Page 1

kulturně-společenský magazín | leden 2013 | vydává

| zdarma

Miluju tě, tak vypadni


OBSAH

STRANY 6 - 8

Jan ertner

STRANY 14 - 15

frantIšek J. kaLenSký

STRANY 20 - 22

rýbrcouL

STRANY 10 - 13

MIcHaeLa PatoČkoVá

STRANY 18 - 19

Petr šouba

STRANA 29

Petr HoLubec

inzerce

Vydavatel: XANTIPA AGENCY s.r.o, IČ: 25947940, MK ČR E 19626. Adresa: Trutnovinky, Bulharská 66, Trutnov, e-mail: redakce@trutnovinky.cz, www.trutnovinky.cz Obchod, inzerce: Rudolf Korbelář, tel: 499 941 941, 608 146 620, e-mail: ruda@xantipa.in, obchod@xantipa. eu, Redakce: Pavel Cajthaml, tel: 733 510 071, Hynek Šnajdar, tel: 734 457 697, Michal Bogáň, tel: 734 545 423, Zbyněk Kačer, tel: 731 175 558. Grafika: Lenka Kynclová, Korektury: Barbora Peterová, Distribuce: Česká pošta a.s. a vybraná distribuční místa, Tisk: Tiskárna Voborník, K. Čapka 868, Hostinné, Sazba: XANTIPA AGENCY s.r.o., Fotografie na titulce: Tomas Loewy

3


z facebooku

4

Madam Ilona na titulce vyvolala diskusi Už před vydáním našeho prosincového magazínu jsme tušili, že jeho titulní strana s „bordelovým“ nádechem rozpoutá diskusi. I naše firma se před uzávěrkou rozdělila na dva tábory, ale nakonec se fotka madam Ilony s netradičním pozadím do tisku protlačila. A tak čtenáři na našem facebooku mohli psát svoje komentáře, z nichž vám teď některé nabízeme. Tak vám nevím, prosincové adventní číslo a na titulní stránce je vykřičený dům??? Nejsem křesťan, v žádném případě, ale přijde mi to prostě divné v prosinci dát na titulku bordel. Pavla Kalinová Taky nejsem fandou tohoto tématu, ale když už to na titulní straně musí být, mohla by být alespoň lepší fotka. Madam Iloně to sice sluší, ale to pozadí … ach to pozadí … děs běs. Lada Engová Jak jsem teď na lodi, tak na netu sleduju některý diskuse hlavně RX a dost mě baví, jak některý kontroverzní témata rozpalujou konzervativce… Mně je to fuk, možná si na sebe mohla pověsit vánoční ozdoby, aby ladila. Patrik Holotina inzerce

užívám, ale chápu lidi, kterým nic jiného nezbývá. Francois Von Uzumbura Nic proti tomu, ale Vánoce jsou o něčem jiném, než o holých prdelích. A ještě v nadpisu stojí Kulturně-společenský magazín. Ale co si tady budu trhat játra. Když já jsem byl mladej, tak Krkonošáci považovali za kulturnost něco jiného. Jiří Strašek

OMG, takže mé nejhorší obavy se naplnily... Toto mít skutečně jako téma na titulku, ještě k tomu s touto fotkou a před Vánocemi, to jste fakt vyšší kategorie než Blesk… Sorry. Vystavovat holý prdele v „kulturně(!)-společenském magazínu, který by asi měl být pro všechny bez rozdílu? David Krásenský Ach jo, zase se ozývají největší pokrytci - puritáni. Chápejte, že pro některý - vašim Bohem méně obdařený - chlapy je slečna z bordelu přínosnější než doktorka, protože jim dá to, co jim jejich zastydlý manželky dát neuměj. PS: V bordelu jsem nikdy nebyl a prostitutky nepo-

Kdepak, tohle nepřirovnávejte k Blesku nebo jinému bulváru. Ten obvykle přináší položivé sondy do životů „selebritýz“, aby měli „méně nároční“ čtenáři co hltat a čím otupovat svou mysl. Nepřináší žádná kontroverzní témata, která provokují k diskusi. Tohle je přesný opak, který píchá do vosího hnízda, pokrytectví a předsudků. A že se to nehodí do kulturně-společenského média. Doporučuji přečíst definici pojmů kultura a společnost. Libor Kasík Vždyť nahota není špatná. Pěkný tvářičky. Jan Souček Jsem žena, obálka mi nevadí, nepohoršuje mne to. I toto patří k životu. Jde o to, aby to lidi zaujalo - a povedlo se. Tevau Vete Celou diskusi si přečtete na www.facebook.com/trutnovinky


6

Jan Ertner

Bridž nutí hráče používat mozek Karetní hra pro dvě dvojice hráčů, to je bridž. Hraje se s balíčkem 52 bridžových karet. Hra má propracovaná pravidla, která preferují herní um hráčů. Jan Ertner (63), vedoucí trutnovského bridžového klubu, ho hraje více než čtyřicet let. „Je to krásná hra, která však vyžaduje trpělivost. Na dobrou úroveň se hráč dostane tak za pět let,“ tvrdí. Bridge je anglicky most. Má to souvislost se stejnojmennou karetní hrou? Bridž hrají čtyři lidi, vždy dva a dva proti sobě. S partnerem, kterému nevidím do karet, si musím perfektně rozumět. To je ten myšlenkový most mezi námi. Proč je bridž přirovnáván k šachům? Popisuji ho jako křížence mezi mariášem a šachy. Bridž má šmrnc mariáše, je v něm vtip a atmosféra. Při hře jsou nutné přemýšlivost, psychologie, kombinační, taktické a logické schopnosti. To je v bridži cesta k úspěchu, a proto je přirovnáván k šachům. Kolik roků se této hře věnujete? Kdy a kde jste začínal? S bridžem jsem začal při studiu na Vysoké škole zemědělské v Praze v roce 1969. To je začátek

mojí bridžové kariéry. Věnuji se jí tedy více než čtyřicet let. Čím vás hra okouzlila? Oproti mnohým jiným sportů je to hra nenáročná na finance a prostor. Když se sejdou čtyři lidi, mohou bridž hrát třeba ve vlaku, v autobuse nebo v hospodě, prostě kdekoliv. Potřebují jen jeden balíček karet, je to jednoduché a zábavné. Myslíte na bridž každý den? Ano. Probírám si partie, které jsem hrál v klubu či na turnajích. Každý den se tím zabývám. Jak byste naprostému laikovi vysvětlil, o co ve hře jde? Sejdou se čtyři lidi, zamíchá se 52 žolíkových karet bez žolíků a rozdá. Každý hráč má tedy v ruce třináct karet. Jeden z hráčů vynese a postupně se


7 přidávají ostatní. Jedinou povinností je přiznat barvu. Když ji hráč nemá, dá cokoliv jiného. Ta hra je v principu jednoduchá. V první fázi, které se říká dražba, hráči nabízejí závazek k sehrání. Závazek se skládá z barvy trumfů a počtu zdvihů. Další fází je sehrávka, při níž je odehráno třináct zdvihů. Pokud dvojice, která nabídla v licitaci – dražbě nejvyšší závazek, tento závazek uhraje, vyhrává. Když se odehraje a položí všech třináct karet, tak se například řekne - my jsme udělali osm, vy jste udělali pět zdvihů. Záleží na počtu zdvihů. Jde u bridže o náhodu, nebo lze hru ovlivňovat? Náhoda je omezena na minimum. Hru může hráč ovlivňovat, rozhodnout se, v jakém pořadí bude karty hrát, musí porozumět tomu, co má v ruce partner. Jde u bridže o peníze? Převážně ne. Bridž samozřejmě stojí nějaké peníze. U nás v klubu mě to nestojí nic, ale když jedu na krajský turnaj, zaplatím za pět večerů sto padesát korun, což je zápisné. Je to ale symbolická částka. Na celostátních turnajích je to na celý den tak dvě stě korun na osobu, ale bavím se hrou třeba deset hodin. Samozřejmě i bridž lze hrát o peníze, ale bridž je především sport nikoliv hazard. Jak dlouho průměrně trvá jedna hra? Je to různé. Některá hra trvá čtyři minuty, některá deset. V průměru je to ale osm minut. Za jeden večer odehrajeme třicet her. Vzpomínáte si, jak probíhaly začátky bridže v Trutnově, jak jste dal dohromady zájemce? Žil jsem v Turnově a byl jsem vedoucím tamního bridžového klubu. Věděl jsem, že se za půl roku budu stěhovat do Trutnova - bylo to v lednu roku 1983 – a byl tam zájem o založení klubu, protože několik lidí hrálo bridž doma. Hned první týden jsem je oslovil. Začal jsem spolupracovat s asi šesti lidmi. Zašel jsem na Městský národní výbor a dům kultury a sdělil tam své záměry. Byli vstřícní a v březnu jsem zahájil první kurz bridže. Přišli zájemci, ale vím, že je v kurzech vždy velká, i devadesátiprocentní „úmrtnost“. Měl jsem ale štěstí, že z dvaceti zájemců deset zůstalo několik let a někteří hrají bridž dodneška. Kde jste se scházeli a kde hrajete nyní? Během těch let jsme vystřídali více míst. Nejdelší dobu jsme byli v klubu Na Nivách. Bridž jsme hráli krátce také v Horalu, na Havaji na Kryblici,


8

Jan Ertner pak v jídelně Střední lesnické školy, poslední roky jsme hráli hodně dlouho U Truta a nyní v Hostinci U Kopeckých. Kolik hráčů se v klubu vystřídalo a kolik máte členů dnes? Klubem prošlo odhadem šedesát hráčů, dnes jich máme čtrnáct. Proč mnozí bridžisté hraní vzdávali? To se netýká klubu, ale kurzů bridže. Kurz dokončí ti, kteří se opravdu chtějí hře věnovat a pak se jí také věnují. Odpadávají hlavně děti, které mají později jiné zájmy a koníčky, jdou jinam na školu nebo se přestěhují. Navíc, jak říkal můj kamarád a kolega Jiří Vaněk, je bridž během na dlouhou trať a ne každý to vydrží. Kdo se dá na bridž, musí počítat s tím, že ho bude hrát dobře tak za pět let. Navíc se hraje v páru, a aby ten most spojil dobře oba hráče, tak to je dlouhodobý náročný proces. Kdo je nejlepším hráčem vašeho klubu? Ten nejlepší před měsícem umřel. Byl to bývalý ředitel gymnázia Jiří Vaněk, který byl skutečně vynikající bridžista. Z těch žijících jsou to nepochybně Miloš Hozda a Josef Horáček. Musím se ještě pochlubit tím, že z naší líhně vzešel nynější nejlepší český hráč bridže Michal Kopecký. Mezi ženami je to Jana Janková, která patří mezi první desítku v zemi. Oba pracují a bydlí v Praze. A co vy, jak jste na tom? Jsem jen průměrný hráč. Souvisí to s věkem, protože mozek chátrá. Byl jsem dříve lepší než teď. Jaký je věkový průměr hráčů klubu? Do třiceti let máme dva hráče a věkový průměr je padesát pět let. Řekl bych, že vyšší věkový průměr je celostátní trend. Mládež se k nám ani do jiných spolků moc nehrne. Které klubové úspěchy jsou největší? Byli jsme asi sedm let v první lize družstev. V minulosti bylo úspěchů mnoho. Momentálně nemáme nejlepší formu a jsme v nejnižší soutěži družstev – třetí lize. Loni Trutnov suverénně vyhrál třetí ligu a se stejným přehledem z druhé ligy letos vypadnul. Nesporným úspěchem bylo v roce 1995 druhé místo páru Bohumil Picmaus a Miloš Bahník (z Pardubic) na mistrovství Evropy seniorů. Čeho by chtěl klub v této karetní hře dosáhnout, má nějakou vysněnou metu? Krátkodobá, ale jednoznačná meta je opět se

vrátit do druhé ligy. To je náš první cíl. Druhým cílem je zdvojnásobit počet členů klubu. Bridž je tím zajímavější a poutavější, čím více lidí ho hraje. Příchod nových členů by přinesl nový vítr do našich řad, a to by bylo myslím žádoucí.

Popište ideálního hráče bridže. Kdysi řekl vynikající hráč bridže Jirka Němec z Ostravy, že by chtěl jednou hrát s tak dobrým partnerem, jako je on sám. Tím chtěl říct, že on sám sobě rozumí, ale v komunikaci s partnerem je to obtížnější. Protože se bridž hraje v párech, tak myslím, že takovou nejdůležitější vlastností je nesobeckost hráčů. Ten most z obou hráčů totiž dělá jeden celek. Proč byste tuto hru doporučil ostatním? Bridž je například ve Švédsku, ve Francii či v Holandsku povinným předmětem na základní škole. Má to samozřejmě svou logiku. Bridž totiž nutí hráče používat mozek, rozvíjí kombinační schopnosti, logické myšlení, toleranci a další důležité lidské vlastnosti. Hráč díky této hře mimoděk lépe řeší různé zapeklité situace i v životě, je vstřícnější a tolerantnější. K tomu bridž vychovává. Na koho by se měl zájemce o bridž obrátit? Každý čtvrtek od 17 hodin hrajeme v salonku hospody U Kopeckých v Polské ulici v Trutnově. Kdyby se k nám chtěl někdo přidat, může přijít, nebo napsat na adresu jan.ertner@volny.cz či zavolat na telefonní číslo 606 691 468. Budeme rádi a uvítáme každého zájemce o tuto krásnou a hravou hru. Hynek Šnajdar, foto: Miloš šálek JAN ERTNER - narozen 24. ledna 1949 v Žacléři - vystudoval Vysokou školu zemědělskou v Praze - pracoval jako agronom a úředník - nyní je v penzi - je předsedou bridžového klubu - je ženatý, má dvě děti, žije v Trutnově


PROGRAMY KIN trutnov 2. a 3. 1. 4. a 5. 1. 4. a 5. 1. 6. 1. 7., 8. a 9. 1. 10. 1. 11. a 12. 1. 13. 1. 11., 12., a 13. 1. 15. a 16. 1. 16. 1. 17. 1. 18. a 19. 1. 20. 1. 18., 19. a 20. 1. 21., 22. a 23. 1. 24. 1. 25. a 26. 1. 27. 1. 25., 26. a 27. 1. 29. a 30. 1. 30. 1.

19.00 16.30 19.00 16.30 19.00 19.00 16.30 16.30 19.00 19.00 10.00 19.00 16.30 16.30 19.00 19.00 19.00 16.30 16.30 19.00 19.00 10.00

Co kdybychom žili společně? Raubíř Ralf (3D) Ladíme! Raubíř Ralf Oui, šéfe! Anna Karenina Legendární parta (3D) Legendární parta Jack Reacher: Poslední výstřel Na divoké vlně Povídání o pejskovi a kočičce Občan K Pí a jeho život (3D) Pí a jeho život Sedm psychopatů Bídníci Pevnost Sammyho dobrodružství 2 (3D) Sammyho dobrodružství 2 Návrat do Silent Hill (3D) Atlas mraků Vzpoura hraček

19.00 15.00 19.00 19.00 16.30 19.00 19.00 19.00 16.30 19.00 16.00 19.00 19.00 16.00 19.00 19.00 19.00 16.30

Skyfall Hobit: Neočekávaná cesta Země zapomnění Bídníci Sammyho dobrodružství 2 Ladíme! Argo Jack Reacher: Poslední výstřel O myšce a medvědovi Carmen (3D) Carmen Váňa Anna Karenina Louskáček (3D) Expendables: Postradatelní 2 Mládeži nepřístupno Paranormal activity 4 Čtyřlístek ve službách krále

17.30 17.30 17.30 17.30 17.30

V tátově stínu Ministr Kontraband Vrtěti ženou Let´s Dance 2

Dvůr Králové 2. a 3. 1. 5. a 6. 1. 8. 1. 9. a 10. 1. 12. a 13. 1. 12. a 13. 1. 15. 1. 16. 1. a 17. 1. 19. 1. 19. a 20. 1. 20. 1. 22. 1. 23. a 24. 1. 26. 1. 26. a 27. 1. 29. 1. 30. a 31. 1. 31. 1. ÚPICE 6. 1. 9. 1. 10. 1. 13. 1. 16. 1.

9


10

MIcHaeLa PatoČkoVá

Lidem se to možná bude zdát přes čáru Je jí teprve jedenadvacet, ale už vydala autobiografii. A ne ledajakou. Knížka „Miluju tě, tak vypadni“ je prostě jiná. Michaela Patočková z Mladých Buků v ní hovoří o věcech, před kterými se jiní zavírají. „Když jsem psala tuhle knížku, přišla jsem na spoustu věcí. Že spát s bejvalým je jako jíst shnilý maso,“ zní v úvodu její anotace. „Všechno, co jsem do týhle knížky napsala, je pravda,“ dušuje se na poslední stránce studentka třetího ročníku Vyšší odborné školy herecké. Míšo, opravdu se všechno stalo tak, jak píšeš? Po přečtení knížky se tomu snad ani nechce věřit… Stalo, až na některý scény, který jsem musela domyslet kvůli návaznosti. Nebylo jednoduchý udělat ze svýho života najednou příběh, kterej bude mít nějakej začátek a konec. Vymýšlením toho, jak všechny ty věci vtěsnám do jedný knížky, jsem strávila tak dva měsíce. Je šokující, jak hluboko odkrýváš své soukromí, ale i svých nejbližších. Přemýšlela jsi o tom, že jim to může být nepříjemné? Vůbec jsem nečekala, že to někdo bude číst. Myslím, že žádnej autor na začátku neočekává zázraky, takže já spíš doufala, že to nebude úplnej propadák. Netušila jsem, že se ta kniha dostane do ruky třeba našim sousedům… Doma ale máme velkej smysl pro humor, takže mamka při čtení o sobě spíš ležela smíchy. V některých částech jí ale došel humor. Jaká tedy byla reakce rodiny na knihu? Mohli mě vydědit nebo si mě ponechat i do

dalších let. Jsem jim vděčná, že zvolili tu druhou alternativu. Matka těsně před vydáním stále kroužila kolem jako nějakej nebezpečnej pták a dokola opakovala: „Tohle nevydáš, že ne?“ Musela jsem se před ní ukrývat. Vědělo se, že se chystáš vydat román? Všichni moji přátelé to věděli, ale mysleli si, že jsou to jen kecy. Jsem známá tím, že nikdy nic nedotáhnu do konce. Každej tejden mám novej životní cíl, takže jsem sice furt mluvila o knížce, ale nikdo mě moc neposlouchal. Pak když najednou vyšla, někteří mí kamarádi byli dost překvapení... A já docela taky! Dostala se k tobě odezva od hlavních postav - Superhlavy, Itala, Vychlopně, kámoše, Páji… Superhlava řekl, že by mi na to nejradši plivnul. Ital je negramotnej, ten podle mě ani číst neumí. Vychlopeň provolal, že mi nachčije do ksichtu, protože jsem mu musela o jedno písmenko změnit jméno a on se cítí být originální, vzácný a výjimečný. Pak řekl, že mě zažaluje. Kámoš volal, že to číst nebude a já mu řekla, že ho


11 nenávidím. Pája je bohužel tam, kde je... Ale tím nechci prozrazovat konec knížky. co jsi chtěla, aby ta kniha způsobila? Chtěla jsem otevírat lidem oči, zmáčet jejich kapesníky, vzbudit klony jejich svědomí, rozbít to tady - a to nejdůležitější - svést se s koncem světa. Celý jsem to měla nalajnovaný na ten zlověstnej rok 2012, ale zeměkoule stále drží pohromadě, takže s další knížkou asi počkám na sestup ďábla. Chtěla jsem prostě nějakej rock´n´roll. Říct mladejm lidem: „Nejste v tom sami, já taky nevím, co se sebou.“ Jak dlouho jsi knížku psala a jak ti to šlo? Psala jsem ji asi čtrnáct dní s velkým nadšením, jenže zrovna jedna z hlavních postav knihy propadla náboženský sektě. Bylo to velký psycho a já se nemohla rozhodnout, jak ta postava vlastně dopadne. Sekta mi řekla, že Bůh zakazuje vydání knihy a že to bude propadák. Žádná sranda rozhodnout se, jestli uvěřit Bohu nebo tvořit dál. Musela jsem se tý sekty zbavit a pak to sneslo dalších čtrnáct dní. Je zázrak, že kniha vyšla. Jaký jsi měla pocit, když si ji dopsala? Pocit podobnej smrti. Nesnášela jsem tu knížku a tušila jsem, že to byl nejhorší krok v mým naivním životě. Když jsem ji pak držela v ruce, bylo mi ještě hůř. Přepadl mě pocit, že ve mně přežívá cizí bytost, která tu knihu stvořila. Rozhodla jsem se podstoupit regresní terapii a vymítit ji ze sebe. Napadlo mě i odcestovat do Číny a začít úplně novej život. Připadala mi vážně špatná. Procitla jsem z toho, až když přišly první pozitivní reakce. Musím přiznat, že kniha je velmi čtivá a dost jsem se bavil. Jak ti píší čtenáři na facebooku, lechtivé situace jsi popisovala s naprostým nadhledem a vtipem… To jsem moc ráda. Chtěla jsem, aby se u toho lidi smáli. Nadhled a vtip je právě moje parketa. Mám v životě problém, že lechtivé situace často vnímám tak, že se mi v hlavě okamžitě vytváří tisková zpráva mým přátelům a světu. Směju se už při tom, pak to jen napíšu. na druhou stranu určitě se objeví i názory, jestli ti není trapné vytahovat na veřejnost až tak intimní a soukromé záležitosti? Mně tyhle věci připadají naprosto normální. Najdou se lidi, kterým to bude připadat přes čáru, ale tím spíš to pro ně může být zážitek. Dneska to


12

mICHAELA PATOČKOVÁ Když jsem psala tuhle knížku, přišla jsem na spoustu věcí. Že spát s bejvalým je jako jíst shnilý maso. Že kámošky nejsou na celej život, protože se toužej zamilovat - a běda, jak se jim to povede. Že drogy jsou neškodný, dokud je nezačne brát někdo, koho máte rádi. Že gynekologové jsou lidi jako my, pokud nezačnou stalkovat vaši matku. Že žít na dluh je standard, dokud má váš otec aspoň vlastní slipy. A že sex je úžasná věc, když se nestydíte za svý přirození... Celý to začalo tím, že mě sbalil přechytralej týpek, kterej si mě chtěl vzít, abych mu rodila přechytralý děti. Jenže já nesnáším stereotypy, a tak jsem se zákonitě musela zamilovat do někoho výjimečnýho. A zažila jsem s ním fakt NEUVĚŘITELNÝ věci! Ale pak zmizel a já se ho neodvážila zeptat ani na jméno, takže mu říkám Kámoš. Zůstala mi po něm na zápěstí zoufalá kérka: Love you – Leave me. Ukážu mu ji, jestli ho někdy najdu... Můj příběh je vlastně celej o hledání. O hledání Kámoše, o hledání lásky, o hledání sama sebe a tak vůbec. Všechno, co jsem do týhle knížky napsala, je pravda. A ta holka na obálce jsem fakt já. Jmenuju se Míša, kdyby vás to zajímalo. UKÁZKa Z KNÍŽKY Začala jsem se svlíkat, ačkoliv jsem netušila proč. Pak jsem zjistila, že se nesvlíkám sama, ale svlíká mě Superhlava. A pak to přišlo. Malovala jsem si to po tý době dost zkresleně. Mělo to bejt jako příjemnej otřes mozku, jako Alzheimerova choroba ve vztahu k realitě... Ale bylo to spíš takový... Jako když se vaří zeleninová polívka: pět set gramů akrobacie, čtyři sta gramů stereotypu, pár lžic atraktivního kvílení a pořádně to zalejt mlíkem. Ráno jsme to celý uvařili ještě jednou a já už místo pěti set gramů akrobacie přidala pouhejch sto a naopak toho stereotypu bylo snad i kilo.

vypadá, že už se otevřeně mluví o všem a varuje před vším. Zdaleka to ale není pravda a bylo by potřeba přitvrdit. Kdyby mladý lidi přesně věděli, co s nima může udělat pervitin, rozmysleli by si to. Informace, který máme, jsou jen povrchní. Kniha zaujme na první pohled už svou obálkou. Byl to tvůj nápad vyfotit se tam nahá? Můj nakladatel chtěl, abych byla na titulce já, protože je to o mně a dává to logiku. Co tam bude konkrétně, jsem si vymyslela sama. Takže jo, byl. Ta nahota nás ale napadla až během focení a vypadala nejlíp. Máš vůbec nějaké zábrany? Zatím ještě ne, ale poslední dobou často přemýšlím, jestli není v týhle společnosti bezpečnější nějaký zábrany mít. Lidi umí být fakt hnusný. Jaká je vlastně Michaela Patočková? Určitě jsme aspoň tři osoby v jedný. Jedný si vážím, ale objevuje se jen vzácně. Druhou moc nechápu a nepamatuju si věci, který dělá. Třetí je hroznej depresák, co má svý démony. Ti démoni jsou teď se mnou pořád a je to ubíjející. Jsem takovej voják permanentně bojující v nekonečný bitvě uvnitř sebe. Náklad knihy byl 2400 kusů. Už jsou pryč. Chystáš dotisk? To tuší nakladatel, takže já jen čekám. Doufám,


13 pochybovala, jestli to chci dělat. Nechala jsem se vyřadit ze školních představení a přestala si doma hrát. Vlastně jsem svý studium promrhala složitejma myšlenkama a pochybnostma o tom, co mi jde nejlíp. Až před týdnem mi jako zázrakem došlo, že spisovatelská dráha byl fakt úlet. Přišla jsem do Prahy, abych byla herečka, takže už na tom týden intenzivně pracuju. Jak ses dostala do televizních reklam, kde tě můžeme vidět? Šla jsem na casting a díky tomu jsem pak hrála v nějakých televizních reklamách. Bylo jich dost, ale asi před měsícem skončila poslední. Teď jsem snad jen v klipu Pavla Šporcla.

že jo. Dnes mě dost rozesmutnilo, když jsem procházela na Andělu, kde byla tuna lidí honící se po dárcích a moje kniha už tam nebyla. Na facebookový profil knihy si dala zprávu, že se totálně nekontrolovaně píše i její pokračování, protože ze života některejch postav se stává fakt regulérní horor. Že je ti z toho všeho dost na nic. Vysvětlíš to? No týkalo se to tý sekty. Já o tom teď podrobně nesmím mluvit, ale tím, že jsem je vyhodila z bytu, to prostě neskončilo. Naopak to začalo být velmi nebezpečný. Ten případ řeší policie a já doufám, že se to dotáhne do zdárnýho konce. Sekty jsou moc nebezpečný a je to další téma, o kterým víme jen povrchně, protože nikdo veřejně nevystoupí, aby řekl: „Jsem tak pitomej, že jsem sektě propadl.“ A nevysvětlí lidem, jak se to může stát. Já klidně jo, až budu moct. Dokonce ses dostala i na stránky Blesku… Ano, to bylo hrozný. Těšila jsem se na to, ale pak to dopadlo katastrofálně. Byly tam strašný lži a já opět uvěřila, že nebudou. Řekla jsem jim, že jsem neměla moc sexuálních partnerů, a oni napsali přes dvoustránku do nedělního blesku červeným písmem, že jsem nymfomanka. Brečela jsem. Ve výsledku ale Blesk prodej tý knížky dost nakopnul. Tolik o knížce. Jak se ti daří na herecké škole? Je to těžká hra, to herectví. Já vlastně tři roky

Máš prý napsaný i scénář k filmu. O čem bude? Vlastně mám rozepsaný scénář k filmu a taky super námět na divadelní hru. Teď mám kolem sebe konečně ty správné lidi k realizaci takových věcí a nevím ještě, kterou uděláme jako první. Film by měl být o sektě a ta hra o krutosti světa, složitosti a paradoxně jednoduchosti lidský psychiky. To všechno s velkou nadsázkou a humorem. V poslední otázce bych se ještě jednou vrátil ke knížce, která je o hledání. Už jsi našla, co (koho) jsi hledala? To víš, že jsem ho našla, ale... Buď mě nechtěl, nebo je to prostě srab. Zbyl bolestnej pocit, jako když táta opustí svý dítě. Jsem na něj naštvaná a ta knížka je v tomto směru ten nejjasnější a nejkrásnější vzkaz, jakej jsme si mohli předat. Proto ji nenávidím, ale i miluju.. tak to má bejt :) Michal Bogáň, foto: Tomas Loewy MICHAELA PATOČKOVÁ - narozena 24. dubna v Plzni - studuje Vyšší odbornou školu hereckou v Praze - objevuje se v reklamních spotech v televizi - s uznávaným fotografem Adolfem Zikou nafotila sérii aktových uměleckých fotografií a objevila se na titulní stránce jeho knihy In the Shadow of Light - jako copywriterka se podílela na kampani Zaměstnání snů společnosti Slevomat, za kterou získala reklamní ocenění v prestižní anketě Internet Effectiveness Award. - má ráda rock´n´roll, palačinky s nutellou, atmosféry, herectví, energický lidi, koncerty, banány, vyhrocený situace, tetování, nemá rádA peníze, předsudky, strach, romantiku, životopis, smog, televizi, deprese


14

františek j. kalenský

Žena je věčná inspirace ke všemu, tedy i k malování

Postavou sice malý, ale výtvarným dílem a nadáním velký umělec. Život dvorského rodáka Františka J. Kalenského (67) je velmi pestrý, což se odráží v jeho obrazech. Jeho tématem a inspirací jsou ženy, má rád koridu a koně. Je bytostný figuralista a bravurní kreslíř. Do konce ledna má výstavu v Galerii Domu tisku v Trutnově. Podle vašeho motta ve svém výtvarném projevu obsah upřednostňujete před formou. Výjimkou jsou modelky. Čím jsou pro vaši tvorbu důležité ženy? Je to především estetický dojem. Holky jsou hezčí než chlapi, mají ladnější tvary, mají v sobě takovou samozřejmou eleganci a grácii.

seznámil s jednou studentkou - Angličankou. Ona pak opakovaně přijela a já jsem začal kout pikle. Řekla mi, že mě pozve k sobě a poslala zvací dopis. K emigraci nakonec došlo až v roce 1985, kdy jsem s rodinou odešel do Rakouska. Nechtěl jsem se tehdy podřídit oficiálním požadavkům a být poslušným občanem a výtvarníkem.

Když jsou tedy takové umělecké dílo samy o sobě, proč se musí ještě malovat? Protože nás chlapy ženské přitahují. Žena je věčná inspirace ke všemu, tedy i k tomu malování. Žena v historii stojí za vším, ať jsou to války, byznys, což pokračuje do současnosti. V obrazech, kde mám ženy, jsou příběhy s otevřeným koncem, kam si může každý dosadit, co chce. V ženě je poezie.

Usadil jste se pak v USA. Jak na toto období vzpomínáte? Byl to kulturní šok. Měli jsme na západní Evropu i USA zkreslený pohled. U nás to bylo pochopitelně vykreslováno v úplně jiném světle. Oni mě uvedli do praktického života, poradili, ale pak už to nechali na mně, takže začátky byly těžké. Sehrála v tom roli i jazyková bariéra, učil jsem se za pochodu. Byl jsem tam s rodinou a musel jsem shánět práci. Původně jsem byl v New Yorku a postupně jsem šel po stopách pionýrů na západ, až jsem skončil v Seattlu, kde jsem začínal jako

Kdy a proč jste se rozhodl pro emigraci? Ještě v době studií jsem se ve Špindlerově Mlýně


15 malíř fasád baráků. Bylo to zajímavé, ale zpočátku nelehké období, musel jsem se hodně ohánět, nic jsem nedostal zadarmo. Malujete ženy, toreadory, koně, krajiny. Co rozhoduje o volbě tématu? Rozhoduje to, kde se zrovna nacházím. Krajiny většinou nedělám tak, že bych třeba šel na trutnovské náměstí a namaloval ho. U mě je to tak, že si s sebou beru akvarelový blok, a když něco vidím, tak to zaznamenám. Pak na tom pracuji dál, nebo ne. Jsem spíše figuralista. Líbí se mi koně. Je to stejné jako u těch žen, jsou krásní, ladní a v koních vidím svobodu, volnost a energii. Koridu jsem vždycky chtěl vidět, podařilo se to v Mexiku. Je to boj, rituál a pompa, i když to má samozřejmě odpůrce. Má to neopakovatelnou atmosféru, je to divadlo. Kromě malby a grafiky se věnujete také plastice. Studoval jste sochařinu? Občas nějaký reliéf udělám, ale mám na to málo prostoru. Sochařinu jsem studoval u Jindřicha Vielguse. Ten mě do toho zasvětil. Dostal třeba zakázku, tak jsem s ním na ní spolupracoval. Protože mě plastika začala bavit, dělal jsem si později svoje věci. Teď spíš ale převažuje malba. Teď máte výstavu v Galerii Domu tisku. Co tady představujete? Je to takový průřez mou tvorbou. Jsou tady věci za posledních šest let. Výstava obsahuje všechno, co mám rád – ženy, toreadory i krajiny. Co byste rád vytvořil, o čem sníte? Sním o sochách, protože mi chybí. Chtěl bych mít velký ateliér, kde bych je mohl dělat. Jedno, jestli by byly z kamene či železa. Prostě monumenty. Po tom toužím. Hynek Šnajdar FRANTIŠEK J. KALENSKÝ - narozen 10. února 1945 ve Dvoře Králové nad Labem - vystudoval Uměleckoprůmyslovou školu v Brně - v roce 1985 emigroval do Rakouska, pak se usadil v USA - v Seattlu vystudoval výtvarnou školu a získal titul Master Degree of Fine Art (akademický malíř) - vystavoval ve významných galeriích v Evropě i ve Spojených státech amerických - je rozvedený, má dva syny - žije ve Dvoře Králové nad Labem


3. - 31. 1. MAESTRO HLEDÁ MAESTRA Výstava výtvarných prací žáků škol Trutnovska kino Vesmír - foyer ** otevřeno vždy v době promítání filmu

do 22. 1. ROMAN FRANTA: CO NÁM ZBÝVÁ Výstava Partner Galerie UFFO: GRUND a.s. Projekt se uskutečňuje za finanční podpory Ministerstva kultury Galerie UFFO ** otevřeno: pondělí sobota 9:00 - 18:00 hodin ** vstupné 30 Kč, děti 15 Kč, děti do 3 let zdarma

Změna programu vyhrazena!

čtvrtek 17. 1. KORESPONDENCE V+W Činoherní divadlo B: Národní divadlo Brno - Reduta UFFO ** 19:00 hodin ** předplatitelé skupiny Činoherní divadlo B - vstup na abonentky, ostatní - vstupné 330, 300, 270 Kč

270 Kč

středa 16. 1. JEDLÍCI ČOKOLÁDY Činoherní divadlo A: Klicperovo divadlo Hradec Králové UFFO ** 19:00 hodin ** předplatitelé skupiny Činoherní divadlo A - vstup na abonentky, ostatní - vstupné 330, 300,

Předprodej a rezervace vstupenek: Inforecepce UFFO pondělí - sobota 8:00 - 19:30 hodin, tel. 499 300 999, e-mail: info@uffo.cz Předprodej vstupenek: Turistické informační centrum Trutnov 245 pondělí - pátek 9:00 - 18:00 hodin, sobota 9:00 - 12:00 hodin, tel. 499 818

pondělí 28. 1. INDONÉSIE Kintari Foundation o.s. připravila cestopisný večer s doprovodným programem UFFO ** 19:00 hodin ** vstupné 90 Kč

pondělí 28. 1. AKADEMIE TŘETÍHO VĚKU PhDr. Petr Just, Ph. D.: České stopy v Nebrasce (USA) Pořadatel: SCT a Český červený kříž kino Vesmír ** 14:30 hodin

neděle 27. 1. DĚTSKÝ KARNEVAL: KIDS SHOW Zábavné odpoledne pro děti UFFO ** 15:30 hodin ** vstupné: děti 50 Kč, ostatní 90 Kč

leden

na měsíc

PROGRAM AKCÍ

SPOLEČENSKÉ CENTRUM TRUTNOVSKA PRO KULTURU A VOLNÝ ČAS


Hlavní partneři:

středa 23. 1. RODINA JE ZÁKLAD STÁTU Činoherní divadlo B: Divadlo F. X. Šaldy Liberec UFFO ** 19:00 hodin ** předplatitelé skupiny Činoherní divadlo B - vstup na abonentky, ostatní - vstupné 330, 300, 270 Kč

neděle 20. 1. ŠTĚNĚ NEBO ŠPENÁT? Rodinné UFFOkousky: Divadlo DRAK Hradec Králové Představení pro děti od 3 let UFFO ** 15:00 a 17:00 hodin ** vstupné: děti 80 Kč, ostatní 120 Kč

Logistický partner:

Partneři:

pátek 25. 1. DANCING DREAM IRISH DANCE SHOW Divadlo a hudba: úterý 15. 1. Rinceoirí - Klub irských tanců o. s. MEZI SVĚTY / IN BETWEEN WORLDS UFFO ** 19:00 hodin ** předplatitelé Divadelní delikatesy: skupiny Divadlo a hudba - vstup na Jalegado Dance Company itelé abonentky, ostatní - vstupné 360, 330, předplat ** hodin UFFO ** 19:00 skupiny Divadelní delikatesy - vstup na 300 Kč abonentky, ostatní - vstupné 320, 290, 260 Kč

pondělí 14. 1. VÚDU AFRIKA Tomáš Kubeš - cestopisný večer kino Vesmír ** 19:00 hodin ** vstupné 60 Kč

pondělí 14. 1. AKADEMIE TŘETÍHO VĚKU prof. PhDr. Zdeněk Jirásek, CSc.: Základní směry zahraniční politiky Československa v letech 1918 - 1992 Pořadatel: SCT a Český červený kříž kino Vesmír ** 14:30 hodin

neděle 6. 1. PIRAT07&QUEENOFLOVE Rodinné UFFOkousky: Divadlo Alfa Plzeň Představení pro děti od 12 let UFFO ** 18:00 hodin ** vstupné: děti 100 Kč, ostatní 200 Kč

www.uffo.cz

30. 1. - 5. 3. MARTINA CHLOUPA: KDE DOMOV MŮJ Výstava Vernisáž 29. 1. od 18:00 hodin Partner Galerie UFFO: GRUND a.s. Projekt se uskutečňuje za finanční podpory Ministerstva kultury Galerie UFFO ** otevřeno: pondělí sobota 9:00 - 18:00 hodin ** vstupné 30 Kč, děti 15 Kč, děti do 3 let zdarma

středa 30. 1. NEDVĚDI: „SOUHVĚZDÍ JISKER“ Koncert Františka a Jana Nedvědových s kapelou Pořadatel: DETO production, s.r.o. a SCT UFFO ** 19:00 hodin ** vstupné 460, 390, 380, 350, 330 Kč


18

Petr šouba

Musíme se zamyslet, proč máme špatnou náladu. a něco s tím dělat Udělat v předvánočním shonu rozhovor s psychologem se nabízelo samo. V redakci práce nad hlavu, v obchodech davy nakupujících a mezi mými kamarády vesměs špatná nálada. Tak jsem místo hospody zvolil posezení v útulné pracovně Petra Šouby, psychologa trutnovského RIAPSu. Regionální institut psychosociálních služeb pod jednou střechou poskytuje služby zdravotnické - psychiatrie, klinická psychologie a adiktologie a služby sociální - stacionář pro osoby s duševním onemocněním, manželská a rodinná poradna, kontaktní centrum a nízkoprahové zařízení. Mezi lidmi panuje pojem blbá nálada. Proč? Lidé mají mnohdy co dělat, aby ustáli nároky, které jsou na ně kladené. Opakovaně se setkávám s tím, že dnes není snadné si práci najít a není snadné si ji udržet. Slýchávám často o jednání nadřízených, které je mnohdy velmi despektní, a lidé mají často pocit, že se vůči tomu nejsou schopní nějak vymezit. Tlak zaměstnavatele při nedostatku jiné práce je často vrhá do pocitů určité bezmoci, vydanosti všanc a nejistoty. Souběžně s tím je tu reklamní masáž přes děti a úkol obdarovat je na svátky, aby měly radost. Když dnes dítě nemá třeba značkové oblečení nebo mobil, tak se může dostat mezi vrstevníky na periferii. Racionální vysvětlení od rodičů, že to není důležité, v dětském kolektivu moc neobstojí. Jestli rodiče nechtějí potomky dostat do role outsiderů, tak musí disponovat aspoň v nějaké míře tím, co je formou reklamy podsouvané jako nezbytnost. Aby to mohli dospělí nějak obstarat, v době velké finanční nouze a hektičnosti, tak si třeba půjčí peníze. Často jsou půjčky lichvářsky úročené, a to pak lidem způsobí další problémy. Sdílejí to mezi sebou, což se promítá do celkové atmosféry, špatné nálady. To je jedna rovina.

a ta druhá? Pro určitou skupinu lidí má špatná nálada skutečný důvod. Vánoční svátky jsou obecně pojímané jako rodinná setkávání, a tak zpravidla bývají náročné pro lidi, kteří zažili nějakou ztrátu. V případě, že z nějakých důvodů přijde rodič o dítě, jsou pro něj Vánoce celoživotní strašák a je rád, když už takové svátky skončí. to chápu. Vraťme se ale k té vaší první rovině. Přece jen u nás ale není tak vysoká nezaměstnanost, parkoviště u obchodních domů jsou plná, a přesto máme blbou náladu… Je to vše o tom, že jsme nějakými faktory a okolnostmi dotlačeni k hodně výkonově zaměřené orientaci, která nás nutí, abychom zabezpečili to, co se nastavuje jako nějaká platforma, která by měla patřit ke svátkům. Skrze to už pak není prostor pro to, co by člověk třeba právě o Vánocích a před nimi opravdu sám potřeboval. Příklad: většina lidí na období před svátky nadává, nemá ráda tlačenice v obchodech. A přesto jdou a jsou toho součástí. Dělají něco, co je v rozporu s jejich přirozeností, prostě mají pocit, že by se to nějak „mělo“. kdo má tedy špatnou náladu, tak má začít nejdřív sám u sebe? Jak? Když člověk začne sám od sebe přemýšlet o důvodech špatné nálady, tak je to první krok správným směrem. Je dobré položit si otázku po tom, co mi v danou chvíli nevyhovuje a co můžu udělat pro to, aby to mohlo být jinak. Pak si často uvědomíme, že je potřeba zaujmout k jistým věcem jiný


19 postoj, že je potřeba vystoupit z vlaku, ve kterém nechceme být a následně pro to něco udělat. Musí to udělat hned, nebo si má stanovit třeba nějaké novoroční předsevzetí? Většinou odkládání takového kroku, že začne až někdy později, dokazuje, že k tomu má dvojsečný postoj. Z nějakého důvodu mu ta současná situace vyhovuje, něco mu to ještě přináší. Přesto že si na to stěžuje a kritizuje, má z toho nějaký, i když třeba velmi kontroverzní a nouzový profit, a bojí se to opustit. Ale zpravidla, když takhle člověk začne uvažovat, většinou to nakonec riskne a zkusí nějakou změnu. Často dnes zaznívá - „mám deprese“. Není to slovo zprofanované? Ve skutečnosti může mít slovo deprese řadu významů a mívá různou hloubku. Mohou to být stavy, které jsou nesnesitelné, kdy člověk není schopen téměř žádné aktivity, je plný nevývratných a hlubokých pochybností o své hodnotě, nevidí v životě žádný smysl a jako jediné východisko vidí ukončení svého života. V takových případech je nutné překlenout tuto životní etapu, která může trvat i několik měsíců, s pomoci psychiatrické medikace, zde člověk není schopen bez cizí pomoci cokoliv udělat. Může to být také přechodná, i když někdy rovněž velmi těžko prožívaná reakce na nějakou životní ztrátu, nebo kritickou momentální životní situaci. Deprese může také souviset s určitou životní etapou a být předznamenáním nějaké důležité, někdy i velmi pozitivní změny. Vy se spíš ale ptáte na situaci, kterou lidé zaměňují se špatnou náladou a obecným pesimismem, prostě nějakým důsledkem stresových faktorů, které pak vedou k tomu, že neprožíváme pozitivní emoce. Takže určitě se dá slovíčko deprese z toho pohledu považovat za zprofanované. Prostě většina lidí nemá tak závažné problémy, které by se daly označit za deprese. inzerce

K vám do RIAPSu ale chodí lidé, kteří skutečné deprese mají. Je jich víc právě v této době, kdy má řada lidí blbou náladu? Lidé, kteří mají špatnou náladu a považují to za deprese, naše služby až tak příliš nevyhledávají. My se tu staráme o konkrétní potíže, které většinou s obecně špatnou náladou přímo nesouvisí. Čím konkrétním se zabýváte? Chodí ke mně například lidé, kteří mají problémy fobického charakteru, různé druhy úzkostí, nebo obav, poruchy nálady, nebo s jinými závažnými diagnózami, kteří nejsou schopni fungovat v běžných podmínkách, a my se často snažíme o nalezení návratu do společnosti. Chodí ke mně i lidé s problémy v partnerských vztazích, s obtížně ovladatelnými afekty či chováním, rozličnými fyzickými bolestmi bez lékařského nálezu, poruchami sebevědomí, prostě s problémy závažnějšího rázu, kde člověk sám, nebo někdo z jeho okolí usoudí, že už si není schopen pomoci sám. Jak dlouho k vám lidé s problémy chodí? To je individuální. Někomu stačí jedna návštěva, někoho tu mám už několik let. Existuje falešné přesvědčení, že když si člověk nedokáže s psychickými potížemi poradit sám, je méněcenný. Jako kdyby to byla ostuda. Řada lidí se tomu brání, někteří to ale dokážou zachytit včas a stačí jim pak třeba jen pár schůzek psychologa. Co byste lidem řekl na závěr? I ve chvíli, kdy je blbě, je tady nějaká naděje. Zkusme tu naději neztrácet, zkusme se víc zaměřit na to, co by pro nás onou nadějí mohlo být. Zkusme si také položit otázku, co nám to vlastně momentálně chybí a co můžeme udělat pro to, aby nám to vyhovovalo. Nezapomeňme, že stále málo investujeme do našich vztahů, a to nám nakonec většinou chybí nejvíc. Pavel Cajthaml, foto: Miloš Šálek


20

zajímavost

Rýbrcoul

pohanský bůh hor Na výjezdu z Trutnova k Peci pod Sněžkou má od letoška stát třímetrová socha Rýbrcoula. Zdánlivě jasná informace sebou ale nese několik otázek: Kdo byl Rýbrcoul? Že by předchůdce Krakonoše? Co symbolizoval? A proč o něm vlastně víme tak málo? Krakonoš je znám jako vlídný vládce hor. Vousatá lidská postava s kloboukem, pláštěm a holí v pohádkách činí dobré skutky a trestá zlé lidi. Rýbrcoul vypadá jako jelen, který má do člověka hodně daleko. „Donedávna si lidé mysleli, že vznik Rýbrcoula je z bájného zvířete Gryfa (lví trup s ocasem, orlí hlavou, krkem, křídly a pařáty pozn. redakce). Pravda je ale jiná. Je to stojící jelen, který má orlí hlavu s parožím s desatero výčnělky, který se opírá o hůl,“ tvrdí třiašedesátiletý důchodce a amatérský badatel Jaroslav Rejman z Hořic.

RÝBRCOUL JE STARŠÍ NEŽ KRAKONOŠ Právě on zřejmě jako jediný označil Rýbrcoula za pohanského boha. Neobvyklá postava je podle něj plná symboliky, odpovídající době, ve které vznikla. Orlí hlava znázorňuje pojetí boha, desatero paroží je vlastně desatero přikázání. Opírání se o hůl připomíná známý lidský příběh. „Ráno je člověk coby malé dítě na čtyřech, v poledne je z něj švarný jinoch a večer stařec o holi,“ říká Rejman. A ukazuje postavu Rýbrcoula, kterou podle svých slov vnímá s pokorou, úctou, respektem a nadějí. Vychází přitom z desetiletého pátrání v archivech a čtení v desítkách knih. „Životnost Krakonoše je asi dvě stě let. Rýbrcoul je ale mnohem starší, byl tady dávno před ním,“ upřesňuje. První dochované vyobrazení Rýbrcoula je na mapě Slezska od vratislavického kartografa, humanisty a matematika Martina Helwiga z roku 1561. V mapě je pod vyobrazením napsáno Rübenczal, z čehož později vzniklo německé označení Rübezahl a z něj pak české Rýbrcoul. „Proč pod vyobrazením není další zmínka, upřesnění či vysvětlení? Protože by autor mohl přijít o život. Když vezmete, jaká tehdy byla doba, za co a jakým způsobem byli lidé sprovázeni ze světa ... Proto si vyobrazení zasluhuje pokoru,

nemělo Stojící jelen, který má orlí hlavu s parožím s desatero výčnělky, který se opírá o hůl. To je Rýbrcoul podle badatele Jaroslava Rejmana. by se stát cetkou,“ naznačuje Rejman bájnou minulost pomyslného vládce hor. A nechává přitom stále roušku tajemství částečně zahalenou. Nikoho zatím nenapadlo položit si otázku, proč Helwig vydal mapu právě 1561 a ne třeba v roce 1560 anebo 1570. Já to vím, ale odpověď si nechám pro sebe,“ pokračuje. TRUTNOV UŽ MÁ DVA RÝBRCOULY Nechce proto, aby skulptura byla jen další sochou z mnoha. „Musíme ctít, co nám autor mapy Helwig chtěl říci. Trvám na tom, aby byla co nejvíc autentická. Jakékoliv odchýlení od základního modelu by bylo paskvilem, který by nevyjadřoval to, co má,“ opakuje. Proto by se socha uprostřed kruhového objezdu u trutnovské obchodní zóny měla dívat zobákem na západ. Bude tři metry vysoká a podle návrhu by ji z bronzu měla vytvořit zdejší sochařka Paulina Skavova. „Při jejím vzniku by se měly skloubit tři faktory - mytologie,


21

Pamětní list s Rýbrcoulem pro redakci Trutnovinek. „Važte si toho. Jste teprve třetí člověk, kterému jsem ho věnoval,“ tvrdí Jaroslav Rejman.


22

zajímavost umělecký pohled a ekonomika,“ říká trutnovský starosta Ivan Adamec. Socha totiž přijde na 600 tisíc korun, které ale chce získat jako sponzorský dar především od zdejších podnikatelů. „Umístit tam Rýbrcoula je výborný nápad, který by se na to místo hodil,“ chválí Adamec. Už nyní má Trutnov dva Rýbrcouly. Zmenšený model stojí na poličce v kanceláři starosty Adamce. Pískovcový reliéf je uložený v areálu Technických služeb. Kamenný blok měl původně stát uprostřed kruháku, ale jako vhodnější materiál se nakonec ukázal bronz. „Chtěl bych požádat, aby se v Trutnově našlo důstojné místo i pro pískovcový haufreliéf. Je to totiž nejvěrnější zpodobení Rýbrcoula z Helwigovy mapy z roku 1561,“ zdůrazňuje Rejman. PLASTIKY MAJÍ BÝT I PRO NEVIDOMÉ Sochy Rýbrcoula by nemusely přitom stát je v Trutnově. V úvahách bylo například další místo na dně Obřího dolu v Krkonoších nebo u dolní stanice lanové dráhy na Sněžku, Rejman už oslovil také horská městečka Rokytnici nad Jizerou a Harrachov. „Podmínkou každé plastiky je, aby i slabozrací či nevidomí měli možnost přijít a osahat si Rýbrcoula. Mým snem je vytvořit k tomu i grafické listy s brailovým písmem,“ poukazuje. S charitou v případě Rýbrcoula počítá i v dalších oblastech. Oceňuje rovněž kamarády Jóna a Kratochvíla, kteří na Portáškách ve Velké Úpě pořádají horský běžecký závod nazvaný Rubenczal a kterého se účastní i nevidomý běžec Jan Říha. A proč se dosud o Rýbrcoulovi tak málo vědělo? Vžďyť přece knih, pojednání a badatelských

Helwigova mapa z roku 1561. Právě na ní je kousek od Trutnova zobrazen Rübeczal.

V kanceláři starosty Ivana Adamce zatím stojí metrový model bájného pohanského boha Rýbrcoula. Na jaře by měl stát třímetrová sochy na výpadovce z Trutnova do Pece pod Sněžkou. prací o Krakonošovi, jeho vzniku či přerodu vyšlo několik? „Všechno jsou to nesmysly, často jen dokola opakované. Co říkám já o Rýbrcoulovi, všechno se dá zdokladovat, všechno je pravda. Ale pořád je ještě po čem pátrat. Jsou tam věci, které jsou hodně specifické či odborné, prostě je co poodkrývat,“ dodává Jaroslav Rejman. Pavel Cajthaml, foto: Miloš Šálek TRUTNOV MŮŽE MÍT OBOJE KRAKONOŠE I RÝBRCOULA Trutnov má v současnosti s Krakonošem „dobré vztahy“. Má po něm pojmenované náměstí, kašnu a dokonce i pivovar. Nyní by měl i druhou bájnou postavu našich hor Rýbrcoula. Vzniku sochy by ale měli pomoci i podnikatelé, živnostníci nebo jiní sponzoři. „Tímto se obracím na firmy a společnosti, zda by nechtěli na tuto jedinečnou sochu přispět. Je to jediná cesta, jak něco takového realizovat,“ vyzval starosta Ivan Adamec.


výstavy v trutnově

23

Muzeum Podkrkonoší

Galerie města

KDE SE PIVO VAŘÍ, TAM SE DOBŘE DAŘÍ … Unikátní, zřejmě vůbec první velká výstava, která podrobně mapuje rozsáhlou historii trutnovského pivovaru Krakonoš k výročí 430 let trutnovského pivovaru. K vidění jsou pivní lahve, staré etikety, dobové soudky, fotografie či pivní reklamy, ale také důležité a zajímavé dokumenty. Zajímavostí je pivní kasa trutnovského pivovaru z počátku minulého století. Výstava potrvá do 27. ledna příštího roku.

JAN HÍSEK: OBRAZY, KRESBY Autor se pohybuje v intencích klasické malby a kresby, ve kterých reflektuje určitou magii, spiritualitu a snivost. Tedy kvality, které jsou v naší realitě sice přítomné, ale nikoli běžně viditelné. Vystavena budou díla v průřezu od 90. let až po současnost, včetně zatím nevystavených prací. Vernisáž se koná ve středu 16. ledna v 17 hodin. Výstava potrvá do 2. března.

TAJEMSTVÍ A POKLADY HRADU VÍZMBURKU Nejvýznamnější dochovaný středověký hrad regionu, někdy také označovaný jako Východočeské Pompeje - je námětem expozice v prvním patře muzea. Návštěvník výstavy se seznámí nejen s historií hradu Vízmburk, ale bude moci zhlédnout velké množství keramických nádob, kovových předmětů i stavebních prvků, objevených archeology při výzkumu hradu. Výstava potrvá do konce března. JAROSLAV CITA: OD VTIPU K VEČERNÍČKU Výstava ukazuje tvorbu Jaroslava City, známého výtvarníka a humoristy. Cita je znám jako autor mnoha kreslených večerníčků, obrázkových knížek i jako humorista, jehož nezaměnitelné kreslené vtipy byly zveřejněny na stránkách novin a časopisů. Výstava potrvá do 17. února.

Dům tisku FRANTIŠEK KALENSKÝ: KDYŽ PROMLUVÍ MÚZY Výstava obrazů známého východočeského malíře, grafika a ilustrátora Františka J. Kalenského. Potrvá do 30. ledna příštího roku.

JAROSLAV JIRMAN: VÝSTAVA FOTOGRAFIÍ Výstavní prostor v přízemí městského úřadu bude patřit snímků známého trutnovského autora Jaroslava Jirmana. Vernisáž se uskuteční ve středu 9. ledna v 17 hodin, expozice bude přístupná do 15. března.

Galerie Uffo ROMAN FRANTA: ...CO NÁM ZBÝVÁ... Výstava komerčně úspěšného Romana Franty je plná detailů (věcí, zvířat, lidí či rostlin) malovaných velmi zblízka. Oslovuje detaily, strukturou a barvou materiálu, komponováním částí předmětů do formátu, primární nečitelností, zdůrazněním objemu a jinými vychytávkami. Výstava potrvá do 22. ledna.

Galerie draka Stálá dračí expozice V podzemí Základní umělecké školy ve Školní ulici návštěvník uvidí zeď z červeného permského pískovce, která je upomínkou na kamenné hradby - chloubu středověkého Trutnova. Dále kmen stromu s dračím vejcem, studánku s projekcí či točnu s vyobrazením postav z dračí legendy. Galerie je otevřena denně kromě pondělí.


hostinné, vrchlabí

24

HOSTINNÉ VÝSTAVA do 31. 1. – muzeum

KONCERT 17. 1. – KD Střelnice

Vernisáží bude ve čtvrtek v 16.30 hodin zahájena v Galerii Na půdě výstava výtvarných prací klientů stacionáře trutnovského Regionálního institutu psychosociálních služeb RIAPS. Jejich práce se vyznačují emocemi, smutkem, radostí, touhou po uzdravení i uvězněnou netečností, kdy člověk necítí radost ani smutek.

V klubu Kotelna v rámci Sklepů harmonikáře a zpěváka Václava Koubka vystoupí ve čtvrtek od 20 hodin písničkář Jiří Dědeček. Ten nejdříve spolupracoval s hudebníkem Janem Burianem, pak se vydal vlastní cestou. Jeho fanoušci znají jeho písně s břitkými a vtipnými texty. Kromě toho Dědeček píše knihy, známé jsou například Můj vůz, Reprezentant lůzy, Blues pro slušný lidi, Bát se a krást či Snídaně se psem. Proslul také jako překladatel z francouzštiny.

HUDBA 31. 1. – KD Střelnice

Výstava v klášteře je zaměřená na Vánoce, o čemž vypovídá název Tenkrát o Vánocích. Do konce ledna nabízí návštěvníkům betlémy, vánoční pohlednice a ozdoby.

VRCHLABÍ DIVADLO 5. 1. – KD Střelnice

Blaník je divadelní hra od Zdeňka Svěráka a Ladislava Smoljaka, jako spoluautor je uveden fiktivní český velikán Jára Cimrman, který tuto hru měl původně napsat pro loutky. V roce 1990 ji měli Svěrák se Smoljakem přizpůsobit pro živé herce. Premiéra hry se odehrála 16. května 1990 v divadle Solidarita v Praze a divadle Járy Cimrmana. V sobotu od 19 hodin tuto jevištní podobu českého mýtu zhlédnou také vrchlabští diváci. inzerce

VÝSTAVA 17. 1. – KD Střelnice

V klubu Kostelna ve čtvrtek ve 20 hodin vypukne koncert Pavla J. Ryby & The Fish Men. „Skutečnost, že česká jazzová scéna si nemůže stěžovat na nedostatek znamenitých basistů,je všeobecně známa. O mimořádném talentu umělců, jako jsou Miroslav Vitouš, Jiří Mráz nebo mimořádně technicky disponovaný baskytarista Pavel J. Ryba, hovoří s uznáním nejen odborníci, ale také muzikanti a posluchači na celém světě,“ napsal ve své recenzi publicista Aleš Benda. Pavel J. Ryba bývá často označován jako český Jaco Pastorius.


dvůr králové nad labem VÝSTAVA MERKUR do 3. 2. – výstavní síň

stavebnice seznámí výstava Merkur - legendární stavebnice, která je sestavena ze sbírky známého sběratele a badatele o historii této stavebnice Jiřího Mládka.

PŘEDSTAVENÍ 13. 1. – Hankův dům

DIVADLO 5. 1. – Hankův dům

Ve Staré radnici na náměstí T. G. Masaryka se představí stavebnice Merkur, která je fenoménem českého hračkářského průmyslu. Stavebnice, vytvořená Jaroslavem Vanclem už na počátku 20. století v Polici nad Metují a dnes zde opět vyráběná firmou Merkurtoys, vyniká jednoduchostí, promyšleností a tvarově prostorovou propracovaností. Právě s historií a současností inzerce

Blaník je divadelní hra od Zdeňka Svěráka a Ladislava Smoljaka, jako spoluautor je uveden fiktivní český velikán Jára Cimrman, který tuto hru měl původně napsat pro loutky. V roce 1990 ji měli Svěrák se Smoljakem přizpůsobit pro živé herce. Premiéra hry se odehrála 16. května 1990 v divadle Solidarita v Praze a divadle Járy Cimrmana. Ve čtvrtek tuto jevištní podobu českého mýtu zhlédnou od 19 hodin také dvorští diváci.

Bláznivá komedie o tom, co všechno se může stát, když se notorický záletník rozhodne oženit a přitom nemá odvahu to říct žárlivé milence. To je stručný děj inscenace Proutník pod pantoflem. Podle předlohy Georgese Feydeana ji nastudovalo Divadlo Na Fidlovačce. Herce Sandru Pogodovou, Marka Holého, Petra Rychlého a další příznivci Thálie uvidí v neděli od 19.30 hodin.

25


úpice, rtyně v podkrkonoší

26

ÚPICE

RTYNĚ

KONCERT 19. 1. - divadlo

PŘEDNÁŠKA 16. 1. – kino na Rychtě

Souboru Police Symphony Orchestra a Ivetě Suchánkové bude patřit novoroční koncert, který se koná v sobotu v 19 hodin. „Jedinečná událost v Úpici! Přijďte se přesvědčit o kvalitách tohoto úžasného hudebního tělesa podpořeného neméně úžasným vokálem,“ zvou hudebníci. Police Symphony Orchestra založili v roce 2010 sourozenci Petra Soukupová a Kuba Soukup.

Zvířata savany v jižní Africe, to je název přírodopisné přednášky Tomáše Hajnyše, pracovníka vzdělávání Zoo Dvůr Králové nad Labem, která bude zahájena ve středu v 18 hodin. S Hajnyšem se návštěvníci vydají do národního parku Pilanesberg v Jihoafrické republice. Park se nachází mezi suchou pouští Kalahari a vlhčí oblastí zvanou Bushveld, 15 kilometrů od městečka Sun City a rozkládá se na 50 tisících hektarech na území vyhaslého sopečného kráteru. Národní park vznikl v roce 1979 na území degradovaných pastvin pro skot. Bylo tam vypuštěno šest tisíc afrických zvířat.

inzerce

DIVADLO 25. 1. - kino na Rychtě

Hra v režii Jany Jančíkové v podání herců Divadelního souboru Na Tahu z Červ. Kostelce bude zahájena v pátek v 19 hodin. Klárka je dospělá autistka, která žije se svými rodiči, ale hlavně ve svém světě a se svými rituály. Všichni kolem ní se jí snaží přizpůsobit. Po letech si ale začnou uvědomovat, jak se změnily vztahy mezi nimi navzájem. V době, kdy už někteří ztrácejí sílu o ni pečovat, přichází spásná záchrana - vlastně se stane „zázrak“.


česká skalice

27

VÝSTAVA - 25. 1. - 24. 3. – Galerie Luxfer Galerie, která mapuje aktuální současné české umění, chystá další výstavu. Od pátku, kdy bude expozice v 19 hodin zahájena vernisáží, se tentokrát příznivcům umění představí Iveta Pilařová (1975). Ta od roku 1995 studovala na VŠUP v Praze ateliér keramiky a porcelánu, ateliér alternativních technik a nakonec doktorské studium v ateliéru intermediální konfrontace. Pilařová už dlouho trpí jednou z forem roztroušené sklerózy. Zhoršující stav ji pozvolna začal činit potíže při její oblíbené sochařské práci, a tak se je rozhodla využít ve svůj prospěch a použít téma pocitu nemoci a nemohoucnosti jako ústřední motiv svých děl. V rané sérii obrazů Okno zobrazovala svůj každodenní pohled z okna bytu na křižovatku. Stejný motiv, stejná křižovatka, pouze měnící se počasí a náhodní kolemjdoucí. Tísnivý pocit vězení bez viny. Její schopnost předávat své pocity s notnou dávkou vtipu a nadsázky je nevšední. „Handicap, který se stal jejím hlavním tématem, jehož dojem dokáže bez zavádějících slov předat v emocionální rovině, je v jejím podání sdílný, ale bez sentimentu nebo žádosti po soucitu,“ říká historička umění Kateřina Štroblová. Dá se předpokládat, že budoucí výstava v Galerii Luxfer se bude nějakým způsobem dotýkat světa, do nějž neradi nahlížíme; do světa omezení a vyčlenění, do světa umění Ivety Pilařové. DIVADLO PRO DOSPĚLÉ - 26. 1. – sokolovna Jak to bylo s Růženkou? To je divadelní inscenace, kterou českoskalický soubor Maska představí v premiéře v sobotu od 19 hodin. V divadelní parodii Stanislava Tomka se představí: Růženka – Monika Škrdlová, královna – Eva Schwarzová, sudička Žofie – Dagmar Dupke, sudička Medarda – Pavla Knápková, princ Šípek – Mirek Široký, král Patlaj – Mirek Vavřena, komoří Jablkoň – Petr Tengler. Představení s herci nastudoval režisér Petr Škrdla. Nápověda – Lucie Novotná, světla, zvuk – Eva Široká, hudba – Eva Schwarzová, kostýmy – Dagmar Dupke, Eva Schwarzová. Vstupné 80 korun.


kam za sportem

28

LYŽOVÁNÍ

HOKEJ

13. 1. Krakonošova 12 v běhu na lyžích, krajský závod na trutnovské Paradráze BASKETBAL Středoevropská liga žen 23. 1. Miškolc - Trutnov ŽBL 6. 1. 12. 1. 19. 1. 26. 1.

Karlovy Vary - Trutnov Trutnov - Strakonice USK Praha - Trutnov Trutnov - Imos Brno

Český pohár žen 16. 1. Trutnov - DSK Basketball První liga mužů 6. 1. Trutnov - Sparta 13. 1. Hradec - Trutnov 20. 1. Trutnov - Liberec 27. 1. Litoměřice - Trutnov inzerce

Krajská liga 4. 1. Trutnov - Hronov 6. 1. Semechnice - Trutnov 9. 1. začátek play-off FLORBAL Druhá liga mužů 12. 1. Trutnov - Náchod 19. 1. Třebíč - Trutnov 20. 1. Svitavy - Trutnov


abeceDa SPortoVnÍcH oSobnoStÍ

Petr Holubec (23 let) Akim. Náš nejhodnější člen rodiny. Hlídá nás ve dne v noci a poslouchá na slovo. Když se na procházce rozeběhne, je to super trénink s ním držet tempo. Červená karta. Ještě jsem se s ní neseznámil. Myslím, že při mém stylu hry ani neseznámím. :-)

Ten kluk má čuch na góly, říká se o něm. Trutnovský fotbalista Petr Holubec mladší prostě ví, kam se postavit a jak si počínat v brankové příležitosti. „Kdysi mi říkali kanonýr, ale to už je dávno,“ smál se při vytváření naší abecedy levonohý útočník. Vůbec mu nevěřte. Vždyť v posledním zápase podzimní části proti Novému Bydžovu skóroval pětkrát. Na jaře v boji o postup do divize přidá určitě ještě další trefy, na podzim jich bylo celkem deset.

Dotazník. Už jsem jich vyplňoval dost. Tenhle patří mezi ty nejlepší. egypt. Právě tady v říjnu po 10 letech na zahraniční dovolený. Babička pozvala většinu rodiny, to se nedá odmítnout. Kluci na fotbale byli jiného názoru, protože v tu dobu se hrál nejdůležitější zápas podzimu. Faulovaný. To moc často nejsem, vyhýbám se soubojům, jak to jen jde. :-) Houbař. Tohle oslovení si ještě nezasloužím, ale na houby chodím moc rád. Krásně se u toho relaxuje a plný koš je to nejhezčí. Mrzí mě, že na houby se nedá chodit celý rok. Igelitka na kopačky. U nás v kabině docela nedostatkové zboží, hlavně když se hraje v dešti. Asi si je začnu podepisovat, viď Šťáso. :-) Jahody. Moje nejoblíbenější ovoce. Rozmačkané s mlékem a cukrem, to je největší bašta. kanonýr. Kdysi mi tak říkali, ale to už je dávno. Montérky. Až do dalšího školního roku můj brigádnický obleček. Nejvýznamnější gól. Nejdéle budu vzpomínat na ten pohárový proti Mladé Boleslavi. Už se mi asi nikdy nepoštěstí dát gól ligovému týmu. Oženit se. Tohle sloveso mě ještě zajímat nemusí. :-) Padesátikoruny. Moje sběratelská vášeň, která trvá skoro deset let. Za tu dobu už se něco nastřádalo. Házím si je do třílitrové flašky od rumu a už jich tam mám... Schválně si tipněte? Už bude skoro plná. Úpa. Strašák pro mnoho fotbalistů na trutnovským stadionu. Už kolikrát jsem lovil míč právě z Úpy. Výlety za pivem. Nejlepší je si dát pár piv s klukama po tréninku. Výjimkou je pátek, kdy výlet za pivem často končí Pod Hradem. :-) Zásada, přes kterou nejede vlak. Na fotbalové hřiště jedině s 11 na dresu.

29


Z MUZEJNÍCH SBÍREK

30

Vzácná fotografie trutnovského mužského pěveckého spolku z roku 1856 Ve fotografické sbírce Muzea Podkrkonoší zaujímá mezi nejstaršími fotografiemi čestné místo vzácný snímek členů trutnovského mužského pěveckého spolku z roku 1856. Jde o oválně oříznutou fotografii, doplněnou místy retuší perem, která je vlepena do středu ozdobně protlačovaného kartonu o rozměrech 24x28 cm, opatřeného rukopisným přípisem Trautenauer Gesangverein a letopočtem 1856. Neméně zajímavá je zadní (rubová) strana kartonu, na níž kdosi pro budoucí generace prozřetelně poznamenal jména 28 zachycených členů spolku. Ve spodní řadě to jsou: Mühlstein, Nitsch, Grenzner, Czerny Vinc., Klement Ott., Schmilauer, Möller, Falge Clem., Gutsch Vinc. V prostřední řadě: Schubert Hugo, Falge Jos., Schneider Franz, Pohl Ant., Dobiaschowsky, Benesch, Niewelt, Wunsch Vinc., Potutschek, Wiskotschil Jos., Walter. Konečně v horní řadě stojí: Emmerling Em., Wunsch Rich., Pohl Franz, Patzak Jos., Fiedler Jos., Frenzel Vinc., Gaber Jos., Emmerling Jos. Tento nejstarší mužský pěvecký spolek moderní formy byl v Trutnově založen roku 1854 zásluhou čtyř zdejších hudbymilovných učitelů. Spolkové stanovy, sepsané podle vzoru pěveckého spolku v Litoměřicích, byly pražským místodržitelstvím schváleny 2. října 1854. Do prosince 1854 čítal inzerce

spolek již 27 aktivních a 60 přispívajících členů. První veřejné vystoupení se konalo 2. února 1855 a prolog k němu napsal sám Uffo Horn. Počáteční období spolkové činnosti spadalo do let Bachova absolutismu, což mělo přirozeně negativní dopad na skladbu repertoáru. Liberálně smýšlející měšťané se pokoušeli písněmi vyjadřovat svoje skutečné postoje a názory, odmítavé k tehdejšímu vládnímu systému. V roce 1869 byl mužský pěvecký spolek přeměněn na Hudební spolek Harmonie (Musikverein Harmonie), který byl po mnoha letech bohaté a úspěšné činnosti definitivně rozpuštěn roku 1944. Vlastimil Málek, Muzeum Podkrkonoší


Trutnovinky magazín - leden 2013  
Trutnovinky magazín - leden 2013  

Trutnovinky magazín - leden 2013

Advertisement