Page 1

n

lede

018

or 2 – ún


A CO MY STUDENTI? V posledních dnech, týdnech a měsících proběhlo v naší zemi několik významných událostí. Především jsme (my jako národ) volili prezidenta. Naprosto subjektivně, zaujatě a s jistou nadějí si troufám tvrdit, že většinu z nás (tentokráte myslím studentstvo) výsledky zklamaly, možná lépe řečeno frustrovaly. Co jsme mohli dělat? Značná část gympláků, včetně mě, ještě ani nepřesáhla hranici zletilosti, která zaručuje volební právo. Můžeme tedy vůbec něco změnit? Můžeme. Naše historická úloha zní jasně – být slyšet. Nesmíme se stát pouhou pasivní masou, kterou vývoj ve státě buď vůbec nezajímá, anebo nevnímá potřebu se vyjádřit. Bavme se o politice, čtěme články, utvářejme si vlastní názor a sdílejme ho. Používejme sociální sítě. Několik našich studentů pravidelně plní svou facebookovou zeď odkazy, fotkami či videi reagujícími na aktuální dění. A velkou radost mi vždy přinese každý, kdo se přidá. Protože o to dnes jde. Být pozorní, odvážní a aktivní, klidně i trochu paranoidní a nenechat si vše líbit. A svým chováním inspirovat ostatní. Jedině tak nás nic nepřekvapí. Přeji nám všem spoustu oné odvahy, studentům a učitelům vlastní. Mějme se rádi a držme při sobě. Mír a lásku Natka Kudrnová

Natália Kudrnová Veronika Malínková Jaroslav Kumpošt Petr Borovička Petr Janota Monika Hyláková Lucie Brožková Tereza Barnová Eva Lipenská Filip Kukla Eliška Šedová Pavel Holásek

Grafické zpracování: Jakub Šilar

2 | GYMPLÁK

leden - únor 2018


OBSAH

4 AKTUÁLNĚ Z ÚSTAVU RIZOTO NEBO GULÁŠ PROČ TA SOCHA DRŽÍ VLAJKU?! PRVNÍ MĚSÍC NAŠEHO VČELAŘENÍ BOJOVALI JSME ZA LIDSKÉ ŽIVOTY NAPLECH SBÍRKA PRO KOLOČAVSKOU ŠKOLU SEXTA V EVROPSKÉM PARLAMENTU

9 ZE ŽIVOTA GYMPLÁKA

DESET VĚCÍ, CO MĚ NAUČIL LYŽÁK ČÁST ROZHOVORU SE SECONDHANDOVOU LYŽÍ RECEPT NA TROJKU Z CHEMIE ZE ZÁKULISÍ TŘÍKRÁLOVÉHO KONCERTU Z GYMPLU NA VÁCLAVÁK

8

5

12 RECENZE NEW GIRL 1984 A 58937

15 LITERÁRNÍ OKÉNKO 16 OLYMPIJSKÝ SPECIÁL

ČÍSLA OLYMPIÁDY ČEŠI NA ZOH ČESKÝ DŮM OLYMPIJSKÝ HOKEJ – OČIMA KOMENTÁTORA BIATLON NA OH NAŠE DVAKRÁT ZLATÁ ESTER LEDECKÁ SLEDOVAL SERIÁLY A ZASPAL, PŘESTO SI ODVÁŽÍ ZLATO MEDAILOVÉ POŘADÍ OLYMPIJSKÝ BOBAŘ DAVID EGYDY

24 SPORT

16

KRIZE ZAŽEHNÁNA GYMPL A ŠACHY

25 POLITIKA

MÉDIA VOLAJÍ O POMOC ROZHOVOR SE STUDENTKOU JÁNA KUCIAKA PREZIDENTSKÉ VOLBY STRUČNĚ A JASNĚ

34 ZÁPISNÍK ZAPADLÝCH

26

MARTIN C. PUTNA: ČESKÁ KATOLICKÁ LITERATURA 1945 – 1989

leden - únor 2018

3 | GYMPLÁK


AKTUÁLNĚ Z ÚSTAVU

RIZOTO NEBO GULÁŠ? Víte, jak funguje karma? Šest let se pokojně smějete Komendě, že to má do jídelny pekelně daleko, až ta spravedlivá fúrie (karma, ne Komenda) zboří jídelnu a celé zmatené vás v prudké smrtelné sněhové vánici, na níž v sukni a teniskách skutečně nejste připravení, žene až kdesi za zdravku. Ano, ano, po tisíciletích věrné služ­ by nás opustila naše věrná jídlena. “Kam teď ale pouze v  přezůvkách poběžíme poháněni touhou po žemlovce s  jablky? Po koprovce a  prejtu s  kaší? Po rýžovém nákypu?!” ozývalo se zoufale ze všech hr­ del. Naštěstí nás vyšší patra nenechala na holičkách a  o  tuto kulinářskou slast nás nepřipravila. Ve středu 3. ledna zahájila provoz nová jídelna na Dělnické ulici. Náhlé, poněkud

nepříjemné klimatické podmínky na nad­ šení z dlouhého přechodu nepřidaly, ale nakonec i  ti orientačně nejméně zdatní zabloudili ve vánici pouze třikrát. S radostí sobě vlastní také musím při­ znat, že jídla jsou stále stejně lahodná a  srdcová záležitost, paní hlídačka, nám zůstala také. Včas stála na svém místě a  všech se ptala, zda si dají rizoto nebo guláš. Tento záludný kádrový rituál nás všechny roztřidil na tradicionisty ve fron­

tě na guláš a přemodernizované sluníč­ kářské ezoteriky ve frontě druhé. Jaký to promyšlený způsob zjišťování veřejného mínění. Vsadím se, že podle způsobu dr­ žení příboru lze poznat, koho chcete volit. Co dodat závěrem? Snad jen popřát dobrou chuť a  co nejméně bolavá lýtka z každodenního vysokohorského výstupu. Natália Kudrnová

PROČ TA SOCHA DRŽÍ VLAJKU?! Je pátek. Jdete normálně do školy (pro některé to úplně „normálně“ není, ale o bídné docházce až jindy), nepociťuje­ te nic neobvyklého, kromě čiré rados­ ti z  toho, že už je tento mizerný týden u konce. Čipem si (jako na potvoru) v 7:55 otevřete vstup do šatny, možná se dokon­ ce přezujete, vystoupáte schody, plácnete si s Masarykem a – počkat. Proč ta socha drží vlajku?! Ano, i  takto mohlo vypadat ráno 23. února pro ty méně nadšené sportovní fanoušky z našeho ústavu. Ti více nadšení 4 | GYMPLÁK

už od sedmi od rána pekli tousty, dorty, vyráběli placky, oblékali školu do trikoló­ ry (u čehož se stihli pětkrát pohádat, která barva přijde doprava a  doprostřed), jeli­ kož se ten den měl stát i ze silného opovr­ hovatele naší zemičky ten nejvěrnější vlas­ tenec – hrál se hokej. Proti Rusku. Přes menší či větší nadšení v hlase kan­ torů při větě „Dobře, můžete.“ se v 8. B se­ šla takřka celá škola a vytvořila neuvěřitel­ nou atmosféru při zasílání své podpory do Pchjongjangu. Ačkoliv se první dvě třeti­ ny nemohly vysílat s komentářem Roberta

Záruby, ale nesrozumitelnou angličtinou neznámého komentátora z neznámého live serveru, napětí se dalo krájet. Každý žák, malý či velký, hokejový znalec či laik, tlačil očima puk do ruské brány. Skandovala se typická sportovní hesla („Aspoň jeden!“  – značící prosbu o  střelení puku do brány  – nebo „Kdo neskáče, není Čech!“ – aneb mírně vydě­ račný pokyn k  tomu, aby celé publikum začalo skákat). Vzhledem k  tomu, že se, bohužel, v  onen den českému hokejovému týmu leden - únor 2018


AKTUÁLNĚ Z ÚSTAVU moc nedařilo, šla si většina fandících o  přestávkách spravit chuť do úžasného kiosku, spravovaného ještě úžasnější tří­ dou 3. A. Kromě toho, že se na půdě školy po více než roce objevila káva, jsme mohli ochutnat domácí koláče, chlebíčky a pop­ corn.

Zápas jsme prohráli, a tím přišli také o naději na finále. Mnozí odcházeli zkla­ maní, naštvaní, nešťastní a po zbytek dne se s nimi nedalo mluvit. Ale co je to finále oproti studentům, kteří drží pospolu? Co je to finále oproti škole, která je hrdá na svůj stát? Co je to finále oproti hřejivé at­

mosféře, která v ono páteční dopoledne zalila celou školu? Děkujeme za umožnění a  za hojnou účast! Veronika Malínková

PRVNÍ MĚSÍC NAŠEHO VČELAŘENÍ Máme za sebou první měsíc školního včelaření. S živými včelkami jsme sice ještě do přímého kontaktu nepřišli, ale přípravy na naši první včelařskou sezónu jsou v plném proudu. Naši včelaříci (včelařská mládež) se pilně seznamují s poznatky týkajícími se biologie včely medonosné, včelařských pomůcek a po­ stupů, jak se o naše malé hmyzí kamarád­ ky starat. Milým překvapením bylo, že již na druhé schůzce kroužku se u nás zastavil truhlář s dodávkou školních úlů s pří­

leden - únor 2018

slušenstvím, které jsme očekávali až o několik měsíců později. S novými úly k nám však přijelo i množství praktic­ kých úkolů, které se musí zvládnout ještě před rozjezdem včelařské sezóny. A tak naši mladí včelaři z jednotlivých přířezů slepují a stloukají úlové rámky (už jich máme asi 50 z celkových 300 kusů). Do nových rámečků budou následně voskem přilepovat mezistěny (tenké voskové destičky sloužící včelám jako vodítko, kde vystavět své plásty). Mezi velké přípravné akce bude také patřit impregnace nových úlů parafínem (ochrana před deštěm apod.). V rámci poslední schůz­ ky před jarními prázdni­ nami jsme se zašli podívat do nové kamenné včelařské prodejny v Ústí nad Orlicí. Kromě toho, že jsme si zde objednali výše zmíněné mezistěny, dostalo se nám krátké přednášky o včelař­ ských potřebách a včelích

produktech, jež ochod nabízí. Je užitečné mít takto specializovaný obchod s pří­ jemnou obsluhou takříkajíc za rohem. Kroužek prozatím navštěvuje okolo 8 chlapců a dívek. V případě, že by se chtěl někdo z žáků (ale i učitelů) nezá­ vazně přijít podívat, čím se na schůzkách zabýváme, je srdečně zván. Vždyť práce se včelami má v dnešním zrychleném a stresujícím světě obrovský potenciál. Úzký kontakt s přírodou, porozumění, zklidnění, zdraví, sladká odměna… je toho spoustu, co tento obor nabízí. Přítel J. Kumpošt (Na vysvětlenou – včelaři se mezi sebou oslovují jako přátelé.)

5 | GYMPLÁK


AKTUÁLNĚ Z ÚSTAVU

BOJOVALI JSME ZA LIDSKÉ ŽIVOTY

Říkáte si: „Je ten název napsaný správně? Nebo jenom špatně čtu? Jak by přeci mohli studenti gymnázia cokoliv zmoci se životem? A ještě se životem někoho jiného? To musí být nějaký omyl. Jsme v  České republice, u  nás žádný konflikt nebo válka není.“ Možná vám to zní jako bláznivá fráze s hromadou nadsáz­ ky a  možná by někteří skeptici řekli: „No jo, zase dělají z komára velblouda!“, ale (na mou duši, na psí uši, a dokonce i na kočičí svědomí) mluvím čistou pravdu. Pokud mi stále nevěří­ te, ráda vás přesvědčím o opaku. Slyšeli jste někdy o  Maratonu psaní dopi­ sů? Nebo o Amnesty International? Že ne? Tak začneme úplně od začátku. Amnesty Interna­ tional je název pro dobrovolné hnutí lidí z ce­ lého světa, které spojuje boj proti porušová­

ní lidských práv a svobod. Společně pořádají nejrůznější veřejné akce, události, zastávají se obětí týrání, bezpráví, nespravedlnosti. Snaží se měnit svět k  lepšímu díky podpoře tisíců lidí ze všech koutů Země. Jednou z nejvýznamnějších kampaní je již zmiňovaný Maraton psaní dopisů. Každoroč­

6 | GYMPLÁK

ně se koná na začátku prosince, u příležitosti Dne lidských práv (10.  12.). Tato akce spočívá ve vyslovení nesouhlasu v  podobě ručně psaného dopisu. Pro kaž­ dý ročník se vybírá několik osob, potýkajících se s  bezprávím. Naše škola se rozhodla pomáhat dvěma z nich. Ni Ju–Lan z Číny, která přišla o domov kvůli obra­ ně práv za bydlení, a  smrtelně nemocnému Mahadinu z  Čadu, jemuž za příspěvek na Facebooku hrozí doživotní vězení. Organizace kampaně na gym­ náziu se ujmula děvčata ze 3. A. Připravila si prezentaci, plakáty a během pár dní se snažila studenty a profeso­ ry s akcí seznámit. Následující týden se o vel­ kých přestávkách scházela v knihovně a s pří­

padnými zájemci sepisovala řádky plné emocí a vzdoru. Byť jsme velikou účast nečekaly, nakonec se jménem našeho gymnázia posla­ lo přes sto dopisů přímo na českou pobočku Amnesty International. Dále naše psaní putují do adresovaných zemí, kde konají svůj účel. Vytváří nátlak na vládu, prezidenta nebo jiné autority, a  snad změní jejich přehnané tresty či rozhodnutí vůči mnohdy nevinným lidem. Na závěr bych ráda poděkovala paní profe­ sorce Bartošové, která nás s kampaní seznámi­ la, a  dále všem studentům a  profesorům, jež se do psaní aktivně zapojili. My, organizátorky, jsme si akci moc užily. Věříme, že se nejednalo o ztracený čas, a pocit pomoci někomu v nou­ zi stál za to. Tak co, přidáte se příště k nám? Monika Hyláková

NaPlech!

N

erozlučná čtyřka! Rozsaďte nás, pošlete za dveře, seber­ te nám mobilní telefony. Ani fakt, že každý studujeme na opačných stranách republiky, nás nemůže oddělit. Co prosím? Vy jste ješ­ tě neslyšeli o divadelním spol­ ku NaPlech? Shame! Jsme parta přátel, které spojuje lahev/lahve vína, ústecký gympl v  roli alma mater, kritický nedostatek vo­ lného času a (málem bych zapo­ mněl) neutuchající láska k  diva­ dlu. Právnička, ekonom, filoložka a medik. Čtyři profese, čtyři nad­ šení přátelé, čtyři životní příběhy. Možná právě jeden z nich odha­ líme v  našem prvním projektu. Kdo ví? Jisté je jen jedno – něco se chystá! Naše neustálé neúspě­ chy, kopance a  kopičiny a  ještě mnohem víc můžete sledovat na facebooku (www.facebook.com/ dsnaplech) nebo na instagramu (@dsnaplech). A  pokud nás ně­ kdo nezamorduje, tak se na vás zanedlouho ze všech stran zač­ nou sypat pozvánky do divadla. Připravte se! #staytuned #getready Petr Janota

leden - únor 2018


AKTUÁLNĚ Z ÚSTAVU

VYHLAŠUJEME FINANČNÍ SBÍRKU NA UČEBNÍ POMŮCKY PRO KOLOČAVSKÉ DĚTI Koločava, rodiště Nikoly Šuhaje loupežníka. Kouzelná vesnice uprostřed kopců, kde si člověk přijde neskutečně malý a nemůže se zbavit pocitu, že na něj padá obloha. Najdeme zde krásný dřevěný kostelík, hroby českých četníků a místo odpočinku samotného slavného zbojníka. Lidé vás překvapí svou pohos­ tinností a hrdostí. Zkrátka a dobře – kdo Koločavu navštíví, odchází zamilovaný a téměř jistě se tam ještě někdy v životě vrátí. Když však turista trochu procitne z ro­ mantického opojení, musí si chtě nechtě všimnout i nepříliš přitažlivých detailů. Ošoupaná omítka, opuštěné budovy, za­ staralá vozidla i služby. Zakarpatí je totiž země krásná, ale chudá. Muži kvůli obži­ vě rodiny odíždějí za prací do zahraničí, ženy se mezitím starají o zvířata a plodi­

leden - únor 2018

ny. Velmi často také pronajímají prostory turistům. “S českou vládou komuniku­ jeme lépe než s naší vlastní,” komentuje situaci v bývalé části Československa její zastupitel. Mezi velmi trpící resorty patří školství. Žáci se učí z několik desítek let starých učebnic, sedí v nepohodlných lavicích, sportují s minimálním vybavením. Spousta z nich si nemůže dovolit ani vlastní psací potřeby, učitelé se proto ze všech sil snaží tyto pomůcky pro děti zařídit, klidně i ze svých soukromých prostředků. Problému si přirozeně všímá i Česká republika, především partnerské kraje, které se snaží školy v Zakarpatí sponzorovat. V loňském roce se několik vybraných studentů a pedagogů přímo na západní Ukrajinu podívalo. Viděli na vlastní oči

často zmiňované podmínky, vyslechli skutečné příběhy místních. A rozhodli se přiložit ruku k dílu. Pět gymnázií Pardubického kraje tedy vyhlašuje sbírku na školní pomůcky pro koločavaké děti. Celou akci prodiskutoval mluvčí kraje Dominik Barták přímo s kantorkou kolo­ čavské školy. Žákům chybí počítač, u nás naprosto běžně využívané zařízení školy. Na našem ústavu se spolu s panem Kašše akce ujal Studentský parlament. Cílem je vybrat minimálně 3 000 korun. V přepočtu stačí desetikoruna od každé­ ho z nás. Zvládneme to? Pomůžeme? Více informací najdete na hlavní nástěnce, Facebooku a webu školy či u jednotlivých zástupců vašich tříd. Natália Kudrnová

7 | GYMPLÁK


AKTUÁLNĚ Z ÚSTAVU

ÚSTEČTÍ GYMNAZISTÉ REPREZENTOVALI ČESKOU REPUBLIKU V EVROPSKÉM PARLAMENTU Téměř 600 studentů z třiadvaceti států Evropské unie mělo 1. února ve francouzském Štrasburku možnost nahlédnout do zákulisí Evropského parlamentu. Posadili se do křesel v proslulé “chamber”, na vlastní kůži si vyzkoušeli práci evropského poslance a ještě navíc reprezentovali svou zemi a její zájmy. Za Českou republiku se do Štrasburku vydala sexta orlickoústeckého gymnázia. Projekt EUROSCOLA, pořádaný Evropským parlamentem, si klade za cíl zasvětit mladé lidi do fungování Evropské unie a jejích organizací a podnítit zájem o veřejné dění. Zároveň se snaží dát stu­ dentům členských států možnost navázat mezinárodní kontakty a poznat kulturu svých kolegů. Ústecká třída si účast vybojovala mapováním silnic na území Zimbabwe, čímž usnadnila Lékařům bez hranic očkování tamních obyvatel. V prvním bloku programu samotné EUROSCOLY vyslala každá skupina mluvčího, aby v jedné minutě představil svou zemi. Studentka Veronika Malínko­ vá ve svém úvodním proslovu ukázala, že se nebojíme vtipkování na vlastní adresu, když poznamenala: “We have the highest beer consumption in the world

8 | GYMPLÁK

and we are very proud of it. Speaking of drinking, this guy above is our presi­ dent. He likes drinking as much as we do but that is not always good when you are a president.” (Pyšníme se největší spotřebou piva na světě. Když už jsme u toho pití, ten pán nade mnou je náš prezident. Má rád pití stejně jako my, což ale není vždycky úplně dobře, když jste prezident.) Následoval živý videorozhovor s před­ sedou Evropské strany zelených Igorem Šoltysem a společný oběd, kde v rámci hry EUROGAME museli studenti různé národnosti spolupracovat mezi sebou. Účastní­ ci se pak rozdělili do šesti skupin

a diskutovali o hlavních otázkách vývoje současné Evropy (lidských právech, migraci, životním prostředí, zaměstna­ nosti mladých lidí…). Výsledky své práce následně přednášeli a obhajovali před “chamber” (zasedací místnost, pozn. autora) plnou vrstevníků. Ti poté o závě­ rech debaty hlasovali. Celá akce vyvrcholila odlehčeným fi­ nále EUROGAME, které Adam Procház­ ka se svým čtyřčlenným týmem vyhrál. Postaral se tak o další skvělou repre­ zentaci České republiky. Na úplný závěr zazněla evropská hymna Óda na radost. Natália Kudrnová

leden - únor 2018


ZE ŽIVOTA GYMPLÁKA

DESET VĚCÍ, CO MĚ NAUČIL LYŽÁK Pravidlo číslo 1: Kdo nemaže, nejede. Toto moudro nám sdělil pan Falta již na začátku výcviku a provázelo nás celý týden. A  já musím uznat, že měl pravdu. Kdo nenamazal, jel spíše dozadu nežli dopředu. Ovšem i  ten, kdo se pokoušel mazat, na tom nebyl o moc lépe. Pravidlo číslo 2: Při vstávání ze země se neopírejte o hůlky. Nemusely by to vydržet. Vezměte si příklad z  paní Kroulíkové, která potom musela dojíždět zpět na chatu pouze s  jednou hůlkou. Pravidlo číslo 3: Před odjezdem si zjistěte číslo na nejbližší pizzerii. Ulehčí vám to práci s obvoláváním všech restaurací v blízkém i vzdálenějším okolí. Tímto bych chtěla za celou třídu poděkovat milému ukrajinskému muži, který nám ochotně přivezl pizzu. Pravidlo číslo 4: Hlavně u toho vypadat dobře. Nezáleží na tom, jaký máte styl jízdy, hlavní je styl vašeho oblékání. Vyberte si oděv, který na první pohled zaujme. Napřík­ lad fialový jednorožčí overal. Pravidlo číslo 5: Mějte s sebou vždy kameru. Hlavně na běžky! Protože video, které z našeho kurzu vzniklo, je tak vtipné, že se budete smát od začátku až do konce. Hlavně při sledování sjezdů na běžkách. Pravidlo číslo 6: Pro chvíli dlouhých zimních večerů s sebou mějte nějakou společenskou hru. Favoritem naší třídy se stala hra Marihuana. Pravidlo číslo 7: Určitě si zkuste vyjet na lanovce s běžkami. Ale musíte jet první, aby ostatní neviděli, jak padáte, ale vy viděli jejich pády. Super zážitek. Pravidlo číslo 8: Dávat si čtyři vafle U Karla nemusí vždy dopadnout dobře. Jeden nezmiňovaný spolužák to zkusil a potom nemohl zbytek lyžáku vafle ani vidět. A myslím si, že je nebude chtít vidět už nikdy. Pravidlo číslo 9: Nesmíme samozřejmě zapomenout ani na trochu školy. Například na angličtinu. Protože na překlad Říček v  Orlických horách na Little river in Eagle’s mountains asi nikdy nezapomenu. Pravidlo číslo 10: Před odjezdem si opravdu zkontrolujte své věci, abyste (jako jeden můj nejmenovaný spolužák – viď Cihlo) nemuseli vyskakovat z autobusu a běžet si třeba pro přilbu. Lucie Brožková, 5.B

leden - únor 2018

9 | GYMPLÁK


ZE ŽIVOTA GYMPLÁKA

ČÁST ROZHOVORU SE SECONDHANDOVOU LYŽÍ Vyprávíte a čas jako by se zastavil, krásně se to poslouchá. Nezdržuji Vás, paní Levá?

ledu, projet těžký předjarní sníh, kdykoliv zastavit na místě nebo nahodit sněhem celou frontu až po kolena!

Ani v nejmenším. Ještě mě napadá k tomu cestování – už si nemyslím, že sníh je někde bělejší. Byla jsem všude a myslím, že jde o mnohem víc. Upřímně řečeno trošku závidím lyžím, které jezdí lyžovat pravidelně do zahraničí, to ano.

Moc se omlouvám, nechtěl jsem Vás urazit. A co Vaše zatím poslední zima?

Litujete snad něčeho?

Víte, já nelituju ničeho ani žádné zku­ šenosti. Bývala jsem první i poslední, obdivovaná i opovrhovaná. Divil byste se, na jakém svahu a v jakém sněhu jsem si věřila, i když jsem si chvílemi neviděla ani na špičku. Bývala jsem opečovávaná v lyžárně horského hotelu i zapomenutá, zaprášená v garáži, jako by zima a můj čas neměly už nikdy přijít. Všechno jsem ve zdraví ustála a jsem pořád tady. A to je to hlavní. V posledních letech nebyly zrovna ideální sněhové podmínky, ale to se říká vždycky, protože lidé si toho moc nepamatují a všechno jim v tom spěchu splývá.

Zimy jsou různé, ale kdo chce, sníh si vždycky najde. Například loni jsme jeli do Krkonoš a sníh se objevil až za poslední zatáčkou před cílem cesty. Letos jsem měla neobvyklou příležitost krásně se projíždět po celý týden, a když k tmu přidáte pár spontánních jednodenních výjezdů, tak to hodnotím jako dobrý rok. Už se ale těším na zaslouženou údržbu a odpočinek na svém místě. Chcete tím snad naznačit, že jste stará?

Pozor na to slovo, mladíku, to se dámám neříká! Dokážu ještě sjet sjezdovku na jeden zátah, předvést se před nastoupe­ ným lyžařským výcvikem, udržet se na

10 | GYMPLÁK

Letos bylo počasí tak horsky proměnlivé, že z toho byli lidé až zmatení. Nevěděli, jestli si dát dřív aperol nebo bombardino a jak se mají obléknout. Říkáte si, kolik dní v mlze, větru a sněžení připadá na je­ den sluníčkový, ale i jeden takový za celý týden stačí. Pak můžete stát na sluncem zalitém kopci, nastavit tvář a nechat se zahltit tím množstvím světla, není větší přísun energie. A i když nejste zrovna ve 3 000 m, můžete mít všechno jako na dlani a hltat výhledy. To zní skoro jako idylka a bez lidí. Vím, že většina lyží nesnáší strkanice ve frontě, jsou z toho jen škrábance a odřeniny.

No, skoro to vypadalo, že všichni už mají odlyžováno – volné ubytování, prázdné hospody, lyžování bez front, sjezdovky bez lyžařů. Ale při ježdění celý den naho­ ru dolů se už těšíte na úlevu na lanovce. Někdy bylo tak málo lidí, že vlekaři je zdravili: „Dobrý den,“ usmívali se na ně a užívali si je. Takže na závěr sezóny lyžování naplno?

Závěr nezávěr, vlekaři mají ty svoje technologie zasněžovací a tak, tomu já nerozumím. Ti by nejraději udržovali sníh až do léta, ale lesní ptáci dávají už jasně najevo, že to mají zabalit. Vy a novoty, to moc dohromady nejde?

Patřím do staré školy, ale rozhodně ne do starého železa. Vyhovuje mi lyžař se

silnými svaly a hlavou plnou nápadů. Umím vést i se ráda nechávám vést. Nikdy jsem jiným lyžím nic nezáviděla ani těm moderním nebo speciálním. Narodila jsem se bez reflexních barev a experimentálních inovací. To víte, že bych si někdy dala jen dlouhé pohodové ráno bez lyžování, ale pak si řeknu Ne, co posouvání limitů? Každý den je čas zkusit něco opravdu poprvé. V tom máte velkou pravdu. A určitě je spousta věcí, na které jste ze svého minulého i současného života pyšná.

Nechci se vychloubat, police se zapráše­ nými trofejemi stejně nikoho nezajímají a o to vůbec nejde. Nedělám nic zvlášt­ ního, moc ráda čtu sníh a nechávám se překvapovat na každém metru. Prostě mě to nepřestává bavit. Celý život jsem se snažila jet po ideální stopě, tu jsem hledala za všech okolností. Není Vám tedy líto, že sezóna končí? A co byste si přála do té příští?

Vždyť máme březen a už za pár měsíců zase třeba nasněží (směje se). Mimo sezónu je vždy čas na sebereflexi, vůbec to neberu jako plonkové období. Jsem otevřená jiným pohledům a chtěla bych udělat příště zase něco jinak. Některé lyže jsou pro mě velkou inspirací. I běžky a sáňky mají občas dobré postřehy. A nej­ lepší je to těšení. Na co přesně se těšíte?

Miluju první zacvaknutí boty do vázání. A to, že v tom nikdy nejste sami – jedna lyže je jenom půlka, ale ve dvou můžete stát třeba na hraně nejčernější sjezdovky. Děkuji Vám za rozhovor.

Rádo se stalo. Petr Borovička

leden - únor 2018


ZE ŽIVOTA GYMPLÁKA

RECEPT NA TROJKU Z CHEMIE Poslední dobou lehce řečeno nestíhám. Neodevzdané úkoly, odfláknuté projekty a  vymodlené prominuté písemky se na mě valí ze všech stran, mávají na mě a sta­ hují mě na tamnou stranu. Doma máme všichni spoustu práce. Předěláváme stěny, takže to u nás vypadá jako po bitvě, a po­ slední věc, na kterou maminka myslí, je cukroví. Na moji všetečnou otázku:,My nebudeme péct?” odpověděla naštvaným pohledem a odkfrknutím:,To vobědnám”. Proto jsem se, bohudík, mohla alespoň trochu vykašlat na nějaké přípravy.

Ale co mám potom psát sem? Nic mě nenapadá, staré recepty jako by se vykou­ řily z hlavy (stejně jich moc nebylo)… tak co třeba… recept na trojku z chemie? To si takhle musíte připravit takové vcelku nelogické myšlení (což nebude problém, právě pročítáte recept na trojku z chemie” v tom logiku nevidím), jenom špetku času a naprostou neschopnost od­ povídat na dotazy před tabulí. Pokud jste si všechny ingredience nachystali, můžete leda doufat, že na Vás výjde řada v  tříd­ ním výkazu, takže si Vás zavolají ke ka­

tedře a Vy se pečete do zlatova asi třicet minut. Takový vypečený student se většinou podává rodičům s  nějakým silným alko­ holem a jak se u nás ve třídě říká, zkapal­ něným smutkem, totiž slzami. Ale nemá cenu plakat na rozlitým mlékem, řekněte si, že jste flinkové byli i s jedničkou, takže se není nad čím stresovat. Dobrou chuť! Tereza Barnová

ZE ZÁKULISÍ TŘÍKRÁLOVÉHO KONCERTU Ti z vás, kteří navštěvují ZUŠ, moc dobře ví, co pro hudebníky představu­ je předvánoční čas. Mluvíme o  období plném koncertů, vystoupení, besídek. Jako kdyby se najednou všichni pomátli a  chtěli být zahrnováni přemírou kultur­ ních akcí svých dětí, vnoučat, kamarádů, známých. Z  vlastní zkušenosti vím, že je to pořádný záhul, obzvlášť jste–li součás­ tí více než jednoho souboru či orchestru. S  příchodem Štědrého dne pro většinu žáků vystoupení vrcholí a oni si opět mo­ hou noty na koledy schovat do záložky s názvem „Zákaz otevírání a hraní až do dalšího prosince“. Avšak pro symfonický orchestr Decapoda v ZUŠ Ústí nad Orlicí tomu tak nebylo. Zlatým hřebem zimních představení se stal právě až Tříkrálový

leden - únor 2018

koncert 7. 1.  2018 v  kostele Nanebe­ vzetí Panny Marie. Pojďme se podívat do zákulisí příprav. Prvním dnem, kdy jsme šli po prázdninách do ško­ ly, byla středa. A  to znamenalo další zkoušku orchestru. Do hudebky jsem kráčela dobře nala­ děná, a  hlavně s  vě­ domím, že určitě bu­ deme hrát repertoár na nedělní koncert. Jak bychom mohli trénovat něco jiného, když nás za pár dní čeká povánoční vystoupení? K  mému velkému překvape­ ní jsme si na pulty připravo­ vali soutěžní skladby namís­ to očekávaných, vánočních. Ze zkoušky jsem odcházela lehce nervózní. „Jak to o  ví­ kendu dopadne? Snad lépe než minule. A doma, musíme hodně trénovat!“ říkala jsem si.

V neděli se scházíme už hodinu a půl před koncertem na faře. Rozbalujeme si nástroje a  utíkáme do kostela na gene­ rálku. „Ale ne. I  tentokrát je tady zima jako v psinci! To se nám bude hrát jedna báseň,“ s  kapkou ironie si povzdechnu a  pokouším se naladit studené housle. Ačkoliv nám teplota (pouhých dvanácti stupňů) hraní znepříjemňuje, orchestr zní víc než dobře. Co se týče sboru, čítajícího přes sto zpěváků z okolí, taktéž si vede na výbornou. Dokonce i  dirigentka, Miluše Barvínková, působí spokojeným dojmem.

11 | GYMPLÁK


ZE ŽIVOTA GYMPLÁKA Ještě, aby vše klaplo naostro. Kromě našeho vystoupení si poslu­ chači mohli přijít poslechnout varhanní skladby, sólistu na cello a hráče na trubku. Ale teď. Teď přichází naše chvíle. Nastu­ pujeme na svá místa. Dámy z  leva, páni zprava a hudebníci středem. Usedáme na svá místa, rychle ladíme nástroje a  čeká­ me na příchod dirigentky. Ještě před na­ ším hraním má proslov pan farář. Během této chvíle si začínáme plně uvědomovat, že sedíme před desítkami diváků, natěše­ ných na vystoupení. „Tři, čtyři!“ začínáme hrát první sklad­

bu. Páni! Zní to opravdu dobře. Druhá skladba, tady pozor na repetici. Třetí, nezapomeň na dynamiku. Dneska jsme opravdu sehraní! Další skladba. První, třetí, pátá poloha. Zkřehlé prsty po pražci běhají jako šílené. Aaa, už máme za sebou i tu nejtěžší a  nejrychlejší. Potom další a ještě jedna… Než se nadějeme, hrajeme poslední koledu Narodil se Kristus pán, kdy se k nám přidávají i diváci. Přála bych vám zažít ten ohromný, ba neskutečný pocit. Jedna známá píseň spojila docela cizí lidí dohromady. Jako kdyby najednou přestalo existovat zlo a  všichni bojovali

za tu kouzelnou atmosféru, které jsem se nemohla nabažit. To je to, proč mě hudba tak moc baví a naplňuje nepopsatelnou energií. Za sebe musím říct, že se koncert opravdu vydařil. Nejenom všechna vy­ stoupení, ale hlavně splnil účel, kvůli kterému jsme se sešli. Vybíraly se peníze pro charitativní účely, pro nemocné, pro ty, kteří potřebují pomoc. A to se nám po­ vedlo. Monika Hyláková

Z GYMPLU NA VÁCLAVÁK NOVÉ SPOJENÍ MEZI ÚSTÍM A PRAHOU Kdo si nikdy nepostěžoval na vzdále­ nost hlavního nádraží od školy, jako by ani nebyl. Jenže bohužel, kdo potřeboval dojet dál než do Chocně a Třebové, musel tu cestu chtě nechtě absolvovat. Spousta studentů míří právě do hlavní­ ho města či do Pardubic. Na přijímačky, nakupovat, do kina a divadla, projít se na

Kampu anebo konečně ochutnat kafe ze Starbucks. A díky novému jízdnímu řádu to vše zvládnou i bez nekonečné upocené poutě k “Louvre”. Všechny mezinárodní vlaky Praha > Pardubice > Ostrava > Žilina/Varšava/ Krakov totiž od prosince nově zastavují i  ve stanici Ústí nad Orlicí město. Přijde

vám to poněkud zvláštní a zbytečné? Ať už se to Českým dráhám vyplatí či nikoli, pro nás to znamená pohodlnou cestu z gym­ plu až na Václavák. Protože jak dojíždě­ jící vědí, když sebou člověk mrskne, na zastávce je za čtyři minuty dvacet sekund. Natália Kudrnová

RECENZE

NEW GIRL

SERIÁL, KTERÝ STOJÍ ZA TO Jess, praštěná a upovídaná učitelka, se vrací domů dřív, aby překvapila svého přítele. K  její smůle ho přistihne při nevěře. Hledá si proto nové bydlení a  do oka jí padne inzerát tří spolubydlících. Když se dostaví do bytu, překvapivě jí otevřou tři kluci. Jeden z nich ostatní přesvědčí, aby ji vzali, protože její kamarádky jsou supermodelky a on doufá, že by se s nějakou mohl dát dohromady. Jess prožívá rozchod špatně a všichni se snaží pomoct dostat ji zpátky do hry. Tak začíná příběh nové holky.

New Girl je už taková moje srdeční záležitost. Jedná se o trochu starší kou­ sek, vždyť začátek se datuje do roku 2011. I když se u nás už několik let vysílá, přijde mi jako dost opomíjená a  přehlížená. Za ty roky si seriál prošel silnějšími i slabšími sériemi, stále má ovšem co nabídnout. Le­ tošní série však bude poslední. Pokud ho mám přiblížit, řekla bych, že je vtipný, ale ne ve stylu házení jedné hlášky za druhou, spíš tak divně vtipný. 12 | GYMPLÁK

Například Jessin zvyk po rozchodu – dva­ krát až třikrát denně se dívá na Hříšný tanec. Třeba týden v  kuse. Není divu, že to kluci nesou špatně. Právě tyhle situace přináší naprosto brilantní repliky. Všichni postupně Jess poznávají a  sdělují o  sobě informace. „Jess, you can’t laugh at a  naked man. And especially Nick. Nick is delicate. Like a flower. Like a chubby, damaged flower who hates himself.“ Dá se říct, že právě Nick spolu s Jess táhnou celý seriál.

leden - únor 2018


„Is it possible to be sexualy attracted to an object?“ Někdy přináší ale i filozofické my­ šlenky. „Life sucks! And then it gets better, and then it sucks again.“ Vybuduje se mezi nimi opravdu silné přátelské pouto, bě­ hem let se vzájemně podporují nejen při

řešení milostných trablů. Každá postava je svým způsobem praštěná, ale tak mile, že se dle mého názoru člověk v každé z nich trochu najde. Jess hraje skvělá Zooey De­ schanel, kterou můžete znát například z filmů 500 dní se Summer nebo Stopařův

průvodce po Galaxii. Možná chvíli trvá přijít tomuto stylu humoru na chuť, když se ale do něj dosta­ nete, už nechcete nic jiného. Eva Lipenská

1984

ANEB VELKÝ BRATR TĚ SLEDUJE! „Na jakém představní to vlastně jsem?“ zeptal se můj spolužák ve chvíli, kdy doz­ něl tón ohlašující začátek představení. „Přece na divadelním zpracování anti­ utopického románu George Orwella, ty trubko!“ odpověděl někdo za námi. Než se řada lidí okolo stačila zeptat na význam slova antiutopický, zhasla světla a úvodní píseň odstartovala děj. Píše se rok 1984 a  svět je rozdělen na tři velmoci. Hlavní hrdina Winston Smith žije v jedné z nich a píše si deník. Na jeho stránkách zaznamenává svou nenávist k  vládnoucí straně a  Velkému bratrovi, nejvyššímu představiteli strany. Útlak, bezmoc a strach, to je denní realita totalit­ ního režimu. Pokud se někdo odváží snad jen náznakem vyjádřit nesouhlas, dopustí se ideozločinu a je okamžitě vaporizován – vymazán, jako kdyby nikdy neexistoval. Na tomto procesu se podílí také Wins­ ton, sám pracuje na Ministerstvu pravdy, kde přepisuje minulost, aby vyhovovala poměrům současnosti. Jeho život se skry­ tou nenávistí vůči systému nabere úplně nový spád, když se zamiluje do Julie. Oba vědí, že jejich láska bude dřív nebo později

A 58937

Byli jsme prachobyčejná židovská ro­ dina, žijící v docela maličké vesnici na sa­ mém okraji Maďarska. Začínal se psát rok 1944 a světem stále zněly střely 2. světové války. Často jsme slýchávali o všelijakých deportacích židovského obyvatelstva. Ale my jsme si pořád žili svůj, víceméně po­ klidný život. Říkali jsme si, že Bůh nad námi drží ochrannou ruku a  každý den jsme mu za to náležitě děkovali. Avšak máj 1944 se pro nás stal zlomovým bodem. Zvony v kostelní věži odbíjely půlnoc,

leden - únor 2018

odhalena, ale do­ kud mohou, chtějí se stát součástí od­ boje. Je ale vůbec možné v naprosté diktatuře bojovat a nebýt prozrazen? Hesla jako Válka je mír! a  Svoboda je otroctví! jsou protkaná předsta­ vením spolu s my­ šlenkami o  věr­ nosti, nezávislém myšlení a lidské slabosti. S tím vším se popralo Divadlo Různých Jmen a doplnilo o hudební čísla. Ansám­ bl šesti herců si dokázal precizně vyhrát s psychikou jednotlivých postav. Obzvlášť musím vyzdvihnout představitele Winsto­ na Lukáše Buriana, který si krom pochva­ ly za herecký výkon rozhodně zaslouží jednu také za režii. Děj byl svižný, jednot­ livé obrazy měly plynulou návaznost a ku­ lisy, přestože byly jednoduché, decentně zapadaly do ponuré atmosféry na jevišti. Během sledování jsem se neubránil přemítání do minulosti. I  když se jedná

když vísku z tichého spánku probrala auta německých vojáků. Bez jakéhokoliv vychování či úcty vtrhli do hebrejských domů, včetně toho našeho, a Židy odvezli do tábora s nápisem „Arbeit macht frei!“ Do Osvětimi. Největšího koncentračního tábora všech dob. Po příjezdu, kdy jsme už nyní byli vy­ hladovělí, unavení a  hlavně ponížení od nacistických vojínů, nastala selekce. Na­ hnali nás do jedné řady jako dobytek če­ kající na porážku. V podstatě i tento rituál

pouze o sci–fi příběh, dokonale vykresle­ ný totalitní režim má několik rysů, které snadno můžeme nalézt například v pade­ sátých letech v  Československu. O  něco smutnějším faktem je to, že na některých místech světa dodnes zůstává každodenní realitou. Podtrženo sečteno, velký aplaus na zá­ věr spravedlivě odměnil obdivuhodný vý­ kon všech zúčastněných, a pokud pominu neslušné diváky sedící na balkoně, byl to rozhodně zážitek přesahující sedmdesát korun za lístek. Filip Kukla

byl jakýmsi okamžikem, kdy se rozhodlo o našem životě. O dalších hodinách, mi­ nutách, našeho už tak nuzného bytí. Po­ řád nám do očí kříčeli: „Alte Sauen, Fieses Miststück, Do Holzkopf!“ Uráželo mě to, ačkoliv jsem přesně nevěděla, co to zna­ mená. Fronta přede mnou se krátila, až jsem další v pořadí byla já. Vystoupila jsem po dřevěných schůd­ cích nahoru na rampu a stanula jsem tváří tvář jemu. Člověku, který prováděl ne­ lidské, až sadistické pokusy na dětech za

13 | GYMPLÁK


RECENZE cílem zjištění, jak vytvořit čistou, arijskou rasu. Naschvál sešíval dvojčata dohroma­ dy, prováděl operace bez narkózy, píchal barviva do očních bulv, ve snaze změnit barvu duhovky, nechával vězněné naka­ zit smrtelnými nemocemi, řezal mužská přirození a další. Z  obyčejných a  nevin­ ných dělal pokusné králíky a  laboratorní myši, jejichž život neznamenal vůbec nic. Říkalo se mu Anděl smrti. Doktor Josef Mengele. Jeho kaštanové oči si mne pro­ hlížely od hlavy až k patám. Doslova mě rentgenoval skrz na skrz. Nejprve mě chtěl poslat do levé řady, ale nakonec se sliz­ kým úšklebkem rozhodl pro řadu pravou. „Einfach leiden! Dumme Kuh!“ utrousil na moji adresu. Neposlal mě na rychlou smrt, ale do pracovního oddílu, který vedl ke stejnému, jen pomalejšímu konci. Už si ani nevzpomínám, jestli jsem teh­ dy byla ráda nebo ne. Vím jen, že mě po­ padl jeden z nácků a ostříhal mé blonďaté lokny. Největší chlouba, kterou jsem se kdy pyšnila, teď ležela v bahnité zemi, po­ šlapané výsadkářskou obuví. Další z nich mi roztrhl rukáv na levém rameni a začal mi horkou jehlou vypisovat nějaké číslo. Přestala jsem se jmenovat Mariska, nyní jsem byla pouhé A 58937. Svou rodinu jsem už od toho dne ni­ kdy nespatřila. Popravčí na rampě je au­ tomaticky poslal do leva. Zůstala jsem dočista sama, v  pracovní táboře, kde se i můj čas pomalu naplňoval. Den co den náš oddíl chodíval na nejrůznější práce, ať už do lesa, na pole, nebo jen v táboře. Příděly jídla se čím dál více zmenšovaly. S každým západem slunce se naše životy stávaly šedší a temnější. Pomalu nás začí­ nala opouštět naděje. Jediným motorem, pro který jsme vždycky ráno vstaly, byla víra. Bůh byl stále s námi. Jednoho dopoledne jsem měla službu a  musely jsme společně s  jednou ženou přenést sudy ze skladu do kuchyně. Po několika měsících jsem procházela kolem okenních tabulek. Nejdříve jsem tu docela

14 | GYMPLÁK

podivnou osobu, jdoucí vedle mě, nevní­ mala. Až po chvíli mi došlo, že se jedná o můj odraz. Celá zděšená jsem se zastavi­ la a začala si své tělo prohlížet důkladněji. Ať jsem se jakkoliv snažila, za Boha se mi nedařilo najít něco, co by spojovalo tuto osůbku s dívkou, kterou jsem dříve vídá­ vala v zrcadle. Vždycky jsem byla štíhlá, ale teď… Odevšad mi trčely kosti potažené zašed­ lou kůží. Ruce připomínaly hrabičky, na hrudníku se dala spočítat všechna žebra, břicho jako obrácený lavor, nohy se staly tenkými párátky. Ani v obličeji jsem se ne­ poznávala. Nejenže jej nelemovala zlatavá hříva. Propadlé tváře, vystouplé lícní kos­ ti, tmavé kruhy pod vypouklýma očima. To vše přidávalo na zuboženosti sedm­ náctiletého děvčete. Onoho rána, když jsme ještě dřímaly v  chatrném stavení, nás vzbudili dozorci a křičeli, abychom si s sebou nic nebraly, že nás čeká jen běžná hygiena. O tom, že nebyla běžná, mě přesvědčila chvíle, kdy jsme byly nuceny jít do umýváren. Jako­ by se lidé běžně, o půl čtvrté ráno, chodili mýt. V  řadě jsme postupovaly k  objektu několika budov a  vysokých komínů, ze kterých se silně kouřilo. „A  dokonce za­ čalo chumelit!“ řekla jedna z žen jdoucích vedle mě. Pozvedla jsem hlavu a před sebe natáhla ruku, aby mi také pár bělostných sněhových vloček přistálo na dlani. „Mo­ ment, ale ony neroztávají,“ odvětila jsem. A skutečně. Nejednalo se o sníh, ale o ja­ kýsi popílek, který pokrýval veškerou kra­ jinu kolem. Až v  tuto chvíli mě do nosu praštil šílený zápach kouře. Nikdy jsem nic podobného necítila. Jak bych také mohla. Dělalo se mi špatně od žaludku a možná bych i zvracela, kdyby bylo co. Břicho už dávno nedostalo ani kousek chleba, který by hlad zahnal. A  tak jsme kráčely tmou, šedým sně­ hem, smrdutým kouřem do továrny na smrt. Před vstupem jsme ze sebe musely svléci všechno oblečení. „Schnell, schnell.

Alte Sauen!“ křičeli Němci. Kontrolova­ li, zda–li na sobě nemáme nějaké šperky. Dokonce prohlíželi ústa s tím, že kdo má zlaté zuby, musí mu je nejprve vytrhnout, a až následně vstoupit do „sprch“. Někte­ rým vězněným rozdávali mýdlo, abychom voněly a  zbavily se vší a  podobné havě­ ti. Již dávno mi došlo, že si o  teplé sprše mohu nechat pouze zdát. Za posledním člověkem zabouchli a zamkli dveře na několik západů. „Už aby pustili tu vodu!“ zvolala jedna paní. Pusti­ li něco mnohem horšího. Nějaký plyn, po kterém se lidem začala motat hlava, měli nedostatek kyslíku a  padali k  zemi jako poražené kuželky. Ani mně v tu chvíli ne­ bylo dobře. Hrudník se mi stahoval, ale i přesto jsem se jako ostatní přeživší sna­ žila dostat přes mrtvá těla výše, abych je­ dovatému plynu unikla. Marně. Sice jsem ležela na vrcholu hory z mrtvol, ale už i já jsem upadala do věčného spánku. Ještě za několik okamžiků jsem pocítila hřejivý pocit. Teplo, které mi za celý pobyt v tábo­ ře tolik chybělo. Teplo, které mi přinášeli ostatní vězni. V  duchu jsem ze všech sil křičela: „Bože! Vysvoboď mě z tohoto utr­ pení! Bože! Prosím!“ Otvírám oči. Ležím v  čisté posteli s teplými peřinami, oblečena do prostých, sněhově bílých šatů. Rozhlížím se a všech­ no kolem je bílé, a  tak krásné. Dokonce i podlaha je smetanově bílá a neuvěřitel­ ně nadýchaná, jako bych stála na podlaze z oblak. V dálce vidím nějaké osoby, taktéž v bílém. Rozeběhnu se k nim a zjišťuji, že je to tatínek! A maminka! Sestřička! Bráš­ ka! Pláču štěstím, že je po dlouhé době vi­ dím pohromadě. Ale neodpustím si otáz­ ku: „Kde to vůbec jsme?“ „Jsme v  nebi, Marisko. Už bylo dost všeho trápení a pan Bůh nás povolal k sobě. Do věčného klidu, abychom byli už navždy spolu.“ Monika Hyláková – povídka vznikla v reakci na přečtení knihy Děti, které přežily Mengeleho

leden - únor 2018


LITERÁRNÍ OKÉNKO

Nad hlavou Tvou a v mračnech Snáší se mlha stříbrná. Proč vidět mne? – A proč ne! Přes mlhu zíráš – bezesná. V koutech stinných, v zátiších V tom matném denním ruchu. V peřinách bílých, v polštářích – ni tam nedopřej mi sluchu. Nad Tvou hlavou a v mračnech Snáší se mlha…

Anonym

Kap, kap, kap. Déšť bubnuje do oken Kap, kap, kap. Zůstaň – jdi – buď s pokojem! V nitru žár a v srdci chlad V samotě mám být spokojen? Ten hlas, co nejde poslouchat Bubnuje jak déšť do oken. Kap, kap, kap.

Anonym

Letmý pohled, a víc nic. Myšlenka hlavou proletí. Tělo se chvěje – křič z plných plic! Je to jen týden a nebo století? Pokožka, prsty, co je víc? Dotekem laskám Tvé jemné rty. Jsou to snad sny, či mámení zrádná? Je to má touha – mé věčné prokletí. Vzhůru teď hleď a na mne se dívej! Do očí temných jako oblohy noční. Letmý pohled a víc nic. Myšlenka hlavou proletí.

leden - únor 2018

Anonym

15 | GYMPLÁK


SPORT

VELKÝ SPECIÁL

OLYMP

IJSKÝ SP

XXIII. ZIMNÍ OLYMPIJSKÉ HRY 2018

ECIÁL

Největší událost zimních sportů konaná jednou za čtyři roky se letos usídlila v jihokorejském PyeongChangu. Tento svátek si zcela podmanil jížní část poloostrova od 9. do 25. února 2018. Jižní Korea hostila zápolení pod pěti kruhy podruhé. Poprvé tomu bylo v roce 1988 v hlavním městě Soulu, avšak zde se bojovalo v létě. Štafetu konání na konci her převzal čínský Peking. V následující rubrice vám přinášíme kompletní přehled her, včetně rozhovoru s jedním z účastníků a hokejovým komentátorem.

ČÍSLA OLYMPIÁDY Oficiální délka olympiády byla 16 dní. Oficiální uvádím, protože kvalifikační boje některých disciplín začaly pár dní před zahajovacím ceremoniálem. Účast si zajistilo 92 zemí z celého světa a 2 922

sportovců. Na 12 sportovištích probíha­ lo 102 soutěží v 15 sportech, čímž se hry staly prvními, kde se rozdávalo více jak 100 sad medailí. Jelikož zde byly přidány 4 nové sporty  – big air ve snowboardin­

ČEŠI NA ZOH Rekordní počet 95 českých sportovců zasáhl do bojů o medaile. Naše reprezen­ tanty jsme nemohli vidět pouze ve skele­ tonu a curlingu. Do olympijské historie se zapsala tvář letošních her ,obojživelnice Ester Ledecká, jež vyhrála naše jediné dvě zlaté medaile, každou v  jiné disciplíně. Stejný počet pozic jsme obsadili v bojích

16 | GYMPLÁK

o stříbro. O ty se postarali biatlonista Mi­ chal Krčmář ve sprintu, což je jeho největ­ ší individuální medaile, a  Martina Sáblí­ ková na trati 5000 metrů, čímž získala svůj 6. olympijský kov. V  rychlobruslení se začala prosazovat i  další naděje Karo­ lína Erbanová, která si vydřela bronzový stupínek na trati 500 m. Obhájkyně zlata

gu, curling smíšených dvojic, závod mužů a žen s hromadným startem v rychlobrus­ lení a soutěž družstev v alpském lyžování. Eliška Šedová

ze Soči Eva Samková nezklamala vysoká očekávání celé republiky a přivezla domů bronzovou placku. Biatlon zaznamenal také holčičí úspěch v podobě třetí příčky Veroniky Vítkové ve sprintu. Eliška Šedová

leden - únor 2018


SPORT

ČESKÝ DŮM

PIVO, CHLÉB I HISTORICKÉ OKAMŽIKY Nedílnou tradicí olympiád je před­ stavení jednotlivých zemí v  podobě ná­ rodních domů. Každý stát si včas před začátkem her najde vhodné místo pro uskutečnění malého přemístění kousku jejich státu do dějiště. Naše provedení pat­ řilo opět k  nejlepším. Český olympijský výbor chtěl sportovcům přivést alespoň kousek domova. Krom překrásné výzdo­ by plné český barev, historických momen­ tů a  úspěchů nesmělo chybět vyhlášené české pivo. A protože je korejská kuchyně sice výborná a zajímavá, ale Evropané na

leden - únor 2018

ni nejsou příliš zvyklí, ani zde jsme neza­ váhali – pravý český chléb Karel si naši je­ nom pochvalovali. Dům nesloužil jenom pro přátelská se­ tkání, pití piva a jezení tradičních jídel, ale také pro pořádné oslavy českých úspěchů. Všichni naši sportovci, kteří získali cen­ ný kov, slavili zde. Velký potlesk, hodně Plzně, spousta objímání a zpívání, to vše provázela každá medailová radost. Český dům byl opravdu jeden z nejpovedeněj­ ších, což dokazuje kromě první příčky podle žebříčku amerického časopisu The

Boston Globe i ocenění nejvyšší hodnoty od samotných organizátorů olympiády. Jako zajímavost musím uvést situaci, kdy americké hokejistky po výhře v olym­ pijském turnaji šli slavit právě k nám. Naši je samozřejmě vřele přivítali a  oslavy se táhly dlouho do noci. Architekt Petr Kolář a  celý výbor opět odvedli skvělou práci. Děkujeme za úžasnou prezentaci české země! Eliška Šedová

17 | GYMPLÁK


SPORT

OLYMPIJSKÝ HOKEJ

OLYMP

IJSKÝ SP

ECIÁL

OČIMA KOMENTÁTORA JIŘÍHO SVATOŠE

“Každému zápasu předchází asi hodinová příprava,” prozrazuje komentátor olym­ pijského hokeje na Eurosportu Jiří Svatoš. Jirkovi je dvacet tři let, studuje žurnalistiku na Karlově univerzitě a již v tak mladém věku si splnil svůj dětský sen. Jak hodnotí vývoj na zimních olympijských hrách a co vůbec obnáší práce sportovního redaktora? Doporučil by něco začínajícím novinářům? To vše se dozvíte v následujícím rozhovoru.

OLYMPIJSKÝ HOKEJ A JEHO HODNOCENÍ 1. Klišé otázka na úvod – co říkáte na výkon českého národního hokejového mužstva?

Výsledkově je pro tuhle generaci našich hokejistů postup do čtvrtfinále vždycky svým způsobem úspěch. Medaile by byla samozřejmě skvělá. Čtvrté místo ale taky není žádný propadák, i když všichni tuší­ me, že náš národní tým určitě měl na víc. 2. Pomohlo by podle Vás naší reprezentaci přibrat několik mladších hráčů po vzoru Švédska?

Myslím, že trenéři tým poskládali v rámci možností obstojně. Vždycky samozřejmě můžeme debatovat o tom, jestli neměl jet ještě ten nebo onen, ale sestava není nafukovací a v národním týmu podle mě nebyl žádný hráč, jehož výkony by byly vysloveným zklamáním. 3. Nemyslíte si, že si Češi hrají spíše na “velké pány hokejisty” světové třídy – snaží se kombinovat, nahrávat si do prázdné, zkoušet kličky na modré čáře, ale přitom na to ve skutečnosti nemají? Neměli by se vrátit k pracovité hře?

Máte pravdu, pravděpodobně to vyplývá z toho typického českého pojetí hokeje, které je založené právě na spoustě přihrá­ vek a zakončení až v situaci, kdy hráč pálí v podstatě do prázdné brány. To fungo­ valo možná v osmdesátých devadesátých letech. Ale v minulém desetiletí se hokej tak zrychlil, že je potřeba to herní pojetí změnit. Víc střílet, tečovat, dorážet, být důrazný u brankoviště, clonit brankářům a podobně. V hře českého národního týmu tyto aktivity chybí dlouhodobě

18 | GYMPLÁK

a bude potřeba to změnit. Kanaďané a Američané tak hokej hráli vždycky. Švédové nebo Finové se to už taky do­ kázali naučit. A tento styl hry praktikují i ty země, které jsme ještě před deseti lety přehrávali rozdílem třídy – třeba Lotyš­ sko, Švýcarsko nebo Německo. 4. Co jste říkal rozhodčím, kteří velmi často chybovali? Měla jejich chybná rozhodnutí či nevšímavost nějaké fatální důsledky na výsledky utkání?

Nemyslím si, že by počet chyb nějak zásadně narostl oproti minulým meziná­ rodním turnajům. A nevzpomínám si ani na žádný zápas, ve kterém by nějaký omyl ovlivnil dokonce skóre. Ale myslím si, že v hokeji by se měl výrazně víc využí­ vat videorozhodčí. Při současném stavu techniky by to utkání v podstatě vůbec neprotahovalo a chybná rozhodnutí by se tím dala snadno vymýtit. Dokud bude rozhodování závislé skoro výhradně na lidském faktoru, nějaká ta chyba se samozřejmě čas od času objevit může i na dalších turnajích. 5. Překvapivý hokej si mohli fanoušci užít při sledování skupiny B. Slovensko porazilo ruský tým, Slovinci zase mužstvo USA a následně i Slováky, díky čemuž nakonec skončili v tabulce před samotnou americkou reprezentací. Začíná se kvalita světových hokejistů vyrovnávat?

Velkou roli hrálo, že poprvé po dvaceti letech na turnaji nehráli hokejisté z ka­ nadskoamerické NHL. Pokud by v Koreji byli, asi by těžko došlo k výsledkům, kte­

ré zmiňujete. Ale zároveň vždycky platilo, že olympijský turnaj je hodně krátký. Ho­ kejisté hrají hodně zápasů během týdne a půl, a tak tu a tam outsider může favori­ ta překvapit. Pár překvapení jsme ostatně viděli i na minulých mistrovstvích světa. Ale že by se slovinský nebo slovenský hokej vyrovnával tomu americkému, to zatím určitě ne. 6. Kromě Slováků a Slovinců příjemně překvapili i Němci. V čem spočívá to nečekané a výrazné zlepšení?

Nechci říkat, že jsem úspěch Němců čekal, ale až tolik mě vlastně nepře­ kvapil. Všichni hráči německého týmu hráli domácí soutěž. Nám v Česku to tak nepřijde, ale německá hokejová liga je velice kvalitní. Hraje tam spousta Ame­ ričanů nebo Kanaďanů a právě mezi nimi tak nějak plíživě vyrostla tato generace německých hokejistů, kteří sice nehrají žádný nádherný hokej, hrají ale velice efektivně, silově a úsporně. Zpravidla mají dobrou střelbu, fyzičku a výborně brání. Na podobném principu vyrostli také Švýcaři, kteří byli před pár lety taky ve finále mistrovství světa. Asi nebude platit, že Němci od této olympiády budou vždycky medailovými kandidáty, ale ur­ čitě už nebudou týmem, který s Ruskem nebo Kanadou vždycky prohraje o pět sedm gólů. 7. Jak se vůbec stavíte k účasti ruských sportovců na olympiádě?

Ve všech oblastech lidské činnosti platí, že když někdo podvádí, má za to být

leden - únor 2018


SPORT

potrestán. Rusové podváděli se státní podporou hodně masivně, tak proto ten exemplární a podle mě spravedlivý trest. A je samozřejmě dobře, že ruští sportov­ ci, kteří nijak nepochybili, na olympiádě pod olympijskou vlajkou závodit mohli. Dobře to je už jen třeba s ohledem na hokejový turnaj, vezměte si, že by v něm nebyli Rusové… 8. Tyto olympijské hry se kvůli změně autorských práv vysílaly více na Eurosportu než na kanálech České televize. Mělo to nějaký vliv na sledovanost celé akce?

Nevím, přiznám se, že jsem žádná data týkající se sledovanosti této olympiády nikde nezaregistroval. U těchto velkých globálních akcí ale obecně řečeno vždyc­ ky platí, že sledovanost je závislá jednak na české účasti – to hraje velkou roli – ale taky na místě, kde se koná. A letos měli čeští diváci smůlu, většina dění, které nás zajímalo, se odehrávala v noci nebo ráno a dopoledne, kdy lidé byli v práci. Tento faktor ovlivnil sledovanost podle mě mnohem víc než změna vlastnictví vysí­ lacích práv. Ale je to můj soukromý laický odhad, který není podpořený znalostí

žádných dat. 9. Nejen dvakrát zlatá Ester, ale i ostatní čeští sportovci podali výborné výkony. Zvládal jste si i přes práci olympiádu také trochu užít?

Moc ne. Kromě zápasů, které jsem komentoval, jsem se snažil sledovat i další utkání hokejového turnaje. A pak jsem viděl ještě asi tři biatlonové závody, stříbrný závod Martiny Sáblíkové a zlatý snowboardový závod Ester Ledecké. A to je myslím vše.

PRÁCE SPORTOVNÍHO REDAKTORA 1. Sportovní komentátor patří spolu s kosmonautem a popelářem mezi vysněná povoláni malých kluků. Byl to i Váš případ?

Jasně. Když jsem byl malý, měl jsem na videokazetě nahrané sestřihy zápasů čes­ kého týmu na zlaté olympiádě v Naganu. Díval jsem se na ně pořád dokola. Pak jsem začal pořádat různá mistrovství a olympiády v hokejových a fotbalo­ vých počítačových hrách. Většinou jsem komentoval všechny zápasy českého týmu, komentování si nahrával na mobil a rodiče to pak museli poslouchat. Během základní školy jsem z toho sice vyrostl, jenomže před dvěma lety přišel Euro­ sport… 2. Inspiroval Vás nějaký známý komentátor? Máte svůj osobní vzor, kterému jste se vždy toužil přiblížit?

Určitě Robert Záruba, který je v Česku podle mě jednoznačně nejlepší. Jednou bych to chtěl umět aspoň trochu jako on. Kromě Roberta Záruby se mi líbí třeba taky komentování Marka Svačiny nebo Michala Dusíka a samozřejmě i řady mých zkušenějších kolegů z české verze Eurosportu. 3. Při spojení “sportovní komentátor” si většina z nás vybaví pouze hlas z obrazovky. Co konkrétně ale

leden - únor 2018

tato profese obnáší? Práce jistě neprobíhá jen během samotného přenosu.

Přesně tak. Zrovna teď během olympiády to bylo hodně náročné. Velká část zápasů začínala ve čtyři nebo v osm ráno, takže jsem často vstával v lepším případě v půl šesté, v horším případě v půl druhé, a to třeba i několik dní za sebou. Kaž­ dému zápasu v mém případě předchází přibližně hodinová příprava, během které si zjišťujeme informace o týmech a jeho hráčích nebo třeba pilujeme, jak vyslovovat jména jednotlivých hokejistů. Zároveň jsme vystaveni poměrně velké divácké pozornosti, takže nám hodně lidí píše, část nás věcně kritizuje, část ale taky někdy dost vulgárně uráží, někdy reakce čteme přímo během přenosů a není to vždycky úplně příjemné. 5. Podílet se na vysílání olympijských her je jistě jedním z vrcholů Vaší kariéry. Jaké další slavné akce jste měl možnost komentovat a kam míříte dál?

Eurosport pravidelně vysílá tenisové grandslamy, tedy nejstarší a nejkvalitnější tenisové turnaje na světě. Takže jsem ko­ mentoval zápasy dvou ročníků Australian Open, Rolland Garros a US Open. Kromě toho vysíláme také různé mezinárodní fotbalové soutěže – například mládežnic­ ká mistrovství světa nebo Evropy. Hokej

na našich obrazovkách bohužel diváci vídají zatím jenom během olympiád. V nejbližších měsících nás s kolegy čeká poměrně rušné tenisové jaro, budeme vy­ sílat několik turnajů na antuce a na trávě. Z dlouhodobého hlediska má Eurosport kompletní vysílací práva také na letní olympiády 2020 a 2024 a taky na zimní hry 2022. Pokud mezi jeho komentátory zůstanu, bude mi ctí podílet se taky na dalších olympijských vysíláních. 6. Kromě vlastního zaměstnání působíte přes léto jako lektor Letní žurnalistické školy Karla Havlíčka Borovského. Co byste poradil začínajícím novinářům, kteří se snaží docílit podobných úspěchů?

Já především stále studuji žurnalistiku na Fakultě univerzálních věd Univerzity Karlovy. Navíc mě živí především práce v domácí redakci Českého rozhlasu. Komentování na Eurosportu beru tak trochu jako koníček, který by mě z dlou­ hodobého hlediska stejně asi neuživil. No a co bych poradil? Je mi třiadvacet, tak nevím, jestli mám právo úplně radit vzhledem k tomu, že se taky pořád učím. Ale co se mi třeba vyplatilo, je nebát se – když si chci zkusit něco, k čemu mě zatím nepouštějí, tak se zeptám, jestli bych to nemohl dělat taky. Natália Kudrnová Odborný guru: Jakub Leschinger

19 | GYMPLÁK


SPORT

BIATLON NA OH

OLYMP

IJSKÝ SP

ECIÁL

Český biatlon i přes absenci Gabriely Koukalové, největší hvězdy posledních let, patřil ke kandidátům na medaile především v ženské části. Umístění Veroniky Vítkové ze závodů Světového poháru v novém roce (dvakrát 3. místo ze sprintu a jednou z hromadného závodu) dávalo naději na dobrý výsledek. Ovšem i Ondřej Moravec v Ruhpoldingu dojel na stupních vítězů. Obhájení šesti medailí se ale zdálo před olympiádou jako sen. Jak se nakonec našim biatlo­ nistům vedlo?

Sprint žen

Hned v prvním závodě se Vítkové po­ dařilo vybojovat bronz! Získala tak svoji první individuální medaili, nestačila pou­ ze na Dahlmeier a Olsbu. Sice se s jednou chybou ze stojky a nízkým startovním číslem musela o svoje umístění dlouho strachovat, ale favoritky jako Kuzmina, Domračeva nebo Wierer chybovaly více­ krát než ona. Ke svému skvělému výkonu na střelnici přidala i výtečný běh, takže první placka z Pchjongčchangu pro český biatlon se stala realitou! Nutno zmínit i debutantky Davidovou a Jislovou, které při své premiéře obsadily krásné 15., resp. 23. místo. Puskarčíková starovala ve stíhačce s číslem 43. Sprint mužů

Šok! Bomba! Takhle by se dal charak­ terizovat výsledek Michala Krčmáře z prvního olympijského klání můžů. Víte, kdy a v jakém závodě se Michal poprvé a naposledy umístil na pódiu? Před rokem v ruhpoldingské stíhačce. Milovník kontaktních závodů možná začne mít rád i sprint, vždyť z něj má stříbro! „Je to obrovské zadostiučinění, moc děkuji klukům z týmu, kteří mě táhli nahoru. Bez nich bych tady teď nebyl.“ O 4,4 vteřiny nedojel jen Arnda Peiffe­ ra, jenž spolu s Michalem využil čisté střelby. Hlavní favorité totiž selhali právě střelecky. Fourcade udělal tři chyby hned na první položce, Johannes Bö musel na

20 | GYMPLÁK

trestné kolo dokonce čtyřikrát. Hvězdy tedy nabídly stupně vítězů dalším. Skvělého běhu nevyužil Michal Šlesingr, čtyři chyby ho stály stíhačku. Ondru Moravce jedna chyba a průměrný běh nepustily na lepší než 29. místo. Stíhačka žen

Fanoušci se namlsali, proto bylo malým zklamáním, když Vítková udělala na po­ slední střelbě dvě chyby a spadla z medai­ lových pozic na sedmé místo. Na trati se ale podle svých slov necítila dobře, proto by i s čistou položkou bylo těžké jet o dal­ ší cenný kov. Vyhrála znovu Dahlmeier před Kuzminou a Bescond. Další české dámy střídavě zlepšovaly nebo zhoršo­ valy své pozice, nakonec 23. Jislová, 25. Davidová, 32. Puskarčíková. Stíhačka mužů

Stíhačka se stala větrnou loterií, kterou nejlépe zvládl Martin Fourcade s jednou chybou, zlepšil si tak náladu po nepove­ deném sprintu. Životní výkon předvedl Švéd Samuelsson, jenž započal švédské žně na korejské olympiádě a bral stříbro. Bronz připadl Dollovi. Naši biatlonisté závod odstřelili, stříbrný Bimbo skončil na 30. místě se sedmi chybami, Ondra s osmi až 50. Individuál žen

Hanna Oeberg, tak zní jméno nové olympijské vítězky vytrvalostního závodu žen na 15 km. Že si to jméno vybavujete

opravdu jen matně? Nedivím se, vždyť v hodnocení SP této Švédce náleží 58. příčka! Přesto bravurně využila chyb svých soupeřek, včetně Veroniky Vítkové a jejích tří minel, a mohla v cíli slavit sen­ zační zlato! Další placku přidala Kuzmina a Dahlmeier. Verči kolegyně dopadly střelecky podobně jako ona, 44. Puskarčí­ ková (3), 57. Davidová (5), 72. Jislová (5). Individuál mužů

Johannes Boe se konečně dočkal. Ve SP se o malý křišťálový glóbus bude muset rozdělit s Fourcadem, na nejvyšší stupí­ nek v individuálu na olympiádě ale i přes dvě chyby na střelnici vystoupal jen on. Za čistou střelbu byl 2. místem odměněn sympatický Jakov Fak, bronz bral Lan­ dertinger. Skvělý výsledek zajeli Krčmář (7. místo) i Moravec (12. místo), Šlesingr s Václavíkem už tolik ne (45., 67. místo). Hromadný start žen

Neboli masák, asi nejatraktivnější biat­ lonová disciplína. Postoupit se podařilo Vítkové a na poslední chvíli i Davido­ vé. Fanoušci v koutku duše pomýšleli na medaili, přání se ovšem nesplnilo. Bolavými zády limitovaná Verča s jednou chybou, ale odkrouženými dvěma koly, obsadila 14. místo, spokojená Makula s třemi minelami dojela o čtyři příčky za ní. Suverénní Kuzmina nedopustila, aby jí někdo sebral vytoužené zlato. Domračeva a Eckhoff se spokojily s tím, že Anastasia bude stát mezi nimi.

leden - únor 2018


SPORT

Hromadný start mužů

vání koridoru neuspěli.

V mužském masáku stal Martin Fourcade štvanou zvěří. A kdo že ho naháněl? Ně­ mečtí biatlonisté. Ten poslední ho málem chytil, vždyť francouzský rychlík získal druhé zlato jen díky pár milimetrům před Simonem Schemppem. Na bednu se nakonec ještě vmáčkl Svendsen, jenž ujel Dollovi a Lesserovi. Ondra se jednou ranou připravil o Top 10, Krčmář jen kroutil hlavou nad chybami a 25. místem.

Štafety žen

Smíšené štafety

Je smutné, že osm dobíjení z této štafety by českým mužům o několik dní později asi přineslo placku. V kdysi výstavní čes­ ké disciplíně to však v Jižní Koreji nesta­ čilo na nic lepšího než 8. místo. Ze zlata se radovala Francie díky skvostnému výkonu Martina Fourcada. Medaile se tak dočkala i Marie Dorin Habert, která bude končit kariéru. Norsko skončilo druhé, bronz připadl díky diskutabilnímu finiši Itálii. Němci se svým protestem o bloko­

Poslední měření biatlonových dam přinesl zklamání z koneečného 12. místa. Puskarčíková nerozjela závod špatně, Jislová a Davidová však musela každá na dva trestné okruhy, Vítková se slepenou zbraní už pak jen kosmeticky upravila umístění. Překvapivě vyhrály Bělorusky před úžasnými Švédkami a Francouzka­ mi. Šokem bylo 8. místo favorizovaných Němek. Štafety mužů

Škoda, škoda, škoda. To si asi opakovali úplně všichni po Soukupově stojce na třetím úseku. Úžasná atmosféra u nás ve škole tomu přesně odpovídala. Vždyť po Moravcovi a Šlesingrovi jel Jarda na 1. místě! V 8. B se fandilo při každé střelbě skoro jako v Novém Městě na Moravě. Předpokládalo se, že se Soukup nejspíš běžecky neudrží, na poslední úsek se ale těšil nastartovaný Bimbo, který by

mohl zase něco stáhnout. Náš první medailista ze Soči se bohužel se svou olympijskou kariérou rozloučil trestným kolem a mužská štafeta se rázem propad­ la na šestou pozici. Krčmář místo toho, aby umístění korigoval, ho naneštěstí ještě o jednu příčku zhoršil. Největším překvapením se stali vítězní Švédi, kteří jako jediní nemuseli kroužit metry navíc, což se ukázalo jako rozhodující. Nervy dále udrželi Norové a Němci, dojeli však s téměř minutovou (dvouminutovou) ztrátou. To bychom čekali rozhodně od někoho jiného než od biatlonistů ze země tří korunek. Biatlonisté tedy opustili Jižní Koreu s dvěma medailemi, z nichž jsou šéftre­ nér Ondřej Rybář, celý tým i fanoušci nadšení. On totiž upřímný a dojemný rozhovor Michala Krčmáře po sprintu stál za všechny placky, které se získat nepodařilo. Eva Lipenská

NAŠE DVAKRÁT ZLATÁ ESTER LEDECKÁ

Snowboardistka, lyžařka, dvojnásob­ ná olympijská vítězka a světově uznáva­ ná a  jedinečná sportovkyně. Víte, o  kom mluvím? Samozřejmě o  naší novodobé bohyni Ester Ledecké. Narodila se 23.  března  1995. Její otec, slavný zpěvák, Janek Ledecký a matka, bý­ vala krasobruslařka Zuzana, se rozhodli vychovávat a  vyučovat dceru doma. Ne­ chodila tedy do školy. Už od dětství se vě­ novala sportu a v 17 letech poprvé výraz­ něji zasáhla do pořadí světového poháru. Dá se říci, že na snowboardu je živoucí legenda. V roce 2013 se stala dvojnásob­ nou juniorskou mistryní světa a  v  letech 2015 a  2017 přímo mistryní světa. Dva­

leden - únor 2018

krát vyhrála celkové hod­ nocení světového poháru a má i  jeden malý křišťá­ lový glóbus. Lyžovat ve světovém poháru začala v  sezóně 2015/16 a  její nejlep­ ší umístění je 7. příčka ve sjezdu z  Lake Louise v procinci 2017. Největší životní úspěch zaznamenala před pár týdny na zimních olym­ pijských hrách v Koreji. Už jenom tím, že plánovala jako první v historii startovat ve dvou odlišných disciplínách (lyže a snow­ board) na jedněch hrách. 17. února nastoupila na start superob­ řího slalomu jako 26. v pořadí. Nikdo ne­ čekal, že by mohla atakovat první pětici nejlepších, natož zlatou medaili, ale opak je pravdou. I  přes pár chybiček dojela o  jednu jedinou setinu sekundy dřív než aktuální vedoucí závodnice. Po několika sekundách nevěřícného sledování obra­ zovky nastala upřímná, neočekávaná ra­ dost. Malý sportovní zázrak byl na světě. Po krátkém slavení zpět do práce. O tý­

den později, 24. února, se jela její hlavní soutěž. V  paralelním obřím slalomu na snowboardu patřila k  favoritkám. Po ví­ tězství v  kvalifikaci a  bezchybné vyřazo­ vací části se dostala do finále. Po velkých nervech to zvládla! Vyhrála druhé zlato! A  co vlastně dokázala? Nikdo z  žen v  historii nestartoval na jedněch hrách ve dvou odlišných disciplínách. A  Ester? Ester je obě vyhrála. Nejenže posunula Českou Republiku v  medailovém pořadí zemí, ale také si připsala naše jediná dvě zlata, stala se jednou z  tváří celých her, napsala neuvěřitelný příběh, šokovala celý svět. Slavní sportovci v  čele s  legen­ dární Lindsey Vonn, či několikanásobnou olympijskou vítězkou Katie Ledeckou o ní psali, mluvili a klaniěli se jí. Na sociálních sítích způsobila obrovský boom a největší světové televize se museli hluboce omlou­ vat, protože přímý přenos přerušili před jejím startem. Ester Ledecká přepsala historii! Český sport získal první olympijské zlato z alp­ ského lyžování a svět další osobnost. DĚKUJEME ESTER! Eliška Šedová

21 | GYMPLÁK


SPORT OLYMP

SLEDOVAL SERIÁLY A ZASPAL, PŘESTO SI ODVÁŽÍ ZLATO IJSKÝ SP

ECIÁL

NEJVĚTŠÍ PŘÍBĚHY OLYMPIJSKÝCH HER Redmond „Red“ Gerard

Johannes Klaebo

Zatímco my studujeme na střední škole, americký pouze 17letý snowboardis­ ta Red vyhrává olympijské hry. Patří k největším talentům americké výpravy a vůbec celého světa snowboardingu, což potvrdil i na této soutěži. To, že je pravý a nefalšovaný teenager, potvrzuje i jeho přiznání, že před závodem zaspal, protože sledoval seriály, a že si zapomněl bundu, tak jel v kamarádově, která byla o dvě čísla větší. Přesto se stal druhým nejmladším vítězem olympijských her v historii.

Norský běžec na lyžích se stal nejmlad­ ším olympijský vítězem v tomto sportu poté, co triumfoval ve sprintu jednotliv­ ců. V jednadvaceti letech získal však ještě další dvě zlata. Norské týmové štafetě pomohl na 4*10 km a v závěru her ukázal své sprinterské umění ještě v závodě dvojic.

Martin Fourcade

Tento fenomenální francouzský biatloni­ sta zaujal svým výkonem nejen sportovní nadšence. Třemi olympijskými tituly prožil své nejúspěšnější hry. Po ne tak vydařeném úvodním sprintu opanoval stíhačku i závod s hromadným startem. I třetí zlato si bezpochyby zasloužil, když ve smíšené štafetě na posledním úseku dojel půlminutovou ztrátu. Jedenáctiná­ sobný mistr světa tak potvrdil předpokla­ dy a stal se jedním z králů těchto her.

Marit Bjoergenová

Legendární běžkyně ze severské země i v necelých 38 letech ovládla svoji již pátou olympiádu. V úvodu dojela druhá ve skiatlonu, o pět dní později přidala bronz z 10 km volně. Poté přispěla ke zlatu ze štafety na 4*5 km a získala i stří­ bro v závodě dvojic. A hlavně – poslední den celého programu her triumfovala na královské trati 30 km. Tato veteránka tak zaokrouhlila svůj počet medailí na 15, z nichž je 8 zlatých, a stala se nejúspěš­ nější sportovkyní zimních olympijských her v historii. Němečtí hokejisté

Při neúčasti nejlepších hokejistů světa

z NHL se okruh favoritů na medaile zvět­ šil, avšak i tak nikdo nepočítal s výběrem Německa. Svěřenci Marca Sturma vyřadi­ li v osmifinále Švýcarsko a ve čtvrtfinále si poradili s favorizovaným Švédskem. V semifinále vyprovodili z turnaje Kana­ du. I tak jim nikdo ve finálovém utkání proti Olympijským sportovcům z Ruska nevěřil. Dlouho to vypadalo na velké překvapení, ale v poslední minutě Rusko srovnalo a zápas dotáhlo do vítězného konce. Po chvilce zklamání se Němečtí hokejisté oklepali a propukli mohutné oslavy jejich největšího úspěchu v histo­ rii. Shaun White

Jeden z nejvýraznějších postav snowboar­ dingu si z Koreje odváží třetí olympijské zlato z U–rampy. Jednatřicetiletá hvězda porazila v dramatickém finále poslední jízdou soutěže Japonce Hirana a navázala na triumfy z Turína 2006 a Vancouveru 2010. Tímto velmi emotivním vítězstvím ze zapsal nejen do srdcí mnoha Korejců, ale hlavně do historie. Eliška Šedová

MEDAILOVÉ POŘADÍ Ze 102 sad rozdaných medailí si jich nejvíce odvezlo Norsko. Sportovci ze se­ verské země získali rekordních 14 zla­ tých medailí, stejný počet stříbrných a 11 bronzových. Ze 14 titulů se radovalo také Německo, ovšem „pouze“ z 10 stříbrných a 7 bronzových. Ne třetím stupínku stála Kanada s 11 zlaty. Česká Republika se umístila na solid­ ním 14. místě, a  to především zásluhou

22 | GYMPLÁK

dvou zlatých Ester Ledecké. Kompletní medailovou sadu z jedné soutěže získalo pouze Norsko ve skiatlonu mužů, Nizo­ zemsko v  rychlobruslařském závodě žen na 3000 metrů a  Německo v  severské kombinci závodu jednotlivců na velkém můstku+ 10 km. Ve třech případech byly uděleny dvě medaile se stejnou hodnotou. V  závodě dvojbobů mužů někdy po 4 jízdách po­

sádky Kanady a Německa úplně stejný čas, a tak se udělovala dvě zlata a jeden bronz. Ve čtyřbobech mužů nastal podobný ne­ očekávaný moment, avšak zde se rozdaly jedna zlatá a dvě stříbrné. A v běhu na ly­ žích 10 km volně žen byly obsazeny dvě bronzové příčky. Eliška Šedová

leden - únor 2018


SPORT

OLYMPIJSKÝ BOBAŘ DAVID EGYDY Kolik z nás během nudných hodin biologie či dějepisu tajně sní o své budoucnosti? Kdo si sám sebe představovuje třeba právě na olympijských stupních vítězů? David Egydy, bývalý student našeho ústavu, se na olympiádu skutečně dosnil. Avšak pomohly mu k tomu nejen vysoké cíle, ale především tvrdá práce a píle. Jak hodnotí svůj výkon a co vlastně obnáší jeho role v posádce čtyřbobu? Jste velmi všestranným sportovcem s úspěchy v mnoha disciplínách. Co vás vedlo zrovna k bobům?

Děkuji, moc si vážím toho, že to říkáte. Boby mě přivedly do vrcholového sportu a poprvé mi daly šanci soutěžit na těch nejprestižnějších soutěžích jako mist­ rovství Evropy nebo světa, a nakonec i té nejcennější – olympiádě. Krom toho se jedná o sport plný adrenalinu a vysoké rychlosti, což mě odjakživa lákalo. Česko pro tento sport nenabízí nejvhodnější podmínky, jak probíhá vaše příprava?

Na boby se brzdař připravuje před sezónou hlavně mimo tratě. Trénujeme rychlost, sílu, dynamiku a výbušnost, a to na atletickém stadionu a v posilovně. Jde o to, že brzdař je hlavní tlačící silou na startu, takže každý start je takovým malým soubojem všech brzdařů.

s klukama jsme si ten večer dali pivko a natěšeně si povídali o tom, jaké to tam asi bude. Na olympijských hrách jste obsadili 24. pozici, jak hodnotíte svůj výkon?

Se svým výkonem jsem spokojený, do přípravy jsem dal všechno a v závodě jsme předvedli 3 vyrovnané starty bez chyb. Bohužel jsme potřebovali ještě trošku štestíčka, aby­ chom se dostali mezi nejlepších dvacítku. Nebudu popírat, že mě výsledek vnitřně zklamal. Ale to není důležité.

Ve čtyřbobu tedy plníte roli brzdaře. Můžete nám Vaši úlohu trochu přiblížit? Skutečně “pouze” roztlačíte bob a poté zabrzdíte?

Tento svátek probíhal mnoho dní, měl jste možnost fandit ostatním českým sportovcům? Jestli ano, kde jste se byl podívat?

Ano je to tak, nic jiného než tlačit na startu v tom není. Tím naše role končí. Dole pak ještě musíme zabrzdit. Žádné naklánění do zatáček. :) Film Kokosy na sněhu je taková bobová pohádka. Ve skutečnosti jste rádi, že se v bobu udržíte až do cíle :)

S týmem jsme do dějiště her přijeli čtyři dny před zahájením a zůstali až do konce, takže jsem prvních deset dní měl možnost občas vyrazit na sporty, které byli v horském středisku, ale i na pobřeží. Zúčastnili jsme se hokejových zápasů, viděl jsem biatlon, saně, skoky na lyžích, freeski slopestyle nebo snowboardovou u–rampu. Některé příběhy byly nezapo­ menutelné.

Olympiáda je sen každého sportovce, jak jste reagoval, když jste se dozvěděl o své účasti?

To je pravda, byl to můj sen a investoval jsem do jeho splnění všechno. Když jsem se dozvěděl, že pojedu, tak jsem prožil obrovskou vnitřní radost a uspokojení, ale navenek jsem to nedával moc najevo,

leden - únor 2018

Nejenom český dům ovládala skvělá atmosféra. Podělil byste se s námi o jednu nejzajímavější vzpomínku nebo zážitek z her?

Ano, v českém domě to bylo opravdu skvělé, pro naše sportovce byly dveře

vždy otevřené a každý den se tam dělo něco zajímavého. Pro mě byly ale nej­ krásnější chvíle, kdy jsem viděl nějaké vítězství na vlastní oči a zblízka. Nemůžu opomenout moment, kdy Shaun White vyhrál třetí zlatou olympijskou medaily v rampě na snowboardu, když ještě v po­ sledním kole byl druhý, a poslední jízdou zajel neskutečný výkon a vyhrál. Jen co to píšu, mám husí kůži. Pak slavil s rodinou a kamarády těsně vedle nás. Český sport je určitě v rozkvětu. Máte něco, co byste rád vzkázal mladým začínajícím sportovcům?

Asi to, že je hrozně důležité věřit v sebe sama a ve svoje sny. Každý je máme a ty nás vedou dál. Nikdy si je nenechte nikým vzít, a že bude hodně lidí, kteří se o to pokusí. Jedině vy rozhodujete, kam se vydáte a kým se stanete. Sněte, věřte, a pak samozřejmě makejte a každý den pro svůj sen něco udělejte. Eliška Šedová

23 | GYMPLÁK


SPORT

KRIZE ZAŽEHNÁNA? V pátek 26. ledna se většina lidí zajíma­ la o probíhající druhé kolo prezidentských voleb. Oči fanoušků hokejových Pardubic se ale upínaly k další věci. Dynamo se po opravdu, opravdu a ještě jednou opravdu dlouhé době ocitlo na šesté příčce tabul­ ky, tedy místě zaručující přímý postup do playoff. A má dokonce potenciál se na této pozici udržet. Kdo by na to po nekoneč­

ných smolných sezónách pomyslel? Kdo by ale naopak pomyslel na nekonečné smolné sezóny v roce 2012, že? Nejde asi ani tak o  to, že se nevyhrál titul, Pardubice udělaly i  čtvrtfinále. Vý­ sledky týmu a  především obraz hry ale sestupovaly na velmi nízkou úroveň. Až na pomyslné dno, jež představoval minu­ lý rok  – čtrnácté místo po základní části a  nezvládnutá baráž, která se zachránila posledním možným zápasem. Projev hráčů byl žalostný, fanouš­ ci chodili ze zápasů ne­ šťastní. Letos můžeme pozoro­ vat jisté změny k  lepšímu. Například to, že i  na pro­ hrané zápasy se dá dívat. Hráči vypadají, že je hokej začal znovu bavit. Dohrá­ vají souboje u  mantinelu,

Patrik Poulíček vedl prosincovou tabulku Radegast indexu. Dvě vyhraná derby, tedy soustředění k fanouškovsky důležitému duelu. Angažování platných hráčů, přede­ vším výborný tah s Jordannem Perretem a Sachou Treillem. Nabízí se otázka, zda všechny tyto věci dokáží zúročit. Do konce základní části zbývá osm zápasů, Pardubice musí odra­ zit odpor týmů, které se chtějí dostat na stejnou pozici. Potenciál na šesté místo tu rozhodně je, i když o něj bojuje sedm týmů s pětibodovým rozdílem. Pokud ne­ dojde k nějakému totálnímu výpadku, de­ sítka by měla dopadnout. A proč by se pří­ mý postup do playoff mohl povést právě Dynamu? Přesně kvůli tomu obnovené­ mu týmovému duchu. I kdybych nakonec jela na předkolo, věřím, že je to známkou zažehnání krize a že z pardubického hoke­ je budeme mít zase všichni radost. Eva Lipenská

GYMPL A ŠACHY

Šachy nejsou nic víc a nic míň než desková hra. Nejde ale o kratochvíli, kte­ rá se časem omrzí. Jejich obsah je téměř nevyčerpatelný, i  mistr světa se má co učit, nikdo nemůže říct, že je bezezbytku ovládl. Je tu bohatství historické: podobně jako lze číst knihy nebo hrát hudbu podle not, dají se i přehrávat mistrovské partie; Mozart, nebo Capablanca? Moderní doba zdůrazňuje jejich přínos pro rozvoj myšle­ ní: šachy učí strategickému rozhodování. A důležitá je i společenská stránka věci –

24 | GYMPLÁK

zápasy jsou zábava, hra v partě přátel. Takže vznešená hra šachová jistě patří ke vznešené škole, jako je gymnázium.;–) Náš vánoční turnaj má hlavně ten společenský aspekt (viz fotky). Nevedu si statistiku, ale po­ malu se blíží jeho dvacátý ročník. Re­ kordní účast nastala v roce 1995, kdy nás hrálo 63! Letos slušných 46 hráčů, mezi studenty vyhrál Vítek Holásek (7.B), pro­ tože Vaškovi Grundmanovi (7.B) ujel spoj a handicap už nedohnal. S těmi nejlepšími pak hrajeme přebor družstev škol a často jsme byli i v republikovém finále. Záleží tam hodně na tom, jaká se sejde generace, nejvýraznější byly asi tři: 1) Generace tažená Štěpánem Blaškem a  Janem Pokorným. V  roce 2006,

když maturovali, dosáhli ve Žďáru nad Sázavou na 4. místo, hráli tenkrát ještě Martin Pečinka a David Halbrštát. Hon­ zu Pokorného můžete znát z aktivit kolem muziky, učí na umprumce a vede se mnou kroužek v DDM. 2) Parta kolem maturantů 2014. Těm se nejvíc podařil turnaj ještě v  kategorii 6. – 9. tř. ZŠ, v roce 2009 byli ve Štědro­ níně na Orlické přehradě pátí (Jan Mareš, Tomáš Kodytek, Petr Jániš, Ladislav Kubišta a  Kateřina Šmajzrová). Na vyšším gymplu je pak doplnil Vít Kapoun, zatím­ co Katka republikové kolo rozhodovala – dnes už je rozhodčí na úrovni české extra­ ligy a mezinárodních turnajů. 3) Současné družstvo ve složení Václav Grundman (7.B), Vít a  Vojtěch Holáskovi (7.B, 6.B), Veronika Šmajzrová (5.B). Ti se zatím dostali nejvýš na 6. mís­ to v nižší kategorii (Kraskov 2015), teď na jaře byli ve vyšší kategorii ve Zlíně jede­ náctí, když věkově patřili k  nejmladším týmům. Ve Svitavách se letos 9.  ledna konalo krajské kolo, kam jsme po loňském úspě­

leden - únor 2018


SPORT chu jeli zase postou­ pit… jenže ouha, ten turnaj byl obsazen nejsilněji, co jsem kdy zažil, řada hrá­ čů se zkušenostmi ze soutěží dospělých (včetně druhé i prv­ ní ligy). Nasazení jsme byli až jako čtvrtí, dotáhli jsme to na pěkné 3. místo, ale postup utekl;

snad za rok? V mladší kategorii tam dosáhlo na slušné 4. místo toto družstvo: Veronika Holásková (4.B), Kateřina Dudlová (3.B), Dominika Šmajzrová a  Markéta Holásková (obě 1.B)  – zkušené starší hráčky to táhnou, primánky pomáhají. A jistě vidíte, co je tu mimořádného: v ša­ chu, kde početně i kvalitou výrazně převa­ žují muži, máme tým stoprocentně dívčí, to je opravdu unikát. Kluci z malého gym­ plu, kde jste? Pavel Holásek

POLITIKA

“JSTE ZKORUMPOVANÁ PAKÁŽ!” ÚTOČÍ BABIŠ. SVOBODNÁ MÉDIA VOLAJÍ O POMOC Rozmohl se nám tu takový nešvar. Ně­ kteří čeští politici zřejmě nabyli dojmu, že jim novináři a  veřejnoprávní média pře­ káží, a při jejich kritice si neberou servít­ ky. Hanlivě se o  vybraných žurnalistech, zpravodajských webech či kanálech vyjad­ řuje například premiér bez důvěry Andrej Babiš, místopředseda sněmovny Tomio Okamura, prezident Miloš Zeman a s vel­ kou vervou a nadšením také jeho mluvčí Jiří Ovčáček.

leden - únor 2018

Současnou hlavu vlády a předsedu hnutí ANO si novináři rozčílili především vyšetřováním kauzy Čapí hnízdo, v  níž šlo a  stále jde o  padesát milionů korun ukradených z  evropských dotací. Označil je za “zko­ rumpovanou pakáž”, která je proti němu vysazená, vede “účelovou kampaň proti jeho

25 | GYMPLÁK


POLITIKA osobě” a bůhví, kdo je vlastně platí. Že sám vlastní dva velké deníky už mu zřej­ mě divné nepřijde. Tomio Okamura pak během podzimních parlamentních voleb odmítl vpustit do svého štábu některé no­ vináře. Proč? Sorry jako, zeptejte se radši Kalouska. Prezident Miloš Zeman, co se týče vý­ roků, rozhodně nezůstává pozadu. Nej­ větší, a  zároveň mezinárodní faux pas si připsal během státní návštěvy Ruské fede­ race, kdy prezidentu Putinovi z žertu sdě­ lil, že “těch novinářů je nějak moc a měli by se likvidovat”. Z výroku zrozpačitěl ne­ jen celý svět, ale i sám Putin. Miloš Zeman

potom jako dárek od zastupitelů Plzeň­ ského kraje obdržel samopal se zásobní­ kem alá lahev Becherovky s nápisem “Na novináře”. K  dalším útokům poté došlo během finále prezidentských voleb, kdy ve štábu Miloše Zemana fyzicky napadli jednoho z reportérů a Andrej Babiš urazil rodinu Emmy Smetana z DVTV. Avšak ani obhájení postu hlavu státu neumírnilo. Při svém inauguračním pro­ jevu se ostře opřel jmenovitě o  týdeník Respekt a  zpravodajský web aktualne.cz, jež opět a  znovu označil za zkorumpo­ vané. A  nešetřil ani kritikou vůči veřej­ noprávní České televizi.

Právě kritika České televize se v po­ slední době “dostala do módy”. Na twit­ terové agresivní výkřiky hradního mluv­ čího Jiřího Ovčáčka už si národ zvykl, štafetu tedy přebral “moderátor” a majitel TV Barrandov Jaromír Soukup. Zahrál si na investigativního novináře, postahoval výroční zprávy, fotky úplně jiných lidí, než původně chtěl, ukradl graf a ve svém pořadu Kauzy Jaromíra Soukupa věno­ val celých 76 minut kritice ČT. A jak sám řekl, dílů chystá víc. Nutno podotknout, že Jaromír Soukup během celého vysílání několikrát lhal, překrucoval informace či zkrátka jen špatně pochopil fakta. Dlouhou dobu výše zmíněným pánům jejich pohrdání médii procházelo. Avšak inaugurací, z  níž mimochodem několik politiků v  čele s  Miroslavou Němcovou (ODS) odešlo, přetekl pomyslný pohár trpělivosti. Češi vycházejí do ulic hájit zájmy a pilíře demokracie, podepisují pe­ tice. Umělci se nebojí k vyjádření názoru využít velké kulturní akce. Moc si zača­ la brousit zuby na svobodu tisku a  části společnosti se v hlavě rozezněl výstražný majáček umocněný vraždou slovenského novináře Jána Kuciaka. Začíná se mluvit o  “Českém jaru”. Je ona probuzená část obyvatel dostatečně početná a silná, nebo nás opět dostihne prokletí osmičkových roků? Natália Kudrnová

“AKO PEDAGÓG BOL OBĽÚBENÝ, KAŽDÉHO TO ZASIAHLO.” ROZHOVOR SE STUDENTKOU ZAVRAŽDĚNÉHO JÁNA KUCIAKA 26. února média informovala o vraždě slovenského novináře Jána Kuciaka a jeho partnerky. Jedná se o první vraždu novináře v novodobých slovenských dějinách. Policie za nejpravděpodobnější motiv označila Kuciakovu práci – reportér dlouhodobě vyšetřoval daňové podvody a napojení slovenských politiků na italskou mafii. Čin odsoudili domácí politici, špičky EU i český premiér Andrej Babiš. Prezident Zeman o neštěstí dlouho mlčel. Rozhovorů a vyjádření známých osobností si každý z nás může na internetu najít spoustu. Jak se ale k události staví slovenská veřejnost a nám nejbližší – studenti? Pro odpověď jsem si dovolila položit několik otázek Janě Sedlákové, studentce žurnalistiky na Univerzite Konštantína Filozofa v Nitre, na které Ján Kuciak vyučoval. 1. Ján Kuciak Tě učil metodiku žurnalistické práce. Jaký byl učitel a jak na Tebe působil jako člověk?

Ako učiteľ sa rád zameriaval na prax. Jeho hodiny boli vždy zábavné, dokázal zaujať. Niekedy som až mala pocit, že jeho pred­

26 | GYMPLÁK

nášky boli z úplne iného školského systé­ mu ako všetky ostatné. Nesnažil sa nám hovoriť desiatky nič nehovoriacich pou­ čiek. Skôr sa nás pýtal prakticky. Ako by ste sa zachovali v takej situácii? Zverejnili by ste túto informáciu?

Síce som ho poznala len ako pedagóga, ale mal veľmi ľudský prístup a bol veľmi príjemný a ústretový. Spolužiaci, ktorí ho poznali bližšie, napríklad ako školiteľa, ho mali veľmi radi. Bolo to možno aj nízkym vekovým rozdielom.

leden - únor 2018


POLITIKA 2. Zmiňoval se v rámci vyučování o kauzách, kterými se zrovna zabýval, nebo si nechával vše pro sebe?

O kauzách sa takmer nezmieňoval. Ak aj niekto niečo spomenul, príliš sa k  tomu nevyjadroval. Ak už aj, všetko len veľmi všeobecne. Hoci sa nám napríklad snažil vysvetliť, ako funguje krátenie daní, hovo­ ril o tom všeobecne, nespájal to s konkrét­ nymi kauzami a už vôbec nie s tým, že by mal zásluhu na tom, že sa tie kauzy riešia. 3. Jak Ty sama jako budoucí novinářka vnímáš vraždu jednoho z kolegů

Je to obrovská tragédia. Keď si to na­ viac zoberieme v kontexte toho, že len niekoľko týždňov pred nešťastím prezi­ dent, premiér aj predseda parlamentu vy­ hlásili, že sme proeurópska krajina, je to ešte väčšia tragédia. Veď predsa sloboda slova je zakotvená v  ústave a  tu je vážne podozrenie, že kvôli tomu, že Kuciak vy­ užil právo na slobodu slova, že ho práve preto zavraždili. Myslela som si, že vo vy­ spelých krajinách sa novinárovi nič horšie ako niekoľko urážok či vyhrážok nemôže stať. Ale oveľa viac ma trápi, že mnoho ľudí to neberie ako tragédiu. Novinárov vidia ako nepriateľov spoločnosti a mnohí nielenže vraždu nekritizujú, ale nájdu sa aj takí, čo ju schvaľujú. Majú pocit, že Ku­ ciak sa staral do vecí, do ktorých nemal. Neorozumiem tomuto postoju. 4. Jak reagovali spolužáci? Změnila se nějak atmosféra na fakultě, případně v celém státě?

Myslím, že každého tragédia zasiahla. Všade pri škole horia sviečky a sú prilo­ žené fotografie. Samozrejme, nemali sme s ním všetci nejaký osobný vzťah, ale keď­

že bol ako pedagóg obľúbený, každého to zasiahlo. 5. Současní čeští politici, mimo jiné i prezident Zeman a  premiér bez důvěry Babiš na novináře a  média velmi často útočí. Děje se tak i  na Slovensku?

Premiér a vlastne celá najsilnejšia strana SMER–SD majú s  novinármi veľmi zlý vzťah. Premiér Fico dokonca vyhlásil, že Denníku N a SME odmieta odpovedať na otázky. Práve tieto dve periodiká sa naj­ viac prikláňajú k pravici a preto ich berie ako nepriateľov. Nehovoriac o tom, že od vraždy premiér často zvoláva tlačové kon­ ferencie, pri ktorých len povie svoje stano­ visko a  nedá priestor na otázky nikomu. Dnes už legendárny je jeho výrok o tom, že niektorí novinári sú preňho protislo­ venské prostitútky 6. Vím, že jste byli s  přítelem demonstrovat. O  jakou demonstraci se jednalo?

Boli sme dvakrát. Prvý raz nešlo ani tak o demonštráciu ako o  spomienkový po­ chod za Jána Kuciaka a  jeho snúbenicu. Organizári však vyhlásili, že sú úplne apo­ litickí. Prezident, ktorý sa často vníma ako najväčší protipól k vláde, tak práve on sa zúčastnil pochodu ale ako občan. Organi­ zátori mu nedali priestor na prejav. Iba ho nechali, aby vyhlásil minútu ticha. Druhá udalosť už bola demonštrácia proti vláde. Hoci vláda aj túto akciu prezentuje iba ako spomienkové stretnutie za novinára a jeho snúbenicu. Je to však komické, keď­ že ľudia tu kričali, že chcú demisiu vlády a ďalšie heslá. Ale ani na tejto udalosti ne­ nechali organizátori žiadnych politikov, aby mali prejav. Hoci priznali, že niektorí o  to mali záu­ jem. 7. Myslíš, že mají takové akce smysl?

Myslím si, že áno. Mohli sme vidieť, koľko ľudí je proti tejto vláde. Zrejme sa aj mierne pohli ľady, keďže hneď v pondelok mi­ nister vnútra Róbert Kaliňák

leden - únor 2018

podal demisiu. Hoci sa tomu dlho bránil. 8. Vražda Jána Kuciaka a jeho partnerky vzbudila v  České republice velkou vlnu solidarity. Konaly se smuteční akce ve všech velkých městech, české noviny vycházely ve smutečním… Jak to jako Slovák vnímáš?

Je to neuveriteľné, koľko solidarity spus­ tila táto udalosť nie len v Česku, ale aj vo svete. Ale na druhej strane ma veľmi mrzí, že o  Slovensku sa vo svete hovorí len na základe takejto udalosti. 9. Troufáš si odhadnout, zda tato událost odstartuje závažné změny na současné politické scéně?

Ako som už spomínala, minister vnútra, ktorý dlho odolával, nakoniec podal de­ misiu. Vláda je v tejto chvíli veľmi nesta­ bilná. Už niekoľkokrát sa písalo o tom, že je reálny aj scenár, že padne vláda. Všet­ kým koaličným stranám odchádzajú po­ slanci. Všetko hneď po vražde odštartoval SMERácky minister kultúry, ktorý podal demisiu. Čítala som rozhovor so socioló­ gom, ktorý si myslí, že strana Most–Híd, ktorá je zameraná na maďarskú menšinu, môže prísť o  slovenských voličov. V  po­ sledných rokoch sa totiž do strany pridali poslanci, ktorí nie sú maďarského pôvodu a na základe iných hodnôt strany prilákali aj slovenských voličov. A  často sa hovorí o tom, že práve oni možno odídu zo svo­ jich pozícií. Natália Kudrnová

27 | GYMPLÁK


POLITIKA

PREZIDENTSKÉ VOLBY STRUČNĚ A JASNĚ V polovině ledna volili Češi hlavu státu. Do druhého kola postoupil úřadující prezident Miloš Zeman a emeritní ředitel Akademie věd České republiky Jiří Drahoš. Jestli byla někdy situace ve společnosti skutečně vyostřená na maximum, tak právě začátkem kalendářního roku. K potyčkám docházelo mezi neznámými, přáteli i rodinou. Vítězem se však mohl stát jen jeden a 51,36 % voličů si demokraticky vybralo Miloše Zemana. Přinášíme události a fakta z průběhu voleb, o nichž by měl vědět skutečně každý.

KDO POSTOUPIL DO PRVNÍHO KOLA A JAKÉ JSOU JEHO NÁZORY? – Zdroj medailonků www.aktualne.cz

Jiří Drahoš

kých procesů. Mezi lety 2005 až 2009 byl místopředsedou a následně Akademii věd vedl. V  březnu tohoto roku jej ve funkci předsedy Akademie věd vystřídala Eva Zažímalová. Jaké jsou jeho názory?

Dlouho se o nich příliš nevědělo. Je však příznivcem Evropské unie, kterou se ale nebojí kritizovat. Například při řešení uprchlické krize podle něj osmadvacít­ ka zaspala, odmítá kvóty. Tvrdí, že česká společnost je rozdělená. A právě prezident by podle něj měl být tím, kdo hledá řešení schůdná pro všechny. Kdo to je?

Ve světě vědy je uznávanou osobností, která se věnuje chemickému inženýrství. V roce 2003 byl jmenován profesorem a  je velmi aktivním autorem vědeckých prací. Napsal přes 70 původních článků do prestižních mezinárodních časopisů, které byly již více než tisíckrát citovány v  jiných publikacích. Je rovněž spoluau­ torem několika českých i  zahraničních patentů. Jeho vědecký přínos pro Česko ocenil v  roce 2012 i  tehdejší prezident Václav Klaus, když mu udělil státní vyzna­ menání. Již od roku 1977 Drahoš pracoval v Aka­ demii věd, kde si prošel takřka všemi pozi­ cemi. Přes vědeckého pracovníka, vedou­ cího vědeckého pracovníka až k zástupci ředitele a později řediteli Ústavu chemic­

28 | GYMPLÁK

li nesouhlasu s okupací vojsk Varšavské smlouvy. V  roce 1990 se stal poslancem Sněmovny národů za Občanské fórum. V roce 1991 vstoupil do Občanského hnu­ tí, o rok později byl již členem ČSSD. Brzy se vyhoupl až do čela strany, kde setrval 8 let až do roku 2001. V roce 1998 se stal díky opoziční smlouvě s ODS premiérem. Už během působení na postu předsedy vlády oznámil, že nebude znovu kandi­ dovat do čela strany, a  následně se stáhl z politiky. Jen krátce, už v roce 2003 totiž kandidoval na prezidenta. Prohrál však jak s  Václavem Klausem, tak Jaroslavou Moserovou, když ho nevolili ani všich­ ni zákonodárci ČSSD. K politice se vrátil zase v roce 2010, kdy se neúspěšně pokou­ šel kandidovat jako lídr Zemanovců v Ús­ teckém kraji. V roce 2013 uspěl v prvních přímých volbách prezidenta, když ve dru­ hém kole porazil Karla Schwarzenberga. Jaké jsou jeho názory?

Miloš Zeman Kdo to je?

Zeman byl krátce v KSČ. Vstoupil do ní během pražského jara v roce 1968, o dva roky později byl však vyloučen kvů­

Je některými západními médii označován za trojského koně Kremlu. Dlouhodobě kritizuje sankce vůči Rusku. V listopadu na Radě Evropy prohlásil, že by Moskva měla Ukrajinu odškodnit za okupaci Kry­ mu, což vyvolalo ve východoevropské zemi pobouření. Zeman je příznivcem otevřené spolupráce s Čínou. V roce 2014 řekl v tamní televizi, že se sem přijel učit stabilizovat společnost. Patří mezi nejhla­ sitější fanoušky myšlenky kanálu Dunaj– Odra–Labe, prosazuje také snahy o  zru­ šení koncesionářských poplatků České televize. leden - únor 2018


POLITIKA

ním vztahům, nakonec se dal na medi­ cínu. Na 1. lékařské fakultě učí studenty a zároveň je vědeckým pracovníkem, kte­ rý usiluje o  vývoj nových způsobů léčby rakoviny. Pomáhal však také v  Africe. Dvakrát byl jako dobrovolník na lékař­ ské misi humanitární organizace ADRA v Keni. Je také občanským aktivistou. V roce 2014 si svlékl tričko na tiskové konferenci pre­ miéra Bohuslava Sobotky a  ukázal nápis „Premiére, odvahu“ na svém těle. Bylo to v  době, kdy se na Ukrajině objevili neoznačení ruští vojáci a  kdy se zároveň prezident Miloš Zeman chystal pozvat do Česka šéfa Kremlu Vladimira Putina.

Pavel Fischer Kdo to je?

Fischer nikdy nezastával politickou funk­ ci. Za Václava Havla však působil v pre­ zidentské kanceláři. Začínal jako tiskový specialista, poté jako zástupce tiskového mluvčího, až se v  roce 1999 stal ředite­ lem politického odboru, ve kterém měl na starost například bezpečnost, zahraniční vztahy, ale i domácí politiku. V letech 2003 až 2010 byl velvyslancem ve Francii. Když se vrátil do Prahy, zůstal za­ městnancem ministerstva zahraničí, kde se stal ředitelem bezpečnostně–multila­ terální sekce. V roce 2015 odešel a stal se ředitelem Ústavu empirických výzkumů STEM. Zároveň byl poradcem náčelníka Generálního štábu Armády ČR pro za­ hraniční politiku nebo poradcem minis­ tra kultury.

Petr Hannig Kdo to je?

Do politiky vstoupil v roce 2002, kdy za­ ložil Stranu zdravého rozumu, která pět let vystupovala pod názvem Suverenita. V  dubnu 2017 se přejmenovala na Ro­ zumné. Od samého začátku strany až do současnosti je Hannig jejím předsedou.

Jaké jsou jeho názory?

Česko by podle něj mělo hrát sebevě­ domou a aktivní roli v  Evropské unii a NATO. Už před oznámením kandidatu­ ry vystupoval proti roli Ruska na východě Ukrajiny. Je také Zemanovým kritikem. Při návštěvě čínského prezidenta napsal dopis, ve kterém mu vyčítal snahu „mě­

Hned osmkrát – pokaždé v jiném voleb­ ním obvodě – se Hannig pokoušel dostat do Senátu. Ani jednou se však nedostal ani do druhého kola. Čtyřikrát kandidoval také do Poslanecké sněmovny, ale ani tam neuspěl. Stejně dopadly i jeho dva pokusy o zvolení do Evropského parlamentu. Jaké jsou jeho názory?

Petr Hannig svými názory velmi často od­ kazoval na Miloše Zemana, dále tudíž viz

Jaké jsou jeho názory?

Fischer se rozhodl ke kandidatuře na pre­ zidenta, protože z jeho pohledu v kampa­ ni chybí důležitá témata. Je to například otázka, jakou chce hrát Česko roli ve svě­ tě. V  porovnání se současným preziden­ tem by rád navázal více osobních vztahů s prezidenty zemí Evropské unie a NATO. Podle Fischera by Česko mělo přijmout více než 12 uprchlíků, když se k tomu za­ vázalo.

nit kurz zahraniční politiky země směrem k východním diktaturám“.

Michal Horáček Kdo to je?

Miloš Zeman.

Marek Hilšer Kdo to je?

Přestože se chomutovský rodák ještě při bakalářském studiu věnoval mezinárod­ leden - únor 2018

Michal Horáček patřil k významným postavám sametové revoluce. Společně s Michaelem Kocábem založil občanskou iniciativu MOST, která měla za cíl zpro­ středkovat jednání tehdejší komunistické vlády s představiteli občanských hnutí. To se jí nakonec podařilo, když se tehdejší premiér Ladislav Adamec setkal s  před­ stavitelem Občanského fóra Václavem Havlem. To vedlo ke zrušení nejpodstat­ nějších částí komunistické ústavy, což byl jeden z prvních kroků k poklidnému pře­ chodu k demokracii. 29 | GYMPLÁK


POLITIKA V minulosti se podílel na vzniku Libe­ rálního manifestu, který byl základním dokumentem Liberálně ekologické strany Martina Bursíka. Do jeho strany však stej­ ně jako do kterékoliv jiné nevstoupil. Jaké jsou jeho názory?

Michal Horáček je zastáncem setrvání v Evropské unii a NATO, pro jehož členy by Česko mělo být loajálním a kompetent­ ním partnerem, nemá se však bát přinášet argumenty při hledání alternativních ře­ šení. Na svých stránkách zveřejnil devět hlavních témat svého programu, mezi něž

Vratislav Kulhánek Kdo to je?

patří například rovnost mužů a žen, vzdě­ lávání nebo dopravní infrastruktura.

Jiří Hynek Kdo to je?

Na Matematicko–fyzikální fakultě Uni­ verzity Karlovy získal titul doktora pří­ rodních věd. Během své kariéry zastával řadu manažerských funkcí. Byl například generálním ředitelem Karlovarského por­ celánu nebo společnosti Praga. Působil také jako ředitel Správy základních regis­ trů. Od roku 2011 je výkonným ředitelem a prezidentem Asociace obranného a bez­ pečnostního průmyslu České republiky. Jaké jsou jeho názory?

Chtěl by aktivně prosazovat zájmy českých podnikatelů v zahraničí. Jeho hlavním té­ matem je však obrana. Podle Hynka může být Česká republika ve vojenském ohrože­ ní, na které by se země již nyní měla při­ pravovat. Jako největší nebezpečí vnímá destabilizaci zemí na Západě kvůli náporu migrantů a islámského terorismu.

30 | GYMPLÁK

Jeho první významnou pozicí byl post výkonného ředitele společnosti Robert Bosch České Budějovice. Po tragické ne­ hodě Ludvíka Kalmy se stal v roce 1997 předsedou představenstva Škoda Auto, kterým byl do roku 2004. Následně byl v  mladoboleslavské automobilce předse­ dou dozorčí rady. Rovněž byl prezidentem Sdružení automobilového průmyslu a vi­ ceprezidentem Svazu průmyslu a dopravy. Byl i  aktivním sportovním činovníkem: předsedou Českou svazu ledního hokeje a  členem Českého olympijského výboru. Sportu se věnoval i  aktivně. Hrával prv­ ní ligu volejbalu a v sedmdesátých letech sedával v  závodní Škodě 110R na místě spolujezdce. Jaké jsou jeho názory?

Jako prezident by se podle svých slov sna­ žil vystupovat více kultivovaně než sou­ časná hlava státu, s čímž souvisí i  jeho kritika některých hrubých výrazů Miloše Zemana. Kulhánek podporuje politické sankce vůči Rusku, ty ekonomické ale podle něj nemají přílišný efekt a  škodí evropskému průmyslu. Členství v Evrop­ ské unii považuje za správné a nepodpořil by vypsání referenda o vystoupení Česka z ní. Naopak je pro přijetí eura.

Mirek Topolánek Kdo to je?

Před rokem 1989 nebyl v žádné politické straně, ačkoliv ho lákali komunisté, jak uvedl ve své autobiografii. V  roce 1989 pak působil v Občanském fóru, už o rok později byl zastupitelem v  Ostravě–Po­ rubě. V roce 1994 vstoupil do ODS. Kan­ didoval v prvních českých senátních vol­ bách v roce 1996 a podařilo se mu získat mandát. V letech 2002 až 2004 byl i místo­ předsedou horní komory. To už však byl po Václavu Klausovi před­ sedou ODS. Strana s ním v čele zažila řadu úspěchů. Vyhrála poslanecké volby v roce 2006 a Topolánek se stal předsedou vlády. Vzhledem k rozložení sil ve sněmovně to neměl snadné, jeho první vláda nedostala důvěru a na druhý pokus to vyšlo jen díky přeběhlíkům z  ČSSD. V  roce 2009 byla jeho vládě jako jediné v historii vyslovena nedůvěra, po které nastoupila úřednická vláda Jana Fischera. Rok nato po kontro­ verzním rozhovoru pro časopis LUI skon­ čil v čele ODS. Od roku 2015 už není ani členem strany, neboť přestal platit členské příspěvky. Jaké jsou jeho názory?

Topolánek se rozhodl kandidovat na pre­ zidenta, protože podle něj chybí mezi kandidáty výrazná osobnost s politickými zkušenostmi. Domnívá se, že je potře­ ba dramaticky rekonstruovat Evropskou unii, nebo z ní vystoupit. Patří mezi kriti­ ky Andreje Babiše a Miloše Zemana.

leden - únor 2018


POLITIKA

JEDEN ZA VŠECHNY, VŠICHNI ZA JEDNOHO Po zveřejnění výsledků prvního kola se stala událost na naší politické scéně nepří­ liš vídaná. Nepostupující kandidáti totiž neodcházeli uraženě zadním vchodem, alespoň tedy ne všichni. Marek Hilšer a Michal Horáček okamžitě vyjádřili pod­ poru postupujícímu Jiřímu Drahošovi,

druhý jmenovaný navíc nabídl veškeré své pronajaté komerční plochy. Pavel Fischer se svou plnou podporou čekal až na tele­ fonát, v němž si s Jiřím Drahošem ujasnili jeho cíle a priority. Všichni tři poté velmi aktivně bojova­ li za zvolení Zemanova protikandidáta.

Účastnili se akcí, apelovali pomocí sociál­ ních sítí. A i přesto, že na Hradě nakonec zůstavá stávající prezident, nevyšla jejich gesta vniveč. Lidé se spojili. Poznali vyšší a ušlechtilejší hodnoty, poznali, že “to jde i jinak”.

DVĚ AŽ ČTYŘI TELEVIZNÍ DEBATY Miloš Zeman během prvního kola vel­ mi zarytě odmítal zúčastnit se jakéhokoli klání se svými protikandidáty. Bál se snad argumentů ostatních? Věřil, že vyhrát zvládne i bez další kampaně? Ať to bylo jakkoli, jeho strategie se mu vyplatila. Po součtu všech hlasů první části sou­ hlasil se dvěma debatami. “Tři už by divá­ ky nudily.” Avšak jeho názor se proměnil rychle jako počasí na horách a najednou žádal účast dokonce ve čtyřech duelech. Před Jiřím Drahošem stálo těžké rozho­ dování. Odmítnutí by si mohli voliči vylo­ žit jako strach, přijetí jako ochotu skákat tak, jak Miloš Zeman píská. Nakonec trval na svém původním záměru a přišel pou­ ze do dvou debat, čímž poskytl Zemanovi spoustu prostoru pro neomezený mono­ log.

leden - únor 2018

Sóla Miloše Zemana se vysílala na TV Nova a TV Barrandov. Rey Koranteng i Jaromír Soukup však s hostem spíše sou­ hlasili, než že by se mu snažili objektivně oponovat a klást citlivé dotazy. Moderáto­ rem večerů byl tak korunován sám prezi­ dent osobně. První skutečnou debatu režírovala TV Prima formou pořadu “Česko hledá pre­ zidenta”. Program v duchu superstar mo­ derovaný Karlem Voříškem se vymkl z ru­ kou. Početné obecenstvo nenechalo hosty domluvit, bučelo a pokřikovalo tak, že sál připomínal spíše sportovní kotel. A Karel Voříšek? “Dámy a pánové, právě nás sle­ duje jeden milion diváků!” Druhý a  poslední duel hostila Jiřím Drahošem vybraná Česká televize v pro­ storách pražského Rudolfina. Každý

z kandidátů si mohl vybrat pouze ome­ zené množství diváků, čímž se zabránilo jakýmkoli nedůstojným výstupům. Po skončení debaty měl národ jasno. Mo­ derátorku Světlanu Witovskou na Hrad!

A komentáře zněly jasně – blok čtyř pre­ zidentských výstupů jasně ukázal potřebu veřejnoprávního profesionálního média.

31 | GYMPLÁK


POLITIKA

KAMPAŇ NEKAMPAŇ HLAVY STÁTU Miloš Zeman už od začátku tvrdil, že žád­ nou volební kampaň vést nebude. A přes­ ně proto jezdil celý rok po republice a my mohli na každém rohu vídat bilboardy s jeho mírně vylepšenou podobiznou. Vý­

pravy do měst však označil za běžný vý­ kon prezidentské funkce a za své obrazy přece také nemohl. Nefinancoval je totiž on, nýbrž spolek Přátelé Miloše Zemana s  velmi pochybným účetnictvím, jehož předsedou je prezidentův kancléř bez bezpečnostní prověrky Vra­ tislav Mynář.

Mezi další členy patří Zemanův na Rus­ ko napojený poradce Martin Nejedlý či předseda Strany Práv Občanů Jan Veleba. Poslední jmenovaný nedokázal Martinovi Veselovskému vysvětlit financování spol­ ku ani své vlastní strany, která ho spon­ zorovala, a z  rozhovoru odešel. Seznam donátorů pak Miloš Zeman zveřejnil až večer před samotným druhým kolem, no­ vináři tudíž neměli čas ho ještě před vol­ bou zanalyzovat.

CO BUDE S NEÚSPĚŠNÝMI KANDIDÁTY? Jak prohlásil fyzik a  chemik Jiří Drahoš: “Energie nemůže zmizet. Nezmizí, zů­ stane tady.” Tímto heslem se řídí většina kandidátů. Marek Hilšer i  Pavel Fischer oznámili kandidaturu do senátu, tyrkyso­ vý Fischer navíc plánuje působit jako “stí­

32 | GYMPLÁK

nový prezident”. Komentuje dění a činy veřejných činitelů pomocí živých výstupů na sítích i  vlastních článků. Jiří Drahoš slibuje setrvání ve veřejném životě, zatím však své záměry nekonkretizoval. Michal Horáček další politickou kariéru vyluču­

je, zůstavá u umění. A Mirek Topolánek? Odebral se opět do ústraní a my můžeme jen čekat, kde se nečekaně objeví příště. Natália Kudrnová

leden - únor 2018


POLITIKA

RESPEKT RESPEKTU

PŘEDPLATNÉ PRO STUDENTY A UČITELE Rozhodli jste se konečně dělat něco se svým politickým přehledem? Potrpíte si na kvalitní články? Nebaví vás trávit denně svoje večery u  zpráv a  internetu? Naštval vás inaugurační projev Miloše Zemana? Reklama nereklama, týdeník Respekt se vám v  tom případě zkrátka a dobře hodí skvěle. A následující zpráva potěší i věrné čtenáře Respektu, kteří byli jen, stejně jako já, líní zjišťovat si informa­ ce navíc.

leden - únor 2018

Respekt totiž nabízí pro studenty a uči­ tele předplatné mnohem levnější než pro ostatní běžné odběratele. Místo 1 690 Kč proto za jistotu, že se vám po celý každé pondělí objeví ve schránce přehled udá­ lostí a názorů z minulého týdne, zaplatíte pouze 1350 Kč. Pokud navíc chcete i apli­ kaci do mobilu, připlatíte si ještě stovku navíc. Trochu matematiky – v trafice necháte za jedno papírové číslo 45 korun. Se stu­

dentskými předplatným vás vyjde na ne­ cekých 30 korun. Na kafe vám tudíž ročně zbyde o asi 729 Kč víc. No a neříkejte mi, že se to nevyplatí. Proto se zajímejme o  politiku, buďme v obraze, dejme najevo spokojenost i ne­ spokojenost. Máme pro to nejlepší pod­ mínky. Natália Kudrnová

33 | GYMPLÁK


Zápisník zapadlých XLI

Martin C. Putna: Česká katolická literatura 1945 – 1989 Martin C. Putna vydal třetí díl své České katolické literatury, to je pro mě jedna z kulturních událostí roku. Asi to ale vyžaduje vysvětlení, kdo je MCP, co obnáší zmiňovaná série knih a čím se vyznačuje tenhle její poslední díl. Martin C. Putna (nar. 1968) je autor, kterého jsem tu již několikrát zmiňoval, např. v souvislosti s Obrazy z kulturních dějin americké a ruské religiozityi. Univerzitní profesor. Literární historik. Křesťanský intelektuál. Provokativní publicista. Nesmlouvavý aktivista. Velmi mě ovlivnil, stále ho sleduji. Má ovšem řadu kritických odpůrců. Jeho Česká katolická literatura je nyní již trojdílnou monografií úctyhodného rozsahu: 800 plus 1200 plus nyní 1024 stran, to je 3024 stran celkem, jen přečíst to je pro mnohé nepředstavitelné. Natož napsat. A natož přečíst všechnu tu primární a sekundární literaturu, jíž se dílo týká! (MCP prý běžně pracuje tak, že za víkend zvládne cca 10 knih!!) A nejen přečíst, ale interpretovat, zasadit do kontextu, zobecnit. Co vlastně patří do katolické literatury, to už je sporná otázka, kterou autor opakovaně řeší. Nečekejte nějaké modlitební knihy či životy svatých. Je tu literatura psaná katolíky i literatura, kde se „jen“ objevují katolické motivy (vejdou se tam třeba i Havlovy Dopisy Olze). Próza, poezie, publicistika – všechny možné žánry. To vše v moderní době (začíná se zhruba rokem 1848), kdy je křesťanství problematizováno, opouštěno, často pronásledováno, ve společnosti hraje menšinovou roli a musí se vyrovnávat jak s vnějším ohrožením, tak s vnitřními krizemi. (Doplňme, že dílo nezahrnuje literaturu evangelickou prostě pro neúměrný rozsah, kterého by tím nabylo.) Časové rozdělení svazků (hranice tvoří roky 1848 – 1918 – 1945 – 1989) je velmi přibližné, autor sleduje myšlenkové proudy do minulosti i do budoucnosti a spisovatele, kteří by spadali do více období, uvádí v jediném (zpravidla v tom starším). Velmi cenné jsou souvislosti literárních děl: souvislosti historické, politické, literární, náboženské. Vždyť česká katolická literatura je součástí světové katolické literatury, světového katolicismu, světové literatury, českých dějin, české společnosti apod. Jak se v tom všem spletitém dění orientovat! První dílii začíná v 19. století střetáváním proudů modernistických a antimodernistických ve světě i u nás. Pohybují se mezi nimi např. sběratel moravských lidových písní František Sušil nebo venkovský kazatel Jindřich Šimon Baar. Nepřehlédnutelný kulturně-spirituální fenomén představuje Josef Florian a okruh jeho přívrženců ve Staré Říši (tak schválně, komu to něco říká?), blouznivci téměř apokalyptičtí a přitom literáti téměř světoví, zvláštní myšlenkový svět na zapadlé Vysočině – ale jejich vliv sahá až ke dnešku! Rozsáhlou kapitolu si zasloužil Jakub Deml, individualista zmítaný vášněmi, provokatér spílající kdekomu, tragický básník a mystik, který nedokázal mlčet. (Jeho sebrané spisy vydává nakladatelství Academia, Putna je jejich editorem.) Druhý díliii s těžištěm mezi válkami rozsáhle rozebírá politický a náboženský vývoj naší společnosti za první republiky: emancipaci od Vídně a Říma, založení Církve československé, roli Československé strany lidové, potácení katolíků mezi pravicí a levicí, význam protestantů a Židů … až po nepěkné jevy druhé republiky, jako byl klerofašismus a kolaborace.

34 | GYMPLÁK

leden - únor 2018


Samostatný oddíl je věnován Jaroslavu Durychovi, romanopisci i publicistovi, obhájci baroka, romantickému reakcionáři, ironickému polemikovi, oponentovi Karla Čapka: osobnosti sporné, leč výrazné. Velkým tématem je ruralismus/regionalismus, tedy katolické zdůrazňování venkova (od Františka Křeliny po Ladislava Stehlíka). Naprosto neopominutelní jsou spirituální básníci v čele s Janem Zahradníčkem, Václavem Renčem nebo Bohuslavem Reynkem – ti samozřejmě patří i do poválečného období, ale probíráni jsou již zde. A dojde i na historiky a literární teoretiky jako Josef Pekař, Zdeněk Kalista nebo Bedřich Fučík. No a konečně je tu díl třetíiv. Listuju si v něm, hledám staré známé a nechávám se překvapovat starými neznámými. Ve světě se křesťanství ptá samo sebe, zda má sekulárnímu světu, co prošel válečnými hrůzami, nadále co říct. U nás se neptá; dostává zdrcující rány od komunistického režimu, padesátá léta jsou dobou mučedníků, nadechnutí let šedesátých je zadušeno normalizací. V mnohém jde o přehled zklamaných nadějí: příliš krátký rozvoj několika poválečných let, dvě hlavní vlny exilu (poúnorový a posrpnový), přežívání v šedé zóně. Většinu jmen neznám. Ta, která znám, nemám primárně spojena s katolicismem (Ivan Diviš, Jiří Kuběna či Josef Škvorecký). Jako blízcí přátelé na mě vykukují divadelníci Ivan Vyskočil a Přemysl Rut – ale opravdu se má kniha zabývat každým, kdo katolické motivy použije letmo a bokem? (Má, ale je to překvapivé.) Pak ale přicházejí silná hnutí a témata let sedmdesátých a osmdesátých. Podzemní církve, tedy skupiny, které ve snaze být nezávislé na režimu byly částečně nezávislé i na církvích režimem tolerovaných – klasikové teologie Oto Mádr a Josef Zvěřina, liturgický reformátor Bonaventura Bouše, ve své prostotě a radikalismu připomínající první antické křesťany, podzemní biskup Felix Maria Davídek a konečně současní autoři, konzervativní Petr Piťha a modernistický Tomáš Halík, jejichž projekt Desetiletí duchovní obnovy národa neplánovaně vyvrcholil svatořečením Anežky České na samém prahu revoluce roku 89. Underground, ano, underground! Spojovat drsňáky jako byli Plastici či DG 307 s katolicismem, to je teze provokativní a pohoršlivá; ale ano, křesťanství neznamená jen nedělní školu. Zejména je tu sám Magor, totiž Ivan Martin Jirous, veliký vězeň komunismu, veliký básník, veliký výtržník, velká kulturní postava. Autorem následujících pohoršlivých veršů je však Pavel Zajíček: „Kristus nasranej kouká z nebe vidí ty blby taky tebe jak deformujou svoje žití Kristus se vstoupit na zem štítí.“v (Do undergroundu patří i Sváťa Karásek, což je ovšem farář evangelický.) A konečně se z „osmdesátek“ rodí i generace myslitelů, kteří se pak v devadesátých letech vyrovnávají ne už s modernou, ale s postmodernou, se světem, kde je celá dosavadní tradice přístupná, ale jak se v ní orientovat, jak nadále psát, stojíme-li na hromadě starých textů? Generace filosofů, disidentů a po letech znovu i spirituálních básníků. V první řadě je to Kampademie se svým scholarchou Radimem Paloušem a mými oblíbenými učiteli Zdeňkem Neubauerem a Zdeňkem Kratochvílem. Podobných skupin byla ale celá řada, mnohé stály u zrodu publikačního boomu požehnaných let devadesátých. Ty už ale hranice monografie překračují, tam už se blížíme dnešku. Při četbě – no dobře, listování – jsem si uvědomil, co jako přírodovědec závidím humanitním oborům: možnost přiznané autorské originality. Tohle je můj pohled, moje pochopení; takto vypadá česká katolická literatura podle Putny. Kdyby ji psal jiný autor, byla by nutně jiná, jeho. Pozor, to neznamená svévoli, naopak, nárok na autorskou poctivost, na zodpovědnost – za svoje vidění bude autor ve svém oboru hodnocen! Jeho soudy – mnohdy příkré! – jsou základem další polemiky, něčím, za co i on sám může být souzen. (V přírodních vědách je pluralita podobná, i zde se střetávají metody, výkladové školy, paradigmata;

leden - únor 2018

35 | GYMPLÁK


většinou je to však zahaleno rouškou předstírané objektivity.) A tak nedočkavě čtu, jak pojal moje oblíbence, jak zkritizoval postavy, co rád nemám, jak se vypořádal s uchopením těch velkých kontroverzních osobností, jako jsou Deml a Durych. Putnovi se, myslím, šťastně podařilo skloubit trojí přínos svého rozsáhlého díla: 1) Informační: velmi přehledně jsou tu podány proudy, skupiny, autoři a jejich díla. Můžeme tu hledat a prostě se něco dovědět. 2) Syntetický: zdaleka nejde jen o přehled jednotlivostí, ale vystižení obecnějších tendencí, celkových snah, ducha doby, souvislostí, příčin a následků. Těžký úkol vyhmátnout to podstatné, zobecňovat, aniž by to sklouzávalo ke zjednodušením, stereotypům, frázím, klišé. 3) Literární: ono je to čtivé! Ono je to samo, jak jsem naznačil, originální autorské dílo! Ona je to sama literatura, i Putna sám je katolickým autorem, který by si zasloužil samostatnou kapitolu v případném čtvrtém svazku. Jeho obsah píšeme i my sami, i dnes. Pár ukázek z jeho bohaté výrazové škály: „Řečeno antickým příměrem: Kovtun nemůže a nechce zapomenout, že Kleió, patronka historiografie, je Múza.“vi „Zatímco v Dopisech Olze řekl své hlavní slovo o světě a o sobě ‚Havel polední‘, v Prosím stručně řekl své hlavní slovo ‚Havel podvečerní‘. A za tímto slovem už v podstatě začíná Havlův ‚život po životě‘ – ‚kdesi tu‘, totiž život jeho života a díla ve všemožných interpretacích.“vii „Magorův způsob zbožnosti je riskantní i proto, že je zdánlivě tak snadné ho napodobit co do vnějších příznaků. Věru ne každý alkoholik a rváč je však ‚jurodivým bláznem pro Krista‘. Proč Magor ano a jiní ne?“viii „Z Mlejnkových kritik posléze roste obraz autora, který je naštvaný jaksi apriorně – a ve svých kritikách sděluje především to, ŽE je naštvaný. Proč? (…) Má pocit, že katolík, hlásící se k tradici Bloyově, Florianově a k tradici Řádu, má být naštvaný.“ix „Ať se Václav Vokolek pohybuje na reálném sudetském severu (…) nebo ve vlídnějších východních Čechách či Praze, všude si nese s sebou vizi ‚vnějšího světa‘, svůj VNITŘNÍ sever. (…) Pro Václava Vokolka jsou VŠUDE Sudety.“x To věru nezní jako věty ze suché školní učebnice. Na konci knihy se nachází návrh čtenářského kánonu. Sto knih vybraných z těch sto padesáti let. Znám z toho pramálo. Nikdy to všechno nepřečtu, natož ty další knihy, co se do výběru nedostaly. Jak si pak ale můžeme říkat vzdělanci? Jak můžeme porozumět vlastním dějinám a současnosti? Jsou to totiž opravdu naše dějiny, zápas o naši identitu. Ať už jsme křesťany více, méně nebo vůbec, ať už jsme více nebo méně Čechy, témata vztahů Boha, člověka a světa nás zároveň zasahují i překračují, byť o tom třeba nevíme. Máme tu „osmičkový rok“, minulost se nám bude připomínat. Varování spojená s fašismem a komunismem mohou být nečekaně aktuální. I kvůli nim se vyplatí zapadlou katolickou literaturu číst. Pavel Holásek i ii

http://www.gymuo.cz/application/files/Gympl%C3%A1k%207%20prosinec%202015.pdf PUTNA, Martin C. Česká katolická literatura v evropském kontextu 1848-1918. Praha: Torst, 1998. ISBN 80-7215-059-6.

iii PUTNA, Martin C., BEDŘICH, Martin, ed. Česká katolická literatura v kontextech: 1918-1945. Praha: Torst, 2010. ISBN 978-80-721-5391-6.

PUTNA, Martin C. Česká katolická literatura v kontextech: 1945 - 1989. Praha: Torst, 2017. ISBN 978-80-7215-554-5. Tamtéž, s. 775. vi Tamtéž, s. 321. vii Tamtéž, s. 696. viii Tamtéž, s. 765. ix Tamtéž, s. 907. x Tamtéž, s. 925. iv v

36 | GYMPLÁK

leden - únor 2018

Gymplák leden - únor 2018  
Gymplák leden - únor 2018  
Advertisement