{' '} {' '}
Limited time offer
SAVE % on your upgrade.

Page 1

kulturně-společenský magazín | Duben 2019 | zdarma

Doktor z hor


Editorial Úspěch a inspirace JIŘÍ ŠTEFEK / šéfredaktor Mám radost, že ve Vrchlabí a jeho blízkém okolí žijí lidé, kteří jsou úspěšní a jejich věhlas už překročil hranice Podkrkonoší. Právě i díky nim se daleko od Krkonoš – třeba na druhém konci republiky, ale i v zahraničí – lidé dozvídají, kde se Vrchlabí nachází a že se tu rodí či žijí šikovní a schopní lidé. Ještě větší radost mám z toho, že můžeme postřehy a názory těchto lidí zaznamenat ve Vrchlabinkách a čtenářům přinést jedinečné čtení. A to je příklad i tohoto čísla, v němž přinášíme články hned o několika lidech zvučných jmen (Radek Kebrle, Adam Jánošík, Tomáš Hanuš). Vše pak korunuje textík, který pro Vrchlabinky napsala dvojnásobná wimbledonská vítězka Petra Kvitová. Čtení takových článků kromě zajímavých informací může přinést také inspiraci. Inspiraci k tomu, aby se člověk snažil dělat něco zajímavého a pořádného. Ne kvůli tomu, aby byl hned šampionem. Ale aby z toho sám měl potěšení, stejně jako jeho okolí.

RADEK KEBRLE / str. 6 12

PETRA KVITOVÁ

ADAM JÁNOŠÍK

str. 12

str. 20 21

SVATOPLUK ČIHÁK

TOMÁŠ HANUŠ

str. 22 24

str. 26 28

Vydavatel: TN Média s.r.o., Branická 213/53, 147 00 Praha 4, IČ: 28847229, MK ČR E 23362, Sídlo redakce: Horská 634, Trutnov, www.vrchlabinky.cz, e-mail: redakce@vrchlabinky.cz, Obchod, inzerce: Petr Ticháček, 605 419 358, e-mail: petr@vrchlabinky.cz, Monika Klikarová, 733 353 695, e-mail: monika@vrchlabinky.cz, obchod@xantipa.eu, Redakce: Jiří Štefek, 721 907 146, Gabriela Jakoubková, Grafika: Lenka Petráčková, Jazyková korektura: Tereza Kohutková, Distribuce: Vybraná distribuční místa, Tisk: Tiskárna PRATR a. s., Náchodská 524, Trutnov, Sazba: TN Média s. r. o., Číslo ISSN: 2571-1482, Titulní strana: Miloš Šálek.


ANKETA

Jaký jsem udělal/a největší apríl? Lenka Kunertová, produktová manažerka v cestovní kanceláři Chtěli jsme nachytat spolupracovníky. S kolegyní jsme rozeslaly jménem ředitele e-mail s příkazem, že se jde na velikonoční pondělí do práce. Uvěřilo tomu dost lidí, dvě kolegyně dokonce zvažovaly podat výpověď. Jakub Omrt, provozovatel Fotobedny Kamarádovi jsem do počítače nahrál falešný virus, který se spustil už 31. března večer, tedy o den dříve. Šlo tak o absolutní apríl. Byl z toho hodně vykulenej, skoro to vypadalo, že ani neodejde do divadla, kam se chystal.

Michal Krčmář, biatlonista Asi v šesté třídě :-) jsem poslal své holce zprávu, že se rozcházíme, hned na to další, že se jedná o apríl. Ale neměla pro to pochopení :-) Takže mi to pak trvalo nějakou dobu, než jsem to urovnal. Tibor Tschoche, restauratér Pravidelně každý rok s vážným ksichtem, trochu vyděšeným, oznámím: „Tyjo, to je, co?“ A všichni: „Co“? „No že umřel Karel Gott.“ Tomu nikdo věřit nechce, takže u každého nastane šok a panika. Říkám to každý rok a vždycky se někdo chytí. A až umře 1. 4., tak mi to nikdo neuvěří. :-)


CHIRURG

Strach má každý doktor Přestože už má chirurg Radek Kebrle za sebou okolo osmi tisíc operací, zřejmě navždy už bude spojován s případem tenistky Petry Kvitové, které zachránil těžce poraněnou ruku, a tím i její další sportovní kariéru. Kebrle se do Vrchlabí přestěhoval před čtyřiceti roky a v rozhovoru pro Vrchlabinky popisuje svoji volbu mezi lyžováním a medicínou a vzpomíná na své začátky za operačním stolem. JIŘÍ ŠTEFEK, FOTO: MILOŠ ŠÁLEK

Letošní zima je minulostí. Byl jste lyžovat? No samozřejmě. Musím se dostat na lyže. Týden jsem lyžoval v Itálii a potom i několik dní tady. Řekl bych, že letos to byla jedna z těch lepších zim, tedy co se sněhu týče. Lyžoval jste i na lanovce na Kněžickém vrchu, kterou provozuje váš otec? Samozřejmě, že tam také musím lyžovat. Ale přece jen, já jsem pokročilý lyžař a lanovka je spíš pro ty začínající. Ale vždy si tam dojdu na pár hodin zajezdit. Kolik vám bylo, když jste stál poprvé na lyžích, a kde to bylo? Byly mně nějaké tři nebo čtyři roky a bylo to na 6

Klínovci, protože tehdy jsme bydleli v Kadani a za lyžováním jsme dojížděli právě tam. Kdy jste se přestěhovali do Vrchlabí? Bylo to v roce 1979. Já už se považuji za Vrchlabáka, i když zde nejsem křtěný. A tady jste už chodil do školy, že? No jasně, na základní školu na náměstí Míru. Tehdy to byla škola Zdeňka Nejedlého. Na ní jsem prošel lyžařskou sportovní třídou od pětky do osmičky a potom jsem pokračoval na gymnázium. V jednom z rozhovorů pro Vrchlabinky jsem se ptal moderátora Martina Veselovského, jestli se pamatuje, koho tehdy měl za třídního učitele. Zeptám se na to samé i vás. Ježišmarja, no samozřejmě že si pamatuji svoji


BIO Radek Kebrle (49) třídní učitelku, paní Hlaváčkovou. Kdybych si tohle nepamatoval, to by bylo špatně. Dosud se potkáváme a kdysi mě i oddávala. Po gymnáziu jste pak zamířil na medicínu do Prahy? Ano, přesně tak. Vaše sestra Lenka byla úspěšná reprezentantka ve sjezdovém lyžování. Co stálo za vaším rozhodnutím nebýt jako ona, ale věnovat se medicíně? Vlastně ani nevím, kde se ta medicína vzala. Vím jen, že jsem se k tomu rozhodl někdy ve třetím nebo ve čtvrtém ročníku gymnázia. Jistě, v té době jsem také nelyžoval úplně špatně. Ale bylo mně jasné, že pokud budu chtít dělat medicínu, nemohu kombinovat dvě věci najednou. Studium medicíny je časově náročné a lyžování v zimě taktéž a dělat to napůl, to by mě nebavilo. Závodil jste také? No jasně, samozřejmě. Od svých pěti do osmnácti let jsem závodil. Jezdil jsem na mistrovství republiky, občas i na nějaké mezinárodní závody. Ale nikdy jsem nebyl tak úspěšný, jako moje sestra. Jaká poté byla cesta čerstvě dospělého muže z malého města na vysokou školu? Vysoké školy tehdy byly jen ve velkých městech. Bylo to hezké a zajímavé. Medicína mě zaměstnala. Proč jste si vybral právě medicínu? Cítil jste v sobě nějaké vnitřní pnutí nebo cosi, co lze nazvat touhou či vnímaným posláním?

Narodil se v Chomutově, do Vrchlabí se s rodiči a sestrou přestěhoval v roce 1979. Vystudoval 1. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy, je nositel European Hand Diploma (Best candidate, rok 2009). Je konzultantem několika tuzemských nemocnic, absolvoval stáže po celém světě. O chirurgii ruky publikuje a přednáší v Česku i v zahraničí. V prosinci 2016 operoval poraněnou ruku české tenistky Petry Kvitové. Jeho otec je někdejší dlouholetý ředitel Skiareálu ve Špindlerově Mlýně a sestra Lenka reprezentovala Československo ve sjezdovém lyžování. Radek Kebrle je ženatý a má tři děti.

Už nevím, jestli to byla takováto motivace. Ale určitě je to nesmírně zajímavé zaměstnání. Hodně náročné, ale velmi kreativní. Abychom to nějak zasadili do časového kontextu, o jakých letech přesně hovoříme? Období let 1988 až 1995. V roce 1988 se ale konaly zimní olympijské hry v kanadském Calgary, po kterých vaše sestra na čas emigrovala. Neměl jste vy osobně kvůli tomu problémy? Tohle přece tehdejší režim neodpouštěl a mnohdy se mstil i dalším rodinným příslušníkům. Hry v Calgary byly v roce 1988 a to jsem byl ještě na gymnáziu a sestra emigrovala v létě 1989. To jsem byl už po prvním ročníku vysoké školy. Já jsem problémy už neměl, ale to spíš z důvodu, že


CHIRURG

systém už byl tak slabý, že už prostě nestihl zasáhnout. Ale vím, že tatínek byl na nějakých výsleších. To, že odešla, se provalilo někdy na konci srpna a následně za tři měsíce byla revoluce. Ale dá se předpokládat, že kdyby se tak stalo o rok nebo dva dříve, tak bych asi měl problémy a medicínu bych nedodělal. Což mně v tu chvíli nedocházelo.

Je to velké napětí a všechny důsledky si asi v tu chvíli neuvědomíte. Ale začínáte, jste nadšený a je to právě to, kvůli čemu chirurgii děláte. Ale to, jak říznout, kde přitlačit a další věci, se teprve postupem času učíte praxí. Když si vzpomenu na svoji první operaci, tak jsem ji dělal asi dvě hodiny a dnes jsem ji schopen udělat za 15 minut.

Předpokládám, že jste studoval všeobecné lékařství. Kdy u studentů medicíny dochází k onomu zásadnímu rozhodnutí, při němž si vyberou svoji specializaci? Kromě zubařiny můžete jít prakticky na cokoliv. V době, kdy já jsem v Praze studoval, byly zde ještě fakulty se zaměřením na dětské lékařství a na hygienu. A pak tu byla 1. lékařská fakulta, která byla takzvaně všeobecná. Ale co se týče specializace, myslím, že je pár lidí, kteří vědí, co chtějí dělat, a pak většina, která nějakou hrubou představu má, ale stejně nakonec skončí u něčeho úplně jiného.

Kolik jste za svoji dosavadní lékařskou praxi odoperoval pacientů? Teď už jsem to dlouho nepočítal. Ale před deseti lety, když jsem dělal mezinárodní zkoušku, tak jsem měl kompletní seznam všech operací, a to bylo nějakých 4 400 operací. A dnes to tedy může být přibližně zhruba osm tisíc operací.

Vy jste tu představu měl? Já jsem ji měl úplně jinou. Mě bavila interna nebo imunologie, ale nakonec jsem skončil úplně někde jinde. Když jste byl čerstvě promovaný lékař, kde byla vaše první pracovní štace? Já jsem školu končil jako ženatý muž. Moje žena pochází z Frenštátu pod Radhoštěm a tehdy během posledních ročníků jsme zjišťovali, kde bychom mohli nastoupit. Já dostal místo na ortopedii v Novém Jičíně, tak jsem se přestěhoval na severní Moravu a čtyři roky jsem pracoval tam. Dělal jsem okresního ortopeda. Čím vším si musí čerstvý absolvent projít, než se z něj stane plnohodnotný lékař do té míry, že týdně například odoperuje deset pacientů? Pokud budete mít štěstí a dostanete se na dobré pracoviště, tak to může být rychle. Ale jinak to trvá docela dlouho. Existuje akutní a elektivní ortopedie. Akutní je to, co přijde neočekávaně, a elektivní je vše, co je plánováno. Většinou je to tak, že co je plánované, tak operuje lékař, který to plánoval. Takže pokud jste ortoped, je strašně těžké se dostat k operativě, pokud děláte jen plánovanou operativu. Pokud děláte i akutní případy, tak tam je přísun pacientů poněkud jiný. Já jsem se k tomu dostal poměrně brzy, asi jsem nebyl úplně nešikovný. Jaké má pocity člověk, který drží skalpel a poprvé řízne do živého?

Operujete každý pracovní den? Částečně pracuji ve Vysokém nad Jizerou a částečně v Mladé Boleslavi. Dva nebo tři dny v týdnu operuji a dva dny mám ambulanci. A když operuji, tak mám nějakých šest až deset operací za den. Měl jste někdy, když jste vzal do ruky skalpel, strach, že by operace nemusela dobře dopadnout? To má každý doktor, který dělá takovou práci. Vy víte, že to musíte dodělat. Že se nemůžete sebrat a jít pryč s tím, že operaci doděláte jindy. Samozřej9


CHIRURG

mě jsou situace, kdy je všechno proti vám. Kdy se nedaří, operace je komplikovaná, kdy tu je mnoho dalších věcí a okolností, které nemůžete ovlivnit. Jsou tu pak i bezvýchodné situace, kdy nemáte dobré řešení a volíte to nejlepší ze špatných. Toto jsou zkrátka věci, se kterými bojujete pořád. Já dělám operativu, u které jde maximálně o ruku, a nejde tudíž o život. Ale jsou velké chirurgie, kde o ten život opravdu jde, a tam ten stres je obrovský. Mezi několika tisícovkami pacientů, které jste odoperoval, je asi mediálně nejvděčnější a nejvíce známý případ tenistky Petry Kvitové. Jaká ona je pacientka? Ona je skvělá pacientka. Poslouchá svého lékaře. Dělá, co jí řekne, a věří mu. A to je alfa a omega toho, aby vše fungovalo. Pokud s vámi pacient nespolupracuje, nebo ho léčíte proti jeho vůli, tak to nefunguje. Jaká byla vaše první reakce, když jste se dozvěděl, že k vám míří poraněná Petra Kvitová? Že ke mně bude mířit, to mě nějak nepotrápilo. Horší to bylo, když jsem se dozvěděl, co jí je. V tu chvíli mně nebylo dobře. Protože při informacích, které jsem o jejím zranění měl, jsem věděl, že to může být poranění, které je poslední v její hráčské kariéře. Tehdy jsem si ani neuvědomoval, co všechno se bude dít kolem, včetně toho mediálního šumu. Ale já jsem si ji nevybíral a ona si nevybírala mne. Poranění, jaké měla ona, běžně ošetřuji, ale složité bylo v tom, že i když ho ošetříte perfektně, tak to nemusí dopadnout dobře. Přece jen je tam mnoho potenciálních rizik a komplikací,

které jsou nejen v průběhu operace, ale i při samotném hojení rány či šlach, následné rehabilitaci a tak dále. Jaký vztah si vytvoří operatér k takové prominentní pacientce? Věci musíte dělat standardně, profesionálně. Musíte dělat to, co funguje a s čím máte zkušenost, že to funguje. Jakmile začnete vymýšlet nějaké alternativní postupy, tak to je cesta do pekla. Vztah jsem s ní měl naprosto profesionální.


Operoval jste kromě ní i nějakého dalšího pacienta, který by se dal označit za prominentního? Pokud řekneme známý nebo známější, tak ano. Ale lidí, jako je Petra Kvitová, která je sportovní ikona, tak těch moc ne. U ní je samozřejmě mediálně vděčný i ten příběh kolem a to, jak se jí to stalo. Jak vy sám reagujete na zvýšený zájem médií o vaši osobu? Střízlivě. To znamená? Zvýšený zájem médií je jen tehdy, když je to zajímavé pro média. Ve chvíli, když už to pro média zajímavé není, tak tu není ani žádný zájem. Předpokládám, že vedle své lékařské praxe ještě přednášíte nebo publikujete v odborném tisku. Ano. Případy, které ve Vysokém nad Jizerou řešíme, jsou vědecky velice zajímavé. Naše zkušenosti se tak snažíme předat dál. Také se účastním různých mezinárodních konferencí, přednáším v jedné švýcarské vzdělávací instituci. Jo, práce mám

dost. Například v polovině dubna budu v Praze pořádat mezinárodní konferenci na téma zlomeniny dolního konce vřetenní kosti, na kterou přijedou na moje osobní pozvání přednášet chirurgové ruky z celého světa. Čas od času mi také vyjde nějaký odborný článek, ať už v českých, nebo mezinárodních časopisech. Moc času na ně ale nemám. Kolik času vám zabere napsat takový odborný článek? Strašně moc. Musíte dohledat literaturu, sehnat pacienty a dohledat si dokumentaci. Shromáždit veškeré snímky, zjistit a eventuálně doplnit výsledky. Vše potom zpracovat a zjistit, jestli o tom nepsal někdo jiný a eventuálně ho citovat. Když už to pak dáte všechno dohromady, tak to někde pošlete k recenzi a pak hrajete ping-pong s recenzenty, kteří vám to vrací. Ptám se na to z důvodu, jak jste schopen tohle všechno časově zvládnout. Blbě, protože tohle všechno vám narušuje program a protahuje ještě pracovní týden i do víkendů. Mu-


CHIRURG

síte kvůli tomu cestovat, to vše zabere nějaký čas, stejně jako přípravy těchto vystoupení. Máte vůbec nějaký volný čas? Volný čas musíte mít, bez něj to nejde. Čemu ho věnujete? V zimě lyžuji a snowboarduji, no a vlastně celý rok hraji fotbal se Školákem. A otázka na závěr. Jaký je váš vztah jakožto chirurga-operatéra k Vrchlabí? Doplním, že chirurga ruky. Náš ústav sice působí nadregionálně, ale už mám část Vrchlabí prooperovanou. Většinu našich pacientů máme odjinud než z našeho regionu. Ale tím, že tady působím, tak je množství lidí z Vrchlabí a okolí, kteří mne oslovují,

když mají obtíže s rukou. A potom, jsme řemeslný kraj, tak máme pacienty s poraněními průmyslového rázu při různých řemeslech. A nebo bohužel to, co se stalo na Silvestra, kdy při oslavách vybouchla chlapci v ruce římská svíce. Když už se o tom bavíme, tak prosím nechytat do ruky nic, co hoří a vybuchuje, protože následky jsou často tragické.

PETRA KVITOVÁ EXKLUZIVNĚ PRO VRCHLABINKY

Radek Kebrle mně pomohl vrátit se do plnohodnotného života PETRA KVITOVÁ, FOTO: ARCHIV PETRY KVITOVÉ

O panu doktoru Kebrlem by se dala napsat kniha. Vlastně měla, protože to, co dokáže, je na dlouhé vyprávění. Měla jsem tu čest, že jsem poznala snad všechny kapitoly jeho umu. Píši čest, i když na počátku celého příběhu mě potkalo něco, co se stát nemělo a na co bych sama ráda co nejrychleji zapomenula. Díky rychlé a skvělé operaci v Ústavu chirurgie ruky ve Vysokém nad Jizerou, díky pooperační péči a díky následné rehabilitaci jsem se ve svém sportovním životě dostala navzdory velmi těžkému poranění tam, kam snad nikdo nepředpokládal. Dokonce ani pan doktor Kebrle, když mou rozřezanou ruku poprvé viděl, ale to mi tehdy neřekl a vše přiznal až mnohem, mnohem později. Jeho zručnost, jeho optimismus a empatie, to vše mi pomáhalo při návratu mezi sportovce. Vzpomínám, jak mi dal poprvé do ruky tenisovou raketu 12

a já ji ani nedokázala sevřít. To bylo hrozné. Ale vše se v dobré obrátilo a já už koncem května, pět měsíců po pořezání ruky, hrála v Paříži Roland Garros. Kdyby všechno zlé mělo být pro něco dobré, tak třeba k tomu, že se celé Česko a kus světa dozvěděly, jak skvělí doktoři u nás jsou, co všechno Radek Kebrle umí. A to nejen při operaci vítězky Wimbledonu, ale při operacích stovek a stovek neznámých lidí, kteří se, stejně jako já, díky jeho umění vracejí do plnohodnotného života.


NEKROLOG

Vzpomínka na Stanislava Zindulku Ve čtvrtek 14. března nás v nedožitých 87 letech opustil jilemnický rodák a patriot, skvělý herec Stanislav Zindulka. Jsem moc ráda, že jsem měla příležitost osobně poznat, jak výjimečnou osobností byl. GABRIELA JAKOUBKOVÁ

Jako jedenáctiletá „reportérka“ jsem s panem Zindulkou dělala na jilemnickém jarmarku svůj první improvizovaný rozhovor. Za dva roky jsem za ním běžela do zákulisí před představením „Vražedný pátek“, abychom si domluvili rozhovor do mé knihy. Mile mě překvapilo, že si na mě pamatoval! Prý proto, že s mladší reportérkou nikdy rozhovor nedělal. Netrvalo dlouho a pan Zindulka za mnou přijel do Jilemnice. Povídali jsme si asi dvě hodiny. A nebylo to naposledy. Od té doby jsme se vždy, když zavítal do Jilemnice, sešli alespoň na chvíli, jak s oblibou říkával, v „picárně.“ Kdykoli hrál v blízkém okolí, pozval mě na představení. Pokaž-

dé to pro mne byl ohromný kulturní zážitek. Obdivovala jsem jeho herecké výkony i absolutní nasazení. Nebylo pochyb, jak moc svoji práci miloval. Občas jsme si telefonovali – pana Zindulku vždy zajímalo, jak se mi daří, na čem pracuji i co je nového v Jilemnici. Při jednom z hovorů mi oznámil, že si mě vybral jako průvodce do filmu „Jilemnice“, který bude natáčet s Televizí Krkonoše. Spolupráce s ním pro mě byla zkušeností k nezaplacení. Byl velmi laskavým a trpělivým učitelem a rádcem. Nedávno se mi ale v telefonu ozval místo pana Zindulky hlas jeho syna a oznámil mi, že je pan Zindulka velmi vážně nemocný. Do týdne zemřel, svých květnových 87. narozenin se už nedožil. Za vše Vám upřímně děkuji, pane Zindulko. V mých vzpomínkách zůstanete nejen jako velká herecká osobnost, ale také velmi blízký, milý, laskavý, moudrý a dobrosrdečný člověk.

13


FRANA.CZ

Sekat zahradu mohou i dámy Již 24 let ve Vrchlabí působí společnost „Roman Frána – zahradní technika“. Specializuje se na prodej a servis zahradní techniky i sněžných fréz značky Stiga, opravit dokáže zařízení i jiných značek. Společnost sídlí v nových prostorách v areálu bývalého podniku OPTREX/Tesla v Hořejším Vrchlabí. Když si proklestíte cestu úzkými uličkami u paneláků v Hořejším Vrchlabí a vstoupíte do obchodu s logem Stiga nad vchodem, srdce snad všech milovníků upravených zahrad i veřejných prostranství radostí poskočí. Před očima se vám rozprostře špalír žlutočerných zahradních technických krasavců všeho druhu. Vedle sebe tu v řadách stojí ruční i pojízdné sekačky (akumulátorové i benzinové), křovinořezy, zahradní traktůrky, vysavače a foukače listí, provzdušňovače, zametací stroje, řetězové pily i nůžky na živý plot či drtiče na zelený odpad a větve ze zahrady.

Produkty této švédské značky začal Roman Frána prodávat a servisovat již v roce 1997, kdy se stal autorizovaným prodejcem této značky. Zahradní techniku i sněžné frézy ale začal prodávat a opravovat již o dva roky dříve. „Stiga si mě našla sama. Když vstoupili na český trh, hledali zde dealery. Dnes jich tu je v České republice okolo 120,“ říká Frána. On sám v letech 2006 a 2007 patřil mezi tuzemskými prodejci značky Stiga mezi nejlepší. „Tehdy ještě byly tuhé zimy bohaté na sníh a sněžné frézy šly hodně na odbyt. Kupovaly je především penziony i hotely. Sněžné frézy


nám dělaly 70 procent tržeb a zbytek byly sekačky a ostatní zahradní technika. Teď je to přesně obráceně,“ vypočítává. Za podnikatelskými začátky Romana Frány stálo jeho přání osamostatnit se a být svým pánem. „Jako malý kluk jsem se neustále hrabal v různých strojích a rozdělával jsem je. Nejdřív jsem ho rozšrouboval a rozebral a pak jsem ho zase dával zpět dohromady. To mně zůstalo dodnes,“ říká. Díky tomu, že „nejednu“ sněžnou frézu, sekačku, traktůrek či jinou zahradní techniku už důkladně rozebral a složil, nabízí ke všemu prodávanému zboží záruční i pozáruční servis. „Opravit umím nejen naše zboží, ale i techniku jiných značek,“ doplňuje Frána. Pro své zákazníky objednává i náhradní díly, ale brousí i řetězy pil či nože do plotostřihů a křovinořezů. Jako zkušený profesionál s dlouholetou praxí dokáže Roman Frána dlouze zasvěceně vyprávět o každém produktu, který ve svém obchodě nabízí. „Nerozhodným zákazníkům dokážu doporučit techniku, která přesně na míru odpovídá parametrům jejich zahrady. Samozřejmostí je individuální

přístup. Neváhejte se proto přijet podívat,“ zve Frána k návštěvě svého obchodu. Starost o okolí svého domova a péče o zahradu nemusí nutně znamenat nový trend či módní výstřelek, ale je to běžná a opakující se součást života mnoha lidí. Zatímco v minulosti byla řada těchto činností velice vysilující a fyzicky namáhavá, se současnou zahradní technikou už je řada prací mnohem lehčí. „Naše technika je moderní, bezpečná a jednoduchá na obsluhu. Když to řeknu hodně zjednodušeně – s našimi sekačkami Stiga mohou bez větší námahy sekat zahradu i dámy,“ uzavírá Roman Frána.

Bucharova 194, Vrchlabí Tel.: + 420 605 130 207 E-mail: romanfrana@seznam.cz www.frana.cz

komerční sdělení 15


KOMUNÁLNÍ POLITIKA

Rozpočet a programové prohlášení Ve středu 6. března se konalo zasedání zastupitelstva města Vrchlabí. Mezi projednávané body patřily mezi nejdůležitější rozpočet města na rok 2019 a programové prohlášení zastupitelstva. Oba dokumenty byly schváleny. Redakce Vrchlabinek oslovila lídry všech tří volebních uskupení zastoupených v zastupitelstvu s anketou a položila jim tyto otázky: JIŘÍ ŠTEFEK, FOTO: JIŘÍ ŠTEFEK

1. Zastupitelstvo schválilo své programové prohlášení. Jak jste s jeho zněním spokojen? 2. Ve schváleném dokumentu se hovoří o možnosti občanů participativně rozhodovat o části rozpočtu. O jak velkou část městských financí by mohlo jít a jak by měl celý proces rozhodování vypadat?

JAN SOBOTKA (ZVON)

1. Považuji programové prohlášení zastupitelstva za důležitý dokument, který slouží hlavně k formulování reálných cílů města na volební období. Je také v průběhu volebního období vyhodnocováno, jak se plní. To, že se současné prohlášení stalo kompromisem mezi třemi politickými subjekty v zastupitelstvu města, považuji za úspěch. 2. Na možnosti vytvořit část rozpočtu jako participativní jsme se dohodli společně. Protože to navrhlo sdružení Vrchlabí do toho!, očekávám, že

předloží komplexní návrh metodiky, jak budeme postupovat, jak celou participaci provedeme. Na začátku jsme si řekli, že to není úkol pro městský úřad. Teprve v rámci toho se uvidí, jestli to je rozumné a kolik financí by město na participaci mělo vyčlenit. Dovedu si to představit, mám o tom jasno.

ALFRÉD PLAŠIL (VOLBA PRO MĚSTO)

1. Programové prohlášení obsahuje mnohé z volebního programu naší Volby pro město, ale nebudu se bít v prsa, že to či ono do programového prohlášení jsme prosadili my, neboť obsah a znění pro-


gramového prohlášení je průsečíkem možného, v některých otázkách též kompromisem názorů. Programové prohlášení by mělo spojovat zvolené zastupitele při jejich práci ve prospěch občanů a města, proto jsem rád, že se na jeho vzniku podílela všechna uskupení zastoupená v zastupitelstvu města Vrchlabí. 2. V rozpočtu máme rezervu až 3 miliony korun. Osobně bych byl zpočátku pro částku 0,5– 1 milion korun. Ve věci participace očekávám iniciativu od občanů, zájmových sdružení a iniciátorů tohoto typu hospodaření s prostředky města. Určitě by se nemělo jednat o věc umělou, tvořenou pouze na základě rozhodnutí příslušných orgánů města. Důležitá pro mne je účelnost a smysluplnost využití těchto prostředků.

LUKÁŠ TEPLÝ (VRCHLABÍ DO TOHO!) 1. Většina členů našeho zastupitelského klubu prohlášení podpořila, je to dobrý text. Zastupitelstvo se zavázalo zavést jmenovité hlasování zastupitelů nebo vyčlenit část rozpočtu města, o jehož využití můžou hlasovat přímo občané města. Od některých zastupitelů ZVONu a VPM to vyžadovalo významnou změnu postoje a za to jim patří dík. Hodně zklamaní jsme ale z toho, že se do textu nedostala byť jen možnost diskutovat o zavedení online přenosu ze zastupitelstva a uspořádání jeho výjezdních zasedání. Že nejsme schopni v roce 2019 dát možnost sledovat jednání zastupitelstva těm z nás, kdo se do druhého patra zámku po svých nikdy nedostanou, je prostě ostuda. 2. Ve čtyřletém plánu investic, který jsme projednali na březnovém zastupitelstvu, se na rozpočtovou participaci počítá až s 3 miliony. Je to velmi zajímavá suma. Řadí nás k městům jako Semily nebo Říčany, kde (podobně jako v už 53 obcích) tenhle nástroj úspěšně funguje několik let. Proces je jednoduchý: po oficiálním vyčlenění části rozpočtu budou moci Vrchlabáci podávat návrhy (elektronicky, osobně, papírově) toho, co by se za tyto peníze mělo ve městě v následujícím roce vylepšit. Při přípravě návrhů se obyvatelé, za pomoci samosprávy, budou setkávat na lokálních veřejných diskusích. V hlasování pak budou moci Vrchlabáci vybrat nejlepší projekty, které město z rozpočtu podpoří. 17


NOVINKY Z VRCHLABSKA

Vrchlabí má aktuální vyhlášku o nočním klidu

Beseda s novinářem Jaroslavem Spurným

Městské zastupitelstvo na svém březnovém zasedání schválilo novou obecně závaznou vyhlášku, v níž jsou stanoveny události, při kterých je doba nočního klidu (od 22:00 večer do 6:00 ráno) vymezena jako doba kratší, než stanovuje zákon. V seznamu výjimek nechybí akce jako Krkonošské pivní slavnosti, pálení čarodějnic ve Vejsplachách nebo akce Hrajeme si se Soptíkem v prostranství Tankovny u Učíků. Výjimky se budou stahovat i na hudební akce, které se budou konat v areálu přírodního koupaliště Vejsplachy.

Jaroslav Spurný je tuzemský elitní investigativní novinář, který po revoluci spoluzakládal týdeník Respekt a dodnes je jeho redaktorem. Za svoji práci získal celou řadu ocenění. Je mimo jiné držitelem Ceny Ferdinanda Peroutky pro nejlepšího novináře za rok 2011 či držitelem prestižní novinářské Ceny Karla Havlíčka Borovského za rok 2004. Jaroslav Spurný zavítá do Vrchlabí v úterý 16. dubna, kde bude v Kulturním domě Střelnice hostem pořadu Debata za oponou. Začátek je v 18 hodin.

Zápisy dětí do 1. tříd V dubnu proběhnou zápisy dětí do prvních tříd vrchlabských základních škol. Rodiče zapisujících se budoucích prvňáčků si s sebou musí vzít občanský průkaz a rodný list dítěte. Termíny: ZŠ a MŠ Horská - pracoviště Horská, 3. dubna, 13–17 h - pracoviště Lesní, 1. dubna, 13–17 h ZŠ Náměstí míru - budova 1. tříd – Bílá vločka, 11. dubna, 14–18 h ZŠ Školní 4. dubna, 14–18 h

Do trutnovského Uffa přiletí MIG 21 Známá hudební kapela MIG 21 v čele s populárním frontmanem a hercem Jiřím Macháčkem vystoupí v rámci svého turné „HURÁ“ v trutnovském Společenském centru Uffo. Koncert se uskuteční v sobotu 20. dubna od 20 hodin a návštěvníci se mohu těšit na známé hity jako Snadné je žít, Malotraktorem, Vlajky vlají či Slepic pírka. (jš)

Velikonoce ve Špindlu ve znamení maškarního reje Centrum Špindlerova Mlýna v sobotu 20. dubna ovládne akce pod názvem Velikonoční veselí, jejíž součástí bude maškarní rej v ulicích. Začátek je plánován na 13. hodinu a v rámci odpoledního programu se přítomní mohou těšit na vystoupení Divadla Andromeda, maskiádu či koncerty skupin Moment a Jam&Bazar. 19


BUBENÍK

Andělé přilétli ve dvou Život je hrozně vtipná záležitost. Alespoň ve většině případů. Já si to občas uvědomím a dost často se začnu smát třeba uprostřed fronty k pokladně, nebo za chůze po chodníku, což může ve spoluobčanech vyvolávat pocit, že sdílí prostor s bláznem. I teď, když jsem byl požádán, abych sesmolil pár řádek na téma Ceny Anděl, uvědomil jsem si, jak to s námi houpe, a když si člověk dokáže poodstoupit a koukat na sebe chvíli shora, dojde k překvapivě klidnému zjištění, že je na světě vlastně hezky. ADAM JÁNOŠÍK, FOTO: ADAM JÁNOŠÍK

Tak třeba můj příběh. Od mala jsem chtěl být muzikant. Když jsem se jím stal, chtěl jsem být muzikant, kterému je hudba prací. I to se mi poštěstilo a několik let jsem se úspěšně cpal chlebem po boku Michala Hrůzy v kapele Ready Kirken. Tehdy mi to připadalo, že jsem na vrcholu světa a ke splnění posledních dětských snů chybělo jen velmi málo. A ejhle. Odešel Michal, odešel jsem já a najednou jsem stál mezi stojany s trenkami a všechno bylo pryč. Poprvé jsem si uvědomil pomíjivost hudebního světa. Myslel jsem si, že mi život vzkazuje, že už jsem si to ochutnal a stačilo to. Jenže muzikanta svrbí prsty pořád. Když to milujete, nejde zkrátka jen tak říct sbohem.

Naštěstí jsem ve Vrchlabí našel kamarády, kteří mě vzali mezi sebe, a strávili jsme společně spoustu krásných roků ježděním po republice, byť na jiném levelu. Nikdy v životě jim to nezapomenu. V podstatě mě udrželi nad propastí. Došel jsem k vnitřnímu smíření, že je mi vlastně skvěle a že svůj muzikantský život v uvozovkách nějak doklepu. Důležité pro mě bylo, že jsem vůbec hrál. Jenže byla by nuda, kdyby život nezamíchal karty a já nepřijal nabídku od Adama Krofiana na výpomoc v The Atavists, kde jsem nakonec zakotvil, ač vlastně pořádně nevím, jak k tomu došlo. Kapela zapůsobila v Čechách jako malé zjevení a celkem raketově letěla vzhůru. Bohužel stejně raketově letěla vzhůru i moje závislost na alkoholu. Hráli jsme hodně, hráli jsme všude, vydali jsme první desku, vydali jsme druhou desku. Kapele se dařilo a svět vypadal jako nekonečný mejdan, který byl plný alkoholu a drog. Skončil jsem v psychiatrické nemocnici s léčbou středních závislostí v Kosmonosích, kde právě léčbu dokončuji. Možná to teď zní jako další pád, 20


ale opak je pravdou. Pohleďme na tu absurditu. Ještě týden před nástupem jste na evropském tour a hrajete v plném klubu v Amsterdamu a pár dní na to ležíte v blázinci, koukáte z okna a říkáte si, co se to zase děje. Opět jsem se začal smát. Váš denní příděl pevné telefonní linky je tři minuty, a to pouze směrem dovnitř. Dost často se nelze dovolat vůbec, neboť telefon je pouze jeden a linka je obsazená. Jednoho večera vám zavolá manželka, že kapela má dvě nominace v Cenách Anděl. Umíte si představit, co to s vámi udělá v takovém prostředí, kde jste v podstatě v informační izolaci? Hodně jsem na sobě pracoval a dostal sociální volno, abych se mohl zúčastnit. Obě nominace jsme proměnili v Anděly a já si pro ně šel z léčebny. Znovu jsem se dotkl známého prostředí z dob minulých. Už jsem ho vnímal jinak. S pokorou

a vědomím, že je to takový vzkaz: „Važ si toho, jdeš po dobré cestě, ale dávej bacha, ať zase neuklouzneš.“ Už to nebyla ta nebetyčná radost. Byla to poklona a poděkování. Ať je to, jak chce, Andělé přilétli ve dvou. Zřejmě se hlídají, aby jeden z nich nepil. Kapela The Atavists získala Anděly za rockovou kapelu roku a objev roku. Já se opět cítím skvěle, užívám si to jinak, vnímám to jinak a jsem plný síly a těšení se na to, co přijde dál, protože vždy preferuji horskou dráhu před poklidnou procházkou sadem. Závěrem bych rád napsal, že ta pravá hodnota se neskrývá v těch soškách ani v tom ceremoniálu v televizi, ale v té stoupající cestě, která vás k nim vede, na které je potřeba si vážit každého výmolu, každého pádu do příkopu a každého, kdo vám z něj pomůže zpět na nohy.

KOMERČNÍ SDĚLENÍ

Dobrý den, chtěl bych se zeptat na financování družstevního bytu. V bance mi bylo řečeno, že je to dost komplikované a ať si raději najdu jinou nemovitost, že hypoteční úvěr nedostanu. Můžete mi poradit? Petr, Vrchlabí Odpovídá Ing. Michaela Martincová, EFA, V.I.P. Consultant

Finanční poradna Vážení čtenáři, pokud řešíte důležitou finanční či investiční záležitost a potřebujete poradit, Michaela Martincová je zde pro vás. Své dotazy můžete zasílat na adresu: michaelamartincova@email.cz.

Petře, dobrý den. Máte možnost využít několik variant financování. Za prvé jde předhypoteční úvěr / dočasně nezajištěný úvěr. Jedná se o úvěry, kdy klient dnes nemá reálně co dát bance do zástavy. Nicméně je již dnes prokazatelné, že nemovitá věc existuje nebo vznikne, a nic tedy nebrání, aby do určitého období vhodná zástava byla. Například klient kupuje družstevní byt (který je možné převést do dvou let do osobního vlastnictví), obecní byt, nemovitost v dražbě zaštítěnou insolvenčním správcem nebo řeší výstavbu rychle montovaných domů. Za druhé nezajištěným úvěrem od stavební spořitelny, či kombinací více takových úvěrů. Většinou tehdy, pokud není možné při koupi družstevního bytu zajistit převod do osobního nejdéle do dvou let. Tento úvěr můžete získat až na částku 2 500 000,- Kč. A konečně za třetí budete mít jinou zástavu, kterou vám propůjčí například rodinný příslušník. 21


ZAHRADNICTVÍ

Kdo má hezký dům, chce mít i hezkou zahradu Vrchlabská společnost Pekviz nabízí celou škálu služeb spojenou se zahradnictvím. Její zaměstnanci vám uvážou krásnou kytici, ale i ostříhají stromky či navrhnou celou zahradu. Podle Svatopluka Čiháka se opět vrací starý zvyk, kdy lidé na zahrádce nepěstují jen keře a trávu, ale chtějí, aby se jim na ní něco urodilo i domů do kuchyně. „Kvalitní zeleninu za rozumný peníz si je schopen vypěstovat každý,“ říká. JIŘÍ ŠTEFEK, FOTO: ARCHIV SVATOPLUKA ČIHÁKA

Jak dlouho funguje společnost Pekviz? Společnost Pekviz byla založena po revoluci panem Petrem Bímem a jeho manželkou Květou, taktéž na tom spolupracovala celá jeho rodina. Její historie sahá až do roku 1993. Jak vypadá vedení a řízení společnosti nyní? Pan Bím se stále angažuje v chodu firmy a stále pilně pracuje. Já jsem ve firmě pět let nazpět, kdy jsem začal přebírat jeho funkci ve vedení firmy. Jaká je vaše pozice ve firmě a co všechno v ní děláte? Jsem v podstatě vedoucí. Moje práce se skládá z různých činností. Od papírování, vyřizování zakázek a starání se o zákazníky od začátku do konce. Kolik firma v současné době zaměstnává lidí? Máme tři divize. Jednou z nich je Květinářství Květa, které je řízeno manželkou pana Bíma Květou. 22

Tam je zaměstnáno pět lidí. A v naší sekci „Zahrady“ je nás s panem Bímem taktéž pět plus sezónní pracovníci a brigádníci. Rád bych podotkl, že někteří naši zaměstnanci jsou ve firmě i přes 20 let, stále odvádějí skvělou práci a my jsme na ně hrdí. Co všechno vaše firma umí?Jaké je portfolio vašich činností? Naší činností je kompletní starost o zahrady, od začátku až do konce. My jsme schopni to celé navrhnout, zrealizovat a pečovat o to. V roce 2016 jsme přidali ještě třetí divizi, začali jsme dodávat garážová vrata a stínicí techniku od českých výrobců Lomax a Climax, samozřejmě i s následným servisem. Tak jsme docílili rozšíření palety služeb pro zákazníka, kdy při realizaci zahrady jsme schopni dodat například hliníkovou pergolu, markýzu či uzavřít garáž. V divizi „Zahrada“ předpokládám, že se jedná o údržbu zeleně nebo zastřihávání stromků. Jste schopni


BIO Svatopluk Čihák (33) i lidem, kteří mají čerstvě postavený dům a okolo něj jen urovnanou plochu, jejich budoucí zahradu navrhnout a zrealizovat? Jsme schopni udělat zahradu na klíč. Většinu našich klientů tvoří především lidé z Vrchlabí a širšího okolí, ale máme zákazníky i ze vzdálenějších míst a jezdíme třeba do Tanvaldu či Semil. Jací jsou Pokrkonošané zahradníci? Myslím si, že dobří. Je vidět, že se lidé snaží o zahradu starat, jak nejvíc můžou. Vkládají do toho srdce a chtějí, aby je zahrady reprezentovaly. Většinou člověk začíná nějakou svépomocí, a když s postupem času zjistí, že už na to nestačí, obrátí se na nás. My se pak po diskusi s ním snažíme vymyslet řešení, aby zahrada byla co nejhezčí a vyhovovala mu. Lze specifikovat o jakých věkových kategoriích se bavíme? Zda se jedná o mladé lidi, nebo seniory? Když člověk staví dům, tak je v produktivním věku, a tito lidé většinou nechávají zahradu na konec. Nicméně i to se pomalu mění a lidé nad svojí budoucí zahradou začínají přemýšlet už od samé-

Rodák z Tábora vystudoval Českou zemědělskou univerzitu v Praze. Ve vedení vrchlabské společnosti Pekviz je pátým rokem. Ve svém volném čase se věnuje rodině, rekonstrukci rodinného domu a florbalu. ho začátku. Nebo to dělají na etapy, kdy si každý rok stanoví, že udělají to a ono, a podle toho plánu se pak řídí. Ale je pravdou, že senioři se snaží o zahradu starat spíš sami v důsledku dostatku času. Na zahradách mohou být jen keře a tráva, ale i záhonky, na kterých se pěstuje zelenina a užitkové rostliny. Co nyní převládá na zahradách, o které pečujete? Tráva, nebo spíš ten očekávaný užitek? Zdá se mi, že mladí se vracejí k užitkové zahradě. Zjistili, že okrasná zahrada je hezká, ale není tam přidaná hodnota v podobě vlastního produktu. Takže se vrací přístup, který tu byl obvyklý v dřívějších dobách. Ano, myslím, že se to vrací. V dnešní době je v ná-

Vaše pøíležitost - Náš úspìch

• OPERÁTOR CNC STROJÙ • PROVOZNÍ ELEKTRIKÁØ • MONTÁŽNÍ DÌLNÍK • FINANÈNÍ ÚÈETNÍ

Kontaktujte nás: tel.: +420 499 403 111 email: jobs.cz@argo-hytos.com

www.argo-hytos.com

• SKLADNÍK ARGO-HYTOS s.r.o.  Dìlnická 1306  Vrchlabí  54315  Èeská republika  Tel.: +420 499 403 111  info.cz@argo-hytos.com


ZAHRADNICTVÍ

vaznosti na nabídku supermarketů, kdy je více trendy bio kvalita, a největší radost pochopitelně člověk má, když si to vypěstuje sám. Nakolik se to ekonomicky vyplatí, aby si určité plodiny pěstoval člověk sám? Jak co. Samozřejmě člověku nevyroste za rok vzrostlý strom, který by mu mohl plodit. Nicméně kvalitní zeleninu za rozumný peníz si je schopen vypěstovat každý. Jak moc omezující pro údržbu a realizaci zahrad zde v Podkrkonoší je zdejší proměnlivé počasí? Záleží, jak se člověk o svoji zahradu stará. Víme, že zde zima končí zhruba o měsíc později než v Praze nebo Polabí, a proto je to trošku posunuté. Sortiment a kultivary se musejí vhodně zvolit. Nicméně například v okrasném zahradnictví je v dnešní době celá škála kultivarů, které jsou otužilé a jež zde lze v pohodě pěstovat. Jak moc by při pěstování plodin a starosti o zahrádku měli lidé používat chemii? Snažil bych se k pěstování čehokoliv přistupovat s co nejmenším používáním chemických prostředků. Už naše babičky měly metody, které chemii nevyžadovaly, a pokud k tomu bude člověk takto přistupovat, tak se to dá zvládnout. Je to ale pracnější a stojí to více času. Samozřejmě u nějakých větších ploch nebo v komerční výsadbě je chemická ochrana opodstatněná, nicméně, pokud člověk k tomuto tématu chce přistupovat ekologičtěji, tak to lze. Jak moc trendy v dnešní době je, aby měl člověk před svým domem krásnou zahradu? Řeknu to takto. Kdo má hezký dům, tak se snaží, aby měl i hezkou zahradu. Platí to i obráceně? Ano i tak. Vypovídá to něco o nás? Když je zahrada hezky vytvořená a lahodí to oku, tak je to v podstatě takové malé umění. A umění vždycky bylo jistým měřítkem vyspělosti kultury společnosti, tak na tom něco bude. Jsme my tady pod Krkonošemi vyspělí nebo ještě máme nějakou rezervu? Tak rezervy jsou všude. Ale tady to jde nahoru. A doufám, že na tom máme podíl i my. 24


LUKOSTŘELEC

Chce-li někdo střílet, musí si „uklidit“ uvnitř sebe samého Tomáš Hanuš, ve světě 3D lukostřelby zvaný jako Arni, žije ve Valteřicích u Vrchlabí. V kategorii longbow patří ke světové špičce. Na svém kontě má hned několik titulů z evropských či světových šampionátů. V rozhovoru pro Vrchlabinky odhaluje tajemství tohoto sportu včetně toho, jak se správně vyrábí luk a šípy. GABRIELA JAKOUBKOVÁ, FOTO: ARCHIV TOMÁŠE HANUŠE

Jak jste se k tomuto sportu vlastně dostal? Dlouho jsem se zajímal o lukostřelbu jako takovou. Seznámil jsem se při tom i s lidmi, kteří se zabývali 3D lukostřelbou. Nechali mě také vystřelit a mě to okamžitě „chytlo“. Z mého pohledu je 3D lukostřelba jednoznačně nejzábavnější odvětví lukostřelby. Mám pocit, že jsem se pro lukostřelbu narodil. Mnozí se diví, za jak krátkou dobu jsem se dostal mezi světovou špičku. Jak závody ve 3D lukostřelbě probíhají, jaké jsou kategorie, disciplíny, podle čeho se výkon hodnotí? Lukostřelbu, jeden z nejtradičnějších olympijských sportů, zná asi každý. Principem 3D lukostřelby je ale střelba na polyuretanové makety zvířat, které jsou trojrozměrné a jsou rozmístěny v terénu. Střílet tak můžete třeba na dvaceticentimetrovou lasičku, třímetrového vzpínajícího se medvěda, jelena nebo divoké prase. Pravidla jsou podobná jako u golfu. Střelci se pohybují po trati ve čtyř- až pětičlenných skupinách a na každém stanovišti se snaží o co nejpřesnější zásah. Kategorie se dělí podle druhu luků. Jsou luky technické, mezi které patří kladkový luk a tzv. barbow, a luky tradiční – reflexní luk a longbow. Právě longbow je královská disciplína, kdy je povinností střílet šípem, který má dřevěné 26

tělo a přírodní opeření. Další dělení kategorií je samozřejmě podle věku. Závod začíná tím, že se střelci rozlosují do skupin po čtyřech až pěti střelcích. Každá skupina dostane číslo, které odpovídá číslu terče, kam musí dojít. Na daném stanovišti se v rámci skupiny vystřídají a zapíší si své skóre. Jak se připravujete, trénujete? Není to pro mne povinnost, ale nutnost, abych si zastřílel každý den. Tak jako musí člověk dýchat, aby mohl žít, já musím i střílet. Den bez střílení by pro mne nebyl kompletní. Trénuji sám, abych mohl co nejlépe skloubit svůj pracovní režim s tréninkem. V poslední době jsem se nejvíce zaměřil na střelbu. Zdokonalil jsem postoj a kontrolované zapojení všech svalů, aby byl pokud možno jeden výstřel jako druhý. Zapracoval jsem i na držení luku, které je rozhodující pro stranově přesné střílení. A jak vypadá vaše příprava před velkými závody? Pokud chce někdo dobře střílet, musí si nejprve „uklidit“ uvnitř sebe samého. Jedna stará moudrost říká, že „co je uvnitř, je i navenek.“ Nestačí tedy „jen“ správně trénovat a střílet, ale je i nutné správně žít. Při závodu se snažím odpoutat od dění kolem sebe a plně se soustředit na to, co umím. 3D lukostřelba je v rámci České republiky malý sport. Jak je to v zahraničí?


BIO Ve srovnání s jinými sporty to opravdu ještě stále malý sport je a asi vždy bude. Je to samozřejmě i o financích. I když je někdo opravdu moc dobrý, žádné finanční odměny nevyhrává, a dokonce i účast na závodech si musí hradit sám. Na druhou stranu jsou mezi lukostřelci výborné vztahy, většinou jsou to nezáludní přející lidé, nezkažení penězi. Atmosféra na závodech je skutečně přátelská, srdečná. Mekkou 3D lukostřelby je Rakousko. Tam je, na území velikém jako Liberecký kraj, asi čtyřicet parkurů. Kdokoli tam může přijít a za vstupné asi 10 euro si na terče zastřílet, udělat si svůj mini závod. O víkendech se pak pořádají další závody, kterých se účastní pravidelně i dvě stě lidí. Komu v Rakousku nevisí doma luk, ten je „divný“. Luky sám ručně vyrábíte. Jak jste se k tomu dostal? Jsem truhlář. Klasickou truhlařinu dělá kdekdo. Nejprve jsem ve své malé dílně vyráběl sněžnice, ale po několika teplých zimách, kdy nebyl takový odbyt sněžnic, jsem přidal i výrobu luků. Proč? Zjistil jsem, že luky, kterými jsem střílel, mně zcela nevyhovují. A také proto, že mě to prostě baví. INZERCE-VRCHLABINKY-A6-2019-01.pdf 1 12.3.2019 11:59:57

Tomáš Hanuš (50) Svojí civilní prací je truhlář. Závodů v lukostřelbě se začal účastnit v roce 2007, o tři roky později se stal reprezentantem. Získal několik titulů na evropských i světových šampionátech. Vyrábíte luky typu longbow? Proč právě ty? Typ longbow je nejtradičnější kategorie vycházející z anglických luků, které se vyráběly převážně z tisu. Dnes už se ale dřevo téměř nepoužívá, nahradil ho sklolaminát a carbonlaminát. Z těchto materiálů jsou luky uživatelsky mnohem přátelštější a výkonnější a také tolik neopotřebovávají tělo. Špatný luk, který dostatečně netlumí handshock (jakýsi zpětný ráz), totiž dokáže poměrně významně našemu tělu ubližovat. Mým krédem je tedy vyrábět luky, které tyto doprovodné efekty eliminují. Jak dlouho výroba jednoho luku asi trvá? Záleží na náročnosti. Jsou luky, které dělám patnáct hodin, a také luky, které dělám hodin padesát.


LUKOSTŘELEC

Vyrábíte luky do zásoby, nebo jen na zakázku? Na sklad jsem neudělal luk už léta. Téměř všechny luky vyrábím na zakázku. Většinou už zákazník sám ví, jaký luk potřebuje, má představu o designu a ujasněné parametry, které by měl jeho luk mít. Oproti sériové výrobě mohu luk udělat „na míru“. Může se také luk nepovést? Stává se vám to? Ano. Takový luk se ale k zákazníkovi dostat nesmí. Každý vámi vyrobený luk má nějaké jméno. Podle čeho jména vybíráte? Jednak mají druhově své jméno a pak jim dávám i své osobní. O názvy si luky tak nějak samy říkají. Třeba Cháron je luk na přesné střílení (Cháron byl převozník ze světa živých do světa mrtvých, pozn. aut.). Jakou životnost má takový luk, opotřebí se časem a používáním? Při správném používání a ošetřování je životnost luku několik desítek let. Největší nebezpečí luků je jejich přehřátí. Když necháš napnutý luk ve vysokých teplotách v autě, určitě se ti rozlepí.

Šípy také vyrábíte? Ano. Ke každému luku musí být správný šíp se správnou tvrdostí. Ta musí odpovídat síle luku. Kdybych do luku nabil nesprávný šíp, mohlo by se stát, že praskne a třeba mi i probodne ruku. Šípy se staví z různých nakoupených komponentů, které si každý střelec upraví podle své potřeby. U karbonových šípů zkrátí trubky, dosadí hroty, olepí peřím nebo brky. U stavění dřevěných šípů je to proces zdlouhavější. Na mezinárodních závodech v kategorii longbow se střílí jedině dřevěnými šípy. Pokud si střelec vytváří šípy sám, musí být opravdu manuálně velmi zručný. I to má ale své kouzlo. Jakou funkci má peří na šípech? Zajišťuje stabilizaci šípu při letu. U klasických šípů je nejdokonalejší peří krocanů. Naštěstí je v Americe Den díkůvzdání, tak máme z čeho vyrábět. Kde jste přišel k přezdívce Arni? Začali mi tak říkat na vojně. V té době jsem hodně posiloval. Chtěl jsem se podobou přiblížit Arnoldu Schwarzeneggerovi. Odtud tedy Arni.


Zase vám přidali práci bez peněz? Nastupte k nám jako seřizovač a vydělejte si až 31 000 Kč • Nástupní bonus 10000 Kč • Doprava zdarma • Zaměstnanecké výhody ve výši 5400 Kč • Plus 4000 Kč v rámci rodinného programu • Plus navýšení základní mzdy o 5 % od ledna 2019


NA POKEC

O knihách VERONIKA ŠTEFKOVÁ, FOTO: INTERNET

Jsem knihomol. Až na to, že za poslední rok jsem nepřečetla ani řádku. Od okamžiku, kdy padlo rozhodnutí, že se odstěhujeme z Prahy, jsem veškerý svůj volný čas vymezený četbě (pokud jsem tedy dříve nestačila po celodenní péči o naše drobečky upadnout do kómatu) trávila plánováním rekonstrukce našeho budoucího bydliště ve Vrchlabí. Z detektivky odehrávající se v době Velikonoc, na niž jsem se několik měsíců těšila, že se do ní začtu právě o Velikonocích, jsem přečetla dvě stránky. Ani autorce, sedminásobné držitelce Agatha Award za nejlepší detektivku roku, se nepodařilo udržet moji pozornost, a já se tak namísto do vraždění v jedné malebné kanadské vísce ponořila do tuny katalogů a prospektů. Když jsem se před pár lety nastěhovala k mému budoucímu manželovi, spatřila jsem na jeho nočním stolku něco, co mi doslova vyrazilo dech. Ležel tam asi tisícistránkový životopis Jana Pavla II. Do té doby jsem nepoznala nikoho, kdo by se večer před spaním dobrovolně začetl do pětikilové bichle, natož aby si po jejím přečtení ještě pamatoval, co bylo na začátku. V tom okamžiku jsem si uvědomila, že se nemohu nechat zahanbit a že po letech strávených četbou vysokoškolských učebnic a skript je zase na čase zrestartovat svůj zájem o krásnou literaturu. Na začátek jsem si naplánovala lehčí rozjezd. Ovšem s tituly jako „Doba jedová“, „Hitlerovy fúrie“ či „Zpovědník vrahů“ se mi to poněkud vymklo z rukou. Moje znovuobjevená vášeň pro literaturu mne pohltila natolik, že jsem četla všude, kde to jen šlo. V metru, v MHD, na eskalátorech, na obědě, na školení nebo na poště. Tam jsem dokonce jednou při takové běžné odpolední špičce zvládla přečíst celý cestopis. Zatímco autor dokázal během pár hodin převyprávět svoje putování z Nepálu do Číny, já jsem se za tu dobu zvládla posunout ve frontě o dva metry. Největší počet knížek jsem přečetla po narození našich robátek, a to během kojení. Kojení je totiž naprosto nudná a zdlouhavá činnost, kterou musíme 30

my ženy absolvovat několikrát za den a noc po dobu několika měsíců. Jakmile naše prvorozená povyrostla, zapsala jsem ji v místě našeho tehdejšího bydliště na Praze 10 do knihovny. Důvod byl prozaický. Buď na „stará“ kolena začnu nenávidět Krtečka, nebo pustím žilou našemu rodinnému rozpočtu a koupím několik nových leporel. Po tom, co mne ve snu začal strašit Krtek se třemi obřími chlupy na hlavě a jeho kámoška myška se zakrváceným nožem v „tlapce“, jsem v zájmu zachování zdravého rozumu a rodinných financí dospěla k názoru, že knihovna by mohla být tou správnou volbou. A taky byla. Dcerka si tak v dětském oddělení uzpůsobeném i pro ty nejmenší pravidelně jednou za měsíc počmárala několik papírů, složila puzzle a srovnala všechny plyšáky podle velikosti. Jakmile si vyměnila literární tipy s ostatními zakrslými čtenáři, odebraly jsme se domů s batohem plným dětských knížek a s dobrým pocitem nevšedně stráveného odpoledne. Těšila jsem se, jak ve Vrchlabí navážeme na naši tradici. Po vstupu do budovy jsem se přenesla do Liberce o pětadvacet let zpátky do doby, kdy nás taťka jako malé děti brával s sebou do knihovny. Stejné regály, stejné stoly, stejné židle. Akorát ten internet tam tenkrát nebyl. Navzdory mému šoku se dcerka s jásotem vrhla do regálu a vytahovala jednu Peppu za druhou. Čím víc prasátek našla, tím byla šťastnější. Naložila jsem tedy spisy o Prasátku Peppě na záda a po cestě domů jsem pak jen poslouchala radostné štěbetání o tom, jak to bude príma, až jí večer před spaním přečtu všechna Peppina dobrodružství. Zkrátka: „Nesuď knihovnu podle obalu!“


2O19 / 2O2O

HERO SEASON PASS by

MÁM JASNO NEJNIŽŠÍ CENA

5 490 K KUP TEĎ

?

CZ

ROZHODNU SE NA PODZIM CHYTRÉ PŘEDPLATNÉ

1 490 K + 4 500 Kč V ZÁŘÍ

www.GOPASS.cz


Profile for Zbynek Kacer

Vrchlabinky - magazín duben 2019  

Vrchlabinky - magazín duben 2019  

Advertisement