{' '} {' '}
Limited time offer
SAVE % on your upgrade.

Page 1

kulturně-společenský magazín | Květen 2019 | zdarma

Tradiční výstup na Žalý


Pod záštitou senátora Parlamentu CR Ing. Jana Sobotky

Štěrbova vila Kulturní léto 2019

www.prehradaleskralovstvi.cz

červen

3. 5. Wohnout Th!s (Vojta Kotek Band) od 18 hod. 17. 5. Improvizační divadlo Milostný trojúhelník (Anna Geislerová, Martin Zbrožek, Lukáš Pavlásek) 25. 5. Dětský charitativní den (od 12 hod.)

květen

sterbovavila

sterbovavila

7. 6. Horkýže slíže 14. 6. Partička na vzduchu (Open Air 2019) 15. 6. Loutkohraní pro děti (od 12 hod.) 28. 6. Tomáš Klus a band „SPOLU Tour“ 29. 6. Divadlo Sklep hra „Mlýny“(od 21.30 hod.)

září

6. 9. Jakub Vágner beseda „Rybí legendy“ 14. 9. Buty Generální partner:

Hlavní partner:

*změna programu vyhrazena

srpen

4. 7. Plastic people of the Universe a hosté Oldřich Kaiser Dáša Vokatá 12. 7. Tata Bojs 19. 7. František Nedvěd a kapela Tie Break 26. 7. Garage a Tony Ducháček nec 27. 7. Den dětí s Lesy CR (od 12 hod.) červe Začátky představení 19.30 hod. 2. 8. Stromboli a host Vilém Cok Vstupenky možno k zakoupení: v původní sestavě (od 21 hod.) Online v síti www.smsticket.cz 9. 8. Pavel Dobeš Dvůr Králové n L 23. 8. Vladimír Merta,Jan Hrubý a Ondřej Fencl . Agentura INVIA . Top Ten Rock 31. 8. Oceán Informační centra . Trutnov . Jaroměř . Hostinné . Nová Paka . Vrchlabí . Dvůr Králové n L . Vinotéka Hořice . Štěrbova Vila

Partneři:

nad Labem

Obec Nemojov


Editorial Hřejivá tradice JIŘÍ ŠTEFEK / šéfredaktor Výstup na Žalý, který se každoročně koná 8. května, se těší nejen mezi Vrchlabáky veliké oblibě. Je to pomyslné otevření jarní turistické sezony, ale i akce, na které se setkají lidé, kteří se mnohdy jinak po celý rok nepotkají. U rozhledny na zalesněném vrcholku tak mají možnost popovídat si, dozvědět se, co je nového, a nebo se domluvit, že se potkají i jindy a při jiné příležitosti. Je vždy velice hřejivé vidět, jak na Žalý po cestách ze všech směrů míří malí i velcí, kmeti i caparti. Na vrcholku je čeká zasloužená odměna. Děti si opečou buřtíka a dospělí si smočí rty do zlatavého moku. Zájemci pak mohou po točivých schodech vystoupat vzhůru na rozhlednu, odkud je za krásného počasí čeká výhled na Ještěd nebo dominanty Českého ráje. Výstup na Žalý je jednou z akcí, která uchovává mezi místními lidmi sounáležitost. Vzhledem k tomu, že každoročně na Žalý míří spousta dětí, lze vyslovit víru, že tato hřejivá tradice má i jistou budoucnost.

LIBOR KASÍK / str. 6 12

SPORTOVEC ROKU

JIŘÍ JAKUBEC

str. 14 17

str. 20 21

ONDŘEJ FEJFAR

SEDM ŠTÍTŮ

str. 28 34

str. 36 37

Vydavatel: TN Média s.r.o., Branická 213/53, 147 00 Praha 4, IČ: 28847229, MK ČR E 23362, Sídlo redakce: Horská 634, Trutnov, www.vrchlabinky.cz, e-mail: redakce@vrchlabinky.cz, Obchod, inzerce: Petr Ticháček, 605 419 358, e-mail: petr@vrchlabinky.cz, Monika Klikarová, 733 353 695, e-mail: monika@vrchlabinky.cz, obchod@xantipa.eu, Redakce: Jiří Štefek, 721 907 146, Gabriela Jakoubková, Grafika: Lenka Petráčková, Jazyková korektura: Tereza Kohutková, Distribuce: Vybraná distribuční místa, Tisk: Tiskárna PRATR a. s., Náchodská 524, Trutnov, Sazba: TN Média s. r. o., Číslo ISSN: 2571-1482, Titulní strana: Miloš Šálek.


10/8/2019


ANKETA

Účastníte se pravidelně výstupu na Žalý? Robin Zachař, školák Chodím na Žalý vždycky. Pokaždé, když vylezu nahoru, jsem unavený. Opeču si tam buřta, vylezu na rozhlednu a podívám se po krajině. Je to tam hezký a líbí se mi tam. Tomáš Nevole, karosář v automobilce Pravidelně se neúčastním tradičního výstupu na Žalý, ale myslím si, že je to jedna z krkonošských tradic, která by se měla předávat z generace na generaci. Alespoň lidé vytáhnou paty a jdou do přírody. Martin Babič, obchodník s vínem Bohužel ne. Jarní výstup na Žalý jsem absolvoval pouze jedenkrát v životě, a to nikoliv ze své vlastní iniciativy udělat něco zdravého pro sebe, nýbrž na popud svých spolužáků ze základky z vrch-

labské sportovky. Nejsem na sebe v tomto ohledu vůbec pyšný, neb vrcholky Krkonoš prakticky neznám. Je na čem zapracovat! Radek Václavík, živnostník ve stavebnictví Výstupu se účastním nepravidelně a o to s větším nasazením. Chodím se psem od Optrexu, potom po sjezdovce tou nejhorší možnou trasou. Zhruba za hodinku to je zmáknuté a odměnou pro mě je, když vidím nahoře spoustu Vrchlabáků a kamarádů, také výborné pivo a jídlo. Výstup považuji za naši vrchlabskou tradici. Alena Sedláková, průmyslová inženýrka Květnového výšlapu na Žalý jsem se účastnila už jako malá holka s tátou. Potom s partou kamarádů, s manželem a dnes i s našimi syny. Oba si svůj první výstup dali už v kočárku. I když mám radši komornější návštěvy hor, tohle je prostě tradice!


ŘEDITEL UFFA

Kulturou posilujeme toleranci Společenské centrum Trutnovska pro kulturu a volný čas, které je známé především pod jménem UFFO, letos na podzim zahájí již svoji desátou sezonu. V jeho prostorách se pravidelně konají respektované akce jako Cirk-UFF, Jazzinec nebo Trutnovský podzim. Od samého počátku v čele tohoto kulturního stánku, který získal v roce 2011 prestižní ocenění architektonické soutěže o českou stavbu roku, stojí Libor Kasík. V rozhovoru pro Vrchlabinky popisuje svoji klikatou cestu do Krkonoš a nechává nahlédnout do zákulisí své manažersko-umělecké kuchyně. JIŘÍ ŠTEFEK, FOTO: MILOŠ ŠÁLEK

Jaké jsou vaše kulturní začátky v Trutnově? Vypadá to neuvěřitelně, ale už tady začínám desátý rok. Ale když to vezmu od začátku, tak musím říci, že jsem v kultuře působil odmalička. Bylo to už v rodinném zázemí, pak jsem chodil do ZUŠky, pak na konzervatoř a poté jsem se živil zpěvem. Nicméně jsem měl vždy v sobě dvě pozice. A to jak umělce, tak i toho manažera. Jako zpěvák jsem si sám založil agenturu, která byla poměrně úspěšná. V Trutnově? Ne, to bylo ještě na Kladně. Hodně jsem dělal koncerty v Praze, ale i po světě. Pak jsem se vydal směrem toho organizátora, manažera a práci výkonného umělce jsem vyměnil za dramaturga na 6

Hradě, marketingového šéfa kladenského divadla a taky jsem se angažoval v PR. Jednoho dne jsem našel na internetu takový inzerát a opravdu jsem nevěřícně zíral, co se to v Trutnově staví. A manželce jsem záhy řekl: „Takováhle příležitost chodí jednou za život, to musím zkusit.“ V tu dobu jsem měl už objetý svět, viděl jsem spoustu sálů, ale něco takového se jen tak nevidělo. Že vám do toho skáču, to byl inzerát, že se hledá ředitel trutnovského UFFA? Ano, přesně tak. Jaký to byl rok? 2009. UFFO začínalo na podzim 2010 a já už byl u toho, nastoupil jsem v prosinci 2009. Jsem tu tedy od začátku, první ředitel.


To musela být velká změna, ne? Říkal jste přece, že jste přišel z Kladna a hodně jste pracoval v Praze... Pocházím z Prahy a pak jsem dlouho žil na Kladně, ale to je od sebe 20 kilometrů. S manželkou jsme si říkali, že i velká změna může být ta správná, obzvlášť pokud bychom se stěhovali tam, kam jezdíme tak rádi — do Krkonoš. Tak jsem to zkusil. Nikoho jsem v Trutnově neznal, což byla možná i výhoda, a nakonec jsem to vyhrál. S jakou motivací jste do Trutnova přišel? Chceme, aby dramaturgie a to, co lidem přinášíme, mělo co největší pozitivní dopad na ně samé, tedy v důsledku na společnost. Snažíme se do ní dávat co nejvíce aspektů. Já bych zmínil přibližně čtyři základní. Které to jsou? Je to euforická sounáležitost, například při Cirk-UFFu, kdy lidé sdílejí společný, silný, elektrizující zážitek. Druhá věc je poznání. Třetím rozměrem je relax, který dává lidem pohodu, a tím v sounáležitosti s ostatními aspekty posiluje i schopnost

jakéhosi nadhledu. A pak je to třeba i kontroverze. O ni také hodně stojím, ale obzvlášť ta musí stát na základě umělecké kvality. Jaké byly vaše pocity, když jste přišel do Trutnova jako člověk, který to v něm vůbec nezná? Něco obdobného zažíval i současný starosta Ivan Adamec. Jak to na vás působilo? Musím říci, že jsem měl jiné pocity než pan starosta (který do Trutnova přišel v roce 1986, pozn. aut.), protože Trutnov za tu dobu už udělal pokrok. Chodili jsme s manželkou po centru a ze začátku jsme si připadali jako na dovolené. Jezdili jsme na Černou horu a po okolí. Bylo to hodně příjemné. Jak vypadala tvorba programu na první sezonu v čele UFFA? Měli jsme na to více jak půl roku, ale i tak bylo úkolů mnoho. Nejen vytvořit program, ale například vymyslet i jméno celého kulturního centra nebo najít řadu zaměstnanců, vytvořit jejich strukturu, vytvořit ambiciózní, ale životaschopný rozpočet, sehnat sponzory a další finanční zdroje a mnohé

Najdete nás v areálu bývalé Tesly/Optrexu, ˇ Vrchlabí. Hořejsí


Léčebné lázně Janské Lázně nabízejí zájemcům na pozicích...

... lékař Specializační vzdělávání v oboru RFM Stipendijní program pro studenty 5. a 6. ročníků magisterského studia oboru všeobecné lékařství, kteří studují na lékařských fakultách v ČR. o 5.000 Kč měsíčně studentovi 5. ročníku lékařské fakulty pro akademický rok (akad.rok =10 měsíců) o 10.000 Kč měsíčně studentovi 6. ročníku lékařské fakulty pro akademický rok (akad.rok =10 měsíců) Náborové příspěvky o 150.000 Kč – lékař samostatně pracující s atestací v oboru pediatrie, neurologie, ortopedie, interna nebo chirurgie

... dětská, všeobecná nebo praktická sestra

... ergoterapeut

Hrazené další vzdělávání v oboru

Hrazené další vzdělávání v oboru

Stipendijní program pro studenty SZŠ, VOZŠ nebo VŠ studujících v ČR. o 3.000 Kč měsíčně studentovi 4. ročníku SZŠ pro akademický rok (akad. rok =10 měsíců) o 4.000 Kč měsíčně studentovi v posledním ročníku VOZŠ nebo VŠ pro akademický rok (akad.rok =10 měsíců)

Stipendijní program pro studenty 2. a 3. ročníků bakalářského studia oboru ergoterapie, kteří studují na fakultách v ČR. o 4.000 Kč měsíčně studentovi 2. ročníku lékařské fakulty pro akademický rok (akad.rok =10 měsíců)

Náborové příspěvky

o 6.000 Kč měsíčně studentovi 3. ročníku lékařské fakulty pro akademický rok (akad.rok =10 měsíců)

o 80.000 Kč – lékař s dozorem

o 60.000 Kč - všeobecná a dětská sestra

Náborový příspěvek ve výši 60.000 Kč.

Možnost získání bytu.

o 40.000 Kč - praktická sestra

Možnost získání bytu.

o 100.000 Kč – lékař samostatně pracující s kmenem

Státní léčebné lázně Janské Lázně ✆ +420 499 860 120/123, 103 personalni@janskelazne.com info@janskelazne.com

www.janskelazne.com


ŘEDITEL UFFA

další. A jasně jsem věděl, že pokud mám v UFFU takový nástroj, takový hardware, musím jej naplnit odpovídajícím softwarem.

Zkrátka rezidence jsou pro nás velice vítané a přínosné. Díky nim se například o nás dozvídají i za hranicemi a dělá nám to dobré jméno.

Jakým například? Například tím, že jsme hodně rozšířili nabídku divadel, kterou jsme zčtyř- až zpětinásobili oproti stavu, který byl předtím. Pozornost jsme zaměřili i na hudební divadlo a velmi jsme se zaměřili na nové formy umění obecně. Myslím, že výjimeční jsme i v tom, že se nám daří získávat rezidenční projekty z celého světa. Například k nám sem přijede soubor ze světa, zkouší tady představení a pak tady odehraje jeho premiéru. Jinak řečeno, my jim divadlo půjčíme, a to nám přináší dva zásadní plusy. Jednak samotný fakt, že máme v UFFU premiéru skvělého show, a druhak, že si to vůbec můžeme finančně dovolit, protože právě díky oné rezidenci (výpůjčce divadla) zaplatíme podstatně méně, než jaká je standardní cena. Uděláme tak trošku barter, na což je UFFO bezkonkurenční. Možnost rezidence využívá i řada českých souborů, například i naše lidsky i profesně nejmilejší parta 1– 12.3.2019 Cirk La11:59:57 Putyka. INZERCE-VRCHLABINKY-A6-2019-01.pdf

Nicméně abychom na to nezapomněli, odkud se vzalo jméno „UFFO“? Název byl jednou z prvních věcí, které se mně honily hlavou. Pár měsíců jsem chodil po Trutnově a stále jsem si říkal, věřil, že mě to napadne. Nějak zbytečně jsem to netlačil a dělal vedle toho i řadu dalších věcí. V přístupu k hledání názvu se vlastně tak trochu odráží můj přístup k řešení problémů obecně. Člověk samozřejmě musí vědět, že něco řeší, a rozumět tomu, ale extrémně se v problému rýpat nemá cenu, nesmíme se v něm utopit. Aspoň v to pevně věřím a zjistil jsem, že mi dává za pravdu i koučing na základě neuroleadershipu. Stále jsem si ale nebyl názvem jist, proto jsem pak komunikoval i s některými místními agenturami, které mně posílaly různé své návrhy. Měl jsem dokonce i takovou stránku na Facebooku, kam mohl posílat své návrhy kdokoli. Ale spíš mně to připadalo, jako že ta některá jména tam zaznívají fóry či naschvály.


ŘEDITEL UFFA

kají velké konflikty. To si myslím, že se nám daří. Druhá velmi důležitá věc je posilování, zakládání a rozjíždění uměleckých komunit v různých oblastech. V hudbě, v divadle, v tanci, ve výtvarnu a tak podobně. Tohle sice není úplně můj nápad. Částečně jsem ho okoukal ve Švédsku. Ale podstatné bylo, že skrze jeho realizaci se ve společnosti dařilo mimo jiná pozitiva významně snižovat kriminalitu a trestnou činnost.

Pak přišla agentura Xantipa s tím, že od dvou lidí má návrh UFFO. Jedním z nich byl Zbyněk Kačer, který už dnes není naživu, a tím druhým byl kreslíř Jirka Grus. A když mně to tenkrát předložili, tak jsem se rozjásal, protože to bylo přesně ono, co splnilo moje očekávání. Chtěl jsem něco, co bude trutnovské, dobře zapamatovatelné a optimálně dvoj- nebo vícesmyslné. Šli jsme tehdy za panem starostou Adamcem, co na to říká. Všiml jsem si, že se zasmál podobně jako já a řekl: „Je to na vás. Když to bude fungovat, tak je to dobrý. Když ne, tak budete mít problém“ Tak je to se vším a tak přesně to má být. A s odstupem času musím říci, že nápad chlapců byl skvělý a moje intuice taky. Jméno se osvědčilo a osvědčuje se nám čím dál víc. Netajíte se tím, že když jste přišel do Trutnova a stal se šéfem UFFA, měl jste ambici dát zdejší kultuře takový přesah, aby měla nezanedbatelný dopad na místní společnost. O jaký dopad se jedná? Mně obecně jde o to, abychom žili ve společnosti, která je složená z emancipovaných lidí – tedy nikoli závislých na nějakém führerovi, kteří jsou schopni se správně rozhodovat, žít v přátelských vztazích a především ve vzájemném respektu. Samozřejmě jsem demokrat. Jde tu i o posilování tolerance a boj proti předsudkům, ze kterých mnohdy vzni10

A toho samého si přejete dosáhnout i v Trutnově? Ano. Například podpoříme uskupení, která tady chtějí něco dělat. Letos podpoříme taneční komunitu na Cirk-UFFu výtvarnou speciální akcí a hudební akcí na trutnovském podzimu. Například v oblasti hudby chci vytvořit orchestr. Řada lidí už umění dělá, třeba hraje. Naší úlohou je dát jim základní pracovní body, třeba takové, které jejich zájem prohloubí, a další se nabalí, jejich blízcí se na ně budou chodit dívat. Je to prostě takové hromadné a vícesměrné nabalování. Třeba na letošním Cirk-UFFu bude projekt místních tanečníků a performerů PURE. Dal jsem jim šanci vytvořit představení, které odehrají vedle nejlepších světových souborů. Na tyto performery se přijdou podívat jejich rodiče, známí či přátelé a hned ten dopad je znát. Prohlásil jste o sobě, že jste demokrat. Ale na druhou stranu jste i ředitel či statutár celého kulturního centra, který svojí hlavou ručí za všechno, co se tady děje, ale i to, co se tady nepovede. Nakolik je s povahou demokrata slučitelná ředitelská funkce? Tedy jak moc si necháte mluvit do operativního řízení a třeba i tvorby dramaturgie? Ano, toto jsou opravdu dvě velmi odlišné věci. Ale co se toho řízení týče, tak já se snažím, aby firemní kultura stála na opravdu přátelských vztazích. I sám se snažím vybírat takové lidi a takto s nimi i pracovat, abychom měli přátelské vztahy. Ale možné je to za předpokladu, že víme, co si můžeme a nemůžeme dovolit, a máme nějakou odpovědnost. Stejně jako já vím, že když něco podělám, musím za to nést odpovědnost, například, že mě vyhodí. A když něco udělám fakt špatně, tak se nebudu zlobit na Radu města Trutnova, že z toho vyvodí nějaký důsledek. A úplně stejně to musí mít ten člověk, který pracuje u mě. Můžeme být přátelé, můžeme si tykat či jít spolu na pivo, ale musí vědět, že když udělá něco opravdu špatně, že já z toho musím vyvodit nějaké závěry. Klidně to může skončit i tím vyhazovem. Ale takových případů jsme měli za uplynulých devět let minimum.


BIO Libor Kasík (48) Když se vrátím k dramaturgii, máte při sestavování programu nějaké poradce či garanty pro daný druh umění, nebo to všechno obsáhnete sám? Myslím, že jsem schopen obsáhnout leccos, ale vše určitě ne, takže samozřejmě mám poradce. Ve všech oblastech mám lidi, se kterými něco řeším a radím se. Někdy tu diskusi potřebuji větší, někde zase menší. Finální rozhodnutí ale učiním sám.

Rodák z Prahy, dlouho žil v Kladně, vystudoval zpěv na konzervatoři a poté kulturní management na Hudební a taneční fakultě Akademie múzických umění v Praze. Rád jezdí na kole a v zimě na lyžích. Angažuje se i v komunální politice, od roku 2014 je trutnovským zastupitelem. Libor Kasík je ženatý a má dvě děti.

Jak byste ohodnotil nebo charakterizoval trutnovskou uměleckou komunitu? Řekl bych, že je velice perspektivní, a jsem za to velmi rád.

vá, která jsou k vidění jenom u nás v Trutnově. A k tomu máme vždy ročně několik premiér.

Vaším primárním úkolem je přilákat do UFFA nebo na další kulturní akce obyvatele Trutnova a nejbližšího okolí. Ale jak jste na tom s lákáním lidí například z Vrchlabí, Úpice, Žacléře a dalších? To je velice zajímavý dotaz. Na akce, jako je Cirk-UFF nebo festivaly, jezdí lidé z celé republiky. Takže předpokládám, že jsou mezi nimi i lidé z Vrchlabí. Mnoho divadel a souborů jezdí po celé republice. My se však sem snažíme dostat i tako-

Před vámi je další ročník Cirk-UFFu. Na co se jeho návštěvníci mohou letos těšit? Letošní – již devátý ročník – pojímáme jako takový australský ročník. Já v Austrálii poprvé byl před dvěma lety a začali jsme s tamními soubory spolupracovat dost intenzivně. Nový cirkus tam je na hodně velké výši. U nás sice také, ale tam je znát a vidět ta obrovská práce s mládeží. Co znamená termín „nový cirkus“? Na rozdíl od klasického cirkusu tam prakticky


ŘEDITEL UFFA

nejsou žádná zvířata a jednotlivá vystoupení nejsou jen ukázkou nějaké šikovnosti, ale skutečně v sobě mají i určitý příběh, hloubku. Má to skutečnou dramaturgii, režii i scénografii. Je to divadlo, jehož výrazovým prostředkem jsou cirkusové disciplíny. Letošní ročník tedy bude zasvěcen Austrálii? Ne, úplně všechno ne. Každý rok máme prostor i pro české soubory. Je to především kvůli tomu, že sem jezdí i promotéři ze zahraničí a chceme jim ukázat, co nejlepší je tady v Česku. Tím vlastně i pomáháme domácí scéně. Nicméně chtěli bychom tady s Australany udělat takové veřejné popovídání, takovou konferenci, při níž by nám i lidem obecně řekli, jak oni to dělají. Do budoucna mám v plánu rozjet školičku pro děti, v níž budou učit Australané. Když se vrátíme na samý začátek, kde vznikl nápad pořádat v Trutnově něco jako Cirk-UFF? Když jsem onehdy tvořil koncept, se kterým jsem se tady ucházel o toto místo, tak už jsem něco takového nosil v hlavě. Chtěl jsem, aby tu vznikl festival specifického divadla, které se hodí do UFFA i do ulic Trutnova. Nevěděl jsem ale, co to přesně bude. Inspiroval jsem se svými cestami po světě. Ale jedno z prvních představení po otevření UFFA v roce 2010 byla La Putyka, která měla veliký úspěch. A pak jsme tu po představení po budově chodili s jeho principálem Rosťou Novákem a on mně říkal, jestli já vůbec vím, jak je UFFO úžasné pro nový cirkus. Pak jsme se rozloučili, já šel spát, a když jsem se ráno probudil, bylo jasno. Jak dlouho bude trvat letošní ročník? Je to vždycky nějakých šest dní. Vždycky to končí první neděli v červnu. Jak je to s financováním UFFA? My jsme příspěvková organizace Trutnova, od kterého dostáváme každý rok příspěvek na naši činnost. V absolutních číslech to není málo, ale naše soběstačnost je okolo 60 procent. Jiné organizace ji mají jen 10 nebo 20 procent. Ta výše naší soběstačnosti jednak tkví v tom, že například můžeme pronajímat UFFO, stejně tak ale ve schopnosti přilákat peníze od sponzorů, z ministerstva a dalších zdrojů. Jinými slovy, jednak pro to máme dobré podmínky, zároveň jsme ale dobří obchodníci. 12


SPORTOVEC ROKU

Vrchlabí ocenilo své nejlepší sportovce

GABRIELA JAKOUBKOVÁ, FOTO: ZDENĚK HORÁK

V úterý 2. dubna 2019 proběhlo v sále Kulturního domu Střelnice vyhlášení sportovců města Vrchlabí za loňský rok. Slavnostní akce, kterou moderoval Petr Ticháček, přinesla několik zajímavých i úsměvných momentů.

ší upřednostňuje nealkoholické. Zatímco ostatní závodníci sotva popadají dech, Kulhánek mladší si při závodě prozpěvuje.

Krakonoš vs. starosta

Vrchlabští fotbalisté plánují hrát naostro

Nejprve má slovo Krakonoš, poté až starosta. Přesně takto funguje hierarchie ve Vrchlabí. Až na samotném konci události došlo k nečekanému zvratu. Krakonoš se nad Janem Sobotkou slitoval a propůjčil mu svůj klobouk a hůl. Vrchlabský starosta si tak mohl alespoň na závěr konečně zkusit, jaké to je mít hlavní slovo.

O rozruch v sále se postaral tým staršího dorostu FC Vrchlabí. „Už budeme hrát naostro,“ odpověděl jeden z mladých nadějných fotbalistů na otázku moderátora Petra Ticháčka, co má družstvo v dohledné době v plánu. Po překvapené reakci publika vzápětí dodal, že tím „naostro“ myslel důležitá mistrovská utkání. Kdo ví, jak to skutečně bude.

„Když závodím, tak si zpívám“

Kulhánek chodí na nealko

Nezvyklou závodní taktiku provozuje pro změnu Kulhánek mladší (jmenuje se Lukáš). Prozradil, že ač už aktivně nehraje na žádný hudební nástroj, láska k hudbě mu zůstala. A tak si při závodech zpívá. To je tedy rodinka! Zatímco ostatní lidé chodí do hospody na pivo alkoholické, Kulhánek star-

V kategorii „Trenér“ zvítězili Renata Šimůnková, Renata Zirmová a Tomáš Kulhánek. Byli obdarováni vrchlabským pivem Medvěd. Říkáte si, koho by to nepotěšilo, že? Těžko však říci, do jaké míry byl potěšen Tomáš Kulhánek. Do hospody sice občas zajde, ale zásadně jen na nealko.

14


SPORTOVEC ROKU

Ocenění sportovci odpovídají Mezi oceněnými sportovci města Vrchlabí za rok 2018 byli i Michal Krčmář a Martin Zach či trenér Tomáš Kulhánek. Po skončení slavnostní akce všichni poskytli Vrchlabinkám krátké rozhovory. GABRIELA JAKOUBKOVÁ

Michal Krčmář Vrchlabský rodák Michal Krčmář je úspěšným českým reprezentantem v biatlonu. Mezi jeho největší úspěchy patří stříbrná medaile ve sprintu na olympijských hrách 2018 v Pchjongčchangu. Ve Světovém poháru obsadil nejlépe třetí příčku ve stíhacím závodě v Ruhpoldingu během sezony 2016/17. Letos jste se připravovali pod vedením nového trenéra, Nora. Jak probíhala vzájemná komunikace? V komunikaci žádný problém nebyl. Anders je velmi vnímavý člověk a jednoduchou angličtinou jsme se dorozumívali celkem snadno. Navíc on je asistentem trenéra, takže nejvíce se domlouváme s hlavním trenérem, kterým je Zdeněk Vítek. Změnil se tedy s příchodem nového asistenta trenéra nějak zásadně váš trénink? Zásadně určitě ne. Zkoušeli jsme nějaké drobné změny, ale v globálu nešlo o nic odlišného. Co tě čeká během letní přípravy? Budu si muset zrekapitulovat uplynulou sezonu a snažit se napravit všechny neduhy, které se během ní objevily.

Je mi jasné, že během sezony musíš dbát na správné stravování. Jak to je, když sezona skončí? Je to přesně tak, jak říkáš. Dokud závodím, nemůžu tělo zatěžovat nesprávnou stravou. Nestihl bych včas zregenerovat. Na jaře pak rád zhřeším – chutná mi maso všeho druhu, hlavně grilované. A co ty a alkohol? Od konce srpna do konce března je pro mě alkohol passé. Mimo sezonu, když se například sejdeme u rodinného grilování, si jedno nebo dvě piva dám. Je pravda, že vloni po zisku olympijské medaile jsem se dvou akcí na oslavu zúčastnil a olympijský úspěch zapil. Jinak ale alkohol a já, to nejde příliš dohromady. Teď tě čeká volnější období. Kam se chystáš na dovolenou? S přítelkyní jsme se dohodli, že bychom mohli po konci sezony vyrazit na tři až čtyři dny do zahraničí na sjezdovky. Jinak dál nic velkého neplánuji. Ještě studuji a přiznám se, že mě škola trošku straší. Volnější týden míváme také na přelomu prázdnin. Většinou v tuto dobu odlétám někam k moři. Zmínil jsi svoji přítelkyni. Jak zvládá nápor tvých fanynek? Myslím, že ten nápor není zase tak veliký! Určitě to vnímá z té profesní stránky, pozitivně, protože dobře ví, že fanoušci i fanynky jsou pro nás důležití.

Martin Zach

V létě je určitě čas i na některé doplňkové sporty. Na které se těšíš? Určitě na fotbal! Dokonce hraji za Real Top Praha. Už se moc těším, že se dostanu i na nějaké zápasy.

Martin Zach byl vždy vynikajícím sportovcem a zůstal jím i po těžkém úrazu, který se mu stal v roce 2009, druhý den po získání titulu Muž roku. Z nadějného lyžaře-běžce je nyní úspěšný závodník v hodu kuželkou.

Na které tréninky speciální přípravy se naopak netěšíš? Dříve jsem neměl rád posilovnu. Naučil jsem se ale i v ní najít to pozitivní, a tak snad není nic, co by mně vyloženě vadilo. Pokaždé se na konci zimy těším na letní přípravu, a naopak po letních trénincích zase na závody.

Jste velmi úspěšný v hodu kuželkou. Když jsme spolu mluvili před dvěma lety, měl váš osobní rekord hodnotu 23,84 m a světový rekord 26,6 m. Jak se tyto hodnoty za tu dobu změnily? Změnily se podstatně! Současný světový rekord je 32 m a můj osobní 28,31 m. Do „svěťáku“ mám ještě daleko, ale přibližuji se! 15


SPORTOVEC ROKU

Jak a kde trénujete? Snažím se trénovat alespoň dvakrát nebo třikrát týdně. V posilovně, na handbiku nebo házet. Buď v Praze, kde teď bydlím, nebo v Pardubicích.

Státní léčebné lázně Janské Lázně pořádají

Kam nejdál jste na handbiku dojel? Na jeden zátah jsem nejvíce zvládl asi 50 kilometrů. Není to mnoho, ale já přeci jen nemám svaly na rukou úplně stoprocentní. Handbike beru jen jako doplňkový sport.

Lázeňský den otevřených dveří pátek 24. května 2019 10–18 hod.

Co Vás za lázeňskými dveřmi čeká?

- volná prohlídka provozu dospělé i dětské léčebny - možnost vyzkoušet si unikátní rehabilitační přístroje - ochutnávky vybraných lázeňských procedur (s sebou plavky ) - diskuze s ředitelem lázní a primáři léčeben v Kolonádě

Sbírej razítka a dostaneš vyhlášený lázeňský guláš + pivo Během dne doprovodný program pro dospělé i děti

www.janskelazne.com

Akce

Rád se také potápíte. Kde nejčastěji? Létáme po celém světě. Nejčastěji do Egypta, ale když jsme byli se ženou na dovolené, potápěli jsme se například i v Malajsii, Spojených emirátech nebo na Kubě. Hodně cestujete. Kde se vám líbí nejvíce? Všude je krásně, ale přesto se nejraději vracím domů do Vrchlabí! Krkonoše jsou fantastické! Půl roku jsem tu nebyl, a když jsem uviděl ty krásné hory… Jaké plány máte na léto? Věnovat se rodině, hlavně narozenému synovi. A potom také připravit se na mistrovství světa, které se bude v listopadu konat v Dubaji. Jak se změnil váš život po narození Adriana? Samozřejmě zásadně. Hlavně priority se seřadily úplně jinak. Na druhou stranu jsem možná čekal změny ještě větší. Máme totiž takové miminko „pro začátečníky“: je moc hodný, skoro nepláče, hezky spinká, … Setkáváme se na vyhlašování Sportovce roku ve Vrchlabí. Sledujete, jak si vrchlabští sportovci vedou? Určitě. Sice už téměř pět let ve Vrchlabí nebydlím, ale sociální sítě mi to hodně ulehčují. Sleduji hlavně sporty, které jsem měl rád - běžecké lyžování, biatlon, horská kola. Jsem překvapený, co sportovních odvětví a talentovaných sportovců ve Vrchlabí je a jak skvělé podmínky pro sport Vrchlabí má.

Tomáš Kulhánek V kategorii Trenér roku byl letos oceněn Tomáš Kulhánek. Věnuje se vrchlabským nadějím biatlonu a běžeckého lyžování. 16


Trénujete běžecké lyžování i biatlon. Jsou to sporty, které jde dohromady dobře skloubit? Děti jsou vytížené po celý týden. Tři dny se věnujeme „hladkému“ lyžování, jeden den je střelecký trénink a o víkendech většinou závody.

lentované svěřence. Důležité je zaujmout všechny natolik, aby sportovali rádi. Dobrý trenér se také musí neustále sebevzdělávat, aby mohl do svých tréninků přinášet stále nové prvky a metody. Potom přijdou i výsledky.

Jakých výsledků svých svěřenců, které trénujete, si vážíte nejvíce? Všech! Samozřejmě že nejvýše stojí mistrovství republiky a český pohár, ať už v letní, nebo zimní sezoně.

Dělal jste mnoho sportů, například i plavání. Jaký jste byl vy sám svěřenec? Nechci se chlubit, ale určitě jsem byl důsledný. Začínal jsem s individuálním sportem a potom přešel ke sportům kolektivním. Moc rád na ty časy vzpomínám. Myslím, že to bylo pro můj život velmi prospěšné období.

Jak své svěřence motivujete? Motivace musí vycházet z nich samotných. Především to děti musí bavit, to je ta největší motivace. Jste přísný trenér, nebo volíte spíše kamarádský přístup? Určitě jsem přísný. Znáte nějaký recept na to, jak se stát úspěšným trenérem? Nejde jen o výsledky. Není umění trénovat jen ta-

Součástí trenérské práce je i spolupráce s rodiči svých svěřenců. Na malém městě bývá spolupráce s rodiči většinou dobrá. Jak vycházíte s příliš ambiciózními rodiči? Je fakt, že trendem posledních let je, jak já tomu říkám, „tátosport“. V takovém případě je lepší držet si rodiče od těla.


ARIES

Produkty od ARIES pomáhají při sportu i léčbě křečových žil Při sportovním výkonu, ale i během pracovního dne dochází k nemalé tělesné zátěži. Mezi nejčastěji namožené partie patří lýtka a stehna. Nepříjemné bolesti, které omezují či ztěžují pohyb, lze výrazně zmenšit nebo jim předcházet užíváním kompresních produktů ROYAL BAY®, Avicenum či Avicenum FASHION od místního výrobce ARIES, a.s. – Medical Products. Mnohé dámy nejen z Podkrkonoší znají produkty pod logem ARIES už déle než čtvrtstoletí. V prvním údobí své existence se totiž tato společnost sídlící ve Studenci zaměřovala na módní punčochy, které si dívky a ženy oblékaly pod sukni nebo šaty. S postupem času se však tento původní sortiment začal proměňovat. A to jednak pod vlivem nových trendů či nároků v módě, péče o tělo či životních a pracovních potřeb, ale i z hlediska ekonomiky a rentability výroby. Z výrobních strojů proto stále častěji začalo vyjíždět zdravotní punčochové zboží nebo sportovní kompresní produkty. Tím se rozšířil i okruh zákazníků o vrcholové i amatérské sportovce, ale také o muže či ženy, kteří při práci často stojí, chodí či jinak namáhají své tělo. Velice častými příklady tak jsou prodavačky, zdravotnický personál, ale i dělníci od pásové výroby. Společnost ARIES se nyní specializuje na desítku produktových řad sportovních a zdravotnických 18 komerční sdělení

výrobků pod značkami ROYAL BAY®, Avicenum či Avicenum FASHION. Oproti sortimentu vyráběnému v prvních letech existence podniku se současná produkce liší tím, že musí splňovat přísné zdravotnické normy. I díky tomu lze produkty nakupovat na lékařský předpis a jsou pak úplně nebo částečně hrazeny z veřejného zdravotního pojištění. Společnost investuje nemalé prostředky do výzkumu a testování, dlouhodobě spolupracuje např. s Fakultou sportovních studií Masarykovy univerzity v Brně. A jaké výrobky společnost ARIES v současné době vyrábí a dodává na trh? V segmentu sportovních kompresních produktů ROYAL BAY® nabízí produkty špičkové kvality a designu v atraktivním barevném provedení. Z široké škály si hobby i profi sportovec vybere kompresní podkolenky, návleky i sportovní ponožky s různým typem a silou komprese, přesně dle své potřeby. Produkty ROYAL BAY® pomáhají k úspěchům a mimořádným vý-


konům mnoha špičkovým, (nejen) lokálním sportovcům. Je jím například mistr světa v týmovém běhu do vrchu a vrchlabský rodák Ondřej Fejfar. Mezi další patří snowboardistka Vendula Burešová či běžci na lyžích Jakub Pšenička a Daniel Máka. V produktové řadě zdravotních výrobků Avicenum se společnost ARIES zaměřuje na podpůrné a kompresní podkolenky, punčochy a punčochové kalhoty k prevenci a podpoře léčby křečových žil, lymfatických problémů a ponožky pro diabetiky. Aktuální novinkou značky Avicenum jsou ortopedické bandáže, jejichž původního výrobce – společnost Bandage – ARIES nedávno koupil. A konečně třetí skupinu tvoří produkty značky Avicenum FASHION. Tyto výrobky se od běžného punčochového zboží liší zejména svými zdravotními benefity. Jsou tak určeny především ženám, které chtějí být elegantní a zároveň hodlají preventivně bojovat proti otokům nohou a vzniku křečových žil. Celá tato řada produktů je vyvinuta tak, aby punčochy vytvářely mírný tlak na žilní stěnu a tím podporovaly i krevní oběh. Díky vitalizačním a relaxačním účinkům tak přinášejí úlevu od pocitu bolavých a těžkých nohou i na konci náročného dne.

zerát na pletací stroje z Uniplet Třebíč. Rozjezd (dodnes stále) rodinné firmy, jejíž obrat dnes činí 160 milionů korun a zaměstnává 150 lidí, se uskutečnil takříkajíc na zelené louce s pěti zaměstnanci a čtyřmi pletacími stroji. V roce 1997 začala výroba více směřovat do segmentu produktů se zdravotními benefity. O deset let později bylo do sortimentu zařazeno kompresní zboží, které už jako zdravotnické pomůcky bylo hrazeno zdravotními pojišťovnami. V současné době míří až 80 procent produkce společnosti právě na trh zdravotnických prostředků. V roce 2012 donutila expanze a rozšíření výroby hledat větší výrobní a skladovací prostory a ty společnost našla ve Vrchlabí, rovněž se na základě letitých zkušeností zrodila sportovní značka ROYAL BAY®. Vzhledem k počtu pracovníků patří společnost mezi šestici největších zaměstnavatelů ve Vrchlabí. Nemalou část své produkce exportuje ARIES do zahraničí, mimo jiné díky čtyřem dceřiným společnostem na Slovensku, v Polsku, Německu a Rusku.

Produkty společnosti ARIES lze kromě široké sítě partnerských prodejen zdravotnických potřeb zakoupit i přes ARIES MEDISHOP nebo v jedné z pěti vlastních prodejen Ariesmedishop (Studenec, Trutnov, Hradec Králové, Praha, Plzeň).

Historie Společnost ARIES založili ve Studenci nedaleko Vrchlabí manželé Ladislav a Iva Šulcovi a jejíkořeny sahají až do roku 1991. U samého zrodu společnosti stál souběh okolností a televizní in-

Studenec 309, 512 33 Studenec Tel.: 481 595 111| E-mail: info@aries.eu www.aries.eu

19


HOKEJOVÝ MANAŽER

Cíl jsme nesplnili. O úplné spokojenosti nemůže být řeč Vrchlabští hokejisté zůstali jen krůček od pomyslného vrcholu, kterým byla baráž o postup do Chance ligy. Jen několik dní po závěrečném hvizdu, který týmu HC Stadion Vrchlabí ukončil letošní sezonu, zhodnotil pro Vrchlabinky její průběh a výsledky sportovní manažer klubu Jiří Jakubec. JAN PŘIKRYL, FOTO: ARCHIV JIŘÍHO JAKUBCE

Jak byste celkově zhodnotil letošní sezonu? Je to teď vše ještě dost čerstvé a já raději hodnotím věci s větším odstupem. Dovolím si tedy alespoň stručné zhodnocení letošní sezony. Náš cíl jsme nesplnili, takže o úplné spokojenosti nemůže být řeč. Na druhou stranu vyhráli jsme svoji skupinu a v play-off jsme vypadli až s největším favoritem. Navíc série se Sokolovem byla velice vyrovnaná a rozhodl až poslední zápas, který soupeř vyhrál minimálním rozdílem. Kluci to odmakali na 120 procent a z jejich přístupu mám velice dobrý pocit. 20

Co říkáte dosavadní spolupráci s Hradcem Králové? S Hradcem Králové spolupracujeme již delší dobu a na více úrovních včetně mládeže. Letos se do našeho týmu zapojilo již na začátku sezony dost mladších kluků a ještě před play-off jsme doplnili tým o některé jejich kmenové hráče, kteří byli posilami v rozhodujících bojích. Samostatnou kapitolou byl Jarda Bednář, který o postup hodně usiloval a z titulu své funkce v hradeckém Mountfieldu pro to udělal maximum. Dají se do budoucna očekávat změny v kádru? Nějaké změny asi ano, ale na to je teď ještě hodně


BIO Jiří Jakubec (46) brzy. Nejprve si s vedením budeme muset ujasnit, jakou cestou se pro příští sezonu vydáme a kam to budeme směřovat. Od toho se odvine i jednání s hráči. Já si myslím, že letos se sešla skvělá parta, která má i velký potenciál vzhledem k našim ambicím, a je na čem stavět.

Vystudoval programátorství na Gymnáziu Pardubice. Ve svém volném čase se věnuje rodině a sportu. Rád jezdí na sjezdovkách i běžkách, chodí na výlety a má rád Krkonošské pohádky. Jiří Jakubec je ženatý a má tři děti.

Jak ve Vrchlabí funguje systém spolupráce mezi mládežnickým a seniorským týmem? Je to hodně provázané. Hodně kluků z A týmu trénuje naše mládežníky a funguje to dobře. Kluci mají na tréninku svoje vzory na očích a je to pro ně velká motivace.

nagement HC Vrchlabí koupit licenci od některého z týmů, který už tuto soutěž hraje, ale potýká se s problémy. Můžete se k tomu vyjádřit? Co se týká potenciálního odkupu licence pro účast v Chance lize od některého z klubů, který je v současné době jejím držitelem, tak je to spíše otázka na majitele klubu. Nějaká jednání proběhla, ale k žádné konkrétní dohodě nedošlo. Musím říci, že ta aktivita ani úplně nevzešla od nás. V každém případě mohu potvrdit, že na příští sezonu se připravujeme velice podobně jako na tu minulou. S majitelem klubu (Alešem Cermanem) jsme se dohodli, že naše ambice se pro nadcházející sezonu nemění. Podpora od města, od Petra Dědka i od ostatních partnerů pokračuje a myslím, že pokusit se to uhrát sportovní cestou je pro náš klub rozhodně lepší varianta.

Vraťme se ještě k výsledku sezony. Mrzí moc nepostup do baráže o Chance ligu? Jak již bylo řečeno, tak to mrzí moc, zejména vzhledem k tomu, že to bylo velice blízko. Je to škoda, ale je to jen sport. Každá prohra dává smysl, pokud se z ní člověk poučí a posune ho někam dál. Důležitou roli sehráli, ne-li byli přímo dalším hráčem na ledě, i fanoušci. Jak byste jejich počínání v průběhu celé sezony zhodnotil? Všem fanouškům bych chtěl poděkovat za podporu, kterou našemu klubu a týmu vytvářeli po celou sezonu. Ta podpora vrchlabského hokeje ze strany fanoušků je dlouhodobá, a za to jim patří velký dík. Ale nechci jenom chválit, s nárůstem fanoušků přibyly i některé nešvary, které na stadion určitě nepatří a za které jsme trestáni. Mám na mysli vulgární skandování a zejména používání pyrotechniky na stadionu. Vraťme se ještě do průběhu sezony. Jediná menší krize během ní přišla v druhé polovině listopadu, když Vrchlabí prohrálo pět utkání v řadě. Jak jste motivovali hráče, aby tato černá série skončila? Měli jsme zkušený tým a i na takový tým přijde krize. Čím je tým zkušenější, tím snáze se z toho dostane. Navíc kluci bojovali jeden za druhého a bylo jen otázkou času, kdy se opět zvedneme. Nebylo potřeba žádných zvláštních „donucovacích prostředků“. Jaké cíle se plánují pro nadcházející sezonu? I na tuto otázku je ještě brzy, ale myslím, že ze svých cílů nebudeme chtít slevit. Nicméně v závěru sezony se po městě nesly řeči, že v případě, pokud Vrchlabí celou soutěž nevyhraje a nepostoupí tak přímo do Chance ligy, zvažuje ma-

21


ZPA SMART ENERGY ROZHOVOR

ZPA pomáhá sportem - ročník 2019 Projekt ZPA pomáhá sportem pomohl vloni rozhýbat zaměstnance známé elektrotechnické firmy v Trutnově. V roce 2019 v ZPA Smart Energy opět sportují pro dobrou věc. Všechny kilometry se přepočítají na finance a předají 13. prosince. JANA KŘEMENSKÁ

Velmi rádi jsme bez výrazné přestávky - trvala přesně 12 hodin - aktivně vběhli do ročníku 2019. Projekt jsme zahájili příjmem žádostí, následovalo hlasování a vyhlášení výsledků. Nejraději bychom podpořili všechny zájemce, ale není to v našich silách. V této chvíli už víme, komu konkrétně naše kilometry pomohou lépe zvládat jeho handicap. V letošním roce sportujeme pro Vendulku Fenikovou. Vendulka je téměř desetiletá holčička, která má vrozený imunodeficit označený jako dominantní forma mutace c.818-821delTTAA v IFNR1. Tento imunodeficit se u ní předčasně projevil kvůli očkování proti TBC. Tímto imunodeficitem trpí jako jediná v České republice. V Evropě tuto vrozenou nemoc mají pouze další čtyři lidé. Projevuje se neschopností organismu bránit se mikrobakte22 komerční sdělení

riím, které nás obklopují. Vendulka od narození již absolvovala 8 operací, 10 vyšetření v celkové anestezii, množství rentgenů a jiných nepříjemných vyšetření. Má bohužel také defekt v srdíčku, který se bude muset v budoucnu řešit operací. Příliš nám neříká odborné označení Vendulčiny nemoci, ovšem oslovuje nás možnost pomoci. Svým sportovním snažením podpoříme rodiče Vendulky, aby dále byli schopni jí poskytovat péči, kterou potřebuje a zvládat náklady spojené s další léčbou. V loňské roce jsme společně nasportovali přes padesát tisíc kilometrů. Letošní ročník je za svou čtvrtinou a nasportovaných kilometrů máme zaznamenáno 10 810. Nejvíce jich po zimní části samozřejmě přibylo z bílé stopy, dále z běžeckých bot, z cyklistických šlapek a nově také z bazénu. V letošním roce jsme ke třem hlavním sportovním aktivitám přibrali další. K běhu, cyklistice a běhu na lyžích se přiřadilo plavání. Teprve po ukončení letošního ročníku budeme moci vyhodnotit, které období roku bude na plavecké kilometry nejbohatší. Po celý duben ve statistice rychle a energicky přibývají cyklokilometry, protože příjemné slunečné počasí vytáhlo naše sportovce do sedel. Ani běžci ale


nezahálejí. V posledních dnech již v počtu kilometrů výrazně předstihli běžce na lyžích. Zimní sezona skončila, a proto ze sněhu přesedlali na cesty, stezky a silnice. Běháme, jezdíme, plaveme na místech, která nám jsou příjemná a zejména nejsou příliš daleko od místa, kde bydlíme. Ovšem někteří kolegové nemohou existovat bez sportovní aktivity ani během delších zahraničních služebních cest. Vybíhají tedy na zprvu neznámé trasy v Egyptě, Číně nebo Indii. Mnozí nejen nadšeně sportují, ale také svědomitě dokumentují své snažení v podobě fotografií. Společně tak máme možnost podívat se na krásná místa tisíce kilometrů od Trutnova. Ovšem nejvíce fotografií z tras vzniká samozřejmě na Trutnovsku, v Krkonoších. Fotografující sportovci (nebo sportující fotografové) zaznamenávají neznámé, netušené a neokoukané pohledy a výhledy. Můžeme tak objevit málo známá místa či naopak vidět notoricky známé místo z nového pohledu. Někteří sportovci dokonce dokumentují oblíbenou trasu opakovaně během roku. Otevřete si náš FB profil a pokochejte se společně s námi #zpapomahasportem. V letošním roce se těšíme na nová místa, která při sportování objevíme, na nové fotografie a na všech-

ny kilometry v našich nohách. Držte nám palce, ať nasportujeme co nejvíce kilometrů, které pomohou statečné Vendulce v boji s jejím handicapem. Krátce před redakční uzávěrkou přišla do ZPA Smart Energy dobrá zpráva v podobě sportovního úspěchu Šárky Musilové, pro kterou jsme běhali, jezdili na kole a běžkovali loni. Šárka 10. dubna odletěla do Spojených arabských emirátů, protože tradiční zahájení lukostřelecké sezony poslední léta připadá na Dubaj a ani letos tomu nebylo jinak. Ve dnech 11. - 15. 4. se konal úvodní díl letošního World Ranking Tour v lukostřelbě. Trutnovská paralympionička v kategorii W1 Open vybojovala fantastický bronz! Gratulujeme, Šárko!

ZPA Smart Energy a.s. Komenského 821, 541 01 Trutnov e-mail: zpa@zpa.cz tel.: +420 499 907 111, fax.: +420 499 907 497 www.zpa.cz

23


NOVINKY Z VRCHLABSKA

Nábřeží Marie Kubátové opanuje blešák Přijďte prodat, co vám doma přebývá. Přijďte koupit, co vám schází. Na blešáku najdete či prodáte téměř cokoliv. Dejte nepotřebným věcem další šanci! Tímto sloganem zvou pořadatelé na charitativní bleší trh, který proběhne v sobotu 18. května mezi 8. a 12. hodinou na nábřeží Marie Kubátové. Kromě možnosti cokoliv koupit nebo prodat nebude chybět ani již tradiční Bleší kavárna s nabídkou teplých nápojů, kávy, čaje a dalších, a také domácích koláčů a dalších dobrot.

Barokní hudba doby Velikonoc Nedávno uplynulý čas Velikonoc připomene koncert „Barokní hudba doby Velikonoc“, který se uskuteční v sobotu 4. května od 15:30 v kostele sv. Vavřince v Jilemnici. V provedení libereckého souboru FRAGIUM16, který se cíleně zabývá vyhledáváním a interpretováním barokní hudby, zazní velkopáteční sepolcro, oratorium významného moravského kantora Josefa Schreiera či díla známého komponisty Adama Michny z Otradovic. Barokní dobu budou evokovat i kopie historických hudebních nástrojů, na které budou jednotliví muzikanti hrát. Vstupné je dobrovolné.

Mistrovství České republiky ve stromolezení Ve dnech 23. až 26. května proběhne ve vrchlabském zámeckém parku již 19. ročník Mistrovství České republiky ve stromolezení. Letošní akce, která se koná pod záštitou šéfa Správy Krkonošského národního 24

parku Robina Böhnische, pokračuje ve stejném konceptu jako předchozí ročník, který proběhl v Kolíně na Kmochově ostrově. Koncept závodů se rozšířil na čtyřdenní akci, která kromě závodů zahrnuje i aktivity pro děti, laickou veřejnost, workshopy pro arboristy, přednášky pro správce zeleně a úředníky. Je tedy koncipován nejen jako širší prezentace arboristiky pro veřejnost, ale tak jako prezentace firem a subjektů podnikajících v oblasti péče o stromy a na to navazující odvětví.

Vycházka a úklid Krkonoš Nejen po zimní sezoně zůstane každým rokem na území Krkonoš po neukázněných turistech či lyžařích velké množství odhozených odpadků. Správa Krkonošského národního parku proto připravila na sobotu 4. května v Horním Maršově akci pod názvem Čisté Krkonoše. Ochránci přírody tímto zvou všechny dobrovolníky na vycházku spojenou s očistou turistických tras. Sraz všech účastníků bude v 9 hodin v Horním Maršově u domu s číslem popisným 111.

SůVA zve na multižánrový festival V sobotu 11. května se na zahradě za vrchlabským Kulturním domem Střelnice uskuteční již třetí ročník multižánrového festivalu pro všechny děti i dospělé SůVA&SůVIČKA. Program startuje v 11 hodin dopoledne a nabídne divadla, workshopy, fotovýstavu, hovory o pivu, hry pro děti, ale i koncerty hudebních skupin. Program uzavřou koncerty známé kapely Zuby nehty a vrchlabského multistylového bandu Cémur Šámur. Akci pořádá Spolek umělců Vrchlabské Alternativy alias SůVA. (jš)


DU VO

RA

N CÍ P

Ů

SE Z AG

A

UKOU ÁR


UMĚLEC

Život a dílo malíře Rudolfa Mejsnara Letos 11. dubna oslavil své 91. narozeniny akademický malíř, textilní výtvarník a designér Rudolf Mejsnar. Rodák z podkrkonošské Zálesní Lhoty svá díla vystavoval u nás i po celém světě a získal za ně četná prestižní ocenění. Ke svému rodnému kraji má stále velmi úzké vazby a rád se do něj vrací. EVA VERNEROVÁ, FOTO: EVA VERNEROVÁ

Rudolf Mejsnar se narodil 11. dubna 1928 v Zálesní Lhotě. Od roku 1936 bydlel s rodinou v Horní Branné, v Jilemnici navštěvoval textilní školu, hrál na housle v hudební škole ve Vrchlabí a zde také nastoupil na svou první pracovní pozici do tiskárny Tiba. Po absolvování tkalcovské školy v Jilemnici, po krátké praxi v kreslírně Tiby, pokračoval na textilní kreslířskou školu v Brně a v roce 1950 na uměleckoprůmyslovou školu v Praze (VŠUP). Po prvotních neshodách s profesorem Antonínem 26

Kybalem si jej profesor nakonec vybral pro aspiranturu, což bylo pro Rudolfa velké překvapení a čest. V roce 1963 dokončil studia a začal se plně věnovat umělecké práci.

Významná ocenění Rudolf Mejsnar je nejen malířem, ale především textilním výtvarníkem a designérem. Své dílo, mezi které patří také tisky či tkané nástěnné koberce, jinak zvané gobelíny nebo tapiserie, vystavoval v mnoha městech u nás i po celé Evropě; například v Bruselu (1957), Montrealu (1967), Mnichově (1995) nebo ve Vídni (1998). Za své domácí i zahraniční výstavy získal mnoho prestižních ocenění. V Bruselu to bylo za kolekci tisků, v Montrealu opět za textilní tisky, roku 1993 cenu Masarykovy akademie umění za tapiserie a v neposlední řadě také cenu Premio Artistico Liber Arte z roku 2006. Jeho díla našla svá místa v sou-


kromých sbírkách, ale i ve veřejných prostorách v Praze, Římě, Kyjevě i americké Passadeně. Stálou expozici Rudolfa Mejsnara pak můžeme najít v německém městečku Ottobeuren nedaleko Mnichova. Svůj ateliér má Mejsnar také v Provence v jižní Francii, kde příroda a architektura dodává nepřeberné množství inspirace a kde má Rudolf Mejsnar mnoho přátel. Jak tento kraj, tak i německý Ottobeuren považuje malíř za svůj druhý domov a moc rád na obě místa vzpomíná. Bohužel už mu dnes zdraví nedovoluje cestovat tolik jako dřív. Rudolf Mejsnar se chtěl před několika lety znovu usadit ve svém rodném kraji, a proto se na chvíli vrátil do Horní Branné. Bohužel se mu však nepodařilo získat prostory pro ateliér. Zamýšlenou síň gobelínů mu v Horní Branné také neschválili. Tak mu nezbylo nic jiného, než se brzy přestěhovat zpět do Prahy na Žižkov, kde žije a tvoří už od 70. let. Gobelíny, které v Branné vystavoval před dvěma lety, teď odpočívají v muzeu v Jilemnici a čekají na jiné vhodné využití.

Dějinná mračna Rudolf Mejsnar od roku 1936 navštěvoval školu v Dolní Branné a jeho učitelem byl pan Šlitr starší – otec známého hudebníka Jiřího Šlitra. Doba druhé poloviny 30. let ale nebyla moc veselá. Napětí ze strany německých obyvatel stoupalo a vše pak eskalovalo po mnichovské dohodě a v období tzv. druhé republiky. Vojska třetí říše 1. října 1938 přišla „zachránit pohraničí“ a česká Horní Branná byla od toho dne po dobu války oddělená od německé Dolní Branné. Kdo nebyl Němec, musel se ze dne na den z Dolní Branné vystěhovat. Učitel Šlitr nařídil svému synovi Jiřímu a tehdy desetiletému Rudovi přestěhovat ze školy v Dolní Branné exponáty a obrazy z biologického kabinetu, aby je zachránili před Němci. Celou noc z 30. září na 1. říjen 1938 pak tito dva chlapci jezdili s károu kyvadlově sem a tam a stěhovali školu do Horní Branné. Ráno už byla postavena na hranici závora a byla hlídaná nekompromisními německými vojáky. Další zajímavá událost se odehrála v zimě před Vánoci v roce 1943. To už bylo Rudolfovi 15 let

a hrál na housle v místní kapele Jendy Holubce. Němečtí vojáci ubytovaní v Herlíkovicích hledali zábavu na večer a jediná kapela široko daleko byla právě ta hornobrannská. Když jela kapela Vrchlabím, hudební nástroje sbalené na káře zapřažené za koněm, setkávala se s nepříjemnými pohledy. Město bylo téměř bez mužů, ti totiž bojovali na frontě. Potkávali tedy převážně ženy. V Herlíkovicích hráli v lágru, který sloužil jako pracovní tábor pro Židovky a Francouzsky. Němečtí vojáci si nechali zahrát k tanci a všude byla spousta jídla. Cestou zpět už jela kapela raději zadními cestami, aby zbytečně neprovokovala obyvatele Vrchlabí. Na vysoké škole v prvním roce (ještě před studiem u profesora Kybala) podal Rudův kamarád návrh na jeho vyhození ze studií, protože Ruda nedocházel na politické desetiminutovky. „Politická stranickost předčila kamarádství.“ V té době jezdil Rudolf kvůli své nemoci často do Krkonoš. Čerstvý vzduch a domácí strava byly skvělým lékem. Zachránilo ho, že hrál ve vysokoškolském uměleckém souboru na housle – tedy se aspoň účastnil nějaké společenské aktivity. Stále mu ale zůstal posudek politicky nespolehlivého občana.

Zajímavosti ze života Rudolf Mejsnar se původně chtěl stát fotografem. Jako malý chlapec byl členem fotografického kroužku v Horní Branné a svůj první fotoaparát si koupil v místní drogerii za 12 korun. Když se však šel přihlásit do Nové Paky k mistrovi do učení, našel jen truchlivějící vdovu, nebožtíka a tmavou místnost plnou svíček. Vrátil se tedy domů s nepořízenou a musel si najít jiný obor. Nevěděl, co dělat. A protože několik jeho dobrých kamarádů šlo studovat do Jilemnice na textilní školu, rozhodl se, že se ještě zkusí zeptat tam. Přišel za ředitelem, který ho nejdříve odmítl s tím, že jde pozdě – přijímací řízení už bylo uzavřeno. Když ale viděl Rudolfův smutný obličej a prohlédl si jeho dobré vysvědčení, nechal se přesvědčit. „Tak jsem se dostal tam, kam jsem nechtěl.“ Dnes už Rudolf Mejsnar nelituje nenadálé změny oboru a naopak je moc rád. Říká, že fotografie je pro něj jen pro zaznamenání hezkých chvil. „Dnes je fotografem každý druhý.“ Při malování se ale člověk může opravdu svobodně vyjádřit a vložit do obrazu emoce. „Je to víc tvůrčí práce.“ 27


HORSKÝ BĚŽEC

Baví mě běhání do kopce, což většina lidí nesnáší. Chápu to Běh do vrchu a skyrunning jsou sporty pro skutečné srdcaře, kteří se musí ve všem spoléhat především sami na sebe. Své o tom ví i mistr světa v týmovém běhu do vrchu a Vrchlabák Ondřej Fejfar. Sám je sobě manažerem, na závody se dopravuje po vlastní ose a vedle vrcholového sportu ještě chodí do práce. V rozhovoru pro Vrchlabinky popisuje svoji cestu k běhům mezi horskými velikány i důvod, proč pověsil po mnoha letech hokejku a brusle na pomyslný hřebík. JIŘÍ ŠTEFEK, FOTO: ARCHIV ONDŘEJE FEJFARA

Kdy vám začíná letošní sezona? Už začala. V polovině dubna proběhlo v Liberci na Ještědu Mistrovství České republiky ve SkyRace, tedy v horském běhu. Jinak do jara jsem spíš trénoval a nyní už začínám pořádně závodit. Trénoval jste celou zimu? Kdy vlastně začínáte trénovat na novu sezonu? Obvykle začínám na konci podzimu, třeba na začátku prosince. Letos jsem si to ale trochu posunul a s tvrdým tréninkem jsem začal až v lednu. 28

Kde a na jakém terénu se připravujete? Klidně i na sněhu, s tím nemám problém. Ne že by to tak muselo být po celou zimu, ale když je občas celé Vrchlabí pod sněhem, tak to mám rád. Ale vy potřebujete běhat do kopce, ne? Ne, to určitě pořád nemusím. Tréninky do kopce tvoří tak 20 až 30 procent všech tréninků. Mně stačí zvlněná krajina a ta je tu všude. Jinak v zimě trénuji i na skialpech. Kolik hodin denně obvykle trvá vaše „tvrdá tréninková jednotka“?


Je to různé. Ale za týden to dá zhruba 20 hodin čistého času, kdy je člověk ve výkonu. Jde tedy o nějakých jedenáct tréninkových fází týdně. Jeden den v týdnu mám volno, většinou se jedná o pondělí. Proč právě tento den? Odpočinek je při tomto sportu předepsaný? Určitě tam musí být. Pondělí si tam dávám z toho důvodu, že pracuji a také je to ideální odpočinkový den, pokud běžím v sobotu těžký závod. Zmínil jste vaši práci. Kde pracujete? Pracuji na částečný úvazek pro Com Plus se sídlem v Praze. Firma se zabývá ICT technologiemi. Pracovat mohu také z domova a často toho využívám. Váš veškerý trénink je venkovní, nebo chodíte i do posilovny nebo tělocvičny? Do tělocvičny nechodím, většinou trénink probíhá venku. Snažím se jednou týdně chodit do posilovny a nebo posilovat doma. Co rozmary počasí? Jak trénujete, když doslova „padají trakaře“? Špatné počasí neexistuje! Náhodou se to stane, ale je to opravdu jednou za pár let. Například když všechny cesty pokryje ledovka nebo na horách řádí orkán. Kolik závodů čítá vaše sezona? Dříve to třeba bylo i třicet závodů za rok. Nyní s delšími distancemi, na které jsem postupně přešel, je těch závodů už méně.

Jak dlouhé ty závody jsou? Od 20 kilometrů až po maratonskou vzdálenost 42 kilometrů. A devadesát procent závodů běhám v horách. Dříve jsem běhal silniční desítky, nebo na dráze. To bylo na pár minut. Nyní je to na pár hodin. Jak moc je to rozděleno mezi závody v Česku a zahraničí? Nyní už je většina závodů v zahraničí. Tam to pak obnáší cestování a všechno kolem toho. Proto se nyní snažím maximálně kvalitně stihnout za rok 15 až 20 závodů. Jak početné je u těchto závodů startovní pole? Kolik máte soupeřů? Závodí nás opravdu hodně, mám soupeře z celého světa. Ty nejslavnější horské běhy mají tradici již desítky let a jsou vyprodané třeba půl roku

„Lázně patří také dětem“

ZAHÁJENÍ LÁZEŇSKÉ SEZÓNY 2019 Sobota 1. 6. 2019 / 10–19 h

IVAN MLÁDEK A BANJO BAND / BUTY Svěcení pramene / dětský retro foto koutek / plechová autíčka / malování na balóny dřevěný kolotoč / loutkové pohádky / řemeslný trh / silniční vláček bohatý kulturní program www.janskelazne.com


HORSKÝ BĚŽEC

dopředu. Kapacita je omezená, většinou nás startuje několik stovek, maximálně tisícovka. Vy si musíte zaplatit startovné? Ne. Díky svým výsledkům se mi většinou podařilo dostat mezi elitu a startovní číslo mám od pořadatelů zajištěné. Většinou je to také jediná šance, jak se na takový závod dostat. Například nyní na začátku června poběžím závod ve španělském Baskicku, kde je limit 500 účastníků. Každý rok se přihlásí přes 4 000 lidí. O složení velké části startovního pole pak rozhoduje loterie, prostě se losuje. Abychom si to dokázali všichni vybavit. Představme si, že stojíme na startu horského maratonu. Co to všechno obnáší a jak závod probíhá? Startuje se většinou brzy ráno, klidně v 7:00, aby se i ti nejpomalejší běžci dostali do cíle bezpečně

v časovém limitu za světla. Nejlepší borci jsou však v cíli už za tři až čtyři hodiny. Takový závod má převýšení 2 až 3 tisíce metrů a běží se samozřejmě jak nahoru, tak také dolů. Kopce jsou obvykle velice dlouhé a prudké, třeba i přes tisíc výškových metrů se sklonem 30 až 40 procent. Takové u nás ani nemáme. Často je to více chůze než běh. Za jak dlouho takový kopec vyběhnete nebo vyjdete? Je to maximálně na 40 až 50 minut, víc ne. Pak se běží dvacet minut dolů. A když si to takto člověk třikrát zopakuje, tak je pak v cíli. Když má to štěstí (smích). To je dost náročné, co? Jistě, člověk musí mít hlavně dobře natrénováno a potom taky používat dobré vybavení. A právě při takových horských závodech mi skvěle po-

KOMERČNÍ SDĚLENÍ

Dobrý den, nedávno se nám narodilo dítě, a tak mi došlo, že je asi nejvyšší čas na nějakou životní pojistku. Co je dobré si pojistit? Děkuji. Simona V., Třebíč Odpovídá Ing. Michaela Martincová, EFA, V.I.P. Consultant

Finanční poradna Vážení čtenáři, pokud řešíte důležitou finanční či investiční záležitost a potřebujete poradit, Michaela Martincová je zde pro vás. Své dotazy můžete zasílat na adresu: michaelamartincova@email.cz.

Dobrý den, děkuji vám za dotaz. Vaše rozhodnutí je určitě správné. Je důležité zabezpečit sebe i svou rodinu pro případ nenadálých životních situací. Základem životního pojištění je pojištění smrti a invalidity jak následkem úrazu, tak hlavně nemoci. Nemoci jsou totiž nejčastější příčinou úmrtí i invalidity. Při sjednání si pak ověřte, které stupně invalidity pojistka kryje. Myslet byste ale měla i na závažná onemocnění a delší pracovní neschopnost. Počty vážně nemocných lidí rok od roku stoupají, a proto už moderní životní pojistky dokážou pokrýt naprostou většinu vážných onemocnění, která se v naší populaci vyskytují. Běžné nemoci či drobnější úrazy, které váš rozpočet tolik neohrozí, nejlépe vyřeší vaše finanční rezerva. A pamatujte, že pojistné částky by se měly pohybovat v řádech milionů. Suma vám totiž musí vystačit i na případné několikaleté dorovnání příjmů či jednorázové výdaje, jako je úprava bydlení a podobně.

31


HORSKÝ BĚŽEC

máhají kompresní podkolenky a návleky značky Royal Bay od firmy Aries z nedalekého Studence. Pokud člověk najde cokoliv, co mu pomůže ulevit v extrémní námaze, tak je to super. Například když běžím z kopce nebo i dlouho po rovině, tak díky „kompreskám“ eliminuji otřesy lýtek a stehen a tyto svaly tak šetřím.

z Karpacze na Sněžku. Na téměř domácí půdě se nám podařil skvělý úspěch, když jsme jako tým České republiky vyhráli! V týmech se sčítají umístění nejlepších tří běžců z dané země. Já jsem do tohoto hodnocení přispěl 9. místem, a i tento individuální výsledek je pro mě zatím nejlepším umístěním na světovém šampionátu.

Když jedete na závod do zahraničí, kolik vás tam z Česka takto jede? Bohužel zde není žádný profesionální tým, takže si to celé řídím a organizuji sám. Jsem sám sobě svým manažerem. Buďto jedu pouze já, nebo se nás spojí více a podělíme se o náklady.

Jaké jsou další vaše plány na letošní rok? Plány jsou velké. Chtěl bych běžet pět opravdu velkých horských maratonů. Tři budou v Evropě, jeden v Americe, a když vše klapne, tak v listopadu se koná Mistrovství světa v běhu do vrchu v Argentině. Tam bych se chtěl a měl nominovat.

Takových vrcholových sportovců, kteří si zařizují všechno sami, asi moc není. Spíš za každým stojí tým lidí, kteří mu všechno zařizují. Bylo by to super, protože mně to zabírá hodně času. Ale zase jsem se na tom naučil mnoho věcí. Dokážu jednat s lidmi, oslovovat sponzory a vyjednávat s nimi. Musel jsem se poměrně dobře naučit anglicky, abych se domluvil s organizátory. Je to taková škola života, ale i to mě na tom baví.

Říkal jste, že si všechno musíte zařizovat sám. Jak například vypadá vaše jednání se sponzory? A nakolik je pro vás atraktivní a soběstačné provozovat tento sport? Pokrýt náklady je samozřejmě velice těžké a bez pomoci sponzorů by to ani nešlo. Především díky nim nemusím zatím ve svém kalendáři nic škrtat. Ale na placení složenek si musím vydělat jinou cestou. Na tomto místě bych rád poděkoval místním firmám Zámečnictví Čermák z Lánova a HST Production z Vrchlabí.

Jaké byly vaše největší úspěchy? Asi ten největší se zrodil tady v Krkonoších. Loni v červnu se tu konalo Mistrovství světa v běhu do vrchu. Pořádali ho Poláci a běžely se dva okruhy 32

Co se musí stát, aby takový sport byl atraktivní i pro větší sponzory?


HORSKÝ BĚŽEC BIO Ondřej Fejfar (29) To se těžko definuje. Horský běh není tolik vidět, protože se odehrává v horách. V tom je na druhou stranu však jeho kouzlo. Nikdy z něj nebudou přímé televizní přenosy. Není to olympijský sport, což je samozřejmě velká škoda. Je to zkrátka postavené tak, že ti sponzoři jsou spíš takoví srdcaři, kterým se líbí, co dělám, a chtějí mě v tom zkrátka podpořit bez ohledu na to, kolik se jim z toho vrátí. Moc si toho vážím. Zmínil jste i kompresní podkolenky a návleky značky Royal Bay od společnosti Aries. Šijí vám je na míru nebo nějak jinak vyjdou vstříc vašim požadavkům? Kompresky jsou dostupné v mnoha velikostech tak, aby každému padly, ale jinak jsou univerzální. Jen jsem si u lýtkových návleků, ve kterých nejradši závodím, dovolil požadovat speciální modrou barvu, která se mně líbila. V Aries mi je loni před mistrovstvím světa v Krkonoších opravdu ušili. Když jste se rozhodoval pro sport, proč jste si vybral právě běh do vrchu, a ne třeba hokej, fotbal nebo tenis?

Český reprezentant v běhu do vrchu a ve skyrunningu a držitel zlaté medaile v týmovém běhu z roku 2018. Do svých šestnácti let ještě aktivně hrál lední hokej. Vystudoval IT průmyslovku v Hradci Králové, odkud přešel na České vysoké učení technické (ČVUT) do Prahy. Když nesportuje, věnuje se práci v oblasti IT, psaní článků pro svůj blog HorskýBěžec.cz a cestování. Ondřej Fejfar trvale žije ve Vrchlabí a nejraději trénuje doma v Krkonoších. Od svých šesti do šestnácti let jsem hrál hokej tady ve Vrchlabí, ale v něm jsem příliš nevynikal, i když jsem trénoval nejvíc. Výsledky se nedostavily a góly dávali spíše jiní. Mě vždycky nejvíc bavil ten trénink, prostě když se muselo pořádně makat. Hodně mě bavila letní příprava, když se běhalo ve Vejsplachách po lese. A tak jsem postupně zjistil, že mně běhání jde, a pak jsem v sobě ještě objevil takovou vlastnost, že mě baví běhání do kopce, což většina lidí nesnáší. A já to chápu (smích).


Vaše příležitost Náš úspěch Přijímáme na pozice: • OPERÁTOR CNC STROJŮ • PROVOZNÍ ELEKTRIKÁŘ • MONTÁŽNÍ DĚLNÍK • DISPEČER

Nabízíme: • PŘÍJEMNÉ PRACOVNÍ PROSTŘEDÍ • TÝDEN DOVOLENÉ NAVÍC • ODMĚNY PŘED DOVOLENOU A VÁNOCEMI • PŘÍSPĚVĚK NA STRAVOVÁNÍ • PŘÍSPĚVEK NA PENZIJNÍ POJIŠTĚNÍ • VÝHODNÉ MOBILNÍ TARIFY • VĚRNOSTNÍ PŘÍPLATKY

Kontaktujte nás: tel.: +420 499 403 111 email: jobs.cz@argo-hytos.com

www.argo-hytos.com ARGO-HYTOS s.r.o. · Dělnická 1306 · Vrchlabí · 54315 · Česká republika


DŮM SE SEDMI ŠTÍTY

Vůně historie i dobré kávy Dům se sedmi štíty na nábřeží Marie Kubátové patří mezi nejstarší domy ve Vrchlabí. Svým návštěvníkům nabízí nejen poučení o tom, jak v něm žili naši předkové. V prostorách stavení, které má za sebou velice barvitou, ale mnohdy i pohnutou historii, dnes sídlí oblíbená kavárna. JIŘÍ ŠTEFEK, FOTO: JIŘÍ ŠTEFEK, ARCHIV ALEXANDRA SCHREIERA

Do roku 2001 tento dům obývala a vlastnila rodina Alexandra Schreiera. Sám Schreier odhaduje, že jeho přímí předkové v tomto domě žili minimálně od druhé poloviny 19. století. Kdykoliv dnes do tohoto domu vstoupí, vzpomene si na své dětství. Popisuje, jak každá místnost tehdy vypadala, co všechno bylo v jeho studentském pokoji, jak se topilo, kam se chodilo na toaletu anebo jak vypadala zahrada před domem... Schreierova matka Berta se v tomto domě přímo narodila. Po druhé světové válce v roce 1945 jí byl dům jako Němce zkonfiskován, ale ze zdravotních důvodů nebyla zařazena do poválečného odsunu. „Maminka i babička mohly v tomto 36

domě dál bydlet, ale na zahradě si nesměly ani jablko utrhnout,“ vypráví Alexander Schreier, který se narodil až v roce 1952. V první polovině 50. let však došlo ke kuriózní situaci, kdy si rodina Schreierova mohla dům, který jí byl po válce zabaven, od města koupit. A tak se i stalo. Za zmínku stojí i příhoda, kdy Miloš Forman ve Vrchlabí natáčel v roce 1967 svůj snímek „Hoří, má panenko“. Pro závěrečnou scénu hořícího domu byl totiž jako jeden z „adeptů“ na lehnutí popelem vybrán i tento. „Nakonec si vybrali jiný


dům v Hořejším Vrchlabí, ale vím, že tehdy z radnice padl návrh i na náš dům,“ vzpomíná Schreier. Ten po nabytí dospělosti odešel studovat do Prahy, ale do Vrchlabí se stále vracel, neboť jeho matka v domě stále žila. V roce 2001 pak rodina dům prodala.

Sídlo ševců Podle vzpomínek Alexandra Schreiera na vyprávění svých předků i z historických pramenů vyplývá, že stáří stavby významně přesahuje 500 let a patří mezi první obytná sídla ve Vrchlabí. Na rozdíl od dalších dochovaných domů se štíty a arkádami podél vrchlabské hlavní ulice připomíná tento spíš vesnické stavení, které bylo přizpůsobeno řemeslnickým potřebám (zdejší dům obývali ševci) měst-

ského života. Proto například chybí v půdorysu v přízemí hospodářská část s chlévem a komorou. Dnešní podobu domu formovala především snaha prodloužit všechny místnosti jako obytný prostor. Největší zvláštností celé stavby je komora v prvním patře se svými dvěma štíty a okny orientovanými na sever a východ. Pozoruhodná je také místnost určená k obývání, která se nachází v podkroví. Ta je lemována obložením po stěnách a toto obložení je barevně pomalováno rostlinnými a geometrickými motivy. Strop je pomalován malými ornamenty květů tulipánů a jahod. Trámy a zárubeň s díly neznámého malíře připomínají červený carrarský mramor. Autor zde zjevně zamýšlel vytvořit dekorovou výzdobu, která byla k vidění na vrchlabském zámku.

Vyhlášená kavárna V současnosti sídlí v tomto domě oblíbená kavárna 7 štítů, jejíž provozovatelé manželé Gerstmanovi přistoupili k duchu původního stavení s velkou pokorou a citem. Pozorný návštěvník se však již nedopočítá sedmi úplných štítů. Po dohodě s obsluhou však může po prkenných schodech vystoupat do prvního patra a celou tuto architektonickou nádheru si zevnitř prohlédnout na vlastní oči. Je opravdu na co se dívat. 37


NA POKEC

Dolce vita VERONIKA ŠTEFKOVÁ ,FOTO: INTERNET

Jsem na sladké a také ráda peču. Upeču snad vše, na co si kdo vzpomene. Od buchet na plech, sladkých chlebíčků a bábovek přes rolády a záviny až po dorty a dezerty. O tom, co zrovna upeču, rozhodují moje chuťové buňky, momentální nálada a roční období. I když díky pěstitelské a sběračské vášni mého manžela si po celý rok můžeme hojně dopřávat jakýchkoliv ovocných koláčů a bublanin. Pokud od procesu pečení odmyslím mytí nádobí, tak mne na něm baví snad úplně všechno. Ovšem nejraději mám ten okamžik, kdy z trouby vyndám hotové dílo. Položím formu na mřížku a rukou vířím teplý vzduch přímo do nosu, abych mohla nasát sladkou vůni právě upečené buchty. Pak už se nemůžu dočkat rána, kdy si ke snídani zakrojím jeden, dva či vícero kousků. Pečení na rozdíl od vaření je moje vášeň nejspíš proto, že jde ruku v ruce s mojí puntičkářskou povahou. Všechny ingredience se totiž musí zpracovat v pevně daném pořadí a v přesně určeném množství. V cukrařině není místo pro žádné volnomyšlenkářské tendence. Jakmile se něčeho přidá nebo ubere, tak výsledek, někdy i několikahodinového pachtění, může letět přímo do koše. Moje cukrářské začátky sahají až do dětství, kdy jsem mamce pomáhala pokaždé, když pekla bábovku. Vidím to jako dnes. Stojím vedle mamky a vždy na její pokyn z menší modré misky naberu polévkovou lžíci polohrubé mouky a rovnoměrně ji popráším na řídké těsto do velké mísy. Jakmile mamka stařičkou Etou postupně zapracuje všechny dávky mouky, vznikne těsto, ze kterého odlije hrníček hmoty a já k němu ještě přisypu lžíci kakaa. Pak ho promíchám s těstem a výsledkem našeho společného snažení je vláčná mramorová „babiččina“ bábovka. Ale ještě než se bábovka upekla, tak jsem směla vyblízat těsto z misky. Což bylo hned, protože mamka vždy velmi pečlivými tahy stěrky setřela skoro všechno těsto do formy. To babička Věrka tak pečlivá nebyla a v misce nám toho vždy nechala tolik, až jsme z toho se ségrou měly žaludky 38

těžké jako kámen. Vyškrabávání je v naší rodině vůbec oblíbená činnost. Ještě že ji máme spravedlivě rozdělenou. Manžel olízne z hrnce i ten poslední škrabek krupicové kaše a já si zase můžu dopřát zbytky lehce připečeného pudingu. To je ještě větší dobrota než samotný škraloup. Chutě na sladké mne provázejí snad celý život. Jen díky mé nezdolné vůli nevypadám jako koule. Jsou ale okamžiky, kdy si nějaký ten mls s chutí dopřeji. Například ráno snídám sladké. To abych měla dostatek energie na celý den. Pro završení chuťového spektra si dám po obědě sladkou tečku a abych nezešílela, tak po zbytek dne do sebe láduji vše, co mi přijde pod ruku a zároveň obsahuje aspoň trochu cukru. Jakmile totiž naše dvě robátka spustí svůj oblíbený kolotoč breku, křiku, odmlouvání a blbin, běžím do druhého šuplíku ve špajzu pro první pomoc. V druhém šuplíku se totiž od všech našich babiček a tetiček skrývají bohaté zásoby cukrovinek. Namísto Lexaurinu zobu lentilky. A tak se mi nervy zaobalují a boky zaoblují. Jakmile doma oznámím, že budu péct bábovku nebo perník, tak už moje malá pomocnice před sebou v zástěrce šoupe dřevěné schůdky. Do zadělávací mísy (někdy i vedle) postupně sype všechny odměřené ingredience. Vařečkou vše pečlivě míchá a přitom si namáčí prstík do těsta. Moc dobře totiž ví, že jinou možnost, jak ochutnat těsto, nemá. To proto, že mám ještě lepší stěrku, než měla tenkrát moje mamka. Holt „aká matka, taká Katka“.


GENERÁLNÍ PARTNER

16. ROČNÍK bu se pít

SOBOTA

8/6/2O19 TRUTNOV

Krakonošovo náměstí Předprodej vstupenek zahájen

2OO Kč / do 3O. 4. 25O Kč / do 7. 6. 3OO Kč / na místě

Vstupenky v síti kupvstupenku.cz www.kupvstupenku.cz IC Hronov | CA Martincová Hronov IC Broumov | IC Česká Skalice IC Červený Kostelec | IC Dobruška IC Hradec Králové | IC Jaroměř IC Kuks | Dohajan.cz Náchod IC Nové Město nad Metují | IC Náchod IC Police nad Metují | IC Trutnov IC Teplice nad Metují | IC Úpice

de

Mig 21

Wohnout Jakub Děkan Roxette revival ... a další WWW.PIVOFEST.CZ


Profile for Zbynek Kacer

Vrchlabinky - magazín květen 2019  

Vrchlabinky - magazín květen 2019  

Advertisement