{' '} {' '}
Limited time offer
SAVE % on your upgrade.

Page 1

kulturně-společenský magazín | Září 2019 | zdarma

Silák na Sněžce


MĚŘENÍ

ZRAKU APLIKACE A PRODEJ KONTAKTNÍCH

ČOČEK

C

M

Y

CM

MY

CY

CMY

K


Editorial Kdo si hraje, nezlobí JIŘÍ ŠTEFEK / šéfredaktor Čas prázdnin a většiny dovolených je minulostí a vrací se období všedních povinností. To platí především pro děti a dospívající, kteří opět začínají usedat do školních lavic. Úspěšný vstup do nové životní etapy přeji především prvňáčkům. Na ně čeká úplně nový svět. Ve školní třídě už nebudou žádné hračky a dovádění, ale písmenka, čísla a především potřeba dodržovat pravidla. To však neznamená, že doba her pro ně skončila. Vždyť v čase po vyučování se mohou věnovat svým zálibám a koníčkům. I letos budou mít opět z čeho vybírat. Mít nějakou zálibu, pravidelně ji rozvíjet a zdokonalovat se v ní, je vždy prospěšnější, než se nudit, vymýšlet lotroviny nebo stále koukat do mobilu. V tomto vydání Vrchlabinek přinášíme článek i o chystané výstavbě skateparku ve Vrchlabí, kterou můžete finančně podpořit. I ten jednou bude místem, kde budou děti sportovat a věnovat se své zálibě. A o to jde, protože kdo si hraje, nezlobí.

ŠTĚPÁN DOMORÁD / str. 6 13

IVONA ČIVRNÁ

TĚŽKEJ POKONDR

str. 14 18

str. 20 25

PETR ČEPEK

DOMINIK ZDRŽÁLEK

str. 26 28

str. 30 32

Vydavatel: TN Média s.r.o., Branická 213/53, 147 00 Praha 4, IČ: 28847229, MK ČR E 23362, Sídlo redakce: Horská 634, Trutnov, www.vrchlabinky.cz, e-mail: redakce@vrchlabinky.cz, Obchod, inzerce: Petr Ticháček, 605 419 358, e-mail: petr@vrchlabinky.cz, Monika Klikarová, 733 353 695, e-mail: monika@tn-media.cz, obchod@xantipa.eu, Redakce: Jiří Štefek, 721 907 146, Gabriela Jakoubková, Grafika: Michal Kriegler, Jazyková korektura: Tereza Kohutková, Distribuce: Vybraná distribuční místa, Tisk: Tiskárna PRATR a. s., Náchodská 524, TN Média s. r. o., Číslo ISSN: 2571-1482, Titulní strana: Michal Fanta, Deník/VLTAVA LABE MEDIA Untitled-1.pdf 1 Trutnov, 27.8.2019Sazba: 21:43:47


ANKETA

Navštěvoval jste v dětství kroužky? Josef Chvalina, učitel Chodil jsem do „pionýráku“ do dramaťáku. Byla tam parta kamarádů a vzpomínám, jak ten barák žil. Náš dramaťák vedl pan Zavoral a učil nás všechno, hlavně mluvit. Vracel nás, když jsme drmolili. To by si někteří dnešní herci snad ani nezahráli. Poškolácký kabaret jsme hráli v sokolovně, v kině, různé pořady pak po sálech kulturních domů po vesnicích, v domově důchodců atd. Milan Dejmek, vinárník Zdali mohu za zájmový kroužek označit i sport, tak ano. Všechen volný čas jsem v mládí věnoval sportu – hlavně sjezdovému lyžování, fotbalu a tenisu.

Petr Jindřich, ředitel ZŠ náměstí Míru Když jsem chodil do první třídy, přinesli trenéři místního fotbalového klubu mému bratrovi vyžehlený fotbalový dres a mně ne. Byl jsem velice zklamán, ale zároveň to byla pro mě velká výzva a motivace, která mě přivedla až do dorostenecké první ligy za Spolanu Neratovice. Jiří Paulů, ředitel KD Jilm Měl jsem oba rodiče učitele tělocviku, takže to byly postupně všechny sporty, které se daly navštěvovat. Prim hrálo dlouhou dobu sjezdové lyžování. Později stolní tenis a nakonec jsem skončil u soutěžního tance. Nesmím zapomenout na kreslení a šachy.


MAJITEL POSILOVNY

Příští rok vynesu na Sněžku 220 kilogramů Letos 20. července vynesl vrchlabský silák Štěpán Domorád na svých zádech na Sněžku 170 kilogramů a vytvořil tak český rekord. Ten pak o tři týdny později překonal jeho kamarád Zdeněk Pácha, který vystoupal na nejvyšší horu Česka s 211 kilogramy. Domorád však už nyní spřádá plány na překonání rekordu. Vedle toho ve Vrchlabí provozuje posilovnu Nautilus, ve které tuží své svaly a pálí kalorie lidé všech věkových kategorií. JIŘÍ ŠTEFEK, FOTO: MICHAL FANTA, DENÍK/VLTAVA LABE MEDIA, JIŘÍ ŠTEFEK, FRANTIŠEK HROUDA

Pro názornost, co to je vynést 170 kilogramů na zádech na nejvyšší vrchol České republiky? Samozřejmě je to dřina, pro většinu lidí těžko představitelná, ale všechno se dá natrénovat. Myslím, že málo lidí je ochotných podstupovat pravidelně bolest a utrpení. Tak ale o tom to je, jinak bychom nosili na Sněžku 170 kg všichni (smích). Jak? Začnete s tím, co unesete, a postupně si přidáváte. Tím vlastně tělo naučíte, aby se tomu přizpůsobi6

lo. Já jsem začínal se 40 kilogramy a postupně jsem přidával. Ze začátku to byla nějaká forma kotoučů a dále, když už to mělo nějakou formu, tak jsem přidával po šesti 1,5-litrových balených lahvích. Když jste v sobotu 20. července letošního roku pokořil rekord, z čeho se zátěž na vašich zádech skládala? Takže 23,5 kilogramů vážila krosna a zbytek byly balené vody. Byly to třičtvrtělitrové PET lahve a bylo jich celkem 180.


Byl to váš první pokus, nebo jste to zkoušel již v minulosti s nižší zátěží? Byl to můj první ostrý pokus, první vynáška. Vše se uskutečnilo po nějakých devíti desíti měsících tréninku. Chlapi, kteří se na tyto váhy většinou dostanou, mají za sebou deset, dvacet nebo třicet let praxe a já jsem to vše trochu urychlil (smích). Musíme mít ovšem na paměti, že svoje tělo velmi tvrdě zatěžuji dvacet let v posilovně a dalšími sporty. Připravoval jsem se na tento výkon vlastně celý život, jenom jsem o tom nevěděl. Svůj první ostrý pokus jsem šel na rekord a na Sněžku. A naštěstí se vše povedlo. Proč jste se rozhodl právě pro tento druh ventilování své síly? Jednak se mně to hrozně líbilo v tom, že to nějakým způsobem ukazuje houževnatost lidí. Padesátiletý tatranský horský nosič Vlado Hižnay jednou řekl: „Nošení je o vnitřní vůli a o houževnatosti a vytrvalosti. Když jste mladý, tak to nemáte. To musí přijít časem.“ Chtěl jsem dokázat, že tyhle vlastnosti v sobě může mít i mladší člověk a že je mám.

ZÁPIS DO KURZŮ A HODIN AJ, NJ, RJ

3. a 5. 9. 2019 / 10:00 - 17:00 h

Zadruhé to je pohyb na čerstvém vzduchu. Mám vztah k horám, protože jsem původem z Rokytnice nad Jizerou. Rád cestuji a hodně vyhledávám například zříceniny hradů, které jsou většinou na kopcích. Kopce mě táhnou, a když jsem tohle viděl, tak mě to strašně zaujalo. Chtěl jsem to vyzkoušet a byla to pro mne výzva. Jelikož cesta na Sněžku není rovná asfaltka, tak předpokládám, že jste musel dávat doslova pozor na každý krok. Ano, je to tak. V podstatě každá chyba může být fatální a člověk se může zranit. Když to jde člověk poprvé, tak si určitě musí hodně dávat pozor na cestu. Když už to má někdo nachozený, tak ví, kterým věcem se vyhnout, ale při první ostré vynášce to jde také ruku v ruce s tím, že čím jste výš, tím více se svalová koordinace horší. A i když víte, kam šlápnout, tak to musíte úplně přesně trefit. Čím více se blížíte k vrcholu Sněžky, tím více ta cesta je horší a horší a vy si ji musíte velice dobře vybírat včetně míst, kde si položíte krosnu. Protože to místo musí být relativně rovné.

NABÍDKA PRACOVNÍHO MÍSTA Lektor NJ ( VPP, DPP, ŽL )

POMŮŽEME VÁM ROZUMĚT SVĚTU

Krkonošská 153, Vrchlabí Horní brána 6, Hostinné info@prekladyvyuka.cz +420 777 232 300 / +420 499 524 439

www.prekladyvyuka.cz Překlady Výuka

NOVINKA

rodilý mluvčí AJ


MUSIC

BAR


MAJITEL POSILOVNY

Když člověk stoupá do vyšší nadmořské výšky, tak tam je i řidší vzduch a hůře se dýchá. Jak se s tím vypořádáváte? Tady to naštěstí není žádná extrémní výška, takže jsem to příliš nepociťoval. Do hry tam ale vstupovala celá spousta dalších faktorů, ale nadmořská výška mně nedělala problém. Horší spíš bylo, když byl silnější vítr. V takové chvíli je lepší počkat, než poryv větru přejde, protože to je bezpečnější. Říkal jste, že výstup byl rozložen do několika etap. Kolik jich bylo a jak dlouho výstup trval? Výstup mně trval 4 hodiny a 20 minut. Ze začátku jsem šel poměrně hodně pomalu, protože jsem hlavně nechtěl přepálit start, měl jsem pochopitelný respekt k naší nejvyšší hoře. Tady vlastně není rozhodující čas. Rozhodující je to vynést. Ale moc pomalý výstup je také špatně, protože tělo může vypnout. Takže bylo potřeba zvolit správnou rychlost. Během výstupu po poradě s mým kamarádem Marcelem Šteincem jsme si zhruba v půlce trasy řekli, že zrychlíme. A tak jsme skutečně zrychlili a zkrátili pauzy. Těch pauz bylo odhadem asi 100 až 120. Zhruba stodvacetkrát musíte položit krosnu a potom ji zase zvednout. Lepší je zátěž nést, než ji takto stále pokládat a zvedat, ale nejde to, proto-

BIO Štěpán Domorád (34) Vystudoval Obchodní akademii ve Vysokém nad Jizerou. Ve volném čase cestuje a především stoupá na hrady či zříceniny. Rád si zajde do kina, věnuje se sebevzdělávání. Štěpán Domorád je svobodný a bezdětný.

že celé tělo se odkrvuje a nastupuje únava a velmi rychle vám vyskočí tepová frekvence. Kde byl start? Na Slezském domě. Jubilejní cestou to je na Sněžku 1 888 metrů a 205 výškových metrů. Váš rekord byl však v neděli 11. srpna překonán o 41 kilogramů. Co jste na to říkal? Já tomu byl přítomen, se Zdeňkem Páchou se dobře známe a vzájemně se podporujeme. Je to nejvyšší nesená váha vzhůru nejen v Česku, ale i na Slovensku. A tímto svým pokusem překonal i legendárního Ladislava Kulangu, který nesl 207,5


MAJITEL POSILOVNY

kilogramů. Je to něco nepředstavitelného. Je to něco, co tady prostě ještě nikdy nebylo, a ten jeho výkon byl famózní. Pro mě je to zase velká výzva v tom, abych se ho pokusil překonat.

výkonu tu krosnu vyhodil nebo ji spálil. Já ale doufám, že to ještě jednou vydrží, až se budu pokoušet o nový rekord.

Kdy? Příští rok. Budu nyní rok trénovat a uvidím, jestli je to reálné. Doufám, že jo, a věřím tomu. A příští rok bych se rád pokusil o 220 kilogramů. Jak početný je váš tým? Předpokládám, že na řadu věcí potřebujete alespoň nějaké konzultanty. Jelikož se živím jako osobní trenér a výživový poradce a provozuji posilovnu, tak tréninky, jídlo, suplementaci a takovéto věci si všechno dělám sám. Ale člověk potřebuje léčit ta svá drobná zranění a na ně já mám fyzioterapeuta Jakuba Šorma, a pak člověkem, který mně od začátku nejvíc pomáhal, byl Marcel Šteinc. Od něj jsem měl i velkou morální podporu, kterou nemám doma u rodiny. Navíc mi vytvořil výborné tréninkové podmínky v Černém Dole a byl se mnou i při rekordu. Rodiče se o mě bojí, spíš trpí a byli by raději, kdybych po

Dějí se podobné výstupy s obdobnou zátěží například i v jiných zemích? Například v Rakousku, Německu či Švýcarsku, kde jsou vysoké hory? Já o tom nemám žádné povědomí. Nikde jsme žádnou zmínku nenašli. Vím jen, že ohromnou tradici to má v Tatrách. Jaký dopad na vaše zdraví má nošení takto těžkých břemen? Nějak se to projevit přeci musí, ne? To si lidi myslí a na sociálních sítích se to intenzivně řešilo. Četl jsem si i nějaké diskuse, kde se psalo leccos. Ale letos to je 20 let, co posiluji a sportuji, a na dřep zvládnu udělat 200 kilogramů. Mohu říci, že nemám problém ani s koleny, ani se žádným kloubem. Na druhou stranu je potřeba to nepřehánět. Je to o tréninku a v něm je potřeba postupovat systematicky krok za krokem. Problém dnešních mladých lidí je, že chtějí všechno hned a neumí postupovat systematicky krok za krokem. Ale přesně takhle se tvoří velké věci, krok za krokem. Zmínil jste, že příští rok chcete vynést 220 kilogramů. Předpokládám, že už jste začal trénovat. Já trénovat nikdy nepřestal. Teď si dávám trošku pohov od nošení krosny a snažím se trochu vylepšit to, co posledně skřípalo, tedy naučit se tělo lépe pracovat ve vyšších tepových frekvencích. Brzy se opět pustím do nějaké silové přípravy. Vím, že tentokrát půjde o zátěž o 50 kilogramů 10


Neděle 1. 9. 2019 17:00 FC Vrchlabí A - FK Kratonohy - FC Olympia HK

Sobota 7. 9. 2019 17:00 FC Vrchlabí B - SK Jičín B

Neděle 15. 9. 2019 17:00 FC Vrchlabí A - FC Slavia Hradec Králové A

Neděle 22. 9. 2019 16:30 FC Vrchlabí B - TJ Slavoj Skřivany

Neděle 29. 9. 2019 16:30 FC Vrchlabí A - TJ Sokol Třebeš A

Neděle 6. 10. 2019 16:00 FC Vrchlabí B - FC Spartak Kobylice

Neděle 13. 10. 2019 15:30 FC Vrchlabí A - TJ Jiskra Hořice

Sobota 19. 10. 2019 15:30 FC Vrchlabí B - TJ Sokol Staré Buky

Neděle 27. 10. 2019 14:30 FC Vrchlabí A - SK Jičín A

Sobota 2. 11. 2019 14:00 FC Vrchlabí B - FK Kopidlno

fotbal

Neděle 10. 11. 2019 14:00 FC Vrchlabí A - FK Chlumec nad Cidlinou B Sobota 7. 9. 2019 14:30 FC Vrchlabí - FC Nový Hradec Králové Neděle 1. 9. 2019 14:30 FC Vrchlabí - SK Třebechovice pod Orebem

Neděle 22. 9. 2019 14:00 FC Vrchlabí - TJ Jiskra Hořice

Neděle 15. 9. 2019 14:30 FC Vrchlabí - SK Týniště nad Orlicí

Neděle 6. 10. 2019 13:30 FC Vrchlabí - FKM Javorka/SK Miletín

Neděle 29. 9. 2019 14:00 FC Vrchlabí - FK Jaroměř

Neděle 13. 10. 2019 13:00 FC Vrchlabí - SK Roudnice/SK Bystřian Kunčice

Neděle 27. 10. 2019 12:00 FC Vrchlabí - FK Kostelec nad Orlicí/AFK Častolovice

Sobota 19. 10. 2019 13:00 FC Vrchlabí - TJ Sokol Hořiněves

Neděle 10. 11. 2019 11:30 FC Vrchlabí - FC Nový Hradec Králové

Sobota 2. 11. 2019 11:30 FC Vrchlabí - FC Slavia HK/TJ Sokol Malšova Lhota


MAJITEL POSILOVNY

vyšší, tak se do toho zkusím dostat. Abyste si udělali představu, co takový trénink obnáší, tak dopolední trénink začnu třeba tím, že udělám 20 dřepů se 150 kg a podobných sérií dalších cviků do selhání udělám třeba 20 nebo 30, což mi zabere zhruba 2 hodiny. Večer jdu na druhý trénink a vyjdu za hodinu 4 500 schodů. Trénuji každý den, jednou až třikrát denně. Většinu lidí by to zabilo, mně to dělá dobře (smích). Dovolte takovou kacířskou otázku. Když jste šel přes čtyři hodiny nahoru s takovou zátěží, kolik jste měl krizových okamžiků, kdy se člověku honí hlavou myšlenka, že už to nedá? Krizový okamžik jsem neměl ani jeden. Svojí osobní krizí jsem si prošel nějakých pět dní před výstupem, kdy jsem šel poslední trénink s krosnou a dělalo mi velké problémy ujít 300 metrů se 150 kg navíc. Také na mě začal doléhat i mediální tlak. Najednou jsem zjistil, že si ten pokus až tolik neužívám. V ten moment jsem si uvědomil, že musím víc než s tělem pracovat s hlavou. Probral jsem si vše krok po kroku a jel se projet a zacvičit si. Vše jsem si srovnal a začal se na vše znovu těšit a věřit si, že jsem se svědomitě připravil a zvládnu to a užiju si to. Nejdůležitější je si před výkonem povypínat

kontrolky bolesti, protože nemůžete očekávat, že půjdete 4 hodiny se 170 kg na nejvyšší českou horu a obejde se to bez bolesti – to zkrátka nejde. Jsme ve vaší posilovně Nautilus. Kdy jste ji založil? Bylo to před osmi lety v roce 2011. Co vás k tomu vedlo? Měl jsem předtím řadu zaměstnání, kde jsem neměl pocit, že by si lidé mojí práce vážili, a nic mě nenaplňovalo natolik, abych si řekl „jo, tohle budu dělat“. Nápad mít vlastní posilovnu jsem nosil v hlavě už dlouho. Ale poté, co neuspěl asi osmý pokus mít nějaké dlouhodobé zaměstnání, tak jsem se rozhodl, že do toho půjdu. Co všechno obnáší zařízení a otevření posilovny? Nejprve jsem musel najít odpovídající prostory a přizpůsobit je potřebnému účelu. Druhotně to byl zisk koncesované živnosti, protože pro tento druh podnikání musíte mít trenérskou školu. Pak jsem musel oběhat úřady a pořídit jednotlivé posilovací stroje. Kolik jich tady máte? Řádově zhruba třicet kusů. Většinu z nich jsem si i sám repasoval. Pomohlo mi v tom, že jsem se kdysi věnoval autům. Vždycky mě bavilo ze starých věcí udělat novou – vdechnout jim nový život. U posilovacích strojů to znamená do posledního šroubku je rozebrat, nalakovat, nazinkovat šrouby, složit dohromady, nalepit samolepky a tak až do finále, aby to bylo takového vzhledu, jako když to vyjede z výrobní linky. Pochlubte se nějakými exponáty. Máme tady trenažér nekonečných schodů. Je to nejmodernější trenažér a v Česku jich je jen pár. Na něm si lidé mohou pustit televizi, internet, YouTube či dát nějakou virtuální aktivitu, což je vlastně procházení terénu například na Novém Zélandu, v Paříži či v Americe. Lze na nich zdolávat i Sochu svobody či Eiffelovku. Právě na tomto trenažéru jsem absolvoval závěrečnou přípravu před výstupem na Sněžku. Kdo jsou lidé, kteří sem do vaší posilovny chodí? A kdy je dobré začít sem chodit? Dobrá doba je vždycky. Chodí mně sem lidi od útlého věku až po 70 let. Mám tu například dvě sedmdesátileté paní, které sem chodí třikrát týdně v sedm ráno si zacvičit. Tohle mě velice těší a mám 12


Když k vám přijde úplný začátečník, může si vás objednat jako kouče, který připraví plán toho, co by měl či mohl dělat? Určitě, to je běžná praxe. O lidi se tady starám na všech úrovních s výjimkou vrcholové kulturistiky. Když přijde začátečník, já si na něj vždy hodinku vyšetřím a pak funguji jako klasický osobní trenér. Všechno ho naučím, sestavím mu tréninkový plán, mohu mu klidně sestavit i jídelníček. Myslím, že to děláme velice úspěšně. Proměny některých mých klientů doslova obletěly Vrchlabí.

čenský

azín

mag

venec

| Čer

rma

9 | zda

en 201

- Srp

ě-spole

kulturn

S

sv

V

sz

Lze nazvat chození do posilovny životním stylem? To jste řekl velice trefně. Fitness už má dnes takovou váhu, že je považováno za největší sportovní odvětví na světě. Má mnoho forem. Myslím si, že ale základem je to, že lidé chtějí vypadat dobře!

A když vypadáte dobře, jste většinou zdraví a v kondici.

azín

mag

kulturně-s

polečenský

maga

zín | Dube

n 2019

Z

| zdarm

a

jv

enský -společ

kulturně

rma 9 | zda en 201 | Červ

jz

k tomu veliký respekt. Ale posilovna je zařízením pro všechny. Je velice mylná představa, že se v ní scházejí namakaní smradlaví chlapi, kteří tam hekají a třískají s činkami. Dnes chodí do posilovny lidi odpočinout si psychicky, rehabilitovat, nabrat svalovou hmotu a nebo shodit přebytečný tuk. Pak sem chodí sportovci, kteří se připravují na svoje individuální disciplíny.

J

kulturně-spole

čenský magaz

ín | Květen

2019 | zdarma

do nou kuše Na z


ŘEDITELKA DDM

Děti jsou stále hravé a chtivé informací. Změnili se rodiče Na začátku září odstartuje zápis do kroužků v rámci vrchlabského Domu dětí a mládeže Pelíšek. Kluci a holky si letos budou moci vybrat ze široké nabídky 85 kroužků. Ředitelka Pelíšku Ivona Čivrná se v rozhovoru pro Vrchlabinky zamýšlí nad přínosem pravidelné zájmové činnosti pro děti a hledá cestu, jak dnešní rostoucí ratolesti odvést od tabletů zpět na hřiště či k obyčejné dětské komunikaci. JIŘÍ ŠTEFEK, FOTO: JIŘÍ ŠTEFEK, DDM PELÍŠEK

Pro mnoho čtenářů to asi bude nošením dříví do lesa, ale představte nám prosím Dům dětí a mládeže Pelíšek. Dům dětí a mládeže Pelíšek je školské zařízení, 14

které funguje pro děti školního věku, ale nebráníme se i nabídce dětem předškolního věku, veřejnosti, seniorům a různým skupinám lidí, kteří by chtěli účelněji využívat svůj volný čas. Poskytujeme pravidelnou zájmovou činnost, což jsou kroužky. Potom je to příležitostná zájmová činnost, tedy akce a aktivity pro širokou veřejnost, jako je karne-


val, Mikulášská, Krakonošova 100, Běh zámeckým parkem či projektové vyučování. Nově nyní nabízíme i vyžití v klubovnách.

dílny a teď se k tomu oklikou vracíme, protože vidíme, že chlap ani není schopen zatlouct hřebík a šroubovák považuje za vrtačku.

V jakých oborech jsou nabízené kroužky? Kroužky realizujeme na oddělení tanečních souborů Oliver, kde jsou děti od tří let do dospělosti. Pak je tu oddělení sportů, které je také dosti veliké a zahrnuje sporty od atletů, lyžařů, florbalistů, orientačních běžců až po karatisty či střelce. Ty máme rozházené různě po městě. Třetí větví je oddělení techniky a společenských věd, které má také svoje specifikum v rozsahu nabízených aktivit. Je sice relativně menší počtem lidí, ale je víceméně individuálně zaměřené.

Jak je to s naplněností kroužků? Taneční kroužky mají třeba 30 dětí, u sportovních kroužků to je stejné. Pak tu máme právě tyto specifické kroužky, které mohou mít málo dětí. Přístup k dětem je tam potom velice individuální. Zájmová činnost to zkrátka nabízí. Vezměte si, že dítě do školy musí, kdežto k nám může. A to je právě rozdíl, proč k nám děti chodí. Další rovinou je, že u nás máme minimální procento dětí, které by byly problémové. Je to dáno tím, že k nám chodí kvůli svému zájmu. Zájem je formuje a děti skrze něj rostou.

V jakém smyslu? Například dětí, které se dnes chtějí věnovat například kutilství, moc není. Ale my jim to musíme nabídnout. Na druhou stranu je dobré se k těmto oborům stále vracet, protože dnes všude máte polytechnické vzdělání. Před 25 lety jsme zrušili

V pondělí 2. září se mohou začít děti zapisovat do kroužků pro nadcházející školní rok. Je nějak limitované množství kroužků na jedno dítě? To není ničím omezené. Dítě se může zapsat do tolika kroužků, kolik jich chce.


ŘEDITELKA DDM

Kolik kroužků bude celkem v nabídce? Budeme připravovat okolo 85 kroužků. Toto množství bude v nabídce. Loni jsme měli otevřených 75 kroužků a v nich celkem 1 045 účastníků. Toto číslo je ovlivněno velkými počty dětí, které chodí do tanečních a sportovních kroužků. Je tady pro takové množství kroužků dostatek pedagogů a vedoucích? Kolik jich máte? Máme jich 45. Kde sháníte pro jednotlivé kroužky vedoucí? To je samozřejmě problém. Kvalifikované externí pracovníky hledáme všude. Jsme otevřeni všem, kteří mají zájem s dětmi pracovat. Samozřejmě to musí mít veškeré právní náležitosti, člověk musí být bezúhonný a tak dále. Odkud je berete a co je to za lidi? Buď to jsou moji kolegové, a tedy interní zaměstnanci DDM Pelíšek, kde každý z nás vede přibližně tři až čtyři kroužky. Potom to jsou externí vedoucí, rodiče, kteří mají nějakou zálibu, ať už ve sportu, technice, nebo tancování. V jaké výši se pohybují ceny kroužků? Průměrný členský příspěvek za rok, to jest od října do května, je od 600 do 1 250 korun. Pokud chtějí děti chodit do více kroužků, tak zde lze pro rodiče udělat splátkový kalendář, protože víme, že finanční zátěž rodičů je velká. Příspěvky by se měly uhradit do 25. října. Nikdy se nám nestalo, že bychom nevzali dítě, jehož maminka je právě ve finanční tísni. Podle čeho stanovujete nabídku konkrétních kroužků? Před chvílí jste říkala, že vybrané kroužky musíte nabízet. Ale vždyť vy je přece nabízet nemusíte, zkrátka je nevypíšete a hotovo. Ano, ale my je potřebujeme. My sami v sobě víme, že pokud tu nabídku umíme udělat, tak ji uděláme. Jestli se tam pak děti přihlásí, či nikoliv, to už je pak druhá věc. V nabídce se neustále snažíme reflektovat nové věci, které jsou pro děti zajímavé, nebo se nám podaří sehnat takového vedoucího, který děti uchvátí tím, co umí. Ale pozor. My tady nejsme od toho, abychom suplovali školní osnovy. My se dětem snažíme dávat něco jiného a trochu jinak. Já to vidím tak, že i když se nám na kroužek Kutílek přihlásí šest dětí a já bych podle vnitřních směrnic mohla říci, že to neotevřu, tak my uděláme všechno pro to, abychom ten kroužek i pro šest dětí mohli

otevřít, protože si myslím, že to má smysl. Vždy je to o rozvíjení osobnosti dítěte a my se tady k tomu snažíme přispět. Když to vezmu obecně, v čem je dobré, aby děti takto od útlého věku začaly mít nějakou pravidelnou aktivitu? Jakákoliv aktivita pomáhá formovat osobnost dítěte. Rozvíjí jeho talent a posouvá jej v oblasti, ve které by chtělo uspět či v budoucnu působit. Nezaměřujeme se například na vrcholový sport, to není naším cílem. Ale umíme dosáhnout vrcholových výsledků v mnoha oblastech. Chceme, aby se v něčem dítě našlo, a to, že se upne na nějakou aktivní a bohulibou činnost, má smysl. U nás si dítě může kroužky vybírat. Nikde ale není dáno, že když si vybere v první třídě atletiku, tak u ní bude i v dalších letech.

Jak moc se změnily děti za posledních 25 let? Víte, ony se děti moc nemění, to se nám spíš změnili trochu rodiče. Děti jsou stále stejně hravé a chtivé všech informací. V čem se tedy změnili rodiče? Já bych snad o rodičích ani moc mluvit nechtěla (smích), mají v dnešní uspěchané době na děti málo času, dost svých starostí a dnešní doba jim to moc neusnadňuje. Rodiče se zajímají o kroužky, které dětem připravujeme, a my máme výhodu, že s námi spolupracují a mnohdy pomáhají, ale obecně jde o to, kolik času si pro děti najdou oni sami. Všichni rodiče chtějí pro své děti to nejlepší. Je ale otázka, co je to „to nejlepší“. Děti mají stále hlad po informacích a uznání. Možná někdo bude tvrdit, že jsou línější. Ale stále je to o tom, kdo jim co nabídne. Když jim do ruky strčíte tablet, tak budou sedět u tabletu. Když jim nabídnete nějakou aktivi17


ŘEDITELKA DDM

BIO Ivona Čivrná (52) Ředitelka Domu dětí a mládeže Pelíšek vystudovala Pedagogickou fakultu na Univerzitě Hradec Králové, Střední pedagogickou školu v Nové Pace. Ve svém volném čase se věnuje práci s dětmi, cestování, ručním pracím, četbě, ale aktivně sleduje i dění ve městě. Je vdaná a má dvě děti. tu, kterou třeba neznají, tak ze začátku budou nedůvěřivé, ale když se potom v tom najdou, tak není problém. Je zvláštní, že se dnes často potkáváme i v zájmových činnostech s obavami dětí z neúspěchu, „to nezvládnu“ je jako zaklínadlo a my jsme tu od toho, naučit děti brát nové věci jako výzvu! Je zajímavé pozorovat děti na táborech po třech dnech. Najednou si spolu začnou povídat. Když přijedou první den, tak všechny sedí vedle sebe na rampě a každé má v ruce mobil. A vy jim musíte nabídnout něco jiného. Proč ten mobil odložit... Ano. Musíte je přesvědčit, že telefon na hraní nepotřebují, protože vedle sebe mají kamarády, a nebo jim nabídnete něco, kvůli čemu samy ten mobil odloží. Ale když se říká, že děti jsou línější, tak si vezměme, co jim nabízíme. Nabízíme jim televizi a potom „neotravuj, běž si hrát“ nebo „tady máš

tablet“. Vše je zkrátka o komunikaci. Ony mají rády, když si s nimi povídáte. Chtějí s vámi mluvit. My jako rodiče jsme je to postupně odnaučili. Nedali jsme jim šanci, protože jsme právě něco dělali. My jsme se jim odnaučili odpovídat. Ano, je to tak. Vím to velice dobře z vlastní zkušenosti, když mám například 50 dětí na příměstském táboře. Všechny vám na výletě potřebují něco říct, pochválit se, chtějí vás mít chvilku pro sebe, jenže máte jen dvě ruce a kolem spoustu dětí… Děti nepotřebují být jen řízené a usměrňované. Potřebují vědět, že jim někdo rozumí a je si s nimi schopen popovídat i o tom, co je trápí. Všechno to je o dětské dušičce. Jasně, není to univerzální lék a u všech se to nepovede, ale tohle je správný směr. Kdy vůbec Pelíšek vznikl? To se nedá říct takto úplně přesně. Původně to byly Domy dětí, pionýrů a mládeže a z toho nějakým přirozeným vývojem vylezly Domy dětí a mládeže jako centra volného času. Nicméně například zřizovací listina s názvem Dům dětí a mládeže Pelíšek byla zřízena v roce 2011, ale to už dům navazoval na mnohaletou práci svých předchůdců. Čím byste pozvala děti a dětské čtenáře Vrchlabinek do kroužků v DDM Pelíšek? Přijďte se podívat. U nás je báječně. Můžete si všechno prohlídnout a vyzkoušet.


TĚŽKEJ POKONDR

Zpíváme, ale nepovažujeme se za zpěváky. Máme z toho srandu Největší ohlas u diváků na letošních Krkonošských pivních slavnostech ve Vrchlabí mělo duo zpívajících moderátorů Těžkej Pokondr. Po svém vystoupení si Miloš Pokorný i Roman Ondráček udělali čas na rozhovor pro Vrchlabinky, kterým prozradili, jak se kdysi dali dohromady, a nechali nahlédnout do své tvůrčí kuchyně. GABRIELA JAKOUBKOVÁ FOTO: KATEŘINA FLEKNOVÁ

POKONDR = Pokorný + Ondráček, to je mi jasné. Proč ale „těžkej“? Roman: To už je přímo historická událost. Název nám vymyslel Ondřej Hejma, když jsme vysílali na Evropě 2. Často jsme mu telefonovali, zvali ho do naší show. Jednou nám říká: „Kluci, někdy mají ty vaše fóry těžkej zadek – což byla občas mimochodem pravda –, vy jste takovej TĚŽKEJ POKONDR.“ Miloš: A taky to myslel tak, že jsme těžký frajeři! 20

Profesně jste se poprvé setkali při moderování na rádiu Bonton… Miloš: S Romanem jsme se znali už dříve. Bonton je ale naše první společné jednorázové vysílání. Já vysílal zvlášť, Roman taky a na Silvestra jsme v Bontonu poprvé vysílali společně. Roman: Bylo to i tím, že jsme tenkrát byli mladí, svobodní a tak nám vysílání na Silvestra nevadilo. Protože, co si budeme povídat, v tento den o to nikdo nestojí. A myslím, že nám to společně prostě „sedlo“. Jak jste se k moderování dostali? Roman: Mým snem asi zrovna moderování nebylo.


Chtěl jsem ale do rádia. Za bolševika jsem poslouchal klasický Luxembourg. Po revoluci jsme si řekli, že zkusíme nějaký konkurz. Z jednoho mě vyhodili. Podruhé to už díky Milošovi, který se zmínil Petrovi Dvořákovi, vyšlo.

to ale není dané ani roky, jsou lidé, kteří spolu moderují dlouho, a přesto na sebe neumí reagovat, neslyší se. Je prostě vidět, že jim někdo dopředu řekl, jak se mají chovat, který z nich je ten chytrý a který hloupý. Ale tak to prostě nikdy nemůže fungovat.

V čem vidíte výhodu a naopak nevýhodu moderování ve dvojici? Roman: Když bych moderoval sám, tak si řeknu cenu a s nikým se nemusím dělit. Ve dvojici si řekneme o cenu vyšší, protože si myslíme, že si ji zasloužíme a dokážeme to udělat trochu noblesněji. Velkou výhodou je, že když někdo z nás nemá zrovna svůj den, ten druhý ho dokáže zastoupit.

Stalo se, že vás při práci kolega svojí hláškou natolik překvapil, že jste nedokázal zareagovat? Roman: To možná ještě v době, kdy jsme byli úplný omladiny. Vždycky jsme si ale nějak poradili. Miloš: Na druhou stranu je fajn, že i když se známe dobře a dlouho, vyplyne někdy nečekaně nová komunikace. Navodí to zase nový fór, neopakujeme se. Nejsme žádní historkáři, snažíme se, aby každé naše vystoupení bylo trochu jiné. Roman: Nemáme rádi klišé, frekvence… My si prostě budeme říkat svoje.

Máte daná nějaká pravidla? Roman: Nejdůležitějším pravidlem je umět si naslouchat. Spousta moderátorů na sebe prostě neslyší. Miloš: To jsou většinou takové ty uměle vytvořené dvojice. Navzájem se neznají, jen někoho prostě napadne, že by mohli být spolu dohromady. Někdy

Od kterého roku společně zpíváte? Roman: Od roku 1996. Miloš: Vlastně od naší první písničky Saša jede, kterou otextoval Ondra Hejma. Původně to byl jen


TĚŽKEJ POKONDR

takový singl, který jsme dělali kvůli rádiu. Vlastně jsme to ani moc točit nechtěli. Ono se to ale chytlo a oslovily nás gramofirmy, abychom udělali celou desku. A my zase nechtěli. Říkali jsme, že nejsme žádní zpěváci. A nakonec se z takové „bokovky“ natočilo desek víc. Já jsem fanoušek do starých desek. Máte ještě gramofon? Roman: No ježíšimarjá! Před asi čtyřmi roky jsem si pořídil znovu gramofon a k tomu reproduktor Marshall, aby to už fakt hrálo. Musím říct, že nejlepší deska, kterou jsem si koupil asi před pěti měsíci, je Barry White. Trošku jsem „zabrečel“ nad tím, že Barry Whitea už dneska skoro nikdo nehraje. Je to výborný zpěvák s vynikajícím hlasem a na tom vinylu je to ještě dvakrát lepší než na CD. Jasně, gramofon má své jedinečné kouzlo. Už jen jak ta deska praská… Roman: A hlavně, ty vinyly se prostě musely doposlouchat celý. Ne jako dneska – po deseti vteřinách mě to nebaví, tak to prostě přepnu. Miloš: Tak já vám něco řeknu. Otevřel jsem server, kde bylo, že Paul McCartney vydává raritní desku, která vyšla jenom v Rusku. Je to psaný azbukou. A já jsem si tuto desku koupil, když mi bylo asi 16 roků. A teď píší, že na černým trhu se před vydáním prodávala za 300 dolarů! Škoda, že jsem to nevěděl, mám dokonce dvě! Vinyly jsou úžasný, protože některé desky se už na CD ani nelisují. Tak a teď se zase vrátíme zpátky k vám. Jaké byly vaše pěvecké zkušenosti před založením dua Těžkej Pokondr? Miloš: Já jsem, co se zpěvu týče, nikam nechodil. A ani by mě to nebavilo. Raději jsem hrál s klukama fotbal. Jo, měl jsem nějaké pokusy, když se bratránek učil na kytaru, zkoušel jsem si s ním nějaké akordy. Ale jak říkám, nijak mě to nechytilo. Roman: To já si pamatuju, že když jsme s Pokondry začínali, byli jsme s Milošem na jedné hodině zpěvu a tím jsme skončili. Nás totiž bavilo, že jsme to ve studiu vždy nazpívali po svým. Pak si to i lidi s námi rádi zazpívají. Miloš: Nejhorší to bylo s hudebními kritiky. Oni vůbec nemohli pochopit, že zpíváme, i když se nepovažujeme za zpěváky, a máme z toho srandu. Taky jsme od nich dostávali „kartáč“! Roman: Nás spíš bavilo to, že zpíváme jen to, co uzpíváme. A když něco neuzpíváme, tak to neděláme.

BIO Těžkej Pokondr Populární duo Těžkej Pokondr tvoří Miloš Pokorný a Roman Ondráček. Zpěvák, bavič a moderátor Miloš Pokorný se narodil v roce 1964 a jeho kolega Roman Ondráček v roce 1966, oba v Praze. Společně začínali v rádiu Bonton, dále měli svůj pořad na Frekvenci 1. Od roku 1996 spolu vystupují jako duo Těžkej Pokondr. Zpíváte coververze. Koho to napadlo? Roman: Přišlo to už s tou první písničkou. Vlastně jsme ani nevěděli, jestli je Saša z písničky Saša jede chlap, nebo ženská. Pak jsme si to poslechli a rozhodli se, že to zkusíme. Taky jsme trochu podlehli tlaku rádia. Nikdy jsme neměli zájem dělat původní věci, nejsme muzikanti. Pak přišly další nabídky, ale my chtěli dělat jen to, co by nám sedělo. Většinu textů pro vás napsal Lou Fanánek Hagen. Jak došlo k vaší spolupráci? Miloš: Ano, Fanánek je náš dvorní textař. Poprvé za námi přišel s písničkou Šopák. Ale není to jen on. Dělali jsme například i s Ondrou Hejmou, Xindlem X a některé texty si píšeme sami. Fanánek ale v době, kdy jsme každý rok dělali desku, byl nejpružnější. Je to totiž chytrý chlap a velmi rychlý textař. Když ho něco napadlo, hned nám volal. Třeba když skupina Lunetic nazpívala Mámu, hned se ozval: „Kluci, slyšeli jste to? Pojďte udělat Tátu!“ A už to měl vlastně skoro hotový. Jak ještě vznikají vaše písničky? Roman: To je jednoduché. Tak třeba jsme jeli autem a v rádiu slyšeli „volare, cantare“. Hned nás napadla taková kravina: korále, sandále a zavolali jsme Fanánkovi. Napadla nás tedy hlavní hláška, ale Fany ji okamžitě rozpracoval. To samé, když jsme jezdili s Vítkem Rottrem, který nám dělal 15 let manažera. Zkrátka jsme se na něčem shodli a tak to bylo. Měli jste někdy problém s autory originálních písní? Roman: Jen jednou. Stalo se to u písničky Holubí dům, ke které napsal text Zdeněk Svěrák. Měli jsme výborný text Kde má dům potrubí. Bylo to o frajerovi, který rozseká celý barák, aby vyměnil 23


Přihlašování a zápis do zájmových útvarů DDM „Pelíšek“ Vrchlabí budou probíhat od 2. 9. 2019 přihlašováním na www.ddmvrchlabi.cz Činnost kroužků a první schůzky budou zahájeny v týdnu od 30. 9. 2019 / TS Oliver začíná dle rozvrhů 2018 - 19 16. 9. 2019 - Repríza revue 24. 9. 2019. Podmínky přijetí do pravidelných zájmových kroužků: 1/ Přihlášky do zájmových kroužků je nutno zaevidovat do 27. 9. 2019. Pokud nemáte možnost elektronického přihlášení, bude probíhat zápis do zájmových kroužků na budovách DDM Pelíšek Husova 212 - hlavní budova, Komenského 616 – Oliver v termínu 10. - 14. 9. 2018 14 -17.00 hodin nebo telefonicky na pevných linkách. 2/ Úhrada školného musí být provedena bankovním převodem do 25. 10. 2019 na číslo účtu: 1304139399/0800 na základě přiděleného variabilního symbolu systémem on-line přihlašování !!! důležité !!! VS je přidělen vždy pro 1ZÚ. Přehled zájmových kroužků na www.ddmvrchlabi.cz

potrubí. Brali jsme to jako srandu, ale Zdeňkovi Svěrákovi se to nezdálo, s ohledem na poctu k Jiřímu Schelingerovi. Miloš: My jsme to respektovali. Sice jsme to zkusili po deseti letech znovu, ale opět nám to neprošlo. Zdeněk Svěrák má dobrou paměť a trval na tom, že song chce zachovat jen v původní verzi. Roman: Daleko menší problém jsme měli s Bee Gees. Chtěli jsme udělat Kníra mám pro Movember a dostali jsme to hned. Většina lidí je nad věcí a berou náš humor. O práva na Kreténa jsme bojovali tři roky. Scatman John umřel poměrně brzy po tom, co vydal singl Scatmana, a když si přeložili slovo kretén, mohli si myslet, že je to o něm. Někdy je to těžké. My jsme rádi za všechna povolení, která jsme dostali. Setkáváme se na Krkonošských pivních slavnostech ve Vrchlabí. Dojdete si vy dva spolu někdy jen tak na pivo, trávíte kromě pracovního času společně i volné chvíle, nebo dokonce třeba i rodinné dovolené? Miloš: Ne, to ne. Jednak nejsme úplně pivaři. Tady na pivních slavnostech si třeba pivko dáme, ale jinak spíš víno nebo panáka. Druhak si myslíme, že je dobré si od sebe odpočinout a vyčistit si hlavu. Dovolenou trávíme každý zvlášť. Roman: Zkusili jsme to jednou a bylo to i naposledy. Setkáváme se v Krkonoších. Navštěvujete naše hory pouze pracovně, nebo sem zajedete třeba i lyžovat? Roman: Upřímně, za mlada jsem sem jezdil skoro každý víkend. Vzpomínám si, jak jsme třeba dělali na Benecku závody na skútrech. Byla to sranda. Naposledy jsem tu byl i s dětmi za Martinem Kosákem. Jezdili jsme na Stohu a bylo to moc fajn. Je fakt, že se za poslední roky Špindl hodně změnil. Když si tam dnes zajdu s dětmi na oběd, nebude to zrovna levná záležitost. Miloš: Máme tu ale spoustu kamarádů – ve Vrchlabí, ve Špindlu, na Benecku. Je pravda, že už spíš jezdí oni za námi než my za nimi. Roman: Hodně jsme jezdili na Bedřišku. Dnes je to wellness. Pořád tam jezdím rád, vlastně jsem tam byl nedávno, na kamarádově oslavě narozenin. Na lyže už ale raději jedu třeba do Livigna. Ve Špindlu bych si už bez zlatého vázání, jako má Andrea Verešová, připadal trapně. 24


TĚŽKEJ POKONDR

Miloš: Já osobně mám raději Jizerské hory. Jsou takové klidnější. Turismus tam není takový masakr. Na co nového se ve vašem podání můžeme těšit v dohledné době? Miloš: Začali jsme vystupovat s naší kapelou Rakeťáci. Jsou to výborní muzikanti, kteří hráli a hrají s mnoha známými zpěváky a kapelami. Jsme rádi, že se je podařilo pro náš projekt „Těžkej Pokondr a Rakeťáci live band“ dát dohromady a má to nečekaný úspěch. Roman: Kluky baví si s námi zahrát a pro nás je to příjemná změna, když nejsme na pódiu sami. I pořadatelé akcí přivítali, že máme kapelu a můžeme s ní udělat i delší koncertní blok. Navíc znovu navštívíme místa, kde jsme již v minulosti vystupovali, protože tahle show je prostě jiná, než na jakou jsou od nás zvyklí, když jsme ve dvojici. Prostě se to vše potkalo ve správný čas a pro všechny zúčastněné je to přínos!

Chceme s Rakeťáky zařadit do repertoáru i songy, které jsme předtím z různých důvodů koncertně nedělali, ale s kapelou to chytne jinej vítr a sound. Třeba hit Dřou fest. Lidi ho z alba měli rádi, ale na akcích jsme ho nedávali. Prostě Alexandrovců je v originální verzi Go West víc. Tak na to se těšíme! A my se těšíme s vámi! Děkuji za rozhovor.

A na co se těšíte vy osobně? Miloš & Roman: Navážeme na předchozí otázku. KOMERČNÍ SDĚLENÍ

Finanční poradna Ing. Michaela Martincová, EFA, V.I.P. Consultant

Vážení čtenáři, pokud řešíte důležitou finanční či investiční záležitost a potřebujete poradit, Michaela Martincová je zde pro vás. Své dotazy můžete zasílat na adresu: michaelamartincova@email.cz. Dobrý den, chci si zažádat o hypotéku, můžu to udělat sám v bance, nebo je zapotřebí nějakého poradce? Šimon T., Vrchlabí

Zdravím a děkuji za dotaz. Hypotéku si samozřejmě můžete v bance vyřídit sám, ale jelikož se jedná o závazek na dlouhou dobu, určitě je namístě doporučení využít služby nezávislého finančního poradce, který je zkušený a s celým procesem vám odborně pomůže. Pokud se rozhodnete zažádat o úvěr sám, počítejte s tím, že vám to zabere dost času a může vás potkat i pár nepříjemných překvapení. Co je však nejdůležitější – nebudete mít konstruktivní srovnání. Uvedu příklad. Banka po vás například při výstavbě nemovitosti bude požadovat nejprve vyčerpání vlastních zdrojů. Vy jste se ale domníval, že se budou čerpat až na závěr, a ušetřené peníze jste díky domluveným slevám použil na nákup vybavení. Už se však nedozvíte, že banka za rohem by vám vyšla vstříc. A to je pouze jeden z příkladů. Pokud takové věci budete konzultovat se zkušeným poradcem, můžete se vyvarovat mnoha nepříjemnostem. Poradce má také silnější vyjednávací pozici v bance, neboť za ním stojí mimo jeho jména také historicky sjednaný objem úvěrů.

25


VZPOMÍNKA

Petr Čepek – herec s vřelým srdcem a uhrančivým pohledem EVA VERNEROVÁ, FOTO: ARCHIV ČESKÉ TELEVIZE

Život Petra Čepka začal nesnadně. Narodil se v Praze v roce 1940 a jeho otec zemřel, když mu byly 3 roky. Jeho matka Miloslava, učitelka klavíru, zůstala na výchovu dvou malých chlapců, Petra a Karla, sama. Přestěhovali se do Hrabůvky k babičce a později přímo do Ostravy. Tam se poprvé setkal s divadlem. Jeho teta hrála v ochotnickém divadle a Petr díky ní už ve třinácti letech dostal svou první roli hodného krále ve hře Zlatovláska. Lásku k herectví v něm však probudily až návštěvy ostravského Státního divadla, kam pravidelně chodil s maminkou a bratrem. DAMU se později rozhodl studovat asi převážně proto, že si to přála matka. Až zde pozvolna objevoval svůj talent i sebe sama. 26

Spravedlivý a odvážný, tichý i rozverný Jeho smysl pro spravedlnost zapříčinil, že studia na DAMU nedokončil. Tenkrát v roce 1962 zatkla StB na bujarém Majálesu Petrova kamaráda Ladislava Mrkvičku, který z tramvaje sundal kladku, aby nemohla najíždět do lidí. Na univerzitě pak byli všichni nuceni podepsat souhlas s Mrkvičkovým vyloučením. Jediný Petr tak neučinil a musel také odejít. Přesto však o role neměl nouzi. Hrál v mnoha pohádkách, seriálech i v divadle. Mezi jeho slavné filmové počiny patří Údolí včel (1967), Adelheid (1969), Petrolejové lampy (1971), Postřižiny (1980), Tři veteráni (1983), Jára Cimrman ležící, spící (1983), Rozpuštěný a vypuštěný (1984) nebo Ves-


ničko má středisková (1985). Petrovi opravdu nechyběla kuráž a zdravé sebevědomí skryté pod klidným zevnějškem s hlubokým uhrančivým pohledem. Dokonce si v době normalizace dovolil odmítnout roli v komunistickém seriálu Třicet případů majora Zemana, což se tenkrát odvážil jen málokdo, a na nějaký čas mu to přineslo zákaz působení na Barrandově. Odešel tak na Slovensko, kde se ho nebáli obsazovat, a po čase přišel zpět do Prahy a hrál zákaz nezákaz. Často byl obsazován do vážných rolí a rolí násilníků, zvrhlíků a hrubiánů. Mimo filmové plátno či jeviště byl však Petr Čepek věrným přítelem a spravedlivým, spolehlivým a také přísným kolegou, který neměl rád nedbalost, nepoctivost a nepřipravenost. „Dokázal spoluhercům vyčítat nepřesnost nebo improvizace. Byl velmi zodpovědný, až někdy k protivnosti,“ vzpomíná jeho kolega a kamarád Jan Kačer. Petr Čepek byl často tichý, možná až stydlivý, kolegové herci na něj však také vzpomínají jako na komedianta, který

rád žertoval. Iva Janžurová popsala spolupráci s ním jako příjemnou a harmonickou. Dlouhé chvíle při natáčení filmu Petrolejové lampy (film podle stejnojmenné knihy Jaroslava Havlíčka, jejíž děj je zasazen do Jilemnice) si spolu krátili předváděním komických scének pro ostatní. I Jiří Menzel na něj vzpomíná jako na úžasného komika. Ladislav Mrkvička pak o něm vyprávěl, že Petr „šaškoval jen tak z radosti pro mě a pro sebe; k uvolnění svého přirozeného komediantství potřeboval důvod a „domácí“ prostředí – a obojí nacházel obvykle na jevišti“. V roce 1989 podepsal výzvu Několik vět. Právě do jeho Činoherního klubu, který spoluzakládal v 60. letech, přišli studenti 17. listopadu přímo z Národní třídy a odtud Petr také vyrážel na cesty po republice, aby zpravoval menší města o dění v Praze. Zde bylo ustaveno Občanské fórum a Petr byl také vybrán do delegace, která v čele s Václavem Havlem vyjednávala s tehdejším předsedou


VZPOMÍNKA

vlády Ladislavem Adamcem. Pomohl tak naší zemi na cestě k demokracii a svobodě. Neměl však žádné politické ambice. Vrátil se do divadla a na DAMU, kde krátký čas vyučoval.

Angry Birds ve filmu 2

USA – animovaný / rodinný Neděle 8. 9. 2019 v 17.30 hod. 3D Neděle 15. 9. 2019 v 17.30 hod. 2D

Na kus řeči s Václavem Koptou Čtvrtek 19. 9. 2019 v 19.00 hod.

Román pro pokročilé ČR – komedie Neděle 22. 9. 2019 ve 20.00 hod. Úterý 24. 9. 2019 v 19.30 hod.

Vznik a vývoj člověka Pondělí 23. 9. 2019 v 18.00 hod. Přednáška Mgr. Vladimíra Sochy

Národní třída

ČR – drama / komedie Čtvrtek 26. 9. 2019 v 19.30 hod. Neděle 29. 9. 2019 ve 20.00 hod.

Galakoncert Štefan Margita a Moravské klavírní trio

Čepek poctivě pracoval na každé své roli a nejinak tomu bylo u jeho poslední, roli Fausta ve Švankmajerově Lekci Faust. Byl dokonale připravený a odvedl skvělý výkon, přestože v té době už trpěl velkými bolestmi. Rakovinou plic onemocněl v roce 1992, nepomohla však ani operace a Petr strádal stále víc. Podle některých herců je role Fausta prokletá. Petr Čepek však na pověry nevěřil – jeho tělo mu dle jeho slov „jen“ vyúčtovalo dlouhá léta kouření a pití. Za své poslední velké dílo získal Českého lva in memoriam.

Kaleňák 20. září to bude právě čtvrt století, co Petr Čepek zemřel ve vrchlabské nemocnici jen čtyři dny po svých 54. narozeninách. Mimo jeviště trávil své poslední roky v Horní Kalné, kde koupil domek v roce 1988. Tehdy se zde rád účastnil vesnických akcí, přátelil se s místními, chodil s nimi do hospody, uspořádal pro ně besedu, aby ho lépe poznali, a stal se tak brzy plnohodnotným Kaleňákem, kterého měli všichni rádi.

Pondělí 30. 9. 2019 v 19.00 hod.

„Zjistil jsem, že známý oblíbený herec nemusí být nutně zpovykaná hvězda, ale naopak velice milý, přátelský, vzdělaný a skromný člověk, vděčný za přátelství nových lidí, které tu poznal... Na nepříznivý osud si ani jednou nepostěžoval, snad věřil, že bude líp. Měl to u nás moc rád, přírodu i lidi, což mi několikrát opakoval, a nakonec tu s námi zůstal navždy.“ Zavzpomínal na Petra Čepka J. Bajer v občasníku Kalensko v roce 2010. 28


NOVÝ PROJEKT

Skatepark ve Vrchlabí

JIŘÍ ŠORM, FOTO: ZDENĚK MALICH

Mnozí z vás, čtenářů Vrchlabinek, už jistě zaznamenali nově rodící se projekt v našem městě. Je jím výstavba skateparku, pro kterou byla zastupitelstvem města určena lokalita v areálu fotbalového stadionu ve Vejsplachách. V současné době se na místě prováděl hydrogeologický průzkum, jehož výsledky ukázaly, že lokalita je vhodná pro realizaci stavby, a pokud vše půjde podle plánu, mohla by výstavba začít na jaře až v létě roku 2020. Nutná investice do stavby je v řádu milionů korun, ale následná údržba je téměř nulová. Město Vrchlabí přislíbilo částku ve výši zhruba 3 až 4 miliony korun, která pokryje hrubou výstavbu. Pokud chcete být pravidelně informováni o novinkách týkajících se toho, jak projekt postupuje, přidejte se k nám na našich facebookových stránkách Skatepark Vrchlabí. Naleznete zde také informaci o transparentním účtu 123-282950257/0100 pod hlavičkou Skate Club Krkonoše, na který můžete v případě zájmu přispět jakoukoliv částkou, která bude následně použita na dostavbu parku a na vybudování jeho zázemí. Všem dárcům děkujeme. Park by měl být vyžitím pro všechny nadšence do jízdy na skateboardech, BMX kolech, koloběžkách a bruslích a bude vhodný pro začátečníky i pokro-

čilé. Velikost parku umožní jízdu až pěti jezdcům najednou a konečně poskytne prostor i pro zájmové kroužky pro výuku jízdy na těchto „popojíždědlech“. Intenzita tréninku bude také velmi individuální, od příjemně strávených volných chvilek až po vrcholové výkony. Všechny tyto aktivity patří mezi takzvané freestylové sporty, při kterých se trénuje jízda a také různě komplikované triky za použití speciálně upravených a vytvarovaných ramp a pojezdů, zábradlí a tak dále. Důkazem toho, že je o tyto sporty velký zájem, je i svépomocné budování minirampy vedle dráhy pro jízdní kola, takzvaného pumptracku, na Kačáku. V sobotu 14. září 2019 proběhne oficiální otevírací party, během které se můžete těšit na Boj o krále Medvědího pumptracku, vystoupení hudebních kapel a spoustu skvělé zábavy. Po celou dobu bude probíhat i sbírka na podporu těchto aktivit. Díky oběma těmto projektům budou mít děti i dospělí z Vrchlabí a blízkého okolí mnohem více možností sportovního vyžití. Já osobně jsem pamětníkem dosud jediného, provizorního skateparku vedle tiskárny Havránek a Žídek ve Vrchlabí, kde jsme se spokojili s pár překážkami vyrobenými z palet, a proto jsem moc rád, že se vedení města Vrchlabí rozhodlo tento projekt podpořit a vytvořit tím bezpečný prostor pro nás i budoucí generace. 29


FOTBALISTA VOJTĚCH KOTEK

Chtěl bych se poprat o postup Nadějný záložník fotbalového FC Vrchlabí Dominik Zdržálek se v září chystá po osmiměsíční pauze způsobené zraněním vrátit na zelený trávník do mistrovských utkání. V rozhovoru pro Vrchlabinky popisuje svoji dosavadní kariéru a vysvětluje, proč se vrátil do rodného Vrchlabí. JIŘÍ ŠTEFEK, FOTO: JIŘÍ ŠTEFEK, ARCHIV DOMINIKA ZDRŽÁLKA

Dominiku, zkus se nějak v kostce čtenářům Vrchlabinek představit. Jmenuji se Dominik Zdržálek a je mně 23 let. S fotbalem jsem začal ve čtyřech letech a přivedl mě k němu bratr. Tady ve Vrchlabí jsem hrál do 15 let a pak jsem přestoupil do Hradce Králové, kde jsem působil od žáků až do juniorského týmu do 21 let. Od té doby více preferuji futsal, což je fotbal v hale, který jsem hrál za Chrudim, Spartu a Mělník. A ve fotbale jsem nyní zpět ve Vrchlabí. 30

Kvůli čemu ses vrátil? Abych se mohl věnovat oběma sportům, jak fotbalu, tak i futsalu, což by mně v Hradci Králové nepovolili. Takže oběma sportům se věnuješ tady ve Vrchlabí? Ve Vrchlabí se věnuji fotbalu a futsal hraji za Mělník, který v něm hraje nejvyšší ligu v republice. Jak se dají zvládat najednou oba tyto sporty? Ze začátku to bylo hodně těžký, ale už jsem si zvykl. Je to v pohodě. Nicméně, který z těchto sportů máš radši? Který ti více sedí? Asi futsal. Proč? Jsem tam více na balónu. Můžu se tam dostat výš, což už u fotbalu příliš nevidím jako reálné. I když věřím, že i tam je pořád nějaká šance.


Nyní, když děláme spolu rozhovor (polovina srpna, pozn. autora) však kvůli zranění nehraješ. Co se ti stalo? Loni v říjnu jsem si při fotbale přetrhl křížový vaz v koleni a v lednu jsem s tím musel jít na plastiku. Takže již osm měsíců rehabilituji a nyní jsem začal trénovat naplno. V září už bych měl nastoupit. Zmínil jsi, že jsi v 15 letech přestoupil do Hradce Králové. Jaká to byla změna pro kluka z malého města? Já už jsem tam některé kluky z krajského přeboru znal, takže jsem si docela rychle zvykl. V Hradci Králové jsi tedy studoval něco jako fotbalovou akademii? Ano. Vedle toho jsem tam ještě dva roky chodil na základku a pak jsem tam šel i na střední školu. Co to bylo za školu? Budeš se té profesi věnovat i potom, až pověsíš kopačky na hřebík? Jsem vyučeným prodavačem. Ale po skončení

AUTOSAJM CZ, s.r.o.

kariéry bych se chtěl spíš pohybovat u fotbalu a udělat si spíš trenérskou licenci. Zmínil jsi, že už osm měsíců jsi bez mistráků. Nechybí ti ten adrenalin? Jo, chybí a dost. Čím dál více. Chci hrát. Zatím se chodím na zápasy jen dívat, ale s týmem už trénuji. (Na konci srpna už Zdržálek nastoupil, pozn. aut.) Jaký je tvůj post v týmu? Respektive jaký bude, až se po zranění vrátíš? Jsem ofenzivní záložník. Podporuji útok. Jaké jsou plány pro letošní sezonu? Vedení klubu by chtělo, abychom skončili do třetího místa. Já osobně bych se chtěl poprat o postup. Je to reálné. Jaké jsou tvoje osobní cíle? Chtěl bych co nejvíce pomoci týmu, dát alespoň 15 branek a pár asistencí. A samozřejmě bavit svojí hrou fanoušky.

Náchodská 509, 541 03 Trutnov | tel.: 499 841 558 | mob.: 776 696 266 e-mail: autosajm.prodej@autosajm.cz | web: www.autosajm.cz


FOTBALISTA

Dominik Zdržálek (23)

Jak moc náročný je běžný týden fotbalisty? S fotbalem a futsalem mám pět nebo šest tréninků týdně a do toho dva zápasy. Futsal se hraje většinou v pátek, fotbal v neděli. Ale lze to úplně v pohodě zvládat. Tělo si časem zvykne.

Vystudoval Střední školu obchodní v Hradci Králové. Ve svém volném čase cestuje se svou přítelkyní a občas si jde zahrát jiné sporty. Žije ve Vrchlabí, je svobodný a má tři sourozence.

Děláš dva sporty na vrcholové úrovni. Uživí tě to, nebo musíš ještě vedle toho chodit do práce? Mě to zatím uživí. Ve Vrchlabí za fotbal nějaké peníze dostávám, ale větší část příjmů přichází z Mělníka.

BIO

Máš čas na zábavu? Nekoliduje to nějak s nutností dodržovat určitou životosprávu a kondici, ale i samotnými sportovními povinnostmi? Já ani nikam moc nechodím. Doma mám přítelkyni, takže se věnuji hodně jí. Občas jdeme někam s týmem, třeba v neděli po zápase. Ve Vrchlabí je nový stadion, který nahradil starý areál u Škody Auto. Jaká je kvalitativní změna? Veliká. Stadion ve Vejsplachách je hodně kvalitní. Jsou tam tři hřiště – tréninkové, zápasové a pak umělý trávník. I to zázemí je kvalitativně někde jinde. V čem je lepší být fotbalistou než třeba hokejistou, tenistou či biatlonistou? To nevím. Respektuji všechny sporty. Asi je to tím, jaký vztah k tomu mám od mala. Celý život se věnuji jen fotbalu a jiný sport jsem nedělal. Jak moc velká konkurence ve fotbale je ve tvé věkové kategorii? Konkurence je skutečně obrovská, asi největší ze všech sportů. Co rozhoduje o úspěchu? Určitě talent musí člověk mít, pak samozřejmě nějaké odhodlání a píle. A pak asi trochu štěstí. Kolik na vás ve Vrchlabí chodí vůbec diváků? Záleží, na jak který zápas. Na některý to je 300 i 400 lidí, na soupeře, kteří asi nejsou pro diváky moc atraktivní, to je třeba jen 100 diváků. Jak bys motivoval rodiče, aby dávali malé kluky na fotbal? Je to zajímavý sport. Tady ve Vrchlabí se snažíme hrát kombinační hezký fotbal. Malí kluci tady poznají kolektiv a třeba je to jednou posune hodně daleko. 32


NOVINKY Z VRCHLABSKA

Food festival v klášterní zahradě

Písničkář Karel Plíhal vystoupí na Střelnici

Jídlo nás spojuje. Je příležitostí k setkání. Skrze jídlo můžeme poznávat jiné kultury, lidi a zvyky, ale i své sousedy a přátele. Tímto mottem zvou pořadatelé k návštěvě 4. ročníku Food festivalu Na dvoře, který se uskuteční v sobotu 14. září od 10 hodin v klášterní zahradě Správy Krkonošského národního parku ve Vrchlabí. Na akci bude možné ochutnat zajímavá a originální jídla, lahodné a osvěžující nápoje, pivo a víno, setkat se s přáteli, poznat restaurace, kuchaře, kavárníky, cukrářky, a to nejen z Vrchlabí a okolí. Nebude chybět živá hudba a další doprovodný program pro velké i malé. V útulném prostředí klášterní zahrady si návštěvníci mohou rozprostřít vlastní deky a uspořádat si svůj piknik. Pořadatelé umožňují i přinést si vlastní jídelní nádobí. Konec akce je plánován na 16 hodin.

Kytarista, zpěvák, skladatel, textař Karel Plíhal se po třech letech opět vrátí na vrchlabskou Střelnici, kde se ve čtvrtek 26. září od 19 hodin uskuteční jeho koncert. Říká se, že Karel Plíhal je velmi plachý člověk. Jeho plachost vlídně karikuje film Rok ďábla (pro který složil i soundtrack). Na koncertech řeší blízkost obecenstva například tím, že má reflektory nastavené proti očím, aby posluchače neviděl zřetelně. Vstupné na Plíhalův vrchlabský koncert činí 200 korun, studenti a senioři zaplatí 150 korun.

Konzultace pro firmy a podnikatele Regionální kancelář agentury CzechInvest ve spolupráci s agenturou API a Místní akční skupinou Krkonoše organizuje setkání, jehož cílem jsou individuální konzultace místních podnikatelských záměrů. Přítomní konzultanti proberou s podnikateli a zástupci firem dotační programy vhodné nejen pro začínající, ale i stávající podnikatele a firmy, či asistenci v rámci exportu. Konzultace proběhnou ve středu 11. září od 9 do 15 hodin v Malé zasedací místnosti na vrchlabském zámku. Konzultace jsou bezplatné. Závaznou registraci je možné učinit nejpozději do 9. září 2019 e-mailem na adrese hradeckralove@czechinvest.org či telefonicky na čísle 296 342 951.

Seminář Hormonální jógy Pochod Jana Buchara V sobotu 7. září se pod hlavičkou Klubu českých turistů Jilemnice uskuteční již 31. ročník pochodu po stopách řídícího učitele Jana Buchara. Start i cíl bude od 7 do 17 hodin na Masarykově náměstí v Jilemnici. Účastníci si mohou vybrat hned z několika tras, které budou moci absolvovat pěšky nebo na kole.

V neděli 15. září od 17:30 začne čtyřdílný měsíční seminář Hormonální jógy. Kurz se bude skládat ze 4 dvouapůlhodinových lekcí. Na každé lekci se účastníci naučí část sestavy a vybraná dechová, antistresová cvičení. „Chcete krásné vlasy a zdravou pleť? Přejete si otěhotnět a plod udržet? Oceníte, když se v menopauze nebudete potit, budete skvěle spát? Věříte na samouzdravující sílu těla nebo se jí chcete inspirovat?“ ptá se a zároveň zve zájemce lektorka Kateřina Pelcová. Více informací a přihlášky najdete na stránce https://katerinapelcova.cz/ hormonalni-jogova-terapie/.(jš) 33


NA POKEC

U prkna VERONIKA ŠTEFKOVÁ, FOTO: INTERNET

„Žehlení, žehlení. Konce tomu není.“ Takto si s povzdechem u rozdělaného žehlení s železnou žehličkou v ruce prozpěvovala Vlasta čili Vlasta ve hře Záskok od Járy Cimrmana, když se jako syn statkářky vydával za dceru, aby unikl spárům svého prohnaného otčíma. Herec Petr Brukner si tak na sebe krom ženských šatů navlékl i ženský úděl. Úděl každé ženy prostát stovky hodin u žehlicího prkna. Jako dospívající jsem se této teskné replice vždy zasmála. To jsem ovšem ještě nevěděla, že mne jednoho dne ten smích přejde. Jako malá holka jsem hrozně ráda seděla u jídelního stolu, na kterém měla mamka rozložené žehlení, a pozorovala, jak jednotlivými tahy svojí žehličky postupně přeměňuje tvrdé a zkrapatělé prádlo na jemné a hladké. Při tom jsem nasávala stoupající páru, v níž se mísila vůně aviváže, čerstvého vzduchu a slunce. Nesmírně mne uklidňovalo být součástí procesu, kdy se z hory neforemného prádla postupně stává několik pečlivě vyžehlených a složených komínků, které jsem pak po vychladnutí roznosila do skříní. Pokaždé, když otevřu manželovu skříň a vidím v ní zborcený komínek sežmoulaných triček, vybavím si mamku, jak stojí u tátovy skříně rozčilujíc se, že si zase musel vzít to tričko z prostředka, a ne z vrchu, čímž zákonitě sežmoulal triko nad i pod, komínek tím pádem ztratil stabilitu a dopadl jako šikmá věž v Pise. Tenkrát jsem nechápala, jak může taková banalita někoho vytočit. Dnes se coby vdaná žena a matka nevytáčím, ale přímo soptím, když musím zas a znovu přerovnávat manželova sežvaněná trika, přičemž se je snažím rukou „vyžehlit“ tak, aby alespoň trochu připomínala stav, v němž se nacházela na začátku. Pokud od samotného žehlení odmyslím bolavá záda a nateklé nohy z dlouhého postávání, je to činnost, která mne někdy i docela baví. Zvláště když je večer, v domě je klid, venku prší a já si v televizi pustím svoji oblíbenou detektivku od Agathy Christie. Naliji si skleničku vína, otevřu čokoládu, 34

a než stačí Hercule Poirot rozlousknout celý případ, mám vyžehleno. To, co mne na žehlení ubíjí, je vědomí, že je to příběh bez konce – ostatně jako jakákoliv jiná domácí práce. Žehlení je jen pouhá součást soukolí, jehož kolečka se po založení rodiny neustále zrychlují. Někdy mám pocit, že mne semelou. Jakmile se totiž kupa nevyžehleného prádla blíží limitní nule, hromada hadrů v koši na špinavé prádlo exponenciálně narůstá. A tak rotuji od jednoho k druhému jako dobře namazaný stroj – vyklepat prádlo, roztřídit prádlo, vyprat, pověsit, sundat prádlo, složit to, co se nemusí žehlit, a připravit si zbytek prádla na žehlení, vyžehlit, složit a uložit. Celý proces mi navíc komplikuje moje obsedantně-kompulzivní porucha, která se projevuje zvláště při věšení prádla. Prádlo musím zásadně a vždy věšet od těch největších kousků po ty nejmenší, jednotlivé druhy oblečení musí viset vedle sebe. Páry ponožek nesmí být pomíchané a všechny musí patou směřovat doprava. Poslední nutkání, že jednotlivé kousky prádla musí svírat kolíčky vždy ve stejné barvě, jsem nakonec vyřešila tak, že jsem si nakoupila několik balení průhledných a bezbarvých kolíčků. Za svoje činorodé praní a mandlování neočekávám nějaké zvláštní ovace. Chybějící uznání mi bohatě nahradí slastný pocit ve chvíli, kdy se mohu ponořit do čerstvě povlečených a voňavých peřin, kdy děti po koupání zabalím do měkounkých ručníků, nebo když vidím manžela, jak odchází na důležitou pracovní schůzku v zářivě bílé a perfektně vyžehlené košili.


Profile for Zbynek Kacer

Vrchlabinky - magazín září 2019  

Vrchlabinky - magazín září 2019  

Advertisement