Page 1

Ultra light

Verze 1.0

09/10

FLO- DU– BEN #0 U 2009  00 :  1 6 :  3 6 FFFLLOU magazín

~ SúŤaž  00 :  0 1 :  0 8

00:32:09

~ vitrínky  00 :  0 0 :  3 3 ~ Exit

~ PORTFÓLIo 1  00 :  0 1 :  4 8 ~ BADELida  – – :  – – :  – – ~

~ KLAUZURY  00 :  0 5 :  4 6 ~ ROZHO-

portfólio 2  00 :  0 0 :  4 7

VOR  00 :  0 4 :  2 0

EDITORIAL  00 :  0 1 :  0 1


FLO– Editorial 00 :  0 1 :  0 1

Nevznikne na této půdě náhodou studentský časopis? Míním takový ten ryze studentský, na koleni šitý, spích­ nutý horkou jehlou, na levném papíře, vonící xeroxem. Snad na vinně jsou nová media v čele s binárním kódem. Mnohému by se zdálo archaické provozovat tiš­ těné médium, když založit blog nebo rovnou internetový portál je tak snadné. Informace je zveřejněna stisknu­ tím klávesy – ovšem stejně snadno může být i smazána. Papír alespoň trochu zahřeje.mmmmmmmnRádi bychom Vám tímto počinem nabídli další prostor pro Vaši sebere­ alizaci v oblasti psaného a vizuálního projevu. Na strán­ ky časopisu se mohou dostat nejen formou portfolia Vaše práce, ale i otevřené názory reagující na jakékoliv (ne)umělecké dění kolem Vás. A najde se tu i místo pro ty, jenž poslouchají za dveřmi. Protože, kdo dřív přijde, ten dřív vyjde.mmmmmmmnČasopis nebude mít stá­ lou pevně danou strukturu, typickou pro mnohá tištěná média. Každé číslo, prozatím nepravidelně vycházející, bude svým způsobem originál. Vizuálně, obsahem, struk­ turou a dovolil bych si říct – i materii.mmmmmmmn Na závěr nesmím samozřejmě opomenout titul magazínu. Jak se vlastně jmenuje? Hádej, hádej hadači... Co se vleče neuteče. A kam ta řeka vlastně teče?

Aleš Loziak

Verze 1.0 FFFLLOU magazín

3


KLAU– Zimní klauzury 2010

zU– Klauzury ateliéru Fotografie, jak je vidí jeden ze studentů at.fotografie

není možné považovat za fotografické, i když v  době, a hlubších přesvědčení z řad nižších ročníků, pravděpo­

00 :  0 1 :  5 9

Má tu vlastnost, že musí dodržovat přísná pravidla, zjišťovat, co jaké dílo vyluzuje za zvuk nebo kam se točí,

00 :  0 1 :  0 6

kdy slýcháme otázku, co to vlastně fotografie je, to není

dobně budou brzy převálcováni formálními přístupy star­

nic neobvyklého. Dovolím si uvést srovnání s filmem. ších kolegů. Ateliéru nelze upřít to, že recipient má chuť pokud to hodně zjednoduším, musí mít začátek a konec, po chvíli ale dojde k  objevu, že se ve většině případů jinak nefunguje, ani když je to film pro pár diváků, i když jedná o změť symbolických zobrazení a adorování digi­

Semestr se se semestrem sešel a my jsme mohli letem

Kdybych se ocitl v kůži někoho, kdo náhodou zabloudí

se postupy filmového vyprávění mění, pořád dodržují pra­ tálních nebo třeba i obalových technologií. Nicméně

napříč různorodě zaměřenými ateliéry obdivovat někdy na výstavu klauzur ateliéru Fotografie, a procházel bych

vidla, která byla vynalezena už dávno. U filmu toto platí vzduch se dá dýchat lépe, než v  ateliéru Fotografie.

až překvapivé podobnosti ve výsledné tvorbě. Těmito

práce směrem od prvního ročníku výš, měl bych zhruba

jak ve sféře komerční, tak umělecké, u fotografie vznikl Ten bohužel velice trpí tím, že je ateliérem fotografie.

společnými činiteli mohou být jednak využitá média či

tento dojem. Fotky prvního ročníku jsou jednoduše stra­

zajímavý rozpor, přestože pravidla má také a u komer­č ní A  není možné zde vidět prakticky nic jiného než foto­

se v méně překvapivé rovině může jednat o obdobné ná­ vitelné, je vidět snaha o experiment a na některé z nich

fo­to­g rafie se dodržují, ve výtvarném vyjadření se tato pra­ grafie. Jistěže dle názvu je zaměření ateliéru jasné,

měty. Jako příklad lze uvést práce dvou studentek z ate­ je hezký pohled. Fotky druhého ročníku se mi zdají nej­

vidla ignorují občas naprosto samoúčelně. Tím myslím, v době multimédií již ale nelze věřit tomu, že existuje

liérů Vizuální design a Přírodní materiály, které se ve velmi zdařilejší, nejvíce ze všech ročníků vykazují dlouhodobou

že nedochází k objevování nových obzorů fotografie, stále ještě tolik lidí, co se vyjadřují pouze pomocí foto­

příbuzných rovinách věnovaly tématu svých strachů. práci na souboru, vtip a kvalitní zpracování, všechny sou­

jako spíš její p osouvání sm ěrem k nov ým mé diím . chemického obrazu. A  co víc – kde je konec ateliéru

mmmmmmmnK vidění je také přesah z, pro někoho, bory jsou dobře čitelné a stojí nohama pevně na zemi.

[ konec článku ]

předpokládaného určení ateliérů, jakým byli například To už se ale nedá říct o pracích třetího ročníku, pro tento

fie a pokud chcete utéct z  patra přesyceného emulzí,

foto­g ra­f ie v ateliéru Přírodní materiály, produktový de­ ročník je charakteristická snaha o předání jakéhosi posel­ sign v ateliéru Fotografie či videa v ateliéru Photography. ství, která ale funguje jen málokdy. Z tohoto ročníku nejlé­ To, že zde taková možnost a  snaha o  přesahy existuje, pe vychází soubor „Tvoje nebo moje?“, v němž je pomocí ale hlavně, že je využívána, řadím mezi významné klady metafor výborně vystihnuté pnutí mezi dvojčaty, jejichž

barytovými a RC podložkami, vylezete do patra anglic­

Výstava klauzur FUD UJEP aneb pohled zaujatého diváka s omezeným rozhledem

Performativní média, jako by nám nenápadně bylo

00 :  0 2 :  4 1

zde nějaké dílo vykazuje známky určitých kvalit, je ubi­t o

a příjemné osvěžení tvorby jednotlivých ateliérů. Ozvlášt­ těla jsou stejná, ale každé vede vlastní život. U prací čtvr­ nění vůči předpokládané formě není ale samo spásné, tého ročníku se potkává snaha předat myšlenku nebo

foto­g rafie? Plynule navazuje na ateliér reklamní fotogra­

ké Photgraphy!mmmmmmmnO dvě patra níž, v ateliéru nazna­č ováno, že studium umělecké školy k  ničemu není, protože záleží pouze na osobnosti tvůrce. Pokud

pocit s horší čitelností některých souborů, mimo to, hra­

slabou sousední instalací a celkový pocit z  návštěvy

výsledcích prezentovaných během klauzur urči­­tě znát . nice mezi funkčním sdělením a pouhým předstíráním je

je velice nevyrovnaný. Záměr vedoucího ate­li­é ru pod­

a tak byl um jednotliv ých specializací na kone čných

mmmmmmmnPříjemné velkoformátové tisky z režie velmi tenká, za zmínku stojí soubor „Strop“, který vznáší

Z celého školního kolosu jsem viděl klauzurní práce

ateliéru Reklamní a aplikovaná fotografie, futuristické

otázku, je tohle ještě fotografie?mmmmmmmnCo se týče

pouze v pěti ateliérech, což si vyžaduje určité srovnání, ze své pozice nezatrhne zoufalé, nic neříka­jící pokusy

porovat studenty k tvořivosti je však zřejmý. Proč ale

střihy v ateliéru Textilní tvorba, libůstky ve formě Op-artu

celkového dojmu z klauzur, myslím, že by bylo dobré

nehledě na to, že kromě ateliéru Textilní tvorby se

studentů? Je to důležité pro vývoj jejich umělecké osob­

zvětšujícího dívčí vnady či nekompromisního Lógr-artu, slyšet více kritiky. S hodnocením nejsem příliš spokojený,

u všech jedná o  podobné zaměření na volné umění. nosti, a  nebo máme být rádi, že vůbec něco udělali?

obé ateliér Přírodní materiály, a v neposlední řadě multime­ domnívám se, že autoři, kteří se pokusili o něco technicky

Jde o ateliéry Interaktivní média Pavla Kopřivy, Digitální

diální soubor Pandán (ateliér Fotografie).mmmmmmmn

nebo jinak náročného, si zaslouží podporu zvlášť dnes,

animace Michaely Thelenové, Fotografie Pavla Baňky Digi­t ální animace, kde je naopak cítit vláda pevné ruky.

Co pro někoho v roli tvůrce může být zdárným více či

mmmmmmmnJako protipól by mohl působit ateliér

kdy je vznik díla skrz soustavnou dřinu spíše výjimkou

a Performativní média Jiřího Kovandy. Při svém spílání Pod jejím velením vznikají díla, která mají k rebelantství

méně uspokojivým dokončením předloženého zadání, než pravidlem, a to i v případě, že výsledek zůstal třeba

záměrně nebudu uvádět žádné příklady děl kvůli vy­ daleko asi tak, jako umělec ke sponzorovi, a kde se ze

se pro druhého stává vyvrcholením a zformováním na­ někde napůl cesty. To je případ souboru „Jakub“ Tomáše

tvoření abstraktnějšího dojmu. Též kvůli tomu, půjde

příklad dlouhodobějších vizí, otázek či vnitřních představ, Lumpeho, jehož nedostatky byly z větší části způsobeny

o podiv­n ou směs nadávek a pohrdavých frází, je možné, čeného pomocí digitálních technologií.mmmmmmmn

a o  to zajímavější může být, pokud tento rozdíl pocítí

obrovskou technickou náročností realizace. Podíváme-li

že by si mě pak někdo vyhledal.mmmmmmmnU interak­ Je mi jasné, že v každém z  výše zmiňovaných ateliérů

i divák.  [ konec článku ]

se na hodnocení poroty, vyjde nám, že by člověk nejlíp

tivních médií lze v poslední době zaznamenat určitý pře­ se dají nalézt působivá díla, to by ovšem vyžadovalo

super maličkaté popisky, které, nemají žádný význam, snad jen že by *něco popsaly. Čísla a dvojtečky, kterým nikdo nerozumí. Za jak dlouho

dveří line pohodová atmosféra s příchutí štrůdlu upe­

udělal, kdyby sám nic nefotil a vystavil fotografie stažené

rod z mecha­n ických strojů na díla sošnějšího charakteru. sofistikovanějšího recenzenta. Není nic příjemnějšího,

z internetu nebo jinde sehnané. Některé soubory vůbec

I když jsou zde snahy o  vyjádření určitých postojů než si pěkně ulevit a na všechno si pořádně zanadávat.

jste schopni tenhle plátek přečíst?

4 —  5


~   Výstava klauzur FUD UJEP aneb pohled zaujaté­

–ry

ho diváka s omezeným rozhledem

mmmmnÁ propos: K problematice ateliéru Tex­ Z malířů mne vždy přitahoval, Zrzavý, Váchal, Munch, Ensor tilní tvorby Elišky Nové se díky své anonymitě mohu na

a vůbec expresionisté, ti ovšem také vyvolávají podobné pocity.

i když i tohle všechno postupně mizí. Samozřejmě člověk ví, a  nadužíváme, když jej stavíme do pozice referen ­ že něco není úplně v pořádku, když vesnice, která měla před

ta re­a lity – tedy toho, kdo nám může zprostředkovat

jednu stranu obdivně vyjádřit, že se zde každoročně ob­

1. světovou válkou v roce 1910 přes 1100 obyvatel, a dnes má

svět takový, jaký je sám o sobě? Oscar Wilde napsal,

jevují věci přesahující rámec školních klauzur a vždy se 2.  Zabýváte se krajinomalbou – také zobrazujete člověka.

asi 58 obyvatel a dvě třetiny domů spadly. Ale tohle vnímám

že se na přírodu příliš díváme a příliš málo s ní žijeme. To

na něco takového těším. Na druhou stranu podotýkám, V recenzích na Vaši tvorbu jsem se dočetla (volně převe­

spíš v racionální rovině. Pro mě jsou severní Čechy hlavně

nás zavádí k otázce tělesné existence člověka ve světě

že se bohužel jedná o solitéry a  jejich oděvy vyčnívají

deno), že máte cit pro skladbu obrazu. Pokládám Vás za

mezi textiliemi, u nichž nelze než doufat, že nikdy ne­ „básníka tragického“, protože ve Vašich obrazech nachází uvidíme nikoho oblečeného do něčeho jako je kovová

určité vyznačení lidských mezí, nebo chcete-li záhadnosti

aplikace na režné kytlici nebo rybářská síť na dvacet lidského údělu. Když Vás nazvu dramatickým básníkem, způsobů. Že autor má buď velký smysl pro humor, nebo

krásnou, lehce melancholickou a trochu divokou krajinou, a k docenění ostatních lidských smyslů.mmmmmmmn kterou dobře znám, kterou mám zažitou, krajinou, kde jsem

U malíře asi nejde očekávat, že bude vnímat svět jinak

strávil dětství. A nemám ten pocit anonymity a  odcizení,  než hodně vizuálně. mmmmmmmn U mě je to ještě umoc­ jako ve velkoměstě.

něné tím, že vůbec nemám hudební sluch. Já se opravdu

budete protestovat?mmmmmmmn Protestovat nebudu.

rád dívám. Většinu vzpomínek mám spojenou s obrazem,

je ortodoxní vyznavač módy raných devadesátých let On náš život je mnohem snazší a svobodnější než za ko­

4.  Znáte řeckého boha Dionýsa? S čím si ho spojujete, nebo barvou.

či trpí obsesivním vztahem k přírodním barvám a  lnu. munismu, nebo, nedej Bože, nacismu, ale úplná sranda to

kým je pro Vás?mmmmmmmn Znám, ale pro mne je to jen

Jistě, přiznávám, že kvůli ilustraci mé podivné hořkosti

samozřejmě není. Ale ten pocit, že člověk může být pouze

postava z řecké mytologie, syn Dia a jeho milenky Semely.  7.  Zapomínáte se někde či v něčem s obzvláštní pravi­

v ústech přeháním. Ale ne moc.  [ konec článku ]

jakousi malou součástkou v koloběhu dějin a že se vše nedá

Ale že bych měl tendence k bouřlivému veselí a popíjení, to ne. delností?mmmmmn Ani moc ne, snad jenom jsem hodně

ovlivnit, tak ten samozřejmě ve mě je. Navíc umělecká profe­

Rozhovor Rozhovor s Jaroslavem Valečkou 00 :  0 4 :  2 0 Šárka Slaninová

rád venku a koukám na nebe, jak se mění tvary a  barvy

se je hlavně finančně velmi nejistá existence. Když to řeknu

5.  Moderní lidé většinou ani netuší, že by mohli mít duši

slušně, je to život z ruky do úst. Nikdy nevím, co bude za

(nemyslím duši v křesťanském pojetí). Chápou ji jako něco

měsíc, nebo za rok a to se samozřejmě v tvorbě nějak odráží.

mraků. Je to fascinující a pokaždé jiné.

iracionálního a neskutečného. Vy jste umělec a  máte zkušenosti s tvůrčí prací, s různými etapami, které jsou

3.  Úhelným kamenem Vašeho zájmu je krajina se ­

součástí práce na díle. Jistě máte povědomí o tom, co by

veru Čech a život v  ní. Pohraniční oblast přitom pro­

bylo bez nadsázky možné nazvat „temnými stavy duše“.

šla známými peripetiemi, kdy docházelo ke změnám

Povězte mi něco o tom.mmmmmmmn „Temné stavy duše“ ,

v národnostním složení obyvatel, kteří zde žili. Tyto

přicházejí pokaždé, když se mi nedaří dostat do obrazu,

dějinné zvraty narušily přirozenou kontinuitu, danou

to co chci. A to se stává často. Pak se začíná pochybovat úpl­

1.  Říká se, že had dovede svou kořist okouzlit takovým

staletími „srůstání “ lidského jedince s krajinou. U  Vás

ně o všem. Je to asi normální a bez toho malování nejde dělat. 

způsobem, že mu sama vleze do chřtánu. Vzpomenete

se setkávám se zajímavým jevem – nehledě na odsu­

Myslím, že tyhle stavy zažívají nejen malíři, spisovatelé, fil­

si na nějaký obzvlášť silný umělecký zážitek, kdy jste se

ny a stěhování obyvatel vidím ve Vaší tvorbě příklon

maři, ale třeba i konstruktéři, zkrátka všichni, kdo dělají 

dílem – popřípadě umělcovou osobností – nechal tak­ k tomu, co můžeme nazvat mýtem. Podle mého ná­

nějakou tvůrčí činnost s předem nejasným výsledkem.

to lapit? (Nemusí jít pouze o výtvarné umělecké dílo.) zoru je mýtu zapotřebí právě tam, kde se v  plynulém

mmmmmmmn Co se týče etapy obrazu, nejvíc se zkazí

mmmmmmmn Nejsilnější umělecké zážitky mám z úplně vývoji objeví trhlina a  ta dovolí věci spatřit v  jiné per­

špatným výběrem námětu. Buď je moc popisný, nebo zase

raného dětství. Vzpomínám si na knihu pohádek Karavana

spektivě. Dovolí nahlédnout extatický rozměr lidské­

* Bílá noc, 2007, olej na plátně, 150 × 97 cm

nekonkrétní, často si nesedne příběh s atmosférou a tak dále.  [ konec článku ]

s ilustracemi Jiřího Trnky, vždycky jsem ji jen tak lehce poo­ ho bytí. Můžete nějak reagovat na předchozí řádky?

mmmmmmmn Každé umělecké dílo by mělo mít duši,

tevřel, protože mě hrozně fascinovala a zároveň jsem se jí bál. mmmmmmmn Co se týče severních Čech, ono se hodně

myslím tím schopnost komunikovat v emoční a podprahové

Později, když mi bylo tak 15, jsem viděl několik filmů Ingmara

mluví o přervání tradice, trhlinách v  dějinách a  tak dále.

Bergmana, zajímavé je, že se jedná o zcela jiný druh umění Ale tak trochu se zapomíná, že dnes zde vyrostla už třetí

rovině. Kritika je vlastně jen popsáním pocitu a uvedením do souvislostí, nic víc.

i žánr, ale pocity byly hodně podobné, jako když jsem byl

generace, která se zde narodila a je tu doma. Já osobně, 

dítě. Vlastně je to asi to, co mě dodnes přitahuje nejvíc, směs

ono přetržení tradice také moc nevnímám. Samozřejmě pa­

6.  Se světem se kontaktujeme velkou měrou zrakem.

fascinace, přitažlivosti a tak trochu strachu. mmmmmmmn

matuji vytlučené domy, rozpadlá nádraží, opuštěné továrny,

Nemyslíte si, že tento smyslový orgán přeceňujeme

6 —  7


PORTfóLIO 1 František „Janýš“ Novotný 00 :  0 1 :  4 8

Videoklip skupiny L2, píseň For You, 2009

Doba skleněná leden 2009 Videodokument o sklářství, o designu, o továrnách, o tradici a o lidech.

Franišek „Janýš“ Novotný Dnes studuje v ateliéru Vizuální design pod vedením Zúčastnil se několika soutěží (v  nejedné se účast­ Pavla Beneše a současně si vzdělání doplňuje na Peda­ nil úsp ěšně), v ýstav skupinov ých, dokonce z vládl go­g ické fakultě.mmmmmmmnTento energický člověk i  retrospektivní. Zamířil do světa Public artu při akci prošel školou divadla, prostorové i  vizuální tvorby, „Zde budou něKDY lavičky“ (v  centru Ústí nad Labem) byl členem několika hudebních ansámblů a  kapel, a  kompletně realizoval videoreportáž módní přehlíd­ realizoval hudební performance. Nejaktuálnějším po­ ky Arcolor v  Praze. V  roce 2008 se zúčastnil mladé činem Františka je první místo v  soutěži o  vytvoření designérské soutěže na stránkách Czechdesign – se jednotného vizuálního stylu naší alternativní Galerie svou bakalářskou prací šperkařské kolekce „Na hra­ Armaturka, která se uskutečnila v  únoru tohoto roku. nici – mezi vidomými a  nevidomými“.mmmmmmmn mmmmmmmnProstor tohoto časopisu opravdu nestačí Dominantní je pro něj grafická tvorba. Účastnil se napří­ na popsání všech akcí tohoto mladého vizuálního umělce. klad a natáčení a návrhu loga pořadu TV Bonsai České Vyrábí šperky, skleněné objekty, natáčí filmy a dokumen­ televize (dramaturg J. V. Kratochvíl).mmmmmmmn ty, intenzivně se věnuje grafice. Není divu, že mu nezbývá Na chodbě ho potkáte pravděpodobně pospíchajícího. čas na jeho oblíbenou malbu.m

Buď do jeho ateliéru nebo na přednášku.

8 —  9


Badelida 3 6.— 2 2. 3. 2010 Překvapení z dernisáže – – :  – – :  – –

FFFLLOU magazín Verze 1.0


portfolio 2 Jakub Nitsche „SOUSEDÉ“ 00 :  0 0 :  4 7

Jakub Nitsche, instalace fotografií souboru „ Sousedé “

Mimozemš ťané jsou z vláš tní formy života mimo ­ Jakub Nitsche (student 4. ročníku ateliéru Fotografie, FUD) zemského původu. Jejich jméno se nemění, i když se si tutéž otázku pokládá ve svém fotografickém souboru objeví na Zemi, údaje o jejich počtu zůstávají neznámé, „Sousedé“, který je složen z X inscenovaných fotografií, stejně tak i o jejich vzhledu. Také názory na ně se různí. v  kterých sám autor také společně s  dvěma „ufony” Někdo z nich má chorobný strach, někteří se těší na se­ v  maskách účinkuje. Situace, které jsou na snímcích tkání s nimi, zatímco další vůbec nevěří v jejich existenci. zachyceny jsou přes svou prvotní komiku banální, o to Kdo z nás je mimozemšťan? Těžko říct.mmmmmmmn

intenzivněji ale působí.mmmmmmmnSoubor „Souse­d é“ se vztahuje více než k vesmírným formám života k sub­ jektivním pocitům. S lehkou ironií se autor dotýká spo­ lečenského tématu vzájemného lidského nepochopení a špatné komunikace, které každý z nás občas prožívá – bez ohledu na to, zda je či není mimozemšťan.

12 —  1 3


vitrínky

EXI–

Galerie Vitrínky

Recenze výstavy Ceny Exit 2009

mimořádně v experimentální Galerii Armaturka, v jejímž prostoru dočasně nalezla útočiště Galerie Emila Filly, tra­

00 :  0 0 :  3 3

Ústí nad Labem, Galerie Emila Filly, 3. 12. 2009—22. 1. 2010

diční galerijní partner celé soutěže, v jejíchž původních prostorách probíhá momentálně rozsáhlá rekonstrukce.

00 :  0 8 :  2 2 Vladislav Unger

mmmmmn Letošní výstava finalistů bienále ceny Exit přinesla vskutku zajímavé výsledky. Výsledky, za kterými stojí tvrdá práce nejen samotných finalistů, ale i jejich pedagogického vedení. Příjemná je různorodost instalací,

Je možná zby tečné připomínat, co je to Cena Exit, protknuta jakýmsi souzněním vytváří harmonický celek. během 8 let své existence se Cena Exit vyprofilovala jako

Experimentální prostor Armaturky ožívá, pro podobné

instituce, která spoluvytváří aktivní a konkurenční pro­ eventy je jako stvořený a v mnoha návštěvnících galerie středí na uměleckých školách, motivuje studenty k reali­ sílí pocit, že je pro pořádání podobných výstav pro svou zacím vlastních projektů a  současně nejlepší studenty neformálnost možná i vhodnější, než poněkud ponurá bu­ představuje veřejnosti, uvádí tak vlastně studenty vyso­ dova GEF. Jednotlivé instalace zde mají dostatek prostoru, kých výtvarných škol do veřejného uměleckého prostoru, v kterém se rychle zabydlují a jakoby nabývají podob domů kde mají příležitost otestovat si své zkušenosti nabyté v  nějakém urbánním celku, každý jeden sloužíce právě Autoři: Ľubomír Lukčo, Tomáš Lumpe, Aleš Loziak

v akademických ateliérech přímo v  galerijní praxi. svým obyvatelům, fungují všechny nezávisle na sobě, Soutěžní charakter Ceny Exit přitom naznačuje, že tam

nenárokuje si ke svému bytí existencí ostatních, společně

venku (mimo výtvarné fakulty) čeká na budoucí bakaláře zaplňují staveniště galerie a ač sami jednotlivostmi či a magistry umění mnohdy drsná realita tržního prostředí, součástkami, stávají se pod klenutou klenbou galerie kde šanci se uplatnit si vybojují opravdu jen ti nejlepší. jediným celkem, výtvarným prostranstvím.mmmmmn Exit znamená v  angličtině Východ, udává tedy jedno ­ Finalisté Ceny Exit 2009 jsou zástupci generace a jako značně a bez pochybností směr: Kam? Ven. Příhodnější

takoví mají své právo výpovědi, kterého se též chápou

název výtvarné soutěžní bienále sotva mohlo dostat. a bez předsudků vypovídají. A není přitom až tak důležité, mmmmmmmnSoutěž pořádá Fakulta umění a designu zda vystupují otevřeně proti zaběhnutým stereotypům Výstava Poznámky k poznámkám byla výstavou o Foto­

Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, a  klišé konzumní společnosti, která již začala požírat

grafii. Je to poznámka k poznámkám k  textům a  úva­

výstavu finalistů vybraných porotou realizuje Galerie

sama sebe, nebo divákovi důvěřivě předkládají své nej­

hám o fotografii, které jsou samy o  sobě poznámkami

Emila Filly, samotné finalisty soutěže v červnu minulého

niternější pocity a dojmy.mmmmmmmnVenku fouká vítr

k poznámkám k jiným textům a komentářům a úvahám,

roku vybírala na svém 1. zasedání v Café Louvre v Praze

a pohrává si s prádlem rozvěšeným na šňůrách sušáků

které jsou poznámkami k poznámkám k úplně jiným po­

odborná porota složená z následujích členů: Susan

uprostřed dvora obklopeného činžáky. Sušáky jsou všu­

dobným úvahám o Fotografii. Jelikož nám ale jde pře­

Donath (DE), Milena Dopitová (CZ), Richard Fajnor (CZ), dypřítomny. Na pavlačích, dvorech i na balkonech pane­

devším o dobré, zábavné a  krásné umění, klademe si

Katherine Kastner (USA), Pavel Kopřiva (CZ), Jiří Kovanda

lových domů. Vyprat prádlo, zavěsit, vysušit, vyžehlit, použít, zašpinit, vyprat, vysušit… Civiliza ční rituál p ří ­

další a další otázky typu „Co je Fotografie? “ zábavnou

(CZ), František Kowolowski (CZ), Marek Kvetán (SK), Dušan

a hravou formou. Na výstavě bylo možno nalézt nejenom

Záhoranský (SK).mmmmmmmnKurátorkami samotné

tomný po celou historii lidstva. Rituál, ktrerý přes svůj

fotografie, ale i instalace, objekty, živé rostliny, papouška,

výstavy v Galerii Armaturka pak byly Vendula Fremlová

nesporný přínos civilizaci zůstává tak trochu opomíjen.

exkrementy, malby, kresby a jiné. Součástí vernisáže byl

a Anna Vartecká. O kvalitní fotodokumentaci celé výstavy Vyprané prádlo ve veřejném prostoru již příliš vyčer­

nelítostný Souboj Titánů! LIVE! Dokumentace výstavy

se postaral Radek Jandera. Výstava prací finalistů 4. roč­ paného praním špinavého prádla. Možná až jako příliš

a foto&video na http://vitrinky.blogspot.com/.

níku Bienále Ceny Exit 2009 se na přelomu roku konala zjemn ě lá může p ůsobit ins talace M i ro s lava H a š ka

14 —  1 5


-T 2009

~   Recenze výstavy Ceny Exit 2009

„Ve větru – Za okny“. Miroslav zde až s průzračnou ne ­ národa ještě dlouho. K  vyrovnání se s  minulostí však

postavené. Ještě není. Každý den prodlení prodražuje

vinn o s tí p re ze ntuje p o hl e d z o kna své h o p o koje . nachází odvahu čím dál více mladých autorů urychlujíc

stavbu o statisíce. Jak jen to vysvětlit investorům. Tra­ čne tušit nemalé prostředky čerpané ze strukturálních

umělce, podezíravý divák za touto organizací brzy za­

Prádlo, ve fotografické části instalace, povlávající ve větru, společenskou katarzi a je to tak vlastně i dobře, že tlustou

gédií novostaveb je možná i fakt, že na zastavěné ploše

je ve skutečnosti statickým artefaktem. Jde o prchavé pocity, čáru za minulostí rýsuje někdo, kdo touto dobou již bez­

nemůže být postaveno nic dalšího. Jakmile někde vznik­ hrozící společnosti kulturní revolucí nebývalých rozměrů.

respektive o snahu tyto pocity přetlumočit publiku. prostředně zastižen nebyl. Někdy tak, snad i mimoděk,

ne nová budova, na jejím místé už nemůže stát žádná Jejich publikum je teoreticky neomezené, kulturní převrat

Vítr, element, s nímž Miroslav počítá, a který je pro něj tak se mu podaří dotknout se čehosi nadčasového a vyjádřit

jiná. I kdyby se tam třeba hodila lépe. Postaveno, zkolau­ lze očekávat každým dnem. Zdá se, že Míra obětoval

bytostně důležitý, čeří realitu, pohrává si se zavěšeným

fondů EU. Tutoriály se šíří lavinovitě internetem jako vir

tím třeba jemný posun mezi chápáním bezúčelnosti

dováno, konečná. Nemůže tam být už park, nemůže tudy vlastní uměleckou tvorbu krásné vizi: změnit všechny lidi

prádlem, je v celé instalaci přítomen jako myšlenka, včera a  dnes. Možná že ta dnešní je sofistikovanějši,

již vést dálnice. „Taking over“ (název instalace) může zna­ v umělce, aby zaplavili svět uměním a  artefakty. Je to

fyzicky ale zcela chybí. Lze jej tušit na sérii fotografií, lze ji snadněji variovat, ale vyrobena z nadčasových OSB

menat také převzetí: přebírá developer veřejné prostran­ však jen sen, pouhá fantazie, tutoriály jsou ve skutečnosti

dokážeme si jej představit, jak modeluje prádlo zavěšené

ství, nebo veřejnost přebírá přestavěný prostor od

desek. Takže nám divákům přestává vadit , že o gene ­

propracovanou mystifikací, dokonalou fabulací pohráva­

na šňůrách přimo v galerii, hned naproti fotografiím. raci starší umělci výše zmiňovanou odvahu nenalézají,

developera k užívání? V  ideálním případě by oba typy jící si s inflací a krizí samotného umění. A tak zřejmě in­

Vítr je z instalace mistrně vypreparován, odstraněn či ji rozmělnili v  zástupných projektech, které pokud

převzetí měly vést ke spokojenosti obou subjektů spo ­ stantní umění a rychlokvašení umělci situaci nezachrání.

a vykleštěná realita předložena divákovi ke konzumaci. vznikly v době, kdy mohly být ještě aktuálními, byly na­

lečenské transakce. Na západě je zvykem, že investor mmmmmmmnNaše myšlenky se odívají slovy, větami

Vzpomínky – pocity momentu – chráněné plexisklem

tolik zašifrovány, že jejich pochopení bylo možné jen

představí svůj záměr postavit třeba benzínku, obyvate­ mnohdy jen pro jedinou příležitost, na jedno vyslovení,

a prádlo plandající bezmocně na šnůrách proměňují ga­ úzké hrstce zasvěcenců, a které, pokud vznikly později,

lům dané lokality a ti pak mají možnost projekt, pokud

napsání na okraj jakési účtenky, nebo navrácení k recyk­

lerii v obyčejnou sušárnu prádla, na které vlastně není nic vyzněly mnohdy jen jako nepříliš etické kopání do mrtvoly.

s ním nejsou spokojeni, zastavit, nebo připomínkami

laci podvědomím ještě než je mysl přeloží do jazyka.

neobyčejné. Takové normální pocity z normálního prádla. Bezcílně bloumáme kolem nadměrných šuplíků, zapada­

ovlivnit jeho modifikaci tak, aby se do jejich lokality hodil. Věty a slova Blanky Svatošové pohladí po duši, sběr

mmmmmmmnRecyklací ikonického symbolu se zabývá

Jejich právo na přirozenost životního prostředí bývá ve

jících jeden do druhého jako nábytek z Ikei, uvažujeme

projekt „ Moonwalk “ Petra D uba z brněnské FaVU. o  bezúčelnosti procházek, univerzálnosti OSB desek, Architektonický model sídliště velkoryse zacházející

prima materiálu, který lze použít skrytě i zjevně, hodí se

s volným prostorem je ve skutečnosti rafinovaný trenažér vlastně všude a  neurazí. Má moderní povrch, je to sta­

úryvků vět, náhodných útržků rozhovorů, psaní deníčků,

vyspělejších společnostech autoritami obvykle respek­ je p ro ni charak teris tick ým zp ůs ob em v yjá dření , továno. U nás, bohužel, mnohdy nejde o  funkčnost či

nemá zjevně potřebu nutit světu umělecké výrobky,

společenský přínos nějaké novostavby, ale výhradně pohrá­v á si jen s recyklací křehkých fragmentů neofi­

pro Moonwalk, jak je instalace miniaturních obelisků roz­ vební šlágr, hit, praktická móda. Ideální materiál pro

o zisk investora a developera. Názor obyvatel je ošetřen

ciálního jazykového korpusu šedých dnů plynoucích

místěných jakoby náhodně na zemi pod nakašírovanou

magickými formulkami předpokládaného souhlasu

kolem nás. Odhlédneme -li od filosofického aspektu

strukturální objekty. A někdy zastoupí i vlnitý plech při

zmuchlaninou černé barvy nalepenou na zdi, nazvána. ohrazování stavenišť.mmmmmmmnStaveniště a develo­

a objeví-li se v  době, kdy již jsou vydloubány základy, dlouholetého projektu, lze její formální koláže vzniklé

Evokace Jacksonovské atmosféry je věrohodná a nebýt perské projekty si bere na mušku laureát ceny Exit,

nějací nespokojenci, jsou snadno odignorováni, přišli z papírovin, nosičů sebraných fragmentů formulova­

Libor Svoboda . Ohrazuje fiktivní stavbu uprostřed gale­

s křížkem po funuse, „site is overtook“, místo je již zabrané. ných myšlenek, nahlížet z  estetického hlediska i  jako

minimalistická. Fanoušci zesnulého génia popu se pro­ rie a dává tak průchod jakési oslavné parodii. Zabráno.

A tak se příští generace mohou již dnes těšit na to, specifické grafické artefakty.mmmmmmmnKromě samot­

plétají mezi obelisky, spontánně moonwalkují, v hlavách

Soukromě vyvlastněno. Vlnitým plechem je ale zahra­

že zdědí zemi s nejhustší sítí hypermarketů na 1 km 2

né výstavy finalistů ceny Exit 2009 proběhla i řada do­

se jim sami rozeznívají Jeho hity a v černém fleku na bílé zena jen jedna stěna monumentálního bloku kvádru.

a benzínek na 1 km dálnice, které možná budou, v oné

provodných akcí: V rámci vernisáže výstavy vystoupili

zdi rozpoznají Jacksonovo koncertní sako, které zpěvák Je to opravdu developerský megalit nebo symbol apa­

hypotetické budoucnosti, coby vzácné technické stavby, Pavel Mrkus a Dan Hanzlík s audiovizuálním projektem

příliš konkretizujícího portrétu zpěváka, mohla být i mile

v extatickém gestu odhodil někam do publika a ono za­ tie národa a  jeho lhostejnosti ke svému kulturnímu

pod přísnou ochranou památkové péče.mmmmmmmn „BOOT“, předání DVD účastníkům projektu „Ústecký sbor

mrzlo v okamžiku a prostoru. Nakolik je instalace zamyš­ dě­d ictví: lukrativní stavební parcele uprostřed Evropy?

Tutoriály Mirka Podborského nejsou ve skutečnosti

lením nad vyjímečností druhých i vlastní, pomíjivostí

nářků“, projekce kantonské verze sb oru za úč asti

Kafkovský svět obcházení památkové péče a potěmki­

uměním. Jsou to vlastně jen návody, jak umění dělat. Bohdana Bláhovce a Marka Doubravy, předvánoční ba­

a kulturní závislosti na ikonách doby nebo jen chlad­ novských vesnic, projektů, které neslouží ničemu a  ni­

Jsou návody fundovanými, návody, jak dělat umění zar „Dones, co máš!“, komentované prohlídky výstavy

nou kalkulací s tragickým úmrtím pop-ikony, nechť zváží

komu , ne ž kumu­l aci prostře dků je dinci mentáln ě

a dělat jej správně, bez zbytečných formálních chyb. jedné z kurátorek projektu a galerijní animace pro školy. 

divák sám.mmmmmmmn Matěj Al-Ali ze Západočeské

ustrnulými v pozdně feudálním myšlení. A co by vlastně

Tutoriály se navenek tváři jako by byly projektem nějaké

univerzity v Plzni se možná vyrovnává s údělem pracu­ napadlo diváka-developera? Možná mu stavba připome

oficiální kulturní instituce-autority se vznešeným zámě­

jící třídy, echolálie éry socialismu budou doznívat v uších

rem masové přeměny řadových občanů v angažované

deadline nějakého vlastního projektu. Už to mělo být

[ konec článku ]

„Vyprat prádlo, zavěsit, vysušit, vyžehlit, použít, zašpinit, vyprat, vysušit…“

16 —  1 7


EXI– Exit 2009 – paměť a zachování ne/ /opakovatelného Ústí nad Labem, Galerie Emila Filly, 3. 12. 2009—22. 1. 2010

a Jany Zhořové (FU OU, Ostrava) kurátorsky připravily

mene na některé podobné zážitky, na které si myslel, zabývat tím, kde, co a především za jakých podmínek.

Anna Vartecká a ředitelka galerie Vendula Fremlová.

že zap omn ěl . Ne chybí ani záznamy o d jiných lidí , Z obecnějšího hlediska lze dílo Libora Svobody chápat

Prostory v Armaturce jsou velice vstřícné podobným

převážně členů rodiny umělkyně a jejích přátel zazname­ také jako útok na dnešní konzumerismus a  honbu za

výstavním aktivitám a instalace, přestože jde o soutěž,

nané na barevných papírcích jako vzkazy, které mají stejný penězi. Není reálné, aby se vše změnilo, ale pokud se

působí undergroundovým dojmem. K tomu přispívá

význam jako zápisky jí samotné. V obou případech jde

00 :  0 8 :  1 4

i skutečnost, že vedle výstavy finalistů je zde možnost

totiž o vrstvy textu. Jednotlivé desky a papíry jsou umís­ těmito problémy zamyslí, splní toto dílo účel, který si

alespoň každý druhý návštěvník na krátkou chvíli nad

Eliška Pecháčková

navštívit i menší s  názvem „Na Pomezí “ ve studentské

těné přes sebe a tvoří stejné vrstvy jako v naší paměti. předsevzal jeho autor.mmmmmmmnStejně jako u Blanky

galerii Armaturka. Program této galerie je v rukou stu­

Pomocí zaznamenání v textové formě se paměť jakoby Svatošové, i  videa finalistky Jany Zhořové jsou zázna­

dentek 2. ročníku oboru kurátorská studia FUD UJEP.

oživuje, ale nikdy nenahradí předchozí zážitek. Pouze ho

Studentská cena Exit si postupně získává stále vět ­š í

mmmmmmmnVšechna díla jsou oddělena panely a to

připomíná a obnovuje. Nemůžeme nikdy dvakrát zažít představeny tři všední činnosti (jídlo nebo sezení u piva)

mem jejího soukromého života. Ve třech smyčkách jsou

zájem, a to nejen v podvědomí kritiků a umělců, ale také

považuji za klad, neboť každý z artefaktů působí na di­

úplně stejnou věc. Ani Blanka Svatošová nám to neu­ po celou dobu jejich trvání. Během vernisáže probíhal

u širší veřejnosti. Jde o  jedinou cenu udělovanou stu­ váka nerušeně, ale zároveň na sebe také nenásilně na­

možňuje, ale ani se o to nesnaží. Nechce nalézt odpověď z  různých míst v  Ústí nad Labem přímý přenos zvuku,

dentům vysokých uměleckých škol, kterou vyhlašuje vazují a vytvářejí kompaktní celek. Neubráním se srovnání

na naše otázky, ale skutečnost jedinečnosti okamžiku si

Fakulta umění a designu Univerzity Jana Evangelisty s výstavou finalistů ceny Jindřicha Chalupeckého v praž­

skrze toto dílo více a intenzivněji uvě domujeme. vzdálené prvky, a  to časově, místem i  vztahem ke kon­

který společně s obrazem videí propojoval vzájemně si

Purkyně v Ústí nad Labem. Letos poprvé vystavují fina­ ském Doxu. Zdejší sály jsou čistší, ale díky rozdělení in­

mmmmmn Plechová zeď s černým nápisem „Taking Over, krétnímu prostoru. Tak došlo k  pořízení záznamu,

listé výjimečně v areálu Severočeské armaturky, kam se

stalací do různých pater tolik nedochází k interakci mezi

the heritage of Czech“ land vítěze ceny Libora Svobody který nelze nijak ovlivnit, a který Zhořová po vernisáži

Galerie Emila Filly dočasně přestěhovala, a poprvé bude

jednotlivci, která by byla v tomto případě také velice

odkazuje k industriální tuctovosti městských čtvrtí, spojila se svými videi. I  jí šlo o  zachování paměti.

výstava v květnu roku 2009 pokračovat i  v  zahraničí zajímavá. I v tiskové zprávě ceny Exit 2009 se několikrát

díky které jsou obyvatelé zdejších měst násilně odděleni

v Kunstraum Bethainen v Berlíně. Cílem tohoto projektu

objevuje slovo „konfrontace“, a prezentace v Galerii Emila

od krajiny, a tím i  od své vlastní lidské přirozenosti. prožitkem všedních situací.mmmmmmmn Matěj Al-Ali

Nikoli však momentu, ale místa v konfrontaci s osobním

je monitorování přípravy studentů českých uměleckých

Filly tento cíl potvrzuje.mmmmmmmnPři vchodu do ga­

Zatímco Blanka Svatošová pracuje s pamětí individuální, na ceně představil prostorovou instalaci vozíku z dřevě­

škol. Vítěze, který získal odměnu ve výši 30 000 Kč, lerie si lze nejprve všimnout instalace Blanky Svatošové

Libor Svoboda s pamětí kulturní a přírodní, která se z naší

né překližky a kovu podobné dílům Evy Koťátkové nebo

vybrala devítičlenná komise. Každý z nich patří k význam­ „Život je příliš zajímavý na to, aby se na všechno postup­

společnosti postupně vytrácí a nahrazuje ji tržní hodnota

Dominika Langa. Doplňuje ji video a obojí nese název

ným osobnostem nejen české umělecké obce, což za­ž e­ ně zapomnělo“ a Libora Svobody „Taking over“, který se

a masovost. Je tak mnohem více angažovanější, přičemž „To se stává“. I zde bychom mohli uvažovat o ne/opako­

hnává podezření z jisté provinčnosti tohoto počinu. stal letošním laureátem. Dílo Svatošové se skládá pouze

ale volně navazuje na některé předcházející práce. vatelnosti okamžiků, které proudí jeden za druhým v na­

Směrnice soutěže vzbudila ovšem letos i odpor ze strany z  textů, umístěných na různém podkladu a  napsaných

Je to jiná forma, než s kterou doposud pracoval. Plech je šem běžném denním životě. Kladivo pokaždé stejně,

peda­g ogů a studentů Pedagogické fakulty Univerzity odlišnými typy písma. Jeho skrytou součástí a doplňkem

výřezem stěny průmyslové haly a nápis má podobu

Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Jejich výtvar­ jsou také obrazy. Zatímco s  texty a  jejich specifickým

firemního loga. Svoboda upozorňuje na fenomén promě­ stejný cíl. Z opačného pólu než obě ženské finalistky,

ná akce Exot 2009 poukazovala na skutečnost, že se této

ny české krajiny, ale z trochu jiného hlediska, než je

umístěním v galerii autorka pracuje již delší dobu, tato

ale zároveň jinak udeří na hřebík, ale všechny údery mají Matěj Al-Ali uchopuje do rukou stejné téma, plynutí osob­

soutěže mohou zúčastnit pouze studenti uměleckých škol, poloha je v její tvorbě novinkou. Popsané desky o veli­

obvyklé. Nejde o záchranu městských historických center ního času, paměť a poukazuje přitom na relativnost od­

nikoli pedago­g ických fakult s oborem výtvarná výchova. kosti A4 jsou její osobní historií, deníkem roku 2009,

nebo přírodních rezervací, ale o zkvalitnění obyčejné ­ lišnosti našich zážitků, neboť všichni spějeme k naprosto

Děkan Fakulty umění a designu ovšem podotkl, že tato část jak sama uvádí. Nejde o  pouhé exhibicionistické a  pr­

ho životního, volného prostoru, půdy kolem nás . stejnému konci.mmmmmmmnPříjemným odlehčením je

směrnice je důležitá právě pro zachování prestiže soutěže. voplánové vystavení svého soukromí na odiv, i když

Autor podotkl: „Nejsem zastáncem konzervace, ale ohle­ projekt „Moonwalk “ Petra Duba , která je součástí jeho

mmmmmmmnPrezentaci studentů umění Matěje Al-Aliho

jistý „self-voyerismus“ nelze popřít. Záměrem je ovšem

duplnějšího a vnímavějšího přístupu člověka“. Přitom

cyklu „Unframed“. Petr Dub se zde svérázným způsobem

(UUD ZČU, Plzeň), Petra Duba (FaVU VUT, Brno)

p ře devším p oukázání na je dnotlivé č asové vrst v y,

nelze opominout také vliv prostředí regionu, ve kterém

loučí s legendou 20. století, Michaelem Jacksonem.

Miroslava Haška (FUD UJEP, Ústí nad Labem), Tomáše

které máme každý ve své paměti. Svatošová si zapisuje

sám působí. Všichni známe prostředí panelákových sídlišť, Polystyrenové válečky na zemi, mezi kterými se dá pro­

Moravce (UUD ZČU, Plzeň), Miroslava Podorského (FUD

mnoho „nezapomenutelných“ momentů a drobností ze

obchodní centra na krajích města, zbytečně zastavěné

cházet může návštěvník lehce při neopatrnosti shodit,

UJEP, Ústí nad Labem), Blanky Svatošové (FUD UJEP, Ústí

svého života a tím je oživuje a  dává do nového kon­

volné plochy. Ale náš zvyk způsobil, že už nám to ani

neboť nejsou nijak připevněny. Na stěně je pak umístěna

nad Labem), Libora Svobody (FUD UJEP, Ústí nad Labem) textu, do dialogu s divákem. Možná si každý z nás vzpo­

nepřijde divné. Řešením není přestat stavět, ale více se

fotografie tančícího Michaela Jacksona a ztužená černá

18 —  1 9


–T 2009

~   Exit 2009 – paměť a zachování ne/

SÚŤAŽ

/opakovatelného

látka s červeným válečkem. Instalace je tak trochu hořko­ bohužel většinou stále ti samí lidé. Podobně tomu tak je

OKIENKO MARIÁNA CINTORÍNA

sladká. Všem příznivcům zesnulého je této smrti velice líto, i u  výtvarníků, které si vzal Podhorský na paškál v  po­ Petr Dub zde však naznačuje i dopad nelidské masme­ sledním z tutoriálů Jak dělat umění v kategorii tělo a iden­ diální mánie nastalé po jeho skonu, která vedla dokonce

00 :  0 1 :  0 8

tita. V tomto případě jsou pro návštěvníka velice

i k několika pokusům o sebevraždu a naznačuje sílu to­ sympatické délky videí. Jsou srozumitelná, ale zároveň

Milí čitatelia, umelci, dlho som premýšľal, čo by malo byť Pravidlá súťaže sú následujúca:

hoto diktátu, kterému se nevyhne ani umění, a jeho jedi­ mají propracovaný koncept. Občas mám také dojem, že

v mojom prvom okienku.mmmmmmmnČo p onúknu ť 1.  Každý súťažiaci môže poslať jednu a viac fotografií.

nou obranou tak je na něj různými způsoby reagovat. to stát se umělcem a vytvářet díla vypadá jako by to vzni­

mladým umelcom a ako sa s nimi zoznámiť? Rozhodol

mmmmmmmnDílo Miroslava Haška Ve větru bylo vytvo­ kalo podle nějakého návodu, a proto tuto myšlenku pova­

som sa nakoniec v yhlásiť súťaž na tému mňa blízsku. takto sa zvyšuje nádeje na výhru! Zároveň by si mal

řeno během studia na Katedře výtvarné kultury Pedago­ žuji za velice přínosnou. Je pozitivní, že se jí zabývá tak gické fakulty Univerzity J. E. Purkyně. Cílem je překvapivě mladý autor. I pro videa Podhorského platí zájem o indi­

Podľa ľubovôle môže teda poslať fotografií koľ ko chce, každý súť ažiaci uve domiť , že nezále ží na kvantite ,

Súťaž sa volá  KREATIVNÝ DUCH / creative ghost

ale na kvalite!mmmmmmmn2.  Fotografii musia súťa­

opět poukaz na specifickou situaci, scénu prostřednictvím viduální paměť a ne/možnost vytvořit v dnešní době jako

žiaci zhotoviť sám. Kradnuté fotografie budú zo súťaže

instalace „vlajícího“ pověšeného prádla a fotografie. umělec něco nového a  originálního.mmmmmmmn

Súťaž je v podstate triviálna, Tvorivý duch je všade. vylúčené! (Ak sa pozná, že sú kradnuté, inak to nevadí.)

U Haška oceňuji mimo jiné zejména citlivé využití prostoru

Při zpětné úvaze o tvorbě vybraných studentů umělec­

Napríklad ja osobne mám hrôzu keď vkročím do budovy Digitálna manipulácia nie je v dnešnej dobe prekážkou,

jemu přiděleného. Jeho dílo je do jisté míry opět voyeu­ kých oborů mě napadají určité spojitosti. Ve všech přípa­

školy. Kreatívny duchovia číhajú väčšinou už u vrátnice. médiá to napokon potvrdzujú.

erské,zásahem a vhledem do soukromí druhého. Na foto­ dech si finalisté pohrávají s ne/opakovatelností momentů

V temných chodbách si síce človek občas pomýli tvo ­

grafiích jsou totiž záběry z dvorku umělcova souseda v osobní a obecné paměti a její hodnotou. Kladou si otázky

rivého ducha s nemenej kreatívnym študentom alebo

Pošlite mi jeho fotografiu. Vážení súťažiaci, do 15. 5. 2010

snímané přes záclonu. Nejde jen o jeho pověšené prádlo, po jedinečnosti umělce, po míře vlivu okolní společnosti,

ešte kreatívnejším pedagógom. Tak alebo inak, pravda je, zašlite na e-mailovú adresu: floumagazin@gmail.com

ale je tu zachycen i on sám v intimních chvílích s dítětem. masmédií, komerce, ale i elitářství umělecké scény a její

že všade sú. Keby ale Kreatívny duch zostal v škole a člo­ fotografiu vašeho kreatívneho ducha.

mmmmmmmnZajímavým způsobem je prezentována

vek mal aspoň doma chvíľu kľud. Nie. Nie, ani to nie je

absurdity na něj. Dále po způsobech reakce na tyto jevy.

video smyčka Tomáše Moravce „Mohly by tu létat vzdu­ Pochopitelně jako nováčci na této scéně všichni hledají

možné! Jednoducho vleze všadě, sedí vedľa mňa pri po­ Výhercovia získajú vecné a finančné ceny a  samozrej­

cholodě“. K malé obrazovce na podlaze, ve které se vlastní pozici. Jejich díla se nám mohou zdát svými myš­

čítači aj teraz a čumí cez rameno a komentuje čokoľvek me slávu!

stále dokola nafukuje balónek z výfuku auta přivázaný lenkami trochu naivní, ale když nebudou naivní studenti

napíšu. Za chvíli už bude v pyžame a pôjdeme si ľahnúť.

na provázku, si musíme přikleknout. U Moravce nachá­ uměleckých škol, tedy nejmladší generace, tak kdo jiný?

Kreatívny duch je so mnou, je s vami, ale viete, ako vy­

zíme velice podobná východiska i formu jako u  videa

zerá? Vyzerá ako ten môj?

[ konec článku ]

Matěje Al-Aliho.mmmmmmmnNejvíce mne zaujaly Tuto­ riály jak dělat umění Miroslava Podhorského . Touto for­ mou autor prezentuje své vlastní názory. První z tutoriálů má diváka navádět jak dělat technologické umění. Vyplívá z něj, že tento druh tvorby Podorský považuje za

Ukamito !

S pozdravom váš Marián Cintorín

bezobsažný. Jeho konec je otevřený. Divák může mít tak pocit jakési neuspokojenosti, což je cílem. Tyto pocity často totiž vyvolává právě čistě technologické umění. Jsou zde samá proč. „Proč jsou na videu právě míče? Proč

27. 4. / 19.00 / AT. FOTOGRAFIE č. 418 / program 6

skáčou? Proč na parkovišti? Proč se video jme­n uje 28

umělců x 6 minut / projekce, hudba, alkohol / after­

years?“ atd. V druhém tutoriálu Jak dělat aktivistické umě­

party CIRKUS / INFO www.facebook.cz/ukamito!

ní představuje různá klišé, která používají akční umělci,

a nástěnka 2. patro FUD

kteří vždy chtějí divákovi něco sdělit, ale používají pro to často stejné prostředky. A návštěvníci galerie jsou

20 —  21


–U

PŘÍŠTÍ ČÍSLO FFFLLOU MAGAZín Téma příštího čísla bude vonět barevností – „RGB“. Tisknout se totiž bude na jednom z mála strojů v České republice, který tiskne přímo v RGB. Těm z vás, co tato informace nic neříká zkuste zagůglo­ vat nebo se zeptat svých kolegů. A jak jsme již předesílali v editorialu, to co držíte v ruce není časopis, ale mobilní výstavní prostor. Takže čekáme na Vaše „árdžíbý “ projekty, které rádi otiskneme. Datum uzávěrky příštího čísla je 15. 5. 2010. Nejlepší projekty samozřejmě zůstanou bez odměny.

FLOU magazín byl v roce 2010 podpořen z Vnitřních grantů Fakulty umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně,

Pasteurova 9, 400 96  Ústí nad Labem, http://fud.ujep.cz Vydavatel: Fakulta umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem Redakce: Aleš Loziak, floumagazin@gmail.com Grafická úprava: Dušan Pohanka, gpohanka@gmail.com Obálka časopisu byla tištěna v grafických dílnách Katedry všeobecné průpravy FUD UJEP Tisk a vazba: Dům tisku, portál digitálních tiskových služeb;

Tuto obálku osobně vytiskl

Jaromír L imr Děkujeme

PrintActive s.r.o., Hviezdoslavova 16, 400 03 Ústí nad Labem – Střekov, http://www.dum-tisku.cz Náklad: 100 +  1 ks

FFFLLOU magazín Verze 1.0


Verze 1.0

09/10

FLOU

Profile for Aleš Loziak

FLO~ #0  

Studentský časopis Fakulty umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem

FLO~ #0  

Studentský časopis Fakulty umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem

Advertisement