Page 1

kulturně-společenský magazín | Březen 2019 | zdarma

Život za volantem


Editorial Spojité nádoby HYNEK ŠNAJDAR / šéfredaktor „Tam, kde se točí autobus, já jednou jsem stál, když jeden mladej řidič na svou práci lál. A slyšel jsem, jak říká, že už chtěl by mít klid, než po nocích se za volantem dřít…a můžeš mi věřit, když ti tady povídám, řidič ten tvrdý chleba má.“ To je fragment textu dávné písničky, která, jak se zdá, platí dodnes. Tato profese, ať už ji profesionálně vykonává kdokoliv, je náročná, zvláště v současném dopravním provozu na českých, tedy i trutnovských silnicích. A jaký je vlastně život za volantem? Na to v magazínu, který právě držíte v ruce, odpovídají například řidička autobusu, šofér záchranky, řidič dálkové dopravy a další. Doprava a řízení motorového vozidla k sobě neodmyslitelně patří. Dá se říci, že to jsou spojité nádoby. Proto jsme také oslovili dopravního inženýra, který si „posvítil“ na silniční síť, parkování, dopravu a její problémy, které nyní nějakým způsobem trápí město Trutnov.

JITKA VYMLÁTILOVÁ / str. 6 9

PETR DŘÍMAL

VÁCLAV VRBENSKÝ

str. 10 13

str. 16 18

JAN MRKOUS

VÁCLAV JAVŮREK

str. 22 26

str. 28 31

Vydavatel: TN Média s.r.o., Branická 213/53, 147 00 Praha 4, IČ: 28847229, MK ČR E 19626, Sídlo redakce: Horská 634, 541 01 Trutnov, www.trutnovinky.cz, e-mail: redakce@trutnovinky.cz, Obchod, inzerce: Monika Klikarová, 733 353 695, e-mail: monika@trutnovinky.cz, obchod@xantipa.eu, Redakce: Hynek Šnajdar, tel: 734 457 697, Michal Bogáň, tel: 734 545 423, Grafika: Lenka Petráčková, Distribuce: Vybraná distribuční místa, Tisk: Tiskárna PRATR a.s., Náchodská 524, Trutnov, Sazba: TN Média s.r.o., Číslo ISSN: 1805-8914, Titulní strana: Miloš Šálek.


spojuje nás síla kovu,

dřeva

a průmyslového designu

kasper group www.KASPERGROUP.cz

TEL.: +420 499 827 163 MOB.: +420 731 192 923

MAIL: d.papikova@kasperkovo.cz WEB: kaspergroup.cz


ANKETA

Co vás za volantem dokáže vytočit? Vladimír Šnajdr, dozorce ve věznici Asi nejvíc, co mě dokáže vytočit, je telefonující řidič, který se nevěnuje řízení a ohrožuje v podstatě sebe i ty okolo. Kdybych měl ale říct, co je největším problémem, tak jsou to asi agresivita a netolerantnost. Řídím 25 roků, jako bývalý autodopravce jsem najel milióny kilometrů, ale tohle je horší a horší. Jan Popelka, tiskař Nejvíce mě vytáčí lidé, kteří se chovají, jako by na silnici byli sami a tím ohrožují ostatní. Když nedočkavci předjíždějí jedno auto za druhým. Nemám rád řidiče, co nepoužívají blinkry a odbočují. A naštvat mě občas dokáže, když vjedu do nějaké díry.

Kateřina Orságová, asistentka Za volantem mě asi nejvíce vytočí chodec, který se plouží přes silnici mimo přechod a přitom ho má pět metrů od sebe. Ale zároveň mě štvou řidiči, kteří se vytočí kvůli každé blbosti a hnedle troubí. Každý máme den blbec a děláme chyby, jsme jenom lidi. Barbora Bělinová, produktový manažer Možná by bylo snazší vyjmenovat to, co mě nerozčiluje. Vytáčí mě všichni ostatní řidiči na silnici. Ne, dělám si legraci, hlavně mě rozčilují neukáznění, neohleduplní řidiči a cyklisté.

ZVEME VÁS DO NOVĚ OTEVŘENÉ KANCELÁŘE V TRUTNOVĚ Horská 1 (na pěší zóně, v přízemí domu vedle kavárny Atrium)

Zastavte se na šálek kávy a my vám pomůžeme splnit si své sny o pohodovém bydlení. Tereza Fátorová, 737 133 433 Andrea Vanišová, 732 387 368 Jitka Velikovská, 603 877 153


ŽENA ZA VOLANTEM

Autobus si užívám

HYNEK ŠNAJDAR, FOTO: MILOŠ ŠÁLEK

Čtrnáct let pracovala v pásové výrobě a pak si řekla dost, stačilo. Stereotyp chtěla vyměnit za něco zajímavějšího. Před třemi lety došlo ke změně. Jitku Vymlátilovou (40) z Trutnova totiž baví řídit auto, tak se rozhodla, že usedne za volant autobusu. Udělala si řidičské oprávnění a nastoupila jako řidička do někdejší firmy Osnado, dnes Arriva, a nelituje. „Řízení autobusu mě baví a užívám si ho,“ prozradila. Cestující se dnes sice občas potká s řidičkou autobusu, ale stále je to spíše výjimka. Co vás přivedlo za jeho volant? Asi to bude předchozí působiště v Continentalu v Adršpachu. Nezáživná práce na pásové lince, a ještě k tomu na směny, byla už pro mě na konci nesnesitelná. Pracovala jsem tam čtrnáct let. Přemýšlela jsem, co budu dělat dál. Baví mě jezdit v autě, což mě přivedlo k myšlence, že bych zkusila řídit autobus. Jak jsem si řekla, tak jsem udělala. Kdy to bylo? Před třemi lety. Vzpomínáte si na ten moment, kdy jste se přišla do dopravní firmy ucházet o místo řidičky autobusu? Měla jsem to trochu jednodušší, protože můj manžel tam pracoval jako řidič a domluvil mi to. Přišla jsem tam na pohovor a proběhl v pořádku. 6

Co jste ale musela udělat, abyste mohla řídit autobus? Jak dlouho trvá, než můžete vyrazit do ulic? V první řadě jsem musela na své náklady absolvovat zkoušky a získat řidičské oprávnění na autobus. Firma mi hradila profesní průkaz. Protože jsem to dělala při předchozím zaměstnání, trvalo mi to tři měsíce. Potom jsem ještě prošla vstupní zdravotní prohlídkou a psychotesty. Zrazoval vás někdo od vašeho rozhodnutí? Když jsem v předchozím zaměstnání řekla, že chci dělat řidičku autobusu, tak se mi smáli a nevěřili tomu. Fandily mně spíše holky, zatímco muži mi moc nevěřili a byli skeptičtí. Jak se na vaše rozhodnutí dívali přátelé? Občas se ptali, jestli jsem se nebláznila. Proč bych se měla zbláznit, odpovídala jsem jim. Je to asi pořád stále nezvyk, když se žena rozhodne řídit autobus.


Můžete se podělit o svůj pocit, když jste poprvé vyjela s autobusem plným cestujícím do provozu? Zaučovali jsme se v provozu a byl to hrozný pocit. Vzpomínám si, jak jsem pod dohledem kolegy jela opatrně a pomalu. A když jste jela poprvé sama? Napsali mi víkendovou službu, že prý nebude takový provoz a moc lidí nepojede. Měla jsem obrovskou trému, hlavně kvůli pocitu zodpovědnosti. Člověk se to ale musí nějak naučit, nedá se nic dělat. Postupem času jsem si zvykla. Na kterou to bylo linku? Jela jsem linkou číslo čtyři ze sídliště Zelená louka až do Lhoty. Je poměrně dlouhá, celá jízda trvá tři čtvrtě hodiny. Už máte něco odjeto, jak to vnímáte nyní? Už to moc neřeším, jezdím tak nějak automaticky. Hlavně mě to ale baví. S tou předchozí prací se to nedá srovnat, tady jsem svým pánem. Samozřejmě je to velká zodpovědnost. Je v této profesi bezpodmínečně nutná dlouhá praxe nebo rozhoduje i talent? Asi obojí. Praxe je hodně důležitá, ale talent tam hraje také velkou roli. Vidíte nějaký rozdíl v řízení autobusu, když za volantem sedí žena nebo muž? Určitě. Žena má větší cit a jezdí opatrněji než muž. Chlapi jsou takoví razantnější a málo trpěliví.

Jak se tváří cestující, když vidí za volantem ženu? Jaké jsou jejich reakce? Teď už je to v pohodě, ale ze začátku, když po Trutnově jezdilo jen pár řidiček autobusu, se cestující divili. Ježíšmarjá, ženská za volantem, nebo něco podobného v tom smyslu, jsem tehdy slýchávala. Pak si ale zvykli a berou nás normálně. Už máme i kladné reakce. Občas zazní: Vy jezdíte líp než chlapi. S jakým typem vozu jezdíte? Jezdím elektrobusem Škoda Solaris. Mimo práci jezdíte autem, kde je klasické řazení. Je to velký rozdíl? Rozdíl to je a je třeba si zvyknout. Autobus vlastně jede sám, šlape se jen na plyn a brzdu. Je určitě dobré si vyzkoušet oboje, autobus s manuálním řazením i automat. Jste se svým vozem spokojená? Nemá chybu a jezdí se s ním dobře. Jak probíhá váš pracovní den? Když jdu na ranní, vstávám ve tři čtvrtě na dvě a ve tři jedu do práce. Když dorazím, odpojím autobus od nabíječky, vypíši nebo zkontroluji potřebné papíry, obejdu autobus, jestli je v pořádku. Než vyjedu, dám si kafe a vyrazím na cestu. Na kterých linkách jezdíte? Střídáme je. Jezdím do Voletin, do Volanova, na Dolce, do Poříčí, v podstatě po celém městě. Je lepší,


ŽENA ZA VOLANTEM

když se linky střídají, není to stereotyp, jako u kloubového autobusu, který jezdí po stále stejné trase. Je náročně jezdit v autobusu v trutnovském provozu? Dost náročné. Záleží na denní době, nejhorší je to samozřejmě v odpolední špičce. Ostatní řidiči v provozu jsou navíc mnohdy neohleduplní. Nerespektují například vyjetí autobusu ze zastávek, i když dáváme blinkr, že vyjíždíme. Řidiči také často parkují přímo na autobusových zastávkách a jdou pryč. Mám pak problém tam zajet, abych nabrala cestující. To se děje hlavně v Gorkého ulici naproti obchodu. Jezdit v Trutnově fakt není jednoduché, především v Náchodské ulici a Na Struze.

jsem pak tu linku dokončit, i když mně nebylo nejlépe. Jela jsem pomalu a lidi na zastávkách se zlobili, že jedu pozdě. Byla to hrozná zkušenost. Musela jste někdy řešit problémy s cestujícími? Jak v konfliktních případech řidič postupuje? O víkendu po osmnácté hodině se nastupuje do autobusu předními dveřmi. Nastanou situace, kdy se někteří lidé snaží dostat dovnitř zadními dveřmi, protože nechtějí platit. Zvednu se od volantu a jdu za tímto cestujícím, aby předložil nějaký doklad. Většinou žádný nemá a odmítá zaplatit jízdné, tak ho vykážu z autobusu. Zatím, i když nadávají, jsem s nimi neměla žádný větší problém až na jeden případ. Tehdy nechtěli vystoupit, tak jsem přivolala městskou policii. Řidič musí v podobných situacích zachovat chladnou hlavu. Jaký je rozdíl mezi řízením auta a autobusu? Velký. Když sednu do autobusu, cítím větší zodpovědnost. Více se soustředím. Všimla jsem si, že když skončí směna, všechno ze mě spadne a sednu do svého auta, je ta pozornost menší. Nejsem tak ostražitá. Asi to není dobře, ale je to tak.

Existují ve městě místa, ze kterých máte obavy? Takové problémové místo je určitě náměstí Horníků, tam jsem se už zasekla a musela volat městskou policii. Často tam stojí auta, kde nemají a blokují dopravu. Řidiči si neuvědomují, že autobus má dvanáct metrů a musí tudy projet. Podobné to bývá i v České čtvrti nebo na Lípovém náměstí v Poříčí. To jsou místa, která autobusáci nemají rádi. Co by se mělo na trutnovských silnicích změnit? Tam, kde je pro autobus obtížné projíždět, by měly být umístěny značky, aby tam řidiči v určitou hodinu neparkovali. Mělo by dojít k úpravám. Zvláště špatné je to u kostela v Poříčí. Jaká rizika vaše práce přináší? V první řadě je to obrovská odpovědnost za lidi, které vezu. Řidič to musí brát na vědomí, ale nesmí to pořád nosit v hlavě. Zažila jsem jednu nepříjemnost. Musela jsem prudce zabrzdit a v autobusu spadla paní. Myslím, že utrpěla slabý otřes mozku a měla otevřenou ránu na noze. Vypadalo to hrozivě. Zavolala jsem záchranku a policii. Pak už se ale nikdo neozval, tak to snad dopadlo dobře. Musela 8

Co je na řízení autobusu nejhezčí? Asi, že řídím něco tak velkého, jako je autobus, a že to zvládám. Jak vidíte vaši budoucnost za volantem? Když budu zdravá, budu jezdit co nejdéle. Chtěla byste něco vzkázat ostatním účastníkům silničního provozu včetně chodců? Chodcům, aby se, než vstoupí do vozovky, rozhlédli a neskákali na přechodech bezmyšlenkovitě pod autobusy. To se stává často. Řidičům zase, aby byli vůči nám ohleduplnější a více předvídali.

JITKA VYMLÁTILOVÁ · narozena 29. května 1978 v Hradci Králové · absolvovala zemědělskou školu · pracovala v Texlenu v Poříčí a v Continentalu v Adršpachu · třetím rokem je řidičkou autobusu · je rozvedená, má dva syny a dceru · žije v Trutnově


KAMIOŇÁK

Není to život pro každého I když tento měsíc bude slavit teprve třicáté narozeniny, za volantem už má proježděnou Evropu křížem krážem. Petr Dřímal z Mladých Buků se živí jako kamioňák. „Je o nás tahanice. Myslím, že firmy se teď hodně snaží vyjít řidičům vstříc, aby o ně nepřišly,“ dívá se z pohledu zaměstnance na současnou situaci, kdy autodopravce trápí nedostatek řidičů. Od loňského léta jezdí pro společnost Rodos V+J Teodoridis, která sídlí v Lipnici u Dvora Králové. MICHAL BOGÁŇ, FOTO: MILOŠ ŠÁLEK

Petře, jak dlouho jezdíš s kamionem? Čistě jen s kamionem posledních šest let, ale jinak jezdím celý život. (smích) Už od mala jsem jezdil ke strejdovi, který měl autodopravu, takže tam jsem poprvé čuchnul k velkým tahačům. Pomáhal jsem mu je opravovat. A jak v tom člověk tak nějak vyrůstá, tak mě to k tomu ježdění prostě dotlačilo. Když mi bylo asi patnáct, tak jsme dělali na stavbách a strejda mě, kde to šlo, začal pouštět za Tatru, abych si to osahal. Začalo mě to bavit, vůbec v terénu jsem to měl rád, dalo se tam pěkně vyřádit. A později jsem začal vozit zboží. Co na to říkali doma? Myslím, že s tím počítali a byli rádi, že nejsem žádný povaleč. Třeba videohry mi nic neříkaly, radši jdu a něco dělám. Doma viděli, že jezdím a že k tomu mám nějaký vztah. Takže jsem hned po škole začal jezdit u strejdy. Tři roky. Nejdřív v Čechách, pak na Slovensko, do Polsko, občas do 10

Maďarska. Když mi bylo dvacet jedna, přešel jsem na dodávku tady v Trutnově k Beranovi, kde jsem poprvé sedl za velký kamion a začal jezdit dálkové trasy. Papíry jsem si udělal přes pracovní úřad. Jak sis osvojoval řízení kamionu? Postupně. Já jsem rád, že jsem šel od malého auta až k velkému. Dnes si uděláš řidičák a hned ti dají kamion. Nikoho nezajímá, jestli máš nějakou praxi. Posadí tě do auta a jdeš jezdit. Já jsem to takhle neměl. Pro mě bylo i ideální, že jsem nejdříve jezdil Čechy, takže člověk byl rádoby každý den doma, a kdyby se něco stalo, tak se bez problémů domluví. Pak už mi to ale nestačilo a chtěl jsem víc. Chtěl jsem lepší auto a podívat se do světa. To jsem ale ještě nevěděl, co to obnáší. Dnes bych se možná líp učil. (smích) Ale ne, tahle práce mě pořád baví. Vzpomínáš si na svou první delší cestu? Byla to moje první jízda, co jsem nastoupil k Beranovi na dodávku a hned mě poslali do Rumunska. Jak to člověk neznal, nebylo to zase tak snadné.


Třeba vykládku si stále pamatuji, jak jsem tam jezdil po městě snad hodinu a nemohl jsem to najít, protože jsem měl adresu jen na hlavní cestu, ale firma sídlila asi o půl kilometru dál a ještě mezi paneláky. Ptal jsem se na benzínkách a nikdo mi pořádně neporadil. Po hodině jsem to vzdal a začal jezdit mezi uličkami. A to jsem pak dělal vždycky, když jsem nemohl něco najít. Co využití navigace jako pomocníka? Víš co, ta dodávka je něco jako osobák, všude se s ní otočíš, nikde nemáš problém, tak to bylo v pohodě. Když jsem pak ale vlezl do kamionu a neměl navigaci pro kamiony, člověk si to musel stále hlídat - výšky mostů, váhy a další věci. Tak to fungovalo dříve, ale v dnešní době už to musí být určitě jiné, ne? Ano, dnes jsou už navigace zabudované v kamionech a ty přesně víš, kam můžeš a nemůžeš. Ty mapy mají dobře propracované. Ještě se mi nestalo, že by mě navigace zavedla někam, kde bych neměl co dělat. Kolikrát někam jedu a řeknu si, že tady si to zkrátím. Vypadá to, že se tam dá projet, ale navigace mě táhne okolo, protože je tam zákaz. Jinak dnes, když mě pošlou třeba do Holandska, tak tu hlavní trasu znáš. Industriálky se většinou staví už mimo zastavěné území, takže navigace tě dovede prakticky až k firmě. A když se náhodou objeví nějaký program, tak zapnu Google a vím, že dojedu vždycky. Kam obvykle jezdíš? Z osmdesáti procent do Francie a pak hodně do Německa a Holandska. A nejdál ses při své práci podíval kam? Řecko, Švédsko, kousek jsem byl i v Norsku, Anglie, Portugalsko... Z Čech na každou stranu. Evropu už mám proježděnou. Zážitkem pro mě byla třeba cesta do Kosova, ačkoliv teda ne moc v dobrým. Když jsem to tam viděl, docela jsem se bál. Tam, kdyby mě někdo přepadl, tak už se o mně nikdo nikdy nedozví. Míváš na cestách strach? Už ne. Nestalo se mi, že by mě někdo přepadl, i když jednou mi ukradli z kamionu náklad. Kde? V Anglii loni na podzim, někde pod Birminghamem. V noci mi rozřezali plachtu a vybrali zboží. 11

Jak jsi na to ráno reagoval, když jsi to zjistil? Byl jsem docela v šoku. Hlavně jsem měl v plachtě velkou škubu. Nevěděl jsem, co mám dělat. Abych ti to ještě vysvětlil, v Anglii fungují placená parkoviště. Když je nechceš platit, tak musíš stát někde na vedlejší cestě, kde jsou jen takové výřezy. Tam ale slyšíš každé auto, které kolem tebe projede a hýbe to s tebou. Proto si radši zaplatíš. Já jsem stál na tom placeným, tak jsem to šel říct lidem, co vybírají peníze. Ale oni, že je to nezajímá, tak jsem šel na benzínku a tam zavolali policajty. Ti ale ani nepřijeli, že se to prý stává běžně. Vyřídilo se to nějak po telefonu, zapsali to do počítače a já jel domů. Teď se to řeší s pojišťovnou, protože zboží je samozřejmě proti takovýmto věcem pojištěné. Jakou máš pracovní dobu? Jezdí se od pondělí do pátku. Docela často se však stává, že vyjedu v pondělí nad ránem a ve čtvrtek už jsem zpět na firmě. Jedu domů, vyspím se, ráno naložím nový náklad a vyrážím už o víkendu znovu na cestu. To se taky děje, když jedeš někam dál, že vyrážíš přes víkend, ale většinou jsi ve čtvrtek už zase


KAMIOŇÁK

nazpátek doma. Není to tak, že bych byl tři týdny pryč. Tak se jezdilo dřív, ale to já znám právě jen z vyprávění. Že se třeba dva dny stálo na hranicích a čekalo na papíry. Co kontroly na silnicích? Občas se stane, že tě policajti zastaví. Jdou hodně po rychlosti. Správně totiž můžeš jet jen osmdesát. Jezdí se ale devadesát, což oni jakž takž tolerují. Když ovšem chtějí, tak tě na tom samozřejmě udělají. A pak, když to pouštíš z kopců a máš tam sto, sto deset, za což pak dostaneš třeba pokutu 500 euro. To už se mi taky stalo.

jezdit. Jezdili ale jen rok a vykašlali si na to. Že chtějí být doma. Život kamioňáka není pro každého. O to víc si vás dnes firmy hýčkají? Dnes už je to lepší. Dostaneš nové auto, máš individuální přístup, dohodneš se na nějakých podmínkách. Někdo striktně řekne, že chce být víkendy doma, tak je doma. Někdo chce zase víc peněz, tak dobře, dostane víc peněz, ale bude jezdit i o víkendu. Myslím, že firmy se teď snaží hodně vyjít vstříc řidičům, aby o ně nepřišly. Je o ně tahanice. Když přesedneš z kamionu do osobáku, jaký je to pro tebe rozdíl? S osobákem si člověk hraje, kdežto ke kamionu musíš mít úctu. Není to sranda, zvlášť teď v zimě. Když ti to sklouzne, tak už s tím nic neuděláš. Musíš umět předvídat. Jezdím opatrně, abych viděl, co se děje přede mnou i za mnou. Můžeš o sobě říct, že jsi dobrý řidič? Já bych si to asi netroufl říct, protože člověk se učí celý život. Hlavně jde ale o to, že k tomu musíš mít vztah. Tím, že jsem začínal od píky, tak začátky pro mě byly taky hrozný. Neuměl jsem třeba nacouvat na rampu. Když mi ale něco nešlo, tak jsem si chtěl dokázat, že to zvládnu a musím se to naučit jako ostatní. A díky tomu jsem u toho řízení asi zůstal.

Jezdíš rychle? Ani moc ne. Snažím se hlídat. Člověka to vycvičí, když musí zaplatit dvanáct tisíc pokutu za to, že to pustí z kopce a ve finále si vůbec nepomůže, protože bude doma o minutu dřív. To se ti nevyplatí. Není na řidiče tlak ze strany autodopravců ke svižnému plnění zakázek? V dnešní době, jak je málo řidičů, tak už to není tak, že by se po tobě vozili a nemohl by sis dovolit zastavit, udělat si jídlo a dát si hodinu pauzu. A vůbec u nás ve firmě. Já třeba dostanu práci na celý týden a nikdo se o mě nestará. Neříkají mi, musíš jet tudy nebo tudy, mám to volnější. Co si pamatuju dřív, když jsem si šel někdy lehnout, hned už otravovali z dispečinku, že takhle to nejde, že jsou tam vykládací okna. Kolikrát vyhrožovali i výpovědí. Tak to teď asi nehrozí, protože řidičů je nedostatek. Proč myslíš, že tomu tak je? Starší chlapi odcházejí do důchodu a mladí to nechtějí dělat. Když jsem byl u předchozí firmy, tak mlaďákům bývalý šéf zaplatil řidičáky, aby mohli 12

PETR DŘÍMAL · narozen 16. března 1989 v Hradci Králové · je svobodný, žije v Mladých Bukách · vyučil se autoklempířem · v autodopravě se uchytil hned po škole, posledních šest let jezdí kamionem · loni v létě se vrátil do královédvorské společnosti Rodos V+J Teodoridis, kde už byl předtím jednou rok a půl zaměstnaný · usedá za volant tahače Scania S 500, jehož hodnota je cca 3 miliony korun · má rád silná a luxusní auta, peníze a klid, hokejovou extraligu (fandí Hradci), plavání, lyžování a jízdu na kole · nemá rád falešné lidi, když ho někdo do něčeho nutí, stres a také nerad prohrává


INTERNATIONAL VAN OF THE YEAR


CELNIČKA

S ženami se řidiči tolik nehádají Zjednodušeně řečeno: jezdí po dálnici a kontroluje auta. Iveta Sedláková z Trutnova pracuje jako celnička na oddělení kontrol zpoplatněných komunikací. „Podle zákona je každý povinen uposlechnout výzvy celníka, můžeme zastavovat veškerá vozidla a zkontrolovat vše ve vozidle od pasažérů přes zavazadla po veškeré prostory vozidla,“ sděluje ke svým pravomocem šestadvacetiletá blondýnka. MICHAL BOGÁŇ, FOTO: MILOŠ ŠÁLEK

Proč jste se rozhodla pro práci mezi celníky? Po zkušenostech z předchozích zaměstnání jsem měla konečně jasnou představu, jak by mělo moje zaměstnání vypadat. Nejsem člověk, který vydrží celý den sedět za stolem u počítače. Líbí se mi, když je práce živější a zajímavá a po konzultaci s nynějšími kolegy, kteří u Celní správy pracovali už nějakou dobu, byla moje volba jasná. Už jen stačilo se tam dostat. Co se musí podstoupit, aby se člověk stal celníkem? Nejtěžší je projít náročnými psychotesty. Fyzické testy pro někoho, kdo aspoň pravidelně trochu sportuje, by neměly být problém. Další věcí je zdravotní prohlídka, stačí mít něco málo mimo požadované normy a už vás nepřijmou na místo, o které se ucházíte. Pokud vším projdete, musíte udělat dobrý dojem na komisi u pohovoru. Překvapilo mě, kolik lidí se k Celní správě hlásí a jak málo jich nakonec přijmou. Na jakém oddělení sloužíte a co je vaší prací? Oddělení kontrol zpoplatněných komunikací. Už podle názvu se pohybujeme po zpoplatněných komunikacích, tedy dálnicích a některých silnicích 14

první třídy, kde kontrolujeme poplatky za tyto komunikace. U vozidel přesahujících maximální hmotnost 3,5 tuny je to mýto, u osobních vozidel dálniční kupóny. Dále se kontroluje přepravní povolení u zahraničních dopravců a zboží podléhající celnímu dohledu, jedná se o tzv. vybrané výrobky, které spadají do spotřebních daní. Jsou to tabákové výrobky, lihoviny a minerální oleje. Nejčastěji kontrolovaným a hledaným kontrabandem jsou omamné a psychotropní látky, tabákové výrobky či surový tabák, lihoviny a medikamenty vhodné pro výrobu měkkých a tvrdých drog. U vozidel nad 3,5 tuny jsou povinné premid jednotky neboli mýtná krabice, která se spojí s mýtnou bránou. Ta nám pak zasílá informace o daném vozidle, a podle toho vidíme, jestli je u něj nějaké porušení a kde se zrovna nachází. Je pak jednoduché je dohledat pro provedení kontroly. U osobních vozidel jsme odkázáni na vlastní tipování. Jak vypadá váš běžný pracovní den v terénu? Po příchodu na služebnu se převlíkneme do stejnokroje, dojdeme si do zbrojního skladu pro zbraně, provedeme běžné administrativní úkony před výjezdem do terénu, připravíme si veškeré věci


potřebné ke kontrolám „na silnici“ a vyrážíme v čase dle rozkazu vydaným naším služebním funkcionářem. Po celý den kontrolujeme vozidla a po návratu veškeré poznatky sepíšeme, zadáme do systémů Celní správy, aby u dalšího prověřování bylo jasné, o jaké porušení se jednalo a bylo možné to dohledat v databázi pro další prověřování. Co mají řidiči kamionů nejčastěji v nepořádku? Nejčastější porušení jsou chybná nebo nulová úhrada mýta či absence platného dálničního kupónu. Dalším porušením jsou přepravní povolení. Většinou si přepravci úplně nezjistí, jak má přepravní povolení vypadat a co vše má obsahovat. V těch horších případech je povolení falšované. Velké a závažné přestupky, jako například převoz kontrabandu, je ojedinělý. Jakou nejvyšší pokutu jste zatím udělila? Nejvyšší pokuta udělená v blokovém řízení na místě, kterou jsem udělila, byla 5000 korun. Ve správním řízení, které se sepisuje, když řidič odmítá přestupek řešit na místě, jsou pokuty v maximální výši až 100 000 korun. Jaká byla nejvyšší pokuta udělená v tomto řízení ale nevíme, předává se to právnímu oddělení, které rozhodne o výši pokuty. To pak kontaktuje pachatele a sdělí mu své rozhodnutí. Jak se chovají řidiči, když vidí, že jako celník vystupuje žena? Po konzultaci s kolegy jsme se shodli, že bývají řidiči mírnější, slušnější a nemají tendence se tolik

hádat. Ale u některých řidičů je jedno, kdo by před nimi stál, a pořád se budou chovat hloupě. Jaká jste řidička vy? Jelikož kromě kontrol trávíme ostatní čas v autě hledáním a tipováním dalšího vozidla pro kontrolu, najezdíme hodně kilometrů. Téměř vždy musíme stíhat auta ve vysokých rychlostech, proto je důležité nedělat chyby a předvídat chování ostatních. To, že jedeme se zapnutým světelným a zvukovým zařízením, neznamená, že si nás řidiči všimnou. Kdybych byla špatná řidička, tak bych tuto práci dělat nemohla - hlavně kvůli zdraví kolegů, ostatních účastníků provozu i svého.

IVETA SEDLÁKOVÁ · narozena 10. června 1992 v Trutnově · je svobodná · po gymnáziu v Trutnově vystudovala obor Státní správy a regionální politiky v Opavě · dříve pracovala na Úřadu práce a jako servírka, dnes je už dva roky zaměstnaná u Celní správy na oddělení kontrol zpoplatněných komunikací v Hradci Králové · má ráda svého psa, cyklistiku a carpaccio, nemá ráda lež, hrachovou polévku a zkoušky ve škole


ZÁCHRANÁŘ

Rychle a bezpečně

HYNEK ŠNAJDAR, FOTO: MILOŠ ŠÁLEK

Téměř dvacet let sedí za volantem sanitky, z toho více než třináct u Zdravotnické záchranné služby Královéhradeckého kraje ve středisku v Trutnově. Vedoucí řidič výjezdového střediska Václav Vrbenský (43) má svou náročnou profesi záchranáře rád a neměnil by. Prostě ji považuje za poslání. „Když se povede někomu pomoci nebo ho zachránit, je to moc dobrý pocit,“ říká.

Kdy jste nastoupil? Bylo to v roce 2005, tedy před více než třinácti lety. Se sanitou jezdím dohromady dvacet roků.

Čím jste chtěl být v dětství? Napadlo vás, že byste byl jednou řidičem záchranky? Tak to by mě určitě nenapadlo. Rodiče tvrdí, že když jsem byl ještě dítě, chtěl jsem být bagrista. Jezdit s bagrem, to by se mi prý tenkrát líbilo.

Jaké byly začátky na záchrance? Bylo to samozřejmě těžké, hlavně časově. V té době jsem ještě studoval školu a bylo poměrně náročné skloubit práci s rodinou. Zpočátku jsem byl pouze řidič, po vystudování se k tomu přidala profese záchranáře. Výhodou bylo, že jsem předtím jezdil s převozovou sanitkou. Dostal jsem se k různým nehodám a k dalším podobným zásahům. Nebyl to tedy pro mě tak extrémní přechod.

Za jakých okolností došlo k rozhodnutí dělat řidiče na záchrance? Původně jsem pracoval na benzínce ve Svobodě nad Úpou a kolem jezdili moji známí, řidiči převozových sanitek. Přihlásil jsem se k Dopravní zdravotní službě a šest let jezdil v Trutnově. Převážel raněné a nemocné lidi do nemocnice a zpátky domů. Potom to vyústilo v přechod do trutnovského výjezdového střediska Zdravotnické záchranné služby. Že ale budu dělat tuto práci, to jsem předtím netušil, i když jsem vždycky tíhnul k volantu. 16

Co jste musel absolvovat? Už u převozové sanitky jsem absolvoval kurz. Když jsem nastoupil jako záchranář, vystudoval jsem dálkově tříletou VOŠZ v Praze.

Ale stejně, překvapilo vás něco? Asi nic zásadního. Se záchrankou jsem byl v kontaktu pořád už předtím. Pro mě bylo novinkou jen auto s pohonem čtyři krát čtyři, s kterým jezdím. Jak se tato profese za dobu, co ji vykonáváte, proměnila? Kam se posunula?


Hodně pokročila hlavně v technologiích. Všechno funguje elektronicky, využívají se počítače, což předtím nebylo. Mnoho případů také vozíme dnes přímo z terénu na specializovaná pracoviště do Fakultní nemocnice Hradec Králové. Jste vedoucím řidičem výjezdového střediska. Mohl byste představit trutnovský tým? K dispozici máme celkem čtyři auta. Na výjezdech v terénu jsou dvě velké transportní sanity a jedna malá s lékařem. Na trutnovské záchrance pracuje celkem třicet lidí ve dvanáctihodinových směnách. Pracují tady také lidé na dohodu, zaskakují třeba v době dovolených. Nepotřebovali byste více lidí? Myslím, že tento počet je dostatečný. Ve výhledu je ještě otevření záchranky v Temném Dole. Tam bude potřeba sehnat další kvalifikované síly. Co všechno musí umět správný záchranář? Kromě řízení automobilu, musí znát zdravovědu na vyšší úrovni a umět komunikovat s lidmi. Měl by být ve vypjatých situacích trochu psycholog? Určitě, to souvisí s komunikací s lidmi. Měl by být empatický, umět se ovládat, protože mnohdy jsou ty situace skutečně vypjaté. Vyjíždíte často k závažným případům, které někdy nekončí dobře. Jak to snášíte psychicky? K takovým situacím jsem se dostal ještě před nástupem na záchranku, tak mi to už tak nepřijde. Jezdili jsme ohledávat zemřelé, byli jsme u bouraček. Člověk si na určité věci zvykne a samozřejmě na to musí mít žaludek. Někdo si na to nezvykne nikdy, to ale není můj případ. Když jste ale začínal a poprvé na něco takového narazil, jaké to bylo? Myslím si, že jsem už tenkrát na to asi žaludek měl. V podstatě to se mnou nedělalo nic zásadně dramatického. Dostat se co nejrychleji ke zraněným po dopravní nehodě nebo pacientům v ohrožení života či zdraví, je to nejdůležitější. Je to pro vás třeba v dopravní špičce v Trutnově složité? Složité to zcela jistě je. Někteří řidiči nám dávají dost zabrat a někdy se nestačíme divit. My sice musíme být na místě události rychle, ale stejně je potřeba stále dávat pozor jak na sebe, tak i na ostatní účastníky silničního provozu, abychom tam dorazili v pořádku. Každý řidič musí předvídat a řidič záchranky dvojnásob. Jaké problémové a nebezpečné situace v provozu vznikají? Obvyklé je, že jedeme po rovné silnici na hory, všichni řidiči uhýbají vpravo a zrovna ten, co jede před námi, začne předjíždět ty ostatní. Prostě se nepodívá do zpětného zrcátka a nevnímá, že za ním jede záchranka. Někteří řidiči sice zastaví, ale v zatáčce nebo 17


ZÁCHRANÁŘ

před horizontem. To je další problém, protože přes něj nevidíme, zda jede nějaké auto v protisměru. Do jaké míry jsou ostatní řidiči tolerantní? Hodně se to zlepšilo a řidiči jsou tolerantní. Samozřejmě existují výjimky. O co byste v souvislosti s vašimi výjezdy ostatní řidiče v běžném provozu požádal? Určitě o ohleduplnost, pozornost a sledování ve zpětných zrcátcích, co se děje za nimi a kolem nich. Když řidiči vidí nebo slyší záchranku, měli by ukázat blinkrem, že ji pouštějí, protože my pak nevíme, co udělají. Může to být nebezpečné.

Máte od pacientů nějakou zpětnou vazbu? Poděkují vám třeba? Stává se to a je to fajn. To si pak teprve silně uvědomím, že ta naše práce má skutečný smysl. Vaše povolání je náročné a zažíváte často nepříjemné věci. Jak se zbavujete stresu a napětí? Člověk, který vykonává tuto práci, si ji nesmí nosit neustále v hlavě a musí se od ní umět odstřihnout. Každý na to má asi jiný recept. Jaký máte vy? Co děláte ve volném čase? Hraju volejbal, lyžuji, prostě sportuji a posiluje mě také moje rodina. No, a jak vaši profesi vnímá právě rodina? Manželka je zdravotní sestra v trutnovské nemocnici, takže máme zdravotnictví v rodině. Je to v pohodě. Rodičům se moje práce líbí a jsou rádi, že ji vykonávám.

Řidič sanitky ví, kam a kudy má jet, ale mnohdy asi musí v provozu improvizovat, ne? Určitě. Když je někde nehoda, která nevyžaduje naši přítomnost a my jedeme k vážnému případu, tak musíme hledat řešení a improvizace je nutná. Měl jste někdy nehodu? Ne, neměl. Jezdím bez nehod. Vyjíždíte někdy zbytečně, že jde o planý poplach? Stává se to a je to velký nešvar. Některým lidem se například nechce čekat u svého praktického lékaře, tak si přivolají záchranku. Jsou to často nesmyslné a zbytečné výjezdy. To pro vás musí být frustrující, protože můžete v tu chvíli chybět u něčeho závažného. Je to tak a lidi by si to měli uvědomit. Na který výjezd vzpomínáte rád a na který byste nejraději zapomněl? Začnu tím horším. Jsou to tragické nehody mladých lidí a dětí. Úplně jiná situace je u výjezdů, které mají dobrý konec. Když se povede někomu pomoci nebo mu zachránit život, je to dobrý pocit. 18

Jistě si vzpomínáte na hodně sledovaný televizní seriál Sanitka. Do jaké míry odpovídal skutečnosti? Odehrával se v jiné době, kdy záchranářská práce byla ještě v plenkách. Bylo to úplně jiné, než je tomu teď. Akorát ta touha zachránit lidský život byla stejná jako dnes. Co byste si jako řidič záchranky přál nejvíce? Naše práce je sice zachraňovat lidi, ale přál bych jim, aby byli, pokud možno zdraví a vyhýbaly se jim nehody.

VÁCLAV VRBENSKÝ · narozen 7. dubna 1975 ve Vrchlabí · vystudoval Střední odborné učiliště elektrotechnické v Nové Pace a Vyšší odbornou školu zdravotnickou v Praze · šest let jezdil jako řidič u Zdravotní dopravní služby · čtrnáctým rokem působí ve Zdravotnické záchranné službě v Trutnově · je vedoucím řidičem výjezdového střediska · je ženatý, má dva syny · žije ve Svobodě nad Úpou


Libor Turek: Karibské ostrovy Pořadatel: Český červený kříž a UFFO

AKADEMIE TŘETÍHO VĚKU

pondělí 11. 3.

UFFO ** 19:00 hodin ** VYPRODÁNO

BŘEZNOVÝ KONCERT POLICE SYMPHONY ORCHESTRA

sobota 9. 3.

Mezinárodní hudební festival Pořadatel: Alternativa pro kulturu z. s. Spolupořadatel: UFFO Více informací: www.jazzinec.cz

JAZZINEC 2019

7. 2.–18. 4.

Výstava Projekt se uskutečňuje za finanční podpory Ministerstva kultury ČR Galerie UFFO ** otevřeno: pondělí–sobota 9:00–18:00 hodin ** vstupné 30 Kč, děti 15 Kč, děti do 3 let zdarma

VLADIMÍR KYSELA: OČIMA HANSE CHRISTIANA ANDERSENA

Představení mimo předplatné: Dejvické divadlo

VZKŘÍŠENÍ

čtvrtek 21. 3.

Činoherní divadlo B: Pantheon Production, Praha UFFO ** 19:00 hodin ** VYPRODÁNO, předplatitelé vstup na abonentky ČDB

PERFECT DAYS

středa 20. 3.

Divadlo a hudba: Divadlo NaHraně, Praha UFFO ** 19:00 hodin ** předplatitelé vstup na abonentky DH, ostatní – vstupné 370, 345, 320 Kč

HRABĚ 2.15: BEZ DECHU

úterý 19. 3.

Činoherní divadlo A: Divadlo Radka Brzobohatého, Praha UFFO ** 19:00 hodin ** VYPRODÁNO, předplatitelé vstup na abonentky ČDA

PARFÉM V PODEZŘENÍ

neděle 17. 3.

Výtvarná dílna pro děti od 4 let SMRŤAČKY – vytvoření tradičních figurek na vítání jara UFFO – zkušebna ** 14:00 hodin ** vstupné 50 Kč

neděle 17. 3.

ŠIKOVNÉ RUČIČKY

do 5. 3.

neděle 31. 3.

MIG 21

sobota 20. 4.

Jaroslav Svěcený – housle a průvodní slovo, Ladislav Horák – akordeon, Radek Krampl – vibrafon, Vít Švec – vibrafon, Ivana Balková a Jan Chrostek – tanec UFFO ** 19:00 hodin ** vstupné 290 Kč

VE ZNAMENÍ TANGA

středa 10. 4.

Cestopisný večer Václava Vágenknechta kino Vesmír ** 19:00 hodin ** vstupné 80 Kč

ČÍNA – SEČUÁN

pondělí 1. 4.

PŘIPRAVUJEME

Rodinné UFFOkousky: Divadlo DRAK Hradec Králové Představení pro děti od 3 let UFFO ** 15:00 a 17:00 hodin ** vstupné 90 Kč, se slevovou kartou 72 Kč

MAKOVÝ MUŽÍČEK

Březen


Generální partner:

Hlavní partneři:

Doprovází Septet Plus Orchestra Host Petr Němec UFFO ** 19:00 hodin ** VYPRODÁNO

MARIE ROTTROVÁ

čtvrtek 14. 3.

One man show Lukáše Pavláska UFFO ** 19:00 hodin ** vstupné 200, 170 Kč

KDO NEPLÁČE, NENÍ ČECH

středa 13. 3.

Vernisáž 12. 3. od 18:00 hodin Projekt se uskutečňuje za finanční podpory Ministerstva kultury ČR Galerie UFFO ** otevřeno: pondělí–sobota 9:00–18:00 hodin ** vstupné 30 Kč, děti 15 Kč, děti do 3 let zdarma

JIŘÍ SOPKO

13. 3.–16. 4.

Cestopisný večer Kateřiny a Miloše Motani kino Vesmír ** 19:00 hodin ** vstupné 80 Kč

Logistický partner:

Delikatesy: T.I.T.S. (CZ/NOR/DK/SWE) UFFO ** 19:00 hodin ** předplatitelé vstup na abonentky Delikates, ostatní – vstupné 410, 385, 360 Kč

MINE

středa 27. 3.

Cestopisný večer Martina Loewa UFFO ** 19:00 hodin ** vstupné 80 Kč

SRÍ LANKA: OSTROV ČAJE A SLONŮ

pondělí 25. 3.

Martin Loew: Srí Lanka Pořadatel: Český červený kříž a UFFO UFFO ** 14:30 hodin

AKADEMIE TŘETÍHO VĚKU

pondělí 25. 3.

Rodinné UFFOkousky: Divadlo Cylindr Představení pro děti od 6 let UFFO ** 17:00 hodin ** vstupné 100 Kč, se slevovou kartou 80 Kč

ŠKOLA MALÉHO STROMU

neděle 24. 3.

pondělí 11. 3.

FLORIDA & HAVAJ NA HAVAJI

UFFO ** 19:00 hodin ** VYPRODÁNO

kino Vesmír ** 14:30 hodin

Partneři:

www.uffo.cz

Změna programu vyhrazena!

Předprodej vstupenek: Turistické informační centrum Trutnov pondělí–pátek 9:00–17:00 hodin, sobota 9:00–12:00 hodin tel. 499 818 245

Předprodej a rezervace vstupenek: Inforecepce UFFO pondělí–sobota 8:00–19:30 hodin tel. 499 300 999, e-mail: info@uffo.cz

Koncert na stání UFFO ** otevření sálu v 19:00 hodin, začátek koncertu ve 20:00 hodin ** vstupné v předprodeji 340 Kč, v den koncertu 390 Kč


UČITEL AUTOŠKOLY

Zbavit žáka počátečního stresu považuji za nejdůležitější Každý den usedá do auta s řidičským nováčkem a vyráží do ulic. Už bezmála třicet let. Jan Mrkous se vydal ve šlépějích svého otce a stal se instruktorem v autoškole. „Je to samozřejmě velká zodpovědnost, ale často se i zasmějeme. Odlehčit situaci je součástí naší práce,“ říká majitel Autoškoly Mrkous, jejíž učebnu najdete v areálu lesárny v Lužické ulici. V Trutnově funguje od roku 1990.

Jak jste vy sám začínal s jízdou v autě? Uměl jste řídit už před autoškolou? Asi bych to neměl říkat, ale s tátou jsem jezdil po polních cestách, sotva jsem dosáhl na pedály. Takže ano.

S jakými zlozvyky se setkáváte nejčastěji? Vyřazování při jízdě z kopce, špatná technika rozjezdu, špatné řazení, držení volantu. To jsou věci, na které od začátku dbáme, aby se dělaly tak, jak to říká metodika. Pokud se někdo něco takového naučí, tak se to špatně odstraňuje. Trvá to dlouho a někdy se to ani nepovede.

Je lepší jít do autoškoly s nějakými zkušenostmi? Jak kdy. Pokud si žák vyzkouší rozjetí a zastavení někde na soukromém pozemku a zbaví ho to strachu z první jízdy, není to na škodu. Nejsem toho ale zrovna příznivcem, přejaté zlozvyky některých rodičů se těžko přeučují.

Jak začíná výcvik, když k vám přijde člověk bez jakýchkoli zkušeností? Po seznámení se s ovládacími prvky vozidla, jde o nácvik základních jízdních úkonů, jako jsou rozjíždění, zastavení a řazení. Je čistě na učiteli odhadnout schopnosti žáka a tomu přizpůsobit další

MICHAL BOGÁŇ, FOTO: MILOŠ ŠÁLEK

22


výuku. Pokud začnete řešit složitější úkony příliš brzy, žák je nezvládne a je to pro něj silně demotivující. Pokud začnete pozdě, nezbývá tolik času na důkladné procvičení. Je to hodně individuální. Co dělá řidičům během jízd největší problémy? Paradoxně to není ani rozjíždění, řazení či couvání, ale když pominu, že si pletou levou a pravou stranu, tak je to dodržování pravidel silničního provozu. Co dělají za chyby? Překračují rychlost? Určitě mají tendenci jezdit rychle, protože jezdí tak, jak to vidí. My na začátku autoškoly potřebujeme, aby jezdili pomalu, než si plně osvojí techniku jízdy. Potom také nezastavují na stopkách a nepoužívají směrovky. Velkým problémem je také správné najíždění do křižovatek při odbočování vlevo z jednosměrných ulic. Těch tu máme v Trutnově poměrně hodně. Je rozdíl v přístupu studentů v porovnání s minulými lety za dobu, co učíte? Během těch téměř třiceti let, kdy učím v autoškole, můžu říct, že dříve byli žáci manuálně zručnější. Dnes je to spíše počítačová generace a auto nejde ovládat myší, to bývá problém.

nenapsal test a na opravnou zkoušku už ani nepřišel. Přestal s námi komunikovat. Jinak autoškolu prakticky udělají všichni. Jste členem profesního společenství autoškol v ČR. Co je to za společenství? Ano, jsem členem PSA. Hlavní náplní tohoto společenství je předávání informací o změnách v zákonech a vyhláškách, připomínkování připravovaných legislativních změn a pořádání odborných seminářů pro majitele a učitele autoškol. Co vaše autoškola všechno nabízí? Naše autoškola provádí výuku a výcvik v řízení na osobní automobil, traktor, nákladní automobil a motocykly všech kubatur. Nabízíme také školení řidičů referentských vozidel a kondiční jízdy. Práce instruktora v autoškole s sebou nese rizika. Od těch psychických, kdy vás dokáže žák autoškoly totálně vynervovat, až po dennodenní nasazování krku na cestách s řidiči bez papírů. Zvykl jste si? Nevím, jestli jsem si už zvykl, ale tak hrozné, jak to popisujete, mi to nepřijde. Je to samozřejmě velká zodpovědnost, ale často se i zasmějeme. Odlehčit situaci je součástí naší práce.

Jak jste se dostal k tomu, že učíte v autoškole? Táta učil v autoškole celý život, tak jsem se potatil. Co to všechno v dnešní době obnáší být vlastníkem autoškoly? Kromě splnění všech legislativních podmínek, které asi nemáte na mysli, je to jako v každé jiné oblasti podnikání. Je to hodně časově náročné. Vše se snažíme přizpůsobit potřebám našich žáků. Musím říct, že jsem měl obrovské štěstí při výběru svých spolupracovníků. Vizitkou dobré autoškoly je samozřejmě spokojený žák a to je náš cíl. Kolik žáků za rok projde vaší autoškolou? Jak který rok, loni to bylo okolo 350. Jaké procento žáků splní závěrečné zkoušky na první pokus? Úspěšnost žáků na první zkoušce byla v naší autoškole v loňském roce 88 procent. A jak často se stává, že autoškolu někdo vůbec nedokončí? Loni to byl jeden člověk, který na první zkoušce

Jsou ostatní řidiči, které na cestách potkáváte, k autoškole ohleduplní? Ano, až na výjimky jsou k nám trutnovští řidiči velmi tolerantní. Touto cestou bych jim rád poděkoval. Asi si uvědomují, že i oni byli kdysi začínajícími řidiči. Kde v Trutnově jsou pro žáky nejsložitější situace pro řízení? Myslím si, že nejen pro žáky je to jednoznačně křižovatka na Pražské ulici. Odbočit z Žižkovy ulice 23


UČITEL AUTOŠKOLY

doleva v odpoledních hodinách je prakticky nadlidský výkon. Brzy by měl však na této křižovatce vzniknout kruhový objezd, což tento problém vyřeší. Kde jinde si pak ještě žáci procházejí ohněm? Určitě také při odbočení doleva na hlavní od nemocnice nebo ulice od Rádia, kde jsou zrcadla. To jsou křižovatky, které jsou při velkém provozu pro žáky velmi kritické. Jinak mě tak úplně nic zvláštního nenapadá. Trutnov je tedy jaké město pro dělání autoškoly? Myslím, že je to jedno z ideálních měst, máme zde poměrně velký provoz, takže se tady naučí hodně. Samozřejmě chybí tady světelné křižovatky, ale co mám zpětnou vazbu od žáků, tak jim tyto křižovatky ani nedělají problémy. Daleko větší problém jim však způsobuje to, že tady není dálnice a nejsou zvyklí na rychlost, jakou se jezdí po rychlostní komunikaci. Kolikrát mi sami říkají, jestli bych s nimi v rámci kondičních jízd nezajel na dálnici. To se ale odsud za hodinu a půl prakticky nedá stihnout. Ale snad se brzdy dočkáme. Jak často se musíte během výcvikových jízd žákovi zadupnout brzdu? Minimálně. To je utkvělá představa laiků, většinou máme spíše opačný problém, žáci brzdí příliš intenzivně, i když to není potřeba. Málokdo si však uvědomuje, že s tím učitel nemůže prakticky nic udělat. Dochází během tréninkových jízd k nehodám? Autoškoly obecně způsobí minimum dopravních nehod. Vychází to i z průzkumu pojišťoven.

Nejsme rizikovou skupinou. Občas se samozřejmě něco stane, ale jsou to spíše drobné škrábance, odřená zrcátka či najetí kolem na obrubník. Je rozdíl dělat autoškolu v zimě nebo létě? Co doporučujete? Já bych samozřejmě doporučil zimní období, chápu ale obavy žáků. Kdo nejezdil v zimě, řeší to často kondičními jízdami. Kolik hodin musí žadatel o řidičský průkaz na auto absolvovat? Co se týče praktických jízd, je to 28 vyučovacích hodin. Tento počet je dán zákonem. Jak probíhají hodiny teorie? Výuka teorie v naší autoškole probíhá dvakrát týdně. Skládá se z výuky pravidel silničního provozu, zásad bezpečné jízdy, ovládání a údržby vozidla. Znalosti jsou pak průběžně ověřovány formou e-testů tak, aby navazovaly na praktický výcvik. Součástí výuky je i zdravotní příprava včetně nácviku praktických činností. Jak nejrychleji se dá udělat autoškola? (smích) To se ptáte úplně stejně jako žáci. Ti přijdou a hned chtějí vědět, kdy půjdou ke zkouškám. Já autoškolu nedělám pod měsíc. Myslím si, že ideální doba pro získání řidičského oprávnění je šest týdnů až dva měsíce. Pokud je to delší, kdy už jsou jízdy daleko od sebe a nenavazují, tak potom ani my už si nepamatujeme přesně to, co tomu žákovi nejde a on z toho svým způsobem vypadne. Jaký máte názor na to, že některé autoškoly zapojují do výuky i trenažéry?


UČITEL AUTOŠKOLY

Upřímně nejsem příznivcem trenažérů, hodně záleží na jejich technické úrovni. Tyto hodiny jsou však na úkor praktických jízd, které to podle mého názoru plně nenahradí. Zvládají budoucí řidiči základní opravy - výměnu kola či prasklé žárovky? Názorně žáky se základními opravami v rámci hodin praktické údržby seznámíme. Ale vzhledem k tomu, že tyto opravy mnohdy nezvládají ani zkušení řidiči, reagovalo na tento problém ministerstvo dopravy tím, že žárovky, pojistky a prakticky ani rezervní kolo již není v povinné výbavě vozidla. Máte zásadu, kterou dodržujete při učení žáků? S úsměvem jde všechno líp. Zbavit žáka počátečního stresu považuji za nejdůležitější.

JAN MRKOUS · narozen 11. listopadu 1969 v Trutnově · je rozvedený, ale už 18 let žije s přítelkyní ve spokojeném vztahu, celkem mají tři děti · před šesti lety se přestěhoval do Petříkovic u Trutnova a tvrdí, že život na vesnici je pro něj úplně ideální · vystudoval trutnovskou lesárnu a dálkově Pedagogickou fakultu UHK obor učitelství praktického vyučování · před vojnou pracoval v JZD ve Žďárkách u Hronova, po návratu začal učit v autoškole, kterou založil se svým otcem v roce 1990 · zaměstnává čtyři další učitele · vozový park autoškoly tvoří čtyři osobáky značky Volkswagen Golf, náklaďák Volvo, traktor Zetor a tři motocykly Honda · má rád svou práci, horskou turistiku a život na vsi, nemá rád ruch velkoměsta, plýtvání časem a doslova se mu příčí papírování

26


Elektronik – Trutnov

Jan Zieris elektromechanik I Siemens Trutnov

Siemens, s.r.o, odštěpný závod Nízkonapěťová spínací technika

Přijďte k nám a staňte se součástí našeho týmu! Náš závod se specializuje na výrobu kontrolních a spínacích zařízení pro automatizaci v průmyslu. Vyvíjíme a vyrábíme inovativní produkty a nová řešení pro inteligentní průmyslové provozy. V tomto odvětví patříme k naprosté špičce a určujeme nové trendy.

Těšit se můžete zejména na

Budete se věnovat především

Dále Vám nabízíme

Opravám a údržbám, funkčnímu seřizování, renovacím a montážím výrobních elektronických zařízení Zhotovování výrobků součástkové základny pro zařízení spotřební elektroniky, automatizační a výpočetní techniky, sdělovací a zabezpečovací techniky, telekomunikací, vysílací techniky, měřících, řídicích systémů, optoelektroniky Sestavování, zkoušení a oživování finálních sestav a systémů výše uvedených technik a elektronických přípravků Měl/a byste mít Min. SOU v oboru elektro, praxe v oboru 2 roky (slaboproud) Znalost Vyhl. 50/78 Sb. min. §6 Znalost čtení dokumentace Znalost práce s MS Office (Word a Excel) Řidičský průkaz skup. B

Kontakt s nejnovějšími technologiemi a inovacemi Zajímavé projekty a spolupráci se špičkovými odborníky Přátelský tým, který drží při sobě a vzájemně se podporuje

Zázemí jedné z největších mezinárodních elektrotechnických společností Příležitost k seberealizaci Odpovídající platové ohodnocení, 5 týdnů dovolené, příspěvek na penzijní/životní pojištění, příspěvek na stravování, příspěvek na dětskou rekreaci, příspěvky při významných životních událostech (narození dítěte, životní jubileum), systém volitelných benefitů Podle pracovní pozice nabízíme dále pružnou pracovní dobu, home office, jazykové vzdělávání, školení a kurzy pro další osobnostní a profesní rozvoj Kontakt: Diana Pospíšilová tel.: +420 499 903 607, +420 724 383 459 e-mail: diana.pospisilova@siemens.com

www.siemens.cz/snst


DOPRAVNÍ INŽENÝR

K dopravě se musí přistupovat koncepčně

HYNEK ŠNAJDAR, FOTO: MILOŠ ŠÁLEK

Stejně jako jiná města se i Trutnov potýká s rozmanitými dopravními problémy. Jsou to nejen občasné kolony aut, ale také potíže s parkováním. Odlehčení náporu automobilů se očekává při stavbě dálnice D11 na okraji města. O těchto i jiných věcech Trutnovinky hovořily s odborníkem, dopravním inženýrem Václavem Javůrkem z Trutnova. Čím konkrétně se zabývá dopravní inženýr? Co je v náplni jeho práce? Jsem absolventem dopravní fakulty ČVUT v Praze. Na katedře dopravních systémů byly mojí specializací přijatelné formy dopravy ve městě. Proč jste se jím stal? Od dětství mě zajímalo letectví. Uvažoval jsem původně o letecké dopravě. Když jsem ale nastoupil na fakultu, zaujala a hodně se mi líbila silniční doprava. Nepochybně se orientujete v dopravní situaci v Trutnově? Jaká je v současné době? Dá se na to dívat z různých pohledů – bezpečnosti, plynulosti, vybavení či kvality infrastruktury. Musím říci, že Trutnov má velké štěstí oproti třeba Dvoru Králové nad Labem. Máme zde totiž ve větší míře páteřní síť tvořenou silnicemi první třídy, o které se stará stát a na jejich opravy lze lépe 28

sehnat finanční prostředky. Z hlediska kvality infrastruktury je zde situace docela dobrá. V poslední době se silnice hodně opravovaly a komunikace první třídy jsou vesměs v pořádku. Která místa ve městě byste označil za problémová a proč? Určitě je to křižovatka na Pražské ulici. Už léta se mluví o tom, že by se tam měla vybudovat okružní křižovatka, která se zatím nerealizovala a zcela jistě je zde zapotřebí. Problémová je také Polská ulice, protože jde o hrdlo silniční sítě a nemá moc alternativ na objíždění. Jsou to tedy spíše provozní problémy, zejména intenzita dopravy. Obecnými problémy jsou přechody pro chodce, které by bylo potřeba stavebně upravit, a to nejen na silnicích první třídy, ale i nižších tříd a místních komunikacích. Jsou špatně vybavené, stavebně už neodpovídají současným normám. Mnohdy jsou dvoj až trojnásobně dlouhé, než připouštějí normy, a to


je špatně. Jde o to, zkrátit na minimum dobu, kdy se chodec vyskytuje na vozovce. Při rekonstrukci Polské ulice byly vytvořeny přechody s ostrůvky, nebo byly vysazeny chodníkové plochy. Některé přechody, například Na Bojišti, u autobusového nádraží nebo v Horské ulici jsou dost nebezpečné a potřebovaly by úpravu jako sůl. Chybí také chodníky v okrajových částech města, například v Novém Rokytníku, Stříteži, Babí či Libči. To považuji za chybu a vidím v tom obrovský problém. Do jaké míry se na zhoršování dopravy ve městě podílejí kamiony? Domnívám se, že v Trutnově v malé míře. Struktura dopravy ve městě není taková, aby se dalo mluvit o tom, že tady máme nějaký významný podíl nákladní dopravy. Když ale v Náchodě opravovali páteřní Pražskou ulici doprava byla odkloněna do Trutnova a způsobila dlouhé kolony. Když bylo omezení v Náchodě, dorazila k nám stěží čtvrtina toho, co tam jezdí běžně. Směřoval k nám pouze jeden směr a spousta kamionů volilo jinou trasu nebo projížděly jinudy. Stejně jsme to ale pocítili. Nejsme prostě na takové kolony v dopravně frekventovaných ulicích Polská a Náchodská zvyklí. Například v Náchodě řidiči stráví v kolonách podstatně více času než v Trutnově. Mezi přetížené úseky určitě patří Náchodská ulice, která je riziková nejen z hlediska emisí, ale také bezpečnosti chodců. Co by se tady mělo změnit? V současné době některé problematické přechody pro chodce. Vedení města by mělo také po dohodě s krajem i s Ředitelstvím silnic a dálnic zvolit správnou variantu a rozhodnout, které silnice, do jaké kategorie přejdou po dostavbě dálnice. Dálnice dost často vede souběžně s nějakou silnicí první třídy, z které se po dostavbě dálnice stane silnice druhé třídy. To znamená, že přechází z majetku státu do majetku kraje. Osobně se domnívám, že ve skladbě provozu v oblasti Náchodské ulice bude stále výrazně převažovat tranzitní doprava. Myslím si, že by silnice v této ulici neměla v žádném případě přejít do majetku města. Její případná rekonstrukce bude představovat obrovské náklady. Ve všech městech republiky včetně Trutnova se v hojné míře staví kruhové objezdy. Jsou v takovém množství potřeba? Způsob křížení dopravy se volí podle konkrétního

místa. Nejzásadnější je zpravidla intenzita provozu v daném prostoru a jednotlivých částech křižovatky. Hodně do toho vstupuje i bezpečnost, okružní křižovatka je jednoznačně bezpečná. U světelné křižovatky může být ve špičce dosažena větší kapacita a díky semaforům projede více aut. Když je ale okružní křižovatka dobře navržená, je v ní plynulejší provoz po celý den. Například okružní křižovatky v Trutnově u Alberta a u Billy mají zbytečně široké jízdní pásy a provoz je tam poměrně rychlý, což není úplně ideální. Potřebovaly by upravit, aby se na nich zpomalil provoz, pro vjezd do křižovatky vám pak postačí menší mezera mezi vozidly a zvětší se její kapacita. Slyšel jsem, že stavba nového „kruháče“ v Pražské ulici je v plánu. Ředitelství silnic a dálnic nechalo vypracovat novou studii této křižovatky, aby se vyhodnotilo, zda půjde zrealizovat. Teprve pak se přistoupí k tvorbě projektu. Dlouhá léta se hovoří o stavbě dálnice D 11. Věci se sice pohnuly kupředu, ale stavbu stále něco zdržuje. Termín dokončení úseku na kraji Trutnova byl optimisty stanoven na zhruba rok 2023. Je to podle vás reálné? Nemyslím si to. Hlavní problém není v legislativě, ale v přípravě a projektování i v jednání firem, komunikaci s orgány státní správy, samosprávy a zejména vlastníky nemovitostí. Někdy je ten přístup příliš direktivní. To vše může průběh stavby ovlivnit. Třeba v Poříčí by mělo být lidem pořádně vysvětleno, co je v souvislosti se stavbou dálnice čeká a nemine. Do jaké míry tedy tato stavba zasáhne do života lidí, kteří budou žít v její blízkosti? Hodně. I když se provedou jakákoli opatření, vždy se stavba dálnice, v tomto případě zejména v Poříčí, dotkne tamní kvality života z hledisek hluku, emisí, přenosů vibrací, zastínění konstrukcí mostu a podobně. Samozřejmě bude návrh pravděpodobně splňovat normy, přesněji maximální hlukové limity, ale když se zvýší hluk tam, kde byl dosud klid, obyvatelé to i přes splnění všech norem pochopitelně pocítí. Co dálnice z dopravního hlediska městu přinese především? Kvalitní dopravní napojení. Zlepší kvalitu života v tom smyslu, že se řidiči lépe a rychleji dostanou 29


2O19 / 2O2O

V PŘEDPRODEJI DO KONCE DUBNA

Ano

HERO SEASON PASS by CHCI NEJCHYTŘEJŠÍ CENU

NEJCHYTŘEJŠÍ CENA

5 490 Kč

ZAPLAŤ CELOU ČÁSTKU

CZ Ne

CHYTRÉ PŘEDPLATNÉ

1 490 Kč + DOPLATEK 4500 Kč V ZÁŘÍ

V CENĚ JE LYŽOVÁNÍ DO KONCE ZIMNÍ SEZÓNY 2018/19 A SKIPAS NA CELOU ZIMNÍ SEZÓNU 2019/20, V PRODEJI OD 18.3.2019.

www.GOPASS.cz


DOPRAVNÍ INŽENÝR

do vnitrozemí, do Hradce Králové či Prahy nebo třeba i do Polska. Z ekonomického hlediska těžko říci. Jsou tady průmyslové zóny, které nejsou úplně využité, lokality po zbourání bývalých průmyslových areálů, jež mohou být také využité. Otázkou je, zda ta doba, kdy by do Trutnova přišli noví investoři, není za námi. Těžko se to dá odhadnout. Evergreenem je parkování ve městě. Obzvláště křiklavá je situace na Kryblici. Vy jste řekl: Řešení problémů s parkováním vyžaduje citlivý přístup, znalost místa a jeho specifik. Můžete konkretizovat, co jste tím myslel? Pokud se chceme bavit o parkování, musíme bezpodmínečně nutně vědět, jak daná lokalita funguje. Jiné řešení pro parkování budu hledat v případě, že jsme v lokalitě pouze s rodinnými domy, kdy ráno všichni odjedou do práce a odpoledne se vrátí. Zde může být jeden jízdní pruh pro obousměrný provoz a vznikne tak prostor třeba pro kvalitní chodník, parkování i zeleň. Jinak je to v uličním prostoru, kde je provoz celý den, tam se více využívají jednosměrky. Za nešťastné považuji dopravní uspořádání na Červeném kopci s rodinnými domy, kde jsou více než sedm metrů široké komunikace náročné na údržbu, což je v té lokalitě naprosto zbytečné, stejně jako chodníky na obou stranách ulice. Co se týče centra města, v dávné minulosti se zde s parkováním nepočítalo, automobily byly spíše raritou. Bohužel jsme se ale stále nenaučili vnímat právo na využití uličního prostoru. Stále panuje názor, že všechno se má řídit a podřizovat automobilům. Částečně to vychází z toho, že město nemá obchvaty pro tranzitní dopravu. Podle mě by měla panovat jakási rovnost při plánování využívání uličního prostoru, nebo ještě lépe spíše preference slabších účastníků provozu a hromadné dopravy. Dodržují řidiči při parkování předpisy, nebo je spíše ignorují, když nemají kde zaparkovat? Hodně řidičů parkuje špatně a vědí o tom. Občas se to dá pochopit. Naprosto ale nechápu tu neohleduplnost, když někdo zaparkuje na hranici křižovatky, jak se to děje v České čtvrti kolem Jiráskova náměstí, nebo parkování v bezprostřední blízkosti u přechodu pro chodce. Dalším nešvarem je odstavení auta na chodníku. Chodci tak auto musejí třeba i obejít po silnici. V některých lokalitách je samozřejmě tak zoufalý nedostatek parkovacích stání, že řidiči nemají moc možností legálně parkovat.

Jsou v Trutnově plochy, kde by mohla vzniknout nová parkoviště? Myslím, že volných prostranství ve městě už moc není a je škoda z nich vytvořit parkoviště, která mají jedinou funkci, že se tam dá zaparkovat. Jinak to místo k ničemu jinému neslouží. Přikláněl bych se spíše ke stavbě parkovacího domu na nějaké větší ploše v blízkosti centra města. Další možností by mohlo být přeorganizování hromadné dopravy tak, aby byly dobře vedené linky a načasované spoje vyhovující více potřebám cestujících. Rovněž by se měly kvalitněji vybavit autobusové zastávky. Příkladem, jak to nemá vypadat, je zastávka na Zelené louce, kde nastupují stovky lidí. Je tam ale přístřešek jen pro několik z nich. I tyto věci by mohly přispět k tomu, že by lidé ve městě využívali více městskou hromadnou dopravu. Jak se cítíte jako řidič, když projíždíte městem? Vcelku to jde. Pokud pominu specifická problematická místa, jako jsou například Polská ulice a kus Náchodské, kde se zejména odpoledne tvoří kolony, křižovatku na Pražské a lokality se špatným parkováním, tak se tady lidem musí jezdit poměrně dobře. Myslím, že v Trutnově je doprava celkem plynulá. Kdo tvrdí opak, ať si to zkusí například v nedalekém Náchodě nebo ve větších městech. Jak vidíte budoucnost dopravy v Trutnově? Doprava v Trutnově by mohla být v budoucnu funkční, bezpečná a spolehlivá. Pokud se ale ke spoustě problémů nezmění přístup, tak se s nimi budeme dále potýkat a situace se může zhoršovat. Myslím si, že studie parkování na Kryblici už tady je dlouho. Těch navržených kroků, které se v této souvislosti realizovaly, je však minimum. Je třeba se tím zabývat a dotáhnout věci do konce. Trutnovu podle mě chybějí koncepční dokumenty pro dopravu, například dopravní generel. Prostě scházejí koncepce a strategické dokumenty rozvoje dopravy. Dost dlouho se třeba nikdo nezabýval organizací linek městské hromadné dopravy. Také by bylo potřeba řešit koncepci a využití železniční dopravy. V Trutnově jsou čtyři nádraží a pět zastávek. Možná by bylo dobré zavést expresní MHD, tedy vlak, který by jel z Kalné Vody, přes zastávky Horní Staré Město, Zelenou louku, hlavní nádraží, nádraží Trutnov – střed a jízdu by zakončil v Poříčí. Jako značný problém vidím absenci kvalitního a velkého dopravního hřiště s patřičným zázemím, kde by mohla probíhat výuka. Měl by se k tomuto účelu najít vhodný prostor. Těch věcí je ale více. 31


PROMĚNY TRUTNOVA

Hřiště na místě, kde je městský úřad ONDŘEJ VAŠATA, MUZEUM PODKRKONOŠÍ

Na snímku, jehož autorem je Karel Hybner, je zachyceno hřiště v místech dnešní budovy městského úřadu. Důvodem pořízení fotografie bylo slavnostní seřazení sanitních vozů z Trutnovska. Datum není známo, ale vzhledem k okolnosti, že zde stojí již modernější typ (model 1974) Škody 1203, pochází fotografie nejdříve z roku 1974. Pro zajímavost dodejme, že focení se tehdy účastnilo osm sanitek typu Škoda 1203, deset typu Škoda 1202 (několik z nich s otevřenou kapotou je vidět zcela vlevo, další se do záběru nevešly) a jeden nákladní automobil značky Robur. Na počátku 80. let hřiště zaniklo v souvislosti s výstavbou budovy OV KSČ. K zajímavostem snímku patří i to, že za sanitkami je zachycena stará dřevěná hasičská věž a zadní trakty dnes již zbořených domů ve Slezské ulici.


Z MUZEJNÍCH SBÍREK

Socialistický reklamní leták autobazaru VLASTIMIL MÁLEK, MUZEUM PODKRKONOŠÍ

Před rokem 1989 se jediný autobazar na území města Trutnova nacházel v městské části Poříčí. Ačkoliv tehdy nebyla ve srovnání se současností nabídka automobilů a motocyklů tak široká, dochoval se tištěný reklamní leták, podle kterého bylo možno v tomto autobazaru dobře nakoupit a výhodně prodat ojetá motorová vozidla bez čekání, starostí a rizika. Vozidla byla navíc prodávána za hotové i na půjčku. Autobazar se nacházel v tehdejší ulici Antonína Zápotockého čp. 13 (dnes Náchodská 13) a provozoval jej podnik Klenoty. V 90. letech zde sídlila autopůjčovna.

33


MLSÁME SE ZU_UM

V kuchyni ztrácím pojem o čase O psaní blogu Zuzana Motyčková nikdy neuvažovala, ale čím víc ji lidé prosili o recepty, tak ji k tomu vlastně dotlačili. A teď už ho píše skoro rok. „Snažím se všechno dělat co nejjednodušeji. Protože čím snazší to je, tím je větší šance, že se do pečení pustí i někdo další,“ míní čtyřiadvacetiletá brunetka z Trutnova, která bude nyní naše čtenáře obohacovat o recepty se sladkým pokušením v pravidelné rubrice Mlsáme se ZU_UM. MICHAL BOGÁŇ, FOTO: ARCHIV ZUZANY MOTYČKOVÉ

Kdy jsi v sobě objevila zájem o pečení? Byla jsi už od mala děvčetem u plotny? Jako děti jsme jezdily o prázdninách k dědečkovi na chalupu. Spávaly jsme v podkroví a v horku mívaly otevřené dveře na balkon. Hned pod ním byla kuchyně, a když děda nemohl v noci spát, vždycky upekl něco ke snídani. Ta sladká vůně se táhla přímo těmi balkonovými dveřmi. Nemohla jsem se dočkat rána. Hrozně jsem si přála tenhle pocit vyvolávat i v lidech kolem mě. Mamka si mě při vaření od malička brala k ruce vždycky, k pečení jsem se ale dostala díky těm létům na chalupě. Co tě na pečení chytlo, že tě tak baví? Baví mě něco tvořit a posouvat to dál, zkoušet nové věci. A pečení má tu výhodu, že se mi doma nic nehromadí. Teda pokud se nepočítají třeba formy. Jak často teď vlastně pečeš a pro koho? Přes týden pro sebe a pro případ, že by se ke mně někdo zatoulal na kávu. Většinou experimentuji, takže není výjimkou, že je na výběr z více druhů. No a pak hlavně pro přítele, který se domů vrací jen na víkendy. Odháním ho od trouby sotva zapípá, že je hotovo. Třeba Brownies už málokdy peču jen z jedné dávky. A když, jen co vychladne, můžu začít zase znovu. Zpátky do práce taky neodjíždí bez výslužky. Když to sečtu, průměrně peču asi tak šestkrát za týden. 34

Proč ses rozhodla o své sladké zálibě i blogovat? Vlastně jsem to ani nikdy neměla v úmyslu. Baví mě fotit, už před několika lety, když jsem se začala zajímat o zdravou výživu, jsem pár svých výtvorů dala na Instagram. Stal se z toho takový koníček. Čím víc toho bylo, tím víc mě lidi prosili o recepty a pak mě tak nějak dotlačili k tomu spustit blog. Ale spíš to beru jen jako on-line poznámky, ke kterým se vracím i já sama, protože jsem do té doby neměla potřebu si cokoli při pečení zapisovat. V dnešní době existuje spousta blogů o pečení, stravování a dalších věcech. Jaké sleduješ ty? Blog asi žádný vyloženě nesleduji. Pro inspiraci občas zajdu na www.kitchenette.cz nebo www. kublanka.cz, kde mě vždycky do očí praští věta „Manželství je spravedlivé zařízení. Žena musí denně vařit a muž to denně jíst.“ Kde jinak tedy čerpáš inspiraci? Na Instagramu sleduji různé, hlavně zahraniční, profily, kde z fotek sálá příjemná atmosféra (např. @paulina_colondra, @da.vi.de). Tu se pak snažím přenést i domů. Co se receptů týče, tak i tam se inspiruji v zahraničí prostřednictvím Pinterestu. Který dezert připravuješ nejraději? Cokoli s vysokoprocentní čokoládou. Je to nejvděčnější surovina.


Proč? Neznám nikoho, kdo nemá rád čokoládu. To je skoro záruka úspěchu. Jaké recepty budeš představovat v našem seriálu? Chtěla bych se zaměřit na zdravější pečení bez rafinovaného cukru, s celozrnnými a ořechovými moukami. Zároveň se snažím všechno dělat co nejjednodušeji. Protože čím snazší to je, tím je větší šance, že se do pečení pustí i někdo další. Bývá obvyklé, že ten, kdo rád peče sladké, ho pak ani nemusí jíst. Jak to máš ty? Tak to se mi rozhodně nestává. Je fakt, že už si zřídkakdy dám něco v kavárně, ale doma se o sladké pereme. Možná to bude právě proto, že je místo cukru cítit poctivá chuť všech surovin. Jaký je tvůj oblíbený zákusek? Cheesecake. Chtěla by ses někdy pečení věnovat profesionálně? Otevřít si vlastní cukrárnu či kavárnu...

To je takový malý-velký sen. V kuchyni vždy ztrácím pojem o čase, učím se a neuvěřitelně mě to baví. Zároveň ale s respektem pozoruji ty, co na to mají školy a přesně vědí, jaký poměr „by mělo“ co mít, protože si myslím, že pořád ještě dost lidí dá přednost větrníku před avokádovým cheesecakem.

ZUZANA MOTYČKOVÁ · narozena 19. července 1994 v Trutnově · je svobodná · vystudovala obchodní akademii · pracuje jako logistik v trutnovské firmě CSI distri · už to bude skoro rok, co se věnuje psaní svého blogu ZU_UM · má ráda vysedávání v kavárnách, staré vinylové desky a vůni skořice, nemá ráda pondělní rána, plýtvání časem a tmu

V lékárně Na Horské, Horská 64, Trutnov Po–Pá 7:30–18:00, So 8:00–12:00

Bezplatné DERMOKOSMETICKÉ poradenství v lékárně Dr.Max

V lékárně v Albertu, Žižkova 515, Trutnov Po–Ne 8:00–20:00 hod.

NOVINKA

sleva

20 %

DS HAIR OŠETŘUJÍCÍ KOSMETIKA PROTI LUPŮM TERMÁLNÍ VODA URIAGE PRO KRÁSNÉ A HEBKÉ VLASY

SNÍŽENÍ MNOŽSTVÍ LUPŮ: až o 100 %* *Klinická studie prováděná pod dermatologickou kontrolou u 28 subjektů při dodržení následující aplikace: DS HAIR Šampon proti lupům 2× týdně po dobu 3 týdnů, pak 1× týdně po dobu 3 týdnů v kombinaci s DS HAIR Jemným zklidňujícím šamponem. Výsledek hodnocen dermatologem. URIAGE, TERMÁLNÍ VODA Z FRANCOUZSKÝCH ALP

35

Sleva 20 % platí na všechny kosmetické přípravky značky Uriage z řady D.S. a DS HAIR. Akce platí do 31. 3. 2019 nebo do vyprodání zásob.


MLSÁME SE ZU_UM

Čokoládovo-banánový bezlepkový dortík Příležitostí - zlepšit si den kouskem něčeho na zub - není nikdy dost. A když je to navíc trochu zdravější a o to chutnější, není důvod otálet. Pořád ještě nevěříte? Tak to zkuste. On vás kousek tohohle dortíku přesvědčí!

Přísady

spodní vrstva · 2 zralé rozmačkané banány · 3 šťastná vajíčka (od slepic z volného výběhu) · 140 g řeckého jogurtu · 50 g rozpuštěného ghee (přepuštěného másla) nebo jiného kvalitního másla př. kokosového oleje · 1 čajová lžička vanilkového extraktu (není nutné) · špetka soli · 170 g mandlové mouky (lze nahradit bezlepkovou nebo ovesnou moukou) · 25 g pravého kakaa vrchní vrstva · 2 zralé rozmačkané banány · 200 g ricotty · 100 g zakysané smetany · 1 lžička vanilkového extraktu (není nutné) · 200 g minimálně 70 % čokolády žádný cukr

Postup

Troubu si předehřejte na 180 °C. V misce důkladně smíchejte rozmačkané banány s vajíčky. Poté přidejte jogurt, rozpuštěný tuk, vanilku, sůl a nakonec přimíchejte mouku a kakao. Používala jsem dvě formičky o velikosti 16 cm. Stejně dobře by ale měla fungovat jedna forma o velikosti aspoň 24 cm. Těsto přesuňte do formy vyložené pečicím papírem a dejte péct na 30 - 35 minut. (Záleží na velikosti formy, takže kontrolujte špejlí! - Musí vyjít čistá.) Po upečení nechte spodní vrstvu vychladnout v pokojové teplotě. Když je už téměř studená, můžete začít připravovat vrchní vrstvu. Rozmačkané banány vyšlehejte s ricottou, zakysanou smetanou a vanilkou. Ve vodní lázni nebo mikrovlnné troubě rozpusťte čokoládu, nechte ji trochu zchladnout a přimíchejte do zbytku směsi. Tu pak nalijte na spodní vrstvu a dejte alespoň na 3 hodiny (ale nejlépe přes noc) ztuhnout. 36

Tip

dortík Nakonec jsem em ka ka la pa sy po píchala a k podávání za pár kousků lády. nalámané čoko


PROGRAM

KINO VESMÍR PROMÍTÁ: 1. 3. 1. 3. 2. 3. 2. a 3. 3. 3. 3. 4. 3. 5. a 6. 3. 6. 3. 7. 3. 8. 3. 8. 3. 9. 3. 9. 3. 10. 3. 10. 3. 11. 3. 12. a 13. 3. 14. 3. 15. 3. 15. a 16. 3.

16.30 19.00 16.00 19.00 16.30 19.00 19.00 10.00 19.00 16.30 19.00 16.30 19.00 16.30 19.00 19.00 19.00 19.00 16.30 19.00

Alita: Bojový anděl Všechno nejhorší 2 Aquaman Colette: Příběh vášně Lego příběh 2 Potomek Co jsme komu zase udělali? Pohádková škola Pasažéři Psí veličenstvo Captain Marvel Captain Marvel Nedotknutelní Psí veličenstvo Captain Marvel (3D) Florida & havaj na Havaji Narušitel Zelená kniha Kouzelný park Skleněný pokoj

Z filmu: Lovení

16. 3. 17. 3. 18. 3. 19. a 20. 3. 20. 3. 21. 3. 22. a 23. 3. 22. 3. 23. a 24. 3. 24. 3. 25. a 26. 3. 27. a 28. 3. 29. a 30. 3. 29. a 30. 3. 31. 3. 31. 3.

15.00 19.00 19.00 19.00 10.00 18.00 16.30 19.00 19.00 16.30 19.00 19.00 16.30 19.00 16.30 19.00

Listování v Trutnově: Lichožrouti Zrodila se hvězda Beautiful Boy Láska mezi regály O mašince Expediční kamera 2019 Putování se sobíkem Manželské etudy: Nové generace Lovení Kouzelný park (3D) Captain Marvel Pašerák Dumbo My Dumbo (3D) Zraněné srdce


Výrobní dělníci, vydělejte si až 24 000 Kč Začněte pracovat pro největšího zaměstnavatele v regionu, pro Continental Trutnov Doprava zdarma Zaměstnanecké výhody ve výši 5 400 Kč Plus 4 000 Kč v rámci rodinného programu Plus navýšení základní mzdy o 5 % od ledna 2019

continental-kariera.cz

800 800 552


Profile for Zbynek Kacer

Trutnovinky - magazín březen 2019  

Trutnovinky - magazín březen 2019  

Advertisement