Page 1

Školení ICT pro pedagogy Jan Večeře

2010


1. Základní představení osobního počítače .............................................................................. 5 1.1. Hardware ....................................................................................................... 5 1.2.

Základní deska .............................................................................................. 5

1.3.

Procesor ........................................................................................................ 6

1.4.

Sběrnice ........................................................................................................ 7

1.5.

Pevný disk (Hard disk) ................................................................................... 7

1.6.

Operační paměť ............................................................................................ 7

1.7.

Grafický adapter ............................................................................................ 8

1.8.

Zvuková karta ................................................................................................ 9

1.9.

Univerzální sériový port (USB) .................................................................... 10

1.10.

Síťová karta .............................................................................................. 10

1.11.

Elektrický zdroj ......................................................................................... 11

1.12.

Vstupní zařízení ....................................................................................... 11

1.13.

Výstupní zařízení ..................................................................................... 11

1.14.

Typy osobních počítačů dle pouţití a velikosti ......................................... 11

1.15.

Laptop / notebook .................................................................................... 13

2. Operační systém Windows ................................................................................................. 15 2.1. Instalace system Windows 7 ....................................................................... 17 2.2. 2.2.1.

Funkce systému Windows ........................................................................... 19 Nabídka Start ........................................................................................... 19

2.3.

Informace o výkonu a nástroje .................................................................... 24

2.4.

Hledání v systému Windows ....................................................................... 31

2.5.

Tlačítko vypnout .......................................................................................... 32

2.6.

Hlavní lišta systému Windows 7 .................................................................. 32

2.7.

Plocha systému Windows ............................................................................ 35

2.8.

Individuální nastavení počítače v systému Windows 7 ................................ 40

2.9.

Instalace Hardware...................................................................................... 45

2.10.

Instalace USB zařízení ............................................................................. 45

2.11.

Instalace tiskárny ..................................................................................... 49

2.12.

Instalace Software .................................................................................... 54

2.13.

Instalace z CD nebo DVD ........................................................................ 54

3. Internet a webové prohlíţeče .............................................................................................. 56 3.1. Weby druhé generace ................................................................................. 56 3.2.

Web 1.0 ....................................................................................................... 57


3.3.

Web 2.0 ....................................................................................................... 59

3.4.

Rozdíly mezi web 1.0 a web 2.0 .................................................................. 61

3.5.

Charakteristiky Web 2.0 .............................................................................. 64

3.6.

Webové prohlíţeče ...................................................................................... 72

3.7.

Internet Explorer .......................................................................................... 73

3.8.

Mozilla Firefox ............................................................................................. 79

3.9.

Opera .......................................................................................................... 81

4. Instalace aplikací Microsoft office 2007............................................................................... 83 5. Microsoft Word .................................................................................................................... 85 5.1. Tlačítko Office.............................................................................................. 85 5.2.

Vytvoření nového souboru ........................................................................... 86

5.3.

Otevření existujícího dokumentu ................................................................. 87

5.4.

Uloţit dokument ........................................................................................... 88

5.5.

Tisk dokumentu ........................................................................................... 89

5.6.

Nastavení vzhledu stránky .......................................................................... 90

5.7.

Vzhled stránky – Okraje .............................................................................. 91

5.8.

Vzhled stránky – Papír ................................................................................ 95

5.9.

Vzhled stránky – Rozloţení ......................................................................... 97

5.10.

Záhlaví a zápatí ...................................................................................... 101

5.11.

Vytvoření odlišných záhlaví nebo zápatí na sudých a na lichých stránkách 104

5.12.

Vytvoření odlišného záhlaví nebo zápatí v části dokumentu .................. 105

5.13.

Formát odstavce .................................................................................... 107

5.14.

Kreslení .................................................................................................. 116

5.15.

Automatické tvary ................................................................................... 118

5.16.

Vkládání obrázků do dokumentu ............................................................ 124

5.17.

Obrázky .................................................................................................. 130

5.18.

Generování obsahu ................................................................................ 139

6. Nastavení Microsoft Outlook ............................................................................................. 145 6.1. Vytvoření e-mailové zprávy ....................................................................... 150 6.2.

Změna formátu zprávy na formát HTML, formát RTF nebo prostý text ..... 150

6.3.

Vytvoření podpisu pro odchozí zprávy....................................................... 151

6.4.

Zobrazení sloupce Předmět v podokně Doručená pošta ........................... 152

6.5.

Změna vzhledu e-mailové zprávy .............................................................. 153

7. Instant Messaging vs. Video hovor ................................................................................... 159


7.1.

Instant Messaging ..................................................................................... 159

7.2.

Video-hovor ............................................................................................... 161

8. Open source aplikace Moodle ........................................................................................... 164 8.1. Předpoklady e-learningu ............................................................................ 164 8.2.

Konstruktivismus ....................................................................................... 165

8.3.

Konstrukcionismus .................................................................................... 165

8.4.

Sociální konstruktivismus .......................................................................... 166

8.5.

Kolektivní a samostatné chování ............................................................... 166

9. Interaktivní tabule .............................................................................................................. 168


1. Základní představení osobního počítače

Pojem osobní počítač je pouţíván od 70. let minulého století, kdy společnost Apple představila první osmibitové osobní počítače. V dnešní době je však nejrozšířenější architektura IBM PC kompatibilní hardware, jejíţ téměř monopolní operační platformou je Microsoft Windows. Z výše zmíněného je zřejmé, ţe osobní počítač vyţaduje ke svému správnému fungování minimálně hardwarovou (technické vybavení počítače – fyzické součástky) a softwarovou (programové vybavení počítače – řada instrukcí, které jsou počítačem postupně vykonávány) výbavu. S operačním systémem Windows se můţeme setkat v mnoha variantách. Nejběţnější je Windows XP, Windows Vista a Windows 7 a to v 32-bitové a 64-bitové verzi. 1.1. Hardware 1.2. Základní deska Základní deska je základním stavebním kamenem kaţdého počítače a sdruţuje v sobě funkce mostu mezi jednotlivým hardwarem, který je v počítači instalován. Hlavním úkolem je tedy propojit jednotlivé hardwarové komponenty v jeden funkční celek a poskytnout napájení. Vzhledem k vývoji výpočetní techniky bylo nutné postupem času přidávat nové součástky, které dříve bylo nutné připojovat samostatně. V dnešní době je moţné zakoupit i základní desky, které mají integrované všechny důleţité komponenty a není nutné dokupovat ţádné další součásti k plné funkčnosti systému. Jedním příkladů plné integrace jsou systémy zaloţené na platformě Intel ATOM. Základní deska umoţňuje zapojení procesoru, operační paměti. Další komponenty (např. grafické karty, zvukové karty, pevné disky, mechaniky) se připojují pomocí rozšiřujících slotů nebo kabelů, které se zastrkávají do příslušných konektorů. Na základní desce je dále umístěna energeticky nezávislá paměť ROM, ve které je uloţen systém BIOS, který slouţí k oţivení počítače hned po spuštění. Rozšiřující sloty mohou obsahovat spoustu druhů hardware, který nemá na funkčnost


systému ţádný vliv, ale můţe rozšířit vyuţití počítačové sestavy pro další pouţití. Příkladem takovéhoto hardware mohou být televizní a rádiové tunery, grafické střiţny, mikrovlnné a rádiové komponenty apod. Nejdůleţitější integrované obvody jsou zabudovány v čipové sadě (anglicky chipset). Fyzicky můţe jít buď jenom o jeden čip, nebo dva (v tom případě se označují jako northbridge a southbridge). Čipová sada rozhoduje, jaký procesor a operační paměť je moţné k základní desce připojit.

1.3. Procesor

Pokud bychom přirovnali počítač např. k automobilu, postavení procesoru by odpovídalo motoru. Někdy bývá také přirovnáván k „srdci― nebo „mozku― počítače. Procesor čte z paměti strojové instrukce a na jejich základě vykonává program. Protoţe procesor, který by vykonával program zapsaný v nějakém vyšším programovacím jazyku by byl příliš sloţitý, má kaţdý procesor svůj vlastní jazyk - tzv. strojový kód, který se podle typu procesoru skládá z jednodušších nebo sloţitějších strojových instrukcí. Pod pojmem procesor se dnes téměř vţdy skrývá elektronický

integrovaný obvod, i kdyţ na samých počátcích

počítačové éry byly realizovány procesory i elektromechanicky. Zpravidla se nachází na základní desce počítače. Rodina procesorů, které zpracovávají stejný strojový kód tvoří specifickou architekturu procesoru. Procesory prvních počítačů se skládaly z obvodů obsahujících mnoţství tzv. diskrétních součástek – elektronek nebo tranzistorů, rezistorů a kondenzátorů. Takový procesor obvykle zabíral velkou skříň, nebo i několik skříní. Teprve počátkem 70. let 20. století se s nástupem integrovaných obvodů začaly procesory miniaturizovat. Nejprve byly procesory stavěny z procesorových řezů - procesor byl pak sloţen z několika desítek nebo stovek integrovaných obvodů. Kdyţ se podařilo


umístit základní obvody procesoru do jednoho integrovaného obvodu, vznikl mikroprocesor.

1.4. Sběrnice Sběrnice je skupina signálových vodičů, kterou lze rozdělit na skupiny řídicích, adresových a datových vodičů v případě paralelní sběrnice nebo sdílení dat a řízení na společném vodiči (nebo vodičích) u sériových sběrnic. Sběrnice má za účel zajistit přenos dat a řídicích povelů mezi dvěma a více elektronickými zařízeními. Přenos dat na sběrnici se řídí stanoveným protokolem. V případě modulární architektury elektronického zařízení nebo počítače je sběrnice po mechanické stránce vybavena konektory uzpůsobenými pro připojení modulů.

1.5. Pevný disk (Hard disk)

Hard disk je zařízení, které se pouţívá v počítačích a ve spotřební elektronice (MP3 přehrávače, videorekordéry, …) k dočasnému nebo trvalému uchovávání většího mnoţství dat pomocí magnetické indukce. Předchůdcem pevných disků je magnetická páska a disketa. Jejich současnými největšími konkurenty jsou SSD disky a USB flash disk, které vyuţívají stálé flash paměti.

1.6. Operační paměť

Operační paměť je nestálá vnitřní elektronická paměť číslicového počítače typu RWM-RAM, určená pro dočasné uloţení zpracovávaných dat a spouštěného programového kódu. Tato paměť má obvykle rychlejší přístup, neţ vnější paměť (např. pevný disk). Tuto paměť můţe procesor

adresovat přímo, pomocí podpory ve své instrukční síti.


Strojové instrukce jsou adresovány pomocí instrukčního ukazatele a k datům se obvykle přistupuje pomocí adresace prvku paměti hodnotou uloţenou v registru procesoru nebo je adresa dat součástí strojové instrukce. Operační paměť je spojena s procesorem pomocí sběrnice, obvykle se mezi procesor a operační paměť vkládá rychlá vyrovnávací paměť typu cache, neboli paměť, která je přímo přístupná procesoru. Jedná se o nepostradatelný fyzický prostředek, který je spravován jednou z hlavních části operačního systému. Operační paměť je určená pro uchovávání kódu programů respektive procesů spolu s mezivýsledky a výsledky jejich činnosti. Zrovna tak je v operační paměti uchováván stav dalších prostředků a základní datové struktury jádra. Vezmeme-li v potaz adresování operační paměti, lze zjednodušeně paměť chápat jako souvislý prostor paměťových buněk o nějaké velikosti. Tyto buňky jsou pak lineárně adresovány adresami pevné délky.

1.7. Grafický adapter

Grafická karta se stará o grafický výstup na monitor, TV obrazovku či jinou zobrazovací jednotku. V případě, ţe grafická karta obsahuje tzv. VIVO (video - in a video-out), umoţňuje naopak i analogový vstup videosignálu

např.

při

ukládání

videosouborů

z

videokamery,

videopřehrávačů apod. Dříve byla "grafická karta" (přesněji šlo o grafický čip) nedílnou součástí základní desky, dnes jsou grafické karty oddělené a připojené do počítače pomocí některého typu sběrnice. Grafická karta samozřejmě můţe být i integrovaná na základní desce počítače, v tomto případě se jedná o tzv. low-end desky nebo desky niţší střední třídy. Výjimku většinou dnes tvoří notebooky, u kterých je integrované grafické jádro součástí čipsetu. Pokud je grafická karta integrovaná na základní desce, lze ji vypnout a nahradit grafickou kartou, která se zasune do příslušné pozice na desce. Grafické karty


jsou rok od roku sloţitější a výkonnější, a jelikoţ jiţ dlouhou dobu obsahují vlastní mikroprocesor

(GPU – graphics processing unit),

paměti i sběrnice, daly by se označit za „počítače v počítači―. Díky speciální konstrukci grafického čipu ji lze vyuţít na specifické výpočty, kde má přes 10x větší výkon (někdy i 100x), specifické výpočty jsou součástí GPGPU. Dříve se pro výpočty pouţívaly odděleně jednotky vertex a pixel, dnes se pouţívají částečně programovatelné jednotky - "unifikované shadery". Nedokáţou tak obecné výpočty jako CPU, ale za to ve své specializaci vynikají. Dále obsahuje TMU, ROP, řadič pamětí, napájecí obvody, výstupní konektory a další. Dnes se nejběţněji připojuje přes PCI-Express x16 slot.

1.8. Zvuková karta

Zvuková karta je rozšiřující karta počítače pro vstup a výstup zvukového signálu, ovládaná softwarově. Typická zvuková karta obsahuje zvukový čip, který provádí digitálněanalogový

převod

nahraného

nebo

vygenerovaného

digitálního

záznamu. Tento signál je přiveden na výstup zvukové karty (většinou 3,5mm jack-sluchátkový). Zvuková karta také má „line in― konektor, do kterého je moţné připojit kazetový přehrávač nebo podobný zdroj zvukového signálu. Zvuková karta tento signál digitalizuje a uloţí (pomocí příslušného počítačového programu) na úloţiště dat. Digitalizace se provádí pomocí vzorkování. V kaţdém časovém intervalu se zjistí a zaznamená aktuální stav signálu neboli vzorek. Čím kratší je interval mezi vzorkováním, tím vyšší je vzorkovací frekvence, tím více vzorků bude pořízeno a tím bude výsledný záznam kvalitnější. Druhý faktor, který určuje kvalitu digitálního signálu, je počet pouţitých úrovní v kaţdém ze vzorků. Nejčastěji pouţívané vzorkovací frekvence: 11025 Hz (telefonní


kvalita), 22050 Hz (rádio kvalita), 44100 Hz (CD kvalita), 48000 Hz, 96000 Hz. Počet bitů na jeden vzorek je většinou 8, 16 nebo 24. Třetí konektor, který většina zvukových karet má, se pouţívá k přímému připojení mikrofonu. Signál z něj je moţné také nahrávat na úloţiště dat nebo ho jinak zpracovat (např. software na rozpoznávání hlasu nebo VoIP).

1.9. Univerzální sériový port (USB) USB (Universal Serial Bus) je univerzální sériová sběrnice. Moderní způsob připojení periférií k počítači. Nahrazuje dříve pouţívané způsoby připojení (sériový a paralelní port, PS/2, Gameport apod.) pro běţné druhy periférií - tiskárny, myši, klávesnice, joysticky, fotoaparáty, modemy atd., ale i pro přenos dat z videokamer, čteček paměťových karet, MP3 přehrávačů, externích disků a externích vypalovacích mechanik. Výhodou je moţnost připojování Plug & Play bez nutnosti restartování počítače nebo instalování ovladačů. Zařízení lze připojit za chodu k počítači a během několika sekund je přístupné. 1.10.

Síťová karta Síťová karta (Network Interface Controller, zkratka NIC) slouţí ke vzájemné komunikaci počítačů v počítačové síti. Ve stolních počítačích má podobu karty, která se zasune do slotu (ISA, PCI, PCI-e) základní desky nebo (coţ je dnes daleko častější varianta) je na základní desce integrovaná. U notebooků je situace podobná, integrace převládá a pro externí připojení se pouţívá rozhraní PCMCIA. Síťové rozhraní je obvykle síťová karta, tedy aktivní zařízení, které přijímá a vysílá rámce (ethernetové rámce nebo jiné podle typu pouţité technologie). Za síťové rozhraní nepovaţujeme síťové porty opakovače (repeater), hubu, switche a bridge (mostu), které není v síti moţno adresovat (poslat mu nějaká data).


1.11.

Elektrický zdroj

Elektrický zdroj je součástí počítačového hardware, který slouţí k napájení jednotlivých součástí osobního počítače. Zdroj je nutné vybírat dle aktuální konfigurace počítače. 1.12.

Vstupní zařízení Vstupní zařízení je hardware, který slouţí k přenosu pokynů uţivatele nebo jiného zařízení počítači (pořizování dat). Mezi základní vstupní zařízení patří především klávesnice, myš, tablet, mikrofon, scanner, webkamera nebo doteková obrazovka.

1.13.

Výstupní zařízení Výstupní zařízení je hardware, který předává data od počítače k uţivateli. Příklady výstupních zařízení jsou monitor, tiskárna, plotter nebo reproduktory. Výstupní t zařízení se připojují pomocí různých konektorů nebo výstupů jednotlivých hardwarových komponentů. V poslední době roste snaha výstupní zařízení připojovat skrze jednotný univerzální port, který podporuje funkci plug and play.

Nejpouţívanějším portem pro

výstupní a vstupní zařízení je USB.

1.14.

Typy osobních počítačů dle pouţití a velikosti

Tower – tento typ počítačové skříně je určen pro výkonné herní sestavy s řadou hardwarových rozšíření. Velká skříň umoţňuje instalovat základní desku typu ATX s řadou rozšiřujících slotů. Vzhledem k velikosti skříně není problém výkonný hardware chladit.


Minitower – tato skříň se hodí pro méně náročné hardwarové sestavy především pro domácí a kancelářské potřeby. Umoţňuje instalovat základní desku typu micro-ATX a obsahuje maximálně 2 aţ 3 rozšiřující sloty.


Desktop – tato počítačová skříň se pouţívá především ke kancelářským účelům. Její výhodou je moţnost umístnit na plochu skříně LCD display nebo jiné výstupní zobrazovací zařízení. Hardwarová konfigurace je omezena podporou základní desky micro- ATX.

1.15.

Laptop / notebook

Klasický notebook je osobní počítač, který je svým designem určen pro mobilní práci. Snadno se přenáší a je vybaven akumulátorem pro práci bez závislosti na zdroji elektrické energie. Dá se řící, ţe akumulátor je v současné době nejslabším místem notebooku. Vývoj ve světě počítačového hardware je velmi rychlý a kaţdý rok se na trhu objevuje novinka s vyšším výkonem, ale výdrţ akumulátorů je proti tomuto vývoji značně opoţděna. Vývojáři se tedy především zaměřují na sníţení spotřeby současných notebooků, kde je kladen především nárok na malou spotřebu podsvícení zobrazovací jednotky (dispaly) a sníţené zahřívání procesru. Standardní notebook můţe mít displej o úhlopříčce 13–17 palců, váhu okolo 2,5 kg. Notebook se 17palcovým displejem je označovaný jako „velký notebook―, tento notebook je na hranici vhodnosti rozměrů a hmotnosti pouţitelných pro přenášení. Notebook s obrazovkou menší neţ 12" a váhou okolo 1 kg se nazývá subnotebook. Je vhodnější variantou na časté přenášení. Ještě více odlehčená varianta se nazývá netbook. Notebooky bez klávesnice a s dotykovým displejem a


většinou nazýváme tablet PC. Někdy jsou kombinované klasické notebooky s dotykovým displejem, u nichţ se dá displej otočit tak, ţe tvoří vrchní kryt notebooku a je moţné na něj psát rukou pomocí stylusu. Notebooky s displejem větším neţ 17" nazýváme deskbook. Do této kategorie patří velké notebooky, které jsou určené jen k práci v kanceláři. K pravidelnému přenášení nejsou vhodné. Díky kvalitnímu hardwaru a velkému displeji je vyuţívají hlavně grafici a architekti na prezentace. Standardním displejem je 20".

Laptop je starší označení pro obdobu notebooku (název vychází z moţnosti pouţití na kolenou – laptop = počítač na klín). Změna označení tak vyjadřovala zmenšení velikosti (notebook = zápisník, kniha). Existuje také názor, ţe rozdíl mezi notebookem a laptopem je v tom, ţe laptop neměl výklopnou celou horní část a kloub byl umístěn několik centimetrů před zadní stěnou laptopu (tuto zadní část zabíral obvykle integrovaný zdroj a baterie), kdeţto notebook má kloub umístěný na zadní hraně a víko má rozměry prakticky totoţné se spodní částí těla přístroje (coţ souvisí se zvětšením plochy displeje).

Netbook – je odlehčená a miniaturizovaná verze notebooku. Vyuţití netbooku se rozmohlo s příchodem chipové sady Intel Atom. Tyto procesory nemají výkon jako nejnovější procesory pro notebooky a osobní počítače, ale jejich výhodou je sníţená spotřeba energie a tím i delší výdrţ.


2. Operační systém Windows

Windows 7 je jednoduchý, rychlý a to vzhledem k neúspěchu svého předchůdce Windows Vista je veliký pokrok. Windows 7 se můţe pochlubit lepšími způsoby vyhledávání a správy souborů, jako jsou Seznamy odkazů a vylepšené náhledy na hlavním panelu vás pomohou rychle provést kaţdodenními úkoly. Systém Windows 7 je určen pro rychlejší a spolehlivější výkon, takţe počítač funguje poţadovaným způsobem. Díky 64bitové podpoře můţete vyuţít úplných výhod nejnovějších výkonných počítačů. A vynikající funkce jako Domácí skupina, Windows Media Center a Windows Touch umoţňují nové akce. V této části školení se seznámíme s Windows 7 detailněji a podíváme se nejen na jeho funkčnost, ale i instalaci systému. Značkové počítače mají systém Windows vţdy přeinstalován, ale vzhledem k oblibě sestavovaných počítačů v České republice bude nutné se věnovat i jeho instalaci. Microsoft věnoval hodně úsilí tomu, aby odstranil z nového operačního systému veškeré nedokonalosti systému Windows Vista a to především vysokou hardwarovou náročnost, dlouhou reakční dobu při spouštění systému, náročné procesy běţící na pozadí systému apod. Je nutné konstatovat, ţe Windows 7 si bere ze svých předchůdců Windows XP a Windows Vista to nejlepší a můţe se stát nejúspěšnějším operačním systémem všech dob, coţ naznačují i prodejní statistiky po uvedení operačního systému na trh.


Funkce

Home

Home

Premium

Premium N

ANO

ANO

ANO

ANO

ANO

ANO

ANO

ANO

ANO

ANO

ANO

ANO

ANO

ANO

ANO

ANO

ANO

ANO

Professional

Professional N

Ultimate

Ultimate N

Usnadnění každodenních činností pomocí vylepšené navigace na ploše.

Rychlejší a jednodušší vyhledávání programů a rychlé vyhledání nejčastěji používaných dokumentů.

Rychlejší, jednodušší a bezpečnější procházení webu než kdykoli dříve s aplikací Internet Explorer 8.

Sledujte řadu svých oblíbených TV pořadů zdarma, kdykoli se vám

ANO

ANO

ANO

zachce, s funkcí Internet TV. Máte možnost snadného vytvoření domácí sítě a připojení počítačů k tiskárně pomocí funkce Domácí

ANO

ANO

ANO

ANO

ANO

ANO

ANO

ANO

ANO

ANO

ANO

ANO

ANO

ANO

ANO

ANO

ANO

ANO

skupina.

Spouštění řady programů produktivity systému Windows XP pomocí technologie Windows XP Mode.

Snadnější a bezpečnější připojení k firemním sítím pomocí funkce Připojení k doméně.

Kromě úplné funkce Zálohování a obnovení, která je k dispozici ve všech edicích, můžete provést zálohování v domácí nebo firemní síti.


Pomoc při ochraně dat v počítači a přenosných úložných zařízeních před ztrátou nebo odcizení pomocí

ANO

ANO

ANO

ANO

nástroje BitLocker.

Možnost práce v jazyce dle vlastní volby a přepínání mezi 35 jazyky.

2.1. Instalace system Windows 7 Instalace systému Windows 7 je velmi jednoduchá a intuitivní. Je nutné však dodrţet určité postupy. Dále je nutné vědět, jaký typ instalačního CD vlastníte a jakou licenci jste si zakoupili. Obchodní politika společnosti Microsoft nabízí moţnost provést upgrade z operačních systémů Windows XP a Windows Vista na Windows7 s tím, ţe cena licence je zhruba 50% nového operačního systému. Je nutné si však uvědomit, ţe není moţné s tímto instančním CD provést čistou instalaci operačního systému a je nutné instalovat na současnou verzi staršího operačního systému. Nyní si popíšeme postup při instalaci operačního systému Windows. V případě, ţe budete operační systém instalovat na notebook nebo netbook je nutné jej připojit na zdroj napájení. Během instalačního procesu budete vyzváni k provedení restartu počítače a vloţeni licenčního kódu. Microsoft umoţňuje instalaci operačního systému bez vloţení licenčního kódu avšak po instalaci systému budete mít 3 dny na aktivaci produktu a v případě, ţe k aktivaci nedojde budou automaticky omezeny funkce systému. Zapněte počítač tak, aby se systém Windows normálně spustil, vloţte instalační disk systému Windows 7 nebo jednotku USB Flash a počítač vypněte. Restartujte počítač. Je nutné, aby systém BIOS umoţňoval spuštění z optického média nebo USB.


Na obrazovce se zobrazí výzva „Spustit operační systém z CD―. Po výzvě stiskněte libovolnou klávesu a postupujte podle zobrazených pokynů. Na stránce Instalace systému Windows zadejte jazykové a jiné předvolby a klikněte na tlačítko Další. Pokud se stránka Instalace systému Windows nezobrazí a nejste vyzváni ke stisknutí klávesy, můţe být nutné změnit některá systémová nastavení. Postup je uveden v tématu Spusťte počítač z instalačního disku systému Windows 7 nebo jednotky USB Flash. Pokud souhlasíte s licenčními podmínkami, na stránce Přečtěte si podmínky licenční smlouvy klikněte na přepínač Souhlasím s licenčními podmínkami a klikněte na tlačítko Další. Na stránce Jaký typ instalace poţadujete? klikněte na tlačítko Vlastní. Na stránce Kam chcete systém Windows nainstalovat? klikněte na poloţku Moţnosti jednotky (upřesnit). Klikněte na oddíl, který chcete změnit, klikněte na volbu formátování, kterou chcete provést, a postupujte podle pokynů. Po naformátování klikněte na tlačítko Další. Podle pokynů dokončete instalaci systému Windows 7 včetně pojmenování počítače a nastavení počátečního uţivatelského účtu. Podle

pokynů

dokončete

instalaci

systému

Windows

7

včetně

pojmenování počítače a nastavení počátečního uţivatelského účtu. Pojmenování počítače slouţí primárně k identifikaci Vašeho počítače v rámci počítačové sítě tak, aby bylo zajištěno snadné sdílení souborů v rámci lokální počítačové sítě. Microsoft integroval do systému Windows 7 většinu ovladačů pro běţné počítače respektive notebooky. V případě, ţe Váš počítač obsahuje nestandardní hardwarové prostředky bude nutné po dokončení instalace systému Windows 7 aktualizovat ovladače. Postup: Klikněte na tlačítko Start, klikněte na poloţku Všechny programy a potom na poloţku Windows Update. Pokud sluţba Windows Update neobsahuje potřebný ovladač, přejděte k


tématu Aktualizace ovladače pro hardware, který nepracuje správně nebo na webovou stránku Windows 7 Centrum kompatibility se systémem.

2.2. Funkce systému Windows 2.2.1. Nabídka Start

V systému Windows 7 máte lepší kontrolu nad programy a soubory, které se zobrazují v nabídce Start. Nabídka Start je v podstatě prázdný kontejner, který můţete organizovat a upravovat podle svých představ. Nabídka start se dělí na 4 sekce: Stálá nabídka – zde si můţete připnout programy, které často pouţíváte a chcete je mít vţdy zobrazeny


Generovaná nabídka – je automaticky generovaná nabídka systému Windows, kde se zobrazují programy dle jejich vyuţití Všechny programy – odkaz na nabídku všech nainstalovaných programů Funkční lišta – seznam funkcí a ovládacích panelů systému Windows.

Operační systém Windows 7 zavádí seznamy odkazů, které jsou k dispozici pro nabídku Start i hlavní panel. Seznamy odkazů představují seznamy naposledy otevřených poloţek, jako jsou soubory, sloţky nebo weby. Poloţky jsou uspořádány podle programů, které slouţí k jejich otevření. Pomocí seznamů odkazů lze nejen otevřít naposledy pouţité dokumenty, ale do seznamu můţete také připnout oblíbené


poloţky. Můţete tak rychle přistupovat k programům a souborům, které pouţíváte kaţdý den.

Stejné poloţky se zobrazí v seznamu odkazů programu v nabídce Start a na hlavním panelu. Ve výchozím stavu nejsou k nabídce Start připnuty ţádné programy ani soubory. Při prvním otevření programu nebo poloţky se v nabídce Start zobrazí odpovídající zástupce. Zástupce lze odebrat nebo připnout k nabídce Start a ponechat jej v nabídce natrvalo. Počet zástupců zobrazených v nabídce Start lze také omezit a zabránit nadměrnému prodlouţení nabídky. Další informace o práci se seznamy odkazů naleznete v tématu Pouţití seznamů odkazů ke spouštění programů a otvírání poloţek. 2.2.2. Ovládací panely

Ovládací panely slouţí k nastavení počítače a přizpůsobení operačního systému Vašim potřebám. Zde také naleznete veškeré informace o systému, hardwarovém vybavení a případných problémech s počítačem a jeho konfigurací.


Obrázek zobrazuje aktuální ovládací panely systému Windows 7. Počet ovládacích panelů se můţe lišit na základě instalovaného software nebo hardware. My se seznámíme pouze se základními panely a ukáţeme si jejich funkce.

2.2.3. Brána firewall

Brána firewall slouţí k ochraně počítače, který je připojen do místní sítě LAN nebo do počítačové sítě internet. Umoţňuje udrţet data na Vašem pevném disku v bezpečí před neautorizovaným přístupem na Váš počítač. Doporučuji nechat bránu firewall zapnutou a v případě vypnutí instalujte speciální firewall jiného výrobce.


Centrum síťových připojení

Centrum síťových připojení umoţňuje nastavení jednotlivých síťových adaptérů (NIC), konfiguraci bezdrátových sítí (v případě, ţe počítač obsahuje bezdrátový síťový adaptér) a moţnost nastavení sdílení jednotlivých

sloţek

umístněných

v počítači.

Systém

Windows7

obsahuje v základní instalaci veřejné sloţky, které jsou v případě domácí sítě přístupné bez nutnosti zadání uţivatelského jména a hesla. Samozřejmě je moţné nastavit sdílení jakékoliv sloţky umístněné v počítači a řídit přístup ke sloţce za pomocí uţivatelských jmen a hesel. Jako novinka je moţnost nastavit v rámci Windows 7 VPN (virtuální privátní síť). Její vyuţití je vhodné v případě, ţe hodně cestujete a cítíte nutnost přistupovat k domácí nebo firemní síti i na cestách. Nastavení VPN je vhodné svěřit odborníkům a v tomto kurzu se nebudeme těmto detailním nastavením věnovat.


2.3. Informace o výkonu a nástroje

Tento ovládací panel slouţí především jako informační sluţba o výkonu Vašeho systému. Hodnocení, které je zobrazeno na pravé straně panelu se rovná vţdy nejniţší hodnotě z porovnávaných komponent. Je zřejmé, ţe se netestuje všechen hardware, který je uloţen v počítači avšak je vybrán hardware, který má největší vliv na jeho rychlost a funkčnost. Stupnice je zvolena od hodnoty 1 do 7,9. Je pravděpodobné, ţe hodnota 7,9 se bude postupem času zvyšovat a to v závislosti na vývoji výkonu hardware.


V případě, ţe výkon Vašeho počítače je na nízké úrovni doporučuji deaktivovat veškere grafické a vizuální efekty systému Windows a tím zrychlit reakci počítače.


2.3.1.1.

Programy a funkce Tento ovládací panel umoţňuje získat přehled o současně instalovaných programech a součástech systému Windows7. Současně

umoţňuje

odinstalovat

jakýkoliv software

nebo

vypnout funkci systému Windows. V případě, ţe se rozhodnete odinstalovat jakýkoliv software z Vašeho počítače, stačí vybrat poţadovaný software a stisknout tlačítko Odinstalovat. Tento postup odinstalace programů je jediný správný a umoţňuje odstranit komponenty software ze všech

sloţek systémů. V případě,

ţe software

obsahuje

instalační soubory, tak je moţné zvolit nabídku rekonfigurace


nebo reinstalace software. Tato moţnost je závislá na výrobci software. V rámci seznamu instalovaných programů se téţ vţdy zobrazí statistika vyuţití software a jejich velikost.

2.3.1.2.

Oblast a jazyk Ovládací panel „Oblast a jazyk― slouţí k nastavení místních a národních zvyklostí při zápisu data. Jednotlivé formáty data jsou rozděleny podle délky viz. obrázek. V rámci jazykových zvyklostí je moţné nastavit i první den v týdnu. Zároveň umoţňuje nastavit různé druhy klávesnic s odlišným rozvrţením kláves. Tato funkce umoţňuje psát více jazyky v rámci jednoho operačního systému.

Nepleťme si to však

s jazykovým rozhraním, které můţe být v rámci všech licencí vyjma ULTIMATE pouze jedno.


2.3.1.3.

Miniaplikaci na plochu Moderní člověk je ţiv především z informací, které ho v dnešní uspěchané době obklopují a těmto poţadavkům se přizpůsobují i výrobci software. Dnešní uţivatel potřebuje nejen pracovat na úkolech, ale zároveň mít k dispozici on-line informace o planovaných

schůzkách,

vţdy

přístupný

kalkulátor

nebo

informaci o čase. Z tohoto důvodu Microsoft implementoval do systému Windows 7 „Miniaplikace―, které se zobrazují na bočním panelu plochy a záleţí na uţivateli, které si zvolí.


2.3.1.4.

Přehrát automaticky Ovládací panel „Přehrát automaticky― umoţňuje uţivateli si zvolit software, který má slouţit k zobrazení, přehrání souborů na externích zařízeních. Dnešní počítače dokáţou na základě informací, které jsou zapisovány na externí nosiče dat o jaký typ souboru nebo disku se jedná a nastavením tohoto panelu můţeme zrychlit přístup k těmto datům.


2.3.1.5.

Písmo Ovládací panel „Písmo― obsahuje informace o všech fontech, které jsou společně se systémem Windows do počítače instalovány.

Software, který instalujete do počítače můţe

obsahovat nové fonty písma a z tohoto důvodu se počet poloţek v jednotlivých počítačích můţe lišit. Kaţdý uţivatel si můţe nový font nainstalovat do počítače pomocí tlačítka „přidat―.


2.3.2. Knihovny Windows V předchozích verzích systému Windows spočívala správa souborů v jejich umisťování do různých sloţek a podsloţek. V systému Windows 7 můţete k organizaci souborů a pro přístup k nim pouţívat také knihovny, u nichţ nezáleţí na tom, kde jsou soubory fyzicky uloţeny. Pro uţivatele, který neměl moţnost se seznámit s Windows Vista můţe být toto uspořádání matoucí, avšak jeho hlavní výhodou je to, ţe do knihoven budou ukládána data nezávisle na jejich fyzickém umístění na disku. V knihovně se shromaţďují soubory z různých umístění a zobrazují se jako jediná kolekce, ale nepřesouvají se přitom z místa, kde jsou uloţeny. Na začátku máte k dispozici čtyři výchozí knihovny (Dokumenty, Hudba, Obrázky a Video), můţete však vytvořit nové knihovny pro jiné kolekce souborů. Nabídka Start ve výchozím nastavení obsahuje knihovny Dokumenty, Hudba a Obrázky. Podobně jako ostatní poloţky lze knihovny v nabídce Start přidávat, odebírat nebo upravovat jejich vzhled.

2.4. Hledání v systému Windows V nabídce Start se nachází pole Hledat, pomocí kterého lze vyhledávat soubory, sloţky, programy nebo e-mailové zprávy uloţené v počítači. Jakmile začnete do pole Hledat zadávat slovo nebo frázi, hledání je automaticky


zahájeno a průběţné výsledky hledání začnou dočasně zaplňovat nabídku Start nad vyhledávacím polem. Výsledky hledání jsou uspořádány do skupin podle toho, jakého typu je poloţka výsledku a zda je poloţka uloţena ve vašem počítači. Výsledky hledání mohou být například seskupeny podle programů, úkolů ovládacích panelů, knihoven (například Dokumenty nebo Obrázky) nebo podle souborů. Výsledky hledání s nejlepší shodou (nikoli všechny shody) pro jednotlivé skupiny jsou zobrazeny přímo pod záhlavím skupiny. Kliknutím na jednotlivý výsledek otevřete program nebo soubor. Můţete také kliknout na záhlaví skupiny a zobrazit úplný seznam výsledků hledání pro danou skupinu v Průzkumníku systému Windows. 2.5. Tlačítko vypnout Tlačítko Vypnout je zobrazeno v pravém dolním rohu nabídky Start.

Kliknutím na šipku vedle tlačítka Vypnout zobrazíte další moţnosti. Po kliknutí na tlačítko Vypnout dojde ve vašem počítači k ukončení všech spuštěných programů a vypnutí počítače. Tlačítko lze rekonfigurovat tak, aby provádělo jinou akci, například přepnutí počítače do reţimu spánku nebo přihlášení jiného uţivatele. Další informace o změně moţností tlačítka Napájení naleznete v tématu Správné vypnutí počítače. 2.6. Hlavní lišta systému Windows 7 V systému Windows 7 byl hlavní panel kompletně přepracován tak, aby usnadnil správu a přístup k nejdůleţitějším souborům a programům.


Tlačítka hlavního panelu Tlačítka hlavního panelu mají obnovený vzhled a dokáţí více akcí neţ pouze zobrazení spuštěných programů. Ve výchozím zobrazení se kaţdý program jeví jako jedno neoznačené tlačítko, a to i v případě, ţe je otevřeno více poloţek u jednoho programu. Tím je zajištěn přehledný a jednotný vzhled. Vzhled hlavního panelu včetně vzhledu tlačítek a jejich seskupování v případě více otevřených oken lze přizpůsobit, pokud je otevřeno více poloţek. Můţete také nastavit zobrazení samostatných tlačítek pro kaţdý otevřený soubor. Můţete také změnit pořadí tlačítek programu na hlavním panelu včetně připnutých a spuštěných programů, které připnuty nejsou, a seřadit je tak, aby se zobrazovaly v pořadí, které vám vyhovuje. Chcete-li změnit pořadí tlačítek na hlavním panelu, přetáhněte tlačítko z aktuální pozice do jiné pozice na hlavním panelu. Pořadí tlačítek můţete měnit tak často, jak poţadujete. Otevření oken v náhledu prostředí Aero Kdyţ na ploše otevřete několik oken, můţe být v některých případech sloţité zobrazit samostatná okna a pak mezi nimi přepínat. Náhled prostředí Aero nabízí rychlý přehled ostatních otevřených oken, aniţ byste museli kliknout mimo okno, se kterým aktuálně pracujete. Přejděte na tlačítko na hlavním panelu a náhledy miniatur jakýchkoli otevřených oken spojených s daným tlačítkem se zobrazí nad hlavním panelem. Pokud chcete otevřít okno, které vidíte v náhledu, stačí kliknout na jeho miniaturu. Připnutí položek Připnutí programů k hlavnímu panelu doplňuje funkci připínání programů k nabídce Start, kterou znáte z předchozích verzí operačního systému Windows. Pokud na hlavní panel připnete oblíbený program, můţete se na něj kdykoli podívat a přejít k němu jediným kliknutím. Systém Windows 7 obsahuje také seznamy odkazů, abyste kromě spouštění programu z hlavního panelu mohli z daného programu spouštět také poslední poloţky pouhým kliknutím na stejné tlačítko.


Seznamy odkazů představují seznamy naposledy otevřených nebo často pouţívaných poloţek, jako jsou soubory, sloţky, úlohy nebo weby. Poloţky jsou uspořádány podle programů, které slouţí k jejich otevření. Pomocí seznamů odkazů lze nejen otevřít naposledy pouţité dokumenty, ale do seznamu můţete také připnout oblíbené poloţky. Můţete se tak rychle dostat k poloţkám, které pouţíváte kaţdý den. Na hlavním panelu se zobrazí seznamy odkazů pro programy, které jste připnuli k hlavnímu panelu, a aktuálně spuštěné programy. Seznamy odkazů programu můţete zobrazit kliknutím pravým tlačítkem myši na tlačítko na hlavním panelu nebo přetaţením tlačítka na plochu. Poloţky lze ze seznamu odkazů otevřít tím, ţe na ně kliknete. Oznamovací oblast Nový způsob správy oznamovací oblasti na konci hlavního panelu znamená, ţe se bude zobrazovat menší počet oznámení a ta oznámení, která se zobrazí, budou shromáţděna na jediném místě v systému Windows. V minulých verzích mohla být oznamovací oblast přeplněna ikonami. V poslední verzi systému se můţete rozhodnout, které ikony budou zobrazeny stále. A ostatní ikony můţete ponechat k dispozici v oblasti přetečení, kde k nim máte přístup jediným kliknutím. Centrum akcí představuje jediné místo, ve kterém se shromaţďují důleţitá oznámení o zabezpečení a údrţbě. Pokud nechcete přerušovat práci, můţete tyto zprávy projít později. Kdyţ kliknete na ikonu Centra akcí

a pak kliknete na příkaz Spustit Centrum akcí, zobrazí

se informace o zprávách, na které je zapotřebí reagovat. Dále zde můţete vyhledat uţitečné odkazy na poradce při potíţích a nástroje pro odstranění problémů. Zobrazení plochy Tlačítko Zobrazit plochu bylo přesunuto na druhý konec hlavního panelu z tlačítka Start, coţ usnadňuje kliknutí nebo přechod na dané tlačítko bez neúmyslného otevření nabídky Start.


Tlačítko Zobrazit plochu na hlavním panelu Kliknutím na tlačítko Zobrazit plochu zobrazíte plochu. Pokud však chcete na plochu pouze nahlédnout a zobrazit ji dočasně, přesuňte na tlačítko Zobrazit plochu pouze ukazatel myši a neklikejte na něj. Jakmile přesunete ukazatel myši na tlačítko Zobrazit plochu na konci hlavního panelu, všechna otevřená okna zešednou a odkryjí plochu. Chcete-li okna znovu zobrazit, stačí odsunout ukazatel myši z tlačítka Zobrazit plochu. Tuto funkci vyuţijete pro rychlé zobrazení miniaplikací na ploše nebo v případě, ţe se chcete vyhnout minimalizaci všech otevřených oken a jejich následnému obnovení. Další informace naleznete v části Dočasné zobrazení plochy pomocí náhledu.

2.7. Plocha systému Windows

Nové funkce na ploše systému Windows usnadňují uspořádání a správu většího počtu oken. Můţete tak snadno přepínat mezi otevřenými okny a soustředit se na důleţité programy a soubory. Ostatní nové funkce pomáhají přizpůsobit plochu vašemu stylu práce. Přichycení Funkce Přichytit umoţňuje uspořádat nebo upravit velikosti oken na ploše jediným přetaţením myši. Přichycení podporuje rychlé zarovnání oken podél okrajů plochy, jejich svislé rozbalení přes celou výšku obrazovky a maximalizaci po celé ploše. Přichycení oken vyuţijete zejména při porovnání dvou dokumentů, kopírování nebo přesunutí souborů mezi dvěma okny, maximalizaci aktivního okna nebo při rozbalení dlouhých dokumentů, které


se

budou

číst

snadněji

bez

nadměrného

posouvání.

Přetaţením okna na stranu plochy je rozbalte přes polovinu obrazovky. Funkci přichycení aktivujete přetaţením záhlaví otevřeného okna na některou stranu plochy (zarovnání okna podél okraje plochy) nebo přetaţením na horní okraj plochy (maximalizace okna). Chcete-li okno rozbalit a přichytit ve svislém směru, přetáhněte horní okraj okna na horní okraj plochy. Další informace získáte vyhledáním slova „přichytit― v Nápovědě a podpoře. Aero Shake Pomocí okna Aero Shake můţete rychle minimalizovat všechna otevřená okna na ploše kromě toho, na které se chcete zaměřit. Stačí kliknout na záhlaví okna, které chcete ponechat otevřené, a rychle oknem přetáhnout tam a zpět (zatřást). Ostatní okna budou minimalizována.


Zatřesení oknem a následná minimalizace všech ostatních oken Chcete-li minimalizovaná okna obnovit, znovu zatřeste otevřeným oknem. Náhled Aero Pomocí funkcí Náhledu Aero můţete rychle zobrazit náhled oken bez minimalizace všech oken, nebo zobrazit náhled otevřeného okna umístěním ukazatele myši na jeho tlačítko na hlavním panelu. Tlačítko Zobrazit plochu bylo přesunuto na druhý konec hlavního panelu z tlačítka Start, coţ usnadňuje kliknutí nebo přechod na dané tlačítko bez neúmyslného otevření nabídky Start. Kromě přechodu na plochu kliknutím na tlačítko Zobrazit plochu máte moţnost dočasně zobrazit nebo prohlíţet plochu pouhým přechodem na tlačítko Zobrazit plochu. Pokud přejdete na tlačítko Zobrazit plochu na konci hlavního panelu, zmizí všechna otevřená okna ze zobrazení a plochu tak odkryjí. Chcete-li okna znovu zobrazit, stačí odsunout ukazatel myši z tlačítka Zobrazit plochu.


Rychlý náhled plochy Tuto funkci vyuţijete pro rychlé zobrazení miniaplikací na ploše nebo v případě, ţe se chcete vyhnout minimalizaci všech otevřených oken a jejich následnému obnovení. Pomocí Náhledu Aero se můţete také rychle podívat na ostatní otevřená okna, aniţ byste museli klikat mimo okno, v němţ právě pracujete.


Náhled otevřených oken v miniaturách na hlavním panelu Umístěte ukazatel myši na tlačítko programu na hlavním panelu, který obsahuje otevřené soubory. Nad hlavním panelem se zobrazí náhled s miniaturami všech otevřených souborů, které jsou přidruţeny k danému programu. Umístěním ukazatele myši na miniaturu můţete zobrazit náhled obsahu daného okna a všechna ostatní otevřená okna na ploše zmizí, aby se odkrylo pouze okno, jehoţ náhled prohlíţíte Okno zobrazené v náhledu otevřete kliknutím na miniaturu okna. Miniaplikace Postranní panel systému Windows není v této verzi systému Windows obsaţen. Místo něj můţete kdekoli na ploše zobrazit miniaplikace a dočasně je zobrazit v náhledu prostředí Aero bez nutnosti minimalizovat nebo zavírat okna, se kterými právě pracujete.


Miniaplikace na ploše Další informace o pouţití miniaplikací na ploše získáte vyhledáním slova „miniaplikace― v Nápovědě a podpoře. Pozadí plochy Pozadí plochy jiţ není omezeno pouze na jeden statický obrázek. V systému Windows 7 můţete přehrávat prezentace. Prezentace jsou jiţ obsaţeny v některých motivech systému Windows a můţete také vytvořit vlastní prezentace z osobní kolekce obrázků. 2.8. Individuální nastavení počítače v systému Windows 7


Počítač můţete individuálně natavit změnou jeho motivu, barev, zvuků, pozadí

plochy,

spořiče

obrazovky,

velikosti

písma

nebo

obrázku

uţivatelského účtu. Na ploše můţete také spustit vybrané miniaplikace. Motivy Motiv zahrnuje pozadí plochy, spořič obrazovky, barvu okraje oken, zvuky a v některých případech ikony a ukazatele myši. Můţete si vybrat z několika motivů Aero. Pouţijte celý motiv nebo vytvořte vlastní motiv úpravou jednotlivých obrázků, barev a zvuků.

Prostředí Aero Termín Aero označuje prvotřídní vizuální prostředí dostupné v této verzi systému Windows. Vyznačuje se designem průhledného skla s animacemi jemně vykreslených oken, novou nabídkou Start, novým hlavním panelem a novými barvami ohraničení oken. Můţete změnit barvu rámečků okna, nabídky Start, hlavního panelu a dalších prvků. Postup úpravy barev změnou motivu Při kliknutí na nový motiv se změní kombinace obrázků, barev a zvuků počítače. Kaţdý motiv obsahuje jinou barvu okna. Otevřete ovládací panel Individuální nastavení takto: Klikněte na tlačítko Start

a na příkaz Ovládací

panely. Do vyhledávacího pole zadejte text individuální nastavení a poté klikněte na poloţku Individuální nastavení. 1.

Klikněte na motiv. Dojde k automatické změně obrázků, barev a zvuků

ve vašem počítači.


Ruční změna barev Pokud nechcete pouţít barvy přidruţené k vašemu aktuálnímu motivu, můţete upravit barvy ve vašem počítači ručně. 1.

Otevřete ovládací panel Barva a zobrazení okna takto: Klikněte na

tlačítko Start

a na příkaz Ovládací panely. Do vyhledávacího pole zadejte

text barva okna a poté klikněte na poloţku Změnit barvy skla oken. 2.

Klikněte na poţadovanou barvu a pak klikněte na tlačítko Uloţit změny.

Nabídka barev oken v prostředí Aero Zvuk Můţete změnit zvuk, který počítač vydává při přijetí e-mailové zprávy, spuštění systému Windows nebo vypnutí počítače. Počítač můţe některé události signalizovat přehráváním zvuků. (Takovou událostí můţe být akce, kterou provedete vy, například přihlášení k počítači, nebo akce, kterou provede počítač, například upozornění na nově doručený e-mail.) Se systémem Windows se dodává několik zvukových schémat (kolekcí souvisejících zvuků) pro běţné události. Některé motivy na ploše mají navíc vlastní zvukové schéma.


Pozadí plochy Pozadí plochy, nazývané také tapeta, je fotografie, obrázek nebo návrh na ploše. Tvoří pozadí za otevřenými okny. Na pozadí plochy lze zobrazit jeden obrázek, nebo můţete vybrat prezentaci obrázků.

Některé volby pozadí plochy v systému Windows Spořič obrazovky


Spořič obrazovky je obrázek nebo animace, která se na obrazovce spustí poté, co po zadanou dobu nepouţijete myš ani klávesnici. Spořič obrazovky si můţete vybrat ze široké nabídky systému Windows. 

Otevřete ovládací panel Nastavení spořiče obrazovky takto: Klikněte na tlačítko Start

a na příkaz Ovládací panely, do vyhledávacího pole

zadejte text spořič obrazovky a poté klikněte na poloţku Změnit spořič obrazovky. 

V seznamu Spořič obrazovky klikněte na spořič, který chcete pouţít, a pak klikněte na tlačítko OK.

Velikost písma Text, ikony a další poloţky na obrazovce můţete snadněji zobrazit zvětšením měřítka DPI. Měřítko DPI lze také zmenšit. Text a další poloţky se tak na obrazovce zmenší a na obrazovku se vejde více informací. U textu a dalších poloţek, například ikon, lze zlepšit viditelnost na obrazovce jejich zvětšením. Tuto akci lze provést beze změny rozlišení obrazovky monitoru nebo přenosného počítače. Touto akcí můţete zvětšit nebo zmenšit velikost textu a dalších poloţek na obrazovce a současně zachovat optimální rozlišení monitoru nebo displeje přenosného počítače. 

Otevřete ovládací panel Rozlišení zobrazení takto: Klikněte na tlačítko Start

, na příkaz Ovládací panely a v části Vzhled a přizpůsobení

klikněte na poloţku Upravit rozlišení zobrazení. 

Vyberte jednu z následujících poloţek: o Menší -100 % (výchozí). Tato poloţka zachová text a další poloţky v běţné velikosti. o Střední - 125 %. Tato poloţka nastaví velikost textu a ostatních poloţek na 125 % běţné velikosti. o Větší - 150 %. Tato poloţka nastaví velikost textu a ostatních poloţek na 150 % běţné velikosti. Poloţka se zobrazí pouze v případě, ţe váš monitor podporuje rozlišení alespoň 1200 x 900 pixelů.


Klikněte na tlačítko Pouţít.

Změny se projeví po ukončení všech programů a odhlášení od systému Windows. Tato změna se projeví po příštím přihlášení. Větší nebo menší zobrazení textu lze také docílit změnou rozlišení obrazovky. V případě, ţe pouţíváte monitor LCD nebo přenosný počítač, však doporučujeme nastavit obrazovku na její nativní rozlišení, abyste předešli rozmazání textu. Nativní rozlišení je optimální pro monitor LCD nebo displej přenosného počítače a je navrţeno s ohledem na velikost obrazovky. Další informace naleznete v části Změna rozlišení obrazovky.

Na obrazovce lze změnit velikost textu a dalších poloţek bez úpravy rozlišení obrazovky. Obrázek uživatelského účtu Obrázek uţivatelského účtu pomáhá identifikovat účet v počítači. Obrázek se zobrazuje na úvodní obrazovce a v nabídce Start. Obrázek uţivatelského účtu můţete změnit. Můţete pouţít některý z obrázků zahrnutých v systému Windows nebo vlastní obrázek. 2.9. Instalace Hardware

2.10.

Instalace USB zařízení


Připojení USB (universal serial bus) zpravidla slouţí k připojení zařízení, jako jsou myši, klávesnice, skenery, tiskárny, webové kamery, digitální fotoaparáty, mobilní telefony a externí pevné disky k počítači. Připojení USB rozpoznáte podle symbolu, který se v počítači obvykle zobrazí

Symbol připojení USB K řadě zařízení je nutné připojit kabel USB, neţ je bude moţné zapojit do portu USB v počítači. Jiná zařízení USB, jako jsou starší myši a tiskárny, mají kabel USB trvale připojený. A některá zařízení USB, například

jednotky

USB

Flash,

jsou

vybaveny

integrovaným

konektorem, který umoţňuje jejich přímé zapojení do portu USB v počítači bez kabelu. Zařízení USB patří k zařízením, jejichţ připojení k počítači je nejsnazší. Při prvním připojení zařízení, které se zapojuje do portu USB, systém Windows automaticky označí zařízení a nainstaluje ovladač pro dané zařízení. Ovladače počítači umoţňují komunikaci s hardwarovými zařízeními. Bez ovladače nebude zařízení USB připojené k počítači, například myš nebo webkamera, správně fungovat. Neţ začnete instalovat zařízení Projděte si pokyny dodané se zařízením a zjistěte z nich, zda není nutné nainstalovat ovladač ještě před připojením zařízení. I kdyţ to systém Windows zpravidla provede automaticky při připojení nového zařízení, některá zařízení vyţadují ruční instalaci ovladačů. V těchto případech výrobce k zařízení přikládá disk se softwarem a pokyny pro instalaci ovladače před zapojením zařízení. Pokud jste se zařízením USB obdrţeli software od výrobce, zkontrolujte, zda je kompatibilní s touto verzí systému Windows. V případě, ţe kompatibilní není nebo ţe u něj není uvedeno, pro které


verze systému Windows je určen, zkuste zařízení nejprve zapojit a počkejte, zda systém Windows nenajde kompatibilní ovladač. Zapojení a zapnutí zařízení Chcete-li nainstalovat jakékoli zařízení USB, stačí je připojit k počítači. Některá zařízení USB obsahují spínače napájení, které můţete před připojením zapnout. Pokud zařízení pouţívá napájecí kabel, připojte je k napájecímu zdroji. Potom je zapněte a teprve pak připojte k počítači. Dále určete, ke kterému portu USB zařízení připojíte. Má-li počítač porty USB vpředu, doporučujeme po zařízení, která chcete často připojovat a odpojovat, pouţít některý z těchto portů. (Při příštím připojení zařízení budete moci pouţít libovolný port.)

Typický kabel a port USB Připojte zařízení k portu USB. Pokud systém Windows najde a nainstaluje ovladač zařízení automaticky, budete upozorněni, aţ bude zařízení připraveno k pouţití. V opačném případě se zobrazí výzva k vloţení disku s ovladačem.

Windows vás upozorní na úspěšnou instalaci zařízení.


Po dokončení instalace si prostudujte informace dodané se zařízením a zjistěte, zda je třeba instalovat další software. Příleţitostně se můţe stát, ţe systém Windows nerozpozná zařízení USB, ke kterému jste nedostali disk s ovladačem. V takovém případě se můţete pokusit najít ovladač zařízení na webu. Začněte na webových stránkách výrobce zařízení - často zde najdete oddíl "Support" (Podpora), odkud se dají ovladače stáhnout. Ujistěte se, ţe je zařízení dostatečně napájené. Pokud zařízení připojené k rozbočovači USB nefunguje správně, zkuste je připojit přímo k jednomu z portů USB počítače. Některé porty v rozbočovači USB, monitoru nebo jiném zařízení, které je připojené k počítači, nemusí poskytovat dostatek napájení na podporu zařízení. Menší zařízení, jako například jednotky USB Flash nebo myši, a zařízení s vlastními napájecími kabely (například tiskárny) obvykle bez problémů fungují po připojení k nenapájenému rozbočovači USB. Některá zařízení vyţadující více energie, jako jsou skenery napájené prostřednictvím portu USB a webové kamery, potřebují ke správné funkci rozbočovač s vlastním napájecím kabelem. Ujistěte se, ţe je zařízení zapojené do správného portu USB. Zařízení přenášející velká mnoţství informací (jako jsou externí pevné disky, skenery

a

videokamery)

fungují

nejlépe,

jsou-li

připojena

k

vysokorychlostním portům USB 2.0. Některé starší počítače mohou mít pouze porty USB 1.x nebo kombinaci portů USB 1.x a 2.0. Vyţaduje-li zařízení

pro

správnou

funkci

vysokorychlostní

port,

zjistěte

v

informacích dodaných s počítačem, zda pouţitý port podporuje standard USB 2.0. Pokud má počítač pouze porty USB 1.x, lze přidat porty USB 2.0 instalací karty USB 2.0 do počítače. Odpojení zařízení Většinu zařízení USB lze odebrat a odpojit. Při odpojování paměťových zařízení, například jednotek USB Flash, se před odebráním ujistěte, ţe počítač dokončil ukládání informací na zařízení. Pokud je zařízení


vybaveno kontrolkou činnosti, počkejte s odpojením aţ několik sekund poté, co kontrolka přestane blikat. Pokud v oznamovací oblasti na pravé straně hlavního panelu uvidíte ikonu Bezpečně odebrat hardware

, můţete jejím prostřednictvím

zjistit, zda zařízení dokončila všechny probíhající operace a jsou připravena k odebrání. Klikněte na ikonu. Zobrazí se seznam zařízení. Klikněte na zařízení, které chcete odebrat. Systém Windows zobrazí upozornění, ţe je bezpečné zařízení odebrat. Zařízení lze rovněţ bezpečně odebrat ze sloţky Počítač. Klikněte na tlačítko Start

, klikněte na poloţku Počítač, klikněte pravým tlačítkem

myši na zařízení, které chcete odebrat, a pak klikněte na poloţku Vysunout. 2.11.

Instalace tiskárny Existuje řada způsobů připojení tiskárny k počítači. Volba konkrétního způsobu závisí na samotném zařízení a na tom, zda se nacházíte doma či v práci. Konkrétní pokyny vţdy vyhledejte v dokumentaci dodané s modelem tiskárny. Místní tiskárny Nejběţnějším způsobem instalace tiskárny je připojit ji přímo k počítači. V tomto případě se tiskárna označuje jako místní tiskárna. Máte-li model tiskárny s rozhraním USB (Universal Serial Bus), systém Windows by jej měl po zapojení automaticky rozpoznat a zahájit instalaci. Pokud nainstalujete bezdrátovou tiskárnu, která se k vašemu počítači připojuje přes bezdrátovou síť (Wi-Fi), můţete pomocí průvodce přidáním zařízení nainstalovat tiskárnu. Pokud jde o starší model, který se připojuje prostřednictvím sériového či paralelního portu, můţe být nutné jej nainstalovat ručně.


1. Otevřete ovládací panel Zařízení a tiskárny takto: Klikněte na tlačítko Start

a potom v nabídce Start klikněte na poloţku

Zařízení a tiskárny. 2. Klikněte na tlačítko Přidat tiskárnu. 3. V Průvodci přidáním tiskárny klikněte na moţnost Přidat místní tiskárnu. 4. Na stránce Zvolit port tiskárny se ujistěte, ţe je vybrán přepínač Pouţít stávající port a v seznamu zvolen doporučený port tiskárny, a potom klikněte na tlačítko Další. 5. Na stránce Instalovat ovladač tiskárny vyberte výrobce a model tiskárny a klikněte na tlačítko Další. o

Jestliţe tiskárna není uvedena v seznamu, klikněte na poloţku Windows Update a počkejte, neţ systém Windows vyhledá další ovladače.

o

Nejsou-li ovladače dostupné a máte k dispozici instalační disk CD, klikněte na tlačítko Z disku a přejděte do sloţky, kde je umístěn ovladač tiskárny. (Další nápovědu naleznete v příručce k tiskárně.)

6. Dokončete zbývající kroky průvodce a klikněte na tlačítko Dokončit. 

Můţete vytisknout zkušební stránku a ujistit se tak, ţe tiskárna pracuje správně.

Pokud jste nainstalovali tiskárnu, která nefunguje, vyhledejte na webu výrobce informace o řešení potíţí či aktualizace ovladačů. Síťové tiskárny V pracovním prostředí je mnoho tiskáren síťových. Připojují se přímo k síti jako samostatná zařízení. Vyrábějí se také levné síťové tiskárny určené pro domácnost.

Instalace tiskárny v domácí síti Existují dva základní způsoby zpřístupnění tiskárny počítačům ve vaší domácí síti:


Připojte tiskárnu přímo k jednomu počítači a sdílejte ji s ostatními počítači v síti.

Připojte tiskárnu přímo do sítě jako samostatné zařízení.

Tento článek vysvětluje oba uvedené postupy v systému Windows. Nejprve byste si však vţdy měli pročíst pokyny ke konkrétní instalaci a nastavení, které jsou součástí informací dodávaných s příslušným modelem. Nastavení sdílené tiskárny Obvykle je nejběţnějším způsobem zpřístupnění tiskárny v domácí síti připojení dané tiskárny k některému počítači a nastavení tiskárny na sdílení v systému Windows. Tento způsob se nazývá sdílení tiskárny. Výhodou sdílení tiskárny je, ţe funguje pro jakoukoli tiskárnu USB. A jaké jsou nevýhody? Hostitelský počítač musí být vţdy zapnut. V opačném případě nebude zbytek sítě schopen přistupovat ke sdílené tiskárně. V předchozích verzích systému Windows mohlo být nastavení sdílené tiskárny někdy sloţité. Nová funkce systému Windows 7 pro domácí sítě nazvaná domácí skupina však celý postup výrazně zjednodušila. Je-li síť nastavena jako domácí skupina, tiskárny a určité soubory se sdílejí automaticky. Pokud jste jiţ nastavili domácí skupinu a chcete ke sdílené tiskárně přistupovat z jiného počítače v domácí skupině, postupujte takto: 1.

V počítači, k němuţ je tiskárna fyzicky připojena, klikněte na tlačítko Start

a potom klikněte na příkaz Ovládací panely.

Do pole Hledat zadejte text domácí skupina a potom klikněte na poloţku Domácí skupina. 2.

Ověřte, zda je zaškrtnuto políčko Tiskárny. (Pokud není, zaškrtněte je a klikněte na tlačítko Uloţit změny.)


3.

Přejděte k počítači, ze kterého chcete tisknout.

4.

Otevřete ovládací panel Domácí skupina takto: Klikněte na tlačítko Start

, klikněte na příkaz Ovládací panely, do vyhledávacího

pole zadejte text domácí skupina a poté klikněte na poloţku Domácí skupina. 5.

Klikněte na poloţku Instalovat tiskárnu.

6.

Pokud ještě nemáte pro tiskárnu nainstalován ovladač, klikněte v dialogovém okně, které se zobrazí, na poloţku Instalovat ovladač.

Nastavení síťové tiskárny Síťové tiskárny, tedy samostatná zařízení, která se připojují přímo do počítačové sítě, se dříve pouţívaly převáţně ve velkých kancelářích. V dnešní době výrobci tiskáren stále více nabízejí levné inkoustové a laserové tiskárny, které jsou určeny jako síťové tiskárny pro domácí sítě. Síťové tiskárny mají oproti sdíleným tiskárnám jednu zásadní výhodu: jsou stále dostupné. Existují dva běţné typy síťových tiskáren: kabelové a bezdrátové. 

Kabelové tiskárny jsou vybaveny portem Ethernet, který připojíte ke směrovači nebo rozbočovači pomocí kabelu Ethernet.

Bezdrátové tiskárny se obvykle připojují do domácí sítě pomocí technologie Wi-Fi nebo Bluetooth.

Pokoušíte-li se přidat síťovou tiskárnu v práci, budete obvykle potřebovat její název. Pokud jej nemůţete najít, kontaktujte správce sítě. 1.

Otevřete ovládací panel Zařízení a tiskárny takto: Klikněte na tlačítko Start

a potom v nabídce Start klikněte na poloţku

Zařízení a tiskárny. 2.

Klikněte na tlačítko Přidat tiskárnu.


3.

V Průvodci přidáním tiskárny klikněte na moţnost Přidat síťovou tiskárnu, bezdrátovou tiskárnu nebo tiskárnu s technologií Bluetooth.

4.

Ze seznamu dostupných tiskáren vyberte tu, kterou chcete pouţít, a klikněte na tlačítko Další. (Pokud je počítač připojen k síti, budou v seznamu zobrazeny pouze tiskárny uvedené ve sluţbě Active Directory vaší domény.)

5.

Pokud se zobrazí výzva, nainstalujte do počítače ovladač tiskárny kliknutím na příkaz Instalovat ovladač.

Pokud vás

systém vyzve k zadání nebo potvrzení hesla správce, zadejte heslo nebo proveďte potvrzení. 6.

Dokončete zbývající kroky průvodce a klikněte na tlačítko Dokončit.

Mezi dostupné tiskárny mohou patřit všechny tiskárny v síti, jako jsou tiskárny technologie Bluetooth, bezdrátové tiskárny nebo tiskárny, které jsou připojeny k jinému počítači a sdíleny v síti. K instalaci některých tiskáren můţe být nutné oprávnění.

Správné fungování tiskárny můţete ověřit vytištěním zkušební stránky. Odebrání tiskárny

Pokud jiţ tiskárnu nepouţíváte, můţete ji odebrat z okna Zařízení a tiskárny. 1.

Otevřete ovládací panel Zařízení a tiskárny takto: Klikněte na tlačítko Start

a potom v nabídce Start klikněte na poloţku

Zařízení a tiskárny. 2.

Pravým tlačítkem myši klikněte na tiskárnu, kterou chcete odebrat, potom na příkaz Odebrat zařízení a na tlačítko Ano.

Pokud tiskárnu nelze odebrat, klikněte na ni znovu pravým tlačítkem, klikněte na příkaz Spustit jako správce, potom na příkaz Odebrat zařízení a na tlačítko Ano.

Pokud vás systém vyzve k zadání nebo

potvrzení hesla správce, zadejte heslo nebo proveďte potvrzení.


2.12.

Instalace Software S programy a funkcemi, které zahrnuty v systému Windows, lze provádět mnoho činností, ale pravděpodobně budete chtít nainstalovat další programy. Postup při přidání programu závisí na umístění instalačních souborů pro daný program. Programy se obvykle instalují z disku CD nebo DVD, ze sítě Internet nebo z jiné sítě.

2.13.

Instalace z CD nebo DVD Vloţte disk do počítače a postupujte podle pokynů na obrazovce. Pokud vás systém vyzve k zadání nebo potvrzení hesla správce, zadejte heslo nebo proveďte potvrzení. Mnoho programů, které se instalují z disků CD nebo DVD, automaticky spustí průvodce instalací programu. V takových případech se zobrazí dialogové okno Přehrát automaticky a lze zvolit spuštění průvodce. Další informace naleznete v části Automatické přehrávání: nejčastější dotazy Nezačne-li se program instalovat automaticky, prostudujte dokumentaci dodanou

s programem. Tyto

informace

budou

pravděpodobně

obsahovat pokyny pro ruční instalaci programu. Nemáte-li přístup k dokumentaci programu, je moţné projít disk a spustit instalační soubor programu (obvykle nazvaný Setup.exe nebo Install.exe.). Pokud je program určen pro dřívější verzi systému Windows, získáte informace v tématu Zprovoznění starších programů v této verzi systému Windows. Instalace ze sítě Internet: Ve webovém prohlíţeči klikněte na odkaz na poţadovaný program. Proveďte některou z následujících akcí:


Chcete-li program nainstalovat okamţitě, klikněte na tlačítko Otevřít nebo Spustit a postupujte podle pokynů na obrazovce.

Pokud vás

systém vyzve k zadání nebo potvrzení hesla správce, zadejte heslo nebo proveďte potvrzení. Chcete-li program nainstalovat později, klikněte na tlačítko Uloţit a stáhněte instalační soubor do počítače. Chcete-li zahájit instalaci programu, dvakrát klikněte na soubor a postupujte podle pokynů na obrazovce. Tato metoda je bezpečnější, protoţe je moţné nejprve prověřit, zda instalační soubor neobsahuje viry.


3. Internet a webové prohlížeče

World Wide Web (WWW, také pouze zkráceně web), ve volném překladu „celosvětová pavučina―, je označení pro aplikace internetového protokolu HTTP. Je tím myšlena soustava propojených hypertextových dokumentů. V češtině se slovo web často pouţívá nejen pro označení celosvětové sítě dokumentů, ale také pro označení jednotlivé soustavy dokumentů dostupných na tomtéţ webovém serveru nebo na téţe internetové doméně nejniţšího stupně (internetové stránce). Dokumenty umístěné na počítačových serverech jsou adresovány pomocí URL, jehoţ součástí je i doména a jméno počítače. Název naprosté většiny těchto serverů začíná zkratkou www, i kdyţ je moţné pouţívat libovolné jméno vyhovující pravidlům URL. Protokol HTTP je dnes jiţ pouţíván i pro přenos jiných dokumentů, neţ jen souborů ve tvaru HTML a výraz World Wide Web se postupně stává pro laickou veřejnost synonymem pro internetové aplikace. Autorem Webu je Tim Berners-Lee, který jej vytvořil při svém působení v CERNu. Navrhl jazyk HTML a protokol HTTP, napsal první webový prohlíţeč WorldWideWeb a koncem roku 1990 spustil první webový server na světě info.cern.ch. V říjnu roku 1994 zaloţil World Wide Web Consortium (W3C), které dohlíţí na další vývoj Webu.

3.1. Weby druhé generace O webech 2. generace, označovaných také termínem web 2.0, se začalo hovořit v roce 2004. Osobnost, která je s problematikou webu 2.0 trvale spojena, je irský mediální magnát Tim O´Reilly, který na odborné konferenci o internetovém podnikání určené investorům, tento pojem zavedl a představil základní rysy, kterými se weby 2. generace vyznačují. Trvalo řadu měsíců, neţ otázka webu 2.0 překročila hranici odborného diskurzu mediálních a webových analytiků a ukotvila se v povědomí širší veřejnosti. To, jakým


způsobem a zda vůbec je toto označení

známé tuzemským uţivatelům

internetu na konci roku 2009, můţeme usuzovat z počtu příslušných článků, diskuzí, publikací, kterých je v českém jazyce stále jako šafránu. Rozhodně se však nejedná o ţádnou technologickou, finanční nebo kompetenční bariéru, která by brzdila plynulé rozšiřování inovované technologie od odborníků k veřejnosti a následně do všech světových stran. K tomu, aby uţivatel internetu kaţdodenně vyuţíval plný potenciál sluţeb nejrůznějších webů 2.0, si totiţ lámat hlavu s novotami a investicemi téměř nemusí a co na plat, obejde se také bez schopnosti odlišit první generaci webů od druhé. S čím ţe to tedy konference nazvaná WEB.02, pořádaná PR společností Medialive

International

v období

poznamenaném

otřesy

v sektoru

internetového podnikání (tzv. splasknutí dotcomové bubliny) vlastně přišla? Především

došlo

k pojmenování

trendu,

který

jiţ

mezi

některými

internetovými portály existoval. Tim O´Reilly popsal web2.0 takto: ―Web2.0 je revoluce podnikání v počítačovém průmyslu způsobená přesunem k chápání webu jako platformy a pokus porozumět pravidlům vedoucím k úspěchu na této nové platformě. Klíčovým mezi těmito pravidly je toto: tvořte aplikace, které budou díky síťovému efektu s přibývajícím počtem uživatelů stále lepší (což jsem jinde nazval „zapřažením kolektivní inteligence“.)“ Web2.0

není tedy novým

technologickým

pojmenováním, které

by

označovalo změnu např. HTML standartu. Jde o jakousi změnu přístupu k vytváření internetových stránek , kdy jsou – a to především - internetové stránky spoluvytvářeny a měněny jejich samotnými uţivateli a návštěvníky.

3.2. Web 1.0 K pochopení rozdílu mezi tzv. web 1.0 a web 2.0 si musíme nejprve osvětlit principy fungování webových stránek, které jsou zařazeny do kategorie web 1.0. Při návštěvě takové stránky můţeme například zaloţit svůj emailový účet (například na stránkách většiny vyhledávacích portálů), prohlíţet si jejich obsah – texty, fotografie, videa a případně je také stahovat. Nabízí se přirovnání k tištěnému periodiku – můţeme v něm listovat, číst, prohlíţet si,


vystřihovat. V tomto ohledu se od sebe 1.0 a 2.0 neliší, to, co nabízí 1.0, umoţňuje také 2.0. Klíčové zůstává to, co jiţ web 1.0 pro své limitující znaky neumoţňuje. Těmito omezeními jsou:

Statický

charakter

-

Stránky

velmi

často

zůstávají

dlouhodobě

nepozměněny (formálně i obsahově). Můţe to být způsobeno jejich charakterem (prezentace společnosti, osobní stránka s informacemi o jejím majiteli), klesajícímu zájmu o jejich pravidelnou aktualizaci, nebo jen nedostatkem příčin a pohnutků k jejich doplňování či „evoluci.― Nízká míra interaktivity - Host na stránkách typu web 1.0 je skutečně jen hostem – není mu umoţněno podílet se na jejich obsahu či formě. Interaktivita přesto není vyloučena, můţe například samostatně rozhodovat o tom, co bude a v jakém pořadí bude na webu číst, sledovat, či poslouchat, někde si uţivatel volí barvu svého rozhraní, frázi, jíţ si přeje být oslovován. Přímý vliv uţivatele na web však moţný není. Odepřený přístup ke zdrojovému kódu - Aplikace jsou patentované a uţivatelé softwaru souvisejícího s weby 1. generace, nemají přístup ke zdrojovému kódu a nemohou ho jakkoliv měnit.

Schéma komunikačního modelu služeb web 1.0 - Jednosměrný komunikační kanál (server = vysílač)


3.3. Web 2.0 Skupina pravidel, vlastností a principů, charakterizujících Web 2.0, posouvají jeho uţivatele od pouhého diváka k aktivnějšímu uţivateli. Zpětná vazba je téměř okamţitá. Uţivatel sice stále nemůţe přímo ovlivňovat vývoj serverů, ale stává se jejich plnohodnotným spolutvůrcem. Samotný vznik webu 2.0 není přesně datován (v roce 2004 byl pojmenován, ale například Wikipedie vznikla jiţ v roce 2001, Del.icio.us v roce 2003 atd.). Jde o plynulou přeměnu internetových stránek tak, jak si to ţádali uţivatelé, mizí hranice mezi producentem a konzumentem. Uţivatel získává řadu moţností, jak se podílet na tvorbě internetových stránek. Má moţnost výrazně přizpůsobit jejich grafickou podobu vlastním představám, můţe vkládat své články a názory (blog), svou hudbu a poskytovat ji dalším uţivatelům, podělit se o své videa, rozšířit je o svůj vlastní kanál, který má charakter samostatné internetové stránky. Některé sluţby jsou dokonce vytvářeny samotnými uţivateli a jenom jejich aktivita vytváří celkovou podobu stránek (např. Youtube, Myspace, Facebook, Wikipedie).


Schéma

komunikačního

modelu

služeb

web

2.0

Multikanálové

komunikační

prostředí

Schéma multikanálového komunikačního prostředí, které je typické pro weby 2. generace, demonstruje schopnost uţivatelů ovlivňovat tok informací tak, ţe jsou tyto změny dohledatelné všemi ostatními subjekty komunikace. Dochází jak k neustálé vzájemné interakci mezi uţivateli, tak zpětným vazbám směrem k autorům a provozovatelům sluţby. Weby 2. generace vyuţívají internet jako komunikační platformu

a umoţňují faktickou

decentralizaci komunikace. Provozovatelé internetové sluţby nenabízejí aplikaci, která by byla konečným řešením, ale bývají nuceni ji neustále optimalizovat tak, aby reflektovala průběţně se měnící poţadavky svých uţivatelů. Jedině tak zůstává web 2. generace efektivní a dobře pouţitelný. V této souvislosti je potřeba poukázat na dva velmi frekventované pojmy, jeţ mají pro fungování nastíněného systému klíčovou úlohu:

Uživatelsky generovaný obsah - Internetová stránka má charakter komunitního webu, jejíţ obsah tvoří její návštěvníci. S rostoucím počtem návštěvníků roste počet autorů a s ním i obsah webu. Přibývající mnoţství dat láká další a další návštěvníky, do skladovacího prostředí webu vstupují další informace, jeţ mohou mít jakoukoliv podobu (reakce, komentáře, videsekvence, …) a web obsahově bohatne.


Kolektivní inteligence - Koncept kolektivní inteligence můţe mít různou podobu, v zásadě se ale jedná o uměle vytvořené mechanismy, které (ač s různou mírou úspěšnosti), umoţňují webům 2. generace vyrovnat se s úskalími, jeţ plynou z moţnosti generovat obsah samotnými uţivateli. Pokud by hrozby nebyly eliminovány, mohou zpětně ohrozit samotnou funkčnost aplikací. Autobus, jehoţ řízení bylo bez rozmyslu ponecháno cestujícím, ztrácí důvěru. Nezáleţí ani tak na tom, zda šlo o linku z univerzity, kostela či vězení. K havarování postačí jeden špatný řidič – pokud zbylých 20 dobrých řidičů zůstane sedět. Tato participační nerovnost je pro prostředí internetu příznačná. Většina obsahu stránky je generována menšinou uţivatelů, často ne proto, ţe by šlo o odborníky v dané problematice, ale protoţe mají přebytek volného času.

Dochází tak

k hromadění neţádoucích informací, uţivatel je zahlcen a sluţba méně přehledná a uţitečná. Úskalí uţivatelsky generovaného obsahu je celá řada, odvíjí se od faktického charakteru aplikace, podle níţ je také aplikován konkrétní princip zahrnutí kolektivní inteligence. Jedním z nejznámějších a nejlépe propracovaných systémů v této oblasti je PageRank (Google), kolaborativní filtrování aplikované některými e-shopy, reputační systémy, groupthing atd.

3.4. Rozdíly mezi web 1.0 a web 2.0 Základní rozdíly mezi dvěmi uvedenými generacemi webů ilustrujeme přehledem sestaveným českými odborníky ze Sdruţení pro internetovou reklamu (SPIS) v roce 2007. Je třeba mít na paměti, ţe k tomu, aby byla mohla být příslušná aplikace zařazena do jedné či druhé skupiny, nemusí splňovat všechny tyto podmínky zároveň, ale bude se jim, ve větší či menší míře, alespoň přibliţovat.

OBSAH

Web 1.0

Web 2.0

Obsah webu je

Návštěvníci

vytvářen

aktivně podílejí na

převážně

jeho

tvorbě

obsahu

se –


vlastníkem.

vlastník

je

v roli

moderátora. INTERAKCE

Interakce vytváří

Interkace je vítána,

nároky

má formu diskuzí,

na

vlastníka, jen

AKTUALIZACE

proto

v nezbytné

propojení

chatu,

s messengery,

míře.

sociálních profilů.

Odpovídá

Web

je

živý

možnostem

organismus

vlastníka.

tvůrců

obsahu

mohou být miliony. KOMUNITA

Návštěvník

Neexistuje, návětvník

je

současně

pasivní příjemce

kom

informací

jednotlivec

bez

interakcí.

web

součástí

je tím,

„o

píše“, je rozsáhlé

komunity. PERSONALIZACE

Weby

Umožňují vytvářet a

neumožňují

využívat

implicitní

profily čtenářů.

sociální

personalizaci. Zdroj: Sdružení pro internetovou reklamu (klubový večer 24. dubna 2007) Tim O´Reilly v jedné ze svých analýz konceptu webů 2. generace představuje konkrétní internetové stránky (resp. funkce), které byly typickými zástupci webu 1.0 a přiřazuje k nim jejich web 2.0 alternativy (následovníky). K datům je potřeba přistupovat z perspektivy roku 2005, období masivní přeměny webů. Dnes slouţí tedy zejména jako uţitečná ilustrace pro internetové pamětníky. Web 1.0

Web 2.0


DoubleClick Globální

Google AdSense

síť

standardních

Reklamní

reklamních banerů.

reklamy.

Ofoto

Flickr

Online

aplikace

na

další

využití

fotografií

uživatelů.

systém

kontextové

Komunitní web pro sdílení fotografií.

(tvorba pohlednic apod.) Akamai

BitTorrent

Systém

pro

doručování

distribuci

a

libovolného

P2P (peer to peer) nástroj pro distribuci

souborů.

Klienti

internetového obsahu

vyměňují data navzájem.

Mp3.com

Napster archiv

On-line

hudebních

souborů

si

P2P nástroj pro snadnou distribuci a kopírování

hudebních

nahrávek

mezi účastníky. Britannica Online

Wikipedia

Každoročně

aktualizovaná

Všeobecně

spolehlivá

encyklopedie.

editovatelná

Historie knižní verze sahá do

dostupná,

volně „otevřená

encyklopedie.“

r. 1768. Osobní webové stránky

Blogy

Evite

Upcoming.org / EVDB

Online

systém

pozvánek

k rozesílání

s důrazem

na

estetickou hodnotu a příslušné funkce.

Weby pro komunitní oznamování pořádaných akcí, sledování akcí, kontaktů apod.


SEO Spekulování s názvy domén

Optimalizování pro snazší vyhledání domény uživateli.

PageViews

Cost Per Click

Určování návštěvnosti serverů

Cena reklamy na webu je pružná,

podle počtu jejich otevření

odvíjí se od počtu kliknutí na

uživateli - byť na nepatrný

reklamní

okamžik. Hodnota PageViews

uživatele.

baner

a

přesměrování

určuje cenu reklamy na webu. Screen Scraping Technika, získává

kdy data

programu

od

Web services program

Systémy,

druhého

spolupráci počítačů v síti.

čtením

umožňující

součinnou

jeho

obrazového výstupu. Publikování

Zapojení, spoluúčast, součinnost

CMS (Content Management

Wikis

Systems)

Otevřené weby s možností přidávat

Ucelený software sloužící jako

obsah, či měnit stávající obsah

redakční či publikační systém

téměř tak snadno a rychle, jak lze

pro správu webového obsahu.

přispívat do internetové diskuze.

Třídění

Folksonomie

obsahu

taxonomickým způsobem

3.5. Charakteristiky Web 2.0 Bodů, které by konkrétněji popisovaly, jaké jsou vlastnosti projektů zařazených do kategorie Web 0.2, lze nalézt celou škálu a s novými technologiemi budou přibývat stále nové. O´Reilly vyzdvihuje některé z nich; Koncentraci dat, rozmlţení hranice producent/konzument, wiki systémy,


reputační systémy, webservices a mashups. S těmito si při základní analýze problematiky vystačíme. Koncentrace dat – web jako platforma Získání velkého mnoţství dat je pro web 2.0 mnohem důleţitější neţ kvalita produktu jako takového. Portál MySpace, typický zástupce web 2.0, byl vyhlášen renomovaným časopisem PC World jako nejhorší stránka všech dob - přesto však enormní mnoţství jeho uţivatelů vytváří nesmírnou hodnotu stránky. Analogicky, v současnosti se můţe zdát téměř nemoţné konkurovat aukčnímu portálu eBay, protoţe nabídnout lepší sluţbu s přidanou hodnotou a nezískat zároveň ve velmi krátkém čase kvantum uţivatelů, by znamenalo zásadní handicap. Koncentrace draţitelů je hlavním faktorem úspěchu. Rozmlžení hranice producent/konzument Vlivem technologického rozvoje není vytváření videí a hudby doménou pouze dobře vybavených studií, ale je do určité míry dostupné téměř komukoliv. Návštěvníci stránek nezůstávají pouze v roli konzumentů nabízeného obsahu internetu, ale sami jej tvoří. Wiki systémy Wiki systémy umoţňují okamţitou (wiki znamená v havajštině rychle) editaci obsahu příslušné stránky kýmkoliv. Nejznámějším, zdaleka ne však jediným příkladem je Wikipedie, nejrozsáhlejší encyklopedie světa. Reputační systémy Častým problémem na internetu je příliš velké mnoţství dat, související obtíţnost

rozlišit uţitečná data od balastu a nesnadná cesta ke

kvalifikovanému rozhodnutí.. Rovněţ je obtíţné vyhodnotit, či názor brát váţně, nebo zda je dané zboţí skutečně takové jak je inzerováno. V těchto případech bývají nasazovány reputační systémy, které rozlišují velké mnoţství ohlasů a na jejich základě pak přidělují hodnocení. V jádru tak také funguje vyhledávač Google, který zobrazuje stránky např. podle výše jejich návštěvnosti (PageRank).


Webové služby nahrazující desktopové aplikace Ačkoliv bylo donedávna těţké si představit, ţe by aplikace mohly opustit pole desktopů (pracovních ploch osobních počítačů) a přesunout se plně na web, rozšíření vysokorychlostního internetu přesun směrem k webovým sluţbám podstatně rozkmitaly. Došlo k

propojení „online― s „offline― (vyuţívání

webmailů místo poštovních klientů, hraní online her, chatování či sdílení souborů). Základem je vyuţití webového prohlíţeče jako platformy, bez potřeby instalace dalších programů (musí být přítomny pouze základní moduly jako podpora Macromedia Flash a AJAX – Asynchronous JavaSkript And XMTL). Mashup Mashup (neboli míchanice) je aplikace, která vzniká spojováním dat nebo funkcionality z různých zdrojů. Tvůrci webů 2.0 se snaţí dát k dispozici své API (aplikační rozhraní) ostatním vývojářům, kteří tím pádem mohou s minimem vlastní práce vyvinout špičkovou, hromadně vyuţívanou aplikaci. Ty mají většinou charakter různých řešení pro konkrétní, úzce zaměřenou oblast, ale mohou mít i univerzální charakter. Mívají například podobu vyhledávačů kombinujících různé zdroje a nasazujících vlastní filtry, úloţišť specifického multimediálního obsahu (např. aktuálních internetových hitů), utilit

umoţňujících

přiřazování

geografických

souřadnic

k fotografiím

umísťovaných na komunitní server, atd. Šíření a pouţívání míchanic je přitom uţitečné jak pro projekty velkých firem, jimţ zvyšují prestiţ a publicitu, tak pro malé vývojáře získávající kvalitní knowhow, a v neposlední řadě pro svůj utilitární charakter koncovým uţivatelům.


Dlouhodobě nejpouţívanějším API pro tvorbu míchanic je GoogleMaps. Častým námětem pro míchanice na API této sluţby je vyuţití webkamer mapujících nejrůznější lokality, GPS technologie k online sledování aktuálního pohybu předmětu či osoby (v případě osoby jde samozřejmě vţdy o zcela dobrovolné nechání se sledovat), nebo kombinování API GoogleMaps s dalšími aplikacemi (např. eBay, Amazon, Facebook). Vysoké popularity dosahují nejen míchanice s charakterem určitého vylepšení, ale také ryze zábavná díla – například oblíbený Google Maps letecký simulátor.


Představení nejznámějších webů 2.0

Weblogy Weblog (z anglických slov web a log – zhruba „webový záznamník―) nebo zkráceně blog, je webová aplikace obsahující příspěvky uţivatele na jedné webové stránce. Osobní deníček, který je otevřený úplně kaţdému uţivateli internetu. Můţe mít charakter osobní i odborný, někdy má blog vlastnosti zpravodajského serveru, politické kampaně nebo firemní reklamy. Témata a frekvenci nových příspěvků si volí kaţdý zakladatel blogu sám. Můţe se jednat o názorovou všehochuť nebo se uţivatel můţe zaměřit na určité téma, které na svém blogu rozebírá. Přispívat můţe jak jeden uţivatel, tak také celá skupina. Blogerské servery nabízejí mnoţství sluţeb od kapacitní schránky zdarma, snadného zaloţení, vkládání a členění článku do rubrik, prostoru pro komentáře, ankety a odkazy pro reakce čtenářů blogu. Komentáře podporují další komunikaci „blogem― s čtenáři, vznik nových článků atd. Nejsou zde hranice co se týká mnoţství textu, přihlášení, komentářů apod. Je jenom na samotném uţivateli zda se rozhodne něčí blog navštěvovat či tvořit vlastní. V dnešní době získávají blogy značnou oblibu veřejnosti, zejména pro svou jednoduchost a všestrannost (taky se zde můţe psát cokoliv, není to omezené, jako např. u Wikipedie, kde jsou články kontrolovány). Mnohé weblogy dokázaly proslavit své tvůrce, kteří pak nalezli uplatnění v profesionálních médiích, nebo byl jejich obsah vydán kniţně (např. ostravakostravski.cz). Mezi nejznámější blog-servery patří Blogger.com, který vznikl jiţ v roce 1999 (přesto se řadí do webu 2.0), ale hlavní průnik do podvědomí uţivatelů nastal aţ v roce 2002, kdy tento malý portál koupila firma Google. Dnes je Blogger jeden z nejoblíbenějších blog-systémů. Má i mnoho českých kultivarů, např. blog.cz, bloguje.cz, lup.cz, root.cz a další. Stále častěji se můţeme setkat se zpravodajskými servery, které svým čtenářům nabízejí blogovací prostor coby


prvek svého aktuálního elektronického vydání. Některé tituly denního tisku je tisknou jako součást svého tištěného vydání. Del.icio.us (delicious.com) Del.icio.us (výslovnost „delišs“, anglicky chutný) je webová sluţba umoţňující ukládání, sdílení a objevování záloţek (uţivatelem uloţených internetových odkazů). Uţivatelům je díky jednoduchému pomocnému nástroji, který si mohou aktivovat ve svém internetovém prohlíţeči, umoţněno ukládat záloţky vybraných internetových stránek, jeţ navštíví. Informace v záloţce má podobu URL (adresy stránky), popisu resp. nadpisu, vlastních doplňujících informací a tagů – klíčových slov, která se k danému odkazu přiřadí. Výhoda aplikace spočívá nejen v moţnosti přehledně si uspořádat oblíbené stránky (coţ v zásadě umoţňuje i standardní fukce prohlíţečů „oblíbené poloţky―), ale v moţnostech plynoucích ze systému, který vzniká vyuţíváním stejného mechanismu masami ostatních uţivatelů. Webový obsah je kategorizován klíčovými slovy, jeţ mu přidělují jednotliví uţivatelé, vznikají mezi nimi logické vazby a ty uţivatelé vyuţívají jako vyhledávač kvalitních zdrojů. Vzniká uţitečný vyhledávací mechanismus fungující zcela jinak, neţ fulltext typu Google. Flickr.com Oblíbený portál pro příznivce digitální fotografie, umoţňující jejich ukládání a prohlíţení. Fotografie mohou zálohovat, komentovat, diskutovat ve fórech, odkazovat na ně, mazat, přidávat další apod. Shromaţďují se zde nejlepší amatérské fotografie, ale také názory na dobrou koupi fotoaparátu, zkušenosti s jednotlivými modely apod. Podobnou sluţbu nabízí také český portál Rajce.net, nicméně s omezenými moţnostmi. Tato česká aplikace slouţí hlavně k ukládání fotografií všeho druhu, vytváření alb (například z narozenin, svateb, výletů apod.). Materiál můţeme poskytnout k nahlédnutí všem návštěvníkům stránek, nebo je uzamknout a heslo poskytnout pouze uţivatelům, kterým chcete fotografie ukázat. Velká výhoda portálů tohoto typu spočívá v tom, ţe uţivatel můţe představit své fotografie adresátům, aniţ by je musel pracně zasílat kaţdému zvlášť, má je k dispozici na jakémkoliv místě u jakéhokoliv počítače a navíc, spokojí-li se s omezenou


kvalitou, poslouţí jako relativně stabilní místo k jejich uloţení (nemá li uţivatel k dispozici volnou kapacitu na disku.) Docs.google.com Tento portál funguje na principu kancelářských aplikací Word, Excel nebo PowerPoint.

Můţeme

zde

vytvořit

dokumenty,

tabulky

i

prezentace.

K vytvořeným souborům máme přístup z jakéhokoliv počítače, můţeme je zasílat emailem, sdílet s ostatními apod. Navíc, i kdyţ soubor někomu zašleme, zůstává stále interaktivní a zaznamená jakoukoliv změnu, kterou provedeme. Ta se u adresáta projeví zaktualizováním souboru. Last.fm Last.fm bývá označován jako internetové rádio, hudební encyklopedie a především nejznámější a nejpouţívanější sociální webová sluţba zaměřená na poslech, hodnocení a doporučování hudby. Podobně, jako kdyţ aplikace delicious analyzuje naše uloţené webové záloţky a tagy pomocí přidaného nástroje v prohlíţeči, tak Last.fm pomocí plug-inu, který nainstalujeme do svého hudebního přehrávače, analyzuje námi přehrávané skladby. Čím déle za přítomnosti pluginu v přehrávači posloucháme, tím lépe dokáţe Last.fm odhadnout náš hudební vkus. Na základě odesílaných dat od uţivatelů následně generuje mnoho druhů ţebříčků, osobních i celkových, uţitečných souhrnů a jiné uţitečné sluţby. Typické pro uţivatele sluţby je sdruţování do skupin podle vyznávaného hudebního stylu či oblíbených producentů, se všemi výhodami, které jim z vytvořených sítí plynou (vzájemné informování, doporučení, blogování, diskutování, sdílení muziky apod.) Jednotlivé skupiny mají také vlastní digitální hudební stanici. Kromě toho Last.fm uţivateli průběţně sestavuje přehled tzv. sousedů – tj. příznivců jemu blízkého hudebního stylu. Další důleţitou sloţku Last.fm tvoří personalizovaná internetová rádia, tedy moţnost jakéhokoliv uţivatele spravovat svou vlastní „rozhlasovou stanici.― Facebook.com


Facebook je zástupcem komunitních serverů, který si v porovnání se svou největší konkurencí (Myspace, Bebo, Orkut, Friendster) vydobyl v České republice dominantní postavení. Základním prvkem Facebooku je domovská stránka kaţdého uţivatele, tzv. profil. Standardně obsahuje fotografii, celé jméno, emailovou adresu a datum narození. Mezi nepovinné údaje, jejichţ zadání však umoţní vhodné zařazení profilu do sítě ostatních uţivatelů a plné vyuţití potenciálu sluţby, patří informace o studovaných školách, zaměstnání a určení místa, ve kterém ţijeme. Osobní profil je místem, kde rozhodujeme o seznamu svých přátel - proces přidání přítele zahrnuje pozvání jiného uţivatele a musí být tedy oboustranně potvrzen. Facebook je vyuţíván zejména ke komunikaci se současnými či bývalými spoluţáky, spolupracovníky a přáteli. Tato sluţba je místem mnoha sociálních interakcí, k čemuţ přispívá její dostupnost z mobilních komunikačních technologií i řada doplňujících funkcí (např. vkládání fotografií, osobních událostí, informace o aktuálním počínání uţivatele). Facebook tedy napomáhá uţivatelům být informování o tom, co se děje mezi jejich blízkými a zároveň umoţňuje přidávat se k různým skupinám na základě společného zájmu – okruh blízkých si tedy i rozšiřovat. Youtube.com YouTube je největším internetovým portálem pro sdílení filmových souborů. Byl zaloţen v únoru 2005 Chadem Huleyem, Stevem Chenem a Jawed Karin. V listopadu 2006 byl zakoupen společností Google za 1,65 miliard dolarů. Návštěvnost YouTube se v následujících letech šplhala nahoru bezkonkurenčním tempem a v současnosti je srovnatelná s návštěvností samotného vyhledávače Google. Portál YouTube.com slouţí hlavně ke sdílení krátkých filmů a videí s ostatními uţivateli. Videa mohou umisťovat pouze registrovaní uţivatelé, sledovat je však můţe i neregistrovaný návštěvník. Díky zakódování videosekvence pomocí aplikace Flash můţe většina uţivatelů sledovat obsah, aniţ by museli instalovat speciální zásuvný modul. Největším problémem, s nímţ se YouTube od počátku své existence potýká, je umisťování videí s obsahem porušujícím autorská práva. Dále jsou blokovány videa s obsahem pornografie a sexuálně explicitního obsahu, uţívání drog, týrání zvířat a dalších negativit. Cílem portálu není ani


šokovat, a proto odmítá syrové z dopravních nehod, různých neštěstí a utrpení. Některé státy navíc blokují také videa s obsahem názorů neslučující se s politikou dané země (např. Čína, některé islámské země). Ačkoliv YouTube neustále vyzývá své registrované uţivatele (které označuje za komunitu), aby se důkladně seznámili zejména s otázkami autorského práva a vkládali v podstatě pouze videosnímky vlastní originální tvorby, nepraktikuje ţádnou systematickou kontrolu zde umísťovaných videí dříve, neţ dojde k jejich samotnému umístění a zpřístupnění veřejnosti. Je pozoruhodné, s jakou spolehlivostí a rychlostí tato „YouTube veřejnost― následně výskyt závadných nahrávek eliminuje – vyuţívá k tomu funkci umoţňující označit libovolné video za závadné a upozornit tak zaměstnance a spolupracovníky portálu, ţe je na místě zváţit jeho další setrvání a případně ho ihned odstranit. Nezodpovědný člen můţe z komunity nadobro vyloučen (coţ mu samozřejmě neznemoţňuje, aby se znovu přihlásil pod jiným jménem, z jiné IP adresy apod.) Za zmínku stojí i zajímavý kompromis, na němţ se portál dohodnul s nahrávacími společnostmi jako je Warner Music, Universal Music a Sony Music; totiţ ţe velmi populární a sledované hudební videoklipy, jejichţ umisťování na server si uţivatelé nehodlají odpustit a které podstatným způsobem zvyšují návštěvnost YouTube, nebudou blokovány a nahrávacím společnostem za to bude vyplácena příslušná finanční odměna. Společnost uzavřela partnerské dohody s mnoha dalšími poskytovateli obsahu (např. BBC, HBO, CBC, ČT.)

3.6. Webové prohlíţeče Webový prohlíţeč je počítačový program, který slouţí k prohlíţení World Wide Webu (WWW). Program umoţňuje komunikaci s HTTP serverem a zpracování přijatého kódu (HTML, XHTML, XML apod.), který podle daných standardů zformátuje a zobrazí webovou stránku. Textové prohlíţeče zobrazují stránky jako text, obvykle velmi jednoduše formátovaný. Grafické prohlíţeče umoţňují sloţitější formátování stránky včetně zobrazení obrázků. Pro zobrazení některých zvláštních součástí stránky, jako jsou Flash animace nebo Java applety, je třeba prohlíţeč doplnit o specializované zásuvné moduly. Mezi nejznámější webové prohlíţeče patří grafické


(seřazeny podle počtu uţivatelů) Windows Internet Explorer, Mozilla Firefox, Safari, Google Chrome, Opera a textové Links a Lynx.

3.7. Internet Explorer Je webový prohlíţeč od největšího softwarového producenta Microsoft. Prohlíţeč je implementován a instalován spolu s operačním systémem Windows, coţ označila Evropská komise za zneuţití monopolního postavení a od vydání Windows 7 musí společnost Microsoft dát uţivatelům operačního systému Windows moţnost volby prohlíţeče.

Při spuštění programu Internet Explorer se zobrazí okno aplikace s nastavenou „Domovskou

stránkou―.

V případě,

ţe

chce

změnit

„Domovskou stránku― zvolte Nástroje – Možnosti internetu.

přednastavenou


Dialogové okno moţnosti internetu je rozděleno do několika záloţek. 

Obecné – umoţňuje nastavení domovské stránky, nastavení cache (při prohlíţení webových stránek se jejich obsah ukládá v počítači tak, aby bylo zajištěno rychlejší prohlíţení načítaných stránek), moţnost vymazat osobní údaje (dnešní webové prohlíţeče umoţňují ukládání a správu hesel pro formuláře, pokud nechcete, aby tyto data byla zneuţita stejně tak, aby si ostatní uţivatelé počítače nemohli prohlíţet stránky, které jste navštívili, zvolte nabídku „Vymazat osobní údaje―).

Zabezpečení – zabezpečení umoţňuje nastavení zabezpečení prohlíţeče. Kódy některých webových stránek mohou obsahovat škodlivý kód, který můţe infikovat Váš počítač. Standardně je nastaveno středně vysoké zabezpečení. V případě, ţe nevíte co jednotlivé funkce znamenají, tak nedoporučujeme měnit jakékoliv nastavení.

Osobní údaje – soubory cookie identifikují váš počítač, který přistupuje na webové stránky. Pomocí soboru cookie je například moţné, aby jste nemohli hlasovat v anketě 2x za sebou. Avšak vzhledem k faktu, ţe tyto soubory identifikují Váš počítač, tak je moţné je zneuţít ke sběru informací o Vašem chování na internetu. Nastavení osobních údajů eliminuje takovýto sběr informací.


Obsah – tato záloţka obsahuje nastavení Rodičovské kontroly, Hodnocení obsahu, Šifrovaní (vyuţití elektronického podpisu apod.)

Upřesnit – v této záloţce je moţné nastavit a přizpůsobit chování prohlíţeče

při

prohlíţení

webových

aplikací.

Tuto

záloţku

nedoporučujeme měnit v případě, ţe neznáte přesné vyuţití daných funkcí. 

Programy – tato záloţka umoţňuje nastavení výchozího webového prohlíţeče, spravovat doplňky třetích stran (například Adobe Flash Player), zvolit program pro editaci HTML souborů a nastavit výchozí programy.


Připojení – umoţňuje nastavení místní sítě LAN nebo skrze jaká připojení se má k webovým stránkám přistupovat.

Internetová adresa (URL) – v záhlaví programu Internet Exploreru se nachází funkční lišta, kde je moţné vloţit název webové stránky například ve tvaru www.seznam.cz. Při vloţení adresy se automaticky doplní protokol (http, https, mms, apod.)


Na pravé straně se nachází tlačítko „Obnovit― a „Zastavit―. Tlačítko obnovit znovunačte aktuální stránku, která je uvedena v URL. Tlačítko zastavit přeruší okamţitě načítání aktuální webové stránky. Na levé straně lišty se nachází tlačítka „Vpřed― a „Zpět― Oblíbené poloţky – v případě, ţe Vás některá z navštívených webových stránek zaujme a budete ji chtít v budoucnosti znovu navštívit, je moţné ji uloţit do oblíbených poloţek. Aktuální zobrazenou stránku uloţíme mezi oblíbené stisknutím tlačítka „Přidat k oblíbeným poloţkám―. Poloţky je moţné strukturovat do sloţek stejně jako v programu Průzkumník.


Historie – v případě, ţe chcete vyvolat historii procházených stránek, je moţné ji zobrazit pomocí rychlé kombinace kláves CTRL+H. Historie je v prohlíţeči strukturována dle data návštěvy stránky.

Nová záloţka – jestliţe chce uţivatel prohlíţet více webů současně, tak mu aplikace Internet Explorer umoţňuje otevřít novou záloţku.


3.8. Mozilla Firefox

Mozilla Firefox je svobodný multiplatformní webový prohlíţeč, který vyvíjí ve spolupráci se stovkami dobrovolníků Mozilla Corporation, dceřiná společnost nadace Mozilla Foundation. První finální verze 1.0 byla vydána i v češtině 9. listopadu 2004 za velkého zájmu uţivatelů i médií a stala se jedním z nejpouţívanějších

programů

s

otevřeným

kódem.

Kromě

oficiálně

podporovaných platforem, kterými jsou Microsoft Windows, Linux a Mac OS X, je Firefox dostupný i pro FreeBSD, OS/2, RISC OS, SkyOS či BeOS. V lednu 2010 činil celosvětový trţní podíl Firefoxu 24, 41 %. Záměrem původního tvůrce, Mozilla Foundation, bylo vytvořit malý, rychlý, jednoduchý a vysoce rozšiřitelný webový prohlíţeč vedle stávajícího velkého balíku internetového softwaru Mozilla Suite. Firefox je nyní společně s emailovým klientem Mozilla Thunderbird nejdůleţitějším projektem Mozilla Corporation. Mezi populární vlastnosti Firefoxu patří blokování pop-up (vyskakovacích) oken, tzv. prohlíţení v panelech (tabbed browsing) několika stránek ve stejném okně prohlíţeče a systém rozšiřování pomocí speciálních modulů, které obsahují doplňující funkce, případně upravují chování prohlíţeče. Poslední verze Firefoxu přímo zobrazují vektorovou grafiku ve formátu SVG. Ačkoliv některé podobné vlastnosti byly dříve obsaţeny i v jiných prohlíţečích (jako Mozilla Suite a Opera), Firefox je první, který si vydobyl širší uţivatelskou oblibu. Záměrem tvůrců Firefoxu bylo obsazení 10 % trhu s prohlíţeči do konce roku 2005 na úkor v současnosti nejrozšířenějšího Windows Internet Exploreru. V současnosti podíl Firefoxu v Evropě jiţ přesahuje 28 % (ve Finsku dokonce rekordních 45,4 %).


Firefox přitahuje pozornost jako alternativa k Windows Internet Exploreru také proto, ţe Explorer se ocitl pod palbou kritiky kvůli bezpečnostním problémům, nedodrţování webových standardů, vyuţívání potenciálně nebezpečných komponent ActiveX, náchylnosti k nákaze spyware a malware, kvůli pomalosti vykreslovacího jádra Trident, špatných výsledků v testu Acid3 a absenci mnoha funkcí, které zastánci Firefoxu i řady dalších alternativních prohlíţečů povaţují za uţitečné. Na druhou stranu je potřeba zdůraznit, ţe ani pouţívání Firefoxu není všelékem na problémy s bezpečností; i v něm jiţ bylo objeveno (a opraveno) mnoţství chyb, z nichţ několik bylo kritických. Zodpovědnost za bezpečnost systému je vţdy na uţivateli, k čemuţ mu ovšem Firefox dává poměrně dobrý výchozí bod. Poslední verze Windows Internet Exploreru téţ opravila řadu chyb, které mu byly vytýkány příznivci Firefoxu. V prosinci 2009 se Firefox ve své verzi 3.5 stal statisticky nejoblíbenějším prohlíţečem na světě. Velkou výhodou Firefoxu je, ţe umoţňuje velice snadno stáhnout doplňky, které nejsou v základní instalaci Firefoxu. Ke staţení jsou stovky doplňků, které uţivateli usnadní práci s internetem. Uţitečným doplňkem je například Adblock, který dokáţe blokovat reklamní bannery na internetu. Mnoţství doplňků je díky české komunitě lokalizováno. Spousty doplňků lze nainstalovat ze stránek Mozilla.

Novinky v prohlíţeči: 

Candy Tab je novinka, která vám umoţní uspořádat si své taby(panely) ve firefoxu do skupin viz. video. Tato novinka můţe být také známa jako firefox panorama

Nový design je pravděpodobně nejzajímavější novinkou firefoxu 4. V dnešní době uţ rychlost nehraje takovou roli(U rychlejších počítačů samozřejmě) a tak jde hlavně o to, jak prohlíţeč vypadá.

Firefox sync nabízí synchronizaci mezi několika různými firefoxy(Např. s domovem, prací atd.). Synchronizuje záloţky, aktuálně otevřené


panely a další věci. Firefox sync je dostupný jiţ jako addon, ale ve firefoxu 4 je integrovaný. 

Vylepšená rychlost je také velmi důleţitá. Firefox je stále se svým geckem nejpomalejší prohlíţeč (Tedy hned po IE8 a starších, ale dnes je dostupná IE9 a ta je o mnoho rychlejší), ale na druhou stranu poskytuje funkce o kterých se konkurenci jenom zdá a které kopíruje.

3.9. Opera Opera je internetový prohlíţeč, obsahující mimo jiné e-mailového klienta, IRC klienta, RSS a Atom čtečku, čtečku Usenetových skupin a další funkce. Vyvíjí ho norská firma Opera Software. Speciální verze Opery má rozsáhlý podíl mezi prohlíţeči pouţívanými na přenosných zařízeních (PDA, mobilní telefony). Verze pro osobní počítače byla v minulosti distribuována komerčně, ale počínaje verzí 8.50 je zcela zdarma (freeware). Tvůrci i uţivatelé Opery tvrdí, ţe se jedná o nejrychlejší internetový prohlíţeč. Dokazují to i nezávislé testy.[1] Opera je téţ relativně nenáročná na operační


paměť počítače, coţ je jeden z hlavních argumentů pro její pouţití na mobilních zařízeních. Snaţí se taktéţ být uţivatelsky přívětivá, a to především moţností zobrazování více stránek v jednom okně a také moţností ovládání (klávesové zkratky, gesta myší, ovládání hlasem). Opera se snaţí důsledně řídit standardy konsorcia W3C. To znamená, ţe weby vytvořené podle těchto standardů zobrazuje tak, jak byly navrţeny autorem. Naopak se můţe stát, ţe stránky, které standardy nedodrţují (obvykle stránky určené jen pro Windows Internet Explorer), se v Opeře nezobrazí zcela správně. Novější verze Opery však jiţ umí tyto stránky zobrazit bez větších potíţí. Nejnovější verze Opery kladou velký důraz na bezpečnost a výrazně zjednodušují práci s certifikáty. Její jádro, zobrazovací program nazývaný Presto, je licencovaný obchodním partnerem Adobe Systems a je integrovaný do nedávno ohlášeného Adobe Creative Suite. Opera získala vedoucí pozici jako prohlíţeč pro "chytré" mobilní telefony a PDA díky technologii Small Screen Rendering. Opera se pouţívá také na platformách iTV a probíhá vývoj ve spolupráci s IBM na hlasovém ovládání (obsaţeno ve verzi 8.0).


4. Instalace aplikací Microsoft office 2007

Instalací aplikací a komponent sady Microsoft Office 2007 usnadňuje průvodce instalací. S pouţitím průvodce instalací můţete rychle nainstalovat aplikace s výchozím nastavením, nebo můţete instalaci přizpůsobit vybráním různých komponent nebo voleb.

S pouţitím průvodce instalací také můţete: 

Přidat a odstranit komponenty ve stávající instalaci

Opravit stávající instalaci opětovnou instalací všech funkcí aplikace

Odinstalovat sadu Microsoft Office 2007

Opravit instalaci je vhodné v případě, ţe se setkáte s problémy při pouţívání aplikaci nebo máte podezření, ţe instalace je chybná. Před opětovnou instalací se můţete pokusit spustit diagnostické nástroje sady Microsoft Office 2007, které naleznete v záloţce „Zdroje informací― v dialogovém okně moţnosti aplikací.

Postup při instalaci aplikací sady Microsoft Office 2007 

Ukončete všechny otevřené aplikace

Vloţte disk do jednotky CD-ROM (DVD-ROM). V případě, ţe jste zakoupili licenci

Microsoft

Office

bez

média

je

nutné

navštívit

stránky

www.microsoft.cz a stáhnout instalační balík sady Microsoft Office. 

Po vloţení instalačního média se automaticky spustí průvodce instalací. V případě, ţe se tak nestane je třeba spustit Průzkumník Windows a lokalizovat na pouţité diskové jednotce souboru SETUP.exe.

Před spuštěním samotné instalace sady programů je nutné si přečíst podmínky licenčního ujednání a kliknout na tlačítko „Souhlasím―. V případě, ţe nebudete souhlasit s licenčními podmínkami společnosti Microsoft, instalace se automaticky ukončí a nebude moţné pokračovat


v konfiguraci programů. Pro postu do dalšího kroku instalace je nutné zvolit tlačítko „Další―, které se nachází vţdy v pravém dolním rohu průvodce. 

Průvodce instalací Vás vyzve k zadání „Sériového čísla― produktu. Sériové číslo produktu naleznete na obalu. Jeho umístění záleţí na verzi a balení, které jste zakoupili. Sériové číslo je 25-místný jedinečný kód, který je rozdělen do pěti sad znaků po pěti znacích.

Instalační program Vás, v dalším kroku, vyzve k vloţení Vašich osobních informací, které slouţí k identifikaci autora souborů.

Po přechodu na další nabídku instalace Vás program vyzve k zvolení typu instalace. V rámci tohoto kroku si budete moci vybrat, které programy chcete nainstalovat a jakým způsobem je chcete spouštět. Sady Microsoft Office se liší dle verze a proto kaţdá z instalací bude mít jinou konfiguraci. Obsah jednotlivých programů naleznete v tabulce níţe.

Po dokončení instalace není nutné počítač restartovat. Při prvním spuštění sady Microsoft Office Vás program vyzve k on-line aktivaci programové sady. V případě, ţe nemáte k dispozici internetovou přípojku je moţné aktivovat produkt telefonicky. Bez aktivace produktu nebudete moci vyuţívat všechny vlastnosti programu a po 30 dnech bude Vaše kopie Microsoft Office deaktivována a nebudete ji moci nadále vyuţívat.

Basic

Home

&

Student

Standard

Small Business

Professional

Ultimate

Profession Plus

Word

Word

Word

Word

Word

Word

Word

Excel

Excel

Excel

Excel

Excel

Excel

Excel

PowerPoint

PowerPoint

PowerPoint

PowerPoint

PowerPoint

PowerPoin

Outlook

Outlook

Outlook

Outlook

Outlook

Accounting

Accounting

Accounting

Express

Express

Express

Outlook


Publisher

Publisher

Publisher

Publisher

Access

Access

Access

InfoPath

InfoPath

Groove OneNote

OneNote

5. Microsoft Word Microsoft Word je textový editor z kancelářského balíku Microsoft Office. V této části školení si budeme povídat o verzi Microsoft Office 2007. Word prodělal za dobu své existence mnoho změn a v poslední komerční verze produktu přišla s naprosto novým rozloţením funkčních ovládacích prvků. Tato změna byla většinou uţivatelů záporně přijata, avšak erogonomické a logické uspořádání funkčních prvků je pro většinu uţivatelů výhodné a jejich pouţívání je jen otázkou zvyku.

5.1. Tlačítko Office Novinkou v kancelářském balíku Microsoft Office je tlačítko Office, které můţete najít v levém horním rohu se symbolem (logem) MS Office. Stisknutím se zobrazí uţivatelům základní fuknce editor včetně otevření nového souboru, uloţení souboru, export souborů, nastavení tisku a náhledů včetně exportu na on-line obsah. Pravá strana dialogového okna tlačítka Microsoft Office je vyhrazena zobrazení posledních otevřených souborů v rámci programu Word. Seznam poslednich dokumentů bude nahrazen aktuálním menu v případě, ţe pro danou nabídku v rámci dialogového okna existuje submenu.


5.2. Vytvoření nového souboru

Stisknutím tlačítka „NOVÝ― se otevře dialogové okno, které umoţňuje otevřít nový prázdný dokument nebo nový dokument ze šablony. Základní soubor šablon je doplněn o šablony Microsoft Office on-line. Šablony jsou rozděleny dle jednotlivých skupin dle jejich účelu. Po výběru šablony stačí stisknout tlačítko Vytvořit respektive Stáhnout a pracovat v otevřeném novém souboru. Pro kaţdou šablonu je k dispozici náhled a z toho důvodu je velmi usnadněn výběr správné šablony. Vzhledem k faktu, ţe většina šablon je k dispozici online je jejich seznam pravidelně aktualizován. V případě, ţe máte k dispozici šablony,

které jsou uloţeny na Vašem

pevném disku, je moţné ji vybrat pomocí nabídky „Nový z existujícího dokumentu― . Po kliknutí na tuto nabídku se zobrazí dialogové okno s moţností otevření dokumentu z Vašeho pevného disku.


5.3. Otevření existujícího dokumentu

V případě, ţe chcete otevřít existující soubor z Vašeho pevného disku nebo jiného umístění ke kterému máte přístup, je nutné kliknout na tlačítko „Otevřít―. Následně se zobrazí dialogové okno, které umoţňuje procházet jednotlivé sloţky Vašeho počítače. Vyberete poţadovaný dokument a klikněte na tlačítko „Otevřít―.


Dialogové okno „Otevřít― umoţňuje vyuţít i další funkce. Je moţné filtrovat zobrazované dokumenty pomocí filtrování přípon, případně hledat poţadovaný dokument.

5.4. Uloţit dokument Po kliknutí na tlačítko Microsoft Office a vybrání poloţky ―Uloţit jako‖ se nám zobrazí nabídka uloţení editovaného souboru. Microsoft Word nám umoţňuje uloţit soubor v několika verzich. Důleţité je si uvědomit, ţe Microsoft Word 2007 jako první pouţívá příponu .docx a není tedy zpětně kompatabilní například s verzí Microsoft Office Word 2003 a proto chceme-li odeslat soubor třetí osobě a nejsme si jisti jakou verzi program pouţívá je nutné vybrat volbu Dokumet aplikace Word 97-2003. V případě, ţe chceme vytvořeny soubor distribuovat, tak je nejvhodnější vyuţít moţnost uloţit soubor jako PDF. V případě, ţe chcete uloţit soubor v jiném formatu zvolte moţnost ―Jiné formaty‖ a vyberte si formát z nabídky.


5.5. Tisk dokumentu V hlavní nabídce aplikace Microsoft Word se nachází rychlá volba tisku. Náhled je funkce editoru, kterou můţeme vyuţít v případě, ţe chceme udělat předtiskové úpravy dokumentu. Po zobrazení náhledu můţeme změnit vzdálenost okrajů a přizpůsobit dokument poţadovanému počtu stránek. Nabídka rychlého tisku odešle dokument k tisku na výchozí tiskárnu se standardním přednastaveným nastavením.


5.6. Nastavení vzhledu stránky Vzhled stránky představuje jedno ze základních nastavení aplikace MS Word 2007. Nastavení Vzhledu stránky slouţí uţivatelům aplikace MS Word 2007 ke změně nastavení zobrazení, orientace a případně vzhledu tisku jednotlivého dokumentu MS Word 2007 dle poţadavků uţivatele. Při instalaci aplikace MS Word 2007 dostaneme výchozí tovární nastavení aplikace MS Word 2007, ne vţdy nám můţe toto nastavení vyhovovat, a proto je dána uţivatelům této aplikace moţnost si toto nastavení změnit dle vlastních potřeb.


Nastavení Vzhledu stránky nalezneme jako třetí nabídku na hlavní liště aplikace Microsoft Word 2007. Při kliknutí myší na nabídku Vzhled stránky

se uţivateli na obrazovce

monitoru objeví okno Vzhled stránky, kde jiţ můţe provádět vlastní uţivatelské nastavení.

Funkční okno Vzhled stránky nabízí tři záloţky pro různá nastavení: 

Okraje

Papír

Rozloţení

Popis jednotlivých záloţek je uveden v dalších kapitolách tohoto dokumentu. 5.7. Vzhled stránky – Okraje V dialogovém okně Vzhled stránky je první záloţka Okraje. Abychom mohli provádět nastavení na záloţce Okraje, musí být dialogové okno vysvícené jak je vidět na následujícím obrázku:


Při zvolení nabídky „Vlastní okraje― se nám zobrazí dialogové okno, které je rozděleno do několika částí:


Okraje

Orientace

Stránky

Náhled

Funkční tlačítka – Výchozí, OK , Storno 1) Okraje Okraje slouţí k nastavení velikosti okrajů v daném dokumentu. Uţivatel pomocí šipek můţe volit velikost okrajů dle svých potřeb.

Na obrázku jsou znázorněny velikosti jednotlivých okrajů. Velikosti okrajů znamenají: 

Nahoře: Odsazení textu od horního okraje stránky

Vlevo: Odsazení textu od levého okraje stránky

Dole: Odsazení textu od dolního okraje stránky

Vpravo: Odsazení textu od pravého okraje stránky

U hřbetu: Odsazení textu od hřbetu stránky

Umístění hřbetu: Kde bude hřbet stránky umístěn

2) Orientace stránky Orientace stránky slouţí k uţivatelskému nastavení pro zobrazení, vytisknutí a náhled stránky s orientací na Výšku nebo na Šířku dokumentu. Vţdy záleţí na samotném uţivateli, jaká orientace stránky je pro něj vyhovující. Orientaci stránky můţeme v průběhu jednoho dokumentu měnit.


Zvýrazněné okno označuje, jakým způsobem budou stránky v dokumentu orientovány. 3) Stránky Nastavení Stránky umoţňuje uţivateli definovat při tisku daného dokumentu, jakým způsobem bude dokument vytištěn a následně jakým způsobem bude text v dokumentu upraven.

Funkční nastavení Stránky umoţňuje při tisku nebo zobrazení více stránek tuto funkcionalitu: 

Normální: text dokumentu je v zobrazován normálně

Zrcadlové okraje: Okraje budou přenášeny zrcadlově na jednotlivé

stránky dokumentu 

2 stránky na 1 list: Zobrazení nebo tisk 2 stránek na jeden list

Broţura: Dokument nebo tisk bude zobrazen jako broţura

4) Náhled Nastavení náhledu dokumentu umoţňuje uţivateli zvolit, jakým způsobem bude zobrazován Náhled na jednotlivé stránky. Funkční tlačítka v Náhledu - Pouţít umoţňují: 

Na tento oddíl: nastavení náhledu bude zobrazeno jen na daný oddíl stránky/dokumentu

Od tohoto místa dále: nastavení náhledu bude zobrazeno jen od zvoleného místa dále


Na celý dokument: nastavení náhledu bude uplatněno na celý dokument

5.8. Vzhled stránky – Papír V dialogovém okně Vzhled stránky je další záloţka Papír. Po kliknutí myší na tuto záloţku dojde k vysvícení a uţivatel můţe provádět nastavení. Tato záloţka slouţí především k definování tisku daného dokumentu a k nastavení tisku psaného textu a především jaký text můţe být vytištěn. Záloţka Vzhled stránky - Papír je členěna do několika oddílů, kde jednotlivé oddíly slouţí: 

Formát papíru: typ formátu papíru, na který bude dokument tištěn.

Zdroj Papíru: výběrové okno pro volbu tisku z různých zásobníků

papíru. 

Náhled: stejné moţnosti, jiţ popsané v v této kapitole.

Moţnosti tisku: Výběrové okno pro různé volby tisku.

1) Formát papíru


Výběrové okno slouţí k vydefinování tisku dokumentu na různé zdroje papíru. Dále k určení velikosti papíru.

Pomocí ovládacích šipek můţe uţivatel zvolit velikost papíru pouţívaného v dané tiskárně tak, aby dokument byl při tisku vţdy dobře čitelný.

2) Zdroj papíru Nastavení zdroje papíru slouţí uţivateli při tisku dokumentu k výběru papíru z různých zásobníků tiskárny.

3) Moţnosti tisku Při odkliknutí funkčního tlačítka Moţnosti tisku se uţivateli na obrazovce zobrazí dialogové okno TISK.


Uţivatel dle svých potřeb můţe kombinovat různé nastavení pro tiskový výstup dokumentu. Dialogové okno Tisk je členěno do 3 oddílů, které slouţí pro jednotlivé nastavení tisku daného dokumentu. Uţivatel si sám zvolí, co má být tištěno a zobrazeno na tiskovém výstupu. Jestli např. má tisk probíhat oboustranně nebo se má vytisknou skrytý text. 5.9. Vzhled stránky – Rozloţení V dialogovém okně Vzhled stránky je další záloţka Rozloţení. Po kliknutí myší na tuto záloţku dojde k vysvícení a uţivatel můţe provádět nastavení. Tato záloţka slouţí především k definování rozloţení textu daného dokumentu a k členění dokumentu na různé oddíly.


Záloţka Vzhled stránky - Rozloţení je členěna do několika oddílů, kde jednotlivé oddíly slouţí: 

Oddíl: od jakého místa dokumentu budou začátky jednotlivých oddílů tvořeny.

Záhlaví a zápatí: vydefinování vzdálenosti záhlaví a zápatí od okrajů dokumentu.

Stránka: volby typu zarovnání stránky.

Náhled: stejné moţnosti, jiţ popsané.

1) Oddíl Slouţí k vydefinování začátku oddílu, jak bude pouţit na jednotlivých stránkách nebo celém dokumentu. Uţivatel má několik moţností voleb.

2) Záhlaví a zápatí


Slouţí k vydefinování, jak bude záhlaví a zápatí v dokumentu umístěno. Uţivatel má moţnost volby vzdálenosti záhlaví a zápatí od okraje dokumentu. Dále má moţnost nastavit zobrazení záhlaví a zápatí buď jen na sudé nebo na liché stránce dokumentu a následně, jestli má být jiné neţ na první stránce dokumentu.

3) Stránka Slouţí k vydefinování zarovnání textu na stránkách dokumentu. Uţivatel má moţnost volby mezi různými typy zarovnání.

4) Čísla řádků a ohraničení Slouţí k vydefinování číslování a formátu číslování jednotlivých kapitole nebo řádků a jejich následnému tištění.


Ohraničení slouţí k nastavení ohraničení jednotlivých částí textu nebo obrázků.

Příklad – velikost okrajů a orientace stránky V této kapitole je popsáno, jakým způsobem můţeme vyuţít nastavení Vzhledu stránky v aplikaci MS Word 2007. 

Popis praktického vyuţití Vzhledu stránky je především vyuţit z nastavení tohoto dokumentu.

Pokud budeme chtít zvolit jinou velikost okrajů a orientace stránky, měl by dodrţet tento postup:

Kliknout na Soubor, Vzhled stránky

Definování hodnot okrajů pomocí funkčních šipek

Definování orientace stránky.


Pokud chceme mít orientaci stránky na šířku a velikost okrajů např. N – 2 cm,D – 2 cm, V - 1 cm, P – 1 cm, mělo by být nastavení provedeno dle tohoto obrázku:

Poté odklikněte funkční klávesu OK a zmíněné nastavení bude provedeno. 5.10.

Záhlaví a zápatí

Vytvoření stejného záhlaví nebo zápatí na všech stránkách Oblast záhlaví nebo zápatí (Záhlaví, jeţ můţe obsahovat text nebo grafiku, se zobrazuje v horní části všech stránek v oddílu. Zápatí se zobrazuje v dolní části stránek. Záhlaví a zápatí často obsahují čísla stránek, názvy kapitol, kalendářní data a jména autorů.) na stránce otevřeme klepnutím na příkaz Záhlaví a zápatí v nabídce Zobrazit.


Záhlaví vytvoříme tak, ţe do oblasti pro záhlaví vepíšeme text nebo vloţíme grafický objekt.

Tlačítko pro přepnutí mezi záhlavím a zápatím. Pokud chceme vytvořit zápatí, přejděme do oblasti zápatí klepnutím na tlačítko Přepnout mezi záhlavím a zápatím na panelu nástrojů (Panel s


tlačítky a jinými ovládacími prvky, jejichţ pomocí lze provádět příkazy. Chceme-li zobrazit určitý panel nástrojů, pouţijeme dialogové okno Vlastní (v nabídce Zobrazit přejděme na příkaz Panely nástrojů a klepneme na příkaz Vlastní). Pokud chceme zobrazit více tlačítek, klepneme na konci panelu nástrojů na tlačítko Moţnosti panelu nástrojů.) Záhlaví a zápatí. Potom zadáme text nebo grafiku.

Pokud je to nutné, zadáme formát textu pomocí tlačítek na panelu nástrojů Formátování. Po dokončení klepneme na panelu nástrojů Záhlaví a zápatí na tlačítko Zavřít. Vytvoření jiného záhlaví nebo zápatí na první stránce Záhlaví nebo zápatí na první stránce můţeme vynechat nebo můţete vytvořit jedinečné záhlaví nebo zápatí pro první stránku dokumentu nebo první stránku kaţdého oddílu v dokumentu. Je-li dokument rozdělen do oddílů (Oddíl: Část dokumentu, ve které jsou nastaveny určité moţnosti formátování stránky. Nový oddíl vytvoříme, pokud chceme změnit vlastnosti, jako jsou číslování řádků, počet sloupců nebo záhlaví a zápatí.), klepněme na oddíl nebo vybereme několik oddílů, které chceme změnit. Pokud dokument není rozdělen na oddíly, klepneme V nabídce Zobrazit klepneme na příkaz Záhlaví a zápatí. Záhlaví a zápatí klepneme na tlačítko Vzhled stránky. Klepneme na kartu Rozloţení. Zaškrtneme políčko Jiné na první stránce a klepněte na OK.


Tlačítka zobrazit předchozí a další

Podle potřeby přejdeme klepnutím na tlačítko Zobrazit předchozí nebo Zobrazit další na panelu nástrojů Záhlaví a zápatí do oblasti Záhlaví první stránky nebo Zápatí první stránky. Vytvoříme záhlaví nebo zápatí na první stránku dokumentu nebo oddílu. Pokud na první stránce nechceme mít ţádné záhlaví ani zápatí, necháme oblasti pro záhlaví a zápatí prázdné. Chceme-li přejít do záhlaví nebo zápatí pro zbytek dokumentu nebo oddílu, klepneme na panelu nástrojů Záhlaví a zápatí na tlačítko Zobrazit další. Vytvoříme poţadované záhlaví nebo zápatí. 5.11.

Vytvoření odlišných záhlaví nebo zápatí na sudých a na lichých

stránkách V nabídce Zobrazit klepneme na příkaz Záhlaví a zápatí. (Panel nástrojů: Panel s tlačítky a jinými ovládacími prvky, jejichţ pomocí lze provádět příkazy. Chceme-li zobrazit určitý panel nástrojů, pouţijeme dialogové okno Vlastní (v nabídce Zobrazit přejdeme na příkaz Panely nástrojů a klepněte na příkaz Vlastní). Pokud chceme zobrazit více tlačítek, klepněme na konci panelu nástrojů na tlačítko Moţnosti panelu nástrojů.) Na panelu nástrojů Záhlaví a zápatí klepněte na tlačítko Vzhled stránky, pokud jej máme zařazené. Jinak volíme nabídku Soubor – Vzhled stránky - Rozloţení. Klepneme na kartu Rozloţení. Zaškrtneme políčko Různé liché a sudé a klepněte na OK. Podle potřeby přejdeme klepnutím na tlačítko Zobrazit předchozí nebo Zobrazit další na panelu nástrojů Záhlaví a zápatí do oblasti záhlaví nebo zápatí (Záhlaví a zápatí: Záhlaví, jeţ můţe obsahovat text nebo


grafiku, se zobrazuje v horní části všech stránek v oddílu. Zápatí se zobrazuje v dolní části stránek. Záhlaví a zápatí často obsahují čísla stránek, názvy kapitol, kalendářní data a jména autorů.) na lichých nebo sudých stránkách. V oblasti Záhlaví lichých stránek nebo Zápatí lichých stránek vytvořte záhlaví a zápatí pro liché číslované stránky a v oblasti Záhlaví sudých stránek nebo Zápatí sudých stránek vytvoříme záhlaví a zápatí pro sudé číslované stránky.

5.12.

Vytvoření odlišného záhlaví nebo zápatí v části dokumentu Chceme-li v části dokumentu vytvořit odlišné záhlaví nebo zápatí , musí být dokument nejprve rozdělen do oddílů (Oddíl: Část dokumentu, ve které jsou nastaveny určité moţnosti formátování stránky. Nový oddíl vytvoříme, pokud chceme změnit vlastnosti, jako jsou číslování řádků, počet sloupců, chceme změnit orientaci stránky v části textu nebo vytvořit rozdílná záhlaví a zápatí.).


Pokud jsme tak uţ neučinili dříve, vloţíme konec oddílu (Konec oddílu: Značka, která označuje konec oddílu. Konec oddílu uloţí formátovací prvky oddílu, například okraje, orientaci stránky, záhlaví a zápatí a posloupnost čísel stránek.) na místo, kde má začínat nový oddíl, který bude obsahovat odlišné záhlaví nebo zápatí. Klepneme na místo, kam chcete vloţit konec oddílu. V nabídce Vloţit klepněte na příkaz Konec. Ve skupinovém rámečku Typy konců oddílu vyberte moţnost popisující, kde má začít nový oddíl. Klepneme na oddíl, který má obsahovat odlišné záhlaví nebo zápatí. V nabídce Zobrazit klepneme na příkaz Záhlaví a zápatí. Klepnutím na tlačítko Stejné jako minulé na panelu nástrojů. Záhlaví a zápatí přerušíme spojení mezi záhlavím a zápatím v aktuálním a předchozím oddílu.


V pravém horním rohu záhlaví nebo zápatí jiţ není zobrazeno označení Stejné jako minulé. Změníme stávající záhlaví nebo zápatí nebo vytvoříme nové záhlaví nebo zápatí pro tento oddíl.

5.13.

Formát odstavce K formátu odstavce se kromě druhu a stylu písma počítá téţ jeho zarovnání, řádkování, odsazení, nastavení tabulátorů, číslovaní a další. Pro nastavení formátu odstavce můţeme pouţít několik způsobů. Často poţívané volby můţeme nastavit myší pomocí tlačítek na panelu nástrojů nebo přímo na pravítku. Všechny volby se dají nastavit v dialogu Odstavec. Důleţitou vlastností odstavce je, ţe pro změnu jeho formátu stačí mít v odstavci kurzor a nemusí být vybrán v bloku, jako znaky. Stav tlačítek na panelu nástrojů a rozmístění prvků odpovídá vţdy odstavci ve kterém je kurzor umístěn. V případě potřeby měnit vlastnosti více odstavců součastně je nutné vybrat je do bloku. Pokud nemají shodný formát jsou informace na panelu nástrojů neúplné (například pole písmo je prázdné), protoţe Word nedokáţe zobrazit více věcí (ani převládající formát). Pro přemístění poloţky na pravítku jí stačí uchopit myší a přenést na novou pozici.

Pravítko

Pravítko zobrazíme na ploše tak, ţe vybereme nabídku: Zobrazení a zaškrtneme volbu „Pravítko”


Rozmístění jednotlivých poloţek na pravítku ukazuje obrázek:

Význam tlačítek na panelu nástrojů Formát, vztahujících se k nastavení formátu odstavce, popisuje následující obrázek:

Ohraničení odstavce Pomocí tlačítka Ohraničení se rozbalí nabídka, ze které lze vybrat patřičný způsob ohraničení, nebo ji pomocí pruhu na jejím horním okraji uchopit a přenést. Tím se vytvoří volný panel nástrojů Ohraničení:


Dialogové okno Odstavec Dialogové okno odstavec zobrazíme z nabídky na hlavním panelu Formát – Odstavec.

Dialog Odstavec obsahuje dvě karty Odsazení a mezery a Tok textu. Odsazení a mezery Zarovnání Jedná se o pole, které definuje zarovnání textu v odstavci. K dispozici jsou následující volby: vlevo (text bude zarovnaný do leva, na střed (text odstavce bude centrován mezi okraje), vpravo (text bude zarovnán k pravému okraji), do bloku (text bude zarovnán na oba okraje, tímto způsobem je psána tato práce).


Úroveň osnovy Jedná se o pole definující důleţitost textu. Dokument můţe obsahovat odstavce rozdělené celkem do 10 druhů důleţitosti, coţ se vyuţívá v reţimu Osnova. Nejvyšší důleţitost má úroveň číslo 1, nejmenší pak úroveň číslo 9. Mezery Jedná se o pole definující vzdálenost odstavců. Před pro předcházející odstavec a Za pro následující odstavec. Vzdálenost se udává v bodech. Pole řádkování definuje rozestup řádek v odstavci. V nabídce jsou poloţky: jednoduché (základní mezera,která je rovna 1/5 výšky písma), 1,5 ( o polovinu větší) a dvojité. Pokud pouţijeme hodnoty nejméně,přesně nebo násobky je od nás očekávána patřičná hodnota v poli Výška.


Odsazení Jedná se o úsek definující velikost odsazení odstavce. Poloţka Vlevo určuje vzdálenost začátku řádků v odstavci od levého okraje. Vpravo pak vzdálenost konců řádků od pravého okraje. Pokud nadefinujeme zápornou hodnotu, bude text přesahovat do okraje. Poloţkou speciální lze nastavit Odsazení nebo Přesazení prvního řádku v odstavci. Náhled Ukazuje nastavené parametry odstavce, ve kterém je umístěný kurzor. Tok textu Kontrola osamocených řádků Jedná se o funkci, která zabraní vytištění posledního řádku odstavce jako prvního na další stránce nebo prvního řádku odstavce jako posledního na předchozí stránce.


Svázat řádky Jedná se o funkci, která zabrání vloţení konce stránky mezi řádky jednoho odstavce. Svázat s následující Jedná se o funkci, která zaručí, ţe daný odstavec bude na stejné stránce s odstavcem následujícím. Vložit konec stránky Jedná se o funkci, která před daný odstavec vkládá zalomené stránky (v situaci, kdy potřebujeme aby kaţdý odstavec, začínal na nové stránce).


Potlačit čísla řádků Jedná se o funkci, která pokud je zapnuto číslování řádků zapnuto,tak toto číslování v rámci odstavce vypíná. Bez dělení slov Tato funkce zakazuje v daném odstavci dělit slova Tabulátory S pomocí tlačítka Tabulátory můţeme definovat další moţnosti editace odstavce.

Umístění zarážek Udává seznam definovaných zaráţek v daném odstavci. Zaráţku u které měníme vlastnost, je nutné označit. Zarovnání Přepínače definují typ vybrané zaráţky a umoţňují jeho změnu. Vodící znak Definuje jaký vodící znak poţijeme mezi dvěma zaráţkami.


Odrážky a číslování pro celý odstavec V hlavním panelu nástrojů můţeme z nabídky Formát vybrat volbu Odrážky a číslování. Viz také kapitola Styly.

Jednoduché nastavení těchto voleb lze provést tlačítky Číslování,Odráţky a Ohraničení na panelu Formát.


Číslování v program Word funguje takto: pokud u jednoho odstavce číslování nastavíme, budou se následující odstavce vzniklou klávesou Enter číslovat průběţně. Totéţ platí o odráţkách. Ohraničení a stínování V hlavním panelu nástrojů můţeme z nabídky Formát vybrat volbu Ohraničení a stínování.

Poloţky na kartě Ohraničení se vztahují k odstavci, karta Ohraničení stránky definuje stejnou volbu pro celou stránku. V sekci nastavení máme moţnost vybrat ohraničení z několika přednastavených variant, které lze dále upravovat. Karta Stínování nastavuje podbarvení odstavce. Je moţné vybrat barvu výplně, eventuálně vzorek a jeho barevnou sytost.


5.14.

Kreslení Vzhled a popis panelu Ilustrace Funkce kreslení se jiţ v několika posledních verzích Microsoft Office stala nedílnou součástí této distribuce, která se nainstaluje současně při instalaci tohoto kancelářského balíku. Ve verzi Microsoft Office 2007 kreslení funkčním panelem Ilustrace.

Nabídka Kreslení se nám nově v aplikaci Microsoft Office 2007 zobrazí po vloţení nové ilustrace pomocí nabídky „Nové kreslící plátno―.


Panel kreslení se zobrazí jako nástrojová lišta „Formát― v horní části obrazovky, na které najdeme všechny funkce. Vzhled lišty a popis všech tlačítek je na následujícím obrázku.


Kreslit začneme tak, ţe nejprve stiskneme nástroj, potom řídící klávesu a kurzorem ve tvaru kříţe vykreslíme obrazec. Volné čáry od ruky nejsou k dispozici jako samostatná tlačítka v panelu Kreslení, ale jsou součástí nabídky automatické tvary. Můţeme si vybrat z tří typů: 

Křivka

Volný tvar

Klikyháky

U křivky a volného tvaru se kreslení čáry ukončí poklepáním levým tlačítkem myši. Puštěním tlačítka myši se vytvoří rovná čára. Poznámka: Volný tvar je vhodný pro čáry obsahující křivky i přímé úseky a klikyhák pro zcela libovolné tvary.

5.15.

Automatické tvary Pomocí moţností Automatické tvary, které vidíme na dalším obrázku, lze vytvořit jakýkoliv námi poţadovaný tvar. Ale nástroj kreslení v sobě


obsahuje i takzvaně předdefinované tvary, které nazýváme. Tyto tvary lze vloţit do dokumentu třemi způsoby: 1. Stiskem tlačítka Automatické tvary v listě kreslení 2. Stiskem těchto po sobě jdoucích tlačítek Vložit-Obrázek-Automatické Tvary 3. Stiskem tlačítek na samostatném panelu Automatické tvary

Kreslit pomocí automatických tvarů začneme stiskem tlačítka automatické tvary na liště. Poté musíme pokračovat výběrem poţadovaného tvaru obrazce, který chceme, aby se nám vykreslil. Po výběru přemístíme kurzor ve tvaru kříţe na místo, na kterém by měl daný obrazec být a upravíme velikost podle svých představ.

Automatické tvary můžeme otevřít i přes nabídku Vložit – Obrázek – Automatické tvary, otevře se nám panel pro práci s automatickými tvary. S jeho pomocí snadno vytvoříme různé typy čar, spojovací čáry, různé symboly (jednoduché obrázky, různé typy závorek, atd…), mnoţství šipek a bublin, popisek. Automatické tvary jsou velkým pomocníkem například při


vytváření vývojových diagramů, základních geometrických tvarů, blokových schémat nebo třeba comicsů. Formátování obrazců Jak nakreslené obrazce (čáry, obdélníky a elipsy), tak automatické tvary se formátují stejně. Formátují se jak jednotlivé označené obrazce, tak skupina vybraných odstavců. Abychom mohli s obrazcem pracovat, musíme ho označit. Obrazec označíme klepnutím kurzorem myši v prostoru obrazce. Potřebujeme pracovat s více obrazci najednou, vybereme je: 1. klepnutím levým tlačítkem myši v prostoru kaţdého obrazce při stisknuté klávese CTRL 2. v panelu nástrojů kreslení stiskem tlačítka vybrat objekty a opsáním obdélníka kolem obrazců kurzorem myši. Označí se jen obrazce, které jsou celé ve výběrovém obdélníku

Takto označené objekty mají vlastnosti: 1. Pomocí úchytů v rohu lze měnit jejich velikost podle potřeby 2. Vlastní vytaţený střed otáčení, kterým lze objekt různě pootáčet 3. Můţeme jimi libovolně pohybovat a to : 

V prostoru obrazce při stisknutém levém tlačítku myši lze s objektem

posunovat, jestliţe máme přitom, ještě stisknutou klávesu SHIFT lze obrazcem pohybovat pouze po osách svisle a vodorovně 

Kurzorovými klávesami, jejichţ stisk se projeví skokem obrazce ve

směru stisknutých šipek

4. Můţeme obrazcům přidávat efekty 

Barva výplně – vyplní se plocha obrazce danou barvou.

Styl čáry – vybereme tloušťku a provedení čáry.

Barva čáry – výběr barvy čáry.

Přerušovaná čára.

Styl šipky – na koncích se vytvoří šipky a vybereme si typ šipky, který

potřebujeme.


Styl stínu – přidání směru a provedení stínu.

Prostorový stín – přidání hloubky stínu, 3D efekt.

Pár příkladů práce s nakreslenými obrazci :

Vytváříme novou kresbu

Jestli-že vybereme nabídku Vložit – Obrázek -Nová kresba – otevře se nám panel nástrojů Kreslení a v dokumentu se zobrazí kreslící plátno (viz. obrázek výše), na které je moţno vytvořit jednoduchou vlastní kresbu. Pro kreslení můţeme pouţít následující tlačítka z panelu nástrojů Kreslení: Tlačítko Čára slouţí ke kreslení rovných čar. Pouţití: klikneme na tlačítko, poté, pokud jsme otevřeli z hl. nabídky Vložit – Obrázek – Nová kresba


přejedeme kursorem na kreslící plátno. Pro zobrazení kreslícího plátna stačí kliknout pouze na toto tlačítko. Přidrţíme levé tlačítko myši (dále LTM) a táhneme, po puštění LTM se na konci čáry objeví úchopové body, pomocí kterých můţeme měnit směr čáry a její délku.

Tlačítko Šipka se pouţívá stejně jako tlačítko čára s tím rozdílen, ţe se na konci čáry (tam, kde jsme pustili LTM) vytvoří tvar šipky

Tlačítka Obdélník a Elipsa se pouţívají ke kreslení objektů, pouţití podobné jako u tlačítek čára a šipka. Po vykreslení objektu můţeme pouţít zeleně vyznačený úchopný bod k natáčení objektu kolem osy Z.

Těmito tlačítky volíme barvy výplně objektu, nebo čáry, po kliknutí na černou šipku se zobrazí Barevná paleta se několika barvami a tlačítkem Další barvy, které můţeme poţít pro nastavení námi poţadovaného

odstínu.

Tlačítka pouţívaná k formátování čar a šipek. Prvním se nastavuje tloušťka čáry, druhým její styl (přerušovaná, tečkovaná, atd.). Třetí tlačítko slouţí

k nastavení stylu šipky (tvar ukončení, šipka na jednu stranu či na obě)


Tyto

tlačítka

slouţí

k zobrazení

stínu

za

objektem

nebo

k jeho

prostorovému zobrazení, můţeme je pouţít i u vloţených obrázků ze

souboru, atd…

Změna velikosti a přemístění objektů Změna velikosti a přemístění objektů v dokumentu - se všemi vloţenými objekty se v podstatě pracuje stejně, ať uţ se jedná o klipart, obrázek, kresbu, graf, diagram či objekt WordArt. Změna velikosti objektů je stejně jednoduchá, jako změna velikosti oken ve Windows. To znamená, ţe stačí pouze kliknout a drţet za úchopové body a tahem myši poţadovaným směrem měníme tvar objektu, popřípadě můţeme uchopení za zelený bod objektem libovolně otáčet kolem osy Z. Po kliknutí na objekt a ukázáním na něj se kurzor změní na zkříţené šipky. To znamená, ţe pokud přidrţíme LTM můţeme objekt libovolně přesouvat v dokumentu pomocí myši.


5.16.

Vkládání obrázků do dokumentu Obrázky vkládáme do dokumentu prostřednictvím menu Vložit

příkazy

Obrázek a vybereme Klipart nebo Ze souboru nebo můţeme zvolit další moţnosti. Tři tečky na příkazem nám naznačují, ţe se po kliknutí objeví další nabídka. Po zakliknutí příkazu Klipart bude vypadat asi takto: Nyní si můţeme vybrat z široké nabídky obrázků podle různých témat a klikneme na příkaz vloţit. Po výběru se nám obrázek zobrazí tam, kde se nachází právě kurzor. Obrázek můţeme dále formátovat. Po vloţení obrázku se nám pravděpodobně automatický zobrazí panel nástrojů obrázek, pokud ne, můţeme si ho najít přes Zobrazit - Panel nástrojů Obrázek. Klipart Klipart – po kliknutí na tuto volbu nebo na tlačítko v panelu nástrojů Kreslení se nám otevře dialogové okno pro práci s kliparty. Můţeme pouţít tlačítko

pro vyhledání konkrétního klipartu, který chceme pouţít, ve

volbách Prohledávat a Očekávané výsledky je moţno nastavit kritéria, pro zúţení výběru obrázků. Po ukázání na klipart se zobrazí symbol pro otevření nabídky. Po kliknutí na tento symbol nebo po kliknutí pravým tlačítkem myši se otevře nabídka s moţnostmi, které je moţno s klipartem provést. Klipart vybereme příkazem Vložit.


Ze souboru Ze souboru… - tuto volbu pouţijeme, například chceme-li pouţít obrázek, který máme připravený na disketě či HDD. Po potvrzení této volby nebo po kliknutí na tlačítko

na panelu nástrojů Obrázek nebo Kreslení, se

otevře klasické dialogové okno, kde vybereme obrázek, který chceme pouţít a pouţitím tlačítka Vložit nebo dvoj klikem umístíme obrázek na pozici kurzoru v dokumentu. Můţeme zde také pro zúţení výběru ve sloţce, kde máme obrázky různých typů pouţít filtr Typy souborů, kde si vybereme podle přípony obrázky, které chceme pouţít.


Ze skeneru nebo fotoaparátu Ze skeneru nebo fotoaparátu… - máme-li obrázky, které chceme pouţít v dokumentu v papírové podobě či na negativu, nebo je máme uloţeny v paměti digitálního fotoaparátu, je pro nás tato volba jako stvořená. Otevře se

dialogové okno, kde si jednoduchým otevřením roletové nabídky

vybereme typ zařízení, které chceme pro import obrázku pouţít a potvrdíme tlačítkem Vložit popřípadě tlačítkem Vlastní vložení chceme li si obrázek ještě poupravit před importem do dokumentu. Otevře se okno, pro skenování, či import obrázků z digitálního fotoaparátu. Bude u kaţdého zařízení jiné, proto je dobré se seznámit s manuálem k softwaru dodávaným k pouţitému hardware. Necháme-li zaškrtnutou volbu: Přidat


obrázky do galerie médií, zůstane nám tento obrázek uloţen v počítači i pro další poţití a nemusíme tak příště pouţívat přípojná zařízení.

WordArt WordArt – tato funkce je vhodná například na výrobu různých letáku a tam, kde nechceme mít obyčejný text. S WordArtem vytvoříme rychle a snadno líbivý nadpis v pestrých barvách. Galerii objektů WordArt vyvoláme z hlavní nabídky Vložit – Obrázek – WordArt nebo můţeme pouţít tlačítka na panelech nástrojů: WordArt, Obrázek a Kreslení. Z galerie, která obsahuje 25 horizontálních a 5 vertikálních objektů, si vybereme objekt, který se nám líbí a s kterým budeme dále pracovat. Potvrdíme tlačítkem OK nebo dvoj klikem. Zobrazí se nám okno „Upravit text dokumentu WordArt―, ve kterém si můţeme nastavit typ písma, jeho velikost, tučné písmo nebo kurzivu a hlavně vlastní text, který bude ve WordArtu napsán. Potvrdíme tlačítkem OK. Po označení objektu jej můţeme dále upravovat pomocí panelu nástrojů WordArt, kde můţeme nastavovat různé funkce objektu, jako jsou například barva písma, velikost, směr textu, rozestupy písem a obtékání textu a spoustu dalších moţností. Formátování objektu WordArt – Okno je velice podobné, v kartě Web můţeme měnit text WordArtu. Mnoho dalších nastavení můţeme provádět přímo z panelu nástrojů WordArt. Tlačítkem Upravit text můţeme měnit předem zadaný text


První tlačítko nastaví všechna písmena stejně vysoká, druhé tlačítko mění tok textu z horizontálního na vertikální a naopak. Třetí je staré známé zarovnání na střed dokumentu. Čtvrtým tlačítkem se dají nastavovat mezery mezi jednotlivými znaky

Smart Art Smart Art – Tento objekt je moţno pouţít, potřebujeme-li snadno znázornit stromovou strukturu. Po otevření z hlavní nabídky se otevře panel nástrojů Smart Art, kde si můţeme zvolit tvar, rozloţení a styl z galerie diagramů. Galerii vyvoláme kliknutím na na panelu nástrojů Smart Art. V galerii můţeme vidět po označení kaţdého stylu náhled, vypadat.

jak bude diagram


Graf Graf – Tuto funkci pouţijeme chceme-li v dokumentu vytvořit graf nějakých hodnot z tabulky. Podle mého názoru je lepší, neţ pouţít tuto ne příliš dokonalou funkci, vytvořit si tabulku dat a graf v MS Excel a následně jej importovat do dokumentu.


5.17.

Obrázky Po rozhodnutí, jakým způsobem si obrázek přejeme vloţit, nám uţ nic nebrání v tom obrázek vloţit přímo do textu a zaobírat se tak dalšíma moţnostmi, které nám jsou k dispozici, jako jsou např. vlastnosti, velikost, obtékání, pozice aj. viz kapitoly níţe. Panel nástrojů – obrázek:

Obtékání textu Pro další manipulaci s obrázkem je nutné pochopit obtékání textu a jeho pravý význam. Po vloţení se obrázek automatický nastaví (není-li dáno jinak) s parametry obtékání v textu, tzn. Ţe text je pevně vázán v textu a jeho pozice záleţí jen a pouze na textu, nelze s ním svévolně manipulovat -


ke změně Obtékání se dostaneme pravým kliknutím na obrázek a zvolením moţnosti Formát

obrázku a dále pak kliknutím na poloţku Pozice.

Tuto funkci potřebujeme k tomu, abychom mohli nastavit vzájemný vztah vloţeného objektu s textem dokumentu. Například někdy potřebujeme mít pod celou stránkou na pozadí nízko kontrastní obrázek a text psát přes něj, ale pokud do dokumentu umisťujeme fotografie, tak chceme mít text kolem ní (maximálně pouţijeme průhledné Textové poje a do fotky jej umístíme tam, kde to nebude vadit). Obtékání textu nastavíme pomocí tlačítka

na

panelech nástrojů: Obrázek a WordArt. Zde si můţeme nastavit také tzv. hraničící body které, které určují kde končí oblast objektu. Velký význam mají v případě těsného obtékání tam, kde se objekt skládá z dalších objektů (popisek, textových polí, atd…).


Nabídka Formát obrázku S obrázkem po vloţení můţeme dále pracovat a upravovat jej k obrazu svému, to vše a ještě více nalezneme v nabídce Formát obrázku, ke které se dostaneme po pravém kliknutím na obrázek a zvolením moţnosti Formát obrázku nebo v Hlavní nabídce kliknutím na poloţku Formát a dále pak Obrázek. V případě, ţe jsme jiţ s obrázkem manipulovali, objeví se následující nabídka: Záložka Obrázek Oříznout Tato moţnost umoţňuje oříznutí obrázku o určitý počet centimetrů a to buď zleva, zprava, zdola či shora. Vhodné například při vloţení obrázku s velkými nepotřebnými okraji. Ovládání obrazu


Při vloţení nekvalitního obrázku například málo jasného či málo kontrastního umoţňuje Microsoft Word i lehké úpravy toho rázu, samozřejmě nedocílíme takových výsledků jako v programech přímo zaměřených na úpravu grafiky. Ovládání obrazu umoţňuje měnit JAS a KONTRAST a dále změnu obrázku na černobílý, stupně šedi či jej úplně zesvětlit Komprimovat Tato nabídka je určena spíše pro pokročilejší uţivatele a přináší moţnost si vkládaný obrázek zkomprimovat k ušetření místa na úkor kvality nebo naopak vloţit ho v originální podobě a zachovat tak kvalitu. Obnovit Vrátí všechna nastavení obrázku do původních hodnot jako při prvním vloţení Záložka Barvy a čáry


Výplň Umoţňuje změnit barvu pozadí v obrázku, určit průhlednost pozadí, aby tak třeba nenarušovalo estetiku obrázku nebo stránky

Čára Moţnost jak obrázek ohraničit čárou libovolné tloušťky, přerušování či stylu. Ukázky možností volby čára. Několik druhů ohraničení a přerušovaných čar:


Šipky Při vloţení znaku šipka umoţňuje blíţe upravit charakter šipek a jednoduchých čar. Záložka Velikost Velikost a otočení Pomocí této poloţky můţeme zásadně ovlivnit velikost a otočení vloţeného obrázku. Existují dvě moţnosti jak měnit výšku a šířku obrázku a) přímé zadaní Výšky a Šířky

b) změna velikosti posunutím jednotlivých bodů přímo v obrázku a to tak, ţe na obrázek nejprve klikneme levým tlačítkem a aţ se kolem něj opíše rámeček s body v kaţdém rohu a uprostřed kaţdé strany, tak poté taţením jednotlivým bodem měníme velikost dané strany, popř. taţením bodu v krajních rozích docílím rovnoměrného zmenšení či zvětšení obrázku (viz. obrázek)

Měřítko Zde se dá nastavit v jakém měřítku má dojít ke zvětšení či zmenšení obrázku, udává se v procentech, není-li nastaveno jinak. Původní velikost


Zde se zobrazuje velikost obrázku při prvním vloţení bez úprav. Obnovit Nastaví obrázek do původních hodnot. Záložka Pozice Obsahuje nastavení obtékání a dále obsahuje upřesňující nastavení umístění a ukotvení obrázku v dokumentu (určeno spíše pro pokročilejší uţivatele).

Upřesnit rozložení Slouţí k detailnímu nastavení umístění a ukotvení, lze zde nastavit zarovnání, absolutní pozice v textu, rozloţení, uzamknutí a mnoho dalších, ale to je opravdu pro doladění pro zkušenějšího uţivatele.


Kontrast Na obrázku si můţeme volit více, či méně kontrastu, jasu, můţeme část obrázku oříznout, a volit různé rámečky okolo něj. Vše si můţete vyzkoušet. Důleţité formátování obrázku je obtékání textu okolo obrázku. Veškeré úpravy obrázku můţeme taky udělat přes menu Formát - Obrázek. Po zatrţení tohoto příkazu se nám otevře okno, pomocí kterého obrázek formátujeme.

V okně Formát obrázku vidíme, ţe velikost obrázku si můţeme zadat i číselnou hodnotou, případně zadat měřítko v procentech původní velikosti obrázku. Titulky K obrázku můţeme také přidat titulek prostřednictvím menu Vložit Titulek. Můţeme také zadat vhodný text a pořadové číslo obrázku.


Ukotvení obrázku do dokumentu Obrázek vloţený do dokumentu se při úpravách textu pohybuje spolu s textem, resp. s odstavcem, se kterým je svázán. Zjistíme to pomocí kotvy, která se nám zobrazí při zadání příkazu z menu Nástroje - Možnosti Zobrazení - Kotvy objektů. U obrázku se nám objeví taková kotvička, kterou můţeme myší přetáhnout na jiný odstavec. Pokud text obsahuje velké mnoţství obrázků Word si můţe počínat nepředvídatelně. Obrázky nám mohou začít uskakovat, vytváří se nám nepříjemné mezery na stranách a myší obrázek nelze přetáhnout. Tomuto se můţeme vyhnout právě pomocí Kotvy. Příčina obtíţí je v tom, ţe kdyţ přetahujeme obrázek po stránce, pohybujeme zároveň i s jeho kotvou a odstavce samy sjedou ze svých míst a přeskočí na druhou stránku. Další příčinou obtíţí je, ţe obrázek se pohybuje spolu s textem, pokud do textu dopíšeme další věty, odstavec se nevejde na stránku, a při převedení na další stránku přeskočí i přivázaný obrázek. Tím nám vznikají v textu velké díry. Musíme tedy dát do pořádku kotvu. Za prvé, jestliţe obrázek stojí nad jiným obrázkem, pak se jeho kotva musí nacházet výš. Dále pak můţeme zaškrtnou přepínač Zamknout kotvu (Formát Obrázek Formát obrázku Pozice).

V tomto případě můţeme

pohybovat obrázkem po stránce a kotva zůstane na stejném místě. Další moţností jak upravit text a obrázek je odškrtnout přepínač Přesunovat objekt s textem (nachází se nad Zamknutím kotvy). Obrázek tak zůstane napevno na svém místě. Na obrázku vidíte znázorněnou kotvu se zámkem.


Dalším problémem, který se nám můţe stát je, ţe obrázek umístíme nahoru k okraji a on stále někam uskakuje. Řešíme to následujícím způsobem: Příkaz Formát Obrázek Formát obrázku Pozice a zadáme přesné umístění obrázku vzhledem k okraji. Zpracování

obrázku

v dokumentu

je,

i

kdyţ

to

nevypadá,

velmi

komplikované. Nenechejme se však odradit prvními neúspěchy a prvními nepodařenými a tzv. rozhozenými dokumenty. Naučme se důsledně vyuţívat kotvení a další formátování obrázků, neboť teprve čtivý text s obrázky a fotkami učiní náš dokument poutavým a naše práce bude vypadat profesionálně. Generování obsahu

5.18.

Obsah představuje seznam nadpisů v dokumentu. Lze jej pouţít k získání přehledu témat uváděných v dokumentu. Pokud vytváříte dokument určený pro web, můţete obsah vloţit do webového rámce a tím usnadnit orientaci v dokumentu. Obsah lze vytvořit pomocí: 

stylů nadpisů (formátování pouţité u nadpisu)

úrovně osnovy (formátování odstavce, pomocí kterého můţete vytvořit

v odstavcích Jak napsat text před generováním obsahu? Generování obsahu je velmi důleţité při psaní jakékoliv práce. Obsah lze generovat pouze pokud dále na stránkách následuje zformátovaný text s kapitolami, které chceme vygenerovat.


Názvy kapitol musí být napsány stejným způsobem. Nejvhodnější způsob psaní nadpisů kapitol, obrázků, grafů a vůbec všeho, co chceme v obsahu generovat, je pouţít přímo šablony nadpisů, které najdeme v nástrojové liště.

Postupujeme nejlépe od Nadpisu 1 jako titul hlavní kapitoly a poté pokračujeme dále podle důleţitosti kapitol. Samozřejmě pokud nám nevyhovuje u písmo toho daného nadpisu (styl písma, počet bodů), nebo způsob zarovnání, je moţné obě tyto poloţky změnit podle svého a námi vybraný styl se nám uloţí pod příslušný nadpis. Tudíţ se nemusíme striktně drţet stylu nadpisu, který vybíráme. Z vlastní zkušenosti doporučuji to takto dělat, protoţe například při psaní delších textů nebo diplomové, bakalářské práce by Vám potom mohly vzniknout zmatky. Takţe je určitě vhodnější pouţít šablonu nadpisu hned. Postup Kdyţ máme takto připravený text můţeme uţ rovnou generovat obsah. Jak postupovat? V hlavním panelu nabídek vybereme nabídku Odkazy a v ní poloţku Obsah.


Dále vybereme nabídku obsah a můţeme hned generovat.

Necháme zaškrtnuto zobrazit čísla stránek pokud to tak chceme

a dle

nepsaného pravidla necháme zaškrtnuto i to, ţe chceme čísla stránek zarovnat doprava.


Co všechno můžeme změnit V další nabídce si můţeme vybrat jaký bude vodicí znak. Tzn. jaká čára, nebo tečky budou mezi názvem kapitoly a příslušným číslem stránky. Dále si můţeme vybrat jaký formát by měl ten náš obsah mít.

Tady kdyţ si klikneme na náš typ a dáte OK vygenerujete si obsah podle svého. Samozřejmě kdyţ se nám ten daný obsah nebude takto líbit lze ho měnit tak dlouho dokud si nenajdeme vlastní. Další výběr je pro Zobrazit úrovně. Toto si zvolíme podle toho, kolik typů (úrovní) ve svém textu máme. Samozřejmě jestliţe máme v textu například deset typů nadpisu, ale pět posledních nechceme v obsahu zobrazit, zvolíme úroveň pět.


Poslední dvě výběrové poloţky jsou Možnosti a Upravit. V poloţce moţnosti si můţeme navolit, který nadpis má být na které úrovni.

Poslední poloţka je Upravit, kde si můţeme ještě naposledy podle nabídky upravit generování svého obsahu. Kliknutím na libovolný obsah nám to nabídne (pod Popisem to ukáţe, jak přesně bude odstavec vypadat) další moţnosti, jak by mohl náš obsah vypadat.


Na závěr vše potvrdíme OK a můţeme si prohlédnout obsah, který jsme vygenerovali. V tomto případě jsme si zvolili obsah stylu 1, formát podle šablony, vodící znak tečky, zobrazit úrovně - stačí tři.


6. Nastavení Microsoft Outlook

Pro nastavení programu Microsoft Outlook 2007 k výběru pošty, je nutné provést manuální nastavení dle níţe uvedeného návodu. spusťte Microsoft Outlook 2007 klikněte na "Nástroje", vyberte "Nastavení účtu"

na kartě E-mail klikněte na tlačítko "Nový"


účet je nutné konfigurovat ručně, proto v okně "Automatické nastavení účtu" nevyplňujte údaje a zaškrtněte jen volbu "Konfigurovat ručně nastavení serveru nebo další typy serveru" klikněte na "Další"


zvolte "E-mail v internetu" klikněte na "Další"

do pole "Jméno" zadejte své celé jméno nebo libovolný alias


do pole "E-mailová adresa" zadejte svou e-mailovou adresu (vţdy ve tvaru uzivatelskejmeno@domena.cz). "Typ účtu" zanechte nebo vyberte "POP3" do pole "Server příchozí pošty" zadejte "pop3.domena.cz" do pole "Server pro odchozí poštu(SMTP)" zadejte "smtp.domena.cz" do pole "Uživatelské jméno" zadejte své uţivatelské jméno. do pole "Heslo" zadejte své přístupové heslo klikněte na tlačítko "Další nastavení"

na kartě "Server pro odchozí poštu" zaškrtněte volbu "Server pro odchozí poštu (SMTP) požaduje ověření" klikněte na tlačítko "OK"


klikněte na tlačítko "Další" nastavení dokončíte kliknutím na tlačítko "Dokončit"


Váš MS Outlook 2007 je nyní úspěšně nastaven a připraven k odesílání a přijímání pošty. 6.1. Vytvoření e-mailové zprávy Vytvoření e-mailové zprávy je nejčastěji prováděným úkolem v aplikaci Microsoft Office Outlook. Rovněţ nabízí nejvíce moţností a nejrozsáhlejší konfiguraci všech funkcí aplikace Outlook. Bez ohledu na to, zda vytváříte pracovní či osobní zprávu, můţete vţdy najít způsob, jak zprávám dodat jedinečný styl. Aplikace Microsoft Office Outlook 2007 pouţívá pro e-mailové zprávy editor zaloţený na aplikaci Microsoft Office Word 2007. Potřebujete-li podrobnou nápovědu k funkcím tohoto editoru, spusťte aplikaci Office Word 2007, stiskněte klávesu F1 a prohledejte nápovědu k aplikaci Word. V tomto tématu jsou popsány často pouţívané funkce e-mailu.

Jakmile jste připraveni k odeslání zprávy, klepněte na tlačítko Odeslat vedle pole Komu a Kopie. 6.2. Změna formátu zprávy na formát HTML, formát RTF nebo prostý text Jednotlivé e-mailové aplikace se od sebe mohou lišit, je proto potřeba pouţívat formát zprávy, který bude podporovat aplikace příjemce. Aplikace Microsoft Office Outlook nabízí flexibilitu z hlediska výběru formátu zprávy, kterou vyuţijete v různých situacích. Zvolený formát zprávy určuje, zda lze přidat formátovaný text, například tučné písmo, barevné písmo nebo odráţky, a zda lze do hlavní části zprávy přidat obrázky. To, ţe zvolíte konkrétní formát zprávy s těmito moţnostmi, neznamená, ţe se příjemci zobrazí. Je to proto, ţe některé e-mailové aplikace nepodporují formátované zprávy nebo obrázky.


6.3. Vytvoření podpisu pro odchozí zprávy Podpis e-mailové zprávy se skládá z textu nebo obrázků, jeţ jsou automaticky přidávány na konec odchozí e-mailové zprávy. Je moţné vytvořit libovolný počet podpisů, takţe můţete mít podpisy pro různé účely, například pro podnikové záleţitosti nebo pro komunikaci s rodinou. Například ve zprávách pro přátele a rodinné příslušníky můţete pouţívat křestní jméno a ve zprávách pro obchodní partnery celé jméno a e-mailovou adresu. Podpis můţe slouţit také k přidání vlastního textu, jako jsou například informace o poţadovaném způsobu odpovědi na danou zprávu.

Text ve vytvářených podpisech lze formátovat pomocí barev a typů písma. Do

podpisu

můţete

přidat

různé

prvky,

například

elektronickou

vizitku (Elektronická vizitka: Zobrazení určitých informací o kontaktu ve formátu podobném papírové vizitce, které je moţné vkládat do zpráv.), obrázek nebo logo. Chcete-li ve zprávách pouţívat podpisy, je nutné je nejprve vytvořit a pak je do zpráv přidat. Můţete aplikaci Outlook nakonfigurovat tak, aby přidávala podpis do odchozích zpráv automaticky, nebo můţete podpis přidat ručně při vytváření zprávy. Vytvoření podpisu 

V nové zprávě na kartě Zpráva ve skupině Zahrnout klepněte na tlačítko Podpis a poté klepněte na poloţku Podpisy.

Na kartě Podpis e-mailu klepněte na tlačítko Nový.

Zadejte název podpisu a klepněte na tlačítko OK.

V poli Upravit podpis zadejte text, který chcete zahrnout do podpisu.


Chcete-li text naformátovat, vyberte jej a pak vyberte příslušné moţnosti pomocí tlačítek pro formátování a styl.

Tyto moţnosti formátování lze také pouţít, pokud jste jako formát zprávy pouţili prostý text. Formátování nebude v odchozích zprávách zobrazeno, avšak zobrazí se příjemcům, kteří pro zprávy pouţívají formáty HTML nebo RTF.

Chcete-li k podpisu přidat elektronickou vizitku, klepněte v textu podpisu na místo, kde se má vizitka zobrazit, klepněte na tlačítko Vizitka a pak na kontakt v seznamu Zařazeno jako. Potom klepněte na tlačítko OK.

Chcete-li přidat obrázek, umístěte kurzor v textu podpisu na místo, kde se má obrázek zobrazit, klepněte na tlačítko Obrázek, vyhledejte obrázek, klepnutím jej vyberte a klepněte na tlačítko Vloţit.

Chcete-li přidat hypertextový odkaz, umístěte kurzor v textu podpisu na místo, kde se má odkaz zobrazit, klepněte na tlačítko Vloţit hypertextový odkaz, vyhledejte hypertextový odkaz, klepnutím jej vyberte a klepněte na tlačítko OK.

Ve skupinovém rámečku Vyberte výchozí podpis klepněte v rozevíracím seznamu E-mailový účet na e-mailový účet, ke kterému chcete vţdy přiřadit tento podpis.

V rozevíracím seznamu Nové zprávy:

Jestliţe chcete, aby byl podpis automaticky vloţen do kaţdé zprávy odesílané

ze

zvoleného

e-mailového

účtu,

vyberte

podpis v

rozevíracím seznamu. 

Pokud nechcete, aby byl do kaţdé odesílané zprávy automaticky vloţen podpis, vyberte v seznamu moţnost ţádný.

Podpisy do jednotlivých zpráv můţete vkládat také ručně.

Chcete-li přidávat podpis do odpovědí na zprávy a do zpráv předávaných dál, vyberte podpis v seznamu Odpovědi a předané zprávy. Pokud podpis přidávat nechcete, vyberte moţnost ţádný.

Po dokončení vytváření podpisu klepněte na tlačítko OK.

6.4. Zobrazení sloupce Předmět v podokně Doručená pošta


Zobrazování řádku Předmět u doručených zpráv v podokně Doručená pošta závisí na pouţitém zobrazení a na tom, zda je zobrazování sloupce Předmět v podokně Doručená pošta nastaveno. Přidání sloupce Předmět do podokna Doručená pošta V nabídce Zobrazit přejděte na příkaz Uspořádat podle, potom na příkaz Aktuální zobrazení a klepněte na příkaz Vlastní nastavení aktuálního zobrazení. 

Klepněte na tlačítko Pole.

V seznamu Pole k dispozici klepněte na poloţku Předmět.

Klepněte na tlačítko Přidat.

6.5. Změna vzhledu e-mailové zprávy Přidání barvy pozadí, přechodu, textury, vzorku nebo obrázku Na kartě Moţnosti zprávy klepněte ve skupině Motivy na tlačítko Barva stránky. Klepněte na některou barvu v paletě Barvy motivu nebo Standardní barvy. Chcete-li barvu odebrat, klepněte na poloţku Bez barvy.

Pokud chcete přidat přechod, texturu, vzorek nebo obrázek, klepněte na tlačítko Vzhled výplně. Vyberte poţadované moţnosti výplně. Změna písma


Písmo lze ve zprávě změnit několika způsoby: na kartě Zpráva ve skupině Základní text můţete vybrat písmo, velikost písma, styl písma (tučné, kurzíva a podtrţené), barvu písma a zvýraznění textu, na kartě Formát ve skupině Písmo můţete vybrat písmo a velikost písma, zvětšovat nebo zmenšovat písmo po přírůstcích, změnit styl písma (tučné, kurzíva, podtrţené, přeškrtnuté, dolní a horní index), změnit velká a malá písmena, barvu písma a zvýraznění textu a odebrat veškeré formátování písma, na minipanelu nástrojů, který se zobrazí při výběru textu, můţete vybrat písmo, zvětšovat nebo zmenšovat písmo po přírůstcích, vybrat motiv, pouţít kopírování formátu, vybrat styl písma (tučné, kurzíva a podtrţené) a zvýraznit text.

Na kartě Formát lze ve skupině Styl vybrat styly. Přidání grafiky Grafika můţe upoutat pozornost příjemců, ale také zvětšit velikost e-mailové zprávy, proto ji pouţívejte pouze střídmě. Chcete-li grafiku přidat jako přílohu, nikoli jako součást textu zprávy, prostudujte si následující oddíl Vloţení nebo připojení poloţek ke zprávě. Pokud chcete změnit vzhled pozadí zprávy, přejděte k předchozímu oddílu Přidání barvy pozadí, přechodu, textury, vzorku nebo obrázku. Na kartě Vloţit ve skupině Ilustrace klepněte na jedno z následujících tlačítek: Obrázek ze souboru. Vyhledejte sloţku, ve které je obrázek uloţen, vyberte obrázek a klepněte na tlačítko Vloţit. Pomocí úchytů můţete obrázek otočit nebo změnit jeho velikost. Další moţnosti obrázku zpřístupníte klepnutím


pravým tlačítkem myši na obrázek a následným klepnutím na některý příkaz v místní nabídce. SmartArt.

Zvolte rozloţení obrázku SmartArt a klepněte na tlačítko OK.

Klepnutím přidejte do obrázku SmartArt text. Další moţnosti zpřístupníte klepnutím pravým tlačítkem myši na obrázek SmartArt a následným klepnutím na některý příkaz v místní nabídce. Další informace o pouţití obrázků SmartArt naleznete v tématu Vytvoření obrázku SmartArt. Graf.

Zvolte typ grafu a klepněte na tlačítko OK. Do zobrazeného listu

aplikace Microsoft Office Excel 2007 zadejte data grafu. V nabídce Soubor klepněte na příkaz Zavřít. Další moţnosti grafu zpřístupníte klepnutím pravým tlačítkem myši na graf a následným klepnutím na některý příkaz v místní nabídce. Tvary.

Klepněte na poţadovaný tvar. Další moţnosti tvaru zpřístupníte

klepnutím pravým tlačítkem myši na tvar a následným klepnutím na některý příkaz v místní nabídce. Chcete-li vloţit objekt WordArt, v nabídce Vloţit ve skupině Text klepněte na tlačítko WordArt. Přidání číslovaného seznamu nebo seznamu s odráţkami Zadáním znaku * (hvězdička) zahájíte seznam s odráţkami a zadáním čísla 1. zahájíte číslovaný seznam. Potom stiskněte klávesu MEZERNÍK nebo TAB. Zadejte poţadovaný text. Stisknutím klávesy ENTER přidejte další poloţku seznamu. Aplikace Outlook automaticky vloţí další odráţku nebo číslo. Chcete-li seznam ukončit, stiskněte dvakrát klávesu ENTER. Stisknutím klávesy BACKSPACE odstraníte poslední odráţku nebo číslo v seznamu. Přidání tabulky


Tabulka se skládá z řádků a sloupců tvořících buňky, které lze vyplnit textem a grafikou. Tabulky často slouţí k uspořádání a prezentaci informací.

Tabulky lze pouţít také k vytvoření zajímavých rozloţení stránky nebo k vytvoření pokročilých rozloţení tabulky, textu a grafiky.

Klepněte na místo, kam chcete tabulku vloţit. Na kartě Vloţit klepněte ve skupině Tabulka na tlačítko Tabulka. Proveďte jednu z následujících akcí: Přejděte na poloţku Rychlé tabulky a klepněte na poţadovanou tabulku. Nahraďte data v tabulce poţadovanými daty. Klepnutím na mříţku tabulky určete počet řádků a sloupců, které mají být v nové prázdné tabulce vytvořeny.

Přidání podpisu Je moţné vytvořit výchozí podpis, který bude vkládán do všech odesílaných zpráv, případně lze podpis do jednotlivých odesílaných zpráv vkládat ručně. Proveďte jednu z následujících akcí:


Automatické vloţení podpisu. 

Na kartě Zpráva klepněte ve skupině Zahrnout na tlačítko Podpis a potom na příkaz Podpisy.

Na kartě Podpis e-mailu vyberte v seznamu Vyberte podpis, který chcete upravit poţadovaný podpis.

Ve

skupinovém

rámečku

Vyberte

výchozí

podpis

vyberte

v rozevíracím seznamu Nové zprávy poţadovaný podpis. 

Chcete-li přidávat podpis do odpovědí na zprávy a do zpráv předávaných dál, vyberte podpis v seznamu Odpovědi a předané zprávy. Pokud v těchto zprávách podpis nechcete, vyberte poloţku Ţádný.

Klepněte na tlačítko OK.

Chcete-li do aktuální zprávy přidat výchozí podpis, na kartě Zpráva klepněte ve skupině Zahrnout na příkaz Podpis a vyberte podpis.

Ruční vložení podpisu. Na kartě Zpráva klepněte ve skupině Zahrnout na tlačítko Podpis a potom vyberte poţadovaný podpis. Přidání symbolů, rovnic a vodorovných čar 

Pomocí příkazu Symbol lze zadat následující prvky:

symboly, které nejsou na klávesnici, například ¼ a ©,

zvláštní znaky, které nejsou na klávesnici, například dlouhou pomlčku (—) nebo výpustku (…),

znaky sady Unicode.

Pouţíváte-li rozšířené písmo, například Arial nebo Times New Roman, zobrazí se rozevírací seznam Podsada. V tomto rozevíracím seznamu můţete vybírat z rozšířené nabídky znaků, včetně znaků řečtiny a azbuky, jsou-li tyto moţnosti k dispozici. Příkaz Rovnice umoţňuje rychlé zadání sloţitých rovnic. Pomocí příkazu Vodorovná čára můţete oddělit jednotlivé části zprávy.


Na kartě Vloţit klepněte ve skupině Symboly na příkaz Rovnice, Symbol nebo Vodorovná čára. Změna motivu Motiv je sada jednotných prvků návrhu a barevných schémat. Motiv umoţňuje snadné vytváření zpráv s příjemným a profesionálním vzhledem.

Pokud u dokumentu pouţijete motiv, aplikace Outlook přizpůsobí barvy pozadí a grafiky, styly textu zprávy a nadpisů, seznamy, vodorovné čáry, barvy hypertextových odkazů a barvy ohraničení tabulky. Přizpůsobeny budou také seznamy s jednou úrovní i s několika úrovněmi.


7. Instant Messaging vs. Video hovor 7.1. Instant Messaging Zasílání rychlých zpráv prostřednictvím internetu se od okamţiku svého představení bleskurychle stalo celosvětovým fenoménem, který lidem poskytuje snadný přístup k přátelům a blízkým. Programy, které umoţňují zasílání online zpráv mezi známými a přáteli se označují termínem Instant Messenger (IM).

Jde o internetové sluţby,

umoţňující svým uţivatelům sledovat, kteří z jejich přátel jsou právě připojeni, a dle potřeby jim posílat zprávy, chatovat, přeposílat soubory a jinak komunikovat. Hlavní výhoda oproti pouţívání např. emailu spočívá v principu odesílání a přijímání zpráv v reálném čase. Jinými slovy; zpráva je doručena téměř v okamţiku odeslání (většinou v rámci stovek milisekund). Prvním volně dostupným programem široké veřejnosti bylo ICQ (z anglického „I seek you― neboli česky „Já hledám tebe―) izraelské firmy Mirabilis, které bylo uvedeno v roce 1996. Vlivem záhy nabyté popularity a masivní obliby se ICQ stalo hrozbou pro komerční IM síť amerického poskytovatele internetu AOL, Instant Messenger, a AOL na to později zareagoval zakoupením firmy Mirabilis.

Během několika let byla představena řada dalších IM klientů,

například Yahoo Messenger, MSN Messenger, Ubique, nebo Exite. Protoţe kaţdý z IM pracoval s jiným protokolem a byl proto nekompatibilní s ostatními klienty, mezi něţ byl okruh komunikujících roztříštěn, byli uţivatelé nuceni provozovat několik klientů zároveň. S velkým úspěchem se proto setkaly multiprotokoloví klienti jako je Gaim, Miranda nebo Trillian. V poslední době je mezi uţivateli také velice oblíbený Jabber, který sice není sám o sobě IM klientem, ale jeho hlavní funkce je totoţná a protokolové omezení u něj neexistuje. ICQ Jedna z nejoblíbenějších Instant Messenger aplikací v České republice. Nová verze ICQ 6.5 představená v roce 2008 umoţňuje nejen komunikovat prostřednictvím textu s jedním či více uţivateli, ale také online telefonování, videotelefonování a zasílání SMS do sítě O2 (v české verzi). Velkou výhodou


ICQ pro českého uţivatele je jeho plná lokalizace do češtiny a částečně i spolupráce výrobce programu s českým internetovým portálem Atlas. Vytvořit účet a začít komunikovat zvládnou i úplní začátečníci. Nevýhodou klienta je vysoká náročnost na operační paměť, časté případy napadení počítačovými viry, přítomnost reklamního banneru a podmínky, které musí uţivatel potvrdit pro práci s klientem (např. archivování záznamu z komunikace). I přes své nevýhody zůstává ICQ nejoblíbenějším IM klientem v Česku, ačkoliv ve světě je jeho pozice mnohem méně jednoznačná (v celosvětovém měřítka zaujímá páté místo). Miranda Další rozšířený klient pro IM byl zaloţen v roce 2000. Miranda se těší značné oblibě i mezi uţivateli protokolu ICQ, především díky absenci reklamních bannerů a niţší paměťové náročnosti. Velká výhoda tohoto klienta spočívá v moţnosti výrazně si jej přizpůsobit vlastním poţadavkům, a to za pomocí zásuvných modulů (plug-inů). Základní verze Mirandy je však na funkce velmi chudá, často proto bývá distribuována v balíčku s vhodně zvolenými plug-iny. Rozšiřitelnost funkcí Mirandy dává uţivateli značné moţnosti, na straně druhé to přeci jen vyţaduje větší péči a zvlášť pro amatérské uţivatele znamená práci navíc. Windows Live Messenger Oblíbený messenger od společnosti Microsoft. Jeho hlavní výhody spočívají v plné kompatabilitě se systémem Windows (např. synchronizace s Microsoft Outlook). Funkce WLM kromě zasílání textových zpráv zahrnují také video přenosy, chat, sdílení fotografií, sdílení plochy a přenos hlasu. Specialitou je tzv. „šťouchnutí― způsobující zatřesení konverzačního okna a rozzvučení zvonku v počítači uţivatele , který byl „šťouchnut―. Nevýhodou je, ţe klient pracuje pouze v systému Windows. Umoţňuje také Komunikaci s uţivateli Yahoo!Messenger, nikoliv jiţ s klienty ICQ. Yahoo!Messenger


Dříve konkurent, dnes spojenec Windows Live Messenger. Před několika lety se provozovatelé Yahoo! Messenger a Windows Live Messenger dohodli a vytvořili vzájemně kompatibilní klienty. Protoţe byly oba rozšířeny mezi desítky milionů uţivatelů, jejich spojení znamenalo upevnění pozic a miliony dalších klientů. Sluţba umoţňuje zasílání zpráv, chatování, videokonference, přenosy souborů nebo hlasovou komunikaci. Pokud pouţíváte nějakou ze sluţeb portálu Yahoo, například elektronickou schránku (není podmínkou pro zřízení účtu), bude Vás Váš klient informovat o nově příchozí poště, umoţní Vám přístup ke kalendáři, předpovědi počasí, vývoji na burze, dennímu zpravodajství, sportovním výsledkům a dalšímu servisu.

7.2. Video-hovor Jak jiţ bylo zmíněno na jiném místě tohoto textu, rozvoj video-hovorů nastává s rozvojem broadbandu a cenově dostupného hardwaru, který je pro video-telefonii nutný. Díky video-hovoru má komunikující moţnost (stejně jako u IM) kontaktovat své přátele, známé, spolupracovníky apod., ať jsou kdekoli na světě. Narozdíl od IM se tak neděje formou textových zpráv, ale audiovizuálním přenosem v reálném čase, kdy se účastníci hovoru vidí na displeji svého počítače či laptopu. Přestoţe Instant Messaging

a video-

telefonování jsou dva rozdílné způsoby komunikace, právě většina IM klientů umoţňuje svým uţivatelům uskutečňovat také videohovory. Video-hovory přes webový prohlížeč K uskutečňování video-hovorů není dokonce nutné mít v počítači nainstalovaný ţádný speciální program, přes který se přihlašuje a volá. V současnosti existuje několik webových stránek, které po registraci a přihlášení do systému video-hovor umoţní v desktopové aplikaci. Zbývá si pouze opatřit příslušné technické zařízení; tedy webkameru, sluchátka či reproduktory a mikrofon. Vhodným řešením pro telefonování je náhlavní souprava (headset) - sluchátka opatřená mikrofonem. Jedničkou mezi


sluţbami tohoto typu je v současnosti Viphone Break společnosti Unient Communications, lokalizovaná do češtiny a dostupná na adrese viphone.cz.

Video-hovory přes IM klienty Tvůrci IM klientů se snaţí nabízet svým uţivatelům stále nové a pokročilé sluţby, a ty jsou obvykle stále náročnější na přenosovou rychlost jejich připojení. Rozhodně mezi ně patří video-telefonování, které do nabídky svých sluţeb postupně zařadila převáţná část Instant Messengerů. Skype Přestoţe Skype řadíme mezi IM klienty, je známý a uţívaný zejména pro videohovory. Sluţba Skype byla uvedena v roce 2003, postupně rozšiřovala své sluţby a první videohovor umoţnila uţivatelům v roce 2006. Byla to právě moţnost internetové telefonie, díky níţ došlo k masovému rozšíření programu Skype, který dnes pouţívá více neţ 140 miliónů lidí z celého světa. Uţivatelé Skype si mohou navzájem telefonovat zcela zdarma a také bez doprovodných reklam. V současné době umoţňuje také volání do veřejných i mobilních sítí prostřednictvím doplňkové sluţby SkypeOut, ta je však jiţ zpoplatněna formou nákupu kreditů, nutných k telefonování do těchto sítí. Oblíbenost Skype oproti jiným sluţbám poskytujícím videohovory spočívá také v jednoduchosti instalace programu i jeho samotného pouţívání, výhodou je rovněţ malá náročnost na internetové připojení. Windows Live Messenger WLM jsme jiţ zmínili v kapitole Instant Messenger. Také WLM je díky zlepšování poskytovaných sluţeb stále více pouţíván jako nástroj pro internetové videohovory. WLM nabízí tvorbu vlastních video-emotikonů (krátká videa vyjadřující náladu), sdílení fotografií v okně aplikace, nastavení vlastních scén a pozadí, videokonference přes celou obrazovku, import kontaktů ze sluţeb Hotmail, Facebook a Linkedin a moţnost skupinové konverzace aţ s dvaceti uţivateli najednou.


Stejně jako sluţba Skype umoţňuje WLM volání na pevné linky či mobilní čísla, tato sluţba je však podobně jako u jiných klientů zpoplatněna. Výhodou WLM pro uţivatele operačního systému Windows je jeho plná synchronizace s jinými produkty operačního systému a český uţivatel přivítá plnou lokalizace do českého jazyka. Náročnost na internetové připojení je vyšší neţ u sluţby Skype, uţivatel s rychlejším připojením však tento rozdíl nepocítí. ICQ Přestoţe klient ICQ je primárně určen pro zasílání textových zpráv, kterému je jeho tvůrci a programátory věnován největší díl pozornosti, ani tento klient nemohl pominout prudký rozvoj videotelefonie. Nejnovější verze (ICQ 6.5) umoţňuje videohovory, přesto telefonování v podání ICQ není internetovou telefonií v pravém slova smyslu, svou technickou realizací se blíţí spíše klasickým vysílačkám. V České republice ICQ neumoţňuje volání na pevnou linku (v některých vybraných zemích však ano), nepodporuje videokonferenční přenosy. spuštění video-hovorů.

Časté problémy se vyskytují také při samotném


8. Open source aplikace Moodle

Aplikace

Moodle

patří

v České

republice

k nejoblíbenějším

a

nejvyuţívanějším aplikacím zaloţených na open source software (spadající pod obecnou licenci GNU). Výhodou open source je bezesporu cena, avšak ta je vyváţena poměrně sloţitou implementací a uvedením do provozu, kde je nutná vysoká kvalifikace obsluţného personálu. Moodle je softwarový balíček pro tvorbu výukových systémů a elektronických kurzů na internetu. Jedná se o neustále se vyvíjející projekt, navrţený na základě sociálně konstruktivistického přístupu k vzdělávání. Moodle je poskytován zdarma jako Open Source software (spadající pod obecnou veřejnou licenci GNU). To v zásadě znamená, ţe je chráněn autorskými právy, ale poskytuje přitom uţivatelům značnou svobodu. Moodle můţete kopírovat, pouţívat i upravovat, pokud souhlasíte s tím, ţe: budete tento zdroj poskytovat ostatním; nebudete měnit ani odstraňovat původní údaje o licencích a autorských právech, a uplatníte stejné licenční podmínky i u jakýchkoliv odvozených produktů. Moodle lze pouţít na jakémkoliv počítači s fungujícím PHP, podporuje řadu typů databází (především MySQL). Slovo Moodle bylo původně akronymem pro Modular Object-Oriented Dynamic Learning Environment (Modulární objektově orientované dynamické prostředí pro výuku); tato informace můţe být zajímavá především pro programátory a teoretické pedagogy. Lze ho také povaţovat za sloveso, které popisuje proces líného bloumání od jednoho k druhému, dělání věcí podle svého, hravost, která často vede k pochopení problému a podporuje tvořivost. V tomto smyslu se vztahuje jak k samotnému zrodu Moodlu, tak k přístupu studenta či učitele k výuce v on-line kurzech. 8.1. Předpoklady e-learningu


Koncepce a celý vývoj systému Moodle jsou zaloţeny na jistém směru v teorii učení, na způsobu myšlení, který bývá někdy stručně označován jako "sociálně konstrukcionistická pedagogika". Představuje čtyři základní koncepty, na nichţ je tato teorie postavena. Podotýkáme, ţe jde o velmi stručná shrnutí mnoha rozsáhlých výzkumů, takţe pokud jste se s touto oblastí jiţ setkali, naše definice vám moţná budou připadat poněkud zjednodušené. Jestliţe jsou tyto pojmy pro vás zcela nové, můţe se stát, ţe budou zpočátku těţko pochopitelné. Mohu vám pouze doporučit, abyste je zkusili porovnat s vlastními zkušenostmi, které jste udělali, kdyţ jste se snaţili něčemu naučit. 8.2. Konstruktivismus Konstruktivismus tvrdí, ţe si lidé nové znalosti aktivně konstruují, vytvářejí při interakci se svým okolím. Vše, co čtete, vidíte, slyšíte, cítíte a čeho se dotýkáte, je porovnáváno s vašimi dosavadními znalostmi, a pokud je to s vaším mentálním světem kompatibilní, můţe se to stát novým poznatkem, který si ponesete s sebou. Znalost se upevňuje, pokud ji úspěšně pouţijete v prostředí, v němţ ţijete. Nejste pouhá paměťová banka pasivně přijímající informace, a znalosti vám nemohou být "předány" pouhým přečtením něčeho nebo nasloucháním někomu. To neznamená, ţe se nemůţete nic naučit čtením webové stránky nebo sledováním přednášky. To samozřejmě můţete. Konstruktivismus jen zdůrazňuje, ţe při tom probíhá interpretace, nikoliv pouhý přenos informací z jednoho mozku do druhého. 8.3. Konstrukcionismus Konstrukcionismus vychází z toho, ţe učení je zvláště efektivní, jestliţe při něm tvoříme něco pro ostatní. Můţe to být cokoli, od mluvené věty nebo sdělení na internetu aţ po sloţitější výtvory, jakými jsou obraz, dům nebo softwarový produkt.


Například tuto stránku si můţete přečíst několikrát a přesto její obsah do zítřka zapomenout - ale kdybyste měli myšlenky, které obsahuje, vlastními slovy vysvětlit někomu jinému, nebo připravit a promítnout sadu obrázků, které by tyto pojmy ilustrovaly, mohu zaručit, ţe byste získali hlubší porozumění, které by bylo lépe začleněno do vašeho vlastního myšlení. Proto si lidé dělají poznámky během přednášek, i kdyţ je třeba nikdy nebudou znovu číst. 8.4. Sociální konstruktivismus Sociální konstruktivismus rozšiřuje výše uvedené myšlenky na sociální skupinu, kde se vytvářejí věci společně a pro všechny, takţe vzniká malá kultura společných výtvorů se společnými významy. Kdyţ je jedinec do takové skupiny zařazen, nepřetrţitě se učí, jak být její součástí, a to na mnoha rovinách. Velmi jednoduchým příkladem můţe být libovolný předmět, třeba šálek. Lze jej pouţít ke všemu moţnému, ale jeho tvar jasně naznačuje existenci jakéhosi "povědomí" o skladování tekutin. Komplikovanějším příkladem můţe být elektronický kurz - tady uţ nejen ţe "tvar" softwarového nástroje naznačujr něco o tom, jak by online kurzy měly fungovat, ale činnost členů skupiny a texty, které vytvořili, pomáhají utvářet chování kaţdého člena skupiny. 8.5. Kolektivní a samostatné chování Tento koncept se hlouběji zabývá motivací účastníků diskuse. Za individuální (separate) se povaţuje chování, při kterém se člověk snaţí zůstat 'objektivní' a 'věcný', hájí své vlastní myšlenky a hledá logické mezery v argumentech protivníka. Vztahové (connected) chování je empatičtější přístup, který připouští subjektivní postoje, snaţí se naslouchat a klást otázky ve snaze porozumět názoru druhého. Cílové (constructed) chování vzniká tehdy, kdyţ člověk vnímá obě tyto moţnosti přístupu a je schopen si jednu z nich vybrat jako vhodnou pro danou situaci.


Obecně vzato, rozumná míra vztahového chování je při učení ve skupině velmi silným stimulem pro studium: vedle sbliţování lidí také podporuje hlubší reflexi a přezkoumávání jejich přesvědčení. Kdyţ o těchto věcech začnete přemýšlet, snáze si ujasníte, jaká zkušenost by nejlépe podporovala učení z pohledu studenta, a nebudete se pak omezovat jen na zveřejňování informací a na stanovování, co mají studenti vědět. Také si uvědomíte, ţe kaţdý účastník kurzu můţe být vlastně učitelem stejně tak jako ţákem. Vaše práce 'učitele' se tak můţe přesunout od role 'zdroje znalostí' k roli někoho, kdo ovlivňuje, představuje model chování, navazuje se studenty osobní kontakt podle jejich individuálních studijních potřeb a upravuje diskuse a činnost třídy tak, aby účastníky kolektivně vedly k naplnění studijních cílů celé třídy. Systém Moodle samozřejmě tento styl chování nevynucuje, ale právě takovou výuku podporuje nejlépe. V budoucnu, aţ se technická infrastruktura systému Moodle stabilizuje, budou další zlepšení v oblasti pedagogiky hlavním směrem dalšího vývoje systému.


9. Interaktivní tabule

Tradiční model výuky je stále e více ovlivňován vyuţíváním moderních technologií. V poslední době začínají být vyuţívány ve e větším měřítku interaktivní tabule. Děje se tak napříč všemi vyučovacími předměty -jsou v vyuţívány jak při výuce přírodopisu, zeměpisu, technické výchovy, tak i např. chemie, hudební nebo výtvarné výchovy. Integrace interaktivních tabulí do výuky se nevyhýbá ţádnému stupni vzdělávání (uplatnění nacházejí na prvním i druhém s stupni základních škol, stejně tak jsou ale vyuţívány i na středních a vysokých školách). Interaktivní tabule z technického hlediska Z technického hlediska lze interaktivní tabuli chápat jako elektronické zařízení, které je v edukační sféře vyuţíváno ve formě materiálního didaktického prostředku. Jedná se o zařízení, které je vyvinuto o speciálně pro vzdělávací účely. Obvykle je vyuţívána ve spojení s počítačem a diaprojektorem. Stejně tak, jako je tomu v případě počítačové myši nebo touchpadu, získávají uţivatelé interaktivní tabule jejím prostřednictvím moţnost ovlivňovat činnost počítače a v něm spuštěných programů. Díky obrazu promítanému datovým projektorem na interaktivní tabuli (tedy tam m, odkud se změny provádějí) je moţné aktuální stav na výstupu počítače v reálném čase sledovat. Interaktivní tabuli je moţné definovat následovně: Interaktivní tabule je dotykově-senzitivní plocha, prostřednictvím které probíhá vzájemná aktivní komunikace mezi uţivatelem a počítačem s cílem zajistit t maximální moţnou míru názornosti zobrazovaného obsahu.


Ukázka interaktivní tabule Interaktivní tabule se ovládá á prostřednictvím popisovače, stylusu (speciálního pera), přímo prstem nebo pomocí ukazovátka. Existuje 6 základních druhů snímání pohybu, těmi se však zde nebudeme zabývat. V podstatě lze od sebe rozlišit dva typy interaktivních tabulí – s přední a se zadní projekcí. V případě interaktivní í tabule s přední projekcí je dataprojektor umí stěn před tabulí. S tímto typem se setkáme v cca 99 % případů, avšak menší nevýhodou tohoto z způsobu projekce je umístění projektoru, který je vystaven moţnému mechanickému poškození a navíc můţe být vrhán stín na tabuli během jejího uţívání. Výrobci však jiţ přicházejí s řešeními, která zkracují projekční vzdálenost a problém se stínem se tak výrazně eliminuje. Řešení problému taktéţ napomáhá vyuţíván ní speciálních ukazovátek. U interaktivní tabule se zadní projekcí je datový projektor umístěn za tabulí. To odstraňuje problémy s dataprojektorem a stínem. Podstatnou nevýhodou tohoto typu je o něco vyšší cena a větší rozměry (hloubka), které mohou činit problémy při montáţi přímo na s stěnu. Díky dynamickému vývoji je e tradiční spojení interaktivní „tabule + dataprojektor + počítač― stále více doplňováno o další prvky a vznikají tak interaktivní výukové systémy.


Jedním z často uţívaných prvků je např. hlasovací zařízení, s jehoţ pomocí lze velmi rychle a přesně zjišťovat míru osvojených poznatků a ţáky tak aktivně zapojovat do výuky. Těm se jednoduše zadá otázka a rázem aktivujeme i nepozorné ţáky, jelikoţ jsou nuceni reagovat. V případě, ţe ţáci neodpovídají správně, existuje moţnost díky rychlé zpětné vazbě učivo dovysvětlit. Problémem není ani export výsledků hlasování do MS S Excelu. Taktéţ je moţné interaktivní tabuli doplnit o bezdrátový tablet, díky kterém mu lze výuku vést z kteréhokoliv místa, třeba ze e zadního rohu učebny. Tuto výhodu ocení zejména vyučující, kteří učí ve velkých učebnách a potřebují se pohybovat v prostoru. Jedná se o vstupní periferii umoţňující ovládat počítač podobným způsobem jako počítačová myš, v případě pera je pouţitelná i ke kreslení volnou rukou. Bezdrátový tablet však není určen jen učiteli, ale i ţákům. Výhodou je, ţe v jednom čase takto můţe spolupracovat více ţáků, samozřejmě kaţdý n na svém tabletu. Vhodné je vyuţití tabletu pro o hendikepované studenty, kteří se tak mohou plně zapojit do výuky. V případech, kdy chceme vyuţívat výhod interaktivní výuky a interaktivní tabule jiţ „nestačí―, lze vyuţít interaktivního dotykového displeje. Na displej píšeme a kreslíme tak, jako na interaktivní tabuli a obraz z je promítán na velké projekční plátno. Dotykové é displeje lze vyuţít i společně s interaktivní tabulí, např. kdyţ vedeme výuku frontálně a n nechceme se k ţákům otáčet zády. Interaktivní tabule jsou dodávány společně s autorským software, s jehoţ pomocí lze snadno naplánovat výuku a vytvářet interaktivní výukové objekty, prezentovat je a editovat. Je moţné vkládat texty, obrázky, zvuky, animace, kresby atd. Autorský software obvykle obsahuje šablony a výukové objekty k volném mu vyuţití. Pro práci s interaktivní tabulí lze pouţít i výukové prezentace vytvořené v MS P PowerPoint. V praxi se setkáme i s tzv. prohlíţeči, coţ jsou, zjednodušeně řečeno, odvozeniny autorských programů, které mají zpravidla potlačenu funkci ukládání, tzn., ţe v prohlíţeči můţeme spustit výukovou hodinu či prezentaci připravenou v plné verzi autorského softwaru. Výukové hodiny lze v prohlíţeči volně editovat a běţně vyuţívat, ale všechny změny, které se během výuky provedou, neuloţíme. .


Většina výrobců poskytuje prohlíţeče zdarma a lze je instalovat na libovolný počet počítačů. Aplikace interaktivní tabule do výuky Učit s interaktivní tabulí umoţňuje prezentovat třídě učební látku novým způsobem, dynamicky, se zvýrazněním vazeb a souvislostí a umoţňuje učitelům i ţákům pracovat se vzdělávacím mi objekty. Tímto způsobem jsou učiteli i ţákům zpřístupněny rozsáhlé zdroje výukových h materiálů -textů, obrázků, video i zvukových h klipů, které mohou být prezentovány v souvislostech a vzájemných vazbách při respektování didaktických zásad. V souvislosti s tím, jak jsou interaktivní tabule zaváděny do škol, je třeba odmítnout občas se vyskytující předsudky (byly identifikovány na základě hospitací ve výuce): -neplatí, ţe by interaktivní tabule byla určena výhradně pro některý z vyučovacích předmětů – např. informatiku. Samotná interaktivní tabule je jen technickým zařízením, jehoţ prostřednictvím jsou při výuce vyuţívány učební pomůcky – tj. vše, co se na interaktivní tabuli zobrazí a obsahově souvisí s výukou. Vyuţívané výukové objekty mohou být zaměřeny na jakýkoliv vzdělávací obsah.

Schéma znázorňující přípravu a vyuţití interaktivních výukových hodin


V současnosti jiţ existují servery, kde je moţné zdarma (nebo za poplatek) stáhnout jiţ připravené výukové hodiny – např. portál http://www.veskole.cz. Ty je e moţné vyuţívat přímo (neupravené) anebo si je přizpůsobit potřebám vlastní výuky. Rovněţ lze vyuţívat tzv. i-učebnice.neplatí tvrzení, ţe pokud nemám připravené výukové objekty dopředu, nemohu interaktivní tabuli vyuţívat. Interaktivní tabuli je moţné vyuţívat i bez předem vytvořených výukových objektů. Řada studijních materiálů můţe vznikat přímo ve výuce za vzájemné spolupráce učitele a ţáků. -neplatí, ţe by interaktivní tabule byla určena výhradně pro některou z věkových kategorií vzdělávaných Uplatňování didaktických z zásad souvisejících s interaktivními tabulemi má obecnou platnost a vztahují se na všechny věkové kategorie vzdělávaných. Vyuţít ji lze e s úspěchem na prvním stupni základní školy, tak např. i při vzdělávání dospělých. -nelze tvrdit, ţe by interaktivní tabule byla určena pouze pro práci učitele. Je chybou, pokud je učitel názoru, ţe s interaktivní tabulí ve výuce pracuje pouze on. Nelze zapomínat na skutečnost, ţe aktivním zapojením do výuky se ţáci efektivněji učí. V současném vzděláván ní se vyuţívá široká plejáda výukových meto od a organizačních forem. Různí učitelé mají r různé styly vyučování a bez problémů mohou interaktivní tabuli do jejich výuky integrovat, aniţ by museli výrazněji měnit styl výuky (lze ji například vyuţívat v rámci hromadné výuky, avšak stejně. Někteří učitelé se stále mylně domnívají, ţe interaktivní tabule patří p pouze do počítačové učebny. To je však zásad dní omyl, naopak je vhodné její umístění v běţné třídě. není pravdou, ţe při instalaci interaktivní tabule musí být bezpodmínečně odstraněna „klasická― tabule (křída, fixy) K tomuto názoru je třeba přistupovat individuálně. Existují interaktivní tabule, které integrují několik funkcí: 1) interaktivní tabule -s moţností ovládání kurzoru myši pomocí elektronického pera a tím ovládání veškerých programů a vpisování poznámek do jakéhokoliv promítaného programu, 2) bílá magnetická tabule -popisovatelná fixem smazatelným za sucha tak, jak byli učitelé dříve zvyklí (nedochází k poškrábání pracovní plochy, psaní křídou uţ je ovšem nutné opustit),


3) kopírovací tabule -umoţňují uloţení textu psaného fixem do počítače. Lze se však setkat s případy, kdy na projekční plochu interaktivní tabule fixou psát nejde a vyuţívat je moţné pouze, pro interaktivní tabule obvyklé, psaní speciálním perem, případně prstem (dle typu tabule). V těchto případech je vhodné ponechat ve třídě nainstalovanou i klasickou bílou tabuli, případně zvolit uspořádání, k které oba dva typy kombinuje (viz následující obrázek).

Obr. 3:Ukázka uspořádání interaktivní tabule ve spojení s klasickou bílou tabulí Někteří zastánci interaktivních tabulí mají striktní názor, ţe kromě interaktivní tabule do třídy nic jiného nepatří. Řada učitelů se však v takovémto případě cítí handicapována a spíše vyţadují i přítomnost klasické tabule. 

není pravda, ţe s interaktivní tabulí musí pracovat v daném okamţiku jen jeden uţivatel. Je velkou chybou, pokud se učitel domnívá, ţe s tabulí se nedá pracovat kooperativně. Pokud tento způsob výuky není vyuţíván, ztrácí interaktivní tabule na význam mu.

neplatí, ţe interaktivní tabule musí být namontována stabilně. V řadě případů je ţádoucí, aby interaktivní tabule byla mobilní. V podstatě můţe být kterákoliv interaktivní tabule uchycena v pojízdném rámu, coţ umoţňuje její snadný transport do jiné třídy (učebny). Ani při montáţi „na stěnu― nemusí být interaktivní tabule uchycena a fixně

existují horizontální a vertikální posuvy. Při fixní montáţi v některých případech nastává následující problém -i přesto, ţe je tabule umístěna v nejoptimálnější v výšce, musí se při psaní na dolní část větší ţáci ohýbat a menší ţáci naopak na její horní část nedosáhnou. V případě vertikálního


posunu je výhodou výšková nastavitelnost, v případě horizontálního posunu lze e např. navíc psát na klasickou bílou keramickou tabuli tak, jak je zobrazeno na obr. č. 3. Tímto řešením se zvýší vyuţitelnost učebny i pro ty učitele, kteří s interaktivní tabulí zrovna pracovat nechtějí. 

je velkým omylem, pokud se někdo domnívá, ţe interaktivní tabule není vhodná pro vzdělávání ţáků se speciálními potřebami. Tabule je vhodnou pomůckou i při výuce dětí nejen s tyflopedickými, surdopedickými, ale i kombinovanými vadami.. Ţákům se zrakovou vadou nebo se zbytky zrak ku interaktivní tabule umoţňuje zvětšit písmo, obrázky, grafy apod. Pokud je moţné tabuli ovládat prstem, je vhodná pro ţáky s poruchou jemné motoriky, jelikoţ se odstraní problém my obvyklé při psaní křídou, fixou či perem. Vhodná je taktéţ pro imobilní ţáky, kteří se mohou do výuky zapojit prostřednictvím rádiového o tabletu, aniţ by museli k tabuli chodit.

není pravda, ţe interaktivní tabule je určena jen pro mladé učitele,

Jedná se o mylnou domněnku, zejména starších učitelů, kterou je nutné jednoznačně odmítnout. Interaktivní tabule jsou určeny všem věkovým kategoriím učitelů a naučit se sní pracovat můţe opravdu kaţdý.

Výhody a nevýhody vyuţívání interaktivních tabulí 

na základě řady hospitací při výuce s vyuţitím interaktivní tabule vyvodit následující výhody vyuţívání interaktivních tabulí:

ţáky lze vhodným vyuţitím interaktivní tabule lépe motivovat k učení (samotná tabule to ale neumí!),

učivo lze lépe vizualizovat, je moţné vyuţívat animace, přesouvat objekty y, uplatňuje se zásada názornosti,

lze déle udrţet pozornost t studentů (ale i ta po čase opadá), -jiţ vytvořené materiály lze vyuţívat opakovaně (výhoda při paralelní výuce), případně je lze snadno upravit,

ţáky lze snadněji a aktivněji zapojit do výuky,

text psaný přímo ve výuce lze snadno uloţit a sdílet prostřednictvím internetu se studenty,

ţáci si při práci s tabulí rozvíjí informační a počítačovou gramotnost, , která je pro dnešní ţivot nezbytností,


přímá práce s internetem (pokud je PC připojeno k internetu).

Tato nová technologie má však i nevýhody, které lze shrnout následovně: 

pokud je interaktivní tabule vyuţívána velmi často, zájem ţáků opadá a berou ji jako samozřejmost,

snadno lze sklouznout k encyklopedismu (tomu je moţné předcházet důkladným metodickým školením učitelů),

můţe být potlačován rozvoj abstraktního myšlení ţáků,

někteří učitelé ji vyuţívají pouze jako projekční plátno (vytrácí se interaktivita),

tvorba vlastních výukových objektů je náročná na čas a dovednosti p pracovat s ICT,

existuje jen málo tzv. i-učebnic (učebnic pro interaktivní tabule) a jiných jiţ hotových výukových objektů,

při instalaci „napevno― chybí moţnost tabuli výškově nastavit a niţší či vyšší ţáci mají problémy se psaním,

hrozí zničení nešetrným zacházením (zejména o přestávkách),

někteří učitelé prvního stupně se vyslovují proti psaní prstem, záleţí však jen na učiteli, aby byla ţáky vyuţívána pera a nebo popisovače,

klasická učebnice je odsouvána do pozadí (ţáci se neučí pracovat s tištěnou knihou),

omezuje se psaný projev o obvyklý v případě „klasické tabule― (ţáci často o jen „klikají― na tlačítka),

některé učitele můţe vyuţívání interaktivní tabule svádět k potlačování demonstrace reálných pokusů,přírodnin, případně jiných pomůcek,

někteří učitelé špatně odhad dují velikost písma při tvorbě učebních pomůcek, coţ činní problémy při čtení ţákům ze vzdálenějších lavic (lze však vyuţívat jiţ hotové učební pomůcky),

je nutné se naučit „pracovat― se stínem, i kdyţ je pravdou, ţe existuje e řada řešení, která odstraňují tento problém,

při rozsvícených svítidlech anebo při intenzivním denním světle je e text zobrazovaný na interaktivní tabuli špatně čitelný,


energetická náročnost (během provozu je spotřebovávána elektrická energie, kterou musí zaplatit škola),

tabule se můţe stát prostředkem šikany učitele ze strany ţáků – záměrně mu rozostří dataprojektor, vypojí (přepojí) kabely mezi počítačem, dataprojektorem m a interaktivní tabulí.

Nastavený trend ve vybavování škol bude mít za následek skutečnost, ţe se s interaktivními tabulemi budeme ve školách setkávat stále častěji. Instalací tabule do třídy však ještě není automaticky zajištěn pozitivní přínos pro vzdělávání. Velkou roli hraje přístup učitele. Především je nutné systematicky pracovat na metodice vyuţití interaktivních tabulí ve výuce. Doposud se lze setkat pouze s izolovanými pokusy, které mnohdy řeší pouze konkrétní problémy integrace v rámci jednotlivých tematických celků učiva. Nelze zapomínat na to, ţe v případě interaktivních tabulí se jedná vţdy o didaktickou techniku, učebními pomůckami se stávají aţ připravené interaktivní výukové objekty, napsané texty, vytvořené nákresy, načrtnuté grafy či diagramy – zejména na nich záleţí, jak moc bud de výuka efektivní.

ICT  

Základní představení osobního počítače

Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you