Page 1

kulturně-společenský magazín | Březen 2015 | zdarma

SBĚRATELSKÁ VÁŠEŇ


Program na

pátek

6. 3.

víkend

13. a 14. 3.

víkend

20. a 21. 3.

víkend

27. a 28. 3.

Březen

Přepadení pod Hradem

Noc kdy nás přepadne Jägermeister hlídka. Po celý víkend panák Jägermeister jen za 40 Kč.

Sing-Wine

Roztančené Frizzante z Velkých Pavlovic

Hawai night

Noc plná žhavých letních drinků.

Pivní liga mistrů

Heineken, Corona, Desperado, Stella www.podhradem.cz / facebook.com/podhradem Rezervace 499 816 513 / 725 127 003 / budu@podhradem.cz

I v týdnu k nám můžete nově přijít

na

večeři

a zapít ji vybranými víny. pondělí - čtvrtek 10.30 - 20.00 pátek 10.30 - 04.00 sobota 17.00 - 04.00 neděle zavřeno


OBSAH

3

Editorial

Dědečkova oktávka Zatímco sběratelé starých škodovek s nostalgií vzpomínají na staré časy, kdy si vše na autě opravovali sami, já tu dobu vnímám trochu s rozpaky. Naše první rodinná škodovka ještě nedojela z prodejny k nám domů a už měla problém s převodovkou. Moje první vlastní stopětka sice nebyla zánovní (jen z bazaru), ale její pravidelné „vaření“ díky nikdy neodhalené chybě na chladicím zařízení mě parádně vytáčelo. Jako dítě jsem pochopitelně cestoval ve škodovce vzadu. Se řvoucím motorem těsně za zády a v kombinaci s klikatými okreskami z toho většinou byla nevolnost a zvracení. Výjimkou byla dědečkova stará oktávka. Veterán s motorem vpředu, řazení pod volantem, klidná jízda - najednou jsem si cestování užíval. I když tedy jen v garáži, kde auto několik let stálo, než ho strýc prodal. Ale jako kluk jsem v něm proseděl celé dny a v myšlenkách procestoval snad celý svět. Pavel Cajthaml

STRANy 6 - 11 SBĚRATELÉ ŠKODOVEK

STRANy 14 - 19

STRANy 22 - 26 Štěpán Schubert

STRANy 28 - 29 PROMĚNY TRUTNOVA

STRANy 30 - 33 MILOŠ ŠÁLEK - TANZÁNIE

STRANA 38 Z MUZEJNÍCH SBÍREK

FOTOGRAFOVÉ Lhotákovi

Vydavatel: Trutnovinky s.r.o, IČ: 28847229, MK ČR E 19626. Adresa: Trutnovinky, Žižkova 277, Trutnov, www.trutnovinky.cz, e-mail: redakce@trutnovinky.cz, Obchod, inzerce: Rudolf Korbelář, tel: 499 941 941, 608 146 620, e-mail: ruda@xantipa.in, obchod@xantipa.eu, Redakce: Pavel Cajthaml, tel: 733 510 071, Hynek Šnajdar, tel: 734 457 697, Michal Bogáň, tel: 734 545 423, Grafika: Tomáš Pinkas, Distribuce: Česká pošta a.s. a vybraná distribuční místa, Tisk: Tiskárna Voborník, K. Čapka 868, Hostinné, Sazba: XANTIPA AGENCY s.r.o., Číslo ISSN: 1805-8914, Fotografie na titulce: Miloš Šálek

inzerce


4

FOTOZPRÁVA

Miloš Zeman v Trutnově Ve čtvrtek 19. února 2015 navštívil Trutnov český prezident Miloš Zeman. Jako dar dostal draka z ušlechtilého francouzského porcelánu. Zeman je teprve čtvrtým prezidentem naší země, který do Trutnova oficiálně zavítal. V 1957 to byl Antonín Zápotocký, v roce 1990 Václav Havel a v roce 2005 Václav Klaus.  Foto: Vilém Fischl


Březen je měsíc knihy. Máte čas na čtení? Co zrovna čtete a proč? EVA KEŠNEROVÁ - fotografka I dnes si udělám čas na čtení. Abych řekla pravdu, nedokážu si představit svůj život bez knih. K některým se po letech vracím a nové objevuji. Někdy sama a některé mi doporučí přátelé. Nebo mi je půjčí. Právě jsem dočetla knihu Jitro kouzelníků od Louise Pauwelse a Jacquese Bergiera. Vrátila jsem se k ní po letech. Tato kniha dává možnost podívat se na určité události a etapy naší civilizace s nadhledem a umožňuje vidět souvislosti. Líbí se mi forma psaní, jakou autoři zvolili. A čekají na mě dvě knihy. Jedna je od Alice Horáčkové o beatnické femme fatale Vladimíře Čerepkové a druhá je kniha Yanna Martela Beatrice a Virgillius. Na obě se těším. PAVEL PANGRÁC - malíř I když je to s časem občas těžší, tak se snažím, pokud možno každý den, najít si čas na čtení. Občas mi moje čtecí plány naruší neplánovaný večírek, po kterém mi čtecí nálada mizí. Ale čtu opravdu rád. Teď mám rozečtené čtyři knihy. První, Odvetný úder od DeMilla, je oddechová. Protistátní bezpečnost od Kaplana mapuje období

mezi koncem 2. světové války a rokem 1948 a přebírání moci komunistickou StB. Třetí mi trvá opravdu hodně dlouho, a je to Násilí od Žižeka. Je dobrá, pojednává o fenoménu násilí a jeho příčinách. Poslední je Mezera od Lindaurové mapující Chalupeckého cenu od roku 1990, kde je rozebírán postupný vývoj českého umění. HYNEK ŠNAJDAR - redaktor Trutnovinek Říká se, že jsou knihy na vymření a brzy je vystrnadí ty elektronické. Myslím si, že to bude ještě nějakou generaci trvat. Stále je dost těch, kteří dávají přednost těm papírovým, i já patřím mezi tyto konzervativní čtenáře. Čtu poměrně hodně, hlavně ve vlaku cestou do práce a domů. Právě mám rozečtený rozhovor Radima Kopáče s básníkem, prozaikem, esejistou a překladatelem Petrem Králem Úniky a návraty. Je tak zajímavý, že ho čtu už potřetí. Král, který žil řadu let v emigraci v Paříži, mluví nejen o své rodině, přátelích „tady i tam“, rozchodu se surrealismem a o poesii, ale také o neobyčejnosti obyčejných věcí a každodenních zázracích zejména v městském prostoru. A to mě na něm fascinuje a dělá z něho „mého“ člověka.

inzerce

anketa


REINCARS Pro spoustu lidí jsou auta koníčkem. Málokdo se jim ale věnuje tak, jako nadšenci z trutnovského spolku Reincars. Staré škodovky sbírají a restaurují do podoby, jakou měly před mnoha lety,když vyjížděly z továrny. „Všechny díly a vybavení jsou původní,“ říká Robert Hradecký, jeden z šestice vyznavačů známé české značky.

Dohromady se dali asi před čtyřmi lety. Jindřich Říha se synem Danem, Zdeněk Hradecký se synem Robertem, Radek Meduna a Miroslav Vrabec. Všechny spojuje celoživotní vášeň - škodovácká auta. Ve společné sbírce jich zatím mají přes třicet.

Například Tudor, Populár, Rapid, Felicia, Octavia, a z pozdější doby vyhlášené embéčko či erko. Prostě vozy vyrobené od třicátých let minulého století až do roku 1990. „Na nich jsme přece vyrostli, vždyť tu kdysi nic jiného nebylo.


Zarytí škodovkáři sbírají a renovují veterány s příběhem

Škoda byla nejdostupnější,“ vysvětluje Jindřich Říha. Život spojil se škodovkami. Je sice už v důchodu, ale koníček se mu stal prací. V roce 1973 měl první erko. „Tehdy jsem byl vedoucím autolakovny, takže během osmi let jsem ho asi


8

ZAJÍMAVOST třikrát přelakoval. Mělo za tu dobu čtyři motory, různě upravované. No, a zůstalo mi to dodnes,“ vzpomíná. V roce 2009 se synem zrenovovali erko tak, aby vypadalo, jakoby právě vyjelo z fabriky. „Udělali jsme první, druhé a mezitím mě kamarád oslovil, jestli bych mu nedal dohromady mustanga. Pak přišel druhý mustang, corvetta, tisícovka a pak to šlo tak rychle za sebou, že to ani nespočítám,“ směje se. Na otázku, čím Škoda přitahuje, má stručnou odpověď - je to prostě národní auto! Fotografovi pózoval uvnitř černého Populáru, který patřil před válkou mezi nejoblíbenější česká auta. Nadšenci z Reincarsu ho předloni objevili v Hradci Králové. „Je naprosto v původním stavu, nikdo ho nerenovoval, je velice dobře udržovaný,“ chválí Říha. Úžasné jsou i pocity, které zažívá při jízdě. „Je to radost, že tak staré auto dokáže jet a pohybovat se v normálním provozu. Nikdo ale nečeká, že pojede stovkou,“ zdůrazňuje Jindřich Říha. Jeho syn Dan pracuje ve škodováckém servisu Autostyl. Od práce u současných moderních aut si chodí k veteránům odpočinout. Neřeší přitom čas, který v dílně s kamarády stráví. „Řekl bych, že je lepší to radši nepočítat. Odhaduji, že to jsou v průměru tak dvě hodiny denně,“ naznačuje. Vyfotografovat se nechal u žluté Škody 110R z roku 1978 - erka, známého také pod označením kupátko. Zamiloval si ho už jako dítě. Když se do renovací starých aut pustil, bylo jasné, že prvním do sbírky bude právě erko. „Bylo jich málo už ve své době, v původním stavu se jich dochovalo málo. Je těžké takové auto sehnat, ceny mezi sběrateli vyskočily astronomicky nahoru,“ tvrdí. Auto patří mezi ty, které nadšenci z Reincarsu rozebrali do posledního šroubku a matičky a pak znovu sestavili dohromady. Na opískování karoserie bylo potřeba jeden a půl tuny písku. „Drtivá

Jindřich Říha

Dan Říha většina věcí v erku je původních. Což se ne vždy daří. Třeba barvu nalakujete znova, světla ještě taky seženete, ale interiér byl natolik specifický, že je problém ho sehnat,“ prozrazuje. Naopak nemá coby řidič problém s přechodem z nového auta na staré. Horší to podle něj bývá spíš obráceně, když se vrací z veterána. „Berete za volant strašnou silou a dupete na brzdy. Ale řídit staré auto je na pohodu. A úplně nejlepší je, když jedeme tři nebo čtyři veteránské vozy za sebou. Do dění kolem veteránů se snažíme zapojovat i rodinné příslušníky, to když naložíme děti a partnerky a jedeme se podívat třeba na přehradu Les Království u Dvora Králové, chvíli tam posedíme a pak jedeme zpátky. To je paráda,“ říká. Rovněž Radek Meduna léta pracoval ve škodovce, takže bylo jasné, jakou automobilovou značku považuje za nejoblíbenější. „Je to prostě srdeční záležitost, žádný další motiv v tom nehledejte. My se potkávali už dřív, takže když pak jeden začal blbnout okolo škodovek, přidal se druhý a postupně se to nabalilo. Je to nakažlivé, na veterány se chytí každý,“ směje se. Připouští ale, že jde o časově velmi náročného koníčka. „Není dost času, aby se něco dalo dohromady. A také je těžké na některá auta sehnat díly. Kvůli překupníkům bývají nesmyslně drahé, nebo nejsou v dost dobrém stavu,“ upozorňuje. Právě na kvalitě a preciznosti si totiž Reincars zakládá. Auto musí vypadat, jako kdyby v roce výroby právě vyjelo z fabriky. Jsou povolené drobné úpravy, např. montáž dobových doplňků. „Ale zapalovací kabely, když byly v osmašedesátém ve škodovkách zelené, tak musí být zelené a nemůžou být černé. Takže se po nocích shání díly po internetu a přes den se pak pro ně musí zajet,“ prozrazuje. Na snímku je s tmavě zelenou Škodou 1100 MB, označovanou jako embéčko, vyrobenou v roce 1968. „Byla to novinka, protože už měla motor


9

Všechna auta ve sbírce spolku Reincars mají platnou espézetku (registrační značku), technickou a emisní prohlídku. Takže můžou do běžného provozu. Ročně každé najede asi dvě stě kilometrů.

Radek Meduna s objemem 1100 kubických cm, takže byla výkonnější než předchozí tisícovky. Navíc má světlý interiér, což také nebylo běžné,“ tvrdí Meduna. Všechna auta Reincarsu mají zajímavou historii inzerce

nebo se k nim váže poutavý příběh. Stejně jako k embéčku vyrobenému v Mladé Boleslavi. „Jako první ho koupil ředitel z Vrchlabí. Pak změnilo asi osmkrát majitele, ale bylo to v rodině, z matky na dceru, na vnuka a podobně. Nakonec zůstalo v Praze a já ho dovezl sem,“ popisuje Meduna. Pocity z jízdy shrnuje jedním slovem: slast! A uznalí jsou podle něj i lidé z okolí. „Všichni embéčko znají, skoro každý ho měl. Seběhnou se a přiznávají, že takové auto kdysi mívali. Někteří nám z čistého fandovství věnují náhradní díly, které mají z dávných dob ještě v garážích,“ dodává. Zdeněk Hradecký za volant škodovky poprvé usedl, když ještě ani neměl řidičák. Právě v ní se totiž učil jezdit. Opravy, vylepšování a pravidelné čištění auta se mu staly životním osudem.


10

ZAJÍMAVOST „Pořád jsem dělal něco kolem aut. Dřív nebyly k sehnání náhradní díly, takže jsem si po domácku vyráběl repliky,“ říká. Zvěčnit se nechal s bílou Škodou Tudor z roku 1949. „Má podle technického průkazu najeto asi 470 tisíc kilometrů, což je na tehdejší techniku neskutečné číslo, podle mě obrovská rarita,“ hlásí. Ke všem vozům nadšenci z Reincarsu vedou dokumentaci, velmi často opět v původním, originálním provedení. „Takže se dočtete, že s tudorem například jezdili v Rudných dolech, nebo že ho používali plemenáři,“ uvádí. Při jízdě se snaží k veteránskému autu chovat slušně. Žádná velká rychlost. „Kochat se, kochat se a kochat se. Užívat si okolí, vrnění auta a klepání motoru. Při každé jízdě vám spousta lidí zamává a uznale přikyvuje. To je moc krásné,“ přiznává. Další škodovkář Miroslav Vrabec měl první Škodu 110R označovanou jako kupátko. „Když měl člověk tehdy kupátko, to bylo něco. Člověk byl blahem bez sebe,“ připomíná. Nadšení ke známé české značce mu vydrželo dodnes. K partě se přidal hned v začátcích. „Jsou v tom ale hodiny práce. Každé odpoledne po práci jdeme sem, makáme tady a teprve potom domů,“ říká. Svezení ve veteránovi je podle něj s jízdou v dnešních vozech nesrovnatelné. „Je to jako nebe a dudy. Jízdní vlastnosti, výkon auta, všechno

Zdeněk Hradecký

Miroslav Vrabec se liší, ale to prostě přinášela doba,“ zdůrazňuje. Navíc k tomu si tehdy museli motoristé spoustu věcí dělat na autech sami a velmi často se věnovat údržbě. „Dnešní auta najedou desítky tisíc kilometrů bez údržby,“ připomíná. Vyfotografovat se nechal s jedním z nejstarších vozů ve sbírce s modrým Rapidem, který boleslavská škodovka vyráběla před druhou světovou válkou. „Byl jsem pro to auto osobně, úžasný pocit.“ Prvním sběratelským úlovkem Roberta Hradeckého byla červená Škoda Felicia s plátěnou střechou z roku 1961. Právě jeho vůz možná u něj a jeho kamarádů způsobil sběratelskou lavinu, na jejímž konci jsou teď více než tři desítky vozů. „Hned po první Felicii jsme se s kolegy domluvili, že dáme dohromady sestavu čtyř nebo pěti aut vyráběných ve škodovce v období po roce 1956,“ vzpomíná na začátky Reincarsu. Zvěčnit se nechal u Populáru, rád promluvil o unikátní dvoudveřové verzi Škody 1000 označované jako MBX. Vyráběla se jen dva roky jako speciální řada aut, ve dvou motorizacích. „Tehdy jich škodovka udělala jen určitý počet kusů, hodně jich šlo na vývoz, zachovalo se jich málo. Nakonec jsme ho ale sehnali tady v Čechách,“ tvrdí. Aby byla sbírka kompletní, chtěla by parta šesti kamarádů ještě několik aut. Třeba starý Favorit z třicátých let a Superb ze stejné doby. „Nyní renovujeme dvanáct set jedničku sedana a Spartak 445, oba z roku 1958. Ale víc než čtyřicet vozů sbírka mít nebude. Většinu aut, která jsme potřebovali, už máme,“ přiznává. Co by však přivítali, jsou náhradní díly. Sice jich mají plný sklad, ale pro některé typy aut jim stále chybí. „Kdo dřív vlastnil škodovku, měl čtvrt, možná až půl auta doma v náhradních dílech, protože si vše opravoval sám. Auta časem zmizela, ale v garážích díly zůstaly,“ uvádí. Kdo se chce na krásné exempláře podívat, může si vyhlédnout veteránské srazy a akce, kterých


11

POMOCNÍKŮ NENÍ NIKDO DOST S náročným koníčkem pomáhá šestici nadšenců několik dalších lidí. S lakováním podle dobových receptů Láďa Němec z autolakovny 2N, Luboš Kreibich, Jiří Přívratský a Jan Ševčík, karosářské práce provádí Pavel Kirchschlager a design interiérů vytvořila Dáša Laušmanová z Rossy Designu. Více na: facebook.com/reincarscz www.reincars.cz

Robert Hradecký se trutnovští nadšenci účastní. Nebo se s nimi domluvit a podívat se na auta přímo v areálu bývalých Mlékáren Trutnov, kde mají klubovnu, inzerce

dílnu a stání pro auta. „Po telefonické domluvě zájemcům auta ukážeme, povyprávíme jejich příběhy a vysvětlíme technické zajímavosti. Rádi se jim budeme věnovat. Že bychom naši sbírku ale otevřeli jako stálou expozici, o tom neuvažujeme. Pro nás je to klubová záležitost,“ dodává Robert Hradecký. Pavel Cajthaml  Foto: Miloš Šálek


12

PLACENÝ ČLÁNEK

Už máte svoji kartu klubu čtenářů

Moje Trutnovinky? » Program klubu Moje Trutnovinky se rozjíždí na plné obrátky a newslettery jsou plné nabídek soutěží, akcí a výhod. Jenže využít je mohou pouze ti členové, kteří už vlastní klubovou kartu. » Vy svou kartu ještě nemáte? Pak je něco v nepořádku! Prvním krokem je registrace. Jestli už tento krok máte za sebou, je potřeba ještě následně vyplnit další povinné rubriky, které jsou pro vaše řádné členství nezbytné. Pokud je již máte delší dobu vyplněny, je potřeba potvrdit jejich správnost a aktuálnost. Takže, když je tady kámen úrazu a vy jste ještě své údaje nepotvrdili, na nic nečekejte, přihlaste se ke svému účtu a potvrďte je hned!

» Potom už půjde vaše jedinečná karta do výroby a my vás esemeskou a e-mailem vyzveme, abyste si svou kartu vyzvedli na inforecepci Uffa – tam vám stačí občanka, a svou kartu můžete ihned začít využívat. » Těch míst, kde ji využít lze, není vskutku málo! Mezi partnery klubu patří Uffo, BScom, Autostyl, Pizza Express, Mebys, Optika Malinský, Melichar CZ, Lékárna U Řeky, Vak, Hotel Horizont... Takže ať jsou vaše potřeby a zájmy jakékoli, něco z klubové nabídky si určitě vyberete!


14

Ivana a milan lhotรกkovi


15

Kvůli fotkám se nikdy nehádáme Není příliš obvyklé, aby v jedné domácnosti žili manželé, kteří propadli fotografii. U Lhotáků z Trutnova tomu tak je. Ivana poprvé uviděla Milana v jeho prodejně s fotopotřebami před téměř třinácti lety. Padli si do oka. „Byla to láska na první pohled,“ vzpomíná Milan, který postupně obratně svou ženu navigoval k focení.


16

Ivana a milan lhotákovi Vzpomínáte si, jak a kdy jste se seznámili? Ivana: Na dovolené mi na zem spadl fotoaparát a přestal fungovat. Koupila jsem ho u Lhotáka, tak jsem tam zašla, aby se na něj podíval. Prodavač zavolal šéfa. Přišel Milan, kterého jsem předtím neznala. Napsal si kvůli protokolu adresu a v tu chvíli myslím přeskočila jiskra. Milan: Nakonec se ukázalo, že foťáku vlastně nic nebylo a fungoval. Zavolal jsem Ivaně, aby se pro něj zastavila. Přijela a už jsme po sobě koukali. Dá se říci, že to byla láska na první pohled. Ivana: Známe se téměř třináct let a jedenáct roků jsme svoji. Milan: Brali jsme se, když mně bylo přesně padesát. Kdy jste začala fotit? Ivana: Když jsem se seznámila s Milanem, chodili jsme hodně do přírody. On se věnoval objektivům, já jsem byla spíše sportovní typ, chtěla jsem dosáhnout nějakého vrcholu. Stále jsem na něj čekala. Potom mně pořídil menší aparát, abych zkusila fotit. Milan: Bylo to trochu jinak. Fotila už doma, teprve později jsem jí pořídil foťák. Na co jste se zaměřila? Ivana: Stěžovala jsem si, že s malým foťákem, který jsem tehdy měla, hezkou fotku neudělám. Milan ale tvrdil, že to není foťákem, ale fotografem. Měl pravdu, ale zakoupil mi lepší přístroj Nikon d5100. Začala jsem se učit. Využívala jsem k tomu knihy, technické věci mně vysvětloval on. Milan: Říkal jsem jí například: dívala ses do knížky, jak je to tam napsané? Nekoukala, co? Tak se tam podívej a pak se mě zeptej. Když ti to budu říkat, stejně si to nebudeš pamatovat. Musíš si to hned vyzkoušet. Byla manželka ochotná se učit? Milan: Celý život pracuje s počítačem, tak to nebylo tak náročné. Photoshop zvládla v pohodě. Ivana: Je pravda, že jsem mu mnohokrát říkala, aby mně s něčím pomohl. Milan: Soustředili jsme se na technickou stránku věci, ale fotky si už dělala sama. Proč jste si jako objekt svého zájmu vybrala přírodu? Ivana: Zajímají mě přírodní detaily, živočichové, rostliny a podobně. Krajiny jsem také zkoušela, ale nebylo to ono. Moje cesta je makrofotografie. Milan: Ta je na focení nejjednodušší. Ivana: No, jak se to vezme.

Foto: Milan Lhoták Čím vás okouzlila? Ivana: Líbí se mi detaily a hledám v tom něco dalšího, zajímavého. Milan: Je to tak. Ivana je velmi všímavá, vidí věci, které jiní třeba minou bez povšimnutí.


17 Máte tedy dar všímavosti? Ivana: Od té doby, co hodně fotím, koukám se na přírodu úplně jinýma očima. Když si něčeho všimnu, hned si to zkusím vyfotit. Je ale fakt, že spíše hledám. Milan: Samozřejmě koukáme na počasí a vybíráme dopředu lokalitu, kam bychom mohli jít fotit. Ivana: Do přírody chodíme spolu, ale pohybujeme se v dohledu každý zvlášť. Třeba něco objevím a nechci, aby mi to Milan vyfotil a měl to pak hezčí, než já. Takže, když něco objevíte a je u toho Milan, tak mu to zakážete vyfotit? Ivana: V duchu mu to zakážu, v praxi to ale vypadá jinak. Milan: Já si to vyfotím taky. Když ale dva vyfotí stejnou věc, výsledek je vždycky odlišný. Nejsem ale žádná manželčina konkurence, mám spoustu jiných fotek. Na vaší výstavě v Matesu jste napsala, že makrofotografie je řehole. Jak jste to myslela? inzerce

Foto: Ivana Lhotáková Ivana: Nejdříve si vyhlédnu objekt. Na rostlinu třeba sedne motýl a já se k němu musím co nejvíce přiblížit. Pak se ale stane, že když už chci konečně zmáčknout spoušť, přiletí komár, kousne mě, já se po něm oženu a motýl je pryč. Pak zase následují dlouhé minuty čekání, než přiletí a znovu si sedne. Milan: Vzpomínám si, jak jsme jednou koncem dubna jeli na hory, ještě byl sníh. Ivana si všimla ještěrky a chtěla si ji vyfotit. Neváhala a lehla si do sněhu, aby se k ní přiblížila.


18

Ivana a milan lhotákovi Ivana: Zalehla jsem do sněhu a čekala. Mrzly mně hrozně nohy, nicméně se to vyplatilo a ještěrku jsem vyfotila. Nakonec se ukázalo, že ta fotka nebyla moc hezká a navíc jsem měla odřená kolena. To je ta řehole.

Co se ti líbí na fotkách tvé ženy? Milan: Jsou poetické a jemné. Je vidět, že je fotí žena. Má jiný pohled, než třeba já. Když se jí něco povede, pochválím ji. Ivana: Občas mě skutečně pochválí.

Milane, když jdete ven, co tam děláš, když tvoje žena zalehne s foťákem ke svým detailům? Milan: Taky si fotím svoje věci. Ivana: Dříve jsem na něj čekala já a teď on čeká na mě.

Je k vašim fotkám kritický? Ivana: Někdy jo, ale vždycky je to ku prospěchu věci. Milan: Všímám si, jak už jsem říkal, technických věcí. Ale kompozičně jsou její fotky výborné.

Mluvíš jí do toho? Milan: Občas jo. Týká se to spíše technických věcí – clona, hloubka ostrosti a podobně. Ivana: Samozřejmě jeho rad dbám. Říkám mu, že bych chtěla mít tak hezké fotky jako on. Milan tvrdí, že je to tím, že fotí už hodně let. Milan: Myslím si, že základ je zvládnout dobře techniku. Ivana: Technika je důležitá, ale stejně důležité jsou cit a vidění. Co se vám líbí na fotkách vašeho muže? Ivana: Koukám se na ně jinak, než na začátku. Většina jeho snímků se mi líbí, ale jsou i takové, které mně nepřijdou tak dobré. Klidně mu to řeknu. Milan: No, to je pravda.

Hodnotíte si své práce navzájem? Ivana: Když něco vyfotím, tak mu to ukážu. Mluvíme o tom. Milan: Nemůžu říct, že bychom svoje fotky nějak hodnotili, ale bavíme se o nich. Už jste se kvůli fotkám někdy pohádali? Ivana: Zatím jsme se ještě nepohádali. Milan: Vidíš, ani jsem o tom nepřemýšlel. My jsme se vlastně ještě kloudně nepohádali. Je pravda, co říkal fotograf Ctibor Košťál, že některé večery sedíte v obyváku a do pozdních hodin upravujete snímky? Milan: Ano, ale každý svoje. Ivana: Pak se koukneme na hodiny a říkáme: jé, už je jedenáct, měli bychom jít spát. Milan: Je fakt, že někdy přijdu utahaný z práce a ptám se po večeři. Něco si vezmi, řekne Ivana a dál upravuje svoje fotky. Ivana: Je to prostě vášeň a Milanovi to nevadí. Milan: Nevadí. Je to v pohodě. Milane, bez vědomí manželky si vystavil dva její snímky v Polsku. Co jsi tím sledoval? Milan: V polském městě Jelenia Góra byla před lety výstava polských a českých fotografů s požadavkem, aby autoři vystavili dva své snímky. Bez jejího vědomí jsem vybral dvě fotky a poskytl je na výstavu. Nic jsem jí neřekl, mělo to být překvapení. Když jsme do galerie přišli, Ivana už ze schodiště kouká na horu a vidí je. Podívá se na mě, jak se šklebím. Věděl jsem, že to vezme v dobrém a bude spokojená. Ivana: Byla jsem velmi překvapená, ale zároveň mi to udělalo radost. Byl to impuls k tomu, abych se začala fotografii více věnovat. Stala jsem se také členkou trutnovského fotoklubu Nadraka. Je to už šest let.

Foto: Milan Lhoták

Když pominu výstavu v trutnovském Matesu, tak vystavujete jenom v Polsku. Proč?


inzerce

Foto: Ivana Lhotáková Ivana: Je to fakt. U nás je s výstavami fotografií problém. Milan: V Česku je to hodně těžké. Výstav fotek je moc a musíš se někam vecpat. Je složité se prosadit. V Polsku, třeba v Jelenie Góre, je to jednodušší. Co jste nafotili nového? Ivana: Fotila jsem kytky zamrzlé v ledu a struktury ledu na kalužích. Milan: Novým foťákem s mechanickými objektivy jsem si nafotil Gablenz ve vánici. Udělal jsem si také kalendář. Jste oba členy fotoklubu Nadraka. Čím vás obohacuje? Milan: Začátkem 80. let byl v Trutnově fotoklub. Chodili tam fotografové Jahoda, Vojíř, Havel a další. Potom vznikla myšlenka na vznik nového vlastního fotoklubu. Teď jsou v Trutnově fotokluby dva a v kulturním klubu Kabinet prý vzniká třetí. S naším fotoklubem se zúčastňujeme mapových okruhů, jezdíme na výlety, bavíme se o fotkách. Myslím, že je to inspirativní. Ivana: Jezdíme na víkendy ven, a to se mi líbí. Je to i dobrá konfrontace toho, kdo co dělá. Netoužíte po společné výstavě vás dvou? Milan: Ještě by to dopadlo tak, že by Ivana měla lepší fotky než já. Ivana: Zatím jsme se o tom nebavili, ale možná, že začneme. Milan: Já bych vystavil hanbaté holky a Ivana ještěrky. Ivana: To by všichni chlapi koukali jen na tvoje fotky.  Hynek Šnajdar, foto: Ctibor Košťál


Výstava Projekt se uskutečňuje za finanční podpory

ALENA KUPČÍKOVÁ: TADY LÍBÁM JÁ!

do 31. 3.

Host: Varhan Orchestrovič Bauer UFFO ** 19:00 hodin ** vstupné 140 Kč

KONCERT KOLETOVY HORNICKÉ HUDBY

sobota 14. 3.

Divadelní delikatesy: Karel Roden (produkce Studio hrdinů) Partner představení: GRUND a.s. UFFO ** 19:00 hodin ** předplatitelé vstup na abonentky Divadelní delikatesy, ostatní – vstupné 345, 315, 285 Kč

SAM

JAZZINEC 2015

17. ročník mezinárodního hudebního festivalu Pořadatel: Alternativa pro kulturu, o. s., ve spolupráci s UFFO - SCT Více informací: www.jazzinec.cz

středa 11. 3.

4. 2.–16. 4.

Činoherní divadlo B: Divadlo Ungelt, Praha UFFO ** 19:00 hodin ** předplatitelé vstup na abonentky Činoherní divadlo B, ostatní – vstupné 360, 330, 300 Kč

PAN HALPERN A PAN JOHNSON

úterý 24. 3.

Cestopisný večer Petra Hirsche kino Vesmír ** 19:00 hodin ** vstupné 80 Kč

ŠESTNÁCTITISÍCIKILOMETROVEJ VEJŠLAP

pondělí 23. 3.

Březen


www.uffo.cz

Cestopisný večer: Kateřina a Miloš Motani kino Vesmír ** 19:00 hodin ** vstupné 80 Kč

KEŇA A GORILY

pondělí 9. 3.

Kateřina a Miloš Motani: Divoký Madagaskar Pořadatel: UFFO - SCT a Český červený kříž kino Vesmír ** 14:30 hodin

AKADEMIE TŘETÍHO VĚKU

pondělí 9. 3.

Rodinné UFFOkousky: Divadlo DNO Představení pro starší děti a dospělé UFFO ** 18:00 hodin ** vstupné 150 Kč

IDOLLS

neděle 1. 3.

Výstava fotografií Petra Hirsche kino Vesmír – foyer ** otevřeno vždy v době promítání filmu ** vstup na výstavu zdarma

ŠESTNÁCTITISÍCIKILOMETROVEJ VEJŠLAP

1.–31. 3.

Ministerstva kultury Partner Galerie UFFO: GRUND a.s. Galerie UFFO ** otevřeno: pondělí–sobota 9:00–18:00 hodin ** vstupné 30 Kč, děti 15 Kč, děti do 3 let zdarma

PaedDr. Libor Turek: Argentina – Chile Pořadatel: UFFO - SCT a Český červený kříž kino Vesmír ** 14:30 hodin

AKADEMIE TŘETÍHO VĚKU

pondělí 23. 3.

Tradiční vítání jara Program od 15:00 hodin v Uffu ** následuje průvod od Uffa ke kinu Vesmír, kde bude Smrtka vhozena do řeky ** bez vstupného

VYNÁŠENÍ SMRTKY

neděle 22. 3.

Host: Wait Koncert na stání UFFO ** 20:00 hodin ** vstupné v předprodeji 240 Kč, v den koncertu 290 Kč

ŠKWOR: S&L TOUR

pátek 20. 3.

Změna programu vyhrazena!

Předprodej vstupenek: Turistické informační centrum Trutnov (pondělí–pátek 9:00–17:00 hodin, sobota 9:00–12:00 hodin, tel. 499 818 245)

Předprodej a rezervace vstupenek: Inforecepce UFFO (pondělí–sobota 8:00–19:30 hodin, tel. 499 300 999, e-mail: info@uffo.cz)

Činoherní divadlo A: Spolek sešlých UFFO ** 19:00 hodin ** předplatitelé vstup na abonentky Činoherní divadlo A, ostatní – vstupné 360, 330, 300 Kč

COMMEDIA DELL´ ARTE

PŘIPRAVUJEME NA DUBEN středa 1. 4.

Muzikál – rocková opera Divadlo a hudba: RENT MUZIKÁL, s.r.o. UFFO ** 19:00 hodin ** předplatitelé vstup na abonentky Divadlo a hudba, ostatní – vstupné 380, 350, 320 Kč

RENT

Činoherní divadlo A: Divadlo Petra Bezruče, Ostrava UFFO ** 19:00 hodin ** předplatitelé vstup na abonentky Činoherní divadlo A, ostatní – vstupné 345, 315, 285 Kč

úterý 31. 3.

STRÝČEK VÁŇA

Rodinné UFFOkousky: Činoherák Ústí Představení pro děti od 5 let UFFO ** 15:00 hodin ** vstupné 90 Kč

DO BLÁTA A ZASE ZPĚT

neděle 29. 3.

středa 18. 3.

Rodinné UFFOkousky: Žlutý kopec Představení pro děti od 3 let UFFO ** 15:00 a 17:00 hodin ** vstupné 70 Kč

O DVOU MARYČKÁCH

neděle 15. 3.


22

Štěpán Schubert

Cyklistika mi změnila život

„Přál bych si to,“ odpoví vám Štěpán Schubert, když se ho zeptáte, jestli by se chtěl v budoucnosti živit cyklistikou. Trutnovský závodník má v osmnácti letech ještě všechno před sebou, ale fakt, že jezdí na kole teprve dva roky a letos se zúčastnil mistrovství světa v cyklokrosu, o něčem vypovídá. Od pěti let přitom jezdil na běžkách, ale v patnácti s nimi „seknul“. Dal si pak na rok pauzu a začal šlapat do pedálů… Štěpáne, za dva roky ježdění ses dostal na mistrovství světa. To mi chceš tvrdit, že je to tak jednoduché? Tak, mám určitě výborný sportovní základ z běžek, ale je to prostě taková shoda všeho. Trenéři, oddíl, rodiče… Prostě jezdím, snažím se trénovat a o všem přemýšlet. Lehké to ale určitě není. Zrovna cyklistika je totiž hodně časově náročná. Třeba na kamarády a rodinu nemám tolik času, jak bych chtěl. Teď mám takovou cyklistickou rodinu a kamarády.

Právě, že cyklistika je hodně o čase a najetých kilometrech. Kolik času trávíš na kole? Moment, podívám se a spočítám to. Když jsem na letním soustředění, které je zaměřené jenom na najíždění kilometrů, tak to dělá asi 28 hodin týdně. Když vezmu třeba týden soustředění v cyklokrosové sezoně, je to 17 hodin. To se spíše soustředím na rychlost, techniku a tak dále. No, a takhle doma jezdím 13 až 16 hodin týdně. Ale nejde to říct přesně, protože záleží, jaká je část sezony a jaké je například počasí.


23 Věnoval jsi tolik času i běžkám? No, popravdě jsem to nedělal sám od sebe. Často se mi nechtělo na trénink a spíše jsem to dělal z nějaké povinnosti, že musím, nebo z tradice. Nebylo v tom takové to „srdíčko“. (směje se) Ale časově to bylo asi podobné. Hlavně soustředění. Teď jsem ale vyrostl a musím trénovat víc, takže to nemůžu srovnávat. Mezi běžkami a kolem jsi měl rok pauzu. Proč? Byla to taková mezipauza. Sportoval jsem si jen tak pro sebe a rozhodoval jsem se, co budu dělat. Ještě jsem s rodiči přemýšlel o triatlonu nebo orientačním běhu. Rozhodl jsem se pro kolo, protože mě bavilo už od mala. Kombinuješ horská kola a cyklokros. Vyhovuje ti to? Za ty dva roky jsem odjel ještě i nějaké silniční závody. Sezona je dlouhá, od začátku března do konce ledna. Spoustu závodníků, co znám, tak jim třeba na konci sezony může dojít forma. Ale inzerce

já mám těch zkušeností málo a potřebuji dohnat jak techniku, tak najeté kilometry. Uvidím, jak to bude v dalších letech, co mi půjde a co mě bude bavit více. Jak na tebe zapůsobila účast na letošním světovém šampionátu v Táboře? Mistrovství světa bylo úžasný! Jsem moc rád, že jsem se mohl zúčastnit, i když jsem trochu zklamaný z výsledku. Reprezentace se ale dá jen vychvalovat. Každý byl profesionál ve svém oboru. Další rok se mi snad bude dařit víc. Do cyklokrosu mám teď velkou motivaci. Z čeho jsi byl nejvíc „vypleskanej“? No, tak jsem závodník, nejsem fanoušek. (směje se) Nejvíc mě překvapil juniorský mistr světa Simon Andreassen. Je to drak. Jaké místo má podle tebe cyklokros mezi ostatními cyklistickými odvětvími? Řekl bych, že nejzajímavější je silniční cyklistika, pak je cyklokros a až pak MTB. Do dalších


24

Štěpán Schubert

disciplín, jako jsou downhill, fourcross…, tolik nevidím. Cyklokros je podle mě zajímavý tím, že je tam hodně zvratů. Třeba na silniční cyklistiku se dívám až na posledních 100 kilometrů. Změnila ti nějak cyklistika život? Určitě jo. Přizpůsobil jsem jí vše, třeba školu a hlavně veškerý svůj čas. A nejen já, ale i rodina. A začal sis holit nohy? Jo, dokonce už mi i vadí, když je mám neoholený. Ze začátku jsem nevěděl, proč se to vůbec dělá, ale pak jsem nasbíral info. Tak povídej, co ses dozvěděl. Nevím, jestli mám správná moudra, ale určitě je to kvůli aerodynamice, což je dokázané firmou Specialized. Lépe se taky hojí, když se někdy sedřu. Dále, že se na nohy nelepí tolik bahno a lépe se mi natahují kraťasy. (směje se) Říkáš, když se někdy sedřeš. Už tě na kole potkal nějaký drsnější pád? Musím to zaťukat, ale zatím jen naraženiny a odřeniny. Žádná zlomenina. Pád je většinou chybou jezdce, ale chybami se člověk učí.

Co ti na cyklistice vadí? Zákeřná otázka. Asi není vysloveně věc, co mně vadí. Snad jen to, že to stojí hodně peněz. Kolik máš doma vlastně kol? Momentálně mám doma dvě a to dražší je cca za 140 tisíc. Počínaje březnem zahájíš přípravu na novou sezonu. Co tě čeká? Hned prvního odlétám na čtrnáct dní na Mallorcu, kde bude trénovat s eliťáky od nás z oddílu. Potom budu mít týden volna a pojedu na etapový závod do Srbska. Ještě ale přesně nevím, jak to bude. Na začátku dubna se chystám na tradiční soustředění do Chorvatska a pak už začnou závody Světového a Českého poháru, ale přesné informace taky ještě nevím. Kolik kilometrů bys chtěl mít před sezonou naježděno? Myslím, že čtyři až šest tisíc by bylo ideální. A tvoje ambice? Popravdě vůbec netuším, co mám od nadcházející sezony očekávat, protože na horských kolech jez-


dí jiní lidi než v cyklokrosu. V kategorii U23 budu navíc prvním rokem. Ale tak asi bych se chtěl nějak zapasovat do první patnáctky v Českém poháru. Budu teď trénovat se staršími kluky, tak snad mile překvapím.

Štěpán Schubert - narozen 13. května 1996 v Trutnově - student třetího ročníku Střední průmyslové školy v Trutnově -č  len cyklistické stáje Remerx Merida Team Kolín -p  ři premiéře na letošním mistrovství světa v cyklokrosu v Táboře obsadil v kategorii U23 35. místo -m  á rád všechny sporty, tříletou sestru Rosu a špalíčky se špenátem od babičky, nemá rád zelí, obcházení obchodů a učení inzerce

Restaurace a Kavárna u Kostela je od prosince nově otevřena a celá v nekuřáckém Nově otevřené dveře má Restaurace a Kavárna U Kostela. Novinkou tohoto provozu je skutečnost, že celý prostor je vyhrazen jako nekuřácký. Takové prostředí napomáhá strávit hezké chvíle u jídla a pití. Výběr je jen na zákazníkovi.

S novým otevřením se do provozovny vrátili tradiční dodavatelé. Vinotéka je výhradně zásobována z rodinného vinařství Hrabal. Ze zlatavých moků máme pro Vás Velkopopovického Kozla a Pilsner Urquell. Pro ty, co nepijí alkohol, je nabídka doplněna o kompletní portfolio Kofola Česko Slovensko a v příjemném prostře-

dí kavárny Vám nabídneme kávu od Segafredo Zanetti, domácí pečené koláče a posezení u stylové hudby francouzského šansonu. Pro hosty restaurace máme připravenou denní nabídku hotových jídel. Výběr je celkem z deseti druhů jídel a dvou polévek. Nabídku poledních jídel rozšiřuje Á la carte lístek, který dává volnost výběru dle chuti hosta. Nabídka restaurace a kavárny není jen zaměřena na hosty, kteří

přijdou posedět u sklenky vína či uspokojit svoje chuťové buňky. Variabilita prostoru restaurace a samostatného salónku je k dispozici jak firmám, tak skupinkám, které se chtějí setkat s přáteli nebo si popovídat. Pro tyto účely je provoz vybaven dataprojektorem a promítacím plátnem. Když nově, tak se vším všudy. Nový provoz přinesl nové logo, nové kvalitní dodavatele a nový personál. Na Vaši návštěvu se těší usměvavé servírky Zdeňka, Jana, Dominika a číšník Láďa. Chutné pokrmy pro Vás připravuje vždy spokojený kuchař Libor. Najdete nás na facebooku, nebo na tel. 498 771 305.


inzerce

Štěpán Schubert Když se ještě vrátíme k tréninku, dodržuješ nějakou „cyklistickou“ životosprávu? Dodržuji tréninkový plán, který mi trenér píše. Když je potřeba, tak si voláme, jak mi je a jak mám trénovat dál. Určitě k tomu patří i strava, kterou jsem musel dost omezit a naučit se jíst. Když jsem dělal běžky a pak v té roční pauze, jsem jedl, dá se říct, cokoliv. Vyladěné to ale furt úplně není. No, a samozřejmě nesmí chybět protahování dvakrát denně a občas si večer udělám pár cviků. Nepřemýšlíš o tom, že by se cyklistika stala tvojí obživou? O této otázce jsem teď hodně přemýšlel a přál bych si to hodně. Budu doufat a snad se mi to splní, ale stát se může cokoliv. A dá se v České republice cyklistikou uživit? Jo, znám lidi, co se živí cyklistikou i tady. Prý to není žádná sláva, ale určitě to jde. Michal Bogáň,  foto: Luc Van Der Meiren, Jan Bartoš

Názor na Štěpána

Jan Slavíček šéf Remerx Merida Teamu Kolín Je to kluk, který má velikánský potenciál. Před dvěma roky začínal v juniorech na 45. místě v Českém poháru a po dvou letech tréninku se dostal na mistrovství světa v cyklokrosu, kde rozhodně neudělal ostudu. Příští rok by měl být v reprezentaci jako dvojka v kategorii do 23 let po Ťoupalíkovi, což je opravdu velký nárůst výkonnosti. Za ty dva roky měl spoustu defektů, pádů a chorob, prošel si takovými začátečnickými peripetiemi, než získal zkušenosti, ale závěr cyklokrosové sezony mu vyšel skvěle a věřím, že stejně se mu povede i v létě. Má veliký fyzický fond, od pána Boha. I v tréninku dokáže jezdit výborné výsledky s tím, že se nijak nešetří. Snese opravdu velkou zátěž. Jeho předností také je, že dokáže vyvinout velkou rychlost od startu. Jak závody cross country, tak cyklokros se rozhodují velmi často v prvním kole. Prostě, kdo není schopný odstartovat a být tam od začátku, tak ztrácí šanci na nějaký výborný výsledek. On to dokáže, i když startuje ze zadních pozic. Zatím ještě nemá tak natrénováno, aby to vydržel celý závod, ale to přijde s roky. Je to kluk, který má velkou šanci se prosadit a se kterým je možné pracovat. Všechno má před sebou a má to hlavně ve svých rukách a nohách, jak bude chtít závodit a makat na sobě. Věřím tomu, že za nějaký rok dva se může výrazně zlepšit. Může být hodně dobrý.


trutnov Kino Vesmír promítá: 2., 3. a 4. 3. 5. 3. 6. a 7. 3. 6., 7. a 8. 3. 8. 3. 10. a 11. 3. 12. 3. 13. a 14. 3. 13., 14 a 15. 3. 15. 3. 16. 3. 17. 3. 17. a 18. 3. 19. 3. 20. a 21. 3.

19.00 19.00 16.30 19.00 16.30 19.00 18.00 16.30 16.30 16.30 19.00 16.30 19.00 19.00 16.30

20. 3. 21. a 22. 3. 22. 3.

19.00 19.00 16.30

24. a 25. 3. 26. 3. 27., 28. a 29. 3. 27., 28. a 29. 3.

19.00 19.00 16.30 19.00

inzerce

Ghoul (2D) V  etřelec: režisérský sestřih Velká šestka (2D) Kobry a užovky Velká šestka (3D) Divočina Festival expedičních filmů Asterix: Sídliště bohů (2D) Americký sniper Asterix: Sídliště bohů (3D) Babovřesky 3 Babovřesky 3 Fotograf Perný den S  pongebob ve filmu: Houba na suchu (2D) Rezistence (3D) Rezistence (2D) S  pongebob ve filmu: Houba na suchu (3D) Chappie Proti přírodě Popelka Vybíjená

Asterix: Sídliště bohů

Americký sniper

Chappie

27


28

PROMĚNY TRUTNOVA

Dům čp. 2 v Horské ulici Mohutný jednopatrový dům čp. 2 se svou mansardovou střechou byl od počátku 19. století až do roku 1949 neodmyslitelnou součástí Horské ulice v Trutnově. Stával na levém břehu Mlýnského náhonu, který protékal trutnovskými předměstími. V roce 1890 vlastnil dům Alois Bibel. V držení rodiny Bibelů byl ještě ve druhém desetiletí 20. století. Nejpozději od poloviny dvacátých let minulého století byl již v majetku trutnovského pivovaru. V přízemí domu napravo od vchodu síd-

lilo řeznictví, které v roce 1898 i 1911 provozoval Wenzel Prokop a po něm Karl Prokop, vyhlášený výrobou vídeňských párků proslulých výbornou chutí a křupavostí. Ještě po roce 1945 zde lidé mohli nakupovat uzeniny u řezníka Jindřicha Seidla.


29

Od března 1948 byl dům již prázdný, a nelze se proto divit, že zde 25. září 1948 vypukl požár, který kompletně zničil jeho střechu s lepenkovou krytinou a poškodil i první patro. Na počátku roku 1949 bylo vyhořelé torzo domu zbouráno. Stalo se tak v rámci akce za zkrášlení města před velkolepou Krkonošskou výstavou. Domu je velká škoda, protože podobných starobylých budov bylo již tehdy v Trutnově jako šafránu. Po zbouraném objektu bylo dlouhá desetiletí volné místo. Teprve v sedmdesátých letech na jeho místě vyrostlo obchodní středisko Máj, otevřené v roce 1980.

I když stál dům čp. 2 takřka v samém centru Trutnova, nedochovalo se příliš mnoho jeho fotografií. Snímek ze strany 28 byl pořízen na přelomu 19. a 20. století. Fotografie na straně 29 pochází ze třicátých let a dům je na ní zachycen z dnešní Poštovní ulice. Poslední dva snímky zachytily jeho požár v roce 1948 a následné vyhořelé torzo domu. Závěrem bych rád poděkoval za cenné informace k dějinám domu Güntru Fiedlerovi a Pavlíně Fiedlerové z Městského úřadu Trutnov.   Ondřej Vašata, Muzeum Podkrkonoší


30

MILOŠ ŠÁLEK

V Tanzánii nás obklopilo stádo slonů Profesionální fotograf, nadšenec, dobrodruh a náš redakční kolega Miloš Šálek (39) má vždy v lednu tradiční program - cestuje po exotických zemích. Letos si vybral Tanzánii na černém kontinentu. „Nejvíc mě nadchla oblast u jezera Natron,“ přiznává v rozhovoru. Proč sis letos vybral právě Afriku? V září jsem dostal textovku od spolucestovatelky z minulých let, že jsou za zajímavé ceny k mání letenky na leden do Tanzánie. Jelikož jsem ještě nebyl v černé Africe, zaujalo mě to. Dalo se dohromady šest lidí, letenky jsme koupili týden na to.

Takže jsme museli vše pečlivě a efektivně naplánovat. V první řadě nás zajímaly národní parky, safari a život lidí. Měli jsme v plánu také přesuny až na Zanzibar, kde je také plno zajímavých míst. A poslední dva dny vyhrazené pro odpočinek a relaxaci na tamních plážích.

Cos do té doby věděl o Tanzánii? Pár članků a cestopisů jsem o ní četl. Také o spolupráci s dvorskou zoo a národními parky Tanzánie. Jsou to s Keňou asi dvě nejznámější země, co se týče safari ve volné přírodě.

Jaké byly tvé první dojmy z Afriky? Zpočátku jsem měl trochu obavy z černé Afriky, ale nepotvrdily se. Tedy určitě ne v Tanzánii. Je to kultivovaná země s dobrou infrastrukturou, aspoň mezi významnějšími městy. Samozřejmě, že tolik černochů pohromadě jsem ještě neviděl. Ale jsou to milí lidé, ochotní pomáhat.

Mluvil si o Africe s Marianem Vágnerem, trutnovským dobrodruhem, který tam dlouho žil? Požádal jsem ho o čerstvé informace. Na internetu je sice informací dost, ale spíš všeobecných. Osobní konzultace je ideální. Marian nám doporučil nějaká místa, řekl spoustu konkrétních zajímavých informací a vysvětlil, co nám nebylo úplně jasné. Takže jsme upravili naše původní plány a díky němu určitě byli na cestu připraveni lépe. To mě zajímá. Podle jakých kritérií jste si vybírali cestu a místa? Naše cesta nebyla dlouhá, trvala jen jedenáct dnů.

Na co ses tam nejvíc těšil? Na setkání s velkými zvířaty ve volné přírodě. Na slony, žirafy a hrochy. Malých nebo menších zvířat jsem ve volné přírodě po světě viděl dost. A co tě překvapilo? Zaujaly mě tamní Masajové. I k nim se částečně dostaly vymoženosti moderní doby, jako třeba mobilní telefony. Stále ale žijí v chýších, věnují se chovu dobytka a dodržují staré zvyky a tradice. I když jim nabízejí práci ve městech, chtějí žít v


Překvapil někoho tvůj fotoaparát? Nebo už i takové profesionální vybavení je tam běžné? Nepřekvapil. Mě naopak zklamalo, že se lidé nechtěli moc nechat fotografovat. Byl to opak Asie, kde se lidé naopak před objektiv doslova hrnuli. Které místo tě zaujalo nejvíc a proč? Největším zážitkem určitě bylo okolí jezera Natron. Je to kousek od Keni, daleko od centrálního města pro výjezdy na safari Arushi. Bylo to něco nádherného. V jezeru byla spousta plameňáků. Je to vlastně nejvýznamnější místo pro páření plameňáků na světě, leží ve východním výběžku Velké příkopové propadliny v suché a horké nehostinné pouštní oblasti. Kulisu mu tvoří stále aktivní sopka Ol Doinyo Lengai, kolem které jsme na místo jeli. Kousek od jezera jsou vodopády Ngare Sero, ve kterých jsme se i koupali. V noci byla na nebi vidět spousta hvězd, prostě divočina. Do těchto míst moc turistů nezavítá. Prý jste se přimotali doprostřed nějakého stáda? O co šlo? Stalo se to v národním parku Tarangire, kde se najednou objevilo velké stádo slonů. Jeli jsme po cestě, když jeden slon začal vydávat zvuky a pobíhat, ostatní sloni pak šli dál zrovna přes cestu

inzerce

souladu s přírodou. Příjemně mě překvapilo, že kromě vstupu do národních parků a pronájmu džípu, tam není zas tak draho, jak jsem myslel.

NADKROKEVNÍ TEPELNÁ IZOLACE


MILOŠ ŠÁLEK

32

ve směru našeho auta. Řidič říkal, že tohle není moc dobré a byl docela v napětí. Pomalu jsme popojížděli dál a dál, sloni přecházeli přes své území sice v klidu, ale pro nás to nebyl dobrý pocit. Sice jsou zvířata v parcích na auta zvyklá, ale člověk nikdy neví, co se může přihodit. Vidět tolik slonů pohromadě, to je nezapomenutelný zážitek. V těsné blízkosti velkých zvířat jsme se ocitli v parku ještě několikrát, ale to už jich nebylo tolik. Takže jsi přežil bez úhony? Žádné kousnutí od opice jako v Indii? Tam byla určitě větší pravděpodobnost napadení opicí, než napadení slony v parku v Tanzánii. Pokud tedy samozřejmě člověk nevystupuje z auta. Viděl si všechna zvířata? Není možné za tak krátký čas vidět všechna. Neviděli jsme například velké šelmy, ani lva či levharta. Možná ale viděly ony nás. Nepotkali jsme vzácného nosorožce. Naopak jsme viděli hyenu a šakala, velké pštrosy, zebry, volavky, hodně druhů opic a antilopy. inzerce

Dostal se ke Kilimandžáru? Viděli jsme ho cestou do Arushi, ale bylo zahalené v oparu. Kilimandžáro jsme ani neměli v programu. Vylézt nahoru už prý dnes není moc náročné. Navíc jsou tam povinní nosiči - průvodci, tak to není takové divoké jako dříve, ale zabere to hodně času a stojí to moc peněz, poplatek je tuším asi třicet tisíc korun. Vedro ti v Africe nevadilo? Jak vysoká teplota tam vůbec byla? Na vedro jsem se těšil. Průměrná denní teplota byla něco přes třicet stupňů, v noci bylo zhruba kolem pětadvaceti. V tom asi nešlo podávat nějaké větší fyzické výkony, že? Rozhodně ne. Ale za dva až tři dny si člověk zvykne a při pomyšlení, jaká je u nás zima, si hned tepla vážím. Je to ale jiné teplo, než u nás v létě. Co jste v Africe jedli a pili? Ochutnávali jsme tamní jídla, hlavně na ulici: grilované maso na špejli, domácí hranolky zapečené s vaječnou omeletou, ryby a saláty. Občas jsme nakoupili v supermarketu salámy, pečivo nebo na tržnici ovoce. Nejvíce manga, papayu a banány. V divočině jsme ochutnali ugali, pokrm typický pro jižní Keňu, z kukuřičné mouky, vody a soli. Tamní nám ho udělali v kotlíku na ohni spolu s nějakým masem (asi kozím) a zeleninou. Kávu jsme ochutnali až v závěru na Zanzibaru v tamní kavárně, ale klasického českého turka tam neměli. Na doplnění energie byla ideálni všudepřítomná coca-cola, ale i voda nebo ovocné džusy. Jak to tam bylo s placením? Dalo se tam platit kartou? Vzali jsme si s sebou hotovost, a počítali, že


Když jsme u těch moderních vymožeností, co internet? Je v Africe na každém rohu wifi, jako u nás? Internet je snad na každém rohu, ale úplně všude je pod heslem a dost draze placený, což mě udivilo. Žádná free wifi. Naštěstí se tam dala bez problémů koupit místní sim karta do mobilu, takže jsme byli skoro stále online přes GSM. To byla výhoda kvůli získávání aktuálních informací a navigaci. Pro představu neomezený internet v mobilu byl za zhruba 14 korun na den a ve velkých městech byl opravdu rychlý. Prý si chtěl v Tanzánii fotit svatbu, ale on to byl pohřeb... Viděli jsme z auta, jak jedou nastrojení lidé do národního parku… Mě to připadalo spíš jako nějaká vesnická lidová slavnost, ale on to byl pohřeb. Kolik si vůbec sebou tahal fotovybavení? Jeden fotoaparát, a k tomu dva objektivy. Jen pro jistotu ale dvě nabíječky. No a mobil, kdyby náhodou a na nějaké momentky. Tím, že jsem jel fotit také zvířata, tak aby byla trochu blíž vzal jsem tentokrát s sebou i teleobjektiv s extenderem. Zvířata jsem chtěl fotit hlavně s krajinou, aby to nevypadalo jako ze zoo. Takže mi půl batohu zabíralo fotovybavení a půl oblečení. To mám právě na teplých krajích rád, že člověk sebou nemusí tahat moc oblečení. Jaký sis přivezl suvenýr na památku? Vždy si z cest něco přivezu. Kromě drobných tamních mincí to byl vyřezávaný buvol z mahagonu, dřevěná malovaná maska a obrázek namalovaný na plátno. Na kdy chystáš tradiční promítání, při kterém ukážeš právě Tanzánii? Asi tak za dva měsíce část fotek dám na vlastní webové stránky. Obvyklé promítání v kině Vesmír nebude na podzim, ale výjimečně až v únoru příštího roku. Pavel Cajthaml,  foto: Miloš Šálek

inzerce

se dá něco vybrat i platební kartou. Ne každý bankomat ale peníze vydal. Kamarádce dokonce při opakovaných pokusech o výběr zablokovali kartu. Naštěstí kartu mělo z naší party víc lidí, a našli jsme i bankomat, který peníze vydával. Platí se ale hlavně hotově, buď místní měnou označovanou jako tanzánský šilink, nebo v americkych dolarech.


inzerce

HUDEBNÍ POZVÁNKA

Bratři Ebenové opět dorazí na Jazzinec. V holínkách Přesně po pěti letech se vrací do Trutnova kapela Bratři Ebenové. Jejich březnový koncert v Uffu bude jedním z vrcholů festivalu Jazzinec. Znovu slibuje výjimečný hudební zážitek okořeněný zdvořilým rýpáním, spikleneckým humorem a skepsí.

Bratrské trio se pohybuje na hudební scéně už třicet let. Přesto stále neotřelým způsobem láká folkrockovými písněmi o tom, jak si tady žijeme. Jejich autor, herec a moderátor Marek Eben glosuje přítomnost s vůlí a přesvědčením, že slušnost není k zahození, ale spousta lidí to stále nebere v úvahu. V kapele ho doprovázejí jeho bratři David s Kryštofem, a muzikanti z formace ETC. Trutnovský koncert má stejný název, jako nejnovější album Ebenů - Čas holin. Podle odborníků patří mezi nejlepší a v textech nejpronikavější, jaké zatím Bratři Ebenové natočili. „Posloucháme laskavý hudební lepanec na probuzení ze snu. Na koncertu ale připomenou i takřka zlidovělé starší skladby, třeba i ty, které dlouho nehráli. Bude to báječný koncert, o tom není pochyb,“ slibuje dramaturg Jazzince Tomáš Katschner.

Další program 17. Jazzince 12. března, 19.00 Points Septet Beata Hlavenková, Theodoros Koncertní síň Bohuslava Martinů

18. března, 19.00 Ondřej Štveráček trio – feat Gene Jackson Jazz Generation CZ Koncertní síň Bohuslava Martinů

25. března, 19.00 Bratři Ebenové, Čas holin Uffo

28. března, 19.00 JAZZINCOVÉ FINÁLE V UFFU Lukáš Oravec Quartet feat. Vincent Herring Amparo Sánchez Richard Bona Cameron Ostrich Quartet


inzerce

NOVÁ VERZE HITU NEBE NA ZEMI, BUDE POMÁHAT!

U příležitosti stodesátého výročí narození Jana Wericha (6. 2. 1905) a Jiřího Voskovce (19. 6. 1905) se sešli zpěváci blížícího se turné EVERGREEN TOUR 2015, aby společně nazpívali nesmrtelný hit této dvojice, NEBE NA ZEMI (hudba Jaroslav Ježek, text Jiří Voskovec, Jan Werich, 1936). Sedm zpěváků a tři hudební skupiny spojí síly, aby se představili divákům po celé republice na deseti koncertech. Turné startuje 30. března v Aréně v Pardubicích, končí 6. května ve sportovní hale v Českých Budějovicích.

9. dubna zamíří také na zimní stadion v TRUTNOVĚ! Všech sedm zpěváků, byť jsou všichni v důchodovém věku, překypují neuvěřitelnou energií. Kdyby se člověk nepodíval do životopisů interpretů, jen stěží by hádal věk Yvettě Simonové, Josefu Zímovi, Evě Pilarové, Karlu Štědrému, Pavlíně Filipovské, Karlu Kahovcovi či Viktoru Sodomovi.

Ostatně, ještě před zahájením turné se o této skutečnosti mohou diváci přesvědčit i z videoklipu k písni NEBE NA ZEMI. Tento videoklip i celá nahrávka má čistě charitativní charakter. Kompletní výtěžek z reklam na youtube i z prodeje singlu půjde na konto Nadace Taťány Kuchařové KRÁSA POMOCI, se kterou protagonisté EVERGREEN TOUR 2015 zahájili spolupráci.

inzerce

S HYPOÚVĚREM SE BRZY MŮŽETE STĚHOVAT DO LEPŠÍHO www.modrapyramida.cz

S výhodnou úrokovou sazbou od 1,99 % p. a.

1 000 000 KČ MŮŽETE MÍT ZA 3 444 KČ MĚSÍČNĚ.* • vedení a správa účtu překlenovacího úvěru ZDARMA • daňová úspora ze zaplacených úroků z úvěru Tereza Fátorová, tel.: 737 133 433 a Petra Jörková, tel.: 773 087 150 Havlíčkova 13, Trutnov Hypoúvěr je zajištěn zástavním právem k nemovitosti. Toto sdělení není návrhem na uzavření smlouvy dle ustanovení § 1731 a 1732 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. * Příklad je vypočítán s výše uvedenou sazbou platnou dle úrokového lístku od 16. 2. 2015 při splatnosti úvěru 28 let.

35


36

VÝSTAVY V TRUTNOVĚ Muzeum Podkrkonoší ŽIVOT A DÍLO MALÍŘE JOSEFA POLZE Výstava ukazuje tvorbu předního trutnovského výtvarníka první poloviny 20. století. Jeho doménou bylo portrétní umění. Věnoval se i krajinomalbě, kde převažovaly náměty z Trutnovska, a zátiší. Ačkoliv v létě uplyne již 70 let od jeho smrti, neměl dosud samostatnou výstavu. Potrvá do 15. března. SLOUŽIL JSEM NA BITEVNÍ LODI... 1. SVĚTOVÁ VÁLKA, JAK JI PROŽIL NÁMOŘNÍK FRANTIŠEK ŠMÍDT Expozice ukazuje život Františka Šmídta (1893-1942), královédvorského rodáka, který v roce 1914 narukoval do rakousko-uherského námořnictva a sloužil jako elektromontér na bitevní lodi S.M.S. Babenberg. Z jeho působení v námořinzerce

nictvu se dochovalo množství unikátních fotografií a pohlednic. Potrvá do 7. června. LISTY MÁM, STROM NEJSEM … DĚTI TVOŘÍ KNÍŽKY Výstava prací žáků výtvarného oboru trutnovské Základní umělecké školy pod vedením Zdislavy Holomíčkové. K vidění budou osobité dětské ilustrace různých technik k básním a prózám: například linoryty, kresby tužkou či koláže. Vernisáž se chystá na čtvrtek 5. března v 17 hodin. Výstava potrvá do 5. dubna. RADOSTNÉ VELIKONOCE Expozice ukáže, jak nejvýznamnější křesťanský svátek (oslava zmrtvýchvstání Ježíše Krista), ovlivnil nejen výzdobu domácností, ale i užité umění v podobě plastik, podmaleb na skle či ručně malovaných modlitebních knih. Připomenuty budou i zvyky a tradice související s Velikonocemi i neodmyslitelné symboly v podobě řehtaček, klapaček a zdobených kraslic. Představeny budou i kraslice z dílny Miloslavy Pechalové. Vernisáž bude ve čtvrtek 26. března v 17 hodin. Výstava potrvá do 26. dubna.

Galerie města ZLATÝ FOND NÁRODNÍHO MUZEA FOTOGRAFIE Výběr ze Zlatého fondu Národního muzea fotografie vychází z kolekce, kterou koncipovali Ivo Gill, Tomáš Dvořák a Jaroslav Prokop. Zlatý fond tvoří 220 žánrově pestrých snímků od současných českých fotografů, v Trutnově je z nich předvedeno 66. V městské galerii je možno zhlédnou díla renomovaných českých tvůrců v uvedeném oboru, jakými jsou např. Gabriela Fárová, Jan Reich nebo Jan Saudek, a nechybí zde ani práce dvou neopomenutelných fotografů se vztahem k Trutnovu - Jiřího Havla a Bohdana Holomíčka. Potrvá do 28. března. JAZZ WORLD PHOTO Ve výstavním sále městského úřadu je k vidění samostatná expozice loňského vítěze fotografické soutěže Jazz World Photo Didier Jallaise z Francie. Loni zaujal porotu snímkem saxofonisty Sonny Rollinse,


Galerie města ALENA KUPČÍKOVÁ TADY LÍBÁM JÁ Extravagantní autorka představuje nejen proslulé Chlupatice, obrazy ženských těl vytvořené z chloupků z ohanbí, ale i obrazy sestavené z broušených křišťálových kamenů. Erotikou nabitá expozice potrvá do 17. února.

Mates - jídelna Zdravé výživy PŘÍRODA, JAK JI VIDÍM JÁ první letošní výstava v klubové galerii Mates. Svůj osobitý pohled na přírodu prezentuje členka trutnovského fotoklubu Nadraka Ivana Lhotáková. Potrvá do 6. května.

Kino Vesmír ŠESTNÁCTITISÍCIKILOMETROVEJ VEJŠLAP Výstava fotografií známého cestovatele a dobrodruha Petra Hirsche ze Dvora Králové o jeho dvou a půlletému putování. K vidění je ve foyer kina Vesmír. Snímky můžete vidět vždy v době promítání filmu, a to zdarma. Expozice potrvá do konce března.

Galerie draka STÁLÁ DRAČÍ EXPOZICE Výstava v podzemí Základní umělecké školy ve Školní ulici oživuje legendu o založení města. Galerie je otevřena denně kromě pondělí.

Galerie Hippo JAN KUČERA: PORTRÉT, FASHION A GLAMOUR Výstava fotografií, která je zaměřena nejen na ženy. Potrvá do konce dubna.

inzerce

letos dostává příležitost předvést Trutnovu svoji rozsáhlejší tvorbu, která není jen o jazzu. Výstava potrvá do 23. března. Na ni pak v sobotu 28. března (vernisáž v 16.30 hodin) naváže přehlídka třiceti porotou vyhodnocených fotografií druhého ročníku soutěže Jazz World Photo 2015. Potrvá do 24. dubna.


z muzejních sbírek

38

Nouzové peněžní poukázky z Trutnova Revoluční léta 1848–1849 v habsburské monarchii s sebou přinesla finanční krizi, při které byla velká nouze o drobné mince. Bylo proto přechodně povoleno vydávat soukromé peněžní poukázky, které tak dočasně přejaly funkci státní měny. Poukázky tehdy vydávali nejen obchodníci, ale i drobní podnikatelé, města, obce, peněžní ústavy, ale i kavárny, hostince a dokonce i divadla. Jednalo se vlastně o soukromé obchodní směnky s úzkým okruhem oběhu, jejichž množství záviselo na výši částky disponované ke krytí nouzových poukázek. Tyto poukázky nejčastěji zněly na částku od 1/2 do 20 krejcarů konvenční měny. Jejich vydavatelé je nepovažovali za skutečné peníze, nýbrž jen za pomocná platidla. Přesto se nouzové peněžní poukázky používaly poměrně dlouho. Výnosem z 23. dubna 1849 byla nařízena povinná výměna inzerce

soukromých poukázek za zákonná platidla, do konce května 1849. Nouzových poukázek se ale ojediněle užívalo ještě v roce 1850. Ve sbírkách Muzea Podkrkonoší se dochovalo několik nouzových peněžních poukázek z let 1848–1849. Zde prezentované exempláře v hodnotě 20 krejcarů konvenční měny byly vydány v Trutnově 8. listopadu 1848 obchodníkem Johannem Faltisem (1796–1874). Ten v té době vlastnil velkou mechanickou přádelnu lnu v Mladých Bukách, zatímco v Trutnově provozoval od roku 1823 obchod s koloniálním a barvířským zbožím a plátnem. Jen pro úplnost dodejme, že Johann Faltis založil v roce 1858 v Trutnově velkou přádelnu lnu, která stávala v místech pozdějších budov ONV a ZPA v Horské ulici. Oba exempláře poukázek jsou potištěné pouze z jedné strany a mají rozměry 11,3 x 7,3 cm a 10,4 x 6,3 cm. Do oběhu se zřejmě nikdy nedostaly, na což poukazuje jejich nevyplněné číslování v pravém dolním rohu. Součástí sbírek muzea jsou od roku 1893, podobně jako nouzové peněžní poukázky vydané v Hostinném, Svobodě nad Úpou či Velké Úpě.  Ondřej Vašata, Muzeum Podkrkonoší


Trutnovinky - Magazín březen 2015  
Trutnovinky - Magazín březen 2015  
Advertisement