{' '} {' '}
Limited time offer
SAVE % on your upgrade.

Page 1

kulturně-společenský magazín | Listopad 2019 | zdarma

Samet na horách


BYLO VÁM 40 LET? ČAS NA PŘEMĚŘENÍ ZRAKU


Editorial Dobrá společnost JIŘÍ ŠTEFEK / šéfredaktor Doslova jako neuvěřitelné příběhy z jiné planety dnes působí vzpomínky a vyprávění aktérů, kteří ve Vrchlabí stáli u velkého dějinného zvratu na přelomu let 1989 a 1990. Je to sice „jen“ 30 let, ale mnozí mohou nabývat, či bohužel nabývají dojmu, že to je dřevní historie. To je veliký omyl. Jsem nesmírně rád, že se nám podařilo do tohoto vydání shromáždit mnoho vzpomínek a možná už i pozapomenutých událostí z té doby, a přeji všem inspirativní čtení, u kterého se alespoň na chvíli zamyslí. Pouze připomínání historie nás brání před pohodlnými svody ji lakovat narůžovo a nechat se přinutit prožít ji znovu. Závěrem bych chtěl vyslovit přesvědčení, že si město Vrchlabí 30. výročí od začátku sametové revoluce důstojně připomene a uspořádá akci pro veřejnost odpovídající významu této přelomové události. Loni 28. října se k výročí 100 let od vzniku Československa ostudně postavilo zády. Takový přístup by se v dobré společnosti neměl opakovat.

SAMETOVÁ REVOLUCE / str. 6 17

PAVEL ZAHRADNÍK

LUCIE CHARVÁTOVÁ

str. 22 23

str. 28 37

LUKÁŠ ČÍŽEK

NA POKEC

str. 40 43

str. 54

Vydavatel: TN Média s.r.o., Branická 213/53, 147 00 Praha 4, IČO: 28847229, MK ČR E 23362, Sídlo redakce: Horská 634, Trutnov, www.vrchlabinky.cz, e-mail: redakce@vrchlabinky.cz, Redakce: Jiří Štefek, tel.: 721 907 146, e-mail: jiri@vrchlabinky.cz, Gabriela Jakoubková, Eva Vernerová, Obchod, inzerce: Petr Ticháček, tel.: 605 419 358, e-mail: petr@vrchlabinky.cz, Monika Klikarová, tel.: 733 353 695, e-mail: monika@tn-media.cz, obchod@xantipa.eu, Grafika: Michal Kriegler, Jazyková korektura: Tereza Kohutková, Distribuce: Vybraná distribuční místa, Tisk: Tiskárna PRATR a. s., Náchodská 524, Trutnov, Sazba: TN Média s. r. o., Číslo ISSN: 2571-1482, Četnost: měsíčník, Počet výtisků: 3 000, Regionální mutace: Vrchlabsko, Titulní strana: Otto Singer.


ANKETA

Vrchlabští hodnotí polistopadový vývoj naší společnosti V neděli 17. listopadu uplyne rovných 30 let od události, která znamenala předěl v našich dějinách, ukončila období nesvobody a útlaku a otevřela lidem nové a dosud nevídané možnosti cestování, podnikání, vzdělání či seberealizace. Redakce Vrchlabinek při této příležitosti oslovila několik známých osobností a položila jim otázku „Co pro vás listopad 1989 znamená a jak hodnotíte polistopadový vývoj v naší společnosti? Jste s ním spokojen(a)?“. Jaké byly odpovědi? Robin Böhnisch, ředitel Správy KRNAP V posledních týdnech jsem navštívil kolegy v národních parcích Podyjí a Šumava a prošel s nimi pohraniční pásmo, kde je příroda dodnes poznamenána existencí železné opony. Tuny agresivních herbicidů a další chemie se v místech, kde ji minulý režim budoval, stále projevují a negativně ovlivňují své okolí. Tam, kde komunisté neváhali střílet do zad lidi, kteří prostě chtěli odejít do svobodného světa, se dnes můžeme přátelsky setkávat s našimi sousedy. Listopad 1989 pro mě tedy představuje vskutku revoluční zlom, jehož význam si už možná mladší lidé, narození až po sametové revoluci, nejsou s to uvědomit. Za to nejlepší v polistopadovém období pak považuji vstup České republiky do Evropské unie v roce 2004. Tomáš Vrbata, jednatel společnosti Kablo Vrchlabí Listopad 1989 vnímám jako zásadní pozitivní výhybku v historii naší země. I přes různé peripetie posledních 30 let se v české kotlině lidé objektivně nikdy neměli lépe než dnes a také v porovnání s nejvyspělejšími zeměmi světa jsme již ztrátu nabranou za 40 let socialistického „hospodaření“ významně zmenšili. Na té pomyslné výhybce tehdy byl i druhý směr, tím se vydala třeba Kuba či Severní Korea… 4

Dan Kruml, knihkupec Listopad 1989, i když mi tehdy bylo jenom 15 let, je největším zážitkem mého života. Z dnešního pohledu vypadá tehdejší průběh revoluce skoro kýčovitě, ale opravdu to bylo euforické, na jednu stranu trochu strachu, že se to zvrhne, na druhou stranu nadšení, neobvyklá slušnost a sepětí všech zúčastněných, a, pravda, dost naivity v protikladu k rychlému zorientování řady bývalých funkcionářů a estébáků, kteří už věděli, jak se v nové době uchytit. I toto možná vedlo k té obecné frustraci a negativitě, která se v našem národě usídlila už pár let po revoluci a otravuje tady vzduch dodnes. Přesto hodnotím posledních 30 let spíše pozitivně. Ivan Slimák, vedoucí závodu ŠKODA AUTO ve Vrchlabí Listopad 1989 je pro mne symbolem velké svobody ve všech smyslech slova. Jako vedoucí závodu společnosti ŠKODA AUTO ve Vrchlabí jsem s porevolučním vývojem spokojen – například mohu svým zaměstnancům dopřát možnost pracovního zahraničního výjezdu. I náš závod prošel za posledních 30 let velkou proměnou: kdysi malá továrna v podhůří Krkonoš dnes v rámci koncernu Volkswagen exportuje automatické převodovky DQ 200 do celého světa, například do Německa, Indie, Ruska a dalších zemí. Josef Chvalina, pedagog Listopad 1989 byl pro nás obrovskou úlevou a radostí a připomněl mi báječnou atmosféru na gymnáziu v roce 1968. Dnes – važme si svobody, podržme morálku a nezapomínejme na naši historii.


Jiří Šlégr, děkan římskokatolické farnosti Listopad 1989 jsem prožil jako velkou úlevu od komunistického režimu, který tvrdě doléhal i na naši rodinu. Špehovali nás, s kým se setkáváme, četli nám korespondenci. Bylo to hlavně kvůli našim církevním aktivitám a spolupráci s tajně vysvěcenými kněžími. Prezident Václav Havel pak nastavil dobrý směr. Teď je třeba, aby se každý občan zajímal o činnost politiků, aby nás Čína či Rusko o svobodu brzy nepřipravily. Veronika Teplá, členka spolku Tamar a iniciátorka Knihobudky Listopad mě zastihl jako sedmiletou. Pamatuji si, jak jsem skandovala „Jakeše do koše!“, jak všichni byli nadšení, jak naší rodině vrátili zámek Kvasiny, jak jsem pak střílela z kuše u příbuzných – přátel Václava Havla, který

bydlel vedle nich na Ořechovce. A jak ty šípy letěly k panu prezidentovi na zahradu, ochranka šílela a jak jsem utíkala až ke Kulaťáku, aby mě nezavřeli. Jsem šťastná, že dnes můžu děti vychovávat ve svobodné zemi. I když ta sílící názorová netolerance mě děsí. Víc pokory, prosím! Radek Václavík, živnostník ve stavebnictví Listopad 1989 jsem zažil jako žák čtvrté třídy zdejší ZŠ Zdeňka Nejedlého (nyní ZŠ na náměstí Míru) očima dítěte, a to tak, že celá škola vyrazila na náměstí každý vyzdoben malinkou trikolorou na klopě a nevyučovalo se. Tehdy jsme ani moc nevěděli vzhledem k věku, co se vlastně děje. Listopad 1989 vnímám jako mezník a možnost pro občany České republiky svobodně dýchat, podnikat, cestovat všude, kam chceme, a ne tam, kam nám někdo určí nebo dovolí, svobodně volit a projevovat svůj názor. Život v tehdejší svázané době by asi nebyl nic pro mě.


SAMETOVÁ REVOLUCE

Moje vzpomínky na rok 1989 Americký filozof a spisovatel George Santayana kdysi pronesl slavný výrok: „Ten, kdo zapomene na svoji minulost, je odsouzen ji znovu prožít.“ Tato prorocká slova mají svůj význam a váhu i nyní, když si připomínáme výročí 30 let od takzvané sametové revoluce. Redakce Vrchlabinek požádala o autentické vzpomínky na onu dobu jednoho z aktérů tehdejších událostí a prvního polistopadového starostu města Vrchlabí Josefa Krejčího. Ve svých vzpomínkách se vrací i k událostem, které předcházely 17. listopadu. JOSEF KREJČÍ, FOTO: OTTO SINGER

Několik vět Tenkrát na jaře 1989 vznikla v Československu petice Několik vět. Podepsalo ji několik desítek tisíc lidí. Občané se začínali osmělovat. Ale ve Vrchlabí visely ještě v září 1989 přes hlavní silnici transparenty s nápisy a já si pamatuji už jen na jeden, nesl heslo „S rozvratníky dialog nevedeme!“. Byl pověšen tady přes Leninovu ulici, nynější Krkonošská, od současné prodejny s květinami (dříve drogerie) k bývalé prodejně zeleniny (nyní obuv). Ty transparenty byly pověšeny ve Vrchlabí na základě rozhodnutí Městského výboru Komunistické strany Československa (KSČ), který sídlil v přízemí naše6

ho zámku až do roku 1990. Stále stojí za to si přečíst článek ředitele gymnázia soudruha Rybníčka v Krkonošské pravdě (noviny naleznete v Okresním archívu v Trutnově) ze 3. září 1989, „že on je pevný ve svých postojích ke KSČ“, co pro upevnění socialismu v naší zemí udělal a co ještě udělá. Bylo to zastrašování, podobné to bylo v Rudém právu, což byla hlásná trouba KSČ.

Palachův týden Palachův týden začal 15. ledna 1989, přes úřední zákaz se na Václavském náměstí v Praze sešlo několik tisíc lidí. Veřejná bezpečnost a Lidové milice shromáždění s použitím obušků, vodních děl a slzného plynu rozehnaly. Shromáždění i protes-


ty pokračovaly i po další dny a nakonec 19. ledna 1989 bylo asi 1 000 lidí zadrženo, řada lidí byla zraněna. O této akci referovala rozhlasová stanice Hlas Ameriky, v našich médiích byste skoro nic nenalezli. Mezi studenty gymnázia ve Vrchlabí se našel jeden odvážný (zatím nesdělím kdo, nemám jeho svolení), který relace Hlasu Ameriky poslouchal, přepisoval a několikrát vyvěsil na nástěnce v gymnáziu. Ředitel soudruh Rybníček běsnil, některé studenty i studentky podezříval (i moji dceru). Nakonec na gymnáziu připravili petici, kterou měli studenti a studentky podepsat, a odsoudit tak demonstrace o Palachově týdnu. Většina studentů petici podepsala, ale ve 3. A, kde byla moje dcera Eva, kde byl třídním učitelem Josef Pivoňka, se mu to nepovedlo. Při prvním pokusu petici podepsali jen 4 studenti a studentky třídy 3. A. Ostatní dostali možnost si s rodiči záležitost přes neděli rozmyslet a pak příští týden podepsat. Několik studentů podepsalo, ale většina ne. Soudruh ředitel Rybníček byl zklamán a rozhodně by to všem, kteří nepodepsali, „spočítal“ v maturitním roce, protože někteří chtěli studovat dále na vysoké škole. Josef Pivoňka vy-

chovával své studenty k samostatnému a kritickému myšlení. Dokázal jim číst třeba elaborát Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti z roku 1970, které vypracoval Ústřední výbor Komunistické strany Československa tak, aby byl zřejmý styl uvažování a vyjadřování soudruhů, aby byl zřejmý rozpor mezi realitou a textem. Studenti pochopili absurditu tohoto Poučení a smáli se. Ředitel školy soudruh Rybníček o té nepodepsané petici ve 3. A jednal i na pololetní pedagogické radě gymnázia a rozhodl, že Josef Pivoňka nesplňuje potřebné požadavky na třídního učitele. Podle něho nebylo důležité, že je skvělým učitelem češtiny a francouzštiny, že má logické myšlení. Nedokázal přesvědčit své žáky o výhodách socialistického zřízení, a to je zásadní! A tak bude přeložen na učňovskou školu.

Třídní schůze 17. listopadu Jak jsem již uvedl, tak moje dcera Eva tenkrát chodila na místní gymnázium Klementa Gottwalda a na jaře ΄89 byla ve třetím ročníku. Ředitel školy rozhodl, že propustí ze školy jejího třídního pro-


SAMETOVÁ REVOLUCE

fesora Josefa Pivoňku, který výborně učil český a francouzský jazyk, byl dobrým třídním. Tento učitel musel přejít od září 1989 na učňovskou školu tady ve Vrchlabí. Patřil jsem v dubnu 1989 mezi iniciátory vzniku petice, která s tímto rozhodnutím nesouhlasila. Tehdy nám dokonce z Ministerstva školství v červenci 1989 napsali: „Doporučujeme, abyste při písemném vyřizování svých záležitostí

upustili od petiční (podpisové) formy, která působí poněkud neobvykle a v naší socialistické společnosti není považována za formu nejvhodnější.“ Shodou okolností jsem s tímto případem vystoupil v pátek 17. listopadu 1989 na schůzi SRPŠ (Sdružení rodičů a přátel školy) na gymnáziu. Už ráno v pondělí 20. listopadu 1989 mi řekl ředitel podniku Krkonošský nábytek, v němž jsem byl zaměstnán, že takto se chovat nemohu a že budu muset skončit ve funkci výrobně--technického náměstka. Vše ale díky listopadovým událostem proběhlo jinak a dost rychle.

Gymnazisté v čele

Ročník gymnázia, který se jako první vzepřel soudruhu řediteli Rybníčkovi.

Již v pondělí 20. listopadu 1989 věděli studenti na vrchlabském gymnáziu Klementa Gottwalda, co se v Praze 17. listopadu 1989 stalo. Studenti ve Vrchlabí se aktivizovali již 20. listopadu. Dle vzpomínek „postávali“ tenkrát ráno vedle ředitelny a sborovny Saša Preradovič, Eva Krejčová a Jaroslav Havlina. Přišel k nim Josef Pivoňka a řekl jim, že teď je ten správný okamžik, kdy by se měli ptát, co se to


SAMETOVÁ REVOLUCE

v Praze děje, co se to stalo v Praze 17. listopadu 1989. Přidali se další studenti. Po náročných jednáních se ředitelem bylo rozhodnuto o tom, že se diskutovat bude. Na gymnáziu proběhlo v úterý dopoledne 21. listopadu jednání ve třídě 3. A s předsedou OV SSM (Okresní výbor Svazu socialistické mládeže) z Trutnova. Odpoledne 21. listopadu se uskutečnilo v hale Spartaku Vrchlabí setkání studentů a studentek s předsedou Městského národního výboru soudruhem Vlastimilem Štěpánkem, místopředsedou Městského výboru KSČ soudruhem M. Samkem a ředitelem školy soudruhem Rybníčkem. Zúčastnily se všechny třídy gymnázia. Schůze trvala až do večerních hodin. Celou tu diskusi moderovala Eva Krejčová. Ve středu 22. listopadu prošel chodbami gymnázia do ředitelny ozbrojený člen Lidových milicí z Vrchlabí. Zřejmě kvůli zastrašování. S tímto milicionářem museli studenti z rozhodnutí ředitele hovořit v aule gymnázia. Ředitel gymnázia soudruh Rybníček skončil ve funkci ředitele na konci listopadu 1989, protože mu naprostá většina pedagogů vyjádřila nedůvěru. Ředitelkou školy byla zvolena paní profesorka Květa

Soušková. Mohu jen konstatovat, že tak brzy, tak velké a rychlé změny snad nikde jinde v republice neproběhly. Vrchlabské gymnázium může být na tuto historii hrdé, protože málokde již 21. listopadu 1989, v tak malém městě, donutili studenti komunistické místní politiky jednat. A gymnázium se přejmenovalo již v prosinci 1989 a už neneslo jméno Klementa Gottwalda. Ke změně ve funkci ředitele došlo též na Základní škole Zdeňka Nejedlého na náměstí Míru. Ředitelem školy přestal být soudruh Samek, který byl i místopředsedou Městského výboru KSČ ve Vrchlabí, a ředitelkou školy se stala paní Jaroslava Hlaváčková.

Demonstrace ve Vrchlabí Demonstrace jsem zažil jen ve Vrchlabí. Jinde jsem nebyl, protože jsem byl tenkrát jedním z organizátorů dění ve Vrchlabí, ale i v podniku, v němž jsem pracoval. Normálně jsem chodil do práce a řešil pracovní úkoly, ale i tam jsem spolu s ostatními organizoval řadu změn. Poprvé jsme se sešli na vrchlabském náměstí večer ve středu 22. listo-

148x105


padu 1989. Zpočátku nás bylo málo, snad 30 či 40. A kolega z podniku, kde jsem byl i já, Jarda Roneš přečetl, stojíce na židli, provolání studentů a jejich protest proti brutálnímu rozehnání pokojné manifestace v Praze 17. listopadu 1989. Vystoupil u nás i student z Prahy Plchot (pocházející z Vrchlabí), pak i student Čivrný a další. Tak to pokračovalo každý další večer a setkávali jsme se každý den na našem náměstí nejméně do konce listopadu 1989. Přijížděli studenti a herci z Prahy. 27. listopadu byla i ve Vrchlabí ve 12 hodin generální stávka. Ta se konala na vrchlabském náměstí z iniciativy Koordinačního stávkového výboru Občanského fóra (ustavili jsme ho v našem městě již 24. 11. 1989) a moc práce vykonal tenkrát JUDr. Křivánek a Ing. Petřík. S projevem na generální stávce tady u nás vystoupil Ing. Milan Jebavý (Tesla), hovořil Ing. Josef Soušek (Kablo) a další. Nikdy jsem neviděl tolik lidí na tomto náměstí. Tady na náměstí měla údajně byt pro sledování občanů Státní bezpečnost (StB) nad bývalou cukrárnou a druhý byt StB byl v těch dvou oknech ve štítu Radnice. Stbáci to měli všechno jako na dlani. Taky to asi všechno tenkrát sledovali, ale nikdy jsem se nedozvěděl detaily. Nikdo z těch, co to řídili, nám nic nesdělil. Ani nevíme, kdo to byl. Tady ve Vrchlabí na Liščím kopci bylo více než 100 bytů, které městu nepatřily, patřily Ministerstvu vnitra, obrany a spravedlnosti. Ani jeden nebyl městu vrácen, sloužily jako ubytovny a kdoví k čemu ještě – to jsme nikdy nevypátrali, přestože jsme uvedená ministerstva dopisy často „bombardovali“.

Místní Občanské fórum Členové Občanského fóra ve Vrchlabí se scházeli nejprve v restauraci na Radnici. Pak se informační středisko OF přesunulo do Tyršova domu ve Vrchlabí, dále působilo v rodinném domku pana Vališky. Zde parta písařů-studentů s psacími stroji za vedení Josefa Pivoňky stále přepisovala řadu materiálů, které jsme dostávali z Prahy. Hana Jüptnerová zajistila kopírku CASIO z Německa od sudetských Němců. Na té kopírce se rozmnožovaly materiály. Ty pak dále zpracovával Čestmír Klos, Václav Vašina, J. Roneš, Jan Buchar a další, vyráběly se plakáty. Další lidé vyvěšovali tyto materiály na nástěnky, sloupy a další místa tady ve městě, ale i okolí, různé nápisy byly i na silnicích. V pondělí 4. prosince 1989 bylo na vrchlabském náměstí podpořeno stanovisko k vytvoření nové vlády ČSSR ze dne 3. prosince. 11

Josef Krejčí


SAMETOVÁ REVOLUCE

Další manifestace byla na náměstí ve Vrchlabí 10. prosince v 17 hodin a byla věnovaná problematice lidských práv. Hlavním řečníkem byla Hana Jüptnerová (profesorka němčiny a češtiny, podepsala Chartu 77, výborná učitelka, statečná, spolehlivá a originální žena). Často jsme podávali informace občanům místním rozhlasem na ulicích, hlásili jsme z místnosti vrchlabského zámku pod druhým patrem. V podnicích fungovaly stávkové výbory, někteří z nás navštěvovali schůze zaměstnanců ve vrchlabských podnicích. Sám jsem byl v TOSu a vím, že v některých podnicích diskuse nebyly snadné, protože podniky byly řízeny stranickými funkcionáři. Jezdili jsme i do jiných měst. Požadovali jsme, aby byly zrušeny organizace KSČ a SSM (Svaz socialistické mládeže) v jednotlivých podnicích do konce roku, aby byly předány kádrové materiály jednotlivým zaměstnancům, požadovali jsme zrušení tzv. kádrováků – a také se to hned stávalo. Tvořilo se nové vedení ROH (Revoluční odborové hnutí) a Rady pracujících. Již 1. a poté 19. prosince 1989 odešly dopisy s požadavky na vedení města Vrchlabí. Občanské

První porevoluční zastupitelstvo.

fórum ve Vrchlabí si zvolilo své mluvčí: MUDr. Dalibora Židlického, Ing. Milana Jebavého, Pavla Tryznu a ti 9. ledna 1990 požadují, aby došlo ke změnám ve vedení města. Autor byl posledním předsedou Městského národního výboru a prvním starostou Vrchlabí v letech 1990 až 1998.


NEKROLOG

Vzpomínka na Hanu Jüptnerovou Moje vzpomínka bude taková osobní a otevřená. Když jsem maturoval na vrchlabském gymnáziu, jako jediný ze třídy jsem si vybral němčinu, navíc jako další cizí jazyk. LUKÁŠ TEPLÝ, FOTO: HYNEK ŠNAJDAR, JIŘÍ ŠTEFEK

To vzbudilo pozornost nejznamenitější němčinářky ze školy, Hany Jüptnerové, která – i když mě němčinu nikdy neučila – se na můj výkon přišla podívat. Po něm mi můj němčinář spolu s přísedící, němčinářkou z jiného ročníku, oba navrhli jedničku. Hana Jüptnerová si je vzala stranou a přesvědčovala je, že mě musí dát alespoň dvojku, možná spíš trojku, protože na jedničku to nebylo ani náhodou. Nakonec jsem tu jedničku dostal. Ale bylo mi úplně jasné, že mě náš němčinář chtěl hlavně ocenit za to, že jsem během těch čtyř let (tehdy obecně ne příliš oblíbenou) němčinu nesabotoval, naopak mě docela bavila a věnoval jsem se jí. A že u maturity jsem vlastně fakt nic extra nepředvedl a že mě Hana prokoukla. Zlobil jsem se na ni, že mi to chtěla „pokazit“? Ani náhodou. Naopak. Za tuhle příhodu, za tohle poučení jsem byl moc vděčný, často si na něj vzpomenu a hodně jsem se z něj naučil. Hana i tehdy viděla, tak jako mnohokrát ve svém životě, nepravost a nespravedlnost, proti které je potřeba se za všech okolností postavit. A taková byla celý život. Nejen jako osamocená bojovnice proti totalitě, ale i v rolích, ve kterých jsem ji znal já: jako učitelka, presbyterka našeho evangelického sboru a máma mých kamarádů Honzy a Petra. Statečná, odvážná, obětavá žena s velkým srdcem. Bude nám tu ve Vrchlabí moc chybět. 13


JANSKÉ LÁZNĚ

Lidé začínají stále více investovat do svého zdraví Státní léčebné lázně Janské Lázně jako jedny z mála v Česku nabízejí svým klientům jak lázeňskou péči, tak i odbornou rehabilitaci. Podle ředitele Martina Voženílka narůstá také počet samoplátců, kteří si do zdejšího zařízení přijedou užít wellness, lyžování i zdravé krkonošské povětří. V čem se léčebné lázně Janské Lázně odlišují od ostatních zařízení? Janské Lázně jsou specifické spektrem poskytované péče. Poskytujeme jak lázeňskou péči, tak i odbornou rehabilitační péči pacientům s poměrně závažným pohybovým omezením. Máme tu široké spektrum pacientů, a to jak s neurologickým, tak ortopedickým onemocněním, o které pečujeme v dětské i dospělé léčebně. Janské Lázně jsou také specifické svojí polohou. Ležíme jako jedny z mála lázní v České republice v nadmořské výšce přes 650 metrů, a tudíž jsme i klimatickými lázněmi. Nabízí se tu i široké vyžití pro volnočasové aktivity či lyžaře. Náš podnik úzce spolupracuje se SkiResortem Černá hora – Pec nebo s populární Stezkou v korunách stromů. Vedle toho každoročně připravujeme celou řadu společenských, kulturních a gastronomických akcí. 14 komerční sdělení

Kdo jsou vaši pacienti či klienti? Zmínil jsem, že poskytujeme péči dětem i dospělým. Na dětské léčebně je spektrum pacientů velice široké, ale ze zhruba 60 procent jde o pacienty s neurologickým onemocněním. Vedle dětských pacientů po dětských mozkových obrnách to jsou i děti se zánětlivými onemocněními, po úrazech či operacích pohybového aparátu. U dospělých je spektrum pacientů a jejich diagnóz podobné. U neurologických onemocnění to pak jsou především pacienti po cévních mozkových příhodách. Kolik je dalších podobných zařízení v České republice? Jsme jedni z mála zařízení, která jsou takto komplexní a kombinují oba typy péče. To znamená komplexní lázeňskou péči s tou odbornou rehabilitační. Díky tomu může být spektrum našich pa-


cientů široké. Určitě nejsme jediní v republice, ale snažíme se, abychom stále patřili ke špičce.

mít rozvod tepla, který bude dlouhodobě stabilní a umožní další bezproblémový provoz lázní.

Jste otevřeni i komerční klientele? Ano, v naší nabídce se nacházejí i takzvané samoplátecké pobyty. Je to dáno i horským prostředím, které nabízí atraktivní vyžití. Zájem o tyto pobyty neustále narůstá.

Podle statistik léčebně Janské Lázně přibývají klienti a hosté. Loni jich bylo již přes 13 tisíc. Co za tímto nárůstem stojí? Ano, zaznamenali jsme nárůst tuzemské klientely. Vysvětluji si to tím, že o české lázeňství je poslední dobou veliký zájem. Lidé začínají mnohem více investovat do sebe, do svého zdraví, a čím dál více sobě nebo svým známým pořizují pobyty právě v lázních. V našem případě jde především o pobyty léčebného nebo rehabilitačního charakteru, které kopírují charakter pobytů, které hradí pojišťovna.

Omezení a handicapy pacientů, které jste zmínil, jsou velice závažné. Péče o ně tedy vyžaduje i vysoce kvalifikovaný a erudovaný personál. Jak obtížné je ho získat a udržet? Současná personální situace ve zdravotnictví není příliš jednoduchá. Nedostatek lékařů trápí všechna zdravotnická zařízení v republice. Bohužel ani rehabilitace není výjimkou, takže u nás není úplně jednoduché sehnat a udržet nové lékaře i rehabilitační pracovníky. Nicméně můžeme být rádi za to, že kolektiv tu máme kompletní, a můžeme tak poskytovat komplexní péči, která je potřeba.

Jak se lázním daří ekonomicky? Kolik podnik vaší velikosti za rok utrží? Lázně v loňském roce hospodařily s výnosy 318 milionů korun a skončily s mírným ziskem ve výši 2 miliony korun. Meziročně výnosy podniku stouply zhruba o 8 procent.

Jsou všichni zdejší, nebo musí i dojíždět z dálky? Samozřejmě máme zaměstnance z okolních větších měst, jako je Trutnov či Vrchlabí. Jistě, pak jsou tací, kteří to mají dále, a za poslední dva nebo tři roky jsme náš tým rozšířili o skupinku polských fyzioterapeutů. Je jich zhruba deset, pracují na obou léčebnách a jsme s nimi velice spokojeni.

Jak moc rozšířené jsou u vás firemní pobyty a co můžete zaměstnancům firem nabídnout? Firemní pobyty pro své zaměstnance u nás realizují čtyři poměrně velké podniky a máme snahu tento produkt dále rozvíjet. Eviduji zájem zaměstnavatelů nabídnout firemní wellness svým zaměstnancům jako jeden z bonusů.

Během letošního roku byl v Janských Lázních docela čilý stavební ruch. O co se jednalo? Začali jsme rekonstrukci Dětské léčebny Vesna. V předchozích letech se připravoval projekt na rekonstrukci dvou pater a letos se realizuje první etapa. Jedná se o 6. patro, kde z části vzniknou nové pokoje, a druhá část bude věnována rehabilitaci a zároveň sem přesuneme kompletní administrativu léčebny. Tím si uvolníme prostory ve 2. patře, ve kterém v příštím roce v rámci druhé etapy rekonstrukce vzniknou nové pokoje komfortnějšího stylu pro domácí i zahraniční klientelu. Součástí rekonstrukce je i výměna všech výtahů. Druhou a velice významnou investicí letošního roku je konverze parovodní sítě za horkovodní síť. Celé město Janské Lázně je napojeno na páteřní síť teplárny z Trutnova-Poříčí. A jelikož tato síť je v majetku lázní, čekalo se na tuto akci poměrně dlouho, protože se hledaly finanční prostředky. Díky spolupráci se společností ČEZ, která získala dotaci, se tato rekonstrukce mohla realizovat v letošním roce. Jsem rád, že nejen lázně, ale i Janské Lázně jako město budou

Blíží se závěr roku a řada lidí již přemýšlí, kde stráví Vánoce, Silvestr nebo první letošní lyžovačku. Co jim zde můžete nabídnout? Mohu klientům nabídnout možnost strávit vánoční svátky i silvestrovský pobyt tady v Janských Lázních, kde ještě máme volné kapacity. Kombinace lokality, našeho wellnessu a blízkosti SkiResortu Černá hora – Pec je ideální možností pro lidi, kteří se chtějí vyhnout vánočnímu stresu a chtějí o sebe nechat pečovat. Pokud jsou dobré sněhové podmínky, tak mohu čtenáře pozvat k návštěvě už i v prosinci, kdy si užijí lyžování bez front.

Náměstí Svobody 272, 542 25 Janské Lázně Tel.: +420 499 860 111 | +420 499 860 303 E-mail: sales@janskelazne.com www.janskelazne.com

15


SAMETOVÁ REVOLUCE

Blanka Vajová vzpomíná na listopad 1989 PaedDr. Blanka Vajová prožívala události 1989 jako učitelka základní školy. V pátek večer 17. listopadu sledovala televizní zpravodajství, viděla, jak příslušníci státní bezpečnosti tlučou mladé lidi. Oficiální informace označovaly demonstranty, kteří se srotili v Praze, za chuligány. Ten večer ale paní Vajové volala její dcera Michaela, která v té době studovala vysokou školu a demonstrací se přímo účastnila. Naštěstí byla v zadnějších řadách napadeného davu, přesto o ní Blanka měla strach. Došlo jí, že to, co říkají v televizi, jsou nepravdy. EVA VERNEROVÁ

Když pak volala ještě kamarádka z pražského divadla, kde přerušili představení, bylo naprosto jasné, na čí straně pravda stojí. Na vesnicích a malých městech však téměř nikdo netušil, co se v Praze děje doopravdy. Televize je mocná čarodějka a tehdy byla jediným rychlým zdrojem informací. Mobilní telefony tenkrát nebyly a ve státem kon-

Nabízíme práci pro Všeobecnou sestru/bratra na 1 úvazek Požadujeme:

- Zdravotní způsobilost a bezúhonnost - Odbornou způsobilost k výkonu povolání

Nabízíme:

- Stabilní práci, přátelský kolektiv - Podporu vzdělávání - Příspěvek na stravování - Příspěvky na rekreaci - Příspěvky na očkování - Nástup dle dohody - Platové podmínky dle NV č. 341/2017 (min. plat 25 130,- Kč)

Více o pracovišti na: www.ddlampertice.cz Tel.: 499 879 247, 602 686 490 V případě zájmu, poprosíme o zaslání písemné nabídky s CV na email: reditel@ddlampertice.cz

trolovaných médiích byly informace pokřivené ve prospěch režimu. V pondělí ve škole pak jen ti odvážnější, ti, kteří tušili pravou povahu pražských událostí, opatrně protestovali proti režimu. Blanka Vajová například zpívala s mladšími dětmi zakázanou píseň Ach synku, synku - oblíbenou píseň prezidenta Masaryka a se staršími studenty opatrně rozmlouvala. Z Dukly bylo z některých tříd vidět na prostor před vchodem do budovy gymnázia a žáci sledovali, jak se tam schází studenti. V úterý pak proběhlo první veřejné setkání. Byla hrozná zima, ale lidé šli za svobodou. „Moje maminka byla doma a sledovala novinky v televizi a hlásila nám, kdo mluvil, co říkal a co se děje. Říkala mi, abych raději nikam nechodila.“ Ale kdo měl odvahu, byl ve Vrchlabí na náměstí. Blanka tam vyrazila se třemi svými kolegyněmi. Dlouhé hodiny se hovořilo, diskutovalo a vyjadřovalo postoje vůči režimu. „Zima nám byla a říkaly jsme si, že jestli se to ještě obrátí, tak my v té kantořině končíme. Občanské fórum bylo založeno i tady ve Vrchlabí a my se hned přihlásily. Mnoho lidí ale mělo strach, nevědělo se, tápalo se.“ Blanka se také bála o svou dceru, která s ostatními studenty jezdila po vesnicích a továrnách, aby šířili zprávy o tom, co se doopravdy děje. „Ne všude je přivítali, někde s nimi nechtěli vůbec mluvit, jinde jim i nadávali a ničemu nevěřili.“ Bratr paní Vajové se zúčastnil dokonce velké demonstrace na Letné 25. a 26. listopadu 1989. „Dokonce jsme ho na okamžik uviděli v televizi. Byli jsme nadšení, že jel, ale také jsme cítili hrůzu, aby ho tam neušlapali. Já jet nemohla, museli jsme chodit do školy.“ Završením událostí roku 1989 byla pro Blan16


ku Vajovou účast na koncertě Jaroslava Hutky a Karla Kryla v pražské Lucerně 21. ledna 1990.

Střípky a zajímavosti I když komunisté měli společenské akce pod dohledem, tak, jak Blanka Vajová říká, „když byli lidi chytrý, tak se skulinka vždycky našla.“ Měla tak možnost v 60. letech navštívit v Lucerně jazzové koncerty Louise Armstronga nebo Raye Charlese. V 60. letech byl dobrý čas pro kulturu. Mládežníci ze Svazu české mládeže pak také často povolili koncerty a ani netušili, kdo tam bude zpívat. Tak měli Vrchlabáci možnost poslechnout si v Kalné i ne úplně povolené interprety. Všichni tam však byli důkladně legitimováni. Už od roku 1968, kdy Blanka Vajová otevřeně vyjádřila nesouhlas s příchodem sovětských vojsk, si ji vedli ve spisech jako oportunistku. Měla to v krvi, jelikož tatínek byl masarykovec a velký odpůrce

komunistického režimu. „Učila jsem historii a estetiku. Dětem ve škole jsem o Masarykovi vyprávěla a jen jsem čekala, kdy přijde nějaký rodič a bude si stěžovat, co jim to vykládám.“

Co bylo poté? Po revoluci paní Vajová nastoupila na gymnázium. Dostala jednu místnost na historické mapy, když ji odemkla, našla spisy vedené o studentech i o učitelích. Našla i svůj spis. „Tenkrát hned po revoluci byla společnost plná nadšení a naděje. Všichni byli laskaví, ohleduplní. Sledovali jsme politiku a četli jsme noviny. V euforii jsme si mysleli, že se všechno změní. Pomaloučku polehoučku to vše ale opět uvadá. Gentlemani téměř vymřeli, na internetu se nadává, lidé se nesnáší. Vždy, když jsem učila, tak jsem studentům říkala, ať jdou k volbám. Škola je apolitická a tak jsem jim nikdy neříkala, koho volit. O tom je demokracie - každý může mít svůj názor. Jen je důležité se zajímat a k volbám jít,“ uzavírá.

Příchod svobody na vrchlabské gymnázium Byla jsem zástupkyní ředitele gymnázia do konce června 1989. V novém školním roce došlo ke změnám v pedagogickém sboru i ve vedení školy, prý ve prospěch posílení vlivu KSČ. Po deseti letech jsem byla bez udání jakýchkoliv důvodů odvolána z funkce zástupkyně ředitele. KVĚTA SOUŠKOVÁ

Ale v listopadu už nové události měly rychlý spád. Bezprostředně po 17. listopadu studenti našeho gymnázia - svazáci spolu s vysokoškoláky, kteří přijeli z Prahy, zorganizovali shromáždění, na kterém učitelé i studenti otevřeně hovořili o svých názorech, probírali a vysvětlovali současné politické události. Soudruh ředitel Rybníček přes veškerou snahu nedokázal tomuto shromáždění zabránit. Proběhly další schůze všech zaměstnanců školy, členů ROH, na kterých byl ředitel vyzván k rezignaci. Nato odstoupil z funkce. Se souhlasem

pedagogického sboru jsem se od 1. prosince stala zastupující ředitelkou. K výuce i veškeré činnosti na škole jsme přistupovali s velkými ideály a elánem. Požádali jsme, aby z názvu školy byl vynechán „hrdý titul“ Klementa Gottwalda, organizovali jsme dokončení přestavby bazénu, začali s opravami budovy. Pro výuku jsme hledali nové vyučující, zahraniční lektory jazyků a na školu se vrátili učitelé vyhození v roce 1975 pro tzv. nadbytečnost. Přes všechny problémy a řadu změn, které po listopadu nastaly a musely se vyřešit, vzpomínám na tuto dobu své pedagogické činnosti, práci se studenty, sborem učitelů i na řízení školy velmi ráda. Vítali jsme změny, všichni jsme se snažili co nejlépe překonat důsledky dlouhodobé jednostranné výuky a výchovy, pokřiveného myšlení a vztahů. Škola už byla jiná. 17


ZAMYŠLENÍ

O svobodě

EVA VERNEROVÁ

Já jsem přelomový rok 1989 nezažila. Narodila jsem se do nově zrozené demokratické republiky v roce 1993. Vyrůstala jsem ve svobodné zemi a dlouho jsem neměla tušení, jak moc bych si toho měla vážit.

n neje my dá pro

DÁMSKÁ JÍZDA ČESKÉHO ROZHLASU HK

pátek 6.12. 2019 od 18.00 hodin PETROF Gallery Hradec Králové BLUE STAR VÁCLAVA MARKA ILONA CSÁKOVÁ DAVID DEYL MARKÉTA HRUBEŠOVÁ KLÁRA VAVRUŠKOVÁ VOJTĚCH URBAN MÓDNÍ PŘEHLÍDKY JITKY ŠEDOVÉ A DOMINIKA NAVRÁTILA

ČS MISS

MUŽ ROKU

DALŠÍ HOSTÉ / MNOHO OCHUTNÁVEK

vstupné: 200,- / 350,předprodej: www.petrofgallery.cz info: hradec.rozhlas.cz

Neznala jsem příběhy lidí, kteří bojovali za svobodu a riskovali vše pro to, abych mohla spokojeně žít. Mým prvním prezidentem byl Václav Havel. Byla jsem ale příliš mladá na to, abych si uvědomovala, kdo pan prezident je, kým byl a co spolu s dalšími odvážnými lidmi vykonal. Všechno ke mně přicházelo velmi pozvolna. Na základní škole jsem nebyla schopná vnímat, co to byl komunismus. Raději jsem chtěla slyšet něco o Karlu VI., nebo o starověkém Egyptě. Nejdříve až na gymnáziu jsem začínala mít letmé povědomí o tom, že doba komunismu musela být zlá. Paní učitelka Blanka Vajová si dala záležet, aby nám vyprávěla víc, než se psalo v učebnicích, abychom tuto kapitolu české historie lépe chápali. Za to jí moc děkuji. Přesto jsem si ale plnou vážnost tehdejších dlouhých šedivých let začala uvědomovat až na vysoké škole. Studovala jsem český jazyk na Filozofické fakultě v Olomouci. „Učíme myslet“ hlásá motto fakulty a musím říct, že to tak opravdu je. Těch několik let, kdy jsem konečně začala číst díla autorů disentu a podrobně tyto dříve zakázané knihy rozebírala s lektory, mi otevřelo oči a ukázalo dobu komunismu v celé své nespravedlivé krutosti. Začala jsem se více zajímat o historii naší země, začala jsem lépe chápat a vnímat okolní svět a být pozornější. Naučila jsem se vážit si doby, ve které mohu žít. V roce 1989 si naši rodiče a prarodiče vybojovali svobodu, ale teď je na nás – na nové generaci, abychom si ji uchovali. Svoboda není samozřejmostí. Nesmíme zlenivět, nesmíme otupět, nesmíme nechávat posouvat hranice slušnosti a lidskosti. I komunisté vyhráli v roce 1946 volby a moc si uzurpovali postupně. Do přízně lidu se vloudili rozdáváním půdy a domů po odsunutých Němcích. Trvalo 40 let, než se lidé vrátili ke svobodě, které se tenkrát dobrovolně vzdali za velkolepé dary a nesplnitelné sliby. Některé události posledních let nápadně a děsivě připomínají právě počátek komunistické éry. Nenechme si prosím svobodu vzít nikdy a nikým! Poučme se z historie. Ostražitě sledujme svět kolem nás a nezavírejme oči před nespravedlností. Slova mají velkou moc, proto mluvme pravdu a hledejme pravdu. Učme se, čtěme, hovořme spolu. Nové informace si ověřujme a hodnoťme je kriticky. Mějme odvahu vystoupit z davu, nesouhlasit a říct svůj názor. Přemýšlejme. Hledejme logické argumenty. Chovejme se k sobě uctivě. Vyvarujme se urážek. Nenechme se zlákat populismem. Nevěřme politikům, kteří chtějí vše vyřešit za nás, a převezměme zodpovědnost za své činy. Nedávejme tyranům možnost rozhodovat o našich životech. Choďme k volbám. Jedině tak si svobodu zachováme. To je náš úkol a tím nejlépe uctíme ty, kteří nám před 30 lety vybojovali demokracii. 18


ROZPIS ZÁPASŮ LISTOPAD

Sledujte nás

www.hcvrchlabi.cz

#hcvrchlabi

LAMPIONOVÝ PRŮVOD

ZA SV. MART INEM

11.11.2019

16:45 sraz u Zimního stadionu 17:00 odchod průvodu od Zimního stadionu 17:30 zábavný program, autogramiáda hokejistů HC Vrchlabí, vánoční písně a Martin na bílém koni moderuje Petr Ticháček

S sebou si přineste lampiony a dobrou náladu.


ADVOKÁTNÍ KANCELÁŘ

Věci neřešíme, ale vyřešíme Fotografie byla pořízena v PETROF CAFÉ.

Advokacie není znalost, ale je to systém práce. To je osobní krédo, kterým se řídí advokát Tomáš Bobek (40), řídící partner renomované advokátní kanceláře Máchal, Bobek a partneři sídlící v Pardubicích a Praze. V rozhovoru pro Vrchlabinky nechává nahlédnout pod pokličku práce advokáta a vysvětluje, proč je důležitá důvěra a absolutní otevřenost mezi advokáty a jejich klienty. Kdy vaše advokátní kancelář vznikla? Naše advokátní kancelář vznikla před deseti lety a od té doby se stále rozšiřuje. Proč jste se rozhodl založit vlastní kancelář, a ne působit třeba jako advokát v jiné advokátní kanceláři? Řekl bych, že v tom byl souběh několika okolností. Jednak to jsou určité osobnostní předpoklady. Vnímám, že někteří lidé jsou k takové práci nějakým způsobem předurčeni a směřují k ní. A pak je to otázka momentálních podmínek, které nastanou. Působil jsem tehdy jako vedoucí pobočky jedné velké východočeské advokátní kanceláře. Poté, co jsem úspěšně složil advokátní zkoušky a nedomluvili jsme se na další spolupráci, jsme s mým současným společníkem konečně zrealizovali to, nad čím jsme vždy uvažovali. Vznikla tak advokátní kancelář Máchal & Bobek, která se později přetransformovala na Máchal, Bobek a partneři. Kde ve vás uzrálo rozhodnutí vydat se na cestu právníka, a nikoliv lékaře, ekonoma či technika? Vždycky jsem si dovedl představit, že bych se mohl zabývat profesí architekta, neboť jsem k tomu měl jisté předpoklady. Jako syn lékařky jsem současně uvažoval o tom, že bych mohl být lékařem, ale 20 komerční sdělení

odrazovalo mě příliš náročné studium. Finální rozhodnutí spočívalo v tom, že jsem měl od mala pocit, že mám jistý smysl pro spravedlnost. Samozřejmě když to dnes hodnotím zpětně, tak musím říci, že moje představa o právu byla v tomto částečně naivní. Právo a spravedlnost totiž nejsou zcela totožné kategorie. Na vašich webových stránkách uvádíte dvě adresy vaší advokátní kanceláře, v Pardubicích a v Praze. Působíte v obou městech, nebo ještě někde jinde? Přesně tak, jsme rozkročeni do obou měst, nicméně naši klienti jsou z celé republiky. My jsme původně začínali v Praze, kde jsme vybudovali centrálu. Já jsem ale původem Východočech a chtěl jsem se vrátit tam, odkud pocházím. Takže ruku v ruce s tím šla i úvaha, že až jednou otevřeme pobočku mimo Prahu, bude to nejdříve v Pardubicích. Jaká je konkurence ve vaší branži v Pardubicích v porovnání s Prahou? Řádově je v Česku zhruba 10 tisíc advokátů plus několik tisíc koncipientů a zhruba polovina těchto advokátních sil je situována v Praze. V Pardubicích je přibližně nějakých 120 advokátů, takže jednoduchým přepočtem zjistíte, že v Pardubicích na jed-


noho advokáta připadá asi 800 obyvatel, zatímco v Praze to je asi 150 obyvatel. Praha je tedy advokáty nepoměrně více zaplněná, ale je tam současně i více byznysových příležitostí. Ale na otázku, jestli se advokacie na menším městě dělá lépe, je potřeba odpovědět, že rozhoduje to, co děláte. Jestli to je drobná běžná advokacie a soustředíte se na lidi, kteří přijdou takzvaně z ulice, tak je to v menším městě jednodušší. Pokud ale chcete dělat nějaké sofistikovanější klienty a případy, tak už ta otázka nestojí, jestli to děláte v Praze, Pardubicích či někde jinde, ale jestli chcete dělat komplikovanější kauzy, jestli máte určité pracovní vize a jestli jste připraveni absolvovat tu cestu do „větší advokacie“. Na jaký druh případů či kauz se specializujete? Největší výhodou naší kanceláře je poměrně široká rozkročenost v tématech. Snažíme se pojímat celou relevantní oblast práva. Řešíme právo v rozsahu od pohledávek přes developerské projekty, komplikovaná insolvenční řízení až třeba po přeshraniční fúze, a to včetně návrhů optimálních daňových řešení. Zabýváme se i trestním a správním právem. Nejsme úzce zaměření, ač každý člen našeho týmu má svoji oblast, na kterou se specializuje. Jednotlivé kauzy zpracováváme týmově. Každá věc u nás prochází určitým procesem, kdy se jí zabývají minimálně dva až tři právníci z našeho týmu. Je důležité získat na věc pohled více lidí, neboť více právních názorů znamená optimálnější návrh řešení. Jsme velmi silní v analytické činnosti, což považuji za jednu z nejdůležitějších částí našich postupů. Kolik vaše kancelář v Pardubicích a v Praze dohromady zaměstnává lidí? Jsme tým čítající okolo 10 právníků. Podle čeho jste si vaše kolegy vybíral? Co všechno musejí umět? Jsem toho názoru, že advokát by měl mít několik základních atributů. Ty nejsou dány pouze vzděláním, ale současně jinými vlastnostmi. Při pracovních pohovorech hledáme lidi, kteří jsou primárně inteligentní, jsou schopni analytického a kritického myšlení a vykazují dostatečnou míru sebevědomí, aby se v rámci řešení jednotlivých případů byli schopni efektivně rozhodovat. Naše motto je, že případy neřešíme, ale vyřešíme. Existuje klient nebo druh práce, který byste odmítl, protože by se příčil vašim zásadám či přesvědčení? Já bych otázku asi takto nestavěl. Samozřejmě ten

komfort, že si dnes práci můžeme vybírat, máme. Potenciální klienty dělíme spíš na takové, kteří jsou schopni akceptovat náš styl práce, který má nějakou časovou náročnost a cenu, anebo to akceptovat schopni nejsou. Ze zkušenosti vím, že věc je potřeba dělat buď pořádně, anebo ji raději nedělat. Polovičatá řešení nefungují. Ale zpět k vaší otázce. Že bych měl zastupovat masového vraha, to bych si asi představit nedokázal. Na druhou stranu je potřeba říct, že advokát není soudce, a že i odsouzeníhodný zločinec má svá základní práva a ta by mu měla být zajištěna, včetně odpovídající právní pomoci. Vaši otázku bych spíše viděl v rovině důvěry nebo možné dosažitelné důvěry mezi advokátem a jeho klientem. Vedle toho bych rád řekl, že při práci jednoduše akcentujeme nějakou základní lidskou slušnost. Pokud by po nás klient požadoval, abychom dělali nějaké prvoplánové levárny, spolupráci bychom ukončili nebo nerealizovali. Ale ve vztahu advokát–klient bych zmínil ještě něco jiného. Někteří klienti mají občas tendenci před advokáty některé okolnosti případu zamlčet nebo neříct vše, co k věci vědí. Tím jsou ale de facto sami proti sobě. Pokud totiž pro svou práci nemá advokát všechny relevantní informace, výrazně se snižuje efektivita jeho práce. Jak vypadá váš běžný den? Kolik hodin pracujete? V naší kanceláři mám na starosti primárně „spornou agendu“, což jsou procesní věci v celé své šíři. V této agendě je potřeba hledat individuální řešení a ono to úplně nejde vyndat z hlavy. Myslím, že jsem denně v kanceláři 10 až 12 hodin, ale pokud nastane situace, kterou popisuji, a řeším složitý případ, tak to klidně je týden či 14 dní nekončícího brainstormingu a hledání odpovědí na otázky, které si kladu a které musí být pro vyřešení kauzy zodpovězeny. Co děláte ve svém volném čase? Pravidelně cvičím, rád vařím, hodně pracuji na zahradě, zajímám se o psychologii člověka a co nejvíce času trávím se svou dcerkou a manželkou.

Třída Míru 92, 530 02 Pardubice Tel.: +420 778 008 968 | E-mail: bobek@ak-mb.cz www.ak-mb.cz

21


HISTORIK

Ve Vrchlabí bylo centrem událostí gymnázium JIŘÍ ŠTEFEK, FOTO: ARCHIV PAVLA ZAHRADNÍKA

V listopadu si připomínáme 30 let od pádu zločinného komunistického režimu v tehdejším Československu. V rozhovoru s Pavlem Zahradníkem, historikem a archivářem Státního okresního archivu v Trutnově, se nyní přenesme do oné doby a připomeňme si, jak to tehdy ve Vrchlabí vypadalo a jak probíhaly klíčové události. Jak silnou podporu mezi obyvateli Vrchlabí měla na podzim roku 1989 Komunistická strana Československa ve srovnání s okolními městy či v rámci kraje? Lze odhadnout, kolik zde bylo aktivních a „uvědomělých“ členů strany, Státní bezpečnosti nebo Lidových milicí? Podpora KSČ na konci 80. let byla obdobná jako v jiných městech regionu. Bohužel přesné počty členů KSČ či Lidových milicí pro jednotlivé obce okresu Trutnov nejsem schopen sdělit, jelikož materiály Okresního výboru KSČ Trutnov uložené v okresním archivu v Trutnově jsou pro rok 1989 velmi torzovité. Zřejmě se řada těchto písemnos-

tí po roce 1989 ztratila. V celém Československu měla strana před pádem režimu zhruba 1,538 milionu členů, což bylo asi 20 procent dospělé populace. Ve Vrchlabí byl podíl komunistů asi obdobný. Takzvaná normalizace společenských poměrů po roce 1968 vytvořila systém a stabilizovala režim, který zabraňoval talentovaným a podnikavým lidem projevovat jakoukoli iniciativu. Jelikož se vstupenkou ke kariéře stala stranická legitimace KSČ, byla ve straně řada lidí ze zcela oportunistických důvodů. Lidé se ocitli pod permanentním dohledem stranických a bezpečnostních orgánů. Strana rozhodovala o osudu každého člověka. Toto období se vyznačovalo nedodržováním právních zásad a potlačováním základních lidských práv a svobod. Tento stav se dotýkal nejen disidentů vystupujících proti režimu, ale i ostatních lidí, kteří žili svůj život v takzvané „šedé zóně“. Jsou známé nějaké významné projevy odporu místních obyvatel proti režimu ve světle hroutících se komunistických režimů v okolních zemích? Proti totalitnímu režimu vystupovala řada statečných lidí. Ti byli vystaveni perzekuci a stíhání. Disidenti protestovali proti potlačování lidských práv, proti nezákonnostem a porušování i tehdy platné komunistické ústavy. Nejvýraznějším projevem těchto aktivit bylo hnutí Charta 77. K prohlášení Charty 77 se připojilo i několik osobností z našeho regionu, z Vrchlabí to byla nedávno zesnulá Hana Jüptnerová. Paralelně s Chartou 77 působil rovněž Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných. Počet „vězňů svědomí“ byl v 70. a 80. letech podstatně nižší než v letech 50. a soudy vynášely mírnější tresty než dříve, což však utrpení vězněných a jejich rodin nijak nesnižovalo. Došlo k několika záhadným úmrtím. Poslední obětí komunistického režimu se stal Pavel Wonka z Vrchlabí, který zemřel 26. dubna 1988 na následky hladovky, již držel na protest proti nespravedlivému odsouzení. Protesty proti režimu se ke konci 80. let stupňova22


ly. Jestliže Charta 77 měla přes tisíc signatářů, u petice Několik vět dosáhl jejich počet mnoha tisíc. Represivní aparát režimu tvrdě zasahoval proti demonstrantům již v srpnu 1988 při shromážděních připomínajících 20. výročí sovětské okupace, na počátku roku 1989 v době tzv. „Palachova týdne“ i 1. máje a 21. srpna téhož roku. Neúčinnost tvrdých zásahů režimu byla v kontrastu s rostoucí aktivitou opozičních skupin. Ve Vrchlabí bylo zaznamenáno několik případů stržených sovětských vlajek. Čas od času se vyskytly „protirežimní“ letáky. Před 30 lety se ještě nešířily informace rychle a takovým způsobem, jak je to obvyklé v dnešní době. Jak se obyvatelé Vrchlabí dozvídali o tom, co se stalo v Praze a jak se celá situace vyvíjí? Jak na to reagovala místní moc? Velkou roli sehrál zahraniční rozhlas, který od počátku přinášel informace o dění v Praze v necenzurované podobě. Rovněž aktivita pražských studentů, kteří objížděli regiony či informovali své rodiče a známé, byla významná. Například v Trutnově sehrál významnou roli zdejší sekretariát lidové strany (jedné z povolených stran v rámci Národní fronty), kde zástupci Občanského fóra mohli využívat vybavení i kopírovací zařízení. Ve Vrchlabí materiály zpočátku opisovali studenti gymnázia pod vedením profesora Pivoňky. Jak probíhala kapitulace místních komunistů? Jaké byly nejvýznamnější události tohoto procesu a kdy k nim došlo? Ve Vrchlabí bylo centrem těchto událostí zdejší gymnázium. Již v pondělí 20. listopadu 1989 věděli zdejší studenti, co se stalo v Praze 17. listopadu 1989. Následujícího dne se v tělocvičně Spartaku konalo setkání studentů s představiteli zdejší lidové správy a KSČ. Poprvé se občané sešli na vrchlabském náměstí večer ve středu 22. listopadu 1989. Zpočátku jich bylo asi 30 či 40. Pan Jaroslav Roneš zde přečetl provolání studentů a jejich protest proti brutálnímu rozehnání pokojné manifestace v Praze dne 17. listopadu 1989. Vystoupili zde i studenti z Prahy. Tak to pokračovalo každý další večer až do konce listopadu 1989. Dne 27. listopadu 1989 byla i ve Vrchlabí svolána generální stávka. Ta se konala na zdejším náměstí z iniciativy Koordinačního stávkového výboru Občanského fóra, který byl ustaven ve Vrchlabí již 24. listopadu 1989. Členové OF ve Vrchlabí se scházeli nejprve v restauraci Na Radnici. Pak se informační středisko OF přesunulo do Tyršova domu ve Vrchlabí, dále působilo v rodinném domku pana Vališky. Mluvčími Občanského fóra ve Vrchlabí byli Dalibor Židlický, Milan Jebavý a Pavel Tryzna. Pád komunistického režimu v roce 1989 s sebou přinesl zánik systému národních výborů. Ve Vrchlabí se po intenzivním jednání Občanského fóra a představitelů města uskutečnilo doplnění pléna i rady o zástupce nekomunistických stran a OF. Stalo se tak 13. února 1990, kde na svou funkci rezignoval dlouholetý předseda Vlastimil Štěpánek. Novým předsedou byl zvolen Josef Krejčí (OF), který se po komunálních volbách na podzim téhož roku stal prvním polistopadovým starostou města. Vlastimil Štěpánek (KSČ) si udržel alespoň post místopředsedy. Předání správy na komunální úrovni tak proběhlo poklidně v duchu tehdejších změn. 23


MĚSTSKÉ FINANCE

Co k výstavbě krytého bazénu ve Vrchlabí ještě nezaznělo? Naše město mělo k 31. prosinci 2018 celkové zadlužení ve výši 196,2 milionu korun, za něž budeme platit z městské pokladny úroky v předběžné výši cca 119 milionů korun. Celkem tedy do roku 2037 vydáme z pokladny města 196,2 + 119 = 315,2 milionu korun. JOSEF KREJČÍ

Letos město Vrchlabí zaplatí jen za úroky ze svého rozpočtu 11,5 milionu korun a dále zaplatí bance splátku dluhu ve výši 11,3 milionu korun. V roce 2019 tedy vydáme za služby (tedy úrok + úvěr) peněžním ústavům celkem 22,8 milionu Kč. Dle dostupných informací výstavba krytého bazénu ve Vrchlabí šplhá ke 190 milionům korun (snad je to konečné číslo s DPH) a starosta města k tomu říká,

že „některé další investice musíme na pár let omezit.“ Plavecké bazény bývají bez výjimky provozně ztrátové a musí být dotovány. Provozní dotace u srovnatelných bazénů bývají prý 1–7 milionů korun/rok. S jakou částkou se počítá v našem městě? Stále jsem přesvědčen, že bychom měli zaplatit mimořádnou splátku a snížit úvěr 196,2 milionu korun. Ušetřili bychom i na úrocích, které představují 119 milionů korun (o tuto částku jde především!). Nenuťme naše následovníky splácet dluhy ještě dalších 18 let. Naši potomci budou určitě vědět, na co finanční prostředky použít. Jen jim dejme příležitost, nenuťme je platit dluhy naší generace a dovolme jim budovat město dle jejich představ, které budou pravděpodobně naprosto jiné...


SKIAREÁL HERLÍKOVICE

Lyžování, kde si každý najde to své Lyžařské středisko Herlíkovice - Bubákov se rozkládá na svazích vrcholu Žalý a leží v těsné blízkosti města Vrchlabí. Na své si zde přijdou nejen pokročilí sportovní lyžaři, ale i rodiny s dětmi nebo úplní začátečníci. „Skiareál nabízí 12 kilometrů upravovaných sjezdovek pro denní provoz a 2 kilometry tratí pro večerní lyžování. Pro dopravu lyžařů jsou k dispozici sedačkové lanovky i lyžařské vleky. Technické zasněžování je samozřejmostí,“ říká Michal Hošek, člen představenstva Snowhill a. s., která herlíkovické středisko provozuje. Zima se kvapem blíží. Co všechno se takhle „na poslední chvíli“ v listopadu ještě ve skiareálu ladí před zahájením provozu? Proces ladění probíhá po posezónním úklidu již od května. Využíváme pěkného jarního a letního počasí k terénním úpravám a stavebním činnostem, opravám a pravidelné údržbě strojů a zařízení. V září tvoříme ceníky a ladíme marketingovou strategii. V říjnu už musí vyrazit sněžné kanony na kopec a probíhají ostré zkoušky strojní technologie na zasněžování. V listopadu řešíme strojní revize i revize elektro na dopravních zařízeních a navíc se „modlíme“ za příchod prvních mrazů, abychom mohli zasněžovat. A na poslední chvíli děláme věci, na které jsme přes léto zapomněli…

Jaké novinky u vás poznají lyžaři v letošní sezóně? Pokračujeme v rozvoji online prodeje skipasů další fází. V loňské zimě jsme místo očekávaného podílu okolo 3 - 5 % na celkových tržbách ve skiareálu dosáhli podílu celých 15 %. Proto jsme pro letošní zimu připravili nové čipové karty s názvem Snowpass, které jsou výhradně určeny pro prodej na našem e-shopu snowpass.snowhill.cz. Snowpass je nevratná čipová karta, která usnadní online nákup skipasů z pohodlí domova za výhodnější cenu. Navíc v průběhu zimní sezóny plánujeme realizovat krátkodobé slevové akce za velmi výhodné ceny pro různé druhy skipasů v různých obdobích, které bude možné využívat pouze s čipovou kartou Snowpass.

Jak jste tedy připraveni na nadcházející sezónu? Po delší době mám před letošní zimou příjemný pocit, protože se povedlo alespoň částečně realizovat věci, které jsme dlouhodobě zanedbávali. Jednalo se hlavně o terénní úpravy v exponovaných místech nástupišť na dopravní zařízení a odstranění zlomů na sjezdovce. Také pokračujeme v rozvoji online prodeje zvýhodněných skipasů s postupnou přípravou na bonusový systém.

Akce s předprodejem sezónních skipasů probíhá do konce listopadu. Proč byste doporučil pořídit si Snowpass? Předprodej sezónních skipasů probíhá standardní formou objednávek prostřednictvím elektronické pošty do 30. 11. Od 1. 12. zavádíme nově prodej našich sezónek přes e-shop. Proč si pořídit Snowpass? To je jednoduché. Je to budoucnost online prodeje skipasů ve skiareálech Snowhill. V letošním zimě

26 komerční sdělení


bude možné pouze na Snowpass čerpat ještě větší výhody v rámci jednorázových akcí. Od zimní sezóny 2020/2021 bude možné realizovat online prodej skipasů pouze s kartou Snowpass, následně využívat bonusový program s bodovým systémem za nákupy skipasů a uplatnit slevu na doplňkové lyžařské služby u našich partnerů. Abychom zvýšili povědomí o výhodnosti karty Snowpass, plánujeme od listopadu silnou prezentační kampaň mezi registrované uživatele online prodeje skipasů i lyžařské fandy našich skiareálů. Kolik lidí navštívilo Herlíkovice za minulou zimu a jste s tímto číslem spokojeni? Byla loňská sezóna z pohledu provozovatele skiareálu úspěšná? V loňské zimní sezóně navštívilo skiareál Herlíkovice na 300 000 lyžařů a návštěvnost má opět po letech propadu v období 2013 - 2016 postupně vzestupnou tendenci. Z tohoto pohledu byla zima úspěšná. Nicméně tento pozitivní trend se neprojevuje na tržbách za jízdné, které stagnují. Je to dáno zkracující se dobou lyžování, a tedy nákupem skipasů s nižší cenou. To nás trápí a je to záležitost, na kterou se budeme muset v budoucnu více zaměřit. Díky zastoupení modrých, červených i černých sjezdovek si u vás to své najde úplně každý. To je však v dnešní době asi nutností, abyste přilákali na svahy co nejvíce lyžařů, souhlasíte? Ano, souhlasím. Ale je to jen jedna z výhod, která sama o sobě nezajistí nával lyžařů do skiareálu. Důležitý je i komfort přepravy lyžařů, včasné vysněžení lyžařských ploch, nabídka dětských lyžařských parků a snowparků, kvalita poskytovaných služeb v oblasti lyžařské výuky, půjčovny a servisu lyžařských potřeb i rozmanitost gastronomických a ubytovacích služeb. Z mého pohledu se musíme v následujících letech zaměřit právě na zvýšení komfortu přepravy lanovou dráhou a zajistit kvalitní a rychlé technické zasněžení sjezdovek. Kdo chce u vás zažít ještě větší zážitek z ježdění, může vyzkoušet i snowpark. S čím vším se tam lyžaři a snowboardisté setkají? Kromě klasických railů, beden a sněhových skoků je pro nadšence k dispozici nafukovací bag o rozměru 18 x 10 metrů. K tomu jsme zajistili spolehlivého provozovatele občerstvení RONDO, a tak zážitek bude kompletní. V areálu se často konají zábavní a zajímavé akce. Na jaké byste chtěl upozornit?

Co naše lyžaře velmi baví, je testování nových modelů lyží různých značek. Návštěvníci mají možnost vyzkoušet si celou škálu modelů v různých délkách, a mají tak snazší rozhodování při nákupu nových lyží pro sebe i své blízké. Také se u nás pořádá řada předváděcích akcí sportovních obchodů s jejich produkty. V letošním roce se uskuteční čtyři víkendové akce firmy Decathlon na prezentaci výrobků, které mají v prodeji pro zimní sezónu. Loni se u nás uskutečnil pumptrackový závod rodačky z Vrchlabí, olympijské vítězky, mistryně světa a vítězky světového poháru Evy Samkové, jako rozloučení s její úspěšnou sezónou. Věříme, že Eva bude úspěšná i nadále a ráda se pobaví se svými přáteli v Herlíkovicích i letos. Co zázemí mimo sjezdovky? Jaké prostředí nabízíte? Kdo nemá vlastní lyžařské či snowboardové vybavení, může využít služeb našeho partnera - firmy Yellow Point a vybrat si odpovídající výbavu dle svých požadavků a úrovně. O začátečníky či méně zdatné lyžaře se postarají jejich profesionální instruktoři při výuce v lyžařské škole. A pro děti předškolního či školního věku slouží dětský lyžařský park, kde si zábavnou formou osvojí základy lyžování. Aby návštěvníci nestrádali hlady či žízní, provozujeme několik stravovacích zařízení po celém areálu. Hlavní z nich, samoobslužná restaurace a skibar s terasou, se nachází u nástupní stanice lanové dráhy na Žalý. A kdo chce využít pobyt s vícedenním lyžováním, má možnost se ubytovat přímo pod sjezdovkami v ubytovacím resortu EDEN. Jakou letos očekáváte zimu? Všichni vnímáme, že zimy nejsou jako za našich dětských let a sněhu padá čím dál tím méně. Co si nevyrobíme, to nemáme… Po nenaplněných optimistických očekáváních v předchozích letech se stávám spíše pesimistou, ale říkám si, že naděje umírá poslední. A tak i letos věřím, že začne již v listopadu mrznout, v prosinci zahájíme provoz a v lednu napadne krásný prašan, který dotvoří kulisu pravé ladovské zimy. Přejme si to a těšme se!

Za Řekou 370, 543 02 Vrchlabí Tel.: +420 737 222 456 | E-mail: info@herlikovice.cz www.herlikovice.cz

27


BIATLONISTKA

Na každý závod se budu těšit!

Biatlonistka Lucie Charvátová má za sebou vydařenou letní sezonu, kterou ozdobila titulem mistryně světa ze sprintu v letním biatlonu na mistrovství světa v běloruském Raubiči. V rozhovoru pro Vrchlabinky česká reprezentantka popisuje svoje sportovní začátky a prozrazuje, jak relaxuje na krkonošských kopcích či jaký druh biatlonových závodů má nejraději. GABRIELA JAKOUBKOVÁ, FOTO: PETR SLAVÍK

Začínala jsi hned u běžeckého lyžování, nebo jsi zkoušela i jiné sporty? Pocházím z poměrně sportovní rodiny. Narodila jsem se ve Špindlu, takže na lyžích jsem vyrůstala, ale nejprve na sjezdovkách. Do páté třídy jsem možná ani netušila, že nějaké běžky existují. Do školy jsem už chodila ve Vrchlabí, kam jsme se přestěhovali. Od první třídy jsem se věnovala také gymnastice, která podle mého názoru dá skvělý základ pro jakýkoliv sport. S gymnastikou lze získat nejen obratnost, ale také představu o svém těle. V páté třídě jsem nastoupila do sportovní třídy a sama jsem se rozhodla pro běžecké lyžování. 28

Nastoupit do sportovní třídy bylo tedy tvé rozhodnutí? Ano. Pamatuji si, jak jsem přišla domů a řekla rodičům, že bych chtěla chodit do sportovky. Táta se hned zaradoval, že konečně to mé sjezdování bude k něčemu vypadat. O mém nápadu, že se chci věnovat běžkám, trochu pochyboval. Já si ale byla jistá, protože pan Suk mi řekl, že to bude dobré! Právě pan Suk byl tím, kdo mě k běžeckému lyžování přivedl. I když je pravda, že už rok před tím mě to taťka trochu naučil. Jsem za toto své rozhodnutí moc ráda. Byla to dřina, ale já si ji nepřipouštěla, protože jsme měli skvělou partu. Trénovali jsme, závodili a vlastně ani nevnímali, že nás trenér vychovává jako profesionální sportovce. Vím, že se tvůj tatínek věnoval orientačnímu běhu. Orienťák jsi nezkoušela? To víš, že jo. Já i brácha jsme každou jarní a podzimní sezonu objížděli východočeské orienťácké poháry. I to bylo pro mě do budoucna přínosné. Dodnes jsem hlavní organizátor a trasér a nikde se neztratím. Jsem ráda, že umím pracovat s mapou.


Nejprve jsi byla úspěšnou reprezentantkou v běžeckém lyžování. Od sezony 2013-14 se jako členka české reprezentace účastníš závodů světového poháru v biatlonu. Vím ale, že ses už jako žákyně účastnila Dětské olympiády mládeže v biatlonu v Rožnově. Už tenkrát jsi koketovala s myšlenkou věnovat se biatlonu? Musím tě trochu opravit. Dětské olympiády v biatlonu jsem se zúčastnila dvakrát. Poprvé už v roce 2006, kdy byl pořadatelem Královéhradecký kraj. Konala se na Horních Mísečkách. A v celém kraji nebyl oddíl biatlonu! Proto oslovili lyžaře-běžce, jestli si to nechtějí zkusit. V ročnících, kam jsem patřila, byla v běžeckém lyžování tehdy velice silná konkurence, tak jsem se nenominovala. Proto jsem zkusila biatlon. Ve škole se podařilo sehnat dvě vzduchovky, abychom si střelbu vyzkoušeli. Trénovala jsem i doma s taťkou na zahradě, abych si uměla správně lehnout, vystřelit, nechat tam zbraň. Běžecky jsem na tom byla dobře, takže jsem paradoxně už tu první dětskou olympiádu vyhrála. Už tenkrát se mi to líbilo, ale nijak zvlášť jsem biatlon nesledovala ani v televizi. Bylo to v době slavné éry Kateřiny Neumannové, tak jsme všichni chtěli být jako ona. O dva roky později jsem opravdu jela i v Rožnově. V běžeckém lyžování bych nesplňovala věkový limit, kdežto biatlon byl o rok posunutý. Připravovala jsem se už mnohem svědomitěji. Získala jsem tam také medaili a v mé hlavě se začaly rodit myšlenky na to, že by pro mě biatlon jednou mohl být další možností. Vzpomínám si také, jak jsem jednou na podzim, jen tak na zkoušku, byla s Jindřichem Šikolou v Jilemnici střílet. To ještě stála sta-

29


POJĎTE S NÁMI

NA HOKEJ

ROZPIS ZÁPASŮ

LISTOPAD 2019

DATUM

ČAS

DOMÁCÍ

HOSTÉ

3. 11. 2019

18:00

Mountfield HK

HC Dynamo Pardubice

13. 11. 2019

18:00

Mountfield HK

Adler Mannheim (CHL)

17. 11. 2019

14:20

Mountfield HK

HC Oceláři Třinec

24. 11. 2019

16:00

Mountfield HK

HC Verva Litvínov

1. 12. 2019

16:00

Mountfield HK

HC Olomouc

Termíny zápasů se mohou změnit, aktuální rozpis naleznete na www.mountfieldhk.cz

@MountfieldHK #MountfieldHK


BIATLONISTKA

rá střelnice za kravínem. Řekl mi tenkrát, že by to mohlo mít nějaký smysl. Biatlon jsem si nechávala jako taková zadní vrátka, která třeba jednou budu moci otevřít, ale ještě další tři nebo čtyři roky jsem se věnovala hladkému lyžování. Co bylo později pro tebe rozhodující, abys ta zadní vrátka otevřela a přešla od lyžařů k biatlonistům? To bylo v době, kdy jsem končila juniorskou kategorii. Spolupracovala jsem v Jilemnici s trenérem Václavem Hamanem. Jeho tréninky byly pro mě velmi přínosné, dodnes se s ním často radím. Poznal a rozvíjel ve mně to, v čem jsem mohla být dobrá – klasické sprinty. Pokud bych pokračovala v běhu, musela bych pravděpodobně ve vyšší kategorii přestoupit do Liberce. Postupně se také naše běžecké lyžování dostávalo do stále tíživější situace. Samozřejmě, leccos je o financích. V tom roce (2013) jsem se zúčastnila MS ve Val di Fiemme. Skončila jsem ve sprintu na 51. místě. Poznala jsem na vlastní kůži, že světová konkurence je někde úplně jinde. Norsko dominuje světu zcela suverénně. A vlak, který nám kdysi ujel, jsme doposud ne-

BIO Lucie Charvátová (26) Česká biatlonová reprezentantka Lucie Charvátová se narodila 1. února 1993 v Hradci Králové. Původně se věnovala běžeckému lyžování, v roce 2013 přešla k biatlonu. Jejím mateřským oddílem byl SVS Vrchlabí, později přestoupila do ČKS SKI Jilemnice. Byla členkou vítězné ženské štafety při závodu světového poháru v americkém Presque Isle v sezoně 2015/2016. V současné době studuje na Ekonomické fakultě na Technické univerzitě v Liberci. chytili. Český biatlon naopak ohromně stoupal. Je pravda, že když přeje štěstí, může být vítěz překvapivý. Do poslední střelby není rozhodnuto. Není to jen o fyzičce a karty nejsou rozdány už na startu. To se mi na biatlonu líbí.


BIATLONISTKA

Na které trenéry ráda vzpomínáš? Mluvily jsme už o panu Sukovi… Na Aleše Suka rozhodně! Přivedl mě k běžeckému lyžování a dal mi takový ten hrubý základ tréninku. Mohlo se až zdát, že k nám byl nelítostný, ale my mu to opláceli různými vtípky. Toto období mi dalo hrozně moc, otevřelo mi dveře k vrcholovému sportu a zažila jsem spoustu legrace. Jeho tréninky byly zábavné, ani jsme nestačili vnímat, jak hodně trénujeme. Utvořili jsme si skvělou partu, všichni jsou doposud aktivními sportovci, dodnes se scházíme a vzpomínáme. A máme na co! K mému dalšímu sportovnímu rozvoji určitě přispěl také Vašek Haman. Snažil se najít pro mě cestu, kterou se mám vydat. I s ním se dodnes scházím a radíme se o tréninku. Máme spolu velmi dobrý vztah a to mezi lyžaři a biatlonisty často nebývá. Jaký přístup trenéra na tebe nejvíce platí? Po dobrém, nebo spíše razantní a přísný? Sama od sebe jsem dost svědomitá. Nemám ráda chaos, vyžaduji tréninkový plán. Potřebuji vědět, že trenér, který se mnou spolupracuje, má mé tré-

ninky naplánované a ví, co dělá. Nesnáším spontánní rozhodnutí. Pokud mám plán, už se mnou trenér ani být nemusí. Když jsem byla mladší, mívali jsme hromadné měřené tréninky, protože trenéři nám nedůvěřovali. Jak jsem starší, zvládám na sobě makat sama a nemusí nade mnou nikdo stát s bičem. V současné době mi maximálně vyhovuje náš norský reprezentační trenér Egil Gjelland. Není s námi často, velkou část přípravy jsem mohla absolvovat doma, potažmo v Jilemnici. Biatlonisté trénují nejen lyžování a střelbu. Součástí přípravy je například kolo, běh, posilování… Na který z těchto tréninků se těšíš, a který bys naopak nejraději vynechala? Čím jsem starší, tím jsem nešikovnější a mám větší a větší strach. Pohybovat se na kolečkových lyžích při provozu není zrovna jednoduché. A na horském kole také není vždy bezpečno. Za každým šutrem se už vidím na zemi. A jak si to tak představuji, mnohdy se to i stane. Je to však nezbytná součást našich tréninků. Mám ale moc ráda silniční cyklistiku. Vždy se snažím vymyslet trasu, kde to


ještě moc neznám. Ohromně mi dodává energii objevování nových míst. Naprosto miluji běhání po našich horách. Nemohla bych snad ani ukončit letní část přípravy, aniž bych měla proběhané všechny krkonošské monumenty. Říkáš, že na kolečkových lyžích máš strach, ale tak hrozné to asi nebude, protože letos v létě ses stala mistryní světa v letním biatlonu právě na kolečkových lyžích! Za celý svůj život jsem na kolečkových lyžích na-

jezdila už tolik kilometrů a strávila tolik času, že mám tento pohyb zautomatizovaný. Při závodech nemůžu mít strach, ale je pravda, že jsem obezřetná a cítím určitý respekt. Mám samozřejmě radost, že se mi MS povedlo, ale rozhodně ho neberu jako vrchol letní sezony, ale spíš jako součást přípravy na zimu. Závody v Raubiči mě hlavně utvrdily v tom, že letní příprava probíhá podle plánu a moje výkonnost rozhodně stoupá, což se následně potvrdilo i o týden později na mistrovství České republiky v Letohradě. Po takovýchto letních výsledcích mám rozhodně větší chuť do dalších tréninků a jsem plná očekávání, jestli si danou výkonnost udržím i v zimě. Předpokládám, že nejvíce si ceníš 5. místa ze sprintu v rakouském Hochfilzenu. Vzpomeneš si, jak ses cítila před tímto závodem a jaká atmosféra panovala? Tak na to si vzpomínám velmi dobře! Tři týdny před tím, než jsme vyrazili na první svěťák do Östersundu, jsem byla asi tři dny doma. Ráno jsem si krájela chleba, „zapomněla“ si svůj střelecký prst v kráječi a uřízla si bříško prstu a kus nehtu. Rych-

PŘIPRAVTE SE NA ZIMU

S KVALITNÍMI SNĚŽNÝMI FRÉZAMI

ˇ


BIATLONISTKA

le jsem sháněla taťku, aby mě odvezl na chirurgii. Když to tam uviděli, poslali mě hned na specializované pracoviště do Vysokého nad Jizerou, aby mi bříško prstu, které jsem si „hrdě“ donesla v igelitovém pytlíku, přišili. Bylo to ošklivé a dokonce to vypadalo, že na žádný svěťák nepojedu. Nicméně osm stehů můj prst zachránilo a doufala jsem, že to bude dobré. To samé mi řekl i trenér Zdeněk Vítek, známý masochista k ostatním i sám k sobě, a tak jsem na svěťák s týmem odcestovala. Já sama o tom pochybovala, protože jsem ve zraněném prstu neměla žádný cit, jen mi strašně mrzl a nebyla jsem schopna držet spoušť. Na prvních trénincích v Östersundu jsem dokonce měla zákaz střílet, abych někoho nezastřelila (smích). A tak jsme mazali, převazovali, ale stejně jsme pořád přemýšleli, jestli by nebylo lepší odjet domů. Nakonec jsem se přeci jen přesunula do Hochfilzenu. Přijeli se za mnou podívat rodiče – to bylo krásné, protože na severu je dlouho tma, panuje taková ponurá atmosféra, nálada nebývá nic moc a k tomu ještě ten nešťastný prst… Při samotném závodu bylo ale krásné počasí, slunečno, přimrzlo, úžasný sníh, ne-


foukalo. Pro mě ideální podmínky. Startovala jsem s číslem 55. Na první položce jsem jednou minula, na stojce už to byla nula. V posledním kopci mě Rybář hlásil, že jedu o medaili. Sama jsem v průběhu závodu ani netušila, že takhle dobře jedu! Byl to těžký závod a já do něj opravdu dala maximum. Ve výsledcích to bylo strašně „našlapané“. Od té doby jsem určitě lepší závod nejela. „Sedlo“ mi úplně všechno až na to, že když jsem si sundala rukavice, zjistila jsem, že z nich přišitá část bříška prstu vypadla. Všichni to nakonec zlehčovali a smáli se mi, že vlastně ani cit v prstu mít nepotřebuji, a stejně zastřílím dobře (smích). Následně jsem odjela do Pokljuky, kde se mi také dařilo. Byl to tenkrát vlastně nejlepší začátek sezony, jaký jsem zatím měla. Co tě během závodu dokáže nejvíce rozhodit? Možná bych spíš měla jmenovat, co mě z míry nevyvede. Ba ne, těžko se to specifikuje. Biatlonista by měl, jen co se vydá do závodu, zapomenout na všechny myšlenky a soustředit se jen na výkon. Nepříjemné jsou pak kolize se soupeři nebo vítr. A klíčová je i první rána.

Co ti pomáhá k co nejlepší koncentraci na střelbu? To je těžké. Dostala jsem spoustu rad, ale na každého platí něco jiného. Je důležité zapamatovat si ty momenty, kdy se střelba podařila, a připomenout si je při střelbě další. A to je individuální. Nejlepší asi je, když člověk v ten moment nic kolem sebe nevnímá. Dosáhnout toho je velmi těžké a někdy to opravdu ani nejde. U mě platí, že čím se cítím fyzicky lépe, tím je i moje střelba stabilnější. Někdo dokáže dobře zastřílet, i když je fyzicky totálně na dně, ale to se mě netýká. Jaký typ závodu tě nejvíce baví? Mojí nejsilnější disciplínou je sprint. Tam mám největší šanci uspět. Zkrátka závod, při kterém je dominantnější běžecká část. Ze svého pohledu mám ráda stíhačku. Zřejmě mi z běžeckého lyžování zůstalo to, že mi vyhovují kontaktní závody. I na střelnici, když střílíme v nějaké skupině, nemám tolik prostoru na to, aby mě rozhodil ten klid, kdy slyším jen své vlastní rány. Dlouhé závody nemá ráda asi většina biatlonistů. Jela jsem i „masák“ a docela se mi to líbilo. Nedávno jsem, poprvé v ži-


ORIGINÁLNÍ PRODUKT VYVINUTÝ SPECIÁLNĚ PRO POTŘEBY SPORTOVCŮ

ěk pln

vy stra

Do

S věnováním pro vítězství vašich nejbližších. Vitamin C přispívá k udržení normální funkce imunitního systému a ke snížení míry únavy a vyčerpání. Jód přispívá k normálnímu energetickému metabolismu. Vitamin D přispívá k normální činnosti svalů. Zinek přispívá k ochraně buněk před oxidativním stresem, k normální syntéze bílkovin, k normální funkci imunitního systému a k normálnímu metabolismu sacharidů, mastných kyselin a makroživin.


BIATLONISTKA

votě, jela super sprint. Byl to zajímavý závod, i když časově náročný. Myslím, že právě tyto krátké divácky atraktivní závody budou dostávat zelenou. Kolikrát i možná proti vůli samotných sportovců. Na názor sportovce se ale málokdy někdo ptá. Divácká atraktivnost dostává mnohdy přednost před racionalitou závodů. Jakým způsobem se vyrovnáváš s úspěchem i neúspěchem, aby to neovlivnilo tvůj výkon v dalším závodu? Ať už se mi závod povede, nebo nepovede, stále dodržuji určitý systém. Po závodu se musím vyjet, usušit si oblečení, navečeřet se a dojít si na masáž. Je pravda, že po úspěšném závodu je člověk více unavený, protože má i další, například mediální povinnosti. Není moc prostoru na přemýšlení, je nutné rychle zregenerovat a připravit se na další den. S jakými plány a pocity jdeš do nové sezony? Moc ráda bych navázala na sezony, kdy se mi dařilo. Podle letních výsledků by se mi to mohlo splnit. Konečně jsem v sobě opět našla veliký zápal pro trénování a jsem schopná si ho užívat. Chtěla bych si dokázat, že ještě jsem perspektivní biatlonistka. Na každý závod se budu těšit. Není to tak dlouho, co byl ve Vrchlabí založen biatlonový oddíl. Byla ses už podívat na tréninku vrchlabských žáků? Bohužel ještě ne. Vím, že žáky vede Tomáš Kulhánek. A má jich na starosti opravdu hodně, po vzoru Gábiny Koukalové má chuť dělat biatlon mnoho dětí. Připravovat malé biatlonisty je velmi náročné, jak časově, tak i organizačně. Jsem ale moc ráda, jak se celkově rozvíjí náš vrchlabský areál. V zimě slýchám ze širokého okolí chválu, jak je tu nastříkaný sníh a perfektně urolbováno. Žáčci mají i super střelnici. Ještě by tu do budoucna mohla být i malorážková střelnice. To už by mi tu nic nechybělo. V Jilemnici se jim povedl opravdu nádherný areál. Ve Vrchlabí se zimním sportům vždy dařilo a je fajn, že to platí stále. Nedávno skončila letní biatlonová sezona. Víš, jak dopadli v Českém poháru vrchlabští žáci? Vyhráli! Moc jim gratuluji! 37


ÚDRŽBA SILNIC KRÁLOVÉHRADECKÉHO KRAJE

Nová auta a plné sklady materiálu, silničáři jsou na zimu připraveni Zima se brzy naplno přihlásí o slovo a řidičům nastanou na silnicích horší časy. Sníh a ledovka dokážou potrápit i ty nejzkušenější šoféry. O to, aby byly komunikace maximálně sjízdné, se stará společnost ÚDRŽBA SILNIC Královéhradeckého kraje a.s. I letos nasadí do boje s přírodou více než tři stovky řidičů, dispečerů a dalších pracovníků vybavených moderní technikou. „Na zimu jsme připraveni,” ubezpečuje ředitel silničářů Jiří Brandejs. Přípravy na náročné zimní měsíce začínají dávno před tím, než se z nebe snese první sníh. Jako každý rok přivítali silničáři operující v Královéhradeckém kraji nové přírůstky do vozového parku. „Zakoupilo se šest nových sypačů Scania, jeden sypač Tatra, traktor Zetor a dva nakladače,” vyjmenoval investice za 36 milionů korun Martin Červíček, první náměstek hejtmana Královéhradeckého kraje. Celkem mají silničáři k dispozici 121 sypačů s radlicemi, 51 nakladačů, 18 sněhových fréz a 113 traktorových radliček. Ne všechny stroje jsou majetkem společnosti ÚDRŽBA SILNIC Královéhradeckého kraje a.s. Na čištění silnic první třídy se podílejí také firmy EUROVIA CS, a.s., a SOVIS CZ, a.s., se svojí technikou. Ty v případě 38 komerční sdělení

potřeby obsluhují šest okruhů. Dispečerská činnost zůstává kompletně v režii krajských silničářů, u kterých je uskladněný i veškerý posypový materiál. Technické vybavení je jen jednou částí skládanky. Ještě důležitější jsou v systému zimní údržby zaměstnanci, převážně řidiči a dispečeři, kteří se starají o to, aby vše fungovalo hladce. „Na našich autech se po směnách točí 230 řidičů, dalších zhruba 30 lidí pracuje ve skladech a v dílnách. Veškerá činnost se při zimní údržbě silnic se řídí předem vypracovaným a schváleným Plánem zimní údržby. Kdy řidiči sypačů vyjedou, určují dispečeři, kterých se na 15 stanovištích vystřídá 85,” vypočítal ředitel silničářů Jiří Brandejs.


Jízda na zasněžených a zledovatělých silnicích je často pořádným oříškem. V Královéhradeckém kraji dbají na to, aby šoféři sypačů byli na těžké podmínky co nejlépe připraveni. „Naši řidiči musejí zvládat vozidlo často i v extrémních povětrnostních podmínkách a jejich situaci ještě zhoršují nedisciplinovaní motoristé. Právě proto, aby úspěšně zvládali svěřené úkoly, ale především, aby se v pořádku vrátili ze směny, jsme pro ně uspořádali školení s praktickým tréninkem krizových situací na polygonu v Hradci Králové,” sdělil náměstek Martin Červíček. Celkem silničáři na území Královéhradeckého kraje udržují 3 541 kilometrů silnic první, druhé a třetí třídy. Délka neudržovaných krajských silnic se snížila z 301 km v roce 2016 na současných 215 km. Pokrytí tak rozsáhlého území je poměrně finančně nákladné. „Vloni stála údržba silnic II. a III. třídy 173 milionů korun,” upřesnil náměstek Martin Červíček s tím, že letos očekává podobnou částku. Záleží na tom, jak silná zima bude. Pokud bude pořádně tuhá a prosněžená, budou silničáři potřebovat hodně posypového materiálu. „Sklady máme doplněné na maximální kapacitu, před zimou v nich je 23 tisíc tun soli a 12 tisíc tun inertních materiálů. Podle toho, jaký bude mít zima průběh, jsme připraveni sklady okamžitě doplnit,” řekl ředitel Jiří Brandejs.

procentně odstranit. Především řidiči musejí být i na prohrnutých a posypaných silnicích maximálně obezřetní, není možné jezdit stejným stylem jako v letním období,” upozornil Jiří Brandejs. Silničáři mají všechny udržované komunikace v Královéhradeckém kraji rozdělené do třech skupin, které obvykle kopírují třídu silnice, ale není to vždy pravidlem, některé důležité komunikace nižší kategorie jsou zařazeny do vyšší. Každá skupina má svůj časový limit, během kterého silničáři musejí od výjezdu posypového mechanismu stihnout zmírnit závady vzniklé nepříznivým počasím. U první skupiny to jsou 3 hodiny, u druhé 6 a u třetí 12 hodin.

Stejně jako v minulých letech si mohou řidiči při plánování cesty pomoci webovou aplikací na adrese uskhk.eu/suhhkap. Na podrobné mapě Královéhradeckého kraje si mohou zkontrolovat, v jakém časovém úseku byla provedena zimní údržba na jednotlivých úsecích silnic, a podle toho zvolit optimální trasu.

K bezpečnému cestování mohou výrazně přispět i sami řidiči, a to nejen obutím správného typu pneumatik, ale především opatrnou jízdou. „Naším posláním je, abychom zmírnili závady, které vzniknou na silnicích po nepříznivých povětrnostních podmínkách. Není v našich silách je vždy sto-

Kutnohorská 59, 500 04 Hradec Králové - Plačice Tel.: 495 540 211 | Fax: 495 533 973 E-mail: uskhk@uskhk.eu www.uskhk.eu

39


ŠÉFKUCHAŘ

Lukáš Čížek zaútočí na zlato Mufloní hřbet připravený v sous vide, podávaný s dýňovým pyré, bramborovým suflé, glazírovanou sezonní zeleninou a šípkovou omáčkou. I s touto lahodnou specialitou v rámci svého pětichodového menu se pokusí Lukáš Čížek, šéfkuchař a majitel vyhlášené vrchlabské restaurace Farma, v příštím roce v únoru získat zlatou medaili na olympiádě kuchařů v německém Stuttgartu. JIŘÍ ŠTEFEK, FOTO: JIŘÍ V. NOVOTNÝ

doby a v tu dobu nejčastěji využívaných surovin. „V době olympiády je venku zima a podle toho bych měl volit i podzimní/zimní suroviny a nemít tam nějaké letní křiklavé věci,“ dodává. Samotná prezentace probíhá tak, že výstavní plocha se otevírá v 5 hodin ráno a na naaranžování jídel mají kuchaři dvě hodiny, více ani minutu. Pak nastupuje porota. Ale soutěž není o tom, že by po-

Gastronomická olympiáda (tradičně se pořádá v Německu, letos se uskuteční v termínu 14. až 19. února 2020) se stejně jako olympijské hry ve sportu koná jednou za čtyři roky. Obvykle se jí účastní až 1 600 soutěžících z minimálně 32 zemí. „V příštím roce bude soutěž rozdělena do pěti dnů,“ říká Lukáš Čížek, který na posledním olympijském klání vybojoval stříbrnou medaili. „Ambice mám velké, letos jsem přivezl z mistrovství světa bronz. Nicméně rád bych se popral o zlato,“ dodává a netají své ambice. Z České republiky se olympiády obvykle účastní jen dva kuchaři v kategorii jednotlivců, avšak cukráři mají mnohem četnější zastoupení. Přestože Čížek v minulosti obdivoval a stále obdivuje národní tým kuchařů a chtěl by se do něj dostat, v současné době se podle svých slov veze „na vlně jednotlivce“, což mimo jiné skýtá výhodu, že může vystupovat sám za sebe a dělat si vše podle svého. Na stuttgartskou olympiádu chystá pětichodové menu a výběr finger food. O řadě jídel, která bude prezentovat, už má jasno. „Facebook a Instagram chrlí neskutečné množství receptů a nádherných fotek jídel, už si z toho pomalu skládám menu, se kterým bych tam mohl zabodovat,“ říká. Díla soutěžících kuchařů hodnotí porota, která se skládá ze šestnácti lidí, kteří jsou z celého světa. „Oni viděli už leccos, a proto je vždy dobré je něčím překvapit, aranžováním či technologií,“ přemítá vrchlabský kuchař. Porota boduje samotný pokrm, vzhled, jak je naaranžován, hodnotí se jeho servis, aby to ladilo. „Na nějaké procento má vliv i celková tabule a to, jaké technologie jsem použil,“ vysvětluje. Soutěžící nemají stanoveno, jaké suroviny mají použít. Vesměs se však snaží držet roční 40

rotci ochutnali každé jídlo. Soutěž je zaměřená na výstavu jídla. Tato skutečnost má výhodu v tom, že si kuchaři mohou velkou část pokrmů přivést předpřipravenou již ze svých restaurací a provozoven. A tak to činí i Lukáš. „Řadu věcí si přivezu hotovou už odsud, na místě jídlo jen sestavím a dodělám například křehké věci. Jídlo musí dobře vypadat, být svěží a vydržet atraktivní i 8 hodin, protože po porotě do výstavního pavilonu nastupuje veřejnost, která tam je po celý den,“ uzavírá.


DU VO

RA

N CÍ P

Ů

SE Z AG

A

UKOU ÁR


ŠÉFKUCHAŘ RECEPT / Ingredience a postup na 6 porcí

Vedle příprav na gastronomickou olympiádu a šéfování (nejen kuchyni) v restauraci Farma zajišťuje Lukáš Čížek i cateringový servis a dělá kurzy vaření. Oboje si u něho mohou objednat jak jednotlivci, tak i firmy. „V rámci kurzů si u nás v kuchyni každý všechna jídla sám uvaří, pak si k tomu sedneme a povídáme si o tom, dáme si dobré víno a jdeme na další chod,“ popisuje kuchař, podle kterého jsou podobné akce oblíbené jako firemní teambuildingy nebo vhodné jako vánoční dárek pro rodinné příslušníky nebo kolegy. S blížícím se svátkem svatého Martina chystají na Farmě i tradiční svatomartinské menu. I letos se zájemci (kteří si mohou ještě rezervovat místa) mohou těšit na tříchodové menu, na kterém nebude chybět tradiční a dozlatova vypečená svatomartinská husička. Vzhledem k datu, kdy letos vychází svátek svatého Martina na pondělí 11. listopadu, se svatomartinské menu bude v restauraci Farma servírovat o víkendu, který bude svátku předcházet.

19

ROJE

KU

RO KT

20

Mufloní hřbet: 1 kg mufloní hřbet, 20 g bylinky mix, 30 g sůl uzená, 5 g pepř, 100 g oříšky mix, 0,05 l Thomy Combiflex Telecí fond se šípkovým džemem 25 g CHEF telecí fond pasta, 0,01 l červené víno, 150 g šípková pasta domácí výroba, 15 g sůl, 20 g cukr třtinový Bramborové suflé 650 g očištěné brambory, 0,1 l smetana, 50 g máslo, 3 g muškátový oříšek mletý, 75 g polohrubá mouka, 3 ks vejce celé, 0,05 l Thomy Combiflex Uzené dýňové pyré 400 g dýně, 150 g cibule, 0,2 l smetana, 0,1 l bílé víno, 30 g sůl, 5 g pepř, 5 g uzené aroma, 50 g hoblinky, 0,05 l Thomy Combiflex Sezonní zelenina 80 g brokolice, 80 g řepa, 80 g karotka, 80 g žlutý květák, 30 g sůl, 5 g pepř, 20 g bylinky mix, 0,05 l Thomy Combiflex, 0,01 l CHEF tekutý koncentrát zeleninový

P


Na ozdobu: 15 g sakura mix, sušený plát z řepy, chips z kůže z mufloního hřbetu POSTUP Mufloní hřbet: Mufloní hřbet si očistíme, osolíme, okořeníme a vložíme společně s bylinkami a olejem do vakuovacího sáčku. Zavakuujeme a vaříme v páře na 75 °C cca 20 minut. Maso vyjmeme ze sáčku, osušíme a opečeme na oleji v troubě na 195 °C zhruba 3 minuty. Při expedici maso obalíme v drcených oříškách, uděláme krustu. Šípková omáčka: Připravíme si dle návodu demi-glace. V hrnci zredukujeme červené víno, přidáme máslo, demi-glace a připravený šípkový džem. Vše společně krátce povaříme a dochutíme solí a cukrem. Uzené dýňové pyré: Nakrájenou cibuli najemno orestujeme na oleji, přidáme očištěnou a na menší kousky nakrájenou dýni. Přidáme bílé víno, dochutíme a zalijeme lehce vodou. Dusíme do měkka

a na konci přidáme smetanu, kouřovou esenci a rozmixujeme. Pyré si vložíme do gastronádoby, přikryjeme fólií a ještě zaudíme udící pistolí. Bramborové souflé: Očištěné a nakrájené brambory vaříme do měkka, scedíme je a propasírujeme přes jemný cedník. Potom přidáme celé vejce, smetanu, máslo, mouku, okořeníme a vše pořádně promícháme. Takto připravené pyré dáme do pytlíku a do předem vymaštěných forem naplníme. Pečeme ve vyhřáté troubě na 190 °C zhruba 15 min. Sezonní zelenina: Divokou brokolici, baby mrkev a květák si očistíme a krátce ve vařící vodě zblanšírujeme. Na oleji vše s bylinkami krátce orestujeme a dochutíme. Řepu očistíme, vložíme do pytlíku a společně s připraveným zeleninovým chef koncentrátem zavakuujeme a v páře na 100 °C vaříme cca 35 min. Potom řepu přendáme do kastrůlku a zredukujeme šťávu na gel. Na ozdobu použijeme sakura mix, pláty z řepy a chipsy z kůže mufloního hřbetu.


AUTOSTYL

Rentstyl: Operativní leasing si může dovolit každý Dávno pryč jsou doby, kdy si auto na „operák“ mohl dopřát jen podnikatel nebo firma. Dnes jsou všechny výhody této služby dostupné i soukromým osobám. Obraťte se na Rentstyl, novou službu Autostylu, a zjistíte, že pronajmout si vůz můžete i Vy.

Vy si vyberete, my se postaráme Škoda, Peugeot, Toyota - volbou může být SUV, ekologický hybrid nebo městský hatchback. Pokud ještě nemáte jasno, v trutnovském Rentstylu vám s výběrem poradí. Vyřízení operativního leasingu netrvá dlouho. „Nově jsme se rozhodli nabídnout našim zákazníkům službu, při které je o auto 44 komerční sdělení

celkově postaráno včetně pojištění a servisu. Mohou jezdit, jak potřebují, a platit jen fixní měsíční splátku,“ vysvětluje Lukáš Svoboda z Rentstylu s tím, že do operativního leasingu je možné doplnit například sadu zimních kol, pořízení dálniční známky, pravidelné čištění a další služby.

Peníze až na prvním místě Každý řidič potvrdí, že výdaje spojené s provozem auta přicházejí obvykle v nejméně vhodnou dobu. V případě využití operativního leasingu jsou servisní náklady rozloženy do splátek, žádná nepředvídatelná finanční zátěž tak nehrozí.


Taktéž odpadá takzvaná akontace (10 - 30 % pořizovací ceny vozidla), kterou vyžadují při pořízení automobilu poskytovatelé spotřebitelských úvěrů. Nájemné řidič platí na základně splátkového kalendáře jednou měsíčně, první úhrada je splatná v den předání auta. Ovšem pozor: pokuty související s provozováním vozidla si hradí každý na své triko.

Žádost - smlouva - jedem Od podpisu žádosti o operativní leasing až po usednutí za volant se může zákazník Rentstylu spolehnout na rady a pomoc zkušených profesionálů. „Pokud už máte svého favorita, přijďte rovnou vyplnit žádost. Jestli ještě váháte s volbou modelu nebo značky, přijďte taky. Společně si vozidla prohlédneme a vybereme auto na míru vašim požadavkům,“ zve Lukáš Svoboda. Po schválení žádosti o operativní leasing konkrétního vozu obdrží zákazník smlouvu a kalkulaci dlouhodobého pronájmu. Jakmile zaplatí vratnou jistinu ve výši dvou pronájmů, podepíší obě strany smlouvu a dohodnou termín převzetí auta. „Obvykle nebývá delší než 2 až 3 dny,“ dodává Lukáš Svoboda.

Rentstyl myslí na všechno Kromě operativního leasingu rozšiřuje Autostyl prostřednictvím Rentstylu své služby o prodej ročních vozů. „Vycházíme vstříc lidem, kteří vyhledávají komplexní nabídku a neradi ztrácejí čas obíháním firem a zadáváním poptávek. Pokud potřebují obyvatelé Vrchlabí a okolí vyřešit cokoli v souvislosti s automobily, mohou se na nás obrátit,“ dodává Lukáš Svoboda. Podrobnosti jsou k dispozici na www.rentstyl.cz a www.autostyl.eu.

Horská 579, 541 01 Trutnov Tel.: 499 309 111 | E-mail: info@autostyl.eu www.autostyl.eu

45


SOUTĚŽ

ZAHRAJTE SI O 10 KALE NDÁŘŮ! Jak se jm enuje měs to na říjnové fotografii kalendáře?

Odpovíd na www.t at můžete rutnovink y.cz

Už máte historický kalendář? Líbí se vám projekt www.staretrutnovsko.cz, jehož cílem je pomocí dobového obrazového materiálu přiblížit dějiny našeho malebného a historicky velice zajímavého regionu? Chcete tento projekt podpořit nebo hledáte originální a vkusný dárek pro sebe nebo své blízké? Skvělé! Právě pro vás tu jsou nové kalendáře Staré Krkonoše 2020. Kalendáře formátu A3 jsou vytištěné na kvalitním křídovém papíře. „Při výběru obrázků klademe důraz na to, abychom zobrazili zajímavé a často též nikdy nepublikované záběry z časů našich

babiček a prababiček,“ zdůrazňují tvůrci a dodávají, že každý obrázek důkladně vyčistí tak, aby byl zážitek z něj co nejsilnější. Nepoznáte některé snímky? Nevadí, na poslední straně naleznete popisky v češtině i němčině. A jaká místa v kalendáři navštívíte? Například Velkou Úpu, Pec pod Sněžkou, Spálený Mlýn, Obří důl, Luční boudu, Černou horu… Zkuste štěstí a zahrajte si o kalendáře v naší soutěži. No, a jestli nevyhrajete, nevadí, kalendář koupíte na www.starekrkonose.cz. (bog)


NOVINKY Z VRCHLABSKA

Antidiskotéka s Jiřím Černým

Přednáška o souostroví Galapágy

V pondělí 4. listopadu zavítá do klubu Kotelna ve vrchlabském Kulturním domě Střelnice legenda české hudební publicistiky a kritik Jiří Černý se svou Antidiskotékou. Černý je autorem slavné hitparády Dvanáct na houpačce (nebo zkráceně Houpačka), která v roce 1964 v tehdejším Československu způsobila obrovský poprask a vyvolala masový zájem posluchačů. Postřehy Jiřího Černého z domácí i světové hudební scény formovaly názory mnoha generací lidí. Akce začíná v 19:30 a vstupné na ni činí 100 korun.

Galapágy je název ekvádorského souostroví čítajícího 18 sopečných ostrovů ležících v Tichém oceánu zhruba tisíc kilometrů západně od pobřeží jihoamerického Ekvádoru. Izolovanost souostroví rozprostírajícího se na rovníku zde pomohla přírodě ke vzniku mnoha druhů rostlin a živočichů, které nejsou nikde jinde na světě. Cestovatel Vladimír Groh se o Galapágách vyjádřil jako „o asi posledním zvířecím ráji na zemi, kde zvířata žijí v neuvěřitelné symbióze se člověkem a tučňáci se zde vyskytují na jediném místě na světě na severní polokouli.“ O své zážitky a poznatky se s vámi podělí na přednášce, která se uskuteční ve čtvrtek 7. listopadu od 18 hodin v Hospůdce U Hrocha v Rudníku.

Střelnice přivítá Snow Film Fest Filmový festival zimních a outdorových filmů Snow Film Fest se po letech vrací do Vrchlabí. Večer plný filmů a zajímavých přednášek s výstavou fotografií od KRNAPu a ukázkami zimního vybavení od Namche Stores se uskuteční ve středu 20. listopadu od 18 hodin v sále Kulturního domu Střelnice.

Vítání Krakonoše v Jilemnici Vítání vládce hor Krakonoše proběhne v sobotu 23. listopadu a sraz účastníků bude ve 14 hodin u Sokolovny v Jilemnici. „Odtud půjdeme do zámeckého parku, kde si užijeme spousty legrace a uvítáme u vánočního stromečku Krakonoše s jeho družinou skřítků,“ zve pořádající TJ Sokol Jilemnice a upomíná děti, aby nezapomněly dobroty pro lesní zvířátka.

Memoriál Sváti Picka Výběh na vrch Žalý na trase dlouhé 2 750 metrů s převýšením 424 metrů nabídne 5. ročník Memoriálu Sváti Picka. Výběh se uskuteční v neděli 10. listopadu a odstartuje ve 14 hodin u tunelu pod Rančem.

Trio kapel vystoupí ve „Viktorce“ Trojice kapel zakázanÝovoce, RECKLESS a Zastodeset se připravuje na podzimní KOLAPS TOUR 2019, během kterého navštíví celkem sedmnáct míst po České republice. Jednou ze zastávek turné bude i vrchlabský Victory Club Bar, kde se kapely představí v sobotu 16. listopadu. Koncert začíná ve 20 hodin. (jš)


VITESCO TECHNOLOGIES

Rychlý a flexibilní poskytovatel inovativních a průkopnických technologií Od září letošního roku podniká divize Powertrain společnosti Continental pod novým názvem Vitesco Technologies Czech Republic s.r.o.. Svým novým názvem společnost odkazuje na vedoucí pozici v oblasti technologií pro dopravu bez emisí. V Královéhradeckém kraji novou společnost reprezentuje závod v Trutnově, který dodává výrobky pro značky, jako je BMW, Audi, Ford, Hyundai, Renault, PSA, Volkswagen, Daimler, General Motors a mnoho dalších.

Zákazníci přibývají „Tři čtvrtiny světové automobilové produkce mají tu čest být vybaveny výrobky společnosti Continental. Jsme rádi, že se i my můžeme každý den podílet na tomto úspěchu,“ říká ředitel trutnovského závodu Lukáš Rosůlek. „V Trutnově jsme patřičně hrdí na naše vysokotlaká dieselová a benzinová čerpadla, komponenty pro vstřikovací systémy, turbodmychadla, senzory oxidu dusíku, vysokotlaké senzory, aktuátory, recirkulační ventily spalin a v neposlední řadě systémy tepelného managementu pohonného ústrojí, které je využito

ve spalovacích motorech a do budoucna i ve vozidlech poháněných alternativními způsoby, tedy elektricky nebo hybridně,“ uvádí Lukáš Rosůlek. V trutnovských moderních halách se vyrábí produkty pro většinu velkých hráčů automobilového světa. Aktuálně divize zásobuje více než 20 zákazníků. Podle Lukáše Rosůlka se toto zákaznické portfolio v následujícím období více jak zdvojnásobí.

Bez manuální práce se firma neobejde V provozu východočeské divize Vitesco Technologies nechybí nejmodernější výrobní, měřicí a laboratorní technologie. Chlubit se může i R&D centry pro vysokotlaká čerpadla a turbodmychadla. „Jen těžko si můžeme naši výrobu představit bez procesů, jakými jsou například osazování tištěných spojů, obrábění, gelování či drátkování. Bez manuální montáže našich zaměstnanců se neobejdeme, stejně tak bez šroubování, broušení, lisování a sváření, včetně finálního testování a kalibrace. Více než 100 precizních procesů a technologií se každý den zapojuje do výroby našich výrobků a komponentů,“ poukazuje Lukáš Rosůlek.

Rosůlek Lukáš, ředitel závodu Trutnov

48 komerční sdělení

Všechny výrobní stroje a zařízení jsou vzájemně propojeny datovým systémem, který umožňuje okamžitou reakci na jakoukoliv výrobní nepřesnost, čímž se zamezí výrobě nekvalitního výrobku. „V Trutnově ročně vyrobíme více než


„Obdobně jako ostatní zaměstnavatelé, i my se potýkáme s nedostatkem převážně kvalifikovaných, technicky zaměřených kandidátů. Situaci jdeme naproti především náborem z vlastních zdrojů, výchovou vlastních talentů a interním povyšováním těch nejlepších. Aktivně spolupracujeme s trutnovskými středními školami a předními českými univerzitami. Pro naši společnost chceme pouze ty nejlepší kandidáty. Výběrové řízení tedy klade vysoký důraz nejen na technické kvality kandidáta, ale především na vzájemný soulad s našimi firemními hodnotami,“ uvádí vedoucí personálního oddělení trutnovského závodu Milan Kubíček.

Kubíček Milan, vedoucí personálního oddělení závodu Trutnov

20 milionů klíčových komponentů zajišťujících bezpečnou a efektivní mobilitu každého z nás,“ dodává Lukáš Rosůlek.

Doprava bez emisí, nehod a stresu

Firma si svých zaměstnanců váží a nabízí jim příjemné pracovní prostředí i pestrou nabídku benefitů. Například je to vlastní autobusová doprava či společenské akce, které pro zaměstnance pravidelně pořádá. „Jedním z klíčových faktorů při získávání nových zaměstnanců i udržení těch stávajících je pro nás firemní kultura. Jsem rád, že své potřeby a sny si v Trutnově díky Vitesco Technologies plní přes více než 2 000 zaměstnanců,“ uzavírá Milan Kubíček.

Závod v Trutnově je dobře připraven na budoucí výzvy proměnlivého světa automotive, který jednoznačně směřuje ke třem megatrendům, jimiž jsou doprava bez emisí, doprava bez nehod a doprava beze stresu. „Od ryze individuální přepravy směřujeme ke sdíleným řešením. Software bude v roce 2030 tvořit 30 % hodnoty automobilu,“ říká ředitel trutnovské divize. Continental již dnes nabízí řešení k naplňování těchto megatrendů. Cílem společnosti je ekologicky čistá a udržitelná doprava. Proto je důraz kladen na to, aby základní komponent každého vozu – tedy jeho motor – využíval mimo jiné i elektrický pohon a inteligentní technologie.

Technicky zaměření pracovníci jsou žádaní Trutnovský závod stále nabízí atraktivní pozice, které jsou vhodné nejen pro absolventy středních odborných škol a učilišť. Aktuálně poptává technology, kvalitáře, seřizovače i výrobní dělníky.

Volanovská 518, 541 01 Trutnov Tel.: 800 800 552 E-mail: personalni.trutnov@continental-corporation.com www.continental.jobs.cz | www.continental.com/cs-cz

49


TALENTY PRO FIRMY

Kablo hostilo malé techniky Ve čtvrtek 24. října se konalo v prostorách společnosti Kablo Vrchlabí okresní kolo soutěže „Talenty pro firmy“. Cílem soutěže pořádané Krajskou hospodářskou komorou Královéhradeckého kraje je výměna zkušeností a příkladů dobré praxe v oblasti zvyšování zájmu mladé generace o techniku, technické obory a s tím související profese. (jš)


ENTERIA

Chceme být užiteční svému okolí Český stavební holding enteria je významným donátorem celé řady východočeských sportovních klubů, akcí, ale i společenských událostí. Předseda představenstva Martin Havelka (50) považuje za přirozené poskytovat finanční podporu sportovnímu a společenskému dění v místech, kde firmy sdružené v holdingu působí. „Reklama je pro nás důležitá, ale v dnešní době i hrdost našich lidí na to, že je vidět jejich značka, logo. Máme firmy o lidech a pro lidi. Lidé jsou to nejdůležitější, co máme,” říká. Jak byste představil holding enteria? Co dělá a čím se zabývá? Enteria - Český stavební holding to už má ve svém názvu. Je to český holding a stavební holding, který v současné době zastřešuje dvanáct společností. Zabýváme se stavařinou a realizujeme zakázky nejen na Pardubicku, ale i po celé České republice. Specializujeme se na dopravní, podzemní či vodohospodářské stavby. Náš holding enteria má tisíc zaměstnanců a náš výrobní potenciál se pohybuje okolo 4,5 miliardy korun ročně. Jaká byla motivace k založení holdingu, který zastřešuje takové množství firem? Vznikli jsme z malých firem, ve kterých stále držíme velmi silnou firemní kulturu. V rámci holdingu se tudíž snažíme využívat synergické efekty v provozu či obchodu. V menších firmách se lépe buduje dobrá firemní kultura, a to je důvod, proč ponecháváme jednotlivé značky. Obchodně se také lépe loví ve smečce, je to přirozené, účinné a bezpečné. Naše politika je akviziční. V roce 1994 jsme založili mateřskou firmu Chládek a Tintěra Pardubice, v následujících letech jsme naše další společnosti buď založili, nebo v rámci akvizic 52 komerční sdělení

nakoupili. Těmito akvizicemi zároveň posilujeme naši pozici na českém stavebním trhu. Zmínil jste, že enteria nyní zastřešuje dvanáct společností. Plánujete v dohledné době rozšíření tohoto počtu? Máme strategicky vytyčený cíl – pozvolně prorůstový, takže se dá předpokládat, že se toto portfolio rozšíří. Hodláte vstoupit do nějakého odvětví, které nyní neděláte? Tedy mimo stavebnictví? V současné době jsme český stavební holding, takže míříme do stavebnictví. Ale vedle toho cílíme i na stavební technologie, které potřebujeme pro upevnění naší pozice na trhu. Jak hodnotíte situaci ve vašem oboru v rámci národního hospodářství? Největší problém je, že práce je hodně, kterou dle mne ani nepotřebujeme. Ale populismus dnešní doby je silnější než rozum. A nejsou na ni lidi? Ano, nejsou lidi, nejsou zdroje. Vlády by spíš


měly lépe plánovat v dlouhodobém horizontu. V České republice je nějaká kapacita stavebního trhu a my ji neumíme udělat z roku na rok dvojnásobnou či trojnásobnou. Dovézt lidi ze zahraničí by nebyl problém, ale nemáme další zdroje, jako je třeba materiál, technologie či techniky, řemeslníky, které z ciziny nepřivezete. Řídit stavební firmy a dlouhodobě plánovat strategie, kdy jeden rok objem financí klesá, druhý pak naopak roste i několikanásobně a vše se děje nekoncepčně, je dost složité. Kde mohou obyvatelé východních Čech vidět v současné době vaše firmy, jak se říká „v akci“? Nejprve bych zmínil některé dokončené stavby. Na Hradecku to je Muzeum východních Čech nebo svinarský most. V Pardubicích jsme v létě dokončili rekonstrukci radnice. V současné době stavíme třeba parkovací dům v Peci pod Sněžkou a vidět nás je možné i na některých pozemních stavbách na Hradecku či Pardubicku. V dopravním stavitelství nás můžete potkávat na krajských silnicích nebo na kolejových tratích v regionu. Na jak dlouho dopředu máte zajištěné zakázky? Máme zajištěn odbyt do poloviny příštího roku. Jak moc velká je na trhu konkurence? Konkurenci samozřejmě vnímáme a víme, že má úplně stejné problémy. My se snažíme, abychom měli dobrý personál, dobré firmy a naše firmy byly úspěšné a měly dobré strategie. Konkurenci vnímáme jako nutnou a umíme s ní komunikovat, případně bojovat. Jméno enteria je spojeno i s extraligovým hokejovým klubem HC Pardubice, kde aréna pro letošní sezonu nese jméno holdingu. Jak jste se k tomu dostali? Naše firemní heslo říká, že chceme být užiteční svému okolí. Považujeme to za logické na všech místech, kde naše firmy působí, a Enteria Aréna v Pardubicích je právě jedna taková věc. Byli jsme

v této věci osloveni, a protože jsme něco takového, kde bychom se mohli prezentovat a více celorepublikově zviditelnit, hledali, tak jsme na tuto nabídku kývli. Jinak významným partnerem pardubického hokeje je společnost Chládek a Tintěra Pardubice mnoho let. Jaké další aktivity takto podporujete? Jsme partneři hradeckého i pardubického fotbalu, tenisové Pardubické juniorky, věnujeme se motoristickému sportu. Jsme hlavním partnerem Pardubického hudebního jara, enteria je generálním partnerem Aviatické pouti v Pardubicích, pomáháme místním školám i školkám. Jaké jsou vize podniku do budoucna? Řečeno klasickou otázkou personalistů u pohovorů „Kde se vidíte za pět let?“. Za pět let se můžeme vidět tam, kde jsme zhruba dnes, a možná budeme o něco silnější. Tedy pokud bude pokračovat stavební boom, o kterém se v současné době spíš více mluví. Je zbytečné spekulovat, jestli budeme mít tržby o jednu či dvě miliardy vyšší. To ani není rozhodující. Naše firmy jsou o lidech a pro lidi, o dobré firemní kultuře, o rozumné a reálné strategii a tyto hodnoty bychom chtěli udržet i do budoucna. Co děláte ve svém volném čase? Kolik ho máte? Mám ho tolik, kolik si ho udělám (smích). Věnuji se sportu a rád cestuji. Snažím se určité koníčky skloubit s prací.

Zelené Předměstí, Jiráskova 169, 530 02 Pardubice Tel.: + 420 466 007 711 | Fax: 466 687 043 E-mail: info@enteria.cz www.enteria.cz


NA POKEC

Jóga VERONIKA ŠTEFKOVÁ, FOTO: INTERNET

Mám ráda pohyb. Od třetí třídy na základní škole jsem hrála závodně volejbal. Na gymplu jsem se na pozici levého beka stala pionýrkou v té době ještě málokomu známém sportu - ve florbalu. Na vysoké škole jsem stres z náročného učiva vybíjela na kickboxu a po práci jsem uvolňovala nahromaděné pracovní napětí ve fitku při hodinách H.E.A.T. programu. Dnes, coby matka čtvrtým rokem na rodičovské dovolené, zastávám vše, co jsem se za ta léta při svých sportovních aktivitách naučila. Den co den, od rána do večera vybírám nejenom míče, ale i vše, co na mne letí. Zachytávám padající děti z prolézaček. Blokuji dětem vstup do nebezpečných zón. Dobíhám malé závodníky na křižovatce. Přihrávám svačiny. Bráním se před nájezdem malých dobyvatelů. Kličkuji mezi hračkami. Svádím boj o zachování alespoň minimálního pořádku. Vykopávám dcerku do školky a při tlačení kočárku do kopce s naším malým Otesánkem a desetikilovým nákupem nasazuji dlouhý krok s nášlapem na patu a hlubokým nádechem a výdechem nosem, přesně tak, jako kdysi na chodícím páse. Během dne se několikrát proběhnu po schodech nahoru a dolů, večer si ještě zatancuji v kuchyni a v noci protínám cílovou pásku pádem do postele. Není tedy divu, že na dotaz naší babičky (ačkoli je dobře míněn), zda bych si nechtěla zajít někam večer zacvičit, reaguji poněkud podrážděně. Před nedávnem se mi ale naskytla možnost přihlásit se na kurz jógy, a to ne ledajaké jógy. Po bližším prozkoumání všech zdravotních benefitů a zjištění, že budu mít po čtyři neděle dvě a půl hodiny jenom sama pro sebe, jsem využila příležitosti a zapsala se na hormonální jógu. Doufajíc, že mi jóga pomůže zklidnit moje pocuchané nervy a ještě si u toho protáhnu pérka, jsem vyrazila na první lekci. Krásná ohebná slečna cvičitelka nám předvedla první cviky z rozcvičky a mně došlo, že s pozdravem slunci tu asi nikoho neoslním. 54

Na konci první lekce se stalo něco, s čím jsem vůbec nepočítala. Slečna lektorka nám s milým úsměvem a medovým hlasem oznámila, že první sestavu, tedy rozcvičku, máme za úkol doma trénovat celý týden, a to nejlépe dvakrát denně. To už mi kromě svalů začaly tuhnout i rysy na tváři. V hlavě se mi jako mantra začala odrážet slova jako: úkol, doma, trénovat, týden. Celou cestu domů jsem svoji mysl zaměstnávala přemýšlením, jak to doma prakticky provedu. V úvahu přišly tři možnosti. Cvičit brzy ráno, než se všichni vzbudí, nebo naopak, když všichni spí, tedy po obědě a večer. Jelikož nejsem blázen, ranní rozcvičku jsem zavrhla s tím, že na místo siesty nebo večerního odpočinku by to snad šlo. Nešlo. V pondělí si po intenzivním nedělním cvičení dávám pauzu. V úterý po obědě si ke své oblíbené kávě celá natěšená beru nový Ikea katalog. Na cvičení bude čas večer. Večer padám únavou. Ve středu mé oko spočine na zadělaných obkladech v kuchyni a s tím, že po roce by si zasloužily vyčistit, se vrhám do drhnutí. Večer padám únavou. Ve čtvrtek mne vedle zářících obkladaček začne rozčilovat zamaštěná digestoř, a tak odmašťuji. Večer padám únavou. Vedle omytého obložení a digestoře přeci nemohu nechat troubu takhle špinavou, a tak v pátek drhnu troubu. Večer vařím a peču na víkend. V sobotu po obědě si po náročném týdnu zasloužím odpočinek, a tak si ke kávě otevírám svůj oblíbený časopis. Večer mne začne hryzat svědomí, to ale hned uklidňuji tím, že v neděli vše doženu. A v neděli? To už nemá smysl cvičit, když večer jedu zase na další lekci.


Profile for Zbynek Kacer

Vrchlabinky - magazín listopad 2019  

Vrchlabinky - magazín listopad 2019  

Advertisement