Page 1


Obsah:

Zdravý ţivotní styl

I.

II.

III.

5

Reţim dne - Úvod - Práce - Aktivní odpočinek - Úkol - Kříţovka - Test - Osmisměrka - Test Relaxace - Úvod - Otuţování - Pobyt na slunci - Kříţovka - Pobyt na čerstvém vzduchu - Saunování - Osmisměrka - Jiné druhy relaxace Výţiva - Úvod - Potravní pyramida - Sezonní a místní potraviny - Kříţovka - Pitný reţim - Biopotraviny - Příprava jídel - Osmisměrka - Kalorický denní příjem - Obezita - Poruchy příjmu potravin - Jídelníček

5 5 5 7 7 9 10 11 12 13 13 14 17 19 20 22 23 24 25 25 26 28 30 31 32 33 34 35 37 38 39

Společenské chování

43

Společenská významnost lidí

43

Zásady

44 -

Takt Ohleduplnost Úcta k lidem Estetičnost a hygiena

44 45 45 45 2


Pozdravy

47 -

Nazdar Ahoj Čau

48 48 49

Cizinci a pozdravy -

49

Francouzi Italové Angličani Američani Jihoameričani Japonci Indové, Číňané, Thajci

50 50 51 51 51 51 52

Podání ruky

54

Telefonování

55

Představování

57

Stolování

59 -

Rodinné stolování Sváteční stolování Přípitek Drţení příboru Odkládání příboru Párátka Chyby při stolování

59 59 60 60 60 60 61

Návštěva kulturních zařízení -

63

Kino Divadlo, koncert

63 63

Oslovování

65

Osobní zóny

66

Dopravní prostředky

67

-

67 67

Auto Autobus, vlak

Tykání

68

Ţivotopis

70

Vizitky

72

Nošení kloboukŧ a jiných pokrývek hlavy

73 3


Návštěva

74

Dopisy

78

Elektronická korespondence

80

Oblékání

81 -

Úvod Příprava na akci Co na sebe

81 82 82

Tanec

84 -

Taneční styly a rytmy Je dobré vědět

84 86

Image

88

Image faktor

89

Správný ţák

90

-

Práva ţákŧ Povinnosti ţákŧ Chování ţáka

90 91 92

Klíčové kompetence

95

Seznam pouţité literatury

97

4


Nejvíce svoje zdraví ovlivňujeme svým vlastním ţivotním stylem. Celkově určuje naše zdraví (dlouhodobě a v prŧměru) z 80%, povaha pak těch zbývajících 20%. Je dáno všemi ostatními vlivy – zejména dědičností a zdravotnickou péčí. Ţivotní styl je sice mnohorozměrný, zahrnuje velké mnoţství prvkŧ a v nejširším pohledu je to skutečně souhra všeho jak člověk vlastně ţije – ale vzhledem k efektu na zdraví jsou některé body podstatné, jiné méně. Nejdŧleţitějších je pouze několik hlavních bodŧ – oblastí  Nekouřit  Zdravá výţiva (= přiměřená, pestrá a vyváţená)  Pohybová aktivita  Dostatek spánku  Optimismus a radost ze ţivota Ve vlastním zájmu nevěřte tomu, ţe to nejdŧleţitější pro vaše zdraví mŧţe či dokonce musí udělat někdo za vás, ţe za většinu nemocí mŧţe ţivotní prostředí, které nemŧţete ovlivnit, ţe to nejdŧleţitější jsou vitamínové preparáty a kvalitní látky, ţe nejsilnější vliv má dědičnost, kterou nemŧţete ovlivnit. Na některé stránky zdravého ţivotního stylu se teď podívejme podrobněji:

5


Reţim dne

I. Úvod

Reţim dne je časové rozvrţení šech činností a odpočinku během 24 hodin Pro uchování pevného duševního i fyzického zdraví se doporučuje:  Vyváţit délku rŧzných forem činnosti odpočinku a jejich střídání tak, aby nedocházelo k nadměrné únavě, přetěţování a předčasnému opotřebení organismu  Opakovat jednotlivé sloţky reţimu dne pravidelně ve stejnou dobu. Pravidelnost je dŧleţitá v podávání stravy a dodrţování přestávek mezi prací, v ukládání se ke spánku. Opakováním se upevňují návyky.  Vytvoření těchto mechanismŧ usnadňuje usínání a ranní vstávání, zlepšuje chuť k jídlu, vede k lepšímu soustředění a výkonnosti.

Práce Měla by denně zabírat dobu 8 hodin. Pro školáky je prací školní vyučování. Ţáci na 1.stupni ZŠ se vyučují denně 4 – 5 hodin, jak to odpovídá jejich fyzickým i psychickým moţnostem. Ţákŧm na 2.stupni ZŠ se délka vyučování prodluţuje. Standardní délka pracovní doby v ČR je 8 hodin. Práci bychom se měli věnovat nejlépe v dopoledních hodinách, jak se mŧţete přesvědčit při pohledu na křivku biorytmŧ denního reţimu.

6


biorytmus 12 10 8 6 4 2 0 -2

6

7

8

9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 1

2

3

4

5

6

-4 -6 -8

Spánek je hodnotnou formou pasivního odpočinku. Organismus se při něm zotaví z tělesné námahy, z citových záţitkŧ i po velkém psychickém zatíţení. Účinnost spánku je ovlivňována řadou činitelŧ, především délkou, dobou usínání a prostředím, v němţ spíme. Potřeba spánku v závislosti na věku: Novorozenec

20 hodin

10 – 12 let

10 hodin

13 – 14 let

9 hodin

Dospělý

8 hodin

7


Aktivní odpočinek představuje nejrŧznorodější činnosti, při nichţ jsou střídavě zaměstnávány svaly i mozková kŧra. Duševně pracující se obvykle rekreují tělesnou prací, fyzicky pracující činností duševní. Nejčastějšími formami aktivního odpočinku mohu být:  Sport a tělesná cvičení  Tělesná práce (na zahrádce)  Pobyt v přírodě  Dovolená

Doplň správně následující cvičení: Jmenuji se____________________________________________________ Jsem ţák _________třídy. Ráno vstávám v ________________hodin. Do školy odcházím v _________________hodin. Školní vyučování trvá obvykle do _________________________________. Odpoledne se nejčastěji věnuji těmto činnostem _____________ a ____________. Kromě toho mám ještě tyto pracovní povinnosti _______________ a ____________. Spát chodím v _______________ hodin.

Cvičení: Oprav denní reţim ţáka Jakuba S.: Jmenuji se Jakub S. Chodím do 6. třídy. Známky na vysvědčení mám nevalné, cítím se často unavený a bývám několikrát ročně nemocný. Předkládám svŧj denní reţim. Nedělám někde chybu?

8


7.30 vstávám 7.40 odcházím do školy 8.10 přicházím do školy 8.10 – 13.30 výuka 14.00 přicházím domŧ 14.00 – 14.05 příprava na vyučování 14.05 – 18.00 sledování televize 18.00 – 21.00 hra na počítači 21.00 – 2.00 spánek 2.00 – 4.00 hra na počítači 4.00 – 7.30 spánek

Napiš svŧj obvyklý denní reţim a ve třídě jej se spoluţáky vyhodnoťte.

9


1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13

1) Roční období 2) Obydlí pro rodinu 3) Část dne, Slunce je na východě 4) Dopolední jídlo 5) Denní doba, kdy se chodí spát 6) Dravec podobný sově 7) XXXXXXXXXXXXXXXXXXX 8) Tropické ovoce 9) Nábytek slouţící ke spaní 10) Vánoční zapletené pečivo 11) Temná část dne 12) Světlá část dne 13) Asijský bojový sport

10


Test: Vyber správné odpovědi: 1) Den trvá a) 12 hodin b) 24 hodin c) 36 hodin 2) Práce je a) Nezbytnou součástí denního reţimu b) Nutná, jen kdyţ uţ nemám ţádné peníze c) To, co nikdy nebudu potřebovat 3) Pracovní doba trvá a) 4 hodiny b) 6 hodin c) 8 hodin 4) Mezi formy aktivního odpočinku nepatří a) Sport b) Práce na zahradě c) Zírání do stěny 5) Spánek by měl ve tvém věku trvat nepřetrţitě a) 8 hodin b) 12 hodin c) 4 hodiny 6) Nejlepší doba pro domácí přípravu ţáka je a) 7.30 b) 13.30 c) 15.30 7) Do postele bys měl uléhat v a) 16 hodin b) 19 hodin c) 21 hodin

11


Osmisměrka:

(DENNÍ BIORYTMY)

Y

K

N

I

D

O

H

L

A

V

A

T

V

A

N

A

E

Č

Í

L

K

K

E

R

K

R

L

V

O

D

D

E

Č

Z

N

Í

O

P

A

T

N

Í

K

O

A

A

T

V

N

I

O

O

Ř

Í

K

K

A

R

T

A

K

L

I

K

A

A

B

B

E

B

U

L

O

K

R

I

B

Á

B

Č

F

O

T

K

A

A

A

E

R

Ř

Ř

E

L

O

B

Í

L

R

L

O

Í

A

A

P

Á

A

E

Š

E

K

K

Z

M

F

Č

I

T

N

T

O

A

A

A

Y

Á

A

K

C

A

R

P

K

S

E

L

K

A

R

D

E

O

O

I

O

O

T

K

Í

L

A

B

D

M

T

K

E

L

B

O

Y

A

K

Š

I

Š

BATOLE

KARABÁČ

KOLOTOČ

OBRAZ

KLÍČE

ŠIŠKA

SELKA

OBLEK

KABELKA

KAPARA

KAZETA

ŠTIKA

KORÁB

PATNÍK

KLIKA

TORNA

PILKA

PRAČKA

BALETKA

DORT

HODINKY

VANA

ČERTICE

KLAVÍR

BALÍK

HLAVA

KOLÁČ

KARTA

PRAK

BŘÍZA

KŘÍDLA

ČERT

KOTVA

KUFŘÍK

KOČKA

TLAMA

LETADLO

KOSA

KOŠÍK

12


Test: Co je to denní reţim? ČASOVÉ ROZVRŢENÍ ČINNOSTÍ Doplň počty hodin k následujícím denním aktivitám Spánek ______________ Práce _______ ________ Odpočinek _____________________ Zapiš alespoň 3 aktivity, které děláš ve svém osobním volnu. ______________________________________________________________ _______________________________________________________________ ________________________________________________________________ Se kterými domácími pracemi pravidelně doma pomáháš? ________________________________________________________________ ________________________________________________________________ Jaké povolání bys chtěl(a) v dospělosti vykonávat? ________________________________________________________________ Jaká povolání mají tví rodiče a kolik hodin se jim denně věnují? ___________________________________________________________________ ___________________________________________________________________ ___________________________________________________________________ Kolik hodin volného času na odpočinek mají tví rodiče? ___________________________________________________________________ ___________________________________________________________________ 13


II.

Relaxace

1. Úvod Po celé desetiletí, především v 2. polovině 20 století, se u nás jednoznačně kladl dŧraz na práci. Teprve v poslední době se dostává na stejnou úroveň také téma relaxace čili uvolnění. Lidé poznávají, ţe není moţné den za dnem pracovat a ani nenabrat dech. Přemíra pracovního úsilí je často příčinou zdravotních problémŧ jako např: Poruchy spánku Bušení srdce Vysoký krevní tlak Nechutenství Trávicí obtíţe Co pro sebe mŧţeme v těchto případech udělat? Mŧţeme změnit své zaţité zvyky a udělat toho pro zdraví svého těla a ducha co nejvíce jiţ v rámci prevence (= předcházení nemocem) a nebudeme tak často potřebovat lékaře. A kaţdý krok k osobní odpovědnosti je krok správným směrem.

14


2. Otuţování Je to vhodná metoda relaxace pro děti i dospělé, v které oceňujeme hlavně tyto blahodárné účinky:  Posílení imunitního systému  Zvyšování tolerance těla ke klimatickým výkyvŧm zevního prostředí  Prospívá

alergikŧm,

lidem

s vysokým

krevním

tlakem

i

celkovému

psychickému rozpoloţení Lidé s onemocněním srdce a oběhového systému musí moţnost otuţování konzultovat s lékařem.

Anketa: Zatrhni odpověď: 

Co si myslíte o otuţilcích? Sám(a) se otuţuji a je to fajn Jsou to blázni, ale fandím jim Do ledové vody bych za ţádnou cenu nevlezl(a)

15


Postup otuţování: 1. Otuţování vzduchem Je

kaţdému

snadno

dostupné.

Stačí

například spát při otevřeném okně, coţ zlepšuje i samotnou kvalitu spánku. Nebo je vhodné ranní cvičení na čerstvém vzduchu nebo aspoň při otevřeném okně. „Vzduchová lázeň”, jak se této metodě rovněţ říká, je vlastně jakýkoliv pobyt na vzduchu, ale v oblečení, které vzduchu umoţní přístup k tělu. Své oblečení pochopitelně přizpŧsobte klimatickým podmínkám a aktivitě, kterou chcete provozovat.

Cvičení: Nakreslete na postavy vhodné oblečení: Letní turistika:

16


Sjezdové lyţování:

2. Otuţování vodou. Studená voda odvádí z těla mnohem více tepla neţ studený vzduch, proto je otuţování vodou účelnější. Je však třeba začít pozvolna, například omýváním těla ţínkou. Dalším krokem je studená sprcha. Nejlépe je začít vlaţnou vodou a postupně ji ochlazovat. Sprchujeme se od nohou a postupujeme k hlavě. Doba sprchování má být okolo tří minut a nejlepší je se sprchovat ráno před snídaní. Posledním krokem je koupání se ve studené vodě, coţ je nejúčinnější. Teplotu vody a délku plavání volte podle toho, jaké úrovně jste uţ dosáhli. Pro začátek stačí do vody vlézt a vylézt a hned se venku zahřát. I pokročilý otuţilec by se však neměl koupat ve vodě pod 15°C déle neţ 20 minut.

17


3. Jiné otuţování Nemusíte být zrovna v chladu, lze se otuţovat i teplem. Například v sauně, kde bývá teplota vzduchu 80°- 100°C, se vlivem zahřátí těla a následného krátkého ochlazení ve

studené

lázni

nebo

osprchováním

studenou

vodou

zvyšuje

celková

obranyschopnost. V současnosti se vyuţívá rovněţ kryometoda, kdy vás zavřou do kryokomory, která vás vystaví chladu od -110°do -180°C, coţ vašemu tělu zpŧsobí bezpečný šok a ono pak reaguje vylučováním tělu prospěšných látek.

4. Pobyt na slunci Trochu starší a dnes příliš nedoporučovanou metodou je otuţování sluncem. To vám pomŧţe

přizpŧsobit

se

biologickým

účinkŧm

slunečního

záření,

neboli

elektromagnetického vlnění, které obsahuje několik sloţek, jeţ na nás rŧzně pŧsobí. Pobyt na slunci napomáhá vzniku vitamínu D, který se tvoří v kŧţi pŧsobením slunečního záření. Vitamín D je významný pro uchování nepoškozených a silných kostí. Kdyţ chceme načerpat co nejvíce energie ze slunce, občas zapomeneme na to, ţe je třeba se také chránit.

18


Pozor na:  Úţeh  Úpal  Spáleniny kŧţe

Prevence: Dŧsledné pouţívání ochranných krémŧ Omezení pohybu venku v době nejsilnějšího slunečního svitu (12 – 14 hodin) Poţívání slunečních brýlí a vhodného oděvu.

19


1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13

1. Dopravní prostředek 2. Součást zdravé stravy 3. Bílý nápoj 4. Mraţená pochoutka 5. Ţivotní prostředí ryb 6. Opak starého 7. Neţivá přírodnina 8. Ţivotní prostředí ptákŧ 9. Horní končetina 10. Naše nejbliţší hvězda 11. Barevná část rostliny 12. Fáze Měsíce 13. Vzdušný obal Země

20


5. Pobyt na čerstvém vzduchu Pobyt na čerstvém vzduchu mŧţe být zábavný a pro tělo uţitečný. Buňky, tkáně a orgány mohou touto cestou získat dostatek kyslíku a člověk se mŧţe náleţitě odreagovat svou bezprostřední tělesnou aktivitou od aktivity pracovní. Tělo se zbavuje stresu, coţ se projevuje posílením cévního systému. Pohybem na čerstvém vzduchu roste svalová hmota.

Mezi vhodné druhy pobytu na čerstvém vzduchu patří: Turistika, chŧze (tzv. nordic walking) Sporty: běh

Jízda na kole

golf

21


Jízda na lyţích,

snowboardu

Plavání

Samostatná práce: Popiš svŧj nejhezčí záţitek ze školy v přírodě. ________________________________________________________________________ ________________________________________________________________________ ________________________________________________________________________ ________________________________________________________________________ ________________________________________________________________________ ________________________________________________________________________ ________________________________________________________________________ 22


6. Saunování Relaxačního vyuţití tepla lidé znali uţ od pradávna. Horké prameny se stávaly obřadnými místy, v dobách Římské říše se setkávali občané v tzv. tepidariích, coţ byly budovy, zařízené jako teplovzdušné lázně. Velmi podobně bývají prezentovány i tzv. hamman, coţ je turecká obdoba teplovzdušných lázní, ovšem s vlhkým vzduchem. V současnosti vyuţíváme k relaxaci především pobytu v sauně. Výhody saunování:  Výborné zdravotní účinky  Posilování obranyschopnosti organizmu proti infekcím horních cest dýchacích  Napomáhání klidnější činnosti srdce, uvolňování dýchacích cest, bolesti kloubŧ a svalŧ  Zbavování se zplodin látkové výměny  Pozitivní pŧsobení na psychiku Při saunování dodrţujte následující pravidla 1. Do sauny choďte vţdy jen zcela zdraví 2. Pro trvalý účinek navštěvujte saunu 1 – 2x týdně 3. Před saunováním se osprchujte 4. Jedna saunovací kŧra trvá 10 – 15 minut 5. Doplňujte tekutiny (voda, ředěný dţus) 6. Po jedné saunovací kŧře se osprchujte vlaţnou nebo studenou vodou 7. Cyklus opakujte 3x 8. Po saunování odpočívejte, nedoporučuje se zvýšená fyzická námaha 23


Osmisměrka – saunování

C

P

A

N

C

Í

Ř

Í

K

L

A

N

T

H

A

N

O

I

O

V

O

L

S

E

V

O

N

S

K

A

T

E

B

O

H

U

M

I

L

A

R

N

V

K

R

S

S

M

O

D

U

E

N

S

P

T

A

O

E

A

O

O

A

Á

R

É

K

I

L

Á

I

Š

M

T

L

N

U

A

N

K

A

P

Č

U

A

N

R

B

O

I

B

D

P

T

A

I

P

R

O

P

V

E

A

Š

K

O

L

E

A

I

K

M

Ř

O

T

O

P

N

R

O

R

A

O

D

I

T

I

O

Í

T

O

R

O

O

K

D

Ý

T

U

C

Z

N

E

L

Č

A

V

O

R

Ě

D

D

R

E

D

E

É

E

Á

L

N

R

R

T

A

R

B

Č

O

L

A

R

A

D

I

N

O

B

E

C

N

O

S

T

K

A

A

K

P

I

Ř CH

K

L

Č

E

V

Ť

Í

Č

Á

P

M

A

R

A

B

BOHUMILA

CHŘIPKA

LOMIKÁMEN

ORTEL

BRATR

IDENTITA

MÁNIE

PALETA

CIHELNA

KANASTA

MINÉR

PANCÍŘÍK

ČÁP MARABU

KOKILAR

MOKRÝ ROK

PERŠAN

ČERVOTOČ

KONČÍŘ

NENÁSILÍ

POROTCE

DCERKA

KROUPA

NOVÉ SLOVO

RADIM

DĚROVAČ

LANTHAN

OBECNOST

ŠOTEK

DROBNOST

LETADLO

OBORA

ŠPION

LIKÉR

OBRANA

TORPÉDO

TRESŤ

VELBLOUD

VNITRO

24

U


7. další druhy relaxačních technik Udrţet si zdraví - to je v dnešní době úkol, nikoli samozřejmý dar. Jen ten, kdo z toho vyvodí dŧsledky a něco pro sebe udělá, se dokáţe vymanit ze zajetých kolejí a vést harmonický ţivot. Ten, kdo toho pro zdraví svého těla i ducha udělá co nejvíce uţ v rámci prevence, nebude tak často potřebovat lékaře. A kaţdý krok k osobní zodpovědnosti je krok správným směrem. K zajištění rovnováhy lidského organismu mŧţeme vyuţít i další relaxační techniky: Meditace Dýchací techniky Relaxační hudba Spánek Relaxace ve vodě Pobyt v místnosti snoezolen

25


III. Výţiva 1. Úvod Slovo dieta vzniklo z řeckého díaita, které znamená ţivotní styl umírněná ţivotospráva a ţivotní řád. Nauka o výţivě byla dávnou, ne-li prvotní disciplínou medicíny vŧbec. Neboť jiţ od samého počátku byl pro člověka zřejmý vztah mezi stravou a dobrou pohodou. Takţe starost o odpovídající výţivu bude asi stejně stará jako lidstvo samo. Úspěšný boj s hladem spolu s vyšší úrovni hygieny je asi také rozhodujícím činitelem, proč se doţíváme vyššího věku. Od hladu má dnes kyvadlo bohuţel rozkmit k jeho protipólu – přejídání a obezitě. Cukry, tuky a bílkoviny byly odjakţiva hlavními sloţkami potravy. Přijímaná strava by měla mít přibliţně toto sloţení:  Cukry 50 – 60% (chléb, rýţe nudle, brambory, sladkosti)  Tuky 20 – 25% (máslo, sádlo, olej)  Bílkoviny 20 – 25% (maso, mléko, vejce, luštěniny)

Jak jíme má stejný význam jako co jíme. Stolování chce čas a je chybou, ţe v naší uspěchané společnosti je jiţ téměř normální, ţe jíme pokud moţno co nejvíce a co nejrychleji.

Děláme si velké starosti, abychom zdravě jedli, ale přímo trestuhodně zapomínáme na to, ţe bychom měli i zdravě pít. Denně je třeba vypít alespoň 2 litry tekutin. Ty potřebujeme k vyloučení odpadních látek a k tomu, aby tělo vnitřně nevyschlo. Toto mnoţství bychom měli pokrýt jen vodou, slabými čaji a ředěnými ovocnými a zeleninovými šťávami.

26


2. Potravní pyramida Je přehledné schéma vysvětlující jakým zpŧsobem by měly být konzumovány určitého druhu.

cukry tuky, olej mléko, sýry, jogurty, maso, drůbež, sýry, vejce

ovoce, zelenina

chléb, cereálie, rýže, těstoviny

27


Nakresli potraviny do potravní pyramidy na správné místo:

rajče, coca – cola, kuře, tatranka, brambory, banán, rýţe, sýr, vajíčko, rohlík, paprika, máslo, jablko, corn-flakes, zelí, sádlo, čokoláda, chléb 28


3. Sezonní potraviny, místní potraviny Trendem dnešní doby je navrátit se k vaření ze surovin nám bliţších a relativně i levnějších. Pro nakupující by mělo být dŧleţité vědět, od koho kupují maso či vajíčka, zda se zemědělec chová šetrně k přírodě, jaké pouţívá krmivo, aby postupně z trhu vymizely věci jako čínský česnek, nebo ovoce a zelenina dováţená přes pŧl světa. Pouţívání sezonních místních potravin má efekt zdravotní (větší mnoţství výţivných látek z dŧvodu nepřeváţení produktŧ v ochranné atmosféře) i ekonomický (podpora českých zemědělcŧ a českých druţstev).

Zařaď potraviny podle ročních období:

Jaro

Léto

Podzim

Zima

Kapusta, jahoda, jablko, hlávkový salát, rybíz, hruška, třešně, rebarbora, cibulka, ořechy, citrusy, maliny, kopr, švestky, kivi, kapr, ředkvičky, mrkev, meloun.

29


Spoj zemědělské produkty, které pocházejí z ČR:

Jablko

grep

pangasius

pomeranč

Rýţe

jahody

vepřové maso

Vejce

Klokaní

Brambory

maso

maliny

kapr

citrony

30

banán


Sloţení stravy - vylušti kříţovku:

1 2 3 4 5 6 7 8 9

1 – ţluté cizokrajné ovoce 2 – polykat potraviny 3 – cizokrajné ovoce podobné citronu 4 – černý nápoj pro dospělé 5 – aromatická zelenina 6 – pěnivý alkoholický nápoj 7 – červený lesní plod 8 – oranţový citrusový plod 9 – okopanina pěstovaná v ČR

31


4. pitný reţim Stejně tak jako na sloţení stravy, je nutno dbát na správný pitný reţim. Nezapomínejme, ţe lidské tělo je v době narození tvořeno ze 3/4 vodou a i v době smrti tvoří voda 2/3 lidského těla. Proto je třeba dbát na:  Dostatečný denní příjem tekutin – 2 litry, v horkých letních dnech je potřeba ještě zvýšit  Výběr tekutin

ANO Ovocné čaje Pitná voda Minerální voda

NE Limonády Neředěné ovocné dţusy Káva Černý čaj Alkohol

Poznámka: Mléko a kakao nejsou nápoje, ale jsou to potraviny.

Do volného prostoru nakresli co a v jakém mnoţství je třeba pít během celého dne

32


5. Biopotraviny Potraviny, které vznikly pěstováním bez pouţití chemických hnojiv a dalších přídavných látek nazýváme biopotraviny. Na první pohled bývají méně vzhledné, ale jsou určitě zdravější. Obsahují mnohem větší mnoţství výţivných látek, hlavně vitamínŧ. Nevýhodou je vyšší cena, která souvisí se zpŧsobem pěstování a chovem. V obchodech poznáme biopotraviny podle nápisu BIO na obale.

Pokud máte moţnost nakupujte tyto biopotraviny. Sušené ovoce - neobsahuje síru Mléko – vyšší obsah vitamínŧ a minerálŧ Tvaroh a jogurty – výborná chuť Hovězí a vepřové maso – voňavější, lahodnější Vejce – chutnější Kuře – nesrovnatelně lepší neţ obyčejné kuře Biocitrony – chemicky neošetřené Uzeniny – z biomasa bez přídavku sóji atd. Ovesné vločky – jemnější Zelenina - lepší chuť

ANKETA: Ve třídě zjistěte, kdo a co kupujete doma v biokvalitě ___________________________________________________________________ _________________________________________________________ _________________________________________________________ _________________________________________________________

33


6. Příprava jídel

Stejně dŧleţité jako výběr potravin a nápojŧ je i příprava jídel. Při ní bychom se měli řídit následujícími pravidly:

 Maximálně šetřit tukem – příjem tuku udrţovat na denní hranici 20 – 30 gramŧ!  Nejvhodnější je vaření a dušení pokrmŧ  Dobře se hodí také úprava v alobalu  Vhodná je i úprava na teflonovém nádobí  Přiměřeně pouţívat sŧl a koření  Do jídelníčku častěji zařazovat zeleninu a ovoce – pět porcí denně  Moučníky nahradit ovocem

34


Osmisměrka

V K A P S A Ţ O M L E V Á L E C C D A L I S I B L O K I M O N A O E Ř L E T T L I S T Í E G N D N L P T T R K O U P Z Ţ N I C K A N S I A O O O O A O V I R Á E N R Z I R P V Č K N O S L L E N D L A Ŧ Ř K O E I E O E K E E P V V R M L T S K E N L T T O S T L A T R A K I A L K K O E N N N K I S K I K V I D A V A T S V Í

Í

I O N O N A I E E

D N O S L Í K K K A M A K O V E C KARTA

CEDÍTKO

KONÍK

DÍVKA

OSLÍK

OSEL

DRAVEC

KOTNÍK

KAMARÁD

KOSTRA

KLIDNÁ NOC

BLOK

LENDL

PANENKA

LESNÍK

ŢLETKA

LISTÍ

KIMONO

KARATISTA

MAKOVEC

STOLEK

OBLOUČEK

NOTES

OTLAK

PERNÍK

POČETNÍK

RIGOL

SADEC

SETINA

SIVÁK

SKETA

SKLAD

SKŘIPEC

STROP

TŘÍSLO

ÚSTAVA

VELMOŢ

VOLTIŢ

ČINKA

KAPSA

KRŦTA

LOUTKA

KOULE

TRUHLA

VÁLEC

VESLO

VODÍK 35


7. Kalorický denní příjem Kolik jíst a čeho, s touto otázkou nám poradí následující tabulka

Věk

denní spotřeba KJ

1–3

5 720

4–6

7 920

7– Ţeny

10 900

Muţi

12 600

Abychom si udělali správnou představu, kolik potravin bychom méli denně spotřebovat, prohlédněme si pozorně následující tabulku:

Rohlík, houska 40g

49O KJ

Krajíc chleba 80g

840 KJ

Krajíc chleba s máslem

1 470 KJ

Krajíc chleba se sádlem

1 600KJ

Krajíc chleba se sádlem a se škvarky

2 200 KJ

Plátek knedlíku

380 KJ

Šunkový salám 100g

800 KJ

Špekáček

590 KJ

Sekaná 100g

1 300 KJ

Vepřový bŧček 100g

2 200 KJ

Dršťková polévka . talíř

880 KJ

Gulášová polévka – talíř

1 130 KJ

Hovězí roštěná, rýţe

2 400 KJ

Hovězí roštěná, brambor

1 850 KJ

36


Hovězí guláš, knedlík

3 400 KJ

Vepřová, knedlík, zelí

3 650 KJ

Smaţený vepřový řízek bramborový salát

4 100 KJ

Moravský brabec, bramborový knedlík,zelí

5 600 KJ

Vzpomeň a zapiš si všechna jídla, která jsi včera snědl a spočítej

(například

s pomocí

vyhledávání

energetických

hodnot potravin na internetu) tvŧj celkový denní energetický příjem. ___________________________________________________________________ ___________________________________________________________________ ___________________________________________________________________ ___________________________________________________________________ ___________________________________________________________________ ___________________________________________________________________ ___________________________________________________________________ ___________________________________________________________________ ___________________________________________________________________ ___________________________________________________________________

37


Obezita V lidském mozku fungují nadřazená centra, která udrţují příjem a výdej energie v rovnováze. Poruší-li se tento mechanismus, vzniká buď obezita nebo hubenost (asthenie). Jako příčiny obezity se nejčastěji uvádí:  Látková výměna neboli metabolismus  Zvyklosti při jídle (hltání, příliš velká porce)  Přejídání  Nepochopení okolí (nucení do jídla)  Nedostatečná motivace  Neznalost a neinformovanost jak zhubnout  Rŧzné léky

Obezita představuje několik problémŧ najednou. Je to otázka : Estetická Společenská (sníţena moţnost společenského uplatnění obézního člověka) Ekonomická (například oblékání) Zdravotnická (více zdravotních obtíţí, trpí častěji nemocemi, dříve umírají)

38


Nemoci, poruchy zdraví, které jsou zhoršovány nebo podmiňovány obezitou: Cukrovka Vysoký krevní tlak Zvýšené hladiny krevních tukŧ Krvácení do mozku Artrózy – postiţení kloubŧ Neplodnost Křečové ţíly Poruchy ţlučníku Cirhóza jater

Poruchy příjmu potravy jsou psychická onemocnění, kam řadíme: a) Mentální anorexii = úmyslné sniţování váhy, které mŧţe vést aţ k úplnému odmítání potravy b) Bulimii = přejídání a následné zvracení c) Záchvatové přejídání – nejčastěji zpŧsobené stresem Často se mŧţe stát, ţe se tyto nemoci střídají. Příčiny nejsou odborníky přesně zjištěny. Nejčastějším spouštěcím faktorem bývá nespokojenost s vlastním tělem. Rizika: poruchy příjmu potravy nepostihují jen psychiku (deprese, podráţděnost, nesoustředění, závratě, únava), ale objevují se i fyzické problémy (řídnutí kostí, kazivost zubŧ, ztráta menstruace, nízký tlak, selhání srdce).

39


Vyhledej na internetu příběhy lidí, kteří trpí poruchami příjmu potravy. ____________________________________________________________ ____________________________________________________________ ____________________________________________________________ ____________________________________________________________ __________________________________________________________________________________ __________________________________________________________________________________ __________________________________________________________________________________ __________________________________________________________________________________ __________________________________________________________________________________

8. Návrh jídelníčku Podle získaných znalostí z předešlých kapitol o výţivové pyramidě, pitném reţimu a denním příjmu potravin oprav následující vzorový jídelníček desetiletého chlapce. Podtrhni nesprávné potraviny a navrhni změnu: Snídaně: 2 krajíce chleba se sádlem Svačina: není čas Polévka: mi nechutná Oběd: Dušené rybí filé se zeleninovou omáčkou Vařený brambor Bylinkový čaj Svačina: Deli tyčinka Černý čaj Večeře: Brambory pečené ve slupce, lučina, salát z čerstvé zeleniny Čaj

40


Navrhni vlastní vzorový jídelníček na následující sobotu:

__________________________________________________________________________________ __________________________________________________________________________________ __________________________________________________________________________________ __________________________________________________________________________________ __________________________________________________________________________________ __________________________________________________________________________________ __________________________________________________________________________________ __________________________________________________________________________________ __________________________________________________________________________________

41


Test: 1. Jaký je význam řeckého slova díaita? a) Dlouhověkost b) Ţivotní styl, ţivotospráva c) Přejídání 2. Která sloţka potravy by na jídelníčku měla být nevíce zastoupena? a) Bílkoviny b) Tuky c) Cukry 3. Kolik tekutin by měl člověk vypít denně? a) 1 litr b) 2 litry c) 2,5 litru 4. Jak se nazývá schéma doporučené konzumace potravin? a) Potravní pyramida b) Cheopsova pyramida c) Potravní řetězec 5. Co jsou to BIO potraviny? a) Potraviny s nízkým obsahem cukru b) Potraviny zakoupené biologem c) Potraviny vypěstované šetrným zpŧsobem bez chemických hnojiv a látek 6. Co není příčinou obezity? a) Přejídání b) Plavání c) Polehávání

42


1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11

1. Červená kulatá zelenina 2. Luštěnina 3. Listová zelenina 4. XXXXXXXXXXXXXX 5. Potraviny sladké chuti (mlsání) 6. Italské dlouhé těstoviny 7. Nádobí k podávání jídla 8. Látky pro výţivu těla 9. Místo, kde se nakupuje 10. Potravina, kterou nejedí vegetariáni 11. První jídlo dne

43


"Chová se slušně. Neumí se chovat." Často slyšíme v okolí pronést o někom takovouto poznámku. Co to tedy je tzv. SLUŠNÉ CHOVÁNÍ? Je

to

takové

chování

člověka,

které

je

obecně

přijatelné

a

ţádoucí.

Znamená to tedy, ţe např. respektujeme pokyny starších a nadřízených, ţe se v určitých

situacích

chováme

očekávaným

zpŧsobem.

Od samého vzniku lidské společnosti existovaly určité zvyklosti, normy chování, nepsané zákony a zpŧsoby chování lidí k sobě navzájem. Částečně se měnily s dobou,

některé

se

zachovaly

dodnes

(Nezabiješ!).

SPOLEČENSKÉ CHOVÁNÍ ČLOVĚKA neboli SPOLEČENSKÝ KODEX, (tzv. ETIKETA) definujeme jako souhrn společenských zvyklostí, které nám umoţňují ţít ve společnosti a chránit se před společenskými úrazy. Tato pravidla

chování

a

zvyklostí

přitom

nevznikla

nějakou

nepřirozenou cestou, ale naopak - respektují logiku chování člověka v určitých situacích (tzv. praváci drţí lţíci v pravé ruce). Současná doba našeho ţivota klade zvýšené nároky na chování lidí, základní pravidla BONTONU (= dobré chování )by měla být vţdy respektována.

Společenská významnost lidí Často se dostáváme do ţivotních situací, kdy je třeba se rozhodnout, komu např. dáme přednost, koho pozdravit nejdříve... Rozhodnutí závisí na srovnání lidí do jakéhosi pomyslného ţebříčku - na vytvoření pořadí podle SPOLEČENSKÉ VÝZNAMNOSTI.

44


Kdo je více a kdo méně společensky významný, určují tato 4 kritéria:. STARŠÍ OSOBA JE SPOLEČENSKY VÝZNAMNĚJŠÍ NEŢ MLADŠÍ OSOBA. ŢENA JE SPOLEČENSKY VÝZNAMNĚJŠÍ NEŢ MUŢ.. NADŘÍZENÝ JE SPOLEČENSKY VÝZNAMNĚJŠÍ NEŢ PODŘÍZENÝ POPULÁRNÍ

OSOBNOST

JE

SPOLEČENSKY

VÝZNAMNĚJŠÍ.

Princip společenské významnosti je hlavním a určujícím pravidlem všech společenských vztahŧ. Ovládneme-li ho, budeme si vědět rady (jak

se

zachovat)

prakticky

v

kaţdé

situaci.

Ne vţdy je však rozhodnutí snadné a jednoznačné. Jak se zachovat např. ve vztahu mladší ţena-starší muţ, starší

podřízený

-

mladší

nadřízený,

podřízená ţena-nadřízený muţ? V prvním případě záleţí na tom, zda se člověk bude cítit dţentlmenem a, ač o generaci starší, pustí např. ţenu v autobuse si sednout. V ostatních případech je vţdy na společensky významnější osobě, aby určila charakter vzájemných vztahŧ.

Zásady pro kaţdou situaci Existují asi 4 sloupy společenských pravidel, tj. vlastností, které jsou v etiketě povaţovány za nejdŧleţitější.

a) TAKT - Být taktní znamená umět vţít se do situace toho, s kým jednáme, a jednat s ním tak, jak bychom si my sami přáli, aby za stejné situace bylo jednáno s námi. Taktní je např. nadřízený, který okamţitě "neseřve" podřízeného, ale chybu mu vytkne mezi čtyřma očima. Taktní člověk upozorní druhého na závadu v oblečení či v chování

tak,

aniţ

by

se

ho

dotkl 45

a

aniţ

by

o

tom

řekl

ostatním.


b) OHLEDUPLNOST - Ohleduplný člověk je tolerantní, ale to neznamená, ţe toleruje všechno. Je více kritičtější k sobě neţ k lidem okolo sebe. Snaţí se ostatním lidem ţivot usnadňovat.

c) ÚCTA K LIDEM - Je projevem toho, ţe si váţíme lidí okolo sebe, ţe projevujeme i úctu k lidské práci, ţe nebudeme lhostejní a ţe budeme proti lhostejnosti bojovat.

d) ESTETIČNOST A HYGIENA - Existují určité poţadavky na zevnějšek a hygienické návyky, jejichţ zanedbání (někomu mohou např."smrdět" šaty, někomu mŧţe "vanout" z úst) nedělá z člověka vítaného návštěvníka společnosti. Z dalších vlastností lidé oceňují otevřenost, konkrétnost, bezprostřednost, opravdovost, schopnost dát najevo své city či prosadit svŧj názor.

Klíčovým pojmem v etické výchově je prosociálnost. Je to termín odvozený z latinského slova socius = druh, společník, a české předpony pro. Tedy termín prosociální jednání či chování mŧţeme vysvětlit jako jednání (chování) zaměřené pro (ve prospěch) druha – tedy ve prospěch či na pomoc osobám, skupinám nebo společenským cílŧm, bez nároku na vnější odměnu. To znamená, ţe motivem k takovému jednání je vnitřní potřeba člověka. Prosociálnost souvisí se zlatým pravidlem mravnosti: „Co (ne)chceš, aby dělali tobě, (ne)dělej druhým.“

46


Čtyři znaky prosociálního chování (podle L. Lencze): 1.

Chování ve prospěch druhého, které nevyplývá z povinnosti.

2.

Chování bez očekávání protisluţby nebo vnější odměny.

3.

Chování podporující reciprocitu (tj. podobné chování recipienta) – na pozdrav

odpovíme pozdravem, na úsměv úsměvem, na pomoc pomocí. 4.

Chování, které nenaruší identitu subjektu (toho, který se chová prosociálně).

Prosociální chování znamená: 1.

Poskytnout fyzickou pomoc.

2.

Poskytnout fyzickou sluţbu.

3.

Darovat, pŧjčit nebo rozdělit se.

4.

Poradit, vysvětlit.

5.

Potěšení a povzbuzení smutných nebo utrápených

lidí. 6.

Vyjádřit pozitivní hodnocení druhých s cílem

posilnit jejich sebeúctu. 7.

Se zájmem a soustavně naslouchat druhému.

8.

Snaţit se pochopit druhé, pochopit jejich city (empatie).

9.

Solidárnost – chování, které vyjadřuje účast na dŧsledcích (zvláště tragických),

podmínkách, stavu, situaci nebo neštěstí druhých osob. 10. Snaţit se o zmírnění protikladŧ dorozuměním a dohodou ve skupině, hledáním toho, co nás spojuje, vytvářet atmosféru pokoje a svornosti.

47


Pozdravy

Je dobré vědět: Zdravíme kaţdého, komu jsme byli představeni nebo s kým se stýkáme častěji. Není tedy chyba nepozdravit na ulici prodavačku, u které jsme si den před tím kupovali aktovku. Jestliţe nás ale deset let obsluhuje v restauraci ten samý číšník, měli bychom se s ním na ulici pozdravit. Ve vztahu podřízený – nadřízený zdraví podřízený jako první. V případě velkého věkového rozdílu je ovšem vhodné, aby mladší nadřízený nečekal a pozdravil jako první. Nadřízený ale zdraví podřízeného jako první, pokud jej vidí jít se ţenou – pozdrav je určen v prvé řadě jí. Dívky a mladší ţeny zdraví výrazně starší muţe jako první. Ve společnosti pán při pozdravu vstává, pokud je jasné, ţe se u něj zdravený zastaví. Dáma nevstává. Zdravíme i neznáme osoby, pokud se na něj obracíme s nějakou ţádostí či prosbou. Jdeme-li po ulici s partnerem a ten zdraví osoby nám neznámé, zdravíme je také. Sami pak počkáme, řekne-li nám, o koho šlo – nevyptáváme se. Hlásí-li se k nám někdo a my si na něj nemŧţeme vzpomenout, není společenským prohřeškem, přiznáme-li se.

Něco o pozdravech Mŧţeme uţít

klasicky: dobré ráno, dobrý den, dobrý večer, dobrou noc,

nashledanou. Tyto pozdravy jsou neutrální, vhodné pro oficiální i neoficiální příleţitosti. Se známými , se kterými si tykáme, uţijeme pozdravy typu – nazdar, čao, těpic, ahoj a také jiné.…

48


 Pozdrav NAZDAR Jeden z dřívějších ryze českých pozdravŧ byl „Nazdar“. Začal se uţívat při sbírkách na vybudování Národního divadla, kdy chodili po Praze lidé s pokladničkami a nápisem „Na zdar Národního divadla.“ Nebylo místa, kam by se nezašlo s pokladničkou nebo kde by pokladnička nestála. Nesla nápis „Na zdar důstojného Národního divadla“ a toto heslo letělo z úst k ústŧm, z Prahy do českých měst i vesnic, na nejzapadlejší samoty. Nápad Josefa Kajetána Tyla vybudovat Národní Divadlo se tak přece začal uskutečňovat. Lidé pořádali sbírky, zámoţnější dávali víc, chudí méně, ale snad kaţdý Čech něčím přispěl - NA ZDAR Národního divadla, Zlaté kapličky…Takţe od 14.dubna roku 1851 a z této doby pochází pozdrav ,,Nazdar" Praţský Sokol byl zaloţen 16. 2. 1862. Dne 10. 4. 1862 byl přijat návrh sokolského kroje. O 10 dní později byl schválen Tyršŧv návrh hesla „Tuţme se!” vyšitého na prapor jednoty. Tento prapor, navrţený Josefem Mánesem, známe z českých poštovních známek. Současně s praporem byl schválen i sokolský pozdrav Nazdar! navrţený k uţívání Erichem Tennerem. Pozdrav AHOJ Pŧvodně šlo o námořnický pozdrav (doloţen od roku 1751). Do střední Evropy pronikl nejprve mezi vodáky a později byl akceptován širokou populací. Obecně se pouţívá mezi přáteli a lidmi známými či v některých specifických kruzích, jako jsou zejména vodáci, křesťané a trampové. Pŧvodní starý námořnický pozdrav z anglického Ahoe byl později počeštěn na Ahoj. Dostal se k nám z Hamburku přes Labe aţ na Vltavu, Sázavu a Berounku, kde se všude podél řek zakládaly trampské osady. Tenkrát se hodně jezdilo na kanoích a pramičkách od jedné osady k druhé, nebo do hospŧdky přes vodu. Proto mají vodáci i trampové hodně společného. Nejen pozdrav, ale i vŧni dálek spojenou s romantikou. Náš tramping začal po 1. světové válce, takţe jeho pozdrav u nás se mŧţe datovat k roku 1918.

49


Nesmí se však zapomínat na to, ţe existují i jiné verze: Podle této verze jde o zkratku latinského Ad Honorem Jesu, tedy Ke cti Jeţíše, podle druhé je pŧvod v anglickém slově A hoy, coţ je v překladu loďka, ale podle třetí je moţné, ţe ono takové to chlapské a na vodě dobře slyšitelné ,Ahóóój!„ je vynálezem správných českých vltavských vorařŧ.

 Pozdrav CIAO - ČAU Tento pozdrav se hojně uţívá a mnozí ani nevíme proč! Je to samozřejmě italský pozdrav a přišel k nám zvláštní cestou. V polovině 50-tých let se u nás v záplavě sovětských válečných filmŧ najednou objevil v kinech západní film - italský. Jmenoval se „Grande strada azzurra“ ( Velká modrá cesta) z r. 1957 a hlavní roli rybáře v něm hrál tehdy uţ slavný herec a zpěvák Yves Montand. Tento film byl prošpikován pozdravy čau a protoţe dabing ještě tolik nefungoval, bylo to dost výrazné i s překladem a pak přes titulky. Lidé u nás tento pozdrav opakovali a začali se tak zdravit i na ulicích. A tak pozdrav zdomácněl natolik, ţe ho od kolébky opakovaly i další generace Pozdrav Ahoj po případě i Nazdar je daleko srozumitelnější a hlavně je to česky! Pozdrav AHOJ převzali i naši bratři Slováci a tím ukázali, ţe stále patříme do jedné (a nejen) trampské rodiny.

Cizinci a pozdravy

Při kontaktu s cizinci může dojít k problému či nedorozumění. Většina národŧ severní polokoule dodrţuje při pozdravu přibliţně tytéţ zásady, ale jsou odlišnosti v Evropě samé.

50


Francouzi, kteří jsou v bliţším styku, se někdy symbolicky líbají na obě tváře – nejčastěji ovšem muţ se ţenou nebo dvě ţeny. Při polibku se partneři lehce dotknou tvářemi, ne rty, nebo polibek jen naznačí bez dotyku. Starší dámy v Rakousku a Polsku, případně dámy z vyšší společnosti a umělkyně, ocení políbení ruky.

Italové Spontánní chování Italŧ vede k tomu, ţe kromě podávání ruky mŧţeme mnohem vřelejší uvítání očekávat jak ze strany blízkých známých, tak i lidí, které jsme viděli párkrát v ţivotě. I muţi se tady často objímají a drţí se za ramena. Při pozdravení se ţenou někdy udělá italský gentleman gesto, které je něco mezi stiskem a políbením ruky: pozvedne ruku k ústŧm, ale nepolíbí ji. Italové jsou pověstní výraznou gestikulací. Gesty dokáţí vyjádřit nadšení, spokojenost, ale i hněv či pohrdání. Zatímco na škodu rozhodně není, kdyţ se jednotlivá gesta naučíte rozlišovat, jejich napodobování by naopak mohlo být nezdvořilé. Zatímco mladší generace se oslovují křestními jmény a velmi brzy po seznámení přecházejí na tykání, starší lidé se oslovují spojením signor nebo signora s příjmením.

51


Angličané Při oslovování je nutné dbát i na správné pouţívání šlechtických a jiných titulŧ, vynechání příjmení se povaţuje za nezdvořilé. Co se týče zdravení, tak i v tom jsou v Británii konzervativnější neţ v Česku. Ruka se podává jen při seznamování a při rozloučení na delší dobu. Objetí uvidíte v Británii jen velmi zřídka. Pozvou-li domácí cizince domŧ, měl by přijít přesně na čas. Akademická čtvrthodinka v Anglii neplatí.

Američané Často reagují na setkání s neznámým člověkem jinak neţ my, zatímco Evropan odvrátí zrak, Američan se podívá do očí a usměje se. Nejde o projev zvláštního zájmu o naši osobu, ale o společenský zvyk.

V jižní Americe se lidé s emocemi netají. Blízcí přátelé a ţeny se často líbají, objímají a při loučení si posílají polibek na dálku.

Japonská zdvořilost je proslulá. Ve styku s Evropanem dnes uţ většina Japoncŧ mladší nebo starší generace zaměnila tradiční úklonu za běţné podání ruky.

Indové se zdraví spojením dlaní a úklonou. Polibek na tvář se pokládá za uráţku! 52


Číňané se neznámého člověka neradi dotýkají. Tradiční čínský pozdrav je mírná úklona: muţi při ní připaţí, ţeny spojí ruce v klíně. Dalším čínským pozdravem je zatleskání – je třeba odpovědět stejně.

Thajský pozdrav zvaný wai je malá úklona s dlaněmi sepjatými před hrudníkem. Odpovídá se stejně. Wai se také pouţívá místo poděkování nebo jako výraz lítosti.

Kdo zdraví jako první?

Číslo 1 přiřaď k tomu, kdo zdraví jako první.

___ společensky významnější

___ společensky méně významný

___ starší

___ mladší

___ muţ

___ ţena

___ nadřízený

__ podřízený

__ vstupující do místnosti

___ všechny ostatní

___ skupina

___ jednotlivec

53


Jak bys ráno pozdravil následující osoby? Připoj vhodný pozdrav k jednotlivým postavám. Pozor, někdy mŧţeš zvolit více moţností.

Dobrý den!

Ahoj!

Nazdar!

Dobré ráno!

Čau!

54


Podání ruky Je dobré vědět: Podává se pravá ruka, a to celá, nejen prsty. Výjimku si vymysleli skauti – většinou podávají levou, protoţe prý je blíţe k srdci. Ruka se podává krátce, stisk musí být pevný. Vţdy se díváme druhému do očí. Mírný úklon hlavy není při podání ruky na škodu, ale není nutný. Nikdy se ale neklaníme tělem. Rukou nikdy nepotřásáme!

Za velmi nevhodné se pokládá: -

stisknout jen konečky prstŧ (naznačujete, ţe se druhého štítíte) tisknout partnerovi ruku oběma rukama brát jej při stisku zároveň levou rukou za rameno nebo za paţi.

Šipkou označ, kdo komu podává ruku:

muţ

ţena

starší

mladší

společensky podřízený

společensky nadřízený

významný

společensky méně významný

host

hostitel

55


Telefonování Představování v telefonu Pokud bereme v zaměstnání hovor zvenčí, zdravíme, vţdy uvádíme jméno firmy a své jméno: Dobrý den. Tady agentura Pronto, u telefonu Dvořák. Volající vţdy zdraví, představuje se (stačí příjmení) a pokud volá pracovně, uvádí i jméno firmy: Dobrý den. Tady Dvořák. Agentura Pronto. I v soukromí by se volaný měl do telefonu představit: Dvořák, prosím.

Je dobré vědět: Volaného vţdy oslovujeme pátým pádem (pane Dvořáku), nikdy ne prvním (pane Novák). Pokud není telefonování hlavní náplní jeho práce, je vhodné se zeptat, zda nerušíme. Pokud zjistíme, ţe voláme na špatné číslo, představíme se a omluvíme.

Některá pravidla telefonování: Vaše nálada ovlivní náladu volaného! Úsměvný hlas se přijímá jako příjemný projev. Mluvte pomaleji, zřetelně, pokud moţno hlubším hlasem. Při telefonování bychom neměli jíst a pít či kouřit. Oslovte volaného jménem, titulem nebo funkcí. Tím vznášíte do telefonátu osobní tón, který je podstatný pro získání dŧvěry. Během delšího monologu dbejte na to, abyste dali najevo svŧj zájem, a to přitakáním, slŧvky ano, jistě. Vynecháváte hovorová – nó nebo jo.

56


Pokud je to nutné, dělejte si během hovoru poznámky a opakujte klíčové body. Jednak tím předejdete pozdějšímu nedorozumění, jednak váš partner bude vědět, ţe pozorně posloucháte. Pokud vás čeká sloţitější telefonické sdělení, věnujte přípravě na hovor značnou pozornost. Před samotným voláním si znovu ujasněte cíl, kterého chcete rozhovorem dosáhnout. Mějte u ruky nutné podklady.

 Pepík

volá

kamarádovi

Vaškovi

Malému,

protoţe

zapomněl ve škole sešit, kam si poznamenal domácí úkol. Telefon však vzala Vaškova maminka. Doplň, co by měl Pepík říci: Paní Malá: „Prosím.“ Pepík: ____________________________________________________ Paní Malá: „Vašek jel k dědovi. Vrátí se k večeru. Mám mu něco vyřídit?“ Pepík:

____________________________________________________

______________________________________________________________ Paní Malá:

„Dobře.“

Pepík: ____________________________________________________ Paní Malá:

„Na shledanou.“

Doplnili jste hovor všichni stejně, nebo je více moţností? Předveďte telefonický hovor ve dvojicích. Paní Malá zvedla telefon a řekla pouze „Prosím“. Je to chyba, ţe se nepředstavila? Diskutujte na toto téma.

57


Představování První dojem, kterým zapŧsobíme na své okolí, se s námi obvykle nese hodně dlouho a nebývá snadné se ho zbavit. Proto je dŧleţité vyhnout se hned při prvním setkání společenským omylŧm a neohrabanostem. Pojďme si připomenout, jakých zásad se drţet při představování. Představit se mŧţete buď sami

nebo zprostředkovaně, další osobou. Na

svatbách bývá zvykem, ţe je určen někdo z rodiny nebo přátel, kdo se postará o to, aby

byli

vzájemně

představeni

všichni

hosté.

Při představování platí pravidlo nadřazenosti ţeny, staršího a osoby významnějšího postavení. Na prvním místě je vţdy nadřazenost ţeny, pokud tedy není muţ výrazně starší a významnější. Nejprve je představena osoba s niţší prioritou člověku nadřazenému. Představujeme tedy

muţe

ţeně,

mladšího

staršímu,

méně

významného osobě s vyšším postavením. Mŧţe se však stát, ţe skupina osob není takto jednoznačná, například přesně neznáme u kaţdého věk či postavení. V takovém případě je třeba netápat, ale zareagovat rychle. Nepřemýšlejte zbytečně, kdo je starší či významnější. Lépe udělat drobnou chybu, neţ se ocitnout uprostřed dlouhého

rozpačitého

ticha.

Představování by mělo probíhat ve stoje. Muţi povstanou vţdy, ţena nemusí. Jen je-li představována výrazně staršímu nebo významnějšímu muţi či jiné ţeně,

je

vhodné,

aby

povstala

také.

Osoby představujeme celým jménem. Pokud se jedná o člověka vysoce společensky postaveného, mŧţeme i na rodinné události, jakou je svatba, pouţít titul či funkci. Většinou se však tituly pouţívají spíše v obchodních vztazích. Vhodné je připojit ke jménu také drobný kompliment nebo zajímavost pro ostatní, například „Karel hraje výborně golf" nebo „Jana maluje obrazy". Ostatním tím nabídneme téma k hovoru a konverzace se snadněji rozběhne.

58


Šipkou označ, kdo se komu představuje:

muţ

ţeně

starší

mladší

méně významný

významnějšímu

59


Stolování Stolujeme téměř kaţdý den, ale chováme se vţdy správně? Setkávání se u jídla je uţ pro nás takovou samozřejmostí, ţe mu moţná ani nepřikládáme takovou dŧleţitost. Pořád ale stolování poukazuje na naše společenské chování a zdvořilost. Společenské chování je jako vše ostatní věcí cviku. Vţdyť stolování by mělo přinášet radost a chuťové poţitky.

Rodinné stolování Přes týden mnohdy nemáme čas na to, abychom se mohli společně setkávat kaţdý den u upraveného stolu. Pravidelný kaţdodenní shon nám to nedovoluje. Ideální by bylo, kdyby si kaţdý den našla rodina čas na to, aby se společně sešli u jednoho stolu. Rodinné stolování sice nepodléhá psaným pravidlŧm, ale ani tam bychom je neměly podceňovat. Kaţdý má obvykle předem vymezené místo, děti pomáhají s prostíráním… Protoţe kaţdý je plný záţitkŧ, které se přes den nahromadily, snaţí se je ventilovat. Ale jak víme: s plnou pusou se nemluví. Přesto jídelní stŧl slouţí nejen ke společnému stravování, ale také k upevňování rodinných vztahŧ.

Sváteční stolování Ve svátečních chvílích by měla

rodina

věnovat

zvýšenou péči stolování, a to nejen z výchovného hlediska,

ale

také

z

hlediska zdraví a duševní hygieny.

Naše

naladění

ovlivňuje i to, jak je sváteční

60


stŧl prostřen, jestli všichni členové rodiny ke stolu zasedají společně, nejsou-li v pracovním oblečení apod. U stolu by měl být klid – při jídle by se neměly řešit rodinné problémy.

Přípitek Ťukáme si jen s vínem a sektem a vţdy se díváme do očí. Sklenice pozvedáme za stopku. Ostatní nápoje jen pozvedáme.

Drţení příboru - jak drţet příbor Vidličku i nŧţ drţíme jako tuţku. Zápěstí by se nemělo dotýkat stolu.

Jak odkládat příbor Měli bychom poţadovat tolik jídla, kolik opravdu sníme. Talíř, kde se nachází plno rozházeného jídla, nevypadá nejlépe. Pokud uţ nemŧţeme dojíst, odloţíme příbor na stranu a tím dáváme najevo, ţe uţ jsme s jídlem skončili.

Párátko Uvízne-li nám kousek jídla mezi zuby, neměli bychom je začít „dolovat“ přímo u stolu. Párátko v ústech nevypadá „chutně“ ani pokud jsme ve svém rodinném prostředí.

61


Nejčastější chyby, kterých se dopouštíme:  Odkládat pouţitý příbor vedle talíře a ubrus  Začít jíst, pokud ostatní ještě nemají jídlo před sebou  Olizovat nŧţ a dávat si ho do úst vŧbec  Pít tak, ţe na skleničce zŧstanou otisky rtěnky nebo zbytky jídla  Opírat se lokty o stŧl, případně si opřít bradu o dlaň  Foukat pokrmy pro ochlazení nebo čichat do nich  Mluvit nahlas s plnými ústy  Kouřit mezi jídly, pokud se ovšem nenacházíme v čistě kuřácké společnosti, coţ je výjimka

62


Potvrď správnost tvrzení /ANO x NE/. Špatné oprav. Ke stolu usedáme čistí a upravení.

ANO x NE

Pokud je více chodŧ, přiloţené příbory odebíráme směrem od talíře.

ANO x NE

Při jídle mlaskáme, protoţe tím dáváme najevo,

jak nám chutná.

ANO x NE

Od stolu vstaneme, jakmile dojíme.

ANO x NE

Domaluj příbory. Talíř se mŧţe odnést...

V jídle se pokračuje...

63


Návštěva kulturních zařízení

Je dobré vědět: KINO - Je asi nejčastější kulturní příleţitostí, Oblečeni jsme podle momentální potřeby. Dŧleţitější je PŘIJÍT VČAS zvlášť dnes, kdyţ promítání začíná přímo hlavním filmem. Je na společensky méně významné osobě, aby se o ostatní postarala (muţ se stará o ţenu...). Do řady divákŧ vstupujeme tak, ţe jako první jde muţ a sedícího diváka poţádá o dovolení (po slušně vyslovené prosbě se většina sedících

postaví a

umoţní volný prŧchod), popř. poděkuje. Řadou procházíme vţdy čelem k sedícímu.

Je samozřejmé, ţe v kině NECHRASTÍME, NEŠUSTÍME a zdrţíme se všech hlasitých zvukŧ.

DIVADLO-KONCERT - Výše uvedená pravidla respektujeme i na koncertě a v divadle. Zde hraje větší roli i OBLEČENÍ. Tmavý oblek si oblékneme na večerní představení, světlejší pak na odpolední představení. Jestliţe sedět v kině s kabátem v ruce je ještě společensky únosné, pak v divadle je toto jednání povaţováno za prohřešek. Do hlediště divadelního představení jsme vyzváni na jeho začátku i po kaţdé přestávce Čestné

prvním, místo

v

druhým divadle

a je

nakonec dáno

třetím

pohodlím

a

zvoněním. viditelností.

Po skončení představení poděkujeme umělcŧm potleskem, a dokud tento potlesk trvá, neodcházíme.

64


Nesprávné škrtni.

Mobilní telefon v divadle a kině vypneme / necháváme zapnutý. Do divadla i kina chodíme včas / chodíme na poslední chvíli. Do řady vstupujeme čelem / zády k sedícím divákŧm. Ţena sedí po pravici / levici muţe.

Navrhni šatník pro muţe i ţenu do divadla a kina. KINO

DIVADLO

muţ

ţena

muţ

65

ţena


Oslovování Oslovení ve vztahu ţena – muţ. Etiketa se tady dostává trochu do sporu s realitou. Donedávna platilo, ţe neprovdanou ţenu oslovujeme slečno, vdanou paní. V současně době se ale začíná prosazovat oslovení paní u všech ţen s výjimkou velmi mladých dívek. Pokud si ţena přeje být oslovována slečno, upozorní na to.

Zaškrtni správnou odpověď. 

Potřebuješ se omluvit.

a) Paní učitelko, prosím omluvte mě, nemám úkol. b) Promiňte, nemám úkol. c) Nemám úkol. 

Potřebuješ pŧjčit tuţku.

a) Pavle, prosím tě, pŧjčil bys mi tuţku? b) Nepŧjčil bys mi tuţku? c) Pŧjč mi tuţku, jo? 

Chceš vědět, kolik je hodin.

a) Ivo, kolik je, prosím tě, hodin? b) Jaký je čas, člověče? c) Kolik máš na orloji, prcku? 

Chceš si přisednout.

a) Máš tady, prosím tě, volno? b) Uhni kousek. c) Bacha, brejlovče. 66


Osobní zóny Při kontaktu s lidmi je nutné dodrţovat osobní zóny:  intimní - (15 - 20 cm) pro nejbliţší osoby  osobní - (50 - 150 cm) běţné kontakty  sociální - (1,5m - 3m) odstup, který si drţí podvědomě lidé, kteří se nachází v neznámém prostředí  veřejná - (3 m) - neznámé lidi si do této zóny nepouštíme 

Napiš, koho máš ty ve svých osobních zónách.

intimní

zóna:

____________________________________________________________ osobní

zóna:

____________________________________________________________ sociální

zóna:

___________________________________________________________ veřejná

zóna:

___________________________________________________________

67


V dopravním prostředku

V autě Čestné místo je vzadu vpravo, druhé pak vzadu vlevo. Řada lidí ale sedí ráda vedle řidiče, je vhodné se proto zeptat a případně jejich přání respektovat. Podle klasické etikety otevírá řidič významnější osobě při nastupování dveře, počká, aţ nasedne, pak je mŧţe zavřít a jít si sednout na své sedadlo. U dalších spolucestujících postupuje řidič podle pořadí významnosti. Také při vystupování má řidič spolucestujícím otevřít dveře a pomoci při vystupování. Manţelé by měli sedět vedle sebe.

Další dopravní prostředky Do vlaku a do autobusu nastupuje vţdy jako první významnější osoba. Vystupuje jako první osoba méně významná, aby mohla podle potřeby pomoci. Vystupující z dopravního prostředku má vţdy přednost před nastupujícím. Ve dvojici nebo skupině vystupují jako první muţi a mladší osoby, podle potřeby pomáhají ostatním. Při vstupu do ţelezničního kupé zdravíme a ptáme se, zda je volno, i kdyţ jsou v něm evidentně volná místa. Zdravíme i při odchodu.

68


Podtrhni správné tvrzení. Do vlaku nastupují první děti/ dospělí. V autobuse pustím sednout starou paní/ kamaráda. V dopravním prostředku křičím/ mluvím potichu. Kdyţ vystupuji, odstrkuji lidi kolem sebe/ řeknu s dovolením, vystupuji.

Tykání Tykání je výrazem blízkých, přátelských či příbuzenských vztahŧ. Běţné je tykání mezi mládeţí. Protoţe je tykání projevem dŧvěry a sblíţení se, NABÍZÍ TYKÁNÍ VŢDY SPOLEČENSKY VÝZNAMNĚJŠÍ OSOBA (tedy ţena muţi, nadřízený podřízenému, starší mladšímu). Při tykání je obvyklé si podat ruku, mŧţe následovat přípitek či polibek. Mladší mŧţe staršího poţádat, aby mu tykal jednostranně. Ale i tady platí, stejně jako jinde, ţe ţádost o tykání lze odmítnout. Zvláštní je situace ve škole, kde záleţí na dohodě obou stran, tedy na tom, zda pedagog bude studentŧm tykat a zda oni jsou s tím srozuměni.

69


Komu by si měl ve svém okolí vykat (vybarvi zeleně) a komu naopak mŧţeš tykat (vybarvi ţlutě).

maminka

řidič autobusu

sportovní trenér

spoluţák

teta

paní prodavačka

sourozenec

pan učitel

babička

kamarád z krouţku

70


Ţivotopis Jak má vypadat stručný ţivotopis. Osobní údaje Jméno a příjmení:

Jan Novák

Adresa:

Husova 5, 602 00 Brno

Telefonní spojení:

777 123 456

Email:

jan.novak@primarystep.com

Web:

http://www.zivotopisonline.cz/

Datum narození:

01.01.1980

Stav:

svobodný

Vzdělání: 1996 - 2000

Obchodní akademie, Pionýrská ul., Brno ukončeno maturitní zkouškou

Pracovní zkušenosti: 01/2007 - současnost 01/2000 - 01/2007

PRIMARY STEP, s.r.o., Brno – finanční konzultant Finanční úřad, Brno – správce daně fyzických osob

Znalost cizích jazykŧ: anglický jazyk – aktivní znalost slovem i písmem, státní zkouška německý jazyk - pasivně Znalost práce na PC: WinXP, Vista, MS OFFICE, OpenOffice - uţivatelská znalost Ostatní znalosti: Řidičský prŧkaz sk. A, B, C Záliby: Sport aktivně - atletika, film, populární hudba

71


Napiš svŧj ţivotopis

Osobní údaje: _________________________________________________________________ _________________________________________________________________ _________________________________________________________________ _________________________________________________________________ _________________________________________________________________ _______________________________________________________________ Vzdělání: _________________________________________________________________ _________________________________________________________________ _________________________________________________________________ Pracovní zkušenosti: _________________________________________________________________ _________________________________________________________________ ______________ Znalost cizích jazykŧ: _________________________________________________________________ _________________________________________________________________ ______________ Ostatní znalosti: _________________________________________________________________ _________________________________________________________________ ______________ Záliby: _________________________________________________________________ _________________________________________________________________ ______________

72


Vizitky Vizitkám se dříve říkalo navštívenky, protoţe návštěva vţdy po příchodu předala vizitku sluţebné nebo komorníkovi., načeţ byla uvedena do salonu, kde vyčkávala

příchodu

hostitele.

Známe

to

z filmŧ

„pro

pamětníky“.

Máme-li

komplikované příjmení, vhodným řešením je vizitka. Vizitky vkládáme do darŧ, i do kytic. Dodnes se uţívají zkratky, které jsou určeny právě pro komunikaci prostřednictvím vizitek. Pouţíváme je při sluţebním jednání jako formu představení, při obchodních jednáních se společensky rovnocennými partnery je vhodné odevzdat vizitku aţ po představení nebo v prŧběhu vlastního jednání. Mŧţeme je pouţít i pro předání vzkazu, přikládáme k dárkŧm, ke květinám je moţné jejím prostřednictvím poděkovat za blahopřání nebo ji i pro blahopřání pouţít, mají rozměry 6x9 na kvalitním papíře. Na pracovní vizitce: jméno, titul, funkce, název firmy a její adresa, telefon, fax, email. Na osobní vizitce: jméno, příjmení, titul, soukromá adresa, telefon, e-mail, manţelé mohou mít společné vizitky.

Vytvoř si svou vlastní vizitku.

73


Nošení kloboukŧ a jiných pokrývek hlavy Pokud má muţ klobouk, je slušnost ho při pozdravu smekat. Výjimka mŧţe nastat, pokud prší nebo je mráz, pak postačí kývnutí hlavou. Měli byste být na pozdrav připraveni, proto byste měli mít pravou ruku volnou, pokud smekáte pravou. Pro leváky samozřejmě platí opak. V případě vedení ţeny smekejte volnou rukou. Zdravit byste neměli ani na moc velkou nebo malou vzdálenost (dva aţ tři kroky). Smekání je vhodné doplnit mírnou úklonou a pozdravem. Slovně zdravíte ale jen v případě, ţe potkáte dobré známé nebo přátele. U přátel a známých stačí dotknutí se střechy klobouku, nicméně při zdravení ţen je stále vhodnější smeknutí. Při setkání klobouk smekáte nebo alespoň mírně pozdvihnete společně s úklonou hlavy. Pokud se zastavíte k hovoru, tak je vhodné klobouk sejmout. Zdravte i neznámé ţeny, které potkáte v domě nebo na schodišti. Pozdrav a smeknutí klobouku je vhodné při vstupu do místnosti. Výjimkou je vstup do obchodu a některých dopravních prostředkŧ, např. metro nebo tramvaj, a téţ do míst, která lze povaţovat za veřejnou ulici (např. nádraţní hala, chodba). Smekejte a zdravte např. v malých obchodech, kde se vám osobně věnují, ve výtahu, vlaku, letadle, restauraci, jste-li na návštěvě a na úřadech, pokud úředník nesedí za přepáţkou. Obecně v přítomnosti ţen (např. ve výtahu) je vhodné klobouk sundat a drţet v ruce a nasadit aţ po vystoupení. Muţi a hoši snímají jakoukoliv pokrývku hlavy při vstupu do veřejné místnosti, při veřejném hraní státní hymny či jiném výskytu státních symbolŧ na nějaké události, svatebním obřadu a pohřbu. I tady jsou výjimky: při vstupu do křesťanského kostela klobouk či čepici musíte sundat, v ţidovské synagoze, na ţidovských posvátných místech a v muslimské mešitě pokrývku hlavy mít musíte. Tato pravidla platí pro klobouky a čepice s dýnkem. Netýkají se jiných pokrývek hlavy, např. kulichŧ. Ostatní pokrývky berte jako součást svrchního oblečení a odkládejte je spolu s ním. Pokud drţíte klobouk v ruce, tak vnějškem k lidem, vnitřkem k sobě.

74


Potvrď správnost tvrzení /ANO x NE/. Špatné oprav.

Při pozdravu muţ klobouk nesmeká.

ANO/NE

Při vstupu do místnosti si nechávám pokrývku na hlavě.

ANO/NE

Návštěva Návštěvy byly, jsou i zŧstanou jednou z typických společenských záleţitostí. Samozřejmě je rozdíl, jestli se chystáme na svatbu, promoci, či naopak neformální "mejdan" s přáteli. Pokud jde o domácí návštěvy, zkusme být dobrými hostiteli. Není v tom ţádná věda. Stačí se postarat, aby se host cítil příjemně a pohodlně. Coţ znamená mít všechno podle účelu návštěvy předem připraveno, aby naše pozornost patřila jen a jen příchozím. Především tedy připravíme sami sebe a to tak, ţe se vhodně oblékneme a vyladíme svou mysl do co nejpříjemnější tóniny. Takţe

-

kdyţ

přivítáme

hosta,

neprovozujeme s návštěvníky oblíbené hry s přezouváním roztrhaných

do

starých

pantoflí.

Tento

bačkor ošklivý

nebo a

nehygienický nešvar v našich luzích a hájích ţel zdomácněl a stále přetrvává. Ohleduplný host, který právě prošel zabláceným sídlištěm, se obvykle nehrne na světlý koberec a boty si zuje z vlastní iniciativy. V ţádném případě příchozí nenutíme ke krkolomným výkonŧm ve stoji o jedné noze na

75


betonové chodbě přede dveřmi, ani tu nevytváříme z jejich obuvi pyramidy. To je rovněţ nevkusný sídlištní zvyk. Je-li návštěva tak říkajíc neočekávaná, poskytneme pouze jednoduché spíše symbolické pohoštění. Při náročnějších návštěvách (zvláště pak těch naplánovaných) je dobré vymyslet nějaké originální speciality, které ozvláštní pohoštění, aniţ by nás ovšem zruinovaly. Hodí se vtipné kombinace a rŧzné doplňky k nápojŧm. Pokud jde o mejdan, kde má kaţdý návštěvník něčím přispět, domlouváme se předem, aby to nedopadlo, jako kdyţ pejsek s kočičkou pekli dort. Kuřákŧm je vhodné vyhradit nějaký dobře větratelný kout, nebo místnost. Při pozvání na oběd, či večeři neţeneme hosty ke stolu ledva vkročí do dveří. Vţdy si dopřejeme krátkou předehru ve formě lehké - dejme tomu dvacetiminutové konverzace. Délka návštěvy je rŧzná, ale v prŧměru by se měla pohybovat od dvou do tří hodin. Pokud přijdeme "na skok" je vhodné to říct předem, aby se hostitel zbytečně nepachtil se sloţitým menu. Maratónské vysedávání návštěvníkŧ zase bývá pro obě strany pěkná otrava. Návštěva má totiţ určitou gradaci: od úvodního oťukávání se, rozjíţdění, uvolňování přes vrchol večera aţ po závěrečné zklidnění. I tady platí, ţe - v nejlepším se má přestat. Vhodným manévrem, jak pevně uhnízděné hosty ponouknout k odchodu, je servírování kávy či poslední skleničky se slovy: "Aby se vám dobře cestovalo" nebo "dáme si ještě jednu na rozloučenou". Kuřákŧm odebereme popelníky, potom uţ zmizí více méně dobrovolně. A co s naprosto otrlými vysedávači? Těm klidně řekneme: "Nechci vás vyhánět, ale ráno musím v šest vstávat." Ono je dobré, kdyţ si obě strany nic nepředstírají. A ještě maličkost: Zveme-li větší společnost na mejdan či party, mělo by jít o společnost sourodou, aby nikdo nezŧstal izolován. Vyskytne-li se jakýkoliv problém, jediné pravidlo zní: nikdy netrvejme na ničem, co by mohlo zpŧsobit, ţe by se náš host cítil nepříjemně. Pokud má zájem, nechejme mu nějaký čas jen pro sebe. Kdyţ se náš host nechce dívat na televizní 76


program, který nám připadá úţasný, klidně mu řekněme, ţe se budeme koukat tak jak tak a navrhnout, aby zatím dělal něco jiného. Máme-li doma něco porouchaného, vyplatí se hostŧm o tom říct. A třeba i o tom, jakých nočních zvukŧ se mohou nadít. Například, ţe sousedova kočka občas převrhne popelnici, nebo ţe bratr po návratu z hospody zpívá fotbalové hymny. Hostŧm je dobré umoţnit, aby se sami obsluhovali. Pokud host něco rozbije, nebo nadělá nějaký nepořádek, snaţme se to brát s nadhledem. Rozhodně mu nezačneme spílat, ani teatrálně lomit rukama. Asi se cítí trapně, takţe mu spíš hledíme situaci ulehčit. A co kdyţ se nabídne, ţe škodu zaplatí? Lidé to obvykle nabízejí jen, aby ukázali, jak je jim to líto, a doufají, ţe nepřijmeme. Vskutku, raději muţně stiskněme rty a odmítněme.

A ještě něco - sluší se vyprovodit hosta aţ k vlaku či letadlu, pomoci mu se zavazadly a nutnými formalitami. Tak - a příště si mŧţeme třeba říct, jak taková návštěva vypadá z pohledu nikoli hostitele, ale hosta.

Napište, jakými slovy byste ukončili návštěvu a) Která uţ trvá dlouho b) Která se zdrţela do pozdních hodin

77


Řekni, co udělala paní Jana špatně, kdyţ jí přišla ohlášená návštěva.

Paní Janě přišla na návštěvu její dlouholetá kamarádka (paní Eva), která se s ní týden předem domluvila, ţe ji navštíví v jejím bytě. Při příchodu p. Jana nechala vyzout paní Evu před dveřmi a poté ji dala do rukou pantofle, ať si je obuje. Ani se s ní pořádně nepřivítala. Poté ji řekla: ,,Rychle si sedni a sněz tu polévku, dokud je teplá, kdyţ uţ jsem se s tím dělala.“ Paní Eva ji rychle snědla. Pak jí paní Jana oznámila, ţe vlastně nemá moc času, ţe musí jít ještě na úřad. Paní Eva v tom shonu nechtěně rozbila sklenici. ,,Jéje, to mi ještě scházelo, akorát si mi přidělala práci.“ Paní Eva se tedy raději zvedla a odešla domŧ.

Napiš, jak se měla paní Jana zachovat, kdyţ ji přišla ohlášená návštěva.

___________________________________________________________________ ___________________________________________________ ___________________________________________________ ___________________________________________________ ___________________________________________________ ___________________________________________________________________ ___________________________________________________________________ ___________________________________________________________________ ___________________________________________________________________ ___________________________________________________________________ ___________________________________________________________________ ___________________________________________________________________ ___________________________________________________________________

78


Dopisy Při

psaní

úředních

dopisŧ

se

řídíme

následujícími pravidly DATUM:

na

dopisních

papírech

bez

předtisku lze psát datum od levé svislice nebo vpravo. PÁD MÍSTA ODESLÁNÍ: místo odeslání dopisu se uvádí v 1. pádě (Praha 21.06.2007, Kutná Hora 11.11.2007). "VĚC:" byl vynechán předtisk slova Věc (slovo „věc“ uţ se nepíše). Psaní slova Věc v názvu dopisu se v oficiální a obchodní korespondenci povaţuje jiţ za zastaralé a doporučuje se vypouštět; ponechává se pouze název dokumentu (např. Žádost o…), který by měl být zvýrazněn buď tučně, nebo podtrţen (nikoli však tučně a podtrţeně zároveň). OSLOVENÍ: kaţdý dopis začíná oslovením, a to v 5. pádě (i v případě písemného styku s institucemi, kdy jméno adresáta neznáme, např. Vážení). ODSTAVCE A JEJICH ODSAZENÍ: odstavce začínáme psát od levé svislice; pouze u osobních dopisŧ lze psát začátky odstavcŧ od zaráţky. MEZERY MEZI ŘÁDKY: mezi oslovením, jednotlivými odstavci a závěrečným pozdravem se vkládá jeden volný řádek (nadále se pouţívá jednoduché řádkování) OSOBNÍ A PŘIVLASTŇOVACÍ ZÁJMENA A VELKÁ PÍSMENA: tvary osobních a přivlastňovacích zájmen Vy, Vám, Váš píšeme jako vyjádření úcty a zdvořilosti vţdy s velkým počátečním písmenem, ať píšeme jednotlivci, několika osobám nebo kolektivu (malé písmeno u těchto zájmen naopak naznačuje, ţe jde o dopis soukromý, dŧvěrný; v dopisech přátelŧm a rodině si mŧţeme vybrat mezi zdvořilejším Ty, Tobě, Tvůj a neformálním ty, tobě, tvůj; vy, vám, váš). OKRAJE ZLEVA A ZPRAVA: u obchodních a oficiálních dopisŧ se zavádí bloková úprava – zarovnání podle levého i pravého okraje, rozšířily se zpŧsoby zvýrazňování textu, jeţ nabízejí textové editory 79


PODPIS: podpis (a s ním případně i razítko) lze umístit od levé svislice nebo vpravo. PŘÍLOHY: větší počet příloh se uvádí pod zvýrazněný nadpis Přílohy – slovo Přílohy by mělo být zvýrazněno stejně jako název dopisu (tučně, nebo podtrţeně), nepíše se za ním dvojtečka. UPOZORNĚNÍ NA KOPII: upozornění, ţe kopie dopisu byla zaslána někomu jinému na vědomí, se poznamená dole od levé svislice (po vynechání dvou řádkŧ za přílohami). Nadpis Na vědomí, Rozdělovník nebo Kopie se zvýrazní rovněţ stejným zpŧsobem jako název dokumentu a Přílohy, tj. tučně, nebo podtrţeně. Výčet adresátŧ se píše pod nadpis Na vědomí, za kterým se dvojtečka rovněţ nepíše.

Napiš dopis mamince ze školy v přírodě ___________________________________________________________ ___________________________________________________________ ___________________________________________________________ ___________________________________________________________ ___________________________________________________________ ___________________________________________________________ ___________________________________________________________ ___________________________________________________________ ___________________________________________________________ ___________________________________________________________ ___________________________________________________________ ___________________________________________________________

80


Elektronická korespondence: Normy pro psaní písemností se vztahují také na e-maily, které se pouţívají jako oficiální nebo obchodní dopis, nikoli jako interní sdělení. Pro úpravu e-mailové korespondence platí stejné zásady jako pro dopisy zasílané poštou, přičemţ je však nutné mít na zřeteli technické vybavení adresáta. Je vhodné sestavit dopis, který se pak v emailu zašle pouze jako příloha. Nedojde tak ke zkreslení řádkŧ a obsahu automatickým zarovnáváním počítačové pošty.

Napiš úřední dopis (na městský úřad stíţnost, ţe se neodhrnuje sníh na chodníku vaší ulice).

______________________________________________________________ ______________________________________________________________ ______________________________________________________________ ______________________________________________________________ ______________________________________________________________ ______________________________________________________________ ______________________________________________________________ ______________________________________________________________ ______________________________________________________________ ______________________________________________________________ ______________________________________________________________ ______________________________________________________________ ______________________________________________________________ ______________________________________________________________ ______________________________________________________________

81


Oblékání Nezapomeňte! Oblečením kaţdý člověk vysílá signály, které všem poskytují určité informace o jeho postavení i image. Podle oblečení jsme prostě stále hodnoceni. Je velmi dŧleţité, abyste dobře odhadli příleţitost, na kterou si oblečení vybíráte. Situace, kdy podceníte jednání a dostavíte se ve světlém obleku, zatímco všichni ostatní u stolu mají tmavé obleky s kravatou, nemusí být pro vás od první chvíle příjemná. I hodně sebejistý člověk ve sportovním oblečení mezi lidmi v černých společenských šatech znejistí. Mezi samozřejmá doporučení ohledně oblečení patří, ţe by oděv měl být čistý, vyţehlený a neměl by být cítit kouřem ani potem. Malá nedbalost mŧţe mít nedozírné dŧsledky. Na oblékání mají vliv také další více či méně podstatné okolnosti: oblast světa, kde ţijeme, věk, hranice našich finančních moţností, osobní vkus, účel a místo setkání. Pro velkou část společenského styku se mŧţeme svým oblečením přizpŧsobit, a to vţdy podle konkrétních událostí. I přes současnou obecnou leţérnost oblečení (například rebelství, klasický projev mladé generace) platí stále jisté kodexy. Mimo pracovní jednání a společenské podniky záleţí jen na vás, jaké oblečení zvolíte.

82


Začínáme – příprava na akci Před samotnou účastí na společenské akci bývá obvyklé, ţe pozvaní obdrţí pozvánku. Tu je potřeba dobře přečíst tak, abyste věděli, v jakém duchu se bude „akce“ odehrávat (více či méně formální pojetí), co si obléci, kdy a kam se dostavit. Podaří-li se vám získat další informace o hostiteli či prostředí, kde bude společenská akce probíhat, tím lépe pro vaši přípravu, naladění a splnění očekávání. Zlaté pravidlo: nechodíme nikdy tam, kam nejsme zváni.

Co na sebe Mnohé pozvánky na společenské akce obsahují tzv. dress code, tedy instrukci na jaké úrovni máme přijít oblečeni. Nejvyšší stupeň slavnostního oděvu pro muţe je označován jako tzv. black tie, coţ znamená pro muţe smoking a ţenu velkou večerní toaletu. V současnosti je však nejběţnějším společenským oděvem tzv. formal dress, černý oblek, jednobarevná košile decentních tónŧ (bílá, krémová či světle modrá) a kvalitní hedvábná kravata. Dámy mohou volit mezi společenskými šaty či kostýmem. Pro denní nošení do práce (na pracovní schŧzky, obchodní obědy apod.) se doporučuje tzv.business dress. Obvykle se jedná o variantu pánského obleku v šedé, modré nebo černé barvě, případně kombinace společenských kalhot a separátního saka. Ţeny mají širší výběr od kostýmu (i kalhotového), přes blejzr či kombinaci sukně/kalhoty a blŧza. Na neformální příleţitosti a volný čas oblékáme tzv. casual dress.

83


Pro snazší orientaci se vţilo jednoduché pravidlo: řečník na prezentaci mŧţe být oblečen o stupínek lépe, tj. formálněji neţ jeho posluchači. Pro většinu společenských akcí ovšem platí, ţe jakékoliv vybočení z normy je chyba, ať uţ přijdeme oblečeni na vyšším stupni, tj. „overdressed“, nebo naopak zvolíme oblečení niţšího stupně neţ předepsal hostitel, tj. „underdressed“.

Napiš, co si oblečou: muţ

ţena

black tie

formal dress

business dress casual dress

84


Tanec Tanec je pohybová společenská aktivita, provozovaná převáţně za doprovodu hudby. Tanec mŧţe navodit lepší náladu, a také je vyjádřením pocitŧ tanečníka, takţe mŧţe být povaţován za druh umění. Umělecký tanec bývá označován slovem balet nebo také scénický tanec apod. Vznik tance je kladen do období rodové společnosti, kde umocňoval rituální obřady. Tuto funkci zastával aţ do starověku, kdy k této funkci přibyla ještě funkce umělecká. V této době neexistoval tanec v páru, ale pouze individuální tanec – umění, nebo tanec skupinový – rituální. Ve 20. století vznikla řada soutěţí, které se dělí podle druhu tance. Se systémem soutěţí vznikl i systém hodnocení pro rŧzné tance, toto hodnocení je zaloţeno na kombinaci subjektivních dojmŧ (radost z tance, výraz v obličeji, přirozenost, atd.) a na objektivních skutečnostech jako je obtíţnost taneční sestavy a její provedení (zvláště u akrobatických tancŧ se hodnotí poměr mezi záměrem a provedením).

Taneční styly a rytmy Tance společenské (Ballroom dancing) se dělí na dvě skupiny. Toto rozdělení je beţné i na tanečních soutěţích: 

standardní o

waltz

o

tango

o

valčík

o

slowfox

o

quickstep

85


latinskoamerické o

samba

o

cha-cha

o

rumba

o

paso doble

o

jive

o

cha – cha

Rŧzné, které by se daly zařadit mezi společenské (učí se v tanečních, případně v nějakých rozšiřujících kurzech a pod.) 

foxtrot

polka

flamenco

salsa

mambo

argentinské tango

two-step

mazurka

čardáš

blues

merengue

Sólo (nepárové tance) 

břišní tanec

breakdance

rap

tecktonik

step

balet

výrazový tanec

moderna

hiphop

headbanging 86


Skupinové 

čtverylka

česká beseda

kankán

country tance

Je dobré vědět. Ve společnosti tančí pán nejprve se svou partnerkou, pak s dámami podle společenské významnosti. Je zdvořilé postupně vyzvat všechny dámy, s nimiţ sedíme u stolu. S výjimkou dámské volenky k tanci vţdy vyzývá pán dámu, a to se slovy: Smím prosit? Dáma odpovídá: Prosím. Vstává a jde na parket. Pán by měl tančit s dámou vţdy jen jednu sérii tancŧ. Konverzovat při tanci je povinnost. Odmítne-li dáma jednoho tanečníka, musí – s výjimkou svého partnera – odmítnout i ostatní. Pán by při dámské volence neměl odmítnout nikdy. Muţ nenechává dámu samotnou u stolu – buď zŧstane s ní, nebo ji vyzve k tanci. Po tanci ji vţdy doprovodí zpět na její místo, a to i po dámské volence.

Správné taneční drţení.

Tak to uţ je příliš.

87


Sehrajte ve třídě scénku, jak se budete chovat, kdyţ jde pán vyzvat dámu k tanci a naopak.

Sehrajte scénku odmítnutí ţádosti o tanec

88


Co je image? Image je náš komunikační nástroj, jenţ říká okolnímu světu kdo jsme a nebo také kým být chceme. Je to potenciál v kaţdém z nás bez rozdílu věku.

Image je opakem módy. Móda je vzrušení, náboj, měnnost. Image je nadčasovost. Je to styl vyjadřující naši osobnost. Móda je pomíjivá, rychle se měnící. Image se utváří a vyvíjí po mnoho let, postupem času získává na kvalitě.

Image je odrazem našeho myšlení, našich vlastností a přístupu k sobě samým a k našemu okolí.

Slovo IMAGE mŧţe některé z nás znervózňovat. Mŧţe nám připadat povrchní. Ovšem opak je pravdou-naše IMAGE je velká síla, jenţ nás současně vyplňuje a obklopuje a tvoří kontakt mezi vnějším a vnitřním zázrakem ţivota.

Kaţdý člověk uvnitř sebe skrývá vizi svého já, své vášně, své ambice. Vnější stránku tvoří náš vzhled, vztahy s okolím, kvalita komunikace, naše zdraví, domov, jenţ vytváříme, a naše kariéra. Naše IMAGE má mnoho rozměrŧ, zahrnuje všechno, co jsme, a všechno, co děláme.

89


Image faktor Z knihy Mary Spillaneové – Image pochází tabulka, která nám umoţní určit tzv. image faktor, tedy své silné a slabé stránky v oblasti image. 

Podle své osoby si vyplň tabulku a přečti si hodnocení.

faktor image

handicapován stejně jako druzí

nadprŧměr prvotřídní

kvalita hlasu komunikace (psaní a mluvení) Sebeprezentace (umění se prodat“) společenské chování postoj, drţení těla, gesta, mimika oblékání, osobní styl upravenost (vlasy, nehty, pleť) fyzický stav schopnost udrţet oční kontakt s posluchačem potřásání rukou znalost pravidel při stolování Hodnocení: Přidělte si 3 body za kaţdý faktor prvotřídní, 2 za nadprŧměrný, 1 za stejně jako ostatní. Za handicapován nezískáváte nic. Méně než 8 bodů: Doporučuje se zamyslet buď nad svým image, nebo nad svým sebevědomím. 9 – 12 bodů: Je na čase vymanit se z prŧměru. 13 – 24 bodů: Je třeba věnovat se slabším stránkám. 25 – 36 bodů: Buď máte nadprŧměrnou image nebo nadprŧměrné sebevědomí.

90


Být správným ţákem Pojem správný žák představuje pro rŧzné lidi rŧznou skutečnost. Pro většinu z nich je jím nepochybně ten, který má dobré známky, tedy dobré výsledky, nenosí poznámky a je vzorem pro ostatní spoluţáky. Dodrţuje vše, co paní učitelka nebo pan učitel poţaduje, prostě se snaţí být tím nejlepším ve třídě. Ale např. pro takového Paţouta s Horáčkem ze známé pohádky Mach a Šebestová znamená správný ţák něco zcela jiného, a to takového ţáka, který zcela ignoruje paní učitelku, neučí se, na výuku se nepřipravuje a škola je pro něho vlastně jen prostředkem, kde se dají provádět rŧzné skopičiny a naschvály. Správný ţák dělá radost nejen svým rodičŧm a učitelŧm, ale především sobě.

Práva ţákŧ: V souladu s „Úmluvou o právech dítěte“ byla pro podmínky školy vymezena tato základní ustanovení: 1. V rámci práva na vzdělání a rozvoj osobnosti má kaţdý ţák nárok na získávání informací a srozumitelný výklad učiva podle míry nadání a svých rozumových a fyzických schopností. 2. Ţáci mají právo na svobodu projevu, na vyjadřování svého mínění či názorŧ vhodným zpŧsobem. Připomínky na adresu školy mohou vznášet prostřednictvím rodičŧ, eventuálně Rady školy. 3. Kaţdý ţák má právo na svobodu myšlení, svědomí a náboţenství, za své názory nemŧţe být postihován. 4. Ţák má právo být chráněn před jakoukoli formou diskriminace (národnostní, rasové, …), má právo na ohleduplné a taktní jednání ze strany učitelŧ i ţákŧ. Má rovněţ nárok být ochráněn před jakýmkoli tělesným i duševním násilím, zneuţíváním, uráţením a zanedbáváním.

91


5. Kaţdý ţák má právo poţádat o pomoc a obrátit se se svým problémem na učitele, vychovatele, výchovnou poradkyni či vedení školy. Dále mŧţe slušnou formou ţádat o vysvětlení, radu, řešení. 6. Ţák má právo na objektivní hodnocení. 7. Ţák má právo, aby byl ze strany pedagoga respektován soukromý ţivot jeho rodiny. 8. O zpŧsobu výchovy ţáka v rodině rozhodují jeho zákonní zástupci, proto nesou i primární zodpovědnost za jeho chování. 9. Ţák má právo na přiměřený odpočinek a přestávku, jak je vymezena školním řádem, a na určení její náplně, zachovává-li pravidla bezpečnosti a neruší-li ostatní. 10. Ţák má ve vymezeném čase svobodu pohybu v prostorách školy, které jsou pro pohyb dětí určeny a zabezpečeny pedagogickým dozorem. 11. Ţáci mají právo se sdruţovat, kaţdý ţák má svobodu ve výběru kamarádŧ. 12. Kaţdý ţák má právo stravovat se ve školní jídelně. 13. Ţáci prvního stupně mohou docházet do druţiny v čase vymezeném řádem ŠD.

Ţáci mají nejen svá práva, ale také povinnosti, zde jsou některé z nich: Ţák je povinen dodrţovat školní řád, předpisy a pokyny školy k ochraně zdraví a bezpečnosti, s nimiţ byl seznámen. Docházka do školy 1. Ţák je povinen účastnit se výuky podle rozvrhu hodin, do školy přichází včas. Se zvoněním je na svém místě a je připraven na vyučování. 2. Nepřítomnost ve škole mŧţe být omluvena jen pro nemoc nebo z váţných rodinných dŧvodŧ. Uvolnění z vyučování do 3 dnŧ poskytuje třídní učitel, na více dnŧ ředitel školy. Písemnou ţádost o toto uvolnění musí ţák předloţit předem. Omluvenku podepsanou rodiči předkládají ţáci třídnímu učiteli ihned po absenci při příchodu do školy. 92


3. V době vyučování navštěvuje ţák lékaře jen v nutném případě, přičemţ rodič zodpovídá za bezpečnost dítěte při odchodu k lékaři. Bez písemné omluvenky ţák nebude z výuky uvolněn. 4. Na odpolední výuku čeká ţák u vstupních dveří do školy, kde si jej přebírá v určenou dobu vyučující. Chování ţáka 1. Ţáci jsou povinni dodrţovat zásady slušného a kulturního chování. Pomáhají spoluţákŧm, neubliţují jim, nenapadají je a neuráţí. Jednají s kaţdým s úctou, mile a slušně, zdraví učitele, zaměstnance a všechny hosty školy. Při komunikaci s dospělými ţák udrţuje kontakt a věnuje pozornost sdělovanému. 2. Ţáci dbají ve škole i mimo školu všech pravidel hygieny a bezpečnosti. Při veškerém svém počínání mají na paměti nebezpečí úrazu. Ţáci mají povinnost nahlásit kaţdý úraz vyučujícímu nebo třídnímu učiteli.

3. Ţáci respektují zákaz vzdalovat se v době vyučování a o přestávkách z budovy školy. 4. Ţáci jsou povinni připravovat se na vyučování, nosit do školy poţadované pomŧcky a předkládat domácí úkoly dle pokynŧ příslušných vyučujících. Zapomněl-li ţák pomŧcku, je povinen se před hodinou omluvit.

5. Ţáci jsou povinni mít u sebe ţákovskou kníţku a pravidelně ji předkládat rodičŧm ke kontrole. 6. Ţáci nenarušují prŧběh vyučující hodiny, nehrají si se svými věcmi, hrami a hračkami během vyučování. S učitelem nehovoří bez vyzvání, nepřerušují druhé, kdyţ hovoří.

93


7. V prŧběhu vyučování mají ţáci vypnuté mobilní telefony, přehrávače MP3, iPody a jinou elektroniku, mohou je pouţívat pouze o přestávkách. 8. Ţákŧm se nedoporučuje nosit do školy či na akce pořádané školou cenné věci (mobil, šperky, elektroniku, …) či větší částky peněz. Je nepřípustné, aby ţáci s cennými věcmi obchodovali a vyměňovali je. Pokud dojde ke ztrátě cenností, jejich výměně či prodeji, nenese škola hmotnou odpovědnost za vzniklou škodu. 9. Do školy ţák nesmí nosit věci, které by mohly ohrozit zdraví, zpŧsobit úraz nebo ohroţovat mravní výchovu ţákŧ. Ţáci jsou povinni dodrţovat přísný zákaz

prezentace

symbolŧ

propagujících

politickou,

náboţenskou,

národnostní či rasovou nesnášenlivost. 10. Uţívání drog, pití alkoholu a kouření je pro ţáky základní školy nepřípustné. Porušení tohoto pravidla ve škole bude kázeňsky trestáno a projednáno s rodiči. Závaţné přestupky budou řešeny i ve spolupráci s Policií ČR a zřizovatelem školy. 11. Prostor před školou není určen ke hrám jakéhokoliv druhu, proto z bezpečnostních dŧvodŧ platí zákaz všech herních aktivit, které by mohly ohrozit zdraví dětí. 12. Přestávky jsou určeny k odpočinku, hygieně a přípravě na další hodinu. Ţáci o přestávkách neběhají a nekřičí, přecházejí do odborných pracoven. Svým chováním nikterak neruší své okolí a dbají pravidel bezpečnosti. 13. Akcí pořádaných školou se mohou zúčastňovat pouze ti ţáci, kteří svým chováním nenarušují prŧběh akce a neohroţují bezpečnost svoji ani svých spoluţákŧ. O případné neúčasti ţáka na akci či vyloučení z ní mŧţe rozhodnout učitel zodpovědný za akci. Po dobu konání třídní akce mŧţe být ţák přeřazen do jiné třídy.

94


14. Vstup do tělocvičny a některých odborných učeben je dovolen pouze za přítomnosti učitele. Manipulace s didaktickými přístroji, roletami i okny je povolena jen určeným ţákŧm, a to jen za dozoru vyučujícího. 15. Ţáci se přezouvají v šatnách do domácí obuvi. Do tělocvičny vstupují jen ve zvláštní obuvi. Do školy chodí vţdy čistě a slušně oblečeni a upraveni. 16. Ţáci jsou povinni udrţovat v prostorách školy i v jejím bezprostředním okolí čistotu. 17 . Ţáci jsou povinni plnit uloţené úkoly, pokud jsou pověřeni sluţbou ve třídě (mazání tabule, úklid třídy apod.).

Diskutujte se svým učitelem, co byste změnili, popřípadě dodali do práv a povinností ţáka.

95


Klíčové kompetence Cíle v oblasti kompetence k učení Ţák: 

přijímá podporu, rady, zpětnou vazbu i kritiku a vytvoří plán dalšího zlepšování,

aktivně vyuţívá rŧzné zdroje informací (knihy, encyklopedie, příručky, tabulky, grafy, tisk, lidé, internet),

vyhodnotí a obhájí, který z pouţitých zdrojŧ je pro danou situaci (problém) nejefektivnější.

Cíle v oblasti kompetence k řešení problémŧ Ţák: 

identifikuje účastníky a sloţky problému a identifikuje, které jsou v problému proměnné a jaké jsou jejich vzájemné vztahy,

rozpozná, v čem je problém, který řeší, podobný či obdobný s dříve známými problémy, a určí, v čem se problémy liší a v čem se shodují,

problém analyzuje z rŧzných hledisek,

vyhodnotí rŧzné vlastní i předloţené varianty řešení a rozhoduje se mezi nimi,

změní své závěry na základě nových informací či změněných podmínek.

Cíle v oblasti kompetence komunikativní Ţák: 

zamýšlí se nad názory a pohledy, které se liší od jeho vlastních,

ve světle nových příspěvkŧ přehodnocuje nebo potvrzuje svŧj předchozí názor, případně ho upravuje v situaci, kdy ho argumenty druhého přesvědčily,

akceptuje, ţe výsledkem diskuse nemusí být vţdy shoda,

dívá se na věci z rŧzných hledisek, vyhýbá se paušálním hodnotícím soudŧm,

kdyţ sděluje druhým své názory a pocity, jedná tak, aby je neurazil, aby se nedotkl jejich přesvědčení, odděluje svoje vlastní pocity od toho, co se reálně stalo,

96


obhajuje svŧj názor asertivním zpŧsobem (dŧrazně, ale slušně); předkládá konkrétní argumenty i proti většinovému mínění, je-li přesvědčen o jeho správnosti,

pozná, kdyţ s ním chce někdo manipulovat, popíše, v čem tato manipulace spočívá (jak se projevuje ve verbálním i neverbálním projevu) a odmítne takovou komunikaci společensky přijatelným zpŧsobem; sám s druhými nemanipuluje.

Cíle v oblasti kompetence sociální a personální Ţák: 

v případě potřeby nabízí svou pomoc – všimne si, kdo ji potřebuje,

zdrţuje se posměškŧ nebo opovrţení nad prací druhých, mluví o práci a jejím výsledku a nikoli o vlastnostech nebo povaze osoby,

podle svého uváţení vyuţívá zpětnou vazbu pro své další jednání,

pojmenuje své emoce v daném okamţiku, omluví se při jejich nezvládnutí ve skupině, pouţívá jednoduché postupy, jak zvládat své emoce.

Cíle v oblasti kompetence občanské Ţák: 

názory nebo přesvědčení druhých přijímá jako moţné, svŧj názor předkládá také jako jeden z moţných a opírá ho o argumenty,

posuzuje a hodnotí jevy, procesy, události a problémy ve svém okolí z rŧzných úhlŧ pohledu,

kritizuje stereotypy a předsudky pouţité v soukromé i ve veřejné komunikaci, snaţí se jich vyvarovat,

v rŧzných situacích, kde nejsou přesně stanovená pravidla, se chová tak, aby neobtěţoval a neškodil; respektuje, ţe jeho svoboda končí tam, kde začíná svoboda druhého,

nepouţívá násilné řešení sporŧ, vyjedná smír; pouţívá v případě potřeby rŧzná vyjádření a postupy, kterými je moţné odmítnout agresi proti sobě nebo proti třetí osobě,

aktivně pomáhá slovem i činem spoluţákŧm i spoluobčanŧm, podle svých moţností se zapojuje do obecně prospěšných akcí na místní i širší úrovni. 97


Seznam pouţité literatury: 1) BONNEAUOVÁ, E. Pravidla etikety. Praha: Ikar,2005 2) DAHLKE, R. Program pro zdraví. Praha: Ikar, 2006 3) DOBERSKÝ, P.,

HORÁČKOVÁ, J.

Abychom netloustli. Praha:

Avicenum, 1987 4) DOLEČEK, R. Být štíhlým po česku. Opava: Optys, 1994 5) FOŘT, P. Stop dětské obezitě. Praha: Ikar, 2004 6) FRANTA, V. Nikdo nejsme dokonalí. Filip Trend Publishing, 2002 7) MARÁDOVÁ, E., KABRICHTOVÁ, L. Rodinná výchova. Hygienické návyky. Péče o zdraví. Praha: Fortuna,1999 8) INCZE, G. Pravidla společenského chování. Praha: Ikar, 1999 9) SMEJKAL. V. , BACHRACHOVÁ, H. Velký lexikon společenského chování. Grada, 2007 10) ŠPAČEK, L. Velká kniha etikety. Praha: Mladá fronta, 2005 11) www.chovani.eu

98

Osobní rozvoj