Page 1

kulturně-společenský magazín | únor 2013 | vydává

| zdarma


2

ohlasy

Rübezahl a Krakonoš mají mnoho podob Rübezahl i Krakonoš fascinovali už od středověku. Tématem vládce Krkonoš se u nás v nové době celoživotně zabýval Jaromír Jech (1918-1992), známý a uznávaný vědec - folklorista. Jeho bádání v této problematice obsahuje posmrtně vydaná kniha Krakonoš (nakl. Plot, Praha, 2008, 439 s.), psaná s vysokou odbornou úrovní. Samozřejmě, vychází ze zhodnocení předchozí bohaté české, německé i polské literatury, z bádání v archivech rakouských, německých, švýcarských, státních i soukromých. Doporučuji všem knihu prostudovat. Záhadu jména Krakonoš podrobně před ním řešil i spisovatel A. M. Tůma-Patry v knize Báje o Rýbrcoulovi, u českého Rýbrcoula pak stála celá plejáda obrozenců Čelakovského Řepočat, Máchův krákonoš, či Klicperův finální Krakonoš. A kolik variací jména má v němčině Rübezahl, proslavený lipským spisovatelem Johanesem Praetoriem. Tvrzení pana Rejmana proto považuji za osobitá až neskromná, jeho objev pohanského boha už dávno před ním publikovali Krolmus a další autoři. Pokud by měl být onen gryf z Helwigovy mapy na kruhovém objezdu u Teska, pak bych to považoval za akci hodnou projektu Hořického trpaslíka - může být a nemusí. Proč? Předně bude stylizovaný gryf skutečně převzat z erbu slezských hrabat Schaffgotschů, nejspíš jako označení vlastnických (v té době naprosto nejasných) vztahů ke Krkonoším (i proto jsou hory a Trutnov v roce 1561 na mapě Slezska). Schaffgotschům šlo po celou historickou éru o proniknutí na českou stranu Krkonoš, což se jim i podařilo. Navíc poslední léta Gendorfova panování nad Trutnovskem (předává panství dceři Eustachii právě roku 1561 a umírá v Trutnově roku 1563) byla poznamenána vzpourami měšťanů královského města Trutnova, anarchií v podhůří, ale i nástupem dřevorubců a plavení dřeva pro Kutnou Horu z královských lesů Krkonoš (viz zápis kronikáře Simona Hittela v roce 1549). Velkoplošné těžby i právní nejistota vlastníků Trutnovska tak ohrožovaly lesní majetky mocného severního souseda. Nutno podotknout, že hraniční spory vznikající již v 15. století byly ukončeny až v roce 1710. Jinak se gryf objevuje i na domech ve Slezsku a v Pomořansku. Obecně pak symbolizuje strážce pokladů (to už od antiky). O tom také svědčí údaje

z 15. století v tzv. Vlašských knihách, v přepisech záznamů italských hledačů pokladů v Krkonoších. Záhadou se mi také zdá, proč na Helwigově mapě je pod gryfem psán Rübenczal, s -cz-, což odpovídá staročeštině. Proč v německém názvu? Němci by psali -z, nebo tz. To by svědčilo o poněmčení staročeského jména. Podobně němečtí autoři přepisovali i město Žacléř, psané ve stejné době s -cz. Nápad se vnucuje: Že by Helwig znázornil gryfem a Rübenczalem neuznanou hranici Slezska a Čech? Že by šlo o dva symboly vlády nad horami? Tak by se mohl kartograf zavděčit svým chlebodárcům. Kdo ví? Preatoriův Rübezahl i český Krakonoš mají základní podobu člověka. Jméno Rübezahl se všemi variacemi sahá do oblastí fantazie. A pokusů existuje mnoho. Ještě další? Co když jde o spojení českého slova rubec (ve významu dřevorubec) a německého - zahl (číslo), tedy ten, který sčítá pokácené stromy. Co když parohatý gryf drží v ruce osvědčenou rabici – podélně rozpůlenou hůl se zářezy za každý pokácený či zpracovaný kmen (jednu půlku rabice má účetní, druhou dřevorubec, obě půlky se přikládají k sobě a dělají se nové zářezy). Počtář s rabicí - Rabiczahl (i tak byl psán). A opět, co když hůl-rabice v rukou gryfa symbolizuje dělení Krkonoš hranicí? Fantazírovat se může i dnes. Holt gryf s jeleními parohy nás láká, ale méně než svalnatý duch z naší kašny. Pokud bude zmíněná socha u Trutnova existovat, zvyknu si. Luboš Zelený, spisovatel, Trutnov


OBSAH

Rýbrcoul – pohanský bůh hor? Plánované umístění skulptury Rýbrcoula na kruhový objezd mi přijde zajímavé a vůbec nic proti němu nenamítám, ale dovolil bych si polemizovat s některými tvrzeními pana Jaroslava Rejmana. Autor článku tvrdí, že Rýbrcoul je pohanským bohem našich hor. Nechápu tedy, proč by měl mít pohanský bůh na svém paroží deset výčnělků, jako připomínku desatera božích přikázání. Také netuším, kde bere pan Rejman jistotu, že předlohou pro vznik Rýbrcoula nebyl gryf, ale stojící jelen. Rovněž nerozumím, proč by měl být Helwig v ohrožení života za případné upřesnění umístění Rýbrcoula do své mapy. Vždyť na nejstarší obrazové mapě Krkonoš je téměř totožné vyobrazení Rýbrcoula, s přesnou lokací na Polední kameny a navíc s vysvětlením, že se jedná o jeho hnízdo. Přitom tato mapa je jen o něco málo mladší, ale o nějakém strachu z uveřejnění na mapě, nemůže být řeč. Tato mapa vyvrací i další tvrzení pana Rejmana, že by se měl Rýbrcoul dívat směrem na západ. Na tzv. Hüttelově mapě se totiž dívá přesně obráceně, tedy k východu. Jsou to zkrátka od autora článku tvrzení bez bližších vysvětlení a to je škoda, možná bychom se dozvěděli nějaká nová badatelská zjištění. Za zcela pomýlené považuji vydávat Rýbrcoulovo vyobrazení na Helwigově mapě za neměnný kánon a za jediné správné zobrazení této mytologické postavy. Méně informovaný čtenář by totiž mohl nabýt dojmu, že nejstarší vyobrazení Rýbrcoula, je to jediné a správné, ale není tomu tak. Jeho obraz se po staletí proměňoval až k současné podobě, kterou nejlépe reprezentuje Rýbrcoul na kašně trutnovského náměstí. Ano, ten vousatý divý muž na trutnovské kašně, je sám duch hor – Rýbrcoul. Vypráví se, že jeho jméno vzniklo podle jedné z pověstí, ve které platil řepou. Když si vylezete na zárubeň kašny a podíváte se k nohám našeho „Krakonoše“ uvidíte důkaz tohoto tvrzení - velikou řepu.

strany 4 – 11 Konec hornictví v regionu

strany 12 – 14 spisovatel Václav Jirásek

strany 22 – 23 výtvarnice Karolína Hrušková

Až dosud jsem komentoval tvrzení, s kterými se dá tak či onak polemizovat, ale jedno tvrzení pana Rejmana musím naprosto odmítnout. Označit výsledky ostatních badatelů za nesmysly, mi přijde přinejmenším trochu nabubřelé. Zcela jinou problematikou je splynutí postav Rýbrcoula a Krakonoše, ale to už je na samostatný článek. Otto Štemberka, předseda sdružení Trutnov - město draka

strany 30 – 31 musher Jiří Vondrák

Vydavatel: XANTIPA AGENCY s.r.o, IČ: 25947940, MK ČR E 19626. Adresa: Trutnovinky, Bulharská 66, Trutnov, e-mail: redakce@trutnovinky.cz, www.trutnovinky.cz Obchod, inzerce: Rudolf Korbelář, tel: 499 941 941, 608 146 620, e-mail: ruda@xantipa.in, obchod@xantipa. eu, Redakce: Pavel Cajthaml, tel: 733 510 071, Hynek Šnajdar, tel: 734 457 697, Michal Bogáň, tel: 734 545 423, Zbyněk Kačer, tel: 731 175 558. Grafika: Veronika Boumová, Korektury: Barbora Peterová, Distribuce: Česká pošta a.s. a vybraná distribuční místa, Tisk: Tiskárna Voborník, K. Čapka 868, Hostinné, Sazba: XANTIPA AGENCY s.r.o., Fotografie na titulce: Václav Jirásek (portrét pořízený roku 1989, na snímku záchranář Stanislav Straka).

3


4

co se stalo s hornictvím

V dobách největší slávy dalo práci 3500 lidí „Tady bylo hornictví?“ divila se kolegyně, když jsme prozradili, že únorový magazín bude hlavně o dolování černého uhlí. Otázce se ale nelze divit. Pod Krkonoše se přistěhovala teprve nedávno, a dnes už tady stopy po těžebním průmyslu téměř nenajdete. Přitom hornictví má v našem regionu tradici starou více než čtyři sta let. Když se podíváte do nedávné historie, zjistíte, že hornictví mělo v regionu ještě nedávno (za socialismu) obrovský význam. „Není divu, vždyť v dobách největší slávy, v polovině osmdesátých let minulého století, pracovalo na dolech více než tři a půl tisíce lidí,“ říká Jiří Kokeš z Východočeských uhelných dolů Trutnov (VUD), které patří pod Palivový kombinát v Ústí nad Labem. Dnes má jen několik zaměstnanců, kteří se starají zejména o zahlazování následků hornické činnosti a to nejen v oblasti působnosti bývalých VUD. Součástí střediska je i Báňská záchranná stanice, která sídlí vedle bývalé šachty v Odolově. V našem okrese byly tři hornické oblasti - žacléřská, svatoňovická a radvanická. Každá z nich měla své zvláštnosti. „Nejkvalitnější uhlí bylo z Dolu Zdeněk Nejedlý v Malých Svatoňovicích, nejméně kvalitní, ale pro změnu dobře dobyvatelné uhlí měl Důl Kateřina v Radvanicích. Důl Jan Šverma v Žacléři měl zas nejvíc vytěženého uhlí v okrese,“ tvrdí Kokeš. Podle dostupných materiálů bylo od roku 1570 do roku 1994 v Žacléři vytěženo 27 milionů tun černého uhlí. Pro srovnání - v Malých Svatoňovicích 21,5 milionů tun a v Radvanicích 12,5 milionů tun uhlí.

Pro dokreslení situace: k dolům patřila také dvě hornická učiliště, která vznikla v padesátých letech minulého století v Malých Svatoňovicích a Žacléři. V Jívce u Radvanic kvůli hornictví vznikl Strojírenský a opravárenský závod. Přidejme sídliště, na jejichž výstavbě se významnou měrou podílely právě doly. Stavělo se nejen v Žacléři, Radvanicích, Rtyni v Podkrkonoší a Malých Svatoňovicích, ale i přímo v Trutnově. Hornictví po druhé světové válce zažívalo nebývalý rozmach. „Došlo nejen k významnému náboru do hornictví, ale i k nebývalému sociálnímu zabezpečení hornictva díky pojištění,


5 bytové výstavbě a různé preferenci. Dny horníků s možností získat nedostatkové zboží, zahraniční dovolenou, lázeňskou péči a poměrně vysoké finanční ocenění práce v podzemí jsou toho dokladem,“ uvádí publicista a někdejší báňský záchranář Václav Jirásek. Přesto už v době, kdy uhlí bylo zásadní surovinou pro socialistické hospodářství, hrozil dolům konec. Tehdejší režim o jejich zavření uvažoval hlavně kvůli ekonomickým důvodům. „Pak se zase investovalo, změnila se technologie dobývání i způsob dopravy uhlí na povrch. Sedmdesátá léta už znamenala rozsáhlou výstavbu Východočeských uhelných dolů, jejich prohlubování a otvírku hlouběji uložených slojí. Perspektivy byly nadějné, často však politicky zidealizované,“ připomíná Jirásek. O to větší šok prožili horníci po roce 1989. Tržní podmínky se rychle změnily (uhlí se k nám dalo levně dovážet), takže na dolech začal tzv. útlumový program. To ve skutečnosti znamenalo konec. Konec až neuvěřitelně rychlý. Rok po sametové revoluci skončila těžba v Malých Svatoňovicích, v roce 1992 v Žacléři a v roce 1994 i v Radvanicicích. Jámy byly uzavřeny, následky hornické činnosti se zahlazují dodnes. „Přístupy do podzemí jsou zlikvidovány zásypem nebo betonovou zátkou. Samotné podzemí je zatopené vodou, kromě žacléřského dolu, který byl zaplaven samotuhnoucím popílkem,“ vysvětluje Jiří Kokeš z VUD. V současnosti se o dalším dolování černého uhlí neuvažuje. Pokud by ale byl zájem, zásob je vpodzemí údajně dost. „Je co dolovat ve všech třech oblastech. Nikdy totiž nejde vytěžit uhlí úplně, vždycky tam něco zůstane,“ říká Kokeš. Stejně hovoří i Václav Jirásek, autor pěti

knih o dolování černého uhlí a znalec zdejšího uhelného regionu. „Ne všechno však bylo vykutáno. V podzemí podkrkonošských dolů zůstaly statisíce tun uhlí. Nebyly vytěženy a čekají na jinou dobu, jinou techniku a jiné lidi. Dolovat uhlí jen proto, aby bylo spáleno, je opravdu přepych,“ myslí si Jirásek. Využít by se uhlí dalo třeba v chemickém průmyslu. Ale to už je jiná kapitola… Pavel Cajthaml, foto: z archivu Václava Jiráska Těžká dřina pod zemí byla za socialismu velmi dobře placená. Horníci brali téměř dvaapůlkrát větší mzdy než ostatní profese. K tomu ještě měli benefity v podobě deputátního uhlí, snadno dostupného bydlení či snazší možnosti pořídit si nedostatkové zboží například při hornických dnech. Profese ale znamenala většinou vážné zdravotní problémy, proto horníci chodili dřív do penze. Řada z nich už si kvůli podlomenému zdraví nedokázala najít novou práci.

inzerce

žebírka Vepřová esku č ro po Sta


6

jak se vlastně fáralo

Od motyky s lopatou

ke sbíječce a kombajnu

Bohatá hornická minulost začala v našem regionu před více než čtyřmi sty lety. První písemné zmínky o těžbě uhlí pocházejí ze 16. století. Například už 15. srpna 1570 povolil opat Kašpar hledat a dobývat uhlí na Žacléřsku. Na Svatoňovicku byla odkryta první uhelná sloj 22. června 1590 u Markoušovic. Potvrzuje to také záznam z trutnovské kroniky Simona Hüttela. „Neznamenalo to ale ihned nějaké systematické dobývání ložisek. Tehdy to bylo spíš v podstatě sběr uhlí, které vycházelo ve slojích na povrch, které se objevovalo na polích,“ vysvětlil ředitel trutnovského archivu Roman Reil. Ještě v 18. století se tady uhlí de facto jen sporadicky vyhrabávalo, nešlo se do hloubky. O nové palivo měli zájem snad jen kováři, teprve o století později počínající průmysl. Často se uhlí jen pálilo na hromadách a popelem hnojila pole. „Změnu přinesla stavba Josefovské pevnosti v osmdesátých letech 18. století, kde se uhlí z Jestřebích hor používalo na pálení cihel a vápna,“ potvrdil báňský historik Václav Jirásek. Až po roce 1804 (počátky hornictví na Radvanicku) se začalo při hledání uhlí „klesat níž“. První větší těžba se dá datovat od čtyřicátých let 19. století. Tehdy si horní vrchnost pozvala zkušené havíře odjinud, aby pomohli rozvoji

zdejšího dolování. Ale nebylo do období jednoduché. „Bylo velmi kolísavé, odpovídající momentálnímu zájmu o palivo, technickým i geologickým podmínkám, které byly v každém revíru odlišné,“ upřesnil Jirásek. Prvními nástroji havířů bylo zpravidla běžné zemědělské či chalupářské náčiní, tedy většinou motyka s lopatou a sekera s pilou. „Pro první pachtýře znamenalo hornické řemeslo zavést také rumpály na svislou dopravu, kolečka na horizontální dopravu, bedny na měření uhlí, z ciziny a jiných revírů povolaní horníci potřebovali již mimo špičáků, klínů a vrtáků také mlátek a želízko. Nejen jako symbol hornického cechu, ale především jako nejdůležitější nástroje k ražení chodeb a štol,“ uvedl Václav Jirásek. Další modernizaci znamenala éra střelného prachu. Nejen že se zlepšilo větrání, ale hlavně doprava. Koleje a nové důlní vozy pomohly k efektivnějšímu provozu. A pak už nastala éra těžních strojů, sbíječek a kombajnů, opírající se o parní stroje a od roku 1906 éra elektrické energie. Místo koňů definitivně začaly tahat vozy s uhlím elektrické lokomotivy. (pac) Zmínka o hornictví z Hüttelovy kroniky


7

VÍTE, ŽE … … v podzemí Žacléře zůstalo 8,5 milionu tun uhlí, pod Jestřebími horami dokonce 86 milionů tun uhlí. Kdyby se těžilo v tempu z 80. let, byla by to práce na čtyři století … pod Žacléřem je 77 km chodeb a překopů včetně 3 km svislých a úklonných děl ústících na povrch. V podzemí Jestřebích hor zůstalo přes 40 km chodeb a překopů, k tomu ještě 1,6 km svislých a úklonných děl ústících na povrch … Jsou tu dodnes uranové zásoby, v letech 1950 až 1959 se tady uran těžil. … hornictví mělo svůj vlastní podnikový zpravodaj Východočeských uhelných dolů nazvaný Jiskra. Vycházel nepravidelně, ale informoval o důležitých či aktuálních hornických událostech nebo zajímavostech z historie dobývání uhlí. inzerce

slovníček hornických pojmů • hajcman ocelová výztuž klenby důlní chodby • fárat jet těžní klecí do hlubin šachty • halda (odval) povrchová skládka vytěženého horninového odpadu • revírník člověk, který řídí práci v důlním pracovišti (revíru) • sicherka bezpečnostní lampa • stařina staré, obvykle zavalené důlní dílo

• šachta svislé nebo šikmé (úklonné) důlní dílo. Samotný důl mívá několik propojených šachet, označovaných jako jáma • štajgr důlní dozorce (hovorově i jiný důlní technik) • štola horizontální důlní dílo ražené z povrchu • šichta směna • zával zřícení nebo sesutí stropních nebo bočních částí důlních chodeb


8

ze žacléře

Důl zůstal, je z něj skanzen Žacléř je dnes jediným místem v okrese, kde je na první pohled poznat, že se tu v minulosti těžilo uhlí. Proč areál bývalých dolů nezanikl nebo nebyl zbořen jako např. v Radvanicích nebo Svatoňovicích? Důl Jan Šverma v Žacléři byl totiž jako jediný v Česku předán do soukromých rukou. Nejprve za nájem a pak v privatizaci ho získala firma Gemec Union. Likvidace šachty od počátku neprobíhala běžným a nejlevnějším způsobem - tedy rychlým opuštěním dolu a jeho zatopením jako u většiny jiných českých dolů. Firma postupně zaplňuje volné prostory v podzemí důlně stavebním betonem, vyráběného i s využitím vhodných velkoobjemových odpadů. „Při tomto pomalém způsobu likvidace mohlo na dole dalších více než deset let zůstat pracovat zhruba 150 lidí, mohlo být z podzemí vytaženo všechno strojní zařízení a mohla být vypleněna - demontována většina dostupné důlní výztuže a výstroje opouštěných důlních chodeb,“ uvedl Karel Novotný, ředitel firmy Gemec pro techniku, obchod a rozvoj. Povedlo se tak „vyčistit“ asi 30 kilometrů chodeb a z dolu bylo vytaženo více než 8000 tun oceli. „Využití velkoobjemových odpadů, které by jinak skončily na povrchových úložištích a plenění důlní výztuže byl hlavní zdroj financování takového způsobu likvidace dolu,“ upřesnil Novotný. Právě způsob likvidace dolu paradoxně pomohl zachovat provoz hlavních strojních zařízení a budov. To se nakonec ukázalo jako zásadní pro otevření neobvyklého muzea. „V areálu dolu nyní provozujeme Hornický skanzen a doufáme,

že se nám pro každou sezonu podaří zajistit jeho rozšíření o nové expozice. Připravujeme vyhlášení i nových kulturních památek z objektů areálu dolu, které jimi dosud nejsou,“ uvedl Novotný. „Smyslem skanzenu je ukázat zachovalé objekty dolu - zejména těžní věže, povrchová zařízení lidem, kteří u nás dříve pracovali a rádi si oživí vzpomínky, ale zejména těm, kteří o hornictví moc nevědí - tedy mladé generaci,“ doplnil Novotný. V Žacléři jako na jediném místě v okrese se stále těží povrchově uhlí. Firma by dokonce těžbu chtěla rozšířit. „Rádi bychom i pokračovali s další těžbou uhlí - nejprve ji dokončili v rozšířeném území lomu Žacléř II A, bohužel si to nepřeje část zastupitelů města Žacléře a dělají vše možné k tomu, abychom s ní pokračovat nemohli. Pokud by se nám povedlo obnovit těžbu zbytkových zásob uhlí žacléřských slojí, zaměstnanost by se mohla významně zvednout,“ sdělil Novotný. Z kdysi slavné doby hornictví zbyl v Žacléři také Hornický kulturní dům. I on ten se stará Gemec Union. Mimo jiné v něm organizuje semináře a mezinárodní konference. Například v roce 2011 se v kulturním domě konala konference k problematice využívání bývalých hornických areálů, loni seminář k nakládání s odpady v česko - polském pohraničí a pravidelně se v něm konají také zářijové oslavy Dne horníků. Text a foto: Pavel Cajthaml


VZPOMÍNKY NA MINULOST Doly v Radvanicích. Tři staré snímky jsou z roku 1934

a zobrazují celkový pohled na důl Kateřina, vjezd do dolu Hlavní úpadní jámou a horníky v podzemí při práci s tyčovou brázdičkou v uhelné sloji. Foto: z archivu Romana Reila

9


kuriozita

10

Hornická

karbidová lampa

Součástí sbírek Muzea Podkrkonoší je několik hornických lamp, používaných v černouhelných dolech na Trutnovsku v průběhu 20. století. Jednou z nich je dnes již vzácná karbidová lampa (typ 850) od firmy Friemann &Wolf, vyrobená po roce 1920. Používala se na dole Kateřina (později znám jako důl Stachanov) v Radvanicích u Trutnova.

do privátních sbírek. V roce 2011 lampu daroval Muzeu Podkrkonoší přední montánní badatel Václav Jirásek z Trutnova. Ondřej Vašata, Muzeum Podkrkonoší

Horní nádoba lampy sloužila jako zásobník vody, spodní nádoba s vývodem pro plyn byla určena na karbid (technický karbid vápníku CaC2). Pomocí regulačního šroubu v horní nádobě byla voda vypouštěna na karbid, přičemž docházelo ke vzniku acetylenu, hořlavého plynu. Plyn hořel v hořáku s drobnými otvory. Náplň 250 gramů karbidu stačila zpravidla na deset hodin provozu lampy. Podle tohoto typu lampy vzniklo lidové rčení o tom, že někomu kape na karbid. Součástí karbidové lampy byl reflektor z mosazného plechu, který zvyšoval světelný efekt lampy. V náročných důlních podmínkách se ovšem tyto reflektory často poškodily, a proto havíři většinou používali lampy bez reflektorů.

Akumulátorová důlní lampa

Pravděpodobně ještě před druhou světovou válkou byly karbidové lampy na dole Kateřina v Radvanicích nahrazeny bezpečnějšími akumulátorovými lampami. Po roce 1945 se lampa dostala inzerce

Na svatoňovických dolech používalo dělnictvo od první poloviny padesátých let 20. století tzv. akumulátorové důlní lampy typ 530. V dolech se s nimi svítilo až do září 1964, kdy byly nahrazeny samonabíjecími lampami typu 16623. „Mezi havíři se této lampě říkalo kýbl,“ uvádí zdejší sběratel a historik Václav Jirásek, který jedinečný exponát ze své sbírky daroval Muzeu Podkrkonoší. Lampa bude součástí chystané výstavy. Reprofoto: archiv Václava Jiráska


kůň v šachtě

Také koně pracovali v dole

Koně byli po mnoho let důležitým dopravním prostředkem i na uhelných dolech. Ještě před příchodem průmyslové revoluce a moderních technologií tahali důlní vozy nejen na povrchových koňských tratích, ale i v podzemí.

Rozhodně to ale nebyl úplně veselý příběh. Spíše smutný osud. Naznačuje to i dobová kresba, na které jeden z horníků připravuje koně ke spuštění do šachty. Ve speciálním postroji přikšírované zvíře s vyděšeným výrazem ve tváři bylo dopraveno do podzemí a už se většinou na povrch nevrátilo. Bylo by to totiž příliš obtížné, takže podzemí se koňům stalo novým nechtěným domovem. „Na těžních patrech poblíž svislých jam měli koně vybudovány i prostorné konírny, kam jim bylo dopravováno krmivo a pitná voda. V podzemí pak museli koně zvládnout veškerou těžkou práci. Ještě v první polovině 20. století dosluhovali koně na druhém obzoru Slepého dolu, na „grundštrece“ Tmavého dolu a také na chlíveckém Větráku,“ vysvětlil historik Václav Jirásek. Často se stalo, že koně v dole oslepli. O to důležitější byl vztah, který v podzemí vznikl mezi horníkem a zvířetem. inzerce

Ale koně byli také u veselejších momentů. Ozdobení se promenádovali při hornických parádách nebo místních slavnostech. „Na historických důlních dílech podkrkonošského uhelného revíru byly koně využíváni jak k dopravě uhlí a kamene, tak i k prezentaci těžařů a hornického cechu při slavnostech. Z této doby, ze čtyřicátých let 19., století, se v muzejním depozitáři mimo jiné dochovala šerpa na koně s mosaznou medailí,“ upřesnil Jirásek. Na ní je zobrazen hornický znak v podobě mlátku a želízka na zkřížených násadách a baronská korunka (viz. foto). Medaile (průměr 10,5 centimetru) s vavřínovým věncem byla sponou připevněna k zelenému hedvábnému nákrčníku se zlatou obšívkou, součástí byly ještě mašle s třásněmi. „S největší pravděpodobností jde o část slavnostního vystrojení důlního koně z konce první poloviny 19. století,“ dodal Jirásek. (pac, vji), foto a reprofoto: Václav Jirásek

11


12

vÁCLAV JIRÁSEK

Zapišme vše o hornictví, dokud si to ještě pamatujeme

Jestli ví někdo o hornictví opravdu hodně, tak je to bezesporu Václav Jirásek (70) z Trutnova, bývalý důlní technik Východočeských uhelných dolů. Důkazem jsou knihy, které o dolování uhlí napsal. Někdejší báňský záchranář stihl vydat pět publikací, které nejsou jen nezáživnou databází zaniklých důlních děl, ale zajímavým nahlédnutím do kronik a archivních krabic, doplněné o vzpomínky pamětníků a hornické legendy. Jak tě mám oslovovat? Pane badateli, spisovateli, archiváři nebo pane horníku? Proč tak učeně? Stačí Václave, jako vždycky jindy. K badatelství se ale hlásím, stejně jako k archivářství, které mě v druhé polovině 90. let minulého století dokonce živilo. Spisovatelství se mi stalo koníčkem, ale spisovatel nejsem, spíš publicista. S tím horníkem je to složitější. Od středověku platilo, že horníkem byl ten, komu hora s dolem patřila, zatímco havíř se v hoře oháněl krumpáčem za svitu olejového kahanu. Dnes už horničina dávno splynula s havířinou a tato profese byla v různých dělnických a technických funkcích mým životním údělem. Poznal jsem při tom nejen dolování od A do Z, ale hlavně spoustu báječných lidí.

Proč tě přitahuje a zajímá hlavně hornictví? Už jako školáka mě očarovaly minerály i zkameněliny. Od tohoto koníčka se skříněmi plných šutrů byl jen krůček ke studiu Vyšší průmyslové hornické v Úpici. Po maturitě v roce 1961 jsem měl jít dělat do Ostravy, ale zakotvil jsem na svatoňovických dolech a u horničiny už zůstal. I po tom, co jsem si vzdělání rozšířil o stavařinu a urgentní medicínu kvůli záchranařství, jemuž jsem se profesionálně věnoval od roku 1983. Jak ses stal z báňského záchranáře publicistou? Nejprve jsem byl důlním záchranářem dobrovolným, ještě při funkcích důlního dozorce, dispečera závodu či investičního technika Dolu Zdeněk


13 Nejedlý. Tehdy - bylo to někdy na počátku 70. let - jsem začal psát různé články do hornického časopisu Jiskra, jak o výstavbě nového dolu, tak o záchranářství a postupně i o dějinách jestřebohorského uhelného hornictví. Těch příspěvků bylo několik set, až to některým funkcionářům začalo vadit. To byl nejspíš hlavní důvod k tomu, že mi bylo roku 1997 sděleno, že moje příspěvky o hornictví nejsou v hornických novinách nadále žádoucí. Prostor k publikování hornicko-historické tématiky mi nabídla regionální i celostátní periodika. S nimi spolupracuji dodnes. Tam někde byl počátek napsání obsáhlejších sborníků a knih v duchu rodinného kréda objevovat zapomenuté připomínat mizející. Bylo tvé psaní časově a finančně náročné? Bylo. Prakticky jsem tomu věnoval veškerý volný čas po mnoho let. Dovedl jsem to napsat a sestavit, ale bez finanční pomoci městských úřadů v Trutnově a ve Rtyni v Podkrkonoší, obecního úřadu v Malých Svatoňovicích a ostravské Nadace Landek by knížky na svět nepřišly. Moc všem děkuji! inzerce

Kde a co přesně hledáš, když bádáš v terénu? Jakékoliv stopy po hornické činnosti. Zejména haldy, propadliny, zavalená ústí štol a jam, místa výtoků důlních vod, zbytky koňských i svážných tratí. Už tři desetiletí mi při tom statečně pomáhá manželka, s měřením geoanomálií nad zaniklými důlními díly Jan Halíř, s podzemní problematikou důlní záchranáři z Odolova. Legislativní problematiku a novinky v likvidaci důlních děl mohu konzultovat s Jiřím Kokešem na trutnovském středisku ústeckého Palivového kombinátu. K terénnímu bádání patří i etnografie v podobě navštěv hornických chaloupek, zpovídání pamětníků a doplňování či kreslení map. Pomyslným bonbónkem na dortu byly vždy vycházky po zajímavostech nebo přednášky pro hrstku nadšenců. Tohle všechno děláš, zatímco jiní jdou do lesa a hledají houby? Ano, já totiž houby nerad. Když nějakou najdu a je hezká, tak si ji nanejvýš vyfotím, někdy dokonce pohladím a nechám ji těm, kterým udělá větší radost.


14

VÁCLAV JIRÁSEK Výsledky tvé práce známe. Je to pět podrobných a obsáhlých knih. Je ale v moderní době někdo zvědavý na už téměř neexistující průmysl? Kdo si dnes takovou knihu koupí? Snažím se, aby v knihách a sbornících nebyly jen technické údaje. Ty zajímají opravdu jen hrstku montánních nadšenců a historiků. Moji snahou je nabídnout i nahlédnutí do života havířů, jak žili, co jedli, čím kopali uhlí, jak se léčili při úrazech a nemocech. Nemůže chybět dokumentace v podobě map a fotografií, chronologie významných událostí a hornický slovník. Místo zde mají i permonické legendy a vzpomínky pamětníků. Jsem přesvědčen o potřebě zaznamenat vše, co bylo spojeno s cechem svaté Barbory, dokud si to ještě pamatujeme. Zítra by už bylo možná pozdě. A kdo si to koupí? Ten, kdo si uvědomuje pomíjivost času a chce si připomenout, že i Trutnovsko a jeho okolí bylo místem činorodé hornické práce. Platí, že co se nezapíše, jakoby se s odstupem času ani nestalo. Někdo si třeba nad stránkami mých knížek rád zavzpomíná nebo své působení mezi havíři aspoň oživí. Z toho co říkáš, vyplývá, že pracuješ pouze na povrchu. Do podzemí už nechodíš? Občas ano, ale už vzácně. Ono ani není kam. Na Jestřebích horách, které jsou moji parketou, je přístupná za určitých podmínek a za doprovodu důlních záchranářů jen dědičná štola Ida na rtyňském katastru. Nedávno jsem měl možnost dokumentovat seismickou stanici na jejím konci. Naštěstí jsem si podzemí užil dost před odchodem do penze. Co šlo v lůně Jestřebích hor prolézt, to jsem prolezl. Hodně jsem i fotil, kreslil a zapisoval, takže mám z čeho čerpat. Dnes už je tento materiál k dispozici badatelům v okresním archivu. Dá se ještě v archivech najít o hornictví něco nového či neznámého? Dá, ale je to velmi pracné. Vyžaduje to určité základní vědomosti o hornictví a znalost němčiny. Nebo mít kamaráda němčináře. Mě potkalo štěstí v podobě možnosti studovat horničinu nejen v kutnohorském Geofondu, ale především ve Státním oblastním archivu v Zámrsku a v Národním archivu v Praze na Chodově. Moc mi při tom pomohl Roman Reil, ředitel trutnovského Státního okresního archivu, se kterým jsme tam byli několikrát studovat archiválie a staré důlní mapy. On „svoji“ oblast, tedy Radvanicko, já „svůj“ revír od Markoušovic po Hronov. Na vážné zájemce toho v archivech čeká opravdu hodně.

Typické pro tvůj styl psaní je, že se až na výjimky vyhýbáš novodobé historii. Je to záměr? Ano. Nejsem historik a ani ti se doposud nepustili do zpracování dějin hornictví po roce 1948. Respektive po roce 1950, kdy byly doly v revíru zbaveny původních názvů a přejmenovány v tehdejším komunistickém duchu. Hlavně však ještě nenastal dostatečný časový odstup, takže bych se mohl nechat ovlivnit subjektivními prožitky na úkor objektivity. Výjimkou jsou pouze vzpomínky pamětníků, které považuji za velmi cenné. V každé mé publikaci jich je dostatek k vytvoření obrazu doby, kterou jsme na dolech prožívali. Pavel Cajthaml, Foto: Vilém Fischl


zajímavost

Chcete si osahat

hornictví?

Jděte do muzea Sfárat do dolů a vyzkoušet si na vlastní kůži těžkou hornickou práci už dnes nelze. V okrese jsou ale muzea a skanzen, které se ve stálých expozicích zaměřují na hornickou minulost. HORNÍK TEHDY A DNES V Městském muzeu ve Rtyni v Podkrkonoší je unikátní expozice 400 let dolování uhlí. Vznikla v roce 1992. Daří se ji neustále rozšiřovat a doplňovat, takže dnes je považována za jednu z nejzajímavějších v severovýchodních Čechách. Řada ojedinělých exponátů dokládá těžbu rud a uhlí v Jestřebích horách v letech 1590 - 1990. „Ná-

vštěvníci zde vidí zajímavé kontrasty, například s čím pracovali v dolech naši předkové, a s čím se fáralo ještě nedávno. Nebo figurínu důlního záchranáře, jednoho z prvních v dobové výstroji, a hned vedle postavu záchranáře z konce dolování uhlí, už s moderní výbavou,“ říká ředitel muzea Jaroslav Poláček. K unikátům patří hornické prapory z let 1828 a 1842, mapy a řada důlních lamp a dýchacích přístrojů důlních záchranářů. „Často si lidé myslí, že horníci byli nějaká šlechta. Když si ale potěžkají třeba důlní sbíječku, připustí, že hornická práce byla hodně těžká,“ tvrdí Poláček. Oceňované jsou modely, na kterých vysvětluje systém důlních šachet a štol. „Je to nejlepší způsob, jak práci v podzemí objasnit, protože o ní mají lidé zkreslené představy.“ DŮLNÍ VŮZ Z ROKU 1924 Atraktivní výstava je rovněž v Žacléři. Městské muzeum tam vzniklo v roce 1999, hornická část je od počátku jednou ze čtyř stálých expozic. Vstup do sálu díky ocelové výztuži připomíná skutečnou podzemní chodbu. Horník sedí přímo

pod výstužemi na kýblu (provizorní latríně), na odtlačení čeká dřevěný důlní vůz z roku 1924 (v podzemí ho táhli koně), na poličkách jsou různé nástroje, důlní lampy a předměty nalezené ve starých žacléřských dolech. Modely ukazují uložení uhelných vrstev v zemi, chodby i svislé jámy a upřesňují způsob přímého dobývání uhlí. „Máme tu i několik neobvyklých exponátů. Třeba načerveno natřenou hornickou helmu s číslem. To byla helma vězně, který pracoval v žacléřském podzemí. Skutečný originál,“ tvrdí ředitel muzea Daniel Mach. Na stěně visí vzácný prapor s heslem Já jsem horník, kdo je víc propagovaným za socialismu, kdy se těžilo v Žacléři nejvíc černého uhlí. Také zde si na většinu exponátů mohou návštěvníci sáhnout. NOVÝ SKANZEN NA ŠACHTĚ Šanci poznat hornictví zblízka dává hornický skanzen, otevřený loni v létě firmou Gemec Union v areál dolu Jan Šverma v Žacléři. V poslední dochované památce na hlubinné uhelné hornictví v regionu je expozice, která ukazuje pohyb důlních vozů na povrchu dolu, soubor starých důlních map, paleontologických nálezů a fotodokumentace z minulosti dolu. Oceňovaná je i možnost prohlídky časti jámy Julie, větracího kanálu a zařízení ventilátorovny, a v případě pěkného počasí vyhlídka na panorama Krkonoš z těžní věže. Komplexy budov těžních souborů jam Jan a Julie jsou dokonce prohlášeny kulturními památkami.

15


PROGRAM AKCÍ

SPOLEČENSKÉ CENTRUM TRUTNOVSKA PRO KULTURU A VOLNÝ ČAS


Hlavní partneři:

Logistický partner:

Partneři:


kam za sportem

18

LYŽOVÁNÍ 9. 2. Subaru XV Snow Session, freeski a snowboardových závodů v areálu Skiport Velká Úpa, skok s tabletem 16 metrů, i letos se bude závodit o celkovou sumu 40 000 Kč. 24. 2. Krakonošova 12 v běhu na lyžích, krajský závod na trutnovské Paradráze BASKETBAL Středoevropská liga žen 23. - 24. 2. se hraje finálový turnaj soutěže, pořadatele Final Four jsme v době naší uzávěrky ještě neznali, hráčky Kary Trutnov nastoupí v semifinále proti rumunskému Aradu, který loni porazily ve finále ŽBL 2. 2. 9. 2. 16. 2. inzerce

První liga mužů 3. 2. Trutnov - Zlín 8. 2. VŠB Ostrava - Trutnov 14. 2. Trutnov - Nymburk B 24. 2. Trutnov - Plzeň HOKEJ Krajská liga 3. 2. Trutnov - Hronov, 3. semifinále FLORBAL Druhá liga mužů 9. 2. Trutnov - Bystřice n. P. 10. 2. Trutnov - Litomyšl 23. 2. Trutnov - Tábor 24. 2. Trutnov - České Budějovice BOX, MMA, THAJBOX

DSK Basketball - Trutnov Trutnov - VŠE Praha začíná nadstavbová část soutěže ve skupinách A1 a A2

7. 2. První Trutnovská noc gladiátorů ve společenském centru Uffo, galavečer osmi zápasů v boxu, MMA a thajboxu + exhibiční vystoupení mistrů světa v kickboxu


výstavy v trutnově Muzeum Podkrkonoší

Galerie města

JÁ JSEM HORNÍK, KDO JE VÍC. Z HISTORIE UHELNÉHO HORNICTVÍ NA TRUTNOVSKU M u z e u m Podkrkonoší připravilo ve spolupráci s předním montánním odborníkem Václavem Jiráskem výstavu, která připomíná více než čtyři století trvající historii uhelného hornictví na Trutnovsku. V expozici je připomenuta historie dobývání uhlí na Žacléřsku, Svatoňovicku i Radvanicku. K vidění je dobové hornické nářadí (lampy, sbíječky, přilby, záchranné přístroje), hornické uniformy, plány, dokumenty, odznaky a fotografie. Vernisáž se koná ve čtvrtek 14. února v 17 hodin. Výstava potrvá do 21. dubna.

JAN HÍSEK: OBRAZY, KRESBY Autor se pohybuje v intencích klasické malby a kresby, ve kterých reflektuje určitou magii, spiritualitu a snivost. Tedy kvality, které jsou v naší realitě sice přítomné, ale nikoli běžně viditelné. Vystavena budou díla v průřezu od 90. let až po současnost, včetně zatím nevystavených prací, například cyklus příběhových drobnokreseb. Výstava potrvá do 2. března.

inzerce

JAZZ WORLD PHOTO Výstavní prostor v přízemí městského úřadu patří sérii 44 snímků profesionálních fotografů z různých koutů světa, jejichž vášní je jazz. Každý je v expozici zastoupen vždy jedinou fotografií. K vidění je např. vítězná

Fotografie roku 2012 Chick Corea Pavla Korbuta z Ruska (cena udělená Jazz Journalist Association) a další zajímavé „lahůdky“ z jazzových koncertů. Expozice je přístupná ve všední dny, a to až do 15. února.

Galerie Uffo MARTINA CHLOUPA: KDE DOMOV MŮJ Autorka modeluje, kreslí, fotografuje a ilustruje. Odlévá lidská těla do lukoprenu, vytváří drobné plastiky autobusů i masivních objektů - nábytku a stále maluje. Autorčin malířský projev je rozpoznatelný, v mnoha ohledech typický, ale zároveň bohatý a rozvíjející se. Nyní svůj talent předvede v Trutnově. Výstava potrvá do 5. března.

19


20

kina

Trutnov 1. a 2. 2. 3. 2. 4., 5. a 6. 2. 6. 2. 7. 2. 8. a 9. 2. 8., 9. a 10. 2. 10. 2. 12. a 13. 2. 14. 2. 15., 16. a 17. 2. 15., 16. a 27. 2. 18., 19. a 20. 2. 21. 2. 22., 23. a 24. 2. 22., 23. a 24. 2. 26. a 27. 2. 27. 2. 28. 2.

19.00 19.00 19.00 10.00 19.00 16.30 19.00 16.30 19.00 19.00 16.30 19.00 19.00 19.00 16.30 19.00 19.00 10.00 19.00

Carmen (3D) Carmen Mládeži nepřístupno Krtkova pohádková dobrodružství Mistr Frankenweenie: Domácí mazlíček (3D) Lincoln Frankenweenie: Domácí mazlíček Pararelní světy (3D) Láska Snížek, bílý kožíšek Nespoutaný Django Nadějné vyhlídky Stockholm East Hledá se Nemo (3D) Babovřesky Anna Karenina Pohádkové tajemství I. Sněhurka: Jiný příběh

16.30 19.00 16.00 19.00 10.00 19.00 19.00 19.00 19.00 16.30 19.00 19.00 19.00 19.00 19.00 19.00 19.00

Čtyřlístek ve službách krále Gangster Squad - Lovci mafie Pí a jeho život Pí a jeho život (3D) Povídání o pejskovi a kočičce Nic nás nerozdělí Maniak Lincoln Hitchcock Snížek, bílý kožíšek Nadějné vyhlídky Barevné Norsko Hon Konečná Let Paříž - Manhattan Nespoutaný Django

19.30 19.30 19.30 19.30 19.30 19.30 19.30 18.00

Tři dny ke svobodě Intimní past Hasta la vista! Dvojí život Veroniky Útěk ze Sibiře Útěk z MS-1 Cesta domů Tady hlídám já

Dvůr Králové 1. a 2. 2. 2. a 3. 2. 5. 2. 5. 2. 6. 2. 6. a 7. 2. 9. a 10. 2. 12. 2. 13. a 14. 2. 16. a 17. 2. 16. a 17. 2. 18. 2. 19. 2. 20. a 21. 2. 23. a 24. 2. 26. 2. 27. a 28. 2.

Janské Lázně 1. 2. 6. 2. 8. 2. 13. 2. 15. 2. 20. 2. 22. 2. 27. 2.


z kultury

21

Klubové scéně

se Pod Hradem daří

V závěru ledna vystupovala Pod Hradem česká rocková legenda Roman Dragoun. Známý je díky svému působení v kapelách Progres 2 a Stromboli. Šestapadesátiletý umělec vydal i několik sólových alb a zpíval i v muzikálech. Nyní hlavně koncertuje a cestuje po českých hudebních klubech. „Koncert Pod Hradem byl úžasný. Je tady jakýsi genius loci tohoto nádherného prostoru, úžasná akustika, líbí se mi, že se tady nekouří,“ prohlásil Roman Dragoun. Během více než dvouhodinového večera zahrál průřez svojí tvorbou, za což sklidil od vyprodaného hlediště mohutné ovace. Klubové večery mají Pod Hradem úspěch. Začalo se s nimi teprve na podzim, ale během chvilky se strhl velký zájem o koncerty v unikátním prostředí. Až do června tak bude vyhlášený Bar Pod Hradem mít jeden až dva koncerty klubové scény měsíčně. V únoru a březnu budou navíc ve čtvrtek Pod Hradem koncerty festivalu Jazzinec. „Kromě středeční klubové scény a jazzových čtvrtků máme v pátek a sobotu od 22 hodin tradiční diskotéky. Na jednu sobotu v měsíci jsme ještě před diskotéku umístili koncert živé kapely. V únoru tady například bude skupina Babalet - první české reggae a v březnu kapela CCTV. Klubové středy doplní v únoru kapela Underground Blues Session. Dále připravujeme v březnu s Trutnovinkami pořad Na Stojáka s Ester Kočičkovou a v měsíci dubnu Ivana Hlase a kapelu Garáž,“ připomněl Rainet. Sobotní koncerty se odehrají vždy od osmi do deseti večer, zhruba od jedenácti až do tří do rána by se pokračovalo diskotékou. Rainet přitom počítá s tím, že restauraci Pod Hradem nebudou lidé znát jen díky kvalitní kuchyni, ale především díky zaměření na kulturu, díky jedinečným koncertům a neobvyklým zážitkům. „Budeme se víc věnovat klubovým večerům a koncertům, kterým se tady evidentně daří, nebo diskotékám. Na podzim pak zástupce našeho města požádáme o finanční podporu klubové scény,“ dodal. PR, foto: Marty Bílek


22

karolína hrušková

Vždycky jsem byla samouk Její život neprobíhal hladce. V šestnácti měla těžkou autonehodu, ale složitou situaci překonala. Vrhla se na malování, její technikou je akvarel. „Mám ráda hlavně stará zákoutí měst, ta maluji nejčastěji,“ říká nejmladší členka Spolku podkrkonošských výtvarníků Karolína Hrušková (29). Pamatujete si, kdy jste namalovala svůj první obrázek, co to bylo? Začínala jsem portréty, někdy v sedmé třídě základní školy. Nakreslila jsem portréty sestřenice a Daniela Landy. Potom to přešlo v abstraktní obrázky. Vedl vás k tomu někdo, nebo jste samouk? Vždycky jsem byla samouk. V naší rodině ale malovali děda a strýc. Ten ještě zamlada vyhrál ve Španělsku malířskou soutěž. Pamatuji se, že děda maloval hlavně tuší, strýc olejem. Ty geny jsem asi zdědila po nich. Jinak byli skoro všichni muzikanti. Neuvažovala jste o studiu na výtvarné škole? Od patnácti let mě inspirovali impresionisti. Přihlásila jsem na Uměleckoprůmyslovou školu do Prahy. Vybrala jsem si ale špatný obor, což byla propagace. Hlásilo se nás tam tři sta a vybrali něco přes třicet. Při talentových zkouškách se malovalo podle fantazie, a to mi moc nešlo, protože já maluji realisticky. Skončila jsem pod čarou čtyřiatřicátá a šla studovat Obchodní akademii v Trutnově. Na vašich obrázcích jsou městská zákoutí či místa, která jste navštívila. Proč malujete právě to? Nejdříve jsem kreslila tužkou, uhlem i pastelem. Později jsem přešla na akvarel a udělala dobře, protože mi vyhovuje ta rychlost, kterou tato tech-

nika umožňuje. Nikdy jsem nebyla na krajinky a městská zákoutí, domy, ulice, lidi v nich, to mě vždycky bavilo. Čím vás musí místo zaujmout, abyste ho namalovala? Mám ráda hlavně stará místa, která ve městech ještě existují. To platí i pro Trutnov. Na dovolené se také pohybuji ve městech. Například jsem byla v Řecku, kde bylo krásné staré město. Seděla jsem na náměstí a byla jsem uchvácená tou historií. Udělala jsem si pár skic a pak jsem doma podle nich dělala akvarely. Chodíte tedy po městě se skicákem nebo si místa fotíte? Mám u sebe skicák, ale používám i fotoaparát. To se vyplácí. Je pro vás Trutnov inspirací? Určitě je. Město se mi moc líbí a jsou tady ještě stará zákoutí, která - jak už jsem řekla - ráda kreslím. Žiji tady celý život, tak ho dobře znám. Jaká místa ve městě máte ráda? Několikrát jsem samozřejmě malovala Krakonošovo náměstí. Líbí se mi Spojenecká ulice, Jiráskovo náměstí a uličky, odkud je vidět na kostel. Považujete se za dokumentaristku města? Trochu možná, ale určitě ne tolik jako trutnovský malíř Miloš Trýzna, který namaloval snad každý kout v Trutnově.


23 Používáte techniku akvarelu. Ta není jednoduchá, protože se nedá opravit. Proč vás přitahuje? Akvarel se sice nedá opravit, ale mně připadá jednoduchý. Já mám ráda takovou tu zkratku, je to rychlé, nic se tam nemusí složitě vykreslovat. To mně vyhovuje. Většinou nejdříve namaluji lidi a teprve pak okolí. Jde vám tvorba rychle od ruky nebo je to spíše delší proces? Jak kdy. Záleží spíše na vnějších okolnostech. Pokud mám čas, tak samozřejmě rychle. Teď mám malé dítě, musím stále odbíhat, tak se to trochu protahuje. Malujete každý den? Každý den ne. Musím si na to najít čas, musím mít klid, pohodu a náladu. Pak už ale maluji soustavně, klidně i dva tři obrazy za sebou. Co máte na malování nejraději? Oprostím se od všeho, je to opravdový relax, pomáhá mi to od stresů. Které umělce obdivujete? Mně se vždycky hodně líbili Claude Monet, Renoir, Degas, Van Gogh. Monet asi nejvíc. Prostě impresionisti. Stala jste se nejmladší členkou Spolku podkrkonošských výtvarníků. Kdo vás do spolku přivedl? Do spolku mě přivedl pan Güntner a řekl mi, že mi to jenom prospěje, protože jsou tam malíři jako pánové Trýzna či Kostelecký, kteří malují také město. Moc si jich vážím. Byla jste ráda? Letos jsem tam druhým rokem a jsem moc ráda, inzerce

že jsem se stala členkou. Motivuje mě to k malování a žene mě to kupředu. Vaše přítelkyně Zuzana Rudavská mně napsala mail, že váš život je plný kotrmelců a zvratů. Co tím měla na mysli? V roce 2000 jsem měla těžkou autonehodu. Bylo to těžké, protože mi bylo šestnáct let a měla poničenou tvář. Zatímco ostatní holky chodily randit, já chodila po doktorech. S tím jsem se prala pět let. Navíc se to stalo v pololetí druhého ročníku Obchodní akademie a já byla půl roku mimo školu. Když jsem nastoupila do třetího ročníku, jedna učitelka mě nechala propadnout z účetnictví a uvedla důvod, že se při jejích hodinách tvářím příliš sebevědomě. Nakonec jsem přešla na Obchodní akademii pro tělesně postižené v Janských Lázních. Udělala jsem dobře a tam i odmaturovala. Byla to skvělá škola. Teď jste na mateřské dovolené, ale čím jste se živila předtím? Před mateřskou jsem dva roky pracovala v jedné firmě a zabývala se logistikou. Předtím jsem dělala v česko - holandské realitní kanceláři ve Vrchlabí. Hynek Šnajdar, foto: Vilém Fischl

KAROLÍNA HRUŠKOVÁ • narozena 18. srpna 1983 v Trutnově • je absolventka Obchodní akademie • je nejmladším členem Spolku podkrkonošských výtvarníků • maluje technikou akvarelu • tématem jsou hlavně městská zákoutí • žije v Trutnově


24

hotel davídek

Hotel Davídek

brzy přivítá první hosty, sportovci ho už využívají Sportovně – relaxační část Hotelu Davídek v Trutnově je v plném provozu a vyzkoušela si ji už celá řada spokojených klientů. A nešlo zdaleka jen o sportovce. Fifteen Bar se svojí jedinečnou atmosférou totiž přímo vybízí ke klidovému posezení u dobrého občerstvení a to nejen sportovně orientované jedince. Ubytovací kapacita Hotelu Davídek bude k dispozici již od 15. února 2013 v podobě zbrusu nových příjemně laděných prostorných pokojů včetně několika apartmá. Zároveň bude otevřen i CuBe Restaurant, zprovozněny budou rovněž flexibilní konferenční prostory. „Je třeba zdůraznit, že celý areál je otevřen pro všechny, trutnovskou veřejnost i návštěvníky z jiných koutů republiky, kteří chtějí relaxovat, sportovat či jen strávit čas v příjemném prostředí“, říká jednatel rodinné firmy DAVÍDEK s.r.o. pan Tomáš Davídek. Co nabízí sportovní centrum? Sport centrum toho celoročně a nezávisle na počasí nabízí opravdu hodně. Tenisové kurty s moderní přetlakovou halou a s celoročním provozem využívají výjimečnou technologii umělé antuky Classic Clay. Tento špičkový původem australský povrch patří k nejšetrnějším z hlediska zátěže zdraví hráčů. Součástí kurtů je i divácké zázemí pro osmdesát lidí v podobě Fifteen Baru s přilehlou terasou. Naše tenisová škola nabízí předsportovní přípravku pro školky, školičku – minitenis, babytenis, výuku pro


25 mladší i starší žactvo, ale i individuální lekce pro dospělé. K dispozici je kardio – fitness zóna, je zde možnost zahrát si squash a nyní i velmi populární badminton. V závislosti na požadavcích klientů je možno flexibilně připravit prostory pro mnohé další aktivity včetně skupinového cvičení. Aerobik, zumba, jóga nebo pilates jsou jen malým výčtem možností sport centra. Opomenout nelze ani venkovní multifunkční hřiště pro volejbal, nohejbal, fotbálek nebo streetball, které bude v provozu od jarních měsíců. Jaké druhy relaxačních služeb budou moci hosté využít? V nabídce je celá škála wellness služeb, jako jsou finská sauna, infrasauna, ochlazovací bazének, chrlič, teplá a studená odpočívárna, venkovní vířivka a různé druhy masáží. K relaxaci však rovněž poslouží i restaurace a sportbar s pestrou nabídkou nápojů a pokrmů, včetně těch zaměřených na zdravou výživu. V baru se naskýtá jedinečná možnost pro sledování sportovních přenosů.

Na co se mohou těšit návštěvníci čtyřhvězdičkového hotelu, jak budou vybaveny pokoje? Všech 27 prostorných pokojů pojatých v moderním duchu využívá rozumné množství designových prvků, disponuje pohodlnými lůžky, kvalitním sociálním zařízením se sprchou nebo vanou, trezorem s možností dobíjení laptopu, prostorným pracovním stolem, telefonem, minibarem a vším, co k této třídě hotelu patří. Samozřejmostí je LED televize s českými i zahraničními programy a wi-fi připojení k internetu. Všechna okna pokojů jsou zvukotěsná. Hotel je zcela bezbariérový.

V jakých cenových relacích se budou pohybovat sportovní, relaxační, stravovací a ubytovací služby? Ceny služeb budou krom sezónnosti zcela logicky vycházet z nabídky a poptávky. Věřte, že cenová úroveň bude oslovující a přijatelná pro široké spektrum návštěvníků z okolí. Cena za ubytovací služby bude, jak je dnešním trendem, dynamická a bude se odvíjet od konkrétního období, poptávky a předpokládané obsazenosti hotelu. Pro uživatele sportovišť se cena bude odvíjet od množství využívaných služeb a též podle toho, zda se stanou členy sportovního centra Hotelu Davídek. Nabízíme propracovaný systém depozitního a klubového členství s možností čerpání nabízených aktivit se slevou, případně zcela zdarma. Pro více informací je nejlepší již nyní navštívit webové stránky www.hoteldavidek.cz Je možné hotel využívat i jinak než k ubytování či ke sportovním aktivitám? Hotel Davídek se může pochlubit jedním z nejmodernějších konferenčních prostor s kapacitou až 100 osob. Konferenční prostory jsou flexibilně dělitelné a na vysoké úrovni. Jsou vhodné k pořádání akcí různého charakteru,typu seminářů, školení, prezentací či menších veletrhů a výstav. Hotel Davídek uspokojí i zájemce o akce na klíč, jako jsou např. rodinné oslavy, svatební hostiny, narozeninové párty, vánoční večírky, rauty, menší cateringy a další. Podstatnou výhodou celého areálu je výborná dostupnost a dostatek parkovacích míst pro všechny návštěvníky. (PR)

Tento projekt byl spolufinancován Evropskou unií s Evropského fondu pro regionální rozvoj.


hostinné, vrchlabí

26

HOSTINNÉ PLESY 9. a 16. 2. - Národní dům Na druhém fotbalovém plese bude hrát v sobotu 9. února od 20 hodin skupina Black Jack. Přesně o týden na to ve stejném čase tato skupina zahraje také na společenském plese Odborného učiliště Hostinné.

VRCHLABÍ VÝSTAVA do 17. 2. - KD Střelnice

ANTIDISKOTÉKA 7. 2. - KD Střelnice V Klubu Kotelna vystoupí ve čtvrtek ve 20 hodin s poslechovou antidiskotékou hudební publicista Jiří Černý. Hlavním těžištěm Černého publicistické tvorby je moderní populární hudba. Důležitou složkou byla v 60. a 70. letech tvorba antologií ze zahraničních LP desek, k nimž psal rovněž obsažné texty. Od počátku 60. let píše kritické recenze. V Českém rozhlase má od počátku 90. let řadu pravidelných pořadů. Jeho antidiskotéky jsou mezi posluchači velmi populární. Černý pouští kvalitní hudbu a doprovází ji zasvěceným komentářem. KONCERT 14. 2. - KD Střelnice

V Galerii Na půdě pokračuje výstava výtvarných prací klientů stacionáře trutnovského Regionálního institutu psychosociálních služeb RIAPS Trutnov. Jejich práce se vyznačují emocemi, smutkem, radostí, touhou po uzdravení i uvězněnou netečností, kdy člověk necítí radost ani smutek. Jednotlivá díla nevycházejí z žádné tradice či módního směru. inzerce

V rámci tradičních Sklepů Václava Koubka se v Klubu Kotelna ve čtvrtek ve 20 hodin představí Martina Trchová Trio. Skupinu tvoří písničkářka a zpěvačka Martina Trchová, kytarista a aranžér Patrik Henel a kontrabasista Radomír Polívka. Společně vystupují od roku 2009.

VYSTOUPENÍ 16. 2. - KD Střelnice

Kdo má rád klasický rock 60. let, ten by si v sobotu od 20 hodin v Klubu Kotelna neměl nechat ujít koncert skupiny Dynamo. Ta má na repertoáru „fláky“ takových rockových velikánů, jako jsou Jimi Hendrix, Cream, Jetro Tull, Rolling Stones a další. DIVADLO 17. 2. - KD Střelnice

Zmýlená neplatí je divadelní představení Zory Kostkové. Veselá komedie o dvou dějstvích a mnoha zmýlených, ve které hrají Milena Steinmasslová, Dana Homolová, Ivan Vyskočil a Otto Kallus, je na programu v neděli od 19 hodin. V této komedii plné slovních hříček, lakonických poznámek a úsměvných dialogů se můžeme bavit situacemi téměř detektivními.


dvůr králové nad labem DIVADLO 13. a 14. 2. - Hankův dům

Jako poctu k 120. výročí narození spisovatele a novináře Karla Poláčka ve středu od 19.30 a ve čtvrtek od 10 hodin diváci shlédnou velmi zdařilou dramatizaci oblíbeného humoristického románu Bylo nás pět v podání herců Klicperova divadla z Hradce Králové. inzerce

BESEDA 18. 2. – kino Svět

Krásy skandinávské země v pořadu Barevné Norsko představí v pondělí v 19 hodin ve svých fotografiích a vyprávění trutnovský fotograf Ctibor Košťál. „Tuto překrásnou severskou zemi jsem spolu s dalšími třemi fotografujícími přáteli navštívil v září 2008, ˝uvedl.

PŘEDSTAVENÍ 20. 2. – Hankův dům

Dobrodružství Toma Sawyera je známý a slavný příběh Marka Twaina. Tom Sawyer je neposedný chlapec s nezkrotnou touhou po dobrodružství, což ho často přivede do nesnází. Příběhy dvou kamarádů ztvárnili herci Divadla Aha. Ve středu od 8.30 a od 10.30 h.

27


úpice, rtyně v podkrkonoší

28

ÚPICE DIVADLO 20. 2. – divadlo

Hra Motýli Leonarda Gershe je love story plná humoru a nečekaných poznání, ve které hrají Vojta Kotek, Klára Jandová, Jana Stryková, Valérie Zawadská, Richard Trsťan. Hru návštěvníci divadla uvidí ve středu od 19.30 hodin. K napsání Motýlů inspiroval Gershe podle vlastní slov rozhlasový pořad. Šlo o zpověď slepého mladého muže, který vyprávěl o svém životě a pocitech. Jeho schopnost vyrovnat se s handicapem Gershe upoutala. VÝSTAVA do 28. 2. – muzeum

Muzeum představuje výstavu obrazů Julie Winterové - Mezerové k 120. výročí malířčina nainzerce

-rození. Umělkyně se narodila v roce 1893, žila střídavě v Praze a v Úpici. V roce 1919 se provdala za architekta Aloise Mezeru a od roku 1921 se plně věnovala malířství. Před první světovou válkou dosáhla velkého úspěchu v Paříži, kde poprvé vystavovala svoje obrazy. Hlavním tématem jejích děl je především oslava rodného kraje a láska k přírodě.

RTYNĚ PLESY 9. a 23. 2. – KD Batňovice, Orlovna

Sbor dobrovolných hasičů ve Rtyni v Podkrkonoší pořádá v sobotu 9. února od 20 hodin tradiční ples. K tanci a poslechu hraje Duo Vaal. Rtyňský hudební ples se uskuteční rovněž v sobotu, ale 23. února od 19.30 hodin ve sportovní hale Orlovna. K tanci a poslechu zahrají Kanci paní nadlesní z Němčic nad Hanou.

CESTOPISNÁ PŘEDNÁŠKA 6. 2. – kino na Rychtě Ostrovy v Tyrhénském a Středozemním moři navštívil trutnovský fotograf Ctibor Košťál v rámci jachtingu postupně v letech 2011 až 2012. Z těchto cest, kde na svých fotografiích mimo jiné zachytil Sicílii a Elbu, připravil zajímavé povídání, řadu inspirativních snímků a pro lepší vystižení i krátká videa. DIVADELNÍ PŘEDSTAVENÍ 27. 2. – kino na Rychtě Kuchařka a generál aneb Druhá míza je název komedie o ženě, která věděla, co chce, a o muži, kterému ujel vlak. Autorem hry je Vlastimil Klepáček. Diváci ji zhlédnou ve středu v 19 hodin v podání herců souboru NUDA - Nahodilé Uskupení Divadelních Amatérů Rtyně v Podkrkonoší.


česká skalice VÝSTAVA Do 24. 3. – Galerie Luxfer

Galerie, která mapuje aktuální současné české umění, chystá další výstavu. Od pátku, kdy bude expozice v 19 hodin zahájena vernisáží, se tentokrát příznivcům umění představí Iveta Pilařová (1975). Ta od roku 1995 studovala na VŠUP v Praze ateliér keramiky a porcelánu, ateliér alternativních technik a nakonec doktorské studium v  ateliéru intermediální konfrontace. Pilařová už dlouho trpí jednou z forem roztroušené sklerózy. Zhoršující stav ji pozvolna začal činit potíže při její oblíbené sochařské práci, a tak se je rozhodla využít ve svůj prospěch a použít téma pocitu nemoci a  nemohoucnosti jako ústřední motiv svých děl. V rané sérii obrazů Okno zobrazovala svůj každodenní pohled z okna bytu na křižovatku. Stejný motiv, stejná inzerce

křižovatka, pouze měnící se počasí a náhodní kolemjdoucí. Tísnivý pocit vězení bez viny. Její schopnost předávat své pocity s notnou dávkou vtipu a nadsázky je nevšední. „Handicap, který se stal jejím hlavním tématem, jehož dojem dokáže bez zavádějících slov předat v emocionální rovině, je v jejím podání sdílný, ale bez sentimentu nebo žádosti po soucitu,“ říká historička umění Kateřina Štroblová. Dá se předpokládat, že budoucí výstava v Galerii Luxfer se bude nějakým způsobem dotýkat světa, do nějž neradi nahlížíme; do světa omezení a vyčlenění, do světa umění Ivety Pilařové. DEVĚT PODOB LÁSKY 2. – 25. 2. - Bájo V galerii Fortna Střediska volného času Bájo bude v sobotu v 15 hodin zahájena výstava automatických kreseb Renaty Marie Kwokové. BESEDA 12. 2. - Vila Čerych Centrum rozvoje Česká Skalice pořádá v úterý od 17 hodin další setkání v novém kulturním cyklu pořadů. Hostem bude Čech s duší indiána Vladimír „Arnie“ Prachař z Náchoda, kterého bude zpovídat moderátorka Českého rozhlasu Hradec Krá-

lové Romana Pacáková. V rámci setkání zazní také indiánské písně a budou promítnuty fotografie z cest do Kanady a indiánského prostředí. ČESKOSKALICKÁ PALETA 1.3. – Galerie Fortna Nesoutěžní desátá výtvarná přehlídka vyhlášená pro mládež od 15 let a dospělé v oborech kresba, malba, grafika, kombinované techniky, objekt, užité umění a ruční práce. Vernisáž výstavy se uskuteční v pátek v 18 hodin.

29


30

jiří vondrák

Jeli jsme tak, na co měli psi Jako teprve druhý Čech v historii se stal Jiří Vondrák vítězem prestižního evropského závodu psích spřežení La Grande Odyssée. Letošní devátý ročník se jel švýcarskými a rakouskými Alpami od 12. do 23. ledna. Pětačtyřicetiletý musher z Rudníku zdolal 1000 kilometrů, rozdělených do 11 etap (z toho dvě byly s bivakem), a do cílového městečka v Lanslebourg dorazil se svou smečkou s více než dvacetiminutovým náskokem. Kdy a jak jste se stal musherem? To už jsou doby pradávný. Přes dvacet let. Člověk si na teď už zavzpomíná zase v dobrém, ale jsou chvíle, že kdybych tenkrát šel koupit obojek a vodítko jinam, možná by u nás doma byla trošku jiná nálada. Před těmi dvaceti lety jsem čistě náhodou šel do Vrchlabí koupit obojek a vodítko na svého prvního psa, ale místo toho jsem domů přinesl štěňátko aljašského huskyho. Od té doby jsem tomu propadl. Jsou to úžasný psiska. Jakým způsobem vybíráte psy do smečky? Dělám chovné závodění a ještě turistiku v Krkonoších, po republice i v zahraničí… Takže, když se rozhodnu, že si pořídím další zvířátka do chovu na použití, tak pak to nejlepší jde do závodního týmu a ostatní jdou vozit turisty. Já nedělám zvířata na prodej, vyloženě si doplňuji jen vlastní chov. Proč jste se rozhodl k vlastnímu chovu a čím je váš chov specifický, když je vítězný?

(usměje se) Když už se člověk dostane na nějakou úroveň, tak samozřejmě kouká na to, aby chov šel dál nahoru a nezůstal stát, aby ho konkurence nepřeválcovala. Když už jdu krýt, tak se snažím mít to krytí co nejkvalitnější, co momentálně jde jak vzdálenostně, tak finančně utáhnout. Dnes už není problém zajet s fenou na krytí kamkoliv. Jak jste se dostal na La Grande Odyssée? To už bude pár let. První Odysseu jsem jel v roce 2008. Jak jsem se k tomu dostal? Longové závody mě baví a chci to dělat. Kousek za barákem mám Krkonoše, takže ty možnosti na trénink tady jsou, aby se mohl i v Čechách longový tým kvalitně připravit. Letos to naše smečka ukázala. Proč myslíte, že vaše smečka byla letos v Alpách nejlepší? Letos jsme šli do toho s tím, že půjdeme od etapy k etapě. Ze dne na den. S obrovskou pokorou vůči závodu. To, že jsme se od začátku pohy-


31 bovali mezi prvními dvěma, nás nechávalo absolutně chladnými. Říkali jsme si, že pojedeme na to, na co budou mít psi. Od toho se odvíjela celá naše strategie. Od začátku jsme se netlačili do žádných vysokých rychlostí, drželi jsme průměrné tempo a dopadlo to, jak to dopadlo. Kolik psů se podílelo na vítězství? Letošního závodu se jako každý rok zúčastnilo 14 psů, které můžu přihlásit do závodu a v průběhu závodu je střídat, pokud se nejedná o dělené etapy. Těch čtrnáct psů jsem ale vybíral z dvaadvaceti, které jsem od léta připravoval na tréninku a ze kterého potom vzešla ta vítězná skvadra. Jak často jste trénoval? Těch tréninků musí být čtyři až pět, někdy až šest v týdnu. Pes není stroj. Je potřeba to brát zodpovědně, ale s ohledem na to, že to jsou živí tvorečkové. Trénuje se zhruba od července, kdy se využívá nejchladnější část dne. To znamená, ráno někdy od půl čtvrté. Člověk nemůže čekat na to, až se vyspí, je opravdu potřeba využít tu nízkou teplotu, aby se psi nepřehřívali. Alaskan, jako takový, není totiž pes, který by se nechal umravnit. Oni jdou pořád naplno. Jaké závody objíždíte v České republice? U nás v republice je asi jen jeden závod, který se mi nějakým způsobem líbí. Je to místní Memoriál Václava Vojtěcha, zkráceně Ledová jízda. Je to čtyřdenní závod s nočním prologem. Několik dní trávíte na horách, kdy musher veze všechno s sebou, pro svoje potřeby, pro potřeby běžkaře, protože tým tady v tom závodě tvoří musher a běžkař. Jede se tak, že máme všechno pro přežití ve volné přírodě. Psí žrádlo, jídlo pro nás, oblečení, oblečky, stake out, vařič… Nezávisle na tom, jaké je počasí a sněhové podmínky. inzerce

Odysséu před vámi dvakrát vyhrál Radek Havrda. Říká se, že je to váš žák, který začínal s mushingem u vás. Jaký je váš vztah nyní? Jste konkurenti? Ano, začínal u mě. Už je to taky pár let. Potkali jsme se více méně náhodně v době, kdy měl jednu fenku českého horského psa. Byl strašně nadšený a zapálený do chovu severských plemen, tak se ke mně dostal v létě na trénink. Zjistil, že český horský pes je sice úžasné plemeno, ale nějakým způsobem se širším záběrem. Zatímco Alaskan je speciál na dlouhé vytrvalostní tratě, takže se rozhodl pro jeho chov. Myslím, že toho nelituje a nevyčítá mi to. (usměje se) Na závodech samozřejmě jsme konkurenti, ale všechno je to v duchu fair play. Vycházíme spolu velice dobře. Denisa Gumbírová

JIŘÍ VONDRÁK • narozen 17. 1. 1968 • trojnásobný účastník La Grande Odyssée, do letošního vítězství byl jeho největší úspěch 2. místo na ME ve Francii v roce 2004 • má dvě povolání, v létě se věnuje zemědělství, v zimě psům • žije v Rudníku


Trutnovinky magazín - únor 2013  

Trutnovinky magazín - únor 2013