2
ohlasy
Rübezahl a Krakonoš mají mnoho podob Rübezahl i Krakonoš fascinovali už od středověku. Tématem vládce Krkonoš se u nás v nové době celoživotně zabýval Jaromír Jech (1918-1992), známý a uznávaný vědec - folklorista. Jeho bádání v této problematice obsahuje posmrtně vydaná kniha Krakonoš (nakl. Plot, Praha, 2008, 439 s.), psaná s vysokou odbornou úrovní. Samozřejmě, vychází ze zhodnocení předchozí bohaté české, německé i polské literatury, z bádání v archivech rakouských, německých, švýcarských, státních i soukromých. Doporučuji všem knihu prostudovat. Záhadu jména Krakonoš podrobně před ním řešil i spisovatel A. M. Tůma-Patry v knize Báje o Rýbrcoulovi, u českého Rýbrcoula pak stála celá plejáda obrozenců Čelakovského Řepočat, Máchův krákonoš, či Klicperův finální Krakonoš. A kolik variací jména má v němčině Rübezahl, proslavený lipským spisovatelem Johanesem Praetoriem. Tvrzení pana Rejmana proto považuji za osobitá až neskromná, jeho objev pohanského boha už dávno před ním publikovali Krolmus a další autoři. Pokud by měl být onen gryf z Helwigovy mapy na kruhovém objezdu u Teska, pak bych to považoval za akci hodnou projektu Hořického trpaslíka - může být a nemusí. Proč? Předně bude stylizovaný gryf skutečně převzat z erbu slezských hrabat Schaffgotschů, nejspíš jako označení vlastnických (v té době naprosto nejasných) vztahů ke Krkonoším (i proto jsou hory a Trutnov v roce 1561 na mapě Slezska). Schaffgotschům šlo po celou historickou éru o proniknutí na českou stranu Krkonoš, což se jim i podařilo. Navíc poslední léta Gendorfova panování nad Trutnovskem (předává panství dceři Eustachii právě roku 1561 a umírá v Trutnově roku 1563) byla poznamenána vzpourami měšťanů královského města Trutnova, anarchií v podhůří, ale i nástupem dřevorubců a plavení dřeva pro Kutnou Horu z královských lesů Krkonoš (viz zápis kronikáře Simona Hittela v roce 1549). Velkoplošné těžby i právní nejistota vlastníků Trutnovska tak ohrožovaly lesní majetky mocného severního souseda. Nutno podotknout, že hraniční spory vznikající již v 15. století byly ukončeny až v roce 1710. Jinak se gryf objevuje i na domech ve Slezsku a v Pomořansku. Obecně pak symbolizuje strážce pokladů (to už od antiky). O tom také svědčí údaje
z 15. století v tzv. Vlašských knihách, v přepisech záznamů italských hledačů pokladů v Krkonoších. Záhadou se mi také zdá, proč na Helwigově mapě je pod gryfem psán Rübenczal, s -cz-, což odpovídá staročeštině. Proč v německém názvu? Němci by psali -z, nebo tz. To by svědčilo o poněmčení staročeského jména. Podobně němečtí autoři přepisovali i město Žacléř, psané ve stejné době s -cz. Nápad se vnucuje: Že by Helwig znázornil gryfem a Rübenczalem neuznanou hranici Slezska a Čech? Že by šlo o dva symboly vlády nad horami? Tak by se mohl kartograf zavděčit svým chlebodárcům. Kdo ví? Preatoriův Rübezahl i český Krakonoš mají základní podobu člověka. Jméno Rübezahl se všemi variacemi sahá do oblastí fantazie. A pokusů existuje mnoho. Ještě další? Co když jde o spojení českého slova rubec (ve významu dřevorubec) a německého - zahl (číslo), tedy ten, který sčítá pokácené stromy. Co když parohatý gryf drží v ruce osvědčenou rabici – podélně rozpůlenou hůl se zářezy za každý pokácený či zpracovaný kmen (jednu půlku rabice má účetní, druhou dřevorubec, obě půlky se přikládají k sobě a dělají se nové zářezy). Počtář s rabicí - Rabiczahl (i tak byl psán). A opět, co když hůl-rabice v rukou gryfa symbolizuje dělení Krkonoš hranicí? Fantazírovat se může i dnes. Holt gryf s jeleními parohy nás láká, ale méně než svalnatý duch z naší kašny. Pokud bude zmíněná socha u Trutnova existovat, zvyknu si. Luboš Zelený, spisovatel, Trutnov