Page 1

FARO FARNOST LIDEČKO Číslo sedmnácté, květen 2014

Zaplacením dobrovolné částky můžete přispět na výrobu časopisu (výrobní cena je 5 Kč).

NASTAL DEN LETNIC… Pán Ježíš říká po svém zmrtvýchvstání, že jeho poslání je dovršeno a že odchází k Otci připravit nám místo. Ale nenechá nás osamocené, posílá nám svého Svatého Ducha, aby oživil poselství, které nám zanechal. Svatý Augustin v této souvislost mluví o narození církve. Od prvních Letnic Duch Svatý přebývá v církvi, aby nás posiloval, oživoval, uzdravoval, aby nás obdarovával svými dary, aby nás vedl k lásce, odpuštění, aby nás učil službě druhým – zkrátka abychom byli podobní Ježíši, abychom svým životem následovali Ježíše. Svatý Pavel říká: „Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus.“ V jednom příběhu se vypráví o muži, který zaléval zahradu. Uprostřed zahrady byl obrovský kámen. Muž zavolal svého syna a poprosil ho, aby kámen odvalil. Malý Jeník se opřel do kamene, aby ho odvalil, ale bez úspěchu. Balvan byl příliš těžký. V duchu si říkal: „Jak je možné, že otec po mně chce něco, na co sám nestačím?“ Pak se obrátil na otce a řekl“ Tati, mně to nejde.“ Otec se na malého Jeníka zadíval a odvětil: „Jeníku, na něco důležitého jsi přitom zapomněl. Jsem tu s tebou. Rád ti pomohu, když mě požádáš o pomoc.“

Často v životě zapomínáme na to nejzákladnější – poprosit Boha o pomoc. Bez Boží pomoci, bez Ducha Svatého v životě zabloudíme, nedojdeme ke Kristu, nedosáhneme cíle, nebudeme mít život, neodvalíme kámen. Ježíš vyzývá apoštoly, aby prosili o Ducha Svatého a oni se deset dnů spolu s Pannou Marií modlí. Duch Svatý přijde a promění jejich život. Církevní otcové říkají, že když se modlíme k Otci, On nás vždy slyší, ale ne vždy nám dá, oč ho prosíme. V jednom jediném případě nás Bůh Otec zaručeně vyslyší a dá nám, oč žádáme: když prosíme o vylití Ducha Svatého, když říkáme: „Přijď, Duchu Svatý, přijď do mého srdce.“ Touto modlitbou tak prosíme o to, abychom jako Maria dokázali říci: „Ano, Pane, ať se mi stane podle Tvého slova.“ Brzy oslavíme svátek Seslání Ducha Svatého. Spolu s celou církví budeme prosít: „Přijď Duchu Svatý a obnov tvář země.“ Prosme vytrvale a s důvěrou. Přestaňme si myslet, že vše zvládneme sami. Ježíš nám říká: „Beze mne nemůžete dělat nic.“ On rád přijde, rád pomůže nám - svým dětem. Jen nezapomeňme poprosit: „Přijď Duchu Svatý.“ P. Jan

Z OBSAHU  Nastal den letnic  P. Karel Hořák - rozhovor  Kněžská a řeholní povolání  Modlitby k Duchu Svatému  Střípky z farní kroniky (1934)


Stránka 2

Číslo sedmnácté

KAREL HOŘÁK Otec Kája se narodil 9. 7. 1980 a dětství prožil v Lačnově, kde také navštěvoval první tři třídy ZŠ, od 4. po 8. třídu pak docházel na ZŠ v Horní Lidči. Následovala střední škola, a to 3 roky na SOUN, Středním odborném učilišti nábytkářském v Bystřici pod Hostýnem, kde byl jeho obor „Truhlář pro výrobu nábytku“. Po ukončení střední školy se rozhodl pro nástavbu s maturitou, kde strávil další 2 roky: Provozní technika pro ekonomiku a management na Vsetíně v Jasenicích. V letech 1999-2000 pak přišel na řadu Teologický konvikt v Litoměřicích – přípravný rok pro vstup do kněžského semináře a na Teologickou fakultu. V období 20002005 prošel Kněžským seminářem v Olomouci a v roce 2005 byl vysvěcen na jáhna o. biskupem Josefem Hrdličkou v Olomouci. O rok později (2006) jej čekalo vysvěcení na kněze o. arcibiskupem Janem Graubnerem (Olomouc). A kde všude už otec Kája působil? Nejprve působil v roce 2005 jako jáhen na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži. V letech 2006-2008 byl kaplanem ve farnostech ve Zlíně u Filipa a Jakuba (v kostele u divadla) a také v Březnici u Zlína. V následujících letech jsme jej pak potkávali my, období 2008–2009 pro něj totiž znamenalo službu kaplana v naší farnosti a ve Francové Lhotě. A od roku 2009 je až dodnes farářem ve farnostech Hošťálková, Pržno a Růžďka. Od roku 2009 je zároveň také o. arcibiskupem ustanoven kaplanem pro mládež vsetínského děkanátu, a také má trošku na starosti ministranty v celé naší arcidiecézi. Po-

řádají např. putovní ministrantské tábory na různých místech v ČR, ale i SR, a jiné akce pro ministranty v diecézi. Otče Kájo, jaký máte recept na to, abyste si za každé situace udržel úsměv na tváři a veselou náladu, čímž kolem sebe šíříte obrovskou radost? Moc vám děkuju za tuto krásnou otázku. Sám čím dál více vnímám, jaký velký dar jsem od Pána dostal. Díky této radosti, kterou stále mám, hodně pozoruji, že i druzí lidé, i když mají různé starosti, se čím dál více začínají usmívat. A je to moc dobře, protože různých starostí v životě je mnoho. A já jsem moc rád, že jim můžu aspoň trošku pomoci. A jaký mám asi recept? Snažím se hodně času trávit před svatostánkem. Teď, jak už je tepleji v kostele, tak se tam každé ráno modlím. Snažím se také využívat čas k adoraci a k osobní modlitbě. Myslím, že mým motorem je Pán Ježíš a jen díky němu se snažím mít tuto radost ve svém srdci. Kdy jste si poprvé uvědomil, že je pro Vás připraveno kněžské povolání? To mé „poprvé“ pomyšlení o kněžství bylo asi v 8. třídě. A úplně první oslovení jsem zažil právě od o. arcibiskupa po revoluci při svěcení kostela ve Študlově. Nevím proč, ale tehdy při tom svěcení jsem neministroval, ale byl jsem blízko oltáře. Celou mši svatou jsem prožil úplně normálně a až na úplný závěr se stalo něco zvláštního. Po modlitbě po přijímání se o. arcibiskup usmál, podíval se na lidi a řekl přitom větu, která mě ohromně oslovila: „Víte, já velmi rád světím kostely, ale nejraději světím kně-


Faro

Stránka 3

ze, protože kněz i bez kostela zmůže mnoho“. V tu chvíli se v mém srdci poprvé ozval hlas: „Kájo, nechtěl bys být jednou knězem? Nechtěl bys jít do semináře?“ Já jsem se této myšlence nejprve hodně bránil a říkal jsem: „Pane, já? Vždyť mě znáš, jaký jsem výlupek, a navíc mně vůbec nejde škola. S mými čtyřkami se nikam nedostanu. A navíc se mně líbí holky.“ Nakonec se mně tento vnitřní hlas ve svědomí stále vracel, až jsem se tedy rozhodl, že bych do semináře mohl podat přihlášku. Ale vím jistě, že si mě Pán už připravoval od malička. Jako malý jsem totiž velmi rád chodil do kostela a ohromně rád jsem se modlil. Dokonce jsem si doma v obýváku sloužíval mše svaté, a protože jsem chtěl být zároveň i řidičem autobusu, tak jsem pak po mši svaté rozvážel farníky. Velmi rád na to vzpomínám. Toto všechno je na velmi dlouhé vyprávění, myslím, že by to zabralo celý časopis. Dneska jsem však jako kněz velmi šťastný. Denně děkuju Pánu za tento velký dar, kterým mě obdaroval, a moc ho prosím, aby jednou, dá-li Pán, z těch farností, kde jsem působil, mohli být noví kněží. A třeba právě z Horní Lidče a z Lidečka. To by byla pro mě ta největší radost, kdyby právě z těch ogarů, které jsem trošku doprovázel, někdo šel do semináře a pak jsem mu mohl přijet na primici. Hodně se za to modlím. A kdybych se měl dneska znovu rozhodnout, jestli mám být knězem, tak bych určitě řekl Pánu ANO. Je tady něco, co se ve Vaší nynější farnosti změnilo od doby, kdy jste tam byl poslán? Já teď působím již 5. rokem ve farnostech Hošťálková, Pržno a Růžďka. A za těch 5 let se toho změnilo velice moc. Když jsem přišel do mých farností, tak jsem byl velmi smutný a hodně jsem se modlil a prosil Pána čím začít, co mám dělat. Do kostela chodilo velmi málo lidí. Schola v žádné farnosti ne-

byla. Ministranti skoro žádní. Byl to pro mě velký šok. Když jsem začal pak na začátku září obcházet školy ohledně vyučování náboženství (a to mám jich v rajónu 8), tak se na mě ředitelé dívali, co že to vlastně chci tam vyučovat – co že to vlastně náboženství je za předmět. Mnoho let se totiž na školách náboženství vůbec nevyučovalo. Děti prostě nebyly. Nebylo koho učit. Začátek byl pro mě ohromně těžký. Vlastně jsem začínal úplně od nuly a tu cestičku jsem si musel trpělivě vyšlapat. A když se dívám dnes: tak jen ve velké pokoře Pánu děkuju, jaký v těch farnostech udělal zázrak. Lidí nám v kostele stále přibývá. Opravdu nám stále přibývají nové a převážně mladé rodiny. Dále: perfektně nám fungují scholy ve farnostech. Všude už má schola okolo 15 členů. Také skvěle fungují ministranti: např. v Hošťálkové už máme 9 ministrantů z deseti. To je něco překrásného: v kostele je 10 chlapců, z toho 9 ministruje. A ten desátý je na cestě. Je to zatím prvňáček, ale už ho přemlouvám, a už je nalomený. Je to jen otázka času, kdy začne ministrovat. A časem přibudou další: ti jsou ale ještě v náručí rodičů. A u holek je to podobné. Prostě se snažím všechny děti do mše svaté zapojit. Toto je jediná cesta, jak udržet děti dnes v kostele. Pokud budou jen v kostele sedět v lavici, tak je to tam přestane bavit. Oni musí mít v kostele svůj úkol. Dohromady za všechny farnosti už máme dneska 48 dětí v náboženství. Když vezmu, že před 5 lety jsem opravdu začínal asi od 5 dětí v náboženství, tak je to obrovský zázrak, za který Pánu moc děkuju. Dohromady mám 9 hodin náboženství převážně ve škole, ale i na faře. A cesta ve škole je už tak úžasně vyšlapaná, že když škola slaví nějaké výročí, tak automaticky dostanu od ředitelů pozvánku i já. Prostě vztahy s řediteli máme velmi pěkné. Samozřejmě nejsem na to úplně sám, velmi mě pomáhá i paní katechetka Marta Krajčová ze Štípy. Jí jsem za velmi


Stránka 4

Číslo sedmnácté

mnoho vděčný. Dále, co se velmi daří, je, že minimálně 4x za rok děláme pro děti tzv. víkendovky. Jedná se o pobyty dětí od pátku do neděle na faře. A program je takový, že už v pátek večer po večeři máme s dětmi na faře adoraci. Je úžasné vidět, jak se děti krásně modlí svými vlastními slovy a jak si je Eucharistický Ježíš krásně přitahuje. Častokrát mám až slzy v očích a děkuju Pánu za to, co mně dává poznat. V sobotu máme společnou mši svatou, děti jdou také ke sv. smíření, pak hrajeme hry atd. A v neděli taktéž končíme mší svatou a obědem. Fara je vždy narvaná. Pravidelně nás bývá tak 35 dětí. A dětí stále neubývá, ale naopak přibývá. Jen díky Pánu. Pak děláme různé výlety, jízdy na kole, atd. atd. Dostali jsme taky darem trampolínu – a díky ní už chodí na faru i děti nevěřící nebo děti z evangelické církve. U nás fara prostě žije. Když je hezké počasí, tak je tam denně hodně dětí. A to je pro mě obrovská radost. Jsem velmi rád, že naše fara je tak všem stále otevřená. No, děláme toho ještě mnohem víc, ale to by ten rozhovor byl velmi dlouhý. Myslím, že tak trošku na seznámení by to mohlo stačit.

se nebáli jezdit na společné akce. Nejčastější bývá mládežnická mše svatá, kterou vždy slouží nějaký kněz z našeho děkanátu, a zpívá schola také z různých farností. Kéž by na tuto mši svatou přijíždělo co nejvíc mladých. Mladí, moc prosím, přijeďte. Dejte se do aut nebo sedněte na vlak a přijeďte. Moc se na vás těším. Děkuju vám.

Určitě ano. Je ohromně důležité, aby mladí lidé tvořili partu nejen ve svých farnostech, ale i v rámci děkanátu. Není nás moc, a proto je potřeba, abychom se znali. Proto se dělají akce pro mládež. A je to taky proto, abychom se s mladými povzbudili ve víře a spolu šli za Kristem. Tady bych chtěl moc a opravdu moc poprosit všechny mladé, aby

Vybaví se mně úžasný 1 rok, který jsem jako kaplan s o. Antonem ve farnosti prožil. Ohromně moc na tento rok vzpomínám. Škoda, že byl jen jeden. Dále ohromně moc vzpomínám na moje „třeťáčky“. Velmi mně přirůstli k srdci, a také se za ně hodně modlím. Jsem moc rád, že mnozí z nich chodí ke mně stále ke zpovědi. Měl jsem tak skvělé

Jaké máte plány na blížící se prázdniny?

No, řeknu vám popravdě, prázdniny už mám teď totálně nabyté. Čekají mě tábory: farní tábor máme v Pozděchově na faře, a také putovní ministrantský tábor, který máme tentokrát v Nitře na Slovensku. A ještě jeden tábor: naše scholička z Pržna půjde letos do Růžďky na faru, a tak určitě budu i s nimi. A to mě ještě poprosil o. Lukáš Jambor, abych aspoň jeden týden vypomáhal na táboře na Arše v Rajnochovicích. Takže stále mezi dětmi, což je ale velmi krásné. Ale také budu mít i dovolenou: jeden týden pojedu s kněžími na kněžskou dovolenou do Tater. Další týden bych si chtěl vyjet do Prahy, kde se hlavně budu vozit vlakem po Čechách. Vlaky mě totiž ohromně baví. A jeden týden bych chtěl být doma v Lačnově u rodičů. No, a prázdniny budou fuč. Ale velmi se na ně těším a věřím, že taky trošku odJste kaplanem pro mládež děkanátu Vsetín počinu. – myslíte si, že je pro mladé důležité, aby se dohromady účastnili mládežnických mší, Když se řekne farnost Lidečko – co se Vám společných akcí a událostí? vybaví?


Faro

Stránka 5

děti v náboženství, na které nikdy nezapomenu. Dodnes mám schovanou fotku, jak jsme se před školou v Horní Lidči s dětmi fotili i s paní učitelkou. A pak samozřejmě na úžasné ministranty, kterých byly obrovské zástupy, a na obě scholičky, jak z Lidečka, tak z Horní Lidče. Pak také velice moc vzpomínám na nádherné 1. sv. přijímání, kdy Pán Ježíš poprve vstoupil do srdíček těchto mých kámošů a kámošek. Děti, jsem hrdý, že právě vás jsem měl v náboženství. Nebojte, stále se za vás modlím. Prosím, zůstaňte stále spojeni s Pánem Ježíšem, choďte rádi do kostela na mši svatou, a také ke sv. smíření a ke sv. přijímání. A uvidíte, jak budete šťastní. Pánu Ježíši na vás velmi záleží a má vás velice rád. Moc vám děkuju, moji skvělí „třeťáčci“. Prožil jsem opravdu moc krásný rok. Moc vám za něho děkuju. Jste skvělá farnost, kterou mám velmi rád. A kdykoliv projíždím autem, tak vám žehnám. Moc vám opravdu za vše děkuju.

Moji drazí, nebojte se mít osobní vztah s Pánem Ježíšem. Jen s ním budeme šťastní. Nebojte se stále modlit doma, s dětmi, společně. Takováto společná modlitba vám pomůže ke krásným vztahům u vás doma. Rodičové, choďte prosím s dětmi do kostela – neposílejte je samotné. Děti potřebují vidět váš příklad. A také, moc prosím, nebojte se chodit každý měsíc s celou rodinou ke sv. smíření a co nejčastěji ke sv. přijímání. Víte, toto je jediná pravá cesta ke krásnému a šťastnému životu. A kdo z nás by nechtěl být šťastný! Prosím, držte se Pána Boha a věřím, že Boží požehnání bude s vámi. A vám, drahé babičky a dědečkové, bych chtěl moc děkovat za vaši velkou víru a za příklad, který dáváte svým dětem a vnukům. A na závěr: Ještě jednou vám děkuju za krásný rok, který jsem mohl prožít s vámi ve farnosti. A chci vám říci, že na vás stále budu myslet v modlitbách. Prosím pamatujte i na mě. Moc vám za vše děkuju. Mám vás moc rád. Co byste chtěl na závěr vzkázat všem, kteVáš o. Kája Hořák rým se náš farní časopis dostane do rukou?

volání nevtíravé. K tomu, aby naše děti mohly Boží výzvu uslyšet, je nutné, aby Další zamyšlení z knihy Víra v rodině od zodpovědně hledaly odpověď na otázku: Christine Ponsardové se týká zasvěceného Jaké má se mnou Boží láska plány? Jestliže je vychováváme podle svých vlastních života. Každoročně se jedna neděle liturgického plánů a říkáme jim: „Chtěl bych, abys byl roku slaví jako Den modliteb za povolání lékařem, abys převzal hospodářství, aby k duchovnímu stavu. Je to pozvání k mod- ses vdala,“ a podobně, jsme jako rozhlasolitbám za ty, které Bůh volá k zasvěcené- vá stanice, která ruší vysílání stanic méně mu životu a zvláště ke kněžství, a je to ta- výkonných. Bráníme jim tak v tom, aby si ké příležitost k zamyšlení nad naším rodi- uvědomily, co po nich chce Bůh. Boží plán je vždy plný lásky. Bůh lidi čovským posláním. Jak můžeme svým dětem pomoci, aby slyšely Boží výzvu a od- volá z lásky a z lásky mu také odpovídáme. Prvořadým a ničím nenahraditelným pověděly na ni? Volání vždy vychází od Boha, ale je to místem, kde člověk objevuje velkolepost

KNĚŽSKÁ A ŘEHOLNÍ POVOLÁNÍ


Stránka 6

lásky, je právě rodina. Když dítě vidí rodiče, kteří se věrně milují, a když každý den musí dostát nárokům, které na ně klade láska sourozenecká, pochopí – a to nejen svým rozumem, ale celou svou bytostí –, že láska není pouhý prchavý pocit, ale že je to svobodný, náročný a dobrovolně přijatý trvalý stav, který se týká všeho, čím jsme; milujeme svým srdcem, rozumem i tělem. Bůh nás volá, abychom mu svobodně odpověděli. Člověk se knězem či řeholnicí nestává z povinnosti, ale z osobního svobodného rozhodnutí. Tam, kde není svoboda, nemůže být ani pravá láska. Dobrý kněz je v první řadě dobře utvářený člověk. Jistě, u Boha není nic nemožného a Boží milost se někdy udivujícím způsobem rozvine i u osob utvářených špatně, ba i hluboce nevyrovnaných, jako mohou z vyprahlé půdy vyrůst nádherné květy. Ale všichni zahradníci vědí, že čím lepší je půda, tím lepší bude i sklizeň. Rozsévačem je Bůh, na nás je, abychom dobře připravili půdu. Když je půda bohatá na živiny, dobře zrytá a dobře připravená, může zrno přinést až stonásobný užitek.

Číslo sedmnácté

ale i odpoutaností a nutností odtrhnout se od svého dítěte, což tato oběť v sobě nese? Aby naše děti mohly opravdu svobodně odpovědět na Boží výzvu, je nutné, aby se necítily zatíženy našimi rodičovskými ambicemi. Ten, kdo byl vychován v představě, že z něj bude „pekař jako táta“, bude váhat a cítit obavy, že svého otce zklame. Na druhé straně někteří rodiče touží, aby se jeden z jejich synů stal knězem – a často mu to opakují („Vždycky jsem snila o tom, že budu mít ze syna kněze“) –, což také není správné a může to velkou měrou omezit svobodu jeho volby. Jak v rodině mluvíme o kněžích? Děti – a to i ty nejmenší – poslouchají a zaznamenávají všechno, co říkáme, včetně zdánlivých banalit, které se probírají třeba u stolu. V katolických rodinách se poměrně často mluví o faráři nebo o nějakém jiném knězi, ale ne vždy kladně, právě naopak! Jak by naši synové mohli zatoužit po kněžství, když se v jejich rodině kněží pomlouvají? Jak by mohli mít chuť stát se kněžími, když pořád jen naříkáme nad nedostatky církve a těžkým životem kněží a zapomínáme, že povolání ke kněžství je (jako každé jiné povolání) povoláním ke štěstí? Bůh nás volá, abychom mu svobodně Svěřme to vše našemu Pánu odpověděli. v modlitbách. Modlitba sama o sobě nestačí, ale patří jí první místo. Bůh sám nás Tím, kdo možná některého z našich synů svým tichým jazykem poučí, jaké kněze si povolá ke kněžství, je Bůh, ale je třeba, pro svou církev žádá: svaté, to samozřejabychom mu poskytli možnost toto volání mě… ale koho a kolik? Jeho myšlenky uslyšet a odpovědět na ně. nejsou myšlenky naše. Nejde o to mít hodJestliže Pán povolá ke kněžství jednoho – ně kněží, ale mít kněze, které nám sám nebo i více – našich synů, jsme připraveni chce dát, kdy a jak bude sám chtít. to přijmout? Věříme a důvěřujeme mu, že K tomu nás ale potřebuje. Buďme si jisti, nám v danou chvíli dá všechny milosti po- že nám dá v hojnosti nezbytnou rozvahu a třebné k tomu, abychom mu zcela konkrét- sílu, abychom dnes vychovávali kněze pro ně nabídli svého syna s veškerou radostí, zítřek.


Faro

Stránka 7

26.5. Modlitba se sestrami ze Štípy (Lidečko po mši svaté) 29.5. Modlitba mužů (Lidečko 20:30) 1.6. Dětský den – mše svatá u kaple sv. Anežky v Račném (11:00) 3.6. Pouť třeťáků na Svatý Hostýn (odjezd 7:15) 4.6. Návštěva nemocných (Horní Lideč) 5.6. Návštěva nemocných (Lidečko – dolňansko) 6.6. Návštěva nemocných (Lidečko – horňansko) 6.-7. 6. Noční pěší pouť mužů na Svatý Hostýn (19:30) 7.6. Pětašedesátníci - mše svatá (13:00) 7.6. Svatodušní vigilie (19:00) 8.6. Slavnost Seslání Ducha svatého - Pouť na Pulčínách v 11:00 11.6. Setkání seniorů (KD Lidečko 10:00) 12.-14. 6. Pouť – Jižní Čechy – poutní místa 15.6. Adorační den v Horní Lidči (10:00-18:00) 16.6. Modlitba se sestrami ze Štípy (Lidečko po mši svaté) 18.6. Modlitba mužů (20:30) 19.6. Slavnost Těla a Krve Páně (Lidečko - hřiště 17:00) 25.6. Setkání seniorů (KD Lidečko 9:30) 29.6. Odpoledne pro děti (Horní Lideč 15:00) 4.-5. 7. Cyklopouť na Velehrad

MODLITBY K DUCHU SVATÉMU Dýchej ve mně, Duchu svatý, abych svatě myslel!

Ochraňuj mě, Duchu svatý, abych svatost nikdy neztratil!

Duchu svatý, osvěť mě. Lásko Boží, stravuj mě. Veď mě na cestu pravdy. Maria, Matko, provázej mne. Požehnej mi s Ježíšem. Ochraňuj mě před každým zlem, klamem a nebezpečím. Prameni míru a světla, přijď a osvěť mě. Jsem hladová, přijď a nasyť mě. Jsem žíznívá, přijď a osvěž mě. Jsem slepá, přijď a daruj mi zrak. Jsem chudá, přijď a obohať mě. Jsem nevědomá, přijď a pouč mě. Duchu svatý, celá se ti odevzdávám.

(Svatý Augustin)

(sestra Marie od Ukřižovaného Ježíše)

Pobízej mě, Duchu svatý, abych svatě jednal! Nadchni mě, Duchu svatý, abych svatost miloval. Posiluj mě, Duchu svatý, abych svatost ochraňoval!


Každý musí platit za chyby, které dělá, ale kdo je udělal z lásky, dostane slevu. (Pavel Kosorin)

KŘTY Vojtěch Maria Smítka

* 15. 3. 2014

POHŘBY Marie Matochová Božena Baranová Marie Kučná

* 15. 10. 1928 * 15. 3. 1938 * 11. 3. 1925

+ 11. 4. 2014 + 13. 4. 2014 + 18. 5. 2014

STŘÍPKY Z FARNÍ KRONIKY NA PŘÍPRAVĚ ČASOPISU SE PODÍLELI Marek Filák Ludmila Fusková P. Karel Hořák Adam Jeřábek Sára Matůšová Ondřej Pospíchal P. Jan Ston

Farní úřad Lidečko Lidečko 37 756 15 Mobil farní úřad (+420) 733 741 148 Mobil P. Jan Ston (+420) 731 621 239 E-mail falidecko@ado.cz

Navštivte náš web farnost.lidecko.cz

V únoru r. 1934 tedy po 11 letech konaly se u nás sv. misie opět za vedení otců Dominikánů. Dosud nezjištěný zlosyn, vloupal se jedné listopadové noci do sakristie a uloupil tam dva kalichy, kterých se používalo při mši svaté ve všední dny. Tuto krádež , ani první oloupení svatostánku, nepodařilo se dosud objasnit – kdo byli pachatelé? Tak chudobný kostel a ještě ho vykrádají. Česká vzájemná pojišťovna vyplatila za pojištěné kalichy dvanáct set korun. Muselo se ještě sedm set Kč. Přidat aby byly pořízeny kalichy nové. R. 1935 byl odvolán zdejší pan kaplan P. Kristian Hering a ustanoven jest katechetou v Mor. Ostravě Přívoz. Skoro dva měsíce zde kooperátor nebyl. Potom sem byl ustanoven velebný pán P. Martin Neduchal, kooperátor ve Štěbořicích u Opavy. Avšak jenom na čas do července 1936 kdy přišel novokněz. Na katolický sjezd do Prahy odjelo od nás asi 40 účastníků a vrátili se domů nadšeni radostí nad zdarem sjezdu. Léta Páně 1936 hned na začátku sv. postu byla obnova sv. misií. Přijeli opět důst. Pánové Dominikáni. P. Em. Lesák – P. Fr. Dvořák. Celá farnost až na nepatrný počet farníků (celkem asi jenom 20 osob) přistoupila k svátostem. Požehnání Boží spočinulo na této obnově sv. misií zrovna jako v minulých letech. Snad kdyby se odbývaly i častěji, nikdy našemu vpravdě zbožnému lidu nezevšední. Pro chrám Páně pořízeny nové rochety a alby. Darováno od dobrodinců krásné antipendium na hlavní oltář, kalich a k sakristii zvonek, mimo mnohých menších darů. V dlouhé době nezaměstnanosti konečně byla poskytnuta dělnictvu možnost výdělku při stavbě dráhy – Púchov – Horní Lideč. Byla to pomoc v největší již nouzi. Stavba dráhy byla ukončena v květnu 1937.

Profile for Faro Lidecko

Faro 17  

Sedmnácté číslo časopisu Faro

Faro 17  

Sedmnácté číslo časopisu Faro

Advertisement