Page 1

kulturně-společenský magazín | Září 2015 | zdarma

svět tichých

bláznů


OBSAH

Editorial

Na ryby jako v pohádce

Magazín, který právě čtěte, měl původně být o houbách. S předstihem jsme si téma naplánovali, na konci června se v klidu rozprchli na dovolené s tím, že v srpnu na to vlítnem. Červencové sucho naše plány poslalo k šípku. Místo klidného psaní o pohodovém tématu nastal v redakci menší zmatek - co teď? Bleskově jsme vymysleli jako ústřední téma ryby. Nejdřív jsem se radoval. Vyhnul jsem se aspoň tématu houbařských specialit. Houby nejím, psalo by se mi o nich těžko. Radost trvala jen chvíli - ryby nejím, takže psát o rybích specialitách nemůžu. Ani o rybářích, protože chodí na ryby ve čtyři ráno, tedy v době, kdy v mém osobním časovém pásmu je půlnoc. A poznám tak maximálně kapra, možná štiku. Tedy pokud vypadá jako ta v kresleném večerníčku. Lidi to chtějí číst jako pohádku, a ne odborné detaily, přesvědčil mě kolega. Snad přesvědčím tedy i já vás. Pavel Cajthaml

STRANy 4 - 8 na rybách

STRANy 10 - 11

STRANy 14 - 15 rybí speciality

STRANy 16 - 17 rozhovor

STRANy 26 - 28 kryblice minulosti

STRANy 30 - 33 klára moldová

kapitální úlovky

Vydavatel: Trutnovinky s.r.o, IČ: 28847229, MK ČR E 19626. Adresa: Trutnovinky, Žižkova 277, Trutnov, www.trutnovinky.cz, e-mail: redakce@trutnovinky.cz, Obchod, inzerce: Rudolf Korbelář, tel: 499 941 941, 608 146 620, e-mail: ruda@xantipa.in, obchod@xantipa.eu, Redakce: Pavel Cajthaml, tel: 733 510 071, Hynek Šnajdar, tel: 734 457 697, Michal Bogáň, tel: 734 545 423, Grafika: Tomáš Pinkas, Distribuce: Česká pošta a.s. a vybraná distribuční místa, Tisk: Tiskárna Voborník, K. Čapka 868, Hostinné, Sazba: XANTIPA AGENCY s.r.o., Číslo ISSN: 1805-8914, Obálka: foto - Jiří Jahoda

inzerce

3


4

NA RYBÁCH

Pohled do světa tichých bláznů

Idyličtější záběr najdete málokdy. Rybář sedí na stoličce, sleduje klidnou hladinu, na které se třpytí odraz slunce. Do ticha zpívají ptáci. Prostě klid a pohoda, po kterém ve všedním shonu marně touží většina z nás.


5

Ještě než se člověk vydá poznat rybáře a jejich svět, dozví se, že „není voda jako voda.“ Kdo touží odpočívat až téměř lelkovat, má radši stojatou vodu. „Stačí nahodit a čekat na břehu, až nějaká ryba zabere,“ vysvětluje Jaroslav Řehák mladší, uznávaný trutnovský prodejce rybářského vybavení. Kdo si chce při chytání ryb trochu zasportovat, vyráží na akčnější řeku. „Natáhne si tak zvané broďáky nebo prsačky (holínky), vstoupí do vody a jde blíž k rybám. Pohybuje se za nimi podle situace, rozhodně na nic nečeká v sedě.“ Další poznání rybářského světa není určeno pro příznivce dlouhého vyspávání. Když na lov, tak podle tradice - tedy časně ráno. Čili vstávat za tmy a k vodě dorazit těsně před rozedněním.

„Ryba je po noci klidnější, stejně jako okolní prostředí, nerachotí auta ani lidé nedělají rámus. Je větší šance rybu ulovit. Na kapry se chodí i ve čtyři ráno, klidně i v sobotu. Říká se přece, že jsme tichý blázni,“ směje se Řehák. Laik si rybu může vylovit jen na místech, jako jsou farma v Pilníkově, líheň rybářského svazu v Petříkovicích nebo soukromé revíry (v Česku i zahraničí). Rybář má situaci jednodušší. Může lovit prakticky na každé vodě, ale musí na to mít povolení. Kromě rybářského lístku (k jeho získání jsou potřebné zkoušky) je potřeba mít ještě povolenku. „Liší se podle toho, kde chcete lovit. Dá se koupit republiková, celosvazová nebo územní krajská. Musíte ale zohlednit, zda se jedná o pstruhový nebo mimopstruhový revír.“


6

NA RYBÁCH Dále se musí dávat pozor na dobu hájení. V době, kdy se může lovit, je potřeba ještě dodržovat tzv. lovnou míru. „U kapra je to 35 centimetrů, u štiky 50 centimetrů a u pstruha obecného 25 centimetrů. „Pokud ulovíte menší rybu, než je minimální lovná míra, musíte ji šetrně vrátit zpět do vody,“ říká Řehák. Jeho otec Jaroslav Řehák starší mezitím v řece Úpě u zimního stadionu tahá z vody několik úlovků. „Pstruh obecný, potoční forma. Krásná ryba na pokraji vymření,“ ukazuje. Rybářů je hodně, kaprů je hodně, ale pstruhů pomalu, ale jistě ubývá. „V pěti letech jsem ve Velké Úpě chytal v řece ryby do ruky. Sáhl jsem pod kámen a tam byli čtyřiceticentimetroví pstruzi. Dnes něco takového chytíte jen výjimečně,“ vzpomíná. Všichni se mylně domnívají, že typickou českou rybou je kapr. Jenže k nám do Krkonoš byl kdysi dovezený z jižních Čech. Doma je tady pstruh obecný (potoční). „Žije zde od pradávna, Úpa je pro něj typická, chladná voda se spoustou kyslíku.“

Řeka pod zimním stadionem je ideálním místem pro souboj ryby s rybářem, který jsme si vybrali kvůli redakčnímu článku. Lovec je v pohybu, pomalu postupuje tokem, aby se dostal co nejblíž k rybím úkrytům. Pstruh se schovává v hluboké vodě, v místech, kde je větší proud a překážky, a kde se cítí bezpečněji. Přesto několikrát vyhrává člověk. Během necelé hodiny se povede vylovit šest pstruhů obecných. „Přitom jsou dny, kdy člověk stokrát nahodí a nic nechytí.“ Anebo nahodí, ryba se chytne a v poslední chvíli vyklouzne. Něco takového zamrzí, zvláště pokud byl na háčku kapitální nebo výjimečný exemplář. „Dlouho jsem chodil na Úpu na jednoho pstruha, kterého jsem chytal na umělou mušku (tzv. muškařina - pozn. redakce). Přestože jsem ho měl párkrát už na prutě, nikdy se mi nepovedlo přitáhnout ho do podběráku. On byl pokaždé vítěz, bohužel. Jednou jsem s ním bojoval tři čtvrtě hodiny, v poslední chvíli mi z háčku upadl. Nakonec pstruha ulovil jiný rybář. Byl to pstruh potoční, měřil 56


7

centimetrů. I neúspěch k rybařině patří, přesto to byl pro rybáře parádní zážitek,“ přiznal Jaroslav Řehák mladší. Ve své prodejně ve Dvořákově ulici (Humlův dvůr) vyslechl za více než dvacet let stovky příběhů. Smutných i veselých. „Nejkrásnějším momentem inzerce

pro každého rybáře je, když ryba zabere. V tu chvíli ožijete. Víte, že máte něco na háčku, ale nevíte co. Jakou rybu, jak velkou, dobrodružství začíná…“ Mylně se domnívám, že úspěšný lov souvisí se špičkovým vybavením. Realita je ale jiná. „Pstruh


8

NA RYBÁCH neví, jestli má rybář prut za pět stovek nebo deset tisíc korun. Reaguje hlavně na nástrahu,“ popisuje starší z Řeháků. Kvalitnější prut podle něj pomůže spíš ve fázi, kdy je ryba chycená na háček. Hlavně u velké ryby, která se nemůže tahat z vody moc rychle. „Pokud ji chce člověk pomalu zdolat, vychutnat si to a pak si ji třeba vyfotit, než ji pustí zpátky. V tu chvíli může výbava sehrát určitou roli. Jinak jsou klíčové rybářova šikovnost a zkušenosti.“ Když jsme u prutu a nástrahy, tak nejznámějším způsobem lovu je položená (plavačka, feeder). „Hodně známé je také muškaření, technika s umělou muškou, která imituje hmyz. A rovněž na přívlač, při které rybář hýbe nástrahou tak, že napodobuje skutečnou potravu,“ vysvětluje Jaroslav Řehák. Oba Řehákové nepatří mezi tu většinu rybářů, která si úlovky odnáší tzv. domů na talíř. Naopak se řídí heslem Chyť a pusť, všeobecně uznávaným jako sportovní rybolov. „Když rybu chytím inzerce

a pustím v pondělí, můžu ji znova chytit třeba ve středu nebo v sobotu. Nebo za měsíc, budu vědět, jak roste. To je skvělý pocit a výjimečný zážitek,“ shodnou se. Jak vlastně vypadá typický rybář? Konkrétní odpověď není. Rybáře spojuje vztah k přírodě. „Všichni si jdou k vodě odpočinout a relaxovat. Nezáleží na tom, kdo má jakou pracovní profesi. I prezident může chytat ryby,“ směje se mladší z Řeháků. K rybařině „čuchl“ díky otci už ve třech letech. A stala se mu celoživotní láskou. „Rybařina mě baví. Je to pro mě ještě větší koníček než lední hokej, kterému se také věnuju celý život,“ řekl třiačtyřicetiletý podnikatel. Ze sondy do rybářského světa stojí za zmínku ještě další drobnosti. Zatímco někteří chodí lovit třeba jen na dvě tři hodiny po práci, jiní preferují víkendový výjezd na vodu, při kterém můžou lovit nonstop. Kdysi výhradně mužského koníčka už dnes zvládají i ženy. „Často jezdí na ryby celé rodiny, rybařina je prostě krásný sport,“ dodává Jaroslav Řehák starší.  Pavel Cajthaml, foto: Jiří Jahoda a Vilém Fischl


Co byste si přáli kdybyste chytili zlatou rybku?

inzerce

ANKETA

RADKA KASPEROVÁ podnikatelka Asi nebudu sama, kdo odpoví, že bych si přála zdraví pro svou rodinu a přátele. Je to opravdu to nejdůležitější. Ostatní máme z velké části ve svých rukou.

WALTER ELSCHEK učitel tance

ROMAN REIL ředitel archivu

Za prvé: Aby k sobě byli lidi hodnější. Za druhé: Aby zmizela ze světa všechna nádorová onemocnění. Za třetí bych si nechal na někdy jindy. Člověk nikdy neví, kdyby mohl pomoci třeba blízkým.

Přál bych některým lidem o špetku rozumu navíc, abychom se měli všichni alespoň o něco lépe. Ge ne rá lní p a rtne r:

Pa rtne ři:

JAROSLAV DVORSKÝ učitel v ZUŠ Kdybych chytil zlatou rybku, tak bych si každopádně přál zdraví pro svou rodinu. Taky bych si velmi přál, aby moje nejmenší a nejmladší dítě, toho času dvouleté, mohlo vyrůstat v budoucnosti, která bude mít smysl a k něčemu povede.

Me d iá lní p a rtne ři:


10

FOTOZAJÍMAVOST

Výjimečné úlovky aneb Když se dělá výlov Čas od času se laikovi naskytne příležitost vidět na vlastní oči výlov rybníka. Během několik hodin vytáhnou vodohospodáři z vody metráky ryb. V Dolcích se tato pro laiky vzácná událost odehrála už několikrát. Rybáři nejdřív začnou upouštět vodu, pak naženou ryby k výpusti na hrázi. Odtud je podběráky přehází do kádí a pak na korby náklaďáků. „Ryba se propustí do sloviště, kde se nabírá do vaniček a nosí se sem na val, kde se třídí. Kapr se odděluje, ostatní ryba se dává bokem, která půjde zpátky,“ vysvětlil Karel Nohejl z trutnovské organizace Českého rybářského svazu. Při takovém třídění pak není nouze o výjimečné úlovky. V takových případech se obdivují centimetry, ale oceňovaná bývá hlavně váha. „Můžete mít třeba sedmdesáticentimetrového kapra, který váží jen deset kilo. A jiný kapr, zdánlivě stejně velký, může mít jen šest kilogramů,“ řekl prodejce rybářských potřeb Jaroslav Řehák.  Pavel Cajthaml, foto: Jiří Jahoda


inzerce

Amur

Candát obecný

Tolstolobec pestrý

Kapr obecný

Tolstolobik bílý

Tolstolobik bílý


12

FAKTA

Chcete si chytit rybu? Žádný problém

Pokud se vám zdá náročné získat rybářský lístek obvyklou cestou (složit zkoušky, stát se členem rybářské organizace, atd.) můžete se k lovu ryb dostat jednodušší cestou. Zajít na ryby do soukromého revíru. V něm většinou nepožadují povolenky či rybářské lísky. Za poplatek si rybu chytíte, odnesete domů nebo si ji případně můžete nechat upéct a rovnou naservírovat na talíř. Pstruhová farma Pilníkov U rybníka v Pilníkově nepotřebujete rybářský lístek, ani pruty. Výbavu si lze půjčit a vámi nachytané ryby vám personál zabije a vykuchá. Po úspěšném rybolovu čeká lovce odpočinek u grilu a udírny, kde se chystají různé lahůdky, především rybí speciality. Vyhlášenou lahůdkou jsou čerstvě ulovení pstruzi. Rybářská líheň Petříkovice Sádky Českého rybářského svazu slibují „jistotu“ úlovku. Rybářský lístek ani prut není potřeba, vše vám půjčí rybáři. Na přání váš úlovek připraví pro domácí kuchyni. Pokud náhodou rybu neulovíte, dají vám ji ze sádky. V zimě se pořádá lov na dírkách - romantické chytání na zamrzlém rybníku.  (pac), foto: Jiří Jahoda

RYBY TYPICKÉ PRO TRUTNOV A OKOLÍ PSTRUHOVÉ VODY (jsou pro Podkrkonoší typičtější než mimopstruhové) Pstruh obecný (potoční forma), pstruh duhový a siven americký. Pstruh obecný se loví od 16. dubna do konce srpna, pstruh duhový a siven americký do 30. listopadu, ale jen na mušku. Lovná míra 25 cm. Lipan podhorní. Loví se na Úpě od 1. září do konce listopadu, lovná míra 30 cm. MIMOPSTRUHOVÉ VODY Kapr obecný (šupináč nebo lysec): lovná míra 35 cm, v některých revírech je stanovena i horní míra, např. v Dolcích je 65 cm. Candát obecný. Přezdívaný Doktor vod, loví nemocné rybky, živí se mrtvými rybkami. Není lehké ho chytit, lovná míra činí 45 cm. Má výborné maso (jedno z nejlepších sladkovodních ryb). Štika obecná. Pro rybáře skvělý zážitek z lovu - při zdolávání ryba často hodně a vysoko skáče. Loví se stejně jako candát nejčastěji na přívlač nebo na položenou. Lovná míra 50 cm. Okoun říční. Perfektní ryba na zachytání si. Menší vzrůstem. Má velmi dobré maso. Více na webu a v rybářském řádu ČRS Hradec Králové


13

inzerce

Pstruh obecný (potoční forma)

Pstruh duhový

Kapr obecný

Candát obecný

Štika obecná

Okoun říční


14

speciality na talíři

U Pěti Buků připravují znamenité pokrmy z čerstvých ryb

Restaurant Buřtárna U Pěti Buků, která nabízí vnitřní i venkovní posezení, se nachází na místě s krásnou vyhlídkou na Trutnov. Kromě tradičních jídel má ve svém nabídce i rybí speciality, které jsou mezi hosty zvláště v letních měsících velmi oblíbené. Podle kuchaře Miroslava Krajčoviče restaurant používá výhradně čerstvé ryby i zeleninu. „Lidí, kteří jedí ryby, přibývá. Je to lehké, chutné a zdravé jídlo,“ říká kuchař, který Trutnovinkám poskytl čtyři recepty na znamenitou úpravu ryb, k nimž se dobře hodí kvalitní bílé víno. Pražma – Je ryba z Jadranského moře v Chorvatsku. K její přípravě je potřeba papír na pečení, na který se nasypou nakrájená čerstvá paprika, cibule, lilek, cuketa a žampiony. Ryba se


15 vyplní bylinkami – koriandrem, tymiánem, rozmarýnem a medvědím česnekem. K tomu se přidají dva plátky citronu a bylinkové máslo. Ryba se posype mořskou solí, přidají se plátky citronu a potře se bylinkami v olivovém oleji. Pražma se zabalí do papíru a dá do trouby, kde se peče 40 minut při 240 stupních Celsia. Jako příloha se podává opečená bagetka. Losos – Plátek lososa se našpikuje trojúhelníčky citronu. Potře se bylinkovým pestem a nechá se zatáhnout na grilu. Přidá se grilovaná zelenina a dá se péct na několik minut do trouby. K hotovému lososu se hodí čerstvý zeleninový salát s balsamikem, vinným octem a citronem.

K zakousnutí je výborná čerstvá bagetka. Pstruh – Vyplní se bylinkovým máslem, přidají se bylinky s citronem. Ryba se posype hladkou moukou smíchanou s kmínem a

20141114_proplast_148x52,5mm_tisk_krivky.pdf 1 14.11.2014 8:20:37

inzerce

sladkou paprikou. Potom se položí na gril s olivovým olejem, aby se zatáhla, vždy dvě až tři minuty z obou stran. Dopeče se několik minut v troubě. Tatarák z lososa – Losos se nakrájí na drobné kostičky. Přidají se čtyři olivy a cibule, vše se rozmixuje. Přidá se olivový olej, čerstvé bylinky, šťáva z půlky citronu, sůl, pepř a ozdoba z citronu. K tataráku se hodí toust.


16

Silvestr Tomcsányi, Karel Nohejl

Rybářské zákony se moc nectí Sešli jsme se v líhni kousek od Poříčí nedaleko Petříkovic, kterou vlastní zdejší Český rybářský svaz. Jaký mají vztah k rybaření, co je na něm fascinuje, kam chodí lovit, jak se daří rybářskému svazu, o tom všem vyprávěli jednatel Silvestr Tomcsányi a hospodář Karel Nohejl. Oba jsou v organizaci, která příští rok oslaví 70 let vzniku, téměř třicet let. Proč se říká rybářům tišší blázni? Jsou? Silvestr Tomcsányi: Jak kdo. Já si jezdím k vodě uklidnit nervy. Člověk si tam sedne, klidně tam dvě hodiny sám v klidu a v pohodě vydrží a vyčistí si hlavu. Karel Nohejl: Je to vyloženě relaxace, sám si zalézt někam do křoví a psychicky si odpočinout. Co vás na tomto koníčku fascinuje? S. T. Je to právě ten klid. V týdnu jsem hrozně vytížený a potom ten víkend si nenechám ujít. V pátek večer jedu na ryby a ty dva dny skutečně relaxuji. Za osm víkendů jsem chytil jenom dva kapry. Přijedu, nahodím, ryba celý den nezabere, ale jsem spokojený člověk. A to je to hlavní. Chlapi mě párkrát vytáhli na podzim na štiky. To jdete třeba deset kilometrů kolem řeky, je to vycházka na celý den a je to úplně fantastické. K. N. Je to také o poznávání přírody a o seznámení s novými lidmi, protože u vody lze potkat spoustu zajímavých lidí. Můžete se pochlubit nejzajímavějším či případně největším úlovkem? S. T. Chytil jsem pstruha, který měl 58 centimetrů, a to jsem chodil do šesté třídy. U nás na Novohradce to byl kapitální úlovek. Pak jsem vytáhl kapra, který měl 82 centimetrů a vážil deset kilo.

K. N. Ulovil jsem jesetera, který měl 106 centimetrů. Z dravců se mohu pochlubit štikou, která měla 86 centimetrů. Nějaký obrovský úlovek jsem ale neměl. Jaký je váš nejsilnější zážitek z lovu? S. T. To jsou většinou ty špatné zážitky. Když dostanete rybu na dohled, vidíte ty vlny a pak jí něco uřízne. To je nejtragičtější a mrzí to. K. N. Na Sázavě, kam pravidelně jezdím, jsem zapřáhl na třpytku parmu, která měla 85 centimetrů. Parma je ohromný bojovník. Šíleně jezdila a ze břehu jsem vůbec nevěděl, co je to za rybu. Myslel jsem, že to bude trofejní candát, štika nebo sumec. Když jsem zjistil, že je to parma, byl jsem trochu zklamaný, i když je to nádherná ryba. Byl to ale velký zážitek. Lovíte v místních vodách nebo vyjíždíte jinam? S. T. Já vyrážím málo. Mám celoročně karavan na Rozkoši. Jezdím tam s manželkou, která je také rybářka. Na podzim chodím občas na Dolce. K. N. Beru si celosvazovou povolenku, abych mohl lovit po celých Čechách. Jezdím na Sázavu i na Orlici. Při zahájení pstruhové sezóny si vyberu nějaký potok ve východních Čechách a jedu tam, kde jsem ještě nebyl. Jinak chodím po řekách a


17 potocích tady na Trutnovsku, třeba na Úpu nebo na Pilníkovský potok.

K. N. Mám na starosti zarybňování, výlovy a vše, co s tím souvisí.

Setkáváte se se slušnými i neslušnými rybáři. Jak se projevují ti druzí? S. T. Bohužel jsou to lidi, kteří nemají žádné skrupule, mnohdy posilnění alkoholem. Dělají hlavně binec u vody. Když chytí rybu, nekoukají, jakou má míru, prostě na to kašlou. K. N. Rybářské zákony se moc nectí, míry ryb už skoro nikoho nezajímají. Je sice spousta dobrých rybářů, ale najdou se takoví, kteří rybu musí mít za každou cenu a je jim jedno, jestli má míru nebo ne. Osobně jsem se s tím setkal několikrát. Rybářská stráž sice existuje, ale jsou to dobrovolníci, kteří to dělají po práci. Nemohou být u všeho.

Kolik vodních toků obhospodařuje? K. N. Přibližně je to 175 kilometrů povodí, což zahrnuje řeku Úpu, Pilníkovský potok, rybníky Za komínem, Prkeňák, Nebe, Peklo a Dolce. Pak jsou to kilometry chovných potoků. Snažíme se chovat pstruha potočního, který nám z vod mizí kvůli nedostatku vody nebo chráněným predátorů, kteří jsou teď největším nebezpečím. Jsou to hlavně černý čáp, vydra, volavka, norek, mývalovec a podobně.

Jste jednatelem a vy hospodářem svazu v Trutnově. Co máte na starosti? S. T. Musím jednat s úřady, účastnit se vodoprávních řízení, řešit různá oznámení, mít styk s územním svazem, prostě starat se o veškerou úřední agendu.

Kolik má vaše organizace členů? K. N. Aktuálně máme 1100 členů. Z toho máme 128 dětí v kroužcích v Trutnově, Pilníkově a Žacléři. Členy našeho svazu je také 30 žen. Máme ale jenom 18 členů dorostu. Má to svoji logiku, protože dospívající děti jdou na školy, na internáty a přestanou rybařit. Pak se někteří vracejí kolem pětadvacátého roku.  Hynek Šnajdar

inzerce

www.facebook.com/SportovisteTrutnov


18

SPORTOVNÍ RYBÁŘI

O Vánocích si kapra musí jít koupit Když vám Robert Franěk vypravuje o rybaření, čiší z jeho hlasu nadšení. „Pro mě je to pohoda i adrenalin. Mám stresovou práci, takže se při něm uklidňuji od všeho a dobíjím baterky,“ říká osmatřicetiletý majitel stavební firmy. K vodě ho začal vodit společně s bratrem jeho otec už, když mu bylo pět. S prutem to pak dlouho bral vyloženě jako relax, až se postupem času začal specializovat na rybářské závody. V roce 2005 se zúčastnil své první soutěže, kde jinde, než na domácím rybníku v Dolcích. „Ale jinak nejezdím na žádné velké závody. Jsou to závody mezi neregistrovanými rybáři, my jim říkáme, že to jsou takzvané gulášovky,“ povídá muž z Volanova. Krátké vysvětlení. Závody se pořádají buď pro registrované rybáře, kteří zaplatí poplatek na Českém rybářském svazu a účastní se soutěží od krajského přeboru až po první ligu, mistrovství republiky, Evropy či světa. A druhou skupinou jsou neregistrovaní rybáři, kteří jsou v této kategorii například, že nemají tolik času. Sportovní rybolov se dále dělí podle stylu chytání - na plavanou, položenou, feeder, přívlač a muškaření. Existuje ještě mořský rybolov a lovení na dírku. Trutnovský rybář se soustředí na plavanou. Po závodech se pohybuje více méně ve východočeském regionu, častěji na Pardubicku, kde jsou pro pořádání lepší podmínky. A nevede si špatně. „Jsem tak v první desítce,“ usmívá se. Má na kontě nějaká první místa, ale i poslední. „Většinou to není úplně jen o návnadě, ale rozhoduje tam spousta faktorů. Nezdá se to, ale chytat ryby je docela slušná alchymie,“ zdůrazňuje. Závod probíhá v jeden den a je rozdělený na dva poločasy. Jeden poločas trvá většinou tři hodiny. Některé závody rozhodují nachytané centimetry, jiné zase celková váha ryb. „Někdy jsem za dva poločasy chytil třeba čtyřicet kaprů a skončil na pátém místě. Někdy jsem zase vytáhl tři a byl první,“ zamyslí se Robert Franěk nad nevyzpytatelností sportovního rybolovu. Největší jeho úspěch z poslední doby je, že v loňském roce i předloni vyhrál feederové závody ve Vrchlabí, kde se schází kolem 60 účastníků. „Letos bude tento závod v říjnu, tak jsem zvědavý, jestli zkom-

pletuji hattrick,“ těší se. Další rybářské úspěchy slavil na domácích rybnících Dolce a Peklo, kde z pěti účastí třikrát vyhrál a dvakrát se ještě dostal na stupně vítězů. Na závody se snaží jezdit pravidelně jednou za čtrnáct dní. Za svůj nejcennější úlovek považuje lína 58 centimetrů, kterého chytil na klasické vodě. Bylo to v roce 1991. „Je to kapitální úlovek, běžná míra lína obecného je kolem 25 centimetrů,“ naznačuje, že se jednalo o výjimečný exemplář. Na břeh ale dostal už i daleko větší ryby. „Sportovní rybařina se momentálně tak rozjela, že majitelé revírů dokážou svou vodu už tak zarybnit, že není problém vytáhnout kapra 90 cm. Jednou se mi podařil dokonce jeseter 125 cm, což pro mě byl velký úspěch,“ vypravuje. Závody jsou o tom, že všechno, co se chytí, se pouští, takže domů se vrací s prázdnou. „A já většinou, když jdu teď na ryby, tak chodím jen po závodech, takže moje paní mi už občas v uvozovkách nadává. Jsem prostě klasický rybář, který si musí jít toho kapra o Vánocích koupit,“ usmívá se Robert Franěk. Jeho rodina ryby na talíři miluje. „Nejvíce nám chutná pstruh a candát,“ prozrazuje rybář, jenž by si chtěl jednou rád s partou kamarádů vyrazit do Norska na fjordy.


19

Skvělý, když to nandáte mužům S nadsázkou můžeme říct, že Irena Exnerová je rybářský úkaz. Proč? Tak zaprvé, je to přeci žena a těch u vody zase tolik není! Zadruhé, prut do ruky poprvé vzala až skoro před čtyřicítkou. Teď má v Trutnově obchod s rybářskými potřebami a na poličce desítky pohárů ze soutěží. „Pohoda, relax a rozhodně zajímavé zážitky,“ svěřuje se 53letá Trutnovačka, co pro ni znamená rybaření. Jak se říká - za vším hledej ženu, tak v případě této rybářky to můžeme změnit na - za vším hledej muže. Byl to totiž její manžel, který ji před čtrnácti lety ukázal, o čem je svět tichých bláznů. „Do té doby jsem tak možná věděla, jak vypadá ryba a co je to háček. Teď jsem pyšná, že jsem takovýhle cvok,“ usmívá se paní s červenými melíry ve vlasech. Doma neustále poslouchala o rybaření, a jaká je to pohodička. Nechala se zlákat a párkrát si to šla zkusit. „Je to úžasné, jak nemusíte o ničem přemýšlet, jen o tom, co dáte na háček, aby ten rošťák zabral. Já jsem navíc takový člověk, který se rád seznamuje a chce mít kolem sebe společnost. Ti lidé mě do toho postupně stáhli. Když jsem zjistila, že jsou stejně praštění jako my, začalo se mi to líbit,“ vypravuje Irena Exnerová, že dnes už by bez těch lidiček nedokázala být. K závodnímu rybolovu se dostala postupně, patří do skupiny registrovaných rybářů a speciálně se věnuje muškaření. Vypracovat se podle ní na dobrého závodníka je individuální záležitostí. „Každý nahazuje různě. Někdo vám to musí ukázat a já jsem byla docela tvrdohlavá. Jestli mi to trvalo dva roky? Zdokonalujete se ale pořád,“ tvrdí žena, která více méně každý rok startuje na mistrovství republiky. „Byla bych asi úspěšnější, kdybych u té vody byla každou chvíli, ale zase to tak nehltám. Prostě, když je nějaký závod, který mám ráda, tak se ho zúčastním.“ Jak se vlastně muži-rybáři dívají na ženy-rybářky? „Už si zvykli. Nejdřív jsem poslouchala takové ty kecy, jestli bych neměla v ruce držet něco jiného. Samozřejmě mysleli vařečku, jenže já si nenechám nic líbit. Myslím, že už jsme si nějaký ten respekt získaly a zjistili, že i s ženskými se dá kamarádit a nechá normálně pokecat,“ povídá Irena.

„No, a když jim to pak na závodech nandáte, je to pro vás jako ženskou úžasný pocit,“ směje se. A když těch mužů necháte za sebou přes sto padesát… Takové vítězství už trutnovská rybářka jednou zažila a považuje ho zatím za své nejcennější. Váží si ho třeba více než druhého místa z mistrovství republiky. „Bylo to v Poličce, na jezerní vodě. Jsou to dvoudenní závody, kde začíná 200 lidí a ženské tam jsou třeba jen tři. Tím, jak chytáte, se posunujete v pořadí. V každém kole jsem chytila rybu a skončila jsem na 25. místě, to byl pro mě úspěch jako blázen,“ vzpomíná. „I když já mám radost vždycky už jen z toho, že postoupím ze sobotní části, abych nemusela v neděli nosit kolegům pivo,“ směje se. Ne vždycky je to o tom stát na bedně. Nejcennější úlovek se ženě, která rybu nikdy nezabije a jíst bude prý radši šťovíky, se podařil při jednom takovém závodě. Na muškařský prut chytila štiku 75 cm. „Vezměte si, že máte opravdu jemné náčiní, jemný vlasec a teď si představte tu štiku. Nemůžete pořádně zabrat. Trápila jsem se tam s ní asi dvacet minut,“ vypravuje, že to je pak ten zážitek, kdy se rozklepou nohy, a srdce vám skáče. „To je ten adrenalin a v tu chvíli zapomenete na veškeré starosti,“ dodává. Michal Bogáň


Československý a český stát ve 20. a 21. století

ČESKOSLOVENSKO A ČESKO NA MAPOVÝCH POHLEDNICÍCH

do 20. 9.

Je naděje na záchranu africké fauny? Výstava fotografií a dokumentů WILDAFRICA

KRÁSA A HROZBY AFRIKY

21. 9.–26. 10.

Téma: Památky znovuzrozené Víkend zpřístupněných památek, doprovodný program Podrobné informace na www.uffo.cz Pořadatel: město Trutnov a UFFO - SCT

JITKA NESNÍDALOVÁ

Výstava Partner Galerie UFFO: GRUND a.s. Galerie UFFO ** otevřeno: pondělí–sobota 9:00–18:00 hodin ** vstupné 30 Kč, děti 15 Kč, děti do 3 let zdarma

12.–13. 9.

DNY EVROPSKÉHO DĚDICTVÍ

do 15. 9.

sobota 26. 9.

Koncert – Michal Horáček a hosté UFFO ** 19:00 hodin ** vstupné 290 Kč

NA CESTĚ 2015

sobota 26. 9.

Koncert pro dospělé i děti, koncert pro rodiny UFFO ** 19:00 hodin ** vstupné – pro dospělé 200 Kč, pro děti do 15 let 120 Kč ** pokud si kupujete 2 dětské a 2 dospělácké vstupenky, bude vám poskytnuta sleva – jedna ze dvou dětských vstupenek zdarma

JAROSLAV UHLÍŘ S KAPELOU

pátek 25. 9.

Září


www.uffo.cz

Akce v rámci Dnů evropského dědictví – odpoledne pro celé rodiny. Hraje skupina JAKŽ TAKŽ. Pořadatel: město Trutnov, UFFO - SCT, Klub vojenské historie Trutnov vrch Šibeník u památníku gen. Gablenze ** 15:00–18:00 hodin ** bez vstupného

ROZLOUČENÍ S LÉTEM

sobota 12. 9.

Tradiční celodenní městská slavnost Pořadatel: město Trutnov a UFFO - SCT Krakonošovo náměstí ** 9:30–18:15 hodin ** bez vstupného

TRUTNOVSKÝ JARMARK

neděle 6. 9.

Výstava úspěšných fotografií 57. ročníku UFFO – foyer ** otevřeno: pondělí–sobota 9:00–18:00 hodin ** vstup na výstavu zdarma

MAPOVÝ OKRUH VYSOČINA

1. 9.–16. 9.

Informace k vystaveným exponátům přednese 10. 9. od 17:00 hodin RNDr. Tomáš Grim, Ph.D., vlastník sbírek Pořadatel: Zeměměřický úřad Praha, Sdružení přátel Vojenské zeměpisné služby a UFFO - SCT kino Vesmír – foyer ** otevřeno vždy v době promítání filmu ** vstup na výstavu zdarma

Komedie Divadla MALÉhRY, Brno UFFO ** 19:00 hodin ** vstupné 230 Kč

BIOSTORY

čtvrtek 24. 9.

Výstava Vernisáž 22. 9. od 18:00 hodin Partner Galerie UFFO: Grund a.s. Galerie UFFO ** otevřeno: pondělí–sobota 9:00–18:00 hodin ** vstupné 30 Kč, děti 15 Kč, děti do 3 let zdarma

LUKÁŠ RITTSTEIN A BARBORA ŠLAPETOVÁ

23. 9.–27. 10.

Rodinné představení s obřími loutkami. Zároveň je to i první představení v rámci předplatného Divadelní delikatesy. Produkce: Divadlo bratří Formanů pro Théatre du Jeu de Paume (Aix-en-Provence, Francie). Koprodukce: Plzeň - Evropské hlavní město kultury 2015. UFFO ** 19:00 hodin ** předplatitelé vstup na abonentky Divadelní delikatesy, ostatní – vstupné pro děti do 15 let 100 Kč, pro diváky nad 15 let 340, 315, 290 Kč

ALADIN

pondělí 21. 9.

Save African Animals, nadační fond kino Vesmír – foyer ** otevřeno vždy v době promítání filmu ** vstup na výstavu zdarma

Změna programu vyhrazena!

Předprodej vstupenek: Turistické informační centrum Trutnov (pondělí–pátek 9:00–17:00 hodin, sobota 9:00–12:00 hodin, tel. 499 818 245)

Předprodej a rezervace vstupenek: Inforecepce UFFO (pondělí–sobota 8:00–19:30 hodin, tel. 499 300 999, e-mail: info@uffo.cz)

Retrospektiva k desátému výročí založení architektonického ateliéru UFFO – foyer ** otevřeno: pondělí–sobota 9:00–18:00 hodin ** vstup na výstavu zdarma

ROSA – ARCHITEKT: 2005 – 2015

30. 9. –13. 10.

Nové, velkorysé a ambiciózní pokračování úspěšného projektu UFFO ** 19:00 hodin ** vstupné 480 Kč

VIVALDIANNO MĚSTO ZRCADEL

neděle 27. 9.

DJ Mackie Messer UFFO – kavárna a foyer ** 21:30 hodin ** bez vstupného

UFFO PÁRTY


inzerce

VÝSTAVY V TRUTNOVĚ Muzeum Podkrkonoší DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA A TRUTNOVSKO Výstava k 70. výročí ukončení druhé světové války ukazuje, jak se vojenský konflikt odrazil v životě místních obyvatel. K vidění jsou dokumenty a fotografie připomínající všední život plný hladu, strachu i vraždění, tragické osudy vojáků bojujících na frontách i příslušníků čs. zahraničního odboje. Nechybí ani dobová armádní výzbroj a výstroj. Výstava potrvá do 13. září. SKAUTSKÁ LILIE: HISTORIE A SOUČASNOST SKAUTSKÉHO HNUTÍ Expozice plná fotografického i trojrozměrného materiálu ukazuje historii skautského hnutí na Trutnovsku - zahraniční kořeny, česká specifika, symboly a atributy, několikerá násilná přerušení a zákazy činnosti, zejména v období protektorátu, poté po roce 1948 a znovu po okupaci v roce 1968. Věnovat se bude i znovuzrození tohoto hnutí po roce 1989. Výstava potrvá do 27. září. KARA - GIGANT ČESKOSLOVENSKÉHO KOŽEŠNICKÉHO PRŮMYSLU Historie zpracování kožešin v Trutnově sahá již do 16. století. První továrna zde vznikla až ve druhé polovině čtyřicátých let 20. století. Na výstavě budou k vidění nejen dobové fotografie továrny, jejího provozu a zaměstnanců, ale i výrobky a propagační materiály, které připomenou slavnou historii podniku. Vernisáž se koná ve čtvrtek 24. září. Výstava potrvá do 15. listopadu.

Galerie města V ČEM MŮŽE DUŠE UTONOUT… KRAJINOMALBA 19. A 1. POLOVINY 20. STOLETÍ Obsáhlý soubor kvalitní krajinářské tvorby druhé poloviny 19. a první poloviny 20. století. Představuje autory nejen renomované, ale také několik kvalitních děl neprávem opomíjených malířů. Výstava potrvá do 11. září. ZDENĚK LHOTSKÝ: SKLO ELIŠKA LHOTSKÁ: ŠPERK Historicky první výstava skla, prezentace jednoho z aktuálně nejvýznamnějších českých umělců uvedeného oboru Zdeňka Lhotského. Výstava bude doplněna unikátními uměleckými šperky z rukou jeho dcery Elišky Lhotské, která se věnuje hlavně konceptuálně laděnému šperku založenému na vtipné hře s materiálovou i významovou


SLAVOMIL DOLENSKÝ: ROZHLEDNY Ve výstavních prostorách městského úřadu se představí další člen populárního Fotoklubu KDÚ. Výstava je pořádána při příležitosti jeho životního jubilea. Je nazvaná Rozhledny, návštěvníci uvidí šedesát fotografií našich nejzajímavějších rozhleden, které autor na svých cestách s radostí navštěvuje i zaznamenává. Vernisáž proběhne ve středu 2. září v 17 hodin, promluví trutnovský fotograf Zbyněk Šanc a vystoupí skupina Tlupa Tlap. Výstava potrvá do 20. listopadu. SOCHY V TRUTNOVĚ STEFAN MILKOV Ulice zkrášlují sochy Stefana Milkova, zakládajícího člena skupiny Tvrdohlaví. K vidění jsou díla Pieta, Opilý Anděl, Astrální tělo, Corpus angelicus a Compact Disc. Sochy jsou rozmístěny na veřejných prostranstvích v centru Trutnova, a také na Dolní promenádě.

Galerie Uffo JITKA NESNÍDALOVÁ ODRAZY CEST Tvorba známé malířky, expozice ukazuje její nejnovější práce - jakýsi deníkový záznam z cest. Malba absolventky pražské AVU je často propojena s objekty. Expozice trvá do 15. září. LUKÁŠ RITTSTEIN A BARBORA ŠLAPETOVÁ Výstava sochaře a fotografky je pokračováním projektu, který se nese v duchu cest ke hvězdám, zachycuje setkání dvou odlišných světů - domorodé kultury a moderní civilizace. Rittsteinův sochařský cyklus Dálnice a fotografie a kresby Šlapetové doplní dva filmové experimenty natočené v papuánské džungli. Vernisáž se koná v úterý 22. září od 18 hodin. Expozice potrvá do 27. října.

Dům Pod Jasanem INTERAKTIVNÍ EXPOZICE V TKALCOVSKÉM MUZEU Návštěvníci tkají na historických stavech, zpracují si len a vlnu, dozví se zajímavosti o životě tkalců v Krkonoších. Výstava v Domě pod Jasanem ve Voletinách, potrvá do konce září.

inzerce

transformací. Vernisáž proběhne ve středu 16. září v 17 hodin. Výstava potrvá do 17. října.


24

PROMĚNY TRUTNOVA

Domy čp. 177-180 na náměstí Osvobození Snímek na straně 24 nahoře zachytil v roce 1930 výstavbu bytových domů čp. 177-180 na Kryblici na dnešním náměstí Osvobození. Na fotografii pořízené ve směru z dnešní ulice J. Wolkera zaujme nejen dřevěné lešení na rozestavěných domech, ale v pravé části snímku také pole, které je výmluvným dokladem toho, že tato místní část Trutnova měla tehdy stále ještě zemědělský charakter. Horní snímek na straně 25, vyfocený z dnešní ulice Maxima Gorkého, zachytil blok domů čp. 177-180 krátce po dokončení stavebních prací. Domy byly postaveny měs-


25

tem Trutnov v roce 1930, což připomíná letopočet 1930 nad vchody do domů čp. 178 a čp. 179. Zajímavostí těchto budov je dodnes dochované označení protileteckých krytů na jejich

fasádě, které se skrývá za písmeny LR (Luftschutzraum) a bílými šipkami směřujícími ke vchodům. Pochází z dob druhé světové války a civilní obyvatele města informovalo

o tom, že se v případě vyhlášení leteckého poplachu mohou skrýt ve sklepních prostorech těchto domů.  Ondřej Vašata,  Muzeum Podkrkonoší v Trutnově


26

HISTORIE

Krieblitz, Chřiblice, Kryblice Nejdřív netknutá příroda, pak jen pole, časem továrny, a nakonec rodinné vily a obytné patrové domy. Tak se měnila trutnovská Kryblice (německy Krieblitz), dnes jedna z nejvyhledávanějších lokalit pro bydlení. Historik Ondřej Vašata o ní nejprve v Muzeu Podkrkonoší vedl samostatnou přednášku, pak o ní poskytl rozhovor.


27 Dnes je považována za lukrativní část Trutnova. Bylo to tak vždycky? Ne. Tam, kde jsou dnes panelová sídliště, stály původně zemědělské usedlosti. Kryblice totiž byla ještě na počátku dvacátého století zemědělskou částí Trutnova. A byla podstatně menší. Základní osídlení se tenkrát koncentrovalo do dnešní Kryblické ulice a ulice U Pramene, v dalších jejích částech včetně ulice Maxima Gorkého se většinou rozkládala jen pole. V kterém období se začala Kryblice stavebně proměňovat? V polovině devatenáctého století se začalo z Trutnova stávat dynamické město. Ekonomicky i počtem obyvatel se poměrně rychle rozvíjelo, proto bylo potřeba pro lidi budovat nová obydlí. Nejprve se činžovní domy začaly stavět kolem vnitřního města, na Dolním, Středním i Horním Předměstí. Když ale byly časem zastavěny, začaly se hledat jiné lokality a došlo i na relativně odlehlou Kryblici. První patrové činžovní domy se v lokalitě Kryblické ulice začaly budovat na přelomu devatenáctého a dvacátého století. Záhy se začalo stavět i v dnešní ulici Maxima Gorkého a ve spojkách mezi těmito ulicemi. Kdy nastal největší rozvoj? Došlo k němu od dvacátých let. V tu dobu se začaly stavět velké obytné domy v místě současného náměstí Osvobození. A boom pokračoval i za druhé světové války, kdy v oné lokalitě vzniklo sídliště. K dalšímu velkému rozvoji pak dochází v padesátých letech. Vzniklo tam nové sídliště, na které pak navázalo v sedmdesátých letech další. Ale pozor, špičkové a luxusní vily v lokalitě Zahradní Město vznikly ještě před první světovou válkou. Na Kryblici prý dříve bývaly firmy a továrny, ale dnes už tam nejsou. Proč? Přece jen je to odlehlá lokalita. Bývala tam třeba Záleského cihelna, v dnešní Mánesově ulici v místě nynější prodejny nábytku u softbalového hřiště. Ale pozor! Málokdo ví, že ke Kryblici patří i sportoviště, která jsou u řeky Úpy. Prostor dnešního plaveckého bazénu, zimního stadionu, atletického stadionu i koupaliště. A tam v první polovině dvacátého století existovalo hned několik továren s kouřícími komíny. Postupně ale byly zrušeny. Bylo jasné, že nemohou dole pod skálou čadit do oken majitelům luxusních vil nahoře na Zahradním Městě.

Říkáte, že lidé nevědí, kam přesně sahá Kryblice. Tak co k ní patří a co už ne? Zatímco zmiňovaná sportoviště jsou její součástí, tak základní škola kpt. Jaroše už ke Kryblici nepatří, neboť je součástí Dolního Předměstí. Ale pozor, bývalá školní družina přes ulici, ještě předtím známá jako hostinec „Krásná vyhlídka“, dnes obytný dům, už se bere jako součást Kryblice. Stejně jako kaplička pod nemocnicí, samozřejmě i nemocnice a vrch Kacíř. Které nejčastější mylné informace dnes mezi lidmi kolují? Například, že na Kryblici se nachází židovský hřbitov. Pozůstatky hřbitova se tam opravdu nachází, ale jde o urnový háj v horní části Kryblice nad ulicemi Ke Kříži a Pod Lesem. Urnový háj zde vznikl v roce 1925 a zaniknul v roce 1945. Nebyl ale určen jen pro Židy. Nezapomeňme, že Židé měli tehdy svůj vlastní hřbitov na úpatí Šibeníku. Dodnes se v urnovém háji nachází několik náhrobků, z nichž jeden skutečně patří Židovce Olze Humburgerové.


28

HISTORIE A co název? Ano, to je další omyl. Spousta lidí například vyslovuje Chřiblice, ale správně má být Kryblice. Poprvé se název ve formě slova Kryblitz objevil v roce 1510. Pak roku 1521 se objevuje české jméno Kryblice. Na konci devatenáctého století se začalo o lokalitě psát jako o Chřiblici, ale to je nesprávné označení. Od roku 1959 má tato část Trutnova úřední název Kryblice. Co znamená slovo Kryblice? Nikdo pořádně neví. Zabývali se tím historikové již v minulém století. Nakonec se přiklonili k tomu, že by mohlo jít o jméno slovanského původu a že prý snad mohlo znamenat křovinatý potok. Tím místem skutečně potok protékal, dnes je z větší části zatrubněný. Objevila se ale i teorie, že by tento název mohl vycházet z osobního jména Krybl. Mnoho z nás ještě pamatuje roubenku, která stávala v zatáčce ve Svažité ulici proti krytému bazénu… To je další zajímavost. Byla to poslední trutnovská roubenka. Zbořená byla v roce 1989 kvůli rozšíření silnice. Představovala přitom zajímavý kontrast s vilami nahoře nad ní v lokalitě Zahradní Město. Z pohledu historika musím připustit, že je jí škoda.

Často se vzpomíná na skokanský můstek, který stával nad stadionem. Můstek tam stál už za první republiky. Ten moderní, který si většina Trutnovanů pamatuje, vznikl v roce 1961. Byl zajímavý tím, že díky svému umělému povrchu umožňoval i skoky mimo zimu. Dnes se již zapomíná, že skokanský můstek měl i vlastní pohlednici. Máte v objevování minulosti ještě nějaké nepopsaná místa? Nás by zajímalo, jak vypadaly archaické domky, které stávaly v Kryblické ulici, tam kde jsou dnes panelové domy, poblíž dnešní restaurace Hawai. Víme, že tam kdysi bývala tzv. truhlárna, nebo předtím secesní restaurace. Kolem ale stály domky, o kterých toho moc nevíme, nemáme ani jejich fotky. Ale třeba budou mít lidé nějaké dobové fotografie doma. Pokud nám do muzea něco takového přinesou, jen to uvítáme. Každý starý snímek z Kryblice je totiž velice cenný. Myslím, že na historických fotkách z Kryblice může být ještě celá řada zajímavých překvapení. Pavel Cajthaml Foto: Miloš Šálek, Pavel Janata a archiv Muzea Podkrkonoší


30

klára moldová

Trutnovanka učí v české škole v Chicagu Je mladá, sympatická, talentovaná a ví, co chce. Osmadvacetiletá Klára Moldová z Trutnova, absolventka zdejšího gymnázia, Karlovy univerzity, obor bohemistika, a protože ji nechybí hudební nadání i studia hry na housle na konzervatoři. „Jsem zvyklá dělat více věcí najednou,“ říká Klára, která před dvěma a půl lety objevila zajímavý inzerát. V něm Dům zahraniční spolupráce, její současný zaměstnavatel, hledal učitele ke krajanům do amerického Chicaga, někoho, kdo má vystudovanou bohemistiku a hraje na hudební nástroj. „Cítila jsem, že by se mohly propojit všechny moje snahy a šla jsem do toho. Vyhrála jsem pohovor a na Vánoce jsem odlétala,“ vzpomíná. Předtím neměla s kantořinou žádnou zkušenost, její první prací bylo angažmá ve Filharmonii Bohuslava Martinů ve Zlíně. Přílet do USA byl pro mladou dámu kulturním i společenským šokem. Nastoupila do školy, která se jmenuje T. G. Masaryk Czech School a založili ji přibližně před sto lety čeští krajané. „Když jsem přijela do Ameriky, všechno mě překvapovalo.

Z původně české čtvrti, kde škola stojí, se stala mexická. Překvapily mě i obrovská rozloha USA, kulturní rozdíly a rozdíly v chování. Nějakou dobu mi trvalo se s tím vyrovnat,“ připouští. Škola, kam nynější učitelka nastoupila, je to trojpodlažní budova s velkou zahradou. V přízemí je kuchyně s jídelnou, v prvním patře byt pro školníka nebo učitelku a třídy. Škola je rovněž bohatě využívaná pro kulturní aktivity. V současné době tam dochází padesát dětí od šesti do patnácti let, potomci českých rodičů. Jsou bilingvní, ovládají češtinu i angličtinu. Přes týden chodí do americké školy, v sobotu do české. „Mám z toho radost,“ usmívá se spokojeně Klára, která je učí správně psát a číst česky.


31 Výuka v Masarykově škole je dobrovolná a čistě zájmová. Děti nemají žádnou povinnost vzdělávat se v českém jazyce, i když mají dvojí občanství. Česká škola je na úkor volného času. „Děti k nám chodí, protože rodiče jsou ochotni je tam dovážet. Vede je k tomu i snaha seznamovat děti se současnou kulturou,“ prozradila učitelka z Trutnova. Výuka, při které se děti věnují češtině, dějepisu, historii, přírodovědě, učí se písničky nebo hrají divadlo, trvá tři hodiny. „Snažíme se děti vzdělávat v české chicagské komunitě, aby věděly, proč jsou Češi. Moravské spolky mají svoje soubory, zpívají a tancují v krojích. Děti Čechů, které se v Americe narodily, slýchají češtinu doma. Mluví sice plynně, ale neumí psát. Takže ve škole udržují slovní zásobu a učí se gramatickým pravidlům. Učíme češtinu jako cizí jazyk,“ prozradila Klára. Kromě dětí do školy dochází také třicet dospělých, kteří se ještě narodili v Čechách. Česky umí plynně a rádi se scházejí. Ve škole jsou i dvě třídy pro začátečníky a pokročilé. Druhá generace Čechů, kteří mají česká příjmení, si chtějí připomínat děinzerce

dictví předků. „Velmi oblíbené jsou kulturní čtvrtky, kde upozorňujeme na státní svátky v Čechách, města, kroje, zvyky, kulturu a podobně. Organizujeme pikniky, výstavy, vytáčíme vlastní med na školní zahradě, na Vánoce pořádáme kurzy pečení a vaření. Ta práce je velmi rozmanitá,“ vypočítává. Klára navíc učí češtinu americké zpěváky v operních domech. „Když se operní divadlo rozhodne nastudovat operu v češtině, jako například loni Dvořákovu Rusalku nebo Janáčkovu Jenůfu, pomáhám vysvětlovat kulturní pozadí a učím


32

klára moldová webu se v této souvislosti osvědčil elektronický výpůjční systém. České knížky posílají lidé z celých Spojených států amerických. Klára kromě učení a provozování hudby má také literární sklony. Napsala knihu Češi ve světě, v níž mapuje dramatické osudy Čechů, kteří uprchli z Československa. Mezi nimi je i převaděč Josef Hasil, známý pod přízviskem Král Šumavy. Škola, v níž učí, spolupracuje při rozmanitých kulturních a společenských akcích s krajanskými spolky. Oficiálně se udává, že v Chicagu žije 200 tisíc krajanů. Podle Moldové, ale toto číslo není nijak podložené a navíc zde žije velká ilegální skupina přistěhovalců, která se nikde neregistruje. Jak poznamenala, komunitní život v americkém velkoměstě je chudší, než byl kdysi, kdy byla ještě na ulicích slyšet čeština. Lidé se ale přesto stále sdružují a scházejí na českých akcích. Těch se aktivně účastní i Klára, které se v Chicagu moc líbí.

zpěváky českou fonetiku,“ vysvětluje Moldová, jež učí hlavně po večerech a víkendech. Česká škola v Chicagu také založila českou knihovnu, v jejíž databázi je přes tisíc titulů a na

„Je to jedno z nejkrásnějších amerických měst. Centrum leží na břehu Michiganského jezera, které mě nadchlo, takže jsme ho s manželem objeli autem. Příroda je také blízko,“ poznamenala. Trutnovská učitelka ve volném čase hraje na housle vážnou hudbu ve svém triu a tu modernější s další kapelou. Kromě toho ráda cestuje, pozná-


33 vá americký způsob života, učí se španělsky… O návratu domů, do Trutnova zatím neuvažuje, i když připouští, že se jí někdy stýská. „Stýská se mi, ale zároveň je toho tolik nového a jsem ráda, že jsem dostala takovou příležitost. Práce mě naplňuje a baví. Škola se stále vyvíjí, tvoříme projekty, má to potenciál. Snažím se každou volnou chvíli využít k cestování po USA. Dohlížím na všechny české školy ve Spojených státech amerických, cestuji po konferencích. V dnešní době skype a facebooku se to naštěstí dost zjednodušuje,“ vypráví Klára, která se na Čechy už dívá úplně jinýma očima než dřív. Když přijede, snaží se cestovat, více vše pozoruje, kouká se kolem sebe, přemýšlí o tom. Nyní dokonce organizuje výlet šestadvaceti Čechoameričanů z různých koutů USA do Čech. Po dvou a půl letech v USA by cestování všem Čechům doporučila. „Je skvělé naučit se cizí jazyk, mluvit a jíst s místními obyvateli, je to neskutečně obohacující a člověk získává svobodu, kdekoliv se inzerce

VÍTE, KOLIK SKUTEČNĚ BUDETE PLATIT ZA ÚVĚR? ÚROKOVÁ SAZBA NENÍ VŠECHNO. S financemi poradím i Vám

Tereza Fátorová

tereza.fatorova@mpss.cz tel.: 737 133 433 www.modrapyramida.cz

Mějte k nám ještě blíž

pohybuje. Rozšiřuje to kulturní rozhled a toleranci k odlišnostem,“ dodává učitelka z české školy v Chicagu s kořeny v Trutnově.  Hynek Šnajdar, foto: archiv Kláry Moldové


34

horská kola

Kdo se stane trailmastrem Vlčky? Prázdniny jsou pryč, je tady září a to znamená, že se blíží již třetí pokračování sjezdařských závodů Vlčka Trails v Trutnově. Loňský ročník byl bohatý jak na ridery, tak na diváky, což byl pro pořádající Krakonošovy jezdce pořádně motivující prvek. Letos chtějí posunout závod zase o level výš. V sobotu 12. září bude tedy v bikeparku Vlčka, který se nachází v městském lesoparku, hodně živo. Dopoledne tréninky, odpoledne závody, pak vyhlášení a večerní afterparty. První ročník se jelo šest trailů. Minulý rok už dorazilo tolik riderů, že se z časových důvodů jely jenom čtyři tratě. „Letos máme naplánované opět čtyři traily, které prověří schopnosti riderů a hlavně jak široký záběr mají,“ naznačují organizátoři. „Vlčkaři“ si budou muset poradit s již známým trailem Rock garden, který i letos prošel několika změnami a vylepšeními. Dále se pojedou Lávky, které jsou obávané svým dropem a okamžitě navazující klopenkou. Jako vždy se však lze této překážce vyhnout za malou časovou daň. Třetí trať, která se pojede, je takzvaná Skákačka. „Asi netřeba vysvětlovat, čím je specifická,“ usmívají se hlavní pořadatelé „Danone“ a „Mařák“. Poslední čtvrtý trail je letošní novinka Nová freeriderovka, kterou Krakonošovi jezdci navazují na tradici, kdy každý rok představují těmito závody jeden nový trail v trutnovském bikeparku. Všechny velké překážky jdou vždy bezpečným způsobem objet, rychlejší je však varianta těžší. „Letos však nebudeme představovat pouze jednu novinku, hodně jsme mákli a podařilo se nám dokončit Flow trail, který je velmi hravý, nejdelší a hlavně naprosto pro každého ridera, od malého inzerce

prcka až po jeho rodiče. Zkušený rider si tento trail opravdu užije,“ prozrazují místní bikeři. Další z novinek, kterou jistě ocení každý závodník, bude časomíra. „Je to další krok k přesnějším výsledkům, protože se pojede o kupu věcných cen i prize money a přestává to být sranda. Nebude třeba se hádat o vteřinky, na které se tady jezdí,“ říkají pořadatelé. Ti také navázali spolupráci s okolními lokály a v letošním roce se poprvé pojede Vlčka trails v rámci seriálu DH Derby, který se těší čím dál větší oblibě mladých a nadějných riderů. Systém závodu se nemění. Stále platí, že nejrychlejší v součtu časů vyhrává. Kategorie budou HT, FULL, YOUTH a WOMAN. Ani letos nebude chybět soutěž o Best trik, kde se můžou blýsknout i ti freestylovější jezci a ukázat zač je toho styl. Pro diváky i ridery bude zajištěno jídlo i pití (alko i nealko). „V blízkém altánu si můžete třeba opéct buřty nebo hodit maso na gril,“ zvou k návštěvě bikeparku Krakonošovi jezdci.  (bog, mku), foto: Barbora Zámečníková


35

Žacléřská 70 letos s prodlouženou tratí Už jen to, že se jede podle hesla mušketýrských bojovníků „jeden za všechny a všichni za jednoho“, značí, že to asi nebude tak úplně obyčejný závod. A tím Žacléřská 70 MTB opravdu není. Netradiční soutěž tříčlenných týmů v překrásném prostředí východních Krkonoš nabízí závodníkům zajímavý mountainbikový zážitek s neopakovatelnou atmosférou. A to už bezmála celé jedno desetiletí. Tradiční datum závodu, který připadá na státní svátek 28. září (letos vychází na pondělí), se nemění, ale jinak bude devátý ročník s několika novinkami. Tou nejzásadnější je, že pořadatelé z Z&S Apache Teamu společně s městem Žacléř protáhli hlavní trať až do Horní Malé Úpy na Pomezní boudy. „Zjistili jsme, že lidé tam jsou zapálení cyklisté a srší z nich nadšení, aby se tam něco dělo. Podařilo se nám získat povolení od KRNAPu a pak už nic nebránilo tomu, aby se trať ještě víc zatraktivnila,“ prozrazuje ředitel závodu Jan Slavíček, jak se vlastně ze „sedmdesátky“ stala letos „šestasedmdesátka“. Nová část povede od stoupání z Horního Maršova, kde se za bufetem odbočí doleva po Emině cestě a velice pěkným lesním úsekem, který se prý určitě bude líbit, se účastníci maratonu dostanou dolů do Spáleného Mlýna. Odtud přijde výšlap až k parkovišti na Pomezky a po cyklostezce se závodníci stočí na Cestník, kde se trať napojí na loňskou variantu. Celkem našlapou přes 2100 výškových metrů. To se bude týkat těch, kteří pojedou „královský“ závod. Kratší trasa bude měřit 53 km, kde převýšení klesne o 500 metrů. Tato trať je určená i pro jednotlivce. inzerce

Žacléřská 70 je však hlavně závodem hlídek. Kategorie jednotlivců je spíše myšlená tak, že je pro lidi, kterým se rozpadne družstvo, nebo k sobě neseženou parťáky, a přesto si chtějí tu trať objet. „Závod družstev má svou atmosféru. Všichni vědí, že si musejí pomáhat a jet podle toho nejslabšího v mančaftu,“ tvrdí Jan Slavíček. Druhou významnou novinkou je, že letošní Žacléřská 70 se spojila s ještě jednou tradiční a oblíbenou cyklistickou akcí, kterou je zavírání cyklosezony na Žacléřsku. „Kdo nechce závodit a chce se projet jen tak, může se vydat na vyjížďku, které jsme dali pracovní název Po stopách Žacléřské 70. Trať povede po zkrácené trati, bude mít maximálně 40 kilometrů,“ říká Jan Slavíček. Pořadatelé si od tohoto kroku slibují, že se na jednom místě potkají bikeři skutečně všech výkonnostních skupin, což dodá tomuto setkání ještě větší kouzlo. Rýchorské náměstí v Žacléři by klidně mohlo zaplnit i pět stovek nadšenců do horských kol. On-line registrace je možná do 25. září. Více info na www.zaclerska70.cz.(bog), foto: archiv


36

program kina Kino Vesmír promítá: 1. 9. 2. 9. 3. 9. 4., 5. a 6. 9. 4., 5. a 6. 9. 7. a 8. 9. 8. 9. 9. 9. 10. 9. 11., 12. a 13. 9. 12., 12. a 13. 9. 14. a 15. 9. 15. 9. 16. 9. 17. 9. 18. a 19. 9. 18., 19. a 20. 9 20. 9. 21. a 22. 9. 22. 9. 23. 9. 24. 9. inzerce

18.00 18.00 19.00 16.30 19.00 19.00 16.30 19.00 20.00 16.30 19.00 19.00 16.30 19.00 19.00 16.30 19.00 16.30 19.00 16.30 19.00 19.00

Pixely Pixely (3D) Mallory Uuups! Noe zdrhnul Fantastická čtyřka Iracionální muž Pařížská blbka Pařížská blbka Rytmus - sídliskový sen Barbie Rock´n Royals Gangster Ka Hitman: Agent 47 Vykolejená Vykolejená Schmitke Mune - Strážce měsíce Dárek Mune - Strážce měsíce (3D) Labyrint: Zkoušky ohněm Bláznivá dovolená Bláznivá dovolená Cesta vzhůru

25. 9. 25., 26. a 27. 9. 26. a 27. 9. 28. a 29. 9. 29. 9. 30. 9.

16.30 19.00 16.30 19.00 16.30 19.00

V hlavě Nikdy není pozdě Mimoni Krycí jméno U.N.C.L.E. Bojovník Bojovník Labyrint: Zkoušky ohněm


37

inzerce

Z muzejních sbírek

Fotografie následků povodně v Horním Starém Městě u Trutnova z roku 1897 Mohutná průtrž mračen v Krkonoších z 29. na 30. července 1897 způsobila katastrofální povodeň, která zasáhla i město Trutnov a jeho okolí. Na snímku pořízeném krátce po povodni trutnovským fotografem A. Lehmannem je zachycen silně poškozený dům čp. 34 v Horním Starém Městě. V době povodně byl jeho majitelem pekař Anton Ende, avšak obýván byl dělnickými rodinami. Příval deště byl tak náhlý, že zaskočení obyvatelé nestihli dům opustit a před rozvodněnou řekou Úpou museli v noci utéct do 1. patra. Odtud se od třetí hodiny ranní voláním o pomoc snažili docílit své záchrany. Do mimořádně prudkého a silného toku rozvodněné Úpy si však nikdo netroufal. Teprve v sedm hodin ráno se zoufalých obětí zželelo mimořádně fyzicky disponovanému adjunktovi trutnovského soudu JUDr. Malému.

Ten se srdnatě vrhl do dravého toku a během dvě a půl hodiny trvajícího zásahu vynesl z domu za pomoci natažených lan a za podpory přítomných hasičů všech 42 ohrožených osob – dospělých i dětí. Červencová povodeň roku 1897 postihla v Horním Starém Městě mimo domu čp. 34 i mnohé další objekty. Z textilní továrny firmy Kluge voda dokonce odnesla parní kotel, u Etrichovy továrny byl stržen most a Úpou odnesen do Dolního Starého Města. Povodeň si v regionu vyžádala několik desítek lidských obětí a ohromné materiální škody. Hrdinství JUDr. Malého, soudního adjunkta české národnosti, vzbudilo ve většinově německém Trutnově zasloužený obdiv. Dodnes na něj upomíná vedle několika dobových fotografií, novinových článků a brožur také příležitostná pamětní medaile. Vlastimil Málek, Muzeum Podkrkonoší v Trutnově


38

hudební pozvánka

Jazzinec chystá africký návrat Dvě hudební formace s africkými kořeny vystoupí při dvou jazzincových Autumn párty. „Navazujeme na letošní fantastický koncert baskytaristy Richarda Bony. Ten k nám okouzlujícím způsobem přivezl kousek Afriky,“ vysvětluje pořadatel Tomáš Katschner. Trutnovský festival jazzu, funky a word music drží africkou linii už dlouhá léta (JuJu, Tartit a další). Ani letos ji nehodlá přehlížet. Naopak.Jako první bude hrát ve čtvrtek 1. října trio Cissokho - Brönnimann - Hason. Jejich projekt The Art Of Storytellin (Umění vyprávění) slibuje nevšední zážitek. „Hudba tria vychází z afrických kořenů obalených jazzovou hravostí poučených současným pulzujícím světem. Každý z muzikantů je z jiného koutu světa (Senegal, Izrael, Kamerun), prostřednictvím hudby ale mistrně vypráví příběhy dávných inzerce

generací obsahující ale současné emoce a energii,“ uvádí pořadatel. Trio vytváří napětí mezi tradiční a moderní hudbou z Afriky a Evropy. Šumivé zvuky kory (africká harfa se 24 strunami) doplňuje teplý tón basklarinetu a orientální perkuse. Druhá párty se chystá na pátek 27. listopadu. Hvězdou bude Melanie Scholtz. Její emocemi nabitý hlas má v sobě hrubost i samet, vulkán i konejšivý vánek. „Charismatická zpěvačka se sametovým černošským hlasem je ztělesněním dokonalé harmonie vzácného člověka a mimořádného talentu. Melanie hodně vychází z gospelu a ve svém repertoáru má i netypické verze koled,“ dodává pořadatel Tomáš Katschner. Obě jazzincové Autumn párty se uskuteční v Koncertní síni Bohuslava Martinů, vždy od 19 hodin. Více na www.jazzinec.cz (pac)


placený článek

Mamma centrum zahajuje provoz Rakovina prsu je závažný problém, pokud se však na něj přijde včas, dá se léčit. Trutnov se od 1. září zařazuje mezi místa, kde se riziko zhoubných i nezhoubných nádorů budou snažit aktivně snižovat. V Palackého ulici 256 bylo totiž v budově Polikliniky Masarykův Dům II vybudováno nové specializované pracoviště pro prevenci a diagnostiku onemocnění prsu mamografickým vyšetřením. O vznik tohoto zařízení byl obrovský zájem a vzešel z iniciativy místních žen. Ty doposud musely za vyšetřením dojíždět do Vrchlabí, Náchoda nebo Hradce. Výstavba a splnění všech podmínek k otevření komplexu trvaly tři čtvrtě roku. „Měli jsme otevírat už na jaře, ale trošku nás zdržela povolení. Pracujeme tady se zářením, které má parametry radiační ochrany a povolení spadá pod Státní úřad pro jadernou bezpečnost,“ poukazuje jednatel Mamma centra MUDr. Petr Martinov. Zdravotní péče, která se dostane klientkám trutnovské kliniky, bude na té nejvyšší úrovni, neboť na jednom místě se nacházejí hned tři lékařské obory. Tím hlavním je mamografické vyšetření a ultrazvuk. Dále v budově najdeme regionální onkologické centrum, ambulanci preventivní onkologie, mammologickou poradnu a dermatoonkologickou poradnu. A ze zadní části domu je ještě vchod na neurologii, což je například zase důležité pro pacienty, kteří prodělali chemoterapii. „Současný trend je, že diagnostika bývá spojená s léčbou, a tak to bude fungovat také u nás. Ženy, které mají na mamografickém vyšetření zjištěný nějaký problém, třeba i malý, se okamžitě mohou odebrat o patro výše, kde se jim bude věnovat onkolog,“ vysvětluje Petr Martinov. Screeningové ordinace samozřejmě disponují nejmodernějšími přístroji. Mamograf je značky Hologic a ultrazvuk Toshiba. Oba umožňují klientkám důkladnější, příjemnější a zároveň bezpečnější vyšetření. Také lékařské obsazení ordinace je na špičkové úrovni, bude se v ní střídat několik lékařů. Z Náchoda dojíždí MUDr. Hana Kalibánová a její zkušené kolegyně, jež se mamografii věnují již spoustu let. Od 1. listopadu navíc nastoupí do centra MUDr. Radek Rohlena, který posledních sedm let pracoval ve výzkumném ústavu fakultní nemocnice Na Žlutém kopci v Brně. Ten se zabývá speciálně popisem mamografií a ultrazvuku.

„U prohlížení snímků musí být dvojitá kontrola. Když snímky jeden den přečte jeden doktor, další den provede kontrolu druhý,“ vysvětluje MUDr. Petr Martinov, že vyšší počet lékařů bude výhodou. Trutnovské centrum prioritně spolupracuje s místní nemocnicí, kde probíhá základní léčba, provádí se tam chirurgické zákroky a částečně také ozařování na radioterapeutickém oddělení. Na ostatní ozařování jsou pacienti posíláni do Hradce Králové a Pardubic. „Myšlenka našeho centra je však taková, aby se všechny výsledky scházely u jednoho ošetřujícího onkologa. Ten pak bude vědět o všem, co se s pacientkou děje. Ženy navíc nikam nemusejí dojíždět a mohou využívat formy jakéhosi rodinného lékaře. Provoz v modernizovaných a příjemných prostorách bude probíhat denně od 7.30 do 15.30 hodin s tím, že v úterý bude prodloužen až do 17 hodin. Objednat se můžete na telefonu 491 617 099. Kdo by si chtěl nové lékařské zařízení v Trutnově prohlédnout, bude mít příležitost v sobotu 12. září, kdy Mamma centrum pořádá den otevřených dveří - od 8 do 12 hodin. „Všechno ukážeme a vysvětlíme,“ zve na prohlídku MUDr. Petr Martinov a zároveň vyzývá ženy, aby při jakémkoliv problému neváhaly a navštívily kliniku. „Úspěšnost léčby u počátečních stádií je velmi vysoká a díky mamografickému vyšetření je velký předpoklad, že se onemocnění zachytí v době, kdy to ještě žena ani sama nepozná. Prevence je základ,“ zdůrazňuje trutnovský onkolog a mamolog. Mamografická prohlídka je pro ženy nad 45 let každé www.mamologie-trutnov.cz dva roky zdarma.

39


Trutnovinky - Magazín září 2015  
Trutnovinky - Magazín září 2015  
Advertisement