Issuu on Google+

lidé práce

osudy

LenkaKohoutek Petr a Karel Hartlovi

Znalec všeho, co má kola Petr Kohoutek mi při uvítání podává dvě vizitky. Jedna jej prezentuje jako majitele cyklistické prodejny, druhá jako soudního znalce přes motorová vozidla a jízdní kola. Dost široký záběr, chtělo by se říci. Ale v následujícím rozhovoru se dozvíte, že vizitek jsem mohl dostat ještě víc.

Jméno Petra Kohoutka na  nás vyskakuje z nejrůznějších zákoutí. Tu se objeví v komisi volící nejlepší exponát veletrhů Bike Brno či For Bikes, jindy se z pozice znalce vyjadřuje ke  sporu o  použitelnost karbonového rámu po pádu, za chvíli jej slyšíme hovořit za ma­ loobchodníky jako předsedu Asociace specia­ lizovaných prodejců jízdních kol (ASPK). Ale můžete na něj narazit i v souvislosti se znač­

52 > velo 2/2011

kou BH, jejímž je českým dovozcem, nebo s aktivitou ČeMBA Plus, kterou podpořil. Za  rozhovorem jsem se vypravil do  Brna, kde Petr Kohoutek spolupořádal cyklistic­ kou část mezinárodní soutěže mechaniků jednostopých vozidel. Hovořili jsme v před­ večer klání, neboť druhý den hned po star­ tu zápolení měli Kohoutkovi rovnou z  Brna vyrážet na  dovolenou na  běžkách. Z  krátké

ranní kontroly, zda vše probíhá hladce, se však stalo téměř čtyřhodinové zdržení. I  já jsem k  němu přidal několik minut, které si vyžádala fotografie k tomuto článku. Při po­ hledu na odevzdanou manželku posedávající u dveří mě napadlo, zda jsem se neměl ze­ ptat, co si o pracovním vytížení svého muže myslí ona. Možná by se její názor v některých bodech lišil...

Soutěž mechaniků Europacup je po dlouhé době aktivita, u níž je vidět Asociace specializovaných prodejců kol ČR (ASPK). Ale co jinak, nespí trochu? „Vcelku dobře jsme asociaci rozjeli, ale je pravda, že v poslední době přešlapujeme na místě. Při jejím vzniku tu byla různá oče­ kávání. Například, že bude za  obchodníky

řešit spory, výše marží a  podobně. Myslím, že to není její úloha. Naši práci vidím spíše v lobbování a v účasti v různých připomín­ kových řízeních. Například jsme lobbovali za to, aby prodej a opravy jízdních kol byla činnost vázaná a  nikoli volná. I  když kon­ krétně zde jsme neuspěli, vedli jsme řadu úspěšných jednání ohledně různých norem, s Hospodářskou komorou ČR nebo s Českou

obchodní inspekcí. Také jsme se s Asociací výrobců a  dovozců jízdních kol a  veloma­ teriálu (dále AVDK, pozn. autora) snažili o snížení DPH na opravy jízdních kol. To vše je činnost, která ne vždy vyjde, není tolik vidět, ale na  které se pracuje. Dál vidím úlohu asociace hlavně ve vzdělávání. Ať už to budou kurzy marketingu pro obchodníky, nebo třeba odborné vzdělávání mechaniků.“

velo 2/2011

> 53


lidé práce

osudy

Petr Kohoutek

Ing. Petr Kohoutek (55)

Nakonec to soud kvalifikoval jako pojistný podvod.“

Předseda Asociace specializovaných prodejců jízdních kol, majitel firmy Euro Bike, soudní znalec v oboru ekonomika, strojírenství, doprava. V minulosti se také zabý­ val prodejem vozidel VW a Audi nebo dovozem kol GT do ČR. V juniorských letech závodil za TJ Jiskra Otrokovice. Vystudoval VŠE v Praze, nyní žije s manželkou Věrou v Otrokovicích. Má dvě děti, dceru a syna, které již žijí samostatně.

Musí být v posudku vše odůvodněno, nebo stačí váš kvalifikovaný odhad?

Ale asociace musí fungovat odspodu tak, že každý přijde s nějakým podnětem, nabíd­ ne, že něco uspořádá, nebo alespoň přijde na členskou schůzi.“

Přistupme teď k vaší druhé tváři – k soudnímu znalectví. Jak jste se k této práci dostal?

Petr Kohoutek je všestrannou osobností i v případě cyklistických disciplín. Obrázek vlevo je ze silničního výletu z Dolomit, vpravo jej vidíme na biku na 120km trati Drásala.

Je po takovém vzdělání poptávka? „Víme, že je tu řada dobrých prodejen, ale i  řada těch, co zaspaly dobu. Ty jen těžko obstojí v  konkurenci řetězců typu Hervis nebo Intersport, které mají naopak marke­ tingové nástroje dokonale zvládnuté. Stejně tak kvalifikovaný servis zvyšuje konkuren­ ceschopnost specializovaných cyklistických obchodů. Proto se budeme snažit podpořit vznik nového učebního oboru a dalších fo­ rem vzdělávání v oboru.“

Co podle vás přinese trhu aktuální snaha o vytvoření sítě značkových prodejen, jako je Specialized Concept Store nebo Merida Cyklo Point? „To je zajímavý moment, kdy se dovozci přímo angažují v prodeji. Je otázka, zda je to nejlepší cesta. Můj názor je, že to ome­ zuje ostatní prodejce dané značky – zákaz­ níci se stáhnou do specializované prodejny a prodeje ostatních poklesnou. Ve výsledku to může vést k  celkovému poklesu prodeje značky. Teď to může dovozci přinést nějaký zisk, ale dlouhodobě to nemusí být výhod­ né. Ale je to nová věc, uvidíme. Zatím mi to přijde trochu nefér k ostatním prodejcům.“

Může ASPK nějakým způsobem pomoci prodejnám, které zůstávají nezávislé? „My nemůžeme přijít za Meridou a říci jí, že to dělá špatně. To je její obchodní poli­ tika. Naší úlohou bude vysvětlovat obchod­ níkům, jaké to má výhody a nevýhody. Že si třeba musí najít jinou značku. Myslím si, že Česká republika je malá země a vytvářet tu sítě specializovaných prodejen není do bu­ doucna vhodné. Já zastávám koncept dvě

54 > velo 2/2011

tři značky na obchodě. Specializované pro­ dejny mají smysl v Praze, kde je jich hodně a  je třeba se odlišit. Ale v  menším městě to nemá význam. Když už má například Spe­ cialized vytvořenou síť prodejců v  malých městech a najednou jim odebere zákazníky do velkých měst, nic tím nezíská.“

Má asociace nějaké statistiky, kolik je v ČR prodejen? Ubylo jich v uplynulých „hubených“ letech? „Úplně přesnou statistiku nemáme, to číslo se pohybuje okolo 800. Některé ob­ chody končí, některé začínají, ale odhaduji, že jich stále mírně přibývá. Jinak pokud jde o krizi – dělali jsme si průzkum, takže máme orientační čísla. Podle všeho byl rok 2009 celkem dobrý, naopak 2010 velmi špatný. Roli sehrálo více faktorů a  jako hlavní vi­ dím špatné počasí v jarních měsících, které jsou pro prodej klíčové. Podle údajů evrop­ ské asociace prodejců celkové prodeje v roce 2010 v  ostatních evropských zemích buď stagnovaly, nebo i  mírně vzrostly. Ale pro­ pad českého trhu je skutečnost – odhaduji deset procent, možná i více.“

Řada prodejců byla po léta tlačena do velkých předobjednávek. Nyní mají plné sklady starších modelů a pramalou chuť předobjednávat dále. Řešíte tuto situaci třeba s AVDK? „Snažím se striktně rozlišovat oblast le­ gislativní a  obchodní. Tohle je obchodní záležitost a je na každém, jak se s ní vyrov­ ná. My můžeme s obchodníky řešit například otázky smluv. Mnozí si dodnes neuvědomují, že nemají s  dodavateli v  pořádku smlouvy, že je jejich vztah nevyvážený, že v okamži­

ku, kdy nastane problém, doplatí na to oni. My jim tedy můžeme rozeslat vzorové smlou­ vy. Ale řešit obchodní strategii, to nám po­ dle mě nepřísluší.“

Vedle ASPK je zde také zmíněná asociace AVDK a nově i Czech Bike Industry (CBI). Spolupracujete nějak? „S lidmi z CBI se znám, ale zatím jsme pří­ liš nekomunikovali. Ten projekt nemusí být špatný z hlediska výrobců, ale pokud má být zaměření tak široké, jak oni deklarují, tak to nepovažuji za  správný koncept, protože dovozci, výrobci i prodejci mají odlišné pro­ blémy. Ta asociace snad může řešit obecné teze, jako je přimět státní orgány k podpo­ ře cyklistiky. Naopak s AVDK je velmi dobrá spolupráce. Zde jsme společně postupovali u řady problémů v rámci oboru.“

Nejsou tři asociace na ČR příliš? „Myslím, že v podstatě ano. Ale ono je to asi ještě složitější. Za AVDK a CBI je možné vidět i  snahu o  podpoření významu praž­ ského či brněnského veletrhu. Já vznik CBI nepovažuji za šťastný. Problémy, které chce řešit, se daly řešit v rámci AVDK. Na tak ma­ lou republiku jsou tři asociace dost. Do jisté míry si i  odčerpávají finanční prostředky. Ale když budou fungovat... Doporučuji však, abychom se setkávali například formou „ku­ latých stolů“ a snažili se táhnout za jeden provaz zejména v oblastech podpory cyklis­ tiky jako takové.“

Kolik má ASPK členů? „Máme asi padesát členů, ale spíše ubýva­ jí. Jejich představa je někdy taková, že jim vše naservírujeme na  stříbrném podnose.

„Začalo to tak, že se na mě jako na pro­ dejce často obracela policie s  prosbou o ocenění kol. Tak mě napadlo, že bych se v tomto oboru mohl nějak dále angažovat. Zjistil jsem, že specializovaných znalců na kola moc není. Viděl jsem tu velký pro­ stor. Například analýza dopravních nehod je z hlediska cyklistiky neprobádané území. Odborníci přes nehody jsou většinou znalci aut a  ti to řeší z  pohledu svých znalostí. Kolo je přece jen specifické.“

Je potřeba nějaké speciální vzdělání?

Nehody cyklistů asi nejsou příjemnou náplní práce. Co je jejich nejčastější příčinou? „Je třeba říci, že tu chybí větší legisla­ tivní ochrana. K řadě nehod dojde například tím, že cyklista je sražen předjíždějícím autem. Příčinou bývá nedodržení bezpečné vzdálenosti. A tady vzniká otázka, co je bez­ pečná vzdálenost. V  okolních zemích je to pevně stanoveno – je to třeba metr. U nás to stanoveno není, což je podle mě chyba. Samozřejmě je to rozdíl při deseti a sto ki­ lometrech za hodinu, ale nějaká minimální vzdálenost by měla být daná. Je to také výzva pro již zmiňované asociace, aby se společně pokusily tento stav změnit. Těch smrťáků je hodně. Ale jsou i smrtelné neho­ dy cyklistů mezi sebou.“

Ty jste také řešil? „Naštěstí ne. Ale také jsem posuzoval závažnou kolizi. Dva cyklisti jeli proti sobě – jeden z nich tvrdil, že ten druhý jel z kop­ ce příliš rychle a že do něj najel. Druhý zas říkal, že ten první náhle vybočil. Mimocho­ dem, náhlé vybočení, to je také zajímavý institut. Naštěstí je znalecká metodika po­ měrně dobře zpracovaná, takže třeba víte, že není možné, aby během jedné sekundy v dané situaci cyklista vybočil o pět metrů. Pak z toho vychází, že argument „on mi tam náhle vjel“ je nesmysl, že se třeba řidič ne­ věnoval řízení.“

„Protože jsem vysokoškolák, nebyl to vel­ ký problém – udělal jsem si nástavbu Spe­ cializované soudní inženýrství na VUT v Brně. Jako absolventskou práci jsem psal právě ne­ hodu cyklisty s motorovým vozidlem. Od roku 2004 jsem jmenován v oboru analýza doprav­ ních nehod, dělám i ekonomickou část, tedy oceňování, a strojírenskou, což je v postatě posuzování technického stavu. Moje výhoda je v  tom, že jsem vyučený automechanik, mám automobilní průmyslovku a  dělal jsem roky v  opravárenství. Takže mohu pracovat jako znalec i  přes auta a  motocykly, což je teď největší část mé práce.“

Kolik posudků ročně zhruba vypracujete?

Jaký druh posudků píšete nejčastěji?

„Dělám desítky posudků ročně. Ale jak jsem řekl, většinou jsou to spory s pojišťov­ nami.“

„Zpravidla je to oceňování, tedy pro klienty, kterým se nelíbí, kolik jim třeba pojišťovna vyplatila. Potom jsou to soudy, které se na  mě obrací při různých sporech – účastníků nehody nebo opět klientů s po­ jišťovnami. Další oblast je posuzování tech­ nického stavu. Ta už se týká i dopravních ne­ hod. Například jsem posuzoval, nakolik mohl stav jízdního kola zapříčinit nehodu. Byla to otázka brzd na kole mizerné kategorie. Soud už měl vyjádření ze servisu, které ale nebylo jednoznačné. Nevěděl si s ním rady, a tak se obrátil na znalce. U dopravních nehod je to obrovská zodpovědnost – už může jít sku­ tečně o to, zda někdo bude odsouzen.“

Můžete nějaký z nich vypíchnout? „Dělal jsem revizní posudky po  lidech, kteří se pouští do  kol, aniž tomu rozumí. Teď zrovna připravuji přednášku na  konfe­ renci znalců, kde budu hovořit o  případu sporu mezi pojišťovnou a  klientem o  výši škody na jízdním kole, kdy prodejce kol vy­ lhal poškozenému závratnou škodu tím, že napsal kamarádovi nesmyslné doklady. Když to dostane do ruky někdo, kdo tomu rozumí, je mu jasné, že kolo staré 20 let nemůže mít hodnotu 150 000 Kč. Tohle byl zajímavý pří­ pad také proto, že jsem ho řešil jen podle černobílých fotek. Byla to detektivní práce.

„Na všechny výpočty jsou dané metodiky, podle kterých se musím řídit. Takže já postu­ puji podle znaleckého standardu modifikova­ ného pro jízdní kola. Při výpočtech ceny je amortizace daná, k tomu se přihlíží i ke sta­ vu kola a k jeho aktuální ceně na trhu.“

To platí i u nehod? Také zde musí být vše doloženo výpočty deformací a podobně? „Na toto téma jsem zahájil v rámci Ústavu soudního inženýrství doktorandské studium. Bohužel se mi to z časových důvodů zatím nepodařilo dotáhnout. Téma mé disertační práce je právě o  míře deformace jízdního kola v závislosti na nárazové rychlosti. U aut jsou dnes katalogy, kde si můžu deformaci porovnat a vidím, že takto vypadá dané auto při nárazu v deseti- a v padesátikilometrové rychlosti. To je velká pomůcka. U kol tohle zatím není. Navíc se vždy musí zohlednit, že zatímco auto je pevný kompaktní předmět, kolo s cyklistou je volná část, která se chová úplně jinak. Stačí minimální náklon a výsle­ dek může být úplně jiný. Ale i tady se dají najít již zmapované nehody cyklistů, které je možné porovnat. Když kolo narazí do auta, vy znáte deformaci, znáte hmotnost cyklis­ ty, můžete pak zjistit přibližnou rychlost. Ale je to jen jeden parametr, navíc přibliž­ ný. Když popisujete nehodu, musíte vždy zmapovat všechny okolnosti, které do sebe nakonec zapadnou. Pokud ne, děláte někde chybu. Vy se jako znalec musíte pokusit co nejvíce přiblížit pravdě – nedívat se na věc z hlediska jedné nebo druhé strany, ale zmí­ nit všechny přípustné pohledy.“

Používáte nějaké speciální počítačové nástroje? „Existují různé programy, například Virtual Crash, které pomáhají s  analýzou nehod. I v nich je možnost s cyklisty pracovat.“

Z čeho při tvorbě posudku nehody vycházíte? „Od soudu nebo od policie dostanu spis, kde je fotodokumentace a plánek místa ne­ hody. Samotná kola už někdy nejdou dohle­ dat. Ale úroveň policie je u nás už taková, že většinou dokáže místo nehody dobře zdo­ kumentovat.“

Spolupracujete na posudcích s další­ mi odborníky, třeba s výrobci? „Konzultuji hodně. Když potřebuji od­ zkoušet nějaký materiál, nechám si udělat

velo 2/2011

> 55


lidé práce

osudy

Petr Kohoutek Když jste zmínil sepětí s oborem, berete někdy do ruky nářadí, abyste nevyšel ze cviku? „Z toho už jsem vypadnul. Už mi chybí ta zručnost, ale myslím, že jako vyučený auto­ mechanik, který se tím dlouho živil, pořád vím, jak má co být. Ale když je potřeba, tak nějakou opravu samozřejmě zvládnu.“

A co vy jako aktivní sportovec? Na ježdění na kole vám čas zbývá? Kolo jako celoživotní společník. Fotografie pochází z cykloturistické výpravy na Slovensko v roce 1973.

zkoušku nebo rozbor. Ale řešil jsem tře­ ba i  spor o  bezpečnost karbonového rámu po  pádu. To znamenalo nastudovat celou problematiku kompozitů. Konzultoval jsem s  ČVUT v  Praze a  byl jsem i  v  Plané nad Lužnicí, kde je zkušený výrobce kompozitů a kde jsem získal řadu informací o charakte­ ristice lomů. Nikdo nemůže mít znalosti ze všech oblastí. Je třeba si získat informace. Dost často konzultujeme i  s  kolegy znalci mezi sebou.“

Stane se, že si opravdu nevíte rady? Že nejste schopen posudek vypracovat? „Měl jsem hodně složité případy, ale my­ slím si, že jsem je vždy vyřešil dobře. Jen jsem na tom strávil mnohem víc času.“

Co to bylo za případy? „Například nehoda motorky. Už byly dva posudky, každý jiný, a  já měl vypracovat revizní posudek. V tom případě jsem si do­ konce udělal maketu motorky a zkoušel, jak mohla spadnout. Ale může se stát, že při­ jde něco, s  čím si nebudu vědět rady. Pak bych se asi musel soudu omluvit, že nejsem schopný posudek vypracovat. Nehody jsou ale vždy těžké. Už jsem v několika případech musel napsat, že jsem nenašel dostatek dů­ kazů, abych mohl předpokládat, že se cykli­ sta zachoval určitým způsobem.“

Dá se říci, kolik zabere průměrný posudek času? „Když se budeme bavit o nehodách, bývají to i desítky hodin.“

Zabýváte se například i reklamacemi? „Reklamace dělám také, i  když jich není tolik. Občas dělám posudky na prasklé rámy, uvolněné kliky, ale i takové specifické věci jako kočárky. Tam se z nějakého důvodu lidé nejvíc soudí.“

56 > velo 2/2011

Jak souvisí kočárky s auty a jízdními koly? „Funguje to tak, že když jste jmenován soudním znalcem v daném oboru, nemůže­ te zpracování posudku soudu odmítnout. Kočárky jsou navíc blízké, neboť je v našem servisu často opravujeme, takže o tom mám potřebné znalosti.“

To je případ soudů. Ale co ostatní klienti? Ty odmítnout můžete. „Už se to několikrát stalo. Pokud někdo přijde s  tím, že potřebuje posudek ve  svůj prospěch a  že mi to „zaplatí“, musím ho odmítnout. Ale jsou znalci, kteří tendenční posudky píší. Často je to u  pojišťoven, pro které pracují. Proto chápu snahu Minister­ stva spravedlnosti o  zpřísnění podmínek ve smyslu odebírání oprávnění po třech špat­ ných posudcích. Naštěstí i když někdo napí­ še posudek v něčí prospěch, není to záruka úspěchu – soud se může rozhodnout úplně jinak, třeba na  základě protiposudku, nebo kvůli nějakému jinému důvodu, který s tech­ nickou stránkou problému vůbec nesouvisí.“

Dá se říci, že vás soudy u problematiky kol upřednostňují? „Když se někde dobře zapíšete, obrátí se příště soud zase na  vás. Touhle cestou se postupně dostávám do  povědomí soudů a pojišťoven jako tvůrce kvalitních posudků na  kola. Ale není to tak, že by šly s  kaž­ dým případem jízdního kola automaticky za mnou.“

Dokážete zhruba odhadnout, jakým poměrem dělíte čas mezi svůj obchod a profesi znalce? „Je to zhruba polovina dne. Znalecké po­ sudky totiž nedělám jen pro soudy, ale také přímo pro pojišťovny, kde ohledávám auta po  nehodách. Je to dobrá průprava právě pro soudní posudky. Je dobré být v kontaktu s oborem.“

„Kdysi jsem závodil za  dorostence v  TJ Jiskra Otrokovice. I když jsem nijak nevyni­ kal, získal jsem si vztah k silniční cyklistice. Pak už na závody nebyl čas, ale na kole jsme s přáteli stále pravidelně jezdili. Po revolu­ ci jsem nějaký čas prodával auta, ale pak jsem se postupně vrátil ke  kolům i  profes­ ně. V  posledních letech jezdím pravidelně dvakrát za  rok na  Mallorcu. Ročně najedu do 5000 km.“

A horské kolo? „Na  biku jezdím také hodně. Dokonce když tu MTB začínalo, pořádal jsem ve Zlíně závody Českého poháru. K  horským kolům mám velmi kladný vztah. Ale přiznám se, že raději jezdím na silničce.“

Na internetu jsem váš podpis našel také pod aktivitou ČeMBA Plus. Sledujete situaci v asociaci ČeMBA? „Když ČeMBA vznikala, setkával jsem se ve  Zlíně se skupinou lidí, kteří byli hod­ ně zapálení. Jsem tomu také nakloněn, ale viděl jsem velký problém v  příliš úzké specializaci na  singltrek. Diskutovali jsme o tom hned v počátcích na Bike-Foru. Úlohu asociace vidím spíše v boji o zachování sou­ častných možností volného pohybu. Singl­ trek je výborná věc, ale nemůže být priori­ tou organizace zastřešující všechny horské cyklisty. Ve státech, kde volný pohyb není umožněn, je samozřejmě situace jiná. Já jsem tomu od počátku říkal 'singltrek s.r.o.' a  ono se to nakonec do  písmene vyplnilo. Mimochodem, od  počátku jsem považoval mediální partnerství Vela a ČeMBA za chy­ bu, protože v těch intencích, v jakých se tu snažil pan Kvasnička své myšlenky propago­ vat, mohl vést její postup i k záhubě horské cyklistiky u nás. Doufám, že asociace nyní obnoví svou činnost. Ta myšlenka je jinak perfektní a problémů, které by mohla řešit, je tu celá řada.“

Děkuji za rozhovor. Karel Kuchler Foto: autor a archiv Petra Kohoutka


Článek Velo 2/2011 - Rozhovor s Petrem Kohoutkem