Page 1

KOSTEL SV. VÁCLAVA V KLADNĚ–ROZDĚLOVĚ 1927–2017


KOSTEL SV. VÁCLAVA V KLADNĚ–ROZDĚLOVĚ 1927–2017


Obsah Pokoj Po a do dobro obro (Domini (Dominik ik Duka) ……………………………………………………. ik ……… … ……………… …… …… ………… …… …… ……………………. … str. 2 Pozdravení Pozdrave veení z Břevnova Břevnov ovva (P (Prokop Pro oko kop Si SSiostrzonek) ios ostr strrzo onek) ………………………… ………………………………………. ……… …… ……… … . str. 3 K výročí výýročí kostela kos o teela l (Jaro (Jaroslav r slav ro sllavv K Kučera) učer č a)) ………………………………… …………………………………………………. ………… …………. st str. trr.. 4 Stavba Sttav avba kostela kos osteela sv. sv. Václava Váccla lava v Kladně–Rozdělově (Vladimír Přibyl) …………………. …… …………… ……… …. str. strr. 6 Z dějin ……………………………………. d jin rozdělovské dě ro ozd zděl ělovsk ěl ovsk ov ské fa farnosti (Vladimír Přibyl) ……………………… ……… ……… ……… …. sstr. tr. 40 tr Znaky K.. Z Zdirad …………………………………. Znakky a rozdělovská rozd ro zděl zd ělovskká ffarnost ěl arnostt (J. (J K (J diraad Čech) …… ……… ……… …… ……… ……… … …………… …. str. 58 Kristus – živý chrám a zzáklad (Josef Hřebík) ………………………. á lad stavby ák sttav avby by ccírkve írrkve (Jose ef H řebí ře bíkk) ……… bí ……………… ……. str. 611


Členové Spolku pro postavení kostela sv. Václava v Rozdělově u Kladna s rodinnými příslušníky, s kolárkem P. Jaroslav Kopřiva, vlevo dole patrně předseda spolku Jan Nosek, 31. 5. 1927 (sbírka Evy Hoffmannové).


Pokoj a dobro! Na cestu této publikaci o kostele sv. Václava ve farnosti Kladno–Rozdělov chci popřát všem jejím čtenářům, ať už jsou věřící, rodáci či zájemci o architekturu, vše dobré, ať čerpají podněty ze čtení jednotlivých kapitol, které přibližují nejen stavbu kostela, ale jsou i důkazem o životě farnosti. Setkání mládeže, práce s ministranty, vyučování náboženství, vydávání farního časopisu – to je jen několik aktivit, které tvoří život kolem srdce farnosti – kostela sv. Václava. Někomu může kostel připadat velmi zvláštní, ale podíváme-li se do historie, beuronské umění či art deco je v církvi svědectvím o uměleckých snahách benediktinů. Právě tito bratři byli před staletími u založení Rozdělova. I proto je na kostele symbol benediktinského kříže. Farnost je tedy zakořeněna v benediktinské spiritualitě, souvisí s klášterem v Břevnově, stejně jako s klášterem v Broumově. Je dobré si připomínat, odkud vycházíme, kde se vzali naši předkové. Jednou z výrazných osobností, které se podepsaly – v dobrém slova smyslu – na životě Rozdělova, byl pražský arcibiskup František Kordač, který stál spolu s rozdělovskými farníky u zrodu kostela sv. Václava. Děkuji také všem, kdo jakkoliv přispěli ke vzniku této publikace a ukazují tak, co dokáží spojené síly farníků. Historický název Rozdělova pochází od rozdělené půdy, ale já chci právě vyzdvihnout to, co obyvatele Rozdělova spojuje. Spojnicí je nepochybně krásný a zajímavý kostel, jehož devadesáté výročí si právě takto připomínáte.

Dominik kardinál Duka OP arcibiskup pražský

2


Pozdravení z Břevnova S pocitem obdivu a vděčnosti našim předkům pročítám dějiny rozdělovské farnosti, která je spojena s břevnovskými a broumovskými benediktiny žijícími po staletí pod jedním opatem. Denně si uvědomuji, jak podle naší Benediktovy Řehole plyne život v pevném řádu od neděle k neděli. Našim předkům to vždy připomínal kostel, v němž se pravidelně neděli co neděli, svátek co svátek scházeli. Člověk se v dnešním světě stále více ptá: „Čemu nebo spíše komu mohu důvěřovat?“ V podtextu této otázky je návrat k posvátnu. Člověku jde o nalezení kořenů (pochopení minulosti), opření se o ně a tím získání naděje (výhled do budoucnosti) a tímto způsobem také nalezení plnohodnotného života (zakotvení v současnosti). Naše společnost je velmi zaměřena na ovládnutí prostoru, na jeho maximální využití a zisk z něho, čehož by se mělo dosáhnout v co nejkratší době, a proto je čas označován za největšího nepřítele. „Nemám čas“ je nejčastější refrén našich rozhovorů: já nemám čas, ale čas má mě! Naši předci nelitovali času k pravidelné návštěvě kostela. Bylo to pro ně zastavení v čase, aby čas jejich života byl rozumně naplněn. Jeden Evropan cestoval s Afričanem do vzdálené vesnice. Jel tak divoce, až ho Afričan poprosil, aby zastavil, protože chce vystoupit. Posadil se na okraj cesty. Nic nedělal, jen tiše seděl. Evropan se ho netrpělivě zeptal: „Na co tu čekáš?“ „Až ke mně dorazí má duše,“ odpověděl Afričan.

To bych chtěl popřát všem návštěvníkům rozdělovského kostela, ať už jej navštíví při bohoslužbě, mimo ni anebo při nějakém koncertu: aby zde každý našel svou identitu. Že je to tak těžké v naší uspěchané době? Svatý Augustin kdysi v 5. století napsal: „Říkáte: Časy jsou zlé? Časy jste vy!“

P. Prokop Siostrzonek OSB převor břevnovský a broumovský

3


K výročí kostela

V roce 1927 asi nikdo nepředvídal zánik Poldovky a dolů. A tak dnes můžeme symboliku starého loga vyložit trochu jinak. Kostel stojí na základech víry lidí, kteří zde žijí, a stříbrné štoly jsou průduchy božích milostí, svátostí a Písma svatého, z kterých čerpáme, dolujeme duchovní sílu. Bez námahy to nejde ani v duchovním dolování. To, co se odehrává v chrámu, má z něj přirozeně vyzařovat do okolí. Letošní výročí nás vede k vděčnosti především vůči Pánu Bohu, že zde máme živý kostel a společenství bratří a sester. Určitě jsou na místě naše díky arcibiskupu Františku Kordačovi, který významně podpořil stavbu. Budovalo se za vesnicí, v té době se ani nepředpokládalo, že se Kladno a okolní vsi spojí. Dnes kostel obklopuje hustá zástavba. S povděkem vzpomínáme na benediktiny, kteří věnovali pozemek. Obdiv patří našim předkům zapojeným ve spolku pro výstavbu katolického kostela. Nebylo to snadné, a proto můžeme ocenit nejen jejich kuráž a pevnost, ale i rozhled. Poděkování si zasloužíte i vy, kteří dnes udržujete náš kostel a společenství na úrovni hmotné i duchovní. Díky všem, kteří se podíleli na přípravě tohoto sborníku. Před devadesáti lety mohli lidé vstoupit do kostela vonícího novotou. Snad podobně jako dnes. Tehdy i dnes pro nás platí slova apoštola Petra, který nás upozorňuje na důležitý rozměr … Vy sami se staňte živými kameny pro duchovní chrám, svatým kněžstvem, které přináší duchovní oběti, Bohu příjemné skrze Ježíše Krista … (1 Petr 2,5)

Při svém příchodu do Rozdělova jsem byl mile překvapen mládím kostela. V roce 2007 slavil osmdesátiny a obsáhl tak jeden lidský život. Kladensko před sto lety zažívalo rozkvět hornictví a průmyslu a s tím spojený příliv lidí. Vedle továren a bytů se však stavěly také kostely v Kročehlavech, Hnidousích, Kladně i v Rozdělově. Ve kterých končinách během třiceti let vyrostly nedaleko od sebe čtyři nové kostely? Můžeme říci, že města a blízkého okolí se dotkla konjunktura kostelů. Letos chceme zvláště děkovat za náš rozdělovský kostel sv. Václava. V sobotní příloze známého deníku zpovídá redaktor významné osobnosti. Na otázku „na který předmět ve školském systému by kladli velký důraz“ většina dotázaných odpovídá „na dějepis“. Ano, také v této publikaci se setkáme s krátkými dějinami rozdělovské farnosti a zejména kostela sv. Václava. Kostel slaví výročí devadesáti let od svého postavení. Kostel, upřímně řečeno, neslaví, slavíme my, kterým slouží. Kostel je místo, kde se křtí, oddává, loučí se zemřelými, slaví eucharistie. Je oním místem, kde se čerpá z duchovního pramene naděje. Na starých plánech kostela bylo vyobrazeno jeho logo. Výstižně vyjadřuje tehdejší situaci. Na obrázku vidíme tři symboly – průčelí kostela, rudé pozadí a černou základnu. Nad rozdělovským kostelem se zvedá rudá záře z pecí tavících železnou rudu a také ze strusky na haldách. Pod ním se nachází v černém poli několik svislých pruhů, symbol šachet. Trefné barevné kulisy za a pod kostelem. 4


„Logo“ z titulní strany složky plánů rozdělovského kostela, 1925 (SOkA Kladno, AO Rozdělov, stavební spis).

P. Jaroslav Kučera farář v Kladně–Rozdělově

5


Stavba kostela sv. Václava v Kladně–Rozdělově Obecní činovníci chtěli zabránit rozšíření katolicismu v obci tím, že zabrání těmto přístup k bohoslužbám ve školní kapli, ale tím nevědomky vyvolávali odpor a nadšení u mnohých dosud chladně se k bohoslužbám chovajících občanů a tito pracovali pro postavení kostela.

Od benediktinské osady k hornické obci Když se podíváme na mapu Kladna a okolí ze začátku 19. století, vidíme nevelké město uprostřed lesů, město, které teprve čeká bouřlivý rozmach spojený s objevem uhlí a vznikem železáren. Za za-

František Záleský, z Kroniky obce Rozdělov

Rozdělov, průhled Doberskou ulicí ke kostelu sv. Václava, kolem r. 1930 (sbírka Sládečkova vlastivědného muzea v Kladně). 6


ložení Rozdělova1 a Štěpánova, dvou osad u Kladna, Klaad Kl adna, jsme vděčni břevnovsko–broumovskému břevnovsko–broumovském mu opatu Štěpánu Rautenstrauchovi OSB (1773–1785). (1773–1 –1785). Ten –1 v roce 1783 pozval k poplužnímu Novému No ovému dvoru, dvoru u, který se nalézal u křižovatky cestt do do Smečna aa RaRakovníka, své osadníky z Broumovska. z Broum movska. A slíbil slíb bil jim, jim m, že po přesídlení je odměníí tím, tím, že mezi ně rozdělí rozzdělí pozemky. Z tohoto „rozdělování“ „rozdě děllování“ byl odvozen dě od n i název nové vsi – Rozdělo Rozdělov. lov. lo

Svůjj význam význam má i hřbitov – svaté pole. Když jím dnes procházíme pro roch ro c ázíme a čteme jména na starých náhrobcích, máme me před sebou životní příběhy těch, kteří vvytvářeli vy tvářeli letokruhy letokr kruhy rozdělovské historie. Dříve pokr chovávali ch hov o ávali Rozdělovští Rozděl ělov ěl o ští své zesnulé na kladenském hřbitově, hřbito hř tově to v , ale kvůli nedostatku nedo ne d statku místa a velké vzdálenosti založili nost stii zalo st ložili v roce 1914 lo 19914 vlastní hřbitov při silnici po do Kamenných Kaam am ný amenný ných Žehrovic, p o jeho dokončení byla upravena vysázena upraven up na cestaa a podél ní vysá sáze sá z na alej šedesáti lip.4

Na starých map mapách apáách tvoří obec ap obeec ec podlouhlá pod dlo lou uhlá náves náv áves áv ess s hospodářsk hospodářskými uprostřed kým ými usedlostmi mi a radnicí; upr rosttře ro ř d návsi vyro vyrostla malá ost s la v roce 1802 022 mal aláá kaple zasvěcená al zasvěceená sv. za sv. Mikuláši. Mikuláši ši.2 Na bohoslužby ši bohosluž užb už by vš však ša ch šak chod chodili odili Rozdělovští od Rozděl Ro ělovští ěl až do o kostela kostela Nane Nanebevzetí ebe b vzetí P Panny ann ny Marie Mari rie naa kla kladenadeenský skký rynek. Dyn Dynamický nam amický rozvo rozvoj oj Kl K Kladna adna sam samozřejmě amozřeejměě am zássta ta bu Ro tavb Rozd zdělovaa, kkterý zd terý se ro roz zšiřřov oval a al ovlivnil i zástavbu Rozdělova, rozšiřoval především m podél po podé odé déll hlavní komunikace kom omun nik ikace k (dnešní (dneešn šní DoDo berské ulice ulice). e).. Během Během m let let e se Rozdělov Rozd Ro děl ělov – zemědělská zem měd ěděllská obec ob na kraji lesů lesů – postupně po ostu upn ně stává stáv st á á by bydliště bydlištěm ěm hlavhlav avav horníků.3 ně horníků.

V roce V V  r cee 1908 ro 19008 tu postavili possta tavili školu, protože prot otože vzrůstající ot počet neúměrně po očet rozdělovských rozdělovvsk skýc ých dě ýc dětí již neúmě ěrn rně zatěžoval kladenské V nové zřízena kladen kl nské šk školy. V nov o é bu budově byla zř říz ízen e a kaple spojená spo ojenáá ss tělocvičnou.  těl ělocvvično ěl ou. Ta ssee stala v březnu nu 1909 rozhodnutím arcibiskupa kardinála ro ozhodnu utí tím pražského praž ažsk až s ého arci ibi biskupa kardin inál in áa Lva kaplí L va Skrbenského Skrb benského i ka kap plí veřejnou. Sl SSloužily oužily se v  ní pravidelně prav pr avidel av elně el ně mše – kkněz něz celebroval cele ce leb le broval al na ol oltáři v kapli a věřící věě cí se shromáždili shrom máždilii v tělocvičně. máž má v tělocvičně ně.. Ve ně Ve šškole kole uděsvátost llil il také takéé tento tento kardinál karrdi dináál v květnu v kvvět v  ětn nu 1909 19009 žákům žá svátosst biřmování. Od 1909 působili katecheté: biřm bi řmov řmov ováání. O d roku ku 190 909 zzde 90 de pů půs sobili kateche heté: he Josef Rod Jos Jo sef R od (1909–1912), (190 909– 90 –19 19112),5 E Eduard duar du ard ar d Červášek ((1912– 1912– 1914 19 1914), 4), ) Stanislav Staani nissl slavv G Gabriel abri ab riel ri el ((1914–1915), 19114–1915), Jo 19 Jose Josef os f Pilát (191 (1 (1915–1917), 9115–1917 17)), A 17 Alfons lffonss Karas lfon Kara Ka rass (1917–1922 ra (1917–1922) 22)) a od září 22 11922 19 922 Jaroslav Jarrosla lav av Ko Kopř Kopřiva. přiv př iva. iv a..6

1/ O historii R Rozdělova o dělova viz Kronika oz Kron Kr onik on ikaa obcee Rozdělov, ik Roz ozdě d lo lovv, (SOkA (SO OkA Kladno, AM Kladno). Kladn d o). Františekk Záleský, dn Zále Zá lesk le esk ský, ý, Rozdělov, R zd Ro zděl ělov ěl ov,, Kladno ov Kladno no o 1934, s. 7. Ve vztahu u k „velkému Kladnu“ Kla laadn dnu“ u viz viz Robert Rob ober e t Ši ŠŠimůmů ůnek et al., Historický atl atlas tlas tl a měst České re republiky, epu publ b iky, y ssvazek vaze zekk č. 17, ze Kladno, Historický ústav A Akademie k demie věd ČR ka ČR, v.v.i v.v.i., i., Prah Praha ha 2007; zde zejména cenný historický histtor o ický mapový m materiál. ateri riál ri ál. ál 2/ Farní kronika Rozdělov, (ŘKF F Kladno–Rozdělov), Kladno–Rozděl ělov ěl o ), s. 5. Jaroslav Kopřiva zde zmiňuje, že se k kk ní ní podle tradi tradice dice di ce konaly ce poutě o slavnosti Nejsvětější Trojice, p později ozzději ale sloužil o sloužila illa jako „obecní skladiště“. 3/ Do Rozdělova se stěhuje mnoho horníků, ů zzvláště vláště z Přízachytit bramska. A zatímco na návsi můžeme dodnes za ach c ytit stavení, která odpovídají potřebám tradičního polního hospodahos o podaření, horníci si stavějí nízké domky s malým dvorkem, dvorkem m, tento druh zástavby v obci převládl.

relativně poklidná Po roce roc ocee 19 oc 11918 18 ssee re rela laativně poklid dná situace změnila, vztahy církve – děkanvzta vz tahy ta hy mezii vedením veede d ním školy a zástupci záá 4/ Kronika ka obce Rozdělov, Rozdělovv, (SOkA (SOkA Kladno, AM Kladno), s. 76–77 76–77. 77. 77 5/ Bydlel By v Lesní uli ulici licci čp. 248, učil ve škole náboženství, li sloužil sl loužil mše ve školní ško kol ko olní kapli, pohřbíval – to byla tehdy náplň práce rozdělovského rozdělov ovvsk s ého katechety. 6/ Přehled d katechetů katechetů v Rozdělově, viz článek: 20 let kostela sv. Václava Václav ava v Kladně–Rozdělově, Kladensko, věstník vikariátu av kladenského, kladen enského, 27. 9. 1947, s. 4–6. en

7


Rozdělov se stal součástí velkého Kladna až v r. 1941, i tehdy je však dělila pole; část mapy velkého Kladna, 1941 (foto Pavel Vychodil).

ským úřadem na Kladně – se zakalily.7 V prosinci roku 1921 školní rada kapli zrušila. Nato začal zápas ze strany církve o odložení tohoto verdiktu a o udržení místa katechety. V této kritické době se zachoval nezodpovědně Alfons Karas, který si neplnil své povinnosti, a díky jeho přístupu byl později katecheta ze ško-

ly vypovězen. Tehdy vyšlo navíc usnesení, podle něhož se tělocvičny již nemají nadále využívat k bohoslužebným účelům. To v  podstatě znamenalo konec veřejných bohoslužeb ve škole.8 K  dispozici zůstala pouze malá místnost a bylo skutečně nedůstojné, že se v průběhu mše v tělocvičně často cvičilo. Nakonec i zmíněnou malou místnost (kapli) vedení školy potřebovalo jako šatnu. Byl to požadavek zcela účelový, neboť děti se převlékaly jinde. Náboženský život se ve škole, která se, ostatně jako celá společnost, ubírala sekulárním směrem, stal neudržitelný. Po nástupu nového katechety Jaroslava Kopřivy9 se hledalo místo, kde by se mše mohly konat, ale bezvýsledně. Stále pokračoval spor mezi vedením školy a kladenským děkanstvím, který vyústil 10. listopadu 1923 ve zrušení místa katechety10

8/ Farní kronika Rozdělov, (ŘKF Kladno–Rozdělov), s. 16. Kopřiva píše, že návštěva kaple byla slabá, dětí mnoho, ale dospělých málo, jen ženy, počtem asi 14, muž žádný. Cvičení v tělocvičně bylo třeba strpět, aby věřící nedali záminku školní radě kapli zrušit. 9/ Jaroslav Kopřiva (* 16. 6. 1895, † 11. 8. 1954), na kněze vysvěcen 9. 7. 1922, katechetou v Rozdělově od 1. 9. 1922. V Rozdělově bydlel naproti škole ve vilce Juliána „na poště“ čp. 374 u Pavly Peškové. Kaplanem v Kladně od 1. 2. 1923, od září 1923 katechetou v dívčí občanské škole na Kladně (expozitura v Rozdělově ustanovena 1. 7. 1931). V zimě roku 1941 na pokyn okupačních úřadů přeložen do Olešky a rok nato dokonce internován v klášteře v Zásmukách. Od 1. 3. 1944 administrátor v Olešce. Pochován na hřbitově v Uhříněvsi. 10/ Farní kronika Rozdělov, (ŘKF Kladno–Rozdělov), s. 16.

7/ Kronika obce Rozdělov, (SOkA Kladno, AM Kladno), s. 108–109. Na návsi proběhla 6. 7. 1919 oslava Mistra Jana Husa, byla tam zapálena hranice, do které se za zpěvu písně „Hranice vzplála“ házelo vše, co souviselo s rakouskou monarchií. I to byl jeden z impulsů, který vedl řadu lidí z církve odejít. Nato na schůzi obecního zastupitelstva vystoupil radní Antonín Nejedlý s proticírkevní rezolucí, která se dotýkala zejména výuky náboženství na škole, a ta byla schválena. Školní rada pak o prázdninách odstranila kříže ze tříd.

8


Škola v Rozdělově, kolem r. 1915 (sbírka Sládečkova vlastivědného muzea v Kladně).

a 29. ledna 1924 bylo definitivně rozhodnuto o uzavření kaple. Marné byly prosby katolíků adresované školní radě, aby alespoň měsíc s  výpovědí posečkala, aby nemuseli v  krutých mrazech chodit do kladenského kostela. V  úterý 19. února 1924 jim přišla od rady zamítavá a výsměšná odpověď. Následujícího dne byli věřící vyzváni, aby odevzdali klíče, místo toho se však shlukli před školou odhodláni kapli bránit; ze šichty dorazili i horníci s holemi, atmosféra byla napjatá. Zástup za třeskuté zimy rostl, Jaroslav Kopřiva klíče od kaple nevydal. Druhý den Kopřivu předvolali do ředitelny, kde se

na něj obořil předseda školní rady, že v Rozdělově bouří lid, a přikázal mu, aby okamžitě klíče vrátil. Do vzrušeného jednání se však vmísili další věřící a rozpoutala se velká hádka, po níž předseda odešel za starostou, spolu si šli stěžovat okresnímu hejtmanu. Tam bylo dohodnuto předání kaple, a to až na konci měsíce. Morálně ten den zvítězili věřící, neboť lidé, a to i bez vyznání, počínání školní rady odsuzovali, jejich sympatie patřily rozdělovským katolíkům. Poslední mše se ve školní kapli sloužila 29. února 1924, poté Jaroslavu Kopřivovi nařídili, aby se odstěhoval do Kladna, překážel. Obec prodala bohoslužebná roucha a pouze ciborium, které sem věnoval kardinál Lev Skrbenský z Hříště při biřmování

Kladenský děkan Josef Skála podržel Jaroslava Kopřivu ve vikariátu a usiloval o to, aby se jak jen to bude možné, vrátil do Rozdělova a tam mohl pokračovat v práci. Proto byl jmenován druhým kaplanem na Kladně, bydlel stále „na poště“.

9


v roce 1909, zachránil kladenský děkan Josef Skála.11

Zápas o kostel

Tehdejší společnost nasadila sekulární kurs, a proto byl vztah vedení školy k náboženským otázkám pochopitelný.12 Zarážející však byl nevybíravý a radikální postup proti věřícím, který eskaloval po obecních volbách v roce 1923.13 Tento postoj však nakonec vzbudil opačnou reakci, kdy někteří, zprvu váhající, se začali oblíbeného katechety Kopřivy a  katolíků zastávat.14 V  každém případě to byl podstatný impuls ke stavbě kostela v Rozdělově.15

Okamžitě po likvidaci kaple vzniká rada věřících v čele s Jaroslavem Kopřivou, jenž se pustil do přípravy stanov Spolku pro vystavění katolického kostela v Rozdělově u Kladna.16 Členové se scházeli různě, někdy v hostinci Na Kovárně, výborové schůze se konaly v bytě katechety „na poště“ – byli svorní a v odhodlání jednomyslní.17 Pro svou myšlenku získali důležitého spojence (a hlavně investora) – pražského arcibiskupa Františka Kordače,18 který přijel do Rozdělova 26. března 1924, aby situaci obhlédl. Po své návštěvě se rozhodl stavbu kostela nejen finančně zajistit, ale zapojil do její realizace arcibiskupského stavebního radu architekta Ing. Františka Havlenu,19 projektanta nové rozlehlé budovy

11/ Tamtéž, s. 20–25. O oltář ze školní kaple však nikdo neprojevil zájem. Když radikální proticírkevní nálada pominula, farnost jej velice lacino koupila a umístila v kapli na levé straně u hlavního vchodu (dnes kaple Panny Marie Lurdské). 12/ Později vedení obce postupovalo stejně i vůči československé církvi, které v roce 1937 nepovolilo konání bohoslužeb v rozdělovské škole, viz Rozdělovský farní věstník, XI., 1937, č. 2. 13/ Kronika obce Rozdělov, (SOkA Kladno, AM Kladno), s. 137–139. Starostou byl zvolen Karel Hamouz (KSČ), prvním náměstkem Václav Verner (strana občansko-hospodářská), druhým náměstkem Antonín Nejedlý (KSČ), radními Valerian Linhart (strana národního sjednocení), Jan Koubek (KSČ), Ladislav Patera (KSČ), Jaroslav Kejř (KSČ), Václav Hilmera (strana národního sjednocení), Josef Hokův (národní sjednocení), Jaroslav Kozel (živnostenská strana). 14/ Farní kronika Kladno I., (ŘKF Kladno), s. 825–837, zde podrobný popis událostí z pohledu duchovní správy. 15/ Kronika obce Rozdělov, (SOkA Kladno, AM Kladno), s. 142. Kronikář František Záleský (* 1899) se staví k přístupu obce dost kriticky a podotýká, že tento postoj nakonec stmelil věřící a zavdal podnět ke vzniku spolku pro postavení kostela. Záleského zápisy do kroniky však „schvalovala“ rada obce v roce 1931, ta již nebyla tak proticírkevně naladěna.

16/ Farní kronika Kladno I., (ŘKF Kladno), s. 839. S návrhem stanov spolku velice pomohl ministerský rada v Praze Jiří Hradecký. Mezitímco probíhalo jejich schvalování Zemskou politickou správou, obrátili se zakladatelé spolku na arcibiskupa Františka Kordače, aby se přimluvil u opata v Břevnově Gulielma Rudolfa (opatem v letech 1922–1926) ve věci darování pozemku na stavbu. Stanovy byly schváleny 19. 4. 1924. Hned potom připravil Jaroslav Kopřiva tiskové prohlášení Snažná prosba o milodar na stavbu katol. kostela v Rozdělově, ve kterém shrnul důvody založení spolku a vylíčil náboženskou situaci v Rozdělově. 17/ Farní kronika Rozdělov, (ŘKF Kladno–Rozdělov), s. 26. Z poznámek Jaroslava Kopřivy opsal Jan Lebeda. 18/ O arcibiskupovi Kordačovi základní monografie – Pavel Marek, Marek Šmíd, Arcibiskup František Kordač, Olomouc 2013; Pavel Marek, Arcibiskup pražský prof. Dr. František Kordač / Nástin života a díla apologety, pedagoga a politika, Olomouc 2005. 19/ Ing. František Havlena (* 1883 Příbram), stavitel na Vinohradech, kancelář čp. 1729. Arcibiskupský stavební rada, blízký spolupracovník Františka Kordače. Koncesi získal

10


semináře v Praze–Dejvicích.20 Arcibiskupovým záměrem bylo, aby obě stavby probíhaly souběžně.

snažil poměry s Římem urovnat, a tak v roce 1928 přijíždí do Prahy nový nuncius Pietro Ciriaci. Postupně se však ve vztahu stárnoucího Františka Kordače a Svatého stolce začaly projevovat trhliny, a to i kvůli hodnocením Kordačova vedení církve, která zasílal nuncius Ciriaci do Vatikánu. Římská kurie časem dospěla k názoru, že je na místě, a to přes nesporné zásluhy Kordačovy, provést na pražském arcibiskupském stolci obměnu. V létě 1931 byl František Kordač vyzván k  rezignaci, které nakonec vyhověl. Rozdělovští věřící mu byli skutečně vděčni, při jeho pohřbu dne 30. dubna 1934 stáli poblíž rakve horníci z Rozdělova v uniformách a s hořícími kahany. I takto projevovali úctu a poslední dík stavebníku svého kostela.21

Arcibiskup František Kordač (* 1852, † 1934) reprezentuje přední osobnost katolické církve v Čechách. Kvůli jeho nekompromisnímu a zásadnímu stanovisku vůči Jednotě katolického duchovenstva, která v roce 1918 iniciovala vnitrocírkevní reformní hnutí, vystoupilo proti němu mnoho hlasitých protivníků. Ale byl to František Kordač, který nakonec situaci v katolické církvi u nás stabilizoval. Možnost reformy církve viděl nikoliv ve změnách disciplinárních, jako třeba ve zrušení celibátu kněží, po kterém se tehdy volalo. Měl představu o obrodě, která spočívala zejména v přeměně vzdělávání a výchově kněží, v důrazu na rozvoj církevního školství vůbec. A tuto svou ideu prosazoval i prakticky, jak o tom svědčí nejen rozsáhlá přestavba arcibiskupského gymnázia v  Praze–Bubenči, ale i monumentální areál pražského semináře v  Dejvicích, který vznikal současně s rozdělovským kostelem. Bylo to v nelehké době, kdy vypukla tzv. Marmaggiho aféra spojená s odjezdem nuncia do Říma, a to na protest proti oslavám Jana Husa. Je zřejmé, že především František Kordač se

Příprava stavby kostela ve společenské náladě zcela nepříznivé pro katolickou církev vzbuzovala v levicovém Rozdělově silné emoce.22 Zvláště v  regionálních komunistických novinách Svoboda vyšly ostré proticírkevní články, které odmítaly a zesměšňovaly úsilí … tmářského spolku svíčkových babiček v čele s katechetou Jaroslavem Kopřivou … o vybudování svatostánku, přičemž s pochvalou kvitovaly, že se podařilo věřící „vymést“ ze školní kaple. Na 22. března 1925 byla také svolána ve-

Havlena v Praze 16. 9. 1908. Autor přestavby arcibiskupského gymnázia v Praze–Bubenči, čp. 299 (1924), budovy arcibiskupského semináře (1925–1927). Řada informací o jeho dalších pražských počinech viz PV (Pavel Vlček) a JH (Jiří Hilmera), heslo Havlena František, in: Pavel Vlček (ed.), Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách, Praha 2004, s. 220. 20/ Alfréd Fuchs, Pražský arcibiskupský seminář, Pestrý týden, příloha, 26. 11.1927; Antonín Podlaha, Nový kněžský seminář v Praze, Časopis katolického duchovenstva, 68, 1927, seš. 9, s. 625–638, 804–810.

21/ Marek, Šmíd, Arcibiskup František Kordač (cit. v pozn. 18), s. 38. 22/ V této souvislosti je třeba připomenout, že právě František Kordač byl k sociálním otázkám citlivý. V ideové rovině rozvíjel sociální politiku v duchu encykliky Lva XIII. Rerum novarum. Oproti rozdělovským komunistům však hledal a nacházel přirozeně jiná východiska. Viz Marek, Šmíd, Arcibiskup František Kordač (cit. v pozn. 18), s. 140–145.

11


řejná schůze, na níž se účastníci usnesli se stavbou důrazně nesouhlasit.23

nakonec realizovat. Za tohoto prekérního stavu je podána 7. března 1925 na Obecní úřad v Rozdělově žádost spolku o povolení stavby. Na místním šetření dne 15. dubna 1925 probíhá vše pro spolek relativně optimisticky,27 jen následné výhrady Pražské železářské společnosti projednávání poněkud komplikují.28 Zástupci obce při místním šetření neměli proti stavbě zásadní připomínky. Situace se začíná měnit dne 26. dubna na zasedání stavební komise, která vznesla námitky a doporučila žádost předložit radě a zastupitelstvu obce.29 Rada se sešla den poté 27.  dubna za před-

Spolek se obrací na Ministerstvo školství a národní osvěty s prosbou o dotaci.24 Její projednávání začalo a podle výnosu krajské politické správy učinila Okresní správa politická v  Kladně dotaz u rozdělovské obce, zda na kostel přispěje. Obec to nejen odmítla, ale rozhodla se udělat vše proto, aby na pozemku „u křížku“,25 který věnovali spolku břevnovští a broumovští benediktini, stavbě zamezila. Je proto obdivuhodné, že v  této tíživé a vyhrocené atmosféře pražský arcibiskup František Kordač, katecheta Jaroslav Kopřiva, členové spolku, jehož prvním předsedou byl Jan Nosek,26 dokázali chrám

27/ SOkA Kladno, AO Rozdělov, stavební spis. V protokolu sepsaném po jednání uplatňuje starosta Karel Hamouz a radní Ladislav Patera požadavek, aby práce byly zadány živnostníku z Kladna, který by byl ochoten přijmout nezaměstnané z Rozdělova. 28/ Tamtéž. Protokol byl 22. 4. 1925 doplněn o připomínku zástupce Pražské železářské společnosti. Stavitel Kolařík poukazuje na to, že pozemek č. parc. 156 v katastru obce Rozdělov se nachází v tzv. dolových mírách, a proto je PŽS oproti stavebníkovi plánovaného kostela a jeho majiteli v „prioritě“. Tzn. že stavebník musí na sebe převzít následky způsobené těžbou uhlí nejen minulou, ale i budoucí. Proti tomu spolek dne 25. 4. 1925 namítl, že na tyto skutečnosti není možné brát ohled při stavebním řízení, ale budou případně řešeny u civilního soudu. Rovněž žádost obce, aby byli zaměstnáni na stavbě řemeslníci bez práce z Rozdělova, byla spolkem zpochybněna. Ze strany stavebníka panovala v tomto směru dobrá vůle, ale tato podmínka byla v rozporu se zákonnými normami. 29/ Tamtéž. Viz protokol ze schůze stavební komise, která se konala 26. 4. 1925 dopoledne, jednání předsedal Otto Zelinka. Z jejích závěrů vyplynuly obavy, zda kostel neohrozí další výstavbu obce, dále byly vzneseny připomínky v souvislosti s požární ochranou i s estetikou chrámu a členové upozornili

23/ Karel Hamouz, Peněz pro školství v Československu není – na stavbu kostelů se vyhazují, Svoboda, 17. 3. 1925; Dělnictvo a občanstvo ostře protestuje proti postavení kostela a fary v obci, Svoboda, 26. 3. 1925. Autorem druhého článku je patrně rovněž rozdělovský starosta Karel Hamouz. Čtenáře zde informuje o veřejné schůzi lidu, na které se demonstrovalo proti stavbě. 24/ Jakou dotaci ministerstvo poskytlo a byla-li vůbec přiznána, se zatím nepodařilo zjistit. Zdá se, že stavba probíhala zcela z finančních prostředků, které uvolnil Kordač z pokladny arcibiskupské konzistoře. Na rozdělovský kostel investoval Kordač údajně 1 805 988 Kč, viz stať: 20 let kostela sv. Václava v Kladně–Rozdělově (cit. v pozn. 6), s. 6. 25/ Po rozšíření silnice byl kříž na kamenném soklu (1886) přestěhován vlevo od vstupu do kostela, kde stojí dodnes. Původně se na tomto místě, tehdy vlastně při cestě do polí, konaly pobožnosti tzv. křížových dní. 26/ Jan Nosek († 4. 6. 1929), důlní na šachtě, zemřel ve věku 69 let, pochován na rozdělovském hřbitově poblíž ústředního kříže společně s manželkou Marií († 22. 2. 1923). Do zastupitelstva obce zvolen v roce 1911 a v roce 1927.

12


František Kordač, ThDr., arcibiskup pražský, kolem r. 1920 (sbírka Arcibiskupství pražského).

13


vlevo: Část článku v novinách Svoboda z 17. 3. 1925 – Peněz pro školství v Československu není – na stavbu kostelů se vyhazují.

vpravo: Část článku v novinách Svoboda z 26. 3. 1925 – Dělnictvo a občanstvo ostře protestuje proti postavení kostela a fary v obci.

14


Rozhodnutí o zamítnutí stavby kostela z 10. 5. 1925 (SOkA Kladno, AO Rozdělov, stavební spis). Leták „Snažná prosba o milodar na stavbu kostela …“, 1924 (ŘKF Kladno).

15


sednictví starosty Karla Hamouze.30 Před radními ležel protokol stavební komise, záznam z místního šetření s dodatečným vyjádřením Pražské železářské společnosti. Obecní rada při hlasování povolení stavby neschválila a záležitost postoupila zastupitelstvu, které 29. dubna jednalo v obdobném duchu. Na jeho rokování bylo přítomno 25 řádných členů a 5 náhradníků. Důvody zamítavého stanoviska rady přednesl místostarosta Antonín Nejedlý, kterému oponoval člen strany lidové a místopředseda spolku František Bartoš.31 Ten upozornil na to, že jak vyplynulo na místním šetření, spolek splnil všechny zákonné povinnosti. I tak zastupitelstvo stavbu nepovolilo. Jako hlavní důvod v přípise adresovaném spolku uvedl starosta Karel Hamouz, že kostela v Rozdělově není třeba a že místní stálá stavební komise se vyslovila rovněž proti. Jednatel spolku Jaroslav Kopřiva obdržel dopis 10. května, dne 18. května se spolek odvolal k Okresní správní komisi v Kladně s tím, že ve smyslu platných zákonů je v kompetenci obce pouze posuzovat záležitosti technického rázu nebo hygienických norem, nikoliv určovat, jakou budovu je v obci vhodné stavět.

Rozdělov, hřbitov – fotografie Jana Noska a jeho manželky Marie na rodinném hrobu (foto Vladimír Přibyl).

i na to, že hluk povozů zajíždějících do cihelny by mohl rušit bohoslužby a vznikly by tím zbytečné spory. 30/ Tamtéž. Při jednání vystoupil radní Koubek, který prohlásil, že by zastupitelům mohlo být později vytýkáno, že jako reprezentanti dělnické obce dali ke stavbě souhlas. V diskusi byl proti také místostarosta Antonín Nejedlý, jenž uvedl, že kostela není v obci třeba a že stavebník se nezavázal zaměstnat místní dělnictvo. 31/ František Bartoš bydlel v Lesní ulici v čp. 254 (dolní část dnešní ulice Kořenského), povoláním byl kovář a v roce 1934 byl již v důchodu, viz Záleský, Rozdělov (cit. v pozn. 1), s. 79.

Rozdělov, hřbitov – hrob předsedy spolku Jana Noska, detail (foto Vladimír Přibyl).

16


A pokud se týká protestu stavební komise, zmínil, že takovou „instituci“ platný stavební řád nezná a že její připomínky jdou mimo zákon. Okresní komise v Kladně však odvolání bez jakéhokoliv odůvodnění zamítla. Spolek reagoval rychle a podal proti tomuto rozhodnutí stížnost k Zemskému správnímu výboru pro Čechy (17. června), v níž opět zdůraznil, že k zamítnutí stavby neměla rozdělovská obec věcných důvodů. A zde uspěl. Předseda správního výboru dr. Kazimour poukázal na to, že spolek stavební předpisy plně respektoval, a rozkladu vyhověl (5. srpna).32 To bylo pro spolek a další přípravu stavby klíčové, začal konat.

hodnutí Nejvyšším správním soudem. Argumentoval údajnou zmatečností a vadností řízení a také vytkl spolku jeho lehkomyslné předsevzetí realizovat stavbu, když o jeho finanční síle obec pochybovala. To by v konečném důsledku mohlo znamenat, že by Rozdělov při péči o nedokončený kostel utrpěl materiální škodu. Dále namítal, že nebylo řádně zohledněno vyjádření zástupce Pražské železářské společnosti. Na závěr advokát „květnatě“ vylíčil, jak povolení stavby Zemským správním výborem již tak způsobilo v  obci velké pobouření, a  kdyby se výstavba měla skutečně rozběhnout, nevyloučil, že v obci propuknou bouře. Proto se také domáhal, aby jeho odvolání byl přiznán odkladný účinek, tedy aby stavba byla, a to až do konečného výroku Nejvyššího správního soudu, přerušena.34

S tím se však radnice v Rozdělově nechtěla smířit. Byla iniciována petice (18. srpna), ve které odpůrci stavby svými 470 podpisy stvrdili, že si kostel v  Rozdělově nepřejí, neboť nemá podle nich pro obec žádný význam.33 A neskončilo to jen u podpisové akce. Delegace Rozdělovských vyrazila do Prahy za advokátem JUDr. Oldřichem Součkem, který jejich jménem požádal o přezkum citovaného roz-

Spolek však neváhal a 5. října 1925 kladenský stavitel Josef Picek oznamuje obecnímu úřadu, že práce podle schválených plánů zahájil. Ostatně základní kámen byl posvěcen kanovníkem Metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze Františkem Hrubíkem35 již 27. září.

32/ SOkA Kladno, AO Rozdělov, stavební spis. Zemský správní výbor dal spolku ve svém rozhodnutí zcela za pravdu, obec si počínala zjevně nad rámec zákonných norem. Zajímavý je i odstavec, který je věnován celkové zástavbě … Ve smyslu budoucí úpravy plánem polohy posuzováno, dlužno dříve či později předpokládati hlavně zastavování podél silnice ke Kladnu, které bude pravděpodobně tvořiti rozměrný táhlý místní stavební útvar stejnorodých staveb. Proto vystřídání takových staveb mohutnou a zvýšenou budovou kostela se sadovou úpravou kolem bude moci přivoditi příznivé oživení po stránce estetické i zdravotní. 33/ Počet obyvatel v obci v roce 1921 činil 4204, v roce 1930 pak 4019, viz Záleský, Rozdělov (cit. v pozn. 1), s. 28. Petice tak jistě nevyjadřovala názor většiny.

Konec sporům o kostel přinesl až verdikt Nejvyššího správního soudu za předsednictví dr. Emila 34/ SOkA Kladno, AO Rozdělov, stavební spis. Havlena dne 1. 10. 1925 ubezpečuje kladenského děkana Josefa Skálu, který byl znepokojen děním okolo stavebního povolení, že jeho starosti jsou liché, že věcných argumentů obec nemá. (Dopis uložen NA, APA III, i.č. 712, fasc. 1, 2.) 35/ ThDr. František Hrubík (* 1874, † 1928), od roku 1921 kanovník Metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze a od roku 1922 kancléřem pražského arcibiskupství, viz Antonín Podlaha, Dr. František Hrubík, Časopis katolického duchovenstva, 1928/9, č. 8–9, s. 1001–1002.

17


Háchy, pozdějšího státního prezidenta protektorátu Čechy a Morava. Soud ve veřejném líčení 27. října 1926 konstatoval, že stížnost obce proti stavbě je nepřípustná a bezdůvodná. Navíc uložil obci uhradit spolku na útratách sporu 600 Kč, a to do rukou dr.  Josefa Sklenáře, advokáta v  Praze, do 14 dnů pod následky exekuce.36 Ze závěrů nálezu vyplývá, že odvolání Rozdělova proti rozhodnutí Zemského správního výboru, který 5. srpna 1925 stavbu povolil, bylo účelově politicky a protinábožensky motivováno. Spolek postupoval v souladu se stavebním zákonem a již od samého začátku bylo zjevné, že právo je na straně spolku.37

oltářní provizoria, neprovedené rozvinutí architektury do prostoru, chybějící parková úprava). Při svěcení kostela byly na jeho tváři jistě patrné určité rozpaky. Na druhé straně, když procházíme složku přípisů, objednávek, ofěr, které architekt Havlena projednával s arcibiskupem Kordačem, když sledujeme rychlé tempo prací, a to zejména v posledních fázích, zaslouží si naši předchůdci obdiv a vděčnost za to, že kostel v Rozdělově přes všechnu nepřízeň doby vybudovali. Návrhy na rýsovacím prkně Františka Havleny vznikaly postupně asi již záhy po jeho návštěvě v  Rozdělově na jaře 1924 a byly hotovy v  únoru 1925.39 Vedle vlastního projektu připravil architekt ideální pohled na celkový areál kostela, který měl pomoci spolku, aby na svou stranu získal i rozdělovskou veřejnost.40

Od návrhu k realizaci Rozdělovský kostel je příkladem toho, jak se prvotní záměr architekta během stavby kvůli různým okolnostem mění. K nemilosti obce se rychle přidaly i tenčící se finanční možnosti arcibiskupské pokladny.38 To nutilo projektanta „slevovat“, ukrajovat z plánů nejen v kvalitě (záměny umělců, náhrada přírodního kamene umělým, otázka varhan), ale i v kvantitě (nerealizovaná sochařská výzdoba,

Dochované plány a pohled vypovídají o tom, jak 39/ Na stavebních výkresech poznamenáno datum 6. 2. 1925. Plány se nalézají v archivech: SOkA Kladno, AO Rozdělov, stavební spis, a NA, APA III, i.č. 712, fasc. 1, 2. Jednolodní síňový kostel s apsidou má následující rozměry: vnější délka chrámu 37,5 m a šířka s postranními kaplemi 23 m, bez kaplí, tzn. vnější šířka lodě, 16 m. Výška hřebenu střechy lodě činí 20 m a výška věže i s křížem téměř 30 m. Vnitřní délka lodě je 22 m, šířka 15 m a výška kazetového stropu 9,5 m, šířka vítězného oblouku 7,5 m. Kostel podle projektové dokumentace pojme na 160 sedících věřících a až 400 stojících. 40/ NA, APA III, i.č. 712, fasc. 1, 2. K tomu vyzval v dubnu 1925 projektanta sám František Kordač, pohlednice v počtu 5000 ks byly vytištěny v létě 1925.

36/ NA, APA III, i.č. 712, fasc. 1, 2; zde opis rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 10. 1926, č. 21146/26. 37/ Farní kronika Kladno II., (ŘKF Kladno), s. 61. Děkan Josef Skála si povzdechl, jak ti, kteří hnali s takovou zarputilostí spor až k Nejvyššímu správnímu soudu, dávají nyní od věci ruce pryč. 38/ O kritice velkorysého vydávání prostředků, jinak osobně skromného arcibiskupa, které vedlo až k zadluženosti arcibiskupského majetku viz Marek, Šmíd, Arcibiskup František Kordač (cit. v pozn. 18), s. 134. Vedle arcibiskupského gymnázia a semináře v Dejvicích podpořil Kordač i stavbu koleje Nepomucenum v Římě, kam poukázal 1,6 milionu Kč.

18


1925, patrně po konzultaci s architektem a kancléřem, zvolil firmu Josefa Picka.41

arcibiskup Kordač přistupoval ke stavbě velkoryse. Byl si vědom toho, že se jednak ocitá mimo tehdejší zástavbu, jednak že se kostel stane svým způsobem dominantou nového Rozdělova, jehož rozšiřování ke Kladnu logicky předpokládal.

Práce začaly po slavnostním položení základního kamene (27. září 1925)42 a naplno se rozběhly v říjnu. První splátka byla firmě proplacena v listopadu, a to ve výši 80 700 Kč, druhá na samém konci prosince ve výši 66 000 Kč. Kostel byl již v roce 1926 omítnut, byť se s těmito pracemi počítalo až v roce 1927, na podzim bylo společnosti již poukázáno 900 000 Kč a architekt Havlena se tehdy hlásil o honorář za stavební dozor ve výši 40 000 Kč.43

Architekt neuvažoval o kostelu jako o solitéru. Na úvodním výkresu navrhl, aby jej na každé straně křižovatky doplňovaly vícepatrové bytové domy, jak je to patrné i z uvedeného pohledu. Vytvořil by se tak dílčí urbanistický prostor, jemuž vévodil kostel s výraznou červenobílou barevností, která je v  dokumentaci také naznačena. Při realizaci byla však utlumena, místo bílé byla použita okrová. Můžeme jen litovat, že se nepodařilo areál doplnit o působivou okolní parkovou úpravu. Z původního projektu tak dnes zůstalo torzo – stísněné chrámové prostředí, které bylo ještě umenšeno při nezbytném rozšíření komunikace po roce 1960.

Na otázku, kolik na stavbě pracovalo dělníků, nepřímo odpovídá seznam počtu profesí, který arcibiskupovi 14. září 1926 předložil Havlena, protože Kordač měl zájem na tom, aby na stavbách arcibiskupství byly pokud možno vypláceny stejné odměny, v písemných pramenech se mluví o tzv. „glaichovném“. Z Kordačovy pokladny bylo doda-

Stavba byla zadána na základě výběrového řízení. To bylo zahájeno 20. srpna 1925 a otevírání obálek s  nabídkami firem proběhlo 31. srpna v  kanceláři pražské arcibiskupské konzistoře. Byl přítomen arcibiskupský kancléř František Hrubík, dále projektant František Havlena a zástupci čtyř kladenských stavebních firem, které se o zakázku ucházely – Josef Picek s celkovou nabídkovou cenou 1 264 485,14 Kč (stavba kostela: 1 091 401,46 a fary: 173 083,68), Antonín Švarc 1  119  306,16 Kč (953  433,52; 165  872,64), Vilém Procházka 1  265  110,57 Kč (1  117  308,61; 147  801,96) a Václav Náprstek 1 264 398,75 Kč (1 114 845,83; 149 552,92). Podkladem pro ofěry byl podrobný výkaz výměr vzorně zpracovaný projektantem. František Kordač 4. září

41/ Tamtéž; tady podrobný přehled a výkazy výměr; Farní kronika Kladno II., (ŘKF Kladno), s. 49; zde zmínka o tom, že výběr stavitele Picka mohla ovlivnit skutečnost, že na Kladně s ním byly dobré zkušenosti při stavbě kláštera školských sester Notre Dame (1900). 42/ NA, APA III, i.č. 712, fasc. 1, 2. Kámen zhotovila Česká společnost pro průmysl kamenický. Společně s ním byl objednán rovněž další kus pro pražský seminář; i z toho je zjevné, že obě stavby probíhaly současně. Podobu dřevěného pódia s křížem, které vystavěl Josef Picek u příležitosti posvěcení základního kamene, navrhl také František Havlena. 43/ Tamtéž. Spis datován 16. 10. 1926; arcibiskup Kordač tento nárok okomentoval, že očekává … že inž. Havlena za svůj dozor při kostele v Rozdělově nebude žádat více než inž. Orth za denní inspekci a mnoho práce při semináři … (v Dejvicích) …

19


tečně uhrazeno 14 zedníkům, 11 dělníkům, 20 tesařům, 2 dělnicím, 2 hlídačům, 1 tesařskému učni, 2 zednickým učňům, 1 zednickému políru, 2 pracovníkům stavební kanceláře, 5 betonářům, 1  betonářskému políru a 1 stavbyvedoucímu techniku 2 300 Kč.44 Na podzim roku 1926 byla kolaudována fara,45 do níž se nastěhoval Jaroslav Kopřiva. V  malé místnosti, která se později stala kanceláří, začal sloužit mše svaté, a to včetně první „půlnoční“.46 Koncem ledna 1927 obeslali zvonařské firmy, aby podaly nabídky na dodávku zvonů.47 Vyhrála firma Buřil & Riss z Kuklen u Hradce Králové. Ta odlila dva zvony do věže – sv. Václava (ladění a1, průměr 91 cm, váha 425 kg) a sv. Jana Nepomuckého (h1, 80 cm, 300 kg) – a sanktusník (h2, 41 cm, 38 kg).48 Oba velké zvony však byly za 2. světové války zrekvírovány, rozdělovská kostelní věž tak osiřela.49

František Havlena, návrh na zástavbu lokality „u křížku“ v Rozdělově, naznačen nový kostel, uvažované bytové domy a stávající škola, 1925 (SOkA Kladno, AO Rozdělov, stavební spis).

44/ Tamtéž. Havlenův dopis konzistoři ze dne 14. 9. 1926. 45/ SOkA Kladno, AO Rozdělov, stavební spis. Místní šetření ohledně povolení k obývání fary proběhlo 6. 11. 1926. Stavební znalec Otto Zelinka nenalezl žádné závady a budově bylo přiděleno popisné číslo 466. 46/ Farní kronika Kladno II., (ŘKF Kladno), s. 61. 47/ NA, APA III, i.č. 712, fasc. 1, 2. Výroba objednána 12. 5. 1927. 48/ Tamtéž. Nabídku předložila také zvonárna Oktáv Winter v Broumově a patrně také zvonárna Herold v Chomutově; cena firmy Buřil & Riss z Kuklen u Hradce Králové činila 29 131, 80 Kč. Za elektrický pohon sanktusníku si firma účtovala ještě dalších 5 140 Kč. 49/ Po válce biskup Ladislav Hlad, který působil v Rozdělově v letech 1952–1958, získal z pohraničí devadesátikilový zvon Božského Srdce Páně.

Razítka firmy Františka Havleny a spolku pro stavbu kostela, včetně podpisů Františka Havleny, Jaroslava Kopřivy a Františka Bartoše, 1925 (SOkA Kladno, AO Rozdělov, stavební spis). 20


František Havlena, návrh kostela, fary a okolní parkové úpravy, 1925 (SOkA Kladno, AO Rozdělov, stavební spis).

21


První zvědavci před slavností položení základního kamene, 27. 9. 1925 (sbírka Marie Hladíkové).

František Havlena, návrh kostela – půdorys, 1925 (SOkA Kladno, AO Rozdělov, stavební spis). Základní kámen, 27. 9. 1925 (sbírka Marie Hladíkové). 22


František Havlena, návrh kostela – podélný řez, 1925 (SOkA Kladno, AO Rozdělov, stavební spis).

23


František Havlena, návrh kostela, řez – pohled ke kůru a oltáři, 1925 (SOkA Kladno, AO Rozdělov, stavební spis).

24


František Havlena, návrh kostela, řez – pohled k oltáři; nebyla realizována sochařská výzdoba ani podoba oltáře, 1925 (SOkA Kladno, AO Rozdělov, stavební spis).

25


Na jaře roku 1927 se již pracovalo v interiéru. Na betonový podklad usadila firma Spojené pražské továrny na staviva litou dlažbu silnou 15 cm zhotovenou ze směsi  cementu a  ušlechtilých drtí, tzv. terazzo.50 Dokončoval se také kazetový betonový strop, který bylo třeba shora zateplit. Proto na něj do asfaltové zálivky položili korkové desky vysoké 3 cm, na které nanesli další dva centimetry betonové mazaniny.51 Rovněž bylo nutné vyrobit ventilační mříž,52 jejíž tvar architekt promptně navrhl. Stavební práce, na jejichž kvalitu dohlížel projektant, běžely a s nimi probíhala další jednání. Tehdy už bylo zřejmé, že z prostředků arcibiskupa Františka Kordače bude financována „pouze“ stavba, vnitřní zařízení kromě hlavního oltáře bude již mít na starosti spolek. Od  března Havlena probíral se sochařem Stinem Paukertem53 podstatný prvek architektury – výzdobu tympanonu vstupního portálu.54 Šlo o výjev ze života sv. Václava a sochař již připravil skicu, kterou

František Havlena, Ludvík Vocelka, model vstupního portálu, 1927 (NA APA).

50/ NA, APA III, i.č. 712, fasc. 1, 2. Práce byly zadány 1. 3. 1927. 51/ Tamtéž. Tyto speciální práce byly mimo možnosti stavitele Picka; Havlena je po Kordačově souhlasu v dubnu 1927 svěřil firmě Františka Bubna z Kolína. 52/ Tamtéž. Mříž zhotovila v březnu 1927 firma Čeňka Vočka. 53/ Stino Paukert (* 1879, † 1960), studoval také v Římě a byl znám i jako autor plaket, měl ateliér v Praze VII. – Holešovicích, Letohradská 9. Tam také za ním Havlena docházel. 54/ NA, APA III, i.č. 712, fasc. 1, 2. Přípravné práce na výtvarném řešení reliéfu byly u tohoto sochaře zajištěny v listopadu 1925.

požadoval proplatit. Tato zakázka se nakonec nerealizovala, neboť cenu ve výši 30 000 Kč arcibiskup neakceptoval a s vypracováním svého díla v umělém kameni Paukrt nesouhlasil. Celou záležitost musel Havlena řešit urychleně, a  proto se obrátil na sochaře Ludvíka Vocelku, kterému se stala vzorem svatováclavská jezdecká socha od Josefa Václava Myslbeka.55 55/ Tamtéž. Vocelkův sádrový model je datován k 1. 5. 1927.

26


František Havlena, Ludvík Vocelka, model tympanonu vstupního portálu, 1927 (NA APA).

27


Jak jsme naznačili, v průběhu výstavby došlo k některým korekturám původního projektu, a  to i ve vnitřním uspořádání. Nebyla např. upravena křestní kaple, tím byl přeci jen potlačen význam kostela jako místa s křestním pramenem. Místnost, kde se dnes nachází zpovědnice, měla vytvářet vedlejší komunikační prostor mezi lodí a schodištěm na kůr. Tím, že se toto řešení neuskutečnilo, architektura přece jen ve své vstupní části ztratila na jisté velkorysosti a vzdušnosti. Zpovědnice měly stát v bočních kaplích, po stranách vítězného oblouku. Ke škodě celkového vyznění nebyla rovněž provedena výzdoba na pilířích vedle vítězného oblouku. S Rudolfem Březou (* 1888, † 1955) sjednali dvě plastiky sv. Prokopa a sv. Vojtěcha, sochař načrtl i skici, z  realizace nakonec pro nedostatek peněz sešlo.56 Ikonografická koncepce vycházela z  národní církevní tradice. Na zamýšlené sochy měly navazovat lunety s  českými světci v  bočních kaplích. Ze snímků pořízených v roce 1928 je patrné, že do lunet se podařilo obrazy osadit. Dochovaly se nám polopostavy sv. Cyrila, sv. Metoděje a sv. Vojtěcha. Původně se dokonce uvažovalo, že by tento cyklus „pokračoval“ dvěma lunetami i v  kněžišti, 56/ Tamtéž. Vzhledem k tomu, že sochy rozpočet nezahrnoval, prosil Havlena Kordače, aby je zaplatil … jelikož zmíněných soch k vyjádření architektonických dojmů jest nutně zapotřebí … dopis ze dne 30. 11. 1926. Ke skicám přiložil Havlena ještě návrh sochaře Vocelky, který však nedoporučil. Sochy vysoké 2,40 m měly být provedeny z umělého kamene, jejich cena činila 19 900 Kč. Dnes jsou na pilířích druhotně umístěny nevelké polychromované dřevěné plastiky Nejsvětějšího Srdce Ježíšova a Nejsvětějšího Srdce Panny Marie z kostela sv. Václava v Dřetovicích.

František Havlena, arch. Navrátil, hlavní oltář s reliéfem od F. Stuflessera, dokončen r. 1927 (foto Vladimír Přibyl).

záměr však byl odmítnut, a to ku prospěchu nápadité dekorativní malby.

28


budovy, kterou v roce 1923 získala Česká akciová tiskárna.57 Ani hlavní oltář neodpovídá první myšlence Františka Havleny. Dnes máme před sebou mramorovou oltářní menzu58 s dřevěným svatostánkem a rámovou konstrukcí, tu navrhl architekt Navrátil z Prahy a patrně vytvořil, tak jako v pražském semináři, řezbář Bohuslav Beck z Kutné Hory. Do architektonicky pojednaného rámu byl vsazen hluboký dřevěný reliéf s  výjevem Zavraždění sv. Václava. Ten zhotovil pro zatím neznámého objednavatele Ferdinand Stuflesser59 kolem roku 1900 v dodnes vyhledávané Stuflesserově řezbářské firmě v St. Ulrich in Gröden v jižním Tyrolsku (dnes v Ortisei, oblast Trident – Horní Adiže,  Itálie). Snad o tomto nevyužitém díle věděl arcibiskup Kordač, který je 57/ Tamtéž. Proto již v prosinci 1926 jednal Havlena se zástupci piaristické koleje v Praze, kteří nabídli dvě barokní architektury oltářů ve vhodné velikosti, přičemž na převoz spěchali, a tak byly oltáře provizorně uloženy v kladenské kapli sv. Floriána. Jejich dopravu a následnou restauraci, a to včetně nové povrchové úpravy, prováděla firma architekta B. Pische, Praha II., Václavské nám. 13; práce byly objednány 3. 8. 1927. 58/ Tamtéž. Zhotovila kamenická firma Gustav Kalaus, Praha–Karlín. 59/ Ferdinand Stuflesser (* 1855, † 1926), řezbář a sochař, zakladatel proslulé řezbářské dílny, představuje její první generaci. Podle sdělení Filipa Stuflessera (pátá generace) pochází reliéf patrně z rozmezí let 1890–1900, není vyloučen ani rok 1910, rozhodně však není mladší; v žádném případě nevznikl společně s oltářní architekturou. Stuflesserova dílna v té době byla skutečně významným centrem církevního umění. Své práce dodávala i do Vatikánu, svědčí o tom ostatně i titul Fornitore Pontificio, který jí udělil papež Lev XIII.

Ferdinand Stuflesser, Zavraždění sv. Václava na hlavním oltáři, detail, před r. 1910 (foto Vladimír Přibyl).

Architekt také doporučoval jinou formu bočních oltářů, podobnou těm, které vznikly pro seminární kostel sv. Vojtěcha v Praze. Jako východisko z nouze, které však v interiéru působí jako cizí archaický prvek, zvolili instalaci dvou barokních oltářů, které dostali od piaristů z Prahy, a to patrně z kolejní

29


Interiér kostela – malířská výzdoba podle návrhu Františka Havleny, realizace ateliér Jaro Hlaváčka, 1927, obnovena týmem pod vedením Ivana Kadrleho, 1998–2017 (foto Vladimír Přibyl).

postoupil Havlenovi, jenž společně s architektem Navrátilem dal v roce 1927 hlavnímu oltáři finální podobu.60

V červenci 1927 se podařilo obstarat, a to opět jako náhradní řešení, osmnáct kostelních lavic z  pražského Klementina, kde byl dříve seminář. Kladenský truhlář Josef Kožený doplnil jednu čelní a jednu „běžnou“ lavici, všechny zbylé opravil a barevně sjednotil.61

60/ NA, APA III, i.č. 712, fasc. 1, 2. Po osazení reliéfu pak bylo úkolem kladenského malíře Františka Maršála, aby opravil trhliny, spáry a dílo vyčistil; zakázka těchto prací je datována až 15. 11. 1927. Patrně na popud biskupa Ladislava Hlada, aby věřící neměli po celý rok před očima jen „tu vraždu“, namaloval Pharm. Mgr. Josef Hřebík koncem padesátých a začátkem šedesátých let dva obrazy, které se dodnes v době vánoční a velikonoční zavěšují na hlavní oltář.

To, co dnes návštěvníka především zaujme, je jediJde o kopie obrazů – Svatá noc od Correggia a Dobrý pastýř od neznámého autora. 61/ Tamtéž. Práce zadány 6. 7. 1927.

30


Fotografie z článku v příloze časopisu Pestrý týden – Pražský arcibiskupský seminář, 26. 11. 1927.

ru. Jedině z fotografií je dnes zjevné, že v Dejvicích i v  Rozdělově běželo v podstatě o stejné šablony. Když jim budeme věnovat více pozornosti, rozpoznáme na ploše stylizovaný benediktinský kříž, s nímž se v různých variantách setkáváme nejen na stropě lodi, ale i na modré „obloze“ kněžiště. Tradiční benediktinský kříž, jak jej známe z  různých svátostek, Havlenovi zcela vyhovoval. Na jedné straně mohl upomínat na historické kořeny obce a vyjadřovat vděčnost za darování pozemku benediktiny, na straně druhé šlo o snahu ozdobit stěny církevním vzorem, aby bylo oslaveno Stvoření,

nečný barevný dekor interiéru, jehož návrh rovněž pochází z pera Františka Havleny. Malířské práce zajistila firma architekta Jaro Hlaváčka,62 který si patrně přizval ke spolupráci architekta Majera. Shodní architekti kooperovali i  v  pražském semináři na výzdobě kaple sv. Vojtěcha,63 která ale po roce 1953 zcela zanikla. Rozdělovský kostel má proto svůj význam právě díky zachovanému deko62/ Tamtéž. Práce byly objednány 2. 8. 1927. 63/ Podlaha, Nový kněžský seminář v Praze (cit. v pozn. 20).

31


Interiér kostela – malířská výzdoba podle návrhu Františka Havleny, realizace ateliér Jaro Hlaváčka, 1927, obnovena týmem pod vedením Ivana Kadrleho, 1998–2017 (foto Vladimír Přibyl).

32


Interiér kostela – malířská výzdoba podle návrhu Františka Havleny, realizace ateliér Jaro Hlaváčka, 1927, obnovena týmem pod vedením Ivana Kadrleho, 1998–2017 (foto Vladimír Přibyl).

33


aby jak stojí v Řeholi sv. Benedikta, byl ve všem veleben Bůh (Ut in omnibus glorificetur Deus … Řehole sv. Benedikta 57,9). Slohově lze charakterizovat rozvrh a pojetí výmalby jako art deco64 – u návštěvníka vyvolává radost z barevnosti a obdiv k „ornamentální hravosti se slovanským přízvukem“. Obdobné motivy – například orámování vstupu z kněžiště do sakristie nebo kropenek v předsíni, kde pravoúhlá linie je změkčena obloukem, nacházíme třeba v díle jednoho z předních představitelů art deca architekta Pavla Janáka (např. krematorium v Pardubicích, 1922–1923); takových příkladů obloučkového stylu bychom však objevili na naší poválečné architektuře více. Vedle malovaného dekoru stojí za zmínku také další architektonické prvky – kazatelna a zejména oltářní přepážka, jejichž konstrukce jsou zhotoveny z umělého kamene se zajímavou strukturou povrchu zdobenou pemrlováním. Cenným detailem je nejen mříž přepážky, ale i branka uprostřed, snad práce pražské firmy Anýž.65

Interiér kostela – malířská výzdoba podle návrhu Františka Havleny, realizace ateliér Jaro Hlaváčka, 1927, obnovena týmem pod vedením Ivana Kadrleho, 1998–2017 (foto Vladimír Přibyl).

V předsíni kostela budí pozornost čtveřice bronzových desek. První dvě písmové pamětní desky za dveřmi připomínají průběh stavby; první z nich autora projektu – arcibiskupského stavebního radu Ing. Františka Havlenu, stavitele Josefa Pic-

ka z Kladna a  stavebníka – Spolek pro postavení katolického kostela v  Rozdělově u Kladna, druhá vysvěcení kostela a hlavního oltáře pražským arcibiskupem Františkem Kordačem dne 25. září 1927. Další dvojice desek, které bychom mohli nazvat votivními, znázorňuje donátora kostela pražského arcibiskupa Františka Kordače. Na jedné se uvádí, že stavba byla realizována jeho nákladem v letech 1925–1927, na druhé je reliéf arcibiskupa od Břetislava Bendy (* 1897, † 1983).66 Tento představitel

64/ K charakteristice stylu art deco viz JŠ (Jana Šmejkalová) heslo Art deco, in: Anděla Horová (ed.), Nová encyklopedie českého výtvarného umění I., Praha 1995, s. 38. 65/ Při porovnání vycházíme z fotodokumentace zaniklého původního zařízení seminárního kostela sv. Vojtěcha v pražských Dejvicích. Podlaha, Nový kněžský seminář v Praze (cit. v pozn. 20), s. 634.

66/ Více o sochaři viz VE (Václav Erben) heslo Břetislav

34


Interiér kostela – malířská výzdoba podle návrhu Františka Havleny, realizace ateliér Jaro Hlaváčka, 1927, obnovena týmem pod vedením Ivana Kadrleho, 1998–2017 (foto Vladimír Přibyl).

35


českého novoklasicistního sochařství, který portrétoval arcibiskupa na doporučení strahovského opata Methoda Zavorala, ve svých vzpomínkách píše, že Kordač byl krásný typ filosofa askety, a to s dobře modelovanou tváří a ostrými rysy.67 V Bendově ateliéru vznikla mramorová busta arcibiskupa pro dejvický seminář, další pro arcibiskupskou rezidenci byla z bronzu a pro triforium ve sv. Vítu z pískovce. Čtvrtou výtvarnou památkou na Kordače je tak bronzová votivní deska z rozdělovského kostela, kterou Benda výtvarně připravil na konci měsíce srpna a odlil ji osvědčený pražský slévačský mistr Karel Barták ze Žižkova.68 Samozřejmě nás upoutá tvar písma uplatněného na deskách, který ve stylu architektury kostela patrně navrhl sám Havlena.

doby pocházejí snad i varhany, ostatně styl jejich skříně tomu napovídá. Když byl v budově v roce 1922 umístěn rektorát Vysoké školy báňské v Příbrami, nástroj deponovali na půdu arcibiskupského gymnázia v Bubenči. Zde si jej prohlédl varhanář Karel Urban z Prahy, který předložil cenovou nabídku.69 Měl v úmyslu varhany nejen opravit, ale vhodným způsobem i doplnit, jeho požadavek však byl příliš vysoký a navíc Havlenu „tlačil“ čas. Obratem byl vyzván Josef Melzer, který po revizi varhan uvedl, že jejich velikost je pro kostel nedostatečná, a proto doporučil pořízení nových. Pro první „provizorní“ období v alternativním návrhu vypočetl cenu, která zahrnovala pouze nejnutnější práce spojené se zprovozněním nástroje. Varhany však slouží dodnes.70

I v případě varhan nebylo možné kvůli chybějícím finančním prostředkům pořídit nový nástroj. Proto byly využity staré varhany z konviktu v Příbrami (čp. 240, Jiráskovy sady), patrně z jeho kaple. Konvikt byl vystavěn podle plánů Vojtěcha Ignáce Ullmanna v roce 1892 v novorenesančním slohu a z té

Zápis z kolaudace kostela je datován dnem 7. září 1927, přičemž se konstatuje, že práce byly provedeny vzorně, i když se ten den ještě dokončovala výmalba.71

69/ NA, APA III, i.č. 712, fasc. 1, 2. Urbanův rozpočet činil 17 054,40 Kč. 70/ Dispozice varhan: kryt 8´ / flétna 4´ / principál 8´ / oktáva 4´ / salicionál 8´ / bourdon 16´ / pedál – subbas 16´ / v 70. letech přidána pneumatická mixtura 2 2/3´ / 1 manuál, C – c3 / pedál jen C – a. V roce 2009 provedl větší opravu a rekonstrukci varhanář Jan Otcovský, který seřídil mechaniku, renovoval vadné části, upravil ladění. Kromě toho byla skříň posunuta dopředu k zábradlí (kvůli vzhledu i šíření zvuku), nově natřena a pozlacena. 71/ SOkA Kladno, AO Rozdělov, stavební spis. Řízení se zúčastnil za rozdělovskou obec první náměstek starosty Václav Verner a Jaroslav Kozel, za spolek Jaroslav Kopřiva a Jan Nosek, dále stavební znalec Vilém Procházka a lékař MUDr. Josef Neumann.

Benda, in: Horová, Nová encyklopedie českého výtvarného umění I. (cit. v pozn. 64), s. 58. 67/ Břetislav Benda, Bronz a kámen. Hrst vzpomínek, Praha 1977, s. 78–80. Benda zde uvádí, že při hovorech po sezení, kdy jej arcibiskup pozval na oběd, se po černé kávě Kordač sám rozpovídal o svých starostech. Zmínil seminář, pro který zhotovil Benda dvě alegorické sochy Starého a Nového zákona, ale také kostel v Rozdělově, šlo o velké finanční náklady. 68/ NA, APA III, i.č. 712, fasc. 1, 2. Benda předložil návrh desky 23. 8. 1927, termín dokončení byl stanoven do 15. 9. O slévačské dílně Bartáků se sochař rovněž zmiňuje, viz Benda, Bronz a kámen (cit. v pozn. 67), s. 108.

36


Nápisová pamětní deska v předsíni kostela, 1927 (foto Vladimír Přibyl).

Reliéfní pamětní deska v předsíni kostela od Břetislava Bendy, 1927 (foto Vladimír Přibyl).

37


oltáře sloužil za početné účasti duchovenstva první mši svatou, zpěvem doprovázel kladenský farní sbor pod vedením sbormistra Hoffmanna. Chrám byl zaplněn do posledního místečka. Na rozdělovské návsi však zatím i za deštivého počasí probíhaly protestní akce, někteří účastníci dokonce chtěli narušit slavnost v kostele, až musela zasáhnout policie a čtyři výtržníky zadržet.75

Slavnost svěcení kostela Ještě před kolaudací posvětil v neděli 14. srpna 1927 kanovník František Hrubík nové zvony.72 V interiéru se stále pracovalo, ale slavnostní okamžik svěcení se blížil. V  sobotu 24.  září přivezl František Hrubík do Rozdělova ostatky sv. Václava. Jak píše kladenský děkan Josef Skála … byl to neopakovatelný zážitek, kdy za vlahého večera, sporým špalírem z mála katolíků rozdělovských utvořeným, nesl kancléř na červeném polštáři do kostela ostatky sv. Václava. Bylo člověku do pláče, při vzpomínce na velikost tohoto okamžiku, od katolíků rozdělovských nedosti chápavých. Očekávalo se, že přijdou všichni, aby poprvé uvítali svého národního světce. Ale nepřišli, báli se.73

Jak se vše mění. Ještě v roce 1927 otázka kostela „hýbala“ obcí, ale v monografii Rozdělov z roku 1934 již její autor František Záleský konstatuje, že … Kostel postavený na výhodném místě působí krásným dojmem. Snaha, práce a nadšení členů Spolku pro postavení katolického kostela v Rozdělově a všech, kdo pro tuto myšlenku pracovali a ji podporovali, byla korunována krásným úspěchem. Úspěch přinesl kostel i tím, že rychle vzrostl počet navštěvujících bohoslužby.76

Následovala pobožnost, kterou farníci završili ohňostrojem, z věže kostela se vytrubovalo. Okolo novostavby se však shromáždili odpůrci a zvali na nedělní protestní shromáždění. To se skutečně konalo. V neděli 25. září v 8 hodin vyšel za deště z Kladna velký počet věřících a  do Rozdělova přicházeli i další z okolí; v 9 hodin přijel arcibiskup František Kordač se svým ceremonářem Antonínem Dohalským.74 Po benedikci kostela a konsekraci hlavního

Dnes – z odstupu téměř sta let – se můžeme podívat na naši rozdělovskou minulost přece jen s  pochopením, i když asi pohled obdobný proslulému italskému komediálnímu filmu Don Camillo, ve kterém sledujeme půtky faráře a starosty, s českou povahou nesouzní. Ale jsou to naše společ-

72/ Farní kronika Kladno II., (ŘKF Kladno), s. 64. 73/ Tamtéž. Před svěcením uspořádala kladenská farnost akademii, která se skládala z hudebních vystoupení, přednášel dr. Janda z Prahy. V kronice uvedeno chybně datum – sobota 23. září. 74/ Antonín Bořek-Dohalský z Dohalic (* 1889, † 1942), od roku 1924 sekretář a ceremonář arcibiskupa Kordače, později metropolitní kanovník u sv. Víta v Praze. Po smrti kardinála Kašpara v roce 1941 se o něm uvažovalo jako o jednom

z kandidátů na arcibiskupský stolec. Vystupoval proti nacismu, byl zatčen 5. 6. 1942 a podle některých svědectví ubit nacisty v Osvětimi 3. 9. 1942. 75/ Farní kronika Kladno II., (ŘKF Kladno), s. 65. Děkan Josef Skála si postěžoval … Taková je svoboda na Kladensku! Když se před časem otvíral palác YMCY a nádherný Lidový dům – bylo ticho, ale při katolickém kostele musí být protitábor … 76/ Záleský, Rozdělov (cit. v pozn. 1), s. 42.

38


né dějiny Rozdělova a čas nakonec přece jen ukázal, že kostel má v obci své opodstatnění. Má stále nejen své farníky (a nejsou to tmářské svíčkové babičky, jak věřící ohodnotil článek ve Svobodě z  17. března 1925), ale i své příznivce, kteří oceňují jeho význam, a to nejen jako příklad vkusné novodobé české architektury, ale i jako místa, kde se schází mnoho jejich přátel; mají z toho radost a těší je to.

Pohled na kostel od severu, kolem r. 1945 (sbírka Marie Hladíkové).

Pohled na kostel od silnice do Kladna, kolem r. 1945 (sbírka Marie Hladíkové).

Svěcení zvonů, 14. 8. 1927 (sbírka Zdeňka Maříka).

39


Z dějin rozdělovské farnosti úsilí vypovídají drobné tisky farnosti.80 Byl činný i v  politickém životě obce, jako jednatel strany lidové stál u založení Sdružení katolické mládeže,81 pořádal přednášky82 a  vztah k  Rozdělovu vyjádřil v  útlém svazečku poezie.83 Nesmíme zapomenout také na svátost biřmování, kterou zde udílel arcibiskup Karel Kašpar 13. června 1933.84 O Kopřivově popularitě svědčí i fakt, že byl v roce 1929 zvolen do školní rady.85 Památkou na něho zůstává pozoruhodný obraz Panny Marie Bolestné z roku 1937, jejž objednal k  10. výročí kostela a který namaloval v  beuronském slohu řeholník benediktinského kláštera v  pražských Emauzích Antonín Vrbík (* 1870, † 1939).86

Cílem věřících z Rozdělova bylo v co nejkratší době vyřešit otázky spojené s vlastní duchovní správou, tedy zřízení expozitury, aby se v Rozdělově mohly udílet svátosti. Jednání se však protahovala a matrika sem byla svěřena až 1. července 1931.77 Jako „expozité“ působili v Rozdělově kladenští kaplani, prvním byl Jaroslav Kopřiva;78 za něho se počet věřících stabilizoval.79 O jeho pastoračním 77/ NA, APA IV, Elenchy – zřízení duchovní správy. Kladenský děkan Josef Skála požádal v prosinci 1928, aby druhé kaplanské místo, které bylo na Kladně od roku 1921 neobsazeno, bylo převedeno do Rozdělova a tam byla ustanovena duchovní správa. Řízení se však neúměrně protahovalo, až si duchovní v dopise arcibiskupské konzistoři posteskl, že již napsal v této věci několik suplik, na které však nebylo reagováno, což u některých farníků vedlo k podezření, že vše úmyslně zdržuje, což jej velmi mrzí při vědomí toho, co vše pro stavbu rozdělovského kostela učinil (Skálův dopis arcibiskupské konzistoři ze dne 22. 3. 1930). Je otázkou, do jaké míry komplikoval zřízení expozitury odmítavý postoj obce. Ta obdržela dopis od Okresního úřadu v Kladně v této věci dne 13. 3. 1930. Obec s ustanovením „fary“ nesouhlasila s tím, že většina obyvatel je bez vyznání a že by s ní mohly být spojeny pro obec nové výdaje. Kronikář však připouští, že zejména díky straně lidové jsou věřící v obci aktivní a že návštěvnost kostela roste, navíc do něj přichází stále více mladých lidí, viz Kronika obce Rozdělov, (SOkA Kladno, AM Kladno), s. 166. 78/ Viz pozn. 9. 79/ Přehled počtu obyvatel Rozdělova a počtu těch, kteří se hlásili k římskokatolické církvi: v roce 1921 počet obyvatel 4204 / z toho římskokatolického vyznání 2046; 1930 4019 / 1820; 1934 4216 / 2074. Viz Záleský, Rozdělov

(cit. v pozn. 1), s. 29. 80/ Vydával Rozdělovský farní věstník (v roce 1937 šlo o již XI. ročník). 81/ Kronika obce Rozdělov, (SOkA Kladno, AM Kladno), s. 197. 82/ Tamtéž, s. 195, 197. V listopadu 1933 přednášel na zeměpisné téma Krásy Alp, koncem ledna 1934 referoval o sv. Františku z Assisi. A jistě stál za výkladem o Zjevení Panny Marie z La Sallete, který měl 4. 3. 1934 v hostinci U Chaloupných P. Antonín Stříž. 83/ Jaroslav Kopřiva, Kvítí z rozdělovských lesů, Praha 1938. 84/ Kronika obce Rozdělov, (SOkA Kladno, AM Kladno), s. 190. 85/ Tamtéž, s. 161. Na s. 166 hodnotí kronikář situaci po obecních volbách v r. 1927 takto: „Z ohledu politického začalo se projevovati silné ochabnutí komunistické strany a vrchu začaly nabývati strany státotvorné.“ 86/ Obraz byl posvěcen v neděli 26. 9. 1937 v rámci svatováclavských oslav.

40


Po odchodu Jaroslava Kopřivy byl ustanoven expozitou Rajmund Tkáč87 a nato Jaroslav Tománek.88 Ten administroval Rozdělov až do roku 1948, kdy uprchl nejprve do Rakouska a později do USA. V emigraci Tománek pracoval v duchovní správě v malé obci Veseleyville v Severní Dakotě, obývané převážně českými krajany a jejich potomky. V roce 1966 zde uvítal pražského arcibiskupa kardinála Josefa Berana. Jeho nástupcem se stal Lubomír Neugebauer,89 za něho byla v Rozdělově patrně zřízena farnost. V  roce 1952 byl administrátorem jmenován Ladislav Hlad,90 kterého Štěpán Trochta 26.  března 87/ Rajmund Tkáč (* 27. 8. 1899 Skalice u Frýdku-Místku, † 19. 4. 1970, pohřben ve Skalici), původně řádový kněz kalasantinů v Kročehlavech. V Rozdělově expozitou od prosince 1941 do 5. 8. 1943, kdy odchází k redemptoristům do Českých Budějovic, později činný na Svaté Hoře (1948) a v závěru svého kněžského působení ve Frýdku-Místku. 88/ Jaroslav Tománek (* 16. 2. 1913 Sviadnov, † 5. 2. 1994 Severní Dakota, USA), na kněze vysvěcen 20. 6. 1937. V roce 1943 jako kladenský kaplan ustanoven k expozituře při kostele sv. Václava v Rozdělově. V září 1976 byl Jaroslav Tománek ze zdravotních důvodů penzionován, po smrti pohřben u St. Mary´s Church v městečku Park River v Severní Dakotě. Informace ze vzpomínek Tománkovy neteře Marie Hanuskové (roz. Tománkové) poskytl Jiří Hanusek. 89/ Lubomír Neugebauer (* 21. 6. 1924 Praha, † 1. 8. 2016 Praha), po vysvěcení v roce 1947 jmenován kaplanem v Praze na Malé Straně a prefektem malého chlapeckého semináře v Dejvicích. Jako kaplan a později administrátor vystřídal několik farností pražské arcidiecéze: Velvary, Kladno, Zvoleněves, Sedlčany. Od roku 1975 do roku 2005 farářem v Přerově nad Labem. 90/ Ladislav Hlad (* 3. 2.1908 Plzeň, † 16. 12. 1979 Mo-

Antonín Vrbík, Panna Maria Bolestná, 1937 (foto Vladimír Přibyl).

1950 v Litoměřicích tajně vysvětil na biskupa; StB však zatím tuto skutečnost nevyslídila. Po dohodě s tajným ordinářem litoměřické diecéze Františkem Rabasem vysvětil biskup Ladislav Hlad sedm bývaravec), na kněze vysvěcen 6. 7. 1930 v Praze, poté působil jako kaplan v Rokycanech (1930), v Sedlci–Prčici (1932), na Sázavě (1934), v letech 1934–1950 jako administrátor a poté farář v Obděnicích. Dne 30. 9. 1950 zatčen a vězněn. Po propuštění ustanoven administrátorem v Kladně–Rozdělově (1952). Pohřben v Plzni na hřbitově u sv. Václava.

41


lých bohoslovců, kteří odmítli pokračovat ve studiu na státem zřízené Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Litoměřicích. Později opět světil nové kněze s  církevním souhlasem dalšího tajného ordináře litoměřické diecéze Jaroslava Dostálka. Dne 10. srpna 1955 jel Ladislav Hlad na motocyklu s Vladimírem Kabátem, jenž pocházel z  jeho bývalého farního působiště, z  Obděnicka, a připravoval se u něj ke kněžství. V  Praze došlo k  autonehodě, podle některých náznaků snad zinscenované, při níž bohoslovec Vladimír Kabát zahynul, Ladislavu Hladovi museli amputovat nohu. V době nepřítomnosti jej v  Rozdělově zastupoval Vladimír Benda. Po návratu z nemocnice Hlad dále vykonával svěřenou funkci světícího biskupa. Od 1. července 1958 byl přeložen do Tachlovic, StB však již měla informace o tom, že je tajným biskupem a že v Rozdělově uděloval kněžská svěcení. Ještě stačil vysvětit na jáhna slovenského verbistu Vojtěcha Kováčika, nato jej 10. srpna 1959 na tachlovické faře zatkli. V lednu 1960 byl za podvracení republiky odsouzen na devět let. Propuštěn na amnestii v roce 1963. Poté pobýval u sester v Oseku u Duchcova, od roku 1966 žil v charitním domově v Senohrabech a posléze v Moravci, kde zemřel. Hmatatelnou stopou této těžké doby je v rozdělovském kostele symbolicky křestní pramen – cínová křtitelnice obnovená v roce 1954 mistrem cínařem F. Králem.

chovní svět. Tento velký ctitel díla pražského biskupa Antonína Podlahy byl literárně aktivní v předchozím exilu v Řevničově. V  rozdělovském období mnohé ze svých prací publikoval v bibliofilských tiscích Aloise Chvály a kladenského Josefa Cipry s  grafickou úpravou moravského grafika a kněze Arnošta Hrabala. Za zmínku stojí cyklus básní Rozdělov z  roku 1969, jakási básnická žeň Lebedova působení v  této farnosti. Do duchovního okruhu Jana Lebedy patřili významní básníci (Jakub Deml), výtvarníci (Jan Zrzavý), hudebníci (Josef Bohuslav Foerster) i historici (Zdeněk Kalista), které osobně znal a s nimiž se cítil v mnohém vnitřně spřízněný. Svým životem vydával neúnavně svědectví o duchovním sepětí s našimi národními světci, zejména se sv. Václavem, v jehož kostele zde sloužil a k  jehož mučedništi byl odtud povolán. Zásadní roli v Lebedově spiritualitě sehrál také sv. Prokop, kterého považoval za patriarchu českých kněží; Sázava se mu stala studánkou, z níž je možno čerpat křišťálově čistou osvěžující vodu ve vyprahlosti dnešní pouště. Nastínil osobitý typ kněze – Sápůsobil v Kladně–Rozdělově, v roce 1968 uveden jako sídelní kanovník Kolegiátní kapituly sv. Kosmy a Damiána ve Staré Boleslavi (kapitulou zvolen již 23. 7. 1954, státní souhlas však tehdy nezískal), v roce 1980 se stává kanovníkem Metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze, od roku 1987 je zde proboštem. Generální vikář pražské arcidiecéze (1986–1991). Na pomocného biskupa pražského (titulární biskup novenský) vysvěcen 11. 6. 1988. Spisovatel, básník a ctitel díla pražského biskupa Antonína Podlahy (v roce 1935 uspořádal sborník vzpomínek Podlahových přátel Sváteční člověk, v roce 1965 vyšel Lebedův životopis Antonína Podlahy pod stejným názvem). Řada jeho tisků zveřejněna na webových stránkách rozdělovské farnosti. Více o Janu Lebedovi viz Bohumil Svoboda, Kniha o Janu Lebedovi, Praha 2001.

V roce 1958 přichází do Rozdělova bývalý spirituál kněžského semináře Jan Lebeda91 a  s  ním i  jiný du91/ Jan Lebeda (* 23. 4. 1913 Praha, † 5. 11. 1991 Praha), na kněze vysvěcen 20. 6. 1937, později spirituál kněžského semináře (1943–1951), z místa odstraněn a jmenován administrátorem v Řevničově (1952). Od roku 1958 do roku 1968

42


Biskup Ladislav Hlad, první svaté přijímání, 22. 5. 1955 (sbírka Rudolfa Vavrušky).

Biskup Ladislav Hlad před farou, po r. 1955 (sbírka Marie Štikové).

Biskup Ladislav Hlad se svými ministranty, kolem r. 1955 (sbírka Rudolfa Vavrušky).

43


Jan Lebeda, Rozdělov – setkání a rozloučení, Kladno 1969, obálka.

Kanovník Jan Lebeda, 1968 (sbírka P. Jaroslava Ptáčka).

Josef Řehoř, ilustrace z publikace Rozdělov – setkání a rozloučení, Kladno 1969. 44


zavana, který trpělivě připravuje setbu „vanu božského Ducha“, obětavou službou vyorává brázdu, aniž by viděl okamžitou úrodu, ale žije z naděje na vzrůst, který je Pánovým darem. V tomto ohledu se nesly rozdělovským kostelem jeho promluvy, které vynikaly jak košatostí jazyka, tak i velkou myšlenkovou hloubkou, do níž ho zdaleka ne každý posluchač dokázal následovat. Lebeda ve svých pamětech vděčně vzpomíná na spolehlivého kostelníka Josefa Škardu, jeho nástupce Jaroslava Dostála, na partu ministrantů a na každodenní lektory Zdeňka a Pavla Novákovy a Jana Dostála, neopomněl ani varhanici Antonii Vlčkovou. Jan Lebeda je pochován se svou matkou na lesním hřbitůvku v Aldašíně u Jevan.92

rozdělovskou farnost z časů náboženské nesvobody. Za něho farnost vzkvétá. Je nakloněn liturgickým změnám v intencích II. vatikánského koncilu, podporuje mládež, která chce v 2. polovině šedesátých let po vzoru některých pražských farností zpívat při bohoslužbách rytmické písně s kytarou. Po hudební stránce se těchto mladých ujímá Ján Čambál. Radí s výběrem skladeb a později, po zákazu „kytarovek“ ze strany tehdejších mocných, zakládá chrámový sbor Schola cantorum sanctae Caeciliae s klasickým liturgickým repertoárem.95 Tehdy také

v pohraničí (1971); vycházely na pokračování v časopise rozdělovské farnosti Prameny. Od roku 1959 administroval Mléčice a v roce 1968 ustanoven administrátorem v Kladně– Rozdělově. Pochován na městském hřbitově v Kladně. 95/ Ján Čambál (* 17. 9. 1927 Sládkovičovo, okr. Galanta, SR, † 23. 10. 2010 Kladno), pedagog, sbormistr a varhaník, dlouholetý ředitel kůru v kostele sv. Václava v Kladně–Rozdělově. Po maturitě v roce 1947 se stal asistentem a sbormistrem na církevním gymnáziu v Trnavě a dále studoval na pedagogickém institutu salesiánů. Jako mladý učitel umělecké výchovy a chorálního zpěvu během svých studií a formace v salesiánském pedagogickém studentátu založil v Hodoch u Galanty chlapecký dětský sbor. Jeho práce byla přerušena v roce 1950, kdy byl internován v Podolinci a nasazen na práci na přehradě mládeže Púchov. Po roce 1950, kdy byly zrušeny řeholní instituce, se jako člen PTP dostal do Kladna. Během své práce v SONP Kladno vedl mládežnický sbor Siréna při závodním klubu SONP. V letech 1962–1965 vystudoval dálkově Lidovou konzervatoř Středočeského kraje v Praze. Získal s vyznamenáním dvě absolutoria – v oboru sborový zpěv u prof. Josefa Veselky a dirigování orchestru u prof. Antonína Modra. Sbor Schola cantorum sanctae Caeciliae řídil až do Velikonoc roku 2004, tehdy ukončil i svou činnost jako rozdělovský regenschori. Cena města Kladna mu byla udělena v roce 2006.

Za Lebedy ožívá také starobylý kostelík sv. Jiří nad Libušínem,93 na bývalém přemyslovském hradišti. Svatojiřský kostel se dočkal v roce 1967 opravy střechy, opodál stojící zvonice dostala novou šindelovou krytinu. Rozdělovská farnost na zdejší památné místo koná poutě dodnes. Na faře vystřídal Jana Lebedu kladenský rodák Jaroslav Baštář,94 který v závěru svého života vyvedl 92/ Josef Hřebík, Dělník na vinici Boží, Slaný 2013. Příležitostný tisk rozdělovské farnosti u příležitosti 100. výročí narození Jana Lebedy. 93/ Libušínskou farnost s kostelem sv. Prokopa administrovali rozdělovští duchovní od roku 1952. 94/ Jaroslav Baštář (* 10. 5. 1914 Kladno, † 17. 5. 1994 Kladno), na kněze vysvěcen 29. 6. 1940, původně řeholník (redemptorista), po studiích činný jako kaplan ve Zlonicích (1946), Zdislavicích (1947) a Zdebuzevsi (1947), administrátor ve Stráži u Tachova (od 1948). Události v pohraničí zaznamenal v rukopise vzpomínek: Byl jsem dvanáct let

45


Pouť farnosti pod vedením P. Jaroslava Baštáře na Svatou Horu u Příbrami, kolem r. 1970 (sbírka Marie Vermachové).

čit už za Jana Lebedy. Po vážném onemocnění Jaroslava Baštáře na jaře 1993 jej v Rozdělově zastupuje řada kněží, farnost je administrována z Kladna, v létě 1994 se jí ujímá Bořivoj Bělík.97 Do městského prostředí se dostává kněz „širokého srdce“ z  venkova, ze známého mariánského poutního místa Hrádku u Vlašimi na Podblanicku. Pro farnost byl velkým požehnáním a ta se utěšeně rozvíjí. Schola se sbormistrem Jánem Čambálem se může po roce 1989 volně nadechnout, rozšířit své řady o nové členy a svým zpěvem

P. Jaroslav Baštář, kolem r. 1985 (soukromá sbírka).

usedá za varhany Ludmila Švarcová,96 která svou hrou doprovází mše do současné doby. Své primice slaví v rozdělovském kostele v roce 1981 Josef Hřebík a v roce 1987 Jozef Andrejčák, O.Cr., novokněží, kteří náleželi k početným rozdělovským ministrantům a jejichž povolání začala pomalu klí-

97/ Bořivoj Bělík (* 25. 4. 1937 Domaželice, † 14. 2. 2012 Stará Boleslav), vysvěcen 29. 6. 1969 v Praze, poté kaplanoval na Kladně, později po dlouhou dobu administrátorem v Trhovém Štěpánově a v Hrádku u Vlašimi. Od 1. 7. 1994 ustanoven farářem v Kladně–Rozdělově. Za svého působení v Rozdělově se zasadil o opravu všech kostelů, které spravoval.

96/ Výročí za varhanním stolem, Prameny, časopis rozdělovské farnosti, 1/XIII, 2008, s. 7–9. Rozhovor připravila Pavla Rejhonová.

46


Chrámový sbor Schola cantorum sanctae Caeciliae, 2001 (sbírka Heleny Raifové).

Sbormistr Ján Čambál, 2001 (sbírka Heleny Raifové).

47


vede rozdělovský chrámový sbor Pavla Rejhonová (roz. Švarcová). Bořivoj Bělík inicioval a zajišťoval rozsáhlé opravy kostela – fasáda (1995/1996), střešní krytina (1997) – a posléze zahájil náročnou obnovu výmalby interiéru.99 Rovněž v duchu II. vatikánského koncilu provedl definitivní úpravu liturgického prostoru (pódium, ambon a  obětní stůl), vylepšil tak poněkud provizorní řešení svého předchůdce. K faře dal přistavět klubovnu (1995), ve které se vyučuje náboženství, probíhají farní setkání a besedy. Dne 29. září 1996 sem přijíždí apoštolský nuncius arcibiskup Giovanni Coppa, aby celebroval mši svatou ke cti sv. Václava.   Varhanice Ludmila Švarcová, roz. Barabášová, kolem r. 1976 (sbírka Ludmily Švarcové).

V roce 1997 se farnost aktivně zapojuje do oslav svatovojtěšského milénia, na průčelí kostela je umístěn kříž sv. otce Benedikta,100 který požehnal příznivec

přinášet radost nejen při bohoslužbách a koncertech ve „svém“ kostele, ale také během poutí daleko za hranice farnosti i republiky (Slovensko, Německo, Belgie, Itálie). V Jubilejním roce 2000 zpívají „Cecilky“ dokonce v Římě na audienci před Svatým otcem Janem Pavlem II. (13. září).98 Od roku 2004

SPIEVAM, 2002, ČRo–ETT (vydala obec Muráň); MOSTY, 2002, ČRo–ETT; MOSTY II., 2003, SONO Nouzov. Bývalí členové sboru po r. 2004 působící jednak v Chrámovém sboru Kladno–Rozdělov a jednak ve sboru Chorus Carolinus se ještě sešli při nahrávání CD: CANTICA DRAMMATICA, Ján Čambál, 2012, reprezentační sál POLDI Hütte Kladno. 99/ Obnovu dekorativní malby provádí tým uměleckých pracovníků pod vedením PhDr. Ivana Kadrleho. 100/ Mezi rameny kříže jsou litery C (Crux) S (Sancti) P (Patris) B (Benedicti), tj. Kříž svatého otce Benedikta. Na kříži samém jsou na svislém břevnu počáteční písmena latinských slov – C (Crux) S (Sancta) S (Sit) M (Mihi) L (Lux) a na příčném N (Non) D (Draco) S (Sit) M (Mihi) D (Dux), tzn. trochu kostrbatě „Kříž svatý budiž světlem mým, ne drak ať je vůdcem mým“. Na oválném pásu kolem kříže je dále umístěno 14 písmen: V (Vade) R (Retro) S (Satana) N (Numquam) S (Suade) M (Mihi) V (Vana) S (Sunt) M (Mala) Q (Quae) L (Libas) I (Ipse) V (Venena) B (Bibas), tj. „Ustup dále, Satane,

98/ Diskografie Scholy cantorum sanctae Caeciliae: 1.) Magnetofonové kazety: SURGE, 1996, pro Okresní úřad Kladno vydala reklamní a umělecká agentura KLUBKO 55; SMÍŘENÍ, 1997, Studio Českého rozhlasu Praha, EXSOUND T. Tomka (dále ČRo–ETT); PASTÝŘI VSTAŇTE, 1997, ČRo– ETT; NEPOSKVRNĚNÁ, Písně k poctě Neposkvrněné Panny Marie jako dar k Jubilejnímu roku 2000, ČRo–ETT; CANTICUM NOVUM CANTO, autorská kazeta z duchovních skladeb P. Stanislava Kmotorky, ČRo–ETT; REGI REGUM, 2001, ČRo–ETT; PŘED VĚKY ZRODIL SE SPASITEL, 2002, ČRo–ETT; MOSTY II., 2003, SONO Nouzov. 2.) CD: PŘED VĚKY ZRODIL SE SPASITEL, 2002, ČRo–ETT; O MURÁNI

48


farnosti arciopat Anastáz Opasek OSB (24. května), herci kladenského divadla při této příležitosti předvedli dramatizovanou koláž „Příběh sv. Vojtěcha“. V tomto roce začíná také vycházet farní časopis Prameny. Širší veřejnost znala Bělíka i z častých rozhlasových přenosů bohoslužeb, které zprostředkoval biskup Jaroslav Škarvada, a to ve spolupráci s vedoucím redaktorem náboženského vysílání Petrem Kolářem SJ; první vysílání se  uskutečnilo 26. ledna 1997. V témže roce si Rozdělov připomíná 70. výročí posvěcení chrámu, a tak v sobotu 27. září zde slouží mši svatou arcibiskup kardinál Miloslav Vlk. Přáním farníků a duchovního správce bylo, aby se v osiřelé věži kostela rozhoupal nový zvon. V roce 1999 věřící pořídili zvon Václav (230 kg), jenž poprvé zazněl 22. července, další dva zvony – Ludmila (326 kg) a Prokop (169 kg) – byly odlity v roce 2005.101

P. Bořivoj Bělík, 2007 (foto Vladimír Přibyl).

V Jubilejním roce 2000 putovaly do Říma z Rozdělova hned dvě skupiny, od 31. března do 2. dubna se tam vypravilo 85 farníků a v září vyrazily „Cecilky“. V témže roce získává farnost a farář pomocníka – na jáhna byl 9. července vysvěcen Jarmil Klanc (* 1942). Těžká nemoc odvádí v roce 2005 Bořivoje Bělíka do ústraní, do Mukařova. Ve stejném roce je jmenován zdejším farářem planiž k hříchu neraď mně, hříšné je, co slibuješ, sám nechť jed si vypiješ“. 101/ Zvony odlila zvonařská dílna Tomášková-Dytrychová z Brodku u Přerova, výtvarné řešení navrhl J. K. Zdirad Čech (* 1949).

Arciopat Anastáz Opasek při žehnání benediktinského kříže, 24. 5. 1997 (foto Zdeněk Kuchyňka). 49


Trojice zvonů ve věži kostela (foto Jan Žofák).

50


Jáhen Jarmil Klanc, 2015 (foto Jan Žofák).

P. Jaroslav Kučera, 2015 (foto Jan Žofák). 51


zeňský rodák Jaroslav Kučera,102 okrskový vikář kladenského vikariátu, který navazuje na započatou práci Bořivoje Bělíka, a to jak v životě farnosti, tak v péči o církevní památky, které spravuje. Postupně pokračuje v obnově dekoru kostela, zasazuje se o opravu varhan v Rozdělově i  malých varhan,103 které stávaly na kůru u sv. Jiří nad Libušínem a nyní jsou umístěny v levé boční kapli v Rozdělově.

V kostele často vypomáhá jako kněz kladenský rodák a starozákonní biblista Josef Hřebík,104 který navíc pravidelně přispívá články do Pramenů a přibližuje biblická témata na farních besedách.

Nově farnost pořádá besedy, formuje se zde společenství mladých a farní kapela, která doprovází bohoslužby s dětmi a vystupuje i na jiných místech (Zbečno, Meta). Velký úspěch měla „muzikálová“ dramatizace románu švédského spisovatele Pära Lagerkvista Barabáš (2006). Farnost se účastní Nocí kostelů, nezapomenutelnou akcí bylo Setkání mladých Taizé na přelomu roku 2014 a 2015. Rozdělovské společenství také přivítalo 6. listopadu 2011 pražského arcibiskupa kardinála Dominika Duku.

Vladimír Přibyl

Od 1. ledna 2009 byly k Rozdělovu přičleněny farnosti Libušín, Dřetovice a  Buštěhrad, tamní chrámy se staly od tohoto data kostely filiálními.

102/ Jaroslav Kučera (* 21. 8. 1957 Plzeň), na kněze vysvěcen v Praze 30. 6. 1990, poté administrátor v Čisté na Rakovnicku, rakovnický farář a okrskový vikář. Krátce po ustanovení farářem v Rozdělově jmenován okrskovým vikářem kladenského vikariátu. 103/ Varhánky byly postaveny roku 1859 pražským varhanářem Josefem Gartnerem pro kostel Všech Svatých v Knovízi. Když tam v roce 1894 dodala nové varhany firma Rejna– Černý, byl Gartnerův pedálový pozitiv přenesen do Libušína ke sv. Jiří. Dispozice nástroje: Manuál, C–d´´´(51 tónů) / 1. Kopula 8 / 2. Kopula 4´/ 3. Principal 4´/ 4. Oktáva 2´ / Pedál C–f (18 kláves, 13 tónů) / 1. Bas 8´– samostatně stojící, umístěný za zády varhaníka. Varhany byly nejen poškozeny, ale také v osamoceném kostelíku hrozilo jejich odcizení. Rozdělovská farnost se rozhodla je zachránit a instalovat ve svém kostele. Práce prováděl varhanář Jan Otcovský.

104/ Josef Hřebík (* 29. 3. 1956 Kladno), Th.D., S.S.L., docent starozákonní biblistiky na Katolické teologické fakultě UK v Praze, kanovník Kolegiátní kapituly Všech svatých na Pražském hradě. Náležel do okruhu katolické mládeže, který se vytvořil okolo rozdělovského administrátora Jana Lebedy. Je autorem mnoha odborných statí, vedoucím týmu katolického překladu Pentateuchu (2006), spoluautorem řady překladů církevních dokumentů. K vydání se připravuje katolický překlad knihy proroka Izaiáše, na kterém se významně podílel.

52


PŘEHLED DUCHOVNÍCH

POUŽITÉ PRAMENY A LITERATURA

Expozitura (ustanovena 1. července 1931)

Archivní prameny

P. Jaroslav Kopřiva / 1931 až 1941

NA Praha – Národní archiv v Praze, Archiv pražského arcibiskupství (dále jen NA, APA)

P. Rajmund Tkáč / 1941 až 1943

NA, APA III, i. č. 712, fasc. 1 a fasc. 2, č. k. 1717 (v textu – NA, APA III, i.č. 712, fasc. 1, 2)

P. Jaroslav Tománek /1943 až 1948 Farnost 105

NA, APA IV, Elenchy z fondu z let 1925–1927, č. j. 14835 (v textu – NA, APA IV, Elenchy)

P. Lubomír Neugebauer / 1948 až 1951

Státní oblastní archiv v Praze – Státní okresní archiv Kladno (dále jen SOkA Kladno)

P. Ladislav Hlad, biskup / 1952 až 1958 P. Jan Lebeda / 1958 až 1968

Neuspořádaný fond Archiv města Kladno

P. Jaroslav Baštář /1968 až 1994

Kronika obce Rozdělov (1933–1946, retrospektivní zápisy), provizorní signatura E 20, (v textu – SOkA Kladno, AM Kladno)

P. Bořivoj Bělík / 1994 až 2005 P. Jaroslav Kučera / od roku 2005

Neuspořádaný fond Archiv obce Rozdělov Katolický kostel (stavební spis), provizorní signatura RO 37 (v textu – SOkA Kladno, AO Rozdělov, stavební spis)

Římskokatolická farnost u kostela Nanebevzetí Panny Marie v Kladně (v textu ŘKF Kladno) Farní kronika Kladno I. (založena 1836) 105/ Dosud se nepodařilo dohledat konkrétní datum, kdy byla farnost v Rozdělově zřízena. Předpokládáme, že to bylo po roce 1948, snad za Lubomíra Neugebauera. Ve farnosti působili zpočátku duchovní jako administrátoři, farářem byl ustanoven až v roce 1975 Jaroslav Baštář.

Farní kronika Kladno II. (založena 1924)

53


Římskokatolická farnost u kostela sv. Václava v Kladně–Rozdělově (v textu ŘKF Kladno–Rozdělov)

Kordač, Olomouc 2013 PODLAHA Antonín, Nový kněžský seminář v Praze, Časopis katolického duchovenstva, 68, 1927, seš. 9, s. 625–638, 804–810

Farní kronika Rozdělov (založena 1932, retrospektivní zápisy)106

PODLAHA Antonín, Dr. František Hrubík, Časopis katolického duchovenstva, 1928/9, č. 8–9, s. 1001–1002

Literatura

Rozdělovský farní věstník, XI., 1937, č. 2

BENDA Břetislav, Bronz a kámen. Hrst vzpomínek, Praha 1977

SVOBODA Bohumil, Kniha o Janu Lebedovi, Praha 2001

HOROVÁ Anděla (ed.), Nová encyklopedie českého výtvarného umění I., II., Praha 1995

ŠIMŮNEK Robert et al., Historický atlas měst České republiky, svazek č. 17, Kladno, Historický ústav Akademie věd ČR, v.v.i., Praha 2007

HŘEBÍK Josef, Dělník na vinici Boží, Příležitostný tisk rozdělovské farnosti u příležitosti 100. výročí narození Jana Lebedy, Slaný 2013

VLČEK Pavel (ed.), Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách, Praha 2004

FUCHS Alfréd, Pražský arcibiskupský seminář, Pestrý týden, příloha, 26. 11. 1927

ZÁLESKÝ František, Rozdělov, Kladno 1934 20 let kostela sv. Václava v Kladně–Rozdělově, Kladensko, věstník vikariátu kladenského, 27. 9. 1947, s. 4–6

MAREK Pavel, Arcibiskup pražský prof. Dr. František Kordač / Nástin života a díla apologety, pedagoga a politika, Olomouc 2005 MAREK Pavel, ŠMÍD Marek, Arcibiskup František 106/ Rozdělovská farní kronika byla nalezena po smrti Jaroslava Kopřivy na faře v Maloticích. Na titulní straně je zápis emeritního arcibiskupa Františka Kordače ze srpna 1932, za kterým přijel Jaroslav Kopřiva do Panenských Břežan. Kopřiva podrobně zaznamenal vyhoštění rozdělovských věřících z místní školy. Škoda, že jeho text končí obdobím formování Spolku pro stavbu katolického kostela v Rozdělově u Kladna a novější dějiny v rodící se farnosti již nezachytil.

54


Z představení rozdělovské farní mládeže podle románu Pära Lagerkvista Barabáš, 2006 (foto Vladimír Přibyl).

Svátost biřmování v rozdělovském kostele, 2016 (foto Jan Žofák).

Noc kostelů v Rozdělově, 2015 (foto Jan Žofák). 55


Návštěva kardinála Dominika Duky v Buštěhradě, 2014 (foto Martin Homola).

Velikonoční vigilie v Rozdělově, 2013 (foto Jan Žofák).

Rozdělovský chrámový sbor pod vedením Pavly Rejhonové, 2016 (foto Jan Žofák). 56


Setkání mladých Taizé v Rozdělově, 2014/2015 (foto Jan Žofák).

57


Znaky a rozdělovská farnost (1.) František Kordač, arcibiskup pražský Jako osobní znak užíval znak pražského arcibiskupství – zlaté břevno na černém štítě, pod nímž je podložen arcibiskupský kříž – s přidanými odznaky personálního znaku: pod patou štítu je ovinuto bílé arcibiskupské pallium a nade vším je zelený klobouk s deseti zelenými střapci na každé straně. Zde je ještě navíc na pásce nakresleno arcibiskupovo heslo – SERVIRE DEO REGNARE EST (Vládnouti jest sloužiti Bohu). Pražským arcibiskupem v letech 1919–1931. Stavebník rozdělovského kostela.

Znak arcibiskupa Františka Kordače (autor J. K. Zdirad Čech).

(2.) Opatství Břevnov–Broumov Znak je rozložen na dva modré štíty, na pravém je kosmo položená zlatá ostrev o třech sucích, na levém jsou tři stříbrná šikmá břevna, prostřední ozdobené třemi růžemi. Pravý štít je převýšen opatskou mitrou, levý knížecí korunou, mezi nimi je vztyčena opatská berla (opatřená bílou rouškou). Znak břevnovského opatství je někdy malován jen na jednom štítě, v novější době bez knížecí koruny, někdy se dvěma berlami nebo dvěma či třemi mitrami, figury ve štítech jsou občas jinak položeny. Břevnovští a broumovští benediktini věnovali pozemek pro stavbu kostela. Znak břevnovsko–broumovského opatství (autor J. K. Zdirad Čech).

58


(3.) Ladislav Hlad, biskup Nepodařilo se zjistit, že by měl osobní znak, tento byl vytvořen na přání Bořivoje Bělíka jako heraldická pocta (tzv. přidaný znak). Na černém štítě pod trnovou korunou zkřížené zahradní lilie a palmová ratolest, vše zlaté. Nad štítem biskupský kříž mezi mitrou a berlou, vše pod zeleným biskupským kloboukem (se šesti zelenými střapci na každé straně). Dole páska se skutečným biskupovým heslem. Znak připomíná biskupovo členství v  třetím řádu otců kazatelů, lilie a palma jsou převzaty z dominikánského znaku. Administrátorem v  Rozdělově v letech 1952–1958. (4.) Jan Lebeda, kanovník staroboleslavský

Znak biskupa Ladislava Hlada (autor J. K. Zdirad Čech).

Jako staroboleslavský kanovník (zvolen v roce 1954) a prelát svatolazarského řádu začal Jan Lebeda užívat osobní znak – stříbrnou lebedu na modrém štítě, a to buď samotný, s přivěšenou svatolazarskou dekorací, nebo jako zde, ve 2. a 3. poli čtvrceného štítu, jehož 1. a 4. pole (červené s polopostavou svatého knížete Václava) je vyhrazeno pro znak kapituly. Pod štítem je podložen zelený, zlatě lemovaný osmihrotý kříž svatolazarského řádu ovinutý zelenou stuhou, na níž je zavěšena nákrční dekorace preláta Vojenského a špitálního řádu sv. Lazara z Jeruzaléma. Nade vším černý kanovnický klobouk se třemi černými střapci na každé straně. Administrátorem v Rozdělově 1958–1968.

Znak kanovníka Jana Lebedy (autor J. K. Zdirad Čech). 59


(5.) Znak římskokatolické farnosti u kostela sv. Václava v Kladně–Rozdělově Znak farnosti vznikl za Jaroslava Baštáře kvůli nutnosti pořídit nové farní razítko. Spojuje heraldické symboly zakladatele a svatého patrona – ve stříbrném štítě černá, červenými plaménky obklopená orlice, ozdobená zlatým břevnem. Znak farnosti u kostela sv. Václava v Kladně–Rozdělově (autor J. K. Zdirad Čech).

(6.) Bořivoj Bělík, farář Osobní znak Bořivoje Bělíka zhotovený pro výzdobu jednoho ze tří zvonů, které pro kostel objednal. Na pravém štítě znak farnosti, na levém ve stříbře červeně hořící zlatý kříž, pod ním černé zkřížené trnové větve. Nahoře černý klobouk farářů, s jedním černým střapcem na každé straně. Mimo dekorace zvonu nebyl znak nikdy uplatněn. Farářem v Rozdělově v letech 1994–2005. (7.) Znak sboru Schola cantorum sanctae Caeciliae

Znak P. Bořivoje Bělíka (autor J. K. Zdirad Čech).

Znak rozdělovského chrámového sboru, který byl založen v roce 1968. Jako občanské sdružení působil sbor pod vedením Jána Čambála od roku 1992 do roku 2004, kdy zanikl. Znak vytvořen u příležitosti Velkého jubilea 2000.  J. K. Zdirad Čech Devadesáté výročí posvěcení rozdělovskéh Znak sboru Schola cantorum sanctae Caeciliae (autor J. K. Zdirad Čech). 60


Kristus – živý chrám a základ stavby církve obdivuhodně plodnou. Z obnoveného a znovu posvěceného chrámu tak Bůh šíří hojnost všeho dobra pro svůj lid. Svaté město, Jeruzalém, které vždycky trpělo nedostatkem životodárné vody, ji bude mít v hojné míře. Tato zázračná voda prýští ze svatyně, z Hospodinova příbytku, a teče stále mohutnějším proudem až k judské poušti, kde se vlévá do Mrtvého moře, přičemž proměňuje neplodnou pustinu i slané mořské vody: vyprahlá, nehostinná poušť se zazelená ovocným stromovím a moře bez života se zahemží rybami.

Devadesáté výročí posvěcení rozdělovského kostela bude oslaveno liturgicky mešní slavností, při níž je možno vybrat si tři biblická čtení z bohaté nabídky příslušného lekcionáře. Pro následující krátké zamyšlení volím tyto texty: Ez 47,1-2.8-9.12; 1 Kor 3,9c-11.16-17; Jan 2,13-22.

Primice P. Josefa Hřebíka v Rozdělově, 1981 (sbírka Rudolfa Vavrušky).

Viděno ve světle velikonočního tajemství, sám Kristus je oním chrámem, z něhož pramení oživující voda, a z nitra každého, kdo v něho věří, poplynou proudy této vody (srov. Jan 7,37-38). Živá voda, kterou dává Kristus, znamená v prvé řadě vykoupení, které se v něm a díky němu uskutečnilo a jehož plody jsou nabízeny všem. Všechny, kdo žízní, Pán zve, aby pili vodu, vyvěrající z něho. A dar této vody je také darem Ducha, který v Ježíšových učednících mocně působí, zavlažuje jejich nitro a rozlévá se dál: činí z nich apoštoly, schopné svou víru šířit. Tak se i Boží slovo, které se v našem kostele hlásá a jemuž se tu naslouchá, i svátosti zde udělované a s upřímnou vírou přijímané stávají zdrojem proměňujícího působení Kristova Ducha, pramenem života podle evangelia i na těch nejvyprahlejších místech lidské nevěry, lhostejnosti a skepse.

Primice P. Jozefa Andrejčáka v Rozdělově, 1987 (sbírka Jozefa Andrejčáka).

Ezechielova vize Prorok Ezechiel v prvém čtení líčí svou vizi obnovy Jeruzaléma a zvláště znovuvybudování chrámu po návratu z babylonského zajetí. Hovoří o prameni vody, která vyvěrá zpod chrámového prahu, při svém toku narůstá a zemi, kterou zavlažuje, činí

Pavlova výzva Sv. Pavel nazývá církevní obec v Korintě ve druhém 61


hlásání evangelia s plným nasazením a překonávat napětí, které mezi křesťany v Korintě existovalo. To je rovněž výzva určená jak kněžím, kteří stojí v čele rozdělovské církevní obce, tak i věřícím, kterým je služba kněží určena a kteří tuto obec aktivně tvoří.

čtení Boží stavbou. Svou pozornost věnuje především základu této stavby a postupu jejího budování. Základ je jediný, a sice Ježíš Kristus. V témže 1. listě Korinťanům píše Pavel, že nechce „znát nic jiného než Ježíše Krista, a to ukřižovaného“ (2,2). Architektem stavby je v prvé řadě sám Apoštol, který už položil základ, totiž ukřižovaného Krista. Další stavitelé pak nebudou smět stavět podle vlastní libovůle nebo na jiném základě. Původní základ musí být zachován a nesmí být v budoucnosti nahrazen jiným. Vyjádřeno bez obrazné řeči, hlásání Krista ukřižovaného musí zůstat nezpochybnitelným a výlučným základem života křesťanské obce. Stavitelé musí, vzhledem ke své velké zodpovědnosti, užívat, podle Pavlových pokynů, při své práci kvalitní a odolný materiál. Křesťanská obec je skutečnost nikoli statická, nýbrž dynamická a ten, kdo pracuje den po dni na jejím budování, musí věřícím pomáhat k dozrávání a růstu v autentické víře. Dílo stavitelů přitom podléhá přísnému posouzení: „Každý však ať se dívá, jak na tom dále staví“ (v. 10).

Janovo vyprávění V dějinách vyvoleného národa hrála vždycky zásadní roli stavba chrámu: tímto posvátným místem si Izrael potvrzoval svou identitu a viděl v něm, kromě příbytku svého Boha, také střed světa, kolem něhož se shromáždí všechny národy země. Když se tedy Ježíš sám prohlašuje novým a pravým chrámem, dotýká se tím samotného srdce judaismu, radikálně přehodnocuje představy o jeho náboženském a národním centru. Úryvek z Janova evangelia, který líčí vyhnání prodavačů z chrámu, má proto velký význam pro zjevení toho, kým Ježíš vlastně je a jaké je jeho poslání. Janovo vyprávění komentují prorocká slova; Ježíšovo gesto má být vykládáno jako proroctví, které se děje činem a které osvětlují výroky Zachariáše: „V ten den nebude už v domě Hospodina zástupů žádný kramář“ (14,21), Izaiáše: „Můj dům se bude nazývat domem modlitby pro všechny národy“ (56,7) a Jeremiáše: „Což pokládáte tento dům, který má mé jméno, za lupičské doupě?“ (7,11). Ve světle těchto prorockých textů vyhlašuje Ježíš svým jednáním konec jeruzalémského chrámu a jeho bohoslužebného řádu. Janův úryvek pak ve svém celku nabývá ještě hlubšího mesiášského smyslu, pokud ho nahlížíme ve vztahu k předpovědi Malachiášově: „Hned potom přijde do svého chrámu Panovník, jehož hledáte (…) Kdo však snese den jeho

Pavel pak nazývá korintskou obec „Božím chrámem“ (v. 16), to znamená místem jeho přebývání, v síle Ducha Svatého, který bydlí ve věřících; ti proto nenáležejí už sami sobě, nýbrž tomu, který jim dal přímou účast na svém plánu spásy. Stát se „Božím chrámem“ či chrámem Ducha Svatého je plod Boží milosti, je to dar Krista vzkříšeného. Zejména při eucharistické slavnosti, která je zpřítomněním velikonočního tajemství, se křesťanská obec stále hlouběji přetváří v  živý chrám božské milosti. V podstatě života církve má tak být stále intenzivní vztah k Otci, ke Kristu ukřižovanému a vzkříšenému a k  Duchu Svatému. Je tedy třeba věnovat se 62


vzkříšení, Ducha a zkušenosti církve, budou pak Ježíšovi učedníci schopni poznat svého Pána jako nový chrám a uvěřit „Písmu i slovu, které Ježíš řekl“ (v. 22). Svým činem i vysvětlujícím slovem Ježíš zahajuje nový mesiášský čas; svým jednáním ve svrchované autoritě Božího Syna vyjadřuje svobodu nového člověka. On je autentickým místem setkávání lidí s Bohem i místem, které lidi shromažďuje vjedno (srov. Jan 11,52).

příchodu, kdo obstojí, až se objeví? Vždyť je jako oheň, kterým se taví (…) Potom zase budou obětovat Hospodinu ve spravedlnosti“ (3,1-3). Pokud se Ježíšovo prorocké gesto, jako je tomu v Mk 11,1519, zasadí do souvislosti s jeho slavným vjezdem do Jeruzaléma, staví se tím Malachiášova předpověď do zvlášť jasného světla. Ježíšova slova: „Zbořte tento chrám, a ve třech dnech jej zase postavím“ (Jan 2,19) a evangelistova vysvětlující poznámka: „On však to řekl o chrámu svého těla“ (v. 21) ukazují, že tělo zmrtvýchvstalého Ježíše je novým chrámem, místem Božího přebývání a centrem nové bohopocty. Samaritánce u studny Jakubovy Ježíš říká: „Nastává hodina – ano, už je tady – kdy opravdoví Boží ctitelé budou Otce uctívat v Duchu a v pravdě“ (Jan 4,23). Úcta „v Duchu“ znamená úctu, kterou v nás podněcuje Duch Svatý; je to úkon klanění těch, kdo se narodili z  Ducha Svatého a kdo se jím nechávají vést. „Pravda“ pak je v  Janově evangeliu Boží zjevení, které Ježíš přinesl ve své vlastní osobě. Uctívá-li se tedy Otec „v pravdě“, stalo se toto Boží zjevení v Ježíšovi pro Otcovy ctitele niterným zdrojem klanění a chvály.

Každý chrám, i ten rozdělovský, má svůj smysl jen jako pozemský poukaz na nebeský chrám těla vzkříšeného Krista, jehož vítězství nad smrtí se zde prostřednictvím svátostných znamení slaví, a jako místo, kde se věřící kolem Krista coby živého, sjednocujícího středu radostně shromažďují. P. Josef Hřebík

Vzkříšený Ježíš tak ustanovuje novou bohopoctu. Sám Otec je novým a dokonalým způsobem přítomen v chrámu lidského těla vzkříšeného Ježíše. Živá víra v tuto skutečnost předpokládá, že si Ježíšovi učedníci „uvědomili“, co chtěl říci slovy: „Zbořte tento chrám a ve třech dnech jej zase postavím“, to znamená, že dozráli hlubokou zkušeností toho, co se stalo o Velikonocích. Teprve na základě tohoto velikonočního „uvědomění si“, tj. ve světle

Biblista P. Josef Hřebík při besedě v Rozdělově, 2015 (foto Vladimír Přibyl). 63

Svatostánek na hlavním oltáři v rozdělovském kostele (foto Vladimír Přibyl).


Farní společenství rozdělovského kostela, 2016 (foto Vladimír Přibyl).


Poděkování P oděěkovááníí pubbli likace děk kují za pom moc při ř přípr pravvě textu archivářům pr arch chivářům Jarmile Jar armile Dubsk ar skké (Národní ní aarchiv), rchiv), Autoři publikace děkují pomoc přípravě Dubské Josefu Faktorovi Fakktorovi (Arcibiskupství (Ar Arccibiskupství pražské), Ar pra r žské), Robertu Robertu Radimu Radim imu Novotnému im N votném No ému (SOkA Kladno ému Klad dno n – Státníí ob ooblastlastní arc chi hiv v Praz ze) e), za úpravu fotografi fotografický kých ký c po ch odkladů Pavlu Pavl avlu vll Vychodilovi Vychodilov Vy ovi ze Slaného. Informace ov In nfo formace k dílu d lu dí archiv Praze), ckých podkladů Ferdinanda Ferd rd dinanda SStufl tuflessera ppodal tu odal Fil Filip ilip il ip SStufl tufl tu tufl fles esse es esser seer (O ser (Ortisei, Ortisei, It Itálie). tál álie i ). ie ) Z Zaa po poskytnutí oskytnutí t tí historických his i torickýc ých ýc h sn snímků ním ímků vděčí vděčíčí-čí m mee Marii Hladíkové, Hladí díko kové ko vé, Ev vé E Evěě Ho Hoff ffma mann mannové, nnov nn novéé, Zdeňku Zdeňk ňku Maříkovi, Sládečkovu vlastivědnému ňk vlast stivvěd st ě né nému nému m m muzeu uzeu v Kladně (jeho pracovníku pracovvníku pr nííku ku JJaroslavu aros ar osslaavu u Vyšínovi za jejich vyhledání) a Rudolfu Vavru ruškov ru ovvi, zaa za zapů p jč jčení současso Vavruškovi, zapůjčení ných ffotografi otog ot ografi og fiíí Ja fi Janu nu Ž Žofákovi. ofáákov of ovi. Cennými připomínkami k textu přispěli P. František Frran antiše šeek Boldy B ld Bo dy CSsR, CSSsR sR Mariee sR, Kla Kl ancováá, H ellena R aifo ifová, á Pa P vla Rejhonováá a Ru Rudo dolf lff V avrruška. av Klancová, Helena Raifová, Pavla Rudolf Vavruška.


Kostel sv. Václava v Kladně–Rozdělově / 1927–2017 Redaktor Jaroslav Kučera. Text Dominik Duka, Prokop Siostrzonek, Jaroslav Kučera, Vladimír Přibyl, J. K. Zdirad Čech a Josef Hřebík. K tisku připravila Dana Přibylová, grafická úprava Markéta Škrancová. Na obálce pohlednice ideálního návrhu kostela sv. Václava v Rozdělově, František Havlena, 1925 (sbírka Marie Hladíkové). Na titulní straně fotografie průčelí kostela, 1928 (sbírka Jiřího Horského). ISBN 978–80–270–1212–1 Vydala © Římskokatolická farnost u kostela sv. Václava v Kladně–Rozdělově za finanční podpory statutárního města Kladna. Vytiskla tiskárna KOČKA ve Slaném. A. D. 2017


Rozdělov jednostrany  
Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you