6
jak se vlastně fáralo
Od motyky s lopatou
ke sbíječce a kombajnu
Bohatá hornická minulost začala v našem regionu před více než čtyřmi sty lety. První písemné zmínky o těžbě uhlí pocházejí ze 16. století. Například už 15. srpna 1570 povolil opat Kašpar hledat a dobývat uhlí na Žacléřsku. Na Svatoňovicku byla odkryta první uhelná sloj 22. června 1590 u Markoušovic. Potvrzuje to také záznam z trutnovské kroniky Simona Hüttela. „Neznamenalo to ale ihned nějaké systematické dobývání ložisek. Tehdy to bylo spíš v podstatě sběr uhlí, které vycházelo ve slojích na povrch, které se objevovalo na polích,“ vysvětlil ředitel trutnovského archivu Roman Reil. Ještě v 18. století se tady uhlí de facto jen sporadicky vyhrabávalo, nešlo se do hloubky. O nové palivo měli zájem snad jen kováři, teprve o století později počínající průmysl. Často se uhlí jen pálilo na hromadách a popelem hnojila pole. „Změnu přinesla stavba Josefovské pevnosti v osmdesátých letech 18. století, kde se uhlí z Jestřebích hor používalo na pálení cihel a vápna,“ potvrdil báňský historik Václav Jirásek. Až po roce 1804 (počátky hornictví na Radvanicku) se začalo při hledání uhlí „klesat níž“. První větší těžba se dá datovat od čtyřicátých let 19. století. Tehdy si horní vrchnost pozvala zkušené havíře odjinud, aby pomohli rozvoji
zdejšího dolování. Ale nebylo do období jednoduché. „Bylo velmi kolísavé, odpovídající momentálnímu zájmu o palivo, technickým i geologickým podmínkám, které byly v každém revíru odlišné,“ upřesnil Jirásek. Prvními nástroji havířů bylo zpravidla běžné zemědělské či chalupářské náčiní, tedy většinou motyka s lopatou a sekera s pilou. „Pro první pachtýře znamenalo hornické řemeslo zavést také rumpály na svislou dopravu, kolečka na horizontální dopravu, bedny na měření uhlí, z ciziny a jiných revírů povolaní horníci potřebovali již mimo špičáků, klínů a vrtáků také mlátek a želízko. Nejen jako symbol hornického cechu, ale především jako nejdůležitější nástroje k ražení chodeb a štol,“ uvedl Václav Jirásek. Další modernizaci znamenala éra střelného prachu. Nejen že se zlepšilo větrání, ale hlavně doprava. Koleje a nové důlní vozy pomohly k efektivnějšímu provozu. A pak už nastala éra těžních strojů, sbíječek a kombajnů, opírající se o parní stroje a od roku 1906 éra elektrické energie. Místo koňů definitivně začaly tahat vozy s uhlím elektrické lokomotivy. (pac) Zmínka o hornictví z Hüttelovy kroniky