Page 1

FARO FARNOST LIDEČKO Zaplacením dobrovolné částky můžete přispět na výrobu časopisu (výrobní cena je 5 Kč).

POSVĚCENÍ KOSTELA V HORNÍ LIDČI V tyto dny si připomínáme 20. výročí posvěcení kostela v Horní Lidči a jistě je třeba poděkovat. Nejdříve asi těm, kteří měli odvahu vyslovit nahlas: „Postavíme si kostel!“ Protoţe určitě bylo dost těch, kteří řekli „A je to potřeba?“, „Budeme na to mít?“, „Nebude lepší postavit třeba bazén?“, „A co kdyţ tam nikdo nebude chodit?“, „Nestačí kostel v Lidečku?“ Děkuji všem těm, kteří se nenechali odradit a pustili se do stavby. Je pravda, ţe ve vesnici můţe být mnoho staveb, ale kdyţ tam stojí kostel, tak ta vesnice má srdce a místo, které lidi sjednocuje. Veliký dík patří všem, kteří na stavbě pracovali, chodili na brigády, přispívali finančně, modlili se… Kostel se nestaví pro jednu generaci a mnozí, kteří obětovali své síly na stavbu, jsou uţ na věčnosti. Ale to, co vybudovali, přináší poţehnání jejich dětem, vnukům, rodinám, celé vesnici. Veliký dík patří všem, kdo se o kostel starají. Ne nadarmo se říká: „Je tam práce jako na kostele.“ A ti, kteří pro kostel něco dělají, by mohli vyprávět. Často bereme jako samozřejmost, ţe je kostel otevřený, uklizený, vyzdobený, ţe slyšíme hrát varhany, zpívat

scholu, ţe jsou ministranti kolem oltáře, ţe je vše nachystáno ke mši svaté, k adoraci… Za tím vším jsou lidé, kteří to dělají z lásky k Bohu. Je krásné, ţe se kostel stal místem, kde mnozí nachází sílu, pokoj, povzbuzení, odvahu, útěchu… Díky vám všem, kteří jste rozpoznali, ţe to není jen nějaká další stavba ve vesnici, ale místo, kde se Bůh setkává s člověkem a člověk s Bohem. A Bohu především patří dík. On svojí přítomnosti v eucharistii posvěcuje tuto vesnici a připomíná nám, ţe nikdy nejsme sami. Kolik jen milostí za těch 20 roků bylo vyprošeno, kolik srdcí bylo uzdraveno, kolik lidí mohlo ve svém ţivotě začít znovu. Kolik hříchů bylo odpuštěno, kolik modliteb zaznělo. Kolik díků, chval a proseb bylo vysloveno… Častokrát jsem přemýšlel nad tím, jaké je to veliké poţehnání pro celou vesnici, ţe jste tehdy ten kostel - Dům Boţí - postavili. Ať tedy je domem modlitby, kde rozmlouváme s Bohem a kde mu nasloucháme. Ať je domem, kde bude růst naše přátelství s Kristem. Ať je toto místo i nadále naším útočištěm ve všech zkouškách ţivota. Nebojme se kdykoli přijít, Bůh má na nás vţdy čas a nejlépe ví, co potřebujeme. P. Jan

Číslo devatenácté, září 2014

Z OBSAHU  Posvěcení kostela v Horní Lidči  P. Jiří Šolc - rozhovor  Ministrantský tábor  Likvidace lepry  Válka je šílenství  Svatý Václav  Střípky z farní kroniky


Stránka 2

Číslo devatenácté

Druhým záţitkem byla asi ochrana andělů stráţných a sv. Václava. Pokud si V době, která se váţe k realizaci stavby pamatuji, tak se těsně před betonáţí kostela v Horní Lidči, v naší farnosti pů- zjistilo, ţe není provedeno propojení sobil také otec Jiří Šolc, který nyní vyko- armovacími ţelezy mezi základem zvonice a jejími nosnými betonovými nává svou sluţbu na Svatém Hostýně. rohovými nosníky, které zachycují Co Vás jako první napadne, když se řek- vodorovnou sílu při zvonění. Vše bylo ne kostel v Horní Lidči? urychleně doplněno a teprve potom Mám velkou radost, ţe se podařilo nejen provedena betonáţ. Jak 20letá zkušenost krásné dílo, ale především se raduji ukazuje, zvonice dobře drţí a její zvony z toho, ţe obyvatelé Horní Lidče projevili nás zvou ke mši sv. a k modlitbě. svou víru a mají nyní ve středu své obce Jak jste se na výstavbu díval z Vašeho chrám, místo pro setkání s Bohem. Chrám pohledu? Jaká byla spolupráce i štíhlá zvonice ukazují na to, ţe přijali do s místními obyvateli? svého ţivota vertikální rozměr, vztah Stavbě jsem fandil, avšak mnoho času k Bohu, ţe nepovaţují svůj ţivot jen za batolení k smrti, ale věří, ţe jsme pozváni jsem na ni neměl. Měl jsem dost jiné, k plnosti ţivota v Bohu. Raduji se z toho, kněţské práce. Radoval jsem se ale ţe se neuskutečnila druhá varianta, kterou z toho, ţe tam vznikla parta „čiperných měla být hospoda nebo snad kulturní důchodců“ a jim pomáhajících brigáddům, kdy by první zmíněná moţnost táhla níků, kteří udělali všechno, na co nebylo občany spíše dolů, zatímco chrám potřeba zvát odbornou firmu. Myslím, ţe práce na Boţím chrámu všechny všechny duchovně pozvedá. stmelovala a vedla je i k velkorysosti při Máte nějaký zážitek, který se k jeho stav- sbírkách, takţe to mnohé v obci přivedlo bě vztahuje? k větší duchovní zralosti. Zvláště velký Zvláště se mi vryly do paměti dva dík patří „strýčkovi“ Povalačovi, který se záţitky. Tím prvním byl velký technický stavbě plně věnoval. Velmi cenná byla „oříšek“, který padl na hlavu zesnulého také velkorysá podpora obce, kterou tehdy pana Josefa Slánského, a tím byla výroba vedl pan starosta Dušan Pinďák a velmi členitých dřevěných rámů pro místostarosta Josef Tkadlec, se kterými obrazy v trojúhelníkových oknech jsme řešili mnohé problémy, zejména si chrámu. Ještě asi půl roku před vzpomínám na realizaci a dodávku dokončením to nebylo vyřešeno. Pan mramorových prvků chrámu.

JIŘÍ ŠOLC

Slánský asi nějakou noc nespal. Potom však vymysleli technologii a rámy v měřítku 1:1 nakreslili na podlahu chrámu a komplikované rámy tam vyrobili a potom osadili do boků stavby, aby do nich mohla být vsazena okna.

Jak vzpomínáte na léta strávená v naší farnosti? Na působení v Lidečku, Horní Lidči a Střelné vzpomínám jako na tři krásná kněţská léta (1992 -1995). Byl to pro mne


Faro

Stránka 3

dost šok, kdyţ jsem přecházel z Loun a širého okolí do Vaší farnosti. Měl jsem u Vás najednou na starosti asi desetkrát méně kostelů a asi desetkrát více věřících. I pro mne byla povzbuzením hluboká víra a křesťanská opravdovost mnohých věřících, zvláště některých nemocných. Co byste chtěl vzkázat všem, kteří rozhovor s Vámi budou pročítat? Chtěl bych Vás všechny povzbudit, abyste se nechali ve svém ţivotě inspirovat příklady světců, kterým jsou zasvěceny chrámy Vaší farnosti. Svatý Václav nás vede k opravdovosti proţívání

MINISTRANTSKÝ TÁBOR V pondělí 11. srpna jsme se všichni sešli před farou v Lidečku, kde nám dal otec Jan poţehnání na cestu. Pak jsme společně jeli autobusem do Pozděchova. Po příjezdu jsme se ubytovali na faře v Pozděchově, kde jsme bydleli celý týden. Naši ministranti se na jeden týden proměnili v mořeplavce. Kaţdý den byl ve znamení některého z pěti kontinentů. Začali jsme v Austrálii. V úterý jsme navštívili ZOO Lešná, a poté jsme se přemístili do Štípy. Zde nás srdečně přijal, a také provedl poutním chrámem Narození Panny Marie, místní farář P. František Sedláček. Měli jsme moţnost zahrát si na varhany, prohlédnout si zvony, ale největším záţitkem byla návštěva podzemí kostela – krypty. Středa se nesla v duchu Asie. Tento den nás navštívil P. Jan Ston, který pro nás slouţil mši svatou v kostele sv. Jiří v Pozděchově. Ve čtvrtek přišla na řadu Afrika a v pátek jsme vypluli do Ameriky. Celý týden byl spíše zamrače-

naší víry, která se projevuje praktickou láskou k chudým, láskou ke Kristu Eucharistickému, ale také nás povzbuzuje ke statečnosti v boji se zlem a k přemáhání zla dobrem. U sv. Kateřiny Alexandrijské si vyprošujme statečnost ve vyznávání a hájení víry, věrnost Kristu v obtíţných situacích a Boţí ochranu a pomoc pro sebe i pro všechny naše blízké. K naší nebeské Matce Panně Marii se obracejme s důvěrou, protoţe nás přijala pod kříţem za své děti a chce nás přivést ke svému Synu i k sobě do plnosti slávy a štěstí u Boha.

ný, ale v pátek se počasí trochu umoudřilo, a proto jsme se pěšky vydali na rozhlednu Vartovna a do prvního valašského muzea motocyklů v Senince. V sobotu jsme se ocitli skoro doma, v Evropě, a pro ministranty byla připravena velká hra po vesnici. Ministranti - námořníci během týdne plnili různé úkoly, hráli nejrůznější hry a za to dostávali papírové rybky, které si lepili do velké mapy světa. Kaţdý večer jsme se díky místnímu panu kostelníkovi, který nám nechal klíče od kostela, mohli společně pomodlit večerní modlitbu v kostele, coţ bylo velmi krásné. Celý tábor jsme zakončili nedělním slavením mše svaté a pěším putováním zpátky do Lidečka. Ministranti vytvořili skvělou partu, a tak proţili hezký týden, měli moţnost se více poznat a také si zahrát různé hry a společně se pobavit. Veliké díky Pánu Bohu za to, ţe se nikomu nic nestalo a mohli jsme se alespoň na chvíli zastavit v tom shonu světa, odpočinout si a taky se více posunout ve vztahu k Pánu Bohu.


Stránka 4

Milí čtenáři, moţná jste uţ někdy něco málo zaslechli o Likvidaci lepry (LL), křesťanké organizaci, která jiţ přes 22 let usiluje o léčbu lepry (malomocenství). Na počátku byla pouhá idea, nápad a myšlenka, která skrze modlitbu a konkrétní postupné kroky se přetavila v dobrého bojovníka proti malomocenství - nemoci, s níţ se setkáváme v biblickém světě i v ţivotě Jeţíšově. Sám však nikdo neobstojí, je důleţité hledat dobré spojence, dobré partnery, kteří napomohou dobré nápady co nejlépe a nejúčinněji realizovat. Proto jsme i my hledali, a také jsme nalezli! Potvrdilo se nám tak přísloví „kdo hledá, najde“. V našem „boji“ proti lepře jsme získali opravdu dobrého a udatného spojence jímţ je německá organizace DAHW, vskutku opravdoví profesionálové! Tato organizace působí jiţ od roku 1957 a svoji činnost vykonává na více neţ 300 místech světa (prakticky ve 40 zemích). Kromě DAHW máme své partnery i v Indii, kteří řídí dvě nemocnice sv. Josefa - v Bhilai Pahari a v Phula Pahari. Obě byly vybudovány a stále jsou podporovány z prostředků LL. V současnosti podporujeme další projekty v Kolumbii, Libérii a v Indii. Jedná se převáţně o finanční podporu leprostanic (stanice malomocných), která zahrnuje náklady provozní, náklady na léky, obvazový materiál a jiné. Kromě malomocenství se podílíme i na léčbě tuberkulózy a onemocnění buruli. Naše činnost a její rozsah, jsou podmíněny počtem a štědrostí dárců. V této souvislosti můţeme poznamenat, ţe i

Číslo devatenácté

ve vaší farnosti máme dárce, kteří se svými dary podílejí na odstraňování utrpení mnoha nemocných a na okraj společnosti vytlačovaných lidí. Všem dárcům tímto děkujeme! Jsme jim opravdu vděčni za to, ţe můţeme pomáhat a být nadějí pro malomocné (vděk samých nemocných nedokáţeme ani vyjádřit). Zároveň chceme přizvat k tomuto dílu milosrdenství i další. Bohatství, kterým oplýváme a pomocí něhoţ se snaţíme pomáhat, jsme získali a získáváme pomocí poměrně malých, ale vytrvalých a pravidelných darů. Někdy se jedná o částky v rozmezí 200 aţ 300 Kč. Milí čtenáři, sestry a bratři, pokud by těchto pouhých pár vět ve Vás vzbudilo zájem více poznat naši činnost, rádi přijedeme. Pro všechny zájemce uspořádáme poutavou přednášku, včetně bohaté fotodokumentace. Více informací o nás můţete rovněţ získat na: www.lepra.cz; nebo také na tel. číslech 222 514 201; 603 555 995. Lze nám také napsat na e-mail: ll@likvidacelepry.cz nebo na adresu: Likvidace lepry Josefská 43/4 118 00 Praha 1 Pokud budete chtít přispět na naši činnost, můţete tak učinit na účet našeho konta: 2400259272/2010 S přáním Boţí přízně Vás všechny zdravíme, za tým LL Vám ţehná P. Dr. Vojtěch Eliáš prezident LL, biskupský vikář AP


Faro

Stránka 5

VÁLKA JE ŠÍLENSTVÍ Homilie papeže při mši, Redipuglia - vojenský hřbitov Bylo mi dáno kontemplovat krásu celého zdejšího kraje, ve kterém muţi i ţeny svojí prací pečují o rodinu, děti si hrají a starci sní, a nyní jsem se ocitl tady na tomto hřbitově a nezbývá mi, neţ říci jediné: válka je šílenství. Zatímco Bůh o své stvoření pečuje a my lidé jsme povoláni s Ním spolupracovat, válka pustoší. Ničí také to nejkrásnější, co Bůh stvořil: lidskou bytost. Válka zpřetrhá všechno, včetně bratrských svazků. Válka je šílenství, jejím rozvojovým plánem je zmar, tedy snaha rozvíjet se pustošením! Chamtivost, nesnášenlivost, mocenské ambice… jsou motivy, které podněcují rozhodnutí vést válku, a tyto motivy jsou nezřídka ospravedlňovány ideologií. Předchází jim však vášeň, pokřivený popud. Ideologie je ospravedlnění a není-li ideologie, přichází Kainova odpověď: „Co je mi do toho?”, „Copak jsem já hlídačem svého bratra?” (Gen 4, 9). Válka se nedívá nikomu do tváře: staří, děti, maminky, tatínkové... - „Co je mi do toho?“ Nad vchodem tohoto hřbitova ční výsměšné motto války: „Co je mi do toho?“ Všichni tito lidé, jejichţ ostatky zde spočívají, měli svoje plány, svoje sny..., ale jejich ţivoty byly přervány. Proč? Protoţe lidstvo řeklo: „Co je mi do toho?“. Dnes, po druhém selhání jiné světové války, je asi moţné mluvit o třetí válce, která běsní „po kouskách“, zločiny, masakry a pustošením… Bylo by čestné, kdyby na první stránce novin stál titulek: „Co je mi do toho?“. Kain by

řekl: „Copak jsem já hlídačem svého bratra?“. Tento postoj je přesný opak toho, co po nás ţádá evangelium. Jak jsme slyšeli: On je v tom nejmenším z bratří: On, Král, Soudce světa je hladovým, ţíznivým, cizincem, nemocným, vězněným... Kdo se stará o svého bratra, vstoupí do radosti Pánovy. Kdo to však nečiní a svými opominutími říká: „Co je mi do toho?“, zůstane venku. Tady i na dalším hřbitově je mnoho obětí. Dnes si je připomínáme. Je tu pláč, je tu bolest. A odtud si připomínáme všechny oběti všech válek. I dnes existují četné oběti... Jak je to moţné? Je to moţné, protoţe také dnes jsou v zákulisí geopolitické zájmy a plány, chtivost peněz a moci; zbrojní průmysl vypadá velice důleţitě! A tito plánovači teroru, tito organizátoři střetu jakoţ i zbrojní podnikatelé si vepsali do srdce: „Co je mi do toho?“ Moudří uznávají pochybení, zakoušejí bolest, litují, ţádají odpuštění a pláčí. Váleční kšeftaři svým „Co je mi do toho?“, vepsaným v srdci, moţná hodně vydělají, jejich zkaţené srdce však postrádá schopnost plakat. Kain neplakal, nedovedl plakat. Dnes visí Kainův stín nad námi tady, na tomto hřbitově. Je tady patrný. Je zřetelný v dějinách, které začínají rokem 1914, a táhne se aţ do našich dnů. Je patrný i v těchto našich dnech. Srdcem syna, bratra a otce vám všem a pro nás všechny vyprošuji obrácení srdce: přejití od „Co je mi do toho?“ k pláči. Za všechny padlé zbytečného krveprolití, za všechny oběti šílenství válek všech dob. Pláč, bratři, lidstvo potřebuje plakat a toto je čas pláče. Převzato z Rádia Vaticana, přeloţil Milan Glaser


Stránka 6

SVATÝ VÁCLAV Podle staré tradice se narodil kolem roku 907 na Stochově u Libušína jako nejstarší syn vévody Vratislava. O jeho křesťanskou výchovu se starala především jeho babička sv. Ludmila. Naučil se slovanskému písmu, na Budči si osvojil i znalost latiny. Legendy zdůrazňují jeho lásku k eucharistii a k chudým. Kdyţ se v roce 925 ujal vlády, snaţil se o kulturní i náboţenské povznesení země. Jeho křesťanský způsob vlády a spravedlivá přísnost k neukázněné, většinou ještě pohanské šlechtě, i to, ţe přijal lenní závislost na Jindřichu I., vyvolaly opozici v čele s jeho mladším bratrem Boleslavem, na jehoţ popud byl 28. IX. 929 (nebo 935) ve Staré Boleslavi zabit. Po třech letech bylo jeho tělo přeneseno do rotundy sv. Víta, kterou on sám zaloţil jako třetí kostel na Praţském hradě. Jeho nejstarší ţivotopis byl napsán staroslověnsky hlaholským písmem brzy po jeho smrti. První kostel mu byl zasvěcen uţ v roce 972 v Proseku u Prahy. Na začátku 14. století mu byl zasvěcen jeden z oltářů v bazilice sv. Petra ve Vatikáně a od roku 1670 je jeho svátek v celocírkevním kalendáři.

PRVNÍ STAROSLOVĚNSKÁ LEGENDA O SV. VÁCLAVU Kdyţ Václavův otec Vratislav zemřel, dosadili Čechové na stolec předků Václava. Ten byl milostí Boţí dokonalý ve víře. Všem chudým prokazoval dobrodiní, nahé odíval, lačné krmil, pocestné přijímal podle slov evangelia, vdovám nedal ukřivdit, všechny lidi, chudé i bohaté miloval, přisluhoval sluţebníkům Boţím, mnohé kostely zdobil zlatem.

Číslo devatenácté

Ale čeští muţi zpychli a namluvili jeho mladšímu bratru Boleslavovi: „Bratr Václav tě chce zabít a dohodl se o tom se svou matkou a se svými muţi.“ Václav jezdíval po všech hradech, kdyţ se tam slavil svátek kostela. Vešel i do hradu Boleslavova, v neděli na svátek Kosmy a Damiána. Kdyţ vyslechl mši, chystal se, ţe se vrátí domů do Prahy. Ale Boleslav jej s podlým úmyslem zadrţel a řekl: „Proč bys odcházel, bratře?“ A Václav bratrovo pozvání neodmítl. Kdyţ pak nastalo ráno, zvonili na jitřní. A Václav uslyšev zvon řekl: „Chvála tobě, Pane, ţes mi dal dočkat se tohoto jitra.“ A vstal a šel na jitřní. Hned v bráně jej dostihl Boleslav. Václav se na něj ohlédl a řekl: „Bratře, včeras nám byl dobrým sluţebníkem.“ Boleslavovi se však k uchu sklonil ďábel a rozvrátil jeho srdce. Boleslav vytasil meč a odpověděl: „Teď ti chci být ještě lepším.“ A kdyţ to řekl, udeřil jej mečem po hlavě. Václav se k němu obrátil a řekl: „Co sis to usmyslil, bratře?“ A uchopil ho a srazil k zemi. Tu přispěchal jeden z Boleslavových rádců a ťal Václava do ruky. Ten poraněn na ruce pustil bratra a běţel do kostela. Dva zločinci ho však ubili u kostelních dveří a přiskočil ještě jiný a probodl mu bok mečem. Tu Václav vypustil duši říkaje: Do tvých rukou, Pane, odevzdávám svého ducha. Všemohoucí, věčný Bože, dej, ať po vzoru svatého mučedníka Václava žijeme moudře a spravedlivě, ať statečně usilujeme o to, co slouží k nastolení tvého pokoje, a přemáháme zlo dobrem. Převzato z Breviáře


Faro

Stránka 7

1. - 31. 10. Modlitba růţence po rodinách 1. 10. Návštěva nemocných (Horní Lideč) 2. 10. Návštěva nemocných (Lidečko - dolňansko) 3. 10. Návštěva nemocných (Lidečko – horňansko) 5. 10. Mše svatá Pulčín (15:00) 4. 10. Mše svatá u obrázku svatého Huberta (nad Lidečkem v 16:00) 10. - 12. 10. Víkend pro mladé 6. - 9. třída (Valašská Bystřice) 12. - 19. 10. Pouť Lurdy 19. 10. Misijní neděle a misijní jarmark 28. 10. Mše svatá a poboţnost u pomníku padlých za oběti 1. sv. války (Lidečko 17:00) 1. 11. Dušičková poboţnost (Horní Lideč – kostel 17:00) 2. 11. Dušičková poboţnost (Lidečko – kostel 14:00) 2. 11. Mše svatá Pulčín (16:00)

STŘÍPKY Z FARNÍ KRONIKY 1936-1938 Ţivot spolkový se utěšeně rozvíjí, mnoho nových členů získáno jak pro sdruţení kat. dělnictva tak také i v kat. omladině. Zásluhou a horlivostí zdejšího důst. pána P. Antonína Urbana pořádáno mnoho náboţenských cvičení a různých poučných přednášek ve spolkové místnosti. Za zmínku stojí, ţe divadla a podniky pořádané v lidovém domě chodí také stoupenci i protivných politických stran. Ţivot ve farnosti plyne bez různých řevnivostí a nesvárů pokud moţno klidně, stranických bojů není. Při stavbě dráhy ovšem různé cizí ţivly rozvířily tichou hladinu společného ţití klidných valachů i v ţivotě náboţenském bylo viděti u mnohých lhostejnost a vlaţnost, která dříve nebývala. Doufejme, ţe s pomocí Boţí, tito strţení nepřátelským proudem opět veplují do tichého přístavu řádného plnění svých křesťanských povinností a ţe farnost naše opět bude tou zboţnou, příkladnou farností jako bývala. Dědictví otců, zachovej nám Pane. Dvacáté výročí osvobození naší vlasti jest rozrýváno duněním děl na frontách ve Španěl-

sku, v Číně, náš soused Rakousko připraveno o svou staletou svobodu. Nad naší milovanou českou vlastí, prosáklou krví a potem českého lidu skrz na skrz vznáší se zlověstné mraky. Svatý Václave a všichni naši národní patroni a ochráncové, nedejte zahynout nám ni budoucím. Klidný ţivot našeho lidu několikráte byl rozrušen různými příhodami. Vyhořel rolník Juřička, otec četné rodiny, nezůstalo mu ničeho, leč láskou a obětavostí spoluobčanů mu bylo pomoţeno. Sám dlouho churavěl na popáleniny utrpěné při zachraňování svého majetku. Pan Smolík z přifařeného Muţíkova těţce zraněn v lese kládou – byl však při ţivotě zachován, v zatáčce u Horní Lidče sráţka pivovarského auta s koňmi p. Slánského, hodný farník p. Brhel (Popeliš) váţně zraněn při sráţce motocyklu pana starosty cestou na Vsetín. Lidečský kaplan P. Antonín Urban, první ze zdejších kaplanů se zmotorizoval, při cvičné jízdě najel u Luţné na jasan, auto poškodil, sám však bez zranění vjel aţ do kuţelny tamějšího hostince. Brzy na to ve Valašských Kloboukách uskladnil opilého cikána na hromádku štěrku, načeţ na vojně v Praze uznán schopným říditi motorová vozidla a opatřen potřebným pasem.


Ten, kdo nežije podle toho, v co věří, nevěří. (Thomas Fuller)

KŘTY Šimon Chrástecký Magdaléna Rumanová Viktorie Fojtů Jakub Muţikovský Vít Krajča Adéla, Terezie z Lisieux Rumánková Eliška Mačková Jan Křtitel Kurtin

* 5. 5. 2014 * 6. 6. 2014 * 28. 5. 2014 * 26. 3. 2014 * 26. 3.2014 * 7. 8.2014 * 18. 7.2014 * 29. 4.2014

SVATBY NA PŘÍPRAVĚ ČASOPISU SE PODÍLELI Marek Filák Ludmila Fusková P. Jiří Šolc Adam Jeřábek Dominik Kovář Sára Matůšová P. Jan Ston

Lenka Vaňková a Dominik Skřipka Hana Kubková a Jiří Macháč Marie Petrůjová a Petr Plšek Tereza Mindlová a Tomáš Bezděk Michaela Mitašová a Stanislav Juřička Hana Fojtů a Petr Fojtík Alţběta Cvejnová a Tomáš Ţilák Jana Filáková a Lukáš Koseček Eva Marcaníková a Jaroslav Brhel Lenka Františáková a Lukáš Surovec

19. 7. 2014 26. 7. 2014 2. 8. 2014 16. 8.2014 23. 8.2014 30. 8. 2014 30. 8.2014 13. 9.2014 20. 9.2014 27. 9.2014

POHŘBY Farní úřad Lidečko Lidečko 37 756 15 Mobil farní úřad (+420) 733 741 148 Mobil P. Jan Ston (+420) 731 621 239 E-mail falidecko@ado.cz

Navštivte náš web farnost.lidecko.cz

Marie Sekulová Anděla Kocourková Milan Kovalčík Antonín Gargulák Alena Zimková Aloisie Šviráková Josef Chovanec

* 14.1.1942 * 15.8.1933 * 2.6.1950 *26.12.1954 *28.4.1968 *16.3.1926 *30.101931

+ 9.7. 2014 + 11.7. 2014 + 20.7. 2014 + 19.8.2014 + 8.9.2014 + 12.9.2014 + 21.9.2014

STŘÍPKY Z FARNÍ KRONIKY 1994 V neděli 2. října 1994 byl slavnostně vysvěcen nový kostel svatého Václava v Horní Lidči. Toto vysvěcení provedl arcibiskup olomoucký a metropolita moravský Mons. Jan Graubner. Účast věřících na tomto vysvěcení byla veliká a to nejen z naší farnosti, ale i z farností okolních. Rovněţ byly vysvěceny i tři zvony a to sv. Václav, sv. Martin a Nanebevzetí Panny Marie

Profile for Faro Lidecko

Faro 19  

Devatenácté číslo časopisu farnosti Lidečko

Faro 19  

Devatenácté číslo časopisu farnosti Lidečko

Advertisement