{' '} {' '}
Limited time offer
SAVE % on your upgrade.

Page 1

kulturně-společenský magazín | Červen 2019 | zdarma

Kresba jako radost


10/8/2019


Editorial Vysvědčení JIŘÍ ŠTEFEK / šéfredaktor Už chybí jen pár týdnů a na konci tohoto měsíce dostanou školáci svá vysvědčení. V některých domovech bude při pohledu na něj veselo a dojde na věcnou či finanční odměnu pro úspěšného školáka. Jinde však budou létat hromy a blesky, možná i záhlavce a slovní hodnocení se ponese hlasitým rykem metalového zpěváka. Vysvědčení je přitom jen papír, který popisuje něco, co se odehrávalo předchozí půlrok. Pokud tedy rodiče věnovali dětem dostatečnou pozornost, neměl by pro ně být jeho obsah žádným překvapením. Pro moji generaci, která chodila do školy ještě za dob soudruha Husáka, býval největším trestem takzvaný „zarach“, tedy zákaz jít ven a povinnost sedět doma. V dnešní době počítačů by to byl pro některé webové maniaky naopak trest snů. Na vysvědčení je ale potřeba hledět jako na pomůcku při volbě povolání. Pokud má někdo méně v hlavě, má pro změnu šikovné ruce. A nikdo s tím nic neudělá. Ani ambice rodičů.

KAREL POLÍVKA / str. 6 11

TEREZA SOBOTKOVÁ

ALENA ZÁRYBNICKÁ

str. 14 19

str. 26 31

JITKA MÁZLOVÁ

NA POKEC

str. 34 36

str. 38

Vydavatel: TN Média s.r.o., Branická 213/53, 147 00 Praha 4, IČ: 28847229, MK ČR E 23362, Sídlo redakce: Horská 634, Trutnov, www.vrchlabinky.cz, e-mail: redakce@vrchlabinky.cz, Obchod, inzerce: Petr Ticháček, 605 419 358, e-mail: petr@vrchlabinky.cz, Monika Klikarová, 733 353 695, e-mail: monika@vrchlabinky.cz, obchod@xantipa.eu, Redakce: Jiří Štefek, 721 907 146, Gabriela Jakoubková, Grafika: Lenka Petráčková, Jazyková korektura: Tereza Kohutková, Distribuce: Vybraná distribuční místa, Tisk: Tiskárna PRATR a. s., Náchodská 524, Trutnov, Sazba: TN Média s. r. o., Číslo ISSN: 2571-1482, Titulní strana: Tereza Sobotková.


Vaše pøíležitost Náš úspìch Pøijímáme na pozice: • PROVOZNÍ ELEKTRIKÁØ • OPERÁTOR CNC STROJÙ • REKLAMAÈNÍ TECHNIK

Nabízíme: • PØÍJEMNÉ PRACOVNÍ PROSTØEDÍ • TÝDEN DOVOLENÉ NAVÍC • ODMÌNY PØED DOVOLENOU A VÁNOCEMI • PØÍSPÌVEK NA STRAVOVÁNÍ • PØÍSPÌVEK NA PENZIJNÍ POJIŠTÌNÍ • VÝHODNÉ MOBILNÍ TARIFY • VÌRNOSTNÍ PØÍPLATKY

Kontaktujte nás: tel.: +420 499 403 111 e-mail: jobs.cz@argo-hytos.com

www.argo-hytos.com ARGO-HYTOS s.r.o. · Dìlnická 1306 · Vrchlabí · 54315 · Èeská republika


ANKETA

Co si myslíte o tetování? Kateřina Novotná, marketingová konzultantka Je to velice subjektivní záležitost. Když mně bylo 20 let, tak jsem se rozhlížela po něčem, co by se mi líbilo po zbytek života nosit na těle. Bohudíky jsem nic takového nenašla. Myslím, že to, co by se mi líbilo tehdy, bych asi teď nesnesla. Martin Kalenský, nákupčí Jsem zastáncem spíše decentního estetického tetování. Nic se nemá přehánět a třeba tetování na hodně exponovaných částech těla, jako je třeba obličej, se mi moc nelíbí. Tedy pokud se nejedná o Maory či jiné domorodé kmeny. Zatím tetování nemám, ale pokud narazím na nějaký zajímavý ornament, tak bych o něm třeba ještě na stará kolena přemýšlel. Jana Kalenská, jazyková lektorka Tetování se mi líbí, pokud je originální, jedinečné, vytvořené pro konkrétního člověka a vkusné. Sama pár kousků mám. Nelíbí se mi ale tuctovky okopírované například z internetu.

Jan Matějec, řidič-záchranář Osobně se mi líbí decentní a lehce zakrytelné. Jakýmsi způsobem to daného člověka charakterizuje a něco o něm vypovídá. Setkávám se ale i s častými názory, že je to nevkusné a problematické při práci. V naší profesi je občas problém v terénu najít žílu při záchraně života, když mají ruce jako omalovánky. Monika Rysulová, referentka prodejní a zákaznické podpory Tetování se mi líbí, zvláště jedná-li se o obrázek vystihující originalitu jedince, a ne jen nějaké ornamenty. Znám lidi, kteří ho vnímají jako umění a je jejich vášní, a naopak mám známé, pro které se tetování rovná vzorec kriminality. Já se přikláním k prvnímu názoru. Jaroslav Učík, výčepní a majitel hospody Sám mám dvě na ruce a jedno na noze. Tehdy jsem si dal záležet s výběrem i motivem a každým detailem, když už je to na celý život. Na druhou stranu... nic se nemá přehánět.


KAREL POLÍVKA

Krkonošská pivní stezka je naše konkurenční výhoda Provozovatel Friesových bud Karel Polívka vzpomíná v rozhovoru pro Vrchlabinky na své pivovarnické začátky v Krkonoších. V jeho hlavě se zrodil i nápad na vybudování Krkonošské pivní stezky, která letos od začátku června zahajuje již svůj šestý ročník. Pro zúčastněné minipivovary to není jen dobrá propagace, ale i závazek. „Návštěva turistů z venku není dobrá jen v tom, že vypijí pivo a zaplatí za něj, ale že zároveň nutí jednotlivé výrobce k tomu, aby ho dělali dobře,“ říká. JIŘÍ ŠTEFEK, FOTO: PETR TICHÁČEK

Kde se v tobě vzal prvotní nápad vařit pivo v Krkonoších? Už když jsme stavěli a rozšiřovali areál Friesových bud, tak jsem dělal i marketing pro pivovary a znal jsem jednoho pána, který stavěl tyto malé pivovary, a tak nás napadlo, že bychom to tady mohli udělat. Proč zrovna v Krkonoších a ne třeba v Beskydech nebo Jeseníkách? 6

Místo bylo dané, protože jsme tady kupovali hotel a k tomu pak byla možnost ještě přikoupit a předělat penzion Andula. A s tím se pak svezla i možnost vařit tady pivo. V té době to ještě vypadalo, že to bude nejvýše položený pivovar v České republice. Záměr jít do Krkonoš tu byl od samého začátku? Ano, přesně tak. Co všechno obnáší postavit, vybudovat a vybavit takový minipivovar vysoko v horách?


Vzhledem k tomu, že jsme spolupracovali s někým, kdo už takové pivovary stavěl a živil se tím, tak už výstavba nebyla tak náročná. On nám víceméně připravil celý projekt. Přijel se tam podívat, jak to tam vypadá, a navrhl, jak to všechno udělá a jak to bude vypadat. Já jsem pak fungoval jen jako poradní sbor a říkal „ano, ano, ano, ne“. Jak dlouho to trvalo, než došlo k vybudování celého pivovaru? Záleží jak kde. Někomu to může trvat dva měsíce, u nás to trvalo třeba rok. U nás to bylo ovlivněno tím, že se u toho stavěla ještě celá budova, takže tyto procesy neumím příliš od sebe rozdělit. Jak potom probíhá výběr samotného druhu nebo typu piva, který se v minipivovaru bude vařit? Podle čeho jsi se rozhodoval? Je to určitě dané tím, kde pivo vaříme. Když ho vaříme takto na kopci v 1 200 metrech, a tehdy, když jsme začali, jsme tady byli jediní, tak člověka nenapadne nic jiného, než udělat ležák, tedy standardní české pivo. A jelikož se ve Vrchlabí vařilo pivo už

BIO Karel Polívka (41) Vystudoval Fakultu ekonomiky a managementu na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Ve svém volném čase zpívá a hraje na kytaru se svojí kapelou a sportuje. Karel Polívka je ženatý a má dceru.

od 17. století, tak jsme chtěli jít k samotným základům a nabídnout Čechům, co jim nejvíce chutná. A to je klasické české pivo plzeňského typu. Ležák je tedy základ a potom se tady točí různá módní a nebo svrchně kvašená piva. Ležáky budeme dělat vždycky a k tomu i taková piva, která jsou právě takříkajíc populární či módní. Jezdí k nám hodně cyklisté a jsme hojně navštěvovaní lidmi, kteří jdou na túru. Je proto důležité, abychom i pro ně vždy měli nějaké lehčí pivo, které


KAREL POLÍVKA

je pro ně příjemné. Přece jen, musíme mít na paměti, že tito turisté od nás pak třeba jdou ještě dalších dvacet kilometrů. Jaká piva tam tedy máš v současné době v nabídce? Ono se to tam stále trochu mění. Ale lze říci, že to bude standardní ležák jedenáctka v kombinaci s některými svrchně kvašenými pivy. Jaký je v současné době výstav pivovaru Fries? Je to maximální kapacita, nebo kam jej až lze navýšit? Výstav činí 250 hektolitrů a můžeme ho navýšit na 300 až 350 hektolitrů. Všechno se vytočí a zkonzumuje přímo na místě? Ano, vesměs je to tak. Samozřejmě jezdíme na pivní slavnosti do Vrchlabí a Jilemnice. To každoročně bereme jako jakousi naši povinnost. Zvou nás i na další podobné akce, protože po republice se s nimi nyní doslova roztrhl pytel. Takže je tu mnoho dalších míst, kam bychom jezdit mohli, ale provozujeme u nás dvě restaurace, a pokud to děláme marketingově dobře, tak to všechno vypijeme u nás nahoře.

Ale co třeba pivní festivaly v Praze? To je zase dobré pro vaši propagaci, ne? Samozřejmě. Když se tam něco koná, tak o tom hodně přemýšlíme. Často jsme tam jezdili, protože Krkonoše jsou pro Pražany oblíbené místo pro rekreaci a dovolenou. Přemýšlíš o tom, že bys do budoucna třeba pravidelně dodával pivo například do některé z hospod či restaurací ve Vrchlabí a okolí? Vzhledem k tomu, že ve Vrchlabí jsou další minipivovary a my v porovnání s nimi máme nejmenší

varnu, tak představa, že bychom některé hospodě slíbili, že jí budeme pravidelně dodávat pivo, je nereálná. Ano, jsme schopni udělat krátký festival, kam například přivezeme deset sudů, ale permanentně někam dodávat určitě schopni nejsme. Výroba piva vyžaduje předepsané suroviny, jako je voda, chmel, slad či pivovarské kvasnice. Odkud je čerpáš či odebíráš? My nejsme jen pivo z Krkonoš, ale máme i ochrannou značku „Krkonoše originální produkt“, a tam hlavním a významným předpokladem je, že výroba musí být z větší části z Krkonoš. A 95 procent piva je voda a u nás přímo na Friesových boudách vyvěrá pramen, takže používáme naši vodu. U dalších surovin je to tak, že chmel je klasicky ze Žatce a slad odebíráme ze Znojemska. U svrchně kvašených piv se musíme spoléhat na dovoz například z Německa nebo Ameriky. Jak se tyto suroviny k vám přepravují? Například v zimě, když je všude spousta sněhu. Stejně jako naše zákazníky, tak i všechny potřebné suroviny rozvážíme rolbou, nebo na sněžném skútru. Jak dlouho u vás trvá proces vaření piva? Záleží na tom, jestli to je svrchně, nebo spodně kvašené pivo. Jsme Češi, tak nám všechno trošku déle trvá. Je to dáno samozřejmě technologií výroby, a nikoliv filozofií českého národa. Spodně kvašená piva trvají skoro až měsíc a ta svrchně kvašená jsou víceméně hotová do čtrnácti dní. Zmínil jsi, že prakticky všechno pivo se vypije na Friesových boudách. Kolik mají tato zařízení celkovou ubytovací kapacitu? 9


KAREL POLÍVKA

Jedná se o hotel Friesovy boudy a penzion Andula. Na hotelu je 74 míst a na penzionu Andula 52 lůžek.

ciální atrakce, která se jmenuje Cesta Friesových skřítků, kde děti plní různé úkoly a po splnění celé cesty dostanou dárek.

Jak se na Friesovy boudy lidi mohou dopravit? V létě tam samozřejmě mohou přijet autem. V zimě pak dojedou autem do lomu ve Strážném a nahoru je pak vezeme rolbou nebo Hagundem, což je vozidlo s gumovými pásy. A nebo mohou jít pěšky.

Friesovy boudy jsou součástí a zakladatelskou zastávkou Krkonošské pivní stezky. Letos bude tato stezka otevřena již pošesté. Co jim nabídne? Obecně Krkonošská pivní stezka nabízí dvě věci, které se nádherně spojují, a to je gastronomický zážitek, tedy především pivo, a turistika. Stezka tedy nabízí možnost krásně si projít 25 kilometrů a přitom ochutnat pět výborných druhů místně navařených piv. A vlastně třetím takovým rozměrem je možnost poznání, jak se pivo vyrábí.

Co všechno za vyžití Friesovy boudy kromě piva nabízejí? Oba naše hotely stojí přímo na sjezdovce, takže základem vyžití v zimě je sjezdové lyžování. Potom je samozřejmě velice populární běžecké lyžování. V létě to je pak pěší turistika. Dva kilometry od nás je chaloupka na rozcestí, což je taková křižovatka celých Krkonoš. Jak jsou na tom u vás rodiny s malými dětmi? Pro ně je to tam jak dělané. Řekl bych, že 80 procent všech našich zákazníků jsou rodiny s dětmi. Mohou chodit po okolí a pak u nás na kopci je spe10

Jaké jsou zastávky Krkonošské pivní stezky? V Peci pod Sněžkou to je Pecký pivovar, v Horní Úpě je pak pivovar Trautenberk, ve Vrchlabí to jsou pivovary Hendrych a Medvěd v Pivovarské baště a pak to jsou Friesovy boudy. Zastávky ale budou fyzicky čtyři, že? Ano, je to tak. Pivo z pivovaru Hendrych se bude


nabízet u nás na Friesových boudách. Samozřejmě vedle naší produkce. Kde se vzal nápad udělat turistickou atrakci, jako je Krkonošská pivní stezka? V mé hlavě (smích). Co za tím nápadem stálo? První, co člověka napadne, když staví pivovar a zjistí, že kolem jsou další minipivovary, je to, že si řekne: „Hergot, roste mně tady konkurence.“ A když je to takhle blízko, může to být problém. Ale když se projde po okolí a zamyslí se nad tím, tak ho napadne, proč to neudělat obráceně. Tedy nepovažovat tyto minipivovary za konkurenci, ale za konkurenční výhodu, a dát lidem možnost ochutnat více lokálních značek a spojit to s něčím příjemným, třeba s turistickou trasou. Sám jsem si tuto trasu několikrát prošel, protože jsem chtěl poznat všechny, kteří tady vaří pivo vedle nás. Jaké byly reakce na Krkonošskou pivní stezku od lidí, kteří sem přijeli z větší dálky?

Všude od nich slyším, že to byl velice dobrý nápad, který se jim moc líbí. Na druhou stranu je to dobré a potřebné i v tom, že když se pivovary takto marketingově prezentují, tak si zároveň musí udržet nějakou kvalitu a snažit se neustále zlepšovat. Ta návštěva turistů z venku není dobrá jen v tom, že vypijí pivo a zaplatí za něj, ale že zároveň nutí jednotlivé výrobce k tomu, aby ho dělali dobře. Co čeká – kromě pivního zážitku – účastníky Krkonošské pivní stezky letos? Kromě ochutnání jednotlivých značek se mohou podívat i do samotné výroby. A když to celé projdou, dostanou malý dárek. Je to otvírák s logy všech značek. Zároveň jsou pak zařazeni do slosování o ceny, které do soutěže věnuje každý z pivovarů. Do kdy je možné stezku absolvovat a kdy proběhne slosování? Návštěvníci se mohou přihlásit do konce září, tedy po dobu, kdy probíhá stezka. Samotné slosování se uskuteční okolo 10. října.

Najdete nás v areálu bývalé Tesly/Optrexu, ˇ Vrchlabí. Hořejsí


JAZYKOVÁ ŠKOLA

Učit (se) jazyky je radost Jazykové kurzy pro veřejnost, individuální výukové či konverzační hodiny, jazykové vzdělávání zaměstnanců ve firmách, překlady textů či tlumočení. To vše nabízí jazyková škola a překladatelská firma, která ve Vrchlabí působí již od září 2001 a v jejímž čele stojí Klára Antošová. Za pár týdnů začnou prázdniny a hlavní sezona dovolených. Během nich řada lidí vyrazí do zahraničí a tam je následně vystavena nutnosti nějakým způsobem domluvit se v cizí řeči. A ejhle! Někteří z nich najednou zjistí, že jim to nejde, že se u toho až „příliš“ potí a nebo mají omezenou slovní zásobu a větnou skladbu. Reakce pak mohou být různé. Někdo nad tím mávne rukou, jiní si však řeknou, že by s tím mohli něco udělat, a... přihlásí se do jazykové školy. Klára Antošová, překladatelka, lektorka a majitelka stejnojmenné jazykové školy, takových příběhů během své profesní kariéry zažila bezpočet. Ve světě výuky cizích jazyků se pohybuje již přes 20 let. „Poprvé jsem otevřela kurzy pro veřejnost v Hostinném už v roce 1998. Vyučovala jsem sama, pouze dospělé a jen němčinu,“ vzpomíná 12 komerční sdělení

na své začátky. Zanedlouho zájem o výuku jazyků nabral spád, a proto se rozhodla na podzim 2001 přesunout do Vrchlabí, kde byla nabídka rozšířena o výuku anglického jazyka. „Od té doby zde působím nepřetržitě a od roku 2003 stále sídlíme v prvním patře pasáže Gendorf,“ vypočítává Klára Antošová. Ani v Hostinném však zájem o jazyky neopadl, a proto se tam pobočka jazykové školy v roce 2009 vrátila.

Ve Vrchlabí od roku 2001 Vrchlabská pobočka školy má k dispozici dvě plně vybavené výukové místnosti, které dohromady pojmou 18 zájemců o výuku cizího jazyka. V učebně v Hostinném pak může zasednout dalších 8 zájemců. Úměrně tomu se rozšířila nabídka kurzů i jazyků. Antošová už je dávno nevyučuje sama, ale má po ruce tým pěti až sedmi lektorů, se kterými je svým klientům schopna na míru ušít kurzy angličtiny, němčiny a ruštiny v jakémkoliv stupni náročnosti a odbornosti. Podtrženo sečteno, v současné době nabízí jazyková škola Kláry Antošové ve Vrchlabí 13 kurzů týdně, dalších 7 je pak v Hostinném. Mimo nich pak probíhá něko-


lik desítek individuálních hodin (tzv. face to face) a třetí skupinu nabídky tvoří jazykové kurzy pro firmy a jejich zaměstnance. Jazyková škola své zájemce vůbec nelimituje věkem nebo stupněm znalosti jazyka, podle Antošové se složení kurzů během let „samo vykrystalizovalo“. „V Hostinném učíme také malé děti i děti školou povinné, ve Vrchlabí to jsou převážně dospělí. Děti ve Vrchlabí přijímáme zhruba od 12 let a výš. Jde vesměs o takové žáky, kteří mají k jazykům velmi blízko a chtějí se jim věnovat hlouběji, anebo kteří mají ve škole nějaké potíže,“ vypočítává Antošová.

Výuka každému šitá na míru Jazykové pokročilosti studentů je přizpůsobena časová délka jednotlivých lekcí. „Výuková hodina pro jednoho žáka je minimálně 60 minut. Když jsou dva a více, tak doporučujeme 90 minut. Nicméně máme poměrně dost kurzů, u kterých jeden výukový celek trvá 120 minut,“ říká. Každá lekce je však sama o sobě unikátní, protože na každou z nich si lektoři dělají speciální přípravu. Podle Antošové jednotliví lektoři „čerpají z toho daného člověka, jaký je jeho důvod a motivace, proč se jazyk učí, zaměření, náplň zaměstnání, jaké má zájmy a co ho baví.“ Vedle toho lektoři využívají celou řadu učebnic, knih, webových zdrojů, odborných materiálů, her, pomůcek, ale i materiálů ze zahraničních cest, kde fotí například nápisy, cedule a aktuální informace, sbírá brožury a letáky, zkrátka jazyk v praxi. Právě cestování do světa považuje Antošová za významnou pomůcku při výuce jazyků. Sama také nejen individuálně, ale i se svými klienty pravidelně jezdí do zahraničí, kde si mohou ozkoušet

své znalosti v praxi. Při výuce firemní klientely pro lektory není žádný problém připravit jednotlivé lekce i v odborné a technické terminologii.

Důležitá je pravidelnost Podle Antošové se do kurzů její jazykové školy může přihlásit úplně každý a může začít úplně kdykoliv. Přesto na začátku září pořádá i několik dní zápis do svých kurzů. „Ale je to spíš taková formalita, protože lidé se chtějí přijít podívat osobně nebo se na něco zeptat. Jinak je možné se přihlásit e-mailem, formulářem na webu, přes Facebook nebo telefonicky,“ říká. A jak se nejlépe naučit cizí řeč? Podle Antošové je důležitá pravidelnost. „Učit se jazyk, umět jazyk a umět ho dál předávat, to je jeden velký nekonečný příběh,“ říká majitelka školy, pro niž jsou cizí jazyky vášeň a dělá jí dobře, když svým klientům pomáhá rozumět světu.

Krkonošská 153, Vrchlabí, pasáž Gendorf, 1. patro FB Překlady Výuka | 777 232 300 | info@prekladyvyuka.cz www.prekladyvyuka.cz

13


VÝTVARNICE

Malování je relaxace a možnost ponořit se do svého světa Sympatickou výtvarnici Terezu Sobotkovou, která stojí za vznikem značky Hanunka, jsem zastihla v jejím krámku ve Vrchlabí. A bylo to právě včas! Další den byl totiž Den matek! Tereza mi tedy kromě poskytnutí příjemného rozhovoru pomohla udělat radost mojí mamce malým dárkem ze své tvorby. GABRIELA JAKOUBKOVÁ, FOTO: PETR TICHÁČEK

Většina malých dětí ráda kreslí a něco vyrábí. Zpozorovaly u vás mimořádný talent už učitelky ve školce? Je pravda, že už v mateřské školce jsem velmi ráda kreslila. Od první třídy jsem chodila do různých výtvarných kroužků a později i na soukromé hodiny. Vzpomínám na to ráda. Myslím, že (mimo 14

profesionálních pedagogů na odborných školách), jsem měla dva zásadní učitele, kteří mě velmi ovlivnili. Prvním z nich byl určitě pan Aleš Suk (rozhovor s ním přineslo březnové vydání Vrchlabinek), který mě učil výtvarnou výchovu na ZŠ na náměstí Míru. Dnes o něm všichni mluví jako o vynikajícím trenérovi, ale já měla to štěstí poznat ho jako velmi vnímavého učitele i co se týče výtvarného umění. Byl to veliký pedant a mně to vyhovovalo. Zatímco ostatní spolužáci z naší sportovní třídy asi trpěli, já byla jediná nadšená. Dal mi základy toho, co pak po mně chtěli na střední škole. Jmenovat musím i paní Renatu Opltovou, která mě připravovala na přijímací zkoušky. Pomáhala mi nejen s teorií, ale i s vedením kresby.


Hádám, že na základní škole jste byla ten typ žákyně, která si místo zapisování vzorečků z chemie raději kreslí po sešitě. Mám pravdu? Přesně tak! Všechny moje sešity byly pokreslené různými karikaturami a podobně. Měl někdo z vaší rodiny také výtvarný talent? Ano, můj tatínek. Vím od něj, že na vojně si vedl takový ilustrovaný deník. Jinak o nikom dalším z naší rodiny nevím. Studium oboru ryté sklo vyžaduje dávku trpělivosti a preciznosti. Naučilo vás to trpělivosti i v běžném životě? V dobách studia jsem určitě trpělivá byla. I potom mi to ještě nějaký čas vydrželo. Dnes už to trošku odeznělo. (smích) Tvoříte i na zakázku. O co mají lidé největší zájem? Opravdu hodně jsem dělávala kresby do bytů ve velkých formátech. Posledním rokem už toho moc na zakázku netvořím. Měla jsem tolik objednávek, že bych současně nestíhala péči o svoji malou dcerku, a také se mi nedostával čas na vlastní tvorbu. Přijímám jen objednávky na svatby (svatební oznámení, svatební knihy a podobně). A také každým rokem dělám nové kalendáře a diáře. Znamená to vytvořit 24 nových ilustrací, které ještě nikdy nikde nebyly. Více toho už není v mých silách.

Jakou nejméně obvyklou žádost jste dostala? Neobvyklé byly nabídky malování na stěny, některé firmy měly zájem o spolupráci při výrobě závěsů, povlečení a podobně. Chtěla bych ale především jít menšími krůčky a realizovat své vlastní projekty. V hlavě mám mnoho nápadů týkajících se například šitého zboží a kabelek. Představte mi techniky tvorby, se kterými jste se setkala. Ať už v rámci studií, nebo vaší vlastní iniciativy… Základem je modelování. Dále pak ryté sklo a zkoušela jsem i foukané sklo a tvarování skla na huti. Zkusila jsem si tavenou plastiku a lehané sklo. Neuvěřitelné možnosti jsem měla při stu15


VÝTVARNICE

diích v Polsku, kde jsem se dostala i k mozaice, vitrážím, a dokonce jsem si „přičichla“ i k propagační grafice. Neuvěřitelným zážitkem pro mě byla tvorba forem na odlévání porcelánu. Používá se speciální metoda a technika, se kterou souvisí obrovské množství různých propočtů a výpočtu. Dělala jsem to rok a půl a dodnes nechápu, jak jsem to zvládla. Výsledkem byl set džbánu s hrníčky. Za tuto úžasnou zkušenost jsem moc vděčná. Které využíváte nejčastěji v současné době? Věnuji se už jen kresbě. Ovšem nejde o klasickou kresbu tužkou (tak si dělám jen skici), ale pracuji tenkými černými propiskami. Možná je to trochu neobvyklé, ale já s nimi ráda kreslila už ve škole. Používám také tuš a akvarel. Samozřejmě že vše nakonec zpracovávám v počítači.

gratulací, hrnečků a drobných dárků. Nejčastěji jdou na odbyt gratulace a přání. Velkým hitem jsou hrníčky a drobnosti (například klíčenky, zrcátka). Už rok spolupracuji s moc šikovnou švadlenkou. Myslím, že si rozumíme. Společně vymýšlíme nové kolekce. Našly jsme si firmy, které tisknou na látky. Sídlí tu zároveň i vaše pracovna. Tvoříte tedy hlavně tam? Před narozením dcery jsem tu kolikrát seděla od rána až do večera. Pracovala jsem a prodávala zároveň. Ačkoli mám úžasnou rodinu, která mě podporuje, tak s miminkem už to samozřejmě skloubit nejde. Jsem tu tedy jen dva dny v týdnu a pracuji po večerech doma, až když dcerka usne.

Do jaké míry se jedná o práci a do jaké o koníček? Myslím tím – stává se často, že se vám vůbec nechce a musíte se do vytváření nutit? Zpočátku jsem to vnímala hodně jako koníček. S přibývajícími objednávkami, hlavně na přání, se poměr práce vs. koníček srovnal. Obsahovalo to totiž příliš administrativy a komunikace přes počítač, a to není nic pro mě. Nemohla jsem tolik popouštět uzdu své fantazii. Co je pro vás největší motivací a inspirací? Nejvíce je pro mě inspirativní pocit, že si můžu v klidu sednout a nakreslit něco, co se bude líbit mně samotné. Při tom si opravdu odpočinu a užívám si, že kreslím. Má výsledek vaší práce vždy takovou podobu, jakou jste si představovala, nebo se to někdy i „zvrhne“ a vás napadají průběžně nějaké změny? Většinou začínám skicami, kde si upřesním, jak by měla finální podoba vypadat. Na dané téma jich udělám pět až šest. Baví mě a dokážu si s nimi vyhrát. Změny v originální kresbě jsou pak už jen minimální. Máte tady ve Vrchlabí obchůdek. Co všechno tam můžeme objevit? Založením jsem silný introvert, dlouho mi trvalo, než jsem našla odvahu obchůdek otevřít. Děsila mě už jen představa, že tu sedím a zákazníci vědí, kdo za tím vším je. Dnes už jsem si zvykla. A co tu můžete najít? Momentálně začala svatební sezona, tak tu mám velký sortiment svatebních přání,

Posloucháte při tom třeba hudbu, nebo potřebujete klid? Ani jedno, ani druhé. Potřebuji mluvené slovo. Miluji Šimka a Grossmanna, Cimrmana… Máte pevnou pracovní dobu, tzn. každý den pracujete určitý počet hodin, nebo je to nárazové – podle potřeby nebo momentální „múzy“? Přímo pevnou dobu určenou nemám, ale není den, kdy bych nekreslila. Na které své dílo jste nejvíce pyšná? Měla jsem tu čest dělat ilustrace pro nakladatelství Grada. Ani netuším, jak na mě přišli, ale zkrátka mě oslovili a já mohla dělat vystřihovací betlém. Potěšilo mě to. Vždyť spolupracovat s tak velkým 17


VÝTVARNICE

nakladatelstvím, to je ohromná zkušenost. Letos jsem zase vytvořila pro Masarykovu univerzitu v Brně plakát pro Centrum léčivých rostlin. Byla to práce, která mě bavila. Také jsem pyšná na svoji maturitní práci z rytého skla, která byla otištěná do velké publikace 100% sklo a vystavená v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze. Můžete mi k některému výtvoru říci krátký příběh? Každé svatební přáníčko má svůj vlastní příběh – zákazníci mi posílají své fotky, vypráví, jak se seznámili a podobně, a já to tak s nimi mohu sdílet od počátku jejich setkání. Mám radost, když mi pak (po zhlédnutí skic) prozradí, že jsem se opravdu „trefila“ a oni se v nich poznávají. Co vám samotné malování přináší? Pokud se nemusím striktně držet nějakých mantinelů, je to pro mě pokaždé uvolnění, relaxace a možnost ponořit se na chvíli do svého světa. Pořádáte také výstavy? Nepořádám. Ve Vrchlabí jsem měla jen jednu jedi-

BIO Tereza Sobotková (33) Vrchlabská rodačka je absolventkou Střední uměleckoprůmyslové školy v Železném Brodě, kde vystudovala obor ryté sklo. Dále pokračovala ve svých studiích na Technické univerzitě v Liberci (obor design skla a šperku). Ve druhém ročníku odcestovala v rámci projektu Erasmus studovat do Polska na AVU, kde po úspěšném absolvování získala magisterský titul. nou, kterou jsem chtěla uzavřít etapu, kdy jsem se řadu let věnovala sklu. Bylo to po návratu ze studií v Polsku. Objela jsem školy, kde jsem studovala, a zapůjčila si exponáty, které tam po mně zůstaly. Sice jsem měla a mám dost nabídek k umístění především originálních ilustrací hlavně do kaváren, ale zatím jsem si nějak netroufla. Třeba ten čas jednou přijde.


Myslíte si, že se výtvarná zručnost dá do jisté míry naučit? Měla jsem výborného pana profesora na sklářské škole v Železném Brodě, který nám tvrdil, že on sám nikdy neměl výtvarné vlohy, ale protože chtěl, kreslit se naučil. Vystudoval AVU. Důležité je ovládat teorii kresby a ta se dá vyčíst z knížek, naučit se. Sama jsem připravovala čtyři studenty na přijímací zkoušky. Chodili za mnou vyloženě jen kvůli teorii a kresbě zátiší. Jakmile jsem jim poradila, na co je třeba se soustředit, zaznamenali veliké pokroky. A manžel sdílí vaše nadšení? Ve svém manželovi mám ohromnou podporu! Pomáhal mi vybudovat i tento krámek, o víkendu hlídá dceru, abych mohla kreslit… Je zlatý. Máte malou dcerku. Už u ní pozorujete, jestli se „pomamila“? Dcerce je teprve jeden rok. Je pravda, že ji „kreslení“ láká, protože mě neustále vidí s tužkou v ruce. Máme už hodně pokreslených prostěradel i tepláčků.

Jak vyplňujete svůj volný čas, při čem si nejraději a nejčastěji odpočinete? Ráda čtu, hlavně životopisy, a dívám se na dokumentární filmy. Mým největším koníčkem je ale focení: fotím hodně a ráda. Samozřejmě fotografiemi také propaguji své zboží.


INTER ACADEMY CAMP

Letní kemp akademie FC Internazionale Milano poprvé v Čechách! Léto a letní prázdniny už tradičně přinášejí pro děti a mládež možnosti různých aktivit na trávení volného času. Ať už při dovolené s rodiči, nebo u moře, či na horách, jsou pro děti oblíbené i kempy a tábory s tematickým zaměřením. Netradiční a jedinečnou možnost nejen pro děti regionu Podkrkonoší, ale z celé České republiky, přináší společnost Victory Investments ve spolupráci s italským velkoklubem FC Internazionale Milano, a to letní fotbalový kemp INTER Academy Camp Czech Republic. INTER Academy Camp je oficiálním letním fotbalovým kempem akademie milánského klubu „nerazzurri“, který se uskuteční v naší zemi historicky poprvé, v termínu 15. 7. - 20. 7. 2019 ve fotbalovém komplexu MFK Trutnov. Kemp pod vedením italských profesionálních trenérů z mládežnického sektoru a akademie FC Internazionale Milano a za asistence našich domácích trenérů je určen pro děti a mládež ve věku od 5 do 17 let. Během 6-denního turnusu, od pondělí do soboty, se kempu INTER Academy mohou zúčastnit bez rozdílu - hráči i brankáři, chlapci i dívky, v nižších věkových kategoriích také děti, které se ještě nevěnují aktivně fotbalu, ale zvažují samy nebo jejich rodiče o startu kariéry šampiona. 20 komerční sdělení

INTER Academy Camp v Trutnově má dvě formy, buď si účastník může zvolit denní kemp bez ubytování, kdy dítě přichází ráno na denní program a odpoledne odchází s rodiči domů, nebo pobytový kemp, tj. s ubytováním během celého turnusu od pondělí (případně neděle) do soboty, a tím pádem i se službami a péčí na hotelu. Denní program v kempu se skládá ze tří tréninkových jednotek, polední přestávky s dvou chodovým obědem a občerstvením na svačinu. Každý účastník kempu kromě služeb trenérů z Interu a lokálních asistentů, materiálně-sportovního zabezpečení a zdravotnické služby během tréninkového procesu, získává tréninkovou sadu hráče (tréninkový dres a trenýrky NIKE, fotbalové ponožky,


tričko, kšiltovku a sportovní vak), k tomu na konci turnusu hodnotící (tzv. valuační) dopis hráče od svého trenéra a certifikát o absolvování INTER Academy Camp. Během celého turnusu jsou hráči rozděleni do menších skupin podle věkových kategorií nebo fyzických a fotbalových zdatností. Každá skupina provádí týdenní tréninkový proces a program se svým trenérem a asistentem. Brankářům se během samostatných tréninkových jednotek věnuje specializovaný trenér brankářů z akademie INTER. Dětem, mládeži a fotbalovým nadšencům se účastí v INTER Academy Camp naskýtá jedinečná příležitost vyzkoušet si tréninkový proces podle úspěšné mládežnické metodologie INTER Milán, získat rady a zkušenosti od profesionálních trenérů INTER Academy, zažít neopakovatelné zážitky, nová přátelství a vstoupit do velké rodiny „nerazzurri“. Díky spolupráci mezi Victory Investments a centrálou INTER Academy v Milánu mají navíc 3 - 4 účastníci kempu, podle hodnocení trenérů, jako bonus možnost zúčastnit se výletu do Milána na zápas Inter na San Siro, příp. podívat se na tréninkový proces týmu A nebo si vyzkoušet trénink přímo v mládežnickém tréninkovém centru v Milánu.

Klub FC Internazionale Milano v průběhu léta 2019 organizuje několik kempů doma v Itálii, a též v zahraničí (USA, Kolumbie, Anglie, Belgie, Holandsko, Česká republika, Slovensko, Maďarsko, Bělorusko, Bulharsko, Čína). Mimo letní kempy, které představují zároveň i test krajiny, místních podmínek a první krok před úvahou o možnosti otevření dlouhodobého projektu ve formě celoroční akademie, realizuje Inter už několik let projekty INTER Academy v 16 destinacích těchto zemí: Argentina, Brazílie, Kolumbie, Bělorusko, Maďarsko, Slovensko, Libanon, Čína, Hong-Kong, Indonésie, Japonsko, Austrálie. Pro přihlášení do kempu využijte on-line registrační formulář na webu, naše kontakty nebo sledujte profily INTER Academy Camp Czech Republic na sociálních sítích. Těšíme se na setkání s vámi a vašimi šampiony v letním INTER Academy Camp v Trutnově!

Prezentaci premiérového INTER Academy Campu, start registrace do kempu a aktivit akademie FC Internazionale Milano v České republice byli ve dnech 14. - 15. 5. 2019 pro média představit zástupci z centrály INTER pod vedením technického ředitele INTER Academy Marco Monti, bývalého úspěšného hráče Serie A a trenéra mládežnických elit v kategorii INTER, od roku 2008 odpovědného za metodologii, tréninkový proces a trenéry ve všech mezinárodních projektech INTER Academy.

CZECH REPUBLIC TRUTNOV | 15. - 20.7.2019

camp@interacademy.cz | +420 736 180260 www.interacademy.cz/camp #interAcademyCampCzechRepublic

21


NOVINKY Z VRCHLABSKA

Krakonošova stovka zve již na 53. ročník Až do roku 1966 sahají kořeny legendárního pochodu „Krakonošova stovka“. Letošní – již 53. ročník – se uskuteční ve dnech 14. a 15. června. V letošním roce si mohou zájemci vybrat ze šesti tras dle jejich náročnosti a délky. K pochodu se mohou zájemci přihlásit v přihláškovém systému na webu www.sportchallenge.cz.

Pochod pro hospic Přijďte s námi „pobejt na čerstvým vzduchu“ a podpořit naši činnost. Takto zvou zástupci Domácího hospice Duha širokou veřejnost na Pochod pro hospic. Ten se uskuteční v sobotu 8. června od 8 do 18 hodin. Odstartovat do něj lze z Vrchlabí i Benecka a zájemci si mohou vybrat mezi třemi tratěmi o délce 21, 10 a 7 kilometrů. Startovné je 50 korun a děti zaplatí polovinu, všichni účastníci pak obdrží upomínkový diplom. Registrace a podrobná pravidla jsou pro zájemce uvedena na webu www.hospic-horice.cz.

Seminář k žádostem o kotlíkovou dotaci

Noc na zámku Krkonošské muzeum Správy KRNAP v Jilemnici připravilo na pátek 7. června nevšední komentované prohlídky zámecké expozice při světle svítí pod názvem „Noc na zámku“. Jednotlivé prohlídky začínají v 19, 20, 21 a 22 hodin, vstup je zdarma.

NADĚJEfest v Pilníkově již potřetí V sobotu 15. června se v Pilníkově uskuteční již třetí ročník charitativního rockmetalového festivalu NADĚJEfest, jehož výtěžek bude věnován dvěma dětem, Patrikovi a Barborce, kteří trpí vážnými nemocemi. Návštěvníkům se představí jedenáct kapel, mezi kterými nebude chybět například Motorband, Rimortis, Morčata na útěku, Moravius či Kreyson Memorial. Doprovodný program pro děti nabídne soutěže, hry a vystoupení kouzelníka. Festival slavnostně zahájí svým vystoupením dvojnásobné mistryně světa v mažoretkovém sportu – skupina NEMESIS z Trutnova. Celá akce startuje na místním Rockovém hřišti v 9:30. Vstupné do 14:30 činí 200 korun, později příchozí pak zaplatí 350 korun. 22

Královéhradecký kraj plánuje v září 2019 spustit novou výzvu na předkládání žádostí o kotlíkovou dotaci na výměnu zastaralého kotle na pevná paliva s ručním přikládáním nesplňujícího 3.–5. emisní třídu za nový zdroj vytápění. Jaké jsou hlavní podmínky pro poskytnutí této dotace, jak správně o ni podat žádost a jakým chybám se vyvarovat, zodpoví speciální seminář, který se uskuteční ve středu 19. června od 17 hodin v sále vrchlabského Kulturního domu Střelnice. Vstupné na akci je zdarma.

Výměna dámského oblečení v Diakonii Přines, co už nenosíš, a vyměň za „nové“. Tak zní heslo akce, na které bude možné měnit jarní a letní dámské oblečení a jež se uskuteční v neděli 2. června od 15 do 18 hodin v prostorách vrchlabské Diakonie. Za přinesené i odnesené oblečení se nic neplatí, účastníci této akce však mohou poskytnout dobrovolný finanční příspěvek na podporu Diakonie. „Smyslem této akce je šířit myšlenku udržitelného rozvoje. Nakupováním s rozmyslem tříděním, recyklací a posíláním věcí dál šetříme zdroje a prodlužujeme životní cyklus výrobků,“ říká organizátorka akce Vanda Nováková. Podle ní nezůstane ležet ladem ani oblečení, které někdo přinese, ale jiný si ho už neodnese. „Zbylé oblečení si vyzvednou pracovníci Diakonie Broumov a oblečení tak bude sloužit dál, kde bude potřeba,“ uzavírá Nováková. (jš)


VZDĚLÁVÁNÍ

Exkurze do Kabla prozradí, jak se vyrábí vodiče do aut Přestože se lidé potkávají s kabely v běžném životě takřka na každém kroku, je jejich výroba hotová alchymie. Je proto prospěšné i žádoucí, aby studenti středních škol i jejich pedagogové chodili na exkurze přímo do výroby a vše si prohlédli na vlastní oči. Ti první si při tom třeba vyberou své budoucí povolání a pedagogové pak získají názorné poznatky, podle kterých mohou své žáky učit. JIŘÍ ŠTEFEK, FOTO: ARCHIV KABLA VRCHLABÍ

Projekt na takové bázi v současné době realizuje společnost Kablo Vrchlabí ve spolupráci s Krajskou hospodářskou komorou Královéhradeckého kraje. Během jara do vrchlabské továrny zavítali na vzdělávací akce studenti i pedagogové ze středních škol z Trutnovska nebo Nové Paky. V návaznosti na tyto návštěvy pak jezdili na oplátku technologové a vývojáři Kabla Vrchlabí Štěpán Stránský, RNDr. Vít Chudoba, Ph.D., a řada dalších kolegů přednášet studentům a pedagogům přímo k nim do škol. Celý cyklus vzdělávacích akcí, který byl spolufinancován z evropských prostředků, zakončí 24. června exkurze studentů i pedagogů z těchto škol přímo do nitra výroby této vrchlabské továrny. Oba přednášející poskytli k celému projektu Vrchlabinkám krátké rozhovory. 24

Štěpán Stránský

Co je záměrem programu technického vzdělávání studentů středních škol a pro jaký typ škol či žáků je určen? Kabelářský průmysl jako takový nemá žádné speciální odborné školy. Nejblíže profesně můžeme k oboru zařadit školy se zaměřením na elektrotechniku, strojírenství nebo chemii, ale i zde se o výrobě kabelů a vodičů žáci neučí. Naším záměrem je tedy přiblížit kabelářský obor do těchto škol a ukázat žákům výrobu kabelů a vodičů, technologii zpracování materiálů a strojní zařízení. Jaké akce již v tomto směru proběhly a co se chystá v nejbližších dnech? V tomto směru spolupracujeme s Krajskou hospodářskou komorou a naše firma úzce spolupracu-


je se SŠSE v Nové Pace, pod kterou spadá i SOŠ a SOU ve Vrchlabí. Ve spolupráci s SŠSE v Nové Pace proběhly dva celodenní workshopy přímo ve škole, na které v červnu navazuje exkurze a plánují se také workshopy ve Vrchlabí a další exkurze pro školy. Dále se snažíme firmu žákům i zájemcům o práci dvakrát ročně přiblížit také formou návštěvních dnů, kdy provázíme malé skupinky po firmě za běžného provozu. Co všechno studentům středních škol říkáte a ukazujete, a to jak po teoretické, tak i praktické stránce? V rámci prezentace seznamujeme studenty krátce s historií firmy, ale hlavně je seznamujeme s naší výrobou, podle čeho a jak vyrábíme. To znamená, že jim přednášíme o materiálech, ze kterých vyrábíme, a technologii jejich zpracování. Dále vysvětlujeme celý proces výroby od tažení drátu přes výrobu PVC až po expedici všech našich produktů. Seznamujeme je s našimi produkty, ale také jim ukazujeme, jaké zkoušky je potřeba provádět v rámci ověření kvality výroby, podle jakých norem vyrábíme a jaké máme certifikáty jakosti.

Jaký je nyní zájem mezi studenty středních škol o technické profese? Pravidelně se zúčastňuji prezentací středních škol a zaměstnavatelů a podle mého názoru je poslední dobou zvětšený zájem o technické profese, zejména v elektrotechnice nebo v oborech, kde se hodně pracuje s výpočetní technikou.

RNDr. Vít Chudoba, Ph.D.

Kde školení, která jste vedl, probíhala a co bylo jejich obsahem? Školení probíhala v naší firmě Kablo Vrchlabí a jejich náplní byly kabely. Zaznělo na nich, jaké

máme typy kabelů, na co se používají, z čeho se skládají a jak se vyrábějí. Technologie výroby kabelů byla zaměřena přímo na naši firmu Kablo Vrchlabí. Kolik pedagogů se jich zúčastnilo a z jakých škol tito pedagogové pocházeli? Školení se zúčastnilo 18 pedagogů z technicky zaměřených středních škol z Trutnovska. Co z praxe mohli zúčastnění pedagogové vidět a poznat i v praktické rovině? Již během teoretické části si účastníci mohli prohlédnout jednotlivé typy kabelů a mohli porovnat, jak se vzájemně liší. Rovněž viděli i jednotlivé části kabelů, jako jsou měděná lanka, různé pásky a materiály pro stínění a pancéřování kabelů. V technologické části viděli i některé součásti našich výrobních linek jako například tažící kameny a takzvané vytlačovací přípravky. To jsou nejdůležitější části, které přímo ovlivňují průměr a kvalitu kabelů. V praktické části se účastníci školení podívali do naší výroby k jednotlivým strojům a názorně viděli vše, o čem slyšeli v teoretické části. V čem podle vás spočívá význam a přesah těchto školení a v čem jsou pro pedagogy přínosná? S kabely se setkáváme na každém kroku, v každém technickém zařízení, ale málokdo ví, jak se takový kabel vlastně vyrábí. Až v Kablu Vrchlabí jsem pochopil, jaké nepřeberné množství kabelů vůbec je a jak se vlastně kabely vyrábějí. Myslím si, že právě učitelé by měli být jako první, kdo by se měl s kabely a jejich technologií výroby seznámit, aby pak nabyté zkušenosti a znalosti mohli předávat dál jejich žákům. 25


MODERÁTORKA

K předpovědím počasí jsem se dostala náhodou Tvář Aleny Zárybnické znají snad všichni, kteří se z televizní relace chtějí dozvědět, jaké bude počasí. Přestože známá moderátorka kvůli svým pracovním i volnočasovým aktivitám hodně cestuje, její „doma“ je ve Špindlerově Mlýně a na toto místo nedá dopustit. „Stává se, že člověka některá místa, ačkoliv se tam nenarodil, přitahují. Pro mě byly takovým místem jednoznačně Krkonoše,“ říká. GABRIELA JAKOUBKOVÁ, FOTO: MARIE VOTAVOVÁ

Jste známá meteoroložka České televize, vystudovala jste meteorologii na Matematicko-fyzikální fakultě UK. Proč jste si zvolila právě tento obor? Už ve svých patnácti letech jsem začala létat na větroních. A právě bezmotorové létání bylo pro mě tím hlavním důvodem. Každý let, ať už závodní, nebo kondiční, bezprostředně ovlivňuje předpověď počasí. Podle ní si pilot naplánuje trasu a délku letu. Původně jsem si přála být leteckým meteorologem. 26

Jak jste se tedy dostala k televizním předpovědím? Úplnou náhodou! Moji zkoušku z družicové meteorologie navštívil Ján Zákopčaník, který v té době chystal počasí „Každá sudá“ pro program OK3 (respektive ČT3). Nabídl mi, abych si brigádně přivydělávala při studiu tím, že se zapojím do přípravy této relace. V televizi jsme vás mohli sledovat v pořadu Skialpem to začalo, na který navázal Na skialpech přes hory. Kdy jste vy sama pro sebe objevila skialpy? Jej, to už je opravdu hodně dávno. Bude to po-


malu 20 let. Chodila jsem v klasických lyžácích, na normálních lyžích, jen vázání byla prastará Silvretta 404. Pamětníci si určitě vzpomínají – byl to nepřehlédnutelný model, já ho měla v růžovém provedení. Co vše obnáší natáčení v tak obtížných podmínkách? Především co nejpřesnější naplánování všech možných variant. Počasí a sněhové podmínky jsou pro nás zásadní a nemůžeme měnit termíny, ve kterých budeme točit. Vzniká tak soustava rovnic o mnoha neznámých, které musíme podle aktuálních okolností vyřešit. A co všechno to obnáší? V každé řadě seriálu, mimochodem letos v zimě jsme točili už pátou, je trochu jiný příběh, trochu jiná základní linka. Začínali jsme „skialpinistickou školičkou“, pokračovali setkáním s lyžařskými osobnostmi, pak přišly na řadu tipy na konkrétní skialpové lokality a náměty, jak tam i jinak strávit čas, naposledy jsme točili přechody hor v Česku. Podle toho se odvíjí i to, co je třeba pro natáčení připravit. No, není toho málo.

Plánujete jednotlivé trasy vy sama? Využíváte například rad horských vůdců? S horskými vůdci jsme chodili v prvních třech řadách, při přechodech našich hor jsem o spolupráci požádala Horskou službu ČR. Ti znají své hory nejlíp – rádi jsme si nechali poradit. Byla s nimi skvělá spolupráce – patří jim velký dík. Jak obtížné bylo poskládat celý tým? Přeci jen musíte být zdatná lyžařka nejen vy, ale například i kameraman. Kameramani. Máme pro každé natáčení vždycky tři. To proto, abychom v daném okamžiku stihli co nejvíc nejrůznějších druhů záběrů. Nakonec i standupy točené na dvě kamery a na dron jsou vždycky zajímavější. Samozřejmě, kameramani jsou vynikající lyžaři, rozhodně lepší než já. Každý z nich měl už před naším natáčením zkušenosti s točením v horách, tedy v extrémních podmínkách. Mají oči umělce a tělo sportovce. A nesmíme zapomenout, že s sebou vláčí navíc ještě 20 kg techniky – tedy kromě věcí, které na skialp potřebují.


MODERÁTORKA

Žijete ve Špindlerově Mlýně. Co vás vedlo k tomu, abyste opustila Prahu? Stává se, že člověka některá místa, ačkoliv se tam nenarodil, přitahují. Pro mě byly takovým místem jednoznačně Krkonoše. Špindl mám moc ráda a nejraději v mezidobí, kdy je tu lidí méně a nepotkávám ty, kteří se procházejí po kolonádě v drahých kožešinách.

8/6/2O19

16. ROČNÍK

TRUTNOV / Krakonošovo náměstí 17:3O

Mig 21 Wohnout World Roxette Tribute

Vstupenky v síti www.kupvstupenku.cz

2OO Kč do 3O. 4. 25O Kč do 7. 6. 3OO Kč na místě

13:OO

Jakub Děkan Flendrs Sunday Jam 22:3O

21:OO

Která z dosavadních cest byla pro vás nejobtížnější a která nejkrásnější? Těžká otázka. Nejobtížnější jsou cesty, při kterých se komplikuje počasí… To je věc, kterou, ačkoli myslím, že mám u svatého Petra jisté konexe, ovlivnit prostě nedokážeme. A nejkrásnější? Spíš asi nejodlišnější od toho, co jsem znala, bylo Norsko. Nekonečné pláně, hory pnoucí se do 2 000 metrů přímo do moře, trajekty místo auta nebo vlaku – to nikde jinde nezažijete. Překvapilo i Slovinsko. Tam je naopak všechno po ruce – ráno si můžete vyrazit na skialp, odpoledne se můžete vykoupat v moři. I to má své kouzlo.

SOBOTA

19:OO 15:OO

Dostali jste se při některém natáčení do opravdu svízelné situace? Nerada bych to zakřikla. Zatím jsme si se vším nějak dokázali poradit. Když byla letos v lednu Kráľova Studňa 14 dní odříznuta kvůli sněhu od světa, museli jsme se tam v únoru vrátit. Když vloni v Jeseníkách tři dny pršelo, nebylo vidět na krok a slezl i poslední sníh, museli jsme změnit téma – namísto procházky po hřebeni jsme ukázali, jak se zachovat, když se na horách ztratíte, a co se děje, pokud si pomoc zavoláte aplikací Záchranka. Dobrodružnější byla pro nás Ukrajina – chvilku trvalo, než jsme pochopili, jak ta země funguje – jak postupovat, pokud chcete něco zařídit. Ale hory mají nádherné – točili jsme v Dagobratu a na Koločavě. Ostatně pátá série, která se bude vysílat letos na podzim, by směle mohla mít přívlastek zbojnicko-loupežnická. Točit jsme začali na Malé Fatře u sochy Juraje Jánošíka a skončili v Ukrajinských Karpatech u Nikoly Šuhaje. Stejně jako vloni byli našimi průvodci členové Horské služby ČR, na Slovensku jsme chodili v doprovodu jejich slovenských kolegů.

h l a v ní p a r tne ř i

Předprodejní místa: IC Hronov / CA Martincová Hronov / IC Broumov IC Česká Skalice / IC Červený Kostelec / IC Dobruška IC Hradec Králové / IC Jaroměř / IC Kuks Dohajan.cz Náchod / IC Nové Město nad Metují IC Náchod / IC Police nad Metují / IC Trutnov IC Teplice nad Metují / IC Úpice Akcí vás provede Lucie Peterková (moderátorka ČRo Hradec Králové) e-mail: info@pivofest.cz / tel.: 777 642 OO9 Zákaz vstupu se zvířaty Děti do 13O cm v doprovodu rodičů zdarma

pít se bude

Prý si nejraději vyběhnete na lyžích večer s čelovkou. To nemáte strach z úrazu nebo náhlé změny počasí? 29

WWW.PIVOFEST.CZ


MODERÁTORKA

Nosím s sebou mobil, signál není u nás nad Špindlem problém. A často chodím se svým mužem, spíš tedy za ním, abych byla přesná. Když konečně za den zvládneme všechno, co musíme, je procházka na skialpech nebo v létě kolo tím správným relaxem. V poslední době je těch povinností tolik, že jsem ráda za každou „pikovteřinu“, kterou si takhle pro sebe urvu. Jste nejen televizní, ale také rozhlasovou moderátorkou. Samozřejmě že i já jsem věrnou posluchačkou vašich Záletů. Zpovídáte v nich zajímavé osobnosti z různých oborů. Určujete si sama, s kým si budete povídat? A (není-li to tajemství) na koho se můžeme v blízké době těšit? To je moje velká radost. Jsme na to tři. Kolega Zdeněk Novák je vedoucím vysílání ČRo Pardu-

bice a celé Zálety má pod palcem. Bývá u natáčení, pak stříhá a míchá. Ivanka Fremuthová, moje bývalá kolegyně z České televize, pracuje v rozhlase jako zprávařka a produkční. Se Zálety mi pomáhá – jak po produkční stránce, tak přichází, stejně jako Zdeněk Novák, s báječnými nápady. A realizuje i ty moje… Vysíláme každý týden, jen o prázdninách reprízujeme vybrané díly – není toho málo. Mám pocit, že oba musí mít Zálety rádi, jinak by jim nedávali tolik nad rámec svých povinností. A na výsledku je to znát. Skvěle se mi s nimi spolupracuje. Dokážou neuvěřitelné věci. Třeba skloubit čas Ondřeje Gregor Brzobohatého, Ondřeje Brouska a volné studio na natáčení s mým volným časem – to je skoro neřešitelný problém. A povedlo se! Budeme zvát na jejich 3FREE MAN SHOW, kterou odehrají na Smetanově Litomyšli.

KOMERČNÍ SDĚLENÍ

Finanční poradna Co potřebujeme a jak je to s pořízením prvního bydlení? Filip, 26 let, Vrchlabí Odpovídá Ing. Michaela Martincová, EFA, V.I.P. Consultant Dobrý den, děkuji za dotaz. Klientovi kupujícímu první byt stačí pouze 10 procent

30

vlastních prostředků. Aktuálně se jedná o nejlevnější 90procentní hypoteční úvěr na trhu, kde dostanete 90 procent z odhadní ceny za cenu 80 procent, lze takto však nemovitost financovat do maximální výše 5 milionů korun a za předpokladu, že opravdu nic jiného nevlastníte. V rámci financování získáte výhody a slevy, které jsou při běžném zprostředkování těžko dosažitelné, včetně oceněné nemovitosti zdarma a služby variability splátek, což znamená odklad splácení na první 3 měsíce (stěhovaní, ukončení předešlého podnájmu a pod.), nebo kdykoli během splácení možnost o 30procentní snížení/ zvýšení měsíční splátky. Velkou výhodou je i servis, kdy s klientem podepisuji smlouvy v klidu kdykoliv a kdekoliv mu to bude příjemné. Sazbu můžete očekávat od 2,69 % a doba pro vyřízení je standardně do 30 dnů od podání žádosti. Velkou výhodou je i automatický právní servis, daňové poradenství v případě povinnosti hrazení daně z nabytí nemovitosti a komunikace s realitní kanceláří či prodávajícím. Vážení čtenáři, pokud řešíte důležitou finanční či investiční záležitost a potřebujete poradit, Michaela Martincová je zde pro vás. Své dotazy můžete zasílat na adresu: michaelamartincova@email.cz.


BIO Alena Zárybnická (*1969) Televizní a rozhlasová moderátorka, meteoroložka, dramaturgyně a redaktorka počasí se narodila v Praze. Už téměř deset let ale žije ve Špindlerově Mlýně. Vystudovala Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy, obor meteorologie a klimatologie. Od roku 1997 působí v České televizi a od ledna 2015 moderuje v Českém rozhlase svoji talkshow Zálety Aleny Zárybnické. Je také autorkou knihy Zálety Aleny Zárybnické, v níž příjemně navozuje atmosféru „blízkých setkání rozhlasového druhu“ v tištěné podobě.

Pro Zálety máme přesně naplánováno do konce června. Točit budeme s lékařem Martiny Sáblíkové Jaroslavem Grodlem. A vidíme už i do září – to chystáme rozhovor s Davidem Baldou a jeho dědečkem o filmu Narušitel. Poslední předprázdninové Zálety zase připravíme v Divadle 29, tedy s posluchači v hledišti – tentokrát s Adélou a Daliborem Gondíkovými. Všechny starší rozhovory najdete na portálu Českého rozhlasu, stačí nalistovat záložku Zálety. Mimochodem, ráda vzpomínám na setkání s Vrchlabáky – s legendárním panem učitelem Sukem, s vynikajícím horolezcem Janem Červinkou… Upřímně vděčím rozhlasu za taková setkání! Vybraná povídání vyšla také ve stejnojmenné knize Zálety Aleny Zárybnické. Na jaké rozhlasové a televizní pořady si uděláte ráda čas vy sama jako divačka a posluchačka? Poslouchám rozhlasové rozhovory mých zkušenějších kolegů – to většinou v autě, když řídím anebo když si výjimečně jdu zaběhat. A když cestuji a nemusím se držet volantu, pouštím si to, co se týká mých hostů – muziku, filmy, seriály, abych se aspoň něco dozvěděla, než si s nimi budu povídat ve studiu. Co jsem ale v poslední době nevynechala, to byla Zkáza Dejvického divadla. Jaroslav Plesl mi před Vánoci o natáčení vyprávěl v Záletech, tak jsem se na to musela podívat… Velká paráda! 31


TATTOO SZABI

Kérky s příběhem Každý člověk je originál, a pokud se rozhodne pro tetování, mělo by se pojit s životním příběhem, vzpomínkou nebo jen pro něho samotného silným zážitkem. Samotný proces tetování je pro mě velmi intimní záležitostí, a proto ke každému klientovi přistupuji individuálně. To je krédo, kterým se řídí tatér Petr Szabó zvaný Szabi, jenž ve svém salónu „Tattoo Szabi“ v Horní Branné kreslí lidem obrázky na tělo již od roku 2002. Studio provozuje ve velkém bílém domě hned u okresky, která vede z Vrchlabí přes kopec do této vsi. 32 komerční sdělení

Szabi má mnoho českých, ale i zahraničních klientů. Dříve hostoval pravidelně po Evropě a nyní se rád vrací hlavně do Izraele, Dánska a Rakouska. Vášeň k malování měl již od dětství, stejně tak ke sportu, díky kterému šlo kreslení až na druhou


kolej. Životní cesta ho však ještě na škole zavedla do jednoho tetovacího studia, kam doprovázel svou mámu na její první kérku. „Tenkrát to pro mě bylo úplně první setkání s tímto řemeslem a já věděl, že je to to pravé, čemu se po škole chci věnovat,“ vzpomíná Szabi s odstupem času. Od tatéra, který udělal kérku jeho matce, se Szabi dozvěděl pouze základy této činnosti. „Ukázal mně, jak se správně drží strojek nebo jak se dělají jehly. Od něj jsem koupil i své první vybavení a pustil jsem se do toho,“ dodává.

Evropské unie musí mít každý profesionální tatér osvědčení. Předtím musí projít speciálním kurzem a na začátku své tatérské praxe musí mít i na pár let svého garanta,“ říká. Kvalitní práce se však patřičné pozornosti vždy dočká a důležité jsou i dobré reference. „Prezentace mé práce je určitě důležitá. Klienti ji mohou znát z webových stránek, ale jak všichni víme, síla je nyní v sociálních sítích,“ říká Szabó. A jak je to s bolestí při tvorbě tohoto umění? „Každé místo je jinak citlivé a každý to vnímá jinak. Například ženy to přirovnávají k depilaci,“ říká Szabi. Tvorba tetování je někdy psychicky i fyzicky náročná. Přesto je z jeho slov patrné, jak jej jeho práce i po tolika letech baví a naplňuje uspokojením. Jeho pracovní diář, který je naplněn na několik měsíců dopředu, je rovněž důkazem, že jeho věhlas je znám široko daleko, a to, že když chce někdo kvalitní a osobitou kérku, není pro něj cesta do Horní Branné nikdy dlouhá a daleká.

Vzájemná konzultace s klientem je nezbytnou součástí mé tvorby I po mnoha letech působení v oboru přistupuje Szabi ke své práci s velkou pokorou a respektem. „Tetuji pouze své vlastní návrhy, dle představ mých klientů. A proto mohu ještě stále tvrdit, že vlastně nepracuji, ale dělám to, co mě baví nejvíc – tetuju,“ říká. Samotný proces komunikace s klientem a tvorby má svá pravidla. Vzájemná sympatie a důvěra je nezbytná. Na základě konzultace, kde mu klient nastíní svoji představu a svěří svůj příběh, vytvoří originální návrh na míru, který po společném odsouhlasení přenese na kůži. „Každý návrh je určen jen pro konkrétního klienta. Neexistuje, že bych vytvořený obrázek předložil někomu jinému,“ říká Szabi.

Speciální osvědčení Tetovat dnes podle majitele salonu Tattoo Szabi může skoro každý, ale neměl by. „Po vstupu do

Horní Branná 78, 512 36 Horní Branná Tel.: +420 608 883 019 | E-mail: szabi@tattooszabi.cz FB: TattooSzabi | IG: tat2szabi www.tattooszabi.cz

33


HOROLEZKYNĚ

Na skalách nechávám kus své duše Rodačka z Dolní Branné, Jitka Mázlová, poprvé zahlédla odvážné lezce, když byla jako malá na výletě ve skalách. Obdivovala je. V 17 letech ji pak kamarádky vzaly na horolezecký festival do Teplic nad Metují. Ta přátelská atmosféra, příroda a dobrodružství si ji okamžitě získaly a od té doby začala pravidelně podnikat výlety do Tater, Prachovských skal, Suchých skal, nebo Saska a také do Alp. EVA VERNEROVÁ, FOTO: ARCHIV JITKY MÁZLOVÉ

Jako členka jilemnického lezeckého oddílu se naučila veškerým základům. Po narození dcery Moniky začala stále více lezení propadat, až se ze záliby pomalu stávala závislost. Později přešla Jitka do vrchlabského oddílu, kde potkala svého současného manžela Lubu. Padli si do oka a navzájem si dodávají sílu dodnes. V zimě spolu pracovali v Herlíkovicích ve skiareálu a zbytek roku pak trávili lezením. Tehdy vedli život opravdu skromný, ale zato plný dobrodružství. Často přespávali v autě u skal, žili z „ruky do huby“, ale prý to bylo super. Sponzoři se nikdy nikterak nepředháněli v podpoře mladých talentů 34

v tomto méně marketingovém a méně populárním sportu. Přesto ale Jitka vytrvala. Ve 22 letech začala trénovat a v roce 1994 pak s Lubou jezdit i na závody. Ty byly pro Jitku vždy motivací pro další trénink a zlepšování se, chtěla se porovnat s ostatními ženami a zlepšit, co je třeba. Díky závodům se jí pak i na skalách lezlo lépe. Na těch úplně prvních, Novoroční Open v Polici, skončila na 11. místě. Postupně se zlepšovala a začala se umisťovat, až po šesti letech tento závod vyhrála.

Úspěchy doma i ve světě Na přelomu tisíciletí byla Jitka ve vrcholné formě. Stala se vicemistryní České republiky a mezi


její další velké úspěchy patří 8. místo v lezení na rychlost v Paříži, 17. místo na „svěťáku“ a i fakt, že po několik let patřila mezi tři nejlepší lezkyně u nás. Skvělých výsledků pak dosáhla ve speciální disciplíně – drytoolingu (lezení na skále s cepíny a mačkami), ve které se stala mistryní České republiky a na světovém poháru se umístila na 6. místě. „Na cepíny je důležitá síla v pažích a dobrá vytrvalost. Baví mě to. Je to pro mě něco nového. Přijde mi to podobný lezení jak na písku. Prostě takový nejistý, člověk si tam zabojuje fyzicky i psychicky,“ říká Mázlová. Mezi lezecké úspěchy se samozřejmě nepočítají jen medaile a diplomy, ale také osobní rekordy – přelezené cesty ve skalách, kde lezec zúročí vše, co v něm je – techniku, sílu a psychiku. Do osobní síně slávy u Jitky patří přelezení cest „Big Wall VIIIc“ v Labáku (1994), „Satisfakce Xc“ v Českém ráji (1998) a hlavně „Těžká karta XIa“ v Teplicích, kterou zdolala v roce 2002 a dodnes zůstává jedinou ženou, které se to podařilo. „Přelez této cesty pro mě představoval takové splynutí se skálou, zadostiučinění za ta léta lezení na písku,“ přemítá Mázlová.

Obtížnost lezeckých cest Pro lidi, kteří lezecký sport neznají a nezajímají se o něj, je neznámé i samotné číslování obtížnosti lezeckých cest. Používá se pro to několik různých druhů značení, která umožňují posoudit celkovou náročnost výstupu, zejména obtížnost lezení a psychickou náročnost. Klasifikační stupnice se v různých oblastech vyvíjely odděleně, a proto není snadné obtížnost cest v jednotlivých oblastech posoudit. Obtížnost je dána nejtěžším úsekem a snad částečně i délkou cesty. U stupnice UIAA se vyjadřuje římskými číslicemi od nejlehčí 1 po současnou hranici lidských možností 12. Jedná se o stupnici otevřenou, čili je možné, že s růstem schopností lezců v budoucnu ještě nějaký stupínek přibude. I přes subjektivitu platí zhruba toto: stupeň 1 je turistika, kde už je nutno pro stoupání používat rukou. 3 by měl vylézt každý průměrně talentovaný začátečník, 5 už pouze výjimečně talentovaný začátečník a stupně 8 a výš už jsou záležitostí trénovaných lezců, pro které lezení představuje zásadní životní náplň. (www.horosvaz.cz) U nás také velmi oblíbená stupnice je Česká pískovcová, která byla kdysi uzavřena na stupních I–VII. Sedmý stupeň však byl lezený už před druhou světovou válkou. Proto má dnes stupňů 11 označených římskými číslicemi. Pro jemnější rozlišení byly zavedeny ještě mezistupně a, b, c. Pro zvýšení chaosu se navíc hodnocení pískovcových cest liší i oblast od oblasti. Třeba u starších cest hlavně v Adršpachu a Broumově se udrželo mnohem tvrdší hodnocení než například v Českém ráji. (www.goat.cz)

nejdůležitějším je pro Jitku rodina – spokojené manželství, její dvě děti, Monča a Ondra, a Mončina dcerka – vnučka Emička.

Výcvik dětí Do toho všeho ještě Jitka stíhá jako zdravotní sestřička pečovat o pacienty ve vrchlabské nemocnici na oddělení JIP – a za to by si jistě zasloužila ještě jednu zlatou medaili. Přes všechny úspěchy, tím

Zkušenosti se snaží předávat dál nejen svým ratolestem, ale věnuje se také výcviku dětí, které nechtějí jen tak sedět doma u počítače. Od pondělí do čtvrtka mohou malí nadšenci chodit do lezec35


HOROLEZKYNĚ

kého kroužku na vrchlabskou stěnu do Tyršova domu. Mázlovi také nedávno vybudovali v budově TJ Spartak nový boulder (lezeckou stěnu, kde se leze bez lana nízko nad zemí a při problémech lezec seskočí do měkkých matrací, tento druh lezení je nenáročný na výstroj, stačí boty „lezečky“). Pořádají pro děti i soutěže, a tím obohacují sportovní dění v našem městečku. Ve středu 15. května se konal lezecký víceboj, kde mohly děti porovnat své schopnosti, získat motivaci k tréninku a vyhrát zajímavé ceny. Díky lezení procestovala rodinka Mázlova Francii, Itálii, Španělsko a mnoho dalších zemí. Každá cesta do zahraničí a každý výlet po českých zemích byl spojen s oblíbeným sportem. Na nelezecké dovolené byla Jitka poprvé prý minulý rok na Tenerife, kde tedy aspoň podnikla výlet na nejvyšší horu ostrova. A závody? „Ty na umělé stěně jsem úplně na hřebík nepověsila, ještě se někdy zúčastním,“ říká Mázlová.


ZAJÍMAVOST

Raritní lanovka vozí vápenec již 56 let Při jízdě po silnici z Vrchlabí do Trutnova ji nelze přehlédnout. Pyšní se primátem nejdelší funkční lanovky ve střední Evropě a patří již k jakýmsi samozřejmým symbolům podkrkonošského kraje. Řeč je o nákladní lanovce, která z Černého dolu vozí vápenec do vápenky v Kunčicích nad Labem. JIŘÍ ŠTEFEK, FOTO: INTERNET

Nákladní vozíky naplněné kusovým vápencem rotují krajinou pod Krkonošemi již od roku 1963, jsou v provozu tak již neuvěřitelných 56 let. Skutečnou raritu z této lanovky však především činí skutečnost, že ke svému chodu nepotřebuje téměř žádnou energii, protože její provoz funguje na spádovém systému.

V praxi to znamená, že z výše položeného lomu v Černém dole jedoucí vozíky naplněné vápencem přetahují lehčí prázdné vozíky směřující od níže položených Kunčic nad Labem. Pouze k prvnímu rozjetí se použije elektromotor. Ten pak slouží jako brzda a zároveň vyrábí elektřinu pro část zařízení lomu. Lanovka byla vybudována v letech 1959 až 1963. Vozíky, kterých je na trase lanové dráhy 250, se pohybují po nosném laně a pomocí upínacího zařízení jsou připnuty k obíhajícímu tažnému lanu.

Každý z nich pojme náklad o hmotnosti až 1 200 kilogramů. Celá trasa lanové dráhy je rozdělena do osmi úseků, jednotlivé úseky jsou napínány pomocí takzvaných napínacích stanic. Na celé trase je umístěno přesně 49 podpěr. Vzhledem k tomu, že provoz lanovky kromě svého rozjezdu nepotřebuje žádnou energii, za jednu pracovní směnu se úsporným a ekologickým způsobem přepraví zhruba 800 tun kusového vápence pro výrobu mletých vápenců a maltových směsí. Lanovka je v provozu každý pracovní den od šesté hodiny ranní do přibližně třetí hodiny odpoledne. Za bývalého režimu jezdila dokonce nepřetržitě 24 hodin. Místní lidé, nad jejichž hlavami lanovka jezdila, z toho byli hodně rozmrzelí. Lanovka přetíná na řadě míst i řadu důležitých silnic mezi Vrchlabím a Trutnovem, proti případnému padání vápence z vozíků jsou příslušné úseky silnic chráněny ocelovými síty. V dnešní době, kdy technický pokrok pádí mílovými kroky, působí tato lanovka na pozorovatele jako připomínka dob minulých, kdy k překonání všech nástrah a překážek musel postačit jen chytrý lidský mozek a správná aplikace fyzických pouček a vzorečků. Přesto však otázkou zůstává, jak dlouho ještě bude tato raritní lanovka fungovat. Všechno závisí na množství vápence v lomu v Černém dole. S jeho vytěžením by se s největší pravděpodobností přiblížil i konec této lanovky. 37


NA POKEC

Popelka VERONIKA ŠTEFKOVÁ, FOTO: INTERNET

Uklízím, tedy jsem. Takto bych klidně mohla parafrázovat slavný výrok René Descarta. Uklízím všude a pořád. A to natolik, že již moje nejbližší okolí několikrát vyslovilo pochybnosti, zda by můj úklidový „zápal“ nemohl spadat do některé z psychiatrických diagnóz. Nespadá. I když to tak možná na první pohled nevypadá, tak mne uklízení nijak zvlášť nebaví. Jenom nemám ráda nepořádek, a zvláště pak bordel. Smysl pro pořádek bude u nás v rodině nejspíš dědičný. Některé děti se rodí se zlatou lžičkou v puse, já se zase narodila se smetákem v ruce. Už jako malá holka jsem obdivně vzhlížela k mojí babičce, která každé ráno před odchodem do práce vytřela celý byt a zastavila se až na schodišti před vchodovými dveřmi třípatrového činžovního domu. U nás doma tomu nebylo jinak. Jakmile se mamka dostala do ráže, dokázala během jednoho víkendového dopoledne vysmejčit celý náš panelákový byt. Akorát na pokojíček si netroufla. Tam totiž velmi často panoval pravý a nefalšovaný „čurbes“. Jakmile pod nánosem hraček zmizel i ten poslední viditelný kousek podlahy, mamce ruply nervy. Nezbylo jí nic jiného než přikročit k důrazné „domluvě“. Po výprasku jsme se ségrou už na nic nečekaly a okamžitě se pustily do práce. Do úklidu nás mamka začala zapojovat hned, jak to šlo. Pěkně nenápadně a pozvolna. Začalo to jednoduše vynášením odpadků tátových a popelníků. Na to jsme dostlaly do ruky prachovku a pak smeták. Posléze smeták vystřídal vysavač. Poté už jen hadr na nádobí a nakonec i na podlahu. A než jsme se naděly, tak jsme rázem zastávaly všechny domácí práce. Tento spartánský přístup ve výchově k domácím pracím se mamce vyplatil. Zvláště pak v okamžiku, kdy musela odjet na měsíc do lázní. Bylo mi třináct a ségře o dva roky méně. Vím, že se jí určitě neodjíždělo s lehkým srdcem, ale aspoň si mohla být jistá, že se dokážeme postarat nejen samy o sebe a o domácnost, ale i o taťku. Jinak bychom s největší pravděpodobností všichni zůstali čtyři týdny o tatrance a kávě z překapávače. 38

S postupem věku trávím uklízením stále více času. Není to proto, že bych byla snad pomalejší nebo méně výkonnější. Je to dáno hlavně tím, že kromě vrásek v obličeji nám přibývají i metry čtvereční. Dvojpokoják na Žižkově jsem zvládla vypíglovat během jednoho odpoledne. Stometrový byt ve Strašnicích jsem už pak dokázala uklidit pouze na etapy, jelikož kromě péče o domácnost mi ještě přibyla péče i o dva prcky. Zato úklid našeho domu ve Vrchlabí nebere konce. Je to neverending story! Raději ani nechci vědět, kolikrát za den setřu kuchyňskou linku nebo kolikrát do týdne zapnu vysavač. Proto není divu, že mi z očí šlehají blesky pokaždé, když se manžel s dětmi vrátí z vycházky do čerstvě vygruntovaného domu a postupně ze sebe začnou trousit vše, co během procházky stihli nabrat: písek, trávu, bláto a někdy i to hov... Gruntování je a vždycky bude součástí mojí podstaty. Je to jako dar a prokletí zároveň. Pořád budu uklízet bez ohledu na to, kolik úsilí mne to stojí, protože pouze v čistém, voňavém a harmonickém prostředí se cítím dobře. Ale jsem klidná, jelikož při pohledu na dcerku, jak dětem ve školce přerovnává boty, si můžu být jistá, že mi po mém boku vyrůstá jedna velmi zdatná pomocnice.


Profile for Zbynek Kacer

Vrchlabinky - magazín červen 2019  

Vrchlabinky - magazín červen 2019  

Advertisement