Page 1

kulturně-společenský magazín | listopad 2011 | vydává

| zdarma


Benefiční ples 25.11.11 20h UFFO společenské centrum Trutnov

Hudební doprovod

IVAN HLAS TRIO SKUPINA JAZZ GENERATION Vystoupí

BENJAMING BAND Moderátoři

BÁRA NESVADBOVÁ Speciální doprovodný program

TANEČNÍ VYSTOUPENÍ WALTRA ELSCHKA A GABRIELY GRACÍKOVÉ | několikanásobní mistři ČR AIKIDO EXHIBITION BUBENICKÁ SHOW SKOKY NA KOLE FREERUNNER BOHATÁ TOMBOLA

vstupné 380 Kč


OBSAH

STRANY 4 - 15

STRANY 20 - 21

STRANY 26 - 27

STRANA 35

STRANY 36 - 37

STRANY 42 - 43

O SMRTI

wEBROVkAFEST

LEOŠ ŠIMáNEk

JAROSLAV RÓNA

JUJU BUDOU NA JAZZINCI

RICHARD kIRNIG

inzerce

Vydavatel: XANTIPA AGENCY s.r.o, IČ: 25947940, MK ČR E 19626. Adresa: Trutnovinky, Buhlarská 66, Trutnov, e-mail: redakce@trutnovinky.cz, www.trutnovinky.cz Obchod, inzerce: Rudolf Korbelář, tel: 499 941 941, 608 146 620, e-mail: ruda@xantipa.in, obchod@ xantipa.eu, Redakce: Pavel Cajthaml, tel: 733 510 071, Hynek Šnajdar, tel: 734 457 697, Michal Bogáň, tel: 734 545 423, Zbyněk Kačer, tel: 731 175 558. Grafika: Petr Novák, Korektury: Barbora Peterová, Distribuce: Česká pošta a.s. a vybraná distribuční místa, Tisk: Tiskárna Voborník, K. Čapka 868, Hostinné, Sazba: XANTIPA AGENCY s.r.o., Foto na titulce: Vilém Fischl

3


4

TÉMA MĚSÍCE

O smrti se (ne)mluví. Pro mnohé však tabu není Když jsme počátkem října v redakci přemýšleli, co bude obsahem našeho listopadového magazínu, shodli jsme se, že by mohl být tematicky zaměřený. A vybrali jsme téma uvedené v titulku této dvoustrany. Smrt. Téma pro mnohé kontroverzní, pro některé přímo tabuizované. Nám se ale povedlo oslovit několik lidí, kteří o ní promluvili odvážně. Zaujal mě nedávno rozhovor, ve kterém mladá filmařka Olga Špátová otevřeně hovořila o smrti svého otce a známého dokumentaristy Jana Špáty. Mluvila o situaci a pocitech, které prožila u jeho smrtelného lože. Při tom mě napadlo, že spousta lidí ztrácí své blízké, kamarády a známé, ale málokdo je ochoten o tom otevřeně mluvit. Zdá se mi, že smrt je dnes trochu tabu, že se ji společnost tak trochu snaží vytěsnit. Když jsem o nápadu promluvil v redakci, kolega se na mě chvíli tázavě díval, pak sice souhlasil, ale měl pochopitelnou otázku. „Myslíš, že s námi o tom bude chtít někdo mluvit?“ To jsem samozřejmě vědět nemohl. Po delší debatě jsme se rozhodli to zkusit. Osloveným jsme pak museli vysvětlit, že nejde o prvoplánovou senzaci či něco podobného. Našim cílem bylo, aby se o nepohodlné věci, o které se nemluví, jež je součástí

každodenního života a týká se každého z nás, začalo mluvit jako o čemkoliv samozřejmém. Chtěli jsme, aby se nepsalo o smrti jen v souvislosti s tragickými leteckými neštěstími, dopravními nehodami či úmrtími po zákeřných chorobách. Takových faktů či výpisů z černé kroniky jsou spousty. Nás skutečně zajímaly hlavně pocity a prožitky. Překvapilo nás, že kromě jediného všichni oslovení po krátkém váhání souhlasili. Příběhy, které budete číst na následujících stránkách, jsou poznamenané jakousi definitivností smrti. Zároveň ale prolamují tabuizované ledy a těm, co se o ně dělí, přinášejí i určitou katarzi a vyrovnání se s osudem. Když jsem přišel do bytu malíře Miloše Trýzny, kterému loni zemřela žena po střetu s autem,


5 a vysvětlil mu, co od něj chci, zvlhly mu oči. Skutečně jsem váhal, zda nemám raději odejít. Nakonec začal vyprávět příběh. Jako všech oslovených jsem se i jeho ptal, proč si myslí, že lidé nechtějí o smrti mluvit, přestože je součást života. „Myslím, že se bojí prozrazovat svoje soukromí, své pocity, které jsou pro ně velmi těžké,“ uvedl Trýzna. Petr Vanžura, kterému zemřela manželka po těžké nemoci, na naše téma zareagoval až nečekaně otevřeně. „Ano, máte pravdu, o smrti se mluví málo. A když, tak se neříká, že někdo umřel, ale odešel, často zaznívá patos.“ A nabídl vlastní verzi, proč současné generace málo mluví o smrti. „Možná je to proto, že dnes jí okolo nás není tolik jako v minulosti. Naši dědové a babičky se s ní setkávali častěji a tudíž o ní častěji hovořili.“ Milan Lhoták se svěřil s pocity, které ho provázely po smrti tří lidí v krátké době po sobě - syna, manželky a tchyně. „Je to svlíkání do naha,“ řekl při vyprávění svého příběhu. „Nemluví se o smrti, přitom mně osobně to vypovídání se tehdy hodně pomohlo. A smrt se týká všech. Podívejte se na inzerce

vyvěšovaná parte, co tam je mladých lidí,“ poukázal. Podle jeho drsné životní zkušenosti se na něco takového jako je smrt prostě nelze připravit. Redakční kolega Pavel Cajthaml, jehož otec si vzal život před sedmi lety, soudí, že hodně lidí nechce mluvit otevřeně ani o jiných negativních věcech. „Když umře známá osobnost, tak o tom všichni chtějí vědět všechno. Když se to týká někoho z vlastní rodiny, tak by to najednou mělo být tabu. Lidi o tom nemluví z piety nebo v souladu s úslovím o mrtvých jen dobře. Než by se v tom šťourali, tak každý raději zatáhne záclonu a truchlí v ústraní,“ domnívá se. Při tvorbě magazínu jsme nechtěli být jen zapisovateli cizích příběhů, ale sami přinášíme příběhy své vlastní a dělíme se o zkušenosti se smrtí, která zasáhla i nás. Smrt, která je pro živé trochu neuchopitelná a na hranici představivosti, je téma důležité. Dřív nebo později se dotkne všech. Jak říká s nadsázkou španělský básník Ramón Gómez de la Serna - smrt není slyšet, protože už na prahu domu si obuje trepky. Hynek Šnajdar, foto: Vilém Fischl


6

PŘÍBĚH PRVNÍ: MILOŠ TRÝZNA

Se smrtí ženy se asi už úplně nevyrovnám Je 10. srpna loňského roku 11 hodin dopoledne. Na přechod pro chodce na nábřeží řeky Úpy vchází sedmašedesátiletá žena, když v tom do ní naráží auto. Na následky těžkých zranění v témže dni večer umírá. V jediném okamžiku se změnil život jedné rodiny. Žena se jmenovala Lidmila Trýznová. V osiřelé domácnosti zůstal její o dvanáct let starší manžel Miloš Trýzna, zdejší známý malíř. Děti už měli zajištěné, a tak spolu žili sami. „V poslední době jsme si zvykali na život ve dvou a jeden pro druhého. Bylo to moc hezké,“ říká Trýzna. V tragickém dni byl u nich doma vnuk. Babička odešla pro něco do města a dědeček s předškolákem byli venku u domu. Tam se dozvěděli, že na nedalekém přechodu srazilo auto nějakou paní. „Nevěnovali jsme tomu mimořádnou pozornost a šli domů. Manželka se však nevracela. Zazvonil telefon. Volal mi syn z Děčína a ptal se, zda jsme neměli nehodu. Z manželčina mobilu ho totiž kontaktovala dopravní policie, což mě hrozně vyděsilo,“ vzpomíná. Poprosil sousedku, zda by zavolala na záchranku. Tam jí potvrdili Jobovu zvěst. Ona sražená paní byla Lidmila Trýznová, kterou helikoptéra přepravila do hradecké nemocnice. Manžela, který nebyl schopen řídit, vzal do Hradce autem soused. Na urgentním příjmu mu lékařka sdělila

fatální zprávu: jeho žena umírá. „Šli jsme na pokoj, bylo to hrozné, všude byla samá krev. Manželka měla otevřené oči, ale nevnímala nás. Stále jí dávali novou krev. Zranění byla velmi těžká. Byl jsem s ní až do konce. Žena zemřela v 19.38 hodin,“ říká pohnutým hlasem. Přestože od lékařů věděl, že stav ženy je beznadějný, nastala v jeho hlavě absolutní prázdnota. „Ani nevím, co se mi hlavou honilo. Nevěděl jsem, jak to budou děti i vnoučata snášet. Bylo to strašné. Byl jsem bezmocný,“ uvádí. Ubíhal čas a Trýzna zůstal v bytě sám. S manželkou byli 45 let. Sportovala a seznámili se na lyžích. „Je to pro mě ohromná ztráta a nemůžu se s její smrtí vyrovnat. Obávám se, že se mi to do konce života nepovede. Ani jsem si neuvědomil, jaké kolem mě bude prázdno. Mám pořád pocit, že se otevřou dveře a ona vstoupí do bytu. Všude jsou její stopy, je to hodně smutné,“ dívá se před sebe Miloš Trýzna.


7 Než došlo k tragédii, měli s manželkou velké plány. V posledních letech si říkali, že budou jezdit do lázní, budou si užívat důchodcovský život. Paní Trýznová byla velký cestovatel a každý rok jezdila s kamarádkami do Řecka. Byla iniciátor, organizátor a stmelovala lidi. „Říkali jsme si, že budeme cestovat po republice a těšili jsme se na to. Manželka strašně ráda řídila auto, byl to pro ni požitek,“ vrací se do nedávné minulosti její manžel. Ten by teď rád své ženě řekl, jaké měli pěkné manželství, jak se na ni mohl spolehnout, jak za ním stála… „Rád bych jí za to poděkoval.“ Od její smrti uplynul více než rok a manželovi se o ní už mnohokrát zdálo. „Vždycky to byly krásné sny, že jsme spolu cestovali a objevovali krásy naší republiky. To bylo asi tím, jak jsme si to plánovali. Sny mi zprostředkovávají kontakt s mojí ženou,“ tvrdí. Jeho žena byla celý život úspěšnou a oblíbenou učitelkou. Měla pochopení pro děti, věnovala se i těm, které byly pomalejší. Když je trochu vytáhla nahoru, tak na to byla hrdá. Učila ve vyrovnávacích třídách. Protože byla dobrou kantorkou, před dvěma lety byla v souvislosti inzerce

s padesátým výročím Základní školy Komenského jednou ze tří vyznamenaných učitelek. „Žena byla velmi společenská, veselá, hrozně ráda zpívala, milovala country a nezištně pomáhala lidem. To jsem ani nevěděl. Po její smrti mi přišla sousedka umýt okna. Moc jsem to nechtěl, protože bych si je umyl sám. A ona mi najednou říká: Víš, kolikrát mně Lída myla okna? Doma o tom vůbec nemluvila,“ diví se ještě dnes Trýzna. Ten i v těžkých chvílích po ztrátě manželky nezůstává úplně sám. Velkou oporou mu je rodina, děti i vnoučata. Nabízejí mu, aby se k nim přestěhoval. Opouštět byt v Trutnově se mu ale nechce. Ve volném čase ho drží také malování. Je členem Spolku podkrkonošských výtvarníků a častý návštěvník výstav. „Je určitě těžké se vyrovnat se smrtí nejbližšího člověka, ale život jde dál. Někdy si ale říkám, jak dožiji svůj život sám. Mám však hodné děti a ti mě o samotě nenechají. Věřím, že jsme je s manželkou vychovali dobře. Myslím si, že na moji ženu budou děti i vnoučata stále vzpomínat,“ dodává Miloš Trýzna. Hynek Šnajdar


8

PŘÍBĚH DRUHý: PETR VANŽURA

Nebyl večer, abychom se nebavili o smrti Příběh trutnovského živnostníka a divadelního dramatika Petra Vanžury (44) patří k těm, ve kterých smrt nezasáhla do rodinného života náhle. Jeho žena Yveta (49) byla těžce nemocná, a tak smrt byla jakýmsi očekávaným koncem. „Celou dobu jsem myslel, že se smiřuju s jejím odchodem. Ale ukázalo se, že ne. Ke smiřování došlo až poté, kdy Yvetě asi po měsíci v kómatu definitivně selhalo srdce,“ popisuje své pocity. Zdravotní stav Yvety Vanžurové se výrazně projevil asi před rokem. „Obtíže měla už delší dobu, prodělala dvě operace a několik rehabilitací. Od loňského listopadu to s ní šlo ale neustále z kopce. Bez přestávky,“ říká Petr. Lékaři si nevěděli rady. V té době ještě netušili, že Yvetu postihla velmi vzácná nemoc motorického neuronu, zkráceně MND. Pro vysvětlenou: neurony, které řídí svalové buňky v lidském těle, je postupně přestaly ovládat. A to se týkalo všech svalových aktivit, tedy nejen pohybu, ale i dýchání a polykání. Teprve po stanovení této diagnózy bylo jasné, že Yveta zemře. „Dokud nikdo neznal přesnou diagnózu, přožívali jsme i chvíle naděje. Ale popravdě, tu naději jsme měli spíš my v Yvetině okolí, než ona sama. Každý den viděla, že se u ní něco změnilo k horšímu. Na začátku nehýbala pouze dvěma prsty, za měsíc už celou rukou, pak druhou, a nakonec přestala chodit. Byly to každodenní drobné krůčky, které vnímala pouze ona. A já jí častokrát nevěřil, obviňoval ji z nedostatku optimizmu. Bylo to střídání období naděje, kdy doktoři přišli na něco nového, s obdobím obrovské frustrace vždy, když se ukázalo, že to ke zlepšení nevede,“ vzpomíná Petr. Následovalo čekání na jistou smrt.

Yveta se dvakrát pokusila ukončit nesnesitelné zdravotní trápení sebevraždou. Ani jednou jí to nevyšlo. Letos v květnu upadla do kómatu a v červnu v nemocnici zemřela. „Byla to hlavně velká psychická úleva. Nemyslím za sebe, ale především za Yvetu. Její poslední tři měsíce života byly tak příšerné, že bych celý systém zdravotnictví, který neumožní člověku odejít důstojně, poslal do pr…. A všem „humanistům“ a mravokárcům bych doporučoval, aby takové utrpení prožívali jeden jediný den. Osobovat si právo rozhodovat za jiné podle svého přesvědčení považuji za nepřípustné.“ Asi i proto Petr nesl smrt Yvety statečněji než jiní. Aspoň z pohledu jeho okolí. „O smrti jsme se doma s Yvetou bavili každý den. Měli jsme na to tři měsíce, abychom se na ni připravili. Nebyl večer, kdy bychom se nedrželi za ruce a nebavili se o smrti. Dokonce to došlo tak daleko, že jsme o ní vtipkovali a byli v pohodě. Daleko horší bylo naopak období, kdy se dusila, nemohla dýchat, kdy dvakrát denně de facto umírala. A pak se z toho zase probrala. To bylo horší než to, že skutečně zemřela.“ Podle Petra se manželka ke smrti stavěla čelem, s neuvěřitelnou statečností. „Pro ni, ještě když byla zdravá, byla nejhorší noční můrou představa,


9 že je bezmocná. Bála se toho, a ono se to nakonec stalo. Byla odkázaná na jiné. A i když ještě nevěděla, že je to definitivní, už v tu dobu smrt vnímala jako vysvobození. Smrt pro ni byla součástí života, mluvila o ní s velkým klidem. Samozřejmě litovala, že neuvidí, jak bude žít její syn nebo co bude se mnou. Ale smrti se nebála, nenesla ji těžce, ale s obrovským smířením. Ne odevzdaně, spíš aktivně.“ Petr se potom neméně statečně ujal slova řečníka na pohřbu. „Nechtěl jsem, aby tam zazníval patos, Yveta ho nesnášela. Tak jsem si řeč napsal sám. Nevěděl jsem, v jakém budu rozpoložení, tak jsem si proslov pro jistotu nahrál na záznam. Je pravda, že jsem předtím musel z hlavy vše vytěsnit, nemyslet na lidi, kteří na pohřeb přišli, na obřad, na smrt. Vše muselo jít stranou. Ale nemůžu říct, že by to bylo tak strašně těžké. Myslel jsem jen na to, jak úžasně žila,“ říká. A připomíná, že bez přátel by dlouhou nemoc a nakonec i smrt ženy nesl mnohem hůř. „Ne nadarmo se říká, že v nouzi poznáš přítele. Děkuju všem, kteří nám v tom nejhorším období inzerce

20let zkušeností v oboru

pomáhali. Bylo te těžké, ale bez nich by to bylo mnohem těžší.“ Osobně si myslí, že Yvetinu smrt nesl statečně spíše zdánlivě. „Byl jsem připravený na to, že mě čeká obrovská ztráta. Ale pak přicházely další a další pocity, které jsem vůbec nečekal. Od smrti utekl jeden, dva měsíce, kdy jsem byl relativně v klidu, ale pak mě to dohnalo. Třeba taková hloupost: ačkoliv docela smířený, mám nutkavou potřebu Yvetě sdělit, jak moc ji obdivuju za její statečnost. To není o bolesti a odloučení, ale je to skoro stejně intenzivní pocit. Jako by to měl být jediný smysl mého života. Je to naprosto iracionální a nesmyslné. Holt se mám pořád co učit.“ dodává. Dodnes si vybavuje spoustu zážitků, a dokonce si pamatuje, o čem se ženou mluvili den předtím, než upadla do kómatu. „V životě na to nezapomenu. Její poslední slova byla Miluju tě! Pak jsme usnuli a já se probudil, když už nedýchala.“ „Přestože mi bylo špatně a Yveta mi chybí, jsem rád, že umřela dřív než já. Kdyby to bylo obráceně, bylo by to pro ni peklo. Vím, jak moc mě milovala. To bych jí nepřál.“ Pavel Cajthaml


PŘÍBĚH TŘETÍ: MILAN LHOTák

10

Jen silná osobnost se dokáže vyrovnat s takovým sledem tragických okolností, jaký potkal před deseti lety trutnovského podnikatele a fotografa Milana Lhotáka (57). Během pár let přišel o tři blízké. O syna, další rok na to mu zemřela manželka a o rok později tchyně. Série nepříjemných událostí začala na jaře 1999. Tehdy manželce Milana Lhotáka oznámili, že má rakovinu prsu. Malá bulka, v nemocnici vzali vzorek a poslali ho na histologii. Po měsíci přišel výsledek – rakovina. O smrti začal přemýšlet až v lednu 2000. Ne však kvůli manželce, nýbrž kvůli synovi. Ten si nečekaně ve svých devatenácti letech vzal život. „V té době jsme zrovna s manželkou byli v Praze na dalších vyšetřeních a dozvěděli se, že to s ní bude špatné. Metastázy pokračovaly po uzlinách dál do těla. A do toho najednou syn. Nikdo jsme to netušili, nechápali, byl to pro nás šok,“ vzpomíná. „Každý táta si myslí, že jeho kluk třeba jednou převezme jeho firmu nebo něco takového, a najednou tohle. Byl jsem zoufalý …,“ přiznává. „Nikdo z nás nemůže pochopit, proč si někdo sáhne na život.“ Přes těžkou situaci ale nepřestával v každodenní činnosti. S manželkou jezdil po doktorech, pracoval, snažil se žít naplno dál. Jenže osud mu zasadil další ránu. Zdravotní stav manželky se nelepšil a nové výsledky naznačovaly, že boj s rakovinou prohraje. „Lékaři nám řekli,

že nás nečekají hezké svátky. Nakonec žena zemřela v listopadu 2001. Bylo jí pětačtyřicet,“ vzpomíná Milan Lhoták. O osm měsíců později zemřela jeho tchyně. „Byla to úžasná ženská, žádná tchyně ve stylu vyprávěných vtipů. Vycházeli jsme spolu velmi

inzerce

Vezměte to za dobrý konec


11 dobře. Zemřela doma na totální selhání organismu, přestaly jí fungovat ledviny a játra. „Byla pro mě velkou oporou, prošla si podobnou situací. Přišla také o syna, bylo mu tehdy dvacet let.“ Teprve v tu chvíli, po téměř třech letech neustálého stresu, se Milanovi ulevilo. „Po smrti tchyně najednou ze mě všechno spadlo. Jenže, zhruba měsíc poté jsem se sesypal. Zjistili mi v nemocnici, že mám zánět očního nervu. V Hradci Králové mi zjistili, že to je roztroušená skleróza. Utěšili mě, že na tu diagnózu jsem již starý. Změnil jsem životosprávu, přidal více pohybu. Snažím se prostě si tu nemoc nepřipouštět a každý den žít naplno,“ přiznává. A jak dnes popisuje své tehdejší pocity? „Klukova smrt byla pro mě šokem. Na smrt manželky jsem byl aspoň trochu připravený. Oba jsme věděli, že s tou nemocí nic neuděláme.“ A přidává k tomu historku, jak vystřiženou z filmu. Je o bezprostřední reakci na smrt. „Žena byla v nemocnici, kam jsem ji odvezl, když nemohla dýchat. Já doma usnul u televize. Probudil jsem se o půl jedné v noci, koukám, že televize je vypnutá. inzerce

A najednou mi volali z nemocnice, že manželka umřela. Odpověděl jsem jim: Já vím. Byla tady a vypnula mi televizi. To byla moje první slova.“ Připouští rovněž, že jeho žena Julie vnímala smrt velmi negativně. „Vím, že se bála smrti. Ptala se mě, proč zrovna já? Rozhodně smrt nebrala jako vysvobození,“ zdůrazňuje. Podle Lhotáka se člověk musí ze smrti blízkého dostat postupně, i když to v hlavě musí srovnat sám. „Všechno chce čas. Pomohlo mi třeba i setkání s relativně cizím člověk. Najednou jsem se mohl vykecat, něco jako když u církve byla zpověď. Po něčem takovém se člověku úžasně uleví. Člověk nesmí v sobě držet smutek, musí se vybrečet, vykecat, všechno musí ven. Ale to se nedá udělat s někým v rodině, to chce někoho cizího. Také lidi v mém okolí byli vůči mně slušní.“ Co se změnilo po deseti letech? „Úspěšně bojuji se sklerózou, k padesátinám jsem si dal dárek, znovu jsem se oženil s báječnou ženskou. Dcera se vdala a mám dvě vnoučata. Život se snažím prožít a ne jen přežít,“ uzavírá své povídání Milan Lhoták. Pavel Cajthaml


12

PŘÍBĚH čtvrtý: PAVEL CAJTHAML

Když si vzal táta život, byl to pro mě šok

Když umře někdo blízký, provází pozůstalé z rodiny smutek, který se těžko vyjadřuje. Když ale odejde ještě mladému synovi táta, jako se to stalo před lety redakčnímu kolegovi Pavlu Cajthamlovi (37), je to tragédie. „Chybí mi. Když se naši rozvedli, bylo to nepříjemné. Pak si vzal táta život, a to byla definitivní tečka,“ říká. Kdy ses poprvé setkal se smrtí v rodině? Když umřela tátova maminka, moje babička. Bylo mi pětadvacet.

Jak to na tebe zapůsobilo? V těchto emotivních chvílích jsem trochu rozpolcený. Na jednu stranu jsem na ostatní působil klidně, ale když jsem byl sám, pobrečel jsem si. Když umře někdo blízký, vždy se mi na něj vybaví dvě tři vzpomínky, které si budu pamatovat pořád. Po smrti babičky jsem si hned vzpomněl na prázdninové pobyty u ní. Uvědomění, že se už tyto situace nebudou opakovat, že je to pryč.

Pátrali jste po tom, proč si vzal život? Existují dvě verze. Jedna je, že měl zdravotní potíže, protože trpěl řídnutím kostí, které provázely velké bolesti. Druhý důvod mohly být problémy v práci. Byl tam asi velký tlak a zřejmě to táta těžce nesl. Nikdy jsme se ale nedozvěděli, jak to vlastně bylo. Nenechal po sobě žádný dopis.

Kolik ti bylo let, když jsi přišel o tátu? V únoru to bude sedm roků, to mi bylo dvaatřicet. Bylo to v době, kdy už jsem měl vlastní rodinu, dcera už byla na světě, syn ještě ne.

Vzpomínáš si, o čem jsi s ním mluvil, když jsi ho viděl naposledy? Úplně přesně si nevzpomenu. Myslím, že jsme se bavili o baráku, který postavil, a po rozvodu v něm žila máma. Měla s ním nějaké technické problémy. Vím, že jsem s ním konzultoval, jak to vyřešit. On ten dům stavěl, tak o něm všechno věděl. Druhá věc, o které jsme se určitě bavili, bylo, aby k mé rodině přišel na návštěvu, protože se v posledních letech s námi stýkal nepravidelně.

Co se tenkrát stalo? O smrti táty jsem se dozvěděl v pondělí ráno, když jsem měl služebně někam odcestovat. Zavolala mi tátova přítelkyně - naši už byli v té době rozvedení - že je táta po smrti. Byl jsem tou zprávou šokovaný. Řekla mi, že si vzal den předtím život. Bohužel nás o tom neinformovala policie.

Jaký jste měli vztah? Táta na mě byl hodně přísný, až to někdy trochu přeháněl. Na druhou stranu v pozdější době, když se mi něco povedlo, začal jsem psát do novin a byl veřejně známý, tak byl hodně pyšný. Nikdy to otevřeně neřekl. Zažil jsem ale několik situací, kdy jsem na něm viděl, že ho to těšilo.

Když ses to dozvěděl, co ti letělo hlavou? Spíš než prvotní lítost mně vadilo, že jsem to nevěděl. Smutek se začal projevovat v okamžiku, kdy jsem o tom telefonicky mluvil s bratrem, kdy jsem si naplno uvědomil, že táta není.

Byl pro tebe vzorem? Na tátovi se mi líbilo, že dokázal postavit v tehdejší době dům, což byla práce na dva roky. Přišel domů z práce, převlékl se a stavěl barák. Je to pro mě nepředstavitelná věc, kterou bych


13 nikdy nedokázal. Navíc se o něj dvacet let staral. Naopak mně na něm vždycky vadilo, že se mě snažil vtahovat proti mé vůli do věcí, které dělal. Třeba jsem něco měl, ale on si usmyslel, že mu musím pomáhat, a dál o tom nediskutoval. Chtěl jsem třeba jít za kamarády, ale nemohl jsem, protože si táta něco vymyslel, a musel jsem u toho být. Chybí ti? Stoprocentně. Naši se rozvedli, když jsem ještě neměl rodinu a bydleli jsme všichni spolu. Jen ten jeho fyzický odchod od rodiny byl pro mě hodně nepříjemný. Bavil jsem se s ním o všem. O domu, o autech, o holkách… A najednou doma nebyl. Chyběl mi. Když zemřel, byla to definitivní tečka. Co bys mu teď chtěl říci, co už jsi nestihl? Určitě bych se mu omluvil za všechno špatné, co jsem udělal. Teprve, když tady není, tak jsem si uvědomil, kvůli jakým prkotinám jsme se třeba hádali nebo spolu nemluvili. S jeho smrtí mi spousta věcí přišla nicotná a trapná, takže jsem se za své chování styděl. A taky bych chtěl, aby se přišel podívat na mou rodinu. inzerce

in t erio kuchyně - skříně interiér y

VYSOKÁ KVALITA - PŘIJATELNÁ CENA

VŽDY SPOKOJENÝ ZÁKAZNÍK

TRUTNOV KRYBLICE, Mánesova 435 tel./fax: 499 816 147 mob.: 608 983 667 e-mai: info@interio.cz

www.interio.cz

Přijít o otce předčasně je složité. Jak ses s jeho odchodem vyrovnával? Špatně. Neudělali jsme klasický pohřeb, ale pouze rozloučení v úzkém rodinném kruhu. Byla to asi chyba, protože pohřbem dojde k jednorázovému uvolnění, potom se to asi lépe nese a lépe se vrací do normálních kolejí. Tím, že jsme to udělali takhle, tak to období jakéhosi vyrovnání bylo mnohem delší. Třeba vyřizování pozůstalosti bylo dost traumatické. Zdálo se ti o něm někdy? Velice často a pravidelně. Většinou jsou ty sny banální a táta se v nich objevuje úplně samozřejmě. Třeba chci na zahradě posekat trávu a sekačka nefunguje. Najednou tam stojí táta a říká, nemáš kabel zapojený v zásuvce. Vždy je to spojené s úplně obyčejnými věcmi, taková normální realita. Mluvíte o tátovi doma? Vždycky to souvisí s nějakou okolností. Třeba s mámou hovoříme o baráku, který táta postavil. Nebo při rodinných sešlostech občas o něm mluvíme. Hynek Šnajdar


příběh pátý: kamarádi

14

Jarda, Víťa a Max se nedožili padesátky Byl 6. prosinec 1984, svátek Mikuláše. Večer zazvonil zvonek a do předsíně našeho bytu vtrhla trojice Mikuláš, čert, anděl, která přišla potěšit mého dvouletého syna. V převlecích se skrývali mí tehdejší nejlepší moravští kamarádi Jaromír Čechura, Víťa Buček a Luboš Max Zátopek (na snímku). Je rok 2011, ani jeden z nich už nežije, všichni zemřeli, aniž by se dožili alespoň padesáti let. Jarda v roce 1998 ve dvaačtyřiceti na rakovinu, Víťa o rok později v osmatřiceti na infarkt a Max před pěti lety v osmačtyřiceti na rakovinu. Dodnes je to pro mě nejtragičtější souběh okolností v mém životě. V první dekádě 21. století jsem často a velmi rád navštěvoval posledního z této trojice, kamaráda Maxe. Když jsem ho v říjnu roku 2006 navštívil v jeho dřevěném budoáru ve Valašském Meziříčí, vše probíhalo jako obvykle. Zvonek, který je už několik roků mimo provoz, ho z chalupy pochopitelně nepřivolal. Spoléhal jsem tedy na osvědčený biologický hlásič návštěv, kterým je pes Dustin Zátopek. O něm kdysi Jarda Čechu-

ra řekl: „Ten pes má profesorský výraz.“ Tuto typicky Čechurovskou hlášku občas Max dával k lepšímu a smál se tomu svým nezaměnitelným, přerývaně huronských smíchem. Ale zpět k mé tehdejší návštěvě. Max s nezbytným cigárem v ruce otevřel dveře domu a šel odemknout branku. Při tom se na mě zkoumavě a tak trochu šibalsky díval přes horní obroučku

inzerce

Největší výběr dárkového alkoholu až 500 druhů skladem

tel.: 499 811 752, 723 291 202 • obchod@mecir.net

rozvoz zdarma


15 brýlí, jestli jsem se nějak od předchozí hospitace nezměnil a skrz vousy utrousil známé: „Tak pojď.“ Zasedli jsme do prosklené verandy a řeč plynula. Věděl jsem samozřejmě, že je vážně nemocen, ale už po cestě k Zátopkům jsem si řekl, že se ho na nic nebudu ptát, pokud o tom nebude chtít sám mluvit. Vyhlížel sice unaveně a pobledle, ale nic nenasvědčovalo tomu, že ho vidím naposledy v životě. U kafe jsme si dvě hodiny povídali o všem možném, ale už jsme nerozebírali okřídlená témata: Maxovy zamilované Horňácké slavnosti, zpěvníky lidových písní, které sbíral, knihy z antikvariátů, v nichž pravidelně šmejdil. Snad jen na chvíli se řeč stočila na jeho výtvarná díla svou formou podobná projevům naivních malířů. Ponoukal jsem ho, aby v tom pokračoval, protože Maxovo krátké malířské entrée zůstalo neposkvrněné manýry výtvarné scény. „Všechno má svůj čas,“ odvětil Max víceznačně, ale rozhodně na mé naléhání. Tak jsem toho raději nechal. Když se moje poslední návštěva u Maxe blížila do finále, Luboš se jen okrajově zmínil o svých zdravotních trablích s vírou, že se vše v dobré inzerce

obrátí. Dokonce mi oznámil, že jakmile se jeho stav zlepší, rád by se vypravil za mnou na Náchodsko. Potom jsme se rozloučili a naposledy si stiskli ruku. Max tentokrát proti všem zvyklostem stál na prahu chalupy, dokud jsem nezmizel z dohledu a pak obešel barák, aby mi ze zahrady zamával. To mě, přiznám se, poněkud vyděsilo. Naskočila mi husí kůže a měl jsem chvíli dojem, že se jeho výprava na východ Čech už patrně neuskuteční. Cestou jsem však černé myšlenky zažehnal a začal jsem opět chovat naději na Maxovo úplné uzdravení. O to větším šokem pro mě byla zpráva, kterou jsem dostal v úterý 5. prosince 2006 navečer, že právě v tomto dni Luboš zemřel. Přiznám se, že mě to hrozně zasáhlo a ochromilo. Max byl dobrý člověk a tajemný kumpán. Ne s každým se dělil o své niterné pocity a ne každému dovolil se přiblížit k jeho osobě. Jsem rád, že mě k sobě čas od času pustil. Vždy to stálo za to, bylo to inspirující, zvláště od člověka, který byl ve všem autodidaktem. Je však nutné podotknout, že autodidaktem vnímavým, občasným vtipným a sečtělým glosátorem. Luboš Max Zátopek, který byl mým skvělým přítelem, mi velmi chybí. Hynek Šnajdar


PROGRAMY kIN 1. a 2. 11. 18.00 3. 11. 19.00 4.,5. a 6. 11 od 19.00 8. a 9. 11. od 19.00 10. 11. od 19.00 11., 12. a 13. 11. od 18.00 15. a 16. 11. od 19.00 17. 11. od 19.00 18., 19. a 20. 11. od 19.00 22. a 23. 11. od 19.00 24. 11. od 19.00 26. a 27. 11. od 19.00 29. a 30. 11. od 19.00

V PEŘINĚ MELANCHOLIA SUPER 8 MECHANIk ZABIJák wIN wIN SAXáNA A LEXIkON kOUZEL JOHNNY ENGLISH SE VRACÍ PůLNOC V PAŘÍŽI BASTARDI 2 DREAM HOUSE ALOIS NEBEL DRIVE NákAZA

z filmu Mozartova sestra

2. 11. od 18.00 5. 11. od 18.00 9. 11. od 18.00 16. 11. od 18.00 20. 11. od 16.00 23. 11. od 18.00 26. 11. od 15.00, 17.00 a 19.30

MOZARTOVA SESTRA MORTEM ZkAŽENá ÚčA ALOIS NEBEL ŠMOULOVÉ ROZkAZ SAXáNA A LEXIkON kOUZEL

DVůR kRáLOVÉ

1. 11. od 19.00 2. a 3. 11. od 17.30

z filmu Strom života

5. 11. od 17.00 5. a 6. 11. od 19.00 8. 11. od 19.00 9. a 10. 11. od 17.30 12. 11. od 15.00 13. 11. od 17.30 15. a 16. 11. od 19.00 19. a 20. 11.od 19.00 22. 11. od 19.00 23. a 24. 11. od 19.00 26. 11. od 17.30 27. 11. od 15.00 29. 11. od 19.00 30. 11. od 19.00

DOBRÉ SRDCE PIRáTI Z kARIBIkU: NA VLNáCH PODIVNA kUNG FU PANDA 2 kAMARáD TAkY RáD 3 TRANSFORMERS 3 AUTA 2 AUTA 2 kOVBOJOVÉ A VETŘELCI DREAM HOUSE STROM ŽIVOTA MUŽI V NADĚJI SAXáNA A LEXIkON kOUZEL SAXáNA A LEXIkON kOUZEL HAPPY HAPPY JOHNNY ENGLISH SE VRACÍ

TRUTNOV

z filmu Saxána a lexikon kouzel

ÚPICE

inzerce

17


18

pozvánka

Festival Devět bran opět v Trutnově Koncerty, výstava, bohoslužba, přednáška a promítání filmu. To vše je součástí festivalu Devět bran, který v Trutnově pořádají evangelická církev, občanské sdružení Menora a Pavel Chalupa z agentury Monte Christo. Akce je připomínkou česko-německé židovské kultury. „Před devíti roky jsme poprvé pro školy organizovali koncert židovské hudby se svědectvím člověka, který prošel koncentračním táborem. Reagovali jsme tak na zhanobení hrobů židovských dívek na našem hřbitově,“ vysvětluje evangelický farář Tomáš Molnár.

tuóza Václava Hudečka, nebo beseda se známým publicistou Stanislavem Motlem dávají letošnímu festivalu velmi atraktivní punc. Atraktitivu dodá například koncert Allstar Refjúdží Band - sdružení hudebníků a divadelníků nejrůznějších kultur, náboženských vyznání i politických postojů. PROGRAM FESTIVALU Pátek 4. 11. 2011 od 18.00 VÝSTAVA ARNOŠT LUSTIG (senátorská kancelář, Horská 97) Malá vzpomínková výstava o dlouholetém čestném řediteli festivalu Devět ban, nedávno zesnulém spisovateli Arnoštu Lustigovi Sobota 5. 11. 2011 od 15.00 FILMOVÉ ODPOLEDNE - SOUČASNÝ IZRAELSKÝ FILM (Evangelická fara, Úpická ulice 163) od 18.00 SLAVNOSTNÍ ZAHAJOVACÍ KONCERT VÁCLAV HUDEČEK (síň B. Martinů - Evangelický kostel)

Po dvou letech se zakladatelé akce spojili s festivalem Devět bran a nabídku podstatně rozšířili. „Od začátku nám šlo o to, abychom připomínali ty, kteří s námi po staletí žili a od druhé světové války zde v podstatě nejsou, protože byli vyvražděni a abychom podobným myšlenkám, jako bylo konečné řešení židovské otázky a jakékoli nesnášenlivosti na rasovém základě stavěli hráz,“ přeje si. V jedné věci je festival zvláštní - na všechny jeho pořady je vstupné dobrovolné. „To znamená, že vejít, poslouchat a dívat se může kdokoli, dokonce i ten, který žádné peníze nemá. Trochu nás občas mrzelo, že tuto nabídku nevyužilo větší množství lidí - trutnovské inteligence, lékařů, učitelů a studentů, kulturní veřejnosti a další. Doufáme, že tomu bude letos jinak a přijdou,“ dodává. Programová nabídka je lákavá: výstava o spisovateli Arnoštu Lustigovi, koncert houslového vir-

Neděle 6. 11. 2011 od 10.00 EKUMENICKÉ BOHOSLUŽBY (síň B. Martinů - Evangelický kostel) od 11.30 PIETNÍ SETKÁNÍ na místě bývalé synagogy od 16.00 KONCERT KLASICKÉ HUDBY ART TRIO BOHEMIA (síň B. Martinů - Evangelický kostel) Pondělí 7. 11. 2011 – 19.30 ALLSTAR REFJÚDŽÍ BAND (síň B. Martinů - Evangelický kostel) Úterý 8. 11. 2011 – 18.00 PŘIPOMÍNKA KŘIŠŤÁLOVÉ NOCI S REŽISÉREM STANISLAVEM MOTLEM (síň B. Martinů - Evangelický kostel) Na všechny akce je vstupné dobrovolné. U uvedených akcí je třeba vyzvednout si vstupenku na určených místech. Pavel Cajthaml


u mikšů

19

rtyně v podkrkonoší, tel 491 114 223, e-mail:musichall@umiksu.cz,

www.umiksu.cz

5. 11.

12.11.

Big Shock párty První říjnová sobota ve znamení Fernetu Z. Tento nový Fernet pro mladé budeš pít za super cenu a ještě budeš dostávat dárky. O super zábavu se bude starat DJ Martin Volf.

Plyšákový mejdan + Polar párty

Po roční pauze je tu zase akcička pro ty co milují plyšová zvířátka, kdy si jich tento večer můžeš domů odnést co ruce unesou a pozor budou různě veliký,různě barevný a hlavně budou zadarmo. Neváhej a doraz si tuto sobotu k Mikšům chytit nějakého plyšového mazlíka a doplň si o dalšího plyšového kamaráda svoji domácí plyšovou partu. Během večera se můžeš zůčastnit naši bláznivé soutěže,kdy hlavní cenou bude mega veliký plyšák,možná větší než ty a těžký že ho třeba ani neuneseš. Hudební a moderovací show zajistí Dj Tajfun.

Sněhová bouře + Sierra Tequila párty

19. 11.

26. 11.

Jestli venku ještě nebude sníh, tak u nás ho budeš mít zaručený. Sněhová bouře vypukne v sobotu v našem klubu. K tomu po celý večer topless tanečnice a Sierra Tequila za super cenu. Dj Radim Prokop.

Amundsen párty Všechny druhy ochucených amundsenů včetně novinky brusinky budou na baru za super cenu. K tomu plno luxusních dárků. Během večera uslyšíš největší pecky z československé tvorby, ale i všechny světové novinky. DJ Martin Volf.

inzerce

NEJLEPŠÍ V Z, KTERÝ JSME KDY VYROBILI. Vaše bezpečná volba Dopřejte si jízdu s Opel Insignia. Nyní se zvýhodněním 132 500 Kč a pohonem 4x4 zdarma! Díky Opel Finance navíc můžete využít financování s nulovým navýšením.* Jako dárek od nás získáte střešní box Thule v hodnotě 10 000 Kč! Opel Insignia je nejlepší vůz, který jsme kdy vyrobili. Tak neváhejte a kontaktujte nejbližšího dealera Opel.

INSIGNIA 4x4

6

let záruka**

Olfin Car Palace s.r.o. Královédvorská 101, 541 01 Trutnov servis 499 828 290, prodej 499 828 512 www.olfincar.cz


20

ROZHOVOR: JAROSLAV RÓNA

Chci, aby měl divák z mých prací emocionální zážitek Jaroslav Róna (54) je bezesporu jedním z nejuznávanějších současných českých umělců. Proslulý je jeho pomník Franze Kafky, který se už stal symbolem Prahy. Jeho obrazy a sochy mohou nyní vidět návštěvníci Městské galerie v Trutnově. Navíc město donedávna zdobily jeho dva výtvory Sedící čert a Dítě z Marsu. „Dobrá socha v ulicích může město zatraktivnit,“ říká umělec, člen bývalé výtvarné skupiny Tvrdohlaví. Trutnovanům se líbí, že se v ulicích města začaly objevovat sochy včetně těch vašich Sedícího čerta a Dítě z Marsu. Jak vnímáte sochy ve veřejném prostoru? Na Akademii výtvarných umění tento obor přímo vyučuji, takže se sochou ve veřejném prostoru zabývám neustále. Se studenty řešíme konkrétní prostory a možnosti jejich sochařského využití. Nejdříve se musí socha vytvořit, potom se vystaví ve městech a pokud se zalíbí obyvatelům i zastupitelům, tak je možné sochu do veřejného prostoru dostat nebo ji město přímo zakoupí. To se mi stalo dvakrát. Bylo to v Liberci, kde koupili sochu Dítě z Marsu a dali ji na Ještěd, nebo v Chebu, kde ji umístili na hradě. Zastupitelé si mnohdy nedokážou představit, jak bude socha v ulicích vypadat. Když ji tam ale vidí, ulehčí to jejich rozhodnutí a třeba ji zakoupí. Mám sice radost, když je o moje sochy zájem, ale nikomu nic nevnucuju, je to svobodné rozhodnutí těch měst. Myslím si ale, že dobrá socha v ulicích může město zatraktivnit, přilákat návštěvníky a dlouhodobě přinášet peníze.

Jste třetí Tvrdohlavý, který v Trutnově vystavuje. Jak se vám zamlouvají prostory galerie? Nejdříve jsem si myslel, že pro mé obrazy budou stěny galerie trochu malé, ale teď musím říct, že to akorát sedlo. Ten prostor je nabitý energií. Mám zkušenost, že moje klasické obrazy a bronzové sochy dobře fungují v historických budovách, kde proto nejraději vystavuju. Není náhoda, že jsem měl největší a nejúspěšnější výstavu v historickém domě U Kamenného zvonu v Praze. Většinou tedy vystavuji v historických budovách, na hradech, zámcích a ve sklepeních. Na co se mohou návštěvníci těšit? Dlouhodobě zpracovávám podobná témata. Jsou to moje vnitřní vize z posledních deseti let. Jsou tady obrazy z nedávného období. Jeden jsem dokončil před týdnem. Mám tady také starší obrazy vyhovující prostorovým možnostem. Rovněž vystavuji ucelený soubor Umanutých kreseb. Také sochy jsou z poslední doby. Snažím se na výstavy dávat novější věci. Třeba gladiátorská přilba je z minulého roku.


21 Vaše sochy i obrazy působí čitelně, diváci jim zdá se rozumí. Co říkáte na současné umění, které je mnohdy hodně nečitelné? Projevů současného umění je hodně. Je pravda, že se prosazuje to nejméně čitelné a srozumitelné umění. Já tím dost trpím a začal jsem razit termín ztraceno v překladu, protože autor chce něco sdělit, ale myšlenka není jasná. Klasickým příkladem je letošní instalace na bienále v Benátkách, kde Dominik Lang vystavil rozřezané sochy svého otce z 50. let. Pro ty návštěvníky to bylo absolutně nesrozumitelné. Věřím, že jeho záměr byl poctivý, akorát nikdo nepochopil výsledek. Nejnovější umění se mi zdá velmi nesrozumitelné, řekl bych, že si na tom i zakládá. Je to nechutně elitářské. Snažím se své práce dělat tak, aby z nich měl divák emocionální zážitek, jak ze soch, tak z obrazů a nemusí ani vystudovat dějiny umění.

Proč jste se stal umělcem? Tak to opravdu nevím. Vždycky jsem chtěl dělat kreslené filmy. Mně nikdy nic jiného nešlo, než nějaký typ výtvarného projevu. Měl jsem velice špatné výsledky ve škole, nešly mi vůbec racionální předměty. Vynikal jsem jen v kreslení, ve slohu a v tělesné výchově. Jinak v ničem, takže jsem pak šel tou výtvarnou cestou. Váš pomník Franze Kafky je proslulý a stal se symbolem Prahy. Pamatujete se na první reakce lidí i kolegů umělců po jeho odhalení? Reakce mých kolegů z výtvarné skupiny byly převážně kladné. Na druhou stranu ale nevím, jak reagovala veřejnost. Později, když se začalo o té soše psát, tak ji hodnotili jako zdařilou práci do veřejného prostoru. Taky se mi ale samozřejmě stalo, že sochaři odkojení modernistickou školou na té soše nacházeli jen to nejhorší. Dobré ale je, že se občané nesrotili, aby se socha odstranila.

Kromě toho mě někteří lidi zastavují na ulici a k soše mi gratulují. Máte ještě ateliér na židovském hřbitově? Mám ho tam stále. Když tvoříte v tomto neobvyklém prostředí, jak na vás blízkost hřbitova působí? Je to pro mě hodně uklidňující. Navíc jsem tam zrealizoval dva hroby, které se tam okamžitě staly pamětihodností. Jak jste k tomu ateliéru přišel? Ateliér našel můj otec a zařídil, že jsem ho získal. Se svými kolegy tvoříte komickou skupinu Tros Sketos, která vystupovala s úspěchem na filmovém festivalu v Karlových Varech. Jak se líbila vystoupení skupiny krajanům v USA? Musím říct, že byli dost zaražení, ale asi od půlky, když zjistili, že jde o krutou legraci, tak jsme sklidili ovace a vybrali celou krabici od bot dolarů. Ty jsme pak poctivě zdanili. Projel jste řadu zemí. Kde jste se cítil nejlépe? Asi nejlépe jsem se cítil v Mexiku, protože je to tam takové české. I když je pravda, že teď se tam příliš vraždí. V době, kdy jsem tam byl já, tak se ani v Acapulcu moc nevraždilo, naopak to tam bylo neuvěřitelně příjemné. Když jsem se zeptal vesničana na cestu, tak on přede mnou běžel pět mil až do cíle. To se mi líbilo. Mexičani jsou strašně příjemní lidé. Na výstavě mám takové drobné kresbičky – záznamy z cest, ale nejen z Mexika. Ty se dostaly i do mé knihy Umanuté kresby. Doporučíte trutnovskou galerii dalším kolegům z bývalé skupiny Tvrdohlaví? Kdyby se mě ptali, jaké to tu je, jistě bych ji doporučil. Nevím ale, koho hodlá paní ředitelka oslovit. Byl bych nadšený, kdyby tady vystavoval můj kamarád Stefan Milkov. Rád bych sem přijel na jeho výstavu. Hynek Šnajdar, foto: M. Šálek JAROSLAV RÓNA - narodil se 27. dubna 1957 v Praze, kde stále žije - vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou, obor sklářské výtvarnictví - v roce 1987 byl zakládajícím členem skupiny Tvrdohlaví - je jedním z nejuznávanějších českých umělců - měl řadu výstav doma i v zahraničí, největší v roce 1998 v domě U Kamenného zvonu v Praze


22

PLACENÝ čLáNEk

Dobrý den pane řediteli, moje první otázka Vás asi nepřekvapí. Je v této chvíli lepší doba na koupi nebo prodej nemovitosti? Dobrý den. Ekonomická krize v posledních zhruba dvou letech upravila ceny bytů směrem dolů, a to především panelových v sídlištní zástavbě. Šlo o zlevnění významné, mnohdy až 30-ti procentní, a nutno říct, že logické. Předchozí realitní boom totiž prodejní ceny bytů vyhnal často do nesmyslných výšek, které neměly mnoho společného s reálnou cenou vzhledem k technickému stavu či lokalitě. Ceny starších bytů v některých případech dokonce rostly až k hladině cen bytů z nové výstavby. Cenový propad v posledních letech u starší panelové zástavby oproti nově postaveným bytům tak zjednodušeně řečeno vrátil cenový rozdíl mezi starými a novými byty. Současná tržní situace podle různých analytiků směřuje spíše ke stagnaci cen bytů, v pesimističtějších náhledech dalšího vývoje je dokonce uvažováno s další korekcí cen panelových bytů. Toto další zlevnění by však, podle mého názoru, mohlo částečně zbrzdit očekávané zdražování cen nově postavených bytů způsobené zvýšenou sazbou DPH v příštích letech. S tím samozřejmě souvisí následná vyšší poptávka po bytech starších. U dalších typů nemovitostí (rodinné domy, pozemky, komerční objekty) je z mé zkušenosti určení ceny daleko více ovlivněno konkrétní situací, tzn. lokalitou, technickým stavem a samozřejmě poptávkou. S určením procentuálního propadu prodejních cen a jejich prognózou bych byl proto velmi opatrný. Obecně ale platí, že nemovitost má takovou cenu, jakou je za ni v dané chvíli kupující ochoten zaplatit. Proč bych se měl při prodeji nemovitosti obrátit na realitní kancelář? Pokud s prodejem nemovitosti nemáte žádné zkušenosti, pak samozřejmě doporučuji svěřit se do péče realitní kanceláře. V ideálním případě takové, na kterou máte kladné reference ze svého okolí, a která působí v regionu, kde vaše nemovitost leží. S prodejem nemovitosti totiž souvisí

řada činností, které vás v první chvíli ani nenapadnou, se kterými nemáte zkušenosti, a které vám dobrá realitní kancelář zajistí. Zjednodušeně řečeno, dobrý makléř musí jednat ve vašem zájmu, kvalifikovaně vám poradí a vše srozumitelně vysvětlí. Náš realitní makléř má přehled o cenách v regionu, pomůže se zajištěním dokumentů potřebných k prodeji, dokáže optimálním způsobem zpracovat textové a grafické podklady a účelně nabízet nemovitost k prodeji. Jakmile se začnou objevovat zájemci o koupi s dotazy týkající se prodávané nemovitosti, stávající majitel tím není zatěžován. Vše za něj vyřídí makléř, organizuje s vážnými zájemci o koupi prohlídky nemovitosti, jedná s bankou ve věci hypotečního úvěru, a o průběhu obchodu majitele průběžně informuje. Nemálo starostí bývá spojeno s přípravou veškerých podkladů pro sepsání smluvní dokumentace k prodeji samotnému, eventuálně s vypořádáním kupní ceny do doby zápisu vlastnických práv na katastru nemovitostí. Je nějak určeno, jak vysoká má být odměna realitní kanceláře? Případně v jakém rozpětí se obvykle pohybuje? Výše odměny realitní kanceláře je smluvní a záleží vždy na dohodě zprostředkovatele a zájemce o zprostředkování prodeje. Obecně se rozpětí provize pohybuje ve výši 4 až 6% z ceny nemovitosti v závislosti na rozsahu a složitosti konkrétního obchodního případu a objemu poskytovaných služeb a právo na ni vznikne realitní kanceláři teprve uzavřením obchodu. Za tuto smluvní odměnu poskytne naše realitní kancelář komplexní realitní servis včetně zajištění standardního právního, finančního a daňového poradenství, nabídky úschovy a výplaty kupní ceny, vypořádání daně z převodu nemovitosti, včetně zadání vyhotovení znaleckého posudku k této dani. Na otázky odpovídal Martin Horáček, ředitel realitní kanceláře EXE reality. Hradební 12, Trutnov, www.exereality.com horacek@exereality.com


VÝSTAVY V TRUTNOVĚ GALERIE MĚSTA JAROSLAV RÓNA – MALBA, kRESBA, SOCHA Od června zdobily veřejné prostory města dvě monumentální exteriérové sochy Jaroslava Róny, Sedící čert a Dítě z Marsu. Nyní bude jeden z nejuznávanějších českých sochařů vystavovat v městské galerii. Motivy jeho malířské i sochařské tvorby se prolínají a doplňují a ve výsledku tak vzniká svébytný umělecký svět plný archetypů a bytostí mytických, ovlivněný atmosférou děl Franze Kafky a kubismem a dalšími vlivy, ale především je to jedinečný Rónův svět. Výstava potrvá do 20. listopadu.

MUZEUM PODkRkONOŠÍ TALÍŘE A TALÍŘkY ZE SBÍRkY MUZEA

Výstava představuje talíře a talířky z ojedinělé sbírky Muzea Podkrkonoší, jež dokumentují vysoké estetické cítění našich předků. Představeny budou talíře ze 17. až 20. století, a to porcelánové, keramické, cínové či dřevěné. Zastoupeny budou výrobky porcelánek např. ve Slavkově či Týnci nad Sázavou. K nejvzácnějším exponátům patří cínové talíře z 18. a 19. století a především keramické talíře z přelomu 17. a 18. století, patřící do okruhu žitavské fajánse, vyznačující se svítivou

25

barvou na povrchu a jemným plastickým dekorem nanášeným na polevu. Výstava potrvá v Muzeu Podkrkonoší v Trutnově do 27. listopadu. čESká MENŠINA NA TRUTNOVSkU Výstava mapuje historii české menšiny na Trutnovsku od poloviny 19. století do roku 1945. Veřejnosti budou představeny unikátní dokumenty a předměty, které připomenou bohatý spolkový, kulturní a politický život Čechů v severovýchodních Čechách. Výstava potrvá do 13. listopadu. kLASICkÉ FOTOGRAFICkÉ TECHNIkY Výstava představí fotografie zhotovené klasickými fotografickými technikami předdigitálními, jakými jsou chlorostříbrná technika, kyanotypie, van dyke, kontaktní fotografie. Téma fotografií – fotografie z přírody (region Krkonoš a Hrubá Skála) a portréty. Mezi vystavujícími budou i zástupci Polska a Slovenska. K vidění budou také současné i historické fotoaparáty. Výstava je pořádána ve spolupráci s fotoklubem Nadraka. Vernisáž proběhne 24. listopadu od 17 hodin. Potrvá do 8. ledna.

vstupte.cz

www.nevahejte

Restaurant a Music bar

HRAJEME

každou středu, pátek a sobotu pátek 4. 11. - sobota 5. 11. HELOWEEN VÍKEND

za drink dostaneš masku

od pátku 11. 11. po celý týden PEČENÁ SVATOMARTINSKÁ HUSA A MLADÁ SVATOMARTINSKÁ VÍNA celý víkend JACK DANIELS PÁRTY

pátek 18. 11. - sobota 19. 11. pátek - PROFI BARMANSKÁ SHOW po celý víkend Amundsen párty

pátek 25. 11. - sobota 26. 11. IRSKÝ VÍKEND S TULLAMORE DEW

GALERIE HIPPO FOTO DAVID TUčEk – ISLAND: NEJENOM LED A VODOPáDY... Fotografie z cesty po Islandu, které ukáží, že Island není jen ledová hrouda s vodopády, ale že na Islandu najdete mnoho malebných zákoutí, která stojí za zhlédnutí, a když místní skřítci a trollové dovolí, tak i za vyfotografování. Výstava potrvá do 31. prosince 2011.

POD HRADEM LIVES JACK

REZERVACE: +420 499 816 513 podhradem@tergast.cz www.nevahejtevstupte.cz

Školní 150, Trutnov


26

webrovkafest

Malé jubileum letos oslaví hudební přehlídka nazývaná Webrovkafest. Letošní ročník totiž bude už desátým. Uskuteční se v sobotu 19. listopadu a stejně jako v předchozích letech bude pořádán jako charitativní festival na podporu dětí z dětských domovů. ,,Chceme přispět vybranou finanční částkou na vánoční pobyt pro děti, které jezdí na chatu Webrovka,“ připomíná organizátor festivalu Vojta Lábus (na snímku). Kdy, kde a za jakých okolností vznikla myšlenka pořádat Webrovkafest? V lednu 2002 při oslavě narozenin kamarádů na chatě Webrovka. Tam jsem se seznámil s ředitelem Asociace dětských domovů Jiřím Oudesem. Slovo dalo slovo a domluvili jsme se, že uděláme malý koncert místních kapel, které v tu dobu v Trutnově neměly kde hrát, a že pokud po zaplacení nákladů zbudou peníze, tak je věnujeme na děti z domovů. Akce proběhla 30. listopadu, navštívilo ji skoro sto lidí i přes to, že na ni bylo jen deset malých letáčků. Pár korun skutečně zbylo. Co byl hlavní motiv? Hudba a zábava, nebo charita? Nám tehdy šlo asi spíš o hudbu a zábavu, myšlenka charity z toho vyplynula tak nějak sama. Chtěli jsme si s kapelou zahrát a dát příležitost kapelám kolem nás. K tomu ještě pomoci dobré věci se nám tehdy jevilo jako dokonalá kombinace. Podle jakých kritérií vybíráte kapely a program festivalu? Kritéria nejsou v podstatě žádná. Hrají zde skupiny mnoha žánrů. Původní myšlenka byla, aby zde hrály trutnovské, plus jsme měli každý rok nějakého hosta. Na prvním ročníku byla kapela z Kutné Hory, později z Vrchlabí, Dvora Králové, Pelhřimova a přibylo i divadlo. Zlom nastal v roce 2008, kdy mne velmi zasáhla vražda Franty Sahuly a tehdejší ročník jsme věnovali jeho památce. Podařilo se domluvit kapelu Už jsme doma a v neděli přijel zahrát Lou Fanánek Hagen

a Synové výčepu. Tak se stal Webrovkafest skutečným festivalem. Proč letos máte mezi hosty Třešňáka, Mišíka a Mertu? Většina z nás, co festival připravují, jsme tyto pány poslouchali od dětství a myslíme si, že dodnes mají co říct, když na svých koncertech válcují všechny generace. Původně měl vystoupit i Luboš Pospíšil a 5P. Rok domluvený koncert bohužel zhatila operace, kterou krátce před akcí musí Luboš podstoupit. Jeho manažer a spoluhráč Ondra Fencl však začíná s kapelou Hromosvod doprovázet na koncertech Vláďu Mertu a tak jeden velikán zastoupí druhého. Letošní ročník je věnován legendám. Proč? Protože legendy nás provázejí celý život na každém kroku. V dětství to byly pohádky, později příběhy či pověsti a nakonec věci a lidé, ke kterým máme respekt a úctu. Jak velkou částku jste za dobu existence festivalu už dětem předali? Po menších částkách jsme v součtu za devět ročníků vybrali necelých 120 tisíc. Rok od roku je to však vyšší a vyšší částka. Snažíme se, aby tento


27 trend pokračoval. Každý se může zajít na Vánoce podívat na Webrovku na skupinku šťastných dětí. Je skvělé, že taková organizace funguje. Ti lidé to dělají z vlastní vůle, nic je k tomu nenutí a jsou tomu schopni obětovat vše. Kdo z nás to dokáže? V kolika lidech akci pořádáte? Kdo tvoří jádro pořadatelského týmu? Pořád stejní lidé. První ročník organizovali členové kapel Poslední Lež, tehdejších Not Fragile a lidé s těmito skupinami spříznění. Postupem času přibývali další a dnes ve spolupráci s lidmi z Webrovky se nám daří zvládnout všechny nástrahy a problémy, které s pořádáním takové akce souvisejí. Když jde výtěžek dětem, jak máte zajištěno financování Webrovkafestu? Dlouho se z příspěvků návštěvníků hradily nejdřív náklady a co zbylo, se předalo dětem. Kapely hrály zdarma, nebo za cesťák a předávaná částka byla vždy podstatně větší než samotné náklady. To se změnilo v roce 2008. Kapele Už jsme doma jsme museli zaplatit alespoň částečně honorář a na to jsme museli sehnat peníze. Tehdy jsme poprvé požádali město Trutnov o podporu, kterou jsme dostali a nadále dostáváme. Oslovili jsme i kamarády a známé a mnoho z nich nás začalo finančně podporovat. Jedná se většinou o živnostníky, menší firmy, a dokonce i lidi, kteří nás podporují po malých částkách z vlastních výplat. Letos se nám díky hvězdnému obsazení zdvojnásobil rozpočet, přestože kapely se z větší části zříkají honorářů. Nikdy však nepřijedou úplně zadarmo. Oslovili jsme krom stálých dárců i další firmy a přes počáteční neúspěch se nám podařilo rozpočet pokrýt. Zdá se, že letos poprvé v historii festivalu půjdou peníze ze vstupného rovnou na Vánoce dětí z dětských domovů Webrovce. inzerce

Chceš něco vzkázat lidem, kteří se na festival chystají? Chtěl bych poprosit o několik věcí: Je dost možné, že v době konání festivalu bude už sníh, tak aby byli obezřetní ti, kteří se chystají autem, měli s sebou zimní výbavu a v případě nepřízně počasí zvážili situaci a raději nechali auta pod kopcem a vyšli nahoru pěšky, potřebujeme průjezdnou cestu kvůli kapelám a zásobování. Dál bych chtěl všechny upozornit, že objekt chaty je celý nekuřácký, kuřácká bude zateplená terasa. Letos na to klademe zvláštní důraz kvůli zhoršenému zdraví Vladimíra Mišíka. Mohlo by to ohrozit jeho vystoupení. Prosíme tedy o striktní dodržování tohoto pravidla. Nevoďte s sebou psy, není je tam kam umístit. Na Webrovkafestu by to bylo pro ně trápení. Text a foto: Pavel Cajthaml Program 2011 - 10. ročník Sobota 19. listopadu Věnováno Legendám Moderuje: Jirka Moravčík Začátek v 14 hodin Minimální příspěvek činí 150 Kč Účast potvrdily tyto soubory: 14:00 otevření chaty Webrovka 14.30 - 16.00 - KaRaJaPeJi a Ba - divadlo 16.30 - 17.15 - Poslední Lež 17.30 - 18.15 - Pepa Lábus a spol. 18.45 - 19.45 - Vlasta Třešňák band 20.15 - 21.15 - Vladimír Mišík a Etc. 21.30 - 22.15 - Roman Dragoun - 02:00 – 03:00 22.45 - 23.55 - Vladimír Merta 00.00 - 00.45 - Hromosvod 01.00 - 01.45 - Totem´s 03.15 - ? - Bahňous a spol.


úpice, rtyně v podkrkonoší ÚPICE OTYLKA 3. 11. – Divadlo A. Jiráska Divadlo Pavla Trávníčka uvede ve čtvrtek v 19.30 hodin hru autora Jaromíra Břehového Otylka. Děj zavádí do luxusního sanatoria, ve kterém má bohatá panička Otýlie zhubnout. Není ovšem zadarmo, pobyt jí věnoval k narozeninám její choť. Otylka ovšem netuší, že to je nejen dárek, ale i past. Zatímco ona, izolovaná hubne, což se jí nedaří, její exotický manžel k nim domů přivádí její kamarádku. Podplacený personál sanatoria pak dostává pro Otylčinu kúru nové zadání: Nezhubnout, naopak přibrat a držet ji tam co nejdéle. Otylka je však nejen tlustá, ale i chytrá. Vše prokoukne.

koncajem, týden v Káthmándú, nepálské zvyky a svátky, setkání s domorodci, boj o život v 5000 m n. m. To je stručný výčet míst, která navštívil cestovatel Libor Turek. Prostřednictvím jeho poutavého vyprávění, 300 diapozitivů, nepálské hudby, plakátů velehor a prohlídky množství suvenýrů se na cestopisné přednášce návštěvníci ve středu od 18 hodin vydají na cestu do Nepálu. RTYŇSKÉ FOTO 2011 11. 11. – malý kulturní sál

RTYNĚ NEPÁL - CESTA K MT. EVERESTU 9. 11. – kino

Výstava téměř stovky fotografií přihlášených do 14. ročníku soutěže Rtyňské foto letos na téma Kontrasty a vyhodnocení nejlepších prací. Zahájena bude vernisáží v pátek v 16 hodin. Letos se přihlásilo 25 fotografů, především ze Rtyně a okolí (nejvzdálenější soutěžící jsou z Prahy a Mimoně). Představeno bude 95 snímků. Výstavu doplní expozice snímků trutnovského fotografa Petra Košťála Kontrasty Ameriky. Otevřeno je od 12. do 20. listopadu, denně od 14 do 18 hodin. 6. SKAUTSKÝ PLES 26. 11. - Orlovna

Dvacet dnů na cestě za nejvyšším vrcholem světa, tajemné buddhistické kláštery, pět osmitisícovek zblízka, po stopách Yetiho, pobyt s Josefem Rainzerce

Již šestý Skautský ples bude v Orlovně zahájen v sobotu ve 20 hodin. K tanci a poslechu hrají HF Band a Imrwere.

29


kdo hledá...

najde

www.kinpo.cz Největší inzertní portál v regionu


vrchlabí, hostinné VRCHLABÍ GRAFIKA – EVA ADAMCOVÁ do 23. 11. - KD Střelnice V Galerii Na půdě se v těchto dnech koná výstava grafiky Evy Adamcové. Grafice se Adamcová věnuje řadu let. V posledních letech získalo její dílo na intenzitě, barevnosti, šťavnatosti. Úsporné, ale robustní tvary vymezují hory a údolí s rýžovými políčky, dřímající sopky a tichá jezera. FOTOKLUB SPOUŠŤ VRCHLABÍ do 30. 11. - KD Střelnice V Klubu Kotelna vystavují své fotografie členové vrchlabského fotoklubu Spoušť. DIVADELNÍ KVÁSEK 9., 13. a 20. 11. – KD Střelnice V sále ve středu 9. listopadu v 19.30 hodin uvede v rámci Vrchlabského festivalu veseloher Divadelní spolek Josefův Důl hru Olgy Scheinpflugové Houpačka. V neděli 13. listopadu ve stejném čase je na programu hra Bedřich Hrozný v podání Divadla Za Vodou Čenkov (na snímku). Divadelní kvásek uzavře v neděli 20. listopadu rovněž v 15 hodin Divadlo Bouda Dobrovice s pohádkou O pejskovi a kočičce a od 19.30 hodin inscenací Sluha dvou pánů. KONCERT – LUBOŠ POSPÍŠIL 10. 11. – KD Střelnice V Klubu Kotelna se můžete ve čtvrtek ve 20 hodin těšit na koncert známého zpěváka Luboše Pospíšila. Se svým naléhavým přednesem nemá u nás mezi zpěváky konkurenci. Svou hudební pouť zahájil v roce 1969 v řadách populárního C&K Vocalu. Zásadně se podílel například na průlomovém albu Generace, ale stále častěji se prosazoval s písněmi, které z tvorby mateřského souboru vybočovaly a paralelně jezdil po tuzemských sálech sám s kytarou.

VÝSTAVA - LUDĚK FILIPSKÝ 25. 11. – KD Střelnice V Galerii Na půdě bude v pátek v 18 hodin zahájena vernisáží výstava Luďka Filipského, která potrvá do konce letošního roku. Křivky, tvary a barvy budující prostor nových obrazů nejsou zachycováním podob, ale živými stopami drah kmitajících elementárních částic, jejichž hmotu vnímáme jako světlo. Svět je ve Filipského tvorbě pro člověka stojícího kdekoliv, ale přesto vždy v jeho středu, neobyčejně vzrušující místo neustálého pohybu a proměny. KONCERT 26. 11. – KD Střelnice Koncert vrchlabské kapely Cémur Šámur a amerického kytaristy Garyho Lucase začne v sále v sobotu v 19 hodin.

HOSTINNÉ DĚJINY ZÁPADNÍCH KRKONOŠ 15. 11. – dům s pečovatelskou službou Přednáška o dějinách západních Krkonoš a zvláště o osobnosti hraběte Jana Nepomuka a Františka Harracha se koná v úterý od 15 hodin. Hostem odpoledne bude Jan Luštinec, ředitel muzea v Jilemnici. Ten přítomné seznámí s dějinami sousedního regionu a svůj výklad doplní obrazovým dokumentem. 6. ČESKÝ ŘEMESLNÝ TRH POD OBRY 17. 11. - náměstí Do Hostinného se ve čtvrtek na státní svátek sjedou řemeslníci z měst a obcí z celé republiky. Přivezou textilní hračky, polštářky, kapsáře, aranžmá z přírodních materiálů, podmalbu na skle, šperky a bižuterii, svíčky, batiku, malbou zdobený textil, drátovanou keramiku, drobnosti pro radost i malbou zdobené hrnečky, knoflíky a šperky. Nebudou chybět výrobky ze dřeva, kůže, proutí, kovu či skla. Tradičně se zúčastní i včelaři se svými produkty a kořenářky s nabídkou bylin, čajů a koření. Jarmark lidových rukodělných řemesel se uskuteční od 10 do 18 hodin.

31


evstupte.cz

ejt www.nevah

32

česká skalice

ČESKOSKALICKÉ NÁMĚSTÍ VE FOTOGRAFII 4. –30. 11. – Galerie Fortna Středisko volného času Bájo pořádá ve své galerii výstavu, při které zájmový kroužek Čalamáda představí svůj celoroční projekt Českoskalické náměstí. Expozice fotografií, obrázků a dokumentů bude zahájena v pátek 4. listopadu v 16.30 hodin.

RreAs tČa uKr aAc e O V D výletní od pátku 11. listopadu

po celý týden Svatomartinská husa a mladá Svatomartinská vína

PŘIJĎTE POBEJT a vychutnat dobré české jídlo ČESKÁ KLASIKA JEN U NÁS

SLAVNOSTNÍ ROZSVÍCENÍ VÁNOČNÍHO STROMU 27. 11. – Husovo náměstí

PROMÍTÁNÍ VIDEA A SETKÁNÍ U KAŠNY 17. 11. – Bájo a Husovo náměstí

Letos uplyne už dvaadvacet let, co vypukla tak zvaná sametová revoluce, při níž byl svržen komunistický režim. Tato událost se nevyhnula ani České Skalici. V 15 hodin se zájemci mohou vypravit do Střediska volného času Bájo, kde bude promítnuto komponované video Listopad 1989 v České Skalici. Potom se účastníci přemístí ke kašně na Husově náměstí, kde bude v 16 hodin zavzpomínáno nejen na listopadové události. Akci pořádá bývalý starosta a exsenátor Petr Fejfar (na snímku) s přáteli.

Středisko volného času Bájo organizuje u kašny na Husově náměstí tradiční setkání k zahájení adventu ve městě. Přítomné čeká Andělská hra, adventní písně, krátká promluva zástupce města a také malé občerstvení - čaj a vánoční punč. Na závěr bude rozsvícen městský vánoční strom za cinkání zvonečků, které si každý přinese s sebou. 1. ADVENTNÍ KONCERT: VOX IUVENALIS 27. 11. – Maloskalický kostel

PETR KRÁTKÝ 18. 11.- 31. 12. – Galerie Luxfer

otevřeno denně

10.30 až 24.00 h Nové Dvory 360, Trutnov rezervace na: tel.: +420 499 522 111 www.dvoracka.cz

uměleckoprůmyslové v Praze Petr Krátký bude dalším vystavujícím v Galerii Luxfer, která se zaměřuje na současné české umění. Vernisáž výstavy je na programu v pátek 18. listopadu v 19 hodin.

Student ateliéru Intermediální konfrontace Vysoké školy

Jeden z nejlepších evropských akademických pěveckých sborů Vox Iuvenalis z Brna se představí v České Skalici na prvním adventním koncertu. Ten se uskuteční v neděli v 17 hodin v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Maloskalické ulici.


dvůr nad labem TISÍC LET HUDBY ANEB OD PRAVĚKU K RENESANCI 8. 11. – Hankův dům V sále Hankova domu se v úterý od 8.30 a od 10 hodin uskuteční hudební pořad členů Východočeského divadla Pardubice Petry Tenorové a Martina Mejzlíka v režii Martiny Čechové. Program je určen pro žáky II. stupně ZŠ a studenty středních škol. LUCIE BÍLÁ 16. 11. – Hankův dům

33

www.

nevahejtevstupte.cz

škol začne v pondělí v 9 a v 10.30 hodin. Besedovat s nimi bude Ivan Douda, vedoucí psycholog a supervizor Střediska prevence a léčebny drogových závislostí DROP IN. SLAVNÍ MUŽI ALMY MAHLER 23. 11. – Hankův dům Ve středu v 19 hodin se uskuteční již 395. koncert Klubu přátel hudby. Posluchačům se představí Andrea Kalivodová – mezzosoprán, Kristina Kasiková – klavír a Valerie Zawadská – umělecký přednes. HRDÝ BUDŽES 25. 11. – Hankův dům

otevřeno dennhě 10.30 - 24.00

Nový jídelní lístek

podle nejmodernějších trendů

Interiérový prosklený grill příprava pokrmů v přímém přenosu

Zákaznická karta viditelná úspora

Rodinná a firemní setkání Ve středu v 19.30 hodin se v sále koná ojedinělý koncert České slavice, známé zpěvačky Lucie Bílé, kterou na klavír doprovodí Petr Malásek. IVAN DOUDA 21. 11. – Hankův dům

Divadlo Příbram uvede v pátek v 19.30 hodin hru Hrdý Budžes, v níž hlavní roli skvěle ztvárnila herečka Bára Hrzánová. Hrdinka příběhu, osmiletá Helenka Součková, nás zkoumavým i naivním pohledem sugestivně provází tragikomickými roky husákovské normalizace.

free wifi zone

ROZSVÍCENÍ VÁNOČNÍHO STROMU 27. 11. – nám. T. G. Masaryka

Přednáška pro žáky VIII. a IX. ročníků ZŠ a studenty středních

Adventní zjevení – Andělé tančící na chůdách za zvuků rolniček, činelů a zvonků. Jedinečné představení v podání divadla Kvelb České Budějovice začne v neděli v 18 hodin.

REZERVACE:

tel.: +420 499 810 189 e-mail: podlekarnou@tergast.cz Horská 64, Trutnov


červený kostelec

34

AUTOGRAMIÁDA STANISLAVA ZINDULKY 3. 11. - Divadlo J. K. Tyla

divákům známý jako „velký herec malých rolí“. Přestože hrál divadlo už od svých pěti let, proslavil se až díky seriálu Vlak dětství a naděje. Často se objevuje v pohádkách, nejmenší diváci ho znají jako kouzelného dědu. Jak on sám vzpomíná na své herecké začátky? Které role si nejvíc považuje? To vše na sebe prozradí v autobiografii, kterou připravil společně s Jitkou Škápíkovou. MĚSTO BOHATÝCH TRADIC 3. 11. - Divadlo J. K. Tyla

U příležitosti vydání nové knihy Moje cesta vlakem dětství a naděje se ve čtvrtek od 17 hodin uskuteční v malém sále divadla autogramiáda populárního herce Stanislava Zindulky, nositele Českého lva za herecký výkon ve vedlejší roli v roce 2011 ve filmu Babí léto. Zindulka je inzerce

Jako vhodný vánoční dárek se jeví nová kniha Červený Kostelec – Město bohatých tradic, která bude od 5. prosince v prodeji za 280 korun v městské knihovně, městském informačním centru, Městském kulturním středisku v Červeném Kostelci a na e-mailové adrese: jo.pink@seznam. cz. Publikace Františka Drahoňovského a Josefa Pinkavy, která pojednává o činnosti všech spolků a organizací ve městě a je doplněna několika sty fotografiemi, bude pokřtěna ve čtvrtek 3. listopadu u příležitosti kulturního večera věnovaného 650. výročí založení města.


jazzinec

17th November party

Neobvyklý koncert připravili na Den boje za svobodu a demokracii pořadatelé festivalu Jazzinec. Místo podzimní after párty v trutnovském Uffu proběhne večírek nazvaný 17th November party. Hrát budou tři kapely - trutnovská Ostaš, pražský Al Yaman a světová hvězda JuJu.

„Přišlo nám zajímavé spojit podzimní koncert Jazzince s dvaadvacátým výročím 17. listopadu,“ uvedl dramaturg festivalu Tomáš Katschner. Každá z kapel symbolizuje něco z onoho vývoje. „Trutnovská jazzbarocková skupina Ostaš bude připomínkou, že lidé odsud jezdí svobodně hrát po celém světě. Dřív jsme byli štastni, když jsme vycestovali za hranice Trutnova, dnes je běžné jet do Rumunska, Francie či Turecka,“ řekl Katschner, který je členem Ostaše. Druhý rozměr má podle organizátorů kapela Al Yaman. „Sestavil ji trutnovský muzikant Aleš Hyvnar. Mág elektronické hudby hraje na evropské úrovni, navíc se spojil s jemenskou zpěvačkou a tanečnicí Ashwaq. Je to důkaz, že i my z Trutnova můžeme jít do světa. Vždyť Aleš Hyvnar spolupracuje se známým muzikantem Mobym, jezdí hrát například od Izraele,“ upřesnil Katschner. Třetí rozměr dodá koncertu britsko-gambijská formace JuJu Justina Adamse a Juldeha Camary. „Před sedmnáctým listopadem bylo nemyslitelné, aby k nám do Trutnova přijela kapela světového formátu, která letos vydala desku, označovanou titulem deska roku,“ zdůraznil Tomáš Katschner.

Kapelu tvoří spoluhráči Roberta Planta – kromě kytaristy Adamse a hráče na jednostrunné housle Camary ještě basista Billy Fuller (Massive Attack, Robert Plant a bubeník Dave Smith). „JuJu představují budoucnost rocku skloubenou do ryzí směsi Led Zeppelin, clashovského punku, dřevního amerického blues, pouštních rytmů a hudebních praktik západoafrických griotů,“ uvedl Katschner. „Jedná se o surový rock´n´roll s houslemi o jedné struně,“ prohlásil samotný Adams o nové desce In Trance.

Jedinečný muzikantský večírek začne v 19 hodin. „Všechny tři hudební formace představí hudbu, která vychází ze svobodného myšlení a potřeby nerespektovat jakékoliv hranice,“ dodal KatJuJu je považována za nejzářivější hvězdu world schner. Lístky jsou už nyní v předprodeji, a to music. Její nové album In Trance aspiruje podle za 290 korun v recepci společenského centra Uffo. mnoha odborníků na nejlepší nahrávku roku 2011. Pavel Cajthaml

35


36

NA CESTáCH

Leoš Šimánek vypráví o zimním putování po Novém Zélandu Cestovatel, fotograf a spisovatel Leoš Šimánek (65) ze Rtyně v Podkrkonoší opět projede naším krajem se svojí diashow. Promítat bude snímky Nového Zélandu z jednoho z nejkrásnějších koutů planety s azurově modrým mořem, stále zeleným pobřežím a čerstvě zasněženými vrcholky hor. Na Novém Zélandu strávil tři měsíce. „Tamní zemi ukazuji tak, jak ji málokdo zná. Navštívil jsem ji totiž v zimě, kdy tam skoro žádní turisti nejezdí,“ říká Šimánek, proslulý tím, že rád dělá neobvyklé věci. Vzdal se tedy očekávaného léta a vydal se zpět do zimy. S manželkou Lenkou, synem Jakubem a dcerou Veronikou vyrazili na dlouhou cestu, tentokrát do Aotearoa - země dlouhého bílého mraku, jak ostrovy nazývají Maorové. Skoro tři měsíce poznávali souostroví nacházející se mezi rovníkem a jižním pólem. V délce 1600 kilometrů se od severu k jihu řadí celý kaleidoskop geografických zajímavostí začínající u písečných pláží s palmami, pokračující i v zimě kvetoucími ibišky, pak kolem gigantických kuželů sopek, gejzírů, barevných vulkanických jezírek s vařící se vodou či bublajícím blátem, podél křišťálově průzračných horských jezer a do velehor pokrytých ledovci.

„Ani tentokrát jsem nefotografoval jen přírodu, faunu a flóru, ale věnoval se s rodinou všemožným aktivitám. Vyráželi jsme na koních, kánoích či kajacích, sjížděli na lyžích zasněžené vulkány nebo podnikali túry mezi ledovcovými horami,“ tvrdí Šimánek. Při cestě lodí fjordem Milford Sound, který se hluboko zařezává do pobřežního pohoří Jižního ostrova, obdivoval a fotografoval


37 nejkrásnější horu jižní polokoule Mitre Peak, vypínající se ve svém zimním hábitu přímo od hladiny moře do sedmnácti set metrů výšky. Pokud vám přijde, že o podobné cestě od Šimánka jste už slyšeli, nemýlíte se. Pro velký zájem totiž oprášil pět let starou diashow po Novém Zélandu, vytáhl dosud nezveřejněné snímky a sestavil z nich novou projekci. „Lidi z měst, kam jsem s ním zatím nezavítal, projevili zájem, abych přijel i k nim. Znovu jsem se probral archivem a vybral z něj diapozitivy, které jsem zatím nikde neukazoval, a tak vznikl Nový Zéland v novém kabátě,“ prohlašuje Šimánek. Původním povoláním stavební inženýr se věnuje fotografování a spisovatelské činnosti od roku 1975. Jeho obrazové publikace, knihy a fotoreportáže mu udělaly jméno po celém světě. Ani v důchodu nepřestává cestovat. „Už jsme navštívili Mauritius, chystáme se na Seychely, Reunion a celou řadu dalších zajímavých ostrovů v Indickém oceánu,“ dodává Šimánek. (pac) rozhovor najdete na www.trutnovinky.cz

program: VRCHLABÍ (Po) 21. 11., 15.30 a 19.30 hod., Kulturní dům Střelnice, Vančurova 378 Předprodej: Městské informační centrum, Krkonošská 8, tel.: 499 405 744 DVŮR KRÁLOVÉ (Út) 22. 11., 19 hod., Hankův dům, náměstí Václava Hanky 299 Předprodej: Hankův dům, náměstí Václava Hanky 299, tel.: 499 320 110 ÚPICE (Čt) 24. 11., 19 hod., Divadlo Aloise Jiráska, Chelčického 216 Předprodej: Infocentrum, Dr. A. Hejny 133, tel.: 499 882 329 TRUTNOV (Pá) 25. 11., 15.30 a 19.30 hod., Kino Vesmír, Revoluční 20 Předprodej: Mana Travel, Bulharská 11, tel.: 499 815 226; Informační a kulturní centrum, Krakonošovo náměstí 72, tel.: 499 818 245 ČERVENÝ KOSTELEC (Pá) 2. 12.,15.30 a 19.30 hod., Divadlo J. K. Tyla, Komenského 537 Předprodej: Prodejna tabáku Dali, Sokolská 29, tel.: 491 463 174

inzerce

TĚLOVÝCHOVNÁ JEDNOTA LOKOMOTIVA TRUTNOV o.s. provozovatel sportovních zařízení města

www.lokotrutnov.cz

jte našich sportovních a re i ž u y V l a x ač n íc h s l u ž e b KRYTÝ B A Z É N

AREÁL NA N I V Á C H

krytý bazén turbo solárium

horolezecká stěna

ricochet

fitness sauna

klubovna vířivka

499 817 100, 499 816 888

fitbox - powerbox

ZIMNÍ STA DIO N

736 641 434 FOTBALO V Ý N TLETICKÝ S T A DI O A A

bar

499 810 210, 499 814 655

736 641 434


38

FOTOREPORTᎠPO ZáPADĚ USA

Skalní útvary v rekreační oblasti Lak

Ranní pohled na Grand Canyon

Cedule v Yosemite v kaliforni varuje před medvědy

Průjezd horami z národního parku Death Valley

Zeleň v Death Valley

Veverka v Grand Canyonu „prosí“ o jídlo

V Sequoi můžete při troše štěstí narazit i na m

McDonald´s je všude, i v Grand Canyonu

Vysokohorská čá


39

ke Mead, pár mil od Las Vegas

Měsíční krajina v Národním parku Death Valley Generál Sherman - největší zástupce svého druhu na světě. Jeho stáří se odhaduje na 2 500 let

Průjezd kmenem stromu v národním parku Sequoia

medvěda

Blíží se bouřka nad Grand Canyonem

ást Yosemite vzdáleně připomíná krkonoše

V údolí Yosemite...

foto: kateřina Adamcová, Michal Šefr


40

POZVáNkA

Ďyvadlo Neklid načne druhou dekádu Trutnovské amatérské Ďyvadlo Neklid má za sebou deset let činnosti. Deset let, ve kterých si patnáct lidí splnilo sen: hrát dobré divadlo. „Ještě přesněji, v rámci našich možností, znalostí a talentu, to nejlepší divadlo. Cíl se nezměnil, ale znalosti a zkušenosti určitě. K lepšímu. Takže si nyní můžeme směle poklepat na rameno a radostně zvolat: Wow!“ říká režisér Petr Vanžura. Neklid se proslavil jako autorské divadlo, které hraje jen vlastní hry. „Nemáme vyhraněný žánr. Jediným pojítkem repertoáru jsou postavy. Živé, myslící, reálné, s vlastní bohatou minulostí. Skuteční lidé, s jakými se setkáváte v každodenním životě. A jakkoliv dramatické zápletky a nečekané zvraty tyto postavy zažívají, jejich příběhy jsou uvěřitelné,“ uvádí Vanžura, autor všech her. V sobotu 26. listopadu sehrají amatéři z Ďyvadla Neklid v Uffu hru Prase kufru. Společenské drama s komediálními prvky, které je drsnou sondou do hlubin bídné lidské duše. Ukazuje, jak příslušnost ke kolektivu nahrazuje ztrátu vlastního sebevědomí a jak vše nakonec přebije závist. „Až budete odcházet z našeho představení, možná vás kdesi v zátylku zamrazí: „To není možný, ti ochotníci museli včera šmírovat v naší kuchyni! A jak to, že znají Lojzu od vedle?!“ Známe. Vás i Lojzu. I vašeho šéfa, vaši první lásku. Taky vaše sny, úzkosti, radosti a pochyby. A to nás baví. Protože ty nejneuvěřitelnější příběhy se denně odehrávají kolem nás. Stačí otevřít oči,“ zve Vanžura na listopadové představení. Pavel Cajthaml Představení PRASE V kUFRU sobota - 26. listopadu v Uffu od 19 hodin - vstupenky jsou v předprodeji už nyní - v prodeji je také záznam hry na DVD - předchozí hry: Ulice bastardů, Obraz na sekeru - webovky: www.dyvadloneklid.cz

Ďyváci,

jsme zahrádkáři, a né vobyčejný! Jsme členové! Ano, co se smějete? Členové zahrádkářský vosady „V rokli“. Nebo „Jiřinkov“? Tak zrovna teď to není úplně jasný, páč novým přecedou se stal Jirka. Jiří Kubrtů. Takže asi „Jiřinkov“. Ale vo to nejde. Prostě... důležitý je, že sme úplně skvělej kolektyv. Co na tom, že je každej z jinýho těsta, nebo že se vobčas někdo pohádá... Mě napadá, že zrovna teď mi pěkně leží v žaludku Ája s Pájou. A to je úplně jasný, že nejen mně! Ale vo to nejde. Prostě... prostě tady nikoho cizího nechcem. Si vystačíme sami. Mezi náma, taky Honza je dost divnej pavouk. To si myslí i Irma. Jenže s ní se vo tom nemůžu bavit, páč vona drží basu s těma pipinama Vlaďěnou a Klárou. A to už by mohla vědět rovnou celá vosada, jak mě ten Honza s... Předseda si děsně zakládá na tom, že se nikdo nehádá. A to zas nehádá, to má recht! A jak se dozví, že... No to je jedno... prostě... zase se vytočí a jak znám Zděnku, to je moc hodná holka, tak si ta kráva zase pobulí. Ještě že Radovan mě miluje. Teda doufám, parchant. Jinak by to tu nebylo k vydržení. Ale to jen tak na vokraj. Důležitý je, že prostě budeme mít výročí. Výročí osady! A to je jasný, že zrovna v tuhle chvíli se nám sem nemůže montovat nákej přistěhovalec. No ten Šiler. Jako, my proti cizejm nic nemáme... Ale to uznejte... no prostě! Vaše Marcela - tajemnice


kAM ZA SPORTEM JUDO 18. ročník Velké ceny Trutnova, sobota 26. listopadu Tradiční „předvánoční“ turnaj mládeže ve velké tělocvičně Na Nivách, kde se setkají čeští, slovenští, němečtí, polští a maďarští závodníci. „Pro nás je to prioritní soutěž roku, do které pošleme všechno, co už má

letos výjimečná,“ pravil trenér Robert Gottwald. program VC - 8.00 - 9.15: vážení - registrace, 9.15 - 10.15: rozlosování, 10.15: - zahájení soutěže BASkETBAL Středoevropská liga 2. 11. Valosun Brno - Trutnov 9. 11. Trutnov - Satu Mare 23. 11. Trutnov - Poprad 30. 11. Trutnov - Valosun Brno Excelsior ŽBL 6. 11. Pardubice - Trutnov 12. 11. Trutnov - Frisco Brno 19. 11. VŠE Praha - Trutnov 26. 11. VŠ Praha - Trutnov

kimono a umí zatahat za límec. Chceme, aby Trutnov viděl, jakou máme základnu, která je inzerce

I. liga muži 6. 11. Trutnov - Benešov 11. 11. Liberec - Trutnov 20. 11. Trutnov - Mladá Boleslav 27. 11. Zlín - Trutnov

FOTBAL Divize C 6. 11. Trutnov - Dvůr Králové 12. 11. Náchod - Trutnov 20. 11. Trutnov - Kolín HOkEJ II. liga sk. Střed 2. 11. Kolín - Trutnov 6. 11. Trutnov - Kutná Hora 9. 11. Břeclav - Trutnov 13. 11. Trutnov - Jindř. Hradec 16. 11. Chotěboř - Trutnov 20. 11. Trutnov - Technika Brno 23. 11. Trutnov - Nymburk 30. 11. Trutnov - Pelhřimov FLORBAL 12. 11. Chodov - Trutnov 13. 11. Elite Praha - Trutnov 17. 11. Trutnov - Liberec více na www.trutnovinky.cz

41


42

INTERVIEW: RICHARD KIRNIG

Když před třemi roky vedla kolem jeho domu jedna z rychlostních zkoušek Rally Krkonoše, nadchlo to Richarda Kirniga (43) do takové míry, že začal uvažovat nad tím, proč by nemohl závodit i on. „Společně se švagrem to byl náš klukovský sen, začali jsme si zjišťovat podmínky, až jsme do toho úplně spadli,“ prozradil trutnovský jezdec, jak se objevil v automobilovém sportu. Svět rychlých kol ale pro něj nebyl novinkou, do té doby proháněl motorku v enduru. Richarde, proč jste se rozhodl „přesedlat“ z endura na rally? V enduru jsem měl za sebou vážné zdravotní úrazy a už jsem nebyl tak pohyblivý, abych se mu mohl dál věnovat. Přeci jen, automobilový sport může člověk dělat do pozdějších let a naopak ty zkušenosti přibývají s odježděnými roky. Takže, váš věk neberete jako překážku? V žádném případě, protože v tomhle sportu jsou jezdci, kteří u nás stále jezdí v elitě a svým věkem se pohybují výrazně přes padesát let. Proč zrovna rally? Nadupané auto se dá využít k různým závodům… Na rally jsem se vždycky díval u trati a už taky jako malý kluk jsem koukal v televizi na Bohemku. Já jsem odjakživa spíš tíhnul k těmhle sportům. Bohužel i tím, že jsou nebezpečné. Ale právě to na druhou stranu člověka i přitahuje.

Když lidé sledují rally v televizi nebo u trati, mají z toho skvělý zážitek. Ale jaký pohled se nabízí závodníkovi z vozu? Řekl bych, že pro závodníka je to ještě mnohem atraktivnější než pro diváky. Divák vidí cestu a ví, co závodníka čeká, zatímco já vlastně musím zcela přesně poslouchat pokyny svého navigátora. U velkých soutěží se totiž jezdí až 300 ostrých kilometrů, a to si nejste schopný zapamatovat. Člověk se musí řídit na základě pokynů, a pokud přes některé horizonty jedete přes dvě stě, vždy se těšíte, že se navigátor nespletl a že ta cesta tam skutečně je. Samotná jízda vypadá jak? V závodě se stoprocentně věnuji jen cestě před sebou a musím stoprocentně poslouchat navigátora, co mám dělat. Jsou určité série zatáček, které se musí zpracovat s předstihem, než do ní vjedete. Pokud je někde mírná zatáčka, která by se dala


43 pečné. Určitě nám to hodně dalo i do civilního provozu. Poněvadž, když člověk zažije pár bouraček, uvědomí si, jak je vlastně člověk zranitelný v civilním autě, kde se chvilkami pohybuje mnohem nebezpečněji, než při závodu. Tím nebezpečněji, myslím z hlediska toho, jak se chovají lidi na silnicích. Jezdíte s vozy Mitsubishi Lancer EVO IX. Proč jste se rozhodli právě pro ně? Bylo to spíš z praktických důvodů. V rámci domácího mistrovství jich jezdí hodně a je tím pádem možnost porovnání. Zároveň je s tímto vozem nejvíc zkušeností, jak auto nastavit a jak ho co nejlaciněji provozovat. S naším autem jsme spokojení. Vyšší stupínek by byla skupina S2000, ale ta se už bez výrazné finanční podpory nedá v rámci českého šampionátu provozovat. Jste spokojený s vašimi výkony? Určitě. Nepředpokládali jsme, že se budeme setkávat s naší elitou. Když jsme do toho šli, mysleli jsme si, že si dáme pár amatérských soutěží. Nakonec jsme se posunuli až do absolutní české špičky. Závodili jsme na Bohemce, na Barumce. S výsledky jsme spokojení, protože jsme si nemysleli, že budeme jezdit časy v elitní desítce. projet pod plným plynem, ale za ní už je ostrý vracák, musím reagovat na pokyny navigátora. Rally je riskantní sport. Máte někdy strach? Asi každý by lhal, kdyby říkal, že nemá strach před závodem. Ale jak se mávne praporkem, už je to pryč. Strach pak možná přijde až po soutěži, kdy vidíme, jak jsme tam jeli. (usměje se) Zažil jste už na trati nějaké krušné chvilky? Určitě. Zaplaťpánbůh všechny dopadly dobře. Ale je to nepříjemné, i pokud se člověka vážnější nehody přímo netýkají. Bohužel, k rally to patří, že dochází i ke smrtelným nehodám. Máte za sebou už nějakou těžkou bouračku? Měli jsme vážnější nehodu hned při naší druhé soutěži, kdy jsme začínali. Udělali jsme naprosto začátečnickou chybu, kdy jsme neměli zahřáté gumy, ani brzdy a při prvním prudkém brzdění jsme vylítli z trati. Odvážely nás sanitky. Havarovat hned takhle na začátku. To vás to neodradilo? Ne, ne. Spíš nás to ještě víc naladilo. Uvědomili jsme si, jak je vlastně ježdění automobilem nebez-

Na jaký ze svých výsledků jste nejvíc pyšný? Nejvíc jsme byli spokojení s průběhem soutěže na Bohemia rally, kde jsme atakovali první desítku v absolutním pořadí. Bohužel, měli jsme nějaké technické problémy, kdy nám praskla poloosa, a spadli jsme na dvanácté místo. Umístit se v desítce na takhle velké soutěži by byl obrovský úspěch. Jaký jste řidič v běžném provozu? Myslím si, že za svůj život jsem zatím na běžné silnici neměl žádnou autonehodu. Člověk se na soutěžích vyblázní tolik, že potom už nemá ambice se předvádět na normálních cestách. Michal Bogáň, foto: Vilém Fischl Richard Kirnig - narozen 13. února 1968 v Hradci Králové - je ženatý, má dvě děti - jezdí na voze Mitsubishi Lancer EVO IX se spolujezdcem Jiřím Hovorkou za tým Spirit Racing - pracuje jako manažer v lyžařském areálu - největší úspěchy: 1. místo Herbst Rallye Leiben, 1. místo Rally Kostelec nad Orlicí (oba 2011) - dříve se závodně věnoval windsurfingu, kde se stal v roce 1989 mistrem republiky


44

PLACENÝ čLáNEk

Gel - lak: revoluční novinka v úpravě nehtů Téměř každá žena ráda pečuje o svůj zevnějšek, k čemuž neodmyslitelně patří i péče o ruce a nehty. Ruce jsou naší vizitkou a dokonale upravené nehty budí u ostatních lidí dobrý dojem. Dosud stály ženy před dvěma základními volbami v otázce úpravy nehtů – zda zachovat přirozený nehet a podle tohoto požadavku o něj pečovat, nebo pomoci přirozenému nehtu s jeho nedokonalostmi prostřednictvím umělých materiálů. V prvním případě má žena na výběr klasickou manikúru, jíž můžeme dodat na atraktivnosti následným nalakováním nehtu. Další volbou úpravy přírodního nehtu je japonská manikúra neboli P-Shine, při které dochází ke vleštění přírodních látek do nehtu, čímž je nehet i patřičně vyživen. V případě druhém má potom žena na výběr zpevnění a prodloužení nehtu pomocí akrylu či gelu. Takto zpevněný a prodloužený nehet se následně zdobí různými dalšími z převážné části ne už tak přirozeně vypadajícími barvami, malbami a dalšími ozdobnými doplňky. Každá z obou alternativ má své výhody i nevýhody a každá z možností, jak nechat upravit svůj nehet, má své zastánkyně. Asi největší výhodou umělého prodloužení a zpevnění nehtu je dosažení jeho dokonalého vzhledu a upravenosti, jež vydrží bez jakékoliv náročnější péče následujících 3-5 týdnů v závislosti na namáhání takto upraveného nehtu a rychlosti růstu nehtu přírodního. A po dokonale upraveném nehtu, jež by takto upravený vydržel delší dobu, touží snad každá žena. Ale ženy často tuto možnost nevolí z důvodu, že takto upravený nehet je pokryt vrstvou, která je silnější než přírodní nehet. Pro spoustu žen je to důvod, proč tuto alternativu nevolit,

obzvláště je-li jejich přírodní nehet sám o sobě dostatečně pevný. Proto volí manikúru a lakování nehtu. Ovšem i tato možnost má svou nevýhodu, kterou je příliš nízká trvanlivost nalakovaného nehtu. Po nalakování se vrstva laku začne za 2-5 dní olupovat či praskat, což také nevypadá hezky a nepůsobí upraveně, ale spíše zanedbaně. A proto byla vyvinuta převratná novinka v úpravě nehtů – GEL-LAK neboli také gelový lak, jež tvoří jakýsi pomyslný most mezi přírodní a umělou úpravou nehtů. Gel-lak je totiž unikátním spojením laku a gelu, přičemž využívá výhod obou těchto materiálů. Jednoduchosti nanášení laku a trvanlivosti gelu. Gel-lak je nanášen v tenkých vrstvách, stejně jako je tomu u laku. Na zaschnutí však nemusíte zbytečně čekat, jelikož je každá vrstva vytvrzována v UV lampě. Rychlého popraskání či olupování se také nemusíte bát, gel-lak totiž vydrží 2-3 týdny v závislosti na namáhání nehtu a na rychlosti růstu vašeho přírodního nehtu. Výsledkem jsou pak krásně syté a lesklé barvy na vašich nehtech, a to bez zbytečných větších nánosů materiálu Přijďte tuto novinku na trhu vyzkoušet „na vlastní nehty“ a určitě nebudete litovat. Kromě péče o ruce a nehty se vám rády budou věnovat i mé kolegyně poskytující poradenství a péči o vlasy. Budeme se na vás těšit. MARTINA wANkOVá 777/400 876 kADEŘNICkÉ A NEHTOVÉ STUDIO SPIRáLA NA STRUZE 30, TRUTNOV


cestopisný pořad

45

Miloš Šálek fotografoval v Kostarice Dalším zajímavým cestopisným pořadem bude promítání fotografií z Kostariky v podání našeho redakčního kolegy fotografa Miloše Šálka. Uskuteční se v pondělí 7. listopadu v kině Vesmír a vstupenky jsou už nyní v předprodeji. Šálek je známý svými kratšími, ale intenzivními výpravami do exotických zemí. Ani tentokrát si nevybral zemi, do které by mířily davy turistů. Po cestách na Kubu, Srí Lanku, do Kambodže a Hong Kongu při letošní lednové výpravě zvolil střední Ameriku - konkrétně Kostariku. „S partou jsme za dvoutýdenní putování projeli velkou část tohoto tropického ráje, známého především velkým množstvím národních parků na svém území. Viděli jsme pravé kávové plantáže, vulkány Poás, Arenal a Irazu a další národní parky,“ uvádí. Opět se vybavil na cestu hlavně fotografickým vybavením, které kdyby nebylo tak těžké, mohlo skončit mezi opicema v korunách stromů. „V národním parku Cahuita jsme si museli dávat pozor na drzé opice, které brali odložené tašky,

ale také na cestu, jestli se tam náhodou nevyhřívají jedovatí hadi, když náhle z houští proti nám vyrazí mývalové,“ říká. Jak se cestuje po Kostarice se zajímavými historkami chce vyprávět právě při promítání. „V okolí Monte Verde jsem také konečně poprvé, a to pár hodin, fotografoval létající drahokamy - kolibříky. Kromě národních parků jsem samozřejmě též fotografoval dění a život v této zemi, abych co nejvíce přiblížil, jak život v Kostarice vypadá,“ dodává trutnovský fotograf. Pavel Cajthaml

inzerce

Trápí Vás v zimě únik tepla, plísně a promrzající stěny? V prodeji u našeho partnera MELICHAR CZ, s. r. o. Teuchmanna 241 Úpice 542 32 mobil: 777 912 200 e-mail: upice@melichar.cz Aplikace provádí certifikovaná firma

KRTIL A SYN Oldřich Krtil Velké Svatoňovice 382, 542 35 mobil: 603 845 346 e-mail: oldrich.krtil@seznam.cz


46

Z MUZEJNÍCH SBÍREk

Trutnovské Noviny vyšly před 150 lety Letos je tomu 150 let, co vyšly v Trutnově první noviny. Jednalo se o německý týdeník Riesengebirge, který ovšem záhy zanikl. Česká menšina v Trutnově přistoupila na konci 19. století rovněž k vydávání svých vlastních novin. V prosinci 1896 začalo ve městě vycházet historicky první české periodikum pod názvem Trutnovské Noviny. Svobodomyslný týdenník lidu českého v celém Podkrkonoší. Zprvu noviny vycházely jednou týdně, a to v sobotu ve dvě hodiny odpoledne. Od října 1897 se z týdeníku stal čtrnáctideník. Redakce novin zpočátku sídlila ve Vodní ulici v domě čp. 12 (na místě zbořeného domu je dnes parkoviště a garáže), později na náměstí v domě čp. 130, načež se přesunula na Kryblici do domu čp. 8. Redaktorem, majitelem a vydavatelem novin byl František Halíř. Noviny se tiskly u F. Popelky v Jaroměři. Při vzniku periodika zřejmě výrazně pomáhal známý básník, spisovatel a jaroměřský rodák Pavel Albieri (1861–1901), který měl již dlouholeté zkušenosti s vedením novin. Čtvrtletní předplatné novin stálo i s donáškou 1 zlatý a 25 krejcarů, půlroční 2 zlaté a 50 krejcarů a celoroční 5 zlatých. Trutnovské Noviny přinášely zprávy o životě české menšiny v severovýchodních Čechách v Trutnově, ale i Broumově či Hostinném. Při listování periodikem narazíme na informace o spolkovém životě Čechů v pohraničí, o jejich školách i konfliktech s německou majoritou. Cenné jsou i dobové reklamy drobných českých živnostníků. Jak již podtitul novin uváděl, přinášelo periodikum zprávy z celého Podkrkonoší, tedy i z Náchodska či Úpicka. V duchu tehdy rozšířeného antisemitismu zde často byly otisknuty výpady proti Židům. Koncem srpna 1898 Trutnovské Noviny přestaly vycházet. Dnes jsou

noviny již velmi vzácné. Několik čísel, mezi nimiž nechybí ani to historicky první z prosince 1896, je uloženo ve sbírkách Muzea Podkrkonoší. Výtisky z let 1897–1898 zase vlastní Národní knihovna v Praze. Necelý rok po vzniku Trutnovských Novin začalo ve městě vycházet další české periodikum. Dne 23. října 1897 mohli čtenáři poprvé zalistovat ve čtrnáctideníku Stráž na Úpě. Časopis hájící zájmy českého lidu v Podkrkonoší. Redakce a administrace novin sídlila ve stejných prostorách co Trutnovské noviny. Vydavatelem novin byl JUC. Vilém Votruba, redaktor novin Jičínský obzor. Odpovědným redaktorem se stal opět František Halíř. Poslední známé dochované číslo novin Stráž na Úpě pochází z 31. března 1898. Periodikum přestalo vycházet koncem srpna 1898. Noviny jsou nyní uloženy v Národní knihovně v Praze či v Rakouské národní knihovně ve Vídni. Nabízí se otázka, proč oboje české noviny v Trutnově tak záhy zanikly. Jako důvod byla později uváděna špatná administrativa novin i jejich „ubohá prázdnota“. Někdejší redaktor a majitel Trutnovských Novin František Halíř zemřel v Trutnově v prosinci 1906. Dožil se tak vydání dalších českých novin s názvem Trutnovský věstník, které ve městě vycházely v letech 1902–1912. Ondřej Vašata


Půjčte

íklad:

Reprezentativní příklad Era půjčky ve výši 70 000 Kč na 7 let: RPSN 18,3 %, úroková sazba 16,9 % p. a., počet splátek 84, poplatky za podání žádosti, poskytnutí a správu 0 Kč, měsíční splátka 1 427 Kč, celková částka k úhradě 119 783 Kč. Výše splátky platí za předpokladu čerpání úvěru 15. den v měsíci s první splátkou 15. den měsíce následujícího. Splácení úvěru probíhá vždy k 15. dni v měsíci. V případě bezproblémového splácení může být poslední anuitní splátka nižší.

si např

70 000 KčKč 7 za 1 42 ě n měsíč

Půjčte si a vyhrajte bezstarostný víkend. Era půjčka Sjednejte si Era půjčku od 17. 10. do 30. 11. 2011 a vyhrajte jeden ze 150 rodinných víkendů na českých horách! Navíc každý získá dárek. Více informací o soutěži na www.postovnisporitelna.cz.

WWW.POSTOVNISPORITELNA.CZ | 800 210 210 POŠTOVNÍ SPOŘITELNA JE SOUČÁSTÍ ČESKOSLOVENSKÉ OBCHODNÍ BANKY, A. S.

Era půjčku získáte ve Finančním centru Náchod, Kamenice 109 nebo na vaší nejbližší poště.


1+1

Cena

1+1

499 000,-

Prodej bytové jednotky v OV v Trutnově, ul. Polská, nedaleko centra města. Byt s dispozicí 1+1 a výměrou 41 m2 se nachází ve II.NP třípodlažního zděného bytového domu s možností užívání dvorku za domem. K bytu náleží komora na chodbě, sklep v suterénu a půdní prostor. Dispozice - vstup, koupelnový kout s WC, kuchyň, pokoj s vybudovaným spaním u stropu. Ohřev vody zajišťuje el. bojler, okna dřevěná s výhledem do klidného dvora na jih.

Cena

599 000,-

Prodej bytové jednotky 1+1 v OV v Trutnově, ul. Pampelišková. Dispozice: vstupní chodba, pokoj, kuchyně, koupelna a WC (původní stav), sklepní kóje v suterénu domu, plastová okna. Platby cca 3000 Kč (vč. energií). Veškerá občanská vybavenost v docházkové vzdálenosti.

2+kk

Cena

750 000,-

Prodej bytové jednotky s dispozicí 2+kk v OV v Trutnově, klidné a oblíbené části Dolní Předměstí - Výsluní. Atypická bytová jednotka s výměrou 37 m2 vznikla přestavbou prostor ve sníženém přízemí zděného bytového domu a disponuje 2 pokoji, kuchyňským koutem, prostornou koupelnou a zádveřím. Obecní vodovod, kanalizace, vytápění dálkově (parovod). V loňském roce proběhla výměna oken a samostatných vstupních dveří. Dobře fungující SVJ a nízké náklady na bydlení (cca 2900 Kč/měsíc). Po úpravách vhodné k bezbariérovému bydlení.

3+kk Cena

499 000,-

Prodej bytové jednotky v OV v Žacléři s dispozicí 3+kk v přízemí třípodlažního zděného domu, tři obytné místnosti (v části chodby s oknem je umístěna kuchyně), koupelna, WC, chodba, k bytu náleží dva sklepy, ohřev vody el. bojlerem, ústřední topení.

pozemky

chata

Cena k jednání

399 000,-

Prodej chaty s dřevěnou přístavbou, terasou a bazénem v bezvadném stavu v Hostinném v okrajové části osady„Kudrnáč“ (pole, louky, les). Po rekonstrukcí - střešní krytina šindel, dřevěné obložení přístavby, zateplení, nové omítky zděné části, dlažba v interiéru, markýza, kolna (sklad, WC). Součástí prodeje je také její vnitřní vybavení, vč. bazénu (viz.foto). Zavedena el. energie, užitková voda na pozemku.

EXE reality, Hradební 12, Trutnov 1 Provozní doba: Po - Pá 8.00 - 16.00 h

Cena

1 200/m2,-

Prodej pozemku na krásném a klidném místě v Krkonoších, na jižním svahu obce Horní Malá Úpa, o celkové rozloze 25 891m2. V územním plánu určeno k výstabě, Pozemek je možno rozdělit na 5 až 7 samostatných parcel, inženýrské sítě jsou na hranici pozemku. V blízkosti jsou sjezdovky, rekreační střediska. Pec Pod Sněžkou 13km, Jánské Lázně Černá Hora 21km, Sněžka 6,8km, Trutnov 29 km.

Tel.: +420 774 804 600, +420 720 57 57 57 horacek@exereality.com

Trutnovinky magazín listopad 2011  
Trutnovinky magazín listopad 2011  

Trutnovinky magazín listopad 2011

Advertisement