Page 2

Václav Charvát nám řekl, že za námi stojí. Po nějakém okresním sjezdu KSČ už ale o tom nechtěl slyšet. Aby nás mohli zakázat, tak přišli s tím, že jsme si ilegálně množili plakáty na propagačním oddělení Výstavby kamenouhelných dolů. Takže to odnesl vedoucí propagačního oddělení, který měl Ormik na starost. Tehdy jsme ještě bojovali. Ty akce běžely pod hlavičkou Hi-Fi klubu pod Svazarmem. Vystříhli jsme si s Rudého práva, že v Praze v Lucerně probíhá nějaký folk’n’country festival, a představitelé Hi-Fi klubu s tím šli na OV KSČ. Že jako ústřední deník KSČ píše o tom, že v Praze je folk’n’country festival. A oni jim řekli, že co je v Praze, to je nezajímá, že tady je Kladno, a to bylo a bude rudé… Takže tak tyhle večery skončily.

Hned po svatbě jsem začal dělat koláže. Má žena malovala a já jsem chtěl taky tvořit, nechtěl jsem být pozadu. A malování mi nešlo.

Neříkejte, že svatba byla jediný důvod, proč jste se pustil do výtvarného umění. To ne, asi ne jediný. Ale podstatný. Ono vše souvisí se vším. Stejně jako hudba mi koláže umožnily se jasně vymezit, říct svůj názor. Byly hodně angažované, jak protiválečně, tak proti normalizaci a současnému dění. Válka byla tehdy velká hrozba a já z toho všeho strašení neměl dobrý pocit. Zajímalo mě také téma

11

města, takže jsem tam zachycoval různé urbanistické prvky. V zásadě tedy koláže s mými písněmi korespondovaly, vzájemně se ovlivňovaly. Ve světě se kolážemi proslavil Jiří Kolář, který dlouhá léta žil také v Kladně. Inspiroval jste se jeho dílem? Já jsem tvořil absolutně pod vlastním dojmem. Snažil jsem se v kolážích balancovat na hraně vtipnosti, byly tam různé situační vztahy. Jiřího Koláře ani jeho věci jsem neznal, byl tehdy zakázaný. Navedl mě na něj teprve Karel Souček, když viděl moje díla na jedné z výstav se skupinou Ateliér 74. Sháněl jsem cokoli od Koláře po knihovnách, nikde nic samozřejmě nebylo. Až mi jedna dobrá známá našla něco v depozitáři vyřazených knih. A musím říct, že se mi jeho tvorba líbila, ale byla úplně jiná než moje. On vykrýval celé plochy, já naopak nechával spoustu místa prázdného. Už jste mluvil o skupině Ateliér ‛74. Co pro vás členství v ní znamenalo? Přes Ateliér jsem se vlastně dostal k systematickému focení. Původně skupinu tvořili malíři, co navštěvovali výtvarný kroužek malíře Ludvíka Jelínka. Postupně jim došlo, že by měli být nezávislí, tak se postavili na vlastní nohy. Vedle malířů tam byl i umělecký kovář Viktor Stříbrný. Protože v Kladně nebyly žádné výstavní prostory, tak si adaptovali prostory kladenského zámku ve sklepě, co je dnes štola. Tam

Svatební fotografie, 10.10.1968 (foto Josef Fousek)

Jiří Hanke: Kladnu pod kůží  

ukázka z fotografické knihy

Jiří Hanke: Kladnu pod kůží  

ukázka z fotografické knihy

Advertisement