Page 1

TECHNICKÉ DOVEDNOSTI

Mgr. Pavlína Sablová, Bc. Radomíra Guziurová, Mgr. Vlasta Vychopňová Ostrava 2011


Obsah Úvod ……………………………………………………………………………… 4 -

Význam předmětu ……………………………………………………… 4 Cíl a obsah ……………………………………………………………… 7

Kurz Keramika …………………………………………………………………. 8 -

Glazury …………………………………………………………………. 8 Engoby ………………………………………………………………… 9 Klíčové pojmy ……………………………………………………....... 9 Pomůcky pro práci ………………………………………………….. 11 Provozní řád multifunkční dílny ………………………………….... 13 Provozní řád keramické dílny ……………………………………… 14 Provozní řád výtvarné dílny ………………………………………... 15 Provozní řád pracovní dílny ………………………………………... 16

Výroba misky s listem (vánoční dekorace) ……………………………… 17 Ruční modelování misky a hrnku …………………………………………. 22 Označení školních šaten ……………………………………………………. 25 Modelování figurek …………………………………………………………… 26 Keramické umývadlo ………………………………………………………… 27 Dekorace ze dřeva ……………………………………………………………. 30 Malba nitkou …………………………………………………………………… 33 Kurz FIMO ……………………………………………………………………… 36 Kurz drátkování ………………………………………………………………..45 Práce s plastelínou ………………………………………………………….. 53 -

Reliéf, otisky ………………………………………………………….. 55 Abeceda …………………………………………………………………56

Desing ………………………………………………………………………….. 61 Papír ……………………………………………………………………………..62 Tkaný obrázek …………………………………………………………………66 Barva …………………………………………………………………………….68 2


Malba – ruce ………………………………………………………………….. 70 Monogram ……………………………………………………………………….71 Muchláţ …………………………………………………………………………..73 Kresba křídou …………………………………………….…………………......74 Kresba klovatinou ……………………………………………………………...76 Odkrývací obrázek – klovatina a tuţ ………………………………………..77 Kresba voskovkou – zaţehlovací obrázek ………………………………...78 Maska ……………………………………………………………………………..80 -

Kašírování masky ………………………………………………………83

Pointilismus ……………………………………………………………………..85 Pop – art ………………………………………………………………………….87 Přírodniny ………………………………………………………………………..89 -

Lisování …………………………………………………………………..89 Herbář …………………………………………………………………….91 Koláţ – obrázky z listů …………………………………………………93 Kašírování – miska ……………………………………………………..94 Lepený ozdobný papír …………………………………………………96 Lepený obrázek do okna ………………………………………………98 Zpracování včelího vosku – svíčka ………………………………...100

Překliţka – pohyblivý Kašpárek …………………………………………….103 Kov – montáţní a demontáţní práce – MERKUR ………………………..105 Kompetence …………………………………………………………………….111 Přílohy – pracovní listy ……………………………………………………….113 Seznam pouţité literatury……………………………………………………..118

3


1.

Úvod

Vzdělávání dětí se specifickými vzdělávacími potřebami v praktických činnostech Výběr témat vyučovacích hodin pro praktické činnosti ţáků se specifickými vývojovými poruchami učení a chování musí zohledňovat omezení těchto ţáků, která vyplývají z jejich postiţení. U ţáků s ADHD a

poruchami učení jako je dyslexie,

dysgrafie, dysortografie, dyspraxie a dyspinxie se tato omezení promítají do jejich projevů v průběhu vzdělávání v praktických činnostech. Těmto skutečnostem také odpovídá nejen výběr tematických okruhů vzdělávání, ale také výběr materiálů, pomůcek a nářadí. Stěţejní je výběr pedagogických forem a metod práce. Velký význam hraje důsledné dodrţování pedagogických zásad, a to u těchto ţáků dvojnásobně. Struktura vyučovací hodiny musí umoţňovat větší časový prostor pro odpočinek a relaxaci ţáků. Vedení ţáků se specifickými potřebami ve vzdělávání vyţaduje náročnou praktickou a teoretickou přípravu, studium zdravotního stavu ţáků dle zprávy z pedagogicko-psychologické poradny nebo speciálně pedagogického centra.

2. Význam předmětu praktických činností pro ţáky se speciálními vzdělávacími potřebami Předmět Praktické činnosti ve vzdělávací oblasti Člověk a svět práce klade na ţáky se specifickými vývojovými poruchami učení a chování značné nároky. Tito ţáci mají různá omezení, která ovlivňují jejich výsledky ve výchovně vzdělávacím procesu. Tato omezení je nutné zohlednit jiţ při přípravě školních vzdělávacích programů a výběr tematických okruhů přizpůsobit jejich moţnostem. Kaţdá vyučovací hodina musí být připravena tak, aby těmto ţákům umoţnila rozvíjení dovedností s citlivým ohledem na jejich reálné moţnosti, učila a vedla je k hledání kompenzací. Připravila je na reálné a kritické hodnocení svého výkonu. Během čtyřletého období se ţáci učí pracovat s různými materiály a osvojují si základní pracovní dovednosti a návyky, učí se plánovat, organizovat a hodnotit práci samostatně a v týmu. Ve všech tematických okruzích jsou ţáci soustavně vedeni k dodrţování zásad bezpečnosti a hygieny 4


práce. V závislosti na věku postupně budují systém informovanosti a praktických schopností jako základních stavebních kamenů pro jejich budoucí povolání. Praktické činnosti rovněţ zúročují poznatky ţáků získané zvláště v předmětech matematika, fyzika, chemie a přírodopis. Praktické činnosti jsou tedy klíčovým předmětem nejen v budování smysluplných mezipředmětových vazeb, ale hlavně v orientaci ţáků na výběr svého budoucího povolání. Během čtyřletého období vyučování je úsilí a pedagogická činnost učitelů namířena k dosaţení těchto očekávaných výstupů:

Ţák za pomoci dostupných a vhodně vybraných nástrojů provádí jednoduché práce s technickými materiály a dodrţuje technologickou a bezpečnostní kázeň při práci, plánuje a organizuje svou činnost.

Ţák chápe význam práce a techniky pro člověka.

Ţák ctí technické tradice našeho národa a úroveň rozvoje řemesel na našem území.

Ţák volí vhodné pracovní postupy při pěstování rostlin a péči o ně, chápe význam pěstování jednotlivých druhů rostlin, pouţívá vhodné pracovní pomůcky a dodrţuje zásady hygieny a bezpečnosti při práci, pečuje o zeleň a o zeleň v okolí školy.

Ţák prokazuje znalost chovu drobných zvířat a zásad bezpečnosti kontaktu se zvířaty, vybírá vhodné pomůcky a dodrţuje zásady bezpečnosti a hygieny při práci.

Ţák se seznamuje s elektrotechnikou kolem nás, učí se chápat smysl elektrotechniky a její vyuţití v ţivotě, dodrţuje zásady bezpečnosti a hygieny při práci.

Ţák se učí se pouţívat základní kuchyňské náčiní, chápe bezpečnost při obsluze elektrospotřebičů a pracovních předmětů, dodrţuje základní principy stolování, připraví jednoduché pokrmy v souladu se zásadami zdravé výţivy.

Ţák se orientuje v praktických činnostech vybraných profesí, posuzuje své moţnosti při rozhodování o volbě povolání, vyuţívá profesní informace a poradenské sluţby pro výběr vhodného vzdělání se 5


zřetelem na moţnosti svého uplatnění na pracovním trhu, prokáţe v modelových situacích schopnost prezentace své osoby při vstupu na trh práce. Autorky této publikace mají mnoholeté zkušenosti z vyučování výtvarné výchovy a praktických činností nejen v běţné základní škole, ale i ve škole, kde se vzdělávají ţáci se speciálními vzdělávacími potřebami. Autorky pracují s dětmi různých věkových skupin. Kaţdé věkové skupině je ve školním vzdělávacím programu vymezena míra vědomostí a dovedností, kterým se ţáci mají naučit, aby dosáhli předpokládané úrovně všeobecného technického vzdělání. Teoretické poznatky spolu s praktickými dovednostmi by měly vţdy navazovat na předchozí úroveň a postupně se rozšiřovat podle stoupající náročnosti. Publikace obsahuje mnoho námětů na výrobky z běţně dostupných materiálů – z papíru, z plastelíny, z přírodnin – ze dřeva, z překliţky, z dřevěných špachtliček, ze včelařských mezistěn, z listí, z keramické hlíny, z nových materiálů jako je FIMO hmota. Do této publikace jsme zařadily i práce se stavebnicemi, protoţe zvládnutí montáţních a demontáţních prací je dle našeho názoru součástí technických dovedností, které by měl ţák základní školy zvládnout. Stavebnice dále napomáhají nenásilně rozvíjet jemnou i hrubou motoriku, učí ţáky samostatnosti v rozhodování, trpělivosti, pomáhají rozvíjet fantazii. Předností naší publikace je popis pracovních postupů, seznamy pomůcek, fotografie kaţdého výrobku nebo obrázku, potřebné pracovní nákresy jsou ve skutečné velikosti, takţe se z nich dají vytvářet i šablony. Myslíme si, ţe na tomto základě práci zvládne kaţdý učitel s třídou plnou ţáků, i s třídou ţáků se speciálními vzdělávacími potřebami. Úspěšní budou i ţáci méně zruční a méně nadaní. Výrobky, u kterých se nám pracovní postup jevil jako obtíţnější, jsme doprovodily detailními fotografiemi postupných kroků v pracovním postupu. Všechny výrobky byly prakticky vyzkoušeny našimi ţáky. Práce ţáky bavila, sami přicházeli s novými nápady, které by se měly objevit v naší publikaci. Z výsledků své práce měli všichni radost.

6


Cíl a obsah: Cílem je zkvalitnění a zefektivnění výuky praktických pracovních činností, a tím zlepšit všeobecnou technickou vzdělanost našich ţáků. To závisí mimo jiné na volbě vhodných námětů, na kterých se ţáci mohou naučit jednotlivé technologie materiálů. Námět by měl splňovat tato kritéria: umoţní objasnit hlubší souvislosti techniky a technologií s běţným ţivotem, je přiměřený věku a schopnostem ţáků, není příliš časově náročný ( 1-3 vyučovací hodiny), není náročný na materiálové vybavení, není nákladný, svou podstatou ţáky motivuje. Významnou součástí lidské kultury je technika, která je úzce spjata s tvůrčí pracovní činností člověka. Člověk je hlavním iniciátorem technologických inovací a změn, které stále vstupují do profesního i soukromého ţivota dospělých i dětí a zpětně ovlivňují jejich postoje, hodnoty, psychické i fyzické zdraví, jednání a ţivotní styl. Kaţdodenní ţivot přináší dětem mnoţství nových informací, nejrůznějších problémů, praktických aktivit i úkolů. Praktická tvořivá činnost pracovního charakteru je nezbytná pro zdravý a přirozený vývoj dětí, protoţe jim dovoluje autentické a objektivní poznávání okolního světa a navíc jim přináší příjemné pocity, potřebnou sebedůvěru, moţnost seberealizace, nové postoje a hodnoty ve vztahu k lidem, jejich práci, technice a ţivotnímu prostředí. Je proto třeba vycházet z konkrétních ţivotních situací dětí, které se setkávají s lidskou činností a technikou v jejich rozmanitých podobách.

7


Kurz Keramika a základy práce s hlínou Teoretická příprava pro ţáky a seznámení s tématem Keramika a základy práce s hlínou. Keramická hlína jako hmota je směsí nejrůznějších jílů a dalších sloţek, které jí dodávají tvárnost, poréznost a přibliţnou teplotu skelnatění. Hlína musí být tvárná, aby se dala snadno modelovat, dostatečně porézní, aby rovnoměrně prosychala. Také je nutné, aby keramická hlína obsahovala malé mnoţství tavících přísad, abychom mohli určit, při jaké teplotě můţe dojít k jejímu vypálení. Mezi další suroviny, které se aplikují později, patří engoby a glazury, engoby slouţí k zakrytí základního střepu a keramiku oţivují za pomoci barev, zatímco glazury ji impregnují a umoţňují v ní přechovávat tekutiny. Barevná škála keramických hlín sahá od čistě bílé přes všechny odstíny béţové, hnědé, okrové, rezavé, šedé aţ po černou (tzv. Burelka).

Přítomnost a velikost

ostřiva a šamotu předurčují výtvarné techniky pro zpracování.

Jemné plastické

hmoty se hodí pro točení na hrnčířském kruhu nebo k modelování drobných předmětů.

Pro modelování rozměrnějších předmětů, stavění z plátů a tlačení do

forem je třeba mít hlínu ostřenou – šamotovanou. (Buchler, M. KeramikCZ s.r.o. keramické materiály, 2010)

Glazury Glazury jsou barevné a bezbarvé skelné polevy, které dokonale zacelí povrch keramického výrobku. Vyrábějí se z křemíku a minerálních solí. Práškové směsi se míchají s vodou, ale běţně jsou k dostání jiţ namíchané, balené ve sklenicích či plechovkách. Nanášejí se štětcem, poléváním nebo přímo ponořením do lázně. Během schnutí dostávají práškový vzhled. Glazovaný keramický výrobek je připraven ke konečnému vypálení, při němţ díky křemíku vznikne na povrchu sklovitá vrstva. Toto vypalování probíhá za mnohem vyšší teploty neţ přeţah. Jak ţár stoupá, pevná glazura postupně roztaje a během následného ochlazování ztuhne v tvrdý a krásně hladký potah. Teprve po druhém vypálení jsou keramické výrobky zcela hotovy. 8


Engoby Druh polevy, kterou lze pouţít jak na syrový střep, tak na biskvit. Obvykle se potahuje čirou glazurou. Engobou zdobený syrový střep se musí před glazováním přeţahnout. Jedná se o hlinitou polevu z přírodních nebo uměle zbarvených zemin. Pouţívá se k zakrytí střepu z hlíny a k dekoraci. Klíčové pojmy Šlikr Břečka smíchaná z hlíny a vody, uţívaná na slepování dílů. Tekutý studený vosk Přípravek zabraňující přilepení glazury při vypalování. Nanáší se buď na dno nebo na spodek víka přeţahnutého kusu, a to před glazováním. Hnětení Velmi důleţité propracování hlíny, které zlepšuje její konzistenci. Tmelení Důkladné spojování dvou dílů, završené zahlazením švu do ztracena. Pigment Název pro surovinu, jenţ v příměsi s dalšími substancemi poskytuje barvu. Koţený střep Polotuhá hlína uchovávající si částečnou vlhkost. Kraklé Síť prasklin v glazuře vzniklá při vypalování odlišnou dilatací a smrštěním glazury a střepu. Tavivo Substance usnadňující při vypalování tavení keramické hmoty nebo glazury.

9


Unavená hlína Hlína, která dlouhým zpracováním částečně ztratila vlhkost a plastičnost. Zavadlá hlína Hlína, která mírným vyschnutím zatvrdla, avšak neztratila ohebnost. Váleček Hrouda vyválená do šňůrky, pouţívá se při ručním modelování. Plát Rovně vyválená keramická hlína o stejné tloušťce. Běţně se pouţívá v ručním modelování. Dekorativní keramika Díla vytvářená jako umělecké předměty, např. sošky. Funkční keramika Díla vytvářená pro běţné pouţívání, jako jsou hrnky či mísy. Dráţkování Zdrsnění povrchu kříţovými vrypy v místě, kde spojujeme dva díly. Sgrafitování Dekorační technika, kterou vytváříte vzor vyškrábáním engoby na přírodní povrch. Suché na kost Keramické výtvory před vloţením do pece, na dotek působí jako křída. Modelování Jedná se o ruční zpracovávání a tvarování keramické hlíny. Vypalování Proces pálení v keramické peci, který většinou začíná přeţahem a vrcholí vypalováním glazovaných předmětů. 10


Pomůcky pro práci s keramickou hlínou 1. Pracovní deska Nejlépe z prodyšného přírodního materiálu, dřeva, nebo dřevotřísky. 2. Laťky Určují tloušťku plátu rozválené hlíny. 3. Váleček Dřevěný váleček o různém průměru, slouţí k vyválení hlíny do hladkého a rovného povrchu. 4. Dřevěné špachtle Pruţné, dřevěné, speciální nástroje na opracování keramiky. 5. Obepínací měřidla Umoţňují nám změřit vnitřní a vnější průměr keramiky. 6. Kovová očka a hladítka Slouţí k vybírání hlíny, dekorativním vrypům i ohlazování. 7. Malířská točna Otočný stolek pro malování, zdobení a tvarování keramických předmětů. 8. Štětce a štětky Ploché a kulaté štětce k dekoraci keramických předmětů a ke spojování dílů šlikrem, mísení barev a vymíchávání glazur, široké štětce pro oprašování, tvrdé štětce k proškrabávání engob apod. 9. Noţe, nůţky, lámací nůţ, rydla, struna, děrovače Slouţí k dělení hliněných plátů, dekorování, oddělování, perforování a zdobení. 10. Váhy K odvaţování keramické hlíny a váţení barviv. 11


11. Glazovací kleště Usnadňuje glazování při namáčení do glazury. 12. Rozprašovač Má všestranné pouţití, zvlhčujeme jím keramiku v počáteční fázi sušení. 13. Plastová umývadla, misky, kelímky, nádobky apod. Slouţí k mísení či zachycování zdobící tekutiny při polévání keramiky, jako pomůcky pro materiál, šlikr apod. 14. Pomůcky ke zdobení a dekoraci Plátno a krajka na otiskování struktury, razítka, špejle, špendlíky, lis na česnek, juta, přírodní motouz, barevné skleněné střepy, houbičky, hadříky, pravítka, tuţky, apod.

Pracovní list pro učitele Základy práce s hlínou a výtvarné návrhy. Bezpečnost a ochrana zdraví při práci v keramické dílně. Bezpečnostní poţadavky pro práci v keramické dílně a zásady manipulace s nářadím a pomůckami. Před kaţdou vyučovací hodinou jsou ţáci proškoleni o bezpečnosti při práci v keramické dílně, o zásadách manipulace s nářadím a pomůckami při zpracovávání keramické hlíny. Ţáci jsou upozorněni na moţnost poranění při manipulaci s ostrými nástroji a hygienu při manipulaci s keramickou hlínou, barvítky a glazurami. Základní teoretické vědomosti jiţ získali v teoretické přípravě a seznámení s tématem Keramika a základy práce s hlínou. Při vstupu do keramické dílny jsou ţáci prokazatelně seznámeni s provozním řádem keramické dílny.

Aktuálně jsou ţáci

poučeni o bezpečnosti a hygieně práce, dle vzdělávacího obsahu, před kaţdou vyučovací hodinou.

12


Multifunkční dílna pro praktické a výtvarné činnosti Provozní řád 1. Multifunkční dílna slouţí pro vyučování praktických a výtvarných činností. 2. Ţáci mohou vstoupit do multifunkční dílny jen za dozoru vyučujícího a jsou povinni řídit se jeho pokyny. 3. Ţáci jsou poučeni o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a jsou povinni dodrţovat provozní řád multifunkční dílny. 4. Před kaţdou vyučovací hodinou jsou ţáci aktuálně poučeni o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci, bezpečnosti manipulace s pracovními pomůckami a pracovními nástroji, dodrţování osobní hygieny a čistoty svého pracovního místa. 5. Ţáci nesmí bez povolení a instruktáţe učitele pouţívat pracovní pomůcky, nástroje a nářadí v dílně. 6. Ţákům je zakázáno pouţívat elektrické pracovní nástroje a elektrické spotřebiče. 7. Ţáci jsou povinni pracovat v pracovním oděvu, pro výtvarné činnosti je nutná delší halena s dlouhým rukávem, chránící občanský oděv. Pro technické pracovní činnosti pracovní kalhoty a pracovní halena, plná, pevná obuv s pryţovou podešví. 8. Ţáci jsou povinni pouţívat ochranné pracovní pomůcky dle charakteru pracovní činnosti a instruktáţe učitele. 9. Při manipulaci s pracovními pomůckami a nářadím jsou ţáci povinni dodrţovat pokyny učitele. Ţákům je zakázáno pobíhat po dílně s pracovními nástroji a pomůckami. Ostré pracovní nástroje nosí hrotem dolů a podél těla. Ţáci pracují s nářadím a pracovními nástroji výhradně u pracovního stolu. 10. Ţáci jsou povinni udrţovat své pracovní místo v čistotě, po dokončení práce vyčistí pracovní pomůcky, nářadí a nástroje a uloţí je na určené místo. 11. Ţáci jsou povinni hlásit učiteli místa, která mohou být příčinou úrazu, ihned hlásí kaţdý úraz učiteli.

13


Keramická dílna 1. Ţák smí vstoupit do keramické dílny jen za dozoru učitele, řídí se jeho pokyny, dodrţuje bezpečnost a ochranu zdraví při práci, poţadavky na osobní hygienu a provozním řádem keramické dílny. 2. Ţák je aktuálně poučen před začátkem kaţdé vyučovací hodiny o bezpečnosti, ochraně zdraví při práci, osobní hygieně a poţadavcích na přípravu, úklid, organizaci pracovního místa. 3. Při manipulaci s keramickými potřebami je ţák povinen zamezit kontaktu s nezakrytými částmi těla. 4. V keramické dílně ţák pracuje v pracovním oděvu a s ochrannými pracovními pomůckami dle instruktáţe učitele. Pracovní halena musí mít dlouhý rukáv a musí zakrývat občanský oděv. Při specifických činnostech je nutné pouţívat ochranné rukavice. 5. Pracovní pomůcky a potřeby pro práci s keramickou hlínou se musí čistit v určené nádobě s vodou, poté se dočišťují v dřezech pod tekoucí vodou. 6. K osobní hygieně po skončení práce slouţí umývadlo s teplou vodou a mýdlem. 7. S keramickými glazurami a engobami pracuje ţák velmi šetrně a pozorně, znehodnocení glazury je značnou finanční ztrátou. 8. Pracovní pomůcky a nástroje potřebné při modelování, opracovávání a konečné úpravě keramického výrobku se musí vyčistit a uloţit do určené nádoby na určené místo. Nepořádek je ztrátou času pro dalšího ţáka pracujícího v keramické dílně. 9. Pracovní pomůcky a nástroje s ostrým hrotem je ţák povinen nosit ostrým hrotem dolů a podél těla, ţákům je zakázáno pobíhat po dílně s pracovními pomůckami a nástroji, ţák hlásí učiteli nebezpečná místa v provozu, např. rozlitou vodu na zemi, rozlité barvy a ostatní překáţky ohroţující bezpečný pohyb v dílně. 10. Ţák je povinen dodrţovat bezpečnost práce a ochranu zdraví při práci v keramické dílně tak, aby neohrozil zdraví své a také zdraví svých spoluţáků. 11. Ţák hlásí kaţdý úraz a poranění ihned učiteli. 12. Ţák se nesmí pohybovat v blízkosti keramické pece. 14


13. Ţák, který opakovaně porušuje provozní řád, je z činností v keramické dílně vyloučen.

Výtvarná dílna 1. Ţák smí vstoupit do výtvarné dílny jen za dozoru učitele, řídí se jeho pokyny, dodrţuje bezpečnost a ochranu zdraví při práci, poţadavky na osobní hygienu a provozní řád výtvarné dílny. 2. Ţák je aktuálně poučen na začátku kaţdé vyučovací hodiny o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci, osobní hygieně a poţadavcích na přípravu, úklid a organizaci pracovního místa. 3. Při manipulaci s výtvarnými potřebami je ţák povinen zamezit kontaktu s nezakrytými částmi těla. 4. Ve výtvarné dílně ţák pracuje v pracovním oděvu podle charakteru výtvarných činností a pokynů a instruktáţe učitele. Je potřebná delší pracovní halena zakrývající občanský oděv. Obuv s protiskluzovou podešví. 5. Výtvarné potřeby a pomůcky je ţák povinen pouţívat šetrně a bezpečně dle poučení a pokynů učitele, po pouţití je řádně vyčistit, ošetřit a uloţit na určené místo. Štětce se musí ukládat do určené nádoby dřevěnou násadou dolů. Vodové barvy se musí vyčistit a osušit na okenním parapetu. Temperové aj. barvy musí mít pevně uzavřený šroubový uzávěr. 6. Barvy a štětce se musí čistit v určené nádobě a dočistit v dřezech pod tekoucí vodou. 7. K osobní hygieně slouţí umývadlo s teplou vodou. 8. Ţák je povinen dodrţovat bezpečnost práce a ochranu zdraví při práci ve výtvarné dílně tak, aby neohrozil zdraví své a také zdraví ostatních spoluţáků. 9. Ţák hlásí kaţdý úraz a poranění ihned učiteli. 10. Ţák nesmí manipulovat s elektrickými spotřebiči a pohybovat se v blízkosti elektrického vařiče. 11. Ţák, který opakovaně porušuje provozní řád, je vyloučen z činností ve výtvarné dílně.

15


Pracovní dílna 1. Ţák smí vstoupit do pracovní dílny jen za dozoru učitele, plní jeho pokyny, dodrţuje bezpečnost a ochranu zdraví při práci, poţadavky na osobní hygienu a provozní řád pracovní dílny. 2. Ţák je aktuálně poučen na začátku kaţdé vyučovací hodiny o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci, osobní hygieně a poţadavcích na přípravu, úklid a organizaci pracovního místa. 3. V praktických činnostech musí mít ţák pracovní oděv, který splňuje poţadavky pro práci s technickými materiály. 4. V praktických činnostech nesmí ţák pouţívat nářadí a přístroje, které jsou pod elektrickým proudem. 5. Pracovní nářadí musí ţák pouţívat dle pokynů učitele, bezpečně tak, aby neohrozil zdraví své a také zdraví svých spoluţáků. 6. Odpad při opracovávání technických materiálů třídí do určených nádob. Dřevo, plasty, kov. 7. Ţák hlásí ihned kaţdý úraz učiteli. 8. Ţák je povinen upozornit na nebezpečí, které můţe v průběhu pracovních činností způsobit úraz nebo ohrozit zdraví ţáků, např. mokrý povrch na podlaze, prašnost apod. 9. Ţák, který opakovaně porušuje provozní řád, je z činností pracovní dílny vyloučen.

Před výukou modelování z keramické hlíny je nutné, aby učitel absolvoval kurz v keramické dílně či studiu, kde se seznámí se základními technikami modelování. Toto studium je časově delší a mělo by předcházet výuce ţáků.

16


Pracovní list pro učitele Základy práce s hlínou Modelování z plátu

Výroba misky s listem, vánoční dekorace 2 spojené vyučovací hodiny Motivací pro ţáky, kteří začínají s modelováním a prací v keramické dílně, jsou jistě jiţ hotové keramické výrobky jejich spoluţáků nebo lektora. Pomůcky: Pracovní deska, plátno, laťky, keramická hlína, váleček, síťovina, rydlo, pravítko dlouhé, pravítko trojúhelník, houba, štětec, šlikr, miska s vodou, špendlík, barvítko, glazury.

Pracovní postup: 1. část Příprava základního plátu z hlíny Na pracovní desku rozloţíme navlhčené plátno tak, aby těsně přiléhalo, a do středu umístíme hroudu hlíny. Na vlhkém plátně začneme hlínu zpracovávat. Dlaní promačkáváme hlínu, obracíme a hněteme tak dlouho aţ je hlína vláčná a tvárná. Během zpracovávání hlíny je dobré mít po ruce misku s vodou na namáčení prstů v průběhu hnětení hlíny. Hlína velmi rychle vysychá. Ruční propracovávání hlíny je důleţité proto, abychom z hlíny vytlačili vzduch a také, aby se hlína stala elastickou. Po propracování hlíny vytvarujeme širší plát a na jeho okraje přiloţíme laťky. Plát přikryjeme navlhčeným plátnem a válečkem válíme na šířku latěk.

17


Stejně široký plát orýsujeme do tvaru obdélníku nebo čtverce v případě misky, rozměry budou odpovídat velikosti plátu a mnoţství pouţité hlíny. Na takto připravený plát otiskneme síťovinu (jutu nebo krajku přiloţíme na plát a válečkem lehce zatlačíme). Povrch plátu získá efektní povrch struktury juty (plátnová vazba tkaniny, reliéf krajky.) Stejným způsobem vyrobíme druhý plát a jeho horní část ořízneme malým noţíkem podle šablonky do obloučku. 2. část Dekorace rydlem, příprava šlikru, modelování listu na misku, komety a hlavy. Vyrobili jsme efektní plát z hlíny jako základ pro další úpravu a zdobení. Jako lepidlo si vyrobíme šlikr. Do misky s vodou necháme rozpustit malou kuličku (nejlépe suché hlíny, suchá hlína se rychleji rozpustí neţ hlína čerstvá.) Připravíme si menší, plochý štětec a pomalu můţeme hlínu rozmíchávat. Správně připravený šlikr má hustotu smetany. Z dalšího plátu vymodelujeme list, kometu a hlavu. Rydlem nebo noţíkem vyřeţeme tvar listu, hlavy i komety. Místa, na která budeme tyto dekorace přilepovat zdrsníme, a potřeme šlikrem. Lehce nabereme šlikr na koneček štětce a potíráme místa zdrsnění.

Jako rydlo můţeme pouţít ostré dřívko, špendlík apod.

Totéţ

provedeme na zadní straně dekorací. Dekorace přiloţíme na určené místo a lehce přitiskneme. Sušení misky a vánoční dekorace před vypálením.

Sušení musí být pozvolné, rychlým sušením by mohlo dojít k deformacím i trhlinám v plátu hlíny. Čím silnější plát hlíny sušíme, tím je doba sušení delší. Během sušení výtvory kontrolujeme, správně vysušený výrobek je světlý a na dotek nestudí. 18


Vzhled různých výrobků z keramické hlíny po sušení.

3. část Vypalování, přeţah První vypalování probíhá v keramické peci nastavené většinou na niţší teplotu, přibliţně okolo 800°C, výše teploty také závisí na druhu hlíny a doporučené teplotě pro přeţah.

19


4. část Glazování, dekorace burelem Vypálené keramické výtvory můţeme ozvláštnit burelem, barvítkem, které je většinou černé nebo hnědé barvy a jemně se vtírá štětcem nebo houbičkou. Pokud naneseme větší mnoţství burelu, můţe se stát, ţe je výrobek hodně tmavý. K zesvětlení pouţijeme houbičku a barvítko jemně do houbičky nasajeme zpět. Pouţitím barvítek získá výrobek zajímavou patinu. Při glazování pouţijeme vhodné barvy glazur, které si předem připravíme rozmícháním prášku s vodou. Dodrţujeme doporučený poměr ředění a hustota tekuté glazury má mít konzistenci smetany. Po nanesení glazury, voda rychle vsákne a lehce na povrchu zaschne. Většinou nanášíme glazuru štětečkem, pokud chceme docílit hladkého povrchu glazury, nanášíme vţdy malé mnoţství glazury vedle sebe.

5. část Konečné vypálení glazovaných výrobků Druhý, konečný výpal probíhá při vyšších teplotách, podle teplotních poţadavků na výpal hlíny a pouţité glazury.

20


Fotografie výtvorů vyrobených v keramické dílně

21


Ruční modelování misky a hrnku

2 vyučovací hodiny Jako základ pro ruční modelování misky nám poslouţí hrouda hlíny velikosti většího jablka. Hroudu propracujeme podle návodu z předchozí hodiny a v dlaních a pomocí dřevěné desky (koulí otáčíme na rovné desce) ji vytvarujeme do tvaru koule. Palcem jedné ruky a krouţivým pohybem vyhloubíme otvor, který zvětšujeme na poţadovanou šířku stěn. Vzniklý tvar misky poloţíme na pevnou podloţku a propracováváme dno, aby bylo rovné. Také můţeme mírně vytočit stěny misky směrem ven. Snaţíme se modelovat tak, aby miska byla stejně vysoká, dno mělo průměr kruhu. Nikdy však při ručním modelování nedocílíme přesných rozměrů, ale i tak, dalšími pokusy a dalším trénováním dosáhneme harmonie ruční práce. Vyrobenou misku můţeme ozvláštnit ozdobným ořezáním horních okrajů. Moţnosti dekorace jsou rozmanité, otisky struktur, rytí, rýhování, zdobení prsty, prořezávání, promačkávání apod.

Ruční modelování hrnku Ze zpracované hlíny si připravíme plát, který ořeţeme do tvaru obdélníku.

Výška by měla být přiměřená velikosti misky. Kratší rozměry obdélníku šikmo seřízneme a plát slepíme šlikrem.

22


Vzniklý tvar válce postavíme na menší plát a ořeţeme po obvodu. Vznikne nám tak přesné dno hrnku, které opět přilepíme šlikrem.

Vnitřní spoj dna a pláště hrnku vyztuţíme pevnou šňůrkou z hlíny, kterou zatlačíme po celém vnitřním obvodu dna hrnku. Z válečku vytvarujeme ouško hrnku a přilepíme.

Vyrobenou misku a hrnek sušíme, pokryjeme glazurou a vypálíme.

Způsob glazování. Hrnek glazujeme štětcem zvnitřku a necháme volný okraj, postupně štětcem glazujeme vnější plášť i ouško hrnku a opět necháme volný vnější okraj. Po zaschnutí černé glazury potřeme vnější a vnitřní okraj hrnku modrou glazurou tak, aby vznikl efektní přechod obou barev. Stejným způsobem postupujeme u misky, avšak pod vnějším horním okrajem uţ neglazujeme. 23


Jiné moţnosti glazování a dekorování hrnku

Stejný hrnek můţeme dekorovat s menším mnoţstvím glazury. V tomto případě je do hrnku naléváno malé mnoţství zelené glazury. Hrnkem s glazurou pomalu otáčíme a pomalu jej obracíme, aţ glazuru vylijeme do připravené nádobky. Vnitřek hrnku je tak vylit glazurou. Po zaschnutí glazury, hrnek otočíme dnem vzhůru a okraje hrnku namočíme do nádobky s glazurou. Vznikne tak rámeček na horním okraji. Tvar kočičky na vnějším plášti hrnku je vyrytý s vetřeným barvítkem. Barvítko se po vypálení zachytí v prostoru vyhloubení a vytvoří zvýrazněnou kresbu. Tuto pak glazurou po částech vybarvíme.

24


Označení školních šaten

2 aţ 3 vyučovací hodiny Připravíme si plát z keramické hlíny ve tvaru obdélníku a střed rovnou čarou otiskneme a mírně vytlačíme pravítkem. Okraje šikmým řezem seřízneme a získáme tvar sešitku. Z rovného středu podélně odebereme hlínu a zvýrazníme místo, ze kterého vychází listy sešitku. Listy rozevřeného sešitku znázorníme podélnými vrypy noţíkem po délce i šířce. Na listech sešitku můţeme vyrývat, potiskovat, rýt řádky, psát apod. Po vypálení jej můţeme kolorovat barvami na keramiku. Také je moţno vymodelovat zavřený sešitek s ohnutým horním rohem.

25


Modelování figurek, kocour a kočička 2 – 3 vyučovací hodiny Náročnější způsob modelování, předpokládá uţ určitou praxi a zvládání modelování a spojování keramické hlíny z plátů, válečků, koule. Na dřevěnou desku pokrytou navlhčeným plátnem vytvarujeme z keramické hlíny kouli. Kouli zploštíme do tvaru válce a jeden konec vytvarujeme do špičky. Palcem do dna vyhloubíme otvor, otáčením a prohmatáváním vymodelujeme zjednodušený tvar těla kočky. Z menší kuličky keramické hlíny vyrobíme hlavu kočky a prstem vyhloubíme otvor. Hlava i tělo kočky musí být duté. Okraje krku kočky a těla kočky zdrsníme špendlíkem, potřeme šlikrem a přilepíme. Z menšího válečku vyrobíme ocas, přilepíme. Ručně, z malých kuliček hlíny, vytvarujeme ouška, oči a nos. Vše přilepíme a z malého plátu vyrobíme jmenovky. Na jmenovky vyrobíme děrovačem otvory pro zavěšení tkaničky. Tělo kočičky ostrým rydlem zvrásníme do podoby srsti a totéţ provedeme na ocásku a uších. Nezapomeneme vyrýt vousky a tlamičky. Kočičku a kocourka necháme usušit a po prvním výpalu je potřeme barvítkem a glazujeme konce ocásků, oči, ouška. Po druhém výpalu jsou kocour a kočička hotovi.

26


Keramické umývadlo Přibliţně 4 vyučovací hodiny Při výrobě keramického umývadla pouţijeme formu. Jako vhodná forma nám poslouţí mísa z varného skla o rozměrech 18 krát 27 cm a výšce 6 cm. Z propracované keramické hlíny vyválíme větší a silnější plát, který přesahuje dno mísy a pokryje i boční stěny. Mísu obrátíme dnem vzhůru, přikryjeme mikrotenovou fólií a plát hlíny rovnoměrně poloţíme na mísu. Plát jemně přikládáme na boční části mísy a kopírujeme tak její tvar. Na dřevěné podloţce vyrovnáme přesahující plát souměrně s podloţkou a rovnoměrně vlnovkou odřeţeme. Jako podpěry pro mísu vyrobíme 4 silné koule, jako noţky umývadla a přilepíme na spodní stěnu mísy. V tomto stavu zakryjeme igelitovou fólií a necháme zavadnout do tzv. koţeného stavu. Po zavadnutí výrobek ztuhne a zpevní, drţí dobře tvar mísy. Mísa je hotova a nyní vyrobíme přední část umývadla s háčkem na hrnek. Z plátu keramické hlíny vyřeţeme tuto část podle předem připravené papírové šablony. Stěnu spojíme s umývadlem dostatečně silným dráţkováním a lepením. Vnitřní spoj vyztuţíme úzkým válečkem hlíny, který zatlačíme do spoje a zahladíme. Z menšího válečku hlíny vyrobíme háček a přilepíme do horní části přední stěny umývadla. Celé umývadlo opět přikryjeme silnější igelitovou fólií a opět necháme zavadnout do koţeného stavu. Po zavadnutí jej necháme vysušit, protoţe se jedná o větší výrobek ze silnějšího plátu hlíny, je potřeba dlouhé doby sušení. Po vysušení se umývadlo glazuje transparentní glazurou, vnitřek se vylévá a stěny polévají. Ozdobný okraj se ručně glazuje modrou glazurou. Přední stěnu je moţné ozdobit barevnými puntíky. Noţky umývadla zbavíme glazury na spodní části drsnou částí houbičky. Po vypálení je moţné ještě vyrobit ozdobný hrnek na zavěšení. Otvor v umývadle má velikost běţné pryţové zátky. Tento keramický výrobek byl vyroben se záměrem jako přírodní umývadlo na schody u potůčku. Podle způsobu pouţití můţe být tento výrobek povaţován za keramiku na rozmezí keramiky dekorativní a funkční.

27


28


KONTROLNÍ OTÁZKY Keramika a základy práce s keramickou hlínou 1. Barvy keramické hlíny. 2. Jaký druh keramické hlíny pouţíváme k modelování drobných keramických předmětů? 3. Jaký druh keramické hlíny pouţíváme rozměrnějších předmětů, stavění z plátů?

k výrobě

sošek,

modelování

4. Způsoby dekorace keramického výrobku a zakrytí základního střepu. 5. Jak probíhá sušení keramického výrobku před vypálením v peci? 6. Jaká je teplota tzv. přeţahu a konečného výpalu keramického výrobku? 7. Způsob spojování plátů z hlíny při výrobě keramických předmětů. 8. Základní tvary pro modelování. 9. Základní zpracování hlíny před modelováním. 10. Bezpečnost a hygiena pro práci s keramickými materiály

29


Dekorace ze dřeva Pracovní list pro učitele Praktické činnosti, 2. stupeň Název Dekorace ze dřeva, návrhy dle fantazie ţáků Práce s technickými materiály, práce se dřevem

1 vyučovací hodina Výchovně – vzdělávací cíle vyučovací hodiny: procvičování jemné motoriky, posilování sociálních vazeb (práce ve skupinách), posilování týmové práce, plánování a organizace práce, posilování motivace ke koncentraci pozornosti, rozvíjení kreativního myšlení a tvořivosti, trénování pohybové koordinace, vedení ţáků k sebepoznání a sebereflexi a hledání svého místa v týmu. Forma a organizace výuky Práce ve skupinkách s menším počtem ţáků, spontánně vytvořené skupinky ţákům dají prostor pro vlastní organizaci práce a hledání společných řešení a nápadů. Materiál – dřevěné hranolky, řízky dřevěné kulatiny různé velikosti. Drobné dekorativní předměty, korková tapeta, přírodní motouz. Pomůcky – tavicí pistole na spojování jednotlivých dílů ze dřeva, nůţky. Při práci se dřevem je pro konečné spojování dílů pouţita tavící pistole. S tavicí pistolí pracuje ţák s pomocí učitele. Tavicí pistole je náhradním prostředkem za nářadí na opracování dřeva, broušení, vrtání apod. Tyto nástroje jsou ostré a pro manipulaci u hyperaktivních dětí také nebezpečné. Bezděčné a mimovolné pohyby některých

hyperaktivních

ţáků

mohou

snadno

vést

k poranění.

Vzhledem

k omezením pouţívání pracovních nástrojů nevhodných pro hyperaktivní děti je tato tavicí pistole vhodným náhradním prostředkem pro spojování dřevěných materiálů, 30


plastů, papíru, textilu apod. Místo tavicí pistole je moţné pouţít také silnou oboustrannou pásku, (hodně neklidní ţáci).

31


Další moţnosti tvoření

32


Malba nitkou. Pracovní list pro učitele 1 vyučovací hodina V hodině výtvarné výchovy ţáci vytvoří malby pomocí techniky otisku nitě. Motivací pro ţáky bude skutečnost, ţe vlastnoručně zhotoví dárky pro své blízké. U ţáků s ADHD a SPU je vhodné obsahově propojit výtvarnou výchovu a praktické vyučování. V dalších hodinách praktických činností mohou tento obrázek paspartovat. Současný trh s výtvarnými potřebami umoţňuje široké spektrum zajímavých činností, které jsou pro motivaci ţáků ţádoucí. Některé činnosti jsou tak spojením výtvarných a praktických činností. Hlavním cílem těchto vyučovacích hodin je však procvičování jemné motoriky, trénování koncentrace, posilování organizace a plánování činnosti, zlepšování koordinace sekvenčních pohybů a také posilování sociálních vazeb mezi ţáky. A bez motivace ţáků toho není moţné dosáhnout. Všechny činnosti, které budou ţáci s ADHD a SPU provádět je potřeba předem posoudit a připravit z hlediska jejich diagnostiky. Spontánní projevy dětí jsou odpovědí na výběr vhodnosti těchto činností. I činnosti, které jsou pro ţáky s dyspraxií velmi obtíţné, je dobré vykonávat a trénovat. Výchovně – vzdělávací cíle Malba nitkou – rozvíjení kreativního myšlení, tvorba na základě předchozí zkušenosti, rozvoj smyslového vnímání prostřednictvím vzniku výtvarného díla, trénování krátkodobé paměti, opakování teorie barev, posilování sebedůvěry vytvoření výtvarného díla technikou náhody, kritické hodnocení výtvarného díla. Organizace a forma výuky Ţáci pracují individuálně a kaţdý ţák má k dispozici lahvičku s barvou a nití. Po vyzkoušení techniky otisku nitě si mohou ţáci vyměnit lahvičky a pracovat s více barvami. Počet ţáků max. 10. Učitel musí sledovat správnou manipulaci ţáků se šroubovým uzávěrem lahvičky a pomáhat méně šikovným ţákům. Ţáci musí mít pracovní oděv, podloţku a dostatek pracovního prostoru.

33


Materiál – temperová barva, ředěná vodou ve skleněné lahvičce se šroubovým uzávěrem, bavlněná nit, papíry formátu A4. Pomůcky – voděodolná podloţka, savý hadřík, štětec, houbička, zástěra.

Metodický postup Výtvarná technika malby nitkou je vhodná pro děti, které si nevěří a mají časté neúspěchy ve výtvarné výchově, sami sebe hodnotí tak, ţe neumí kreslit. Přitom mají vztah k výtvarným dílům, obdivují je. Ţáci se naučí ponořit nit (délka 35 cm.) do skleničky s barvou a oba konce nitě přeloţí přes hrdlo láhve ven a zašroubují víko. Protřepou lahvičkou a pozorují obarvení nitě. Důraz je kladen na pevné zašroubování víka. Jinak se barva rozstříkne. Po obarvení nitě opatrně odšroubují víko a uchopením za čisté konce nit vytáhnou a nechají nad lahvičkou okapat. Na polovinu připraveného přeloţeného papíru lehce ukládají nitku na papír a oba čisté konce uloţí přes velikost papíru. Na naskládanou nit přeloţí druhou půlku papíru a dlaní po povrchu ohmatávají její tvar a tím otiskují i barvu. Vnímají tvar nitě a představují si její otisk. Po chvilce přitisknou dlaní otisk nitě a postupně, jednu po druhé, pod tlakem, vytáhnou oba konce nitky. Pouţitou nit je nutno vrátit zpět do lahvičky a pevně zašroubovat víko. Rozevřou přeloţený papír a objeví se obrázek otisku nitě. Mnohdy abstrakce, často však malba připomínající tvar, objekt, bytost, děj. Při této výtvarné technice i děti s dysgrafií a dyspinxií a dyspraktické děti, mohou proţít radost z vytvořeného výtvarného dílka. Obrázek vznikne během 3 minut a děti jej chtějí stále opakovat. Sami pak přemýšlejí jak uloţit nitku na papír, aby dosáhly své výtvarné představy. Pro tuto silnou motivaci se dokáţou krátce zklidnit, na vytaţení nitky ze skleničky, naskládat ji na papír, otisknout a opět uloţit do skleničky tak, aby oba konce nitky zůstaly čisté. Při manipulací s nití cvičí jemnou motoriku prstů, ruky a ramene, pozornost, učí se jednoduché úkony jdoucí za sebou v přesném pořadí. Posilují krátkodobou paměť a opakováním zpevňují své dovednosti.

34


35


Kurz FIMO, modelování s plastickou hmotou Fimo a Cernit.

Tematický okruh předmětu praktické činnosti, práce s technickými materiály, práce s plasty.

Pracovní list pro žáky Téma Dekorace lžičky Materiál Modelovací hmota FIMO

Pracovní pomůcky a nástroje Podloţka z pevného přilnavého materiálu, vhodná je větší kachle, můţe být i hladká podloţka na výtvarnou výchovu, menší váleček na modelovací hmotu, malý noţík nebo noţík z PVC. Pracovní postup Na

pracovní

připravíme různých hmoty

menší barev

a

podloţku

si

mnoţství

modelovací

vyválíme

tenké

šňůrky.

36


Tyto pak poloţíme těsně vedle sebe a přitiskneme.

Pásek rozdělíme napůl a poloţíme na sebe.

Na

řezu

je

viditelná

různobarevná

struktura.

Plát modelovací hmoty vyválíme tak, aby se jednotlivé šňůrky spojily.

37


Modelovací hmotu zformujeme do podoby válečku.

Váleček vyválíme tak, aby byl tenčí a delší.

Váleček překrojíme na půl a kaţdou půlku podélně rozřízneme

Jednotlivé části vyválíme na obdélníkové pláty.

38


Plát přiloţíme na drţadlo lţičky a poměříme velikost plátu na celkové obalení drţadla. Nadbytečné části ořeţeme a plát modelovací hmoty obepneme kolem drţadla lţičky. Jemně spojíme zadní šev těsně k sobě a zahladíme jej.

Konečnou podobu drţadla lţičky modelujeme a tvarujeme dle vlastního pocitu.

39


Stejným způsobem vyrobíme ozdobná drţadla na další lţičky.

Takto ozdobené lţičky se vypalují v pečící troubě na teplotu 110°C po dobu 30 minut. Výrobky se pokládají na plech vyloţený pečícím papírem. Po vypálení se lţičky nechají na plechu aţ do doby vychladnutí. Tuto část pracovního postupu neprovádějí děti, ale dospělá osoba, učitel, lektor.

40


Práce s modelovací hmotou FIMO Pracovní list pro učitele Tematický okruh předmětu Praktické činnosti, Práce s technickými materiály, Práce s plasty. O polymerové hmotě Polymerová hmota FIMO a další značky je chemicky polyvinylchlorid – PVC, které je dále upraveno měkčidly, barvivy apod., aby mělo vlastnosti vhodné pro modelování a vypalování. Za vznik polymerové hmoty můţeme povaţovat 30. léta 20. století, kdy byla vyvinuta hmota pro tvorbu hlaviček panenek. Následoval

vývoj

dalších

hmot

a

značek

a

jejich

rozvoj

v oblasti

zpracovatelnosti, chemického sloţení i barevné škály aţ do současné podoby. (NEMRAVOVÁ. P.: 2010) Současný trh s výtvarnými potřebami nabízí i další značky, jako je CERNIT, který se vyznačuje větší tvrdostí a po vypálení má tmavší barvy. CERNIT má teplotu výpalu 110°C po dobu 20 minut. PRONTO, měkká modelovací hmota pro menší děti apod. Obchodní balení je většinou o hmotnosti 60 gramů, v široké škále barevných odstínů. Polymerová modelovací hmota je zajímavá tím, ţe mísením primárních barevných hmot můţeme vytvořit hmotu sekundárních barev. Pomůcky potřebné k tvorbě s modelovacími hmotami Fimo, Cernit apod. Na vyválení plátů z modelovací hmoty je potřebný menší váleček (viz. obr.), na trhu s výtvarnými potřebami lze zakoupit speciální válečky a strojky na FIMO, jenţ jsou podobné jako strojky na těstoviny, avšak jsou menší. V tomto strojku lze velmi rychle vytvořit pláty modelovací hmoty potřebné k tvoření. Např. spojování dvou barev modelovací hmoty s plynulým přechodem z jednoho barevného odstínu do druhého. Tento postup se nazývá blendování.

41


Na řezání modelovacích hmot jsou potřebné noţíky s jemným ostřím, avšak pro děti je vhodnější noţík z PVC, nebo pravítko apod. Na propichování korálků je vhodné párátko, špendlík, drátek. Jako podloţka pro modelování je osvědčená kachle, na kterou se hmota nelepí, nebo hladká podloţka na výtvarnou výchovu. Hygienické zásady pro práci s polymerovou hmotou Polymerová hmota není určena pro přímý styk s potravinami. Na stránkách některých výrobců naleznete odkazy, ţe hmoty nejsou nikterak hygienicky závadné.

Hmota není určena pro samostatnou práci dětí od 8 let, a to

z důvodu pouţívání pečící trouby. Při práci s dětmi je důleţité dávat pozor na ostré předměty, jako jsou noţe, jehly atd., a na mytí rukou po práci. Všechny na našem trhu dostupné a známé značky jsou hmotami bez škodlivých ftalátů. (NEMRAVOVÁ, P.: 2010) Pracovní prostředí Pro práci s modelovacími hmotami je nutné pracovat v pracovní dílně, kaţdý ţák musí mít dostatek osobního prostoru a prostoru pro materiál a pomůcky. Ţáci modelují a válejí modelovací hmotu na podloţkách a během práce si často myjí ruce. Také mohou pouţít ochranné rukavice. Jsou poučeni o bezpečnosti práce s nářadím a pracovními pomůckami s ostrými hroty. Tyto pouţívají pouze na svém pracovním místě a nepřenáší je.

42


Organizace a forma výuky Nutná je skupinová forma vyučování, max. do počtu 10 ţáků. Vyučovací jednotku můţe uvést výklad o polymerové hmotě, historii, bezpečnosti práce a motivace ţáků. Ideální také můţe být elektronická prezentace s projekcí a postupem práce, komentářem a obrazovým materiálem. Instruktáţ a jednotlivé oddíly postupu činnosti při modelování si učitel můţe rozfázovat do jednotlivých kroků a postupovat pomalu společně se ţáky. Vhodné je také absolvovat kurz této techniky modelování s polymerovou hmotou před výukou ţáků. Osobní zkušenost a dovednost jen podtrhne odborné vědomosti.

Obrazový materiál

43


Komentář k obr. shora zleva sestupně: blendovaný plát modelovací hmoty s plynulým přechodem dvou barev, rolování blendovaného prouţku, rolička blendovaného

prouţku,

vytvarování dvou

odříznutých

koleček

roličky

blendovaného prouţku do dvou náušnic, vytvarování přívěšku k náušnicím, modré a růţové roličky sloţené do vzorku květinky, design moučníkových vidliček, dekorace – šnek (pro menší děti) v barvě modrého a zeleného válečku, šnek-barva bílá a růţová, uloţení dekorací na plech před vypálením v pečící troubě, přívěšky pomerančové plátky.

44


Kurz drátkování Tematický okruh předmětu Praktické činnosti pro 2. st. ZŠ - Práce s technickými materiály, Práce s kovem. Pracovní list pro ţáky Téma Dekorativní drátkování svíčky Materiál Biţuterní drát různé tloušťky (podle velikosti svíčky), korálky, svíčky. Pracovní nástroje Biţuterní kleště. Pracovní pomůcky Pracovní stůl, pracovní podloţka

z přírodního

materiálu, korek nebo dřevo.

Pracovní prostředí Dílna pro praktické a výtvarné činnosti. Výrobky zhotovené technikou drátkování jsou jistě vhodnou motivací ţáků

45


Svíčka, základy drátování Metodický postup Odvineme část drátku z cívky a 2,5 krát ovineme po obvodu svíčky. Kleštěmi oddělíme odměřenou velikost a přeloţíme na půl. Dva drátky do sebe zatočíme, ovineme po obvodu svíčky,

jeden

konec

zatočeného

drátu

provlečeme očkem a utáhneme tak, aby základ drátu těsně obepínal svíčku po celém obvodu. Toto zakončení musí být pevné, abychom mohli kleštěmi oddělit zbytek drátu.

Z cívky si opět oddělíme asi 30 cm drátku, jeden konec drátku třikrát provlečeme v místě spoje a druhý konec zasuneme za obvodový drát. Z bezpečnostních důvodů ostrý konec drátu asi 3 mm ohneme. Přitáhneme k sobě zbývající délku drátku a vytvoříme základní oblouček.

. Středem základního obloučku provlečeme

konec

drátku.

Takto

pracujeme

kolem

obvodu

svíčky

konce

do

drátku. Zakončení a navinutí dalšího drátku provádíme takto: konec drátku je nejvhodnější v délce asi 4 cm, konec tohoto drátku zatočíme s novým drátkem a oba konce stočíme do tvaru šnečí ulity aţ k obloučkům drátkování.

46


.

V místech spojů se takto vytvoří ozdobné reliéfy šnečích ulit. Kaţdý spoj má dva konce, které je potřeba dobře utáhnout. V průběhu drátkování můţeme navlékat na drátek ozdobné korálky i jiné dekorace dle vlastní fantazie.

Platí známé rčení, méně je více, a tak zdobíme citlivě a vkusně. Šnečí ulity můţeme ponechat jako přiléhající nebo vystupující do prostoru.

47


Hrátky s drátky – Rybka Na papír nakreslíme tvar rybky, kterou chceme vytvořit technikou drátkování. Nitkou změříme obvod rybky a délku 2,5 krát přeneseme na konečnou délku drátu. Přeloţením drátu na půl, zatočením a ukončením drátků získáme kruh, který vytvarujeme do nakresleného návrhu. Podle hustoty splétání obvodového drátku můţe být rybka trochu větší nebo menší. V místě hlavy rybky vytvoříme rovněţ dvojitý, zatočený drát a připevníme jej k tělu rybky. Od hlavy k tělu drátkujeme technikou jako drátkování svíčky.

48


Pracovní list pro učitele Technika drátkování Tato moderní a u ţáků oblíbená technika drátkování je vhodnou činností pro ţáky 2. st. na základní škole v rámci výuky předmětu Praktické činnosti, tematický okruh Práce s technickými materiály, Práce s kovem.

Krátce z historie Kolébkou tradičního drátenictví je region severozápadního Slovenska (podhůří Javorníků a Spiš), zde se také nachází neoficiální hlavní město drátenictví obec Velké Rovné. Tamní chudí obyvatelé si přivydělávali různými pracemi. Pro rozvoj drátenictví měla velký vliv snadná dostupnost materiálu a nenáročnost výroby. Velký rozkvět zaznamenalo drátenictví ve druhé polovině 19. století. Dráteníci vandrovali po celé Evropě a mnozí z nich odjíţděli za oceán do Ameriky. Většina dráteníků ţila potulným ţivotem a své sluţby nabízeli od vesnice k vesnici. Teprve mnohem později začali někteří dráteníci vyrábět také hračky pro děti, mísy a spoustu praktických nebo dekorativních předmětů. (Samohýlová, A, Vondrušková, A.: 2004.; www.hobby-info.cz)

V současnosti technika drátování získala nový rozměr a vyvinula se jako dekorativní technika výroby různých šperků, drobností a dárků pro radost. Materiál, pomůcky pro drátkování Pro drobné dekorativní předměty, kamínky, přívěšky apod. je vhodné vybrat jemnější drát:

0.2 mm – 0.4 mm, pro drátkování keramiky např. hobby aranţérský drát

postříbřený, 0.55 mm, jemný nerezový drátek na výrobu šperků 0.2 mm. Pro větší předměty měděný drát 0.6 mm. Současný trh s výtvarnými potřebami nabízí širokou škálu různých druhů drátků s doporučeními k pouţití. Při výběru respektujeme doporučení výrobce a pouţití. K dělení drátků je potřeba menší biţuterní kleště, některé jemné druhy drátků lze přestřihnout i nůţkami. ( www.optys.cz) 49


Forma a organizace výuky Pro techniku drátkování je vhodná skupinová forma výuky s menším počtem ţáků (max. 10). Pro úplné začátečníky je nezbytné vybrat základy práce, základní techniku drátování (viz. drátování svíčky). Při výuce základů drátkování doporučuji úvodní instruktáţ, postupné předvedení jednotlivých fází činností učitelem. Pro výrobu dekorativní svíčky jsou potřeba asi 2 vyučovací hodiny. Doba zhotovení závisí na šikovnosti a zájmu ţáků. Po zvládnutí základů mohou ţáci tvořit dle vlastní fantazie individuálně. Pro práci ţáků je vhodná dílna pro praktické činnosti s dostatkem osobního prostoru pro kaţdého ţáka, s prostorem pro materiál a ukládání pomůcek. Ţáci budou pracovat s ostrým drátkem a proto je nutné poučení o bezpečnosti při práci, konce drátků ohýbat a nechodit po dílně s výrobkem. Pro dobré zvládnutí techniky drátkování je dobré absolvovat kurz techniky drátkování z široké nabídky DVPP s akreditací MŠMT. Obrazový materiál Základní kruh a první řada drátkování

Pokračování, i moţné vynechávání obloučků

50


Různé nákresy pro drátkování

Další obrazový materiál

51


Komentář k obrazovému materiálu Od prvního obr. zleva sestupně:

různé druhy barevných biţuterních drátků, měděný drátek, biţuterní kleště, miska ze zahradnického drátu, dekorace kamene s květem, rybka s korálky, detail zpracování drátu do spirály (navinutím na tuţku), detail spirála, srdce z drátku s korálky, detail dekorace korálky, korunka z drátku, detail šnečí ulita.

52


Práce s plastelínou

Víš, co je vlastně plastelína? Plastelína je hrudka plastické hmoty pouţívaná jako hračka pro modelování a vytváření libovolně tvarovaných předmětů. uměleckých návrhů a modelů.

Můţe být pomocníkem při tvorbě

Dříve se místo plastelíny vyuţíval jíl, který měl

podobné vlastnosti, ale měl nevýhodu, ţe po vysušení byl jiţ nepouţitelný. Plastelína zůstává v plastickém stavu po dlouhou dobu. Plastelína nám zároveň poslouţí jako cvičná hmota, neţ se pustíme do práce s keramickou hlínou. Pracovní postup zpracování je podobný. Nezbytná je vytrvalost, trpělivost. Na plastelíně se naučíš hnětení, mačkání, válení, spojování, krájení, stlačování, vykrajování. Teď trochu teorie: Moderní plastelína se vyrábí kombinací soli, vazelíny a mastných kyselin. Původní jméno je chráněná obchodní značka, ale často se pouţívá obecně jako označení pro modelovací hmotu (převáţně v Evropě a zemích Commonwealthu), v USA se většinou označuje jako modelína. Plastelína byla vyrobena prvně učitelem umění Williamem Harbuttem v Anglii v roce 1897. Plastelína se prodává v pestrobarevných blocích, které se mohou spojovat a kombinovat, coţ dává další tvůrčí moţnosti. Novinkou je tzv.inteligentní plastelína, která

můţe

slouţit

jako

případně antistresová hračka.

53

inteligentní,


Tato hmota má oproti klasické plastelíně speciální vlastnosti. Skáče jako hopík, natahuje se jako ţvýkačka, trhá se jako papír, tříští se jako porcelán, některé druhy ve tmě svítí, jiné mění barvu, přisávají se k magnetu nebo dokonce slabě elektrizují. Její hlavní výhodou ale zůstává čistota práce s ní. Nepřilepí se na prsty a není tak mastná jako normální plastelína. Je vyrobena na bázi silikonu takţe nikdy nevyschne ani se nezačne drolit. Přestoţe je Inteligentní plastelína na našem trhu nová, v zahraničí uţ oslavila 56 let ţivota. Historie sahá ještě dál, do doby druhé světové války, kdy se vědci snaţili vynalézt syntetickou náhradu kaučuku. I kdyţ se jim to nepodařilo, výsledkem byla látka s velmi zvláštními vlastnostmi. Byla pruţnější neţ guma, zároveň se ale chovala trochu jako tekutina. Na počátku vzniku nového materiálu byla náhoda. Chemik James Wright z General Electric hledal materiál, který by nahradil přírodní kaučuk, a smíchal kyselinu boritou se silikonovým olejem. Výsledná látka měla zajímavé vlastnosti, ale General Electric pro ni nenašel ţádné vyuţití. V roce 1949 ale Peter Hogson (v té době nezaměstnaný) pochopil, jaké má nový materiál marketingové moţnosti. Půjčil si 147 dolarů, koupil od General Electric práva na výrobu a na světě byla hračka Silly Puppy – prababička dnešní Inteligentní plastelíny. Některé prameny dávají největší zásluhy doktorovi Earlu Warrickovi. Ten také během druhé světové války hledal náhradu kaučuku, a protoţe vsadil na silikonový základ, výsledek byl podobný. ( www.onetka.estranky.cz/, http://www.plastelina.cz/, http://cs.wikipedia.org)

Pracovní list č. 1 – vyhledej v příloze a vyplň

54


Téma: Reliéf, otisky.

Pomůcky: podloţka (hladká, aby se na ni hmota nepřichytávala), váleček, špejle nebo klacík, přírodniny. Postup: kaţdý dostane svůj kus plastelíny, který řádně zpracuje hnětením, mačkáním. Aţ je plastelína měkká a vláčná, vyválí se tenký plát, do kterého lze kreslit. Výhodou této techniky je, ţe pokud se práce „nezdaří“,

lze

ji

rychle

odstranit,

plastelínu znova vyválet a začít kreslit nový obrázek.

Do vyváleného plátu lze

otiskovat přírodniny nebo jiné struktury. Vznikají tak zajímavé obrazce.

55


Abeceda

Abeceda je sada znaků – písmen - jimiţ se písemně (graficky) vyjadřují hlásky. Název je odvozen z prvních 4 znaků abecedy (latinky). Název „alfabeta“ pouţívaný často v cizích jazycích je podobně odvozen z abecedy řecké. Pro sadu znaků cyrilice se pouţívá název azbuka.

56


Abeceda „mezinárodní“, tj. základní znaky bez háčků, čárek či jiných diakritických znamének je shodná s anglickou abecedou: A B C D E F G H I J K L M N O P Q R S T U V W X Y Z - 26 znaků Kromě diakritických znamének většina abeced neuznává za samostatné písmeno ani Ch. Z kolika písmen sestává Česká abeceda? Ze 42 písmen: a, á, b, c, č, d, ď, e, é, ě, f, g, h, ch, i, í, j, k, l, m, n, ň, o, ó, p, q, r, ř, s, š, t, ť, u, ú, ů, v, w, x, y, ý, z, ţ. Písmena F (s výjimkou slov doufat, zoufat a zvukomalebných slov), G, Q, W, X se v současnosti neuţívají v původně českých slovech, ale jen slovech cizích, či přejatých.

Ukázka českého novogotického písma.

(http://www.genea.cz) Víš, co je to písmo? Písmo je jedním z epochálních vynálezů, díky němuţ lidstvo vstoupilo do historické éry vývoje. Od tohoto mezníku jsou lidé schopni zaznamenávat myšlenky, zprávy o událostech, psát svou historii. Pomocí písma se dá komunikovat nejen v prostoru, ale i v čase; jedině díky písemným záznamům můţeme dnes studovat ţivotní příběhy svých předků. 57


První písmo bylo klínové písmo, které vzniklo u Sumerů koncem 4. tisíciletí př. n. l., ale brzy bylo následováno písmem v Egyptě a Induské dolině a od toho času se písmo objevilo nezávisle mnohokrát, spojeno s různými civilizacemi. Latinské písmo vzniklo v antickém Římě v sedmém aţ pátém století před Kristem, nejspíše odvozením z písma západořeckého, ale nikoliv přímo, nýbrţ prostřednictvím Etrusků. Původně mělo jen velká písmena, kterým se říká majuskuly. Psaly se jím pouze latinské texty a teprve od začátku středověku se objevují písemnosti psané v národních jazycích. Nejstarší česky psané texty pocházejí aţ ze století čtrnáctého. Důleţitým mezníkem ve vývoji písma byl vynález knihtisku, jehoţ rychlé rozšíření způsobilo, ţe po roce 1500 se písmo dále výrazně změnilo. Kniţní psaná písma byla do značné míry nahrazena písmy tiskovými.

Téma: Modelování - Abeceda (Po vysušení poslouţí jako pomůcka k přípravě čtení v 1. třídě.) Pomůcky: podloţka (hladká, aby se na ni hmota nepřichytávala), nůţ nebo špachtle, nůţky, podloţka, na které písmenka uschnou. K výrobě písmen poslouţí i samotvrdnoucí hmoty, případně keramická hlína, která se můţe nabarvit a vypálit. Postup: plastelínu zpracuješ (hnětením, mačkáním), poté vyválíš, vytvaruješ písmeno.

Při práci se můţeš inspirovat u téhle pohádky: Zuzanka a písmenka. autor: Miloš Macourek Byla jednou jedna holčička, jmenovala se Zuzanka a ta psala do školního sešitu tak hrozná písmenka, ţe nad nimi musel kaţdý zaplakat. A skutečně, kdyţ je paní učitelka viděla, dala se do pláče a plakala tak dlouho, dokud neměla úplně mokrý kapesník. Potom šla k panu školníkovi a řekla mu: „ Podívejte se na ta písmenka, která napsala Zuzanka do školního sešitu. Co tomu říkáte?“ A pan školník se podíval na ta písmenka a dal se do pláče, plakal tak dlouho, dokud neměl úplně mokrý kapesník, a pak řekl: „ Některé mají zlámanou noţičku, a některým i noţička úplně chybí. Musíme s nimi něco udělat. Kdyţ mi pomůţete, můţeme s tím být do večera hotovi.“ 58


A tak udělali plno malinkých destiček a plno sádrových obvazů na zlámané noţičky, a kdyţ s tím byli hotovi, dali všechna ta nešťastná písmenka v Zuzančině sešitě do pořádku. Ráno řekla paní učitelka Zuzance: „Zuzanko, nemůţeš přece psát do školního sešitu taková písmenka se zlámanými noţičkami, nebo docela bez noţiček. Nemáš ponětí, jak těţko se zpravují.“ A Zuzanka si dala říct, snaţila se a ani jednomu písmenku uţ nechyběla noţička a ani jedno nebylo polámané. Ale kdyţ si paní učitelka sešit příště prohlédla, přece byla velice smutná, protoţe všechna písmenka vypadala, jakoby aspoň dva týdny nejedla, tak byla hubená. Paní učitelce bylo těch písmenek líto, vzala je domů, udělala smaţené řízky s bramborem a moučník se šlehačkou a celý večer je krmila, protoţe písmenka byla tak slabá, ţe neudrţela ani vidličku. „ Zuzanko,“ řekla ráno paní učitelka, „ proč píšeš tak hubená písmenka, musím je večer přikrmovat, víš ty vůbec, jakou to dá práci? Dej si, prosím tě, záleţet, a piš je trochu silnější.“ A Zuzanka si dala záleţet, snaţila se a opravdu nenapsala ani jedno písmenko hubené. Ale kdyţ paní učitelka sešit příště prohlédla, hrozně se polekala, protoţe jedno písmenko bylo tlustší neţ druhé a všechna byla napsána do kopce, takţe sotva dýchala, byla celá zpocená a měla velikou ţízeň. „Propána krále,“ pomyslela si paní učitelka, „co teď? Takhle zpocená písmenka nemohou přece být, vţdyť by se mohla nachladit, donesu je domů a uvařím jim čaj, tím se ţízeň nejlépe zaţene.“ Vzala je domů, uvařila jim čaj, ale uţ bylo pozdě, několik písmenek se cestou nachladilo a devět z nich dostalo horečku. Co měla paní učitelka dělat? Běţela s nimi do nemocnice a tam si je nechali, protoţe všech devět písmenek dostalo zápal plic. Ráno paní učitelka řekla Zuzance: „ Zuzanko, nemůţeš přece psát do školního sešitu tak tlustá písmenka, a ještě k tomu do kopce, jsou pak celá uřícená, nemohou popadnout dech a lehce se nachladí. Podívej se do sešitu, devět písmenek tam chybí, jsou v nemocnici, mají zápal plic.“ (Macourek M. Pětka z přírodopisu a jiné macourkoviny. Praha, Albatros, 2003.)

59


Úkol k zamyšlení: Proč sis zvolil zrovna tohle písmeno?

Vymysli a napiš

krátký příběh o svém písmenu. Jako příklad ti můţou poslouţit příběhy, které sepsali děti z jiné základní školy.

Já vážně nevím, jestli se vám bude mé písmenko líbit. Je totiž celé hranaté, samý roh a přímá čára, jedním tahem ho nenakreslíš. A představ si, vypadá jako hrábě! Ondřej Sekora ho dokonce nakreslil jako vylámaný hřebínek. Ale já ho mám stejně ráda. Nejvíc ze všech. A víš proč? Je totiž moje. Dostala jsem ho do maminky, když jsem se narodila. Stálo na začátku mého jména a stojí tam dodnes. Ale musím si ho hlídat. Kdybych ho někde ztratila, bude ze mě liška.

Moje písmeno je krásné. Když ho převrátím, vypadá jako moderní židle z Ikei. Když se na něj podívám, vidím tyč semaforu. Pokud se na něj podívám jako úryvek, připadá mi to jako lišta spojující dvě okenní výplně. Kdyby mi ho rodiče změnili, byl bych asi Robi, nebo jako hypermarket Obi. (http://bezva-parta.webnode.cz/)

___________________________________________________________________ ___________________________________________________________________ ___________________________________________________________________ ___________________________________________________________________ ___________________________________________________________________ ___________________________________________________________________ ___________________________________________________________________ ___________________________________________________________________ ________________________________________________________________

60


Téma: Desing Design (z angl., vyslov [dyzajn]) znamená návrh a můţe označovat jak činnost návrháře, tak výsledný produkt jeho činnosti. Anglické slovo design je odvozeno z latinského de-signare, (označit, vyznačit) a postupně dostalo také významy „navrhnout“ i „návrh" Do češtiny se slovo propracovalo ve druhé polovině 20.století, kdy se začal klást větší důraz na vzhled výrobků a reklamu. V češtině se předtím uţíval název „průmyslové výtvarnictví“, který však zahrnoval jen tvarování průmyslových výrobků (strojů, nástrojů, nábytku, oděvů atd.). Naproti tomu design dnes zahrnuje i grafický návrh plakátů a tiskovin, webových stránek, obalů, reklamních značek a firemních kampaní. Cílem designu je co nejúčelněji propojit funkční a estetickou stránku navrhovaného předmětu. Vyţaduje proto jak technické, tak výtvarné schopnosti a znalosti a v současné době úzce souvisí také s propagací a reklamou. Podle oblastí, kde se design uplatňuje rozlišujeme například: průmyslový design grafický design webdesign módní design floristický design ( http://cs.wikipedia.org/wiki/)

Plastické talíře Pomůcky: jednorázové papírové talíře různých velikostí, modelína, párátko, ukázky zdobených talířů Úvod: určitě si všímáš, na jaké talíře ti maminka chystá jídlo. Některé se ti mohou líbit více, jiné méně. Proto dnes dostaneš prostor k tomu, aby sis vymyslel desing talíře takový, abys z něj rád jedl. 61


Postup:

nejprve

navrhnout

desing.

se

musí

promyslet

Následuje

a

zpracování

plastelíny hnětením, zahříváním. Kdyţ je plastelína měkká, odloupni kousek a roztírej po talíři. Takto postupuj tak dlouho, aţ je pokrytý celý povrch talíře.

Talíř nazdob

dalšími plastickými motivy (linky z ţíţalek, kolečka z rozplácnutých malinkých kuliček). Nakonec talíř dozdob vyrývanými motivy párátkem.

Papír Papír je fascinující materiál. Moţná ti to zatím tak nepřipadá, bereš ho jako něco úplně samozřejmého, co nás denně obklopuje, dá se to popsat, počmárat, roztrhat a vyhodit. Třeba se ale vztah k němu změní, kdyţ se o papíru dozvíš něco zajímavého: Papír se dnes vyrábí z vláknitých surovin jako je buničina, polobuničina, dřevovina nebo – při výrobě některých náročných druhů papíru (cigaretový, bankovkový, filtrační) – hadrovina. Druhů papíru je několik tisíc.

62


Kromě “nového” papíru se také vyrábí papír recyklací. Její podíl na výrobě papíru stále roste, v roce 1993 bylo v USA poprvé v historii vyrobeno více recyklovaného papíru neţ z “nových” surovin. Recyklace není tak jednoduchá, jak by se na první pohled mohlo zdát. V kaţdém případě je však výchozím poţadavkem třídění papíru, které dnešní české “sběrničky” (pokud vůbec papír berou) nejsou schopny zajistit (ani zde trh nevyřešil vše, jak se naivně domnívali někteří ekonomové). Např. novinový papír se většinou pouţívá na hedvábný papír a na lepenku, staré časopisy zase na novinový papír. Papír se můţe recyklovat 5 – 8krát. (www.quido.cz)

Recyklace (z anglického slova recycling = recirkulace, vrácení zpět do procesu) znamená znovuvyuţití, znovuuvedení do cyklu.

V původním slova smyslu se

recyklací rozumí vrácení do procesu, ve kterém odpad vzniká – tedy pro původní účel a stejný systém. Recyklace umoţňuje šetřit obnovitelné

i neobnovitelné

a v některých

případech

můţe

zdroje omezovat

zátěţ ţivotního prostředí. Recyklace se dělí na

přímou

a nepřímou.

Přímá

recyklace

znamená znovu vyuţití věci bez další úpravy (typickou přímou recyklací je znovuvyuţití automobilových

součástek

z vrakoviště).

Nepřímá recyklace zahrnuje znovuvyuţití pomocí znovuzpracování materiálu z odpadu.

(http://cs.wikipedia.org/wiki/)

63


64


Trochu více teorie pro zvídavé

Papír je tenký, hladký materiál vyráběný zhutněním vlákna. Pouţitá vlákna jsou obvykle přírodní a zaloţená na celulóze. Nejobvyklejší materiál je dřevovina z vláknitého dřeva (většinou jehličnatá dřevina), stromy jako smrky, ale mohou být pouţity i jiné rostlinné vláknité materiály jako bavlna, plátno a konopí. Ve starověkém Egyptě před více neţ 4000 lety vyráběli papír z šáchoru papírodárného (Cyperus papyrus), vytrvalé rostliny ze stejnojmenné čeledi šáchorovitých (Cyperaceae) hojně rostoucí všude kolem Nilu. Z jeho silného oddenku vyrůstá velké mnoţství aţ 4 m vysokých trojbokých bezkolénkatých stébel s chocholem čárkovitých listů na vrcholu. Papyrus se ze šáchoru vyráběl následujícím způsobem: stébla se podélně rozřízla, zbavila svrchní tuhé a zelené vrstvy (z ní se splétaly například rohoţe) a “duše”, která stonek vyplňovala, se krájela na dlouhé úzké prouţky. Tyto prouţky se rovnaly těsně vedle sebe a na ně napříč se kladla další vrstva (vrstvy), dokud se nedosáhlo potřebné tloušťky. Po lisování, sušení a hlazení vznikl kvalitní a pevný aţ několik metrů dlouhý list papyru. Psalo se na něj násadkami ze seříznutého rákosu, inkoust nahrazovala směs vody, sazí a arabské gumy (tj. pryskyřice z akácie senegalské Acacia senegal). Popsaný svitek se balil do plátna potřeného smolou, aby se uchránil před vlhkem a poškozením. Papír byl vynalezen někdy ve 3. tisíciletí př. n. l. v Číně, kdy byl vyráběn z konopí a aţ v 1. století př. n. l. se začal papír vyrábět z hedvábných a lněných hadrů. Papír tak, jak ho známe dnes, byl vynalezen v Číně asi roku 105 n. l. Do Evropy se dostal prostřednictvím Arabů. První papírny proto vznikaly ve Španělsku, odkud se pak šířily do Itálie a Francie (12. - 14. století). Od 16. století se pak začaly objevovat papírny i v českých zemích (Zbraslav, Turnov, Frýdlant, Staré Město praţské). Papír byl sice méně kvalitní neţ pergamen, nicméně byl mnohem levnější. Proto začal pergamen vytlačovat, aţ nakonec v 16. století papír převládl (na pergamen byly psány jen významné listiny).

65


Výroba papíru: nabírání papíroviny z kádě na čerpací formu. Původní čerpací formu tvořil laťový rám vyztuţený ţebry, na kterých byly upevněny štěpky. Forma měla dvě části - síto a snímatelný rám - jeho výškou se řídila vrstva hadroviny (papíroviny) a papíru. Formy si mohl papírník vyrábět sám, ale vyráběli je také formaři. Na ručním papíru se objevují stopy síta (ţebrování) nazývaný vergé (čte se verţé) a vodotisky. Objevují se papíry bez stop síta na papíru a bez stop síta v průsvitu - síto bývalo velice husté. Takový papír se nazývá velin. Papír se suší i několikrát během výroby (suchý papír je mnohem pevnější neţ vlhký, proto je lepší papír usušit a předejít tak jeho protrţení a zastavení produkční linky). ( http://cs.wikipedia.org/wiki/)

Pracovní list č. 2 – Vyhledej v příloze a vyplň

Téma: Tkaný obrázek Pomůcky: barevný papír, tvrdý barevný papír, pravítko, tuţka, nůţky, lepidlo, lepicí páska. Úvod: nezapomeň dbát na bezpečnostní zásady při práci s nůţkami, je nutné dodrţovat přesnost při rýsování i stříhání. Tkaní je prastará technika, dnes budeme také tkát, ale papír. Postup: narýsuj rovnou čáru 3 cm od okraje tvrdého papíru, tam se jiţ nestříhá. Kolmo na tuto čáru nakresli prouţky široké 1-2 cm. Tohle bude osnova. Barevný papír rozstříhni na prouţky 1-2 cm široké. Barevné prouţky provlékej osnovou. Můţeš pouţít i více barev, je třeba dodrţet pořadí barev.

66


Kaţdý prouţek doléhá těsně na předchozí prouţek. Po dopletení kraje přilep lepicí páskou, aby se nerozjíţděly. Vznikne zajímavý tkaný obrázek, který lze vsadit do rámečku.

Z lícové strany přilepit průsvitnou lepicí páskou.

67


Detail špatného tkaní

Téma: Barva Barva je vţdy hra světel, kdy oko, které je citlivé na tři základní barvy, zprostředkuje mozku výsledný barevný obraz zkombinovaný základními barvami. Barevné vidění světa je výsledkem elektromagnetického vlnění s různou vlnovou délkou, přičemţ platí, ţe kaţdá barva slunečního spektra odpovídá určité vlnové délce. Základními barvami spektra jsou červená, zelená a modrá, jejichţ mícháním vznikají všechny ostatní. První kruhový diagram barev vytvořil Isaac Newton v roce 1666. Od té doby se odborníci přou, jaká forma reprezentace barevné škály je nejvhodnější. Základem jsou vţdy 3 tzv. základní (primární) barvy, jejichţ mícháním vznikají barvy podvojné, níţe vidíš, ţe zelená, oranţová a purpurová.

68


Naproti leţící barvy nazýváme doplňkové. Jsou nápadně odlišné, ale dobře se spolu snáší.

69


Téma: Malba – ruce Pomůcky: podloţka, tuţka, čtvrtka, temperové barvy, štětce, kelímek Úkol pro tebe: Součástí tvého těla jsou ruce. Prohlédni si své ruce a ruce spoluţáků - jsou stejné, čím se liší? Co je pro tebe zajímavé, příjemné/nepříjemné při setkání s cizí rukou? Ruce slouţí také k mluvení. Setkal ses s člověkem, který „mluvil“ rukama? Jaký jsi z toho měl pocit? Co sis o tom myslel?

Postup: obkresli tuţkou svou pravou i levou ruku na čtvrtku. Zvol si tři barvy, které pouţiješ. Kaţdá ruka je vymalovaná jednou barvou. Po zaschnutí obrázku vymaluješ pozadí. Pracuj pečlivě, trpělivě.

70


Téma: Monogram. Monogram (z řec. Monos= jeden, a gramma= písmeno) znamená zkratku vlastního jména, často dekorativně graficky upravenou. Původně se monogramem rozumělo jediné písmeno, později se objevují ozdobně komponované monogramy ze dvou nebo i více písmen, které krátce označují původce listiny, uměleckého díla, majitele předmětu, výrobce a podobně. Monogramy se vyskytují od raného středověku jako zkrácený podpis často negramotného panovníka, který do připraveného monogramu připsal jen čárku. Na vyobrazeném monogramu Karla Velikého je to malé "v" (háček) uprostřed. Na nábytku, stolním nádobí, na sklenicích i zbraních se od 16. století běţně vyskytovaly monogramy (obvykle šlechtického) majitele. V 19. století bylo běţné, ţe na kaţdém kusu loţního prádla byl pečlivě vyšit monogram majitelky. Dívky si je samy vyšívaly do výbavy a monogram pak slouţil k identifikaci ve veřejných prádelnách a podobně. Dnes se monogramy graficky stylizují a tvoří část loga firmy nebo instituce. Pokud jméno autora není známo, označuje se v dějinách umění jako monogramista,, protoţe na obrazech a grafikách zejména v raném novověku se často vyskytují pouze monogramy.

Kristův monogram XP

Ozdobný monogram SOKOL

Pomůcky: bílá čtvrtka A4, případně A3, vodové barvy, temperové barvy, progressa (pastelky, voskovky, fixy), tuţka, guma, podloţka Postup: nakresli svůj monogram. Výtvarně zpracuj svůj monogram tak, abys prostřednictvím obrázku sdělil ostatním co nejvíce o své osobě - které barvy máš rád/nerad, co rád děláš, jíš, co je pro tebe podstatné atp. Na čtvrtku si předkresli obrázek tuţkou. Obrázek zpracuj barevně. Předveď svůj výtvor ostatním s patřičným vysvětlením obsahu. 71


72


Téma: Muchláţ (netradiční výtvarná technika) Pomůcky: voskové pastelky, černá tuš, štětec, kancelářský papír (nebo papír s niţší gramáţí), čistý bavlněný nebo flanelový hadřík. Postup: Celou plochu papíru je třeba pokreslit voskovými barvami. Lepšího výsledného efektu dosáhneme, kdyţ pouţijeme abstraktní a fantastické tvary. Na papíře by nemělo zůstat ţádné bílé místo. Přichází vaše nejoblíbenější část :-), celé dílo zmuchlat do malé kuličky, tu silně tisknout v dlaních. Poté opatrně celý papír rozbalit. Je třeba dát pozor, aby se barevný papír nepotrhal. Na pevném povrchu (lavice) uhladit rukou. Následně celou barevnou plochu potírej tuší, která se "chytá" právě v místech, kde se při muchlání vydrolila vosková barva. Nakonec suchým hadříkem opatrně stírej přebytečnou tuš z voskových ploch.

73


Téma: Kresba křídou Pomůcky: měkké barevné křídy nebo pastelky, barevný papír nebo čtvrtka A3, A4 na šablonu, tvary vloček (květin, koleček), papírové kapesníky, voskové pastely, tuţky, fixy, nůţky, podloţka. Úvod: Dnešní práce s křídou bude zajímavá, typické je rozmazávání a šmouhy, které budou nejen na papíře, ale jistě na dlaních, loktech i na oblečení. Aby se omezilo jejich rozmazávání, pouţijeme fixativ (stačí lak na vlasy). Postup: Nejprve si kaţdý připraví svou šablonu. K dispozici jsou zde předlohy – vločky v zimě, květiny v létě.

Máš moţnost si vyrobit šablonu vlastní. Šablonu

vystřihni, poloţ ji na barevný papír, jednou rukou šablonu přidrţuj a druhou rukou ji obkresli měkkou barevnou křídou. Šablonu ponechej na místě a papírovým kapesníčkem roztírej křídu směrem od šablony. Kdyţ je všechna křída rozetřena, můţeš šablonu zvednout a prohlédnout si vločku (jiný tvar) vzniklou na papíře. Pokračuj jinými barvami, jednotlivé obrázky se mohou dotýkat, překrývat. Šablonu lze obkreslit voskovými pastely, pastelkou, fixem.

74


75


Téma: Kresba klovatinou Pomůcky: Klovatina, slabý štětec nebo špejle, suché pastely, šablony na obkreslení čepice a rukavic, nůţky. Úvod: dnes si zkusíme novou techniku kresbu lepidlem-klovatinou. Postup: na čtvrtku si ţáci obkreslí čepici a rukavice (starší děti se obejdou bez šablon), vystřihnou. Slabý štětec či špejli namáčí do klovatiny a kreslí vzory. Obrázek se musí nechat řádně zaschnout. Po zaschnutí

vybarvíme suchými pastely (pastel klovatinu

nepřekryje). Pod tekoucí vodou se pastely vymývají. Vznikají tak bílé vzory a pastel získává sametový vzhled. Necháme uschnout. Závěr: shrnutí, úklid.

76


Téma: Odkrývací obrázek- klovatina a tuš. Pomůcky: podloţka, výkres, klovatina, štětce, tuš modrá, voda tekoucí. Úvod: dnes zkusíme další variantu „tajemného“ obrázku, budeme kreslit klovatinou, tuší, pak obrázek namočíme a teprve na konci celého procesu uvidíme výsledek naší práce. Téma je libovolné, co je kaţdému z vás blízké - vesmír, auto, letadlo, vlak Postup: štětcem si na čtvrtku namaluj klovatinou zvolený motiv dle vlastní fantazie. Klovatina musí řádně zaschnout. Celý obrázek přemaluj modrou tuší. Pracuj pozorně, abys nevynechal ţádné místo. Kdyţ se tuš vsákne, celý výkres vymyj pod tekoucí vodou. Vznikne výsledný efekt. Závěr: shrnutí, úklid celé dílny, nesmíme zapomenout na umývadla.

77


Téma: Kresba voskovkou – zaţehlovací obrázek Pomůcky: voskové pastelky, celofánový papír, kreslicí papír, strouhátko na voskovky Postup: Nejprve si nastrouhej hoblinky z voskovek. Můţeš si připravit různé barvy. Hoblinky si rozloţ podle své fantazie po kreslicím papíru. Papír i s hoblinkami překryj celofánem a opatrně přeţehli ţehličkou. Ţehlička je zařízení slouţící k ţehlení, čili vyhlazování tkaniny pomocí vysoké teploty a tlaku. Ţehlení působí tak,

ţe

se

vlivem

teploty

uvolňují vazby v molekulách polymerů tkaniny.

tvořících Kdyţ

vlákna

jsou

vlákna

horká, pod tlakem ţehličky se narovnávají a po ochlazení si uchovávají

svůj

některých

tvar.

látek jako

U

např.

bavlna je potřeba téţ pouţít vodu. Slovo žehlička bylo vytvořené ze slovesa žehlit, které je však novější

(Jungmann

neuvádí)

a

vychází

z

slovo

pravděpodobně tvaru

žehl

od

slovesa žéci (žhnout), snad podle hornoluţického žehlić. Ţehličku dříve, neţ ji zapojíš do sítě, zkontroluj, zda je neporušená. Nenechávej přístroj zapojený do elektrické sítě bez dozoru. Ţehličku vţdy pokládej, pouţívej na stabilním, vyrovnaném a vodorovném povrchu. Postup ţehlení: Ţehličku postav na zadní stěnu. Nastav si právně poţadovanou teplotu ţehlení otočením voliče teploty do odpovídající polohy. Zasuň zástrčku do zásuvky ve zdi. Rozsvítí se kontrolka teploty. Kdyţ kontrolka teploty zhasne, vyčkej ještě chvíli, neţ začneš se ţehlením. 78


79


Téma: Maska

Maska byla formou dvorské zábavy kvetoucí v šestnáctém a na počátku sedmnáctého století v Evropě. Byla vytvořena v Itálii. Maska byla vlastně krátkou divadelní hrou (zpravidla veršovanou), zahrnující hudbu, zpěv, tanec a bohatou výpravu, kostýmy atd. Výprava byla zpravidla navrhována předním výtvarným umělcem, hra sama byla napsána předními skladateli a hudebníky a předváděna předními herci. Herce, hrající němé role, hráli často sami dvořané, někdy i panovníci. Tematika masek byla zpravidla mytologická nebo alegorická. Masopust a zvláště několik posledních dní tohoto období (ostatky, fašank, fašanky, končiny, bláznivé dny, konec masopustu), byl pro lidi v minulosti oficiálním svátkem hodování, během kterého bylo třeba se dosyta najíst. Pak následoval dlouhý čtyřicetidenní půst. V době masopustu se na královském dvoře konaly hostiny, ve městech tancovačky, na vesnici vepřové hody. Pomůcky: čtvrtka papíru, barvy, nůţky, lepidlo, lepicí páska, sešívačka, guma prádelní nebo klobouková, barvy, zbytky papírů, látek, zbytky vln.

80


Postup: ţáci si nakreslí na čtvrtku tvar masky, jaký zvolili. Různými nástřihy mohou docílit různých tvarů. Pak si masku pokreslí a vyzdobí dle své fantazie. Masku upevní pomocí prádelní nebo kloboukové gumy. Masky lze vyrobit i z velkých obálek, které ţáci dozdobují a polepují dle své fantazie. Závěr: rej masek, úklid dílny. Masky lze upravovat různými zástřihy, ohyby.

.

81


82


Téma: Kašírování – masky Masky jsou různé - šišaté, hranaté, oválné. Podobně jako lidé jsou různí. Kdo má na hlavě masku, stává se někým jiným. Masky jsou hra, tak si vyber, kým chceš být. Je to časově náročná technika, vyţaduje trpělivost, představivost, zručnost. Pomůcky: miska s připraveným škrobem (klasický škrob na prádlo, škrob za studena, jakékoli tapetové lepidlo vyrobené podle návodu), balicí papír natrhaný na kousky, papírové ubrousky, nafukovací balonek, provázek, menší kbelík, nůţky, štětce, tempery, háček, základní krycí bílá barva, Postup: balicí papír natrhej na kousky, namoč do misky se škrobem. Balonek nafoukni, zavaţ provázkem, usaď do kbelíku. Aby se kbelík při akci neposouval, naplníme jej do jedné třetiny vodou. Postupně na balonek nanášej papírové útrţky z misky. Čím jemnější papír, tím více vrstev je třeba. Útrţky papíru po namočení ve škrobu lehce otírej mezi prsty nebo o okraj misky, pokud je škrobu na balonku příliš, pouţij suché útrţky, škrob se vsákne. Balonek musí být pokrytý alespoň dvěma vrstvami papíru. Balonek se musí zavěsit a nechat zaschnout. Nesmí se sušit na prudkém slunci, mohl by prasknout. Závěr: úklid dílny i pracovního místa, rozmístění sušících se balonků.

Výroba obličeje, nanášení vrstev. Postup: Aţ je papír dokonale suchý, vypusť z balonku vzduch a vytáhni balonek ze skořepiny. Skořepinu rozstřihni od otvoru po balonku na dvě poloviny. Z kaţdé poloviny získáme základ pro jednu masku. Kousky papíru si namáčej ve škrobu a vymodeluj na základu oči, nos. Pro modelování obličeje lze pouţít i ve škrobu namočené ubrousky. Hotová maska se musí nechat zaschnout. Závěr: shrnutí, úklid.

83


Dokončení masky Postup: Masku z novinového papíru natři základní bílou krycí barvou, maska z bílého papíru se rovnou maluje barvami. Vhodné jsou lesklé modelářské uschnout. odolnost

barvy. Pro

Opět necháme

zpevnění

masku

a

větší

přestříkáme

bezbarvým lakem ve spreji. Špičatými nůţkami probodneme otvory pro vlasy. Vlasy se protahují pomocí háčku a na rubu zajistí uzlem. Dodatek: pokud chceme

vytvářet sloţitější masky, po vytvarování a usušení

obličejové části lze k masce připevňovat dráty, klacky, provazy a další materiály a potahovat je papírovou vrstvou. Pevné budou aţ po usušení. Rozměr a mnoţství doplňků připevněných k masce musí být přiměřené velikosti a pevnosti masky. Po usušení bude dobře dodrţet tvar i hodně naškrobený tlustý provaz nebo stočený pruh gázy.

84


Téma: Pointilismus

Je malířský směr propracovaný v 80. letech 19. století G.Seuratem a P.Signacem. Styl malby, ve kterém malé body základních barev vytvářejí dojem mnoha různých barev, technika je zaloţena na schopnostech vnímání oka a mysli. Pokud jsou vedle sebe dva body odlišných barev, oči je spojí v procesu zvaném „optická mixáţ“ do celé škály barev . Barvy se tedy nemíchají fyzicky na paletě, výsledný efekt se tvoří v oku diváka . Stejně jako impresionismus nepouţívá linie . Pouţívají se čisté barvy, bílá bývá nahrazena šedou a černá tmavě modrou nebo tmavě zelenou. Hlavní

představitelé-G.Seurat,P.Signac,

C.Pissarro, H.E.Cross.

Detail

Seuratovy

La

Parade

(1889),

zobrazuje kontrastující body, které jsou typické pro pointilismus.

85


( http://cs.wikipedia.org/wiki/)

Pomůcky:

čtvrtka,

prstové

barvy,

tuţka,

miska

s vodou,

hadr

Postup: na čtvrtku si ţáci tuţkou nakreslí hlavní linie obrázku. Plochy vyplní prstovými barvami - do barev namáčejí konečky prstů a obtiskávají je na papír, dokud není celá plocha papíru zaplněná. Otisky dělejte v několika vrstvách, překrývejte přes sebe tečky různých odstínů, cílem je vytvořit ze základních barev dojem celého barevného spektra.

86


Téma: Pop-art

Pop art (zkratka z angl. popular art = populární masové umění) je umělecký směr vzniklý v polovině 50. let a dominantní v 60. letech 20. století. Pop art byl ovlivněn populání hudbou, komerčním uměním. Charakteristické je pro něj přejímání motivů i techniky z předmětů kaţdodenní potřeby, inspirace velkoměstskou kulturou s jejími vizuálními projevy (fotografie, film, reklama, komiksy). Termín pop art byl poprvé pouţit anglickým uměleckým kritikem Lawrencem Allowayem v roce 1958 k popisu obrazů zachycující poválečný konzumní styl ţivota. Ačkoliv jsou dnes známější američtí představitelé pop artu, směr vznikl nezávisle ve dvou centrech – v Londýně a New Yorku. Počátky britské větve pop artu jsou spojeny s londýnskou skupinou Independent Group tvořenou mimo

jiné

Richardem

Hamiltonem

a

Eduardem

Paolozzim. Andrew Warhola (6. srpna 1928 (?) – 22. února 1987) známější jako Andy Warhol, byl americký malíř, grafik, filmový tvůrce, autor a vůdčí osobnost americké větve pop artu.

87


Hlavními rysy amerického pop artu je především pouţívání velkých formátů, zářivých nebo naopak mdlých barev. Je spojován především s americkým výtvarníkem slovenského původu Andym Warholem. Jeho díla vytvořená technikou sítotisku zobrazují opakující se řady výrobků nebo osobností, např. Campbelovy polévky, láhev Coca-Coly, Marylin Monroe. K dalším představitelům patří Jasper Johns, Claes Oldenburg, Roy Lichtenstein nebo Tom Wesselman.

Pomůcky: podloţka, čtvrtka velká, A3, vodové nebo temperové barvy, štětce různé, pastelky, fixy, pravítko, tuţka, nůţky, předloha Postup: Seznámení s pop-artem jako uměleckým směrem. V učebně IT, kde si ţák následně sám vyhledá informace o tématu. Zadání domácího úkolu: A.Warhol, ţivot a dílo (vytvoření krátké práce na toto téma, vloţit ukázky z díla, zaslat na zadanou adresu). Pozor na formální úpravu textu, oslovení, vedení zdroje, dodrţení termínu odevzdání. Úvodní práce na koláţi-vybarvení předlohy - hlavy. Hlava se vybarvuje pastelkami nebo fixy dle fantazie ţáků. Po dokreslení vystřihnout. Ţáci si musí připravit podkladové čtvrtky, rozdělení na 4 části (pravítko, tuţka, vyměření). Kaţdou část vybarví ţáci jinou barvou. Nakonec nalepí „hlavu“. Závěr: výstavka vzniklých prací, úklid dílny. 88


Pracovní list č. 4 – vyhledej v příloze a vyplň

Přírodniny Téma: Lisování Pomůcky: savý papír – piják, filtrační papír, nůţky, kniha Zásady při sběru rostlin: sbírej rostliny, které dobře znáš. Sbírej opatrně, na přírodním stanovišti vţdy ponechej část sbíraných rostlin. Sbíráme za suchého počasí, pokud je to moţné. Vybírej drobné kvítky i se stonky a lístky, zpracuj je hned na místě sběru, protoţe rostlinky rychle vadnou. Nesbírej poškozené, mokré nebo jinak znehodnocené rostlinky, například napadené hnilobou, škůdci. Nesbírej rostliny v přírodních rezervacích nebo jiných chráněných územích. Stejný postup je i při sběru a lisování listů a jiných přírodnin. Postup: Lopatkou vyrýpni rostlinu i s podzemními částmi, zeminu oklepej. Očištěnou rostlinku vloţ do sáčku. Pokud sbíráš rostliny pro jiný účel, neţ herbář, můţeš nalezenou rostlinku opatrně odstřihnout, vloţit do sáčku. Do notýsku si napiš místa sběru. 89


Doma rozloţ kaţdou rostlinu na savý papír (případně noviny), rostliny, které neznáš urči podle botanického určovacího klíče nebo jiné pomůcky. Rostliny vloţ do knihy, knihu zatíţíme. Savý papír vyměňuj, rostlinky tak dříve zbavíš přebytečné vody a lépe uchováš přírodní barvu kvítků. Pokud jsi rostliny sbíral pro tvorbu herbáře přemísti usušené a vylisované rostliny opatrně na čtvrtku papíru a připevni úzkými prouţky lepící pásky. Na lístek pro popis uveď potřebné údaje (jméno rostliny, naleziště, stanoviště, sbíral, určil, datum sběru). Pokud máš rostliny usušené pro jiné účely, uchovej si je odděleně v obálkách nebo sáčcích.

90


Nejstálejší barvou je ţlutá, nejméně stálou je červená, modrá často mění intenzitu. Sušené rostlinky - přírodniny mají mnoho vyuţití.

Téma: Herbář: Pomůcky: savý papír, pytlíky, lopatka, čtvrtky, lepící páska, nůţky. Úvod: Zakládaní a tvorba herbářů je významnou botanickou činností, která ţákům primární školy umoţňuje poznávat jednotlivé druhy rostlin, stavbu jejich rostlinného těla a stanoviště, kde rostliny vyrůstají. Přibliţně do 16. století se pod pojmem herbář (lat. herba = usušená léčivá rostlina), ale také bylinář, rostlinář, rozuměla kniha o léčivých rostlinách. Teprve později se obsah slova rozšířil i na neléčivé byliny a v současné době se tak nazývá sbírka sušených a vylisovaných rostlin. Mezi významné herbáře patřil rozsáhlý herbář od Petra Ondřeje Mattioliho, který byl vydán v roce 1562. Další významný botanik Carl Linné také zakládal herbáře. Vytvořil botanické a zoologické názvosloví. V Čechách patří mezi nejstarší herbář Jana Františka Bečkovského z 18. století. významným botanikem byl Karel Bořivoj Presl, vytvořil mnohatisícový herbář. 91

Dalším


Postup: Lopatkou vyrýpni rostlinu i s podzemními částmi, zeminu oklepej. Očištěnou rostlinku vloţ do sáčku. Pokud sbíráš rostliny pro jiný účel, neţ herbář, můţeš nalezenou rostlinku opatrně odstřihnout, vloţit do sáčku. Do notýsku si napiš místa sběru. Doma rozloţ kaţdou rostlinu na savý papír ( případně noviny), rostliny, které neznáš urči podle botanického určovacího klíče nebo jiné pomůcky. Rostliny vloţ do knihy, knihu zatíţíme. Savý papír vyměňuj, rostlinky tak dříve zbavíš přebytečné vody a lépe uchováš přírodní barvu kvítků. Usušené a vylisované rostliny opatrně přemísti na čtvrtku papíru a připevni úzkými prouţky lepící pásky. Na lístek pro popis uveď potřebné údaje (jméno rostliny, naleziště, stanoviště, sbíral, určil, datum sběru).

Název rostliny: Naleziště: Stanoviště Sbíral:

Určil:

Datum sběru:

92


Téma: Koláţ - obrázky z listů Pomůcky: sušené přírodniny, čtvrtka, lepidlo, nůţky, pomocný papír, podloţka. Úvod: připravíme si své zajímavě tvarované a vybarvené listy různých druhů stromů i další předsušené přírodniny. Listy, které budeme pouţívat k lepení obrázků, by neměly být úplně usušené, při práci se lámou. Vlhké listy vysychají současně s lepidlem. Postup: na čtvrtku si rozloţ listy a přemýšlej, co ti jejich tvar připomíná.

Aţ se

rozhodneš pro námět, potírej listy lepidlem na rubové straně, poloţené na pomocném papíře nebo podloţce. Sestav z listů námět, překryj jej dalším pomocným papírem a přihlaď dlaní, aby listy k podloţce dobře přilnuly. Přidej i pár drobnějších lístků z akátů nebo z keřů i pár rostlinek a travin. Vznikne krásná koláţ. Některé náměty lze dokresli pastelkou, fixem, tuší.

93


Téma: Kašírování - miska Kaţdá maminka

tráví hodně času v kuchyni a zejména při mytí nádobí. My se

pokusíme o znovuobjevení papírového nádobí. Můţeš je pouţít při setkání s kamarády na občerstvení, na hraní, k uloţení hraček, k aranţování suchých květin. Tvary budou jednoduché – misky si vypůjčíte od maminky z kuchyně. Pouţít lze i nafukovací míček. Pomůcky: potravinová folie, miska s připraveným škrobem, (klasický škrob na prádlo, škrob za studena, jakékoli tapetové lepidlo vyrobené podle návodu),

natrhané

kousky balicího papíru bílého i barevného, natrhaný střihový papír, kousek pedigu, okvětní lístky z různých kytek, tenký mosazný drátek, kleště, nůţky, nafukovací balonek, kuchyňská miska. Postup: misku nebo balonek potáhni potravinovou folií. Nafukovací míč si upevni ve stojanu-kyblík apod., aby se při práci nepohyboval. Míč, který nelze vyfouknout, pokryjeme papírem jen do poloviny.

Útrţky papíru si namoč do škrobu. Misku si poloţ dnem vzhůru, papír močený ve škrobu pokládej po celém obvodu misky. Papír lze klást i v pruzích a na misce nechat volná místa. Hotová miska se musí nechat zcela zaschnout, jinak by se mohla zdeformovat. Hotovou misku sundej z formy.

94


Okraj misky zarovnej zastřiţením.

Tvar

u

jemného

papíru

pomáhají udrţovat výztuhy – drátky

nebo pedig. Běţný

zahradnický

drátek

bude

hezky prosvítat, po čase můţe zrezivět.

Lépe

je

pouţít

mosazný drátek. Na misku z bílého papíru se poloţí středu

spojená

ve

hvězdice

z drátků. Pak překryj vrstvami papíru. Lze také okraj misky vyztuţit pedigem: předem namočený pedig stoč dvakrát kolem okraje misky a připevni překrýváním namočenými útrţky papíru. Pedig je je u nás hned po vrbovém proutí nejpouţívanější materiál pro pletení košů. Je to vnitřní část liany Calamus rotang, kdy po oloupání povrchové vrstvy se vnitřní porézní jádro pouţívá k výrobě pedigu. Je vyráběn v různých průměrech od 1mm aţ po 10mm. Jeho výborné vlastnosti

jako

je

pruţnost,

snadné

barvení a rovnoměrná tloušťka jej činí oblíbeným materiálem pro výrobu košíků, ošatek, podnosů a dalších dekoračních i uţitných předmětů. Před prací je nutné pedig namočit na krátkou dobu do vody, aby

se

houbovitá

stal

pruţným.

struktura

Jeho

vnitřní

umoţňuje

rychlé

nasátí vody a tím i rychlou přípravu pro práci. Dodává se

většinou v přírodní

barvě a lze ho snadno barvit barvami na textil.

95


Bílá miska se ozdobí nalepením okvětních lístků květin. Lístek nalep na naškrobený útrţek a papírem nahoru vlep dovnitř misky. ¨

Závěr: úklid dílny, urovnání misek na vhodné místo, kde je necháme zaschnout.

Téma: Lepený ozdobný papír Pomůcky: střihový papír, škrob předem připravený (klasický škrob na prádlo, škrob za studena, jakékoli tapetové lepidlo vyrobené podle návodu), nůţky, lepicí páska, pěnový váleček, přírodniny-lístky okvětní lístky, obměna: nitky, nastříhaná vlákna, provázky, barevné papírky, kousky kreseb tuší, cibulové slupky, čajové lístky, bylinky, tenké plátky jablek apod. Rostliny by neměly být dřevnaté s příliš velkými listy. Jemnější okvětní lístky se kladou suché na naškrobený papír. Čajové lístky a listy je lepší spařit a nechat okapat. Úvod: tento papír poslouţí výborně jako balicí papír, můţe se vyuţít ke skládání sáčků a tašek, jako poloprůsvitný obrázek do oken, do skleněných výplní dveří. Při jeho výrobě si uvědomíš, kolik práce se skrývá v jednom listu, archu papíru. Postup: aby se papír nelepil na pracovní plochu, je dobré na podloţku poloţit staré prostěradlo nebo ubrus. Proti posunutí lze přilepit zespoda stolu lepicí páskou. Z role papíru odstřihni 2 archy veliké asi 70 x70 cm. Jeden arch rozloţ na stole, rukama po celé ploše dobře rozetři škrob. Květy a lístky rostlin rozloţ po ploše natřeného papíru. Druhý arch naviň na pěnový váleček a papír na povrchu válce potři škrobem. Válec poloţ a okraj leţícího papíru a opatrně rozmotávej směrem k sobě, papír na válečku postupně rukou přetírej škrobem, při rozmotávání válec lehce přitlačuj. Papíry jsou slepeny, válečkem vytlačuj vzduchové bubliny. Hotový arch papíru nechej usušit. Kdyţ je částečně vyschlý, lze pověsit kolíčky na šňůru. Druhá moţnost je částečně

proschlý papír volně stočit a dosušit na vzduchu,

96


v horkovzdušné troubě... Rostliny mezi papírem musí úplně vyschnout, jinak hrozí zplesnivění. Suché papíry vyrovnáme lisováním. Závěr: shrnutí, úklid dílny, určení místa pro sušení papírů.

97


Téma: Lepený obrázek do okna Pomůcky: lepený papír, dva klacíky, provázek na zavěšení. Pomůcky k výrobě lepeného papíru: střihový papír, škrob předem připravený (klasický škrob na prádlo, škrob za studena, jakékoli tapetové lepidlo vyrobené podle návodu), nůţky, lepicí páska, pěnový váleček, přírodniny-lístky, okvětní lístky, obměna: nitky, nastříhaná vlákna, provázky, barevné papírky, kousky kreseb tuší, cibulové slupky, čajové lístky, bylinky, tenké plátky jablek apod. Rostliny by neměly být dřevnaté s příliš velkými listy. Jemnější okvětní lístky se kladou suché na naškrobený papír. Čajové lístky a listy je lepší spařit a nechat okapat. Postup: aby se papír nelepil na pracovní plochu, je dobré na podloţku poloţit staré prostěradlo nebo ubrus. Proti posunutí lze přilepit zespoda stolu lepicí páskou. Z role papíru odstřihni 2 archy veliké asi 30 x40 cm - podle velikosti obrázku. Jeden arch rozloţ na stole, rukama po celé ploše dobře rozetři škrob. Květya lístky rostlin rozloţ po ploše natřeného papíru. Druhý arch naviň na pěnový váleček a papír na povrchu válce potři škrobem. Válec poloţ a okraj leţícího papíru a opatrně rozmotávej směrem k sobě, papír na válečku postupně rukou přetírej škrobem, při rozmotávání válec lehce přitlačuj. Papíry jsou slepeny, válečkem vytlačuj vzduchové bubliny. Hotový arch papíru nechej usušit. Kdyţ je částečně vyschlý, lze pověsit kolíčky na šňůru. Druhá moţnost je částečně proschlý papír volně stočit a dosušit na vzduchu, v horkovzdušné troubě... Rostliny mezi papírem musí úplně vyschnout, jinak hrozí zplesnivění. Suché papíry vyrovnáme lisováním. Závěr: úklid dílny, přenesení obrázků k sušení. Dokončení obrázku Postup: okraje papíru-obrázku, který je úplně suchý, potři lepidlem na papír. Na natřený okraj poloţ rovný klacík, který je delší, neţ šířka papíru. Okraje papíru přehni přes klacík a přilep. Kdyţ máš takto upravený horní i dolní okraj papíru, na horní klacík přivaţ provázek na zavěšení. Tajemství obrázku se ukáţe aţ po zavěšení do okna, proti světlu. Závěr: instalace obrázků v prostorách školy, shrnutí, úklid.

98


99


Téma: Zpracování včelího vosku – svíčka

Pomůcky: včelí mezistěny (včelařské prodejny), knot, fén na vlasy k zahřátí mezistěny, kolíček na prádlo, plechovku, nůţ, podloţku, hrnec s vodou, vařič, obyčejná svíčka. Úvod: včelí vosk je produkt voskotvorné ţlázy dělnic. Její aktivita je za normálních okolností nejvyšší mezi 9.-18. dnem ţivota dělnice. Pokud má ale včelstvo nedostatek stavitelek, mohou starší včely činnost ţlázy obnovit (změnou potravy). 100


Vyloučené šupinky vosku včely kusadly zpracují a vystaví z nich postupně celý plást. Vosk byl od nejstarších dob vyuţíván při výrobě forem na odlévání kovových předmětů i dnes pouţívanou technologií „na ztracený vosk“. Ve starověkém Egyptě našel vosk uplatnění při povrchové úpravě dřeva, hlazení kamene a v kosmetice. Avicenna znal včelí vosk a dělil jej na světlý (vlastní vosk) a černý (propolis). V antickém Římě byl vosk pouţíván i jako platidlo. Postup: mezistěnu si poloţ na podloţku, nařezej podle šablony vhodný rozměr. Ustřihni si kont tak dlouhý, aby byl delší zhruba o 1 cm neţ svíčka. Vosk z obyčejné svíčky nakrájej do plechovky, tu vloţ do hrnce s vodou a zahřívej , neţ se vosk v plechovce roztopí. Plechovku vyndej, namoč do roztopeného vosku knot, který je upnutý na kolíčku. Knot po namočení drţíme svisle, neţ vosk ztuhne.

Připravenou mezistěnu na podloţce zahřívej fénem, u kraje vtiskni knot a začni rolovat –točit svíčku směrem od těla. Pokud se vosk láme, nahříváme fénem. Okraj svíčky zarovnej. Knot lze vtisknout do svíčky i bez „obalení“ v rozehřátém vosku. Práce se tak zrychlí.

Závěr: Dnes jsi pracoval s ekologickým, ryze přírodním materiálem. Úklid dílny.

101


Poučení ţáků: svíčku zapaluj jen v přítomnosti dospělých, svíčku postav na nehořlavou podloţku, odstraň z blízkosti hořlavé materiály.

102


Téma: Překliţka – Pohyblivý Kašpárek Materiál: překliţka, zbytky látek, plsti nebo barevného papíru na polepení, vlna na vlasy, 8 malých dvoudírkových knoflíků, slabší pevná šňůra, lepidlo Herkules Díly střihu: 1 - tělo s hlavičkou (čapku prodlouţíme aţ do spojení obou stran ve špičku, ukončenou bambulkou). 2,3 - ruce 4,5 - nohy Postup práce: Z předlohy přenes jednotlivé díly na překliţku. Jednotlivé díly musíš pečlivě vyřezat, začistit smirkovým papírem. Vyřezané díly Kašpárka potáhni látkou nebo polep barevnými papíry. Při potahování látkou postupuj následovně: vyřezané díly z překliţky poloţ na látku, obkresli s přidáním na zaloţení (1 – 1,5cm). Překliţkové díly přetři lepidlem, látku přiloţ, přitlač a nechej zaschnout. Po zaschnutí přilep záloţky. Je-li látka tenká, přilepíme pouze záloţky, aby lepidlo neprosáklo. Pod čapku nalepíme vlásky z vlny. V místech označených tečkou a značkou „x“ provrtáme malé otvory. Nohy a ručky našijeme k tělíčku v místech dolních otvorů označených tečkami pomocí knoflíčků. K rubu figurky přiloţíme knoflík, přichytíme jehlou s pevnou nití

nohu nebo ruku

Kašpárka, propíchneme současně s tělíčkem a zajistíme dalším knoflíkem na líci. Pokračujeme opačně druhými dírkami knoflíků a pevně zašijeme – zaváţeme. Horními dírkami označenými na střihu rukou a nohou značkou „x“ protáhneme slabou pevnou šňůru a spojíme navzájem obě ručky. Pak obě nohy. Do středu spojení rukou připevníme další, asi 30 cm dlouhou šňůrou a pevně přichytíme spojení nohou. Zatáhnutím pohybuje pak Kašpárek všemi 4 končetinami. Krček dozdobíme nařaseným tylem nebo kraječkou. Dírkami na čepce protáhneme šňůrku k zavěšení Kašpárka.

103


104


Téma: Kov – Montáţní a demontáţní práce Snad kaţdý, kdyţ uslyší slovo MERKUR, si vzpomene na planetu naší sluneční soustavy, ale většina snad i na nejznámější českou hračku stejného názvu. Merkur je názvem vláčků a kovové stavebnice, která vznikla počátkem minulého století v Polici nad Metují. Merkur je česká stavebnice, která se úspěšně prodává jiţ od poloviny dvacátých let 20. století. Lze z ní sestavit různé modely, silniční i kolejová vozidla, jeřáby a mnoho jiných konstrukcí. Počátky MERKURU jsou datovány k roku 1920, kdy pan Jaroslav Vancl zaloţil firmu Inventor. Ještě před zaloţením si nechal pan Vancl patentovat originální konstrukci dětské kovové stavebnice pod názvem Inventor. V roce 1925 přechází výrobce na nový systém, který se zachoval v nezměněné podobě aţ dodnes. Kovové části stavebnice jsou jiţ spojovány šroubky a matičkami velikosti M3,5. Tímto krokem se stavebnice velmi přiblíţila reálnému konstruování a umoţnila tak větší moţnosti pro hru a tvořivou práci dětí. S přechodem na nový systém byla pro stavebnici registrována nová ochranná známka - Merkur, pod kterou byla prodávána. V roce 1940 byla výroba zastavena v souvislosti s válečným nedostatkem barevných kovů. Výroba byla obnovena po válce v roce 1947. Stavebnice MERKUR byla od 60. let Kovopodnikem Broumov exportována přes Pragoexport do celé Evropy. Velice zajímavé bylo, ţe v angličtině byla stavebnice v návodu označována jako systém meccano. Původní význam tohoto slova v angličtině byl „stavebnice“, tento název byl v devadesátých letech zpochybněn právě firmou MECCANO, která se doţadovala u mezinárodního soudu v Haagu odškodnění. K soudnímu sporu nedošlo z důvodu zániku Kovopodniku a Komebu. Po historické sametové revoluci v roce 1989 dochází počátkem 90. let k privatizaci . Kovopodniku v Broumově. Bývalými zaměstnanci byl vypracován privatizační projekt a zaloţena firma Komeb. Ta nějaký čas setrvačností pokračovala ve výrobě stavebnic MERKUR, ale jiţ v roce 1993 byla u konce s dechem. Další kapitolou historie firmy se stal vstup Ing. Jaromíra Kříţe. 105


Po zdlouhavém projednávání se podařilo během 3 let výrobu plně obnovit a zachránit tak nejznámější českou hračku. (http://www.merkurpolice.cz) Základem stavebnice jsou pásy a profily různých tvarů a délek z lakovaného ocelového plechu, se sítí předvrtaných otvorů. Tyto dílky se spojují šroubky a matičkami o velikosti M3,5. Stavebnice obsahuje i další součástky, různé hřídele, ozubená a neozubená kola. V některých sadách stavebnice je moţné se setkat s kladkami, buldozerovými pásy (Merkur 201, 202) a dokonce i elektromotorky (Merkur M1). Umoţňuje tak stavbu velmi realistických konstrukcí a různých strojů. Díky své dostupnosti a variabilitě – a nedostupnosti jiných moţností, jako profesionální výroby technických modelů a prototypů – byla tato stavebnice pouţívána i ve váţném výzkumu – například Otto Wichterle ji pouţil pro konstrukci prvního pokusného přístroje na výrobu kontaktních čoček, stejně stavebnice v době nástupu osobních počítačů slouţila i k amatérské výrobě jednoduchých plotterů. (http://cs.wikipedia.org)

Wichterleho čočkostroj

106


Pomůcky: stavebnice MEKUR. Volba stavebnice se přizpůsobí věku a zručnosti ţáka., podloţka, krabičky na malé částečky.

107


Stavebnice MERKUR se skládá z mnoha částí. Je nezbytné při manipulaci sedět na místě, nepohybovat se po dílně, dbát na svou bezpečnost i bezpečnost ostatních spoluţáků. Ţádné části nestrkej do pusy ani jiných tělních otvorů. Je vhodné dodrţet pracovní postup, který je popsán v manuálu.

108


109


Pokud jsi zručný, určitě zvládneš sestavit i jiný model, neţ je popsáno v manuálu. Při rozmontování dodrţuj postup demontáţe, všechny součásti vrať ne jejich místo.

110


Kompetence k učení 

V průběhu základního vzdělávání ţáci pracují s různými materiály a osvojují si základní pracovní dovednosti a návyky.

Ţáci soustavně dodrţují bezpečnost a hygienu při práci.

Ţáci si postupně budují systém získávání informací, který jim poskytne podněty a motivace pro zodpovědné rozhodování o svém dalším profesním zaměření a vzdělávání.

Ţáci chápou a ztotoţňují se s myšlenkou, ţe technika je vţdy úzce spojena s pracovní činností člověka, pracovní činnost chápou jako moţnost seberealizace.

Ţáci se orientují v různých oborech lidské činnosti, rozumí formám fyzické a duševní práce a chápou potřebu osvojení potřebných poznatků a dovedností významných pro moţnost uplatnění, pro volbu vlastního zaměření a další ţivotní a profesní orientaci.

Kompetence k řešení problémů 

Ţáci

se

orientují

v základních

technických

dovednostech

a

vědomostech, chápou techniku jako důleţitou součást lidské kultury. 

Ţáci se snaţí o přesnost při plnění technických úkolů, jsou odpovědni za splnění zadaných úkolů, jsou šetrní ve spotřebě materiálů a energií.

Kompetence komunikativní 

Ţáci zvládají, v rámci svého postiţení, vyjadřovat své názory a obhajovat svá stanoviska vţdy v mezích základní lidské slušnosti.

Ţáci vyjadřují své názory a hypotézy pro vytvoření svého pracovního problému.

Ţáci pouţívají odbornou terminologii při komunikaci ve vzdělávacích oblastech praktických činností.

Ţáci respektují dospělé osoby ve svém okolí a při verbálním styku s ostatními lidmi dodrţují základní normy společenského vyjadřování a chování.

111


Ţáci se orientují v pravidlech kolektivní komunikace, jsou schopni vyslechnout názory ostatních a respektovat názory odlišné, jsou schopni se poučit ze sdělení druhých a vyvozovat závěry z diskuzí.

Ţáci se sníţenou schopností sebeovládání ovládají zdravou komunikaci ve skupině a rozvíjí své komunikativní schopnosti v týmu, trénují a ztotoţňují se se svým místem v pracovním týmu.

Ţáci respektují své spoluţáky s poruchami komunikace a v rámci svých moţností jsou jim nápomocni k vyjádření jejich nápadů a myšlenek.

Ţáci jsou schopni kompenzovat své obtíţe ve vyjadřování myšlenek nonverbálně.

Ţáci potlačují a eliminují verbální agresivitu.

Kompetence občanské 

Ţáci se učí vytrvalosti a soustavnosti při plnění zadaných úkolů, učí se dokončit započatou práci, uplatňují tvořivost a snaţí se o dosaţení kvalitně odvedené práce.

Ţáci jsou schopni empatie k druhým lidem a dokáţou pomáhat potřebným a slabým.

Ţáci jsou schopni navazovat přátelské vztahy a jsou schopni usilovat o udrţení přátelských vztahů mezi lidmi.

Kompetence pracovní 

Ţáci mají kladný vztah k práci.

Ţáci znají základní pracovní návyky a pouţívají vhodné pracovní nástroje, materiály a pomůcky.

Ţáci usilují o další rozvoj motorických dovedností a technického myšlení.

Kompetence personální a sociální 

Ţáci jsou schopni sebehodnocení a uvědomují si svá omezení v praktických dovednostech a vědomostech

Ţáci si uvědomují svou individualitu a chápou svou potřebu uplatnění v týmu

112


Pracovní list č. 1

Co se pouţívalo jako předchůdce plastelíny?

a) modelína

b) jíl

c) keramická hlína

Kde byla první plastelína vyrobená?

a) USA

b) Čína

c) Anglie

Inteligentní plastelína můţe slouţit jako

a) hračka

c) náhrada keramické hlíny

b) lepidlo

113


Pracovní list č. 2 Nejobvyklejší materiál pro výrobu papíru je:

a) dřevo

b) celulóza

c) pergamen

Papír byl vynalezen:

a) v Evropě

c) v Číně

b) v USA

3. Aby byl papír pevnější, musí se během výroby několikrát:

a) máčet

b) sušit

c) natahovat

Co je recyklace papíru? Vysvětli : __________________________________________________________ __________________________________________________________ __________________________________________________________ __________________________________________________________ __________________________________________________________ __________________________________________________________ __________________________________________________________

114


Pracovní list č. 3 Vybarvi následující volné plochy podle nápovědy

Naproti leţící barvy nazýváme doplňkové. Jsou nápadně odlišné, ale dobře se spolu snáší.

115


Vybarvi volná políčka tabulky předepsanou barvou

Dvojice Barvy základní

Barvy podvojné barev doplňkových

červená

modrá

zelená

oranţová

fialová

116

zelená

červená

zelená

oranţová

modrá

ţlutá

fialová


Pracovní list č. 4 Co je to pop-art? a) umělecký směr ovlivněný populární hudbou, komerčním uměním b) malířský styl c) umělecký směr, který vymyslel A.Warhol

Pop art vznikl v: a) Londýně b) New Yorku c) Londýně a New Yorku

Nejznámější pop-artový umělec : a) L.Alloway b) A.Warhol c) R.Hamilton

117


Literatura: BABYRÁDOVÁ,H.: Výtvarná dílna. PRAHA, TRITON, s.r.o., 2005. GUZIUROVÁ, R.: Praktické – pracovní činnosti žáků s LMD na základní škole, Závěrečná práce studia speciální pedagogiky pro učitele praktického vyučování, mistry odborné výchovy a vychovatele, OU 2010 KOHLOVÁ,M.A.: Výtvarné hrátky pro děti. PRAHA, PORTÁL, 2006. MACOUREK, M., BORN, A. Pětka z přírodopisu a jiné macourkoviny. Praha, Albatros, 2003. MACHOLDOVÁ,T.,RYŠAVÝ,M.: Výtvarné práce s pohádkami. PRAHA, PORTÁL, 2005. MUELLER,S.R., WHEELER,A.E.: Vyrábíme dárky s malými dětmi. PRAHA, PORTÁL, 2003. PODROUŽEK, L.: Didaktika prvouky a přírodovědy pro primární školu. PELHŘIMOV, ALEŠ ČENĚK, 2003. SITARČÍKOVÁ,Z.: Papírové nápady, tvoříme z papíru, kartonu a lepenky. BRNO, COMPUTER PRESS,a.s., 2005. ZHOŘ,I. Výtvarná výchova v projektech II. Havlíčkův Brod,TOBIÁŠ, 1997. 2.vydání. Odborný časopis KeramikCZ s.r.o. 2010

118


119

Technické dovednosti