a product message image
{' '} {' '}
Limited time offer
SAVE % on your upgrade

Page 1

kulturně-společenský magazín | Říjen 2019 | zdarma

Velký šéf


Editorial Salonky míří na scénu! HYNEK ŠNAJDAR / šéfredaktor Když něco nové začíná, je to vždy sázka do loterie. Když je to ale nabité energií, entuziasmem, a věříme, že i kvalitou, má to nepochybně právo spatřit světlo světa. Právě kvalita, žurnalistická poctivost, přesah a touha přinést něco zajímavého je smyslem zbrusu nového královéhradeckého magazínu Salonky, který právě držíte v ruce. Ten se bude na čtenářské scéně objevovat každý měsíc. Nepochybujeme o tom, že si najde své četné příznivce a stane se vyhledávaným periodikem tohoto královského věnného města na soutoku Labe a Orlice, známého jako Salon republiky. Úvodní magazín jsme věnovali z velké části lednímu hokeji. A není to náhoda! Klub Mountfield HK, který právě vstoupil do sedmé extraligové sezony, je skutečným hradeckým fenoménem a má velké ambice. Jeho cílem je totiž titul mistra České republiky. Salonky, v nákladu 10 tisíc výtisků, jsou tady pro vás čtenáře. Ať žijí Salonky!

MIROSLAV SCHÖN / str. 4 9

RADEK SMOLEŇÁK

ZDENA RYBÁŘOVÁ

str. 16 19

str. 26 29

IRENA KAPUSTOVÁ

VODNÍ ELEKTRÁRNA HUČÁK

str. 32 35

str. 40 42

Vydavatel: TN Média s.r.o., Branická 213/53, 147 00 Praha 4, IČO: 28847229, MK ČR E 23744, Sídlo redakce: areál letiště, Piletická 542, 503 41 Hradec Králové, www.salonkyhk.cz, Redakce: Hynek Šnajdar, tel.: 734 457 697, hynek@salonkyhk.cz, David Záruba, tel.: 777 466 138, david@salonkyhk.cz, Obchod, inzerce: Monika Klikarová, tel.: 733 353 695, monika@tn-media.cz, Grafika: Michal Kriegler, Distribuce: vybraná distribuční místa, Tisk: Euro-Agency s.r.o., Jílovská 1167/71a, 142 00 Praha 4 - Braník, Sazba: TN Média s.r.o., Číslo ISSN: ISSN 2694-7757, Četnost: měsíčník, Počet výtisků: 10 000, Regionální mutace: Královéhradecko, Titulní strana: Ondřej Littera.

n | Říjen 2019

čenský magazí

kulturně-spole

NOVÝ MAGAZÍN

VE KTERÉM MŮŽETE INZEROVAT PR ČLÁNKY I INZERCE

Monika Klikarová

e-mail.: monika@tn-media.cz tel.: 733 353 695

Velký šéf


PREZIDENT KLUBU

Umím hráče pochválit, ale umím jim i vynadat Do VIP zóny stadionu hokejového klubu Mountfield HK, kde se měl konat rozhovor pro premiérové vydání magazínu Salonky, vstoupil jeho prezident Miroslav Schön (1966) sebevědomě. S novináři se přivítal, vzal si židli, usednul, zapálil si viržinko a řekl: „Tak můžeme začít.“ Odpovídal přesně, jasně a bez vytáček. „Vybojovat titul mistra České republiky je naším cílem,“ prohlásil k ambicím královéhradeckého klubu. DAVID ZÁRUBA, HYNEK ŠNAJDAR, FOTO: ONDŘEJ LITTERA

Jaký máte obecně vztah ke sportu? Sportujete? V mládí jsem byl velmi aktivní sportovec, dělal jsem závodně atletiku, hlavně skok o tyči. Okolo osmnáctého roku mě zranění vyřadilo z vrcholové přípravy. Ke sportu jsem vždycky měl a stále mám dobrý vztah. Přiznám se ale, jak věk postupuje, stává se ze mě spíše fanoušek než sportovec. Sport nyní sleduji v křesle z televize, nebo tady u nás na stadionu. Proč preferujete zrovna hokej? Miloval jsem ho už v dětství. Mám velmi živé vzpomínky na období, to mi bylo šest let, když československá reprezentace v roce 1972 získala titul v Praze. Hokej jsem nikdy nehrál a s bruslením jsem hodně na štíru, ale tento druh sportu prostě miluji a moc se mi líbí.

Proč jste si k přesunu extraligové licence vybral právě Hradec Králové? Bylo to jednoduché. Když bylo zřejmé, že k tomuto kroku musí dojít, tak jsem se v první řadě podíval po městech, která sice nemají extraligu, ale mají vhodný stadion. Vzhledem k tomu, že se dlouho hovořilo o tom, že tehdejší Lev bude v rámci KHL hrát v Hradci, tak toto město pro mě byla jednoznačně první volba. Věřil jste této cestě? Měl jste za těch šest let nějaké pochybnosti? Musím upřímně říci, že kdybych věděl, co mě čeká, tak bych do toho asi nešel. Druhá strana té samé mince je, že jsem tady narazil na tři lidi, což byli Aleš Kmoníček, Martin Soukup a Zdeněk Fink, kteří k tomu přistoupili s obrovským entuziasmem. Nedali mi sebemenší prostor, abych z toho záměru vycouval, a naopak mě přesvědčili, že v Hradci se nám bude dařit dobře. Vůbec toho nyní nelituji a těch šest sezon tady bylo skvělých. Po příchodu z Českých Budějovic do Hradce jste prohlásil, že se chcete hokejem bavit a klub neřídit. Bavíte se? Bavím se, ale mám i dost práce, a ne vždy se mi daří klub neřídit. Pochopitelně jsem získal vztah k některým hráčům, například Jardu Bednáře jsem si přivedl já. S Rudou Červeným jsem byl v kontaktu a myslím si, že jsem byl jedním z těch, kdo ho přesvědčil, aby už nehledal zahraniční angažmá a vrátil se k nám. Do čeho absolutně nemluvím, je sestava, trénink a příprava hokejistů. Když se ale ten kádr tvoří, tak i já mám své názory a představy, které mají stejnou váhu jako názory trenéra či sportovního i generálního manažera.

4


XX


PREZIDENT KLUBU

Během krátké doby jste se stal výraznou postavou hradecké sportovní i společenské scény. Hokej je tady fenomén. Co děláte lépe oproti jiným klubům? Myslím si, že je dobře postavená akcionářská struktura, to znamená, že padesát procent vlastní město a padesát procent společnost Mountfield. Stále k tomu přistupuji tak, že jde o specifickou firmu. Domnívám se, že narozdíl od některých jiných u nás máme danou jasnou hierarchii, strukturu, pořádek a systém. Smyslem naší firmy není generování zisku, ale propagace našich akcionářů doma i v zahraničí. Profitem je sportovní úspěch.

rozvíjeli náš úspěšný projekt, trvá. Máme tady ale jisté porodní bolesti. Řada zastupitelů je nových, mnozí z nich o hokeji a uzavřených smlouvách nic neví. Je tedy potřeba jim věci vysvětlovat, ukazovat. Věřím ale, že jsou to jen už zmíněné porodní bolesti.

Jak probíhá spolupráce s městem? Je vyhovující? Ve volebním období, kdy v čele města stál primátor Zdeněk Fink, bych řekl, že jsme po sobě občas sekli drápkem, ale vždycky jsme se na všem domluvili. Po posledních volbách zasedlo do lavic nové zastupitelstvo. Velice silně vnímám, že zájem, aby hokej ve městě byl a abychom dál

A není tomu tak? V Kladně jsem nebyl patnáct let, možná i více.

Je možné, že by hokej z Hradce zmizel do jiného města? Máte proti této verzi nějaké pojistky? Nepovažuji stěhování vůbec za téma k jakékoli diskuzi. I když už jsem slyšel, že se budeme stěhovat do Kladna.

Je mistrovský titul hlavní meta a sen, za kterým v klubu jdete? Určitě. Byl bych špatný prezident klubu, kdyby mým cílem nebylo vybojovat titul. Nastavili


jsme období, které jsme nazvali pětiletka. Je to plán a máme za sebou první rok. Domnívám se, že Tomáš Martinec odvedl hodně dobrou práci s mančaftem. To, co jsme si mysleli, že se stane v období dvou až dvou a půl let, on zvládnul za rok. Primátor města Alexandr Hrabálek říká, že pětiletka se dá splnit i dříve, což je pravda. V rámci toho pětiletého plánu bychom chtěli dokráčet k mistrovskému titulu. Kdy to přijde, to neumím říci. Hokej je sport, záleží na tom, jak dobře budeme připraveni nejen my, ale také naši soupeři, záleží i na marodce. Když před play-off jako v minulé sezoně vypadne sedm hráčů, tak se s tím dá už těžko něco vybojovat. Musím však říci, že tým byl vhodně posílen, je kvalitní. Pokud kluci udrží dobrou partu, může se stát leccos. Jak vnímáte derby s Dynamem Pardubice? Vnímat derby jsem se musel teprve naučit. Přístup

Pardubic mě to ale naučil velice rychle. Derby považuji za nejlepší zápas čtvrtiny soutěže a miluji, když se hraje tady u nás v domácím prostředí. Jaký máte s Dynamem vztah? Je to pro vás obchodní, nebo spíše sportovní konkurent, či díky derby marketingový partner? S ohledem na výroky, které na naši adresu chodí z Pardubic, nejen od fanoušků, čemuž rozumím, ale také od funkcionářů Dynama i radních, si myslím, že tady žádné partnerství nepřipadá v úvahu. Změnil se váš přístup k lize mistrů, kterou jste v minulosti kritizoval? Postoj Hradce Králové se trochu změnil, můj osobní příliš ne. Stojím si zatím, co jsem říkal v minulosti. Na tomto projektu, a to objektivně přiznávám, mi nejvíce vadilo, že kluby dotují celou soutěž a následně si tam nějací akcionáři vyplácejí dividendy. To je podle mě postavené na


PREZIDENT KLUBU

hlavu. Poté, co mě navštívil výkonný ředitel soutěže Martin Baumann a sdělil mi, že se akcionáři vzdají dividendy a navýší se startovné pro kluby, řekl jsem si, že není důvod, abychom to nehráli. Vstoupil do toho ještě Český svaz ledního hokeje a myslím si, že i na základě našich připomínek, nám dotuje ztrátu, která tam vzniká. Navíc trenéři soutěž považují za dobrou přípravu. Pokud by se ale měla znovu opakovat situace, že bychom soutěž měli dotovat, budu první, kdo začne v Evropě bušit do stolu a říkat, že ligu mistrů hrát nechci. Jste jeden z mála činovníků, který mluví do médií upřímně. Říkáte i negativní názory na vlastní hráče, viz trest pro Koukala. Je upřímnost cesta, která se vám osvědčila? Určitě znáte přísloví, že lež má krátké nohy. Toho se držím. Klub vychoval současnou českou hvězdu Filipa Hronka, který hraje v NHL. Co to pro klub znamená? Že ho deset let neuvidíme. Filipa mám moc rád, říkám, že je dvojčetem mé dcery, protože se narodili ve stejný den. Strašně mu to přeji a na druhou

stranu jsem smutný, protože Filip je kluk, kterého dlouho neuvidíme, bude mít kariéru v NHL, ale doufám, že nám na sklonku té kariéry přijde pomoci. Vidíte v Hradci podobný talent? Talentovaných kluků je tady více, samozřejmě záleží jenom na nich, jak se projeví. Podívejte se na Ráďu Pavlíka, prosadil se velmi rychle do áčka a je dokonce dnes jedním z kapitánů. Prostě dobrá práce, dřina, nasazení, loajalita vůči klubu, to se u nás cení. Ráďa ji projevil, proto jsme mu i my dali najevo, že si ho vážíme. Další, jako například Dvořák, Gaspar, Pilař, ti všichni mají šanci a předpoklady dosáhnout něčeho velkého, ale záleží to jenom na nich. Podílel jste se prý na výběru kapitánů. Je to pravda? Ano. Vyloženě jsem to rozhodl. Potřebovali jsme nahradit kapitána Jardu Bednáře. Jednoznačnou volbou byl Radek Smoleňák, který si svojí autoritou, hokejovým umem i věkem o tuto nominaci vyloženě řekl. Věřím, že stejně jako Jarda k tomu přistoupí zodpovědně. Ráďa Pavlík byl v návrhu


Tomáše Martince, s čímž jsem okamžitě souhlasil. Ruda Červený je jediný hráč, který pamatuje stěhování z Českých Budějovic do Hradce Králové, má odehranou sezonu v KHL i ve Švédsku a očekáváme, že to bude jeden z lídrů týmu, takže tato volba byla také jednoznačná. Vypadá to, že s hráči máte dobré vztahy. Chodíte mezi ně? Ano, mluvím s nimi. Mám s nimi skutečně dobré vztahy, umím je pochválit, ale umím jim i vynadat. Jste pro zveřejňování platů hokejistů? Ne. Kluci v sezoně prožívají různá období. Chvilku hrají skvěle, pak se jim třeba nedaří. Umíte si představit, kdyby všichni věděli, kolik každý z nich bere, a co by si pak slíznul od fanoušků, když se mu zrovna příliš nedaří? Nebo kluk, který toho tolik nebere a má za sebou šňůru skvělých zápasů? To by zas byl olej do ohně. Jsou tady nějaká zavedená pravidla a nepovažuji za dobré, aby platy hráčů byly ve veřejné známosti. Tým se těší z hlasité podpory publika. Jaký máte vztah s fanoušky? V kontaktu s fanoušky je hlavně generální mana-

žer. Na druhou stranu, když se jedu na naše kluky podívat při výjezdu mimo Hradec, tak si raději stoupnu někam, kde jsou naši fanoušci, jsem s nimi spokojený a párkrát jsem byl i u nás přímo v kotli. Jaká je frekvence zápasů vašeho klubu, které navštěvujete? Snažím se být na všech domácích zápasech, pokud mi to pracovní vytížení dovolí. Co se týče výjezdů, tak je pro mě úplně ideální Sparta, protože je v Praze, v dosahu je i Liberec, občas jedu i do Karlových Varů a Plzně. Byl jsem snad všude kromě Třince. Jednou jsem byl také v Pardubicích, už tam ale nepojedu. Prožíváte zápasy emotivně, nebo jste úplně v klidu? Dost to prožívám, křičím, nadávám, nebo se naopak hodně raduji. Umím ale rychle vychladnout. Co očekáváte od nadcházející sezony? Že budeme hrát dobrý hokej, bavit fanoušky a logicky bychom měli zase udělat nějaký krok kupředu. Umím si představit odehrát základní část podobně jako loni, ale v play-off bychom určitě měli postoupit do semifinále. 9


HISTORIE

Hokej se v Hradci Králové Sedmý rok mezi elitou Počátky hokeje v Hradci Králové se datují k roku 1925, kdy byl založen Bruslařský klub. Brzy působilo v největším východočeském městě až devět hokejových oddílů, jeden z nich hrál například pod názvem SK Petrof. Úsilí hradeckých nadšenců ale srážela absence umělé hokejové plochy. DAVID ZÁRUBA, FOTO: ARCHIV MOUNTFIELD HK

Zlom přišel 12. ledna 1957, kdy byl při divizním utkání proti Dukle Litoměřice slavnostně otevřen zimní stadion. Rok nato hradečtí zvítězili ve své skupině a postoupili do druhé ligy, kde se usadili. Přesto v sezoně 1962/1963 málem spadli do kraj10

ského přeboru, ale zachránil je čelákovický Spartak, který odmítl zaujmout jejich místo v druhé lize. V letech 1967 a 1968 Hradec neúspěšně bojoval o postup do první ligy. Další roky se pod Bílou věží hrála střídavě 1. a 2. národní liga. Ve vyšší soutěži se TJ Stadion Hradec Králové natrvalo usadil až v 80. letech, ale postup mezi elitu nevybojoval.


hraje 95 let. Čekání skončilo až s příchodem majitele Jana Vody. V sezoně 1992/1993 Hradec mohutně posílil, z Pardubic přišli Libor Barta nebo Radomír Brázda a z NHL Petr Prajsler, a přes Slavii a Třinec postoupil do nově vytvořené české extraligy. V ní ale klub vydržel pouze rok, srazily ho finanční potíže a s tím spojený odchod klíčových hráčů, takže následoval pád až do 2. ligy. Dosavadní občanské sdružení pak nahradila společnost HC Hradec Králové, jejímž akcionářem bylo město, ale i pardubický hokejový klub a občanské sdružení HC Lev. Klíčový pro další vývoj byl leden roku 2002. Hradec Králové odkoupil prvoligovou licenci 11


HISTORIE

od Šumperka, i když se musel vypořádat s pořádně těžkým břemenem, které k lejstru dostal. Tím byla desetibodová ztráta na pozici mimo baráž. Málokdo věřil, ale hradečtí hokejisté se díky obětavým a týkovým výkonům ošemetné baráži vyhnuli. Postupně se z týmu hrajícího pod hlavičkou HC VČE stal stabilní účastník první ligy, který začal mířit do vrchních pater tabulky a v sezoně 2006/2007 dokonce ovládl základní část, i když poté padl v semifinále play-off. Těsně před branami finále ztroskotali královéhradečtí hokejisté i v letech 2009 a 2010. Léto, na které fanoušci v Hradci Králové jen tak nezapomenou, je to v roce 2013. Z Českých Budějovic se pod Bílou věž přesunula extraligová licence s razítkem Mountfieldu a fanoušci se po dvacetiletém čekání začali těšit na nejvyšší soutěž. Do přípravy se německému trenérovi Peteru Draisaitlovi zapojila hned čtyřicítka hokejistů, která bojovala o takřka jen polovinu míst. V prvním kole sice přišel výbuch na Spartě a porážka 1:5, ale poté Hradec doma otočil zápas s Třincem a vše si postupně sedalo. Základní část zakončil Mountfield na pěkném pátém místě a vypadl ve čtvrtfinále se Zlínem. Hradec se

rychle zabydlel v horní polovině tabulky, stále si získával větší respekt, ale i v dalších dvou sezonách skončil ve čtvrtfinále play-off. Prolomit semifinálovou bránu se Mountfieldu podařilo až v sezoně 2016/2017, kdy jej v semifinále vyřadil pozdější vítěz z Brna. V tomto ročníku hradečtí hokejisté vyhráli všechna čtyři derby proti Pardubicím. O rostoucí chuti pak vypovídá hned další sezona. Hradec hrál poprvé ligu mistrů, v základní části nasbíral 99 bodů, ale skončil v semifinále. Absence v zápasech o titul byla zklamáním, a tak nastaly změny. Kádr prošel omlazovací kúrou, ambice lehce ochladly a vedení vyhlásilo pětiletku. Nejpozději na jejím konci by chtěl Mountfield konečně dokráčet k vytouženému titulu. Hned první rok ukázal správnost tohoto rozhodnutí. Hradečtí hráči i přes řadu změn pod novým trenérem Tomášem Martincem váleli, jenže s koncem základní části padla na tým krize. Ze čtvrtého místa šel Mountfield na Kometu Brno, tedy vítěze posledních dvou ročníků, a přišla porážka 0:4 na zápasy. Pětiletka tak pokračuje druhým rokem. Podaří se její cíl naplnit předčasně?


ANKETA

Chodíte na hokej? Jaké tipujete umístění Mountfieldu HK? Oldřich Tamáš, ředitel Východočeské televize V1 „Jako Hradečák jsem fanouškem hradeckého hokeje, ale ne častým návštěvníkem zápasů. Jsme na startu sezony a historie ukazuje, že vyhlídky teď mají všichni rovné. Zároveň je to o ambicích a zázemí klubu.V tomto ohledu se hradecký klub rozhodně řadí mezi favority soutěže.“

Martin Červíček, senátor a 1. náměstek hejtmana Královéhradeckého kraje „Na zápasy chodím, když mi to pracovní povinnosti dovolí, jinak vždycky zjišťuji alespoň výsledek. O to více, když se hraje derby nebo se blíží play-off. Po loňské, až překvapivě úspěšné sezoně jsem optimista. Je vidět, že jádro mančaftu je silné, a především mě těší, že hráči působí jako jeden kolektiv. Je pravdou, že jeden centr by se možná hodil, přesto věřím, že se Hradec do play off v pohodě dostane, a tam už je možné všechno. Určitě skončí někde nahoře.“

Petr Vašíček, generální manažer HildingAnders „Jako hradečtí patrioti chodíme fandit celá rodina. Jsme držiteli permanentek, takže využíváme maximum možností, jak podpořit tým a užít si neopakovatelnou atmosféru při utkáních. Pro letošní sezonu posílilo tým hodně nových a perspektivních hráčů. Sledoval jsem jak přípravné zápasy, tak i zápasy CHL, a předváděná hra ukázala sílu i kompaktnost týmu. Samozřejmě že si přeji, aby Mountfield HK dosáhl na mety nejvyšší, ale určitě budu spokojen s účastí v semifinále extraligy.“

Aneta Čejdová, studentka „Jsem velkou fanynkou a najdete mě na každém zápase. Myslím, že tohle mužstvo má velký potenciál na to, dostat se až do finále. Moc se mi líbí ta souhra, hokejové myšlení a spolupráce všech hráčů, kterou při každém vstupu na led předvádějí.“

13


ÚDRŽBA SILNIC KRÁLOVÉHRADECKÉHO KRAJE, A.S.

Třicet pět let silničářem Jako by to měl někde předem napsané. Jiří Brandejs se chtěl původně věnovat pozemním stavbám, ale okolnosti ho zavedly k silničářům, kterým je věrný už 35 let. Ke své současné funkci ředitele, kterou ve společnosti ÚDRŽBA SILNIC Královéhradeckého kraje a.s. vykonává již šestým rokem, se vypracoval přes řadu různých pozic. Nyní řídí tým přibližně 350 zaměstnanců. „Musel jsem se naučit s lidmi ve firmě hodně mluvit a delegovat úkoly, ale odpovědnost za zásadní rozhodnutí beru vždy jako svou osobní,“ říká v rozhovoru pro Salonky. Jak jste se k silničářům dostal? Chtěl jste vždycky pracovat v tomto oboru? Asi to byl osud. Nebyl jsem přijat na vysokou školu na obor pozemní stavitelství, který jsem studoval na střední škole, a tak jsem šel do Žiliny studovat obor stavební údržba a rekonstrukce pozemních komunikací. Já se tím příběhem občas trochu chlubím, protože přesně to, co jsem vystudoval, skoro celý život také dělám. Málokomu se to poštěstí. Ve firmě pracujete přes 26 let. Čím jste si prošel? Nebylo toho málo. Pracoval jsem jako vedoucí technicko-správního úseku, technický náměstek, vedoucí přípravy a realizace staveb a následně na 14 komerční sdělení

pozici technicko-obchodního náměstka. Vyzkoušel jsem si i další činnosti – například denní i noční služby při práci dispečera zimní údržby. Je ale třeba říci, že i v silničařině se věci vyvíjejí a pracovní podmínky mění a ty dnešní, zejména v zimní údržbě, se s těmi z 90. let nedají srovnat. Co vás na práci nejvíce baví? Přestože jsem se původně chtěl věnovat pozemnímu stavitelství, vůbec nelituji. Silničařina mě postupně chytla. Na začátku jsem hlavně projektoval a přes obchodní oddělení jsem se dostal ke správě a údržbě silnic. Je to různorodá práce, nesedím jen v kanceláři a nedělám pořád to samé. Navíc jsem


v denním kontaktu s lidmi, což je velmi pozitivní a nakonec i manažerská práce dala mé činnosti další rozměr. Je pro vás zima pracovně nejnáročnější obdobím roku? Pro mě osobně ani ne. Samozřejmě i já jsem neustále na příjmu, průběžně i v noci kontroluji na speciální aplikaci, jaký je aktuální stav údržby komunikací. Ale zima je především velmi náročná pro dispečery a řidiče sypačů, protože pracují ve směnném provozu, včetně víkendů a svátků. Řídit sypač za špatných povětrnostních podmínek je velmi náročné. Na konci zimy toho mají tito lidé mnohdy opravdu dost. Co je tedy nejtěžší pro vás osobně? Práce s lidmi. Jen pro představu máme přibližně 350 zaměstnanců a některé zakořeněné věci nelze změnit ze dne na den. Dnes je navíc takřka stoprocentní zaměstnanost a najít nové zaměstnance není jednoduché. I proto se snažím se zaměstnanci otevřeně komunikovat a stávající tým co nejvíce stabilizovat. Každé čtvrtletí se scházím s odboráři a poslední dva roky organizujeme také společná setkání vedení společnosti se všemi zaměstnanci v neformálním prostředí. Jaký preferujete přístup k zaměstnancům? Snažím se naslouchat jejich názorům i navrhovaným řešením a na druhou stranu otevřeně definovat požadavky na výkon jejich práce. Považuji za důležité reagovat na podněty týkající se pracovních podmínek i vybavení, ale někdy je také třeba nekončící diskusi ukončit a rozhodnout. Stává se, že je to rozhodnutí i nepopulární, ale já odpovídám za celou společnost. Přijde mi, že práce u silničářů je velmi nevděčná, spoustu věcí ani neovlivníte a stejně za ně schytáte kritiku. Vnímáte to tak? Je to takové klišé, že se lidé v zimě podívají z okna a hned si řeknou, že spíme. Já si ale stojím za tvrzením, že za společnost ÚDRŽBA SILNIC Královéhradeckého kraje, a.s. jsme na zimní podmínky vždy připravení. Máme plné sklady posypového materiálu, připravenou techniku, máme v plném provozu dispečerská pracoviště a dispečeři včas reagují. Vše, a to zejména pohyb vozů i použití množství posypového materiálu, můžeme doložit prostřednictvím čidel a přes GPS. Před zimou svou připravenost prezentujeme také přímo u nás

ve firmě novinářům a věříme, že se tak informace dostanou i k širší veřejnosti. Musím ale na druhou stranu uznat, že vše má pozitivní vývoj, novináři už o nás tímto prvoplánově negativním způsobem tolik nepíší. Dělá vaše organizace v tomto ohledu osvětu pro řidiče? Propagujeme v médiích, jak zimní údržba funguje, založili jsme facebookový profil a využíváme i webové stránky. Snažíme se lidi naučit, že se při jakémkoliv problému mohou ozvat a my se ho pokusíme vyřešit nebo je alespoň relevantně informovat. Neříkám, že je všechno stoprocentní, vždycky se najde něco, co se dalo udělat jinak, ale často také musíme lidem vysvětlovat, že to prostě jinak nešlo. Co považujete za svůj největší pracovní úspěch? Na to by měl odpovědět asi někdo jiný, buďto mí nadřízení, či naopak zaměstnanci. Ale troufám si tvrdit, že 26 let v jedné firmě, plynulý pracovní postup a již šestý rok v řídící pozici je dokladem toho, že svou práci dělám dobře. Jaké máte plány do budoucna? Moje vize je taková, aby se mi dařilo vést společnost ÚDRŽBA SILNIC Královéhradeckého kraje a.s. v dobré ekonomické i personální kondici a aby i v nadcházejících letech patřila mezi stále se vyvíjející moderní společnosti. Také bych rád ve zdraví prožil se svou rodinou ještě hodně příjemných chvil. Práce vám bere hodně času, ale co děláte, když opustíte kancelář? Mám rodinný dům a práce kolem něj i zahrady nikdy nekončí. Také mám čtyři vnoučata, ze kterých mám velkou radost a být s nimi je pro mě milé odreagování od pracovních povinností.

Kutnohorská 59, 500 04 Hradec Králové - Plačice Tel.: 495 540 211 | Fax: 495 533 973 E-mail: uskhk@uskhk.eu www.uskhk.eu

15


KAPITÁN

Být kapitánem je radost a čest! Sám o sobě se nebojí říct, že na vrcholové úrovni nic nevyhrál. S finským Lahti se dostal do finále ligy, jinak měl smůlu. Černou minulost by chtěl hokejový útočník Radek Smoleňák zlomit v Hradci Králové. Ve 32 letech dostal na dres kapitánské céčko, mančaft na něj hodně spoléhá. „Konečně uspět, to je můj hnací motor. Celému týmu opravdu věřím,“ říká v rozhovoru pro magazín Salonky. DAVID ZÁRUBA, FOTO: ONDŘEJ LITTERA, STANISLAV SOUČEK / MOUNTFIELD HK

Od nové sezony jste se stal kapitánem A týmu Hradce Králové. Jak jste tuto výsadu přijal? Mám radost. Když se podívám na hráče, kteří to dělali přede mnou, ať už Jarda Bednář, Petr Koukal, Jirka Šimánek nebo Dominik Graňák, tak všichni to byli super hokejisté a dobří kluci. Být po nich kapitán mi dělá radost a je pro mě čest být v této společnosti. Zároveň musím jít příkladem na ledě i mimo něj. Ve svých možnostech se snažím svoji práci dělat nejlépe, jak umím. Myslím si, že jsem zodpovědný člověk, který se nebojí tlaku. 16

Dělal jste kapitána i v reprezentaci, bude to teď v něčem jiné? Nějaký extrémní rozdíl nepociťuji. Být kapitánem reprezentace je zase o trošku něco jiného, je to neskutečná čest. Zvlášť když si uvědomím, jací frajeři to dělali přede mnou. Člověk se snaží jít příkladem a vydat se pro tým. Určitě se nekoukám na sebe, ale koukám na to, aby byl úspěšný tým. V jednom z rozhovorů jste se nechal slyšet, že jste nikdy nic velkého nevyhrál. Nastal čas to zlomit? Byl jsem jednou ve Finsku ve finále, kde jsme smolně prohráli. Konečně uspět, to je můj hnací motor. Klukům a celému týmu věřím. Když každý bude


plnit svou roli a bude dělat to, co má, tak věřím, že máme sílu, která by nás mohla dotáhnout daleko.

smlouvu, takže jsem o tom ani nepřemýšlel. Mám tady rozdělanou práci a nechci odsud utíkat.

Co je nejsilnější stránkou současného týmu? Myslím, že jsme pracovitý tým. Víme, že když pracujeme, tak dokážeme být nepříjemní a nikdo s námi nechce moc hrát. Musíme to mít založené na tvrdé práci a na týmovosti. Nesázíme na jednoho člověka, že nás potáhne celou sezonu, nemáme to tak jako organizace nastavené. Potřebujeme, aby každý přidal ruku k dílu.

Tahákem bývají derby. Co pro vás znamenají? Derby prožívám, ale na druhou stranu to jsou tři body jako všude jinde. Fanoušci to samozřejmě řeší více, na ulici se ptají a nedej bože, když se prohraje. Ten týden potom je takový slabší, protože lidé jsou naštvaní. Naopak, když se vyhraje, tak je to hezké, protože mají radost a pro ně se to hlavně dělá. My ty lidi potřebujeme a chceme, aby byli spokojení. Víme, že derby je pro ně zápas roku.

Do nejvyšší soutěže se vrací Kladno s Jaromírem Jágrem. Jak na tom podle vás budou? S některými hráči jsem v kontaktu, loni jsem s nimi dva měsíce trénoval. Když můžu, tak se za nimi jedu podívat. Udělalo mi radost, že Kladno postoupilo, a doufám, že bude mít důstojnou roli. Snad budou hrát dobře, ale ne proti nám. Nelákal vás Jaromír Jágr k návratu do Kladna, kde jste působil především v juniorských letech? Jsme v kontaktu dlouhodobě, ale v Hradci mám

Sledoval jste, jak Dynamo v létě posílilo? Letmo vím, že tam někdo přišel. Ať podepíšou třeba Svatého Petra s Luciferem, mně je to úplně šumák. Občas si přečtu, kdo kam šel, ale celkově jsem hlavně rád, že se extraliga zkvalitňuje. Rok od roku je to vyrovnanější a doba Vsetína, který vyhrával každý rok, je pryč. To je zajímavější i pro diváky. Koho považujete letos za největšího favorita? Titul můžou slavit všichni. Extraliga je vyrovnaná.


KAPITÁN

Prošel jste jako hokejista spoustu zemí. Kde jste se cítil nejlépe? Nejvíc mi to stoprocentně vyhovovalo ve Finsku. Hlavně v Lahti, kde jsem hrál, dařilo se mi tam hokejově a i mimo led to bylo fajn období. Tým šlapal a město hokejem žilo, rád na to vzpomínám. To je taková nejlepší štace. A když to porovnáte s Hradcem Králové? Hradec mi právě to Lahti hodně připomíná. Je to velké město blízko Prahy, Lahti je blízko Helsinek. Lidé tam milují hokej, stejně jako tady. Jsou to oba velké kluby, ale zároveň rodinné, na nic si nehrají. Celé se to v Lahti odvíjelo od soudržnosti a práce, stejně jako tady. Oba kluby mají navíc super fanoušky a skvělé zázemí. Finsko je nám především hokejově dáváno za velký vzor. Co tam dělají lépe? Neremcají. A když se cokoliv řekne, tak se to udělá a vůbec se nepřemýšlí, proč by se to mělo dělat. Jsou neskutečně pracovití. My tady o práci hodně mluvíme, ale neděláme ji, nebo děláme, ale je to taková pseudopráce. Je ten největší rozdíl vidět u mladých hráčů? Všude ve světě je trend, že mladí mají zelenou, kolikrát i na sílu. A nemluvím teď o Hradci, je to 18

v celé společnosti. Mladí si myslí, že přijdou do extraligy, zadarmo dostanou dvacet minut a přesilovky, že to půjde přirozeně samo. Bohužel si ale člověk místo na slunci musí vydřít a projít si nějakými strastmi. Pak to teprve přijde. Ale to nemusí být jen hokej, platí to všude jinde. Mladí si myslí, že od auta přes byt až po super práci dostanou všechno zadarmo. Život je bohužel trošku jiný. Jak fungují mladí hráči u vás v Mountfieldu? Posledních pár let tady jsou výborní dorostenci i junioři, kteří měli nějaké úspěchy, takže ta vítězná mentalita v nich je. Kluci, co se dostanou do áčka, většinou makají. Vědí, že v tomhle týmu, který je nějak postavený a funguje, nedostanou nic zadarmo, musí to vydřít třeba i přes první ligu. Musí opravdu zabrat, aby si to místo zasloužili. Samozřejmě se vždy dá makat víc, ale jsem přesvědčený, že je tu zdravé prostředí, zdravá organizace. Kluci nejsou nějak přehnaně drzí, nemají nos nahoru. Máte v Hradci oblíbené místo, kam rád chodíte? Mám ženu, synka a psa, takže toho máme prochozeného spoustu. Chodíme do Jiráskových a Šimkových sadů, za Rybovku do lesa nebo na Biřičku k rybníku. Jsme docela aktivní, takže často jezdíme na hory, které jsou tady blízko.


V roce 2017 jste se oženil s vicemiss z roku 2009 Hanou Věrnou. Rozumí hokeji? Ona si myslí, že rozumí… (smích) Ne, tak občas má dobré postřehy, ale hlavně je ráda, že jsem zdravý a že se vyhrává. Chodí rodina fandit? Chodí, malému jsou sice teprve tři měsíce, ale celou přípravu si odbyl. Myslím, že ho hokej docela uklidňuje, kouká, kde co lítá, má to rád. Hokej je tvrdá hra, kde není o úrazy nouze. Často to odnáší chrup. Pro vás je absence předních zubů charakteristická. Jak to s nimi máte? Mám vyndavací zuby a vždycky na léto si je přidělám. Přijde mi zbytečný si je dávat na sezonu, protože při mém stylu, kdy bojuji před bránou, bych o ně stejně přicházel. Už to doklepu takhle a pak si nechám udělat nové. Plánujete se usadit, nebo vás to ještě táhne „ven“? Byl jsem venku 14 let, takže to cestování už je za mnou, ale mám trošku v hlavě, že bych se chtěl

ještě podívat do Lahti. Uvidím, co bude, teď mám smlouvu v Hradci a chtěl bych tu vydržet co nejdéle, protože se tady líbí mně i rodině. Máme cíl a ten bych chtěl splnit, nejen sám sobě, ale i městu a fanouškům. Chtěl bych zažít, že se nám bude fakt hodně dařit a dokážeme to, co si všichni přejeme. Věnujete se kromě hokeje i jiným sportům? V létě hodně hraji fotbal. Vedle ve vesnici hraje můj nejlepší kamarád, takže jim chodím chytat na tréninky a odehrál jsem i nějaké zápasy. S kamarády máme v létě hodně fotbalových exhibicí, kde také lezu do branky. Co vy a sociální sítě? Mám Facebook, který jsem si založil snad jako první člověk v Česku už někdy v roce 2004 nebo 2005, když tady nikdo netušil, co to je. V Česku frčelo Líbím se ti a já už měl v Americe Facebook. Nějak přehnaně aktivní ale nejsem a Instagram, Twitter a další nesmysly nepoužívám, není na to čas. To ho radši trávím s rodinou, než abych vypisoval, co jsem měl k jídlu a jak se mi dařilo na záchodě.


ZAHRADNICTVÍ ŠŤASTNÝ

Zahradnictví má v Hradci velkou tradici. Je to ideální oblast Nejsme prodavači, ale zahradníci, lidem umíme i poradit. S tímto mottem otevřel Petr Šťastný v březnu letošního roku v královéhradeckých Věkoších zahradní centrum. Jedno už má 25 let v Ústí nad Orlicí, nyní s rodinnou firmou expandoval do největšího východočeského města. V dvojrozhovoru společně s vedoucím hradecké pobočky Martinem Jonášem hovoří o tom, co dělají jinak než ostatní centra i čím se liší hradečtí a ústečtí zákazníci. V logu vašeho zahradnictví je letopočet 1904. Opravdu funguje tak dlouho? Petr Šťastný: Zahradnictví v Ústí nad Orlicí jsme získali v privatizaci k 1. 1. 1994. Historicky je tam ale už od roku 1904, kdy ho založila jiná rodina. Zahradnictví Šťastný je také převážně rodinná firma. Koho do podnikání zapojujete? Petr Šťastný: Začali jsme s manželkou a pak se přidal syn, který má výuční list a vystudoval i inženýra zahradnictví. Dcera vystudovala sportovní management, ale po třetí rodičovské k nám nastupuje. Proč jste se rozhodli z Ústí nad Orlicí expandovat zrovna do Hradce Králové? Petr Šťastný: Já mám na Hradec osobní vazby, učil jsem se tady a relativně nedávno přišla příležitost se sem vrátit. Dokážeme toho v Ústí hodně vypěs20 komerční sdělení

tovat a Hradec je přece jen větší, stotisícové město. Všechno do sebe zapadlo, a tak jsme v březnu tohoto roku otevřeli zahradní centrum ve Věkoších. Čím se z pohledu zahradníka kromě velikosti liší oblast Hradce od Ústí? Petr Šťastný: Hradec sahá až do Polabí a zahradnictví tu má velkou tradici. Tady se šlápne na hrábě a do rána rostou. V Ústí jim musíme aspoň zatopit. A jak se odlišují vaši zákazníci z obou měst? Petr Šťastný: Je znát, že v Hradci Králové se hodně pěstuje. Lidé jsou náročnější zejména na odrůdy zeleniny. My řekneme kedlubna, ale oni chtějí přímo odrůdu Cindy. V Ústí nejsou tak vyhranění. Martin Jonáš: Když salát, tak holandský typ. Jsou vycvičenější, už v měsíci únoru chodí pro první sadbu. V Hradci také vědí, že salát můžou pěstovat


i za přízemních mrazíků, že to nevadí. Rané brambory sází pomalu už na začátku března. V Ústí v tu dobu ještě nevezmou ani krumpáč do ruky, jak je to zamrzlé. Petr Šťastný: Hradec Králové je pro zahradničení ideální oblast. Jakou rozlohu má vaše zahradnictví v Hradci? Martin Jonáš: Máme dva menší skleníky. První je prodejní, má přibližně 200 metrů čtverečních a je v něm zahradnický sortiment. Druhý je také prodejní, ale i zásobovací, má asi 500 metrů čtverečních a je v něm čistě květinový sortiment. Venkovní prodejní plocha má dalších 500 metrů čtverečních. Petr Šťastný: Zákazník, pokud chce, může jít do obou skleníků, tedy i do toho zásobovacího a do pěstebního. Martin Jonáš: Když je sezona letniček a zeleniny, tak je to tam plné, a zákazník si může sám vybrat.

Takže prodáváte to, co sami vypěstujete? Petr Šťastný: Většinu vypěstujeme v Ústí nad Orlicí a převezeme do Hradce Králové do lepších podmínek. Dnes se pořád mluví o příběhu, tak my ho máme. Vypěstuji to a vynesu ze skleníku, nebo vezmu zákazníka do skleníku, aby si vybral. V klasickém obchodě vynesou kytky před vchod, do nevhodných podmínek, nebo stojí někde ve skladech namačkané na sobě. Martin Jonáš: Nechceme dělat jen nákup a prodej. Chceme prodávat především to, co si vypěstujeme. Samozřejmě ne všechno, ale co jsme schopní a na co se specializujeme. Aby to mělo takovou tu cestu odněkud někam, dá to práci, má to svého ducha. Petr Šťastný: Speciální také je, že u nás pracují zahradníci, kteří zákazníkům poradí, nejen prodavači. Poskytujeme i servis zaměřený na osazování a výsadby. Když člověk přijde, že má prostor na

okně a chce tam truhlíky, tak my jsme schopni vybrat vhodný sortiment a osázet mu je. Pro jaké rostliny si lidé nejčastěji chodí i třeba vzhledem k ročním obdobím? Martin Jonáš: Prodáváme veškerý sortiment okrasných dřevin, trvalek a skalniček. To je celoroční prodej. Od brzkého jara začínáme primulkami, cibulovinami, zeleninovou sadbou, maceškami a postupně se přesouváme k letničkám a balkonovkám. Přes léto se prodávají zejména okrasné dřeviny, trvalky, jehličnany a traviny. Na podzim to jsou chryzantémy, vřesy, okrasné traviny a další květiny do truhlíků a záhonů. Všiml jsem si, že neprodáváte jenom rostliny. Co ještě nabízíte? Martin Jonáš: Prodáváme i hnojiva, přípravky na ochranu rostlin a substráty. Dále pokojové květiny, základní ruční nářadí, pracovní rukavice a dekorace. Nechybí ani květináče a truhlíky. Petr Šťastný: Prodáváme i dárkové předměty, případně poukazy. Máme také lehké konzumní věci na potravinové bázi, jako jsou medy, sirupy či čaje. V zahradnictví podnikáte už 25 let. Jak se mění preference zákazníků? Petr Šťastný: Před deseti lety byly obrovským trendem červené muškáty. Martin Jonáš: V současnosti si lidé oblíbili i ostatní balkonové květiny (Surfinie, Milion bells, Bacopa), ale k těm muškátům se vracejí, jen už si vybírají z více barev. Měli jsme jich v nabídce přibližně čtyřicet. Petr Šťastný: Vybavil jsem si zkušenosti z francouzské Provence. Tam muškáty na oknech vůbec nebyly, naopak ty surfinie vévodily. Když skončí letní výzdoba parapetů, lidé přejdou na podzimní až vánoční výzdobu.

Věkošská 407/1, 503 41 Hradec Králové Tel.: 495 221 792 | 602 525 406 E-mail: info@zahradnictvi-hk.cz www.zahradnictvi-hk.cz

21


PRIMÁTOR MĚSTA

Hokej fantastickým způsobem propaguje město Město Hradec Králové je zásadním partnerem úspěšného a ambiciózního hokejového klubu Mountfield HK. Podle hradeckého primátora Alexandra Hrabálka hokej fantastickým způsobem propaguje město. Sám na zápasy, při nichž panuje skvělá atmosféra, rád chodí. „Pokud je to možné, zápasy si ujít nenechám,“ řekl. HYNEK ŠNAJDAR, FOTO: ONDŘEJ LITTERA

Hokejový klub Mountfield HK se za šest sezon, co v Hradci Králové působí, stal fenoménem a má velké ambice. Co podle vás pro město znamená? Extraligový hokej do města přišel v roce 2013, tehdy jsem byl zastupitelem. Jsem hrdý na to, že jsem hlasoval pro to, aby hokej u nás zakotvil. Podle mě to byla rozhodně dobrá volba. Zdejší hokej má vynikající úroveň, lidé tady na něj byli zvyklí chodit a myslím, že účast v extralize je víc, v než se 22

vůbec doufalo. Věřím, že klub i hokejisté jsou tady spokojení, o čemž nakonec svědčí i jejich výsledky. Díky hokeji se v republice o Hradci ví daleko více a díky účasti v mezinárodních turnajích i ve světě. Hokej prostě fantastickým způsobem propaguje naše město. Z pohledu akcionářské struktury město vlastní padesát procent klubu. Jak aktuálně probíhá spolupráce s městem? Domnívám se, že stejně jako v minulých letech.


Věnujeme relativně velkou částku na hradecký hokej, nejen na A klub, ale i na mládežnický hokej. Vzhledem k tomu, že stadion je náš, dotujeme z padesáti procent jeho chod. Kromě A týmu a malých hokejistů, kteří mimochodem začínají Hradec proslavovat stejně jako ti velcí, ho k bruslení využívá i veřejnost. Dále krasobruslaři a dospělí, kteří si chodí zahrát hokej rekreačně. Stadion obrovsky rozšiřuje možnosti sportovního vyžití občanů města, jak pasivního, tím, že chodí na extraligu, tak i aktivního. Má spolupráce nějaké rezervy? V minulém roce byla podepsána Dohoda o výkonu akcionářských práv, která vychází z dosavadních zkušeností. Je pravda, že v té dohodě, a narazilo se na to tuším při květnovém zasedání zastupitelstva, se objevily jisté nejasnosti, podle mě formálního rázu. Proto jsme se dohodli, že se bude pracovat na její úpravě. Věřím tomu, že ještě v tomto roce ji aktualizujeme. Musím se ještě zastavit u stadionu, jehož údržbu platíme. Víme, že je zapotřebí podstatně zlepšit podmínky především pro žákovská družstva, která mají nevyhovující kabiny. Letos jsme poskytli tři čtvrtě milionu korun na opravu strojovny. Je třeba říci, že v minulých letech byl zimní stadion zanedbáván a my to teď musíme řešit. Pokud tady chceme zachovat kvalitní hokej, je nutné najít poměrně velké finanční prostředky. Jedním z bodů jednání koalice bude tedy časové rozvrstvení prací na stadionu. Musíme se dohodnout na tom, co je v tomto směru prioritou, co naopak chvíli počká, a začít do rozvoje zimního stadionu investovat. Předpokládám, že se v určitých intervalech scházíte s vedením klubu. Co konkrétně řešíte? Už jsem naznačil, že vznikly určité nejasnosti mezi zastupiteli. Konkrétně v Dohodě o výkonu akcionářských práv. Není zde striktně zahrnuta částka na provoz zimního stadionu, která je placena předem jako zálohová platba. Řeší se, a vždycky se řešila speciální smlouvou. Chtěli bychom, aby to bylo zahrnuto do této dohody. Řadě zastupitelů vadila formulace, že se má hradit budoucí možná ztráta zimního stadionu. To bylo podle mě velmi nešikovně řečeno, že město zaplatí stadionu zálohu na jeho provoz a ta záloha bude vyúčtována, jako byla vyúčtována vždycky. Podle mě je to běžný způsob financování čehokoliv. Někdo to pochopil a někdo to třeba ani pochopit nechtěl.

Jste fanoušek hokeje? Docházíte na zápasy? Samozřejmě. Pokud je to možné, zápasy si ujít nenechám. Abych ale řekl pravdu, nasazení v pracovním týdnu je takové, že jsem rád, když můžu odjet na chalupu. Hokejové zápasy se hrají většinou v pátek a v neděli, často tedy oželím odjezd na chalupu a jdu na hokej. Líbí se vám atmosféra, kterou na stadionu vytvářejí fanoušci? Atmosféra je úžasná. Netajím se tím, že hradečtí fanoušci jsou fantastičtí. Nevěřil bych, že sportovní fanoušek je ochotný svému mužstvu poděkovat za předvedenou hru, i když prohrálo. Nepamatuji si extraligový zápas, který by hradečtí hokejisté vypustili. Vím, že i ostatní hokejová družstva nám naše fanoušky závidí. Je požitek tady na hokeji být nejen kvůli hře, ale právě také kvůli skvělým fanouškům, kteří se navíc chovají slušně.

Jak primátor města vidí budoucnost hradeckého hokeje? Hradecký klub loni zásadně omladil své A mužstvo. Všichni si říkali, že bude dobře, když vydržíme někde v půlce tabulky. Ono se ale stalo, že jsme dokonce tabulku vedli a po celou soutěž jsme byli na předních místech. Pan prezident Miroslav Schön vyhlásil pětileté hokejové období, které by mělo být zakončeno titulem. Já jsem si jej dovolil nazvat pětiletkou, a jak víme, my dříve narození, i pětiletky se dají splnit dříve. Ve sportu sice člověk nikdy neví, co se může stát, ale kdyby titul přišel během našeho funkčního období, byl bych nesmírně šťasten. 23


TRILAB

Za desetikoruny vytiskneme to, co jinak stojí desetitisíce Za pár let možná budeme mít všichni díky 3D tiskárnám boty přímo na míru. V odvětví trojrozměrného tisku je velká budoucnost a potvrzuje to i příběh královéhradecké firmy TriLab, za kterou stojí Vojtěch Tambor (na fotografii) s Michalem Boháčem. Firma ročně vyrobí kolem 200 tiskáren a expanduje i na zahraniční trhy. Že má TriLab potenciál, ocenili i investoři, když desetinu společnosti koupili za sedm milionů korun. S rozvojem firmě pomáhá i město Hradec Králové prostřednictvím podnikatelského inkubátoru TECHNOLOGICKÉHO CENTRA Hradec Králové. Jak dlouho firma TriLab funguje? TriLab jsme založili s kolegou Michalem Boháčem před třemi roky. Já jsem byl tehdy šéfem nemocniční laboratoře, která se zabývá mimo jiné výzkumem diagnostických látek. Kolega byl šéf firmy, která do té laboratoře dodávala analytické vybavení. Jak vás napadlo založit firmu zrovna na 3D tiskárny? Když má člověk v laboratoři nějaký projekt, tak se často stává, že potřebuje určitý díl, který na trhu neexistuje, protože dělá úplně novou věc. Pomáhá24 komerční sdělení

te si klasicky, třeba izolačkou a polystyrenem, ale v jednom konkrétním případě to nešlo. Nechali jsme si ji proto vytisknout a to nám v konečném důsledku ušetřilo statisíce ročně. Během půl roku takhle v laboratoři vznikla každá druhá součástka. V tu chvíli jsme si řekli, že když to pomáhá nám, tak by to ocenila většina lidí, co pracuje v laboratořích. Firma TriLab sídlí v TECHNOLOGICKÉM CENTRU Hradec Králové. Jak vám to pomáhá při podnikání? Zejména ze začátku to mělo zásadní podíl. Když jsme začínali, tak jsme netušili, jestli to za dva měsíce nepustíme ke dnu, nebo tu budeme pět let. Nejlepší bylo a je, že můžeme v TECHNOLOGICKÉM CENTRU sídlit, což nese výhody, které jsme si ani neuvědomovali a ocenili je až dodatečně. Postupně jsme se stěhovali z menších místností do větších prostor. Představa, že pokaždé řešíme přesun někde po městě, je nereálná. Také jsme netušili, jak moc se nám hodí centrální recepce kvůli návštěvám a poště. Říkali jsme si, že se to nějak udělá, ale ono to tak není – někdo konkrétní to musí udělat. Neřešíme ani IT uvnitř budovy a třeba


parkování. Všechny tyto služby jsme zpětně ocenili až po určité době. Pomohli nám také při projektech a prezentují nás na konferencích.

úvazek. V Hradci Králové máme vývoj a výrobu a v Brně obchod, marketing a aplikační podporu. V současné době je nás dohromady 15.

Jak 3D tiskárna laicky řečeno funguje? Zabýváme se hlavně výrobou a vývojem 3D tiskáren, které stojí na takzvané delta kinematice. Je to systém tří věží, po kterých jezdí tři vozíky nesoucí tiskovou hlavu na karbonových ramenech. Pomocí počítaného pohybu pak polohují hlavu v tiskovém objemu tiskárny. Vlastním principem výroby je vrstvení, kdy se pokládá jedna vrstva na druhou zespoda nahoru. Tiskárna má zásobník plastového materiálu, což je cívka s drátem, který se dávkuje do tiskové hlavy, tam se roztaví a hlava následně tvoří výrobek.

Kam s 3D tiskárnami míříte v oblasti vývoje? Do budoucna bychom chtěli dělat tiskárny, které budou schopné zpracovávat ještě náročnější materiály než ty současné. Chceme také rozvíjet tisk biokompatibilních materiálů. To znamená, že je lékaři mohou voperovat do lidského těla a vytvořit tak

V čem je největší výhoda 3D tiskáren oproti standardnímu způsobu výroby? Typicky když vyvíjíte nový produkt, tak je velmi těžké ho vyrobit napoprvé. Běžnými postupy by bylo nutné rozběhnout obrovskou mašinérii, která by v konečném důsledku vyprodukovala jediný prototypový kus. Je to neekonomické a trvá to dlouho. Teď máte prototyp, někam ho zabudujete a zjistíte, že nefunguje. Nebo ho zkusíte dát zákazníkovi a tomu se špatně drží v ruce. Takže něco uberete, něco přidáte. Standardní technologií vyrobíte další prototyp za dva měsíce, na tiskárně ho máte za tři hodiny. Řeknete si, jestli funguje, či nefunguje a případně vytisknete další. Navíc my za desetikoruny vytiskneme to, co jinak stojí desetitisíce. To je v řadě oborů naprosto revoluční, takže v mnoha odvětvích razíme úplně nové směry, zavádíme nové postupy a boříme mýty a zažitá dogmata. Jaká je v tomto oboru konkurence a jak si mezi ní stojíte? V Česku jsme dvojkou mezi výrobci 3D tiskáren, celkem bychom firmy aktivní v této oblasti spočítali na prstech obou rukou. Jedničkou je velmi úspěšná společnost, která se zaměřuje hlavně na hobby uživatele. My se soustředíme primárně na firemní zákazníky. Vyrábíme stroje pro profesionální použití, čemuž odpovídají použité materiály i velikost tiskového objemu. Kolik lidí ve vaší firmě pracuje? Před třemi lety jsme byli dva a zhruba rok jsme to zvládali skloubit paralelně se zaměstnáním, ale pak už to nešlo a nastoupili jsme do firmy na plný

část orgánu. Do budoucna v této oblasti uvidíme řadu revolučních inovací a my bychom byli rádi jejich součástí. Co umění? Tam se tato technologie prosazuje stále více, vznikají různé sochy, repliky nebo úplně nová koncepční díla. S tím souvisí další oblast, kde vidíme potenciál, a sice obuvnictví. Firma vám naskenuje nohu a v počítači jí vytvoří kopyto na míru. To kopyto si za pár korun odkoupíte a obuvníci vám mohou udělat botu na míru. Je reálné, že by se na 3D tiskárnách vyráběly rovnou celé boty? Už se to částečně děje, například Adidas investuje hodně peněz do nápadu, že bude tisknout boty. Vtip je v tom, že pokud neexistuje technologická překážka, tak jste schopní tisknout boty úplně na míru. Český výrobce barefoot bot už tiskne ve 3D některé komponenty do svých bot.

Piletická 486/19, 503 41 Hradec Králové Tel.: +420 732 565 456 | Email: info@trilab.cz www.trilab3d.com

25


FANYNKA

Fandění je pochvala pro hráče Sešli jsme se v hradecké restauraci U Lva. Kde také jinde. Zimní stadion je přes silnici a je to místo, kam chodí fanoušci. Zdena Rybářová patří mezi ty skalní, je součástí „kotle“ a nevynechá jediný domácí zápas klubu Mountfield HK. O své vášni pro hokej mluví otevřeně a se zápalem. „Když jsem šla na stadion na první zápas hradeckého týmu, známá mě vzala do „kotle“. Ten dav mě úplně pohltil, hned mě to nadchlo, nastartovalo a strašně se mi to líbilo,“ prozradila. HYNEK ŠNAJDAR, FOTO: ONDŘEJ LITTERA

V hledišti hokejových stadionů převažují muži, i když ženy jsou tam také zastoupeny. Kdy a za jakých okolností jste si tam našla cestu vy? Poprvé v životě jsem byla na zápase Kladna s Vítkovicemi, to jsem ještě studovala na průmyslovce. Jinak jsem sledovala hokej, třeba mistrovství světa, spíše v televizi. Potom, když v Hradci Králové začala extraliga, mě známá z práce vzala na stadion. Je to šest let a o té doby chodím pravidelně. 26

Holky mají většinou jiné zájmy. Kde se ve vás vzala láska k hokeji? Myslím, že to bylo už v dětství, když se otec doma na něj díval v televizi. To byly prvopočátky mého zájmu. Hodně mě to k hokeji táhlo. Jaký to mělo vývoj? Když jsem šla na stadion na první zápas hradeckého týmu, známá mě vzala do „kotle“. Ten dav mě úplně pohltil, hned mě to nadchlo, nastartovalo a strašně se mi to líbilo. Možná také proto, že přes třicet let dělám kondiční tréninky a jsem spíše akčnější člověk.


Co vás na hokeji baví? Asi to, že je to rychlá a dynamická hra, pořád se něco děje, je to týmová záležitost a celkově při hokeji panuje úžasná atmosféra. Navíc je to skvělá zábava. Kolik žen je mezi hradeckými fanoušky? Samozřejmě převládají muži, ale tipovala bych, že v hledišti je určitě třicet procent žen různých věkových kategorií. Na zápasy jich chodí docela hodně. Jak vypadá váš fanklub? Kdo ho tvoří? Jsou to hlavně lidi, které to baví, chtějí hokeji věnovat svůj čas a úsilí. Všichni jsou úžasní a pro hokej žijí. Na samotné vedení klubu se nabalují všichni ostatní fanoušci. Nejen ti, kteří chodí na domácí zápasy, ale také ti, co vyjíždějí na stadiony soupeřů, kde podporují náš tým. Když se řeší nějaké věci fanklubu, účastní se toho i řadoví fanoušci? Kdo je veden jako člen, je vždycky zván na různé schůze. Já jsem členkou fanklubu přes čtyři roky, oslovili mě lidé z představenstva. Byla to pro mě velká čest a potěšilo mě to. Je třeba tomu věnovat čas navíc, protože to je důležité pro celý tým. Panuje mezi vámi přátelská atmosféra? Ve zdravém jádru ano, ale asi jako ve všech kolektivech to občas zaskřípe. Myslím si ale, že je snaha fanouškovský „kotel“ ucelit, nic negativního se tam neděje a dá se říci, že převažuje přátelská atmosféra. Co se děje při zápasech v hledišti? Spíkr naviguje hlediště a rozjíždí chorály, které podporují bubny. Všichni se snaží jet podle spíkra a zároveň se zapojovat do fandění. Základem je vyburcovat co nejlepší atmosféru, aby ji hráči vnímali a hnalo je to dopředu. Když dá hráč gól, tak se vyvolává jeho jméno. Jsou to prostě zásady, které k tomu patří, a nedovedeme si představit, že by to tak nebylo. Co máte na sobě, jaké používáte při zápasech rekvizity? Každý fanoušek má šálu, dres klubu, různá trika a vše, co se dá koupit v našem úžasném fanshopu. Základ „kotle“ jsou bubny, ty fakt tvrdí muziku. Mohla byste představit vaše chorea? Jak vypadají ta hradecká a kdo je vymýšlí?

To jsou namalované transparenty. Vždycky se malují ke konkrétnímu zápasu. K loňskému pátému výročí extraligy v Hradci obsahovaly jména osobností. Máme kluka, který to vymyslí a namaluje, protože je výtvarně nadaný. Nápady se řeší kolektivně. Namalovali jsme například choreo Nepostradatelní a vztahovalo se k trenérskému štábu, který je velmi důležitý. A co chorály? To jsou ty, které vyvolává spíkr a pak se k němu přidávají fanoušci. Existují také jednoduché písničky, dokonce byl k té příležitosti vydaný zpěvník. Připravujete je dopředu? Ne, je to naprosto spontánní, všichni se chorály naučí přímo při zápasech. Texty jsou jednoduché a dobře se pamatují. Není to problém. 27


FANYNKA

Má to nějaká specifika, například na začátku zápasu, při vstřelení gólu vašeho mužstva, na konci…? Na začátku zápasu se většinou začíná stejně a naši hráči se vítají na ledě. Při gólu, jak už jsem říkala, se vyvolává střelec, na konci vítězného zápasu je pak společná děkovačka s hráči. Dá se určit, nebo máte představu o tom, kolik lidí se do fandění během zápasů zapojuje? Samozřejmě záleží na tom, jak se vyvíjí zápas. Když se nedaří, tak to trochu opadne, ale stačí dát dva góly a je to euforie. Je to jako v životě. Když se blíží utkání, máte předstartovní horečku? To teda mám. Moc se těším, protože se na hokeji odreaguji, při fandění vypustím všechny starosti, navíc se potkám se stejně naladěnými lidmi, je to paráda. Jak to prožíváte přímo na stadionu? Je to skutečná euforie. Tam se pořádně vykřičím, vyčistím si mozek a je to zároveň relaxace. Jak vnímají fandění hráči? Říká se, a myslím, že oprávněně, že fanoušek je 28

další hráč týmu. Hráči naše fandění určitě vnímají, ale hlavně se soustředí na hru. Přesto si myslím, že je fanoušci povzbuzováním burcují a ženou dopředu. Fandění je pochvala za výkon mužstva. Stýkáte se s nimi? Příležitostí k setkání s hráči jsou autogramiády nebo akce pořádané fanklubem. Na zahájení a ukončení sezony hráči společně s fanoušky hrají bowling. Měli jsme také společné posezení u Stříbrného rybníka. Tyhle akce stmelují klub. Záleží vám na tom, abyste byli vidět a slyšet nejen doma, ale i venku? Samozřejmě. Na venkovní zápasy jezdí stabilní fanoušci, kteří jsou věrní a dají se považovat za skalní. Považuji se také za skalního fanouška a za sezonu absolvuji tak deset výjezdů na stadiony soupeřů. Jak to vypadá z pohledu hradeckého fanouška při derby s Pardubicemi? Je to jiné než ostatní zápasy. Je to svátek a skutečný zápas roku. Na domácí stadion přijde daleko více lidí. Když hrajeme v Pardubicích, jedeme tam


vlakem a je to pořádný hukot. Fanoušci, asi v rámci té rivality, jsou více nažhavení a moc se nešetří. Je to emotivnější než ostatní zápasy. Jak na vás jako hokejovou fanynku pohlíží rodina? Rodinu to docela zasáhlo. Dcera původně fandila Zlínu a můj muž Pardubicím. Když jsem začala chodit na extraligu v Hradci, tak jsem jim to neřekla. Jednou jsme byli u mých rodičů a manžel s dcerou se hecovali. Ona hájila Zlín, on Pardubice. Tehdy jsem jim řekla: Kdybyste raději fandili Hradečákům. Mysleli si, že tomu nerozumím, ale já jsem jmenovala hradecké hráče a vyzvala je, aby je šli podpořit. Na počítači zjistili, že nekecám, vrtalo jim to hlavou. Pak jsem jednou přišla domů s hradeckou šálou. Dopadlo to tak, že dcera začala chodit na hradecký hokej, a když Pardubice upadaly, manžel se nejdříve rozčiloval u televize, a nakonec si cestu na hradecký stadion našel taky. Jsme prostě hokejová rodina. Nebere vás někdo z přátel jako kuriozitu? Možná kolegyně v práci. Pro mnohé lidi je asi nezvyk, když žena chodí fandit na hokej.

Jak se v hledišti liší fanynka-holka od fanouška-kluka? Myslím, že tam zase tak velký rozdíl není, akorát holky nejsou tak ostré. Chlapi jsou trochu drsnější, mají přece jenom k hokeji blíž, uměj se víc naštvat a rozpálit. Holky ty emoce nedávají moc najevo. Jak prožíváte tvrdost, která hokej provází? Někdy je to skutečně na hraně. Když vidím, že hráč nalítne hlavou nebo tělem na mantinel, je to dost nepříjemné a úplně to cítím. Muži to asi berou trochu jako samozřejmost, která k hokeji patří. Je fandění vášeň? Určitě. Zvláště, když tomu člověk propadne. Jste na každém zápase hradeckého týmu? Pokud mě neskolí nemoc, tak ano. Chodím pravidelně. Sledujete hokej v televizi, třeba mistrovství světa? V televizi hokej sleduji, žádný důležitý zápas nevynechám. Na stadionu je samozřejmě neopakovatelná atmosféra, jiná než u televize. Proto jsem osobně byla na Slovensku, když tam bylo mistrovství světa. Je podle vás Mountfield HK kvalitní mužstvo, nebo má nějaké rezervy? Je to dobrý tým, ale jako každý jiný, může být ještě lepší. Záleží vždy také na lidech okolo hokeje a také na tom, jak jsou hráči pro mužstvo zapálení. Myslím si, že v Hradci je to skloubené dobře. Domníváte se, že má Hradec na to, aby se v blízké budoucnosti stal mistrem extraligy? Strašně moc bych to klukům přála. Všichni se snaží, aby to šlapalo, takže na to mají. Zůstane Mountfield HK navždy ve vašem fanynkovském srdci? O tom nepochybuji. Jsem s ním od začátku, natolik mě dostal, že v mém srdci zůstane určitě navždy. Co byste svému klubu popřála? V první řadě titul, to je priorita. Dále bych mu přála, aby hráči měli co nejméně zranění, byli zdraví, to je pro mužstvo zásadní. Mým přáním také je, aby v klubu panovala pohoda, fanoušci tým stále podporovali. Hráči jim to pak vrátí svým dobrým výkonem. 29


WIKOV

Pokračujeme v tom, co začali naši tátové Rozvoj firmy, jejíž založení se datuje do doby první republiky a která vyváží výrobky do celého světa a zaměstnává stovky lidí, nemůže stát na vodě. Management Wikovu dobře ví, kam spěje a jaké výzvy má před sebou. Jednu nedávno uzavřel medailí a oceněním. Podle generálního ředitele Zbyňka Bergera jen dotahují to, co v roce 1978 naplánovali jejich tátové. Jak to tehdy, před čtyřiceti lety, bylo? Wikovácká fabrika stojí v Hronově už od roku 1951. Před čtyřmi dekádami pak vypracovali naši předchůdci generel přestavby a rozšíření závodu. Jak šel čas, nebyla k tak velkým změnám buď vůle, nebo chyběly peníze. Všechno zůstávalo jenom na papíře. Ta myšlenka tady ale pořád byla – proměnit areál ve vlídné a praktické prostředí, zlepšit zaměstnancům pracovní podmínky, otevřít firmu městu. Kdy jste se k plánům vrátili? Začátkem tisíciletí jsme o nich mluvili čím dál víc. Víte, stavby tady byly nalepené jedna na druhé, jak to přinesl čas a momentální potřeby výroby. Všichni jsme ale cítili, že je nutné podívat se dopředu a zasadit Wikov do Hronova nejen jako 30 komerční sdělení

dobrého zaměstnavatele, ale také společnost, které záleží na veřejném prostoru. Na změnu jsme se chystali deset let a pořád ji kvůli investicím do výrobních technologií museli odkládat. Moderní generel celého areálu nakonec vznikl v roce 2014. Jak se vám tehdy líbil? Byl jsem nadšený a nápadem architekta Tomáše Hradečného doslova okouzlený. Když nám vysvětloval, jak chce všechno provést, přirovnával přestavbu k logické dětské hře patnáctka. Pohybujete v ní jednotlivými kameny ve velkém čtverci tak dlouho, dokud je nedostanete na správné místo. Podle generelu se na stejném principu postupně odstraňovaly, opravovaly nebo stavěly jednotlivé objekty. Dokud všechno nezapadlo na svá místa. Trvalo to skoro tři roky.


Škatulata, škatulata…? Kdybychom v roce 2014, kdy jsme začali, pověsili nad hronovský Wikov kameru a natočili časosběrný snímek, vypadalo by to přesně tak. Musely být vybudovány nové sklady, přemístěno celé oddělení údržby včetně skladů, postavili jsme šatny pro 400 lidí, pak zdemolovali původní výrobní halu, a až poté mohli přistoupit k přestavbě kancelářské budovy a dostavbě administrativního křídla. Nakonec přišlo na řadu úplně nové parkoviště s kapacitou 140 míst a finální parkové úpravy.

od architektů studia IXA Tomáše Hradečného a Benedikta Markela. Řada detailů nebo konkrétních materiálových řešení vznikla až během diskuzí nad projektem s naším koordinačním týmem. V něm se činili kolegové Jan Havel a Martin Myšák. Cílem všech zainteresovaných stran bylo vytvořit příjemné pracovní prostředí a zaměstnance napříč odděleními víc sblížit. V každém patře jsou zařízeny takzvané denní místnosti pro krátká setkání nebo odpočinek. Jednací kanceláře získaly řadu zajímavých detailů jako třeba stěnu z mechu.

Jeden by si skoro řekl – stálo to za to? Jistěže stálo! Získali jsme mnohem víc, než jsme investovali. Těch 120 milionů korun, které jsme na přestavbu uvolnili, považuji za velmi dobře vynaložené peníze. To potvrzuje nejen vítězství v soutěži Stavba roku Královéhradeckého kraje 2017, ale především reakce našich zaměstnanců. Změny, i když neustálé stěhování za plného provozu nebylo snadné, kvitují s velkým povděkem.

Na co všechno jste myslel při pomyslném přestřihávání slavnostní pásky? Areál se měnil postupně a za pochodu, fabrika musela běžet, administrace fungovat. Žádné pompézní otevření se nekonalo. Ale každé ráno, když jsem Wikovem procházel, jsem myslel na všechny, kteří za projektem stáli. Na naše předchůdce, majitele firmy, architekta Tomáše Hradečného, lidi z projekční kanceláře INS, chlapy generálních dodavatelů Průmstav a Stating. A zaměstnance, kteří byli trpěliví a ochotní dobré věci pomoci.

Z čeho mají Wikováci největší radost? Řekl bych, že všichni si maximálně užíváme novou jídelnu s vlastní kuchyní, kde se denně vaří 5–6 druhů skvělých pokrmů. Chváleno je také parkoviště, umožňuje pohodlný příjezd do práce bez stresu z hledání volného místa. Součástí nové budovy je i ordinace praktického lékaře, velmi atraktivně působí zasedací místnosti pro jednání s partnery firmy, ve vstupní části jsme instalovali expozici veteránů, abychom lidem neustále připomínali dlouhou a slavnou historii značky Wikov. Zmiňoval jste, že záměrem projektu bylo také spojit fabriku s městem. Povedlo se? Ano. Podívali jsme se více dopředu a pokusili provázat oba prostory. Dříve dělila silnici a výrobní areál nevzhledná panelová zeď. Ve chvíli, kdy ji nahradil transparentní plot z tahokovu, život města a fabriky se přirozeně propojil. Obrazně řečeno, otevřeli jsme dveře. Ostatně i obyvatelé Hronova a Zbečníku procházejí přes hlavní bránu Wikovu směrem k jídelně nebo lékařské ordinaci. Přehledný a upravený prostor poskytuje všem dobrou orientaci. Kdo stojí za nápaditými interiéry administrativně provozní budovy? Historické vozy, které uvidíte na recepci, patří do sbírky Martina Wichterleho. Jejich instalace byla součástí zadání projektu. Kreativní řešení vzešlo

Co čeká Wikov teď? Ruce do klína neskládáme. Wikov MGI má mnohem větší potenciál rozvoje. Výstavba šaten, přestavba kancelářské budovy a parkoviště – to je první etapa. Nyní dokončujeme výstavbu zkušebny pro velké převodovky s lakovnou a expedicí, tak, abychom nemuseli řešit logistické oříšky při každém projektu. Bavíme se o převodovkách o hmotnosti 60 tun, jen pro zajímavost. Aktuálně spouštíme nový dvouletý investiční plán na technologické a logistické zajištění velkosériové výroby převodovek zejména pro kolejová vozidla a katalogové převodovky. Pořád se díváme dopředu a navazujeme na historii.

Zbečník 356, 549 31 Hronov Tel.: +420 491 488 111 | Fax : +420 491 488 412 www.wikov.com

31


HISTORIČKA

Starosta Ulrich? Muž číslo 1 v historii Hradce Renesanční, svobodomyslná a nadčasová osobnost. Především ale vizionář. To jsou časté a oprávněné přívlastky spojené s Františkem Ulrichem (1859 – 1939), legendárním starostou Hradce Králové, který stál v čele města neuvěřitelných osm volebních období. Díky své osvícenosti ho pozvedl nejen po architektonické, ale i kulturní stránce. „Měl hlavně představu, jak stmelit Hradec a vytvořit velké nové město,“ řekla v rozhovoru pro Salonky Irena Kapustová, didaktička dějepisu z Univerzity Hradec Králové. HYNEK ŠNAJDAR, FOTO: INTERNET

Když se řekne starosta František Ulrich, co vám proběhne hlavou jako první? Asi to, že navázal na někdejšího náměstka starosty Jana Ladislava Pospíšila, který, jak se říká, osvobodil Hradec Králové z hradeb a Ulrich to po něm dokončil. Z mého osobního hlediska však 32

úplně nevím, jestli to bylo stoprocentně dobře. Chybí nám pak tady kus historie, která zmizela. Ulrich je ale člověk, který Hradec vytvořil a položil základ města v současné podobě. Vystudoval práva, kromě profese advokáta, právníka a politika byl i básníkem. Myslíte si, že tak pestré aktivity byly pro vývoj této osobnosti prospěšné?


Určitě. Měl totiž vazby na různé společenské a kulturní vrstvy. V rámci právnických vazeb byla velice důležitá ta na politika Přemysla Šámala, který byl jeho spolužákem. Ulrich to dokázal i využívat ve svůj prospěch a potažmo také prospěch Hradce. Ulrich se však věnoval nejen politice, to podle mě nebyl jeho úplně prioritní cíl, ale chtěl v Hradci rozjet především společenský život. Teprve později se stává politikem díky spolupráci s Pospíšilem a postavení se proti předcházejícímu starostovi Lhotskému, který byl hodně konzervativní. Navíc byl spoluredaktorem Máje, publikoval v Ruchu i Lumíru a dalších tiskovinách, a to mu rozhodně prospělo. Veřejně činný byl dříve než politicky. Jaký to byl člověk? Co jeho rodina? Ulrich měl v životě štěstí, protože se narodil do rodiny ředitele hradecké reálky, tedy do té lepší společnosti. Měl také od začátku vazby na soudnické prostředí, a nakonec se potom i dobře oženil. Vzal si dceru známého hradeckého doktora práv Srdínka, která mu vytvářela velice dobré zázemí, což vyplývá z některých dokumentů a dopisů. Umožňovala mu jeho pestré aktivity a tolerovala mu i to, že byl věčně pryč mimo Hradec. Velmi často pobýval například ve Vídni nebo Praze. Podle toho, co jsem vypátrala, měl tři děti – dva syny a dceru Ludmilu, která žila v Rokycanech. Tam ve stáří často jezdil a u ní pak nakonec umírá, přestože jinak pobýval celý svůj život v Hradci. Ve svém rodišti byl pohřbený a jeho urna je uložena v kolumbáriu Sboru kněze Ambrože. V roce 1889 se stal městským zastupitelem jako člen Národní strany svobodomyslné. Už z názvu vyplývá, že byl svobodné mysli. Skutečně byl? Jak se to projevovalo? Ta strana se později transformovala do Národní demokracie a původně byl Ulrich mladočech. Z toho vyplývá, že byl svobodomyslný a snažil se prosazovat trendy, jako svázání města Hradce hradbami nechceme, chceme rozrůstání, ale ne chaotické. Proto byli ke spolupráci přizváni známí architekti. Ta jeho svobodomyslnost byla i v tom, že se snažil prosadit v Hradci, který byl původně pevnostní posádkové město, průmysl. Ten tady do té doby vůbec nebyl. Chtěl, aby se ve městě dařilo textilnímu průmyslu, ale na jiné úrovni, než bylo v té době obvyklé. Ne bavlnářství a lnářství, ale výroba hedvábí. V Hradci je krásná prvore-

publiková vilová čtvrť na nábřeží Orlice, které se tehdy říkalo Morušovka. Tam se měli usídlit podnikatelé, kteří v Hradci měli rozšířit hedvábnictví. Ulrich byl otevřený vývoji a schopný akceptovat i názory druhých. Starostou byl zvolen v roce 1895 jako šestatřicetiletý muž. Domníváte se, že už v této době měl k této funkci předpoklady? Myslím si, že ano. Byl člověkem velmi zralým, v politice už působil, i když nebyla původně jeho cílem. Chtěl být advokátem a v roce 1888 si na Velkém náměstí založil prestižní advokátní kancelář. Nakonec ale skončil jako starosta. Zůstal jím osm volebních období, což je unikát. Dá se říci, že byl tedy oblíben nejen na politické scéně, ale i u samotných obyvatel města? Vnímala ho veřejnost vždy kladně? Myslím, že byl obecně akceptovatelný a byl oblíben nejen na politické scéně. Byl přijímán jednoznačně kladně, určitě prvních třicet let ve funkci. Až do konce byl tím nejpřijatelnějším starostou, přestože mu bylo už sedmdesát roků. Spolupracoval s náměstkem tehdejšího starosty Janem Ladislavem Pospíšilem, který zbavil město hradeb a přispěl tak k jeho dalšímu rozvoji. Jak ho Ulrich reflektoval? Domnívám se, že ho bral jako svůj vzor. Jejich vztah byl osobní a přátelský. Pospíšil si ho tak trochu vybral jako svého nástupce. Viděl v něm i politický potenciál. Mohla byste vypíchnout nejvýznamnější osobnosti z oblasti architektury budoucího Hradce, s nimiž byl v úzkém kontaktu? Samozřejmě jsou to chronicky známá jména architektů Jana Kotěry a Josefa Gočára, méně známé je jméno architekta Oldřicha Lisky, který ale ve městě také postavil velice významné stavby. Potom se ale realizoval jinde. Mezi Gočárem a Liskou byly neshody, protože Liska razil trochu konzervativnější styl. Ulrich spíše stál na straně Gočára a velice se mu líbila jeho realizace dvou městských okruhů. K těmto třem nejzásadnějším postavám je třeba připočítat stavitele, kteří realizovali jejich stavby, a další. Nutno dodat, že si Ulrich průběh některých staveb sám osobně kontroloval. Jak byste tedy charakterizovala jeho dlouholeté působení v čele města? 33


HISTORIČKA

Byl to člověk velice renesanční. Za tu dobu, co byl starostou, vzniklo mnoho budov a významných staveb. Myslel ale také na školství, bankovní ústavy, muzeum i na to, aby si občané měli kde odpočinout, mám na mysli zejména lázně.

rátu. Trochu se obávám, že úplnou inspirací není. Dnes je totiž primárně kladen důraz na politiku a budování města se tak trochu vytrácí.

Dá se tedy říci, že byl vizionář, který měl jasnou představu, jak se bude město vyvíjet a jak bude vypadat? Zcela určitě byl vizionář. Měl hlavně představu, jak stmelit Hradec a vytvořit velké nové, moderní a prosperující město. Představoval si, že k malému starému Hradci připojí vesnice okolo. Dnes už součástí města jsou, ale v tu dobu byly za jeho hranicemi. Když nechal postavit nádraží, protože jeho cílem bylo, aby se stal Hradec železničním uzlem, stálo za hranicemi tehdejšího města. Známý je tak zvaný Gočárův plán inspirovaný Ulrichem. Co bylo jeho podstatou? Smyslem bylo město dobře urbanisticky vyřešit. To znamená, že uprostřed je staré město, z něhož se paprskovitě rozbíhají nově vzniklé ulice, které jsou propojeny dvěma okruhy. Podle toho se vlastně staví dodnes, i když některá místa v nové době vznikla trochu chaoticky. Tato legenda byla rovněž na vysoké kulturní úrovni. Mělo to i z tohoto pohledu zásadní význam pro Hradec Králové? Dříve hojně publikoval, i když později jako starosta už na to neměl tolik času. Byl v neustálém kontaktu s osobnostmi z oblasti kultury. Podporoval hodně divadlo a obecně kulturní rozvoj města. Měl poté, co přispěl k významnému rozkvětu města, nějakou konkurenci, nebo bude navždy zapsán jako muž číslo 1 v historii Hradce? Zcela určitě to byl muž číslo 1. Myslím si ale, že starosta Josef Václav Bohuslav Pilnáček, který přišel po něm, byl jeho důstojným nástupcem. Oni spolu politicky a lidsky velice dobře vycházeli a Pilnáček na něj navazoval. Kdy a v kolika letech Ulrich skončil ve své funkci? Bylo to v roce 1929, bylo mu 70 let. Letos si připomínáme 160 let od jeho narození, od skončení ve funkci 90 let a 80 let od jeho smrti. Považujete Ulricha za nadčasového starostu, je inspirací pro současníky? Možná to je otázka na lidi, kteří působí na magist34

Domníváte se tedy, že by byl Ulrich s tváří dnešního Hradce spokojen, nebo by na město pohlížel spíše kritickým okem? Určitě by byl smutný z toho, že některé stavby, které se za něj realizovaly, neprošly rekonstrukcí, i když skvělou výjimkou je nyní muzeum. Je ale pravda, že stavby osmdesát let staré jsou docela v dobrém stavu. Horší je to s komunikacemi. Staré město je tankodrom, celé parkoviště je zalité asfaltem, to považuji za katastrofu. Je to o penězích, které se různě účelově přelévají. Za Ulricha se Hradec stával salonem republiky, dnes se tím sice honosíme, ale už tak nevypadá.


ULRICHOVO NÁMĚSTÍ

Bude tady stát „kontroverzní“ či jiný pomník legendárního starosty? Ulrichovo náměstí. Rozlehlý prostor uprostřed Hradce Králové, který protíná Gočárova třída. I když většina zdejších obyvatel ví, po kom je náměstí pojmenováno, jak jsme se mohli na místě přesvědčit, existují i výjimky. „Nevím to úplně přesně, ale není to hradecký herec?“ přemítá v jeho středu pětadvacetiletý Patrik. Ani muž v seniorském věku na tom nebyl lépe. „Já si pamatuji, že to byl Gottwalďák. Pak se to přejmenovalo. O historii se moc nezajímám, tak vlastně ani nevím,“ přiznal chodec. HYNEK ŠNAJDAR

Samozřejmě, je to už dávno, když někdejší starosta František Ulrich pozvedl Hradec Králové do výšin. Je to bezesporu jedna z nejvýznamnějších, ne-li vůbec největších osobností města, které se nazývalo Salonem republiky. Dodnes však na svém náměstí nemá tento velký muž kromě cedulky s jeho jménem žádnou důstojnou upomínku. Třeba sochu. Když byla před dlouhými sedmnácti lety vyhlášena soutěž na Ulrichovu sochu, vítězný návrh královéhradeckého sochaře Pavla Doskočila, kdy starosta na vysokém pylonu sedí za stolem a má své město jako na dlani, neprošel. Kromě části veřejnosti, která netradiční dílo „neskousla“, zamítavé stanovisko daly odbor památkové péče magistrátu i krajský úřad. Navíc byla podána správní žaloba u krajského soudu. 36

Čas letí a legendární starosta svou sochu dosud nemá. Současný primátor Alexandr Hrabálek nedokáže přesně říci, proč byl tehdy tento návrh zamítnut. Jedno ví ale jistě, byl jím jako občan města od začátku nadšený. „Je to velmi netradiční pojetí sochy a já mám tyto možná i trochu provokující věci rád. Jsem přesvědčen, že by to byla další věc, kvůli které by se možná do Hradce více jezdilo,“ řekl magazínu Salonky s tím, že by neváhal tuto variantu znovu otevřít a návrh podpořit. „Ten nápad je úžasný. Určitě bych se tomu nebránil a uvažuji o tom, že tuto věc možná, třeba i soukromě, otevřu,“ uvedl. Také didaktička dějepisu z královéhradecké univerzity Irena Kapustová se domnívá, že na Ulrichově náměstí socha starosty Ulricha chybí. Nevadí jí, že Doskočil pojal sochu na vysokém pylonu, spíše jí nesedí stůl, za nímž někdejší starosta sedí. „Neodpovídá to jeho povaze. Nebyl tím člověkem,


který sedí v kanceláři, byl v neustálém pohybu a mezi lidmi. Není to pro něj to nejcharakterističtější a nejtypičtější. Vypadal by tam jako byrokrat,“ myslí si Kapustová, která je ale toho názoru, že by si Ulrich ve městě, které tak významně pozvedl, svou reprezentativní sochu určitě zasloužil. Sochař Doskočil přesně neví, proč byl jeho návrh před lety zamítnut. „Památkáři odmítli vydat podmínky pro soutěž s tím, že se vyjádří až k výsledným návrhům. I tak ale soutěž proběhla. A pak došlo na ono líbí nelíbí, pocity, různé averze a podobně. Tak zvaná odborná argumentace se doháněla až později,“ pátrá v paměti sochař a poznamená, že sice tehdy vyjádřil své argumenty, ale nebylo to nic platné. A proč pomník starosty pojal právě tímto způsobem? „Základem pro toto pojetí byl komplikovaný prostor Ulrichova náměstí, který se podle mého názoru vzpouzí klasické kompozici pomníku.“ Doskočila v této souvislosti potěšilo primátorovo stanovisko. Je rád, že jeho věc dokáže někoho oslovit a je přijímána pozitivně, zároveň si je vědom, že u jiných může dojít k úplnému odmítnutí. „V případě tohoto pomníku byli tací, kteří to brali skoro jako osobní urážku, což mě samozřejmě mrzí a považuji to za těžké nedorozumění. Nic s tím ale dělat nemohu. Nemám ve zvyku tlačit cokoliv silou, nechávám věci plynout,“ dodal autor nerealizovaného návrhu. Zda tedy Ulrichovo náměstí bude někdy zdobit „kontroverzní“ nebo jiný pomník starosty Františka Ulricha, je zatím ve hvězdách. Ukáže to možná až budoucnost. Zda bude blízká, či vzdálená, je rovněž v příslovečných hvězdách.

37


TN TRADE

Nemáme neomezený kapitál jako Alibaba. Nabízíme osobní přístup Pohodlnost i uspěchaná doba nutí lidi stále více věcí nakupovat v e-shopech. Tradiční kamenné obchody, kdy vám s výběrem poradí, přesto nevymizely. Pavel Marek se svojí firmou TN Trade jde oběma směry. Snaží se, aby lidé do prodejny, kterou má na Slezském Předměstí, chodili co nejvíce, zejména pro věci, které je dobré si před nákupem vyzkoušet. „Nedovolíme lidem, aby si koupili něco, čemu za rohem upadne kolo,“ říká Pavel Marek. Je vůbec reálné v dnešní době e-shopů úspěšně provozovat kamennou prodejnu? My máme oboje a snažíme se, aby se poměr mezi e-shopem a maloobchodem změnil. Lidé jsou zvyklí na e-shopy, ale my je chceme přesvědčit, že kamenné prodejny mají něco do sebe. Některé věci jako třeba elektrokola se podle mě v e-shopu kupovat nedají. Člověk si musí vyzkoušet, jestli 38 komerční sdělení

mu sedí, každý má jiné tělo. Kdo to objedná na dálku, tak je většinou velmi zklamaný. Vždycky všechno doporučujeme vyzkoušet. Při pohledu na váš sortiment člověk musí dlouho pátrat, aby objevil něco, co nenabízíte. Kolik produktů přibližně máte? V současnosti máme asi 200 tisíc druhů produktů.


Nejsme ale velká firma, spíše se zaměřujeme na efektivitu, což je maloobchod v Hradci Králové a distribuce po celé republice. Firmu máte dobře zaběhlou, funguje už od roku 1993. Čemu se v ní vy osobně věnujete? Moje hlavní práce je v tom, že mám na starosti několik velkých zákazníků, kteří s námi spolupracují denně, a poté péči o výrobu a výrobce. Kromě mě pro firmu pracuje devět stálých zaměstnanců. Překvapilo mě, že na webu TN Trade najdu i číslo na váš mobil. To není obvyklé… Máme tam většinu telefonních čísel. Pokud má někdo problém, chce ho řešit s někým konkrétním. Je to rozdíl oproti jiným společnostem, které odkazují na infolinky a nedá se dovolat do prodejny. My se snažíme o osobní přístup k zákazníkovi. Začínali jste jako firma s IT technologiemi. Jak jste se dostali k prodeji sportovního náčiní a koloběžek? Snažili jsme se vyrovnat sezonní výkyvy. IT technologie se nejvíce prodávají na podzim, takže jsme hledali něco, co se bude prodávat na jaře a v létě. V současnosti zažívají obrovský boom elektrokola a také motorky a babety na elektřinu. Tímto směrem se chceme posouvat. Jestli skončíme u elektrických aut? To je otázka… U zákazníků jsou oblíbené asijské e-shopy jako Aliexpress nebo Alibaba. Je to konkurence i pro vás? Určitě ano, protože jsou to velké společnosti, mají neomezený kapitál. My ho nikdy mít nebudeme, takže musíme zákazníkovi nabídnout osobní kontakt, nadstandardní služby, servisy a poradenství, co Alibaba nikdy nenabídne. Nedovolíme lidem, aby si koupili něco, čemu za rohem upadne kolo. Všechno se musí projet nebo vyzkoušet. A jaká je vaše konkurenční výhoda oproti tuzemským prodejnám? Máme široký sortiment a je nám jedno, kterou z koloběžek prodáme. Chceme, aby zákazník odešel s pocitem, že si koupil to nejlepší, a byl spokojený. Řekneme mu, jaké jsou rozdíly, ale rozhoduje on, takže je to o jeho pocitu, penězích a designu. V prodejně, kde je omezený sortiment, se mu budou snažit prodat jeden ze dvou produktů. Vaši zaměstnanci tedy musí být odborníci na spoustu oblastí. Je to tak? Jdeme na to opačně než ostatní, firmu budujeme

podle zaměstnanců. Když budu mít zaměstnance, který miluje rybářství, tak budeme prodávat pruty, proč ne. Mě baví astronomie, proto prodáváme dalekohledy. Lidé potřebují mít něco, co je ve firmě baví a čemu věří. Neplánoval jste někdy přesunout firmu z Hradce do většího města, třeba do Prahy? Narodil jsem se v Hradci, firma vznikla v Hradci, a ačkoliv jsme měli nabídky na odchod do Prahy nebo do zahraničí, napořád zůstaneme hradeckou firmou. Máte ještě nějaký podnikatelský sen? Třeba kam byste chtěl expandovat? Naším snem je vlastní kamenná prodejna a sklad v USA. To je přání asi každého podnikatele, protože tam je úplně jiný trh. Naši partneři už v Americe jsou, takže nějakým způsobem tam přes ně působíme, ale je to hodně odvážný cíl. Roky běží a zakládat to v 70 letech už asi nemá smysl. Buď se to podaří v nejbližších letech, nebo se spokojíme s evropským trhem. Copak nemáte v rodině nástupce? Dnešní mladí žijí trošku jinak a podnikání je náročná věc. Dcera se věnuje chemii a synové se zatím úplně neprojevují, ale jeden se pohybuje v oblasti programování. Až dokončí školu, uvidíme, jestli ho to bude bavit, nebo půjde jinou cestou. Není to pro mě důležité, spousta podnikatelů má s nalezením nástupců problémy. Koukám, že na stole máte šálu hokejového Mountfieldu. Chodíte fandit? S manželkou jsme prakticky na každém domácím zápase a někdy se účastníme i výjezdů. Máme to jako společné hobby a ona je ještě větší fanynka než já. Jsme i hrdými partnery klubu.

Myslivečkova 846/2, 500 03 Hradec Králové Tel.: +420 495 800 720 | E-mail: info@tntrade.cz www.tntrade.cz

39


VODNÍ ELEKTRÁRNA

Hučák, architektonický skvost na Labi, prochází rekonstrukcí Jen několik měst v České republice se může pochlubit skutečnou technickou a chráněnou perlou jako Hradec Králové. Kráčím po břehu řeky Labe směrem k Jiráskovým sadům. Už z dálky se kochám nádhernou secesní budovou malé vodní elektrárny Hučák, jejíž stavba byla podle návrhu architekta Františka Sandera a projektu Karla Nováka, ředitele Elektrických podniků pražských, zahájena 12. května 1908 a do plného provozu uvedena v roce 1912. HYNEK ŠNAJDAR, FOTO: ARCHIV ČEZ, HYNEK ŠNAJDAR

Vstupuji do moderního Informačního centra obnovitelných zdrojů, odkud za běžných okolností vyrážejí zájemci, aby se zdarma seznámili s provozem a historií této ojedinělé stavby na labském, tak zvaném „hučavém“ jezu. To už mi jde naproti Šárka Lapáčková Beránková, mluvčí současného provozovatele, kterým je společnost ČEZ. Zavádí 40

mě do útrob, kde je srdce elektrárny – strojovna. Ta v současné době prochází generální opravou. „Trvat bude ještě několik měsíců a přijde na bezmála 20 milionů korun,“ říká mluvčí. Uvnitř strojovny se nacházejí na pohled téměř umělecká díla, která se už dnes jen tak nevidí. Jsou však kvůli generální opravě mimo provoz a rozebraná. Jinak, při běžném provozu, strojnímu, částečně původnímu vybavení, dominují tři


VODNÍ ELEKTRÁRNA

Francisovy turbíny, každá o výkonu 270 kW. Podle osoby povolané, rozvodného strojníka Jana Píši, je zařízení původní skutečně už jen částečně. Původní jsou generátory z roku 1912. Na počátku zajišťovala provoz tři oběžná kola nad sebou na jedné hřídeli. Měla ale slabou účinnost a často docházelo k poruchám. „V roce 1925 byla provedena rekonstrukce a přibyly nové regulátory. V témže roce se také vyměnily turbíny. Od té doby, kdy se dbalo na pravidelnou údržbu, ta zařízení fungovala velice spolehlivě, v podstatě až do současné doby. Nynější generální oprava se tedy koná až po téměř sto letech,“ vysvětlil Píša. V současné době, kdy se provádí montáž soustrojí, lze venku u elektrárny vidět kolo Francisovy turbíny. „Natřeno bylo keramickým ochranným nátěrem, jenž prodlouží jeho životnost o desítky let. Byla také přesoustružena ložiska, opraveny hřídele, převinut generátor,“ vypočítává mluvčí. Protože je elektrárna chráněnou kulturní památkou, musí se oprava řídit přísnými pravidly. „Až rekonstrukce skončí, bude elektrárna nejen moder-

nější, schopna maximálně plynule využít průtok vody a zajistit bezpečný provoz, ale také nadále svým vzhledem evokovat historii roku 1912, kdy začal její provoz,“ tvrdí Róbert Heczko, ředitel úseku Provoz malé vodní elektrárny. Elektrická energie z elektrárny, která byla na svém počátku parní, dodává energii do veřejné sítě a celoročně napájí zhruba 1 500 domácností. S dodávkou energie prý není problém ani při suchu a s tím souvisejícím menším průtokem vody. „Nemáme s tím žádné problémy. Když je minimální průtok vody, jede se na zmenšený výkon nebo se elektrárna na chvíli odstaví. Přizpůsobuje se to situaci. Navíc jakákoliv elektrárna může tu naši nahradit,“ prozradil rozvodný strojník. Samozřejmě největší zajímavostí elektrárny je samotný objekt. Jak už bylo zmíněno, jde o krásnou secesní stavbu s původní podlahou. Stavba byla doplněna časnou modernou, v jejímž stylu byly řešeny provozní budovy. K objektu neodmyslitelně patří betonový most se segmentovým jezem, jehož stavbu ve spolupráci s architektem Sanderem provedl František Jirásek. Působivá podoba elektrárny vznikala v období, kdy charakteristickou tvář Hradce Králové začali utvářet významní architekti. V této době, téměř souběžně s její stavbou, nedaleko proti proudu řeky rostla například budova muzea podle návrhu věhlasného architekta Jana Kotěry. „Budoucnost elektrárny vidíme optimisticky, proto prochází generální opravou. Už se moc těšíme, jak v ní zase budou probíhat prohlídky pro veřejnost. Je to skvost, který zcela jistě stojí za vidění a dělá dobré jméno městu Hradec Králové,“ dodala Šárka Lapáčková Beránková. 42


Vývojář FW Programátor C#


LIMITOVANÉ EDICE ŠKODA SCALA Style 1.0 TSI 85 kW  střešní nosič  střešní box Škoda  prodloužená záruka  metalická barva  rezervní kolo 479 900 KČ AKČNÍ CENA: 394 900 Kč

ŠKODA KAMIQ Style 1.0 TSI 85 kW  střešní nosič  nosič lyží  sada zimních kompletů  Sunset  prodloužená záruka  metalická barva  rezervní kolo 511 900 KČ AKČNÍ CENA: 454 900 Kč

porsche-hk.cz

lo a k u o K y n i b á od G

Profile for Zbynek Kacer

Salonky - magazín říjen 2019  

Salonky - magazín říjen 2019  

Advertisement