Page 1

Tvorba vzdělávacího programu pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami-Modul informatika Milan Harant Petr Gűnther Petr Tomeczko Radim Richter

2011


2


Obsah Základní představení osobního počítače ......................................................................................... 6

1.

1.1.

Hardware ............................................................................................................................................... 6

1.2.

Typy osobních počítačů dle použití a velikosti .................................................................................... 11

1.3.

Základy práce s myší............................................................................................................................ 15

1.4.

Základy práce s klávesnicí.................................................................................................................... 19

1.5.

Základy psaní textu.............................................................................................................................. 28

Správné zapnutí a vypnutí počítače ............................................................................................... 29 Software ......................................................................................................................................... 32

2. 3.

3.1.

Druhy programu z hlediska licenci ...................................................................................................... 32

3.2.

Legilni softtare..................................................................................................................................... 33

Operační systém ............................................................................................................................ 33

4.

4.1.

5. 6. 7. 8.

Druhy operačních systemů.................................................................................................................. 33

Co je to soubor? ............................................................................................................................. 36 Dokument ...................................................................................................................................... 37 Co je to složka? ............................................................................................................................. 37 Operační systém Windows ............................................................................................................ 39 8.1.

Verze Windows 7................................................................................................................................. 40

8.2.

Instalace systemu Windows 7 ............................................................................................................. 41

Funkce systému Windows ............................................................................................................. 43

9.

9.1.

Nabídka Start ....................................................................................................................................... 43

9.2.

Knihovny Windows .............................................................................................................................. 45

9.3.

Hledání v systému Windows ............................................................................................................... 45

9.4.

Hlavní lišta systému Windows 7 .......................................................................................................... 46

10.

Plocha systému Windows .......................................................................................................... 48

10.1.

Přichycení ........................................................................................................................................ 48

10.2.

Aero Shake ...................................................................................................................................... 49

10.3.

Miniaplikace .................................................................................................................................... 52

11.

Pozadí plochy............................................................................................................................. 52

11.1.

Motivy ............................................................................................................................................. 53

11.2.

Prostředí Aero ................................................................................................................................. 53

11.3.

Ruční změna barev .......................................................................................................................... 53

11.4.

Zvuk ................................................................................................................................................. 54

12. 13. 14. 15.

Pozadí plochy............................................................................................................................. 55 Spořič obrazovky ....................................................................................................................... 55 Velikost písma ........................................................................................................................... 55 Instalace Hardware .................................................................................................................... 56

15.1.

Instalace USB zařízení ...................................................................................................................... 56

15.2.

Zapojení a zapnutí zařízení .............................................................................................................. 57

15.3.

Odpojení zařízení............................................................................................................................. 59

3


16.

Instalace tiskárny ....................................................................................................................... 59

16.1.

Místní tiskárny ................................................................................................................................. 59

16.2.

Instalace tiskárny v domácí síti........................................................................................................ 60

16.3.

Nastavení sdílené tiskárny............................................................................................................... 60

16.4.

Nastavení síťové tiskárny ................................................................................................................ 61

17.

Instalace Software ...................................................................................................................... 62

17.1.

18. 19.

Desatero bezpečného internetu .................................................................................................. 63 On-line komunikace ................................................................................................................... 63

19.1.

20.

Instalace z CD nebo DVD ................................................................................................................. 62

Rizika on-line komunikace ............................................................................................................... 64

Principy zabezpečení a bezpečné práce s počítačem ................................................................. 64

20.1. 21.

Centrum zabezpečení systému Windows ....................................................................................... 65 Co jsou výstrahy zabezpečení? ............................................................................................................ 65

21.1.

Používejte bránu firewall................................................................................................................. 66

21.2.

Používejte ochranu proti virům ....................................................................................................... 67

21.3.

Používejte ochranu proti spywaru .................................................................................................. 67

22. 23. 24.

Automaticky aktualizujte systém Windows .............................................................................. 68 Používejte standardní uživatelský účet ...................................................................................... 68 Tipy pro bezpečné použití e-mailu a webu ................................................................................ 69

24.1.

E-mail............................................................................................................................................... 70

24.2.

Jak probíhá odesílání a příjem pošty? ............................................................................................. 72

24.3.

Co je to spam? ................................................................................................................................. 72

24.4.

Co spam není? ................................................................................................................................. 73

24.5.

Jak se proti spamu bránit? .............................................................................................................. 73

25.

Co je to phishing? ...................................................................................................................... 74

25.1.

26.

Jak se proti phishingu bránit? ......................................................................................................... 74

Procházení Internetu .................................................................................................................. 75

26.1.

Co je web? ....................................................................................................................................... 75

26.2.

Jaké možnosti mi nabízí Internet? ................................................................................................... 75

26.3.

Připojování k Internetu.................................................................................................................... 76

26.4.

Připojení k webu.............................................................................................................................. 77

26.5.

Zadávání webové adresy ................................................................................................................. 78

26.6.

Vyhledávání na webu ...................................................................................................................... 79

26.7.

Uložení oblíbených webových stránek ............................................................................................ 80

27. 28. 29. 30.

Seznam historie v aplikaci Internet Explorer 8 .......................................................................... 81 Použití funkce Seznam historie v aplikaci in Internet Explorer 7 ............................................. 82 Otevření více webových stránek ................................................................................................ 82 Socialní sítě ................................................................................................................................ 83

30.1.

Ochrana osobních údajů ................................................................................................................. 83

30.2.

Rizika sociálních sítí. ........................................................................................................................ 84

31.

Služby na Ineternetu .................................................................................................................. 84

31.1.

Weblogy .......................................................................................................................................... 84

4


31.2.

Del.icio.us (delicious.com)............................................................................................................... 85

31.3.

Flickr.com ........................................................................................................................................ 85

31.4.

Docs.google.com ............................................................................................................................. 85

31.5.

Last.fm ............................................................................................................................................. 86

31.6.

Facebook.com ................................................................................................................................. 86

31.7.

Youtube.com ................................................................................................................................... 87

32.

Registrace a nahrání vlastních videí .......................................................................................... 88

32.1.

Registrace - Krok 1........................................................................................................................... 88

32.2.

Registrace - Krok 2........................................................................................................................... 89

32.3.

Nahrávání - Krok 1 ........................................................................................................................... 90

32.4.

Nahrávání - Krok 2 ........................................................................................................................... 90

33. 34. 35.

Můj účet a jeho možnosti ........................................................................................................... 91 Internetová televize Stream.cz ................................................................................................... 91 Vyhledání a spouštění videa ...................................................................................................... 92

35.1.

Registrace a nahrání vlastních videí ................................................................................................ 93

35.2.

Nahrávání – Krok 1 .......................................................................................................................... 94

35.3.

Nahrávání – Krok 2 .......................................................................................................................... 95

36. 37.

Můj účet a jeho možnosti ........................................................................................................... 96 Instant Messaging vs. Video hovor............................................................................................ 96

37.1.

Instant Messaging ........................................................................................................................... 96

37.2.

ICQ ................................................................................................................................................... 97

37.3.

Miranda ........................................................................................................................................... 97

37.4.

Windows Live Messenger................................................................................................................ 98

37.5.

Yahoo!Messenger............................................................................................................................ 98

37.6.

Video-hovor ..................................................................................................................................... 98

37.7.

Video-hovory přes webový prohlížeč .............................................................................................. 99

37.8.

Video-hovory přes IM klienty .......................................................................................................... 99

37.9.

Skype ............................................................................................................................................... 99

37.10.

Windows Live Messenger................................................................................................................ 99

37.11.

ICQ ................................................................................................................................................. 100

38.

Technické vybavení k on-line komunikaci .............................................................................. 100

38.1.

Web-kamera .................................................................................................................................. 100

38.2.

Parametry web-kamer .................................................................................................................. 101

38.3.

Typy web-kamer ............................................................................................................................ 101

39.

Mikrofon .................................................................................................................................. 102

5


1. Základní představení osobního počítače Pojem osobní počítač je pouţíván od 70. let minulého století, kdy společnost Apple představila první osmibitové osobní počítače. V dnešní době je však nejrozšířenější architektura IBM PC kompatibilní hardware, jejíţ téměř monopolní operační platformou je Microsoft Windows. Z výše zmíněného je zřejmé, ţe osobní počítač vyţaduje ke svému správnému fungování minimálně hardwarovou (technické vybavení počítače – fyzické součástky) a softwarovou (programové vybavení počítače – řada instrukcí, které jsou počítačem postupně vykonávány) výbavu. S operačním systémem Windows se můţeme setkat v mnoha variantách. Nejběţnější je Windows XP, Windows Vista a Windows 7 a to v 32-bitové a 64bitové verzi. Základní obsluha počítače Hygiena a bezpečnost práce s počítačem V monitoru se nemá odráţet světlo, kdyţ je u okna tak bokem Monitor nemá být jediným zdrojem světla v místnosti Oči od monitoru min. 50 cm Výškově nastavitelná ţidle, obě nohy na zemi, nohy v kolenou a ruce v loktech svírají vţdy pravý úhel Rovná záda Občas se protáhnout

1.1.

Hardware

Základní deska Základní deska je základním stavebním kamenem kaţdého počítače a sdruţuje v sobě funkce mostu mezi jednotlivým hardwarem, který je v počítači instalován. Hlavním úkolem je tedy propojit jednotlivé hardwarové komponenty v jeden funkční celek a poskytnout napájení. Vzhledem k vývoji výpočetní techniky bylo nutné postupem času přidávat nové součástky, které dříve bylo nutné připojovat samostatně. V dnešní době je moţné zakoupit i základní desky, které mají integrované všechny důleţité komponenty a není nutné dokupovat ţádné další součásti k plné funkčnosti systému. Jedním příkladů plné integrace jsou systémy zaloţené na platformě Intel ATOM. Základní deska umoţňuje zapojení procesoru, operační paměti. Další komponenty (např. grafické karty, zvukové karty, pevné disky, mechaniky) se připojují pomocí rozšiřujících slotů nebo kabelů, které se zastrkávají do příslušných konektorů. Na základní desce je dále umístěna energeticky nezávislá paměť ROM, ve které je uloţen systém BIOS, který slouţí k oţivení počítače hned po spuštění. Rozšiřující sloty mohou obsahovat spoustu

6


druhů hardware, který nemá na funkčnost systému ţádný vliv, ale můţe rozšířit vyuţití počítačové sestavy pro další pouţití. Příkladem takovéhoto hardware mohou být televizní a rádiové tunery, grafické střiţny, mikrovlnné a rádiové komponenty apod. Nejdůleţitější integrované obvody jsou zabudovány v čipové sadě (anglicky chipset). Fyzicky můţe jít buď jenom o jeden čip, nebo dva (v tom případě se označují jako northbridge a southbridge). Čipová sada rozhoduje, jaký procesor a operační paměť je moţné k základní desce připojit.

Procesor

Pokud bychom přirovnali počítač např. k automobilu, postavení procesoru by odpovídalo motoru. Někdy bývá také přirovnáván k „srdci“ nebo „mozku“ počítače. Procesor čte z paměti strojové instrukce a na jejich základě vykonává program. Protoţe procesor, který by vykonával program zapsaný v nějakém vyšším programovacím jazyku by byl příliš sloţitý, má kaţdý procesor svůj vlastní jazyk - tzv. strojový kód, který se podle typu procesoru skládá z jednodušších nebo sloţitějších strojových instrukcí. Pod pojmem procesor se dnes téměř vţdy skrývá elektronický integrovaný obvod, i kdyţ na samých počátcích počítačové éry byly realizovány procesory i elektromechanicky. Zpravidla se nachází na základní desce počítače. Rodina procesorů, které zpracovávají stejný strojový kód tvoří specifickou architekturu procesoru. Procesory prvních počítačů se skládaly z obvodů obsahujících mnoţství tzv. diskrétních součástek – elektronek nebo tranzistorů, rezistorů a kondenzátorů. Takový procesor obvykle zabíral velkou skříň, nebo i několik skříní. Teprve počátkem 70. let 20. století se s nástupem integrovaných obvodů začaly procesory miniaturizovat. Nejprve byly procesory stavěny z procesorových řezů - procesor byl pak sloţen z několika desítek nebo stovek integrovaných obvodů. Kdyţ se podařilo umístit základní obvody procesoru do jednoho integrovaného obvodu, vznikl mikroprocesor.

Sběrnice Sběrnice je skupina signálových vodičů, kterou lze rozdělit na skupiny řídicích, adresových a datových vodičů v případě paralelní sběrnice nebo sdílení dat a řízení na společném vodiči (nebo vodičích) u sériových sběrnic. Sběrnice má za účel zajistit přenos dat a řídicích povelů mezi dvěma a více elektronickými zařízeními. Přenos dat na sběrnici se řídí stanoveným protokolem. V případě modulární architektury elektronického zařízení nebo počítače je sběrnice po mechanické stránce vybavena konektory uzpůsobenými pro připojení modulů.

7


Pevný disk (Hard disk)

Hard disk je zařízení, které se pouţívá v počítačích a ve spotřební elektronice (MP3 přehrávače, videorekordéry, …) k dočasnému nebo trvalému uchovávání většího mnoţství dat pomocí magnetické indukce. Předchůdcem pevných disků je magnetická páska a disketa. Jejich současnými největšími konkurenty jsou SSD disky a USB flash disk, které vyuţívají stálé flash paměti.

Operační paměť

Operační paměť je nestálá vnitřní elektronická paměť číslicového počítače typu RWMRAM, určená pro dočasné uloţení zpracovávaných dat a spouštěného programového kódu. Tato paměť má obvykle rychlejší přístup, neţ vnější paměť (např. pevný disk). Tuto paměť můţe procesor adresovat přímo, pomocí podpory ve své instrukční síti. Strojové instrukce jsou adresovány pomocí instrukčního ukazatele a k datům se obvykle přistupuje pomocí adresace prvku paměti hodnotou uloţenou v registru procesoru nebo je adresa dat součástí strojové instrukce. Operační paměť je spojena s procesorem pomocí sběrnice, obvykle se mezi procesor a operační paměť vkládá rychlá vyrovnávací paměť typu cache, neboli paměť, která je přímo přístupná procesoru. Jedná se o nepostradatelný fyzický prostředek, který je spravován jednou z hlavních části operačního systému. Operační paměť je určená pro uchovávání kódu programů respektive procesů spolu s mezivýsledky a výsledky jejich činnosti. Zrovna tak je v operační paměti uchováván stav dalších prostředků a základní datové struktury jádra. Vezmeme-li v potaz adresování operační paměti, lze zjednodušeně paměť chápat jako souvislý prostor paměťových buněk o nějaké velikosti. Tyto buňky jsou pak lineárně adresovány adresami pevné délky.

Grafický adapter

Grafická karta se stará o grafický výstup na monitor, TV obrazovku či jinou zobrazovací jednotku. V případě, ţe grafická karta obsahuje tzv. VIVO (video - in a video-out), umoţňuje naopak i analogový vstup videosignálu např. při ukládání videosouborů z videokamery, videopřehrávačů apod. Dříve byla "grafická karta" (přesněji šlo o grafický čip) nedílnou součástí základní desky, dnes jsou grafické karty oddělené a připojené do počítače pomocí některého typu sběrnice. Grafická karta samozřejmě můţe být i integrovaná na základní desce počítače, v tomto případě se jedná o tzv. low-end desky nebo desky niţší střední třídy. Výjimku většinou dnes tvoří

8


notebooky, u kterých je integrované grafické jádro součástí čipsetu. Pokud je grafická karta integrovaná na základní desce, lze ji vypnout a nahradit grafickou kartou, která se zasune do příslušné pozice na desce. Grafické karty jsou rok od roku sloţitější a výkonnější, a jelikoţ jiţ dlouhou dobu obsahují vlastní mikroprocesor (GPU – graphics processing unit), paměti i sběrnice, daly by se označit za „počítače v počítači“. Díky speciální konstrukci grafického čipu ji lze vyuţít na specifické výpočty, kde má přes 10x větší výkon (někdy i 100x), specifické výpočty jsou součástí GPGPU. Dříve se pro výpočty pouţívaly odděleně jednotky vertex a pixel, dnes se pouţívají částečně programovatelné jednotky - "unifikované shadery". Nedokáţou tak obecné výpočty jako CPU, ale za to ve své specializaci vynikají. Dále obsahuje TMU, ROP, řadič pamětí, napájecí obvody, výstupní konektory a další. Dnes se nejběţněji připojuje přes PCI-Express x16 slot.

Zvuková karta

Zvuková karta je rozšiřující karta počítače pro vstup a výstup zvukového signálu, ovládaná softwarově. Typická zvuková karta obsahuje zvukový čip, který provádí digitálně-analogový převod nahraného nebo vygenerovaného digitálního záznamu. Tento signál je přiveden na výstup zvukové karty (většinou 3,5mm jack-sluchátkový). Zvuková karta také má „line in“ konektor, do kterého je moţné připojit kazetový přehrávač nebo podobný zdroj zvukového signálu. Zvuková karta tento signál digitalizuje a uloţí (pomocí příslušného počítačového programu) na úloţiště dat. Digitalizace se provádí pomocí vzorkování. V kaţdém časovém intervalu se zjistí a zaznamená aktuální stav signálu neboli vzorek. Čím kratší je interval mezi vzorkováním, tím vyšší je vzorkovací frekvence, tím více vzorků bude pořízeno a tím bude výsledný záznam kvalitnější. Druhý faktor, který určuje kvalitu digitálního signálu, je počet pouţitých úrovní v kaţdém ze vzorků. Nejčastěji pouţívané vzorkovací frekvence: 11025 Hz (telefonní kvalita), 22050 Hz (rádio kvalita), 44100 Hz (CD kvalita), 48000 Hz, 96000 Hz. Počet bitů na jeden vzorek je většinou 8, 16 nebo 24. Třetí konektor, který většina zvukových karet má, se pouţívá k přímému připojení mikrofonu. Signál z něj je moţné také nahrávat na úloţiště dat nebo ho jinak zpracovat (např. software na rozpoznávání hlasu nebo VoIP).

Univerzální sériový port (USB)

9


USB (Universal Serial Bus) je univerzální sériová sběrnice. Moderní způsob připojení periférií k počítači. Nahrazuje dříve pouţívané způsoby připojení (sériový a paralelní port, PS/2, Gameport apod.) pro běţné druhy periférií - tiskárny, myši, klávesnice, joysticky, fotoaparáty, modemy atd., ale i pro přenos dat z videokamer, čteček paměťových karet, MP3 přehrávačů, externích disků a externích vypalovacích mechanik. Výhodou je moţnost připojování Plug & Play bez nutnosti restartování počítače nebo instalování ovladačů. Zařízení lze připojit za chodu k počítači a během několika sekund je přístupné.

Síťová karta

Síťová karta (Network Interface Controller, zkratka NIC) slouţí ke vzájemné komunikaci počítačů v počítačové síti. Ve stolních počítačích má podobu karty, která se zasune do slotu (ISA, PCI, PCI-e) základní desky nebo (coţ je dnes daleko častější varianta) je na základní desce integrovaná. U notebooků je situace podobná, integrace převládá a pro externí připojení se pouţívá rozhraní PCMCIA. Síťové rozhraní je obvykle síťová karta, tedy aktivní zařízení, které přijímá a vysílá rámce (ethernetové rámce nebo jiné podle typu pouţité technologie). Za síťové rozhraní nepovaţujeme síťové porty opakovače (repeater), hubu, switche a bridge (mostu), které není v síti moţno adresovat (poslat mu nějaká data).

Elektrický zdroj

Elektrický zdroj je součástí počítačového hardware, který slouţí k napájení jednotlivých součástí osobního počítače. Zdroj je nutné vybírat dle aktuální konfigurace počítače.

Vstupní zařízení

Vstupní zařízení je hardware, který slouţí k přenosu pokynů uţivatele nebo jiného zařízení počítači (pořizování dat). Mezi základní vstupní zařízení patří především klávesnice, myš, tablet, mikrofon, scanner, webkamera nebo doteková obrazovka.

Výstupní zařízení

10


Výstupní zařízení je hardware, který předává data od počítače k uţivateli. Příklady výstupních zařízení jsou monitor, tiskárna, plotter nebo reproduktory. Výstupní t zařízení se připojují pomocí různých konektorů nebo výstupů jednotlivých hardwarových komponentů. V poslední době roste snaha výstupní zařízení připojovat skrze jednotný univerzální port, který podporuje funkci plug and play. Nejpouţívanějším portem pro výstupní a vstupní zařízení je USB.

1.2.

Typy osobních počítačů dle použití a velikosti

Počítače se liší velikostí i svými moţnostmi. Na jedné straně existují superpočítače, počítače značných rozměrů s tisícovkami propojených mikroprocesorů, které provádějí mimořádně sloţité výpočty. Na druhé straně jsou zde malé počítače nainstalované v automobilech, televizorech, stereo systémech, kalkulačkách a domácích spotřebičích. Tyto počítače provádějí omezený počet úkolů. Osobní počítač (PC) je navrţen tak, aby ho v daný okamţik vyuţívala jediná osoba. Tato část popisuje různé druhy osobních počítačů: stolní počítače, přenosné počítače, kapesní počítače a počítače Tablet PC. Stolní počítače Stolní počítače jsou vytvořeny pro uţívání na pracovním nebo jiném stole. Obvykle jsou větší a výkonnější neţ jiné typy osobních počítačů. Stolní počítače jsou sestaveny z jednotlivých součástí. Hlavní součástí, která se nazývá systémová jednotka, je obdélníková skříňka umístěná na pracovním stole nebo pod ním. Další součásti, jako je monitor, myš a klávesnice, se připojují k systémové jednotce.

Stolní počítač

Přenosné počítače

11


Přenosné počítače jsou lehké mobilní osobní počítače s plochou obrazovkou. Také se jim říká notebooky. Přenosné počítače lze napájet z baterií, takţe je můţete vzít kamkoli. Na rozdíl od stolních počítačů přenosné počítače obsahují procesor, obrazovku i klávesnici v jediném pevném obalu. Kdyţ se počítač nepouţívá, obrazovka se sklopí na klávesnici.

Přenosný počítač

Kapesní počítače Kapesní počítače, také označované jako osobní digitální asistenti (PDA), jsou bateriemi napájené počítače malých rozměrů, které lze vzít téměř kamkoli. I kdyţ nejsou tak výkonné jako stolní nebo přenosné počítače, hodí se pro plánování schůzek, ukládání adres a telefonních čísel a pro hraní her. Některé mají pokročilejší funkce, například telefonování nebo přístup k Internetu. Kapesní počítače mají místo klávesnice dotykovou obrazovku, které se dotýkáte prstem nebo ukazovátkem tvaru pera, jako je pero Stylus.

Kapesní počítač

Počítače Tablet PC Počítače Tablet PC jsou mobilní osobní počítače, které kombinují prvky přenosných a kapesních počítačů. Stejně jako přenosné počítače jsou výkonné a mají zabudovanou obrazovku. A stejně jako kapesní počítače umoţňují psát poznámky nebo kreslit na

12


obrazovku. K tomu se obvykle pouţívá pero počítače Tablet PC a ne pero Stylus. Také dokáţí převést rukopis do standardního textu. Některé počítače Tablet PC mají odklápěcí obrazovku, pod kterou se skrývá klávesnice.

Počítač Tablet PC

Co se dá s počítači dělat? V práci mnoho lidí vyuţívá počítače k ukládání záznamů, analýze dat, výzkumu a řízení projektů. Doma lze počítače pouţít k vyhledávání informací, ukládání obrázků a hudby, sledování příjmů a vydání, hraní her a komunikaci s ostatními. A to je jen pár příkladů z mnoha moţností. Počítač také můţete připojit k Internetu, tedy k síti, která spojuje počítače po celém světě. Přístup na Internet je za měsíční poplatek dostupný ve většině měst a stále více i v řidčeji obydlených oblastech. S přístupem k Internetu můţete komunikovat s lidmi po celém světě a nalézt obrovské mnoţství informací.

Zde je několik příkladů nejoblíbenějších činností, které lze s počítači provádět: Web Síť World Wide Web (jednoduše web) je obrovská pokladnice informací. Web je nejoblíbenější součástí Internetu, částečně proto, ţe zobrazuje většinu informací ve vizuálně atraktivním formátu. Titulky, text a obrázky mohou být umístěny na jedné webové stránce, podobně jako na stránce časopisu, společně se zvuky a animací. Webový server je sada vzájemně propojených webových stránek. Web obsahuje milióny webových serverů a miliardy webových stránek.

13


Příklad webové stránky (Microsoft Game Studios) Surfováním na webu se rozumí jeho procházení. Na webu můţete najít informace o téměř jakémkoli tématu. Můţete například číst novinové zprávy a filmové recenze, prohlíţet letové řády, plány měst, najít předpověď počasí pro určité město, nebo vyhledat informace o zdravotních problémech. Většina společností, vládních organizací, muzeí a knihoven mají weby s informacemi o svých výrobcích, sluţbách nebo sbírkách. Jsou zde rovněţ hojně zastoupené zdroje informací, jako jsou slovníky a encyklopedie. Web potěší také ty, kteří hledají informace o spotřebním zboţí. Knihy, hudební nosiče, hračky, oblečení, elektroniku a další výrobky můţete prohlíţet a nakupovat na webech velkých prodejců. Můţete také kupovat a prodávat pouţité zboţí přes weby, které slouţí jako internetové aukce. E-mail E-mail (elektronická pošta) představuje pohodlný způsob komunikace s ostatními. Odeslaná e-mailová zpráva dorazí téměř okamţitě do e-mailové schránky příjemce. Email lze zaslat více lidem najednou, můţete ho uloţit, vytisknout a přeposlat dalším adresátům. S e-mailovou zprávou můţete poslat téměř jakýkoli typ souboru včetně dokumentů, obrázků a hudebních souborů. Na e-mailové zprávy nemusíte lepit známku!

Zasílání rychlých zpráv Rychlé zasílání zpráv se podobá konverzaci s jinou osobou nebo skupinou lidí. Zpráva se po napsání a odeslání okamţitě zobrazí všem účastníkům. Na rozdíl od e-mailu musí být všichni účastníci ve stejnou dobu online (tedy připojeni k Internetu) a u počítače. Komunikaci prostřednictvím rychlého zasílání zpráv se říká chatování. Obrázky, hudba a filmy Pokud máte digitální fotoaparát, můţete své fotografie přenést z fotoaparátu do počítače. Pak je můţete vytisknout, vytvořit jejich prezentaci nebo se o ně podělit

14


vystavením na webu nebo prostřednictvím e-mailu. V počítači si také můţete pouštět hudbu buď importem ze zvukových disků CD (do počítače) nebo zakoupením písní z hudebního webu. Také si můţete naladit jednu z tisíců rozhlasových stanic, které vysílají po Internetu. Pokud má váš počítač přehrávač DVD, můţete sledovat filmy. Hraní her Hrajete rádi hry? Existují tisíce počítačových her všech moţných kategorií, které byly vytvořeny pro vaši zábavu. Sedněte si za volant závodního auta, bojujte se strašnými příšerami v podzemních kobkách nebo ovládněte celé civilizace a říše. Mnohé hry umoţňují soutěţit s dalšími hráči po celém světě prostřednictvím Internetu. Systém Windows obsahuje celou škálu karetních her, hlavolamů a strategických her .

1.3.

Základy práce s myší

Pouţívání myši Stejně jako ve fyzickém světě pouţíváte k interakci s objekty ruce, můţete na obrazovce počítače pouţívat k interakci s poloţkami myš. Můţete přesunovat objekty, otevírat je, měnit, vyjmout a provádět další akce, vţdy ukázáním a klepnutím myší. Základní části Myš má obvykle dvě tlačítka: primární tlačítko (obvykle levé) a sekundární tlačítko (obvykle pravé). Primární tlačítko je to, které budete pouţívat nejčastěji. Většina myší má rovněţ posunovací kolečko mezi tlačítky, které umoţňuje rychlejší posouvání dokumentů a webových stránek. U některých myší lze posunovací kolečko stisknout a funguje tak i jako třetí tlačítko. Dokonalejší myši mohou mít další tlačítka, která mohou provádět další funkce.

Uchopení myši a pohyby s myší

15


Umístěte myš vedle klávesnice na čistou, hladkou plochu, jakou je například podloţka pod myš. Uchopte zlehka myš, ukazováček mějte na primárním tlačítku a palec na boku myši. Chcete-li s myší pohybovat, posunujte ji pomalu některým směrem. Neotáčejte s ní. Drţte myš stále přední stranou směrem od sebe. Posuneteli myš, ukazatel myši (viz obrázek) se na obrazovce posune týmţ směrem. Dostanete-li se z prostoru, ve kterém můţete pohybovat myší po stole nebo po podloţce, zdvihněte myš a přisuňte ji zpět blíţe k sobě.

Myš drţte lehce, zápěstí mějte rovně. Ukázání myší, klepnutí a přetaţení Ukázat myší na poloţku na obrazovce znamená posunout myš tak, ţe se ukazatel myši dotýká dané poloţky. Pokud na něco myší ukáţete, často se zobrazí krátký popis poloţky. Pokud například ukáţete na sloţku Koš na ploše, zobrazí se následující popis: Obsahuje smazané soubory a sloţky.

Ukáţete-li myší na objekt, často se zobrazí popis. Vzhled ukazatele myši se můţe měnit podle toho, na jaký objekt ukazujete. Pokud například nastavíte ukazatel myši na odkaz ve webovém prohlíţeči, ukazatel se změní ze šipky

na ruku s ukazováčkem.

.

Většina akcí myši kombinuje ukázání myší se stisknutím jednoho z tlačítek myši. Jsou čtyři základní způsoby pouţívání tlačítek myši: klepnutí, poklepání, klepnutí pravým tlačítkem a přetaţení. Klepnutí (jedno klepnutí) Chcete-li klepnout na poloţku, umístěte ukazatel myši na poloţku na obrazovce a stiskněte a uvolněte primární tlačítko (obvykle levé).

16


Klepnutí se nejčastěji pouţívá k výběru (označení) poloţky nebo k otevření nabídky. Tomu se říká klepnutí nebo klepnutí levým tlačítkem. Poklepání Chcete-li poklepat na poloţku, umístěte ukazatel myši na poloţku na obrazovce a dvakrát rychle klepněte. Pokud se dvě klepnutí uskuteční příliš dlouho po sobě, mohou být interpretována jako dvě jednotlivá klepnutí a ne jako jedno poklepání. Poklepání se nejčastěji pouţívá k otevření poloţek na ploše. Můţete například spustit program nebo otevřít sloţku tak, ţe poklepáte na příslušnou ikonu na ploše. Pokud vám poklepání činí potíţe, můţete upravit rychlost poklepání (nastavením přípustné doby mezi klepnutími). Postupujte podle tohoto návodu: Otevřete ovládací panel Myš klepnutím na tlačítko Start , klepnutím na příkaz Ovládací panely, klepnutím na poloţku Hardware a potom klepnutím na poloţku Myš. Klepněte na kartu Tlačítka a ve skupinovém rámečku Rychlost poklepání posunutím jezdce zvyšte či sniţte rychlost. Klepnutí pravým tlačítkem Chcete-li klepnout pravým tlačítkem na poloţku, umístěte ukazatel myši na poloţku na obrazovce a stiskněte a uvolněte sekundární tlačítko (obvykle pravé). Klepnutím pravým tlačítkem se obvykle zobrazí seznam moţných činností s poloţkou. Pokud například klepnete pravým tlačítkem na ikonu Koš na ploše, systém Windows zobrazí nabídku, která umoţní otevřít, vysypat, odstranit nebo zobrazit vlastnosti koše. Pokud si nejste jisti, co lze s nějakou poloţkou dělat, klepněte na ni pravým tlačítkem.

Klepnutím pravým tlačítkem myši na ikonu Koš se otevře nabídka příslušných příkazů. Přetaţení

17


Poloţky můţete přemísťovat na obrazovce přetaţením. Chcete-li přetáhnout objekt, umístěte ukazatel na objekt na obrazovce, stiskněte primární tlačítko a podrţte je, přesuňte objekt do nového umístění a uvolněte primární tlačítko. Přetaţení (někdy nazývané umístění taţením) se pouţívá k přesouvání souborů a sloţek do nového umístění a k přesouvání oken a ikon po obrazovce. Pouţívání posunovacího kolečka Máte-li na myši posunovací kolečko, můţete je pouţít k rychlejšímu posouvání dokumentů a webových stránek. Pokud chcete posunout směrem dolů, otočte kolečkem dozadu (k sobě). Pokud chcete posunout směrem nahoru, otočte kolečkem dopředu (od sebe). Vlastní nastavení myši Nastavení myši lze upravit podle vlastních potřeb. Můţete například změnit rychlost pohybu ukazatele myši po obrazovce nebo změnit vzhled ukazatele. Leváci si mohou přepnout primární tlačítko na pravé tlačítko. Tipy pro bezpečné pouţití myši Správné uchopení a pohybování s myší pomůţe předejít bolestem či zdravotním potíţím se zápěstím, rukou a paţí, zejména pokud s počítačem pracujete dlouhou dobu. Několik rad pro předcházení těmto potíţím: Myš by měla být ve výšce lokte. Předloktí by měla být uvolněná a svěšená vedle těla. Nesvírejte a netiskněte myš příliš pevně. Drţte ji zlehka. S myší pohybujte otáčením paţe v lokti. Vyvarujte se ohýbání zápěstí nahoru, dolů nebo do stran. Tlačítko myši stiskněte zlehka. Prsty mějte uvolněné. Nedrţte je ve vzduchu těsně nad tlačítky. Nepouţíváte-li myš, nedrţte ji. Při práci s počítačem si kaţdých 15-20 minut si udělejte krátkou přestávku.

Ovládání tlačítek na myši ukázání - umístění ukazatele myši na poţadované místo. kliknutí - stisknutí (zpravidla levého) tlačítka a opětovné uvolnění. dvojité kliknutí - stisknutí tlačítka 2x rychle za sebou (poklepání). Pouţívá se k vyvolání akce (otevření okna, spuštění programu).

18


taţení - kliknutí, drţení stisknutí a současný pohyb myší po podloţce (Drag and Drop, česky: uchop a pusť). Taţením se přemisťuje ikona po obrazovce (po pracovní ploše). Pouţití tlačítek levé - na otevření souboru, na spuštění programu … pravé - na vyvolání místní nabídky … Moţné podoby kurzoru Podoba kurzoru se mění podle situace. Šipka a velké měkké I, na hraně okna oboustranná černá šipka, při pohybu nad textem se změní na svislou čárku - textový kurzor, podle kterého zapisujeme. Narazí-li kurzor na odkaz, obvykle dostane podobu ruky. Kromě toho můţe kurzor nabývat řady jiných podob. Např. je-li systém zaneprázdněn a nelze jej v dané chvíli ovládat, má kurzor podobu přesýpacích hodin.

1.4.

Základy práce s klávesnicí

Používání klávesnice Ať jiţ chcete psát dopis nebo zadat numerická data, klávesnice je vţdy tím hlavním prostředkem pro zadávání dat do počítače. Věděli jste ale, ţe pomocí klávesnice také můţete počítač ovládat? Zvládnutím několika jednoduchých klávesových příkazů.(instrukcí pro počítač) dokáţete pracovat mnohem efektivněji. Tento článek obsahuje základy práce s klávesnicí a naučí vás základní klávesové příkazy. Jak jsou klávesy uspořádány? Klávesy na klávesnici mohou být rozděleny podle funkcí do několika skupin: Psací (alfanumerické) klávesy: Tyto klávesy obsahují tatáţ písmena, číslice, interpunkční znaménka a symboly, jaké najdete na klasickém psacím stroji. Příkazové klávesy: Tyto klávesy lze pouţít samostatně nebo v kombinaci s jinými klávesami k provádění určitých akcí. Nejčastěji pouţívanými příkazovými klávesami jsou CTRL, ALT, klávesa s logem systému Windows a klávesa ESC. Funkční klávesy: Funkční klávesy se pouţívají k provádění určitých úloh. Jsou označeny jako F1, F2, F3, a tak dále aţ F12. Funkce těchto kláves se liší program od programu. Navigační klávesy: Tyto klávesy se pouţívají k přesouvání v dokumentech nebo na webových stránkách a k úpravám textu. Patří sem klávesy se šipkami, klávesy HOME, END, PAGE UP, PAGE DOWN, DELETE a INSERT.

19


Numerická klávesnice: Numerická klávesnice slouţí k rychlému zadávání čísel. Klávesy jsou uspořádány do bloku, podobně jako na běţné kalkulačce nebo sčítacím stroji. Následující obrázek ukazuje, jak jsou tyto klávesy uspořádány na typické klávesnici. Rozloţení vaší klávesnice se můţe lišit.

Jak jsou klávesy na klávesnici uspořádány? Psaní textu Kdykoliv budete potřebovat něco psát v programu, e-mailové zprávě nebo textovém poli, zobrazí se blikající svislá čára ( ). Je to kurzor, nazývaný téţ pozice vkládání. Označuje pozici, na které se objeví psaný text. Kurzor můţete přesunout tím, ţe klepnete myší na poţadované umístění, nebo pouţijete navigační klávesy (další informace získáte v části tohoto tématu nadepsané Pouţívání navigačních kláves). Kromě písmen, číslic, interpunkčních znamének a symbolů patří mezi textové klávesy také SHIFT, CAPS LOCK, TAB, ENTER, MEZERNÍK a BACKSPACE. Název klávesy

Jak ji pouţít

SHIFT

Chcete-li napsat velké písmeno, stiskněte klávesu Shift v kombinaci s daným písmenem. Chcete-li napsat symbol zobrazený v horní části klávesy, stiskněte klávesu SHIFT v kombinaci s danou klávesou.

Po stisknutí klávesy CAPS LOCK budete psát všechna písmena velká. CAPS LOCK Opětovným stisknutím klávesy CAPS LOCK tuto funkci vypnete. Na klávesnici můţete mít diodu, která ukazuje, zda je funkce CAPS LOCK zapnutá.

TAB

Chcete-li přesunout kurzor o několik mezer dopředu, stiskněte klávesu TAB. Stisknutím klávesy TAB se také můţete posunout do dalšího textového pole formuláře.

ENTER

Chcete-li přesunout kurzor na začátek dalšího řádku, stiskněte klávesu ENTER. V dialogovém okně stiskněte klávesu ENTER, pokud chcete vybrat zvýrazněné

20


tlačítko. MEZERNÍK

Chcete-li přesunout kurzor o jednu mezeru dopředu, stiskněte mezerník.

BACKSPACE

Chcete-li vymazat znak před kurzorem nebo vybraný text, stiskněte klávesu BACKSPACE.

Použití klávesových zkratek Klávesové zkratky umoţňují provádění akcí pomocí klávesnice. Nazývají se zkratkami, protoţe umoţňují pracovat rychleji. Téměř všechny akce nebo příkazy, které lze provést pomocí myši, můţete provést rychleji pomocí jedné nebo více kláves na klávesnici. V tématech nápovědy znaménko plus (+) mezi dvěma nebo více klávesami znamená, ţe je třeba tyto klávesy stisknout v kombinaci. CTRL+A například znamená, ţe musíte stisknout a drţet klávesu CTRL a poté stisknout klávesu A. CTRL+SHIFT+A znamená, ţe musíte stisknout a drţet klávesy CTRL a SHIFT a poté stisknout klávesu A. Nalezení programových zkratek Ve většině programů můţete provádět činnosti pomocí klávesnice. Otevřením nabídky zjistíte, které příkazy mají klávesové zkratky. Zkratky (pokud jsou k dispozici) jsou zobrazeny vedle poloţek nabídky.

Klávesové zkratky jsou zobrazeny vedle poloţek nabídky Výběr nabídek, příkazů a možností Pomocí klávesnice lze otevírat nabídky a vybírat příkazy a další moţnosti. Stisknete-li klávesu ALT v programu s nabídkami, podtrhne se jedno písmeno v kaţdém z názvů

21


nabídky. Stiskněte podtrţené písmeno a otevřete tak odpovídající nabídku. Stiskněte podtrţené písmeno v poloţce nabídky a pak vyberte příslušný příkaz.

Chcete-li vybrat příkaz Tisk, stiskněte klávesy ALT+S, abyste otevřeli nabídku Soubor, a poté stiskněte klávesu P. Platí to i pro práci v dialogových oknech. Kdykoliv se zobrazí podtrţené písmeno přiřazené k nějaké moţnosti v dialogovém okně, znamená to, ţe můţete pro výběr oné moţnosti stisknout klávesu ALT a dotyčné písmeno. Užitečné zkratky V následující tabulce jsou uvedeny některé z nejuţitečnějších klávesových zkratek.. Kombinace kláves

Akce

Klávesa s logem Otevření nabídky Start systému Windows ALT+TAB

Přepínání mezi otevřenými programy a okny

ALT+F4

Zavření aktivní poloţky nebo ukončení aktivního programu

CTRL+S

Uloţení aktuálního souboru nebo dokumentu (funguje ve většině programů)

CTRL+C

Zkopírování vybrané poloţky

CTRL+X

Vyjmutí vybrané poloţky

CTRL+V

Vloţení vybrané poloţky

CTRL+Z

Vrácení akce zpět

CTRL+A

Výběr všech poloţek v dokumentu nebo okně

F1

Zobrazení Nápovědy programu nebo systému Windows

22


Klávesa systému +F1

s logem Windows Zobrazení Nápovědy a podpory k systému Windows

ESC

Zrušení aktuální úlohy

Klávesa Aplikace

Otevření nabídky příkazů souvisejících s vybranou poloţkou v programu, ekvivalent klepnutí pravým tlačítkem myši na vybranou poloţku

Používání navigačních kláves Navigační klávesy se pouţívají k přesunu kurzoru, k přemísťování v dokumentech nebo na webových stránkách a k úpravám textu. V následující tabulce jsou uvedeny některé běţné funkce těchto kláves. Kombinace kláves

Akce

ŠIPKA VLEVO, ŠIPKA Přesun kurzoru nebo výběru o jednu mezeru nebo řádek ve VPRAVO, ŠIPKA NAHORU směru šipky nebo posouvání webové stránky ve směru šipky nebo ŠIPKA DOLŮ HOME

Přesun kurzoru na začátek řádku nebo přechod na horní část webové stránky

END

Přesun kurzoru na konec řádku nebo přechod na spodní část webové stránky

CTRL+HOME

Přesun na začátek dokumentu

CTRL+END

Přesun na konec dokumentu

PAGE UP

Přesun kurzoru nebo stránky o obrazovku nahoru

PAGE DOWN

Přesun kurzoru nebo stránky o obrazovku dolů

DELETE

Vymaţe písmeno nebo vybraný text za kurzorem. V systému Windows vymaţe vybranou poloţku a přesune ji do odpadkového koše

INSERT

Zapnutí nebo vypnutí reţimu Insert. Pokud je reţim Insert zapnutý, psaný text je vkládán na místo kurzoru. Pokud je reţim Insert vypnutý, nahrazuje psaný text jiţ existující znaky.

Použití numerické klávesnice

23


Numerická klávesnice obsahuje číslice od 0 do 9, aritmetické operátory + (sčítání), (odčítání), * (násobení) a / (dělení) a desetinnou tečku, jako na kalkulačce nebo sčítacím stroji. Tyto znaky se sice nacházejí i na jiném místě klávesnice, ale uspořádání na numerické klávesnici umoţňuje rychlé zadávání numerických dat nebo matematických operací jednou rukou.

Numerická klávesnice Chcete-li pouţít numerickou klávesnici k zadávání čísel, stiskněte klávesu NUM LOCK. Na většině klávesnice je kontrolka, která ukazuje, zda je funkce NUM.LOCK zapnutá nebo vypnutá. Pokud je funkce NUM LOCK vypnutá, funguje numerická klávesnice jako druhá sada navigačních kláves (jejich funkce jsou vyznačeny na klávesách vedle číslic nebo symbolů). Numerickou klávesnici lze pouţívat k provádění jednoduchých výpočtů pomocí programu Kalkulačka.

Tři zvláštní klávesy Dosud jsme probrali téměř všechny klávesy, které budete pravděpodobně pouţívat. Pro úplnost ještě probereme tři nejtajemnější klávesy na klávesnici: PRINT SCREEN, SCROLL LOCK, a PAUSE/BREAK. PRINT SCREEN (nebo PRT SCN) Kdysi dávno tato klávesa dělala to, co je na ní napsáno – „print screen“ znamená „vytisknout obrazovku“. V současné době stisknutí klávesy PRINT SCREEN zaznamená obrázek celé obrazovky (kopie obrazovky) a zkopíruje jej do schránky v paměti počítače. Odsud ji můţete vloţit (CTRL+V) do programu Malování nebo do jiného programu a případně ji z tohoto programu vytisknout. Ještě zvláštnější je funkce SYS RQ, která se na některých klávesnicích nachází na společné klávese s funkcí PRINT SCREEN. Původně byla funkce SYS RQ navrţena jako „poţadavek na systém“, ale tento příkaz není v systému Windows povolen.

24


Stisknutím kláves ALT+PRINT SCREEN zkopírujete obrázek aktuálního okna místo celé obrazovky. SCROLL LOCK (nebo SCR LK) Ve většině programů nemá stisknutí klávesy SCROLL LOCK ţádný vliv. V některých programech změní stisknutí klávesy Scroll lock chování kláves šipek, Page Up a Page Down. Stisknutí těchto kláves způsobí, ţe se dokument bude posouvat bez nutnosti změny polohy kurzoru nebo výběru. Na klávesnici můţe být kontrolka, která ukazuje, zda je funkce SCROLL LOCK zapnutá. PAUSE/BREAK Tato klávesa se pouţívá jen výjimečně. V některých starších programech se stisknutím této klávesy program pozastavil nebo v kombinaci s klávesou CTRL se zabránilo jeho spouštění.

Další klávesy Některé moderní klávesnice jsou vybaveny „rychlými“ klávesami nebo tlačítky, které jedním stisknutím umoţňují přístup k programům, souborům nebo příkazům. Jiné modely mají ovládání hlasitosti, posunovací kolečka, přibliţovací kolečka a další „vychytávky“. Chcete-li se o těchto funkcích dozvědět více, prostudujte si dokumentaci dodanou s klávesnicí nebo počítačem nebo se podívejte na web výrobce. Tipy pro bezpečné používání klávesnice Správné pouţívání klávesnice pomůţe předejít bolestem či zdravotním potíţím zápěstí, rukou a paţí, zejména pokud s počítačem pracujete dlouhou dobu. Několik rad pro předcházení těmto potíţím: Klávesnice by měla být umístěna ve výšce lokte. Předloktí by měla být uvolněná a svěšená podél těla. Klávesnici umístěte před sebe na střed. Pokud máte na klávesnici numerickou klávesnici, jako střed klávesnice berte mezerník Při psaní mějte ruce a zápěstí lehce nad klávesnicí, abyste mohli k dosaţení na vzdálenější klávesy pouţívat celou paţi namísto natahování prstů. Během psaní se vyvarujte opírání dlaní nebo zápěstí o jakýkoliv typ podloţky. Pokud máte na klávesnici podloţku pod dlaň, pouţívejte ji pouze během přestávek v psaní. Pište lehce a drţte zápěstí rovně. Kdyţ zrovna nepíšete, uvolněte paţe a ruce. Při práci s počítačem si kaţdých 15-20 minut udělejte krátkou přestávku.

25


Tři části klávesnice Klávesnice je jedno z nepostradatelných vstupních zařízení počítače. Slouţí k psaní, opravám, k pohybu po textu a k zadávání příkazů nezbytných pro práci s PC. Klávesnice má tři části. Vlevo je nejrozsáhlejší hlavní část. Jsou zde znaky, včetně všech písmen, číslic, funkční a některé ovládací klávesy. Vpravo je tzv. numerická (číselná) část klávesnice, která se uplatňuje zejména při zadávání ryze číselných dat. Můţeme ji vyuţívat i při psaní číslic v textu (profesionální písaři dávají přednost psaní číslic na hlavní části klávesnice). Mezi oběma zmíněnými částmi klávesnice je část třetí. Tou je uskupení 13 kláves, které slouţí převáţně pro pohyb v textu. Technika psaní na klávesnici Na klávesnici píšeme pomocí úhozů prstů. Přidrţení klávesy má stejný účinek, jako opakované úhozy. S přepínači pracujeme tak, ţe je podrţíme stisknuté, zatímco na další klávesu pouze uhodíme prstem. Část 1 - Hlavní část klávesnice (vlevo) Přepínače Při psaní na klávesnici vybíráme klávesy a ovládáme je úhozy prstů. Při některých úkonech (ve Windows např. při pouţití klávesových zkratek) je zapotřebí stisknout 2 nebo 3 klávesy současně. Při současném stisku se vţdy zapojuje jeden nebo dva ze tří přepínačů. Přepínači jsou klávesy Ctrl, Alt a Shift. Kaţdý z nich je na klávesnici dvakrát – v levém i v pravém dolním rohu hlavní klávesnice. Ve většině případů (ne ve všech) je stisk levého nebo pravého přepínače rovnocenný. Význam některých kláves Shift (posun) – přepínač. Přepíná mezi psaním velkých a malých písmen (resp. mezi dolními a horními znaky na klávesách). Při chybě zápisu lze pouţít klávesy: Del (delete - odstranit) - maţe znak vpravo od kurzoru (na rozdíl od klávesy Backspace, která maţe vlevo od kurzoru). Mezeru v textu vytvoří Mezerník.

Caps Lock (Capitals Lock – zamknout velká písmena) – po stisknutí svítí (nebo naopak zhasne) kontrolka nad numerickou klávesnicí. Svítící kontrolka signalizuje psaní velkých písmen, aniţ bychom drţeli klávesu Shift. Ctrl (Control – řídit) a Alt (Alter – změnit) jsou přepínače, jejichţ přidrţení můţe změnit význam stisku jiných kláves.

26


Tab – tabelátor. Pouţití v textech i v tabulkách. Enter – vstoupit, vykonat. Potvrzení dokončené přípravy, pokyn k provedení vyznačené činnosti, k otevření vyznačeného objektu ve Windows apod. Pokud chceme cokoliv programu sdělit, cokoliv napsat, musíme připravený text odeslat stiskem klávesy Enter. Bez stisku této klávesy se program nikdy o námi připraveném textu nedozví. Mezerník - vytvoří mezeru v textu. Backspace (šipka doleva nad klávesou Enter) – mazání znaku nalevo od kurzoru. Windows (s logem Windows) - po stisknutí zobrazí menu Start. Klávesa s obrázkem menu a malou šipkou, umístěná vedle pravého tlačítka Ctrl, funguje stejně, jako klepnutí pravým tlačítkem myši na označený objekt. Zobrazí se Místní nabídka. Esc (escape – uniknout) – velmi uţitečná klávesa, která stornuje rozpracovanou akci. Klávesy F1 - F12 – funkční klávesy – různé programy jim mohou přiřadit různé funkce. Klávesa F1 se obvykle pouţívá k vyvolání nápovědy (Help). Malá písmena (a znaky umístěné na jednotlivých klávesách dole) píšeme úhozy do příslušných kláves. Velká písmena (a znaky umístěné na jednotlivých klávesách nahoře) píšeme úhozy do příslušných kláves se současným přidrţením klávesy Shift. Háčky a čárky - pokud písmeno s čárkou nebo háčkem na klávesnici nenajdeme, pomůţeme si takto: stiskneme klávesu s čárkou (samostatně) nebo s háčkem (za pouţití klávesy Shift) a poté malé písmeno (samostatně) nebo velké písmeno (za pouţití klávesy Shift), ke kterému chceme znaménko přiřadit. Po stisknutí znaménka se na obrazovce nic neobjeví, ale jakmile stiskneme dané písmeno, tak se znaménko u něj zviditelní. Část 2 - Numerická klávesnice (zcela vpravo) Num Lock (zamkni číslice) – po stisku se rozsvítí kontrolka NumLock nad numerickou klávesnicí, která indikuje, ţe na numerické klávesnici se budou psát číslice. V opačném případě mají klávesy jiný význam – mohou slouţit pro pohyb po textu. Jsou zde téţ klávesy pro psaní matematických znamének a klávesa Enter. Část 3 - Pohyb v textu (uprostřed) Potřebné klávesy jsou umístěny mezi hlavní a numerickou klávesnicí. Na malou vzdálenost se po textu pohybujeme šipkami, jejichţ 4 klávesy jsou umístěny dole. Nad nimi jsou klávesy pro rychlejší pohyb (Home, End, PageDown, PageUp). Pohyb lze urychlovat téţ v kombinaci s klávesou Ctrl – viz tabulka: Klávesa

Funkce

27


Home

Na začátek řádku

End

Na konec textu v řádku

Ctrl + Home Ctrl + End

Na začátek celého textu Na konec celého textu

Pg Up

O stránku nahoru

Pg Dn

O stránku dolů

Ctrl + šipka doprava

O slovo doprava

Ctrl + šipka doleva

O slovo doleva

Ctrl + šipka nahoru

O odstavec nahoru

Ctrl + šipka dolů

O odstavec dolů

Ve střední části klávesnice najdeme ještě tyto klávesy: Del (delete - odstranit) - maţe znak vpravo od kurzoru (na rozdíl od klávesy Backspace, která maţe vlevo od kurzoru). Insert (vloţit) - přepíná mezi reţimy přepisování a vkládání. Některé programy změní podle reţimu tvar kurzoru. Při psaní se buď přepisuje původní text, nebo se vkládají zapisované znaky a původní text se odsouvá doprava. Print Screen (tiskni obrazovku) - slouţí ke snímání obsahu obrazovky. Obsah se přenese do schránky, odkud jej mohou přečíst a zpracovat jiné programy. Scroll Lock (zamkni rolování) - různé programy vyuţívají klávesu Scroll Lock různě. Zapnutí funkce je indikováno svítící kontrolkou nad numerickou klávesnicí. Pause - pozastavení práce počítače. PrintScreen – snímač obrazovky

1.5.

Základy psaní textu

Základy psaní textu: Text v odstavci pište bez pouţívání tlačítka Enter, po zaplnění řádku text sám přeskočí na další řádek! Velká písmena se píší při zmáčknuté klávese Shift (stejně tak i horní znaky z jednotlivých kláves, např.: vykřičník, uvozovky, atd... ).

28


Při psaní delšího textu velkými písmeny zmáčkneme klávesu Caps Lock, čímţ přepneme na slálé psaní velkými písmeny a zároveň se nám rozsvítí vpravo nad číslicemi kontrolka u nápisu Caps Lock. Chceme-li psaní velkých písmen vypnout, opět zmáčkneme klávesu Caps Lock, kontrolka zhasne a klávesy opět píší malá písmena. Jsou-li na klávese černé i červené znaky, my se řídíme těmi červenými, neboť máme zapnutou češtinu. Černé znaky se pouţívají při zapnuté angličtině. Jedno ze základních pravidel při psaní textu je, ţe po tečce, čárce, dvojtečce se vkládá mezera, jinak bude napsaný text nehezký a méně přehledný. Postup psaní některých znaků: Psaní písmena ň: nejprve zmáčkneme klávesu Shift + klávesu s háčkem (zatím se ţádný znak neobjeví). Potom zmáčkneme klávesu n (nyní je jiţ písmeno ň napsáno). Psaní písmena ó: nejprve zmáčkneme klávesu s čárkou (zatím se ţádný znak neobjeví). Potom zmáčkneme klávesu o (nyní je jiţ písmeno ó napsáno). Psaní písmena ö: pro napsání přehlasovaného o nejprve zmáčkneme klávesu se znakem pro přehlasování (zatím se ţádný znak neobjeví). Potom zmáčkneme klávesu o (nyní je jiţ písmeno ö napsáno). Pro druhou moţnost psaní je nutné znát kód tohoto písmena v tzv. tabulce ASCII kódů (ö má kód 148). Potom je moţné psát ő jako kombinaci kláves levý Alt + 148. Psaní zavináče @: buď jako kombinaci kláves pravý Alt + písmeno V nebo jako kombinaci kláves. levý Alt + 64. Psaní zpětného lomítka \ (na české klávesnici): jako kombinaci kláves levý Alt + 92. Psaní špičatých závorek <> (na české klávesnici): jako kombinaci kláves pravý Alt + klávesa nad tímto Altem, tj. < nebo >, nebo jako kombinace kláves levý Alt + 60, popř. 62. Psaní písmena Ň: nejprve zmáčkneme klávesu Shift + klávesu s háčkem (zatím se ţádný znak neobjeví). Potom zmáčkneme Shift + klávesu n (nyní je jiţ písmeno Ň napsáno). Chceme-li napsat jako velké písmeno některé z písmen, která jsou jako malá připravena na klávesnici (tj. ěščřţýáíéúů), můţeme postupovat i takto: Při psaní písmena např. Ř nejprve přepneme Caps Lock na velká písmena a nyní jiţ můţeme psát nejen Ř, ale i ostatní písmena ĚŠČŘŢÝÁÍÉÚŮ.

2. Správné zapnutí a vypnutí počítače Správné vypnutí počítače

29


Je důleţité, abyste po ukončení práce počítač správně vypnuli. Důvodem je nejenom úspora energie, ale také bezpečné uloţení dat a zabezpečení počítače. Při příštím pouţití se navíc počítač spustí rychleji. Pouţití tlačítka napájení v nabídce Start Pokud chcete vypnout počítač, klepněte na tlačítko Start a pak klepněte na tlačítko napájení v pravém dolním rohu v nabídce Start. Tlačítko napájení vypadá zpravidla takto: Tlačítko napájení (spánek) Kdyţ klepnete na toto tlačítko, počítač přejde do reţimu spánku. Systém Windows automaticky uloţí otevřené dokumenty, obrazovka se vypne a zastaví se ventilace v počítači (ztichne). Dioda na skříni počítače obvykle bliká nebo začne svítit ţlutě, coţ označuje, ţe počítač je v reţimu spánku. Celý proces trvá jen několik sekund. Vzhledem k tomu, ţe systémWindows uloţí otevřené dokumenty, nemusíte programy nebo soubory před uvedením počítače do reţimu spánku zavírat. Aţ příště zapnete počítač (a zadáte heslo, pokud je to nezbytné), obrazovka bude vypadat stejně jako v okamţiku vypnutí počítače. Pokud chcete počítač probudit, stiskněte tlačítko napájení na počítači. Vzhledem k tomu, ţe není nutné čekat na spuštění systému Windows, počítač se probudí během několika sekund a téměř okamţitě můţete pokračovat v práci. V reţimu spánku spotřebuje počítač minimum energie na udrţení dokumentů v paměti. Pokud pouţíváte mobilní počítač, nemusíte se obávat, ţe se vybije baterie. Pokud byl počítač v reţimu spánku několik hodin nebo pokud je baterie téměř vybitá, otevřené dokumenty se uloţí na pevný disk, počítač se vypne úplně a nespotřebovává ţádnou energii. Proč můţe vaše tlačítko napájení vypadat jinak Tlačítko napájení v nabídce Start můţe změnit svůj vzhled. Za určitých okolností vypadá toto tlačítko takto:

Tlačítko napájení (vypnutí) Pokud klepnete na tuto formu tlačítka, počítač se vypne. Na rozdíl od uvedení počítače do reţimu spánku, vypnutí počítače ukončí všechny spuštěné programy včetně systému Windows a pak se zcela vypne obrazovka a počítač. Vzhledem k tomu, ţe vypnutí neuloţí otevřené dokumenty, musíte otevřené soubory před vypnutím uloţit. Tlačítko napájení vypne počítač za následujících okolností: Hardware počítače neumoţňuje reţim spánku.

30


Tlačítko napájení bylo nastaveno vámi nebo správcem počítače tak, aby vţdy počítač vypínalo. (Toto nastavení je moţné změnit podle níţe uvedených pokynů.) Tlačítko napájení můţe mít ještě jednu formu. Pokud je v počítači nastaveno automatické přijímání aktualizací a aktualizace jsou připraveny k instalaci, zobrazí se tlačítko se štítem: Tlačítko napájení (nainstalovat aktualizace a vypnout) Kdyţ klepnete na tuto formu tlačítka, systém Windows nainstaluje aktualizace a po dokončení instalace počítač vypne. Spuštění počítače po vypnutí trvá déle neţ probuzení počítače z reţimu spánku, obvykle 30 a více sekund v závislosti na rychlosti počítače. Kdy počítač vypnout I kdyţ je uvedení počítače do reţimu spánku nejrychlejším způsobem, jak ukončit práci s počítačem, a nejlepší moţností pro rychlý návrat k práci, v některých případech byste měli počítač vypnout: Přidáváte nebo upgradujete hardware v počítači – například instalujete paměť, diskovou jednotku, zvukovou kartu nebo grafickou kartu. Vypněte počítač a odpojte od zdroje napájení. Aţ poté proveďte upgrade hardwaru. Přidáváte tiskárnu, monitor, externí jednotku nebo jiné hardwarové zařízení, které se nepřipojuje k portuUSB nebo IEEE 1394 počítače. Před připojením zařízení vypněte počítač. Pokud chcete vypnout počítač, klepněte na šipku vedle tlačítka Zámek a pak vyberte příkaz Vypnout.

Přístup k moţnosti Vypnout získáte klepnutím na šipku vedle tlačítka Zámek Pokud přidáváte hardware, který pouţívá kabel USB, není třeba nejprve vypnout počítač. Většina novějších zařízení pouţívá kabely USB. Kabel USB vypadá takto:

31


Kabel USB Uţivatelé mobilního počítače: Zavřete kryt Pokud pouţíváte přenosné PC, pak je vypnutí počítače dokonce ještě jednodušší: Zavřete kryt počítače. Můţete si vybrat, zda počítač vypnete, uvedete ho do reţimu spánku nebo do jiného stavu sníţené spotřeby. Přenosný počítač můţete také vypnout pomocí tlačítka napájení.

3. Software Softtare jsou programy, ktere ozivuji pocitac. Vytvafeji je a prodavaji softwarove firmy. Na rozdil od jineho zbozi je program autorske dilo. Nemuzeme si ho koupit jako celek, kupujeme si pouze pravo k jeho pouzivani, tzv. licenci. Pokud chceme program pouzivat na vice pocitacich, muzeme koupit pfislusny pocet licenci, nebo tzv. multilicenci.

3.1.

Druhy programu z hlediska licenci

Komercni programy si kupujeme (pfesneji licenci na jejich uzivanil podobne jako jine zbozi. Tj. vybereme si program v obchode, v katalogu apod., zaplatime a program nainstalujeme na svem pocitaci. Soucasti dodavky programu byva vlastni program na CD disku, manual (navod k jeho uzivanil a casto take poukaz na technickou podporu k programu, realizovanou bud pomoci e-mailu nebo pfes telefon (tzv. hot-linel. K takto zakoupenemu programu mame vetsinou narok na zlevneny upgrade, tj. na novou verzi programu za nizsi cenu. OEM softtare jsou programy dodavane s pocitacem, pfipadne s nejakym technickym (hardwarovyml dilem. OEM program je vetsinou levnejsi (i pomerne vyraznel nez stejny program komercni. Jeho uzivani je vazano na dil, se kterym byl zakoupen. Nebyva k nemu manual, neni narok na technickou pomoc ani na levny upgrade na vyssi verzi programu. Demoverze a zkusebni verze programu jsou plne nebo redukovane verze programu, ktere zpravidla maji zablokovane ukladani dat, pfipadne funguji jen po urcitou dobu. Slouzi k vyzkouseni funkci programu pfed jeho zakoupenim. Sharetare jsou plne fungujici programy, ktere muzeme urcitou dobu (casto 30 dnil pouzivat. Po uplynuti doby jsme povinni zaslat autorovi programu stanoveny poplatek nebo program ze sveho pocitace vymazat. Freetare jsou programy, ktere muzeme zdarma pouzivat i sifit. Nesmime je ale menit ani je pouzivat ve svych vlastnich programech apod.

32


GNU/GPL licence je druh licence zajisfujici zcela volny pfistup k programum, sifenym pod touto licenci. S programem musi byt sifen i jeho zdrojovy k6d, kazdy, kdo ma pfislusne znalosti, muze proto program upravovat a vylepsovat. Bezni uzivatele pocitace mohou tyto programy zdarma pouzivat. Zakladni myslenkou tzv. "svobodneho software" je dostupnost programu (nastroju pro nasi praci, tvorbu a seberealizacil i informaci zdarma pro vsechny.

3.2.

Legilni softtare.

Kazdy program, ktery je nainstalovan na pocitaci, musi mit platnou licenci. U freeware a programu sifenych pod GNU/GPL licenci to je zajisteno automaticky, u ostatnich druhu programu musime prokazat zakoupeni licence. Programy byvaji chraneny proti neopravnenemu kopirovani jednoznacnym seriovym cislem a v posledni dobe i tzv. aktivaci programu. Kontrolovat legalnost software muze pouze Policie CR.

4. Operační systém Operacni system je zakladni program, ktery ozivuje technicke dily pocitace a poskytuje prostfedi pro praci vsech ostatnich programu. Na kazdem pocitaci proto musi byt nejaky operacni system nainstalovan, jinak je pocitac nefunkcni. Soucasti dodavky systemu je dnes vetsinou mnozstvi programu a sluzeb umoznujicich pohodlnou praci s pocitacem.

Aplikacni softtare jsou programy z nejruznejsich oblasti vyuziti pocitace. Dnes existuji stovky druhu programu a u kazdeho druhu programu casto desitky konkretnich programu, ktere s vetsim nebo mensim komfortem, rozsahem funkci, stabilitou a take cenou umoznuji nasi praci na pocitaci. K nejpouzivanejsim patfi programy na prochazeni www stranek internetu, vyuzivani e-mailu, praci s textem, tabulkami a grafy, programy na pfehravani, tvorbu a upravy hudby a videa, graficke programy, ucetni a dalsi evidencni programy, programovaci jazyky na tvorbu programu a dalsi obrovske mnozstvi ruznych druhu programu.

4.1.

Druhy operačních systemů

Na ruznych druzich pocitacu se pouzivaji ruzne operacni systemy. V prubehu casu samozfejme vznikaji jejich nove verze, takze v soucasnosti pouzivane pocitace mohou pouzivat nekolik ruznych operacnich systemu. Osobni pocitace typu PC nektery ze systemu Windots firmy Microsoft nebo nektery ze systemu Linux, pocitace Apple Mac OS take od firmy Apple, pracovni stanice Linux nebo komercni Unix (napf. Solarisl, mainframe pak zpravidla nektery z komercnich UNIXovych systemu. Vyvoj operacnich systemi zacal se vznikem a hromadnym rozsifenim salovych pocitacu. Na nich se pouzivaly pfedevsim ruzne druhy stabilniho viceuzivatelskeho systemu UNIX.

33


Kdyz v roce 1981 vytvofila firma IBM prvni pouzitelny osobni pocitac typu PC, ozivila ho systemem DOS od tenkrat male firmy Microsoft. DOS byl jednouzivatelsky system s mnoha nedostatky a omezenimi, byl vsak okamzite k dispozici. Jako vsechny systemy v te dobe pracoval v tzv. textovem rezimu, tj. pocitac se ovladal zadavanim pfikazu z tzv. pfikazoveho fadku.

Graficke uzivatelske rozhrani se objevilo poprve na pocitacich Apple v roce 1984. Firma Microsoft vytvofila pouzitelnou grafickou nadstavbu DOSu s nazvem Windows 3.1 az v roce 1992. Graficke rozhrani umoznuje ovladani pocitace mysi pomoci ikon (obrazkul pfedstavujicich objekty v pocitaci, nabidek (menul a panelu nastroju.

34


Dalsimi verzemi Windots byly Windows 95, Windows 98 a Windows Millenium. Vsechny tyto systemy byly zalozeny na zastaralem systemu DOS. Byly proto casto nestabilni a neumoznovaly zabezpeceni dat. Firma Microsoft proto vytvofila uvnitf zcela novy, navenek vsak stejny jako pfedchozi systemy, operacni system Windows NT. Windows 2000 a Windows XP (Home i Proffessionall jsou dalsi verze tohoto systemu, vychazejiciho z principu systemu UNIX.

Linux je system sifeny pod licenci GNU/GPL od roku 1992. V soucastnosti existuje nekolik druhu Linuxu, tzv. distribuci. Distribuce Linuxu zahrnuje jidro systemu, graficke rozhrani a aplikacni softtare. Existuji distribuce vhodne pro nasazeni jako servery siti, distribuce urcene pro kancelafske pouziti i distribuce urcene pro specialni nasazeni (napf. jako rozhrani vnitfni site s internetem apod.l. Nejcasteji se pouzivaji distribuce RedHat, Suse, Mandrake a Debian. Existuji projekty snazici se sjednotit tvorbu distribuci (United Linuxl i projekty, napodobujici co nejvice vzhled a chovani systemu Windows (Lindowsl. Pro Linux existuje take vice grafickych rozhrani, nejcasteji se pouzivaji okenni systemy KDE a GNOME. Mac OS je operacni system pro pocitace Apple, ktery s nimi dodava jejich jediny vyrobce, firma Apple. Na rozdil od pocitacu typu PC, kde stovky vyrobcu vyrabeji navzajem kompatibilni dily, vyrabi nebo alespon kompletuje vsechny soucasti svych pocitacu firma Apple sama. Dusledkem je jejich vyssi cena, ale take vetsi stabilita a spolehlivost. Diky ruznosti a obrovske nabidce dilu pro pocitace typu PC jsou naopak tyto pocitace velmi levne, nekdy vsak jsou mene spolehlive. Prenositelnost programi a dokumenti. Graficke rozhrani (tj. vzhledl vsech modernich operacnich systemu je podobne. Velmi podobne je i jejich ovladani. Zakladnim problemem je nepfenositelnost aplikacniho software mezi nimi, tj. program urceny pro systemy Windows nepujde spustit pod systemem Linux ani Mac OS a naopak. Dalsim problemem je ne zcela stoprocentni pfenositelnost datovych souboru. Krome obrazku a www stranek totiz neni vetsina formatu souboru obecne definovana a dominanci napf. u textu a tabulek ziskaly formaty firmy Microsoft, ktere konkurencni produkty neumi dokonale zpracovavat. Dusledkem historickeho vyvoje je proto temef monopolni postaveni firmy Microsoft, jejiz programy dnes ozivuji pfes 90 % vsech osobnich pocitacu.

35


5. Co je to soubor? Soubor je základní pojmenovaná skupina informací, s níţ uţivatel pracuje, a která k sobě logicky patří. Soubory jsou ukládány na vnější pamětí (pevný disk, disketa, CD-ROM). Souborem můţe být program (posloupnost instrukcí), nebo to můţe být soubor dat (texty, obrázky apod.) Příklady datových souborů: text dopisu kamarádovi obrázek Praotec Čech na hoře Říp tabulka výsledků fotbalové ligy seznam kont klientů banky adresář partnerů firmy zvukový záznam písně Pec nám spadla Příklady programových souborů: textový editor tabulkový procesor program pro kreslení (grafický editor) hra pexeso program pro výuku angličtiny program pro vedení účetnictví Název souboru Kaţdý soubor musí mít svůj název, své jméno. Pro lepší orientaci doporučujeme volit názvy tak, aby co nejlépe vystihovaly obsah souboru. Při tvorbě názvu jsme omezeni těmito pravidly: Název souboru nesmí přesahovat 255 znaků, coţ neznamená ţádné omezení. Pro práci je praktický co nejkratší název, který ale dostatečně vystihuje obsah souboru. Název nesmí obsahovat znaky, které mají v systému nějakou funkci. Zakázanými znaky jsou \ : ? „ “ <> * ~ . Všechny ostatní znaky, včetně mezer, můţe název obsahovat. Můţe obsahovat dokonce i typicky česká písmena (ščřţ…). Soukromá poznámka: Českou diakritiku zbytečně nepouţívám. Kde se v počítači mohu češtině vyhnout, tam se jí raději vyhnu. Např. Firefox si s českou diakritikou moc neporadí.

36


Přípona Součástí názvu souboru bývá obvykle tříznaková přípona, která charakterizuje typ souboru. Úplný název souboru má tvar: název.xxx název - aţ 255 znaků dlouhý název xxx – přípona (obvykle 3 znaky dlouhá) Příklady častých přípon: EXE – spustitelný program COM – spustitelný program realizující nějaký příkaz BAT – spustitelná posloupnost příkazů TXT – textový soubor DOC – dokument pro textový editor Word XLS – dokument pro tabulkový procesor Excel JPG – jeden z mnoha grafických formátů (vhodný např. pro uloţení fotografií) DBF – databázové soubory DLL – dynamická knihovna, potřebná pro běh některých programů atd…

6. Dokument Uţivatel obvykle potřebuje vytvořit nebo upravit nějaký dokument (text, obrázek, tabulku apod.) a uloţit jej do souboru na disk. Úprava dokumentu probíhá v operační paměti. Dokumenty ukládáme do souborů na disk proto, aby úpravy zůstaly zachovány do budoucna a neztratily se s vypnutím počítače. Např. pro tvorbu a úpravu textového dokumentu slouţí textový editor (např. Word), pro tvorbu a úpravu obrázků různé grafické editory apod. K zvládnutí těchto činností je zapotřebí naučit se ovládat příslušné programy.

7. Co je to složka? Abychom mezi programy a datovými soubory na disku udrţeli pořádek, ukládáme je do sloţek. Do jednotlivých sloţek ukládáme soubory, které k sobě logickým způsobem patří. Kaţdá sloţka můţe obsahovat libovolný počet podsloţek. V podsloţce mohou být další podsloţky. Úroveň vnoření je prakticky neomezená. Podobně jako soubory, musí i

37


sloţky a podsloţky být pojmenovány. Název sloţky se tvoří podle stejných pravidel jako jméno souboru. Poznámka: Pokud někdo hovoří o adresářích na disku, vězte, ţe mluví o sloţkách. Ve starších systémech se pouţíval termín adresář (directory), ve Windows se razí termín sloţka. Je to totéţ. Příklad: Se sloţkami přicházíme do styku od nejútlejšího dětství, kdy nás maminka nutila dělat pořádek ve skříni. Můţeme si představit, ţe skříň je disk počítače, kam ukládáme veškeré soubory. Jako malí jsme měli tendenci naházet všechno na jednu hromadu na dno skříně: ponoţky, trenýrky, košile, trička, plyšové medvědy a třeba i lízátka od babičky. Potom nás maminka naučila pouţívat sloţky – jednotlivé zásuvky ve skříni. Do jedné jsme dávali košile, do druhé trička, do třetí trenýrky, do čtvrté medvědy a do páté ponoţky. Poslední zásuvka měla dvě přihrádky (podsloţky) - jednu na bavlněné ponoţky a druhou na ponoţky zimní, vlněné. Časem jsme dali pryč medvědy, zásuvku jsme nadepsali „ctitelky“ a rozdělili ji na dvě přihrádky na dopisy a fotografie. V kaţdé přihrádce jsme vyhradili samostatné části podle jednotlivých ctitelek. Skříň košile Trička Trenýrky ponoţky bavlněné vlněné ctitelky dopisy Alena Katka Zuzka fotografie Alena Katka Zuzka

38


8. Operační systém Windows Windows 7 je jednoduchý, rychlý a to vzhledem k neúspěchu svého předchůdce Windows Vista je veliký pokrok. Windows 7 se můţe pochlubit lepšími způsoby vyhledávání a správy souborů, jako jsou Seznamy odkazů a vylepšené náhledy na hlavním panelu vás pomohou rychle provést kaţdodenními úkoly. Systém Windows 7 je určen pro rychlejší a spolehlivější výkon, takţe počítač funguje poţadovaným způsobem. Díky 64bitové podpoře můţete vyuţít úplných výhod nejnovějších výkonných počítačů. A vynikající funkce jako Domácí skupina, Windows Media Center a Windows Touch umoţňují nové akce. V této části školení se seznámíme s Windows 7 detailněji a podíváme se nejen na jeho funkčnost, ale i instalaci systému. Značkové počítače mají systém Windows vţdy přeinstalován, ale vzhledem k oblibě sestavovaných počítačů v České republice bude nutné se věnovat i jeho instalaci. Microsoft věnoval hodně úsilí tomu, aby odstranil z nového operačního systému veškeré nedokonalosti systému Windows Vista a to především vysokou hardwarovou náročnost, dlouhou rekační dobu při spouštění systému, náročné procesy běţící na pozadí systému apod. Je nutné konstatovat, ţe Windows 7 si bere ze svých předchůdců Windows XP a Windows Vista to nejlepší a můţe se stát nejúspěšnějším operačním systémem všech dob, coţ naznačují i prodejní statistiky po uvedení operačního systému na trh.

39


8.1.

Verze Windows 7

Funkce

Home Premium

Home Premium N

Professional

Professional Ultimate Ultimate N N

Usnadnění kaţdodenních činností pomocí vylepšené navigace na ploše.

ANO

ANO

ANO

ANO

ANO

ANO

Rychlejší a jednodušší vyhledávání programů a rychlé vyhledání nejčastěji pouţívaných dokumentů.

ANO

ANO

ANO

ANO

ANO

ANO

Rychlejší, jednodušší a bezpečnější procházení webu ANO neţ kdykoli dříve s aplikací Internet Explorer 8.

ANO

ANO

ANO

ANO

ANO

Sledujte řadu svých oblíbených TV pořadů zdarma, kdykoli se vám zachce, s funkcí Internet TV.

ANO

Máte moţnost snadného vytvoření domácí sítě a připojení počítačů k tiskárně pomocí funkce Domácí skupina.

ANO

ANO

ANO

ANO

ANO

ANO

ANO

ANO

40


Spouštění řady programů produktivity systému Windows XP pomocí technologie Windows XP Mode.

ANO

ANO

ANO

ANO

Snadnější a bezpečnější připojení k firemním sítím pomocí funkce Připojení k doméně.

ANO

ANO

ANO

ANO

Kromě úplné funkce Zálohování a obnovení, která je k dispozici ve všech edicích, můţete provést zálohování v domácí nebo firemní síti.

ANO

ANO

ANO

ANO

Pomoc při ochraně dat v počítači a přenosných úloţných zařízeních před ztrátou nebo odcizení pomocí nástroje BitLocker.

ANO

ANO

Moţnost práce v jazyce dle vlastní volby a přepínání mezi 35 jazyky.

ANO

ANO

(Microsoft Corporation)

8.2.

Instalace systemu Windows 7

Instalace syst0mu Windows 7 je velmi jednoduchá a intuitivní. Je nutné však dodrţet určité postupy. Dále je nutné vědět, jaký typ instalačního CD vlastníte a jakou licenci jste si zakoupili. Obchodní politika společnosti Microsoft nabízí moţnost provést upgrade z operačních systémů Windows XP a Windows Vista na Windows7 s tím, ţe cena licence je zhruba 50% nového operačního systému. Je nutné si však uvědomit, ţe není moţné s tímto

41


instančním CD provést čistou instalaci operačního systému a je nutné instalovat na současnou verzi staršího operačního systému. Nyní si popíšeme postup při instalaci operačního systému Windows. V případě, ţe budete operační systém instalovat na notebook nebo netbook je nutné jej připojit na zdroj napájení. Během instalačního procesu budete vyzváni k provedení restartu počítače a vloţeni licenčního kódu. Microsoft umoţňuje instalaci operačního systému bez vloţení licenčního kódu avšak po instalaci systému budete mít 3 dny na aktivaci produktu a v případě, ţe k aktivaci nedojde budou automaticky omezeny funkce systému. Zapněte počítač tak, aby se systém Windows normálně spustil, vloţte instalační disk systému Windows 7 nebo jednotku USB Flash a počítač vypněte. Restartujte počítač. Je nutné, aby systém BIOS umoţňoval spuštění z optického média nebo USB. Na obrazovce se zobrazí výzva „Spustit operační systém z CD“. Po výzvě stiskněte libovolnou klávesu a postupujte podle zobrazených pokynů. Na stránce Instalace systému Windows zadejte jazykové a jiné předvolby a klikněte na tlačítko Další. Pokud se stránka Instalace systému Windows nezobrazí a nejste vyzváni ke stisknutí klávesy, můţe být nutné změnit některá systémová nastavení. Postup je uveden v tématu Spusťte počítač z instalačního disku systému Windows 7 nebo jednotky USB Flash. Pokud souhlasíte s licenčními podmínkami, na stránce Přečtěte si podmínky licenční smlouvy klikněte na přepínač Souhlasím s licenčními podmínkami a klikněte na tlačítko Další. Na stránce Jaký typ instalace poţadujete? klikněte na tlačítko Vlastní. Na stránce Kam chcete systém Windows nainstalovat? klikněte na poloţku Moţnosti jednotky (upřesnit). Klikněte na oddíl, který chcete změnit, klikněte na volbu formátování, kterou chcete provést, a postupujte podle pokynů. Po naformátování klikněte na tlačítko Další. Podle pokynů dokončete instalaci systému Windows 7 včetně pojmenování počítače a nastavení počátečního uţivatelského účtu.

Podle pokynů dokončete instalaci systému Windows 7 včetně pojmenování počítače a nastavení počátečního uţivatelského účtu. Pojmenování počítače slouţí primárně k identifikaci Vašeho počítače v rámci počítačové sítě tak, aby bylo zajištěno snadné sdílení souborů v rámci lokální počítačové sítě.

42


Microsoft integroval do systému Windows 7 většinu ovladačů pro běţné počítače respektive notebooky. V případě, ţe Váš počítač obsahuje nestandardní hardwarové prostředky bude nutné po dokončení instalace systému Windows 7 aktualizovat ovladače. Postup: Klikněte na tlačítko Start, klikněte na poloţku Všechny programy a potom na poloţku Windows Update. Pokud sluţba Windows Update neobsahuje potřebný ovladač, přejděte k tématu Aktualizace ovladače pro hardware, který nepracuje správně nebo na webovou stránku Windows 7 Centrum kompatibility se systémem.

9. Funkce systému Windows

9.1.

Nabídka Start

V systému Windows 7 máte lepší kontrolu nad programy a soubory, které se zobrazují v nabídce Start. Nabídka Start je v podstatě prázdný kontejner, který můţete organizovat a upravovat podle svých představ. Nabídka start se dělí na 4 sekce:

43


Stálá nabídka – zde si můţete připnout programy, které často pouţíváte a chcete je mít vţdy zobrazeny Generovaná nabídka – je automaticky generovaná nabídka systému Windows, kde se zobrazují programy dle jejich vyuţití Všechny programy – odkaz na nabídku všech nainstalovaných programů Funkční lišta – seznam funkcí a ovládacích panelů systému Windows.

Nabídka Start Operační systém Windows 7 zavádí seznamy odkazů, které jsou k dispozici pro nabídku Start i hlavní panel. Seznamy odkazů představují seznamy naposledy otevřených poloţek, jako jsou soubory, sloţky nebo weby. Poloţky jsou uspořádány podle programů, které slouţí k jejich otevření. Pomocí seznamů odkazů lze nejen otevřít naposledy pouţité dokumenty, ale do seznamu můţete také připnout oblíbené poloţky. Můţete tak rychle přistupovat k programům a souborům, které pouţíváte kaţdý den.

44


Stejné poloţky se zobrazí v seznamu odkazů programu v nabídce Start a na hlavním panelu. Ve výchozím stavu nejsou k nabídce Start připnuty ţádné programy ani soubory. Při prvním otevření programu nebo poloţky se v nabídce Start zobrazí odpovídající zástupce. Zástupce lze odebrat nebo připnout k nabídce Start a ponechat jej v nabídce natrvalo. Počet zástupců zobrazených v nabídce Start lze také omezit a zabránit nadměrnému prodlouţení nabídky. Další informace o práci se seznamy odkazů naleznete v tématu Pouţití seznamů odkazů ke spouštění programů a otvírání poloţek.

9.2.

Knihovny Windows

V předchozích verzích systému Windows spočívala správa souborů v jejich umisťování do různých sloţek a podsloţek. V systému Windows 7 můţete k organizaci souborů a pro přístup k nim pouţívat také knihovny, u nichţ nezáleţí na tom, kde jsou soubory fyzicky uloţeny. V knihovně se shromaţďují soubory z různých umístění a zobrazují se jako jediná kolekce, ale nepřesouvají se přitom z místa, kde jsou uloţeny. Na začátku máte k dispozici čtyři výchozí knihovny (Dokumenty, Hudba, Obrázky a Video), můţete však vytvořit nové knihovny pro jiné kolekce souborů. Nabídka Start ve výchozím nastavení obsahuje knihovny Dokumenty, Hudba a Obrázky. Podobně jako ostatní poloţky lze knihovny v nabídce Start přidávat, odebírat nebo upravovat jejich vzhled.

9.3.

Hledání v systému Windows

V nabídce Start se nachází pole Hledat, pomocí kterého lze vyhledávat soubory, sloţky, programy nebo e-mailové zprávy uloţené v počítači. Jakmile začnete do pole Hledat zadávat slovo nebo frázi, hledání je automaticky zahájeno a průběţné výsledky hledání začnou dočasně zaplňovat nabídku Start nad vyhledávacím polem. Výsledky hledání jsou uspořádány do skupin podle toho, jakého typu je poloţka výsledku a zda je poloţka uloţena ve vašem počítači. Výsledky hledání mohou být například seskupeny podle programů, úkolů ovládacích panelů, knihoven (například Dokumenty nebo Obrázky) nebo podle souborů. Výsledky hledání s nejlepší shodou (nikoli všechny

45


shody) pro jednotlivé skupiny jsou zobrazeny přímo pod záhlavím skupiny. Kliknutím na jednotlivý výsledek otevřete program nebo soubor. Můţete také kliknout na záhlaví skupiny a zobrazit úplný seznam výsledků hledání pro danou skupinu v Průzkumníku systému Windows. Tlačítko vypnout

Tlačítko Vypnout je zobrazeno v pravém dolním rohu nabídky Start.

Kliknutím na šipku vedle tlačítka Vypnout zobrazíte další moţnosti. Po kliknutí na tlačítko Vypnout dojde ve vašem počítači k ukončení všech spuštěných programů a vypnutí počítače. Tlačítko lze překonfigurovat tak, aby provádělo jinou akci, například přepnutí počítače do reţimu spánku nebo přihlášení jiného uţivatele. Další informace o změně moţností tlačítka Napájení naleznete v tématu Správné vypnutí počítače.

9.4.

Hlavní lišta systému Windows 7

V systému Windows 7 byl hlavní panel kompletně přepracován tak, aby usnadnil správu a přístup k nejdůleţitějším souborům a programům. Tlačítka hlavního panelu Tlačítka hlavního panelu mají obnovený vzhled a dokáţí více akcí neţ pouze zobrazení spuštěných programů. Ve výchozím zobrazení se kaţdý program jeví jako jedno neoznačené tlačítko, a to i v případě, ţe je otevřeno více poloţek u jednoho programu. Tím je zajištěn přehledný a jednotný vzhled. Vzhled hlavního panelu včetně vzhledu tlačítek a jejich seskupování v případě více otevřených oken lze přizpůsobit, pokud je otevřeno více poloţek. Můţete také nastavit zobrazení samostatných tlačítek pro kaţdý otevřený soubor. Můţete také změnit pořadí tlačítek programu na hlavním panelu včetně připnutých a spuštěných programů, které připnuty nejsou, a seřadit je tak, aby se zobrazovaly v pořadí, které vám vyhovuje. Chcete-li změnit pořadí tlačítek na hlavním panelu, přetáhněte tlačítko z

46


aktuální pozice do jiné pozice na hlavním panelu. Pořadí tlačítek můţete měnit tak často, jak poţadujete. Otevření oken v náhledu prostředí Aero Kdyţ na ploše otevřete několik oken, můţe být v některých případech sloţité zobrazit samostatná okna a pak mezi nimi přepínat. Náhled prostředí Aero nabízí rychlý přehled ostatních otevřených oken, aniţ byste museli kliknout mimo okno, se kterým aktuálně pracujete. Přejděte na tlačítko na hlavním panelu a náhledy miniatur jakýchkoli otevřených oken spojených s daným tlačítkem se zobrazí nad hlavním panelem. Pokud chcete otevřít okno, které vidíte v náhledu, stačí kliknout na jeho miniaturu. Připnutí položek Připnutí programů k hlavnímu panelu doplňuje funkci připínání programů k nabídce Start, kterou znáte z předchozích verzí operačního systému Windows. Pokud na hlavní panel připnete oblíbený program, můţete se na něj kdykoli podívat a přejít k němu jediným kliknutím. Systém Windows 7 obsahuje také seznamy odkazů, abyste kromě spouštění programu z hlavního panelu mohli z daného programu spouštět také poslední poloţky pouhým kliknutím na stejné tlačítko. Seznamy odkazů představují seznamy naposledy otevřených nebo často pouţívaných poloţek, jako jsou soubory, sloţky, úlohy nebo weby. Poloţky jsou uspořádány podle programů, které slouţí k jejich otevření. Pomocí seznamů odkazů lze nejen otevřít naposledy pouţité dokumenty, ale do seznamu můţete také připnout oblíbené poloţky. Můţete se tak rychle dostat k poloţkám, které pouţíváte kaţdý den. Na hlavním panelu se zobrazí seznamy odkazů pro programy, které jste připnuli k hlavnímu panelu, a aktuálně spuštěné programy. Seznamy odkazů programu můţete zobrazit kliknutím pravým tlačítkem myši na tlačítko na hlavním panelu nebo přetaţením tlačítka na plochu. Poloţky lze ze seznamu odkazů otevřít tím, ţe na ně kliknete. Oznamovací oblast Nový způsob správy oznamovací oblasti na konci hlavního panelu znamená, ţe se bude zobrazovat menší počet oznámení a ta oznámení, která se zobrazí, budou shromáţděna na jediném místě v systému Windows. V minulých verzích mohla být oznamovací oblast přeplněna ikonami. V poslední verzi systému se můţete rozhodnout, které ikony budou zobrazeny stále. A ostatní ikony můţete ponechat k dispozici v oblasti přetečení, kde k nim máte přístup jediným kliknutím. Centrum akcí představuje jediné místo, ve kterém se shromaţďují důleţitá oznámení o zabezpečení a údrţbě. Pokud nechcete přerušovat práci, můţete tyto zprávy projít později. Kdyţ kliknete na ikonu Centra akcí a pak kliknete na příkaz Spustit Centrum akcí, zobrazí se informace o zprávách, na které je zapotřebí reagovat. Dále zde můţete vyhledat uţitečné odkazy na poradce při potíţích a nástroje pro odstranění problémů.

47


Zobrazení plochy Tlačítko Zobrazit plochu bylo přesunuto na druhý konec hlavního panelu z tlačítka Start, coţ usnadňuje kliknutí nebo přechod na dané tlačítko bez neúmyslného otevření nabídky Start.

Tlačítko Zobrazit plochu na hlavním panelu Kliknutím na tlačítko Zobrazit plochu zobrazíte plochu. Pokud však chcete na plochu pouze nahlédnout a zobrazit ji dočasně, přesuňte na tlačítko Zobrazit plochu pouze ukazatel myši a neklikejte na něj. Jakmile přesunete ukazatel myši na tlačítko Zobrazit plochu na konci hlavního panelu, všechna otevřená okna zešednou a odkryjí plochu. Chcete-li okna znovu zobrazit, stačí odsunout ukazatel myši z tlačítka Zobrazit plochu. Tuto funkci vyuţijete pro rychlé zobrazení miniaplikací na ploše nebo v případě, ţe se chcete vyhnout minimalizaci všech otevřených oken a jejich následnému obnovení. Další informace naleznete v části Dočasné zobrazení plochy pomocí náhledu.

10.

Plocha systému Windows

Nové funkce na ploše systému Windows usnadňují uspořádání a správu většího počtu oken. Můţete tak snadno přepínat mezi otevřenými okny a soustředit se na důleţité programy a soubory. Ostatní nové funkce pomáhají přizpůsobit plochu vašemu stylu práce.

10.1.

Přichycení

Funkce Přichytit umoţňuje uspořádat nebo upravit velikosti oken na ploše jediným přetaţením myši. Přichycení podporuje rychlé zarovnání oken podél okrajů plochy, jejich svislé rozbalení přes celou výšku obrazovky a maximalizaci po celé ploše. Přichycení oken vyuţijete zejména při porovnání dvou dokumentů, kopírování nebo přesunutí souborů mezi dvěma okny, maximalizaci aktivního okna nebo při rozbalení dlouhých dokumentů,

48


které

se

budou

číst

snadněji

bez

nadměrného

posouvání. Přetaţením okna na stranu plochy je rozbalte přes polovinu obrazovky. Funkci přichycení aktivujete přetaţením záhlaví otevřeného okna na některou stranu plochy (zarovnání okna podél okraje plochy) nebo přetaţením na horní okraj plochy (maximalizace okna). Chcete-li okno rozbalit a přichytit ve svislém směru, přetáhněte horní okraj okna na horní okraj plochy. Další informace získáte vyhledáním slova „přichytit“ v Nápovědě a podpoře.

10.2. Aero Shake Pomocí okna Aero Shake můţete rychle minimalizovat všechna otevřená okna na ploše kromě toho, na které se chcete zaměřit. Stačí kliknout na záhlaví okna, které chcete ponechat otevřené, a rychle oknem přetáhnout tam a zpět (zatřást). Ostatní okna budou minimalizována.

49


Zatřesení oknem a následná minimalizace všech ostatních oken Chcete-li minimalizovaná okna obnovit, znovu zatřeste otevřeným oknem. Náhled Aero Pomocí funkcí Náhledu Aero můţete rychle zobrazit náhled oken bez minimalizace všech oken, nebo zobrazit náhled otevřeného okna umístěním ukazatele myši na jeho tlačítko na hlavním panelu. Tlačítko Zobrazit plochu bylo přesunuto na druhý konec hlavního panelu z tlačítka Start, coţ usnadňuje kliknutí nebo přechod na dané tlačítko bez neúmyslného otevření nabídky Start. Kromě přechodu na plochu kliknutím na tlačítko Zobrazit plochu máte moţnost dočasně zobrazit nebo prohlíţet plochu pouhým přechodem na tlačítko Zobrazit plochu. Pokud přejdete na tlačítko Zobrazit plochu na konci hlavního panelu, zmizí všechna otevřená okna ze zobrazení a plochu tak odkryjí. Chcete-li okna znovu zobrazit, stačí odsunout ukazatel myši z tlačítka Zobrazit plochu.

50


Rychlý náhled plochy Tuto funkci vyuţijete pro rychlé zobrazení miniaplikací na ploše nebo v případě, ţe se chcete vyhnout minimalizaci všech otevřených oken a jejich následnému obnovení. Pomocí Náhledu Aero se můţete také rychle podívat na ostatní otevřená okna, aniţ byste museli klikat mimo okno, v němţ právě pracujete.

Náhled otevřených oken v miniaturách na hlavním panelu Umístěte ukazatel myši na tlačítko programu na hlavním panelu, který obsahuje otevřené soubory. Nad hlavním panelem se zobrazí náhled s miniaturami všech otevřených souborů, které jsou přidruţeny k danému programu. Umístěním ukazatele myši na

51


miniaturu můţete zobrazit náhled obsahu daného okna a všechna ostatní otevřená okna na ploše zmizí, aby se odkrylo pouze okno, jehoţ náhled prohlíţíte Okno zobrazené v náhledu otevřete kliknutím na miniaturu okna.

10.3. Miniaplikace Postranní panel systému Windows není v této verzi systému Windows obsaţen. Místo něj můţete kdekoli na ploše zobrazit miniaplikace a dočasně je zobrazit v náhledu prostředí Aero bez nutnosti minimalizovat nebo zavírat okna, se kterými právě pracujete.

Miniaplikace na ploše Další informace o pouţití miniaplikací na ploše získáte vyhledáním slova „miniaplikace“ v Nápovědě a podpoře.

11.

Pozadí plochy

Pozadí plochy jiţ není omezeno pouze na jeden statický obrázek. V systému Windows 7 můţete přehrávat prezentace. Prezentace jsou jiţ obsaţeny v některých motivech systému Windows a můţete také vytvořit vlastní prezentace z osobní kolekce obrázků. Individuální nastavení počítače v systému Windows 7

52


Počítač můţete individuálně natavit změnou jeho motivu, barev, zvuků, pozadí plochy, spořiče obrazovky, velikosti písma nebo obrázku uţivatelského účtu. Na ploše můţete také spustit vybrané miniaplikace.

11.1. Motivy Motiv zahrnuje pozadí plochy, spořič obrazovky, barvu okraje oken, zvuky a v některých případech ikony a ukazatele myši. Můţete si vybrat z několika motivů Aero. Pouţijte celý motiv nebo vytvořte vlastní motiv úpravou jednotlivých obrázků, barev a zvuků.

11.2. Prostředí Aero Termín Aero označuje prvotřídní vizuální prostředí dostupné v této verzi systému Windows. Vyznačuje se designem průhledného skla s animacemi jemně vykreslených oken, novou nabídkou Start, novým hlavním panelem a novými barvami ohraničení oken. Můţete změnit barvu rámečků okna, nabídky Start, hlavního panelu a dalších prvků. Postup úpravy barev změnou motivu Při kliknutí na nový motiv se změní kombinace obrázků, barev a zvuků počítače. Kaţdý motiv obsahuje jinou barvu okna. Otevřete ovládací panel Individuální nastavení takto: Klikněte na tlačítko Start a na příkaz Ovládací panely. Do vyhledávacího pole zadejte text individuální nastavení a poté klikněte na poloţku Individuální nastavení. Klikněte na motiv. Dojde k automatické změně obrázků, barev a zvuků ve vašem počítači.

11.3. Ruční změna barev Pokud nechcete pouţít barvy přidruţené k vašemu aktuálnímu motivu, můţete upravit barvy ve vašem počítači ručně. Otevřete ovládací panel Barva a zobrazení okna takto: Klikněte na tlačítko Start a na příkaz Ovládací panely. Do vyhledávacího pole zadejte text barva okna a poté klikněte na poloţku Změnit barvy skla oken. Klikněte na poţadovanou barvu a pak klikněte na tlačítko Uloţit změny.

53


Nabídka barev oken v prostředí Aero

11.4. Zvuk Můţete změnit zvuk, který počítač vydává při přijetí e-mailové zprávy, spuštění systému Windows nebo vypnutí počítače. Počítač můţe některé události signalizovat přehráváním zvuků. (Takovou událostí můţe být akce, kterou provedete vy, například přihlášení k počítači, nebo akce, kterou provede počítač, například upozornění na nově doručený e-mail.) Se systémem Windows se dodává několik zvukových schémat (kolekcí souvisejících zvuků) pro běţné události. Některé motivy na ploše mají navíc vlastní zvukové schéma.

54


12.

Pozadí plochy

Pozadí plochy, nazývané také tapeta, je fotografie, obrázek nebo návrh na ploše. Tvoří pozadí za otevřenými okny. Na pozadí plochy lze zobrazit jeden obrázek, nebo můţete vybrat prezentaci obrázků.

Některé volby pozadí plochy v systému Windows

13.

Spořič obrazovky Spořič obrazovky je obrázek nebo animace, která se na obrazovce spustí poté, co po zadanou dobu nepouţijete myš ani klávesnici. Spořič obrazovky si můţete vybrat ze široké nabídky systému Windows. Otevřete ovládací panel Nastavení spořiče obrazovky takto: Klikněte na tlačítko Start a na příkaz Ovládací panely, do vyhledávacího pole zadejte text spořič obrazovky a poté klikněte na poloţku Změnit spořič obrazovky. V seznamu Spořič obrazovky klikněte na spořič, který chcete pouţít, a pak klikněte na tlačítko OK.

14.

Velikost písma

Text, ikony a další poloţky na obrazovce můţete snadněji zobrazit zvětšením měřítka DPI. Měřítko DPI lze také zmenšit. Text a další poloţky se tak na obrazovce zmenší a na obrazovku se vejde více informací. U textu a dalších poloţek, například ikon, lze zlepšit viditelnost na obrazovce jejich zvětšením. Tuto akci lze provést beze změny rozlišení obrazovky monitoru nebo přenosného počítače. Touto akcí můţete zvětšit nebo zmenšit velikost textu a dalších poloţek na obrazovce a současně zachovat optimální rozlišení monitoru nebo displeje přenosného počítače. Otevřete ovládací panel Rozlišení zobrazení takto: Klikněte na tlačítko Start , na příkaz Ovládací panely a v části Vzhled a přizpůsobení klikněte na poloţku Upravit rozlišení zobrazení. Vyberte jednu z následujících poloţek: Menší -100 % (výchozí). Tato poloţka zachová text a další poloţky v běţné velikosti.

55


Střední - 125 %. Tato poloţka nastaví velikost textu a ostatních poloţek na 125 % běţné velikosti. Větší - 150 %. Tato poloţka nastaví velikost textu a ostatních poloţek na 150 % běţné velikosti. Poloţka se zobrazí pouze v případě, ţe váš monitor podporuje rozlišení alespoň 1200 x 900 pixelů. Klikněte na tlačítko Pouţít. Změny se projeví po ukončení všech programů a odhlášení od systému Windows. Tato změna se projeví po příštím přihlášení. Větší nebo menší zobrazení textu lze také docílit změnou rozlišení obrazovky. V případě, ţe pouţíváte monitor LCD nebo přenosný počítač, však doporučujeme nastavit obrazovku na její nativní rozlišení, abyste předešli rozmazání textu. Nativní rozlišení je optimální pro monitor LCD nebo displej přenosného počítače a je navrţeno s ohledem na velikost obrazovky. Další informace naleznete v části Změna rozlišení obrazovky.

Na obrazovce lze změnit velikost textu a dalších poloţek bez úpravy rozlišení obrazovky. Obrázek uţivatelského účtu Obrázek uţivatelského účtu pomáhá identifikovat účet v počítači. Obrázek se zobrazuje na úvodní obrazovce a v nabídce Start. Obrázek uţivatelského účtu můţete změnit. Můţete pouţít některý z obrázků zahrnutých v systému Windows nebo vlastní obrázek.

15.

Instalace Hardware

15.1. Instalace USB zařízení

56


Připojení USB (universal serial bus) zpravidla slouţí k připojení zařízení, jako jsou myši, klávesnice, skenery, tiskárny, webové kamery, digitální fotoaparáty, mobilní telefony a externí pevné disky k počítači. Připojení USB rozpoznáte podle symbolu, který se v počítači obvykle zobrazí

Symbol připojení USB K řadě zařízení je nutné připojit kabel USB, neţ je bude moţné zapojit do portu USB v počítači. Jiná zařízení USB, jako jsou starší myši a tiskárny, mají kabel USB trvale připojený. A některá zařízení USB, například jednotky USB Flash, jsou vybaveny integrovaným konektorem, který umoţňuje jejich přímé zapojení do portu USB v počítači bez kabelu. Zařízení USB patří k zařízením, jejichţ připojení k počítači je nejsnazší. Při prvním připojení zařízení, které se zapojuje do portu USB, systém Windows automaticky označí zařízení a nainstaluje ovladač pro dané zařízení. Ovladače počítači umoţňují komunikaci s hardwarovými zařízeními. Bez ovladače nebude zařízení USB připojené k počítači, například myš nebo webkamera, správně fungovat. Neţ začnete instalovat zařízení Projděte si pokyny dodané se zařízením a zjistěte z nich, zda není nutné nainstalovat ovladač ještě před připojením zařízení. I kdyţ to systém Windows zpravidla provede automaticky při připojení nového zařízení, některá zařízení vyţadují ruční instalaci ovladačů. V těchto případech výrobce k zařízení přikládá disk se softwarem a pokyny pro instalaci ovladače před zapojením zařízení. Pokud jste se zařízením USB obdrţeli software od výrobce, zkontrolujte, zda je kompatibilní s touto verzí systému Windows. V případě, ţe kompatibilní není nebo ţe u něj není uvedeno, pro které verze systému Windows je určen, zkuste zařízení nejprve zapojit a počkejte, zda systém Windows nenajde kompatibilní ovladač.

15.2. Zapojení a zapnutí zařízení Chcete-li nainstalovat jakékoli zařízení USB, stačí je připojit k počítači. Některá zařízení USB obsahují spínače napájení, které můţete před připojením zapnout. Pokud zařízení pouţívá napájecí kabel, připojte je k napájecímu zdroji. Potom je zapněte a teprve pak připojte k počítači. Dále určete, ke kterému portu USB zařízení připojíte. Má-li počítač porty USB vpředu, doporučujeme po zařízení, která chcete často připojovat a odpojovat, pouţít některý z těchto portů. (Při příštím připojení zařízení budete moci pouţít libovolný port.)

57


Typický kabel a port USB Připojte zařízení k portu USB. Pokud systém Windows najde a nainstaluje ovladač zařízení automaticky, budete upozorněni, aţ bude zařízení připraveno k pouţití. V opačném případě se zobrazí výzva k vloţení disku s ovladačem.

Windows vás upozorní na úspěšnou instalaci zařízení. Po dokončení instalace si prostudujte informace dodané se zařízením a zjistěte, zda je třeba instalovat další software. Příleţitostně se můţe stát, ţe systém Windows nerozpozná zařízení USB, ke kterému jste nedostali disk s ovladačem. V takovém případě se můţete pokusit najít ovladač zařízení na webu. Začněte na webových stránkách výrobce zařízení - často zde najdete oddíl "Support" (Podpora), odkud se dají ovladače stáhnout. Ujistěte se, ţe je zařízení dostatečně napájené. Pokud zařízení připojené k rozbočovači USB nefunguje správně, zkuste je připojit přímo k jednomu z portů USB počítače. Některé porty v rozbočovači USB, monitoru nebo jiném zařízení, které je připojené k počítači, nemusí poskytovat dostatek napájení na podporu zařízení. Menší zařízení, jako například jednotky USB Flash nebo myši, a zařízení s vlastními napájecími kabely (například tiskárny) obvykle bez problémů fungují po připojení k nenapájenému rozbočovači USB. Některá zařízení vyţadující více energie, jako jsou skenery napájené prostřednictvím portu USB a webové kamery, potřebují ke správné funkci rozbočovač s vlastním napájecím kabelem. Ujistěte se, ţe je zařízení zapojené do správného portu USB. Zařízení přenášející velká mnoţství informací (jako jsou externí pevné disky, skenery a videokamery) fungují nejlépe, jsou-li připojena k vysokorychlostním portům USB 2.0. Některé starší počítače mohou mít pouze porty USB 1.x nebo kombinaci portů USB 1.x a 2.0. Vyţaduje-li zařízení pro správnou funkci vysokorychlostní port, zjistěte v informacích dodaných s počítačem,

58


zda pouţitý port podporuje standard USB 2.0. Pokud má počítač pouze porty USB 1.x, lze přidat porty USB 2.0 instalací karty USB 2.0 do počítače.

15.3. Odpojení zařízení Většinu zařízení USB lze odebrat a odpojit. Při odpojování paměťových zařízení, například jednotek USB Flash, se před odebráním ujistěte, ţe počítač dokončil ukládání informací na zařízení. Pokud je zařízení vybaveno kontrolkou činnosti, počkejte s odpojením aţ několik sekund poté, co kontrolka přestane blikat. Pokud v oznamovací oblasti na pravé straně hlavního panelu uvidíte ikonu Bezpečně odebrat hardware , můţete jejím prostřednictvím zjistit, zda zařízení dokončila všechny probíhající operace a jsou připravena k odebrání. Klikněte na ikonu. Zobrazí se seznam zařízení. Klikněte na zařízení, které chcete odebrat. Systém Windows zobrazí upozornění, ţe je bezpečné zařízení odebrat. Zařízení lze rovněţ bezpečně odebrat ze sloţky Počítač. Klikněte na tlačítko Start , klikněte na poloţku Počítač, klikněte pravým tlačítkem myši na zařízení, které chcete odebrat, a pak klikněte na poloţku Vysunout.

16.

Instalace tiskárny

Existuje řada způsobů připojení tiskárny k počítači. Volba konkrétního způsobu závisí na samotném zařízení a na tom, zda se nacházíte doma či v práci. Konkrétní pokyny vţdy vyhledejte v dokumentaci dodané s modelem tiskárny.

16.1. Místní tiskárny Nejběţnějším způsobem instalace tiskárny je připojit ji přímo k počítači. V tomto případě se tiskárna označuje jako místní tiskárna. Máte-li model tiskárny s rozhraním USB (Universal Serial Bus), systém Windows by jej měl po zapojení automaticky rozpoznat a zahájit instalaci. Pokud nainstalujete bezdrátovou tiskárnu, která se k vašemu počítači připojuje přes bezdrátovou síť (Wi-Fi), můţete pomocí průvodce přidáním zařízení nainstalovat tiskárnu. Pokud jde o starší model, který se připojuje prostřednictvím sériového či paralelního portu, můţe být nutné jej nainstalovat ručně. Otevřete ovládací panel Zařízení a tiskárny takto: Klikněte na tlačítko Start v nabídce Start klikněte na poloţku Zařízení a tiskárny.

a potom

Klikněte na tlačítko Přidat tiskárnu. V Průvodci přidáním tiskárny klikněte na moţnost Přidat místní tiskárnu.

59


Na stránce Zvolit port tiskárny se ujistěte, ţe je vybrán přepínač Pouţít stávající port a v seznamu zvolen doporučený port tiskárny, a potom klikněte na tlačítko Další. Na stránce Instalovat ovladač tiskárny vyberte výrobce a model tiskárny a klikněte na tlačítko Další. Jestliţe tiskárna není uvedena v seznamu, klikněte na poloţku Windows Update a počkejte, neţ systém Windows vyhledá další ovladače. Nejsou-li ovladače dostupné a máte k dispozici instalační disk CD, klikněte na tlačítko Z disku a přejděte do sloţky, kde je umístěn ovladač tiskárny. (Další nápovědu naleznete v příručce k tiskárně.) Dokončete zbývající kroky průvodce a klikněte na tlačítko Dokončit. Můţete vytisknout zkušební stránku a ujistit se tak, ţe tiskárna pracuje správně. Pokud jste nainstalovali tiskárnu, která nefunguje, vyhledejte na webu výrobce informace o řešení potíţí či aktualizace ovladačů. Síťové tiskárny V pracovním prostředí je mnoho tiskáren síťových. Připojují se přímo k síti jako samosatná zařízení. Vyrábějí se také levné síťové tiskárny určené pro domácnost.

16.2. Instalace tiskárny v domácí síti Existují dva základní způsoby zpřístupnění tiskárny počítačům ve vaší domácí síti: Připojte tiskárnu přímo k jednomu počítači a sdílejte ji s ostatními počítači v síti. Připojte tiskárnu přímo do sítě jako samostatné zařízení. Tento článek vysvětluje oba uvedené postupy v systému Windows. Nejprve byste si však vţdy měli pročíst pokyny ke konkrétní instalaci a nastavení, které jsou součástí informací dodávaných s příslušným modelem.

16.3. Nastavení sdílené tiskárny Obvykle je nejběţnějším způsobem zpřístupnění tiskárny v domácí síti připojení dané tiskárny k některému počítači a nastavení tiskárny na sdílení v systému Windows. Tento způsob se nazývá sdílení tiskárny. Výhodou sdílení tiskárny je, ţe funguje pro jakoukoli tiskárnu USB. A jaké jsou nevýhody? Hostitelský počítač musí být vţdy zapnut. V opačném případě nebude zbytek sítě schopen přistupovat ke sdílené tiskárně. V předchozích verzích systému Windows mohlo být nastavení sdílené tiskárny někdy sloţité. Nová funkce systému Windows 7 pro domácí sítě nazvaná domácí skupina však celý postup výrazně zjednodušila. Je-li síť nastavena jako domácí skupina, tiskárny a určité soubory se sdílejí automaticky.

60


Pokud jste jiţ nastavili domácí skupinu a chcete ke sdílené tiskárně přistupovat z jiného počítače v domácí skupině, postupujte takto: V počítači, k němuţ je tiskárna fyzicky připojena, klikněte na tlačítko Start a potom klikněte na příkaz Ovládací panely. Do pole Hledat zadejte text domácí skupina a potom klikněte na poloţku Domácí skupina. Ověřte, zda je zaškrtnuto políčko Tiskárny. (Pokud není, zaškrtněte je a klikněte na tlačítko Uloţit změny.) Přejděte k počítači, ze kterého chcete tisknout. Otevřete ovládací panel Domácí skupina takto: Klikněte na tlačítko Start , klikněte na příkaz Ovládací panely, do vyhledávacího pole zadejte text domácí skupina a poté klikněte na poloţku Domácí skupina. Klikněte na poloţku Instalovat tiskárnu. Pokud ještě nemáte pro tiskárnu nainstalován ovladač, klikněte v dialogovém okně, které se zobrazí, na poloţku Instalovat ovladač.

16.4. Nastavení síťové tiskárny Síťové tiskárny, tedy samostatná zařízení, která se připojují přímo do počítačové sítě, se dříve pouţívaly převáţně ve velkých kancelářích. V dnešní době výrobci tiskáren stále více nabízejí levné inkoustové a laserové tiskárny, které jsou určeny jako síťové tiskárny pro domácí sítě. Síťové tiskárny mají oproti sdíleným tiskárnám jednu zásadní výhodu: jsou stále dostupné. Existují dva běţné typy síťových tiskáren: kabelové a bezdrátové. Kabelové tiskárny jsou vybaveny portem Ethernet, který připojíte ke směrovači nebo rozbočovači pomocí kabelu Ethernet. Bezdrátové tiskárny se obvykle připojují do domácí sítě pomocí technologie Wi-Fi nebo Bluetooth. Pokoušíte-li se přidat síťovou tiskárnu v práci, budete obvykle potřebovat její název. Pokud jej nemůţete najít, kontaktujte správce sítě. Otevřete ovládací panel Zařízení a tiskárny takto: Klikněte na tlačítko Start v nabídce Start klikněte na poloţku Zařízení a tiskárny.

a potom

Klikněte na tlačítko Přidat tiskárnu. V Průvodci přidáním tiskárny klikněte na moţnost Přidat síťovou tiskárnu, bezdrátovou tiskárnu nebo tiskárnu s technologií Bluetooth. Ze seznamu dostupných tiskáren vyberte tu, kterou chcete pouţít, a klikněte na tlačítko Další. (Pokud je počítač připojen k síti, budou v seznamu zobrazeny pouze tiskárny uvedené ve sluţbě Active Directory vaší domény.)

61


Pokud se zobrazí výzva, nainstalujte do počítače ovladač tiskárny kliknutím na příkaz Instalovat ovladač. Pokud vás systém vyzve k zadání nebo potvrzení hesla správce, zadejte heslo nebo proveďte potvrzení. Dokončete zbývající kroky průvodce a klikněte na tlačítko Dokončit. Mezi dostupné tiskárny mohou patřit všechny tiskárny v síti, jako jsou tiskárny technologie Bluetooth, bezdrátové tiskárny nebo tiskárny, které jsou připojeny k jinému počítači a sdíleny v síti. K instalaci některých tiskáren můţe být nutné oprávnění. Správné fungování tiskárny můţete ověřit vytištěním zkušební stránky. Odebrání tiskárny Pokud jiţ tiskárnu nepouţíváte, můţete ji odebrat z okna Zařízení a tiskárny. Otevřete ovládací panel Zařízení a tiskárny takto: Klikněte na tlačítko Start v nabídce Start klikněte na poloţku Zařízení a tiskárny.

a potom

Pravým tlačítkem myši klikněte na tiskárnu, kterou chcete odebrat, potom na příkaz Odebrat zařízení a na tlačítko Ano. Pokud tiskárnu nelze odebrat, klikněte na ni znovu pravým tlačítkem, klikněte na příkaz Spustit jako správce, potom na příkaz Odebrat zařízení a na tlačítko Ano. Pokud vás systém vyzve k zadání nebo potvrzení hesla správce, zadejte heslo nebo proveďte potvrzení.

17.

Instalace Software

S programy a funkcemi, které zahrnuty v systému Windows, lze provádět mnoho činností, ale pravděpodobně budete chtít nainstalovat další programy. Postup při přidání programu závisí na umístění instalačních souborů pro daný program. Programy se obvykle instalují z disku CD nebo DVD, ze sítě Internet nebo z jiné sítě.

17.1. Instalace z CD nebo DVD Vloţte disk do počítače a postupujte podle pokynů na obrazovce. Pokud vás systém vyzve k zadání nebo potvrzení hesla správce, zadejte heslo nebo proveďte potvrzení. Mnoho programů, které se instalují z disků CD nebo DVD, automaticky spustí průvodce instalací programu. V takových případech se zobrazí dialogové okno Přehrát automaticky a lze zvolit spuštění průvodce. Další informace naleznete v části Automatické přehrávání: nejčastější dotazy Nezačne-li se program instalovat automaticky, prostudujte dokumentaci dodanou s programem. Tyto informace budou pravděpodobně obsahovat pokyny pro ruční instalaci programu. Nemáte-li přístup k dokumentaci programu, je moţné projít disk a spustit instalační soubor programu (obvykle nazvaný Setup.exe nebo Install.exe.). Pokud je

62


program určen pro dřívější verzi systému Windows, získáte informace v tématu Zprovoznění starších programů v této verzi systému Windows.

18.

Desatero bezpečného internetu

Pro bezpečí na internetu ti stačí dodrţet jen pár důleţitých, ale přitom jednoduchých zásad. Nedávej nikomu adresu ani telefon. Nevíš, kdo se skrývá za monitorem na druhé straně. Neposílej nikomu, koho neznáš, svou fotografii a uţ vůbec ne intimní. Svou intimní fotku neposílej ani kamarádovi nebo kamarádce - nikdy nevíš, co s ní můţe někdy udělat. Udrţuj hesla (k e-mailu i jiné) v tajnosti, nesděluj je ani blízkému kamarádovi. Nikdy neodpovídej na neslušné, hrubé nebo vulgární maily a vzkazy. Ignoruj je. Nedomlouvej si schůzku přes internet, aniţ bys o tom řekl někomu jinému. Pokud narazíš na obrázek, video nebo e-mail, který tě šokuje, opusť webovou stránku. Svěř se dospělému, pokud tě stránky nebo něčí vzkazy uvedou do rozpaků, nebo tě dokonce vyděsí. Nedej šanci virům. Neotevírej přílohu zprávy, která přišla z neznámé adresy. Nevěř kaţdé informaci, kterou na internetu získáš. Kdyţ se s někým nechceš bavit, nebav se.

19.

On-line komunikace

Jednou z věcí, kterou internet světu přinesl, je právě usnadnění komunikace. V dnešní době byste asi hledali sloţitě někoho, kdo s on-line komunikací v jakékoli podobě nikdy nepřišel do styku. Díky komunikaci on-line se prodlevy mezi předáním jakékoli informace adresátovi zkrátily na naprosté minimum. Rychlostí, jakou předáváme zprávu, předáváme i obsah a vzhledem k povaze celé on-line komunikace jiţ většinou nejsme schopni nijak sledovat další osud námi odesílaných informací. Usnadnění komunikace prostřednictvím internetu s sebou proto nese i jistá rizika a musíme s nimi počítat. Obezřetnost při posílání citlivějšího obsahu, jako jsou osobní data či soukromé materiály, je proto na místě.

63


19.1. Rizika on-line komunikace Díky moţnostem, které internet nabízí, se můţete velice snadno seznámit, podělit se o své záţitky nebo sdílet obsah. Internet boří hranice i čas a umoţňuje lidem po celém světě komunikovat v reálném čase. S nárůstem moderních technologií nebo aplikací to lze jednoduše přes e-mail, instant messaging, sociální sítě, chaty nebo třeba volání přes internet. S moţností komunikace přes internet ale vznikají i určitá rizika, která si moţná neuvědomujeme nebo nepřipouštíme. Následující rady by vám měly pomoci v orientaci v základních pravidlech bezpečné komunikace. Největším rizikem je totiţ samotný uţivatel a jeho chování na internetu. Největší riziko, které na internetu podstupujete, je ztráta soukromí. Uvědomte si, ţe to, co na internetu zveřejňujete nebo posíláte, jiţ nelze ve většině případů vrátit zpět. Pokud někomu na internetu pošlete fotografii nebo ji zveřejníte všem v síti, počítejte s tím, ţe jste ji vlastně publikovali. Kdokoli ji můţe zhlédnout, pouţít, nebo dokonce zneuţít. Zastavit takový proces šíření zprávy nebo nějakého souboru je prakticky nemoţný. Proto musíte nad případnými následky uvaţovat uţ před samotným odesláním. Rozmyslete si proto, co na internetu sdělujete, komu co posíláte a do jaké míry chráníte svoje soukromí. K rychlé komunikaci na internetu slouţí mnoho nástrojů. Mezi nejvýznamnější patří email, instant messaging, chaty nebo internetové volání.

20.

Principy zabezpečení a bezpečné práce s počítačem

Připojujete-li se k Internetu, umoţňujete pouţívat počítač dalším uţivatelům nebo sdílíte soubory s ostatními, je vhodné provést určité kroky v zájmu ochrany počítače. Proč? Existují počítačoví podvodníci (někdy také nazývaní hackeři nebo crackeři), kteří utočí na počítače ostatních uţivatelů. Tito podvodníci mohou útočit přímo na počítač pomocí Internetu a krást osobní informace, nebo nepřímo pomocí škodlivého softwaru (nebo malwaru) navrţeného tak, aby poškodil počítač. Naštěstí je moţné se chránit pomocí několika snadných opatření. Tento článek popisuje rizika a způsob ochrany proti nim. Zkontrolujte stav zabezpečení pomocí Centra zabezpečení systému Windows Centrum zabezpečení systému Windows slouţí jako centrum zabezpečení počítače. Zobrazuje aktuální stav zabezpečení počítače a doporučuje různé moţnosti zlepšení zabezpečení počítače. Chcete-li jej otevřít: Otevřete ovládací panel Centrum zabezpečení klepnutím na tlačítko Start , klepnutím na příkaz Ovládací panely, klepnutím na poloţku Zabezpečení a potom klepnutím na poloţku Centrum zabezpečení.

64


Centrum zabezpečení provede kontrolu následujících nezbytných součástí zabezpečení počítače: Brána firewall. Brána firewall chrání počítač tak, ţe zabraňuje počítačovým podvodníkům a škodlivému softwaru v získání přístupu k počítači. Automatické aktualizace. Systém Windows můţe automaticky vyhledávat aktualizace pro váš počítač a automaticky je instalovat. Ochrana proti malwaru. Antivirový software pomáhá chránit počítač proti virům, červům a dalším bezpečnostním hrozbám. Antispywarový software pomáhá chránit počítač proti spywaru a dalšímu potenciálně neţádoucímu softwaru. Další nastavení zabezpečení. Centrum zabezpečení kontroluje, je-li správně nastaveno zabezpečení Internetu a je-li povoleno řízení uţivatelských účtů.

20.1. Centrum zabezpečení systému Windows Má-li libovolná poloţka zabezpečení červené nebo ţluté pozadí, počítač můţe být zranitelný vůči bezpečnostním hrozbám. Pro vyřešení problému klepněte na poloţku pro její rozbalení a poté následujte instrukce.

21. Co jsou výstrahy zabezpečení? Zjistí-li systém Windows, ţe je třeba rozšířit zabezpečení počítače v nějaké oblasti zabezpečení (brána firewall, automatické aktualizace, ochrana proti malwaru nebo další nastavení zabezpečení), zobrazí se při kaţdém přihlášení oznámení s upozorněním na tuto skutečnost, dokud nebude problém vyřešen. Oznámení se zobrazují v oznamovací oblastihlavního panelu.

65


Oznámení zabezpečení Klepnutím na oznámení otevřete Centrum zabezpečení, kde se dozvíte, jak vyřešit problém. Chcete-li vypnout bezpečnostní oznámení nebo skrýt ikonu Centrum zabezpečení v oznamovací oblasti, otevřete Centrum zabezpečení, dále klepněte na poloţku Změnit způsob, jakým Centrum zabezpečení odesílá upozornění a vyberte moţnost. Přestoţe vypnete oznámení, Centrum zabezpečení bude nadále kontrolovat a zobrazovat status zabezpečení.

21.1. Používejte bránu firewall Brána firewall je software nebo hardware, který kontroluje informace přicházející z Internetu nebo ze sítě a v závislosti na svém nastavení je buď odvrátí nebo jim umoţní projít do počítače. Brána firewall tímto způsobem zabraňuje hackerům a škodlivému softwaru v získání přístupu k počítači. Brána Windows Firewall je vestavěna do systému Windows a je automaticky zapnuta.

Jak pracuje brána firewall Pokud spustíte program, například program pro rychlé zasílání zpráv nebo síťovou hru pro více hráčů, který vyţaduje příjem informací z Internetu nebo ze sítě, brána firewall zobrazí dotaz, zda chcete připojení blokovat nebo blokování zrušit (povolit připojení). Pokud se rozhodnete zrušit blokování připojení, brána Windows Firewall vytvoří výjimku. Bude-li program v budoucnu vyţadovat příjem informací, brána firewall jiţ nezobrazí dotaz.

66


21.2. Používejte ochranu proti virům Viry, červi a trojské koně jsou programy vytvořené počítačovými podvodníky, které vyuţívají Internet k napadání zranitelných počítačů. Viry a červi se mohou sami replikovat z jednoho počítače na jiný, zatímco trojské koně vstupují do počítače skryté uvnitř zdánlivě neškodného programu, jako například spořiče obrazovky. Destruktivní viry, červi a trojské koně mohou vymazat informace z pevného disku nebo i zcela zlikvidovat systém. Ostatní přímo nezpůsobují poškození, ale zhoršují výkon a stabilitu počítače. Antivirové programy prověřují, zda e-maily a jiné soubory v počítači neobsahují viry, červy a trojské koně. Pokud je nějaký nalezen, antivirový program takový soubor umístí do karantény (izoluje) nebo jej zcela odstraní dříve, neţ poškodí počítač a soubory. Systém Windows nemá vestavěný antivirový program, ale výrobce počítače mohl nějaký nainstalovat. Pomocí Centra zabezpečení zkontrolujte, zda je počítač vybaven ochranou proti virům Nové viry se objevují kaţdý den a tak je důleţité vybrat antivirový program s moţností automatické aktualizace. Při aktualizaci antivirového softwaru jsou do seznamu vyhledávaných virů přidány informace o nových virech. Tyto informace pomáhají ochránit počítač před novými útoky. Pokud je seznam virů zastaralý, je počítač vystaven novým hrozbám. Aktualizace obvykle vyţadují roční poplatek za práva k odběru. Udrţujte práva k odběru platná, aby bylo moţné přijímat pravidelné aktualizace. Nepouţíváte-li antivirový software, vystavujete počítač riziku poškození škodlivým softwarem. Také se vystavujete riziku, ţe počítač bude vyuţit k šíření virů na další počítače.

21.3. Používejte ochranu proti spywaru Spyware je software, který můţe zobrazovat reklamy, shromaţďovat osobní informace nebo měnit nastavení počítače, a to obvykle bez svolení uţivatele. Spyware můţe například instalovat neţádoucí panely nástrojů, odkazy nebo oblíbené poloţky do webového prohlíţeče, měnit výchozí domovskou stránku nebo často zobrazovat reklamní okna. Některý spyware se nijak očividně neprojevuje, ale skrytě shromaţďuje důvěrné informace, jako například navštívené webové stránky nebo text zadávaný na klávesnici. Většina spywaru se instaluje spolu se zdarma šířeným softwarem staţeným z Internetu, ale v některých případech můţe k napadení spywarem vést i pouhá návštěva webu. Počítač lze chránit proti spywaru pomocí antispywarového programu. Tato verze systému Windows obsahuje vestavěný antispywarový program Windows Defender, který je ve výchozím nastavení zapnutý. Program Windows Defender zobrazí oznámení, pokusí-li se spyware nainstalovat do počítače. Také je moţné prověřit, zda jiţ počítač spyware neobsahuje, a případně jej odebrat.

67


Nový spyware vzniká kaţdý den a program Windows Defender je tak třeba pravidelně aktualizovat, aby zjišťoval nejnovější spywarové hrozby a chránil před nimi. Program Windows Defender je aktualizován podle potřeby kdykoli probíhá aktualizace systému Windows. Chcete-li zajistit nejvyšší úroveň zabezpečení, nastavte systém Windows tak, aby instaloval aktualizace automaticky (viz níţe uvedené pokyny).

22.

Automaticky aktualizujte systém Windows

Společnost Microsoft pravidelně nabízí důleţité aktualizace systému Windows, které pomáhají chránit počítač proti novým virům a dalším bezpečnostním hrozbám. Chcete-li získávat tyto aktualizace co nejrychleji, zapněte automatické aktualizace. Tak se není třeba obávat, ţe by v počítači chyběly důleţité opravy systému Windows. Aktualizace jsou stahovány na pozadí při kaţdém připojení k Internetu. Aktualizace jsou instalovány v 3:00 (ráno), neurčíte-li jiný čas. Chcete-li vypnout počítač dříve, můţete aktualizace nainstalovat před vypnutím. V opačném případě je systém Windows nainstaluje při příštím spuštění počítače. Zapnutí automatických aktualizací Spusťte program Windows Update klepnutím na tlačítko Start , klepnutím na příkaz Všechny programy a potom klepnutím na poloţku Windows Update. Klepněte na odkaz Změnit nastavení. Zkontrolujte, zda je vybrána moţnost Instalovat aktualizace automaticky (doporučeno). Systém Windows bude instalovat důleţité aktualizace pro váš počítač, jakmile budou k dispozici. Důleţité aktualizace přinášejí významné výhody, například lepší zabezpečení a vyšší spolehlivost. V poloţceDoporučené aktualizace zkontrolujte, zda je políčko Při stahování, instalaci nebo oznamování o aktualizacích zahrnout doporučené aktualizace pro tento počítač zaškrtnuté a poté klepněte na tlačítko OK. Doporučené aktualizace mohou řešit méně podstatné problémy a zlepšit ovládání počítače. Pokud vás systém vyzve k zadání nebo potvrzení hesla správce, zadejte heslo nebo proveďte potvrzení.

23.

Používejte standardní uživatelský účet

Při přihlášení uţivatele k počítači mu systém Windows udělí určitou úroveň práv a oprávnění v závislosti typu pouţitého uţivatelského účtu. Existují tři různé typy uţivatelských účtů: standardní, správce a Guest. Účet správce umoţňuje úplnou kontrolu počítače, pouţití standardního účtu je lepší pro bezpečnost počítače. Získají-li ostatní uţivatelé (nebo počítačoví podvodníci) přístup k počítači, ke kterému jste přihlášeni pomocí standardního účtu, nemohou neoprávněně měnit nastavení zabezpečení počítače nebo měnit ostatní uţivatelské účty. Určení typu účtu

68


Otevřete ovládací panel Uţivatelské účty klepnutím na tlačítko Start , klepnutím na příkaz Ovládací panely, klepnutím na poloţku Uţivatelské účty a zabezpečení rodiny (nebo na poloţku Uţivatelské účty, pokud jste připojeni k síťové doméně) a potom klepnutím na poloţku Uţivatelské účty. Typ účtu se zobrazí pod jménem uţivatele.

Informace o uţivatelském účtu

24.

Tipy pro bezpečné použití e-mailu a webu

Buďte opatrní při otevírání e-mailových příloh. E-mailové přílohy (soubory přiloţené k e-mailovým zprávám) jsou primárním zdrojem virových napadení. Nikdy neotvírejte přílohu od neznámého odesílatele. Znáte-li odesílatele, ale neočekávali jste přílohu, před otevřením přílohy ověřte, zda byla skutečně odeslána uvedeným odesílatelem. Další informace naleznete v tématech Kdy důvěřovat e-mailové zprávě a Jak se vyhnout virům v e-mailech. Pečlivě chraňte své osobní informace. Poţaduje-li webová stránka číslo kreditní karty, bankovní informace nebo jiné osobní informace, ujistěte se, zda tomuto webu důvěřujete a zda je transakční systém zabezpečený. Další informace naleznete v části Kdy důvěřovat webu. Pouţívejte Filtr útoků typu Phishing aplikace Internet Explorer. Útok typu Phishing je způsob vytváření podvodných e-mailových zpráv a webových stránek za účelem získání osobních nebo finančních informací uţivatelů. Podvodné e-mailové zprávy nebo webové stránky vypadají jako od důvěryhodného zdroje, například banky, společnosti vydávající kreditní karty nebo důvěryhodného online obchodníka. Filtr útoků typu Phishing zjišťuje podvodné webové stránky, aby ochránil uţivatele proti podvodům. Viz Filtru útoků typu Phishing: nejčastější dotazy. Buďte opatrní při otevírání hypertextových odkazů v e-mailových zprávách. Hypertextové odkazy (odkazy, které po klepnutí otevírají webové stránky) jsou často pouţívány jako součást podvodných útoků typu Phishing nebo pomocí spywaru, ale také mohou přenášet viry. Klepněte pouze na odkazy v e-mailových zprávách, kterým důvěřujete. Instalujte doplňky pouze z webových stránek, kterým důvěřujete. Doplňky webového prohlíţeče, včetně ovládacích prvků ActiveX, umoţňují webovým stránkám zobrazovat prvky jako například panely nástrojů, pole kódů akcií, videa a animace. Doplňky ale také

69


mohou obsahovat spyware nebo jiný škodlivý software. Poţaduje-li webová stránka instalaci doplňku, nejprve se ujistěte, zda jí důvěřujete.

24.1. E-mail Je nejrozšířenější formou on-line komunikace. Stejně jako u jiných forem on-line komunikace je jeho výhodou rychlost a moţnost posílání příloh. Obsah e-mailu je skrytý, a pokud ho nezveřejní některý z příjemců, nemusíte se obávat, ţe by byl dostupný všem na internetu.

Uvědomte si ale, ţe obsah vaší zprávy si můţe příjemce nejen ukládat, ale i přeposílat dál. Nesdělujte proto ţádné citlivé údaje nebo obsah, který vás můţe poškodit. Při pouţívání internetu se stala hlavním komunikačním kanálem elektronická pošta. Prostřednictvím e-mailu komunikujeme nejen soukromě, ale hlavní roli hraje i v profesní komunikaci. E-mail slouţí k odesílání, doručování a přijímání elektronických zpráv. Jeho běţnou součástí se dnes stala i příloha. E-mailem je moţné bez problémů poslat soubor menších datových rozměrů, jako jsou dokumenty. Pro posílání příloh s větším objemem dat je ale lépe pouţít jiné moţnosti, které nabízí internet. E-mailová komunikace je natolik rozšířená a běţná, ţe najít člověka v produktivním věku, který nemá ani jednu e-mailovou schránku, je poměrně neobvyklé. Například na jednoho člověka připadají na Seznamu dvě e-mailové schránky. Není proto divu, ţe má Seznam.cz aktuálně cca 7 milionů aktivních e-mailových schránek (za aktivní schránku je povaţován účet, kde byla zaznamenána aktivita minimálně jednou za dva měsíce). Stejně jako je tomu všude v prostředí internetu, jsou i s e-mailovou schránkou spojena určitá rizika. Některá jsou jen obtěţujícího charakteru, jako je např. spam. Některá nevyţádaná pošta má ale za účel získat od vás osobní data, či dokonce přihlašovací údaje. Podrobněji se o této kategorii dozvíte v rubrice Phishing. I zde je tedy nutné mít se na pozoru a věnovat pozornost potenciálním rizikům, která se pojí s prostředím internetu, konkrétně e-mailem. Jednou z velkých výhod internetu je usnadnění a zrychlení komunikace. Nejpouţívanější formou komunikace na internetu je e-mail. Slouţí k elektronické komunikaci, k odesílání, doručování a přijímání elektronických zpráv. První e-mail se objevil v roce 1965, je tedy starší neţ samotný internet. S příchodem sítě internet se stal e-mail velmi oblíbeným, protoţe umoţňoval snadný přenos elektronických zpráv mezi různými počítači přes síť. Rychlost doručování informací se tak zkrátila z několika dní na několik vteřin. Proto je zcela logické, ţe e-mail zcela nahradil některé dosavadní typy předávání informací. Například telegram se stal díky novým formám komunikace uţ jen vzpomínkou.

70


V dnešní době je elektronická pošta velmi populární a rozšířená mezi lidmi. Firmy většinou vyuţívají komerční řešení (placené), soukromí uţivatelé vyuţívají freemailových sluţeb jako email.seznam.cz (zdarma). Jak e-mail funguje?

E-mailová adresa je nedílnou součástí e-mailu. Je ve tvaru uzivatel@domena.cz.

Každá adresa obsahuje údaje:

jméno uţivatele, @ - „zavináč“ - tj. znak oddělující uţivatelské jméno a jméno domény, jméno domény.

Jak vypadá e-mailová zpráva?

E-mailová zpráva se skládá ze dvou částí: Hlavička - v hlavičce e-mailu jsou uloţeny důleţité informace pro odesílaní e-zprávy.

Skládá se obvykle z následujícího:

From: e-mailová adresa odesílatele, případně odesílatelů. Ta je převáţně vyplňována automaticky. To: e-mailová adresa příjemce nebo více příjemců. Tu vyplňuje uţivatel, který zprávu odesílá. Subject: předmět dané zprávy. Není povinné ho uvádět, ale patří to k netiketě (internetové etiketě). Vyplňuje odesílatel. Date: datum odeslaní zprávy, které se vyplňuje automaticky. Můţe obsahovat další informace, jako je odesílající server, kopie e-mailu, skryté kopie e-mailu, reputace e-mailu, skutečné informace, od koho byla zpráva odesílána. Pokud vám přijde od někoho e-mail, uvedený odesílatel nemusí být skutečně ten, který e-mail odesílal. Je poměrně snadné tuto hlavičku modifikovat. Této slabiny vyuţívají především lidé rozesílající spam.

71


Tělo - tělo e-mailu je obsah zprávy. Lze ho psát jako obyčejný text nebo je podporován HTML kód, formátování textu.

24.2. Jak probíhá odesílání a příjem pošty? Vytvoříte zprávu buď v e-mailovém klientovi (MUA – Mail User Agent), jako je Outlook či Thunderbird, nebo přes webové rozhraní, tzv. webmail. Váš e-mailový klient zprávu předá poštovnímu serveru (MTA – Mail Transfer Agent). Email je odeslán. Server si ze zprávy zjistí, komu má být e-mail doručen (identifikuje e-mailovou adresu a zjistí doménu, tedy co je za znakem @). Nyní si server z domény zjistí, kam a na jaký server má e-mail začít doručovat. Začne komunikace mezi poštovními servery. Naváţe se spojení, odesílající server se „představí“ a poţádá o odeslání e-mailu. Pokud vše proběhne v pořádku, e-mail se předá příchozímu serveru. E-mail je předán. Příchozí server přijal novou zprávu, proběhne ověření, zdali se nejedná o spam (skupina analýz, porovnávání obsahu zprávy, test existence odesílatele, reputace odesílatele a jiné - to vše vede k vyhodnocení, zda se jedná o spam nebo regulérní e-mail, který má být doručen). E-mail je poté doručen. Pokud e-mail není vyhodnocen jako spam, je doručen do inboxu (do doručené pošty) a čeká na vyzvednutí a přečtení uţivatelem. Příjemce se přihlásí do své schránky (přes webmail nebo přes e-mailového klienta jako např. Outlook) a zjistí, jestli mu nepřišla nová pošta. MDA odpoví, ţe má nový e-mail. E-mail je přečten.

Ve skutečnosti je vše ještě sloţitější, neţ je zde popsáno, příchozí servery mají obvykle různá zabezpečení proti spamu (pouţívají greylisty), server můţe odpovědět různými chybovými hlášeními. Proto se občas stane, ţe e-mail se musí odesílat vícekrát nebo odchozí server musí počkat, neţ je příchozí server dostupný. Nejenom z těchto důvodů se e-maily mohou zařazovat do tzv. fronty odeslaných či příchozích zpráv, které čekají na odeslaní či přijetí, a můţe vznikat zpoţdění při doručování zpráv příjemci pár minut nebo i několik hodin.

24.3. Co je to spam? Spam je masově odesílaná nevyţádaná elektronická pošta, tedy e-mail odeslaný na obrovské mnoţství e-mailových schránek. Společným znakem těchto e-mailů je to, ţe spammeři odesílají zprávy na obrovské mnoţství e-mailů. Nejedná se o ţádnou cílenou reklamu na vytipovaný okruh lidí, ale o masové rozesílání dané zprávy (reklamy) komukoli. Dalším společným znakem spamu je, ţe adresa odesílatele je podvrţená. Bývá

72


nahrazena neexistujícím odesílatelem nebo nahrazena e-mailem příjemce. Rozesílání spamu je chápáno jako obtěţování, tedy kdyby spammeři odesílali spamy ze své emailové adresy, bylo by snadné je dohledat a odpojit od internetu. Hlavním důvodem rozesílání spamu je zisk.

24.4. Co spam není? Spamem v ţádném případě není reklamní sdělení, které jste si vyţádali, kdyţ jste odsouhlasili posílání reklamních e-mailů např. od firmy, kde jste v minulosti nakupovali. Dále spamem není klasická soukromá nebo obchodní e-mailová komunikace.

24.5. Jak se proti spamu bránit? Zbytečně nezveřejňovat svou e-mailovou adresu na internetu, tj. neregistrovat se v podezřelých, neznámých formulářích nebo soutěţích. (Na internetu jsou roboti, kteří sbírají e-mailové adresy za účelem rozesílání spamu.) Na konci zprávy bývá tlačítko Odhlásit (Unsubscribe). Správně by vás po kliknutí na odhlášení měla tato funkce skutečně odhlásit, ale pokud se jedná o podvodný e-mail, často se přihlásíte jen k odebírání dalších spamových zprav. Pokud si tedy nejste stoprocentně jisti, ţe jde o newsletter či obchodní sdělení, k jehoţ zasílání jste dali dříve souhlas, neklikejte. Přemýšlejte, buďte ostraţití a neotevírejte jakoukoli příchozí spamovou zprávu. Většina spamů je odesílána z uţivatelova počítače bez jeho vědomí, protoţe je jeho počítač napaden virem. Doporučuje se tedy pouţívat aktualizovaný operační systém + firewall + aktualizovaný antivir, jinak můţe rozesílat spam i váš počítač. Spam není jen v elektronické poště Dříve slovo spam poukazovalo pouze na e-mail, dnes je rozšířené na celém internetu. Spam - tedy nevyţádaný obsah - se objevuje i v diskusních skupinách, instant messagingu (ICQ), blozích, návštěvních knihách a na fórech. Nejnovější trend spamu je SMS spam. Zajímavosti V současné době je celosvětový poměr z celkového počtu e-mailů: nevyţádaná pošta, spam, 93 % a vyţádaná pošta, HAM, 7 %. Ze 100 e-mailů je tedy 93 spamových zpráv a pouze 7 regulérních e-mailů! Převáţná většina spamu obsahuje reklamu na farmaceutické výrobky. Kaţdý den je odesláno 107 miliard spamu. Více neţ 95 % spamu je psáno v anglickém jazyce.

73


25.

Co je to phishing?

Výraz phishing pochází ze slova fishing, tj. rybaření. Přeneseně můţeme říct, ţe útočník hodí návnadu a čeká, neţ se uţivatel (oběť) „chytí“. Jedná se o speciální techniku (sociálního inţenýrství) pouţívanou na internetu se snahou získat citlivé údaje (přihlašovací údaje, hesla, čísla kreditních karet). Principem těchto zpráv je věrohodné napodobení oficiální ţádosti banky nebo podobné instituce a vynutit si od adresáta jeho přihlašovací údaje na odkazované stránce. Po zadání údajů oběti útočník získává přihlašovací údaje. Velkým problémem phishingu je to, ţe podvrţené stránky jsou velmi věrohodné a těţko rozeznatelné. Proto musíte vědět, jak phishing rozeznat a jak se mu bránit.

25.1. Jak se proti phishingu bránit? Doručené e-maily ignorujte, „neklikejte“ na ţádné odkazy v e-mailu, pro přihlášení pouţívejte oficiální stránky. Buďte opatrní. Mějte na paměti, ţe phishing nemusí být spojen jen s tématem elektronického bankovnictví, ale je to např. i snaha o získání hesla do e-mailu nebo jiných sluţeb. Buďte opatrní, neţ se někde přihlásíte či zaregistrujete. Myslete na to, ţe ţádná instituce, a uţ vůbec ne bankovní instituce, po vás nikdy nebude ţádat přihlašovací údaje e-mailem. Toto se řeší oficiální formou, nikoli e-mailem. Pouţívejte zabezpečené spojení. Kdyţ phishing pochází ze zahraničí, většinou ho rozeznáte díky špatné češtině, jako je skloňování slov atd. Aktualizovaný internetový prohlíţeč a e-mailový klient informují uţivatele, ţe se jedná o phishing. V neposlední řadě mějte za kaţdých okolností aktualizovaný operační systém, firewall a aktualizovaný antivirus. Zajímavosti Phishingových zpráv je 0,25 % z celkového počtu e-mailů. Většina phishingových útoků je na bankovní sektor nebo na sluţby s ním spojené. Často se také pojí se sluţbami spojenými s penězi, např. Paypal, Paysec aj. Několikrát do měsíce objevíme nový typ phishingu.

74


26.

Procházení Internetu

Internet je síť, která propojuje miliony počítačů po celém světě. Není to tak dávno, kdy o Internetu slyšelo jen málo lidí. V dnešní době Internet způsobil revoluci v tom, jakým způsobem lidé pouţívají počítač. Mnoho lidí na něm kaţdodenně závisí, chtějí-li komunikovat s ostatními a získávat potřebné informace. Svůj počítač k Internetu připojovat nemusíte, ale kdyţ uţ to uděláte, budete se asi divit, jak jste jen bez toho mohli ţít.

26.1. Co je web? Součást Internetu, kterou zná většina lidí, je síť World Wide Web (obvykle je nazývaná Web nebo síť WWW). Web je tak známý, ţe lidé často pouţívají termíny Internet a web jako synonymum. Ale součástí Internetu jsou i další sluţby, jako e-mail,-mail, diskusní skupiny a sdílení souborů. Odeslat e-mail nebo se zapojit do diskusní skupiny lze i bez pouţití webu. Web zobrazuje informace v barevném, pro oko přitaţlivém formátu. Titulky, text a obrázky mohou být umístěné na jedné webové stránce (neboli stránce) podobně jako na stránce časopisu společně se zvuky a animací. Webový server (neboli web) je sada vzájemně propojených webových stránek. Web obsahuje milióny webových serverů a miliardy webových stránek.

Příklad webové stránky (Microsoft Game Studios) Webové stránky jsou vzájemně propojeny hypertextovými odkazy (obvykle se nazývají jen odkazy), které mohou být v podobě textu nebo obrázků. Klepnete-li na odkaz na stránce, přejdete na jinou stránku. Přecházení ze stránky na stránku se někdy říká surfování po síti.

26.2. Jaké možnosti mi nabízí Internet? Hledání informací. Web obsahuje obrovské mnoţství informací. Mnohem více, neţ by se vešlo do největších knihoven světa. Můţete například číst novinové zprávy a filmové

75


recenze, prohlíţet letové řády, plány měst, najít předpověď počasí pro určité město, nebo vyhledat informace ke svému zdravotnímu stavu. Zdroje informací, jako například slovníky a encyklopedie, jsou zde rovněţ hojně zastoupené, podobně jako historické dokumenty a klasická literatura. Většina firem, vládních organizací, neziskových organizací, muzeí a knihoven mají weby s informacemi o svých výrobcích, sluţbách nebo sbírkách. Mnozí jednotlivci publikují na webových stránkách osobní deníky nazývané webové deníky (anglický název blogs vznikl spojením slov web logs), kde popisují své zájmy a koníčky. Ačkoli je web výborným zdrojem pro výzkum, ne všechny informace na webu jsou spolehlivé. Informace na některých webových stránkách mohou být nepřesné, zastaralé nebo neúplné. Neţ informaci uvěříte, ujistěte se, zda pochází z důvěryhodného zdroje a ověřte informaci pomocí dalších zdrojů. Komunikace. Jedním z nejrozšířenějších způsobů vyuţití Internetu je e-mail. E-mailovou zprávu můţete poslat komukoli, kdo má e-mailovou adresu. Zprávu obdrţí příjemce téměř okamţitě do své e-mailové schránky, i kdyţ bydlí třeba na druhém konci světa. Zasílání rychlých zpráv umoţňuje vést konverzaci s jinou osobou nebo skupinou lidí v reálném čase. Zpráva se po napsání a odeslání okamţitě zobrazí všem účastníkům. Na rozdíl od e-mailu musí být všichni účastníci online (připojení k Internetu) a musí být přítomni u svých počítačů ve stejnou dobu. Diskusní skupiny a webová fóra umoţňují účastnit se textových diskusí s komunitou lidí, které zajímá stejné téma. Máte-li například problém s nějakým programem, můţete odeslat dotaz do diskusní skupiny uţivatelů tohoto programu. Sdílení. Můţete odeslat (kopírovat) obrázky z digitálního fotoaparátu na web sdílených fotografií. Pozvaní přátelé a členové rodiny pak mohou navštívit tento web a prohlédnout si vaše fotoalba. Nákupy. Web je největší obchodní dům světa. Na webech větších prodejců si můţete prohlíţet a nakupovat výrobky – knihy, hudbu, hračky, oblečení, elektroniku a mnohé další (obvykle k tomu budete potřebovat platební kartu). Prostřednictvím webů, které slouţí jako internetové aukce, také můţete nakupovat a prodávat pouţité zboţí. Hraní her. Na webu můţete hrát hry všeho druhu, často i proti dalším hráčům. A nezáleţí na tom, z které části světa jsou. Mnohé hry jsou zdarma a jiné si můţete stáhnout za poplatek. Můţete také poslouchat internetové rozhlasové stanice, dívat se na filmové klipy nebo si koupit hudební nahrávky, videa či dokonce některé televizní pořady.

26.3. Připojování k Internetu Chcete-li připojit svůj počítač k Internetu, musíte se nejprve přihlásit k poskytovateli sluţeb Internetu (ISP). Poskytovatel sluţeb Internetu (ISP) zajišťuje přístup k Internetu, obvykle za měsíční poplatek. Účet u poskytovatele sluţeb Internetu (ISP) si můţete

76


zaloţit podobně, jako kdyţ si objednáváte telefonní nebo jiné sluţby. Chcete-li vyhledat poskytovatele sluţeb Internetu (ISP) ve vaší lokalitě, podívejte se do příslušné kategorie v telefonním seznamu. Různí poskytovatelé nabízejí připojení různých typů a rychlostí. Existují dva základní typy připojení: Širokopásmové připojení. Širokopásmové připojení je rychlé připojení k Internetu. Širokopásmové připojení umoţňuje neustálé připojení k Internetu a velmi rychlé zobrazování webových stránek a stahování souborů. Dvě běţné širokopásmové technologie jsou digitální účastnická linka (DSL) a kabelová technologie. Tyto technologie vyţadují DSL nebo kabelový modem, který často nabízí poskytovatel připojení. Vytáčené připojení. Vytáčené připojení pouţívá k připojení počítače k Internetu modem pro vytáčené připojení a standardní telefonní linku. Mnoho počítačů se dodává s nainstalovaným modemem pro vytáčené připojení. Na rozdíl od širokopásmového připojení je vytáčené připojení pomalejší a vyţaduje navázat nové připojení pokaţdé, kdyţ chcete pouţívat Internet. Vytáčené připojení je však levnější neţ širokopásmové a v některých oblastech to můţe být jediná moţnost přístupu na Internet. Jakmile máte poskytovatele a modem, jste připraveni připojit se k Internetu. Průvodce připojením k Internetu vás provede všemi kroky. Otevřete Průvodce připojením k Internetu klepnutím na tlačítko Start , klepnutím na příkaz Ovládací panely, klepnutím na poloţku Síť a Internet, klepnutím na poloţku Centrum sítí a sdílení, klepnutím na poloţku Nastavit připojení nebo síť a potom klepnutím na poloţku Připojit k Internetu.

26.4. Připojení k webu Kdyţ je navázáno připojení k Internetu, můţete přejít na web pomocí aplikace Internet Explorer, webového prohlíţeče, který je součástí systému Windows. Můţete pouţít i jiný webový prohlíţeč nainstalovaný v počítači. Postup spuštění aplikace Internet Explorer Spusťte aplikaci Internet Explorer klepnutím na tlačítko Start příkaz Internet Explorer.

a potom klepnutím na

Kdyţ spustíte aplikaci Internet Explorer, přejde na stránku, která je nastavena jako domovská stránka. Ve výchozím nastavení je domovská stránka nastavena na MSN.com, webovou stránku společnosti Microsoft s odkazy na různé informace a sluţby. (Je moţné, ţe výrobce vašeho počítače nastavil jinou domovskou stránku.) Jako domovskou stránku si však můţete zvolit kteroukoli stránku (nebo prázdnou stránku). Chcete-li se kdykoli vrátit na domovskou stránku, klikněte na tlačítko Domů aplikaci Internet Explorer.

Spusťte

77


26.5. Zadávání webové adresy Tak jako má kaţdý dům svou poštovní adresu, má i kaţdá webová stránka svou webovou adresu. Tato adresa se rovněţ nazývá adresa URL (Uniform Resource Locator). Například adresa URL hlavní webové stránky společnosti Microsoft je http://www.microsoft.com. Znáte-li adresu URL stránky, můţete ji zadat přímo do aplikace Internet Explorer: Do pole Adresa zadejte adresu URL. Chcete-li přejít na webovou stránku, klikněte na tlačítko Přejít nebo stiskněte klávesu ENTER.

Zadání adres URL z panelu Adresa Nemusíte zadávat část adresy http://. Stačí například zadat www.microsoft.com a aplikace Internet Explorer doplní zbývající část. Chcete-li rychle zadat adresu URL, která končí příponou COM, zadejte pouze část mezi „www.“ a „.com“ a potom stiskněte kombinaci kláves CTRL+ENTER.

Základní navigace Pouţití odkazů: Většina webových stránek obsahuje desítky nebo i stovky odkazů. Chcete-li se dostat z jedné stránky na další, klikněte na některý odkaz. Někdy však není snadné zjistit, co na stránce je a co není odkaz. Odkazy mohou být text, obrázky anebo kombinace obou moţností. Textové odkazy jsou většinou barevné a podtrţené, ale na různých stránkách se mohou stylově lišit. Chcete-li vyzkoušet, co je odkaz a co nikoli, umístěte na něj ukazatel myši. Jedná-li se o odkaz, nastanou dvě věci: Ukazatel myši se změní na ruku s ukazováčkem. Ve stavovém řádku webového prohlíţeče se zobrazí adresa URL. Na tento web přejdete kliknutím na odkaz.

78


Umístíte-li ukazatel myši na odkaz, ukazatel se změní a ve stavovém řádku se zobrazí adresa URL příslušné webové stránky Pouţití tlačítek Zpět a Vpřed: Jak přecházíte z jedné stránky na druhou, aplikace Internet Explorer sleduje vaši stopu. Chcete-li se vrátit na předchozí stránku, klikněte na tlačítko Zpět. Chcete-li se vrátit ještě o několik kroků zpět, klikněte na tlačítko Zpět vícekrát. Kdyţ jste se vrátili zpět pomocí tlačítka Zpět, můţete jít stejnou cestou zase dopředu kliknutím na tlačítko Vpřed.

Tlačítko Zpět (vlevo), tlačítko Vpřed (vpravo) Pouţívání nabídky Nejnovější stránky. Chcete-li se vrátit na stránku, kterou jste navštívili během aktuální relace, ale nechcete mnohokrát klikat na tlačítka Zpět a Vpřed, pouţijte nabídku Nejnovější stránky. klikněte na šipku vedle tlačítka Vpřed a vyberte ze seznamu určitou stránku.

Nabídka Nejnovější stránky

26.6. Vyhledávání na webu Jelikoţ jsou na webu miliardy stránek, bylo by nemoţné najít poţadovanou informaci procházením jednotlivých stránek. Naštěstí, existuje jiný způsob. Chcete-li najít stránky, které co nejvíce souvisejí se zadanými slovy či frází, můţete pouţít vyhledávací modul. Mezi hlavní vyhledávací moduly patří Google, Yahoo! Web můţete prohledávat přímo z libovolné stránky vyhledávacího stroje. Nebo chcete-li vynechat navigaci na stránku

79


vyhledávače, můţete pouţít pole Hledat v aplikaci Internet Explorer, které vidíte na obrázku:

Pole Hledat Před prvním pouţitím pole Hledat zvolte výchozího poskytovatele hledání, tedy vyhledávací modul, který bude aplikace Internet Explorer pouţívat při kaţdém hledání. Způsob vyhledávání na webu pomocí pole Hledat Do pole Hledat zadejte několik slov nebo frázi týkající se tématu, které vás zajímá, například „recept na čokoládový dort“. Buďte co nejpřesnější. Stiskněte klávesu ENTER nebo klikněte na tlačítko Hledat . Otevře se stránka výsledků hledání. Chcete-li přejít na některý web, klikněte na příslušný výsledek hledání. Pokud nenajdete, co hledáte, klikněte na moţnost Další v dolní části stránky a zobrazí se další výsledky, nebo zkuste nové hledání. Uvědomte si, ţe některé výsledky hledání jsou placená inzerce. Bývají často označeny jako Sponzorované stránky nebo Sponzorované odkazy.

26.7. Uložení oblíbených webových stránek Najdete-li webovou stránku, na kterou byste se chtěli pravidelně vracet, uloţte ji v aplikaci Internet Explorer jako oblíbenou poloţku. Tak se k ní budete moci vracet pouhým kliknutím v seznamu Oblíbené poloţky, aniţ byste si museli pamatovat či zadávat webovou adresu stránky. Uloţení webové stránky v aplikaci Internet Explorer 8 jako oblíbené poloţky V aplikaci Internet Explorer 8 přejděte na webovou stránku, kterou chcete uloţit do oblíbených poloţek. Klikněte na tlačítko Oblíbené poloţky a potom na moţnost Přidat k oblíbeným poloţkám. Do pole Název zadejte název webové stránky a klikněte na tlačítko Přidat. Uloţení webové stránky v aplikaci Internet Explorer 7 jako oblíbené poloţky V aplikaci Internet Explorer 7 přejděte na webovou stránku, kterou chcete uloţit do oblíbených poloţek. Klikněte na tlačítko Přidat k oblíbeným poloţkám oblíbeným poloţkám.

a potom na poloţku Přidat k

Do pole Název zadejte název webové stránky a klikněte na tlačítko Přidat.

80


Otevření oblíbené poloţky Internet Explorer 8 V aplikaci Internet Explorer klikněte na tlačítko Oblíbené poloţky. Klikněte na tlačítko Oblíbené poloţky, pokud dosud nebylo vybráno. V seznamu Oblíbené poloţky klikněte na webovou stránku, kterou chcete otevřít. Otevření oblíbené poloţky v aplikaci Internet Explorer 7 V aplikaci Internet Explorer 7 klikněte na tlačítko Centrum oblíbených poloţek

.

Klikněte na kartu Oblíbené poloţky, pokud dosud nebyla vybrána. V seznamu Oblíbené poloţky klikněte na webovou stránku, kterou chcete otevřít. Máte-li mnoho oblíbených poloţek, můţete je uspořádat do sloţek.

Pouţití funkce Seznam historie v aplikaci Internet Explorer 8 Chcete-li vidět některou webovou stránku, kterou jste navštívili během posledních dvaceti dnů, pouţijte seznam Historie: V aplikaci Internet Explorer klikněte na tlačítko Oblíbené poloţky. Klikněte na kartu Historie, pokud dosud nebyla vybrána. V seznamu Historie klikněte na den nebo týden a potom klikněte na název webu. Seznam se rozbalí a zobrazí se jednotlivé webové stránky, které jste na webu navštívili. Klikněte na webovou stránku, kterou chcete otevřít.

27.

Seznam historie v aplikaci Internet Explorer 8

81


28.

Použití funkce Seznam historie v aplikaci in Internet Explorer 7

Chcete-li vidět některou webovou stránku, kterou jste navštívili během posledních dvaceti dnů, pouţijte seznam Historie: V aplikaci Internet Explorer 7 klikněte na tlačítko Centrum oblíbených poloţek. Klikněte na tlačítko Historie, pokud dosud nebylo vybráno. V seznamu Historie klikněte na den nebo týden a potom klikněte na název webu. Seznam se rozbalí a zobrazí se jednotlivé webové stránky, které jste na webu navštívili. Klikněte na webovou stránku, kterou chcete otevřít.

29.

Otevření více webových stránek

Někdy budete chtít otevřít druhou (nebo třetí či čtvrtou) webovou stránku, aniţ byste zavřeli tu první. K tomu lze v aplikaci Internet Explorer vytvořit záloţku pro kaţdou novou stránku, kterou chcete otevřít. Tyto záloţky můţete pouţít k rychlému přepínání mezi stránkami nebo i k zobrazení všech stránek najednou. Chcete-li otevřít webovou stránku na nové záloţce, klikněte na tlačítko Nová záloţka:

Tlačítko Nová záloţka Po stisknutí tlačítka se na nové záloţce otevře prázdná stránka.

Prázdná stránka na nové záloţce Nyní můţete otevřít libovolnou webovou stránku zadáním adresy URL, pomocí pole Hledat nebo výběrem ze seznamu Oblíbené poloţky nebo Historie. Kdyţ máte otevřeno více stránek, můţete mezi nimi přepínat kliknutím na jejich záloţky. Chcete-li zobrazit všechny otevřené webové stránky současně, klikněte na tlačítko Rychlé záloţky . Zobrazí se zmenšená verze kaţdé webové stránky. Chcete-li na některou z nich přepnout, klikněte na ni.

82


Zobrazení všech otevřených webových stránek na kartě Rychlé záloţky Chcete-li záloţku zavřít, klikněte na tlačítko Zavřít po pravé straně záloţky.

30.

Socialní sítě

Sociální sítě jsou na internetu místem k setkávání lidí, sdílení záţitků, obsahu. Očekává se zde vzájemná interakce. Existuje mnoho typů sociálních sítí. Některé vznikají na základě rodinných vazeb, kamarádů, témat, jiné se zaměřují na seznámení. Původně byly sociální sítě určeny k setkávání lidí, diskusím a chatování. Později s rozvojem moderních technologií došlo k boomu pouţívání a sdílení multimédií. Sociální sítě se staly prostředkem k pouţívání jiných sluţeb a staly se významným nástrojem k seznámení a udrţování vzájemných vazeb. Lide.cz Mezi významné české sociální sítě patří Lidé.cz. Je to síť, která je jasně profilována jako rychlá a anonymní seznamka. Dále Spoluţáci.cz, jeţ udrţují vazby se současnými i minulými spoluţáky. Ze zahraničních sítí tvoří významnou roli Facebook, Twitter nebo QQ. Pouţívání vícero sociálních sítí se nevylučuje, naopak je v poslední době aktuálním trendem. V České republice pouţívají sociální sítě téměř 3 miliony aktivních uţivatelů.

30.1. Ochrana osobních údajů Při registraci na sociální síti jsou vyţadována různá data a údaje. Jejich uvedení je často nepovinné, ale můţe rozhodovat o úspěšnosti vyhledání nebo zviditelnění uţivatele. Mezi takové údaje patří např. jméno a příjmení, telefon, adresa bydliště nebo další osobní údaje. Před zaregistrováním na některou síť se ubezpečte, jak je v licenčním ujednání popsáno nakládání s osobními údaji ze strany provozovatele. Mnohé sociální sítě pouţívají údaje z profilů uţivatelů a nabízejí je třetím stranám. Můţe se tedy stát, ţe vaše telefonní číslo nebo adresa zveřejněná na síti budou poskytnuty pro reklamní účely. Některé sítě nabízejí ve svém rozhraní jiné aplikace. Například hraní her, lokalizaci na mapě nebo sdílení obsahu. Pečlivě si proto zkontrolujte, zda nedáváte svolení k odeslání vašich osobních dat, nebo dokonce neposkytujete adresář vašich přátel.

83


Obecně platí, ţe čím méně toho o sobě vyplníte, tím méně se vám můţe stát. Nejčastěji je zveřejněný obsah zneuţit pro vytváření falešných identit nebo ke kyberšikaně.

30.2. Rizika sociálních sítí. Většina sociálních sítí je určena k seznámení a udrţování vztahů s kamarády. Údaje, které o sobě vyplníte, sdílíte se všemi přáteli. V případě otevřených sociálních sítí je sdílíte se všemi uţivateli celé sluţby. Díky moţnostem, jeţ sociální sítě nabízejí, se můţete velice snadno seznámit, podělit o své záţitky nebo sdílet obsah. Uvědomte si, ţe to, co na internetu zveřejníte, uţ většinou nemůţete vzít zpět. Pečlivě si proto rozmyslete, co o sobě chcete sdělovat. Denně je prostřednictvím sociálních sítí ukradeno několik desítek identit. Mnohdy to uţivatelé ani netuší. Pokud to zjistí, jen málokdo ví, jak se můţe bránit.

31.

Služby na Ineternetu

31.1. Weblogy Weblog (z anglických slov web a log – zhruba „webový záznamník“) nebo zkráceně blog, je webová aplikace obsahující příspěvky uţivatele na jedné webové stránce. Osobní deníček, který je otevřený úplně kaţdému uţivateli internetu. Můţe mít charakter osobní i odborný, někdy má blog vlastnosti zpravodajského serveru, politické kampaně nebo firemní reklamy. Témata a frekvenci nových příspěvků si volí kaţdý zakladatel blogu sám. Můţe se jednat o názorovou všehochuť nebo se uţivatel můţe zaměřit na určité téma, které na svém blogu rozebírá. Přispívat můţe jak jeden uţivatel, tak také celá skupina. Blogerské servery nabízejí mnoţství sluţeb od kapacitní schránky zdarma, snadného zaloţení, vkládání a členění článku do rubrik, prostoru pro komentáře, ankety a odkazy pro reakce čtenářů blogu. Komentáře podporují další komunikaci „blogem“ s čtenáři, vznik nových článků atd. Nejsou zde hranice co se týká mnoţství textu, přihlášení, komentářů apod. Je jenom na samotném uţivateli zda se rozhodne něčí blog navštěvovat či tvořit vlastní. V dnešní době získávají blogy značnou oblibu veřejnosti, zejména pro svou jednoduchost a všestrannost (taky se zde můţe psát cokoliv, není to omezené, jako např. u Wikipedie, kde jsou články kontrolovány). Mnohé weblogy dokázaly proslavit své tvůrce, kteří pak nalezli uplatnění v profesionálních médiích, nebo byl jejich obsah vydán kniţně (např. ostravakostravski.cz). Mezi nejznámější blog-servery patří Blogger.com, který vznikl jiţ v roce 1999 (přesto se řadí do webu 2.0), ale hlavní průnik do podvědomí uţivatelů nastal aţ v roce 2002, kdy tento malý portál koupila firma Google. Dnes je Blogger jeden z nejoblíbenějších blogsystémů. Má i mnoho českých kultivarů, např. blog.cz, bloguje.cz, lup.cz, root.cz a další. Stále častěji se můţeme setkat se zpravodajskými servery, které svým čtenářům nabízejí

84


blogovací prostor coby prvek svého aktuálního elektronického vydání. Některé tituly denního tisku je tisknou jako součást svého tištěného vydání.

31.2. Del.icio.us (delicious.com) Del.icio.us (výslovnost „delišs“, anglicky chutný) je webová sluţba umoţňující ukládání, sdílení a objevování záloţek (uţivatelem uloţených internetových odkazů). Uţivatelům je díky jednoduchému pomocnému nástroji, který si mohou aktivovat ve svém internetovém prohlíţeči, umoţněno ukládat záloţky vybraných internetových stránek, jeţ navštíví. Informace v záloţce má podobu URL (adresy stránky), popisu resp. nadpisu, vlastních doplňujících informací a tagů – klíčových slov, která se k danému odkazu přiřadí. Výhoda aplikace spočívá nejen v moţnosti přehledně si uspořádat oblíbené stránky (coţ v zásadě umoţňuje i standardní fukce prohlíţečů „oblíbené poloţky“), ale v moţnostech plynoucích ze systému, který vzniká vyuţíváním stejného mechanismu masami ostatních uţivatelů. Webový obsah je kategorizován klíčovými slovy, jeţ mu přidělují jednotliví uţivatelé, vznikají mezi nimi logické vazby a ty uţivatelé vyuţívají jako vyhledávač kvalitních zdrojů. Vzniká uţitečný vyhledávací mechanismus fungující zcela jinak, neţ fulltext typu Google.

31.3. Flickr.com Oblíbený portál pro příznivce digitální fotografie, umoţňující jejich ukládání a prohlíţení. Fotografie mohou zálohovat, komentovat, diskutovat ve fórech, odkazovat na ně, mazat, přidávat další apod. Shromaţďují se zde nejlepší amatérské fotografie, ale také názory na dobrou koupi fotoaparátu, zkušenosti s jednotlivými modely apod. Podobnou sluţbu nabízí také český portál Rajce.net, nicméně s omezenými moţnostmi. Tato česká aplikace slouţí hlavně k ukládání fotografií všeho druhu, vytváření alb (například z narozenin, svateb, výletů apod.). Materiál můţeme poskytnout k nahlédnutí všem návštěvníkům stránek, nebo je uzamknout a heslo poskytnout pouze uţivatelům, kterým chcete fotografie ukázat. Velká výhoda portálů tohoto typu spočívá v tom, ţe uţivatel můţe představit své fotografie adresátům, aniţ by je musel pracně zasílat kaţdému zvlášť, má je k dispozici na jakémkoliv místě u jakéhokoliv počítače a navíc, spokojí-li se s omezenou kvalitou, poslouţí jako relativně stabilní místo k jejich uloţení (nemá li uţivatel k dispozici volnou kapacitu na disku.)

31.4. Docs.google.com 85


Tento portál funguje na principu kancelářských aplikací Word, Excel nebo PowerPoint. Můţeme zde vytvořit dokumenty, tabulky i prezentace. K vytvořeným souborům máme přístup z jakéhokoliv počítače, můţeme je zasílat emailem, sdílet s ostatními apod. Navíc, i kdyţ soubor někomu zašleme, zůstává stále interaktivní a zaznamená jakoukoliv změnu, kterou provedeme. Ta se u adresáta projeví zaktualizováním souboru.

31.5. Last.fm Last.fm bývá označován jako internetové rádio, hudební encyklopedie a především nejznámější a nejpouţívanější sociální webová sluţba zaměřená na poslech, hodnocení a doporučování hudby. Podobně, jako kdyţ aplikace delicious analyzuje naše uloţené webové záloţky a tagy pomocí přidaného nástroje v prohlíţeči, tak Last.fm pomocí pluginu, který nainstalujeme do svého hudebního přehrávače, analyzuje námi přehrávané skladby. Čím déle za přítomnosti pluginu v přehrávači posloucháme, tím lépe dokáţe Last.fm odhadnout náš hudební vkus. Na základě odesílaných dat od uţivatelů následně generuje mnoho druhů ţebříčků, osobních i celkových, uţitečných souhrnů a jiné uţitečné sluţby. Typické pro uţivatele sluţby je sdruţování do skupin podle vyznávaného hudebního stylu či oblíbených producentů, se všemi výhodami, které jim z vytvořených sítí plynou (vzájemné informování, doporučení, blogování, diskutování, sdílení muziky apod.) Jednotlivé skupiny mají také vlastní digitální hudební stanici. Kromě toho Last.fm uţivateli průběţně sestavuje přehled tzv. sousedů – tj. příznivců jemu blízkého hudebního stylu. Další důleţitou sloţku Last.fm tvoří personalizovaná internetová rádia, tedy moţnost jakéhokoliv uţivatele spravovat svou vlastní „rozhlasovou stanici.“

31.6. Facebook.com Facebook je zástupcem komunitních serverů, který si v porovnání se svou největší konkurencí (Myspace, Bebo, Orkut, Friendster) vydobyl v České republice dominantní postavení. Základním prvkem Facebooku je domovská stránka kaţdého uţivatele, tzv. profil. Standardně obsahuje fotografii, celé jméno, emailovou adresu a datum narození. Mezi nepovinné údaje, jejichţ zadání však umoţní vhodné zařazení profilu do sítě ostatních uţivatelů a plné vyuţití potenciálu sluţby, patří informace o studovaných školách, zaměstnání a určení místa, ve kterém ţijeme. Osobní profil je místem, kde rozhodujeme o seznamu svých přátel - proces přidání přítele zahrnuje pozvání jiného

86


uţivatele a musí být tedy oboustranně potvrzen. Facebook je vyuţíván zejména ke komunikaci se současnými či bývalými spoluţáky, spolupracovníky a přáteli. Tato sluţba je místem mnoha sociálních interakcí, k čemuţ přispívá její dostupnost z mobilních komunikačních technologií i řada doplňujících funkcí (např. vkládání fotografií, osobních událostí, informace o aktuálním počínání uţivatele). Facebook tedy napomáhá uţivatelům být informování o tom, co se děje mezi jejich blízkými a zároveň umoţňuje přidávat se k různým skupinám na základě společného zájmu – okruh blízkých si tedy i rozšiřovat.

31.7. Youtube.com Youtube, pro mnohé synonymum online videa a zároveň server, který ze svých uţivatelů dokázal vytvořit aktivní komunitu, do seznamu nejznámějších webů 2. generace neodmyslitelně patří – věnujeme se mu v následující kapitole.

Představení YouTube a Stream

Youtube

YouTube je největším internetovým portálem pro sdílení filmových souborů. Byl zaloţen v únoru 2005 Chadem Huleyem, Stevem Chenem a Jawed Karin. V listopadu 2006 byl zakoupen společností Google za 1,65 miliard dolarů. Návštěvnost YouTube se v následujících letech šplhala nahoru bezkonkurenčním tempem a v současnosti je srovnatelná s návštěvností samotného vyhledávače Google. Portál YouTube.com slouţí hlavně ke sdílení krátkých filmů a videí s ostatními uţivateli. Videa mohou umisťovat pouze registrovaní uţivatelé, sledovat je však můţe i neregistrovaný návštěvník. Díky zakódování videosekvence pomocí aplikace Flash můţe většina uţivatelů sledovat obsah, aniţ by museli instalovat speciální zásuvný modul. Největším problémem, s nímţ se YouTube od počátku své existence potýká, je umisťování videí s obsahem porušujícím autorská práva. Dále jsou blokovány videa s obsahem pornografie a sexuálně explicitního obsahu, uţívání drog, týrání zvířat a dalších negativit. Cílem portálu není ani šokovat, a proto odmítá syrové z dopravních nehod, různých neštěstí a utrpení. Některé státy navíc blokují také videa s obsahem názorů neslučující se s politikou dané země (např. Čína, některé islámské země). Ačkoliv YouTube neustále vyzývá své registrované uţivatele (které označuje za komunitu), aby se důkladně seznámili zejména s otázkami autorského práva a vkládali v podstatě pouze videosnímky vlastní originální tvorby, nepraktikuje ţádnou systematickou kontrolu zde umísťovaných videí dříve, neţ dojde k jejich samotnému umístění a zpřístupnění veřejnosti. Je pozoruhodné, s jakou spolehlivostí a rychlostí tato „YouTube

87


veřejnost“ následně výskyt závadných nahrávek eliminuje – vyuţívá k tomu funkci umoţňující označit libovolné video za závadné a upozornit tak zaměstnance a spolupracovníky portálu, ţe je na místě zváţit jeho další setrvání a případně ho ihned odstranit. Nezodpovědný člen můţe z komunity nadobro vyloučen (coţ mu samozřejmě neznemoţňuje, aby se znovu přihlásil pod jiným jménem, z jiné IP adresy apod.) Za zmínku stojí i zajímavý kompromis, na němţ se portál dohodnul s nahrávacími společnostmi jako je Warner Music, Universal Music a Sony Music; totiţ ţe velmi populární a sledované hudební videoklipy, jejichţ umisťování na server si uţivatelé nehodlají odpustit a které podstatným způsobem zvyšují návštěvnost YouTube, nebudou blokovány a nahrávacím společnostem za to bude vyplácena příslušná finanční odměna. Společnost uzavřela partnerské dohody s mnoha dalšími poskytovateli obsahu (např. BBC, HBO, CBC, ČT.)

32.

Registrace a nahrání vlastních videí

Orientace na portálu je o to snazší, ţe se nám od roku 2008 nabízí také s českou jazykovou lokalizací na české doméně Youtube.cz. Ačkoliv lze obsah stránek sledovat i bez registrace, plný potenciál YouTube vyuţijeme pouze s vlastním účtem. Na stránkách české mutace YouTube proto vyhledáme odkaz „Vytvořit účet“, který se nachází v pravém horním rohu. Registrace je rychlá a skládá se ze dvou kroků.

32.1. Registrace - Krok 1

88


32.2. Registrace - Krok 2

Touto registrací získáme základní účet, který nám umoţňuje především nahrát, sdílet, vyhledávat a komentovat videa. Kromě základního účtu existují další typy YouTube účtů, které si můţeme aktivovat změnou v nastavení; Bavič, Mistr, Hudebník, Reţisér či Reportér. Záleţí na tom, jaká videa budeme komunitě zprostředkovávat, na naší YouTube profilaci. Po splnění určitých kritérií jsou k dispozici speciální účty, jako například účet Partner, Politik, nebo Řídící účet. Nebývá ale důvod kamkoliv spěchat, základní kanál, tedy tzv. YouTuber, nabízí vše potřebné. Neţ se rozhodneme nahrát video, musíme znát několik základních věcí. Aby bylo moţné naši videonahrávku na web umístit, musí být její formát shodný s těmi, které YouTube podporuje. Ten naštěstí podporuje ty, které pouţívá většina videokamer (WMV, AVI, MPG a MOV). Maximální velikost videa, které budeme nahrávat standardním způsobem je 100 MB (Existuje však metoda, jak nahrát soubor o velikosti aţ dvěstěkrát větší – s vyuţitím programu YouTube Uploader.) Čím je video sekvence delší, tím více je nutné ji komprimovat (respektive stlačit její kvalitu) tak, aby nepřesáhla stanovený datový limit.

89


Z tohoto důvodu bývají videa na YouTube obvykle kratší neţ 5 minut. Maximální povolená délka je 10 minut, coţ při 100 MB omezení znamená i velmi nízkou kvalitu. V případě dalších zásahů do kódování videa je lepší zůstat střídmí, snahy o různá vylepšení mají často kontraproduktivní dopad. YouTube přehrávač například ke snímkům s poměrem stran 4:3 automaticky přidá svislé okraje, je-li to zapotřebí, video 16:9 zase přizpůsobí přehrávači s poměrem stran opačným. Pokud se tedy například před nahráváním rozhodneme v nejlepším úmyslu opatřit své video vodorovnými okraji, snadno se pak divákovi můţe zobrazit opatřené neţádoucím černým rámem. Stejně tak se obrazová kvalita patrně zhorší, budeme-li manipulovat s počtem snímků za sekundu (ţádoucích je 30 sn./s.). Samotné nahrání videa na web je rozděleno do dvou jednoduchých kroků:

32.3. Nahrávání - Krok 1

32.4.

Nahrávání - Krok 2

90


33.

Můj účet a jeho možnosti Zaregistrovaný uţivatel má k dispozici vlastní účet, díky němuţ má přístup k řadě zvláštních funkcí sluţby YouTube. Je-li k němu přihlášen a pohybuje se po portálu, mnohé z nich mu budou v souvislostech s jeho aktuálními činnostmi nabízeny k vyuţití. Kromě toho můţe kdykoliv kliknutím na své uţivatelské jméno v pravém horním rohu rozhraní přejít do svého uţivatelského menu, kde můţe spravovat nastavení svého YouTube účtu. Mezi nejoblíbenější funkce YouTube, kromě moţnosti nahrávat a sdílet vlastní videosekvence, přirozeně patří sledování nahrávek ostatních uţivatelů, jejich ukládání k pozdějšímu shlédnutí, vytváření playlistů, komentování a „videokomentování“ prezentovaných materiálů, účast v zájmových skupinách a moţnost automatických odběrů nových videí, která jsou do této skupiny přidávána. Velký význam má YouTube pro majitele blogů, kteří mohou jednoduše na své stránky vkládat zde umísťované klipy. K moţnosti vyuţití je připravena spousta dalších aplikací externích vývojářů a lze předpokládat, ţe sluţba YouTube pro své uţivatele, i díky svému výsadnímu postavení mezi online stramovými portály, nabídne nejeden zcela nový, výjimečný a ambiciózní nápad.

34.

Internetová televize Stream.cz

Zkušební verze českého projektu internetové televize Stream.cz byla spuštěna v prosinci 2005 a za necelý měsíc získala úctyhodných 10 000 návštěvníků denně. Ostrá verze

91


začala fungovat k 5. březnu 2006. Ačkoliv bývá Stream.cz označován za lokální obdobu videoportálu YouTube, jeho tvůrci namítají, ţe spíš neţ o klasický videoserver jde o sluţbu, podobající se televiznímu médiu. Undergroundovému médiu vybočujícímu z hlavního proudu, zejména pro ty, které nebaví současná televize. Portál se zaměřil na vlastní tvorbu nekonvenčních pořadů, z nichţ některé za získaly značnou popularitu a v prostředí českého internetu rychle zdomácněly (např. skeče herecké dvojice R. Genzera a M. Suchánka Kalendář Míši a Ríši, seriál Gynekologie 2, reality show Peklo s Landou, talk show Úţasňáci, Alles Gute 2). Celý projekt byl zaměřen na věkovou skupinu 15-23 let, později, zejména v souvislosti s kapitálovým vstupem společnosti Seznam.cz, byl cílový segment rozšířen na věkovou skupinu 15 a více let a přibyly komerční a kontroverzní témata. Internetová televize Stream umoţňuje stejně jako YouTube registrovaným uţivatelům vkládat videa, na rozdíl od YouTube nabízí Stream nejen vlastní pořady, ale díky spolupráci s televizí Prima také obsáhlý videoarchiv pořadů této klasické, kontinuálně vysílající stanice. Streamu se tak daří zprostředkovat uţivatelům zajímavý obsah, aniţ by se sluţba potýkala s licenčními problémy a porušováním autorských práv, jak je tomu v případě YouTube. Protoţe se jedná o český portál, je plně koncipován v češtině (o anglické verzi se zatím neuvaţuje). Vyhledávání a spouštění videí je podobné jako na stránkách YouTube a registrace je také velice podobná, přesto si to přiblíţíme.

35.

Vyhledání a spouštění videa

Stejně jako na stránkách YouTube, je vyhledávací okno umístěno ve vrchní části rozhraní. Pod vyhledáváním se nachází 8 kategorií video nabídky, z nichţ pouze jedna obsahuje videa volně vkládaná uţivateli. Ostatní kategorie (Zábava, Hudba, Showbiz, Lifestyle, Sport, Pro děti) jsou tvořeny z kmenových pořadů Streamu, samostatnou kategorií je kanál televize Prima. Moţnosti jsou v zásadě menší neţ v YouTube, o to však přehlednější a zaměřené hlavně na to, co zajímá českého diváka. V pravém horním rohu se uţivatelé mohou registrovat, přihlašovat a dávat pokyny k nahrávání videa. Stream za dobu své existence prošel řadou podstatných grafických i obsahových změn, systém rozloţení funkcí zatím zůstal nepozměněn. Vstupní menu

92


35.1. Registrace a nahrání vlastních videí Rozkliknutím ikony „Registrace“ se zobrazí nová stránka – registrační formulář Stream.cz. Je potřeba si zvolit uţivatelské jméno a uvést další povinné údaje (uţivatelské jméno se tváří jako nová emailová adresa, ta je touto registrací sice také vytvořena, ale po jejím ukončení jsme systémem vyzváni, zda ji chceme aktivovat či nikoliv.) Stejně jako při vytváření emailové sluţba u společnosti seznam.cz, jsme nakonec vyzváni k vybrání jedné z ověřujících otázek a definování její odpovědi - pro případ nutnosti ověřit naši identitu, kdybychom zapomněli své registrační údaje a přesto chtěli svůj účet i nadále vyuţívat. Poté co máte vše vyplněno, registraci ukončíme kliknutím na ikonu „zaloţit účet“. Registrace

93


Uţivatelé mají dvě moţnosti, jak videa na stránky Streamu vkládat. Buď mohou video nahrát přímo z počítače jako soubor, nebo vloţit ţivý záznam z webkamery. Maximální velkost vkládané nahrávky je 500 MB. Samotné vkládání je otázkou několika málo minut. Nejdříve musíme zadat, ţe chceme video nahrát - příkaz se nachází v pravém horním rohu stejně jako registrace. Po kliknutí na příkaz „Nahrát video“ se zobrazí stránka, kde autor své video specifikuje klíčovými slovy, informacemi jako je název, popis, a zvolí jednu z pevně stanovených kategorii videa. Součástí vytvářené vizitky bude i obrázek, vybraná momentka z vloţeného snímku. Máme-li vše vyplněno (stránky Stream.cz vyţadují vyplnit všechny poloţky), můţete se přesunout na samotné nahrání videa příkazem „Nahrát ze souboru“.

35.2. Nahrávání – Krok 1

94


Soubor se, stejně jako v aplikaci YouTube, nahraje určením jeho polohy na našem pevném disku či v externím zařízení připojeném k počítači. Podporovanými formáty jsou WMW, MP4, H.264, DivxX, XvidD, QT, FLV a 3GP, mezi podporované audio soubory patří MP3 a AAC. Umístěním na server se video automaticky překóduje na formát flv, který je určen k přehrávání na Streamu.. Ačkoliv je doba nahrání vkládaného videa zhruba dvojnásobkem jeho minutové stopáţe, skutečná prodleva mezi jeho nahráním a jeho skutečným zpřístupněním k přehrávání, můţe být i několik hodin. V posledním kroku je uţivatel vyzván, aby znovu potvrdil své autorské právo k nahrávce.

35.3. Nahrávání – Krok 2

95


36.

Můj účet a jeho možnosti

Uţivatelé Stream.cz mají moţnost vkládat a sdílet videa, komentovat je a hodnotit, vést svůj vlastní „stream-blog“, sledovat odpovědi na vlastní komentáře, komunikovat s jinými uţivateli, stát se fanouškem některého z autorů či pořadu, upozorňovat na podezřelá videa, která by nemusela splňovat podmínky dodrţování autorských práv nebo povoleného obsahu atd. Pro všechny zmíněné funkce slouţí, stejně jako na portálu YouTube, účet uţivatele, v němţ autor představuje svou tvorbu, poskytuje informace o své osobě, popřípadě odkazy na své internetové stránky či blog.

37.

Instant Messaging vs. Video hovor

37.1. Instant Messaging 96


Zasílání rychlých zpráv prostřednictvím internetu se od okamţiku svého představení bleskurychle stalo celosvětovým fenoménem, který lidem poskytuje snadný přístup k přátelům a blízkým. Programy, které umoţňují zasílání online zpráv mezi známými a přáteli se označují termínem Instant Messenger (IM). Jde o internetové sluţby, umoţňující svým uţivatelům sledovat, kteří z jejich přátel jsou právě připojeni, a dle potřeby jim posílat zprávy, chatovat, přeposílat soubory a jinak komunikovat. Hlavní výhoda oproti pouţívání např. emailu spočívá v principu odesílání a přijímání zpráv v reálném čase. Jinými slovy; zpráva je doručena téměř v okamţiku odeslání (většinou v rámci stovek milisekund). Prvním volně dostupným programem široké veřejnosti bylo ICQ (z anglického „I seek you“ neboli česky „Já hledám tebe“) izraelské firmy Mirabilis, které bylo uvedeno v roce 1996. Vlivem záhy nabyté popularity a masivní obliby se ICQ stalo hrozbou pro komerční IM síť amerického poskytovatele internetu AOL, Instant Messenger, a AOL na to později zareagoval zakoupením firmy Mirabilis. Během několika let byla představena řada dalších IM klientů, například Yahoo Messenger, MSN Messenger, Ubique, nebo Exite. Protoţe kaţdý z IM pracoval s jiným protokolem a byl proto nekompatibilní s ostatními klienty, mezi něţ byl okruh komunikujících roztříštěn, byli uţivatelé nuceni provozovat několik klientů zároveň. S velkým úspěchem se proto setkaly multiprotokoloví klienti jako je Gaim, Miranda nebo Trillian. V poslední době je mezi uţivateli také velice oblíbený Jabber, který sice není sám o sobě IM klientem, ale jeho hlavní funkce je totoţná a protokolové omezení u něj neexistuje.

37.2. ICQ Jedna z nejoblíbenějších Instant Messenger aplikací v České republice. Nová verze ICQ 6.5 představená v roce 2008 umoţňuje nejen komunikovat prostřednictvím textu s jedním či více uţivateli, ale také online telefonování, videotelefonování a zasílání SMS do sítě O2 (v české verzi). Velkou výhodou ICQ pro českého uţivatele je jeho plná lokalizace do češtiny a částečně i spolupráce výrobce programu s českým internetovým portálem Atlas. Vytvořit účet a začít komunikovat zvládnou i úplní začátečníci. Nevýhodou klienta je vysoká náročnost na operační paměť, časté případy napadení počítačovými viry, přítomnost reklamního banneru a podmínky, které musí uţivatel potvrdit pro práci s klientem (např. archivování záznamu z komunikace). I přes své nevýhody zůstává ICQ nejoblíbenějším IM klientem v Česku, ačkoliv ve světě je jeho pozice mnohem méně jednoznačná (v celosvětovém měřítka zaujímá páté místo).

37.3. Miranda 97


Další rozšířený klient pro IM byl zaloţen v roce 2000. Miranda se těší značné oblibě i mezi uţivateli protokolu ICQ, především díky absenci reklamních bannerů a niţší paměťové náročnosti. Velká výhoda tohoto klienta spočívá v moţnosti výrazně si jej přizpůsobit vlastním poţadavkům, a to za pomocí zásuvných modulů (plug-inů). Základní verze Mirandy je však na funkce velmi chudá, často proto bývá distribuována v balíčku s vhodně zvolenými plug-iny. Rozšiřitelnost funkcí Mirandy dává uţivateli značné moţnosti, na straně druhé to přeci jen vyţaduje větší péči a zvlášť pro amatérské uţivatele znamená práci navíc.

37.4. Windows Live Messenger Oblíbený messenger od společnosti Microsoft. Jeho hlavní výhody spočívají v plné kompatabilitě se systémem Windows (např. synchronizace s Microsoft Outlook). Funkce WLM kromě zasílání textových zpráv zahrnují také video přenosy, chat, sdílení fotografií, sdílení plochy a přenos hlasu. Specialitou je tzv. „šťouchnutí“ způsobující zatřesení konverzačního okna a rozzvučení zvonku v počítači uţivatele , který byl „šťouchnut“. Nevýhodou je, ţe klient pracuje pouze v systému Windows. Umoţňuje také Komunikaci s uţivateli Yahoo!Messenger, nikoliv jiţ s klienty ICQ.

37.5. Yahoo!Messenger Dříve konkurent, dnes spojenec Windows Live Messenger. Před několika lety se provozovatelé Yahoo! Messenger a Windows Live Messenger dohodli a vytvořili vzájemně kompatibilní klienty. Protoţe byly oba rozšířeny mezi desítky milionů uţivatelů, jejich spojení znamenalo upevnění pozic a miliony dalších klientů. Sluţba umoţňuje zasílání zpráv, chatování, videokonference, přenosy souborů nebo hlasovou komunikaci. Pokud pouţíváte nějakou ze sluţeb portálu Yahoo, například elektronickou schránku (není podmínkou pro zřízení účtu), bude Vás Váš klient informovat o nově příchozí poště, umoţní Vám přístup ke kalendáři, předpovědi počasí, vývoji na burze, dennímu zpravodajství, sportovním výsledkům a dalšímu servisu.

37.6. Video-hovor Jak jiţ bylo zmíněno na jiném místě tohoto textu, rozvoj video-hovorů nastává s rozvojem broadbandu a cenově dostupného hardwaru, který je pro video-telefonii

98


nutný. Díky video-hovoru má komunikující moţnost (stejně jako u IM) kontaktovat své přátele, známé, spolupracovníky apod., ať jsou kdekoli na světě. Narozdíl od IM se tak neděje formou textových zpráv, ale audiovizuálním přenosem v reálném čase, kdy se účastníci hovoru vidí na displeji svého počítače či laptopu. Přestoţe Instant Messaging a video-telefonování jsou dva rozdílné způsoby komunikace, právě většina IM klientů umoţňuje svým uţivatelům uskutečňovat také videohovory.

37.7. Video-hovory přes webový prohlížeč K uskutečňování video-hovorů není dokonce nutné mít v počítači nainstalovaný ţádný speciální program, přes který se přihlašuje a volá. V současnosti existuje několik webových stránek, které po registraci a přihlášení do systému video-hovor umoţní v desktopové aplikaci. Zbývá si pouze opatřit příslušné technické zařízení; tedy webkameru, sluchátka či reproduktory a mikrofon. Vhodným řešením pro telefonování je náhlavní souprava (headset) - sluchátka opatřená mikrofonem. Jedničkou mezi sluţbami tohoto typu je v současnosti Viphone Break společnosti Unient Communications, lokalizovaná do češtiny a dostupná na adrese viphone.cz.

37.8. Video-hovory přes IM klienty Tvůrci IM klientů se snaţí nabízet svým uţivatelům stále nové a pokročilé sluţby, a ty jsou obvykle stále náročnější na přenosovou rychlost jejich připojení. Rozhodně mezi ně patří video-telefonování, které do nabídky svých sluţeb postupně zařadila převáţná část Instant Messengerů.

37.9. Skype Přestoţe Skype řadíme mezi IM klienty, je známý a uţívaný zejména pro videohovory. Sluţba Skype byla uvedena v roce 2003, postupně rozšiřovala své sluţby a první videohovor umoţnila uţivatelům v roce 2006. Byla to právě moţnost internetové telefonie, díky níţ došlo k masovému rozšíření programu Skype, který dnes pouţívá více neţ 140 miliónů lidí z celého světa. Uţivatelé Skype si mohou navzájem telefonovat zcela zdarma a také bez doprovodných reklam. V současné době umoţňuje také volání do veřejných i mobilních sítí prostřednictvím doplňkové sluţby SkypeOut, ta je však jiţ zpoplatněna formou nákupu kreditů, nutných k telefonování do těchto sítí. Oblíbenost Skype oproti jiným sluţbám poskytujícím videohovory spočívá také v jednoduchosti instalace programu i jeho samotného pouţívání, výhodou je rovněţ malá náročnost na internetové připojení.

37.10. Windows Live Messenger

99


WLM jsme jiţ zmínili v kapitole Instant Messenger. Také WLM je díky zlepšování poskytovaných sluţeb stále více pouţíván jako nástroj pro internetové videohovory. WLM nabízí tvorbu vlastních video-emotikonů (krátká videa vyjadřující náladu), sdílení fotografií v okně aplikace, nastavení vlastních scén a pozadí, videokonference přes celou obrazovku, import kontaktů ze sluţeb Hotmail, Facebook a Linkedin a moţnost skupinové konverzace aţ s dvaceti uţivateli najednou. Stejně jako sluţba Skype umoţňuje WLM volání na pevné linky či mobilní čísla, tato sluţba je však podobně jako u jiných klientů zpoplatněna. Výhodou WLM pro uţivatele operačního systému Windows je jeho plná synchronizace s jinými produkty operačního systému a český uţivatel přivítá plnou lokalizace do českého jazyka. Náročnost na internetové připojení je vyšší neţ u sluţby Skype, uţivatel s rychlejším připojením však tento rozdíl nepocítí.

37.11. ICQ Přestoţe klient ICQ je primárně určen pro zasílání textových zpráv, kterému je jeho tvůrci a programátory věnován největší díl pozornosti, ani tento klient nemohl pominout prudký rozvoj videotelefonie. Nejnovější verze (ICQ 6.5) umoţňuje videohovory, přesto telefonování v podání ICQ není internetovou telefonií v pravém slova smyslu, svou technickou realizací se blíţí spíše klasickým vysílačkám. V České republice ICQ neumoţňuje volání na pevnou linku (v některých vybraných zemích však ano), nepodporuje video-konferenční přenosy. Časté problémy se vyskytují také při samotném spuštění video-hovorů.

38.

Technické vybavení k on-line komunikaci

Technické vybavení K realizaci kterékoliv z uvedených forem kontinuálního audiovizuálního přenosu v reálném čase je zapotřebí určité technické vybavení. V některých případech si přitom vystačíme s dnes jiţ zcela běţným příslušenstvím k počítači. Základním komponentem, bez něhoţ se neobejdeme, je vybraný typ web-kamery. Samotná volba se odvíjí především od způsobu, jakým hodláme snímaný záznam vyuţít.

38.1. Web-kamera Webkamera je zařízení, které snímá obrázky a tyto záběry poskytuje buď v reálném čase, nebo s určitým zpoţděním prostřednictvím internetu uţivateli, který je oprávněn je přijímat. Obraz tedy zpracovává podobně jako digitální fotoaparát, jen s vyšší mírou komprese (zmenšení objemu informací) a niţším rozlišením (počtem obrazových bodů zobrazovaných na obrazovce). Plynulosti videa je dosaţeno u zhruba 15-20 snímků za vteřinu, kdy lidské oko začíná vnímat sled po sobě následujících snímků jako naprosto plynulý pohyb.

100


38.2. Parametry web-kamer Proces zpracování obrazu web-kamerou začíná tím, ţe světlo, které dopadá na její objektiv prochází tělem kamery a je dále promítnuto na elektronický čip. Tento elektronický čip dopadající světlo absorbuje, podobně jako například houba na tabuli nasakuje vodu. Obrazový snímač převádí dopadající světlo na elektrický náboj a tento signál se v dalším kroku digitalizuje pomocí A/D převodníku a následně zpracovává v mikroprocesoru web-kamery. Web-kamery přitom vyuţívají dvě technologie snímání – elektronické čipy CMOS a CCD. Historicky prvními snímači byly CMOS, jejich výhodu je rychlost s jakou umoţňují přenos zaznamenaného náboje ze snímače na A/D převodník a připravenost snímačů na další expozici. Technologie CCD má větší světelnou citlivost, coţ se projeví v lepší kvalitě obrazu při špatném osvětlení. Setkáme se s ní u naprosté většiny kompaktních a poloprofesionálních web-kamer. Důleţitým měřítkem kvality kaţdé web-kamery je kombinace dvou vlastností; kvality obrazu a velikosti datového toku. Zatímco kvalita obrazu je přirozeně poţadována co nejvyšší, fakt, ţe video je přenášeno přes webové rozhraní, vytváří tlak na minimalizaci datového toku. Kvalita obrazu je přímo úměrná datové náročnosti videa. Bez efektivní komprese (zmenšení objemu informací) by byl přenos videa trhaný, nebo dokonce vůbec neuskutečnitelný. Vzhledem k celkovým objemům video dat, které jsou sítěmi přenášeny, by tyto sítě bez efektivní komprese nejspíš zkolabovaly do několika minut. Kompresi lze provádět jak přímo hardwarovými prostředky v těle kamery, tak softwarovými metodami vyuţíváními výkon vlastního centrálního procesoru (CPU). Většina web-kamer obsahuje několik nastavitelných stupňů sníţení výsledné velikosti záznamu na úkor jeho kvality.

38.3. Typy web-kamer Základní druhy web-kamer rozlišujeme podle toho, zda ke své činnosti vyţadují či nevyţadují počítač a podle moţnosti jejich umístění. Členění podle závislosti na PC Někdy jsou jako webové kamery označována pouze zařízení, která musejí být připojena k počítači, coby prostředníku mezi kamerou a příjemcem videa. Tzv. síťové (IP) kamery jsou pak pojímány jako zcela jiný druh zařízení. Ať uţ jsou důvody jejich častého vyčleňování jakékoliv (rychlejší specifikace, marketing), technologie IP kamer sice přináší rozšiřující prvky, v jádru však zůstává jednou z technologií web-kamery. Web-kamery připojované k PC – Jsou závislé na zapnutém PC, který je napájí. Jejich funkčnost a ovládání závisí na softwaru, který je nainstalován na disku počítače. Můţe se jednat jak o integrovanou kameru (velmi rozšířené u notebooků), kameru připojovanou přes USB-port (nejrozšířenější) a tzv. FireWire web-kameru, vyuţívající vysokorychlostní vstupní a výstupní technologii pro přenos vysoko objemových dat. Zařízení připojovaná k PC se vyuţívají zejména pro účely videotelefonování, videochatu, poslouţí také při

101


videokonferencích a při neformálním monitorování osob, míst a zařízení. (Pozn. například vůbec první historicky spuštěná web-kamera měla za úkol monitorovat aktuální mnoţství kávy v kávovaru určeném Cambridgeským akademikům – jejím smyslem bylo ušetřit zbytečné brouzdání po dlouhých chodbách univerzity.) Síťové (IP) kamery – Jsou samostatná zařízení, která v sobě kombinují vlastnosti vysoce kvalitní web-kamery a počítače se síťovou přípojkou. Disponují vlastní IP adresou a mají vestavěné funkce, které se postarají o webovou komunikaci, aniţ by musely být připojeny k počítači. Kameru stačí připojit do sítě (kabelem UTP nebo technologií Wifi), nastavit IP adresu a kamera je plně funkční. IP kamery mají velké vyuţití v zabezpečovacích systémech a průmyslu, stejně jako při vzdáleném monitoringu míst (ţelezničních stanic, kolejí, silnic a dálnic, dětských hřišť…) a zařízení. Kromě zaznamenávání obrazu a zvuku disponují dalšími funkcemi a dokáţí sítí přenášet i jiná neţ audiovizuální data. Mezi tyto funkce patří detekce pohybu v obraze, digitální vstupy a výstupy (například pro aktivaci alarmu nebo rozsvěcení světel), automatické přibliţování apod. 2) Členění podle možnosti umístění web-kamery Vnitřní kamery (indoor) Venkovní kamery (outdoor); Proti vodě, sněhu a povětrnostním vlivům bývají chráněny krytem, který můţe být i vyhřívaný, takţe nedochází k zamlţení či zamrazení.

Ať uţ se chystáme uskutečnit videotelefonát, zúčastnit videokonference, komunikovat s lektorem angličtiny prostřednictvím e-learningového kurzu, aktivovat soukromou web-kameru ve své kuchyni, či zprovoznit monitorovací okruh v rozhlasové stanici či zoologické zahradě, s web-kamerou si pravděpodobně nevystačíme. Chceme-li, aby se sítí kromě obrazu přenášela také zvuková stopa, neobejdeme se bez mikrofonu.

39.

Mikrofon

Mikrofon je zařízení, které slouţí k proměně akustické energie (zvuku) na energii elektrickou (audio záznam), kterou lze dále zpracovávat. Mikrofon, jakoţto vstupní prvek záznamu, ve velké míře ovlivňuje výslednou kvalitu nahrávky. Pokud tedy chceme kvalitní nahrávku, měli bychom se vyhnout levným a nekvalitním mikrofonům a nebát se investovat i několik tisíc korun. Jedním z řešení, obzvláště vhodným k videotelefonování, jsou sluchátka kombinovaná s mikrofonem. Pokud máme notebook vybavený zabudovaným mikrofonem, jako provizorní řešení můţe poslouţit i ten. Některé druhy web-kamer jsou vybaveny integrovaným mikrofonem. Ty kvalitnější z nich takovým, který dokáţe potlačit šumy, hluk na pozadí a další, pro hlasový přenos negativní vlivy. Přesto platí, ţe tyto mikrofony nebývají příliš kvalitní a pokud tedy poţadujete vyšší kvalitu, je moudré si pořídit externí mikrofon.

102


103

Informatika