Page 1

11 / 2011

CESTOVÁNÍ P O D Í V E J T E

S E

S

N Á M I

D O

C E L É H O

S V Ě T A !

JIŽNÍ

DALMÁCIE dovolená pro každého

Filip Zámorský: BYLO MI DOPŘÁNO OBEPLOUTI x SVĚT

2

INTERCONTINENTAL

RALLYE

CENTRÁLNÍ

KAVKAZ & VÝSTUP NA ELBRUS


Na cestách jako doma Bydlete v apartmánech. Je to výhodné a pohodlné!

6XULFDWDQDEt]tãLURNêYêEČUXE\WRYiQtYHYURSVNêFKPHWURSROtFK 1DãtVSHFLDOLWRXMVRXDSDUWPiQ\NYĤOLMHMLFKXQLNiWQtPYêKRGiP 3RVN\WQRXYiPNRPIRUWOX[XVQtKRKRWHOX]DFHQXKRVWHOX 9HONRU\VpSURVWRU\NRPSOHWQČ]DĜt]HQêFKE\WĤDY\EDYHQêFKNXFK\Qt 3R]QiWHVSHFL¿FNRXDWPRVIpUXDPtVWQtVW\OE\GOHQt $SDUWPiQ\MVRXVLWXRYiQ\YåLYêFKD]DMtPDYêFKORNDOLWiFK 3ĜLSRMHQtNLQWHUQHWX]GDUPDMHVStãSUDYLGOHPQHåYêMLPNRX

1HMOHSãtYROEDSURURGLQ\DVNXSLQ\SĜiWHO

ZZZVXULFDWDF]WHO


CESTOVÁNÍ | obsah

4 9

ROZHOVOR s fotografem Filipem Zámorským nejen o životě v zahraničí

Centrální Kavkaz & výstup na Elbrus

INTERCONTINENTAL RALLYE Amatérský závod ze španělské Almerie do senegalského Dakaru

26

18

Jižní Dalmácie DOVOLENÁ pro každého

Foto: Petra Frauenterková 3 | OBSAH

Foto: archiv firem, archiv


CESTOVÁNÍ | rozhovor

Filip Zámorský: Bylo mi dopřáno dvakrát obeplouti svět Fotograf Filip Zámorský toho procestoval opravdu hodně. Jeho profese mu otevřela dveře ke světoznámým osobnostem. Poslední roky žije hlavně v Londýně, který se stal jeho „druhým domovem“. Právě ten byl naším hlavním tématem.

Poznal jste na vašich cestách i tamní život mimo hlavní města? Jaký je? Ano, měl jsem možnost nahlédnout i do velice vzdálených zákoutí. Třeba na Amazonce jsem mohl strávit celý den ve vesničce Boca Da Valeria, která je úplně malinká, a když tam k nim připlují turisté, tak se místní indiáni sjíždějí, či spíše splouvají ze všech okolních koutů.

Naposledy jste žil v Londýně. Sedí vám Jak se člověk stane profesionálním foto- anglický humor a místní prostředí obecně? grafem? Kdo nebo co vás k fotografii při- Ano, Londýn se mi moc líbí. V podstatě je to taková má, spolu s Českou republikou, základna, ze které vedlo? Pamatuji se, že mne fotoaparáty přitahovaly už jako malého kluka. Vzpomínám si, jak jsem se po nich natahoval a jak je dospělí museli ode mne držet stranou. Asi mi to bylo souzeno.

hodlám i v budoucnu opět vyrážeti na své nové cesty. Co se anglického humoru týče, je to s ním podobné jako s humorem českým. Musíte si na něj zvyknout, a když si ho i osvojíte, bavíte se stejně dobře jako rodilí Angličané.

Co bylo hlavním impulsem, že jste vycesAngličané jsou prý dobří pozorovatelé, ktetoval do zahraničí? ří dokáží rychle vyhodnotit situaci, aby přiV podstatě jsem tu dospěl k bodu, kdy už nebylo kam se dále posouvat. Fotil jsem slavné modelky pro slavné spěchali s trefnou ironickou poznámkou. Je návrháře a časopisy tiskly mé fotografie. Táhlo mne to to pravda? ven, protože jsem se chtěl ještě posouvat dál a hlavně jsem byl zvědavý, jak ten reálný kapitalismus vlastně funguje. Odešel jsem za pět minut dvanáct, v době, kdy opravdu ještě fungoval. Když jste měla slušnou práci, neměla jste problém slušně žít. A naopak, když jste práci neměla, bylo to horší nežli u nás.

Já bych spíše řekl, že o tom ani nepřemýšlí a používají hlavně ironii. Může to někdy být i hodně bolestivé, ale oni to navzájem akceptují.

Kde všude jste byl?

Samozřejmě. Vepřo, knedlo, zelo a plzeň ze sedmého schodu… Ženy jsou však všude stejné, u nás ale asi nejkrásnější... Horší je to se sladkostmi. On ten zákusek třeba vypadá hodně podobně jako u nás, ale v okamžiku, kdy se do něj zakousnete, zjistíte, že má úplně jinou chuť. Třeba slanou, a to je pak překvapení!

Bylo mi náhodou dopřáno dvakrát obeplouti svět. Měl jsem obrovské štěstí a mohl jsem vidět a fotografovat místa, na která se mnohým lidem těžko dostává. Nejvíce se mi asi líbilo na Velikonočním ostrově a na ostrově Bora Bora.

Stýkalo se vám po něčem – po slunci, dobrém pivu či českých ženách?

4 | FILIP ZÁMORSKÝ


CESTOVÁNÍ | rozhovor Dělá vám problém jízda vlevo?

Čím je člověk starší, táhne ho to domů. ZaJako řidiči? Ne, já ještě nedospěl k tomu, abych si udě- žíváte tento pocit? lal řidičák.

Co anglická kuchyně, chutná vám?

Jistě. Tady jsem se narodil a tady jsem doma. Rozhodl jsem se trávit tu teď více času, ale jak jsem již říkal, Londýn je taková má druhá, důležitější základna.

Musím říci, že ano. Některé lodě, na kterých jsem se plavil, fungovaly jako čtyřhvězdičkové hotely a tam se vařilo vážně skvěle.

Blíží se Vánoce, strávíte je v Česku, nebo jinde? Jsou české Vánoce ty nejkrásnější? Pravděpodobně strávím tyhle Vánoce tady, v Česku,

Je nějaký zvyk Angličanů, který vám leze na s rodinou. Jestli jsou nejkrásnější, to nevím. Když se nervy? Či takový, který jste si velmi oblíbil? ale zadaří a vypadají jako na obrázcích Josefa Lady, Nejvíce mne asi vytáčí jejich zvyk vše několikrát opakovat a jednat s vámi s předpokladem, že tomu vlastně vůbec nerozumíte. Řekl bych, že my jsme opravdu asi jeden z nejchytřejších národů, nebo alespoň umíme řešit některé věci daleko rychleji a s větším přehledem. Opakem je ale naše skvělá byrokracie. Ta v Anglii neexistuje. Tam na úřadech vyřešíte vše daleko rychleji a ve větší pohodě. A oni se tam na vás ještě usmívají a jsou ochotni vám pomoci. Asi mi teď nevěříte, že je tohle možné.

pak asi ano.

V KARIBIKU JSEM JEDNOU V DOBĚ VÁNOC VIDĚL NA SLUNCEM ROZPÁLENÉ ULICI NAFUKOVACÍHO SNĚHULÁKA. A KDYŽ JSME SE PAK KOUPALI V MOŘI, TAK NÁM NÁDHERNÁ KARIBSKÁ DĚVČATA ZPÍVALA VÁNOČNÍ PÍSNIČKY. TO BYLY KRÁSNÉ VÁNOCE!

6 | FILIP ZÁMORSKÝ


CESTOVÁNÍ | rozhovor Jak vy, jako muž, vnímáte módu? Móda je podle mne určitým druhem umění. Krásné šaty na krásné ženě, která je ovšem musí umět nosit - tuhle celkovou kombinaci považuji za umělecké dílo samo o sobě a nemohu se vynadívat.

Co je úkolem fotografa, když fotí módu? Prodat šaty. To je úkolem celého týmu pracujícího na fotografiích.

Jak nafotit model, aby vypadal lépe? Musíte pracovat se světlem. Světlo je základním a klíčovým stavebním kamenem dobré fotografie.

Na jakou osobu či osoby, které jste fotografoval, rád vzpomínáte? Jak jsem již říkal, fotografoval jsem hodně slavných a známých osobností, ale také rád fotografuji obyčejné lidi. Na někoho chcete raději zapomenout, ale někteří lidé vám samozřejmě utkví v paměti a nezapomenete na ně do konce svého života.

Jaká je vaše nejoblíbenější nebo nejlepší fotografie? Proč? Jaký je vás vztah k cestování obecně? Na co se zaměřujete kromě focení?

Mám rád fotografie z Velikonočního ostrova, protože to je úžasně magické místo. Neuvěřitelně magické místo.

Cestování mne vždy hrozně bavilo. Už odmalička. Líbí se mi poznávat nové končiny a jejich zvyky. Nikdy nevíte, co vás čeká. A to je na tom to kouzelné. Teď zrovna, je to asi týden, co se to stalo, někdo snědl jednoho německého turistu na nějakém zapomenutém ostrově v Pacifiku. Plavil se spolu se svou přítelkyní na katamaránu kolem světa. Přítelkyně to přežila. Tohle bych samozřejmě nechtěl zažít.

Je focení v Anglii na vyšší úrovni než u nás? Komerční fotografie samozřejmě ano. Co se umělecké fotografie týče, to se nedá srovnávat. Tam se za umění považují úplně jiné fotografie nežli třeba u nás.

Je v Londýně větší konkurence, která vás vyškolila, řekněme, po profesní i lidské stránce? Život je boj o přežití. A v Londýně vládne drsný kapitalismus. Tady ještě pořád žijeme někde mezi socialismem a kapitalismem. Já osobně jsem pro kapitalismus s lidskou tváří. Gentlemanský boj o přežití. Žij a nech žít.

Jaká témata fotíte nejčastěji? Ženské a cestování. 7 | FILIP ZÁMORSKÝ


CESTOVÁNÍ | rozhovor Dají se vaše fotky rozdělit na ty, které vás Máte svůj fotografický vzor? živí, a na ty, které děláte ve svém volném Těch je, jak jsem již říkal, mnoho. Z klasiků jsou to například Richard Avedon, Irving Penn nebo Albert čase? Ano. Naučil jsem se mezi nimi rozlišovat. Fotky, které dělám pro klienta, dělám pro něj a musím respektovat jeho názor a jeho potřeby. Do fotografií, které si dělám pro sebe a hlavně sobecky pro svou vlastní radost, si mluvit nenechám. To však ale neznamená, že neposlouchám ostatní, co si o nich myslí, a že se nenechám trošku ovlivnit. Tyhle fotografie si ale dělám pro sebe a hlavně podle svého. Studoval jsem práci spousty malířů a fotografů, nebo i jiných umělců jako třeba sochařů nebo architektů a designérů a snažím se najít si svoji vlastní cestu uměním. Mám však ale radost, když se to líbí i jiným lidem.

Watson. Posledně jmenovaný ještě žije a pilně tvoří.

Děláte kromě fotografování ještě něco jiného? Zajímají mne také filmy. Sám jsem již natočil několik krátkých cestovatelských dokumentů pro své klienty. Učím se pracovat s 3D softwarem. V budoucnu bych to chtěl vše propojit. Miluji hudbu a samozřejmě bych rád točil videoklipy.

Jaké jsou vaše záměry do budoucna – kde chcete žít, co dělat?

Jaké vlastnosti by měl mít dobrý fotograf? Asi bych se rád pohyboval mezi Českem a Londýnem. Umět fotografovat a umět jednat s lidmi. Obojí se člověk učí v podstatě celý svůj život.

Mám naplánováno navštívit několik míst, kde jsem ještě nebyl, a poříditi ještě nějaké další fotografie. Vždyť já vlastně ještě nebyl v Paříži nebo v New Yorku!

Více o Filipu Zámorském najdete na jeho nových stránkách www.shotworldwide.com

8 | FILIP ZÁMORSKÝ

Text: Liběna Nová, Foto: Filip Zámorský, Marlon Dizon


CESTOVÁNÍ | Kavkaz

Centrální Kavkaz & výstup na ELBRUS V minulém čísle jsme se pomyslně vypravili na daleká Kavkaz, zařídili si všechno potřebné vybavení i víza

Dolina Irik

Jeden z nejlepších magazinů ve vesnici Elbrus je ten u „paneláků“ (až tam budete, určitě poznáte, který mám na mysli). Kousek od něj, u řeky Irikčat, začíná stezka, která vás strmým stoupáním vyvede do ústí doliny Irik. Dolinou vede příjemná cesta k salaši. Irik se tu setkává s dolinou Irik-čat. Cestovky sem celkem často vodí „své turisty“ na první přespání. Je to tu moc pěkné - okrové tóny skal, zelená tráva, stáda krav a divocí koně. Zespodu vidíte Elbrus a říkáte si: “To snad ani není možné, jak je to vysoko!”

a zdolali první aklimatizační výšlap. Nyní nás čekají další výstupy pokus o zdolání nejvyšší evropské hory...

treků. Zaleží na vaší zdatnosti, času, vybavení a samozřejmě chuti plahočit se s těžkým batohem na další a další místa...

PŘES SUŤOVÉ POLE SE DOSTANETE AŽ K LEDOVCI. V LÉTĚ BÝVÁ NA ÚSTUPU A DÁ SE PROJÍT OKOLO NĚJ. O NĚCO VÝŠ SE NA NĚM DOBŘE TRÉNUJE VÁZÁNÍ NA LANO A CHŮZE V MAČKÁCH. VE VÝŠCE KOLEM 3800 M. N. M. JE DOBRÉ MÍSTO PRO BIVAK A AKLIMATIZAČNÍ PŘESPÁNÍ. NADMOŘSKÁ VÝŠKA UŽ JE TU CÍTIT. Při sestupu se můžete rozhodnout mezi kratší a delší túrou. Ta delší vede k jezeru Syltran, kratší pak „rovnou“ dolů, do vesnice Baksan. Nejsou to ale v těchto místech jediné možnosti 9 | CENTRÁLNÍ KAVKAZ A VÝSTUP NA ELBRUS


CESTOVÁNÍ | Kavkaz

PŘÍRODA JE ZDE SKUTEČNĚ PŘEKRÁSNÁ A ROZMANITÁ. KOBERCE ZELENÉ TRÁVY A KVĚTIN, ZURČÍCÍ POTŮČKY A ŘÍČKY, STÁDA DOBYTKA I KONÍ, V DOLINÁCH SALAŠE, VE VĚTŠÍCH NADMOŘSKÝCH VÝŠKÁCH SNĚHOVÁ PLATA A LEDOVCE... VŠE DOPLŇUJÍ MASIVNÍ VRCHOLKY VŠUDYPŘÍTOMNÝCH SKALNÍCH VELIKÁNŮ. AŤ SE BUDETE BLÍŽIT K JAKÉMUKOLIV VRCHOLU, KAVKAZ VÁS BUDE ZNOVA A ZNOVA OHROMOVAT SVOU ROZLEHLOSTÍ!

Čeget

Snadnější “aklimatizačkou” může být výlet na Čeget. Z Těrskolu jede lanovka (zdatnější mo-

Domky v Baksanu

hou jít po svých) do jakési mezistanice a dál pak pokračuje jednosedačka. Nejezdí vždy, ale není to až taková katastrofa, cesta se dá zvládnout i pěšky. A opět ty úžasné výhledy na skalní masivy... Není to už trochu nuda? Tentokrát nejvíc vaši pozornost upoutá Donguz Orun. VRCHOL ČEGET-KARABAŠI ČNÍ 3461 M NAD HLADINU MOŘE, A BUDETE-LI MÍT ŠTĚSTÍ NA POČASÍ, UVIDÍTE Z NĚJ ELBRUS. Jestliže již máte zařízené povolení pro vstup do pohraničních oblastí, vydejte se při sestupu k jezeru Donguz Orun a stejnojmennou dolinou zpět do tábora. Sestup je pěkně prudký - kolena dostanou zabrat - pro změnu...

Baksan „pod Vámi“...

10 | CENTRÁLNÍ KAVKAZ A VÝSTUP NA ELBRUS


CESTOVÁNÍ | Kavkaz

Údolí Adyr-Su

Do údolí vstoupíte vesnicí Baksan u vojenského tábora. Většinou sem všichni chodí až po zdolání (nebo po pokusu o zdolání) Elbrusu. Túra nemusí být nijak extrémně namáhavá (oddychovka nakonec či rozloučení s horami), ale záleží také na tom, na jak dlouho si ji naplánujete a kolik vrcholů přitom zdoláte. Už průchod vojenským táborem je vlastně zajímavý. Zvláště pro mužské osazenstvo výpravy - tan-

Adyr-Su

ky, vojáci, vybavení zbraněmi s granátometem, a další pro našince (nebo jen pro ženy?) neobvyklé propriety. K cestě se dostanete s použitím zdviže na auta nebo schodů, vedoucích podél ní (těžko si vybrat, co působí bezpečnějším dojmem :-)) Cesta údolím hezky odsýpá. Je široká, zpevněná a celkem jednotvárná. Louky, stromy, skály, řeka, občas nějaký vodopád a vrcholky hor... Nic, co byste již neznali. :-) SKVĚLE SE NOCUJE NA OHROMNÉM PROSTRANSTVÍ U BÝVALÉHO HORSKÉHO TÁBORA ULLU TAU, KTERÝ PŮSOBÍ VE SVÉ OPUŠTĚNOSTI SKUTEČNĚ ZVLÁŠTNÍM DOJMEM. Zdviž a schody u vstupu do doliny

Jen si dejte pozor, kam stavíte stan. Pastvina, ač bez kamenů, u brodu pro dobytek není nejide-

11 | CENTRÁLNÍ KAVKAZ A VÝSTUP NA ELBRUS


CESTOVÁNÍ | Kavkaz

álnějším místem, pokud nechcete po ránu zažít trochu adrenalinu mezi kopyty. :-) DALŠÍ DEN SE MŮŽETE VYDAT POMĚRNĚ STRMÝM STOUPÁNÍM DO SEDLA KOJAVGANAUŠ (3600 M. N. M.) A DÁLE DO DOLINY ADYL-SU. SAMOZŘEJMĚ MUSÍTE TO, CO JSTE PRVE VYSTOUPALI, ZASE SEBĚHNOUT. Je to skutečně “krpál”, kolena bolí, boty tlačí a překrásná louka u potůčku láká ke stanování. Podaří-li se vám zdolat ještě další sestup po kamenech a štěrku, dorazíte až k ledovcovému jezeru, na vyhlášené tábořiště Zelenaja Gostinica. Tam můžete přespat, pokud máte rádi společnost dalších horomilců. Romantičtější povahy nechť zůstanou na louce u potůčku...

Kopce nad Adyr-Su

TÚRU DOLINAMI LZE SNADNO PRODLOUŽIT O VÝSTUP K VRCHOLU GUMAČI (3 882 M. N. M.). SAMOTNÉ ZDOLÁNÍ VRCHOLU NENÍ AŽ TAK NÁROČNÉ, ZVLÁŠTĚ KDYŽ VÁM PŘEJE POČASÍ. ZE SEDLA SE STOUPÁ POMĚRNĚ RYCHLE PO KAMENECH AŽ NA PŘEDVRCHOL A NĚKOLIK POSLEDNÍCH METRŮ PO SNĚHU JE SPÍŠ ZA ODMĚNU. Zato cesta morénou a následně pak po sněhu, ztěžklém sluncem, je únavná. V okolí navíc občas

...lávka pro pěší?!

12 | CENTRÁLNÍ KAVKAZ A VÝSTUP NA ELBRUS


CESTOVÁNÍ | Kavkaz

sletí kámen a rachot je to ohromný, o strachu z toho, kam dopadne, ani nemluvě. K sedlu ale můžete stoupat i z druhé strany, po lyžařské sjezdovce, a ledovec k dolině pak s pomocí trekových hůlek a trochy štěstí „sjedete“. Ti zdatnější si mohou ještě zlézt ledovce Džankuat a Šelda a ti unavení jistě pokřejí v některé z místních „šašlikáren“. Cestou do tábora jich potkáte hned několik. Stačí si vybrat.

místní “Fast Food“, neboli výroba lahodných šašliků

Elbrus

Poznali jste okolí základního tábora, vylezli na nějakou tu tří-, nebo dokonce čtyřtisícovku, přešli pár ledovcových plat, vytlačili si popruhy z batohu do zad a ponožky do nohou a na příští dny je příznivá předpověď počasí. Je to tady! Zabalte to nejnutnější a vyražte dobít Elbrus!

Cesta k vrcholu a samotný vrchol Gumači

13 | CENTRÁLNÍ KAVKAZ A VÝSTUP NA ELBRUS


CESTOVÁNÍ | Kavkaz

Kabinka z Azau do stanice Mir

Zhruba do 3500 m. n. m. se dostanete lanovkou z Azau (nejprve kabinkovou, poté ze stanice Mir sedačkovou - obě vypadají, že již hodně zažily) nebo po svých cestou pod lanovkou, případně nějakou jinou cestou přes okolní vrcholky. Všeobecně ale výstup

na vrchol začíná v okolí Prijutu 11. Je to vyhořelá chata, u které vzniká její nové dvojče (možná, že dnes již stojí?!). Pobyt tam není nic extra příjemného - přeci jen tu stanuje spousta jiných horalů a odpadky (včetně exkrementů) nezmizí lusknutím prstů. Stany jsou celkem hustě vedle sebe, uvnitř „trosek“ i okolo, a když tu kvůli náhlému zhoršení počasí uvíznete na několik dní (přece nebudete jezdit nahoru a dolů - den dva tu většinou všichni čekají, jestli se počasí neumoudří), je to trochu otrava, ale přežít se to dá. Od lanovky se k Prijutu dostanete pozvolným výstupem. Stanovat můžete i o pár desítek metrů výš, na roztroušených skalkách. Vítr je tu trochu silnější a vhodných chráněných míst pro stan méně, ale zase jste blíže k vytouženému vrcholu. Počítejte s tím, že vám bude v noci zima, bez té se to asi neobejde, zvláště pokud stanujete na sněhu. Vodu si nechte raději ve spacáku, mohla by vám do rána zmrznout. NA VÝSTUP SE VYCHÁZÍ VĚTŠINOU KOLEM ČTVRTÉ HODINY RANNÍ, NĚKDY I DŘÍVE. VÝSTUP ZABERE ZDATNÝM PRŮMĚRNĚ 6 - 8 HODIN. ZÁKLADEM PRO START VAŠÍ MISE JE DOBRÉ POČASÍ. URČITĚ HO NEPODCEŇTE!

...pohled zpět do údolí

Co je u Prijutu zataženo a větrno, může se změnit pod vrcholem ve sněhovou bouři, a to věru není příjemné. Raději den počkat, než se škrábat do výšky 5000 m zbytečně a pak prchat před umrznutím. 14 | CENTRÁLNÍ KAVKAZ A VÝSTUP NA ELBRUS


CESTOVÁNÍ | Kavkaz

Jednosedačková lanovka na Elbrus

Vidíte-li vrchol, směle vyražte. S sebou musíte mít lehký batoh s náhradním oblečením, energeticky hodnotné (a co nejlehčí) jídlo, v termosce teplý čaj, mačky a popřípadě cepín. Základem jsou dobré boty a rukavice - prsty (a nos) většinou trpí nejvíc, dále několik vrstev termoprádla, bunda, kalhoty, brýle a samozřejmě pokrývka hlavy - nárazový vítr je nahoře nepředstavitelně silný.

NEJPRVE JDETE PŘÍMÝM VÝSTUPEM NA PASTUCHOVY SKÁLY. JSOU VE VÝŠCE 4800 M. N. M. A DOJDE SEM TÉMĚŘ KAŽDÝ (DOKONCE I VE ŠPATNÉM POČASÍ SE TO DÁ), SVAH ZAČÍNÁ NABÍRAT NA PŘÍKROSTI AŽ KOUSEK POD NIMI. Jste-li tu v pravý čas, můžete celkem pohodlně sledovat východ slunce. Je to krása.

Prijut 11

15 | CENTRÁLNÍ KAVKAZ A VÝSTUP NA ELBRUS


SHOCart slaví CESTOVÁNÍ | inspirace

Místní bytové domy

LE

c

z•

ak

e.

VA

35 %

Výroční sleva pod stromeček více na akce.shocart.cz

ÈNÍ S O R VÝ

Louky nad Baksanem

shocart.c

ŘÍKÁ SE, ŽE NA VRCHOL ELBRUSU VEDE DÁLNICE, ŽE TO NENÍ OBTÍŽNÝ VÝSTUP, ŽE TAM ZA PŘÍZNIVÝCH PODMÍNEK VYLEZE KDOKOLIV... NĚCO PRAVDY NA TOM BUDE, ALE JEN NĚCO.

a vycházíte-li za tmy, vidíte před sebou čelovky těch, co si přivstali víc než vy. Ve světle měsíce nejsou baterky potřeba a vrchol se nezdá až tak daleko... No, zdání klame. :-)

Hlavní cesta k vrcholu se dá skutečně nazvat jakousi dálnicí. Je vyšlapaná od předchozích turistů, občas značená tyčemi (nebo projetá rolbou vezoucí movitější a nepříliš sportovně založené turisty),

NENÍ-LI VYLOŽENĚ HEZKÉ POČASÍ, SAMOTNÝ VÝSTUP NENÍ NIKTERAK ESTETICKY HODNOTNÝ. NA OKOLNÍ HORY PŘES MRAKY (TEDY JAKOUSI LEDOVOU MLHU) A SNÍH NEVIDÍTE, NA VRCHOL TAKÉ NE, CESTA MONOTÓNNĚ A POMALU UBÍHÁ, OBČAS MINETE NĚJAKÝ ODPADEK ČI JINÉ ZNEČIŠTĚNÍ JINAK BÍLÉHO PODKLADU. PŘEDBÍHAJÍ VÁS FYZICKY ZDATNĚJŠÍ A OKOLO VÁS SE VRACEJÍ TI, KTEŘÍ JIŽ USPĚLI, NEBO TO VZDALI.

... když se počasí zkazí

Co se obtížnosti týče, největší překážky klade velká nadmořská výška. Špatně se vám dýchá, tělo je těžké a pomalé, pokud nemáte nasazené mačky, kloužete zpět (doporučuji si je nejvýše na Pastuchových skalách nasadit, lepší dřív než pozdě!), může se vám točit hlava, dělat nevolno, dochází vám energie, ale stoupat dál se pořád dá (zkušení a trénovaní horalé to samozřejmě zvládnou bez obtíží). Do sedla mezi vrcholky Elbrusu (5300 m. n. m.) vede pozvolný traverz. Tady už je nadmořská 16 | CENTRÁLNÍ KAVKAZ A VÝSTUP NA ELBRUS


CESTOVÁNÍ | Kavkaz

Pastuchovy skály

výška skutečně cítit - budete se pravděpodobně častěji zastavovat a odpočívat. Vítr navíc ztěžuje každý pohyb - zdá se, jako by foukal ze všech stran. Přidá-li se ještě sněžení, neuvidíte na krok. Sněhové vločky se mění v ledové krystalky a s pomocí větru se vám budou zabodávat do každého špatně chráněného místa jako neodbytné jehly. Pokud vám ale bude počasí přát, můžete ze sedla vyrazit k bližšímu, Východnímu vrcholu (5620 m. n. m.), nebo k náročnějšímu a o poznání strmějšímu Západnímu vrcholu (5642 m. n. m.), anebo „vyběhnout“ na oba. Pocit mísící se vyčerpanosti s vítězstvím, dostavující se poté, co zjistíte, že dál už stoupat nemusíte, je neopakovatelný.

jsou nikterak ojedinělé), těšit se z vydařené výpravy, sdělovat si zážitky se všemi, kteří o to stojí, vysprchovat se, převléknout se, pořádne se najíst, odpočívat a v neposlední řadě prohřívat zmrzlé tělo. AŤ UŽ PATŘÍTE MEZI TY ŠŤASTNÉ, KTEŘÍ VRCHOLU DOSÁHLI, NEBO MEZI TY, KTERÝM TO NĚCO PŘEKAZILO, VĚŘTE, ŽE NA ELBRUS A KAVKAZ BUDETE JEŠTĚ DLOUHO VZPOMÍNAT. 

ZA DOBRÉHO POČASÍ VIDÍTE POD SEBOU OBLAKA A Z NICH VYKUKUJÍCÍ PĚTITISÍCOVÉ VRCHOLKY, A TO UŽ PŘECE NĚCO ZNAMENÁ! Posilněni a opojeni dosažením vytčené mety můžete začít sestupovat. Také to není žádný med, ale trvá asi o polovinu času méně než výstup a přeci jen - je to z kopce... Většina turistů zvládne ještě zabalit stan a sjet lanovkou do údolí (poslední jede kolem 16 hod.), kde si lze lízat rány (menší omrzliny, a ne17 | CENTRÁLNÍ KAVKAZ A VÝSTUP NA ELBRUS

Text: E. Divišová, foto: archiv autora


CESTOVÁNÍ | Afrika

Intercontinental Rally 2011 Amatérský závod ze španělské Almerie do senegalského Dakaru

snad se to tam vejde

Když jsem se dozvěděl o závodě Intercontinental Rally, měl jsem tušení, že to bude dobré. Konal se někdy v září loňského roku. Začal jsem přemýšlet, kdo by byl nejvhodnějším spolujezdcem. Až druhá otázka byla na nejvhodnější stroj. Náhoda tomu chtěla, že mi na Mikuláše přistála na dvoře Toyota Hilux. Navíc se mi podařilo přesvědčit k závodu skvělého spolujezdce. Na přílišné úpravy vozu nebylo moc času a na nastudování navigace ještě méně. Pro nás začal závod už v Praze, neboť odjezd zpožďovala spousta věcí, takže nakonec jsme museli jet do Španělské Almerie (cca 2500 km) téměř nonstop. Limit na registraci do závodu jsme stihli pouze s hodinovou rezervou!

Během první tzv. cvičné etapy jsme pochopili, že jet podle vhodné navigace nebude tak snadné. Vyráželi jsme ještě za tmy a nechápali, proč nás elektronika vede opačným směrem, než odjížděli všichni ostatní. První kontrolní bod jsme trochu minuli, ale naštěstí se nám podařilo včas dorazit do přístavu a nalodit se na trajekt. Už tady jsme narazili na motorkáře Láďu, který byl chudák opravdu nepřipraven a od prvního pohledu vypadal dost nešťastně. Trochu jsme mu pomáhali, ale vyšší moc se ho ujala za nás. Potíže se zavazadly vyřešil, v navigaci se nějak zorientoval, ale stroj neměl dobře připraven, což vedlo k jeho odstoupení hned další den. Jak jsme se všichni shodli, Bůh ho zachránil od dalších strastí, neboť by je tak říkajíc nerozdýchal. To ale trochu předbíhám. Po průtazích s úřady na druhém břehu Středozemního moře jsme se podle navigačních bodů dostali k večeru do prvního bivaku na pláži za marockým městem Nador. Afrika nás přivítala bouřkou, vichrem a slejvákem, které trvaly celou noc.

18 | INTERCONTINENTAL RALLY 2011


CESTOVÁNÍ | Afrika

stopka prostřed ničeho

V těchto podmínkách jsme se ani pořádně nenajedli a učili se hlavně zacházet s gps navigací. Po půlnoci jsme usnuli v mokrém stanu. Budík v šest byl trestem za tu troufalost, pustit se bez příprav na takové dobrodružství. Ráno, opět ještě za tmy, rychle sbalit mokrý stan a spacáky, vše poskládat nějak rozumně do auta a na korbu včetně nájezdů, kanistrů, jídla atd. Všechno mít pokud možno rychle a jednoduše dostupné… Opravili jsme prasklou žárovku. Těsně před startem jsme zjistili, že naše studium gps navigace mělo značné trhliny a mnoho zadaných bodů je zadáno špatně. Na startovní čáře jsme tedy většinu přeťukali. Záhy jsme byli odmávnuti. Za fandění ostatních závodníků, pořadatelů i domorodců jsme vystřelili jediným logickým směrem, který byl ovšem špatný. Po přeletu obrovské louže jsme se museli potupně vrátit a začít víc přemýšlet. Zapnuli jsme druhou navigaci, tzv. „blondýnu“. Ta nás hnala po

přilehlé silnici k prvnímu průjezdnímu bodu. Na prvních křižovatkách hlídkovala milice, ale její dohled jsme záhy ztratili, což nás mělo trknout. Nerozbalili jsme papírové mapy, proto jsme si nevšimli, že nás blondýna vede úplně blbě. Sice jsme našli potřebný průjezdní bod, ale najeli jsme si asi 50 km! Že jsme se konečně vrátili na správnou cestu, jsme poznali díky sílícímu signálu ostatních závodníků ve vysílačce. Pak jsme konečně potkali někoho ze startovního pelotonu. Byla to skupinka dánských a anglických motorkářů. Měli jsme nepopsatelnou radost. Vypnuli jsme „blondýnu“ a řídili se dále „ručkou“, vhodnou především pro geocashing. Malou silničkou jsme se vydrápali do kopců, abychom pokračovali v nabraném kurzu, ovšem naši motorkáři laborovali s odbočením vlevo dolů do údolí. Sami jsme si moc nedůvěřovali a nechali jsme se zlákat jejich odbočením. Ovšem dál už jsme je neviděli a dalších 20 km se spustili do údolí. Od kurzu ke kontrolnímu bodu jsme se příliš nevzdálili, ale do cesty se nám postavil skalní převis, který bychom asi nezdolali bez tréninku ani jako zdatní horolezci. Opět jsme museli skousnout hořké sousto

19 | INTERCONTINENTAL RALLY 2011


CESTOVÁNÍ | Afrika a otočit se. Nepodléhali jsme však panice ani trudomyslnosti. Byl to důkaz, že se máme držet vlastní úvahy a nekoukat, co kde lítá. Dál jsme postupovali horami a počasí vůbec nepřipomínalo Afriku. Když jsme se konečně pořádně rozjeli po pořádné pistě, překvapila nás příčná díra podobná výkopu. Nešlo to ubrzdit a ozvala se obrovská rána. Naštěstí to odnesl jen přední rám, ale dost nás to vystrašilo, takže po 300 m u další díry jsme byli bystřejší na rozdíl od jiných (ti na tom byly podobně i na druhém kontrolním skoku, jak se večer ukázalo v bivaku). Když jsme konečně vyjeli na nekonečné pláně, byly zasněžené! Do cíle etapy ve Figuigu je to přes 450 km. I když vyšlo slunce, byla vážně zima. Do cíle jsme sestoupili z dvoutisícové výšky do relativně teplejších krajů, na jihovýchodní hranici Maroka. Tady už začínají v dálce písečné duny. Přijeli jsme do cíle s malou prodlevou oproti předepsanému limitu. Projeli jsme všechny kontrolní body, ale za pozdní příjezd jsme si vysloužili drobnou penalizaci. Pro další den jsme už byli trochu chytřejší. Obhlédli jsme městečko a snažili se pořádně zachumlat ke spánku. Noci jsou zde chladné!

Do Merzougy bylo naplánováno na cca 450 km, ale už více terénem. Začali jsme si věřit a dovolili jsme si pustit auto trochu z uzdy. Celkově jsme si nedělali iluze o možném umístění a tak jsme si etapy užívali a našli si i čas na focení. To hlavně v první polovině etapy. Pak jsme vždy doháněli časový limit. Občas nějaké to zaváhání v navigaci jsme doháněli odvážnější jízdou.

Abychom se zase neztratili, neriskovali jsme objezdy po silnicích, ale dávali si kontrolní body pěkně napřímo pořádným terénem. Lehce za půlkou druhé etapy jsme zamířili ke skupince stojících motorek. Několikrát jsme je již potkali a vždy na sebe jen zamávali, jako že na šťastnou cestu, ale tady byl problém. Zastavili jsme. Ukázalo se,

Draci v pasti

tiší svědkové 20 | INTERCONTINENTAL RALLY 2011


CESTOVÁNÍ | Afrika že dánský závodník má v zadním kole díru jak do … a absolutně nemůže pokračovat dál. Samozřejmě jsme se nacházeli prostřed dlouhého úseku terénem, tedy bez možnosti dosahu doprovodného či servisního vozu. Náhradní kolo bylo až v cíli. Odstavili jsme tedy auto z vyjeté cesty a jali se přebalovat korbu tak, aby se tam vešla motorka. Museli jsme nechat sklopené zadní čelo, aby se vešla. Přikurtovali jsme jí, přebalené věci i vyprošťovací nájezdy, Dán si ponechal všechny ochranné prvky včetně helmy a usadil se na bednu s nářadím. Na zadních sedačkách bylo tolik věcí, že tam by se prostě nevešel. Tato operace trvala osudně přes půl hodiny. Ostatní motorkáři zmizeli v prachu a my se vydali v jejich stopách. Z počátku jsme ho šetřili, aby se nám na té korbě nepomlátil, ale za chvíli se ukázalo, že nebude jednoduché zvládnout

časový limit. A tak jsem pomalu přidával na rychlosti a přestával brzdit před zatáčkami i nerovnostmi. Dán stále ukazoval palcem nahoru, tak jsem znovu pouštěl uzdu. Když nás později viděla posádka pořadatelského vozu, nevěřila vlastním očím. To bylo radosti, když jsme se prodrali kamením a pak i písky do bivaku v oáze u Merzougy. Bohužel jsme dostali penalizaci za dojezd 35 minut přes limit. Ale nádhera toho místa nám vyvažovala smutek ze ztráty bodů. Měli jsme i čas vyjet mimo soutěž do dun, trochu si zablbnout a vyzkoušet si to, co nás bude čekat v příštích dnech.

I můj navigátor si vyzkoušel, jaké to je rozjet se proti duně. Tedy vyzkoušela! Mým navigátorem byla Lucie, jemná to bytost, která nikdy nejezdila v terénu, natož v písku. To bylo překvapení, jak to nejelo… I do města k dotankování řídila ona a pomalu dostávala auto do ruky. Intercontinental Rally není „DAKAR“ a tak se o sebe každý musí starat sám. Žádné doprovodné týmy, žádné cateringy atd. Tak na-

nejčastější dopravní prostředek

mapa rally

21 | INTERCONTINENTAL RALLY 2011


CESTOVÁNÍ | Afrika příklad si každý musí natankovat palivo v čas a v místě, které uzná sám za vhodné. Přijeli jsme do města v písku a podle křídou na zdi namalované značky našli obchod – garáž, v níž milý berber prodával, co kdo kolem potřeboval. Na náš dotaz na naftu reagoval promptně. Za rohem téže garáže otevřel sklad, z barelu naléval naftu do pětilitrové PET lahve a z ní krásným trychtýřem do našeho vozu. Barvu měla nafta dobrou a požadované množství jsme si napsali do prachu na okně. Při setmění jsme se vrátili do bivaku, kde už byla připravená rozprava. Organizátoři o nás dbali jako o vlastní.

V další připravované etapě bylo tolik kontrolních a průjezdních bodů, že se nám nevešli do paměti naší navigace, takže jsme měli připraveny jen asi dvě třetiny trasy.

Z necelých 400 km do pulsujícího městečka Zagory jsme museli třetinu trasy zadávat cestou po uvolnění paměti v přístroji. Startovali jsme s vycházejícím sluncem a kolem ubíhající písek měnil barvy každou minutou. Naštěstí jsme se moc nepotkávali s jinými posádkami, tak nám písek zatím nelétal do vozu. Ovšem některé brodění se, v často dost měkkém sypkém materiálu, bylo hodně namáhavé a pěkně jsme se zapotili. Písečná pole mezi vegetací vystřídaly nekonečné pláně lemované horami. Čas od času jsme potkali ovce, kozy nebo v dáli ujíždějící motorkáře. Z aut jsme ten den startovali první, proto jsme věděli, že ti další se orientují podle zvířeného prachu za námi, který jen pomalu klesal. Pláně a vyschlá jezera vystřídaly hory a ostré kamení. Snažili jsme ostatním ujet a přehlédli jsme vhodnou odbočku korytem řeky. Navigace nás zavedla nejprve do slepé uličky v podobě nedostavené silnice napříč horami, kde nás opět zastavily skály. Po druhé jsme se sice vydrápali na hřebeny, ale byla to špatná cesta. Museli jsme se vrátit. Sice se ztrátou, ale do cíle etapy jsme dojeli v limitu a se všemi projetými kontrolními body. Bylo ještě světlo a na autu žádné závady, takže jsme mohli jít na procházku do města a regenerovat na tržišti.

benzinová pumpa

22 | INTERCONTINENTAL RALLY 2011


CESTOVÁNÍ | Afrika Podobná etapa byla i další den, jen ten terén byl trochu měkčí. Už jsme se naučili v noci připravit navigaci, spát co nejdéle, rychle sbalit vše do kuličky a snídat chleba nebo bagetu s jednoduchou přílohou za jízdy. Etapa do Tata byla také hodně na písku a kamenech, ale kameny už nebyly tak ostré. Už jsme museli i přes duny, ale také velkými kameny. Zajímavou byla pláň na níž zazněl jasný pokyn. „Tady doprava a asi 80 km rovně!“ „Cože?“ zeptal jsem se nevěřícně. „Jo, slyšíš dobře, rovně.“ Musel jsem se zasmát, když na konci té pláně, tedy vlastně uprostřed té pláně u průjezdního bodu byla značka STOP. Cestu naším směrem křižovaly jiné vyjeté koleje a široko daleko nikde nic ani malý štír ani had. Kamenů ovšem víc než dost. Občas se do cesty připletla nějaká příčná vymletá díra, ale byli jsme pozorní a vždy včas dobrzdili. Z dáli nás stále provázely vrcholky Atlasu. V bivaku se pak hodně opravovalo. Experti utrženou kastli, uvolněný

nárazník, prasklý výfuk atd. Draci zase dostali velkým kamenem do předního okna a řešili, jak sehnat nové. My jen zalepili neposlušný plast „americkou páskou“ a byli v klidu.

Cesta vedla podél hor, pak úžasnými klikatými koryty řek po oblázcích. Vedla nahoru a dolů horami po kamzičích stezkách s úžasnými výhledy Příští etapa do Sidi-Ifni měla opět necelých 400 km. Byla jednou z nejhezčích. Nejdřív vedla prašnými cestami podél hor, pak úžasnými klikatými koryty řek po oblázcích. Vedla nahoru a dolů horami po kamzičích stezkách s úžasnými výhledy. Prostě nádhera. Užívali jsme si to ve velkém. Čím dál tím rychlejší jízda vedla k čím dál těsnějším průjezdům kolem překážek až jsem

bivak Merzouga

23 | INTERCONTINENTAL RALLY 2011


CESTOVÁNÍ | Afrika v jedné zatáčce trefil o palmu tak, že jsem o její větev rozčísnul odlučovač na sání. Hodně provizorně jsme to opravili za pomoci zbylých střepů, drátu, oblázků a nepřekonatelné stříbrné pásky. Rychle jsme chtěli pokračovat, ale to už u našeho auta, kde se vzaly, tu se vzaly, vylezly z pod kamenů… Stála tu skupinka dětí. Tak jsme je podarovali bonbóny a jinými drobnostmi a teprve poté jsme se mohli rozjet. Při drobném navigačním zaváhání nás dojeli Draci. Při nadhánění se navzájem spadli do nepříjemné pasti, takže jsme se vrátili a vytáhli je. Do bivaku jsme dojeli téměř společně, ale do kontrolního bodu v cíli jsme dorazili jako úplně první! Draci měli ale lepší čas, protože startovali za námi. Začalo nás to hodně bavit. Další zastávkou je 525 km vzdálené město Laayoune. Dopředu byla avizovaná jízda po pláži a tak jsme hned po startu zamířili k moři. Našli jsme si cestu, ale byla to chyba, i když směr jsme neztratili, zkratka byla delší. Když jsme se vymotali na správnou, ještě jsme potkávali další bloudící vozy. Když jsme se jim jedním manévrem ztratili, záhy jsme byli potrestáni. Rozsekli jsme zadní kolo a museli jej vyměnit. Přes velkou snahu tu byla značná ztráta, která se špatně doháněla.

Po vložce pahorkatinou jsme se vrátili k moři a museli jet nejen po pláži, ale také pěkně přebrodit vlévající se řeku, což nebyl příjemný pocit. Dalších asi 30 km jízdy po pláži byla paráda. Jen nás párkrát vystrašilo zoufalé volání do vysílačky, ale nikomu se nic nestalo. U opevněné osady jsme vyjeli na náhorní planinu. Po ní jsme se řítili cestou necestou do bivaku v berberském kempu. Po odevzdání čipu jsme museli na návštěvu do města a vyhledat pneuservis. To ale nebylo jen tak. Velmi ochotný mechanik zápasil s naším kolem téměř holýma rukama a prapodivným pákovým svlékačem gumy. Zápasil tak dlouho, že nám jeho pomocník raději udělal čaj a pohostil nás vynikající koblihou. Všechny pokusy selhaly, proto naložili naše kolo do svého vozu a s ujištěním, že se nemusíme bát, zmizeli kdesi v uličkách. Po další dávce koblih a čaje, když už se stmívalo, se slavnostně vrátili, namontovali kolo zpět a radovali se z velkého kamene, který vypreparovali z naší pneumatiky. Jak stopařský pes jsme našli cestu zpět do bivaku. Průběžné výsledky nás moc nezajímaly. O to víc jsme se věnovali večer nádherné nízké a ničím nerušené hvězdné obloze.

24 | INTERCONTINENTAL RALLY 2011


CESTOVÁNÍ | Afrika Ale další den před námi bylo necelých 700 km. Sice je velká část po asfaltu, ale i tak bylo třeba dávat hlavně pozor na auto. Jen několik kontrolních bodů v jemném písku nám dělalo radost. Scenérie na břehu moře s rozpadajícími se vraky se těžko popisuje. Ve městě Dakhla skončila tzv. Lite verze závodu. Tady se také loučíme s naším Dánem, který na motorce vyhrál tuto kategorii (i díky naší pomoci). To nás hřeje u srdce. Na vyhlášení se dozvídáme, že jsme zatím čtvrtí, čemuž nechceme věřit a nevěnujeme tomu pozornost. Podle nás v tom ještě nejsou započítané nějaké penalizace, takže pro nás se nic nemění. Následující etapa nestartuje tak brzo, takže se můžeme podívat do láhve vína, co vezeme s sebou. Následoval více méně volný den. Vyrazili jsme zvolna na prohlídku města a tržiště. Chvíli jsme trávili společně se zajišťovacím vozem Expertů a pak se k Mauretánské hranici vydali sami. Někde před námi byl konvoj ostatních, který jsme chtěli dojet.

Zlákali nás ale překrásné výhledy na moře, příbojové vlny a zvláštní rostliny.

grafie a já přestal dávat pozor na auto. A to jsem neměl! V tom vedru, které zde už rozhodně bylo, nebylo nejlepším nápadem zůstat stát a nechat běžet motor. Zesláblá vrtule na chladiči nestíhala, chyběl přísun čerstvého vzduchu, motor se začal hřát. Chvilku jsem dělal, že se nic neděje, ale bylo pozdě, museli jsme rychle otevřít okna a dát topení a foukání na plné pecky. Tím jsme odvrátili nejhorší, ale bylo jasné, že to bude problém. Velmi jemně jsme se pak doploužili do hotelu Barbas, kde už všichni hodovali a užívali si chladnějšího přístřeší. Bylo na čase vybalit nářadí a vrhnout se do motoru. Potíž byla s viskózní spojkou na vrtuli a také „sahara“ byla dost zdevastovaná. Možností opravy bylo několik, ale žádná ideální. Nakonec jsem opravil vrtuli velmi provizorně plastovými rychlospojkami a tekutým kovem, za což by mne McGiver asi nepochválil, ale říkal jsem si, že to těch pár kilometrů, které nás čekají zítra vydrží. Pak uvidíme. Na večerní rozpravě nás vedení závodu rozesmálo při popisu průjezdu hranicemi. Ty jsou totiž zaminované a musí se na nich trochu kličkovat mimo cestu, podél ohořelých vraků.

Ze silnice jsme sjeli na romantickou zajížďku na mys. Krásný prostor nás nutil pokoušet se o umělecké foto-

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ…

a jedém!

25 | INTERCONTINENTAL RALLY 2011

Text a foto – Ondra Nachtigall a Lucie Radoušová


CESTOVÁNÍ | Chorvatsko

CHORVATSKO Ačkoliv jsem již Chorvatsko navštívila, nikdy mě tato země neuchvátila… U Chorvatů nějak nemohu zapomenout na to, jak české turisty odstrkovali a dávali přednost turistům německým – kvalitou ubytování i celkovým přístupem a chováním. Při mém letošním návratu do Chorvatska tomu nebylo jinak, až na to, že přednost dostali jiní Češi. Dostali ji, protože dorazili dřív, a přestože jsme my, jako jedni z mála, měli zaplacenou zálohu na pobyt, získali jsme neodpovídající apartmán. Prostě co zbylo… Ale co… Dovolenou jsme si pokazit nenechali a přeci jenom je Chorvatsko krásnou zemí s přírodními krásami a s poměrně čistým mořem.

26 | CHORVATSKO - JIŽNÍ DALMÁCIE


CESTOVÁNÍ | Chorvatsko

Pro letošních pouhých 5 dní jsme si vybrali jižní Dalmácii. Jak se v tomto kraji říká (lidová moudrost): ,,Když položíš prst do moře, jako bys byl spojen s celým světem. (Kad staviš prst u more, povezan si s cilejim svijetom.)“ Pravdou je, že zde můžete najít opravdu nádherné průzračné moře a v něm dosud poměrně bohatý podmořský život. Každý den ráno také zajet do většího města (v našem případě Šibenik) a nakoupit čerstvé, právě nalovené ryby, včetně tuňákovitých, které jsou u nás v ČR poměrně drahé. Výhodou je, že ve většině apartmánů v Chorvatsku dostanete k dispozici zahrádku i gril, tudíž se večeře s výhledem na moře a rybičkou na talíři přímo nabízí…

Dalmácie tedy také znamená – čistá průzračná voda a nádherná příroda.

Co je zajímavé, obyvatelé Dalmácie si se snídaní příliš nelámou hlavu, za to u druhé snídaně (marenda – v pozdním poledni) se najedí dosyta. Patříte-li mezi milovníky polévek, jistě zaplesáte – zeleninovou polévku či vývar dostanete prakticky všude. Večeře jsou zde také velice vydatné a ke každému jídlu neodmyslitelně patří víno, většinou podávané půl na půl s vodou (bevanda). Hledáte-li spíše sladší vína, budete více neúspěšní. Všechna vína mi připadala velice kořeněná, ale třeba jsem jen neměla štěstí…

27 | CHORVATSKO - JIŽNÍ DALMÁCIE


CESTOVÁNÍ | Chorvatsko

V Dalmácii najdete skoro vše, ubytování v pětihvězdičkovém hotelu nebo v rybářské chatce, wellness programy, plavby plachetnicí i cyklistické túry... Výhodou je, že se stále budují nové dálnice, tudíž cesta do cílové destinace, je podstatně příjemnější než dříve.

Chorvatské pobřeží měří 1777 km. Před ním můžeme najít 1184 ostrovů, avšak obyvatelé jsou pouze na 67 z nich. Typickou flórou je kručinkový keř, fialová šalvěj a levandule, piniové lesy, které najdete skoro všude a vinná réva, která vytváří kořeněné aroma. I to je Chorvatsko. Různé koloniální mocnosti zde vybudovaly své obchodní a vojenské základny a pozůstatky architektury tu najdeme dodnes. Můžete najít zbytky římského umění, gotiku i renesanci – to vše v pobřežních městech. Cestovní ruch, tak jak ho známe, se začal budovat za Titovi vlády v roce 1955. Turisté sem proudili

28 | CHORVATSKO - JIŽNÍ DALMÁCIE


CESTOVÁNÍ | Chorvatsko

až do roku 1990, časem byly navštěvované turistické cíle zastaralé a poničené. Od té doby byly vynaloženy všechny síly, státní i soukromé investice, na obnovu turistických míst, proto si dnes můžete vybrat. Chorvatsko se v chorvatštině nazývá republika Hrvatska. 90 % obyvatel Chorvatska se hlásí k římskokatolické církvi. Do roku 1991 bylo Chorvatsko částí Federativní lidové republiky Jugoslávie, poté vyhlásilo nezávislost. Na to reagovala dominující srbská část válečným konfliktem, který trval až do roku 1995, kdy byl ukončen Daytonskou mírovou dohodou. Jako sousedy má Chorvatsko na severu Slovinsko, na východě Maďarsko, Srbsko, Bosnu a Hercegovinu a na jihu Černou Horu. Stát se dělí na dvacet provincií (županije). Hlavním městem Chorvatska je Záhřeb, kde se také dohaduje veškerá politika. Chorvatsko má stále ambice stát se členem EU, což se zatím jeví jako nepravděpodobné. Podíl z turistiky na hrubém národním

produktu činí 20 % a v roce 2006 navštívilo Chorvatsko 8,5 milionů zahraničních turistů. I když mé srdce v Chorvatsku nezůstalo, je tato země krásná. Má velké množství přírodních krás – hory, národní parky a stejně tak má co nabídnou milovníkům památek nebo nadšeným cyklistům.

Pokud chcete sednout do auta a do 10 hodin být na dovolené u moře, neváhejte a navštivte jižní Dalmácii.

29 | CHORVATSKO - JIŽNÍ DALMÁCIE

Text: Petra Frauenterková, Foto: autor


www.Vyletnik.cz

www.paseo.cz

Cestování - 11/2011 - Flyup.cz  

Cestování - 11/2011 - Flyup.cz

Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you