohatou, jiné se musí spokojit s o něco chudším výběrem. „Pokud se vám nabídka vaší katedry nelíbí, zkuste se podívat na stránky nějakého příbuzného oboru a zjistit, jestli je možné vyjet přes jinou katedru. Tohle je konkrétně můj případ. Sice studuji žurnalistiku, ale na Erasmus jsem jela přes Katedru politologie a evropských studií, protože má mnohem více zahraničních smluv,“ potvrzuje Eliška Vrbová, redaktorka Heleny, která si momentálně užívá pobytu v Miláně. V takovém případě ale musíte počítat s tím, že v případě vysokého počtu zájemců na vás nemusí zbýt místo. Student mezifakultního dvouoboru tělocvik a angličtina na Fakultě tělesné výchovy a Pedagogické fakultě Michal Pospíšil byl s nabídkou spokojený. „Tuším, že během listopadu nebo prosince fakulta vyvěsí seznam

dostupných univerzit, které jsou ochotny na semestr nebo celý rok přijmout studenty. Školy jsou rozdělené podle vyučovacího jazyka. Vycestovat se dá i mimo Evropu, vždy se zde objeví i několik mimoevropských institucí – většinou v Kanadě, z letoška si vybavuji i Izrael,“ svěřuje se a dodává: „Už dopředu jsem se rozhodl pro Slovinsko. Osvědčilo se mi poptat se na vše potřebné studentek, které tam již byly. Věděl jsem tak, do čeho půjdu.“

pobytu je tři měsíce, maximální pak jeden rok,“ uvádí Dana Gronychová, referentka pro zahraniční styky na Přírodovědecké fakultě.

KROK 2: HLAVNÍ PODMÍNKY PRO VÝJEZD „Po výběru své vytoužené země a univerzity před nebohým studentem stojí překážka ve formě přísných podmínek a výběrového řízení. Je důležité prokázat znalost jazyka, nadšení pro věc a způsobilost pro studium vybraného oboru. Podmínky se však liší jak mezi jednotlivými fakultami, tak i katedrami. „Zájemce musí být po celou dobu pobytu studentem stejné fakulty a musí mít řádně ukončený alespoň první ročník bakalářského studia. Minimální délka studijního

KROK 3: VÝBĚROVÝM ŘÍZENÍM SNADNO A RYCHLE Po splnění hlavních podmínek následuje samotné výběrové řízení. To může probíhat formou testů, pohovorů či esejí. „Deadline pro podání přihlášek byl loni konec února. Výhodou celého přihlašování je, že si člověk může vybrat až tři země, do kterých by chtěl vycestovat. Ty


P O N D Ě L Í 1 7. ř í j n a | Č Í S L O 2 . | S T R A N A 6 – 7

v krabici

TÉMA ČÍSLA

pak na přihlášce seřadí podle priority a v případě, že by neuspěl u své vysněné destinace, je možné, že se dostane do země, kterou má ve výběru na druhém místě,“ přibližuje Heleně situaci Michal. „Samotné výběrové řízení u mě probíhalo formou písemného testu ze znalostí studijního jazyka. Na tento test je vypsáno několik termínů a student se sám rozhodne, na který přijde. Na základě výsledků jsou uchazeči ještě zváni na ústní pohovor,“ doplňuje. Podmínky Filozofické fakulty jsou však rozdílné. „Musela jsem napsat životopis v jazyce, ve kterém jsem chtěla studovat – v angličtině – a motivační dopis vysvětlující, proč bych chtěla navštěvovat zrovna danou univerzitu, popřípadě druhou vybranou. Poté probíhalo výběrové řízení přímo na katedře, kde jsme všichni museli sepsat naši motivaci ke studiu a krátkou esej na jedno ze tří zadaných politologických témat, opět v angličtině nebo jiném preferovaném jazyce. To je tedy jedna možnost, jak výběrové řízení probíhá, ta druhá je ústní pohovor,“ upřesňuje Eliška.

KROK 4: POSLEDNÍ PŘÍPRAVY Po úspěšném zvládnutí všech překážek začínají hromadné informační schůzky, kde se studenti dozvídají vše potřebné. Na zahraniční univerzitu je samozřejmě nutné podat přihlášku. „Někde ji chtějí online, jinde musíte přihlášku poslat poštou nebo vás musí doporučit vaše domovská univerzita, je to různé. Pak následuje vyplňování studijní smlouvy – Learning Agreement – aneb největší noční můra všech erasmáků,“ usmívá se. Před výjezdem totiž studenta čeká ještě střet s oblíbeným STAGem, kam musí vyplnit předměty, jež chce v zahraničí absolvovat. Počet kreditů za tyto předměty se pohybuje v rozmezí od dvaceti do třiceti. Vše opět závisí na konkrétní katedře.

KROK 5: HURÁ DO ZAHRANIČÍ! Nebudeme si nic nalhávat, bez stipendia by se do zahraničí podíval málokdo. Naše univerzita je nabízí ve třech různých kategoriích. Tři sta, čtyři sta nebo pět set eur na měsíc. Záleží,

HELENA

do jaké kategorie vaše studijní destinace spadá. Nejlevněji vyjdou země podobné naší republice, jako jsou Slovensko a Polsko. O stupeň dražší je například Německo, finančně nejnáročnější jsou Skandinávské státy, Velká Británie nebo Francie. „Je dobré si zjistit, jestli vaše zahraniční univerzita nabízí koleje. Od toho se odvíjí vaše finanční spoluúčast na Erasmu. Pokud budete bydlet na bytě, stipendium vám to nejspíš nepokryje a budete muset sáhnout i do vlastní kapsy,“ radí Eliška.

International Office poputuje daný papier koordinátorovi katedry, ktorý má nastarosti zahraničné výjazdy,“ vysvětluje.

KROK 7: BOJ O KREDITY

KROK 6: ALE CO PO NÁVRATU? Střet s realitou bývá po návratu ze snového života těžký. Abyste do příštího semestru dopadli jako do peřinky a přežili souboj s nekompromisními lejstry a vyučujícími, zajistila Helena další nezbytné informace. „Na konci semestra v zahraničí, keď študent úspešne vykoná všetky predmety na ktoré chodil, musí dostať od každého vyučujúceho určitú formu potvrdenia, ktoré schvaľuje pridelenie kreditov za daný predmet. Po zozbieraní potrebných náležitostí musí študent v zahraničí zájsť ešte v danej krajine do International Office, kde mu vystavia takzvaný Transcript of Records. Tento dokument obsahuje tabuľku predmetov a celkový súčet kreditov, ktoré študujúci počas štúdia v zahraničí nadobudol. Transcript of Records je najdôležitejší papier, ktorý musí mať každý. Niekedy ho nevystavia hneď, ale dopošlú dodatočne na e-mail,“ přibližuje táhnoucí se byrokracii studentka anglické filologie a divadelní vědy Klára Hešková, která má vše úspěšně za sebou. Ale ani to ještě není zdaleka vše. „Ďalší dôležitý papier je Certificate of Arrival (Departure). Formulár, ktorý treba dať v zahraničí opečiatkovať hneď pri príchode, potom ho odložiť a pred odjazdom znovu nechať potvrdiť v deň odchodu. Do dvoch týždňov po návrate musí tento certifikát študent zaniesť na domáci International Office spolu s kartičkou poistenia od univerzity. Kartičku je potrebné vrátiť. Na prinesenie Transcript of Records je viac času. Ale keď už ho človek má, tak radšej na nič nečakať. Miesto

Nebojte, v tuto chvíli už máte všechno papírování téměř za sebou a můžete částečně vydechnout. Poslední, ale významnou položkou na seznamu, jsou uznané kredity. Existují vlastně tři způsoby, jak se k úsměvu na rtech i ve STAGu dopracovat. První možností je uznání všech kreditů jako B-předmětů v rámci kolonky „ostatní“. Puntičkáři si ale nejspíše „vyběhají“ všechno už o rok dříve. Druhá volba vyžaduje tolik plánování a strategie, že by zahanbila i Napoleonovo tažení. „Keď chceš niečo uznať ako konkrétny predmet zo svojej katedry, musíš sa s vyučujúcim, ktorý ho má, dohodnúť. To, či ti daný predmet schváli, alebo nie, často zavisí na jeho dobrej vôli. Dôležité je aby zahraničný predmet odpovedal náplni toho učeného doma. Pokiaľ áno, naskočí ti v STAGu zelená fajka.V kolónke ECTS je ďalší formulár, ktorý sa stiahne ako PDFko. Tento a ten originálny Transcript of Records pošleš mailom do našej International Office a je hotovo,“ popisuje podrobně vytoužený konec Klára.

POST-ERASMUS DEPRESE? A co teď? Nastává konečně čas spokojeně a s úlevou přivítat všechny své spolužáky, posedět s nimi v hospodě, rozplývat se nad okouzlujícími fotografiemi i nezapomenutelnými zážitky a vše spláchnout lahodným zlatavým mokem. A post-erasmus deprese, smějete se? Ta skutečně existuje, takže bacha na to. Historická Olomouc už po nasazení erasmáckých brýlí nikdy nebude jako dřív. Ale kdo se bojí, nesmí do lesa. Pokud pořád zvažujete, zda jet nebo ne, hoďte ranec na ramena a vyrazte do světa. „Nikto neváhajte a jednoducho choďte. Je to najlepší čas v živote,“ nabádá k výjezdu nadšená Klára. Eva Ertlová, Veronika Svrčinová

foto: Miroslav Kolaja


ZPRAVODAJ HELENA V KRABICI VYDÁVÁ OBČANSKÉ SDRUŽENÍ HELENA V KRABICI, O.S., KŘIŽKOVSKÉHO 14, OLOMOUC, 771 47, IČO: 22744509 Šéfredaktor: Petr Šrajer; vedoucí vydání: Kateřina Čajanková; redakce: Barbora Adamová, Michal Bajnok, Aneta Barcziová, Sára Bouzková, Patrícia Čmiková, Eva Ertlová, Lucie Frydrychová, Lýdie Hájovská, Kristýna Janošková, Markéta Jasanská, Lucie Ješátková, Lucie Kratochvílová, Marie Lachendrová, Nikola Orlitová, Barbora Skočíková, Veronika Svrčinová, Eliška Vrbová; korektura: Anna Hrbáčková, Daniel Knápek, Michaela Kratochvílová; fotografie: Kateřina Čajanková, Aneta Barcziová, Miroslav Kolaja, Barbora Skočíková; sazba a grafika: Terezie Štamberová Místo vydávání Olomouc, číslo 2., Ev. č. E 15507, čtrnáctideník, tiskne tiskárna Budík, náklad 1 000 výtisků Helena v krabici vychází za finanční podpory Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. www.helenavkrabici.cz, www.facebook.com/Helenavkrabici

C

M

Y

CM

MY

CY

CMY

K

ilustrace: Patrícia Čmiková

Hvk 17 10 16 (1)  
Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you