Page 1

Kapitola I. Kapitola II.

Právní ochrana duševního vlastnictví

Autor: Ing. Jana Kovářová

INVESTICE DO ROZVOJE A VZDĚLÁVÁNÍ

Transfer technologií

Kurz zajišťuje:

Vysoká škola báňská - Technická univerzita Ostrava Fakulta strojní Národní strojírenský klastr, o.s.

1


Kapitola I. Kapitola II.

Právní ochrana duševního vlastnictví

Autor: Ing. Jana Kovářová

INVESTICE DO ROZVOJE A VZDĚLÁVÁNÍ

Realizační skupina: Garant:

Ing. Marcel Klus e-mail: marcel.klus@vsb.cz

Lektoři: Ing. Marcel Klus Ing. Jana Kovářová Ing. Petr Chroboček Ing. Jiří Herinek doc. Ing. Aleš Slíva, Ph.D.

Recenzenti: Bc. Radka Růţičková-Biala JUDr. Miroslav Richter

© Marcel Klus, Jana Kovářová, Petr Chroboček, Ing. Jiří Herinek, Aleš Slíva, 2011 ISBN 978-80-7204-742-0 2


Kapitola I. Kapitola II.

Právní ochrana duševního vlastnictví

Autor: Ing. Jana Kovářová

Předmluva Transfer technologií představuje přímý přenos nejnovějších poznatků z vědy a výzkumu do aplikační sféry s pomocí autorizace myšlenek. Jedná se tedy o přímé zprostředkování toku poznatků do průmyslové oblasti za účelem úspory a to v jakémkoliv smyslu (energie, lidské práce, pouţitých technologií apod.). V konečném důsledku tento transfer představuje finanční přínos jak pro původce (organizace, která poznatek vymyslela a u níţ je vlastník zaměstnán) a vlastníka (ten co vymyslel), tak pro organizaci, která si např. formou licence tento „poznatek-duševní vlastnictví“ zakoupila. Předloţená publikace v úvodu definuje duševní vlastnictví a jeho ochranu a vysvětluje předměty duševního vlastnictví a jeho ochrany, definuje průmyslová práva a základní pojmy v oblasti průmyslových práv. Zevrubně jsou popsány kapitoly právní ochrany vynálezu patentem, tvorby přihlášky vynálezu a řízení o udělení patentu včetně přihlašování vynálezů do zahraničí. Další kapitoly jsou věnovány ochraně technických řešení pomocí uţitného vzoru, rozdílu patentu a uţitného vzoru a ochraně designu pomocí průmyslového vzoru. Nezastupitelnou úlohu v ochraně duševního vlastnictví představují ochranné známky a licenční smlouvy uvedené v dalších kapitolách včetně postupu při prodeji a koupi licence a uzavírání aktivní a pasivní licenční smlouvy. Kapitoly jsou doplněny teoretickými a praktickými poznatky při uzavírání smluv a jejich úskalí. Neméně důleţitou kapitolou této publikace je autorské právo a další práva s ním související, výjimky a ochrana autorského práva, licenční smlouvy k autorským dílům a další práva související s autorským právem. Kapitoly jsou pak doplněny základními pojmy z oblasti transferu technologií a typy transferu technologií. Další části publikace jsou kapitoly zasvěcené hodnocení výsledků vědy a výzkumu v rámci Metodiky a kategorizace výsledků vědy a výzkumu. V těchto kapitolách jsou jednoznačně rozvedeny a vysvětleny pojmy vedoucí ke klasifikaci výsledků. Přínosem této části publikace je návod na vyhledávání impaktovaných časopisů v celosvětových databázích. Závěrečnou části publikace tvoří přehled českých a zahraničních agentur a jejich programů poskytující formou veřejné soutěţe dotace na projekty ve specifikovaných oblastech vědy a výzkumu na národním a mezinárodním poli. Publikace je určena studentům, akademickým pracovníkům, pracovníkům VaV a zájemcům o oblast transferu technologií. Ing. Marcel Klus

3


Kapitola I. Kapitola II.

Právní ochrana duševního vlastnictví

Autor: Ing. Jana Kovářová

Summary Technology transfer is a direct transfer of the latest knowledge of science and research into the application sphere using authorization of ideas. It is therefore a direct cover of the flow of knowledge in the industrial area in order to make savings it in any way (energy, labor, technologies, etc.). Ultimately, this transfer is a financial benefit for both the producer (organization, which invented the knowledge and by which is owner employed) and owner (the one that invented), and for the organization that license such as through the "knowledgeintellectual property" purchased. This publication defines the beginning of intellectual property and its protection, and explains the subject of intellectual property and its protection, industrial property rights, and defines basic concepts in the field of industrial property rights. Chapters thoroughly describe the legal protection of inventions, patent applications and the creation of the patent granting procedure, including the registration of inventions abroad. Other chapters are devoted to the protection of technical solutions through utility model, the difference between patent and utility model and design protection by design. An indispensable role in protecting intellectual property are trademarks and licensing agreements referred to in other chapters, including the sales and purchase of licenses and closure of active and passive license agreement. The chapters are supplemented with theoretical and practical knowledge in contracting and their pitfalls. Another important chapter of this publication is copyright, and other related rights, exemptions and copyright protection, licensing agreements for copyrighted works and other rights related to copyright. The chapters are then complemented by basic concepts of technology transfer and the types of technology transfer. Another part of the publication is chapters dedicated to evaluating the results of science and research in the methodologies and categorization of research results. These chapters are clearly developed and explained in terms of leading to the classification results. The benefit of this publication is a guide to search for journals in global databases. The final part of the publication with an overview of Czech and foreign agencies and their programs by providing competitive grants for public projects in specified fields of science and research at national and international level. The publication is intended for students, academics, R & D staff and others interested in technology transfer. Ing. Marcel Klus

4


Kapitola I. Kapitola II.

Právní ochrana duševního vlastnictví

Autor: Ing. Jana Kovářová

KAPITOLA I. PRÁVNÍ OCHRANA DUŠEVNÍHO VLASTNICTVÍ ........................................ 7 1. 1. DUŠEVNÍ VLASTNICTVÍ A JEHO OCHRANA ............................................................. 8 1. 2. PRŮMYSLOVÁ PRÁVA ................................................................................................... 9 1. 2. 1 ZÁKLADNÍ POJMY V OBLASTI PRŮMYSLOVÝCH PRÁV ....................................... 9 1. 3. PRÁVNÍ OCHRANA VYNÁLEZU PATENTEM .......................................................... 15 1.3.1 PODMÍNKY PATENTOVATELNOSTI ..................................................................... 16 1.3.2 PŘIHLAŠOVÁNÍ VYNÁLEZŮ DO ZAHRANIČÍ....................................................... 24 1. 4. PRÁVNÍ OCHRANA TECHNICKÝCH ŘEŠENÍ UŢITNÝM VZOREM...................... 26 1.4.1 PŘIHLÁŠKA TECHNICKÉHO ŘEŠENÍ ................................................................... 28 1.4.2 ŢÁDOST O ZÁPIS UŢITNÉHO VZORU DO REJSTŘÍKU ...................................... 28 1.4.3 ŘÍZENÍ O PŘIHLÁŠCE UŢITNÉHO VZORU .......................................................... 28 1.4.4 ÚČINKY UŢITNÉHO VZORU .................................................................................. 30 1. 5. ROZDÍL MEZI PATENTEM A UŢITNÝM VZOREM .................................................. 31 1. 6. OCHRANA DESIGNU PRŮMYSLOVÝM VZOREM ................................................... 33 1. 7. OCHRANNÉ ZNÁMKY .................................................................................................. 39 1. 8. LICENČNÍ SMLOUVY K PRŮMYSLOVĚ PRÁVNÍ OCHRANĚ................................ 46 1.8.1 PŘÍKLAD STRUKTURY LICENČNÍ SMLOUVY ..................................................... 51 1.8.2 POSTUP PŘI PRODEJI LICENCE .......................................................................... 51 1.8.3 POSTUP PŘI KOUPI LICENCE .............................................................................. 55 1.8.4 NEJČASTĚJŠÍ PŘI UZAVÍRÁNÍ LICENČNÍCH SMLUV ........................................ 59 1. 9. PRÁVA AUTORSKÁ ....................................................................................................... 60 1.9.1 AUTORSKÉ DÍLO ..................................................................................................... 60 1.9.2 PRÁVO AUTORSKÉ A PRÁVA S NÍM SOUVISEJÍCÍ .............................................. 61 1.9.3 VÝJIMKY A OMEZENÍ PRÁVA AUTORSKÉHO ...................................................... 64 1.9.4 BEZÚPLATNÉ ZÁKONNÉ LICENCE ................................................................... 65 1.9.5 OCHRANA AUTORSKÉHO PRÁVA ........................................................................ 65 1.9.6 LICENČNÍ SMLOUVY K AUTORSKÝM DÍLŮM.................................................... 66 1.9.7 ODSTOUPENÍ OD LICENČNÍ SMLOUVY ...................................................................66 1.9.8 ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ O NĚKTERÝCH DÍLECH ............................................ 68 1.9.9

POČÍTAČOVÉ PROGRAMY ................................................................................. 66

1.9.10 PRÁVA SOUVISEJÍCÍ S PRÁVEM AUTORSKÝM ................................................. 71 1.9.11 KOLEKTIVNÍ SPRÁVA PRÁV ................................................................................. 74 1. 10. TRANSFER TECHNOLOGIÍ ......................................................................................... 75 5


Kapitola I. Kapitola II.

Právní ochrana duševního vlastnictví

Autor: Ing. Jana Kovářová

KAPITOLA II. APLIKACE A VYUŢITÍ POZNATKŮ KOMERCIALIZACE V PRAXI ......... 78 2. 1 NÁVRH PREZENTACE ................................................................................................... 78 2. 2 STUDIJNÍ PODKLAD ...................................................................................................... 78 KAPITOLA III. METODIKA A KATEGORIZACE VÝSLEDKŮ VĚDY A VÝZKUMU ........ 92 3. 1 JEDNOTLIVÉ VÝSLEDKY VAV ................................................................................... 93 3. 2 VYHLEDÁVÁNÍ IMPAKTOVANÝCH ČASOPISŮ NA VŠB ...................................... 95 KAPITOLA IV. DUŠEVNÍ VLASTNICTVÍ V PROJEKTECH VAV .................................... 104 4.1 DUŠEVNÍ VLASTNICTVÍ A PROJEKTECH VAV..................................................... 104 4.1.1 STÁVAJÍCÍ ZNALOSTI ............................................................................................ 104 4.1.2 NOVÉ ZNALOSTI .................................................................................................... 104 4.1.3 DUŠEVNÍ VLASTNICTVÍ A ŢIVOTNÍ CYKLUS PROJEKTU ................................ 104 4.1.4 VLASTNICKÁ PRÁVA K NOVÝM ZNALOSTEM .................................................... 105 4.2 KOMERCIONALIZACE VÝSLEDKŮ VÝZKUMU A VÝVOJE ............................... 106 4.2.1 PŘENOS POZNATKŮ A TECHNOLOGIÍ DO PRŮMYSLOVÉ SFÉRY ................ 107 4.2.2 SPOLEČNÉ VĚDECKOVÝZKUMNÉ PROJEKTY ................................................. 108

6


Kapitola I.

Právní ochrana duševního vlastnictví

Autor: Ing. Jana Kovářová Autor: Ing. Petr Chroboček

Kapitola II.

Kapitola I. PRÁVNÍ OCHRANA DUŠEVNÍHO VLASTNICTVÍ Autor: Ing. Jana Kovářová Autor: Ing. Petr Chroboček

Úvod V dnešní době s ohledem na dynamický rozvoj celé společnosti nabývá na významu oblast týkající se duševního vlastnictví. Tak jak dochází k rozvoji moderních komunikačních technologií, trţního hospodářství a dalších oblastí lidské činnosti, nevyhnutelně roste i potřeba závazným způsobem stanovit v dané oblasti pevná pravidla chování jednotlivých subjektů, které v dané oblasti působí. Počet těchto subjektů se v současné době neustále zvyšuje. Nejsou jimi na rozdíl od minulé doby pouze vzdělávací a výzkumné instituce, ale i podnikatelské subjekty a jednotlivci. Všichni si v současné době jiţ uvědomují důleţitost a význam spolupráce vzdělávacích a výzkumných institucí s potenciálními uţivateli výsledků výzkumu a vývoje. Na základě takovéto spolupráce potom můţe docházet k inovaci a modernizaci výrobních procesů, coţ v konečném důsledku vede k efektivnějšímu vyuţití veškerého výrobního potenciálu a tím i k celkovému růstu ekonomiky. Dochází k zakládání vědeckotechnických parků, center pro transfer technologií a podnikatelských inkubátorů, jejichţ smyslem je zajistit spolupráci jednotlivých subjektů, které se podílejí na výzkumu a vývoji a dosáhnout toho, aby výsledky jejich činnosti byly přímo aplikovány v praxi. Současný stav trţního prostředí jednoznačně vyţaduje, aby výsledky technického rozvoje –tvůrčí práce na úrovni vynálezů, ale i uţitných vzorů, které přinášejí podnikatelské sféře, nemalý zisk, byly právně ochráněny, neboť původce či vlastník takovéhoto řešení často vynaloţil značné prostředky. Řádná ochrana duševního vlastnictví patří mezi priority ve vyspělých zemích světa. Proto byla i v České republice v minulých dvaceti letech věnována značná pozornost legislativním aktivitám.

České právo duševního vlastnictví se zásadně

změnilo. Došlo k harmonizaci s právem Evropské unie. Tyto změny vyvolávají potřebu výkladu a odstranění nejasností v praxi, s cílem informovat co moţná nejširší, zejména 77


Kapitola I.

Právní ochrana duševního vlastnictví

Autor: Ing. Jana Kovářová Autor: Ing. Petr Chroboček

Kapitola II.

technickou veřejnost. Tento předkládaný studijní materiál by měl nejenom přispět k větší informovanosti tvůrčích pracovníků, ale i přispět k určitému „otupení nechuti“ k předkládání výsledků tvůrčí aktivity, k zabezpečení právní ochrany dle platných předpisů pro duševní vlastnictví.

1. 1. Duševní vlastnictví a jeho ochrana Pojmem duševního vlastnictví označujeme nehmotné statky, které jsou výsledkem duševní činnosti. Hlavními hodnotami, pro které chráníme předměty duševního vlastnictví jsou ochrana před zneuţitím či zcizením vlastního duševního vlastnictví, získání konkurenční výhody, větší pravděpodobnost návratu vloţených prostředků do oblasti vývoje a výzkumu, snazší komercializace duševního vlastnictví formou prodeje inovovaných výrobků nebo prodeje licencí. V nejvyšším zájmu jednotlivých majitelů předmětů duševního vlastnictví by měla být

zejména důsledná

průmyslově

právní

ochrana vlastních tvůrčích aktivit,

zdokonalování smluvních vztahů s jednotlivými spolupracujícími subjekty a také vnímání ochranných známek jako značky tradice, kvality a vysoké technické úrovně výrobků a sluţeb.

Obr. 1. 3. Rozdělení duševního vlastnictví 8


Kapitola I.

Právní ochrana duševního vlastnictví

Autor: Ing. Jana Kovářová Autor: Ing. Petr Chroboček

Kapitola II.

1. 2. Průmyslová práva Průmyslová práva chápeme jako ochranu výsledků technické tvůrčí činnosti (vynálezy a uţitné vzory), předměty průmyslového výtvarnictví (průmyslové vzory), ale také jako práva na označení (ochranné známky a označení původu). V neposlední řadě jsou předmětem průmyslových práv také konstrukční schémata polovodičových výrobků tzv. topografie polovodičových výrobků, i práva související plemena zvířat, odrůdy rostlin a způsoby léčení lidí a zvířat. 1.2.1 Základní pojmy v oblasti průmyslových práv Vynález Zákon č.527/1990 Sb. v platném znění (dále jen Zákon 1) neobsahuje pojmové vymezení pomoci legální definice. Podle této právní úpravy je obecnou podmínkou, aby se vynález mohl ucházet o patentovou ochranu, skutečnost, ţe je výsledkem vlastní tvůrčí činnosti původce (vynálezce) a musí dále splňovat tři zákonné podmínky patentovatelnosti:  světová novost vzhledem ke stavu techniky ke dni podání patentové přihlášky  je výsledkem vynálezecké činnosti, přičemţ posouzení vţdy závisí na patentovém úřadě, který v konkrétním případě věc posuzuje a o ní rozhoduje. U nás je poţadována kvalitativně vyšší úroveň řešení, tj. řešení nesmí být zřejmé pro průměrného odborníka v příslušném oboru z dosavadních dostupných poznatků,  průmyslová vyuţitelnost, čímţ se rozumí opakovaně a opakovatelně vyuţitelné nejen v průmyslu, nýbrţ obecně v jakékoliv hospodářské činnosti, kterou se zde rozumí i zemědělství, obchod i sluţby. Z praktického hlediska moţno vynálezy dělit na věci (výrobky včetně léčiv a chemicky vyrobených látek, zařízení, zapojení včetně čipů a biologické, ţivé objekty – uměle získané nové kmeny mikroorganizmů) a na postupy (metody). Z důvodu praktické přehlednosti je pouţíváno mnohem vhodnější a potřebnější zatřídění vynálezů. Proto se u nás v plném rozsahu pouţívá důsledně mezinárodní patentové třídění – International Patent Classification (IPC). Patent Patent je zákonná ochrana vynálezů, zaručující vlastníkovi patentu výlučné právo k průmyslovému vyuţití vynálezu. Majitel patentu má tedy výlučné právo vynález vyuţívat 9


Kapitola I.

Právní ochrana duševního vlastnictví

Autor: Ing. Jana Kovářová Autor: Ing. Petr Chroboček

Kapitola II.

tj. výrobek vyrábět, uvádět do oběhu nebo upotřebit postup. Dále můţe majitel patentu poskytnout souhlas k vyuţívání vynálezu jiným osobám, licenční smlouvou a má také právo převést vlastnická práva k patentu na jinou osobu. Užitný vzor Uţitným vzorem jsou nová, průmyslově vyuţitelná technická řešení, která přesahují rámec pouhé odborné dovednosti. Podmínky ochrany uţitného vzoru se od ochrany patentem liší jen poţadavkem na úroveň řešení. Z moţnosti ochrany uţitným vzorem jsou však vyloučeny všechny způsoby výroby nebo pracovní činnosti a biologické reproduktivní materiály. Průmyslový vzor Náš platný zákon č. 207/2000 Sb. definuje nově průmyslový vzor, jako vzhled výrobku nebo jeho části (na rozdíl od dřívější úpravy, která hovořila o vnější úpravě výrobku), který je nový a průmyslově vyuţitelný. Dvě zákonné podmínky pro poskytnutí ochrany průmyslovému vzoru jsou jeho novost a individualita. Stejně jako u vynálezu musí být novost průmyslového vzoru světová a objektivní. Vnější úpravou se rozumí jak úprava plošná, tak i prostorová, avšak některé země (např. Francie) rozlišují mezi průmyslovými vzory, vztahujícími se k úpravě plošné a průmyslovými modely k úpravě prostorové. Výraz průmyslový model však není u nás, stejně jako ve většině jiných zemí, pouţíván a výraz průmyslový vzor pokrývá oba typy vnější úpravy. Individualita či individuální povaha průmyslového vzoru je zákonem definována jako celkový dojem, který průmyslový vzor vyvolává u informovaného uţivatele, který je zběhlý ve znalostech dříve známých vnějších úprav výrobků. Uplatněním této právní domněnky při stanovení poţadavku individuality průmyslového vzoru tak došlo ke zpřísnění podmínek jeho zápisné způsobilosti. Ochrana průmyslového vzoru vzniká zápisem do rejstříku průmyslových vzorů na patentovém úřadě (u nás na Úřadě průmyslového vlastnictví) a doba platnosti zápisu je 5 let od data přihlášky průmyslového vzoru a je moţno ji opakovaně obnovami doby ochrany prodlouţit aţ na 25 let od data podání přihlášky. Právo vznikající zápisem průmyslového vzoru do oficiálního registru je právem výlučným a absolutním a jako takové se v právních vztazích projevuje a působí. Zlepšovací návrh Zlepšovací návrh, kterými jsou podle jejich platné právní úpravy v zákoně č. 527/1990 Sb. veškerá technická, výrobní nebo provozní zdokonalení, s nimiţ má přihlašovatel právo 10


Kapitola I.

Právní ochrana duševního vlastnictví

Autor: Ing. Jana Kovářová Autor: Ing. Petr Chroboček

Kapitola II.

nakládat a o která podnikatelský subjekt projeví po jejich přihlášení zájem. Obecně nepatří zlepšovací návrhy mezi předměty průmyslového vlastnictví a naše právo pro ně ponechává velký prostor v rámci vnitropodnikové úpravy tzv. zlepšovatelského statutu. Za zlepšovací návrh ale nemůţe být přihlášeno nebo uznáno řešení, které má pracovník uloţeno jako pracovní úkon v jeho popisu práce, které se pak stane obchodním tajemstvím zaměstnavatele podle §17 ObchZ. Zlepšovací návrhy se proto stávají předmětem obchodních transakcí spíše jen okrajově, většinou podobně jako knot how, resp. jako předměty v reţimu obchodního tajemství. Platí, ţe zlepšovatel je povinen zlepšovací návrh nabídnout svému zaměstnavateli, mj. i proto, aby zbytečně nedocházelo k vynášení obchodního tajemství mimo podnik. Teprve kdyţ zaměstnavatel nabídnutý zlepšovací návrh zaměstnance nepřijme a neuzavře s ním smlouvu s podmínkami jeho vyuţití a výší odměny, můţe zaměstnanec - zlepšovatel naloţit s tímto návrhem bez omezení a podle svého vlastního uváţení. Přijme-li však zaměstnavatel nabídnutý návrh, získá k němu dispoziční i uţívací právo a můţe jej prohlásit za předmět svého obchodního tajemství. Odměňování původců přijatých zlepšovacích návrhů je zákonem ponecháno plně v pravomoci příslušných podnikatelských subjektů. Pokud však zlepšovatel není sám vůbec v pracovněprávním vztahu nebo jeho řešení se netýká oboru práce nebo činnosti jeho zaměstnavatele, můţe se svým zlepšovacím návrhem volně nakládat a disponovat bez omezení, zejména můţe svůj zlepšovací návrh nabídnout jako zlepšovací návrh libovolnému subjektu. Topografie polovodičových výrobků (čipy) Ochrana je poskytována dle zákona č. 529/1991 Sb. ve znění zákona č. 116/2000 Sb., jehoţ úplné znění bylo publikováno zákonem č. 399/2000 Sb., jsou-li topografie polovodičových výrobků výsledkem tvůrčí činnosti původce a nejsou-li v průmyslu polovodičových výrobků běţné. Nejedná se však o čipy (integrované obvody) jako takové (ty by mohly být chráněny jako vynález nebo uţitný vzor), ale o způsob jejich uspořádání ve vrstvách (tzv. maskách). Vlastní ochrana je poskytována na základě zápisu do rejstříku, který je oznamován ve Věstníku Úřadu průmyslového vlastnictví. Doba ochrany je 10 let a v podstatě spočívá v kombinaci ochrany autorskoprávní s ochranou průmyslově-právní. Nové odrůdy rostlin a plemena zvířat Tyto zvláštní průmyslově-právní instituty jsou v ČR upraveny zákonem č. 132/1989 Sb. ve znění později platných předpisů. Vedle výsledků šlechtění, klonů apod. chráněným šlechtitelským osvědčením vydávaných Ministerstvem zemědělství, ale chráněn je i název 11


Kapitola I.

Právní ochrana duševního vlastnictví

Autor: Ing. Jana Kovářová Autor: Ing. Petr Chroboček

Kapitola II.

odrůdy nebo plemene, právně upravena je i podniková odrůda a plemeno. Majitel šlechtitelského osvědčení má výlučné právo obchodně vyuţívat odrůdu nebo plemeno a bez jeho souhlasu nelze tyto předměty po dobu ochrany obchodně vyuţívat. Takový souhlas se poskytuje licenční smlouvou, která je úplatná a obsahuje dohodnuté podmínky uţívání a ujednání o licenčních poplatcích. Ochranná známka Je označení, pomocí kterého firmy identifikují samy sebe, své výrobky a sluţby. Tím se pro zákazníky odlišují od ostatních firem, které na trh přinášení stejné nebo podobné výrobky a sluţby. Můţe mít obrovskou cenu. Ochrannou známkou je označení grafického znázornění, tvořené zejména slovy, písmeny, číslicemi, barvou, kresbou nebo tvarem výrobku či jeho obalu, určené k rozlišení výrobků nebo sluţeb. Přihlášku ochranné známky k zápisu do rejstříku můţe podat jak fyzická, tak i právnická osoba. Úřad průmyslového vlastnictví provede formální průzkum, zda má přihláška zákonem předepsané náleţitosti, a poté i věcný průzkum, při němţ zjišťuje, zda předmětem přihlášky není označení, které je nezpůsobilé k zápisu do rejstříku. Touto nezpůsobilostí se rozumí např. shodnost s jinou dříve zapsanou ochrannou známkou, druhové nebo popisné označení, klamavé nebo nepravdivé označení apod. V Úřadu průmyslového vlastnictví funguje plně automatizovaný systém řízení o ochranných známkách a systém rešeršní podle libovolných kritérií (např. podle znění známky, podle druhu, podle obrazového třídění, podle majitele i podle tříd výrobků a sluţeb). V systému jsou uloţeny záznamy o všech ochranných známkách přihlášených národní cestou i o všech mezinárodních zápisech. Zápisem do rejstříku získává vlastník ochranné známky výlučné právo tuto známku pouţívat. Platnost zápisu trvá 10 let, tuto dobu však vlastník můţe proti zaplacení poplatku prodlouţit podáním ţádosti o obnovu zápisu vţdy o dalších 10 let. Registrovaná ochranná známka můţe být označována symbolem R v krouţku ®. Označení původu výrobku (appellation of origin) Označením zeměpisným, zaloţeným u nás dříve zákonem č. 159/1973 Sb., jenţ definoval označen původu výrobku jako zeměpisný název země, oblasti nebo místa, který se stal obecně známý jako údaj o tom, odkud pochází výrobek, jehoţ jakost nebo znaky jsou dány výlučně nebo podstatně zeměpisným prostředím, včetně činitelů přírodních nebo lidských. Ochrana je poskytována zápisem do rejstříku označení původu a doba jejího trvání je časově neomezená. Je však logické - a z povahy věci a ochrany samé vyplývá - ţe na 12


Kapitola I.

Právní ochrana duševního vlastnictví

Autor: Ing. Jana Kovářová Autor: Ing. Petr Chroboček

Kapitola II.

zapsané označení původu není moţné poskytnout licenci. Označení původu výrobků (někdy je uváděno téţ produktů s ohledem na produkty čistě rostlinné) bývá někdy děleno na označení v uţším smyslu, tj. na vlastní označení původu (appellation of origin, resp. fr. appelation d_origine) a označení v širším smyslu, tj.označení provenience výrobků (tzv. indication of provenance, fr. indication de provenance), kdy v prvém případě jde o údaj země, kde výrobky byly vyrobeny, v druhém případě pak o údaj země, odkud výrobky pocházejí, resp. ze které země byly dovezeny, aniţ tam byly vyrobeny. Je však nutno uvést, ţe v právních úpravách většiny zemí se mezi označením původu výrobků (téţ zboţí či produktů) a mezi označením toho, odkud výrobky (zboţí či produkty) pocházejí (provenience) nerozlišuje. Od označení původu je třeba odlišovat pouhý údaj, ţe určité výrobky pocházejí z určitého státu nebo místa, např. „Made in Romania“ nebo „Vyrobeno v Pardubicích“, protoţe charakteristické vlastnosti výrobku zde nejsou podmíněny zeměpisnou Obchodní firma a obchodní jméno Ze zákona č.513/1991 Sb. v platném znění vyplývá, ţe obchodní firma je název, pod kterým podnikatel činí právní úkony při své podnikatelské činnosti. I kdyţ je v ČR obchodní jméno téţ počítáno mezi předměty průmyslového vlastnictví jako ochranné označení, bývá v zásadě upravováno v obchodních zákonících jednotlivých zemí, u nás je to zákonem č. 513/1991 Sb. (Obch.z.) ve znění pozdějších předpisů, namísto zvláštními zákony s průmyslově-právní problematikou a agendou s tím spojenou se patentový úřad (u nás Úřad průmyslového vlastnictví) prakticky vůbec nezabývá. Ochrana obchodního jména vzniká jiţ jeho praktickým uţíváním oprávněným podnikatelem a ochrana je výlučná a časově neomezená, priorita náleţí vţdy tomu, kdo ji začal pouţívat jako první. A konečně platí zásada, ţe obchodní firma můţe být převedena jen spolu s podnikem, popř. s jeho částí, budeli jeho zbývající část dále provozována pod jinou obchodní firmou nebo tato část zanikne likvidací. Logo Jde o označení, které pouţívá určitý subjekt pro označení své osoby, svého provozu, případně na označení svých výrobků nebo sluţeb, které jsou pro tuto osobu, jeho výrobky nebo činnost charakteristické, které ji má případně odlišit od jiných subjektů, resp. výrobků nebo sluţeb.

13


Kapitola I.

Právní ochrana duševního vlastnictví

Autor: Ing. Jana Kovářová Autor: Ing. Petr Chroboček

Kapitola II.

Obchodní tajemství Jsou veškeré informace obchodní, výrobní či technické povahy související s podnikem, které mají skutečnou nebo alespoň potenciální materiální či nemateriální hodnotu, které nejsou v obchodním odvětví podniku běţně dostupné a jsou podle vůle podnikatele utajeny. Obchodní tajemství zahrnuje informace, které jsou pro podnik cenné a jejichţ ztrátou by mohl podnik utrpět újmu. Bývá zvykem zavázat zaměstnance podniku k mlčení o obchodním tajemství a případným právním postihům, pokud dojde k porušení tohoto závazku. Know How Výraz a institut know-how, tedy „vědět jak“, respektive „vědět jak na to“, se stal součástí terminologie mezinárodního obchodu po skončení druhé světové války, kdy překročil hranice USA a postupně si vymohl celosvětové uznání a uţívání v oblasti nehmotných statků, průmyslových práv a duševního vlastnictví vůbec. Je ovšem pravdou, ţe platná česká právní úprava se tímto významným institutem nezabývá i proto, ţe přesné vymezení či definice tohoto pojmu jsou jiţ desítky let předmětem odborných diskusí a pokusů o vytvoření a zavedení jeho samostatné právní ochrany. Nutno však upozornit, ţe ţádný z těchto pokusů doposud neskončil úspěšně. Neexistuje jednotná definice know-how, zato existuje celá řada různých definic tohoto pojmu. Podle převládajícího názoru v sobě know-how zahrnuje výrobně technické a obchodní poznatky, znalosti a dlouhodobé výrobní zkušenosti s určitým procesem, technologií, projekční, technickou, výrobní dokumentaci výkresovou či textovou (technologické předpisy, výrobní postupy aj.) a technické informace v ní obsaţené a technickou pomoc, znalost utajovaných receptur a postupů, nepatentované (utajované) vynálezy, včetně poznatků a zkušeností s jejich uţíváním, ale i poznatky a zkušenosti z oblasti organizace výroby a řízení, podnikání, obchodu, marketingu atp. Podle hojně zastávaného názoru je součástí know-how prakticky vše, co není nebo nemůţe být předmětem průmyslových nebo autorských práv, avšak pro podnik nebo firmu má trţní hodnotu a cenu a můţe se stát předmětem hospodářské a obchodní činnosti. Podstatné je, ţe know-how vţdy představuje ekonomickou hodnotu, která patří tomu, kdo je vyvinul nebo oprávněně získal. Ochrana know-how spočívá podle názoru převládající praxe především v trvalém, důkladném a důsledném utajování jeho předmětu na všech úrovních zaměstnanců/pracovníků i manaţerů firmy. Uznává se, ţe stupeň a úspěšnost utajení know-how ovlivňuje jeho cenu a představuje rovněţ monopol pro svého majitele za podmínky, ţe se mu podařilo předmět know-how utajit. 14


Kapitola I.

Právní ochrana duševního vlastnictví

Autor: Ing. Jana Kovářová Autor: Ing. Petr Chroboček

Kapitola II.

Know-how je povaţováno za jednu z největších hodnot vytvářených podnikem, a to hned po výnosech z investovaného kapitálu. Platnost či doba trvání know-how je omezena pouze jeho technickým zastaráním nebo ztrátou utajení. Výrazná většina dnes uzavíraných licenčních smluv obsahuje know-how a smluvní předání know-how, jako výrobně-technických poznatků a zkušeností. Know how je obvykle zárukou rychlého, dokonalého a ekonomického osvojení licenční výroby nabyvatelem. Obecně know-how představuje v licenční praxi nejširší zdroj a největší počet námětů pro oblast prodeje licencí, tj. aktivních licenčních smluv. Některé vynálezy (např. z odvětví chemické výroby) nelze vůbec patentovat, takţe poznatky toho druhu mohou být jen součástí know-how. Poněvadţ know-how není předmětem průmyslového vlastnictví a nemůţe proto být chráněno zvláštním zákonem patentově, přichází díky nedostatku této zvláštní ochrany v úvahu pouze ochrana v rámci postihu nekalé soutěţe, a to buď proti tzv. otrockému napodobení (podle § 47 Obchodního zákoníku – dále jen obch.z.) nebo pro porušení obchodního tajemství podle § 17 a § 51 obch.z. Goodwill Je nadhodnota, která můţe být zaplacena při koupi podniků a jejímţ prostřednictvím jsou oceněny nehmotné poloţky jako je např. dobrá pověst podniku, bonita zákazníků, kvalita personálu, výhoda polohy nebo odbytové sítě či úroveň organizace. Goodwill se můţe vztahovat k výrobku, podniku, k poskytovaným sluţbám apod. Ocenění nehmotných hodnot obsaţených v goodwillu je velmi obtíţné. Opakem je badwill (záporný goodwill), který vzniká jestliţe je zaplacená částka po odečtení dluhů niţší neţ je hodnota majetku podniku. Rozlišuje se goodwill původní a odvozený. Původní goodwill je v podniku v průběhu času vytvořen, je obtíţně ocenitelný a nesmí být aktivován, odvozený vzniká při získání podniku za úplatu. Prostřednictvím koupě či vkladu podniku, popř. v rámci přeměny společnosti, můţe být hodnota odvozeného goodwillu zjištěna a můţe být aktivována do rozvahy.

1. 3. Právní ochrana vynálezu patentem Patent je zákonná ochrana vynálezů zaručující vlastníkovi patentu výhradní právo k průmyslovému vyuţití vynálezu. Základním předpisem podle, kterého se řídí ochrana vynálezů v ČR je zákon 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích, ve znění pozdějších předpisů. V oblasti práva veřejného platí, ţe je ochrana podle zákona 527/1990 Sb. doplněna právní ochranou poskytovanou vynálezům trestním zákonem, zákonem o přestupcích a zákonem o ochraně spotřebitele, zákonem o opatřeních týkajících se dovozu, 15


Právní ochrana duševního vlastnictví

Kapitola I.

Autor: Ing. Jana Kovářová Autor: Ing. Petr Chroboček

Kapitola II.

vývozu a zpětného vývozu zboţí porušujícího některá práva duševního vlastnictví a dalšími právními předpisy. 1.3.1 Podmínky patentovatelnosti Tak jako většina patentových zákonů nezahrnuje platný český právní předpis, legální definici vynálezu, ale uvádí pouze podmínky pro udělení patentové ochrany. Podle §3 zákona 527/1990 Sb. se patenty udělují na vynálezy, které jsou nové, jsou výsledkem vynálezecké činnosti

a jsou průmyslově vyuţitelné. A vzhledem k tomu, ţe vynález se v souladu

s ustálenou judikaturou povaţuje za technické řešení, nebo za návod k technickému řešení, které má být dosaţeno technickými prostředky. Novost vynálezu podle §5 zák. 527/1990 Sb. Vynález je nový, není-li součástí stavu techniky. Stavem techniky je vše k čemu byl přede dnem od něhoţ přísluší přihlašovateli právo přednosti, umoţněn přístup veřejnosti a to písemně, ústně, vyuţíváním nebo jiným způsobem. Stavem techniky je i obsah přihlášek vynálezů podaných v České republice s dřívějším právem přednosti, pokud budou v den, od něhoţ přísluší přihlašovateli právo přednosti, nebo po tomto dni zveřejněny. To platí i pro mezinárodní přihlášky vynálezů a evropské přihlášky vynálezů s dřívějším právem přednosti u nichţ je Česká republika platně určeným státem. Vynálezecká činnost podle §6 zák. 527/1990 Sb. Vynález je výsledkem vynálezecké činnosti, jestliţe pro odborníka nevyplývá zřejmým způsobem ze stavu techniky. Patentovatelný vynález tedy musí jít vţdy výrazně nad rámec průměrné práce v dané oblasti techniky. Za „odborníka“ se povaţuje kvalifikovaná osoba s obecným přehledem o stavu techniky v daném oboru. „Zřejmým“ se rozumí vše, co nepřesahuje rámec běţných profesních schopností odborníka v příslušném oboru. Pro hodnocení vynálezecké činnosti není rozhodný obsah přihlášek vynálezů, které ke dni, od něhoţ přísluší přihlašovateli právo přednosti, nebyly zveřejněny. K těmto přihláškám totiţ původce vynálezu neměl přístup a nelze je proto zahrnout do stavu techniky pro účely hodnocení vynálezecké činnosti. Průmyslová vyuţitelnost podle §7 zák. 527/1990 Sb. Vynález se povaţuje za průmyslově vyuţitelný, můţe-li jeho předmět být vyráběn nebo jinak vyuţíván v průmyslu, zemědělství nebo jiných oblastech hospodářství. Za průmyslově vyuţitelné se tedy nepokládají vynálezy u nichţ se neprokáţe moţnost jejich opakovatelné realizace, např. vynálezy, které jsou vázány na jedinečné a neopakovatelné 16


Kapitola I.

Právní ochrana duševního vlastnictví

Autor: Ing. Jana Kovářová Autor: Ing. Petr Chroboček

Kapitola II.

přírodní podmínky. Pokud dojde k pochybnostem, můţe být původce vyzván, aby předvedením, nebo jiným vhodným způsobem průmyslovou vyuţitelnost prokázal. Za průmyslově vyuţitelné se nepovaţují způsoby chirurgického nebo terapeutického ošetřování lidského nebo zvířecího těla. Výluky z patentovatelnosti Platnou právní úpravou, jsou z průmyslově právní ochrany patentem některé kategorie vynálezů vyloučeny. Jedná se zejména o následující případy:  vynálezy, které nejsou podle dikce Zákona 1 za vynálezy pokládány, tedy např. programy pro počítače (software), objevy, různé vědecké a matematické metody či teorie, dále vynálezy, jeţ jsou v rozporu s tzv. veřejným pořádkem nebo téţ s dobrými mravy  z ochrany patentem je vyloučena i ochrana odrůd rostlin a plemen zvířat, neboť je poskytována na základě zákona č. 132/1989 Sb. ve znění později platných právních předpisů (s výjimkou produkčních mikroorganizmů, jejichţ kmen byl nově vypěstován a nikoliv pouze objeven)  rovněţ nové způsoby diagnostiky, prevence a léčení nemocí lidí a zvířat, dříve chráněné v rámci vyhlášky č. 331/1991 Sb., jiţ nelze chránit, poněvadţ tato ochrana byla v ČR vyhláškou č. 11/2000 Sb. zrušena,  dodnes u nás není v teorii jednoznačně rozhodnuto, zda počítačové programy (software) poţívají téţ ochrany podle patentového zákona, anebo pouze podle zákona o autorském právu, eventuálně v jakém rozsahu. V poslední době začala zejména v USA, Japonsku a rovněţ se rozšiřuje i do Evropy, převládat tendence udělovat patenty na programy počítačů, pokud je jejich výsledkem technická operace nebo technický výstup. Např. jestliţe program definuje tělesné provedení výrobků nebo sekvencí činností při výrobním nebo pracovním postupu, kterýţto výrobek nebo postup sám o sobě splňuje podmínky patentovatelnosti. Právo na patent Právo na patent má původce vynálezu nebo jeho právní nástupce. Původcem vynálezu je ten, kdo jej vytvořil vlastní tvůrčí prací. Spolutvůrci mají právo na patent v rozsahu, v jakém se podíleli na vytvoření vynálezu.

17


Kapitola I.

Právní ochrana duševního vlastnictví

Autor: Ing. Jana Kovářová Autor: Ing. Petr Chroboček

Kapitola II.

Účinek patentu Majitel patentu má výlučné právo vyuţívat vynález, poskytnout souhlas k vyuţívání vynálezu jiným osobám, nebo na ně patent převést Účinky patentu nastávají ode dne oznámení o udělení patentu ve Věstníku ÚPV. Přihlašovateli přísluší přiměřená náhrada od toho, kdo po zveřejnění přihlášky vynálezu její předmět vyuţíval. Právo na přiměřenou náhradu lze uplatnit ode dne, od něhoţ nastávají účinky patentu. Spolumajitelství patentu Přísluší-li práva z téhoţ patentu několika osobám, spravují se vztahy mezi nimi obecnými předpisy o podílovém spoluvlastnictví. Pokud není spolumajiteli dohodnuto jinak, má právo vyuţívat vynález kaţdý ze spolumajitelů patentu. K platnému uzavření licenční smlouvy je třeba, není-li dohodnuto jinak, souhlasu všech spolumajitelů. Doba platnosti patentu Patent platí maximálně 20 let od podání přihlášky vynálezu. Za udrţování patentu v platnosti je majitel povinen platit kaţdoročně poplatky podle zákona č. 634/2004 Sb. Zánik a zrušení patentu Patent zanikne uplynutím doby jeho platnosti, dále kdyţ majitel patentu nezaplatí ve stanovené lhůtě příslušné poplatky za udrţování patentu v platnosti. V případě, ţe majitel patentu se jej vzdá písemným oznámením na Úřadu průmyslového vlastnictví. Úřad patent zruší, zjistí-li se dodatečně, ţe vynález nesplňoval podmínky patentovatelnosti nebo vynález není v patentu popsán jasně a úplně, tak aby jej mohl odborník uskutečnit nebo se zjistí, ţe majitel patentu na něj nemá právo. Majitel patentu má výlučné právo vynález vyuţívat, poskytnout souhlas k jeho vyuţívání jiným osobám (udělení licence), nebo na ně patent převést. Kdo bez souhlasu majitele vyuţívá vynález, porušuje jeho výlučná práva a s tímto protiprávním jednáním jsou spojeny i nepříznivé důsledky. Podle zákona se můţe majitel domáhat zejména toho, aby rušení práva bylo zakázáno a následky porušení byly odstraněny. Byla-li tímto zásahem způsobena škoda, má poškozený právo na její náhradu. V tomto případě se nahrazuje nejen vzniklá škoda, ale i ušlý zisk. Majitel patentu nemá právo zakázat třetím osobám nakládat s výrobkem, který je předmětem chráněného vynálezu, jestliţe tento výrobek byl uveden na trh v České republice majitelem patentu nebo s jeho souhlasem, ledaţe by tu byly důvody pro rozšíření práv z patentu na uvedené činnosti. 18


Kapitola I.

Právní ochrana duševního vlastnictví

Autor: Ing. Jana Kovářová Autor: Ing. Petr Chroboček

Kapitola II.

Účinky patentu nenastávají však jeho udělením, ale aţ ode dne oznámení o udělení patentu ve Věstníku Úřadu průmyslového vlastnictví. Přihlašovateli přísluší přiměřená náhrada od toho, kdo po zveřejnění přihlášky vynálezu její předmět vyuţíval. Právo na přiměřenou náhradu lze uplatnit ode dne, od něhoţ nastávají účinky patentu. V případě mezinárodní přihlášky, jíţ se ţádá o udělení patentu v České republice, která byla zveřejněna podle mezinárodní smlouvy, přísluší přihlašovateli právo na přiměřenou náhradu aţ po zveřejnění jejího překladu v českém jazyce. Rozsah ochrany vyplývající z patentu nebo z přihlášky vynálezu je vymezen zněním patentových nároků. K výkladu patentových nároků se pouţije i popis a výkresy. Pro období do udělení patentu je rozsah ochrany vyplývající z přihlášky vynálezu vymezen zněním patentových nároků obsaţených ve zveřejněné přihlášce . Nikdo nesmí bez souhlasu majitele patentu a) vyrábět, nabízet, uvádět na trh nebo pouţívat výrobek, který je předmětem patentu, nebo k tomu účelu výrobek dováţet či skladovat anebo s ním jiným způsobem nakládat; + b) vyuţívat způsob, který je předmětem patentu, popřípadě nabízet tento způsob k vyuţití; c) nabízet, uvádět na trh, pouţívat nebo k tomuto účelu dováţet či skladovat výrobek přímo získaný způsobem, který je předmětem patentu; přitom shodné výrobky se povaţují za získané způsobem, který je předmětem patentu, je-li nanejvýš pravděpodobné, ţe výrobek byl vyroben způsobem, který je předmětem patentu, a majiteli patentu se přes přiměřené úsilí nepodařilo určit skutečně uţitý výrobní způsob, dokud se neprokáţe opak. Při dokazování opaku je nutno šetřit práv vyplývajících z ochrany obchodního tajemství. d) Dodávat nebo k dodání nabízet jiné osobě, neţ je osoba oprávněná vyuţívat patentovaný vynález, prostředky týkající se podstatného prvku tohoto vynálezu a slouţící v tomto ohledu k jeho uskutečnění, jestliţe je vzhledem k okolnostem zřejmé, ţe tyto prostředky jsou způsobilé k uskutečnění patentovaného vynálezu a jsou k němu určeny. Majitel patentu je oprávněn udělit souhlas s vyuţíváním vynálezu licenční smlouvou. Licenční smlouvou majitel patentu za úplatu poskytuje nabyvateli licence právo vynález

19


Kapitola I.

Právní ochrana duševního vlastnictví

Autor: Ing. Jana Kovářová Autor: Ing. Petr Chroboček

Kapitola II.

vyuţívat na sjednaném území a po sjednanou dobu. Není-li tato doba sjednána, licence trvá po dobu platnosti patentu. Poskytnutím licence nedochází ke změně v osobě majitele patentu. Nabyvatel licence získává pouze právo vynález vyuţívat. Licenční smlouva a právní vztahy z ní vzniklé se řídí Obchodním zákoníkem. Licenční smlouva vyţaduje písemnou formu a účinnosti vůči třetím osobám nabývá zápisem do rejstříku patentů. Majitel patentu je dále oprávněn patent převést písemnou smlouvou na jinou osobu. Smlouva o převodu práv nabývá účinnosti vůči třetím osobám zápisem do patentového rejstříku. Spolumajitelství patentu Přísluší-li práva z téhoţ patentu několika osobám, spravují se vztahy mezi nimi obecnými předpisy o podílovém spoluvlastnictví. Pokud není spolumajiteli dohodnuto jinak, má právo vyuţívat vynález kaţdý ze spolumajitelů patentu. K platnému uzavření licenční smlouvy je třeba, není-li dohodnuto jinak, souhlasu všech spolumajitelů. Doba platnosti patentu Patent platí maximálně 20 let od podání přihlášky vynálezu. Za udrţování patentu v platnosti je majitel povinen platit kaţdoročně poplatky podle zákona č. 634/2004 Sb. Zánik a zrušení patentu Patent zanikne uplynutím doby jeho platnosti, dále kdyţ majitel patentu nezaplatí ve stanovené lhůtě příslušné poplatky za udrţování patentu v platnosti. V případě, ţe majitel patentu se jej vzdá písemným oznámením na Úřadu průmyslového vlastnictví. Úřad patent zruší, zjistí-li se dodatečně, ţe vynález nesplňoval podmínky patentovatelnosti nebo vynález není v patentu popsán jasně a úplně, tak aby jej mohl odborník uskutečnit nebo se zjistí, ţe majitel patentu na něj nemá právo. Podnikový vynález – vytvoření, odměňování původců Vytvořil-li původce vynález ke splnění úkolu z pracovního poměru, z členského nebo jiného obdobného pracovněprávního vztahu k zaměstnavateli, přechází právo na patent na zaměstnavatele, není-li stanoveno smlouvou jinak. Právo na původcovství tím není dotčeno. Původce, který vytvořil vynález v pracovním poměru, je povinen zaměstnavatele o této skutečnosti neprodleně vyrozumět a předat mu podklady potřebné k posouzení vynálezu. Neuplatní-li zaměstnavatel ve lhůtě 3 měsíců od vyrozumění podle ustanovení §9 odst. 2

20


Kapitola I.

Právní ochrana duševního vlastnictví

Autor: Ing. Jana Kovářová Autor: Ing. Petr Chroboček

Kapitola II.

Zákona 1 vůči původci právo na patent, přechází toto právo zpět na původce. Původce, který vytvořil vynález v pracovním poměru, na nějţ zaměstnavatel uplatnil právo na patent, má právo vůči zaměstnavateli na přiměřenou odměnu. Pro jeho výši je rozhodný technický a hospodářský význam vynálezu a přínos dosaţený jeho moţným vyuţitím nebo jiným uplatněním, přičemţ se přihlíţí k materiálovému podílu zaměstnavatele na vytvoření vynálezu a k rozsahu pracovních úkolů původce. Doporučuje se stanovit pro odměňování vlastní firemní pravidla. tj. vydat svou vlastní podnikovou směrnici. Oznámení o vytvoření podnikového vynálezu by mělo obsahovat zejména:  jméno a příjmení původců, adresu bydliště  prohlášení původců o vytvoření vynálezu ve smyslu §9 a §10 zákona č.527/90 Sb.  název vynálezu  stručný popis dosavadního stavu techniky, včetně nevýhod  popis nového řešení, novost a jeho výhody  popis příkladu uskutečnitelnosti předmětu  vyobrazení nového řešení – výkres, je-li nutný, se vztahovými značkami, označujícími jednotlivé prvky řešení  seznam vztahových značek  stručný návrh, co má být vynálezem chráněno, podstata vynálezu, důvod ochrany Využívání vynálezu Nikdo nesmí bez souhlasu majitele patentu vyrábět, nabízet, uvádět na trh nebo pouţívat výrobek, který je předmětem patentu, nebo k tomu účelu výrobek dováţet či skladovat anebo s ním jiným způsobem nakládat. Nesmí vyuţívat způsob, který je předmětem patentu, popřípadě nabízet tento způsob k vyuţití. Tvorba přihlášky vynálezu a řízení o udělení patentu Přihlášku můţe zpracovat sám původce, dále odborný pracovník firmy (patentový inţenýr) nebo patentový zástupce. Přihláška vynálezu musí obsahovat:  popis vynálezu  oblast techniky, které se vynález týká  dosavadní stav techniky 21


Kapitola I.

Právní ochrana duševního vlastnictví

Autor: Ing. Jana Kovářová Autor: Ing. Petr Chroboček

Kapitola II.

 podstata vynálezu a jeho výhody  příklady provedení vynálezu  průmyslová vyuţitelnost  patentové nároky - musí vymezit předmět, pro který se poţaduje ochrana, musí být jasné, stručné a podloţeny popisem. Vyhotovení patentových nároků musí odpovídat stanovenému standardu podle vyhlášky č.550/1990 Sb.  výkresy - podstata vynálezu se v případě potřeby znázorní schematickým zobrazení principů a všech znaků na nichţ je vynález zaloţen, vyhotovení výkresu musí odpovídat stanovenému standardu.  anotace – slouţí výlučně pro technickou informaci, musí obsahovat název vynálezu a stručné shrnutí toho, co je uvedeno v popisu, patentových nárocích a na výkresech.

Řízení o přihlášce vynálezu před Úřadem průmyslového vlastnictví

Obr. 1. 4. Rozdělení duševního vlastnictví

Řízení o přihlášce vynálezu je zahájeno podáním přihlášky u Úřadu průmyslového vlastnictví ČR v Praze. Úřad je místem, u něhoţ občané České republiky, jakoţ i jiné osoby, které mají na území České republiky bydliště nebo sídlo, mohou podávat mezinárodní přihlášky. Přihlašovatel je povinen za podání přihlášky zaplatit správní poplatek podle zvláštních předpisů. V přihlášce vynálezu musí být uvedeno, kdo je jeho původce. Na ţádost původce Úřad neuvede jeho jméno při zveřejnění přihlášky vynálezu a oznámení o udělení patentu. Přihláška vynálezu se můţe týkat pouze jednoho vynálezu nebo skupiny vynálezů navzájem spojených tak, ţe tvoří jedinou obecnou vynálezeckou myšlenku. Je-li v jedné přihlášce poţadována ochrana na skupinu vynálezů, je poţadavek jednotnosti vynálezu 22


Kapitola I.

Právní ochrana duševního vlastnictví

Autor: Ing. Jana Kovářová Autor: Ing. Petr Chroboček

Kapitola II.

splněn, jestliţe mezi těmito vynálezy existuje technický vztah, který se týká jednoho nebo více shodných nebo si odpovídajících zvláštních technických znaků. Zvláštními technickými znaky se rozumí takové technické znaky, které určují přínos kaţdého z vynálezů uvaţovaných jako celek ke stavu techniky. Vynález musí být v přihlášce vynálezu vysvětlen tak jasně a úplně, aby jej mohl odborník uskutečnit. Je-li vynálezem průmyslový produkční mikroorganismus, musí být uloţen ve veřejné sbírce kultur ke dni, od něhoţ přísluší přihlašovateli právo přednosti. Právo přednosti vzniká přihlašovateli okamţikem podáním přihlášky vynálezu. Úřad podrobí přihlášku vynálezu předběţnému průzkumu, zda jsou splněny formálně právní poţadavky, kladené zákonem na přihlášku vynálezu. Úřad také zjišťuje zda jsou splněny zákonem stanovené podmínky patentovatelnosti a zda není dána některá z výluk patentovatelnosti. Po uplynutí 18 měsíců od vzniku práva přednosti Úřad přihlášku zveřejní a toto zveřejnění oznámí ve Věstníku. Přihláška vynálezu můţe být zveřejněna před lhůtou 18 měsíců, poţádá-li o to přihlašovatel nejpozději ve lhůtě 12 měsíců od vzniku práva přednosti a zaplatí-li správní poplatek. Po zveřejnění přihlášky vynálezu můţe kdokoli podat Úřadu připomínky k patentovatelnosti jejího předmětu; k připomínkám. Úřad je povinen vyrozumět přihlašovatele o připomínkách. Úřad podrobí přihlášku vynálezu úplnému průzkumu, v němţ zjišťuje, zda splňuje podmínky stanovené zákonem pro udělení patentu. Úplný průzkum provede Úřad na ţádost přihlašovatele nebo jej můţe provést z moci úřední. Ţádost o provedení úplného průzkumu musí být podána nejpozději do 36 měsíců od podání přihlášky vynálezu a nelze ji vzít zpět. Ţadatel je povinen spolu se ţádostí zaplatit správní poplatek podle zvláštních předpisů. Úřad zahájí úplný průzkum neprodleně po podání ţádosti. Nejsou-li podmínky stanovené pro udělení patentu splněny, Úřad přihlášku vynálezu zamítne. Před zamítnutím přihlášky vynálezu musí být přihlašovateli umoţněno vyjádřit se k podkladům, na jejichţ základě má být o přihlášce vynálezu rozhodnuto. Splňuje-li předmět přihlášky vynálezu stanovené podmínky a přihlašovatel zaplatí příslušný správní poplatek podle zvláštních předpisů Úřad udělí přihlašovateli patent; přihlašovatel se stává majitelem patentu. Majiteli patentu vydá Úřad patentovou listinu, v níţ uvede jméno původce a jejíţ součástí je popis vynálezu a patentové nároky, a udělení patentu oznámí ve Věstníku. Je-li přihlášek vynálezů se shodným předmětem více, můţe být udělen jen jeden patent.

23


Kapitola I.

Právní ochrana duševního vlastnictví

Autor: Ing. Jana Kovářová Autor: Ing. Petr Chroboček

Kapitola II.

1.3.2 Přihlašování vynálezů do zahraničí Práva z průmyslového vlastnictví mají teritoriální charakter, platí pouze na území, pro které má příslušnou udělovací pravomoc autorita (úřad), která práva přiznala. Prvotně jsou těmito autoritami národní patentové a známkové úřady, existuje několik tzv. regionálních autorit, na základě mezinárodních smluv. Věcné a formální náleţitosti přihlášky, procedura řízení o přihlášce se zahraničním úřadem, včetně jednacího jazyka, poplatků, lhůt řízení apod. jsou dány právními předpisy toho kterého státu a mohou se, zejména pokud jde o formální stránku přihlášky a řízení o přihlášce, stát od státu lišit. V naprosté většině států si však přihlašovatel, který má sídlo z jejich pohledu v zahraničí, musí povinně zvolit pro komunikaci s tamním úřadem kvalifikovaného, tj. v daném státě pro takovou sluţbu oprávněného, zástupce. Ten potom přihlašovateli poskytne veškeré informace týkající se přihlášení do zahraničí. Pro přihlašování průmyslových práv do zahraničí je důleţitým pojmem tzv. „unijní priorita“. Tento institut umoţňuje zachovat právo přednosti z první podané přihlášky i pro přihlášky se shodným předmětem podané v dalších státech. Podmínkou je, ţe přihláška uplatňující unijní prioritu musí být podána od data podání přihlášky první („prioritní“), která zaloţila „unijní prioritu“, v případě patentů 12. Přihlašování do zahraničí je nákladné, je proto důleţité zváţit, co a jak k zahraniční ochraně přihlásit. Ochrana má význam zejména v případech, kdy je naděje na uzavření licenční smlouvy na chráněné řešení, nebo v případě, ţe se předpokládá vývoz výrobku či technologie do zahraničí. V současné době existují následující moţnosti přihlašování do zahraničí: Ochrana patentem je omezena teritoriálně, tzn. ţe patent je moţné přihlásit s platností pouze na území ČR nebo platnost rozšířit do jednotlivých zemí Evropy či USA. Přihlásit vynález do zahraničí lze buď:  národní cestou ( výhodné většinou pro max. 3 státy)  formou Evropské patentové přihlášky (pouze pro státy EU, jednou přihláškou ochrana ve všech smluvních státech Evropské patentové úmluvy)  formou mezinárodní přihlášky PCT (Smlouva o patentové spolupráci) Evropský patent Úmluva o udělování evropských patentů (European Patent Convention) umoţňuje získat ochranu ve více neţ 40 evropských zemích na základě jedné patentové přihlášky. Evropské patenty jsou udělovány Evropským patentovým úřadem (EPO) se sídlem 24


Kapitola I.

Právní ochrana duševního vlastnictví

Autor: Ing. Jana Kovářová Autor: Ing. Petr Chroboček

Kapitola II.

v Mnichově, s platností ve státech designovaných v patentové přihlášce. Podobně jako u PCT jde v podstatě o svazek národních patentů, jejichţ vymáhání podléhá jurisdikci jednotlivých zemí. Nejde tedy o jednotný patent soudně vymahatelný na úrovni EU. Evropský patent se vyplatí, pokud je ţádána ochrana alespoň ve 4 evropských státech. Evropský patent je moţné podat v češtině na Úřadě průmyslového vlastnictví. Nejpozději do 3 měsíců po podání a do 13 měsíců od data priority je však nutné dodat překlad do některého z úředních jazyků EPO (angličtina, němčina, francouzština). Společný je následný patentový průzkum, formální postup při udělování ochrany a udělení patentu. Účinným se však Evropský patent stane teprve po splnění podmínek stanovených národním právem. Z toho vyplývá, ţe EUROPATENT není jednotným patentem EU, ale jen jednotně vydaným svazkem národních patentů členských států úmluvy. Obecně lze říci, ţe přihlašovatel získá v rámci jediného řízení o přihlášce vynálezu jediný Evropský patent jehoţ účinky však spočívají v tom, ţe na území států , který je v evropské přihlášce vynálezu určen ze smluvních států Úmluvy, platí jako patent národní, který má svůj vlastní právní ţivot a jehoţ platnost spolu s dalšími právními vztahy se posuzují výhradně v souladu s národním zákonodárstvím a to včetně rozsahu ochrany plynoucí z takto uděleného Evropského patentu. Mezinárodní přihláška PCT Mezinárodní ochranu patentu lze získat na základě Smlouvy o patentové spolupráci (Patent Cooperation Treaty -PCT). Jedinou přihláškou podanou v Úřadu průmyslového vlastnictví (ÚPV) lze získat ochranu ve 142 smluvních státech a čtyři regionální patenty (včetně evropského). Mezinárodní přihláška se podává v ÚPV v angličtině, němčině nebo francouzštině, ve stejném jazyku pak musí být i formulář ţádosti o mezinárodní přihlášku, který lze obdrţet bezplatně v ÚPV či v elektronické formě na stránkách ÚPV či WIPO. Přihlášku (tedy text podloh) je moţno podat i v češtině s tím, ţe je nutno do jednoho měsíce od podání mezinárodní přihlášky předloţit překlad do jednoho ze shora uvedených jazyků. Ţádost však musí být vţdy v jednom z těchto jazyků. Originál přihlášky je zaslán Mezinárodnímu úřadu a kopie dále Mezinárodnímu rešeršnímu úřadu, kterým je pro ČR Evropský patentový úřad se sídlem v Mnichově, k provedení rešerše a vyhotovení zprávy o jejím provedení a výsledku. Mezinárodní fáze řízení o mezinárodní přihlášce sestává z provedení mezinárodní rešerše a zveřejnění mezinárodní přihlášky do 18 měsíců od priority. Na základě mezinárodní rešerše a vydání posudku o patentovatelnosti se pak můţe přihlašovatel rozhodnout, zda a ve 25


Kapitola I.

Právní ochrana duševního vlastnictví

Autor: Ing. Jana Kovářová Autor: Ing. Petr Chroboček

Kapitola II.

kterém státě bude ţádat o udělení národního patentu.Přihlašovatel dále můţe ve lhůtě do 22 měsíců od data vzniku práva přednosti, resp. do tří měsíců od předání rešeršní zprávy a písemného posudku, podle toho, která lhůta uplyne později, poţádat o mezinárodní předběţný průzkum.. Tímto způsobem si můţe také přihlašovatel prodlouţit lhůtu pro vstup do národní, resp. regionální fáze na 30 měsíců od data vzniku práva přednosti u těch úřadů, u kterých není podle národního práva moţné prodlouţení lhůty vstup do národní fáze z 20 na 30 měsíců bez poţádání o mezinárodní předběţný průzkum. Originál přihlášky je zaslán Mezinárodnímu úřadu a kopie dále Mezinárodnímu rešeršnímu úřadu, kterým je pro ČR Evropský patentový úřad se sídlem v Mnichově, k provedení rešerše a vyhotovení zprávy o jejím provedení a výsledku. Mezinárodní úřad provede zveřejnění mezinárodní přihlášky( po uplynutí 18-ti měsíců od data priority) a ihned po zveřejnění přihlášku odešle všem úřadům určených zemí ve kterých přihlašovatel zamýšlí svůj vynález přihlásit . Lze konstatovat, ţe podstatou PCT smlouvy je moţnost podání pouze jediné mezinárodní přihlášky, na jejímţ základě můţe být následně udělena ochrana v řadě smluvních států. Smyslem PCT není zabezpečit patentovou ochranu samotnou, ale vytvořit optimální podmínky a současně oddálit rozhodnutí přihlašovatele o výběru států, pro který by o ochraně uvaţoval, a tím usnadnit získání patentové ochrany samotné před patentovými úřady jednotlivých zemí. Následné řízení o udělení ochrany proto probíhá před jednotlivými národními patentovými úřady v tzv. národních fázích. Hlavní výhodou přihlašování pomocí PCT je poskytnutí výhody podání jediné přihlášky a ponechání poměrně dlouhé doby pro konečné rozhodnutí , do kterých zemí bude nakonec daný vynález přihlášen. V případě mezinárodní přihlášky, totiţ činí doba pro rozhodnutí, ve kterých státech má být ochrana zajištěna 20 měsíců od data podání s moţností prodlouţení aţ na 30 měsíců, podáním ţádosti o provedené předběţného mezinárodního průzkumu. Poskytnutí dostatečného časového odkladu můţe přihlašovateli umoţnit provedení řady potřebných aktivit např. marketing, nabídková činnost, rentabilita nákladů na ochranu apod.

1. 4. Právní ochrana technických řešení užitným vzorem Uţitné vzory legislativně upravuje v České republice Zákon 478/1992 Sb., o uţitných vzorech v platném znění..ţitné vzory se téţ někdy nazývají jako „malé vynálezy“. Právní úprava uţitných vzorů je zaloţena na obdobných principech jako právní ochrana vynálezů. 26


Kapitola I.

Právní ochrana duševního vlastnictví

Autor: Ing. Jana Kovářová Autor: Ing. Petr Chroboček

Kapitola II.

Hlavním rozdílem oproti patentové ochraně je, ţe uţitným vzorem nelze chránit způsob výroby nebo pracovní činnost (výjimka je např. v Rakousku) a biologické reproduktivní materiály. Chránit uţitnými vzory lze – technická řešení která jsou nová, přesahují rámec pouhé odborné dovednosti a jsou průmyslově vyuţitelná. Proti patentům tak zůstává prakticky jen rozdíl v náročnosti na úroveň vynálezu v způsobu průzkumu před udělením platnosti ochrany a ve výši poplatků.. Významný je rozdíl v délce průměrné doby řízení o udělení. U patentového řízení to bývá v průměru 4-5 let, u uţitných vzorů v ČR činí pouze cca 3-4 měsíce. Užitným vzorem lze chránit technická řešení, která současně splňují následující podmínky:  musí být nové,  musí přesahovat rámec pouhé odborné dovednosti,  musí být průmyslové vyuţitelné. Podmínka novosti Technické řešení je nové, není-li stavem techniky. Stavem techniky je vše, tj. veškeré informace, ke kterým byl přede dnem „priority“ přihlášky uţitného vzoru umoţněn přístup veřejnosti jakýmkoliv způsobem a to písemně, ústně, vyuţíváním aj.. Součástí stavu techniky je i obsah všech dříve podaných přihlášek vynálezů či uţitných vzorů, ať uţ v České republice, nebo v zahraničí, pokud byla u takové zahraniční přihlášky Česká republika určena jako stát, pro nějţ je rovněţ ţádána ochrana. Stavem techniky není takové zveřejnění výsledků práce přihlašovatele nebo jeho právního předchůdce ke kterému došlo v posledních šesti měsících před podáním přihlášky uţitného vzoru. Tedy novost se vyţaduje celosvětová s uváţením šesti měsíční poshověcí lhůty. Podmínka, že technické řešení přesahuje rámec pouhé odborné dovednosti Na uţitné vzory jsou kladeny niţší poţadavky, pokud jde o jejich inovativnost.. U technického řešení, jeţ má být chráněno uţitným vzorem, postačí, ţe přesahuje pouhý rámec odborné dovednosti. Nelze tzv. hladké ekvivalenty např. pouhá záměna materiálu, tedy řešení, která nutně spadají do rámce odborné dovednosti průměrného odborníka v oboru.

27


Kapitola I.

Právní ochrana duševního vlastnictví

Autor: Ing. Jana Kovářová Autor: Ing. Petr Chroboček

Kapitola II.

Podmínka průmyslové využitelnosti Jde o takové technické řešení, které můţe být opakovaně pouţíváno k hospodářské činnosti. tj. v průmyslu, zemědělství ve sluţbách nebo jiných oblastech hospodářství. Technickým řešením nejsou dle zákona o užitných vzorech: 1. objevy, vědecké teorie a matematické metody, 2. pouhé vnější úpravy výrobků, 3. plány, pravidla a způsoby vykonávání duševní činnosti, 4. programy počítačů, 5. pouhé uvedení informace. Chránit užitným vzorem nelze  technická řešení, která jsou v rozporu s obecnými zájmy, zejména se zásadami lidskosti a veřejné morálky  odrůdy rostlin a plemena zvířat, jakoţ i biologické reproduktivní materiály  způsoby výroby nebo pracovní činnosti Dále nelze chránit objevy, vědecké teorie a matematické metody, pouhé vnější úpravy výrobků, plány, pravidla a způsoby vykonávání duševní činnosti, programy počítačů, pouhé uvedení informace. 1.4.1 Přihláška technického řešení Přihláška technického řešení se podává u Úřadu průmyslového vlastnictví; přihláška musí být podána písemně. Přihláška uţitného vzoru musí obsahovat:  ţádost o zápis do rejstříku uţitných vzorů, s uvedením názvu uţitného vzoru,  popis technického řešení,  nároky na ochranu, v nichţ musí být jasně a stručně vymezen předmět, který má být chráněn uţitným vzorem,  výkresy- pokud existují  doklad o zaplacení správního poplatku za podání  případná plná moc

28


Kapitola I.

Právní ochrana duševního vlastnictví

Autor: Ing. Jana Kovářová Autor: Ing. Petr Chroboček

Kapitola II.

1.4.2 Žádost o zápis užitného vzoru do rejstříku Ţádost musí obsahovat:  příjmení, jméno, bydliště, státní příslušnost přihlašovatele, je-li přihlašovatelem právnická osoba, její název a sídlo  příjmení, jméno, bydliště, státní příslušnost technického řešení  příjmení, jméno a sídlo zástupce, je-li přihlašovatel zastoupen. Je-li zastoupen právnickou osobou, uvede se její název a sídlo  název technického řešení  projev vůle přihlašovatele, ţe ţádá o zápis uţitného vzoru do rejstříku  údaj o nabytí práva na ochranu  datum podání přihlášky, popř. orgán, u něhoţ byla podána přihláška podle mezinárodní smlouvy, uplatňuje-li přihlašovatel právo přednosti podle mezinárodní smlouvy  poţadavek o přiznání data podání ze ţádosti o udělení patentu (při tzv. odbočení) 1.4.3 Řízení o přihlášce užitného vzoru Řízení o přihlášce technického řešení k ochraně uţitným vzorem je odlišné od ochrany patentem. Řízení je zaloţeno na registračním principu. Úřad zkoumá jen splnění základních podmínek, tj. formální správnost např. zda obsahuje jen jedno technické řešení, nezabývá se, nakolik je přihlašované technické řešení inovativní či jaká je jeho průmyslová vyuţitelnost. Vlastní průzkum novosti se provede jen v případě návrhu na výmaz registrace z rejstříku. p

Řízení o přihlášce užitného vzoru před Úřadem průmyslového vlastnictví

Obr. 1. 3.níŘízení o přihlášce uţitného vzoru. 29


Kapitola I.

Právní ochrana duševního vlastnictví

Autor: Ing. Jana Kovářová Autor: Ing. Petr Chroboček

Kapitola II.

Pokud přihlašovatel poţádal jiţ dříve o patent na stejné technické řešení, můţe tzv.“odbočit“, tj. podat přihlášku technického řešení k ochraně uţitným vzorem a poţádat o přiznání práva přednosti z této přihlášky vynálezu. Musí tak učinit nejpozději do dvou měsíců od rozhodnutí o přihlášce vynálezu, nejdéle do 10 let od jejího podání. Takový přihlašovatel uţitného vzoru musí ve lhůtě dvou měsíců od podání přihlášky uţitného vzoru předloţit Úřadu průmyslového vlastnictví stejnopis dřívější přihlášky vynálezu. 1.4.4 Účinky užitného vzoru Majitel uţitného vzoru má právo technické řešení jím chráněné při své hospodářské činnosti:  vyrábět, uvést do oběhu nebo upotřebit,  poskytnout souhlas (licenci) k vyuţívání technického řešení chráněného uţitným vzorem  převést uţitný vzor na třetí osoby Doba platnosti užitného vzoru Základní doba platnosti uţitného vzoru jsou 4 roky, na ţádost jeho majitele můţe být prodlouţena celkem dvakrát, vţdy o 3 roky. Maximální doba platnosti uţitného vzoru je tedy10 let. Zánik užitného vzoru Uţitný vzor zanikne :  uplynutím doby platnosti  v případě, ţe se ho majitel vzdá Výmaz užitného vzoru

Výmaz uţitného vzoru provede Úřad průmyslového vlastnictví na návrh kohokoliv.  není-li technické řešení způsobilé k ochraně  je-li předmět uţitného vzoru jiţ chráněn patentem nebo uţitným vzorem s účinky na území České republiky s dřívějším právem přednosti  jestliţe předmět uţitného vzoru jde nad rámec původního podání přihlášky uţitného vzoru

30


Kapitola I.

Právní ochrana duševního vlastnictví

Autor: Ing. Jana Kovářová Autor: Ing. Petr Chroboček

Kapitola II.

1. 5. Rozdíl mezi patentem a užitným vzorem Právní ochrana patentu a uţitného vzoru je v mnohém velmi podobná. Vţdyť zákon 476/1992 Sb. o ochraně uţitných vzorů vychází ze zákona o ochraně patentů a zlepšovacích návrhů. Přihlášení patentu má, ale velmi striktní pravidla. Hlavní rozdíly:  Uţitným vzorem nelze chránit způsoby výroby nebo pracovní činnosti. Ochrana těchto řešení je moţná pouze patentem  Nároky na vynálezeckou činnost z hlediska úrovně techniky jsou u patentu výrazně vyšší neţ u uţitného vzoru, kde jsou připuštěna i jen drobná zlepšení.  Nároky na světovou novost jsou shodné. Ale vzhledem k tomu, ţe u uţitného vzoru platí zápisný princip a není prováděn úplný průzkum, dojde většinou k udělení ochrany bez větších problémů  Hodnota ochranného dokumentu je u patentu podstatně vyšší neţ u uţitného vzoru (jak vyplývá z bodů 2 a 3). U uţitného vzoru můţe dojít k výmazu na základě ţádosti u ÚPV, ve které ţadatel doloţí nezvratné důkazy, ţe řešení nebylo v den podání přihlášky nové.  Zveřejnění vynálezu (předmětu přihlášky) původcem není na závadu, pokud k němu došlo vystavením na úředně uznané výstavě, na základě mezinárodní smlouvy, a přihláška patentu byla podána do 6 měsíců po takovémto zveřejnění. Toto zveřejnění musí být do 4 měsíců po podání přihlášky doloţeno příslušným osvědčením. na závadu novosti také není zveřejnění, ke kterému došlo zřejmým zneuţitím vzhledem k přihlašovateli. podmínkou je opět podání přihlášky do 6 měsíců od takovéhoto zveřejnění . U uţitného vzoru není na závadu novosti jakékoliv zveřejnění, pokud byla přihláška podána do 6 měsíců od tohoto zveřejnění  Udělení patentu na vynález trvá přibliţně 3 – 5 let. Zápis uţitného vzoru trvá přibliţně dva měsíce  Nejdelší moţná ochrana patentem je 20 let, u uţitného vzoru je to 10 let  Finanční náklady na ochranu vynálezu výrazně převyšují finanční náklady na ochranu uţitným vzorem.

31


Kapitola I.

Právní ochrana duševního vlastnictví

Autor: Ing. Jana Kovářová Autor: Ing. Petr Chroboček

Kapitola II.

 Na základě podané ţádosti o udělení patentu, lze nejdéle do dvou měsíců po rozhodnutí o ţádosti (udělení patentu nebo zamítnutí ochrany), ale nejpozději do 10 let od podání přihlášky vynálezu, zaţádat o ochranu stejného technického řešení zápisem uţitného vzoru. Opačný postup není moţný  Ochrana proti třetím osobám působí u patentu ode dne podání přihlášky, škoda je však vymahatelná aţ po udělení patentu. U uţitného vzoru působí ochrana a lze vymáhat škodu ode dne zápisu do rejstříku uţitných vzorů. Vhodnost ochrany patentem:  pro technické řešení přinášející zásadní změnu v daném oboru  pro světově nové technické řešení s dostatečnou jistotou na úspěšné absolvování úplného průzkumu  pokud je výroba zaloţená na daném technickém řešení perspektivní a dlouhodobá  pokud jde o řešení rozhodující v konkurenčním boji Vhodnost ochrany užitným vzorem:  pro předměty s krátkodobější ţivotností  pro předměty vhodné k jednorázovému prodeji práv k průmyslovému vlastnictví  pro rychlé zavedení do výroby, která, ale není z dlouhodobého hlediska perspektivní  pro případy kdy je potřebné získat ochranu rychle  v případě, ţe dochází k porušení práv, nebo tato situace hrozí, v tomto případě je vhodné odbočit z přihlášky vynálezu na přihlášku uţitného vzoru.

32


Kapitola I.

Právní ochrana duševního vlastnictví

Autor: Ing. Jana Kovářová Autor: Ing. Petr Chroboček

Kapitola II.

1. 6. Ochrana designu průmyslovým vzorem Průmyslovým vzorem se rozumí vzhled výrobku nebo jeho části, spočívající zejména ve znacích linií, obrysů, barev, tvaru, struktury nebo materiálů výrobku samotného, nebo jeho zdobení. Jde tedy o vizuálně vnímatelnou vlastnost či sloţku výrobku, kterou mu, vedle ostatních jeho sloţek, jakými jsou zejména takové kategorie jako „z čeho je výrobek vyroben“ nebo „jak je technicky či konstrukčně uspořádán, aby mohl plnit nějakou funkci“, dal jeho původce, v optimálním případě průmyslový výtvarník. Nejde tedy o technickou, konstrukční, funkční, materiálovou nebo jinou podstatu výrobku, byť by tato byla z reálného výrobku nebo jeho vyobrazení seznatelná. Výrobkem v terminologii právní ochrany průmyslových vzorů je průmyslově nebo řemeslně vyrobený předmět, včetně součástek určených k sestavení do jednoho sloţeného výrobku, dále grafický symbol (např. piktogram) a typografický znak (písmo ve smyslu sady alfanumerických znaků) s výjimkou počítačových programů. Sloţeným výrobkem je výrobek, který se skládá z několika součástek, které mohou být vyměněny a které umoţňují rozebrání a nové sestavení výrobku. Grafika sama o sobě, bez toho, ţe by byla aplikována na konkrétním nosiči (kterým musí být konkrétní prostorový nebo plošný výrobek), resp. agregována do jeho celkového vzhledu, není průmyslovým vzorem, protoţe nepředstavuje vzhled výrobku. Získaná ochrana zabezpečuje svému vlastníku výhodu (např. vůči konkurenci), kterou představuje výlučné právo uţívat průmyslový vzor, bránit třetím osobám uţívat jej bez jeho souhlasu, poskytnout souhlas s uţíváním průmyslového vzoru jiným osobám (licence) nebo na ně právo na průmyslový vzor převést. Uţíváním průmyslového vzoru se rozumí zejména výroba či uvedení na trh výrobku, ve kterém je chráněný průmyslový vzor ztělesněn nebo na kterém je aplikován. Ochranou průmyslového vzoru můţe tedy ten, kdo je k tomu oprávněn, zabezpečit a dále zhodnotit designérské řešení, na jehoţ vznik a na zavedení výroby výrobku, ve kterém je průmyslový vzor ztělesněn, nebo na kterém je aplikován, vynaloţil nemalé náklady a úsilí. Ochranu průmyslových vzorů, včetně vymezení práv a vztahů z ní vyplývajících, upravují zejména následující právní předpisy:  zákon č. 207/2000 Sb., o ochraně průmyslových vzorů a o změně zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o průmyslových vzorech“),

33


Kapitola I.

Právní ochrana duševního vlastnictví

Autor: Ing. Jana Kovářová Autor: Ing. Petr Chroboček

Kapitola II.

 zákon č. 500/2004 Sb., správní řád;  zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů;  zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů. Ne kaţdý průmyslový vzor je moţné zapsat do rejstříku průmyslových vzorů. Průmyslový vzor je způsobilý ochrany, je-li nový a má-li individuální povahu. Průmyslový vzor se povaţuje za nový, nebyl-li přede dnem podání přihlášky nebo přede dnem vzniku práva přednosti zpřístupněn veřejnosti shodný průmyslový vzor. Za zpřístupnění veřejnosti se nepovaţuje případ, kdy byl průmyslový vzor, pro který se poţaduje ochrana, zpřístupněn veřejnosti původcem průmyslového vzoru nebo jeho právním nástupcem během 12 měsíců přede dnem podání přihlášky. Průmyslové vzory se povaţují za shodné, jestliţe se jejich znaky liší pouze nepodstatně. Průmyslový vzor vykazuje individuální povahu, jestliţe celkový dojem, který vyvolává u informovaného uţivatele, se liší od celkového dojmu, který u takového uţivatele vyvolává průmyslový vzor zpřístupněný veřejnosti přede dnem podání přihlášky. Průmyslový vzor aplikovaný na výrobku, který představuje součástku sloţeného výrobku, nebo průmyslový vzor v takovém výrobku ztělesněný, se povaţuje za nový a mající individuální povahu jen tehdy, jestliţe součástka zůstává i po začlenění do sloţeného výrobku při běţném uţívání výrobku viditelná a jestliţe viditelné znaky součástky splňují samy o sobě poţadavek novosti a individuální povahy. Při hodnocení způsobilosti průmyslového vzoru k zápisu je nutné vzít v úvahu i ustanovení § 7 zákona o průmyslových vzorech, které se týká průmyslových vzorů obsahujících znaky dané technickou funkcí a průmyslových vzorů obsahujících znaky vzájemného propojení. I kdyţ průmyslový vzor splní výše uvedená základní kritéria pro zápis do rejstříku, nebude zapsán, pokud je v rozporu s veřejným pořádkem nebo dobrými mravy, nebo pokud existuje překáţka tzv. staršího práva, coţ nejjednodušeji vyjádřeno znamená, ţe u Úřadu jiţ byl shodný průmyslový vzor přihlášen k ochraně dříve. Přihlášku průmyslového vzoru je oprávněn podat původce nebo jeho právní nástupce. Původce je fyzická osoba, která vytvořila průmyslový vzor vlastní tvůrčí činností. Vytvořil-li původce průmyslový vzor ke splnění úkolů v pracovním poměru (tzv. zaměstnanecký průmyslový vzor), přechází právo na průmyslový vzor na zadavatele, není-li smlouvou stanoveno jinak. Původce, který vytvořil průmyslový vzor v pracovním poměru, je povinen zadavatele o této skutečnosti neprodleně písemně vyrozumět a předat mu podklady potřebné k 34


Kapitola I.

Právní ochrana duševního vlastnictví

Autor: Ing. Jana Kovářová Autor: Ing. Petr Chroboček

Kapitola II.

posouzení průmyslového vzoru. Neuplatní-li zadavatel ve lhůtě do tří měsíců od tohoto vyrozumění právo na průmyslový vzor (uplatní-li ho, můţe sám podat přihlášku a uvede v ní, ţe jde o zaměstnanecký průmyslový vzor), přechází toto právo zpět na původce a on sám můţe podat přihlášku. Je-li přihlašovatelem někdo jiný neţ původce (jiná fyzická nebo právnická osoba a není-li v přihlášce uvedeno, ţe se jedná o zaměstnanecký průmyslový vzor), musí být k přihlášce průmyslového vzoru přiloţen doklad o nabytí práva na průmyslový vzor. V přihlášce průmyslového vzoru musí být uvedeno, kdo je jeho původcem, popřípadě musí přihláška obsahovat písemné prohlášení přihlašovatele, ţe se původce vzdal práva být v přihlášce, a případně následně v rejstříku zapsaných průmyslových vzorů, uveden. 1.6.1 Přihláška průmyslového vzoru O zápis průmyslového vzoru do rejstříku se ţádá přihláškou průmyslového vzoru. Aby přihláška průmyslového vzoru mohla být povaţována za podanou, musí obsahovat identifikační údaje o přihlašovateli, projev jeho vůle ţádat o zápis průmyslového vzoru do rejstříku a vyobrazení průmyslového vzoru, které dává jednoznačnou představu o vzhledu výrobku nebo jeho části, a to v kvalitě umoţňující další reprodukci. Vyobrazení průmyslového vzoru je nejdůleţitější přílohou přihlášky průmyslového vzoru a jeho provedení je třeba věnovat velkou péči, neboť jen ono definuje předmět ochrany a rozsah této ochrany. Vyobrazení můţe mít formu fotografie nebo výkresu. Ten však nesmí být výkresem výrobním nebo konstrukčním, protoţe má znázorňovat pouze vzhled výrobku. Vyobrazení se k přihlášce přikládá v pěti vyhotoveních, případně vţdy jedno vyhotovení navíc za kaţdého druhého a dalšího spolupřihlašovatele. Hromadná přihláška průmyslového vzoru Přihláška můţe být podána jako jednoduchá, tzn. ţe zápis do rejstříku průmyslových vzorů je poţadován pro jeden průmyslový vzor, nebo jako hromadná, tzn. ţe v přihlášce můţe být najednou poţadován zápis dvou nebo více průmyslových vzorů. Podmínkou pro moţnost podat hromadnou přihlášku průmyslového vzoru je, ţe všechny průmyslové vzory v ní obsaţené patří do jedné třídy Mezinárodního třídění pro průmyslové vzory (Lokarnské třídění). Účelem institutu hromadné přihlášky je umoţnit přihlašovateli, pokud to shledá pro své další záměry při nakládání se svým průmyslovým vlastnictvím za rozumné, s menší administrativní a finanční náročností prostřednictvím jediné přihlášky získat najednou (v rámci jednoho řízení) ochranu pro řadu průmyslových vzorů. Povinnou součástí příloh hromadné přihlášky průmyslového vzoru je seznam průmyslových vzorů obsaţených v 35


Kapitola I.

Právní ochrana duševního vlastnictví

Autor: Ing. Jana Kovářová Autor: Ing. Petr Chroboček

Kapitola II.

přihlášce. Ten musí korespondovat s počtem průmyslových vzorů obsaţených v přihlášce a s číslováním jejich vyobrazení včetně jednotlivých pohledů. Řízení o přihlášce průmyslového vzoru Řízení o přihlášce průmyslového vzoru vede Úřad s přihlašovatelem, nebo se zástupcem ustanoveným přihlašovatelem. U všech průmyslových vzorů obsaţených v podaných přihláškách provádí Úřad ze zákona průzkum, zda splňují podmínky předepsané pro jejich zápis do rejstříku průmyslových vzorů, tzv. věcný průzkum. Vedle toho Úřad po podání přihlášky zjišťuje, zda má přihláška všechny potřebné formální náleţitosti. Pokud přihláška nemá formální vady a její předmět nemá věcné vady, je průmyslový vzor zapsán do rejstříku. Úřad vydá přihlašovateli, jenţ se stal v okamţiku zápisu průmyslového vzoru do rejstříku vlastníkem zapsaného průmyslového vzoru, osvědčení, které tuto skutečnost prokazuje. Současně Úřad zapsaný průmyslový vzor zveřejní (nepoţádal-li přihlašovatel v přihlášce o odklad zveřejnění) a následně oznámí zapsání průmyslového vzoru ve věstníku Úřadu. Neobsahuje-li přihláška zákonem předepsané náleţitosti, vyzve Úřad přihlašovatele, aby tyto nedostatky odstranil. K tomu mu stanoví lhůtu. Neodstraní-li přihlašovatel vytčené nedostatky ve stanovené lhůtě, Úřad řízení o přihlášce zastaví. Nesplňuje-li předmět přihlášky podmínky ochrany, Úřad to oznámí přihlašovateli a poskytne mu lhůtu pro vyjádření. Nepodaří-li se přihlašovateli námitky Úřadu vyvrátit, Úřad přihlášku zamítne. Doba ochrany zapsaného průmyslového vzoru Ochrana zapsaného průmyslového vzoru trvá 5 let od přiznaného data podání přihlášky průmyslového vzoru. Vlastník průmyslového vzoru můţe tuto dobu ochrany opakovaně obnovit, a to vţdy o 5 let, aţ na celkovou dobu 25 let od data podání přihlášky průmyslového vzoru. Ţádost o obnovu doby ochrany lze podat během posledního roku příslušného pětiletého období. Ţádost je zpoplatněna. Nebyla-li ţádost o obnovu doby ochrany podána v uvedené lhůtě, můţe ji vlastník podat ještě do šesti měsíců ode dne, kdy měla nejpozději být podána. V takovém případě se poplatek za obnovu doby ochrany zdvojnásobuje a v mezidobí mohou vzniknout práva třetích osob. Úřad vlastníka k obnovení doby ochrany průmyslového vzoru nevyzývá.

36


Kapitola I.

Právní ochrana duševního vlastnictví

Autor: Ing. Jana Kovářová Autor: Ing. Petr Chroboček

Kapitola II.

Ochranu průmyslového vzoru v zahraničí Vlastník průmyslového vzoru chráněného zápisem do rejstříku průmyslových vzorů, který v České republice vede Úřad, má svůj průmyslový vzor chráněn jen na území České republiky. Pokud by ho chtěl mít chráněn i v dalším státě nebo dalších státech, musí tam ochranu získat. Právo České republiky nechává zcela na rozhodnutí přihlašovatele, resp. toho, kdo má právo k průmyslovému vzoru, kam a jakým způsobem svůj průmyslový vzor přihlásí k ochraně. Přihlašování do zahraničí se pak řídí vţdy příslušným právem toho státu nebo nadnárodního územního celku, kam ţádost o udělení ochrany směřuje. Národní úřady průmyslového vlastnictví nemají většinou ţádné kompetence pro sluţbu, která by spočívala v přihlašování průmyslových vzorů k ochraně do zahraničí pro osoby (fyzické nebo právnické) sídlící na území států, které tyto úřady zřídily. Nemá ji ani ÚPV ČR. Pro přihlašování průmyslových vzorů do zahraničí je důleţitým pojmem tzv. „unijní priorita“. Tento institut umoţňuje zachovat právo přednosti z první podané přihlášky i pro přihlášky se shodným předmětem podané v dalších státech. Podmínkou je, ţe přihláška průmyslového vzoru uplatňující unijní prioritu musí být podána do 6 měsíců od data podání přihlášky první (tzv. prioritní), která zaloţila „unijní prioritu“. Moţnosti přihlašovatele, který má sídlo v České republice, chránit průmyslový vzor v zahraničí, jsou: Ochrana v jednotlivých státech světa tzv. národní cestou Jednou z moţností jak získat ochranu průmyslového vzoru v zahraničí registrací (nejčastěji formou zápisu průmyslového vzoru do národního rejstříku, ale např. v USA patentem) je podat přihlášku přímo u příslušného úřadu kaţdém cílového státu, ve kterém má být průmyslový vzor chráněn. Splňují-li podaná přihláška a její předmět formální a věcné náleţitosti, získá přihlašovatel sadu jednotlivě územně působících a na sobě nezávislých ochran v jím zvolené mnoţině států. Pokud se týká věcných a formálních náleţitostí přihlášky a vlastní procedury řízení o přihlášce se zahraničním úřadem, platí pravidla stanovená státem, který ho zřídil. Ta se, zejména pokud jde o formální stránku přihlášky a proceduru řízení před úřadem, často stát od státu liší. V naprosté většině států si musí přihlašovatel, který má sídlo z jejich pohledu v zahraničí, povinně zvolit pro komunikaci s tamním úřadem kvalifikovaného,

37


Kapitola I.

Právní ochrana duševního vlastnictví

Autor: Ing. Jana Kovářová Autor: Ing. Petr Chroboček

Kapitola II.

tj. v daném státě pro takovou sluţbu oprávněného, zástupce. Veškeré informace týkající se přihlášení průmyslového vzoru do zahraničí, vlastního řízení o přihlášce a výše poplatků včetně lhůt k jejich placení, pak lze získat od tamního úřadu nebo od tamních oprávněných zástupců, případně od členů české Komory patentových zástupců nebo členů České advokátní komory, kteří mají navázány vztahy se svými profesními partnery v zahraničí. Věcné podmínky pro zápis průmyslového vzoru do rejstříku jsou obvykle v jednotlivých státech podobné, nicméně mohou se i lišit, tzn. ţe průmyslový vzor, který dosáhl ochrany v České republice, jí nemusí dosáhnout v jiném státě a naopak. Platný zákon o ochraně průmyslových vzorů v České republice je, pokud se týká věcných podmínek, harmonizován s analogickými právními úpravami států EU. Ochrana v nadnárodních územních celcích Přihlašovatel se sídlem v České republice můţe přihlásit průmyslový vzor a získat ochranu i pro některé nadnárodní územní celky.  Benelux Pro celek území všech tří států Beneluxu lze získat ochranu průmyslového vzoru podáním přihlášky u Úřadu duševního vlastnictví států Beneluxu  Evropská unie Další moţností, kterou má přihlašovatel se sídlem v České republice pro registrovanou ochranu svého průmyslového vzoru v podstatné části Evropy, je získání ochrany „zapsaným průmyslovým vzorem Společenství“, jehoţ ochrana se vztahuje na celek území EU. Podacím místem přihlášky zapsaného průmyslového vzoru Společenství je Úřad pro harmonizaci ve vnitřním trhu (zkratka anglického názvu je OHIM) ve španělském Alicante. Je rovněţ moţné tzv. nepřímé podání přihlášky zapsaného průmyslového

vzoru

Společenství,

a

to

prostřednictvím

národních

úřadů

průmyslového vlastnictví členských států EU, tedy i prostřednictvím Úřadu. Na území Evropského společenství existuje i forma ochrany tzv. „nezapsaným průmyslovým vzorem Společenství“, která vzniká bez jakékoliv přihlášky a následné registrace pouhým uvedením výrobku, ve kterém je průmyslový vzor ztělesněn, na trh v EU. Haagský systém mezinárodního zápisu průmyslových vzorů Mezinárodní systém zápisu průmyslových vzorů je zaloţen na Haagské dohodě, kterou tvoří tři na sobě nezávislé akty: Londýnský akt (1934), Haagský akt (1960) a Ţenevský akt (1999). 38


Kapitola I.

Právní ochrana duševního vlastnictví

Autor: Ing. Jana Kovářová Autor: Ing. Petr Chroboček

Kapitola II.

Od 1. 1. 2008 se Evropská unie stala členskou stranou Ţenevského aktu Haagské dohody. Přihlašovatelé, kteří mají na území EU trvalé bydliště, obvyklý pobyt, jsou občany členského státu EU nebo mají na území EU provozovnu, mohou získat ochranu průmyslových vzorů podle Ţenevského aktu (nejnovější ze tří platných dohod) ve státech nebo mezivládních organizacích, které jsou opět členy Ţenevského aktu Haagské dohody. Výhodou systému oproti přihlašování národní cestou je úspora nákladů spočívající v podání jedné mezinárodní přihlášky u Mezinárodního úřadu Světové organizace duševního vlastnictví v Ţenevě.

1. 7. Ochranné známky Ochranná známka je označení, které slouţí k rozlišení výrobků nebo sluţeb na trhu. Účelem ochranné známky je odlišit výrobky nebo sluţby stejného druhu vyráběné nebo poskytované různými výrobci nebo poskytovateli sluţeb. Ochranné známky pomáhají spotřebiteli, aby se snadněji orientoval v nabídce výrobků a sluţeb a vybral si zboţí dle svého přání. V důsledku rozsáhlé reklamy rozšiřované zejména médii se ochranné známky jako výrobní nebo obchodní značky jednotlivých podnikatelských subjektů stávají nedílnou součástí našeho kaţdodenního ţivota. Problematiku ochranných známek upravují zejména následující právní normy:  zák. č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách;  vyhl. č. 97/2004 Sb., k provedení zákona o ochranných známkách;  zák. č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích. Ochrannou známkou může být Ochrannou známkou můţe být pouze označení, které lze graficky znázornit (napsat, nakreslit) a které je schopné rozlišit výrobky nebo sluţby, pro něţ je chráněno, od shodných výrobků nebo sluţeb na trhu poskytovaných z jiných obchodních zdrojů. Ochranná známka tak nemůţe existovat sama o sobě, ale vţdy jen ve spojení s konkrétními výrobky, které označuje, nebo s konkrétními sluţbami, které jsou pod touto známkou poskytovány. Přihlášku ochranné známky podává přihlašovatel u ÚPV. Právo k ochranné známce vzniká zápisem do rejstříku ochranných známek, vedeného tímto Úřadem. Vlastník ochranné známky má výlučné právo označovat své výrobky nebo sluţby ochrannou známkou nebo ji uţívat ve spojení s těmito výrobky nebo sluţbami. Bez souhlasu vlastníka nesmí nikdo uţívat označení shodné nebo zaměnitelné s jeho ochrannou známkou pro shodné nebo podobné výrobky nebo sluţby. 39


Kapitola I.

Právní ochrana duševního vlastnictví

Autor: Ing. Jana Kovářová Autor: Ing. Petr Chroboček

Kapitola II.

Ochrannou známkou můţe být:  slovní označení v běţném písmu (slova, jména, spojení slov a číslic apod.);  slovní označení ve zvláštním grafickém písmu;  obrazová označení (kresby);  kombinovaná označení slova a kresby (loga);  prostorová (trojrozměrná) označení tvořená tvary výrobků nebo jejich obalů (např. láhve);  kombinace tvaru výrobku nebo obalu se slovy nebo kresbou (např. láhev s etiketou);  barva nebo kombinace barev. Kromě slovních označení v běţném písmu můţe být ochranná známka přihlášena podle volby přihlašovatele v černobílém nebo barevném provedení. U barevné ochranné známky se ochrana vztahuje na uţité barvy a jejich uspořádání. Známka se musí důsledně uţívat pouze v tomto barevném provedení. Ze zápisu do rejstříku je vyloučeno:  označení, které nemůţe být graficky znázorněno (např. zvukové znělky, speciální vůně, televizní přenos);  označení, které nemá způsobilost rozlišit výrobky nebo sluţby;  označení, které je tvořeno výlučně ze značek nebo údajů slouţících v obchodě k určení druhu, jakosti, mnoţství, účelu, hodnoty výrobků nebo sluţeb, z údajů o zeměpisném původu nebo o době výroby výrobku či poskytnutí sluţby;  označení, které výlučně sestává ze značek nebo označení obvyklých v běţném jazyce nebo uţívaných v dobré víře a v obchodních zvyklostech;  označení tvořené výlučně tvarem výrobku, který vyplývá z jeho povahy, nebo je nezbytný pro dosaţení technického výsledku anebo dává tomuto výrobku podstatnou uţitnou hodnotu (tvar výrobku, který je obecně uţíván nebo je podmíněn technickými vlastnostmi zboţí);  označení, které odporuje veřejnému pořádku nebo dobrým mravům;  označení, které můţe klamat veřejnost zejména o povaze, jakosti nebo zeměpisném původu výrobků nebo sluţeb; 40


Kapitola I.

Právní ochrana duševního vlastnictví

Autor: Ing. Jana Kovářová Autor: Ing. Petr Chroboček

Kapitola II.

 označení přihlašované pro vína či lihoviny, které obsahuje zeměpisný údaj, aniţ by víno či lihovina měly takovýto zeměpisný původ;  označení, které obsahuje prvky poţívající ochrany podle článku 6ter Paříţské úmluvy, k jehoţ zápisu nebyl dán souhlas příslušnými orgány;  označení obsahující jiné znaky, emblémy a erby neţ uvedené v článku 6ter Paříţské úmluvy, jestliţe jejich uţití je předmětem zvláštního veřejného zájmu, ledaţe by příslušný orgán dal souhlas k jeho zápisu;  označení, které obsahuje znak vysoké symbolické hodnoty, zejména náboţenské symboly;  označení, jehoţ uţívání se příčí ustanovení jiného právního předpisu nebo je v rozporu se závazky vyplývajícími pro ČR z mezinárodních smluv;  označení, jestliţe je zjevné, ţe přihláška ochranné známky nebyla podána v dobré víře;  označení, které je shodné se starší ochranou známkou, která je přihlášena nebo zapsána pro jinou osobu a pro shodné výrobky nebo sluţby a dále označení obsahující prvky takové starší ochranné známky, které by mohly vést k záměně. Tuto skutečnost si můţe přihlašovatel ověřit ještě před podáním přihlášky ochranné známky provedením rešerše.  označení, které zasahuje do práv třetích osob, uplatněných řádně a včas podanými námitkami proti přihlášce ochranné známky. Přihláška ochranné známky Ochrannou známku si můţe přihlásit kaţdá fyzická nebo právnická osoba způsobilá k právním úkonům. Přihlášku ochranné známky můţe podat buď přímo přihlašovatel nebo si můţe pro tento účel zvolit zástupce, zejména advokáta nebo patentového zástupce. Zástupce se musí při podání přihlášky prokázat plnou mocí podepsanou přihlašovatelem. Pokud přihlašovatel nemá podnik, místo trvalého pobytu nebo sídlo na území ČR, musí přihlášku ochranné známky podávat prostřednictvím člena České advokátní komory nebo Komory patentových zástupců ČR. Tato podmínka neplatí, pokud je přihlašovatel státním příslušníkem EU nebo státu, který je smluvní stranou EHS (nebo má výše svou správu či sídlo), a je usazen na území ČR nebo zde poskytuje sluţby. Tyto osoby musí uvést adresu v ČR, kam jim budou zasílány úřední

41


Kapitola I.

Právní ochrana duševního vlastnictví

Autor: Ing. Jana Kovářová Autor: Ing. Petr Chroboček

Kapitola II.

písemnosti týkající se přihlášky či zapsané ochranné známky. Všechna podání Úřadu se činí v českém jazyce. Přihláška musí obsahovat:  ţádost o zápis ochranné známky do rejstříku;  název a sídlo firmy nebo jméno a bydliště přihlašovatele;  znění nebo plošné vyobrazení přihlašované ochranné známky;  seznam výrobků nebo sluţeb, pro něţ má být ochranná známka zapsána. Výrobky nebo sluţby musí být seřazeny a zatříděny podle tříd mezinárodního třídění výrobků a sluţeb (Mezinárodní třídění výrobků a sluţeb pro účely zápisu ochranných známek podle Niceské dohody  podpis přihlašovatele nebo jeho zástupce. Jakmile Úřad přihlášku obdrţí, vyznačí na ni datum a čas podání. Od tohoto okamţiku má přihlašovatel právo přednosti před kaţdým, kdo by si následně přihlásil shodné označení pro shodné výrobky či sluţby. Přihláška dále může obsahovat:  jméno a adresu zástupce, je-li přihlašovatel zastoupen;  adresu pro doručování, má-li být odlišná od uvedené adresy přihlašovatele nebo zástupce. Přílohy k přihlášce:  tři vyobrazení přihlašované ochranné známky o velikosti A8 aţ A4 (s výjimkou slovních známek přihlašovaných v běţném písmu);  plná moc zástupce, je-li přihlašovatel zastoupen. Řízení o přihlášce Po podání přihlášky Úřad zjišťuje, zda má přihláška všechny potřebné náleţitosti. Pokud shledá vady, které by bránily v dalším řízení (např. nesprávné zatřídění seznamu výrobků či sluţeb), vyzve písemně přihlašovatele, aby je ve stanovené lhůtě odstranil. Jestliţe přihlašovatel na výměr Úřadu nereaguje a vady neodstraní, Úřad přihlášku ochranné známky odmítne. Pokud přihláška nemá takové vady nebo pokud byly přihlašovatelem odstraněny, provádí Úřad tzv. věcný průzkum přihlašovaného označení, kde zjišťuje, zda přihlašované označení není vyloučeno ze zápisu do rejstříku. Jestliţe jde o označení, které nemůţe být 42


Kapitola I.

Právní ochrana duševního vlastnictví

Autor: Ing. Jana Kovářová Autor: Ing. Petr Chroboček

Kapitola II.

zapsáno do rejstříku, vyrozumí o této skutečnosti přihlašovatele, který se můţe ve stanovené lhůtě k výměru Úřadu vyjádřit a případně překáţku zápisu odstranit. Není-li moţné zápisnou překáţku odstranit, Úřad přihlášku ochranné známky zamítne. Jestliţe je přihlašované označení způsobilé k zápisu do rejstříku, je přihláška ochranné známky zveřejněna ve Věstníku Úřadu, který vychází jednou měsíčně. Ve lhůtě tří měsíců od data zveřejnění mohou osoby, do jejichţ dříve získaných práv můţe zveřejněné označení zasáhnout, podat námitky proti zápisu ochranné známky do rejstříku. Okruh osob oprávněných k podání námitek je stanoven zákonem o ochranných známkách. V případě podání námitek musí Úřad rozhodnout, zda jsou námitky odůvodněné a zda přihlašované označení zasahuje do práv osoby, která je podala. Vtom případě Úřad rovněţ přihlášku ochranné známky zamítne. Jestliţe proti přihlášenému označení nejsou ve stanovené lhůtě podány námitky nebo jestliţe byly tyto námitky zamítnuty jako neodůvodněné, Úřad přihlášené označení zapíše do rejstříku ochranných známek. Na základě toho Úřad vydá vlastníku ochranné známky osvědčení o zápisu ochranné známky do rejstříku. Doba platnosti ochranné známky Ochranná doba zapsané ochranné známky je deset let od data podání přihlášky u Úřadu. Ochrannou dobu je moţné na ţádost vlastníka ochranné známky obnovit vţdy na dalších deset let. Ţádost o obnovu zápisu ochranné známky, jejíţ formulář je u Úřadu k dispozici, se podává nejdříve v posledním roce její ochranné doby, avšak před datem jejího uplynutí. Za zvýšený poplatek je moţné ţádost o obnovu zápisu podat ještě do šesti měsíců po tomto datu. Není-li ţádost o obnovu zápisu podána, ochranná známka zaniká. Kolektivní ochranná známka Kolektivní ochranná známka je označení, které je způsobilé odlišit výrobky nebo sluţby členů či společníků právnické osoby nebo účastníků sdruţení zaloţené za účelem společného označování výrobků či sluţeb od výrobků či sluţeb jiných podnikatelů. K přihlášce kolektivní ochranné známky je třeba přiloţit písemnou smlouvu uzavřenou mezi všemi členy či společníky právnické osoby nebo účastníky sdruţení, která stanoví podmínky pouţívání kolektivní ochranné známky, včetně sankcí za jejich porušení. Přihlašování do zahraničí Ochranná známka zapsaná do rejstříku ochranných známek vedeného Úřadem na základě přihlášky podané u tohoto Úřadu je platná pouze na území České republiky. Pokud si chce přihlašovatel zajistit ochranu své známky i v jiném státě, musí podat buď přihlášku ochranné známky přímo u zápisného úřadu tohoto státu nebo musí za dále uvedených 43


Kapitola I.

Právní ochrana duševního vlastnictví

Autor: Ing. Jana Kovářová Autor: Ing. Petr Chroboček

Kapitola II.

podmínek podat u Úřadu ţádost o mezinárodní zápis ochranné známky. Třetí moţností je podání přihlášky ochranné známky Společenství pro celé území Evropské unie, kterou lze podat u Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) ve španělském Alicante nebo u národního úřadu kteréhokoliv členského státu Evropské unie. Mezinárodní ochranná známka Ochranné známky zapsané, příp. přihlášené v České republice je moţné prostřednictvím Úřadu průmyslového vlastnictví přihlásit jako tzv. mezinárodní ochranné známky do některých dalších států na základě dvou mezinárodních smluv, v nichţ je Česká republika smluvní stranou, a to Madridské dohody o mezinárodním zápisu ochranných známek a Protokolu k této dohodě. Madridská dohoda a Protokol k této dohodě zajišťují příslušníkům smluvních stran moţnost ochrany jejich známek ve všech smluvních státech Madridské dohody a/nebo Protokolu na podkladě jediné přihlášky, podané u Mezinárodního úřadu Světové organizace duševního vlastnictví v Ţenevě prostřednictvím příslušného zápisného úřadu původu přihlašovatele. U přihlášky ochranné známky u Mezinárodního úřadu lze uplatnit právo přednosti z přihlášky ochranné známky v České republice (datum podání přihlášky v České republice) za předpokladu, ţe mezinárodní přihláška bude u Mezinárodního úřadu podána do šesti měsíců od podání přihlášky v České republice a ochranná známka jiţ bude zapsána do rejstříku ochranných známek České republiky, pokud jsou v mezinárodní přihlášce uvedeny smluvní státy Madridské dohody. Mezinárodní zápis směřující do těchto států se musí opírat o zápis ochranné známky v České republice, a to i v případě, ţe jsou v mezinárodní přihlášce uvedeny státy, které jsou členy jak Madridské dohody, tak i Protokolu (např. Spolková republika Německo). Jestliţe přihlašovatel uplatňuje ochranu pouze ve státech, které jsou členy výlučně Protokolu a nejsou současně členy Madridské dohody (např. Velká Británie), můţe být mezinárodní zápis uskutečněn na základě podání přihlášky ochranné známky v České republice, aniţ by jiţ musel být proveden její zápis do rejstříku ochranných známek v České republice. Takový mezinárodní zápis je však závislý na následném provedení zápisu předmětné ochranné známky v České republice. To znamená, ţe pokud nedojde k zápisu známky a řízení o přihlášce ochranné známky v České republice skončí zamítnutím přihlášky nebo odmítnutím přihlášky či zastavením řízení o přihlášce, bude příslušný mezinárodní zápis zrušen v mezinárodním rejstříku. 44


Kapitola I.

Právní ochrana duševního vlastnictví

Autor: Ing. Jana Kovářová Autor: Ing. Petr Chroboček

Kapitola II.

Jestliţe bude v mezinárodní přihlášce uveden alespoň jeden stát, který je smluvním státem Madridské dohody, bez ohledu na to, zda je současně stranou Protokolu, musí se mezinárodní zápis opírat o zápis téţe ochranné známky v České republice. V obou případech je však moţné podat ţádost o mezinárodní zápis současně s přihláškou ochranné známky v České republice nebo kdykoli během řízení o této přihlášce nebo kdykoli v době platnosti ochranné známky. Pokud si přihlašovatel přeje uplatnit právo přednosti z přihlášky ochranné známky v České republice, je nutné, aby byla ţádost o mezinárodní zápis u Úřadu podána nejpozději do jednoho měsíce od podání této přihlášky u Úřadu. Od 1. 10. 2004 je smluvní stranou Protokolu k Madridské dohodě o mezinárodním zápisu ochranných známek rovněţ Evropské společenství. Jestliţe přihlašovatel uvede v ţádosti o mezinárodní zápis ochranné známky Evropské společenství jako celek, bude v případě udělení ochrany mezinárodní ochranná známka platit na území všech členských států Evropské unie, stejně jako ochranná známka Společenství přihlášená přímo u Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (OHIM). Doba platnosti mezinárodní známky je deset let a můţe být obnovována vţdy na dalších deset let. Mezinárodně přihlášená ochranná známka se zapisuje do mezinárodního rejstříku vedeného Mezinárodním úřadem. Zápis známky oznamuje tento úřad všem smluvním státům Madridské dohody a/nebo Protokolu k této dohodě, do nichţ je mezinárodní známka přihlašována k ochraně. Smluvní státy mohou do jednoho roku od data mezinárodního zápisu odmítnout ochranu mezinárodní ochranné známce přihlášené do těchto států, odporuje-li jejich vnitrostátním předpisům. Smluvní státy Protokolu mohou na základě svého prohlášení tuto lhůtu prodlouţit na osmnáct měsíců a opírá-li se odmítnutí o námitku podanou oprávněnou osobou, můţe být po předchozím upozornění odmítnutí sděleno i po této lhůtě. Mezinárodní zápis ochranné známky je po dobu pěti let závislý na existenci zápisu téţe ochranné známky v České republice. Jestliţe dojde z jakéhokoli důvodu k zániku této ochranné známky ve lhůtě pěti let od data mezinárodního zápisu, bude i její mezinárodní zápis zrušen v mezinárodním rejstříku. Pokud chce vlastník ochranné známky získat pro tuto známku ochranu ve státě, který není smluvním státem Madridské dohody nebo Protokolu k této dohodě, musí ţádat o její zápis tzv. národní cestou, tedy přímo u úřadu průmyslového vlastnictví tohoto státu prostřednictvím tamějšího oprávněného zástupce a podle vlastních známkoprávních předpisů

45


Kapitola I.

Právní ochrana duševního vlastnictví

Autor: Ing. Jana Kovářová Autor: Ing. Petr Chroboček

Kapitola II.

tohoto státu. Tímto způsobem lze přihlašovat ochranné známky i do jednotlivých států, které jsou členy Madridské dohody nebo Protokolu k této dohodě.

1. 8. Licenční smlouvy k předmětům průmyslově právní ochrany Licenční smlouva je ta, kterou jedna strana (poskytovatel licence ) uděluje druhé straně (nabyvatel licence) povolení uţívat ochranného práva v oboru průmyslového vlastnictví (zvl. patent, ochranná známka, průmyslový vzor). Na druhé straně však licenční smlouvy se často uzavírají í na tzv. know-how (nechráněné znalosti a zkušenosti výrobní, technické či technologické, nechráněné vynálezy, receptury, obchodní metody či zkušenosti, včetně konstrukční a technické dokumentace apod.), jejichţ ochrana spočívá výlučně v jejich nezveřejnění a v důsledném utajování. U nás se pouţívá dělení licencí na licenční smlouvy aktivní a pasivní.

 Aktivní licence (export license, někdy téţ license sale agreement) má českého poskytovatele a nabyvatel sídlí v zahraničí. Někdy bývají téţ nazývány exportními licencemi.  Pasivní licence (import license, někdy téţ license purchase agreement) má tuzemského nabyvatele a poskytovatel má sídlo v zahraničí. Někdy jsou téţ nazývány licencemi importními. Podle předmětu licence rozeznáváme:  licence patentové (patent license), jejichţ předmětem je poskytnutí práva vyuţívat platný patent buď v zemi nabyvatele nebo v zemích, kam nabyvatel licence hodlá licenční výrobek vyváţet;  licence známkové (trade-mark license nebo i trademark license), jejichţ předmětem je vyuţití ochranných známek;  licence vzorové (industrial design license na průmyslový vzor nebo utility design license na uţitný vzor), jejichţ předmětem je průmyslový nebo uţitný vzor;  licence na know how (někdy zvané i know-how license), jejichţ předmětem je poskytnutí nechráněných výrobně-technických poznatků, znalostí či zkušeností. Předání příslušných výrobně-technických poznatků je předpokladem a zárukou dokonalého osvojení prakticky kaţdé licenční výroby, a proto velká většina licenčních

46


Kapitola I.

Právní ochrana duševního vlastnictví

Autor: Ing. Jana Kovářová Autor: Ing. Petr Chroboček

Kapitola II.

smluv všech typů uzavíraných v dnešní době obsahuje v nějaké míře příslušné knowhow. Tato licence je téţ nazývána nepravou licencí;  sdruţená licence (package license) je smlouva, kterou se uděluje povolení k uţití několika nehmotných statků či průmyslových práv najednou, tj. v rámci jedné smlouvy. Většinou bývá mezi nimi vnitřní spojitost či návaznost, neboť se vzájemně doplňují. V případech, kdy spolu však vzájemně přímo nesouvisejí a v jedné smlouvě tak došlo ke spojení několika různých licenčních vztahů, bývá z praktických důvodů odpovědnost stran pro kaţdý konkrétní licenční vztah sjednána a stanovena samostatně. Je třeba však upozornit na určité nebezpečí, ţe poskytnutím sdruţené licence (zvané téţ hromadné nebo svazové) můţe dojít k porušení kartelových zákonů, zejména je-li soubor patentů a ostatních nehmotných statků (intangibles) poskytovatele vnucován nabyvateli proti jeho svobodné vůli. K případům nejvýznamnějších porušení kartelových dohod dochází zpravidla tam, kde poskytovatel zaujímá dominantní nebo dokonce monopolní postavení na trhu a jeho jednání představuje zneuţití tohoto jeho postavení, které se projevuje typicky tím, ţe negociačním partnerům jsou jeho jednostranně výhodné smluvní podmínky prezentovány jasně ultimativním způsobem. Moţné kolizi s antitrustovým právem se proto strany snaţí vyhnout či předejít tím, ţe nabyvatel prohlásí, ţe k této transakci došlo na základě jeho svobodného rozhodnutí a výběru jednotlivých licencí, s ohledem na výhodnost celé této obchodní operace pro nabyvatele;  licence smíšené (combined license) jsou kombinací výše uvedených druhů licencí, umoţňující vyuţívat společně chráněná práva a nechráněné skutečnosti, zejména know-how, a jsou dnes nejčastějším a nejobvyklejším typem licencí. Ve velké většině případů jsou tyto smlouvy spojeny téţ s dovozem strojů a zařízení, komponentů a surovin potřebných pro zamýšlenou licenční výrobu, přičemţ tyto dovozy bývají zpravidla upraveny samostatnou smlouvou uzavřenou ve vazbě na smlouvu licenční;  kříţové licence (cross-license nebo cross-licensing agreement) neboli tzv. vzájemně bezplatné licence, jsou taková ujednání, na jejichţ základě si smluvní strany vzájemně vyměňují práva k vyuţití svých vynálezů chráněných patenty, a to zpravidla bezúplatně;

47


Kapitola I.

Právní ochrana duševního vlastnictví

Autor: Ing. Jana Kovářová Autor: Ing. Petr Chroboček

Kapitola II.

 technologické licence (know-how license) jsou licence, jejichţ předmětem je poskytnutí know-how chráněného pouze jeho důsledným utajováním. Sem patří i významná poskytnutí nejrůznějších tzv. velkých technologických licencí na knowhow, umoţňujících zavedení a provozování velkých výrobních procesů (například na výrobu určitého druhu piva nebo v hutní a sklářské výrobě a dalších);  výrobkové licence (product license), jejich předmětem je výrobek určený k prodeji samostatně nebo jako kompletační díl jiného finálního výrobku;  výrobní licence (podle toho, jde-li o vyuţití patentů či know-how: patent license to produce nebo know-how license to produce, někdy téţ production license) jsou případy, kdy na základě licenční smlouvy a podle předané technické dokumentace a know-how poskytovatele vyrábí nabyvatel licenční výrobek, který dodává výhradně poskytovateli licence, který jej pouţije ve vlastní výrobě k dokompletování stroje nebo celého strojního zařízení. U výrobních licencí proto nepřichází odbyt licenčních výrobků jiným odběratelům, neţ je poskytovatel licence, prakticky v úvahu. Výjimkou mohou být případné dodávky na filiálky poskytovatele v zemi výroby nebo vývozy výrobku do jiných zemí, které ale určí odběratelům poskytovatel;  mlčky poskytnutá licence (implied license), která je moţná podle angloamerického práva na základě implicitního souhlasu poskytovatele, popř. na základě jeho konkludentního jednání. Tímto jednáním se rozumí projev vůle učiněný jiným způsobem neţ výslovným souhlasem s poskytnutím licence. Podle českého práva se však k platnosti takového smluvně právního úkonu vţdy vyţaduje projev vůle příslušné smluvní strany. Podle rozsahu práv, která jsou předmětem licence:  výlučné licence, přičemţ výlučnost se můţe týkat rozsahu oprávnění vyuţívat smluvní práva sám nebo smluvních území a to výrobních a vývozních pro export smluvního licenčního výrobku;  nevýlučné licence, které méně omezují původně výlučná práva poskytovatele licence. Jde o případy, kdy poskytovatel uzavírá s nabyvatelem nevýlučnou licenční smlouvu, tzn. ţe si ponechává oprávnění uzavírat obdobné (nevýlučné) licenční dohody i s dalšími výrobci nebo zájemci, zpravidla ve třetích zemích, avšak můţe tak učinit i

48


Kapitola I.

Právní ochrana duševního vlastnictví

Autor: Ing. Jana Kovářová Autor: Ing. Petr Chroboček

Kapitola II.

v téţe zemi, pro kterou jiţ nevýlučnou licenci poskytl původnímu nabyvateli. Sám poskytovatel se také zpravidla nezříká, na rozdíl od licence výlučné, výroby předmětu licence vedle nabyvatele. Nevýlučnému nabyvateli licence také licenční smlouva obvykle zakazuje poskytování sublicencí. Nevýlučnou licenci téţ nazýváme licencí jednoduchou.  nucená licence (compulsory license) představuje zvláštní případ, poněvadţ na rozdíl od všech výše uvedených druhů licencí a licenčních smluv, uzavíraných vţdy z vůle smluvních stran a s jejich konsensem, můţe být nucená licence poskytnuta rozhodnutím příslušného státního úřadu – Úřadu průmyslového vlastnictví, a ve dvou případech i proti vůli vlastníka platného patentu, a to: 1. v případě, ţe majitel patentu nevyuţívá svůj vynález buď vůbec, nebo jej vyuţívá nedostatečně anebo odmítá-li řádnou nabídku na uzavření licenční smlouvy, nebo 2. ve veřejném zájmu z důvodů obrany a bezpečnosti státu, zdravotních nebo ekologických. Je ovšem třeba uvést, ţe institut nucené (nebo téţ i zákonné) licence má význam spíše právní neţ-li praktický, neboť pouze plní závazek uloţený Paříţskou unijní úmluvou jejím členským státům dle čl. 5 oddílu A odst. 4. O jeho praktickém významu svědčí snad nejlépe skutečnost, ţe v dlouholeté čs. průmyslově-právní praxi nebylo tohoto ustanovení o nucené licenci dosud ještě nikdy pouţito. Poněkud odlišným případem můţe být tzv. zákonná licence, kdy právo na uţití určitého nehmotného statku bez svolení vlastníka je dáno uţivateli jiţ přímo ze zákona, zatímco v případě nucené licence k udělení práva na uţití dochází teprve rozhodnutím soudu nebo v ČR Úřadu průmyslového vlastnictví. Ustanovení § 509 odst. (1) ukládá smluvním stranám povinnost zápisu uzavřené licenční smlouvy do příslušného rejstříku těchto práv vedeného Úřadem průmyslového vlastnictví jako podmínku výkonu práva poskytnutého nebo získaného na základě této licenční smlouvy. Poskytování licencí je tedy moţným konečným prostředkem k dosaţení finančních příjmů nebo jiné formy prospěchu z výsledků vynálezecké činnosti či předmětu průmyslového vlastnictví jiného druhu. K realizaci slouţí licenční smlouva. Licenční smlouvou opravňuje poskytovatel (majitel práva) nabyvatele ve sjednaném rozsahu a na sjednaném území k výkonu práv z patentu, uţitného nebo průmyslového vzoru nebo z ochranné známky a nabyvatel se zavazuje k proti plnění v penězích nebo jiné majetkové hodnotě.

49


Kapitola I.

Právní ochrana duševního vlastnictví

Autor: Ing. Jana Kovářová Autor: Ing. Petr Chroboček

Kapitola II.

1.8.1

Příklad struktury licenční smlouvy, jejíž součástí je i know-how

 V preambuli vyjádří strany své záměry, které smlouvou sledují. Preambule sama není smluvním ustanovením, slouţí však k výkladu smlouvy v případě sporu.  Předmět licenční smlouvy přesně uvádí, které právo a jaké know-how se licencí poskytuje, přiloţena můţe být kopie ochranného dokumentu.  Článek „Obsah licenčního práva“ vymezuje věcně (výlučnost) a teritoriálně rozsah licenčního oprávněni.  Následuje odkaz na předávanou výkresovou a textovou dokumentací, která bývá detailně specifikována v příloze.  Mohou být upraveny podmínky poskytnutí personální pomoci poskytovatele nabyvateli při zavádění licenční výroby.  Poskytovatel se zpravidla zaručuje, ţe na předávaném know-how nelpí práva třetích osob a ţe podle předávaná dokumentace lze vyrobit výrobek s garantovanými vlastnostmi.  Strany se zaváţí udrţovat předávané know-how v tajnosti před třetími stranami.  Strany se mohou zavázat ke vzájemnému předávání inovací na licenčním výrobku.  Poskytovatel si můţe osobovat právo kontroly kvality licenčních výrobků včetně sankcí, zejména kdyţ má licenční výrobek nést jeho značku.  Strany dohodnou součinnost při obraně proti omezování ve výkonu práva jinými osobami.  Licenční platby mohou být upraveny jako jednorázové nebo kusové, anebo jako jejich kombinace, tj. před platba a kusové poplatky; stanoví se báze pro výpočet poplatků.  Strany si dohodnou periodicitu zúčtování, formu plateb a způsob jejich zdanění.  Stanoví se kontrolní mechanismus správnosti plateb. » Stanoví se trvání licenční smlouvy, stav po jejím ukončení, podmínky výpovědi smlouvy.  Na závěr se pamatuje na mimořádné situace, s výhodou se uvede rozhodčí doloţka.  Připojí se seznam příloh.

50


Kapitola I.

Právní ochrana duševního vlastnictví

Autor: Ing. Jana Kovářová Autor: Ing. Petr Chroboček

Kapitola II.

1.8.2

Postup při prodeji licence a uzavírání aktivní licenční smlouvy

1. Výběr a soustřeďování schválených nabídkových licenčních námětů, jejich průběţné doplňování o informace získané při průzkumu trhu. 2. Příprava nabídkového řízení a účinných akvizičních materiálů ve vhodném jazyce (dnes téměř výlučně v angličtině) a propagace licenčního tématu na veletrzích, výstavách, odborných sympoziích a při osobních jednáních. 3. Uzavření příslušné smlouvy mezi zájemcem (vlastníkem příslušného licenčního námětu) a vybranou odbornou firmou, například mandátní smlouvy dle §§ 566 - 576 obch.z. (zvláště mezi podnikateli) nebo smlouvy zprostředkovatelské podle §§ 774 - 777 obč.z., anebo smlouvy o obstarání věci (obstaratelské) dle §§ 733 - 736 obč.z. Například z obstaratelské smlouvy o obstarání věci vyplývá, ţe zájemce zajišťuje předmět licenčního obchodu z hlediska technické a věcné správnosti, nezávadnosti a proveditelnosti, a obstaratel zajišťuje smluvně-právní stránku obchodu v dohodnutém rozsahu. 4. Projednávání vypracované licenční nabídky nebo návrhu licenční smlouvy, při kterém se vyjasňují veškeré technické, komerční a právní aspekty tak, aby smluvní formulace co nejlépe zajišťovaly zájmy české strany (poskytovatele). Česká strana (zájemce o prodej licence) připraví svůj návrh ceny licence, cenové kalkulace a platebních podmínek, který projedná a odsouhlasí s vybranou odbornou firmou (v případě existence jejich smlouvy), s cílem stanovit optimální cenu licence a platebních podmínek jejího splacení v rámci licenční smlouvy, zejména určit nejvhodnější formu finanční úhrady za smlouvou poskytnutá licenční práva, tedy:  formou pevné paušální částky stanovené buď pro určitý maximální objem licenční výroby nabyvatele nebo nezávisle na skutečně dosaţeném objemu, splatné najednou nebo v několika částkách. Výhodou paušální částky je oboustranná znalost její výše předem, nevýhodou je skutečnost, ţe přináší oběma stranám největší nejistotu a riziko mýlky ve stanovení objektivně správné a optimální ceny licence. Proto se v mezinárodní licenční praxi setkáváme s úhradou ceny licence pevnou paušální částkou jen zřídka, a to zejména v případech, kdy předmětem smlouvy je pouze předání know how ve stavu, v jakém je má poskytovatel ke dni uzavření licenční smlouvy, technická pomoc je omezena pouze na dobu zavádění

51


Kapitola I.

Právní ochrana duševního vlastnictví

Autor: Ing. Jana Kovářová Autor: Ing. Petr Chroboček

Kapitola II.

licenční výroby a další zlepšení předmětu smlouvy nejsou ani poskytována, ani očekávána. Zvláštním a ojedinělým můţe být dále případ, kdy určité okolnosti nebo obchodně-politické praktiky brání pouţití běţných licenčních poplatků nebo činí tuto formu méně výhodnou či přímo nevýhodnou – předpisy některých (zvláště rozvojových) zemí např. stanoví maximálně přípustnou sazbu licenčních poplatků nebo zdaňování licenčních poplatků vyšší sazbou neţ-li paušální úhrady atp.; 

formou předplatby (vstupního poplatku, down payment), která je pouţívána pouze v kombinaci s běţnými licenčními poplatky (viz dále v textu). Je součástí celkové očekávané úhrady za poskytnutí/získání licence za dobu jejího trvání a plní dvě základní funkce: a) je vyjádřením nákladů na pořízení a předání smluvní technické dokumentace a jejich přednostní úhradou, coţ je zvláště významné v případě právně nechráněného know-how a jeho moţného zneuţití a b) je určitou zárukou pro poskytovatele, ţe nabyvatel vynaloţí patřičné úsilí, aby zaplacenou předplatbu co nejdříve amortizoval výrobou a prodejem licenčních výrobků;

 v případě předávání utajovaného know–how probíhá obvykle placení ve zhruba třech druzích splátek:  první je tzv. akontace ve výši přibliţně 5 – 25 %, slouţící ke krytí nákladů poskytovatele s vyhotovením smluvní dokumentace,  druhou je největší část - splátka proti předání smluvní dokumentace 50 – 75 %,  zbytek, tzv. zádrţné ve výši asi 10 – 20 %, se platí později po splnění záruk nebo

52


Kapitola I.

Právní ochrana duševního vlastnictví

Autor: Ing. Jana Kovářová Autor: Ing. Petr Chroboček

Kapitola II.

po uplynutí určité doby. Všechny splátky je

nejlépe

platit

neodvolatelným

akreditivem podle podmínek sjednaných v licenční smlouvě;  běţné licenční poplatky (royalties) jsou nejuţívanější formou vyplácení podílu poskytovatele na zisku nabyvatele z licenční výroby. Jsou nejčastěji stanoveny procentní sazbou z tzv. čisté prodejní ceny vyrobeného a prodaného licenčního výrobku, to je z ceny účtované nabyvatelem sníţené o poloţky přesně definované ve smlouvě, jako např. cena obalu, dopravné, pojistné, daně a dávky a různé slevy poskytované kupujícímu. Licenční poplatky jsou většinou hlavním zdrojem příjmu poskytovatele a správný odhad jejich optimální výše je proto mimořádně důleţitý. Při stanovení výše běţných licenčních poplatků je tedy třeba vzít v úvahu zejména: 

charakter licence (výlučná nebo nevýlučná),

stupeň

zralosti

licenčního

výrobku

nebo

technologie (pokud je teprve ve stadiu výzkumu nebo vývoje, pak riziko na straně nabyvatele sniţuje jejich výši) 

délku platnosti licenční smlouvy,

kvalitu patentové a známkové ochrany,

míru zisku daného odvětví,

výši předplatby (vstupního poplatku),

velikost trhu a postavení nabyvatele na něm a světovost předmětu licence;

 minimální licenční poplatky: ustanovení o minimálních licenčních poplatcích ukládá nabyvateli povinnost úhrady předem stanovené částky i v případě, ţe objem licenční výroby v daném období nedosáhne odpovídající výše. Nabyvatel je tímto opatřením nucen řádně a aktivně vyuţívat moţností daných mu licenční smlouvou a poskytovatel má určitou záruku, ţe obdrţí alespoň část očekávaného licenčního výnosu. Jakmile objem licenční výroby překročí hranici odpovídající dohodnutému minimu, platí 53


Kapitola I.

Právní ochrana duševního vlastnictví

Autor: Ing. Jana Kovářová Autor: Ing. Petr Chroboček

Kapitola II.

nabyvatel pouze běţné licenční poplatky. Odhad výše minimálních licenčních poplatků je sloţitý. Bývají nejčastěji uplatněny ve smlouvách, v nichţ je nabyvateli poskytnuto výlučné právo vyuţívání předmětu licence. Neplní-li nabyvatel řádně povinnost úhrady minimálních poplatků, mívá poskytovatel ze smlouvy právo dle vlastního rozhodnutí buď změnit výlučnost licence na nevýlučnost, nebo od licenční smlouvy odstoupit;  opční poplatek: na výrobky nebo technologie, které ještě nebyly ověřeny ve větším měřítku, nebo u nichţ nelze dobře předvídat reakci trhu, uzavírají jejich majitelé s potenciálními zájemci o získání licence jako předstupeň tzv. opční smlouvy. Zájemce jimi získá dostatečné informace a čas, aby se mohl v tzv. opční lhůtě odpovědněji rozhodnout, zda uzavře licenční smlouvu či nikoliv, spolu s jistotou, ţe získá potřebná licenční práva (výlučná nebo nevýlučná), pokud se k tomu ve stanovené opční lhůtě rozhodne. Majitel nového výrobku či technologie obdrţí za postoupené právo opce tzv. opční poplatek, jehoţ výše je závislá na očekávané komerční úspěšnosti licenčního výrobku, na rozsahu uvaţovaného licenčního území a obecně na rozhodujících podmínkách budoucí licenční smlouvy. Opční poplatek se platí většinou předem a je-li opční lhůta delší (obvykle více neţ 6 měsíců), mohou se strany dohodnout na jeho úhradě ve dvou nebo i více splátkách. Opční poplatek se někdy započítává (většinou jen částečně) na licenční poplatky splatné na základě budoucí licenční smlouvy. Často bývá přílohou této opční smlouvy projednaná budoucí licenční smlouva, která začne automaticky platit vykonáním opce nabyvatelem, tzn. písemným oznámením nabyvatele poskytovateli, ţe na základě této opce se rozhodl pro uzavření předmětné licenční smlouvy. Tímto písemným sdělením vstupuje mezi stranami v platnost vlastní smlouva licenční se všemi důsledky v ní pro tento případ uvedenými, zejména plným nahrazením smlouvy opční. 5. Prověření bonity a finančních poměrů smluvního partnera prostřednictvím banky například pomocí tzv. bankovních nebo kancelářských informací před uzavřením licenční smlouvy. V zájmu zajištění spolehlivého obdrţení licenčních plateb by měl český poskytovatel zásadně vţdy v licenční smlouvě poţadovat pro tyto jemu určené platby otevření neodvolatelného akreditivu, vystaveného prvotřídní, známou zahraniční bankou, s podmínkami otevření a dílčích splátek podle ustanovení licenční smlouvy. Jiným opatřením můţe být doklad o převzetí záruk za finanční závazky nabyvatele, vystavený 54


Kapitola I.

Právní ochrana duševního vlastnictví

Autor: Ing. Jana Kovářová Autor: Ing. Petr Chroboček

Kapitola II.

solidní známou bankou. Tuto povinnost je třeba uloţit smluvně nabyvateli, neboť jinak by mohly českému poskytovateli vzniknout zbytečné více náklady s otevřením akreditivu a s poskytnutím záruky za platby. V současné době činí u různých bank v různých zemích poplatky za otevření akreditivu obecně asi 2 % z příslušné částky platby. 6. Česká strana (poskytovatel) předává technickou a ostatní smluvní dokumentaci, prototypy apod. ve sjednaných termínech, poskytuje technickou pomoc (zaškolení) v rozsahu stanoveném licenční smlouvou a zajišťuje smluvní ochranu patentů nebo známkovou ochranu. 1.8.3 Postup při koupi licence a při uzavírání pasivní licenční smlouvy 1. Stanovení, projednání a schválení licenčního záměru nákupu určité licence. Ekonomická příprava spočívající zejména ve vypracování a schválení předběţného ekonomického rozboru výhodnosti nákupu licence a zavedení licenční výroby s marketingovou rozvahou o moţnostech prodeje licenčního výrobku v ČR a do vybraných licenčních území. Ujasnění cíle, který se nákupem licence sleduje, má umoţnit, aby v souladu s ním a záměrem mohla být zaslána poptávka předpokládaným poskytovatelům nebo poskytovateli. Rozsah poptávky se můţe týkat:  patentové licence tj. získání práv na vyuţití patentu. Se zakoupením práv na vyuţití patentu zpravidla získá nabyvatel vedle moţnosti vyrábět patentově chráněný výrobek téţ právo jej vyváţet do zemí s jeho platnou patentovou ochranou. Je nutné, aby v případě, ţe nabyvatel nakupuje tzv. čistou patentovou licenci (tj. bez jakéhokoliv dalšího know-how, tedy bez jakýchkoliv technologických a technických poznatků), měl naprostou jistotu, ţe bude schopen vyrábět licenční výrobek bez další pomoci zahraničního partnera (poskytovatele);  získání práv na vyuţití patentů a smlouvou získaného a předaného know how. V tomto případě získá nabyvatel práva tak, jak jsou uvedena v předchozím bodu a veškeré výrobní znalosti včetně utajovaných, související s výrobou licenčního výrobku, tedy veškeré potřebné know-how. Tento typ pasivní licence dává nabyvateli licence rozsáhlé moţnosti vyuţití a získání nejnovějších poznatků a je nejrozšířenějším druhem pasivních licenčních smluv;

55


Právní ochrana duševního vlastnictví

Kapitola I.

Autor: Ing. Jana Kovářová Autor: Ing. Petr Chroboček

Kapitola II.

 získání práv na pouţití ochranné známky nebo chráněného vzoru (vedle průmyslového vzoru zvláště v posledních deseti letech oblíbeného uţitného vzoru) se vyskytuje v poměrně menším rozsahu, a to převáţně u tzv. smluv „formulačních“, kde pouţití ochranné známky bývá spojeno s dovozem určité substance, která se v ČR zpracovává nebo upravuje, tj. „formuluje“ – a na trhu se pak prodává pod cizí ochrannou známkou. Obdobná situace je při pouţití chráněného vzoru, tj. průmyslového vzoru a zvláště uţitného vzoru, na který je vydáváno v zjednodušeném řízení osvědčení zvané téţ „malý patent“, jehoţ obliba v poslední deseti letech zvláště v Evropě významně vzrostla (viz například jeho značná obliba v Německu, Rakousku, Itálii, Švédsku, Finsku, Dánsku a Polsku, ale i v Japonsku a po jeho zavedení i u nás.) Předností uţitných vzorů je zejména skutečnost, ţe se před jejich zápisem do rejstříku nezkoumá vztah jejich předmětu k existujícímu stavu techniky (na rozdíl od vynálezu) a ochranu tak lze získat i na řešení, která nejsou nová;  získání práv na pouţití smlouvou předaného výrobního know–how. V tomto případě jde o tzv. licenci na know-how, kde nabyvatel získává výrobní zkušenosti a znalosti v plném rozsahu tak, aby byl schopen vyrábět bez dalšího sám licenční výrobek;  kombinace třetího bodu s některou výše uvedenou moţností. S kombinací pouţívání ochranné známky spolu s vyuţitím patentů a získáním know how se setkáváme ve všech průmyslových odvětvích. 2. Rozhodnutí o tom, zda poţádat odbornou firmu o pomoc při zajišťování nákupu licence a zejména při projednávání a uzavírání příslušné pasivní licenční smlouvy s vybraným zahraničním poskytovatelem. V kladném případě uzavření např. obstaratelské smlouvy. 3. Výběr smluvního partnera – zahraničního poskytovatele licence. Při výběru licenčního partnera se doporučuje zvaţovat dvě hlavní kritéria:  Technické

kritérium

zásadní

význam

pro

celou

zamýšlenou

transakci.Posuzuje se technická úroveň výrobku, který se má v rámci licence vyrábět, technologický postup výroby a moţnost jeho vyuţití ve výrobních zařízeních nabyvatele licence, pouţitelnost současného vybavení, potřeba 56


Právní ochrana duševního vlastnictví

Kapitola I.

Autor: Ing. Jana Kovářová Autor: Ing. Petr Chroboček

Kapitola II.

nových investic, náročnost na dovoz strojů a zařízení ze zahraničí, trvalý nebo částečný dovoz komponentů nebo surovin, energetická náročnost a řada dalších ukazatelů. Rovněţ je nutno vzít v úvahu prodejnost licenčního výrobku na tuzemském a zahraničním trhu.  Obchodní kritéria jsou často stejně důleţitá jako technická a jejich posouzení je především záleţitostí zájemce o koupi licence – budoucího nabyvatele, ale i odborných firem, pokud si zájemce o licenci jejich pomoc smluvně zajistí. V případě nákupu licence standardně platí, ţe: 

musí být známy majetkové poměry zahraničního partnera, aby bylo co nejvíce omezeno riziko neplnění smlouvy. Informace lze poměrně spolehlivě získat prostřednictvím prvotřídních nebo známých bank;

je

nezbytné,

aby

licenční

smlouva

obsahovala

taková

ustanovení, která budou co nejvíce, resp. dostatečně, chránit zájmy českého nabyvatele licence, zejména dosaţení co nejvýhodnější ceny a platebních podmínek; 

doporučuje se vyţádat si dostatečný počet konkurenčních nabídek zahraničních dodavatelů nabízejících poţadovanou licenci, neboť porovnáním různých nabídek je zpravidla moţno odvodit průměrnou cenu, kterou pak lze uplatňovat při následném cenovém jednání. Jsou ovšem výjimečné případy, kdy dobře nelze ţádat konkurenční nabídku a výběr partnera je jednoznačný či daný. Tento případ nastává tehdy, kdy potenciální poskytovatel licence je monopolním výrobcem licenčního výrobku nebo jediným vlastníkem utajovaného technologického postupu, případně má výrobek dokonale patentově chráněn a licenci proto nelze získat jinak;

z praktických důvodů se doporučuje smluvně přijímat a poskytovat platby předem pouze v nevyhnutelných případech nebo v případech hodných zvláštního zřetele, a i v těchto případech maximálně do výše 20 %. Cena za licenci je jedním z nejdůleţitějších kritérií pro výběr partnera, ale stejně důleţité je 57


Právní ochrana duševního vlastnictví

Kapitola I.

Autor: Ing. Jana Kovářová Autor: Ing. Petr Chroboček

Kapitola II.

sjednání co nejvýhodnějších platebních podmínek a způsobu placení licenčních poplatků. Obecně platí, ţe nejniţší cena nemusí být vţdy pro nákup licence cenou nejvýhodnější; 

dalším pomocným kritériem je zkušenost zahraničního partnera v oblasti prodeje licencí, dávající lepší předpoklady pro plnění budoucí smlouvy.

4. Vyhodnocení získané licenční nabídky nebo nabídek a následné vyjasňování doplňujících otázek a poţadavků českého zájemce a vyjasnění moţností nabízející firmy. Pokud nabídky v zásadě vyhovují, je třeba začít s přípravou návrhu licenční smlouvy. V praxi se obvykle nabízejí dvě alternativy: buď vyţádáme zaslání návrhu smlouvy od zahraničního partnera, nebo vypracujeme návrh smlouvy sami a odešleme jej moţnému poskytovateli. Tato volba alternativ často odpadá u silných, zavedených a renomovaných firem, které v případě váţného zájmu a poptávky automaticky zájemci zašlou svůj standardní firemní text příslušné licenční smlouvy. V případě moţnosti volby z uvedených dvou alternativ platí, ţe výhodnější je prvá alternativa, tedy vyţádání návrhu smlouvy od nabízejícího, protoţe jsme stranou smlouvu připomínkující, coţ dává moţnost volit taktiku dalšího jednání a postupu. Svůj význam zde má i ta okolnost, ţe zahraniční partner můţe v případě druhé alternativy – vypracování a zaslání mu našeho vlastního návrhu – mít rozdílnou (zejména větší) představu o závaznosti námi předloţeného návrhu pro nás samotné při následných jednáních, coţ můţe někdy poněkud komplikovat naši budoucí vyjednávací pozici a moţnosti. Nadto je dnes v oblasti mezinárodního obchodu licencemi (transferu technologií) jiţ obecně akceptovanou a uznávanou zvyklostí, ţe první návrh licenční smlouvy je zpravidla předkládán potenciálním poskytovatelem licence, obdobně jako prodávajícím v mezinárodní kupní smlouvě. Poté se zpravidla uskuteční několik nebo více jednání, ze kterých teprve vzejde definitivní poskytovatel licence a konečné znění licenční smlouvy a její podpis a vstup v platnost či nabytí účinnosti. 5. Výsledkem výše naznačeného postupu je tedy vyhotovení, důkladné posouzení a projednání příslušné (pasivní) licenční smlouvy, která po svém podpisu oběma (všemi) stranami vstoupí v platnost a účinnost současně, pokud není nabytí její účinnosti odloţeno vázáním na splnění nějaké zákonné povinnosti v zemi poskytovatele nebo nabyvatele, např. souhlasem ústřední banky či jiného orgánu v rozvojových zemích apod. V České 58


Kapitola I.

Právní ochrana duševního vlastnictví

Autor: Ing. Jana Kovářová Autor: Ing. Petr Chroboček

Kapitola II.

republice vyţaduje uzavřená a platná licenční smlouva k výkonu práv poskytnutých na jejím základě podle § 509 obch.z. zápis do příslušného rejstříku vedeného Úřadem průmyslového vlastnictví. Fakticky tak teprve zápisem do příslušného registru nabude uzavřená platná licenční smlouva účinnosti a vykonatelnosti svého předmětu smlouvy 1.8.4 Nejčastější teoretická a praktická úskalí při uzavírání licenčních smluv  nejednotný výklad smluvních ustanovení zaviněný nepřesnou formulací, případně rozpory mezi jednotlivými ustanoveními smlouvy,  nepřesná nebo neúplná definice předmětu licenční smlouvy, který je nejdůleţitějším ustanovením kaţdé, a tedy i licenční smlouvy,  neúplná specifikace technické dokumentace vedoucí následně k rozporům při jejím následném předávání,  počet dnů na zaškolení v rámci technické pomoci je stanoven v nedostatečném počtu a musí být teprve dodatečně rozšiřován, coţ vede k průtahům a potíţím,  není přesně dohodnut a formulován stav po skončení smlouvy a dochází proto zpravidla následně k nepříjemným dohadům, zda nabyvatel můţe nebo nemůţe pokračovat ve vyuţívání smlouvou nabytých práv a v jakém rozsahu,  pro zpoţdění stavebních prací nedojde během platnosti smlouvy k provedení garančních zkoušek. Vznikne situace, jejíţ řešení je zpravidla výlučně závislé pouze na dobré vůli poskytovatele licence, poskytovatel licence se sloučí s jinou firmou, která předčasně vypoví smlouvu, a finanční vyrovnání je třeba sjednat s novým majitelem,  poskytovatel vyhlásí úpadek. To je zřejmě nejhorší moţný případ, protoţe odškodnění pak závisí na rozhodnutí soudu a na finanční situaci poskytovatele v době úpadku. Lze zdůraznit, ţe dobře projednaná a dohodnutá licenční smlouva můţe všemoţná úskalí eliminovat nebo je omezit na minimum, a uzavřít toto pojednání konstatováním, ţe čas a námaha věnovaná dobré, pečlivé a zvláště odborné přípravě licenční smlouvy se většinou vţdy vrátí při její, zvláště dlouhodobé, realizaci.

59


Kapitola I.

Právní ochrana duševního vlastnictví

Autor: Ing. Jana Kovářová Autor: Ing. Petr Chroboček

Kapitola II.

1. 9.

Práva autorská

1.9.1 Autorské dílo Předmětem práva autorského je dílo literární a jiné dílo umělecké a dílo vědecké, které je jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora a je vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě včetně podoby elektronické, trvale nebo dočasně, bez ohledu na jeho rozsah, účel nebo význam. Dílem je zejména dílo slovesné vyjádřené řečí nebo písmem, dílo hudební, dílo dramatické a dílo hudebně dramatické, dílo choreografické a dílo pantomimické, dílo fotografické a dílo vyjádřené postupem podobným fotografii, dílo audiovizuální, jako je dílo kinematografické, dílo výtvarné, jako je dílo malířské, grafické a sochařské, dílo architektonické, včetně urbanistického, dílo uţitého umění a dílo kartografické. Za dílo se povaţuje téţ počítačový program, je-li původní v tom smyslu, ţe je autorovým vlastním duševním výtvorem. Databáze, která je způsobem výběru nebo uspořádáním obsahu autorovým vlastním duševním výtvorem a jejíţ součástí jsou systematicky nebo metodicky uspořádány a jednotlivě zpřístupněny elektronicky či jiným způsobem, je dílem souborným. Předmětem práva autorského je také dílo vzniklé tvůrčím zpracováním díla jiného, včetně překladu díla do jiného jazyka. 1.9.2 Souborné dílo Sborník, jako je časopis, encyklopedie, antologie, pásmo, výstava nebo jiný soubor nezávislých děl nebo jiných prvků, který způsobem výběru nebo uspořádáním obsahu splňuje podmínky definice autorského díla je dílem souborným. Autor díla Autor díla je fyzická osoba, která dílo vytvořila. Autorem díla souborného je fyzická osoba, která je tvůrčím způsobem vybrala nebo uspořádala, tím nejsou dotčena práva autorů děl do souboru zařazených. V některých zahraničních právních úpravách lze za autora povaţovat i právnickou osobu – zaměstnavatele skutečného tvůrce. Spoluautoři Právo autorské k dílu, které vzniklo společnou tvůrčí činností dvou nebo více autorů do doby dokončení díla jako dílo jediné, přísluší všem spoluautorům společně a nerozdílně. Spoluautorem není ten, kdo ke vzniku díla přispěl pouze poskytnutím pomoci nebo rady 60


Kapitola I.

Právní ochrana duševního vlastnictví

Autor: Ing. Jana Kovářová Autor: Ing. Petr Chroboček

Kapitola II.

technické, administrativní nebo odborné povahy nebo poskytnutím dokumentačního nebo technického materiálu, anebo kdo pouze dal ke vzniku díla podnět. Při nakládání s dílem je nutný souhlas všech spoluautorů, v případě nesouhlasu jednoho z nich bez váţného důvodu se mohou ostatní spoluautoři domáhat chybějícího souhlasu u soudu. Anonym a pseudonym Autorský zákon umoţňuje, ţe dílo bude zveřejněno i bez udání jména autora nebo bude zveřejněno pod pseudonymem, tj. pod autorovým krycím jménem. V obou případech platí, ţe totoţnost autora není dovoleno bez jeho souhlasu prozradit. 1.9.3 Právo autorské a práva s ním související Autorská práva v České republice jsou práva chráněná autorským zákonem č.121/2000 Sb. v platném znění (úplné znění č.398/2006 Sb., plus novely). Právo autorské k dílu vzniká okamţikem, kdy je dílo vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě. Právo autorské zahrnuje výlučná práva osobnostní a výlučná práva majetková. Autorské právo nechrání samotné myšlenky či ideje, ale pouze konkrétní díla, konkrétní vyjádření myšlenek – jde o dílo v objektivně vnímatelné podobě. Autorské právo ve smyslu objektivním je souhrn právních norem, které upravují vztahy jejichţ předmětem jsou autorská díla. Autorské právo subjektivní je oprávnění, které vzniká autorovi k autorskému dílu v rámci právního vztahu s jinými subjekty. Autorské právo je absolutní a výlučné, vzniká jiţ v okamţiku vytvoření díla v objektivně vnímatelné podobě. V takovémto případě mluvíme o evropském kontinentálním systému autorského práva. Naproti tomu existuje i druhý tzv. angloamerický copyrightový systém, při němţ ke vzniku právní ochrany je třeba,aby dílo bylo registrováno u určeného státního orgánu. Je tam uloţen příslušný počet výtisků a musí být zaplacen registrační poplatek. Tento reţim např. fungoval i v USA do roku 1988. Práva osobnostní Jsou to práva nepřevoditelná. Autor má právo:  rozhodnout o prvním zveřejnění – např.vystavení obrazu, premiéra filmu (odlišit od „veřejného“ rozšiřování, které patří do majetkových práv, coţ je jeden ze způsobů uţití díla;;  osobovat si autorství, včetně práva rozhodovat o tom zda a jak má být autorství uvedeno při zveřejnění a dalším uţití jeho díla; 61


Kapitola I.

Právní ochrana duševního vlastnictví

Autor: Ing. Jana Kovářová Autor: Ing. Petr Chroboček

Kapitola II.

 na nedotknutelnost svého díla, má právo udělit svolení k jakékoliv změně nebo jiného zásahu do díla. Nově je do autorského zákona zakotven tzv.autorský dohled, např. projektant na stavbě provádí autorský dozor – tj. zda realizace stavby probíhá podle autorova projektu. Ke speciálním případům výkonu

autorského dohledu patří i

autorská korektura.; Osobnostních práv se autor nemůţe vzdát, tato práva jsou nepřevoditelná a smrtí autora zanikají. Po této době nesmí být vyuţívána způsobem, který by sniţoval hodnotu díla. Práva majetková Majetková práva umoţňují autorovi ekonomicky (majetkově) zhodnotit své dílo. Autor má právo své dílo uţít v původní nebo jinak změněné podobě, samostatně nebo v souboru anebo ve spojení s jiným dílem či prvky a udělit jiné osobě smlouvou oprávnění k výkonu tohoto práva, tj.licencí. Má rovněţ právo dostat odměnu na základě zákona ve zvláštních uvedených případech, tj. rozmnoţování díla pro osobní potřebu a v případě opětovného prodeje originálu uměleckého díla. Poskytnutím oprávnění jiné osobě právo autorovi nezaniká. Právem dílo uţít je:  právo na rozmnoţování díla;  právo na rozšiřování originálu nebo rozmnoţeniny díla;  právo na pronájem originálu nebo rozmnoţeniny díla;  právo na půjčování originálu nebo rozmnoţeniny díla;  právo na vystavování originálu nebo rozmnoţeniny díla;  právo na sdělování díla veřejnosti – zejména : právo na provozování díla, právo na vysílání díla, právo na provozování rozhlasového či televizního vysílání díla; Rozmnožování díla Rozmnoţováním díla se rozumí zhotovování dočasných nebo trvalých, přímých nebo nepřímých rozmnoţenin díla nebo jeho části, a to jakýmikoli prostředky a v jakékoli formě. Jedná se např.o rozmnoţování autorského díla rozmnoţeniny tiskové, fotografické, zvukové, obrazové, zvukově obrazové, stavbou architektonického díla nebo ve formě elektronické.

62


Kapitola I.

Právní ochrana duševního vlastnictví

Autor: Ing. Jana Kovářová Autor: Ing. Petr Chroboček

Kapitola II.

Rozšiřování díla Rozšiřováním originálu nebo rozmnoţeniny díla se rozumí zpřístupňování díla v hmotné podobě prodejem nebo jiným převodem vlastnického práva k originálu nebo k rozmnoţenině díla, včetně jejich nabízení za tímto účelem. Pronájem díla Pronájmem originálu nebo rozmnoţeniny díla se rozumí zpřístupňování díla ve hmotné podobě za účelem přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu poskytnutím originálu nebo rozmnoţeniny díla na dobu určitou Půjčování díla Půjčováním originálu nebo rozmnoţeniny díla se rozumí zpřístupňování díla ve hmotné podobě zařízením přístupným veřejnosti, nikoli za účelem přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu, poskytnutím originálu nebo rozmnoţeniny díla na dobu určitou. Na rozdíl od pronájmu je tedy půjčování zpřístupňování díla, které nevede k hospodářskému či jinému prospěchu. Vystavování díla Vystavováním originálu nebo rozmnoţeniny díla se rozumí zpřístupňování díla v hmotné podobě umoţněním shlédnutí nebo jiného vnímání originálu nebo rozmnoţeniny díla, zejména výtvarného, díla fotografického, díla architektonického včetně díla urbanistického, díla uţitého umění nebo díla kartografického. Sdělování díla veřejnosti Sdělováním díla veřejnosti se rozumí zpřístupňování díla v nehmotné podobě, ţivě nebo ze záznamu, po drátě nebo bezdrátově. Sdělováním díla veřejnosti je také zpřístupňování díla veřejnosti způsobem, ţe kdokoli můţe mít k němu přístup na místě a v čase podle své vlastní volby zejména počítačovou nebo jinou sítí. Sdělování díla veřejnosti zahrnuje:ţivé provozování díla a jeho přenos; provozování díla ze záznamu a jeho přenos; vysílání díla rozhlasem nebo televizí; přenos rozhlasového nebo televizního vysílání díla; a provozování rozhlasového či televizního vysílání. Majetková práva nelze převést - provést“převod těchto práv“, jak to jde např. u průmyslového vlastnictví (patent apod.). Na tyto práva lze jen udělit licenci, autor se jich nemůţe vzdát. Nelze je např. postihnout výkonem soudního rozhodnutí ani je zahrnout do konkurzní podstaty. 63


Právní ochrana duševního vlastnictví

Kapitola I.

Autor: Ing. Jana Kovářová Autor: Ing. Petr Chroboček

Kapitola II.

Jiná majetková práva Mezi jiná majetková práva ve smyslu zákona 121/2000 Sb. patří:  právo na odměnu po opětovném prodeji originálu uměleckého díla;  právo na odměnu v souvislosti s rozmnoţováním díla pro osobní potřebu a vlastní vnitřní potřebu; Trvání majetkových práv Majetková práva trvají pokud není stanoveno jinak po dobu autorova ţivota a 70 let po jeho smrti. Majetková práva k dílu anonymnímu a pseudonymnímu

trvají 70 let od

oprávněného zveřejnění díla. Bylo-li dílo vytvořeno více spoluautory počítá se doba trvání majetkových práv (70 let) aţ po smrti posledního spoluautora, který ostatní přeţil Trvání práv souvisejících s právem autorským  práva výkonných umělců (50 let od vytvoření/zveřejnění);  práva výrobců (50 let od pořízení /zveřejnění 1.sdělení záznamů);  práva vysílatelů (50 let od prvního vysílání);  práva zveřejnitele (25 let od zveřejnění);  práva nakladatele (50 let od vydání díla);  trvání práv pořizovatele databáze je 15 let od pořízení – zpřístupnění; 1.9.4 Výjimky a omezení práva autorského Výjimky a omezení práva autorského lze uplatnit pouze:  ve zvláštních případech stanovených autorským zákonem; a  pokud takové uţití díla není v rozporu s běţným způsobem uţití; a  pokud uţitím díla nejsou nepřiměřeně dotčeny oprávněné zájmy autora. Dle autorského zákona lze autorské dílo bez souhlasu autora uţít:  v rámci volného uţití;  v rámci tzv. zákonné licence a .  pokud autor díla zemřel před více neţ 70-ti lety

64


Kapitola I.

Právní ochrana duševního vlastnictví

Autor: Ing. Jana Kovářová Autor: Ing. Petr Chroboček

Kapitola II.

Volná užití Za uţití díla ve smyslu §30 autorského zákona se nepovaţuje uţití díla pro osobní potřebu fyzické osoby, jehoţ účelem není dosaţení přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu. Do práva autorského tak nezasahuje ten, kdo pro svou osobní potřebu zhotoví záznam, rozmnoţeninu nebo napodobeninu díla. Toto však neplatí, pokud jde o rozmnoţeninu počítačového programu či elektronické databáze, rozmnoţeninu či napodobeninu díla architektonického stavbou a pořízení záznamu audiovizuálního díla při jeho provozování ze záznamu nebo jeho přenosu. Rozmnoţenina nebo napodobenina výtvarného díla pro vlastní potřebu musí být jako taková vţdy zřetelně označena. 1.9.5 Bezúplatné zákonné licence V rámci autorského zákona lze dílo uţít bez svolení autora a bez placení autorské odměny (bez uzavření licence) v těchto případech:  citace;  propagace výstavy uměleckých děl a jejich prodeje;  uţití díla umístěného na veřejném prostranství;  úřední a zpravodajská licence;  uţití díla v rámci občanských či náboţenských obřadů nebo v rámci úředních akcí pořádaných orgány veřejné správy, v rámci školních představení a uţití díla školního;;  knihovní licence;  licence pro zdravotně postiţené;  licence pro dočasné rozmnoţeniny;  licence pro fotografickou podobiznu;  licence k dílům uţitého umění a dílům architektonickým;  licence pro sociální zařízení; 1.9.6 Ochrana autorského práva Autor, do jehoţ práva bylo neoprávněně zasaţeno, nebo jehoţ právu hrozí neoprávněný zásah, se můţe zejména domáhat:

65


Právní ochrana duševního vlastnictví

Kapitola I.

Autor: Ing. Jana Kovářová Autor: Ing. Petr Chroboček

Kapitola II.

 určení svého autorství;  zákazu ohroţení svého práva, zejména zákazu neoprávněné výroby, neoprávněného obchodního

odbytu,

neoprávněného

dovozu

nebo

vývozu

originálu

nebo

rozmnoţeniny či napodobeniny díla, neoprávněného sdělování díla veřejnosti, jakoţ i neoprávněné propagace, včetně inzerce a jiné reklamy;  sdělení údajů o způsobu a rozsahu neoprávněného uţití, o původu neoprávněně zhotovené rozmnoţeniny či napodobeniny díla, o způsobu a rozsahu jejího neoprávněného uţití, o její ceně, o ceně sluţby, která s neoprávněným uţitím díla souvisí, a o osobách, které se neoprávněného uţití díla účastní, včetně osob, kterým byly předmětné rozmnoţeniny a napodobeniny díla určeny za účelem jejich poskytnutí třetí osobě;  odstranění následků zásahu do práva;  poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za způsobenou nemajetkovou újmu; zejména: a)

omluvou, b) zadostiučiněním v penězích, pokud by se přiznání jiného

zadostiučinění nejevilo postačujícím, výši peněţitého zadostiučinění určí soud.  zákazu poskytování sluţby, kterou vyuţívají třetí osoby k porušování nebo ohroţování práva autora. Nároků plynoucích z porušení autorského práva se můţe domáhat zejména samotný autor díla, vedle autora pak také oprávněný dědic, osoba, které přísluší oprávnění k výkonu majetkových práv k dílu, drţitel výhradní licence a v některých případech také kolektivní správce. Dále má autor nárok na náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení. Autorský zákon umoţňuje sankce vůči uţivateli, který dílo uţívá, aniţ by měl k tomu příslušné oprávnění - licenci. V takovém případě má autor nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši dvojnásobku odměny, která by byla za získání takové licence obvyklá v době neoprávněného nakládání s dílem. 1.9.7 Licenční smlouvy k autorským dílům Licenční smlouvou poskytuje autor nabyvateli licence udělení souhlasu k uţití díla (výkonu, záznamu apod.). Nabyvatel se v této smlouvě, není-li podle §49 odst.2, sjednáno jinak , zavazuje poskytnout autorovi odměnu.

66


Právní ochrana duševního vlastnictví

Kapitola I.

Autor: Ing. Jana Kovářová Autor: Ing. Petr Chroboček

Kapitola II.

Licence výhradní – autor nesmí poskytnout licenci třetí osobě a je povinen se i sám zdrţet výkonu práv uţití díla způsobem, ke kterému licenci udělil. Smlouva musí být v písemné formě. Licence nevýhradní – autor je nadále oprávněn k výkonu práva uţít dílo způsobem ke kterému licenci udělil, jakoţ i poskytnutí licence třetím osobám. Licence neomezené (na všechny způsoby uţití), omezené (na konkrétní způsoby uţití) Licenční smlouvy mohou být písemné nebo i ústní. Nový typ licencí CC – creative commons. Za pomocí grafických symbolů, případně jejich kombinací jsou umoţňovány uţivatelům různé rozsahy oprávnění s dílem nakládat. Smlouvu můţe uzavírat autor, dědic, zaměstnavatel, nabyvatel licence s moţností udělovat podlicenci, kolektivní správce Licenční smlouvy se uzavírají podle obecných pravidel v OZ. Nové licence typu CC (neurčitý okruh adresátů výzvy, akceptace moţná i bez vyrozumění Je-li tak sjednáno ve smlouvě, můţe nabyvatel oprávnění tvořící součást licence zcela nebo zčásti poskytnout licenci třetí osobě (podlicence). Odměna Není-li stanoveno jinak, musí být ve smlouvě dohodnuta výše odměny nebo v ní musí být alespoň stanoven způsob jejího určení. Není-li ve smlouvě dohodnuta výše odměny nebo alespoň způsob jejího určení, smlouva je neplatná. Omezení licence Není-li sjednáno jinak, licence je omezena podle AZ na:  způsob uţití díla a rozsah nezbytný k dosaţení účelu smlouvy  území ČR  dobu obvyklou u díla a způsobu uţití max. na 1 rok !!  mnoţstevní rozsah obvyklý u druhu díla a způsobu uţití 1.9.8 Odstoupení od licenční smlouvy Autor můţe odstoupit od licenční smlouvy ze dvou důvodů a to : pro nečinnost nabyvatele nebo dojde k odstoupení pro změnu přesvědčení autora.

67


Právní ochrana duševního vlastnictví

Kapitola I.

Autor: Ing. Jana Kovářová Autor: Ing. Petr Chroboček

Kapitola II.

Odstoupení od smlouvy pro nečinnost nabyvatele V případech, kdy autor udělil k dílu výhradní licenci, která mu znemoţňuje, aby dílo sám uţíval nebo udělil licenci jiné osobě, můţe autor od licenční smlouvy odstoupit za podmínky, ţe:  nabyvatel výhradní licenci nevyuţívá vůbec, případně ji vyuţívá nedostatečně;  tím jsou dotčeny oprávněné zájmy autora;  autor nabyvatele vyzval, aby licenci dostatečně vyuţil, stanovil k tomu přiměřenou lhůtu a na moţnost odstoupení od smlouvy nabyvatele licence upozornil; Odstoupení od smlouvy pro změnu přesvědčení autora Autor můţe písemně odstoupit od smlouvy také v případě, jestliţe jeho dosud nezveřejněné dílo jiţ neodpovídá jeho přesvědčení a zveřejněním díla by byly značně nepříznivě dotčeny jeho oprávněné osobní zájmy. 1.9.9 Zvláštní ustanovení o některých dílech Autorský zákon obsahuje zvláštní ustanovení o některých dílech. Do této kategorie zvláštních děl patří:  zaměstnanecké dílo;  kolektivní dílo;  školní dílo;  dílo vytvořené na objednávku a soutěţní dílo;  dílo audiovizuální;  počítačové programy.

Zaměstnanecké dílo Není-li sjednáno jinak zaměstnavatel vykonává svým jménem a na svůj účet autorova majetková práva k dílu, které autor vytvořil ke splnění svých povinností vyplývajících z pracovněprávního či sluţebního vztahu k zaměstnavateli nebo z pracovního vztahu mezi druţstvem a jeho členem. Zaměstnavatel můţe právo výkonu postoupit třetí osobě pouze se svolením autora, ledaţe se tak děje při prodeji podniku nebo jeho části. Autorova osobnostní práva k zaměstnaneckému dílu zůstávají nedotčena. 68


Kapitola I.

Právní ochrana duševního vlastnictví

Autor: Ing. Jana Kovářová Autor: Ing. Petr Chroboček

Kapitola II.

Smrtí nebo zánikem zaměstnavatele, který byl oprávněn vykonávat majetková práva k zaměstnaneckému dílu a který nemá právního nástupce, nabývá oprávnění k výkonu těchto práv autor. Nedohodnou-li se zaměstnanec a zaměstnavatel v konkrétním případě jinak, je zaměstnavatel oprávněn dílo zveřejnit, upravit, zpracovat včetně překladu, spojit s jiným dílem, zařadit do díla souborného a uvádět na veřejnost pod svým jménem. Převést právo k výkonu majetkových práv na třetí osobu však zaměstnavatel můţe pouze se svolením autora. Zaměstnavatel můţe zaměstnanecké dílo uţívat po neomezenou dobu, tedy i po skončení pracovního či obdobného poměru se zaměstnancem. Odměna za vytvoření a užití díla Odměnou za vytvoření autorského díla v rámci plnění pracovních povinností je mzda, v případě dohod odměna. Není-li sjednáno jinak, má autor zaměstnaneckého díla vůči zaměstnavateli právo na přiměřenou dostatečnou odměnu, jestliţe se mzda nebo jiná odměna vyplácená autorovi zaměstnavatelem dostane do zjevného nepoměru k zisku vyuţití práv k zaměstnaneckému dílu a významu takového díla pro dosaţení takového zisku. Toto však neplatí pro počítačové programy, databáze a kartografická díla. Kolektivní dílo Je to dílo, na jehoţ tvorbě se podílí více autorů, které je vytvářeno z podnětu a pod vedením jedné fyzické nebo právnické osoby a je uváděno na veřejnost pod jejím jménem, přičemţ příspěvky zahrnuté do takového díla nejsou schopny samostatného uţití. Kolektivní díla se povaţují za zaměstnanecká díla i tehdy, byla-li vytvořena na objednávku. Objednatel se v takovém případě povaţuje za zaměstnavatele. Na tato díla se nevztahuje ustanovení o dílech vytvořených na objednávku a o soutěţních dílech. – (§61 autorského zákona) Školní dílo Jedná se o dílo vytvořené ţákem nebo studentem ke splnění školních nebo studijních povinností vyplývajících z jeho právního vztahu ke škole nebo k jinému školskému nebo vzdělávacímu zařízení (např. bakalářské, diplomové, doktorské práce, nikoliv rigorózní ani habilitační práce – rigorózní zkoušku nelze povaţovat za plnění studijních povinností)

69


Kapitola I.

Právní ochrana duševního vlastnictví

Autor: Ing. Jana Kovářová Autor: Ing. Petr Chroboček

Kapitola II.

Škola nebo jiné vzdělávací zařízení mají za obvyklých podmínek právo na uzavření licenční smlouvy o uţití školního díla. Odpírá-li autor takového díla udělit svolení bez závaţného důvodu, mohou se tyto osoby domáhat nahrazení chybějícího projevu jeho vůle u soudu. Autor – student, ţák můţe své dílo uţít, prodat ho (např. originály uměleckých děl) nebo poskytnou jinému licenci jen, kdyţ to není proti zájmům školy. V takovémto případě má škola nebo školské zařízení oprávnění poţadovat, aby jim autor školního díla přispěl z výtěţku díla na úhradu jejich nákladů, které škola na vytvoření díla vynaloţila.

Díla vytvořená na objednávku a soutěžní dílo Je-li dílo autorem vytvořené na základě smlouvy o dílo (dílo vytvořené na objednávku), platí, ţe autor poskytl licenci k účelu vyplývajícímu ze smlouvy, není-li sjednáno jinak. K uţití díla nad rámce takového účelu je objednavatel oprávněn pouze na základě licenční smlouvy, nevyplývá-li z tohoto zákona jinak. Není-li sjednáno jinak a není-li to v rozporu s oprávněnými zájmy objednavatele, pak můţe autor díla poskytnout licenční smlouvu k uţití díla i jiné osobě. 1.9.10 Počítačové programy Počítačový program, bez ohledu na formu jeho vyjádření, včetně přípravných koncepčních materiálů, je chráněn jako dílo literární. Myšlenky a principy, na nichţ je zaloţen jakýkoli prvek počítačového programu, včetně těch, které jsou podkladem jeho propojení s jiným programem, nejsou podle tohoto zákona chráněny. Autorský zákon v ustanovení o počítačových programech obsahuje omezení rozsahu výlučných práv autora k počítačovému programu Omezení rozsahu práv autora k počítačovému programu Oprávněným uţivatelem rozmnoţeniny počítačového programu se rozumí oprávněný nabyvatel rozmnoţeniny počítačového programu, který má vlastnické či jiné právo k rozmnoţenině počítačového programu, a to za účelem jejího vyuţití, dále oprávněný nabyvatel licence. Do práva autorského nezasahuje oprávněný uţivatel rozmnoţeniny počítačového programu, jestliţe  rozmnoţuje, překládá, zpracovává, upravuje či jinak mění počítačový program, je-li to nezbytné k vyuţití oprávněně nabyté rozmnoţeniny počítačového programu, činí-li tak

70


Kapitola I.

Právní ochrana duševního vlastnictví

Autor: Ing. Jana Kovářová Autor: Ing. Petr Chroboček

Kapitola II.

při zavedení a provozu počítačového programu nebo opravuje-li chyby počítačového programu;  jinak rozmnoţuje, překládá, zpracovává, upravuje či jinak mění počítačový program, je-li to nezbytné k vyuţití oprávněně nabyté rozmnoţeniny počítačového programu v souladu s jeho určením, není-li dohodnuto jinak;  zhotoví si záloţní rozmnoţeninu počítačového programu, je-li nezbytná pro jeho uţívání;  zkoumá, studuje nebo zkouší sám nebo jím pověřená osoba funkčnost počítačového programu za účelem zjištění myšlenek a principů, na nichţ je zaloţen kterýkoli prvek počítačového programu, činí-li tak při takovém zavedení, uloţení počítačového programu do paměti počítače nebo při jeho zobrazení, provozu či přenosu, k němuţ je oprávněn;  rozmnoţuje kód nebo překládá jeho formu při rozmnoţování počítačového programu nebo při jeho překladu či jiném zpracování, úpravě či jiné změně, je-li k ní oprávněn, a to samostatně nebo prostřednictvím jím pověřené osoby, jsou-li taková rozmnoţování nebo překlad nezbytná k získání informací potřebných k dosaţení vzájemného funkčního propojení nezávisle vytvořeného počítačového programu s jinými počítačovými programy, jestliţe informace potřebné k dosaţení vzájemného funkčního propojení nejsou pro takové osoby dříve jinak snadno a rychle dostupné a tato činnost se omezuje na ty části počítačového programu, které jsou potřebné k dosaţení vzájemného funkčního propojení. 1.9.11 Práva související s právem autorským Autorský zákon také upravuje práva související s právem autorským a to:  právo výkonného umělce k uměleckému výkonu;  právo výrobce zvukového záznamu k jeho záznamu;  právo výrobce zvukově – obrazového záznamu k jeho prvotnímu záznamu;  právo rozhlasového a televizního vysílatele k jeho vysílání;  právo nakladatele.

71


Kapitola I.

Právní ochrana duševního vlastnictví

Autor: Ing. Jana Kovářová Autor: Ing. Petr Chroboček

Kapitola II.

Kromě práv výkonných umělců, kterým zákon přiznává osobnostní práva obdobně jako autorům, náleţejí ostatním nositelům práv souvisejících s právem autorským pouze práva majetková. Práva výkonného umělce k uměleckému výkonu Umělecký výkon je výkon herce, zpěváka, hudebníka, tanečníka, dirigenta, sbormistra, reţiséra nebo jiné osoby, která hraje, zpívá, recituje, předvádí nebo jinak provádí umělecké dílo a výtvory tradiční lidové kultury. Výkonným umělcem je fyzická osoba, která umělecký výkon vytvořila. Právo výkonného umělce zahrnuje výlučná práva osobnostní a výlučná práva majetková. Osobnostní práva výkonného umělce zahrnují :  právo rozhodnout o zveřejnění svého uměleckého výkonu;  právo rozhodnout zda a jakým způsobem má být zveřejněno jméno výkonného umělce;  právo na ochranu před uţitím uměleckého výkonu způsobem, které by bylo na újmu pověsti výkonného umělce. Majetkovými práva výkonného umělce zahrnují:  právo dílo uţít  právo na odměnu  právo výrobce zvukového záznamu k jeho záznamu

Zvukovým záznamem se rozumí výlučně sluchem vnímatelný záznam zvuků výkonu výkonného umělce či jiných zvuků, nebo jejich vyjádření. Výrobci zvukového záznamu náleţí  výlučné majetkové právo uţít zvukový záznam a udělit jinému licenci k výkonu tohoto práva;  právo na odměnu v souvislosti s rozmnoţováním jeho záznamu pro osobní potřebu.

72


Kapitola I.

Právní ochrana duševního vlastnictví

Autor: Ing. Jana Kovářová Autor: Ing. Petr Chroboček

Kapitola II.

Právo výrobce zvukově obrazového záznamu k jeho prvotnímu záznamu Výrobci zvukově obrazového záznamu náleţí  výlučné majetkové právo uţít zvukově obrazový záznam a udělit jinému licenci k výkonu tohoto práva;  právo na odměnu v souvislosti s rozmnoţováním jeho záznamu pro osobní potřebu. Právo rozhlasového a televizního vysílatele k jeho vysílání Vysíláním se rozumí výsledek šíření zvuků nebo obrazů a zvuků nebo jejich vyjádření rozhlasem nebo televizí pro příjem veřejností. Vysílatelem je fyzická nebo právnická osoba, která na svou odpovědnost uskutečňuje vysílání zvuků nebo obrazů a zvuků nebo jejich vyjádření rozhlasem nebo televizí, nebo pro kterou tak z jejího podnětu učiní jiná osoba. Vysílateli náleţí výlučné majetkové právo uţít své vysílání a udělit jinému licenci k výkonu tohoto práva. Právo nakladatele Nakladatelem je ten, kdo rozmnoţuje a rozšiřuje dílo slovesné, hudebně dramatické nebo hudební, výtvarné, fotografické či dílo vyjádřené způsobem podobným fotografii, pokud nejde o uţití díla v provedení výkonnými umělci. Nakladatel má právo na odměnu v souvislosti se zhotovením rozmnoţeniny pro osobní potřebu jím vydaného díla. Zvláštní právo pořizovatele databáze Databází se rozumí soubor nezávislých děl, údajů nebo jiných prvků, systematicky nebo metodicky uspořádaných a individuálně přístupných elektronickými nebo jinými prostředky, bez ohledu na formu jejich vyjádření. Pořizovatelem databáze je fyzická nebo právnická osoba, která na svou odpovědnost pořídí databázi, nebo pro kterou tak z jejího podnětu učiní jiná osoba. Pořizovatel databáze má právo na vytěţování nebo zuţitkování celého obsahu databáze. Zuţitkováním se rozumí jakýkoliv způsob zpřístupnění celého obsahu databáze. Opakované a systémové vytěţování nebo zuţitkování nepodstatných částí obsahu databáze a jiné jednání, které není běţné, přiměřené a je na újmu oprávněným zájmům pořizovatele databáze není dovoleno. Právo pořizovatele databáze je převoditelné.

73


Kapitola I.

Právní ochrana duševního vlastnictví

Autor: Ing. Jana Kovářová Autor: Ing. Petr Chroboček

Kapitola II.

1.9.12 Kolektivní správa práv Autorský zákon upravuje rovněţ i problematiku kolektivní správy práv. Kolektivní správou se rozumí zastupování většího počtu osob, jimţ přísluší  majetkové právo autorské nebo majetkové právo související s právem autorským,  ze zákona oprávnění k výkonu majetkových práv k dílu, nebo  ze smlouvy výhradní oprávnění k výkonu práva kolektivně spravovaného pro celou dobu trvání majetkových práv a alespoň pro území České republiky s právem poskytnout podlicenci,

Účelem kolektivní správy je tedy kolektivní uplatňování a kolektivní ochrana majetkových práv autora a majetkových práv výkonného umělce, výrobce zvukového záznamu, výrobce zvukově obrazového záznamu a vysílatele a umoţnění uvedení předmětů těchto práv na veřejnost. Povinně kolektivně spravovanými právy jsou  právo na odměnu za uţití uměleckého výkonu, za uţití zvukového záznamu, za zhotovení rozmnoţeniny pro osobní potřebu , za opětný prodej originálu díla uměleckého,za půjčování originálu nebo rozmnoţeniny vydaného díla,  právo na přiměřenou odměnu za pronájem originálu nebo rozmnoţeniny díla či výkonu výkonného umělce zaznamenaného na zvukový nebo zvukově obrazový záznam,  právo na uţití kabelovým přenosem děl. Kolektivní správce Kolektivní správa je definována jako zastupování většího počtu osob a spravování práv autorských . Kolektivní správci mohou být výhradně právnické osoby sdruţující nositele práv. kolektivní správce vykonává správu na základě oprávnění uděleného ministerstvem kultury – zákonný monopol. Nejedná se o podnikání. Kolektivní správci v ČR jsou v současné době- OSA, Dilia, Intergram, OOA-S, Občasnké sdruţení Gestor, OAZA.

74


Právní ochrana duševního vlastnictví

Kapitola I.

Autor: Ing. Jana Kovářová Autor: Ing. Petr Chroboček

Kapitola II.

1. 10. Transfer technologií Slovo transfer je tvořeno z řeckého základu „trans“, který vyjadřuje přesun od jedné jednotky ke druhé. Transfer technologií je proces, který zprostředkuje pohyb výsledků vědy, výzkumu a vývoje ve hmotné i nehmotné podobě od jejich vzniku po jejich konečné vyuţití. Tyto výsledky mohou, ale nemusí být předmětem průmyslově právní ochrany. Lze také říci, ţe transfer technologií je proces přenášení vědeckého, komerčního nebo technického nápadu z místa kde byl vyvinut do obecného pouţití, které ovlivňuje sféru trhu. Tyto výsledky mohou, ale nemusí být předmětem průmyslově právní ochrany. Transfer technologií obsahuje čtyři základní sloţky  Vynález  Inovace  Konstrukce  Rozšiřování Transfer technologií má aspekty ekonomické, právní, technické, ale i sociální a etické a to v národním i mezinárodním měřítku. Typy technologických transferů 1. Smlouva o technické spolupráci  Mezi stranami, které se dohodnou adaptovat technologii pro novou aplikaci nebo v novém odvětví  Mezi stranami, které se dohodnou na adaptaci nebo vývoji technologie podle poţadavků trhu  Společný vývoj nového výrobku s pouţitím znalosti majitele technologie a výrobních kapacit příjemce technologie 2. Smlouva na společném podniku (Joint Venture)  Smlouvy typu Joint Venture o společném podniku dvou nebo více firem představují nejkomplexnější typy dohod mezi společnostmi. Předpokládají vytvoření velmi formálního vztahu mezi společnostmi pro sdílení obchodně velmi citlivých informací, které umoţní vývoj nebo výrobu nových technologií, procesů a výrobků 75


Právní ochrana duševního vlastnictví

Kapitola I.

Autor: Ing. Jana Kovářová Autor: Ing. Petr Chroboček

Kapitola II.

3. Smlouva o prodeji licence  Transfer určitých práv od majitele technologie, procesu nebo know how k příjemci technologie za určitý poplatek nebo podíl na autorských poplatcích.  Frachising lze také povaţovat za určitý druh licenční smlouvy. Takový typ smlouvy umoţňuje franchisantovi (příjemci technologie) získat franchisorovo (majitel technologie) know how a tak mu umoţní vyrábět výrobek, který bude pod značkou majitele technologie distribuován v dané zemi. 4. Smlouva o výrobní spolupráci

 Tyto typy smluv jsou platné pouze tehdy, pokud obsahují nějaký prvek transferu znalostí, know how, technologie nebo školení.  Subdodavatelská dohoda – majitel technologie transferuje část svého know how na bázi sub-kontaktu, kdy subdodavatel vykonává poţadovanou práci (např. vyrábí součástky technologie na zakázku, patří zde i outsourcing apod.)  Zvláštní typ subdodavatelské smlouvy – majitel technologie si vybere subdodavatele z důvodu jeho specifických znalostí, know how apod., tak aby vyvinul nové procesy, technologie, nebo výrobky pro majitele technologie 5. Smlouva o obchodní spolupráci s technickou pomocí  Obstarání mnoţství sluţeb, které podporují nebo jsou nezbytné pro transfer technologie. Technologické poradenství v tomto případě zajišťuje efektivní rozjezd a nebo údrţbu transferované technologie a současně pokrývá instalaci technologie.

76


Právní ochrana duševního vlastnictví

Kapitola I.

Autor: Ing. Jana Kovářová Autor: Ing. Petr Chroboček

Kapitola II.

Obr. 1. 5. Pět typů transferu technologie

Existují tři modely transferu technologií  Servisní model – cílem tohoto modelu je naplňovat potřeby např. univerzity. V tomto modelu rozhodnutí, který nápad podporovat, nejsou činěna z pohledu komerčního. Z toho plyne velmi nízká ziskovost tohoto modelu.  Ziskový model – cílem tohoto modelu je maximalizace zisku. Tento model nezbytně vyţaduje zkušené zaměstnance v oboru transferu technologií. V tomto modelu existují velmi přísná pravidla pro výběr projektů, které budou podpořeny.  Rozvojový model – je zaměřen na ekonomický rozvoj a návrat investic zejména do regionu nebo státu. Transfer technologií je prováděn místním podnikům za niţší neţ komerční ceny. Pokud není nalezen partner v regionu, technologie většinou nejsou dále rozvíjeny. Pokud bychom pojem transfer technologií měli pojmout v jeho celistvosti, je nutné konstatovat, ţe technologický transfer zahrnuje mimo vynálezu a inovace ještě rozšiřování, pomocí něhoţ se dostane výrobek na trh.

77


Kapitola II. Kapitola II.

1

Aplikace a vyuţití poznatků komercializace v praxi

Autor: Ing. Jiří Herinek

KAPITOLA II. APLIKACE A VYUŢITÍ POZNATKŮ KOMERCIALIZACE V PRAXI Autor: Ing. Jiří Herinek

2. 1 Návrh prezentace  Centrum pro transfer technologií – činnost (měření, analýzy, kolaborativní výzkum, licencování, přednášky profesorů atd.), začlenění ve struktuře vysoké školy, organizační struktura, očekávané změny vlivem VaVpI  Hlavní úskalí teoretické činnosti (akademici vs. komerční sféra, politika ochrany duševního vlastnictví na vysokých školách, hospodářská činnost aneb „firemní kultura“ při realizaci jednorázových měření, (ne)moţnost zakládání spin-off, rozpočtování full-cost modelem, Rámec společenství …)  Obchodní model center (získávání a realizace obchodních případů, byznys model)  Měření, výzkum a analýzy pro firmy na zakázku na Univerzitě Palackého v Olomouci

 Příklady realizovaných spoluprací

2. 2 Studijní podklad Neţ začneme poznatky vyuţívat - několik praktických upozornění na odlišnost podnikatelské a akademické kultury Navázání spolupráce vysokých škol s podnikatelským sektorem (firmami) není vţdy jednoduché. I kdyţ se v posledních letech situace mění, stále obě strany představují rozdílné a oddělené světy, jejichţ propojení často brání různé překáţky. Rozdílnost obou světů je dána jinými principy úspěchu v kaţdém z nich, kdy za úspěch v akademickém světe je povaţováno odborné uznání (např. počtem publikací v renomovaných odborných časopisech či vystoupením na mezinárodních vědeckých konferencích), zatímco principem úspěchu v podnikatelském sektoru je trvale udrţitelný rozvoj firmy (doslova tvorba zisku, coţ zní části, naštěstí pouze malé části, akademiků vulgárně). Akademické prostředí tak není pro podnikatelskou sféru snadno čitelné. Tato ne vţdy pozitivní image, kterou akademici v očích businessmanů mají, je z části způsobena separací 78


Kapitola II. Kapitola II.

Aplikace a vyuţití poznatků komercializace v praxi

Autor: Ing. Jiří Herinek

akademického světa od ostatního okolí, a z části díky jiným okolnostem. Mezi hlavní patří jiţ naznačená odlišnost cílů a hodnot vysokých škol a firem. Podniky řeší problémy komplexně a bez ohledu na jednotlivé vědecké disciplíny, zatímco akademici primárně řeší problematiku v rámci svých výzkumných oborů, bez ohledu na komplexní povahu problému. V základním výzkumu to ale jinak nejde, pouze specializované týmy mají vysoké šance. Cíle mají vliv i na časovou perspektivu řešení problémů. Podniky musí dodrţovat relativně krátké, ale vţdy striktní termíny, zatímco práce na vysokých školách jsou mívají dlouhodobé horizonty. Akademičtí pracovníci jsou někdy zvyklí počítat čas v jednotkách týdnů či měsíců a posunutí termínu nevnímají jako fatální. Naopak, nedodrţení termínu (ovšemţe ze zcela objektivních důvodů, ne ţe by snad byl akademik nezodpovědný!) mnohdy spíše patří k univerzitnímu koloritu. Čas se mnohdy měří na semestry, zkoušková období, prázdniny a v kaţdém období má akademický pracovník jiné penzum času, které můţe případné komerční spolupráci věnovat. Mnohdy to bohuţel koliduje s firemními potřebami. Také administrativa na vysokých školách bývá velmi komplikovaná, coţ má za následek pomalý rozhodovací proces a nedostatek flexibility. Někdy je problémem nedostatek personálních a jiných kapacit na straně vysokých škol. Akademičtí pracovníci jsou zaneprázdněni výukou a základním výzkumem a na spoluprácí se soukromým sektorem jim nezbývá poţadovaný čas. A hlavně, spolupráce s praxí není v tuto chvíli v ČR povinnou součástí náplně práce akademiků, proto ji v podstatě realizují nad rámec svých pracovních povinností. Toto se ale velmi rychle mění. Mnohé granty přímo vyţadují určité procento spolufinancování ze soukromých prostředků a zcela jiná „liga“ jsou projekty z VaVpI, kde je procento příjmů z komerčních spoluprací přímo závazný ukazatel. Výzkumníci výzkum povaţují za svého koníčka. Hlavním kritériem pro mnohé z nich nejsou peníze, ale akademická svoboda a moţnost věnovat se věcem, které je opravdu baví. Často staví na první místo perfektní výsledek po všech stránkách. Oproti tomu firmy poţadují co nejrychlejší či okamţitou aplikaci bez ohledu na myšlenkovou originalitu a ne se vţdy nejlepšími parametry. Bude proto obtíţnější společný projekt řídit i z těchto důvodů. Poslední významnou překáţkou můţe být jakýsi konkurenční vztah mezi školami a podniky. Školy se bojí případného odlivu svých oborníků do firem. Zaměstnanci podniku se zase mohou obávat situací, kdy se spolupráce s vysokou školou natolik osvědčí, ţe můţe nahradit vnitropodnikový výzkum v daném směru. Také skutečné prostředí a atmosféra na konkrétních pracovištích vysokých škol ne vţdy zcela nahrává spolupráci, i kdyţ je z centrálních míst školy deklarativně podporována.

79


Kapitola II. Kapitola II.

Aplikace a vyuţití poznatků komercializace v praxi

Autor: Ing. Jiří Herinek

Výše uvedené postřehy rozhodně nemají za cíl podniky od spolupráce s vysokými školami odradit, spíše upozorňují na nejčastější úskalí této spolupráce, se kterými se centra pro transfer technologií nebo jinak se nazývající jednotky na vysokých školách, které mají za úkol spolupráce vytvářet, musí vyrovnat. Vţdy je třeba si uvědomit, ţe spolupráce musí mít smysl pro obě strany. Vysoká škola je mnohdy schopná dodat velmi kvalitní výsledek za velmi atraktivních podmínek, které by firmy jinde nezískaly. Vysoká škola zase přijde, kromě finančního výnosu, i do interakce s realitou, coţ je pro ni velmi cenné. Určitě se tedy vyplatí s vysokými školami spolupracovat, neboť tato spolupráce obohatí obě strany kontraktu v mnoha směrech. Co by vlastně kanceláře/jednotky/centra pro transfer technologií nebo jinak se nazývající útvary pro spolupráci s průmyslem měli dělat? Říkejme jim tedy Centra. Centra pro transfer technologií Centrum bude zprostředkovávat jak jednorázová měření a analýzy, tak kolaborativní a smluvní výzkum pro aplikační sféru (firmy, další vědeckovýzkumná pracoviště) odborných pracovišť vysoké školy.

Zprostředkovává odborná vystoupení a přednášky vědeckých

pracovníků a jejich konzultace ve firmách. Snaţí se komercionalizovat předměty duševního vlastnictví – hledat licenční partnery. Mezi hlavní aktivity patří přípravná jednání k potenciálním společným projektům a zjištění moţnosti spolupráce, příprava projektového záměru a smlouvy (o dílo, o spolupráci apod.), pomoc se zajištěním financováním projektu, dohled nad plněním předmětu smlouvy – řízení projektu. Centrum se dále zabývá průzkumem trhu, mapováním komercializačního potenciálu výsledků VaV vysoké školy, realizací komunikační strategie, networkingem se zaměřením na zahraniční odběratele výsledků výzkumu a vývoje. Centra jsou vlastně takové obchodní jednotky vysokých škol, který by měly generovat příjmy a mít kladný hospodářský výsledek. Centra mohou být součástí vysoké školy nebo mohou mít vlastní subjektivitu (ale ideálně s většinovým podílem dané vysoké školy nebo škol, či pracovišť, pro které zajišťují sluţby). Systém získávání a řízení jednoduchých obchodních případů – jednorázových měření či analýz je standardní obchodování, kde komoditou jsou specializované vědeckovýzkumné sluţby. Pro získávání klientů je tedy možné použít standardních obchodních postupů: Získávání zájemců  Oslovování zájemců  Potenciální klient  Nabídka vypracovaná ve spolupráci s potenciálním řešitelem projektu  Návrh smlouvy  Podpis 80


Aplikace a vyuţití poznatků komercializace v praxi

Kapitola II. Kapitola II.

Autor: Ing. Jiří Herinek

smlouvy  Realizace  Vyúčtování zakázky (fakturace)  Ukončení obchodního případu (získání spokojeného klienta) Hlavními nástroji, které pomáhají při získávání a řízení obchodních případů, jsou:  získávání potenciálních zájemců z různých zdrojů  systém řízení vztahů se zákazníky - CRM  evidence „nabídky“ - přístrojové techniky, výzkumných kapacit a know-how, které jsou na vysoké škole k dispozici a je moţné je komerčně vyuţít. Jak to děláme na Univerzitě Palackého v Olomouci? Jednotkou určenou pro komerční spoluprácí je Vědeckotechnický park Univerzity Palackého v Olomouci (VTP UP). VTP UP je samostatná hospodářská jednotka rektorátu univerzity. Spolupráce s firmami je jednou z činností VTP UP. VTP UP zajišťuje také identifikaci nových potenciálních uţivatelů. V databázi je několik tisíc potenciálních zájemců zejména z České republiky. Důleţitým zdrojem pro získávání nových zájemců jsou i odborné akce (konference, výstavy), kde jsou kontakty získávány osobně. VTP UP je členem Společnosti Vědeckotechnických parků ČR, má přímé kontakty do více neţ 20 parků v ČR s své nabídky spolupráce můţe komunikovat přes tyto prostředníky. Přidruţené členství v síti Enterprise Europe Network umoţňuje nabídky zacílit i na zahraniční společnosti. Členství v síti Tuesday Business Network umoţňuje získávat kontakty zejména na technologické společnosti. Potenciální zájemce v zahraniční hledáme zejména s vyuţitím oborových sdruţení, klastru a vědeckotechnických parků. Důleţitým partnerem je Agentura na podporu podnikání a investic CzechInvest s jejími zahraničními zastoupeními. Zájemci jsou vedeni v Microsoft Navision CRM a jsou rozděleni do skupin (segmentováni) podle svého zaměření (farmaceutický průmysl, chemický průmysl, potravináři apod.) Přístroje a sluţby na UPOL dostupné a vyuţitelné v reţimu doplňkové činnosti jsou vedeny v Katalogu přístrojů a sluţeb UP. Katalog přístrojů a sluţeb UP je volně k dispozici zájemcům

o

spolupráci

na

www.vyzkumprofirmy.cz

(v

anglickém

jazyce

na

http://www.vtpup.cz/en/research-measurement-analysis.html). Obsahuje seznam a popis pracovišť UP a poloţkový seznam přístrojů a sluţeb s jejich popisem, moţností vyuţití a cenou za vyuţití. Katalog je neustále aktualizován. 81


Kapitola II. Kapitola II.

Aplikace a vyuţití poznatků komercializace v praxi

Autor: Ing. Jiří Herinek

Nabídka přístrojů a sluţeb pracovišť Univerzity Palackého v Olomouci je rozdělena do jednotlivých segmentů. Segmenty jsou tvořeny podle oborového zaměření potenciálních klientů – firem a nabídky přístrojů a sluţeb Univerzity. Pro kaţdý segment je vytvořen speciální marketingový balíček. Balíček obsahuje krátký popis nabídky pro daný segment s příklady nabízených přístrojů nebo sluţeb. Potenciální klienti jsou pravidelně oslovování na základě marketingového plánu, který je tvořen na období jednoho roku. Marketingový plán je připravován ve spolupráci se zástupci jednotlivých výzkumných pracovišť. Mezi standardní typy oslovování patří např. přímý marketing (přímé e-maily, přímé dopisy, telefonní nabídky), tištěná reklama zejména v odborných časopisech, kontraktační workshopy, osobní kontakty, prezentace na odborných akcích pro firmy, apod. V okamţiku přijetí poptávky na sluţbu měření, výzkum a analýzy pro firmy na zakázku kontaktujeme zástupce pracoviště, které můţe poptávku uspokojit. V případě jednoduchého zadání připravíme ve spolupráci s vedoucím pracoviště nabídku. V případě komplikovanější nebo komplexnější poptávky nejprve zorganizujeme schůzku nebo sérii schůzek mezi potenciálním zákazníkem a vedoucím pracoviště. Konzultanti VTP UP se schůzek účastní. Po vyjasnění zadání spolupracujeme na přípravě nabídky, zejména v její ekonomické části. Cena za vyuţití přístrojů a sluţeb je stanovována v souladu se směrnicí Hospodaření v reţimu doplňkové činnosti na UP tak, aby nedošlo k narušení hospodářské soutěţe. V případě vyuţití sluţeb komerční sférou budou vţdy kalkulovány přímé náklady a veškeré nepřímé náklady, včetně odpisů. V případě úspěšné nabídky připravuje VTP UP smluvní zajištění obchodního případu (u jednoduchých případů stačí objednávka, u sloţitějších smlouva o dílo, případně smlouva o spolupráci apod.). VTP UP má k dispozici vzory smluv, které jsou upravovány na konkrétní podmínky obchodního případu a ve spolupráci s právníkem UP připraveny k podpisu zúčastněným smluvním stranám. VTP UP i nadále působí jako hlavní kontakt vůči klientovi. Pravidelně dohlíţí na plnění smlouvy (zejména na plnění termínů všech zúčastněných stran). Po ukončení obchodního případu, případně po ukončení smluvně dohodnuté fáze obchodního případu, provede VTP UP vyúčtování.

82


Kapitola II. Kapitola II.

Aplikace a vyuţití poznatků komercializace v praxi

Autor: Ing. Jiří Herinek

Obr. 2. 1. Katalog přístrojů a sluţeb – www.vyzkumprofirmy.cz

Obr. 2. 2. Katalog přístrojů a sluţeb

Kaţdý přístroj nebo sluţba v katalogu je podrobně popsán včetně kontaktů na obsluhu přístroje nebo dodavatele sluţby. U některých záznamů jsou i podmínky vyuţití přístroje nebo sluţby a cena za jejich vyuţití. 83


Aplikace a vyuţití poznatků komercializace v praxi

Kapitola II. Kapitola II.

Autor: Ing. Jiří Herinek

Obr. 2. 3. Katalog přístrojů a sluţeb

Smluvní výzkum, licenční partneři Jiná situace je u získávání kontraktů na smluvní výzkum nebo pro hledání licenčních partnerů.

U zakázkového měření nebo analýz většinou nevznikají předměty duševního

vlastnictví. U výzkumu na zakázku většinou duševní vlastnictví náleţí zadavateli (firmě, pro kterou je výzkum realizován). Při realizaci společného výzkumu nebo při nabídce patentů k licencování je třeba mít na vysokých školách předpisy, jak v těchto situacích postupovat. Získávání těchto obchodních případů je silně vázáno na osobní kontakty výzkumníků nebo pracovníků center pro transfer technologií a příprava kontraktů bývá sloţitá a časově náročná. Do jednání jsou vtaţeni právníci a patentoví zástupci a týmy vyjednavačů. Většinou se jedná o rozsáhlé případy v mnohamilionových řádech. Takovýchto případů není realizováno mnoho. Univerzita Palackého v Olomouci má novou směrnici z roku 2009 „Realizace práv průmyslového vlastnictví na Univerzitě Palackého v Olomouci“, kde je nakládání s předměty průmyslového vlastnictví vyřešeno následovně.

84


Kapitola II. Kapitola II.

Aplikace a vyuţití poznatků komercializace v praxi

Autor: Ing. Jiří Herinek

Za realizaci práv duševního vlastnictví UP je zodpovědný Vědeckotechnický park UP:  vede evidenci Oznámení o vzniku předmětů duševního, resp. průmyslového vlastnictví (dále jen „Oznámení“),  vede evidenci Přihlášek předmětů průmyslového vlastnictví podaných k registraci u Úřadu průmyslového vlastnictví jménem UP (dále jen „Přihláška“),  zpracovává analýzy a stanoviska a zprostředkovává sluţby směřující ke komerčnímu uplatnění předmětů průmyslového vlastnictví UP,  poskytuje zájemcům z řad zaměstnanců poradenství při podávání Přihlášek,  ve spolupráci s právním oddělením UP poskytuje zájemcům součinnost při uzavírání licenčních smluv k předmětům průmyslového vlastnictví,  vede evidenci předmětů průmyslového vlastnictví,  v případě podání Oznámení prostřednictvím VTP UP odpovídá za včasné postoupení veškerých informací a podkladů potřebných pro rozhodnutí rektora UP nebo jím pověřené osoby ohledně podání Přihlášky k registraci předmětu průmyslového vlastnictví,  zajišťuje prostřednictvím třetích osob nebo samostatně realizuje školení a kurzy v oblasti duševního vlastnictví Základní principy ochrany průmyslového vlastnictví na UP Osoba v pracovním poměru nebo jiném pracovněprávním vztahu (zaměstnanec) i studenti UP jsou povinni chránit veškeré průmyslové vlastnictví zaměstnavatele a práva s ním spojená. Zaměstnanec UP je povinen zdrţet se jakéhokoli jednání, které by mohlo být v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele ve vztahu k průmyslovému vlastnictví UP. Zároveň je povinen dbát, aby veškeré průmyslové vlastnictví UP bylo vyuţíváno pouze pro potřebu zaměstnavatele nebo v jeho oprávněném zájmu a taktéţ, aby nedocházelo k porušování práv průmyslového vlastnictví třetích osob. Zaměstnanec je povinen při zveřejňování výsledků svého výzkumu nebo vývoje postupovat tak, aby neohrozil potenciální zájem zaměstnavatele na právní ochranu předmětu průmyslového vlastnictví. Zaměstnavatel je v souladu s obecně závaznými předpisy povinen chránit a respektovat veškerá osobnostní a dále majetková práva k průmyslovému vlastnictví, která

85


Aplikace a vyuţití poznatků komercializace v praxi

Kapitola II. Kapitola II.

Autor: Ing. Jiří Herinek

mohou v souvislosti s plněním pracovních povinností jeho zaměstnanci vzniknout. Tyto povinnosti platí přiměřeně pro studenty UP v jakémkoli studijním programu. Nakládání s průmyslovým vlastnictvím Vytvoří-li zaměstnanec při plnění úkolů vyplývajících z pracovního poměru nebo jiného pracovněprávního vztahu k UP předmět průmyslového vlastnictví, přechází právo k tomuto předmětu na UP jakoţto jeho zaměstnavatele, není-li smlouvou mezi UP a původcem písemně dohodnuto jinak. Předmětem průmyslového vlastnictví podle tohoto článku se rozumí především vynález, uţitný vzor, průmyslový vzor a biotechnologický vynález. Při řešení vědeckovýzkumných, vývojových a jiných úkolů s jinou osobou je nutné předem smluvně stanovit, rozsah v jakém jim náleţí práva z předmětů průmyslového vlastnictví. Pokud se strany dohodnou na spoluvlastnictví, je nutné předem smluvně stanovit předpokládanou výši spoluvlastnického podílu kaţdé ze stran a formu povinné součinnosti spoluvlastníků. Původce je povinen neprodleně, nejpozději však do 14 dnů od vytvoření předmětu průmyslového vlastnictví, oznámit tuto skutečnost rektorovi UP nebo VTP UP. Rektor UP nebo jím pověřený zástupce rozhodne o podání přihlášky k ochraně předmětu průmyslového vlastnictví jménem UP nejpozději do 30 dnů ode dne podání Oznámení. Vysloví-li rektor UP souhlas s podáním přihlášky, můţe původce anebo původci samostatně nebo ve spolupráci s VTP UP podat jménem UP Přihlášku k příslušnému úřadu. Pokud VTP UP projeví zájem o komerční vyuţití předmětu, ke kterému se Přihláška vztahuje, můţe tak učinit pouze po vydání předchozího písemného souhlasu původce. Nedojde-li nejpozději do 5 let po získání ochrany k předmětu průmyslového vlastnictví

k jeho úspěšné komercializaci, rektor UP nebo jím pověřená osoba můţe

rozhodnout o vzdání se ochrany vyplývající z práv průmyslového vlastnictví. Neţ bude ochrana zrušena, musí být původci umoţněno, aby mu mohla být ze strany UP příslušná práva průmyslového vlastnictví za sjednaných podmínek poskytnuta. Původce je povinen účinně spolupracovat s UP při krocích vedoucích k vyuţití předmětu průmyslového vlastnictví, tzn. poskytovat veškerou potřebnou součinnost tak, aby tohoto předmětu bylo moţné řádně a efektivně vyuţívat. Za spolupráci lze původci přiznat mimořádnou odměnu. V případě komercionalizace má původce (původci) a jeho pracoviště nárok na procentuální odměnu z čistého zisku po zdanění. 86


Aplikace a vyuţití poznatků komercializace v praxi

Kapitola II. Kapitola II.

Autor: Ing. Jiří Herinek

Analýza poptávky po spolupráci s vysokými školami Univerzita Palackého v Olomouci si v roce 2008 nechala udělat kvantitativní výzkum od společnosti STEM/MARK o spolupráci aplikační sféry s univerzitami a jejich názor na nabídku spolupráce UP. Ochota spolupracovat s univerzitami je mezi českými výrobními firmami poměrně vysoká. Třetina uţ s vysokými školami nějakým způsobem spolupracuje, a další téměř třetina si případnou spolupráci dovede představit. Nejčastější formou spolupráce je zadávání témat diplomových a semestrálních prací, vysoký potenciál má měření a testování v laboratořích VŠ a zakázkový vývoj. Většina oslovených zástupců firem se nijak nebrání aktivnímu oslovení ze strany univerzit, naopak je vítá, nemusí se starat sami. Email, písemný či telefonický kontakt, případně i pravidelné informování o konkrétních moţnostech je přijatelné. Malá informovanost o moţnostech spolupráce, určitá pasivita univerzit v tomto ohledu představuje častou „výtku“ ze strany firem. UP na toto zjištění reaguje a aplikační sféře zasílá pravidelné informace o novém přístrojovém vybavení pracoviště a o nově nabízených sluţbách. Zhruba čtvrtina firem si dokázala představit zadání zakázky Univerzitě Palackého („Určitě ano“), pokud by měla v nabídce přístroj nebo sluţbu, kterou ve firmě vyuţije. Toto ukazuje na vysoký potenciál pro budoucí spolupráci, jak jednorázových měření a analýz, tak také výzkumu na zakázku. Třetina firem spolupracuje s vysokou školou s nulovým finančním objemem, naopak u třetiny roční finanční objem spolupráce přesáhl 100 tis. Kč. Potenciál mají především oblasti měření a testování v laboratořích (22%), řešení problémů formou diplomových a semestrálních prací a zpracování odborných posudků, studií a

analýz

(19%)

a

zpracování

odborných

posudků,

studií

a

analýz

(18%).

Laboratoř růstových regulátorů je společné pracoviště Ústavu experimentální botaniky AV ČR a Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Výzkumný program je primárně zaměřen na malé molekuly, které regulují proces dělení buněk, proliferaci a růst rostlinných i ţivočišných buněk. Mezi nejintenzivněji zkoumané molekuly patří především cytokininy a deriváty cytokininů. Cytokininy ovlivňují ţivot rostlin mnoha způsoby; mimo jiné zpomalují stárnutí buněk. Laboratoř růstových regulátorů vede profesor Miroslav Strnad. Oborový výzkumný tým je sloţen ze zkušených rostlinných fyziologů, biochemiků a také z organických a analytických chemiků. Do výzkumu je také zapojeno mnoho studentů v rámci jejich

87


Kapitola II. Kapitola II.

Aplikace a vyuţití poznatků komercializace v praxi

Autor: Ing. Jiří Herinek

magisterských a postgraduálních studií botaniky, analytické a organické chemie nebo medicínské biologie. Biologové jiţ delší dobu vědí, ţe některé cytokininy oddalují stárnutí i u ţivočišných buněk, včetně koţních tkání. Toto zjištění není nové, zjistili ho vědci z univerzity v dánském Aarhusu. Kinetin prodluţuje ţivotnost i u buněčných kultur koţních tkání, má antioxidační účinky a ničí volné radikály. To je jedno z vysvětlení, jak dochází ke zpomalení stárnutí. V roce 2004 se týmu Miroslava Strnada podařilo vyrobit sloučeniny, které jsou cytokininům podobné, ovšem stárnutí koţních buněk zpomalují mnohem účinněji. Přínos Laboratoře růstových regulátorů spočívá v tom, ţe objevila sloučeniny odvozené z těchto přírodních látek, jejichţ účinky jsou ještě mnohem silnější. V čem ale spočívá unikátnost? Vyplývá to uţ ze samého pojmu cyto-kinin: cytokinéza znamená buněčné dělení. A cytokininy vykazují unikátní biologickou aktivitu právě tím, ţe buněčné dělení stimulují. Výchozí otázka samozřejmě ale zněla, jak naopak buněčnému dělení – a tedy nádorovému bujení – zabránit, jak najít tzv. inhibitory, látky, které buněčné dělení zpomalují, nebo dokonce zastavují. A přesně tuto otázku se pracovníkům laboratoře podařilo zodpovědět. Vycházeli z předpokladu, ţe schopnost těchto látek stimulovat buněčné dělení se dá změnit, resp., ţe lze tuto jejich účinnost „převrátit“. Jejich úsilí proto směřovalo k tomu, abychom dokázali tuto molekulu trošku „poopravit“ a najít takové modifikace, které by byly zodpovědné za aktivitu přesně opačnou. Vlastně „předělali“ biologickou aktivitu přírodních cytokininů tak, aby z nich byly látky, která naopak inhibují, tedy brzdí buněčné dělení. V poslední době v Laboratoři navíc zjistili, ţe i všechny další skupiny rostlinných hormonů se dají takto „převrátit“, tj. ţe se jejich biologická určenost dá jednoduchými modifikacemi změnit v aktivitu opačnou. V Laboratoři dále zjistili, ţe vlastně nejde o specificky rostlinné molekuly, nýbrţ ţe se vyskytují uţ v bakteriích, řasách ale i v dalších vyšších organismech. Jsou to tzv. fylogeneticky osvědčené molekuly, tedy jakési „pralátky“, které sehrávaly ve vývoji ţivota na zemi klíčovou roli uţ od počátku evoluce. Existují vlastně uţ u nejjednodušších organismů, neboť i ty jsou schopny syntetizovat cytokininy. Jsou to tedy zároveň evolučně ověřené molekuly, coţ je impozantní, protoţe takových molekul mnoho není. Vědci z olomoucké laboratoře jsou přesvědčeni, ţe tyto molekuly existují i v ţivočišných buňkách, chybí však zatím techniky, které by byly schopny ty látky najít. V ţivočišných buňkách se totiţ nacházejí ve velmi malých koncentracích, na rozdíl od rostlin, v nichţ jsou přítomné ve větších, většinou pikomolárních (10-12 M) koncentracích a hlavně je

88


Kapitola II. Kapitola II.

Aplikace a vyuţití poznatků komercializace v praxi

Autor: Ing. Jiří Herinek

lze bez problémů pouţít ve větším mnoţství materiálu. Nález těchto molekul v ţivočišných buňkách by znamenal velmi zajímavý objev, moţná nových lidských hormonů. Látka opravdu funguje, popsat mechanismus, proč tomu tak je, zatím však vědci neumějí. V současné době ho zkoumají. Mají vyzkoušeno na buněčné úrovni, ţe látky doopravdy fungují a zpomalují stárnutí kůţe. Projevuje se to třeba například morfologií buněk, pod mikroskopem vypadají jako omlazené. Tohle je pouze omlazení buněk kůţe. Lidský a ţivočišný organismus se skládá z nepřeberného mnoţství buněk. A to, ţe je velmi sloţitý a tahle látka funguje na jeden typ buněk, neznamená, ţe musí fungovat na jiné buňky, které v těle máme. V Laboratoři se tím chtějí zabývat a zjistit, jak omlazovaly všechny buňky. Stárnutí se ale nedá zcela zabránit, lidský věk můţeme pouze prodlouţit. Ale elixír mládí se dá asi těţko najít Výsledky tohoto výzkumu jsou přímo předurčeny ke komerčnímu vyuţití. Následovalo zajištění patentové ochrany (Laboratoř spolupracuje s firmou Invencia) a zajištění komerčního partnera. Látky jsou chráněny dvěma mezinárodními patenty. Laboratoř vyuţila příleţitosti a spojila síly s firmou Senetek z USA. Společnost Senetek PLC sídlí v Napa v Kalifornii. Její roční obrat je několik desítek milionů dolarů. Ředitelem je pan Frank J. Massino. Firma uvedla na trh první sloučeninu z Olomouce, pojmenovanou Pyratine-6. Kosmetické výrobky obsahující Pyratine-6 výrazně omlazují pleť a potlačují její zarudnutí. Zatím jsou dostupné jen v USA, ale plánuje se i prodej v Evropské unii. Více najdete na www.pyratine.com. Pyratine-6 je ve volném prodeji v drogeriích. Dávka na dva měsíce stojí kolem padesáti dolarů (asi 950 korun). Firma hledá distributora pro evropský trh, zatím je u nás přípravky moţno získat pouze prostřednictvím internetové objednávky přímo ze Spojených států. Účinnou látku v nich obsaţenou do Spojených států dodává olomoucká firma Olchemim, která sídlí ve Vědeckotechnickém parku Univerzity Palackého v Olomouci. Původní smysl vývoje těchto látek byl jejich dermatologický účinek, výrazně totiţ zpomalují stárnutí kůţe. Později však odborníci přišli na to, ţe látka má i léčivé účinky. Ve firmě zkoušeli klinicky testovat látku v mastech a testovali ji i na některá onemocnění. Zjistili při tom, ţe tato látka má rovněţ impozantní účinky například na růţi, na kterou takřka ţádné současné přípravky nefungují. Firma tak vyvinula i řadu produktů na léčení této koţní choroby. Výsledky klinických testů jsou podle amerických lékařů velmi slibné. Senetek testuje olomoucké preparáty společně s Kalifornskou univerzitou v Irvine. Testy neodhalily ţádné vedlejší účinky, takţe Senetek PLC mohl řadu kosmetických přípravků uvést na trh.

89


Kapitola II. Kapitola II.

Aplikace a vyuţití poznatků komercializace v praxi

Autor: Ing. Jiří Herinek

Spolupráce s firmou Senetek PLC má dvě úrovně. Jednak přispívá na výzkum (na tiskové konferenci, na které se vzájemná spolupráce oznámila, předala firma symbolický šek na 100 000 dolarů pro financování dalšího výzkumu na základě uzavřené smlouvy o výzkumné spolupráci) , jednak jsou s ní uzavřeny licenční smlouvy, na jejichţ základě k nám proudí zisky z prodeje těchto přípravků. Licenční poplatky putují do Ústavu experimentální botaniky AV ČR. Firma hradí i náklady na patentovou ochranu, coţ ročně představuje téměř sto tisíc dolarů. Vlastní výzkum trval asi čtyři roky, v kosmetice je klinický vývoj mnohem rychlejší neţ u léčiv. Tam vývoj léku trvá deset nebo i více let a náklady na výzkum a vývoj se pohybují v řádu miliard dolarů, kdeţto vývoj takovéto kosmetiky většinou tak tři roky. V obou případech je zcela běţné, ţe vědci spolupracují s nadnárodními firmami, které si tak vysoké investice mohou dovolit. Je to oboustranně výhodné. Společnost Senetek chce brzy zahájit prodej výrobků s druhou látkou vyvinutou v Olomouci. Účinky dalších šestnácti se ověřují. Výzkum a spolupráce s Američany tedy zdaleka nekončí. Olomoucká laboratoř vyvinula i další látky odvozené od cytokininů, které mají protinádorové účinky a pod komerčním názvem Seliciclib jsou testovány v druhé fázi klinických zkoušek skotskou firmou Cyclacel. Příklad jedné ze zakázek na jednorázové měření pro firmu V rámci nabídky sluţeb VTP UP firmám se na park obrátila firma Aqua Sanatura kvůli ověření jejich poznatků.

Aqua Sanatura se zabývá výzkumem vody a jejich vlastností z fyzikálního hlediska, které bylo donedávna poněkud opomíjeno. Pracovníci firmy vyvinuli vlastní zařízení schopné bez pouţití elektrického proudu a magnetizmu upravit vlastnosti vody a vodných roztoků tak, ţe rozpuštěné látky (např. desinfekční, čistící a prací prostředky, některé vitamíny, veškeré látky koloidního charakteru atd.) dosahují díky lepšímu rozptýlení v roztoku vyšší účinnosti. Dokonaleji rozptýlené látky se pak chovají tak, jako by jich ve vodě a vodných roztocích bylo obsaţeno větší mnoţství, neţ tomu ve skutečnosti je. A právě tyto poznatky pomohl firmě úspěšně ověřit Vědeckotechnický park UP, který ji zprostředkoval měření na Katedře fyzikální chemie Přírodovědecké fakulty UP. Firma si tímto měřením ověřila, ţe podstata pozorovaných jevů spočívá ve změnách nadmolekulových struktur a dohodla se na další spolupráci s katedrou. Konkrétně byla změřena rozpustnost a velikost nanočástic koloidního stříbra a viskozita dodaného roztoku.

90


Kapitola II. Kapitola II.

Aplikace a vyuţití poznatků komercializace v praxi

Autor: Ing. Jiří Herinek

Firma Aqua Sanatura byla zaloţena v roce 2003. Od svého vzniku se zaměřuje především na vývoj, výrobu a distribuci zařízení slouţících ke zvýšení kvality vody dané jejími fyzikálně-chemickými parametry. Firma Aqua Sanatura v současnosti aktivně vyvíjí zařízení pro úpravu vody, z nichţ některá jsou jiţ na trhu běţně komerčně dostupná.

91


KAPITOLA III. METODIKA A KATEGORIZACE VÝSLEDKŮ VĚDY A VÝZKUMU Autor:: doc. Ing. Aleš Slíva, Ph.D.

Úvod Metodika a kategorizace výsledků vědy a výzkumu (pro jednotlivé roky 2004-2009) vychází pravidelně s usnesením vlády k Hodnocení výzkumu a vývoje a jeho výsledků (od roku 2004) a to zejména v kontextu dokumentem: Reforma výzkumu, vývoje a inovace v ČR (schválena dne 26.3.2008). Reforma reflektuje na poţadavek implementace aplikovaného výzkumu s inovačními prvky do průmyslu s mottem „Věda dělá z peněz znalosti, inovace dělají ze znalosti peníze“. Jedná se nutnost transformace nových poznatků z vědy a výzkumu podpořených veřejnými prostředky investovanými do základního výzkumu. Novými poznatky se rozumí poznatky přímo srovnatelné se světem tak, aby měly reálný ekonomický přínos. ČR by měla na základě této reformy obstát v globální konkurenci s fungujícím strukturovaným řetězcem „výzkum-vzdělávání-inovace“, kde se předpokládá vyuţívání a spětí se soukromým sektorem. Hlavním cílem je začlenit Českou republiku do vědecko-výzkumných struktur a být plnohodnotnými

týmovými

hráči

na

poli

vědy

a

výzkumu

a

zejména

vytvořit

konkurenceschopnost českých podniků pomocí high-tech výrobků, nejnovějšími technologiemi, sluţbami a uplatnění nejnovějších poznatků, patentů a vynálezů na světovém trhu. V prvé řadě je nutné zajistit příslušným institucím podmínky pro komercializaci výsledků a ochrany duševního vlastnictví a hlavně provést transfer těchto výsledků. Cíle reformy dle dokumentu Reforma výzkumu, vývoje a inovace v ČR: 1. Zjednodušit podporu výzkumu a vývoje - instituce podporovat podle výsledků, týmy projektově. 2. Výrazně sníţit počet 22 rozpočtových kapitol, z nichţ je podporován výzkum a vývoj ČR, zjednodušit administrativu. 3. Podpořit excelenci ve výzkumu, zvýhodňovat ji a zajistit vyuţití jejích výsledků pro inovace.

92


Metodika a kategorizace výsledků ve VaV

Kapitola III. Kapitola II.

Autor: doc.Ing.Aleš Slíva, Ph..D.

4. Podmínit programovou podporu výzkumu a vývoje spoluprací veřejného výzkumu s uţivateli výsledků výzkum a vývoj, zaloţenou na podílovém financování z veřejných a soukromých zdrojů. 5. Zavést pruţnější organizační struktury veřejného výzkumu. 6. Zajistit odborníky pro výzkum, vývoj a inovace. 7. Intenzivně zapojit ČR do mezinárodní spolupráce ve výzkumu, vývoji a inovacích.

3. 1

Jednotlivé výsledky VaV, jejich klasifikace a vysvětlení (dle Metodiky a kategorizace výsledků VaV platný od r. 2010)

J – článek v odborném periodiku (časopise) Jedná se o článek v odborném recenzovaném periodiku, který má přidělený ISSN kód a to buď v tištěné nebo elektronické podobě. Článek je charakteristický svojí strukturou tj. obsahuje abstrakt, úvod, řešení problému, kalkulace včetně vzorců, patřičné reference, závěr apod. Je nutno podotknout, ţe se nejedná o články pouze informativní či popularizační, popř. pouze abstrakty, krátké sdělení či inzerátové publikační fragmenty. Článek není chápán pouze jako abstrakt vědeckého článku. Rozdělení typu článků:  Jimp

článek

uveden

v databázi

Web

of

Science,

Thomson

Reuters

(http://science.thomsonreuters.com/mjl/#scope_notes) a to v podsekci Article, Review, Proceedings Paper nebo Letter a má pro daný rok přidělený Impakt Faktor (IF) v databázi Journal

Citation

Report

(JCR)

(http://thomsonreuters.com/products_services/science/science_products/az/journal_citation_reports).  Impact faktor vyjadřuje míru počtu citací daného článku v určitém časopise v určitém roce ku počtu citací všech publikovaných článků v tomto časopise v předcházejících 2 letech, podle vzorce:

IF 

počet citací v roce n na články v časopise publikované v letech n -1 a n - 2 počet článků publikovaných v časopisu v roce n -1 a n - 2

Immediacy Index - index okamţité závislosti (nebo také Garfieldův index). Definuje průměrný počet citací Vs. počet článků časopisu v publikačním roce: 93


Kapitola III. Kapitola II.

Metodika a kategorizace výsledků ve VaV

II 

Autor: doc.Ing.Aleš Slíva, Ph..D.

počet citací v roce n počet článků publikovaných v roce n

Articles uvádí počet článků publikovaných v daném časopisu v daném roce. Cited-Half-life (Ditiny Half-life) –index, který definuje po jak dlouhé době ke sledovanému roku se objeví odezva na 50% všech citací na články daného časopisu v sledovaných databázích. Tento index je uváděn u časopisů, které byly citovány alespoň 100x. Source Date – index charakteristiky počtu tzv. "non review" a "review" dvou článků, počet odkazů v těchto článcích a průměrná charakteristika referencí vztaţená na jeden článek časopisu. Cited Journal (Citing Journal) – přehled časopisů v abecedním pořadí, ve kterém se citoval daný titul. Impact Factor Trend Graph – grafický záznam hodnoty IF v rámci posledních 5 let. Při klasifikaci výsledků se publikační výstupy impaktovaných článků rozdělují do několika skupin: 1. článek v impaktovaném časopise zahrnuje publikace uvedené v následujících databázích Web of Science společnosti Thomson Reuters:  Science Citation Index Expanded (SCI-EXPANDED) – 1945 – present  Social Science Citation Index (SSCI) –1980– present  Arts& Humanities Citation Index(A&HCI) – 1980 – present  Index Chemicus (IC) –1993–present  Current Chemical Reactions (CCR-EXPANDED) –1986 – present Hodnocení článku je klasifikováno pro: a) obory NRRE (dle číselníku IS VaV: AA – Filosofie a náboţenství, AB - Dějiny, AC– Archeologie,antropologie a etnologie, AD –Politologie a politické vědy, AE – Řízení, správa a administrativa, AG –právní vědy, AI – Jazykověda, AJ – Písemnictví, masmedia a audiovize, AL– Umění, architektura a kulturní dědictví, AM – Pedagogika a školství), b) ostatní obory. Hodnocení článku je kalkulováno podle vzorce Jimp = 10 + 295× Faktor, kde: Faktor = (1 -N) / (1 + (N / 0,057)), kde N je normované pořadí časopisu, N = (P - 1) / (Pmax- 1), P = pořadí časopisu v daném oboru podle Journal Citation Report v řadě seřazené sestupně podle IF. 94


Kapitola III. Kapitola II.

Metodika a kategorizace výsledků ve VaV

Autor: doc.Ing.Aleš Slíva, Ph..D.

Pmax je celkový počet časopisů v daném oboru dle Journal Citation Report. V případě, kdy bude časopis zařazen do více oborů, bude normované pořadí časopisu N vypočteno jako aritmetický průměr normovaných pořadí časopisu ve všech oborech, kde se vyskytuje. 2) prestiţní článek publikovaný ve vybrané databázi (Nature, Science, Proc. Natl. Acad. Sci. USA). Časopisy Nature (ISSN 0028-0836), Science (ISSN 0036-8075) a Proceedings of the National Academy of Science of the USA (ISSN0027-8424). Jneimp

neimpaktovaný

článek

v

odborném

časopise

zařazený

v tzv.

Seznamu

neimpaktovaných recenzovaných periodik publikovaných v ČR (uvedeno na www.vyzkum.cz; http://www.vyzkum.cz/FrontClanek.aspx?idsekce=495942) nebo evidováný v některé ze světově uznávaných

databází-Scopus

(http://www.scopus.com/scopus/home.url

)

a

ERIH

(http://www.esf.org/research-areas/humanities/research-infrastructures-including-erih.html ).

3. 2

Vyhledávání impaktovaných časopisů na VŠB-Technické univerzitě Ostrava v rámci Ústřední knihovny VŠB-TU Ostrava Přístup do elektronických databází impaktovaných a prestiţních sítí se realizuje přes

internetovou adresu http://knihovna.vsb.cz/sluzby/ezdroje.htm. Zde jsou uvedeny odkazy na další databázované knihovny ACM DL, EBSCO, IEEE Xplore, ISI WOK, OSO, Scopus, SD, SourceOECD, SpringerLink, Wiley apod. Přístup do těchto rozsáhlých databází mimo mimoškolní síť je moţný přes VPN (http://idoc.vsb.cz/cit/tuonet/sluzby/vpn/) nebo přes bránu (https://dialog.cvut.cz/), kde je nutné znát zaměstnanecké uţivatelské jméno a heslo. V případě pouţití brány (https://dialog.cvut.cz/) je nutné vybrat příslušnou univerzitu, zadat uţivatelské jméno a heslo (např. stejné jako při přihlašování k poště). Po přihlášení je pak moţné nahlíţet do elektronických databází např. CSA-Metadex, IEEE-IET (IEEEXplore), IEEE Computer Society Digital Library, ISI Web of Knowledge (WoS), Journal Citation Reports, Springer Link, Science Direct apod. Pro samotné vyhledávání publikací autorů je atraktivní portál ISI Web of Knowledge (www.webofknowledge.com) společnosti THOMSON REUTERS se záloţkou Web of Science-zde je pak moţné najít v hodnotných databázích patřičného autora (záloţka Search), jeho citace (záloţka Cited Reference Search) publikující v daném časovém období apod. Významnou pomoc při hledání vhodného impaktovaného článku pro publikaci příspěvku je vyuţití portálu ISI Web of Knowledge se záloţkou Additional Resources a následným odkazem Journal Citation Reports. V této databázi je moţno najít časopis se specifickým impaktem včetně sledování daného impaktu v daném období (impact trend). Tento časopis je zařazen do 95


Metodika a kategorizace výsledků ve VaV

Kapitola III. Kapitola II.

Autor: doc.Ing.Aleš Slíva, Ph..D.

tématické skupiny (např. CHEMISTRY, ENGINEERING, MECHANICAL apod.). Po zobrazení tohoto odkazu a zobrazení časopisu podle názvu nebo kategorie, dostáváme souhrnný list vhodných časopisů charakteristických ISSN, počty celkových citací, aktuálním Impakt faktorem sledovaným po dobu 5 let a dalšími hodnotami. Toto je návod, jakým způsobem si najít časopis vhodný k publikaci pro danou tématickou skupinu s aktuálním impakt faktorem a sledovat tendenci (vývoj) impaktu. Další způsob hledání a klasifikace časopisu je přímo podle aktuálního názvu časopisu, kde je moţné ihned sledovat údaje o časopisu. SpringerLink (http://www.springerlink.com/home/main.mpx) je interaktivní on-line databáze časopisů, kniţních publikací a vědeckých prací určených zejména pro vědce a výzkumníky. Zahrnuje širokou škálu moţností vyhledávání publikací podle názvu, obsahu, autora, ISSN nebo ISBN, podle zatřídění do vědecké skupiny (např. Architecture and Design, Engineering apod.). Poskytuje zázemí pro rozsáhlou databázi čínských a ruských časopisů. ScienceDirect

(Elsevier)

(www.sciencedirect.com)

představuje

v zahraničí

nejpouţívanější databázi s více neţ 10 mil. článků pro nahlíţení zatříděných podle vědeckých témat s moţností hledání autora, názvu článku, názvu časopisu apod. ScienceDirect nabízí přímo odkaz na domovskou www stránku s údaji o časopisu, vydavateli, sloţení redakční rady apod. JE zde moţný odkaz přímo na stránky daného časopisu určené pro potenciální autory článkůjednotný autorský portál pro předkládání připravených článků. IEEEXplore (www.ieeexplore.ieee.org ) je rozsáhlá digitální databáze (2,5 mil. článků) přímo určená pro inţenýrské s technické obory s články s nejvyšší technickou kvalitou. Obsahuje časopisy, příspěvky na konference, knihy, vzdělávací semináře apod. Hledání a zatřídění je moţné pomocí rozšířeného vyhledávání dle vědecké skupiny, autora, označení publikace apod. SCOPUS (www.scopus.com) je citační databáze zahrnující především základní údaje o autorovi a jeho citacích. Vyhledávání autora příspěvků je moţné přímo z odkazu (http://www.scopus.com/search/form/authorFreeLookup.url), kde následuje autorovo zařazení do vědecké skupiny a seznam citací pro vyhledané publikace. Pro zařazení autora do základní databáze je nutná publikace na význačných světových konferencích, sympóziích a časopisech apod. Pro usnadnění nalezení příslušné publikace je zde uveden

odkaz

na

seznam:

(http://info.scopus.com/documents/files/scopus-

training/resourcelibrary/xls/title_list.xls).

96


Kapitola III. Kapitola II.

Metodika a kategorizace výsledků ve VaV

Autor: doc.Ing.Aleš Slíva, Ph..D.

B-Odborná kniha Odborná kniha je neperiodická publikace o rozsahu minimálně 100 normostran (tj. 50 tištěných stran) vlastního textu bez obrazových, mapových, tabulkových příloh apod. editovaná tiskem nebo elektronicky v nakladatelství s vědeckou certifikací. Všeobecně platí, ţe kaţdá odborná kniha misí být recenzována uznávaným odborníkem v daném oboru-mimo vlastní pracoviště autora. Kniha má přidělen kód ISBN nebo ISMN a jeden výtisk je povinně zaslán Národní knihovně ČR. Kniha prezentuje autorské výsledky autorů, řešení problému daného oboru, nové metody a postupy vyplývající z nejnovějších výzkumů v případě monografií. Kniha je charakterizována odkazy v textu na pouţitou literaturu, obsahem, seznam pouţité literatury apod. Za odbornou knihu povaţujeme: monografie, vědecké encyklopedie, např. kritické edice pramenů a uměleckých materiálů, kritický komentovaný překlad filosofických, historických a filologických textů, vědecký jazykový a výkladový slovník apod. Učební texty (učebnice, skripta), odborné posudky, překlady, výroční zprávy, nepublikované diplomové, doktorské a habilitační práce, sborníky apod. nepatří mezi odborné knihy. Hodnocená je pouze odborná kniha, s min. nákladem 200 výtisků a řádným přiděleným ISBN a ISMN kódem (v případě, ţe je publikace v elektronické podobě, taktéţ musí být stejný počet tištěných výtisků. Odborná kniha je hodnocená pro světové jazyky (angličtina, čínština, francouzština, němčina, ruština a španělština) a pro ostatní jazyky a dle oborů NRRE a ostatní obory (viz. hodnocení článku). C – kapitola v odborné knize Za kapitolu v knize je povaţována část ucelené části v knize tvořená jedním nebo více spoluautorů (hodnocení ). Jestliţe je kniha jiţ zahrnuta ve výsledních B-odborná kniha, kapitoly knihy se nepočítají do hodnocení C. Výsledek druhu B nebo C bude bez bodového ohodnocení, pokud jeho ISBN bude obsaţeno v databázi Conference Proceedings Citation Index – Science nebo Social Science & Humanities (dříve ISI Proceedings) nebo v seznamu výsledků druhu D (podle RIV). D – článek ve sborníku Článek s klasickou strukturou textu vědecké práce. Za článek není povaţován pouze abstrakt zveřejněný ve sborníku apod. Článek je vydáván ve sborníku, jemuţ je řádně přidělen ISBN kód a sborník je vydáván při příleţitosti konání sympózia, konference, semináře apod. Za sborník není povaţován souhrn prací vydávaný v rámci jednoho pracoviště. 97


Kapitola III. Kapitola II.

Metodika a kategorizace výsledků ve VaV

Autor: doc.Ing.Aleš Slíva, Ph..D.

Hodnocen je pouze článek autorský nacházející se ve sbornících evidovaných v databázi Conference Proceedings Citation Index – Science nebo Social Science & Humanities (dříve ISI Proceedings)

společností

Thomson

Reuters.

(http://thomsonreuters.com/products_services/science/science_products/az/conf_proceedings_citation_index ). P – patent Patent je zákonná satisfakce vlastníka-vynálezce, která ho opravňuje k výhradnímu průmyslovému vyuţití. Patentu je vydáno osvědčení:  u českého patentu na Úřadě průmyslového vlastnictví za podmínek stanovených zákonem č. 527/1990 Sb., O vynálezech a zlepšovacích návrzích, ve znění pozdějších předpisů (ÚPV);  u evropského patentu na Evropském patentovém úřadě za podmínek stanovených evropskou patentovou úmluvou;  u ostatních patentů příslušný patentový úřad podle podmínek stanovených daným patentovým úřadem (viz. Japonsko, USA apod.). O patentu se hovoří v souvislosti s jiţ existujícím osvědčením v listinné podoběpatentové listině (pro patenty udělené ÚPV) Z – poloprovoz, ověřená technologie, odrůda, plemeno Poloprovoz Poloprovoz je zaměřen pro účely ověření postupů, činností a záleţitostí souvisejících s budoucím provozem daného zařízení, linky apod. Poloprovoz by měl splňovat podmínky originálnosti a unikátnosti. Za poloprovoz nelze povaţovat jiţ existující funkční celky, kde dochází pouze k výměně technických elementů. Ověřená technologie Obdoba poloprovozu, která je doloţena originálností výrobního postupu-technologie. Uznání ověřené technologie provází doloţení funkčnosti v rámci protokolárního řízení. Za uznání technologie lze povaţovat zpečetění celé záleţitosti smlouvou o uplatnění výsledku mezi autorem (původcem a navrhovatelem) a uţivatelem (platí i pro např. léčebné postupy apod.). Odrůda Výsledek (unikátní druh, odrůda, rostlina), který je chráněn dle podle zákona č. 408/2000 Sb., O ochraně práv k odrůdám, ve znění pozdějších předpisů.

98


Kapitola III. Kapitola II.

Metodika a kategorizace výsledků ve VaV

Autor: doc.Ing.Aleš Slíva, Ph..D.

Plemeno Výsledkem je vyšlechtěné unikátní plemeno, zavedena plemenná kniha podle § 9 zákona č. 154/2000 Sb., Plemenářského zákona. Uznání výsledku šlechtění je uzavření smlouvy o realizaci výsledku šlechtění mezi původcem a implementátorem výsledku (např. u plemena zavedením do příslušné knihy apod.). F – výsledky s právní ochranou – užitný vzor, průmyslový vzor Uţitný vzor Pro uţitný vzor je charakteristická novost technického řešení vyuţitelného pro technické aplikace. Uţitným vzorem nelze chránit některá technická řešení typu objevy, metody, software apod. dle zákona č. 478/1992 Sb., o uţitných vzorech, ve znění pozdějších předpisů. U uţitného vzoru je kladen důraz na novost a veškeré výsledky zveřejněné před dnem přiznání mohou být namítány proti novosti. Výjimku tvoří práce původce za posledních šest měsíců před podáním přihlášky. V případě porušení práva uţitného vzoru, lze původce (majitel) ţádat i soudní cestou zákazu uţívání a dalších restrikcí podle § 151 trestního zákona (zákon č. 140/1961 Sb.). Právo na uţitný vzor má prioritně jeho původce. Majitel uţitného vzoru má výlučné právo na uţívání uţitného vzoru a poskytuje souhlas s jeho dalším nakládáním. Zápis se realizuje přihláškou na Úřadu průmyslového vlastnictví (www.upv.cz) a je zdůrazněno, ţe přihláška musí obsahovat jen jedno technické řešení nebo skupinu řešení spojených tak, aby vytvořili technickou myšlenku. Je důleţité zdůraznit, ţe posouzení novosti se provádí pouze formálním průzkumem. Výmaz probíhá pouze v případě, ţe dojde k existuje důkazní materiál protistrany doloţený rešerší, který potvrzuje opak novosti. Výhodnost lze spatřovat v rychlostí zápisu a relativně malými finančními nároky na dosaţení zápisu uţitného vzoru. Nevýhodou lze spatřovat v době ochrany, která je 4 roky ode dne podání přihlášky s moţností dvojího prodlouţení o tři roky, max. na dobu 10 let. Nevýhoda je také v menší jistotě ochrany, protoţe dochází k zápisu bez zevrubného průzkumu. Průmyslový vzor Jedná se o výsledek dle zákona č. 207/2000 Sb. O ochraně průmyslových vzorů a o změně zákona č. 527/1990 Sb. O průmyslovém vzoru hovoříme zpravidla s ochranou vzhledu nového a unikátního produktu nebo pouze jeho částí-geometrie, struktura, barvy apod. Za průmyslový vzor nelze povaţovat technické a jiné řešení, např. pouze úpravy změny barvy materiálu, zmenšení, zvětšení, úpravy architektonického rázu, software apod. Při podání přihlášky, úřad (ÚPV) provede zevrubnou kontrolu, zda splňuje všechny náleţitosti po stránce formální a věcné, podmínky ochrany a pak následuje zapsání do rejstříku a 99


Kapitola III. Kapitola II.

Metodika a kategorizace výsledků ve VaV

Autor: doc.Ing.Aleš Slíva, Ph..D.

vydání osvědčení o zápisu. Vlastník má právu uţívat průmyslový vzor po dobu ochrany 5 let od data podání přihlášky. Lze realizovat obnovu ochrany na dobu 5 let aţ max. na celkovou dobu 25 let od data podání přihlášky. Při porušení průmyslové ochrany lze ţádat o náhradu škody, majetkové újmy, zničení výrobku apod. G – technicky realizované výsledky – prototyp, funkční vzorek Prototyp O prototypu hovoříme v souvislosti s prvním pokusným sloţitějším výrobkem nebo příkladným exemplářem. Navrţený výrobek-prototyp je nutné nejdříve funkčně vyzkoušet, neţ dojde k rozběhu hromadné nebo sériové výroby, která následuje po výrobě prototypu. Výroba je zejména realizována zcela amatérsky, zpravidla v několika málo kusech.

Prototyp musel

vzniknout v souvislosti s řešením projektu aplikovaného výzkumu nebo aktivit spojených s výzkumem, vývojem a inovací v souladu s Rámcem Společenství pro státní podporu výzkumu, vývoje a inovací. Funkční vzorek Funkční vzorek je charakteristický tím, ţe po něm nenásleduje na rozdíl od prototypu hromadná a sériová výroba. Pro funkční vzorek je charakteristický vývoj, design a následná výroba např. stroje, přístroje, sloţitého zařízení apod. Za funkční vzorek lze povaţovat produkt, který vznikl v souvislosti s řešením projektu aplikovaného výzkumu nebo aktivit spojených s výzkumem, vývojem a inovací v souladu s Rámcem Společenství pro státní podporu výzkumu, vývoje a inovací. H – poskytovatelem realizované výsledky Jedná se o výsledky norem, směrnic, předpisů apod. z řešením veřejné zakázky ve výzkumu, vývoji a inovacích. Výsledky promítnuté do právních předpisů a norem Výsledek bude aplikován do návrhu právního předpisu (nebo pouze části) nebo normyčeský právní předpis. Vydavatelem příslušné normy musí být autorizovaný normalizační institut, v jehoţ gesci je vydávat příslušné normy. V případě posuzování je irelevantní, jestli se jedná o normu národní či nadnárodní (evropskou). Výsledky promítnuté do směrnic a předpisů nelegislativní povahy závazných v rámci kompetence příslušného poskytovatele

100


Kapitola III. Kapitola II.

Metodika a kategorizace výsledků ve VaV

Autor: doc.Ing.Aleš Slíva, Ph..D.

Výsledek je implementován v přesném znění do směrnic nebo předpisů a to nelegislační povahy. Poskytovatel můţe tento dokument pouţit za obecně závazný dokument. Výsledky promítnuté do schválených strategických a koncepčních dokumentů orgánů státní nebo veřejné správy Výsledek pouţitý při např. realizaci dlouhodobých záměrů, tvorbě koncepce politiky apod. Nerozlišuje se, jestli má národní, regionální či nadnárodní působnost. N – certifikované metodiky a postupy Certifikovaná metodika Jedná se o produkt, u kterého je kompletně vypracován unikátní postup, který je schválen orgánem státní správy včetně doporučení pro aplikaci v praxi. Léčebný postup O léčebném postupu hovoříme v souvislosti s vytvořením ucelené metodiky vedoucí k uzdravení. Toto je doprovázeno klasifikací onemocnění, identifikace důvodů onemocnění aţ po záleţitosti spojené s testováním této metodiky. Výsledek léčebného postupu je uznatelný v případě zveřejnění ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví nebo schválení příslušnou normou. Památkový postup: jedná se o postup spojený se záchranou významné kulturní památky (můţe se jednat o např. nové materiály, technologie apod.). Vše je nutné realizovat v rámci aplikovaného výzkumu následně vyústěného v ověření v praxi. Specializovaná mapa s odborným obsahem: O výsledku hovoříme v souvislosti s tvorbou a zpracováním mapy kartografického charakteru i např. prostřednictvím geografického informačního systému (GIS). Vše můţe být provázeno podklady provázené bodovým, plošným, prostorovým a jiným vyjádřením identifikace (např. také časové informace 4D apod.) zachycující daný prostor při výzkumu determinovaného území.

Za uznatelný výsledek lze

povaţovat zachycení např. chráněných území, významných archeologických lokalit, geovědní mapy a mapy památkových objektů, území apod. Uvedené výsledky map musí být spojeny s podloţenými údaji získanými z výzkumných metod. V ţádném případě nelze hovořit např. o mapách silničních, turistických, kartografických apod. Výsledek je uznatelný pouze v případě, ţe předkladatel vlastní uznávanou certifikaci (akreditaci) nebo jiný typ osvědčení u orgánu státní správy, která má celou záleţitost v gesci.

101


Kapitola III. Kapitola II.

Metodika a kategorizace výsledků ve VaV

Autor: doc.Ing.Aleš Slíva, Ph..D.

R – software Software je povaţován za aktivitu, která vznikla při vědeckovýzkumné aktivitě, přičemţ autoři se podílejí na této aktivitě v souladu s licenčními podmínkami uvedenými v § 16 zákona č. 130/2002 Sb. O software se jedná pouze za předpokladu, ţe není tento produkt vyuţíván původcem (autorem) pouze pro své osobní účely nebo pro účely příjemce nebo spolupříjemce. V – výzkumná zpráva Výzkumná zpráva je výsledek, který je v kompetenci s § 4 písm. g) nařízení vlády č. 267/2002 Sb., O informačním systému výzkumu a vývoje,. Výsledkem tedy jsou utajované informace podle zvláštního právního předpisu (např. zákon č. 148/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 412/2005 Sb., ve znění pozdějších předpisů, vyhláška č. 244/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů, vyhláška č. 56/1999 Sb.).

102


Kapitola III. Kapitola II.

Metodika a kategorizace výsledků ve VaV

Autor: doc.Ing.Aleš Slíva, Ph..D.

Použitá literatura [1] Metodika hodnocení výsledků výzkumu a vývoje v roce 2009, Úřad vlády ČR, č.j. 08724/09-RVV (dostupný z http://www.vyzkum.cz/storage/att/CDDC542199F1640B59A7D1E841B7151C/Metodika%2 02009_schv%c3%a1leno.pdf) [2] Reforma systému výzkumu, vývoje a inovací v ČR (dostupný z http://www.vyzkum.cz/storage/att/987440D1EC4ABC82D726B0288FAFC465/III%20reform a%20syst%c3%a9mu%20VaVaI%20v%20%c4%8cR.pdf)

103


Kapitola IV. Kapitola II.

2

Duševní vlastnictví v projektech VaV

Autor: Ing. Marcel Klus

KAPITOLA IV. DUŠEVNÍ VLASTNICTVÍ V PROJEKTECH VAV Autor: Ing. Marcel Klus

Úvod Otázka duševního vlastnictví se prolíná všemi fázemi realizace projektů v oblasti VaV. Jiţ v průběhu přípravné fáze je nutné si poloţit základní otázku – a to jaké důsledky nastanou s realizací projektu ve vztahu k duševnímu vlastnictví. O jaké výsledky mohu přijít (poskytnu partnerům, třetím osobám) a jaké výsledky naopak mohu získat (výsledky partnetů a společně vytvořené nové výsledky). Všeobecně můţeme říci, ţe vytvořené výsledky v projektech mají přispívat k posílení konkurenceschopnosti ekonomiky a ekonomickému rozvoji.

4.1 Duševní vlastnictví a projektech VaV – základní pojmy 4.1.1 Stávající znalosti Jedná se o znalosti, které účastník projektu vlastní před podepsáním grantové smlouvy, a které jsou potřebné pro úspěšnou realizaci projektu. Před započetím přípravy mají moţnost účastníci projektu definovat své stávající znalosti a podmínky za kterých budou zpřístupněny ostatním účastníkům. 4.1.2 Nové znalosti Nové znalosti jsou výsledky, které byly vytvořeny v průběhu řešení projektu, bez ohledu na to, zda jsou vhodné pro zajištění jejich ochrany. Tyto výsledky zahrnují práva související s autorskými právy, chráněnými průmyslovými vzory, patentovými právy apod. 4.1.3 Duševní vlastnictví a životní cyklus projektu Kaţdý projekt má tři základní fáze ţivotního cyklu projektu – přípravnou fázi, jedná se o období před podáním projektu; realizační fázi, fáze po podepsání grantové dohody a fáze udrţitelnosti, jedná se o fázi po skončení projektu. Jiţ v přípravné fázi je dobré zajistit ochranu stávajících a nových výsledků, ideálně, smluvně, aby nedocházelo následně k rozepřím a neoprávněnému přisvojení daných poznatků. 104


Kapitola IV. Kapitola II.

Duševní vlastnictví v projektech VaV

Autor: Ing. Marcel Klus

V přípravné fázi projektu si musí moţní budoucí účastníci uvědomovat to, co přinášejí do projektu (jaké stávající znalosti), co mohou potřebovat od dalších účastníků, jaký je současný stav vědy a techniky, a měli by předvídat, jaké výsledky mohou v projektu získat (vytvořit nebo získat přístup k výsledkům vytvořeným jinými partnery). Navíc jiţ v návrhu projektu mají budoucí partneři povinnost popsat moţný dopad výsledků projektu. V přípravné fázi je vhodné zabezpečit především stávající výsledky organizací. Je vhodné vytvořit databázi stávajících výsledků, které budou poskytnuty při realizaci projektu. Smluvně je zapotřebí zajistit jejich další šíření. V průběhu realizace projektu účastníci mohou být poţádáni jinými partnery o zpřístupnění svých vlastních znalostí za účelem provádění prací na projektu. Rovněţ by měli zvaţovat otázku zajištění ochrany pro nově vytvořené znalosti, zejména z pohledu jejich následného vyuţití. Ideálně by měli partneři projektu vypracovat strategii týkající se ochrany a vyuţití výsledků projektu ještě před ukončením projektu. V této fázi je zapotřebí zajistit ochranu nových poznatků, určit podíl daných partnerů projektu a způsob jak bude nakládáno s vytvořenými znalostmi. Po skončení projektu (pokud se tak nestalo jiţ v průběhu jeho realizace) nastupuje povinnost partnerů zajistit ochranu vytvořených výsledků, vyuţívat a/nebo šířit výsledky projektu v souladu s tzv. plánem pro vyuţití a šíření nových znalostí. 4.1.4 Vlastnická práva k novým znalostem Obecné pravidlo praví, ţe nové znalosti vytvořené v projektu jsou ve vlastnictví toho účastníka, který je vytvořil (pokud smlouva mezi účastníky nehovoří jinak). Tam, kde se na vytvoření nových znalostí podílelo více účastníků a nové znalosti není moţné rozdělit, jsou obvykle tyto znalosti spoluvlastněny, pokud se účastníci nedomluvili dříve jinak. Z hlediska vlastnictví stávajících znalostí, zde nejsou práva vlastníka dotčena. Z hlediska projektu je nutné zajistit ochranu a vlastnictví pouze nových znalostí. Je nutné tedy rozlišovat mezi vlastnictvím a spoluvlastnictvím. Vlastnictví znamená, ţe daný výsledek má jasného majitele, který má neomezené práva k novým znalostem a můţe s nimi nakládat dle uváţení. Na rozdíl od vlastnictví spoluvlastnictví vzniká tam, kde:  práci provedlo více partnerů,  nebo jsou nové výsledky určené pro specifické skupiny.

105


Duševní vlastnictví v projektech VaV

Kapitola IV. Kapitola II.

Autor: Ing. Marcel Klus

Způsoby rozdělení spoluvlastnictví k novým znalostem:  smlouva o právech k duševnímu vlastnictví vzniklého v rámci projektu,  a nebo se mohou spoluvlastníci domluvit na tom, ţe převedou vlastnictví na jednoho z partnerů a sami si ponechají přístupová práva. Převod vlastnických práv k novým znalostem je moţný, ale je zapotřebí vzít v potaz povinnosti, které z převodu práv vyplývají. Jedná se především o smluvní zavázání nabyvatele, aby nové znalosti chránil a šířil. Účastník převádějící své nové znalosti o tom musí uvědomit další účastníky. Důvodem pro převod nových znalostí bývá v praxi efektivnější vyuţití výsledků nabyvatelem oproti tvůrci. Převod vlastnictví nesmí být v rozporu s grantovou smlouvou. Převody jsou běţné především u komunitárních projektů.

4.2 Komercionalizace výsledků výzkumu a vývoje Komercionalizace výzkumu a vývoje probíhá na univerzitách dvěmi způsoby: 1. přímou spoluprací s komerčními podniky. 2. prostřednictvím transferu technologií do komerční oblasti,

Patentování a prodej patentu či licence nebo know-how

Přenos poznatků a technologií

Prodej studií a analýz

Založení spin-off společnosti

Komercializace výsledků výzkumu a vývoje

Přímá spolupráce s komerčními subjekty

Poskytování služeb, konzultace a výzkum na zakázku

Společné projekty VaV s komerčními subjekty

Obr. 4.1 Členění komercionalizace výzkumu a vývoje na univerzitách

106


Duševní vlastnictví v projektech VaV

Kapitola IV. Kapitola II.

Autor: Ing. Marcel Klus

4.2.1 Přenos poznatků a technologií do průmyslové sféry První variantou komercionalizace výsledků výzkumu a vývoje na univerzitách je přenos zajímavých poznatků a technologií do komerční sféry. V praxi to znamená, ţe daný přenos můţe mít následující formy: 1. prodej studií a analýz, 2. patenty, licence, knot-how, 3. spin-off. Prodej studií a analýz Klasickým způsobem komercionalizace vědy a výzkumu je prodej studií a analýz. Ochrana takto vytvořeného díla se řídí autorským právem. Patenty, licence, knot-how Prodej patentovaných výsledků vědy a výzkumu byl vyvinut a následně rozvinut ve Spojených státech, kde v současné době tvoří významnou sloţku komercializačních aktivit vysokých škol. Po vzoru USA převzaly tento model i evropské univerzity. V čem spočívá princip tohoto modelu, systém je jednoduchý, nejprve je výsledek vědy a výzkumu vytvořen a pak následně se uvaţuje o jeho prodeji. Jedná se tedy o komercionalizaci výsledků základního výzkumu. Nevýhodou tohoto modelu spočívá v tom, ţe ne všechny výsledky jsou natolik zajímavé, ţe o ně projeví zájem komerční podniky. Další komplikací je různorodost patentových zákonů v různých vyspělých zemích, coţ je příčinou komplikací v patentovém řízení. U mezinárodních patentů je velice dlouhá, nezřídka i dvouletá doba, po kterou probíhá patentové řízení. Spin-off společnost Patří k další moţností jakým způsobem komercionalizovat výsledky vědy a výzkumu. Základní definicí spin-off je, ţe se jedná o společnost, která byla zaloţena za účelem rozvoje výsledků duševního vlastnictví do formy produktu nebo sluţby, které jsou uplatnitelné na trku. Rozeznáváme z hlediska majetkového podílu, dvě moţnosti jakým způsobem se můţe univerzita podílet, a to spin-off s majetkovou a bez majetkové účasti univerzity. Vznikající spin-off firma můţe získat práva k duševnímu vlastnictví dvěmi způsoby: 1. převedení práv k duševnímu vlastnictví formou prodeje nebo formou vkladu univerzity, 2. poskytnutí výhradní nebo nevýhradní licence.

107


Kapitola IV. Kapitola II.

Duševní vlastnictví v projektech VaV

Autor: Ing. Marcel Klus

Obsah návrhu na založení spin-off – obecné požadavky: a) specifikaci důvodů, účelu a cílů zaloţení spin-off, b) návrh právní úpravy smluvních vztahů mezi univerzitou a spin-off c) návrh licenční smlouvy d) majetková struktura společnosti (zakladatelé a výše jejich vkladů) e) specifikaci vkladu univerzity (majetkový/nemajetkový) f) návrh personálního zastoupení g) právní rozbor kroků potřebných k zaloţení spin-off, h) návrh zakladatelské nebo společenské smlouvy, návrh stanov ch) podnikatelský záměr Struktura podnikatelského záměru: 1. Popis projektu 2. Analýzy 3. Shrnutí – SWOT 4. Návrhová část 5. Finance 6. Investice 7. Identifikace faktorů úspěchu, opatření k minimalizaci rizik Přímá spolupráce s komerčními subjekty – aplikovaný výzkum Přímá spolupráce s podnikatelskými subjekty můţe být zajištěna prostřednictvím dvou forem: 1. poskytování sluţeb, výzkum na zakázku, 2. nebo formou společných vědeckovýzkumných projektů. Poskytování služeb a výzkum na zakázku Poskytování vědeckovýzkumných sluţeb a výzkum na zakázku patří mezi vedlejší činnosti univerzit a jejich fakult, nicméně můţe se jednat o velmi významný zdroj finančních prostředků. 4.2.2 Společné vědeckovýzkumné projekty Pro akademické prostředí představuje spolupráce na vědeckovýzkumných projektech v současné době za nejperspektivnější a nejvýhodnější cestu. Velice významná je pak spolupráce s velkými společnostmi, které mohou do společného výzkumu alokovat nemalé prostředky. 108


Kapitola IV. Kapitola II.

Duševní vlastnictví v projektech VaV

Autor: Ing. Marcel Klus

Jedná se především o společnosti, které můţeme označit z tvůrce trhu, tedy firmy s vysokou přidanou hodnotou inovativnosti. Typy možných vědeckovýzkumných projektů: a) Grantová agentura České republiky (GAČR) Grantová agentura České republiky je organizační sloţkou státu a správcem rozpočtové kapitoly podle § 36 odst. 1 zákona č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací z veřejných. Grantová agentura je samostatnou účetní jednotkou a hospodaří samostatně s účelovými a institucionálními prostředky přidělenými zákonem o státním rozpočtu České republiky. Činnosti, které zabezpečuje GAČR: a) přípravu a realizaci skupin grantových projektů a dalších aktivit v oblasti základního výzkumu včetně veřejných soutěţí ve výzkumu, experimentálním vývoji a inovacích na podporu grantových projektů (dále jen „projekt“), b) hodnocení a výběr návrhů projektů, c) poskytování účelové podpory projektů na základě smluv o poskytnutí podpory nebo rozhodnutí o poskytnutí podpory, d) kontrolu plnění smluv o poskytnutí podpory nebo rozhodnutí o poskytnutí podpory a čerpání účelové podpory, e) hodnocení a kontrolu průběhu řešení a plnění cílů projektů a kontrolu jimi dosaţených výsledků, f) zpracování návrhu výdajů Grantové agentury a zpráv o její činnosti, g) jednání s příslušnými orgány České republiky nebo Evropské unie v otázce posuzování slučitelnosti poskytované podpory se společným trhem, h) spolupráci s obdobnými zahraničními agenturami; pro tento účel pouţívá Grantová agentura název v anglickém jazyce – Czech Science Foundation. Strategickým cílem veřejné soutěže je podpora základního výzkumu v oblastech: 1. Technické vědy: Strojírenství Elektrotechnika a elektronika Kybernetika a zpracování informace Stavební materiály, architektura 109


Kapitola IV. Kapitola II.

Duševní vlastnictví v projektech VaV

Autor: Ing. Marcel Klus

Stavební mechanika a konstrukce, mechanika tekutin Technická chemie Metalurgie a výroba materiálů Materiálové vědy a inţenýrství 2. Vědy o neživé přírodě: Matematika Informatika Atomová, jaderná a částicová fyzika, fyzika nízkých teplot Fyzika kondenzovaných látek a materiálů Molekulární a makromolekulární fyzika, fyzika plazmatu a optika Analytická chemie a chemometrie Chemické a biochemické přeměny Teoretická chemie a fyzikální chemie Astronomie a astrofyzika, fyzika atmosféry a meteorologie, klimatologie a hydrologie, geografie Geofyzika, geochemie, geologie a mineralogie, hydrogeologie 3. Lékařské a biologické vědy: Genetika, experimentální onkologie, lékařská biochemie, toxikologie, metabolismus a výţiva Morfologické obory, mikrobiologie, imunologie, epidemiologie a hygiena Fyziologické obory, farmakologie, neurovědy Klinický a preklinický výzkum, experimentální medicína Molekulární, buněčná a vývojová biologie 4. Společenské a humanitní vědy: Filosofie, teologie, religionistika Ekonomické vědy, makroekonomie, mikroekonomie, ekonometrie, kvantitativní metody v ekonomii Podnikové vědy, finance, administrativa, správa Sociologie, demografie, sociální geografie a mediální studia Historické vědy, národopis Lingvistika a literární vědy Psychologie, pedagogika Právní vědy, politologie Estetika, hudební vědy a vědy o umění Dějiny 19. a 20. století

110


Kapitola IV. Kapitola II.

Duševní vlastnictví v projektech VaV

Autor: Ing. Marcel Klus

5. Zemědělské a biologicko-environmentální vědy: Fyziologie a genetika rostlin rostlinolékařství Fyziologie a genetika ţivočichů, veterinární lékařství Potravinářství, ekotoxikologie a environmentální chemie Péče o krajinu, lesnictví a půdní biologie, ekologie ekosystémů Ekologie ţivočichů a rostlin Botanika a zoologie Ministerstvo průmyslu a obchodu - Program TIP Ministerstvo průmyslu a obchodu patří mezi tradiční vyhlašovatele projektů v oblasti vědy a výzkumu s vazbou na podporu průmyslu, jako tradičního odvětví národního hospodářství České republiky. Mezi významné dotační tituly patří program TIP. Hlavním smyslem daného dotačního titulu je podpora aplikovaného výzkumu ve vazbě na inovace, které jako jediné mohou přinést a zabezpečit trvale udrţitelný rozvoj. Mezi základní oblasti podpory patří: a) Nové materiály a výrobky b) Nové progresivní technologie c) Nové informační a řídicí systémy Hlavním cílem vědy a výzkumu ve výše uvedených tématech je vědeckovýzkumná činnost a optimalizace tvorby nových a konkurenceschopných materiálů, nanomateriálů, nových nebo zlepšených průmyslových výrobků, vývoj nových progresivních technologií, zvýšení efektivity konvenčních výrobních postupů, optimalizaci řízení výrobních procesů a efektivitu předávání relevantních informací. Vše je zaměřeno na podporu trvale udrţitelného rozvoje a zvýšení ekonomického růstu České republiky. .Technologická agentura České republiky (TA ČR) Technologická agentura České republiky byla zaloţena jako organizační sloţka státu za účelem podpory vědy a výzkumu, experimentálního vývoje a inovací. V zásadě je moţné říci, ţe se jedná o implementační agenturu, která zajišťuje následující činnosti: 

přípravu a realizaci programů aplikovaného výzkumu, vývoje a inovací včetně programů pro potřeby státní správy, veřejných soutěţí ve výzkumu, vývoji a inovacích na podporu projektů a zadávání veřejných zakázek,

hodnocení a výběr návrhů programových projektů, 111


Kapitola IV. Kapitola II. 

Duševní vlastnictví v projektech VaV

Autor: Ing. Marcel Klus

poskytování účelové podpory na řešení programových projektů na základě smluv o poskytnutí podpory nebo rozhodnutí o poskytnutí podpory,

kontrolu plnění smluv o poskytnutí podpory nebo rozhodnutí o poskytnutí podpory a čerpání účelové podpory,

hodnocení a kontrolu průběhu řešení a plnění cílů programových projektů a kontrolu jimi dosaţených výsledků,

zpracování návrhu výdajů Technologické agentury ČR a zpráv o její činnosti,

poradenství řešitelům projektů a uţivatelům výsledků aplikovaného výzkumu, vývoje a inovací, zejména v oblasti právní, finanční a ochrany duševního vlastnictví,

podporu komunikace mezi výzkumnými organizacemi a soukromým sektorem a podílové financování programových projektů,

jedná s příslušnými orgány České republiky nebo Evropské unie v otázce posuzování slučitelnosti poskytované podpory se společným trhem,

spolupráci s obdobnými zahraničními agenturami.

V současné chvíli Technologická agentura vytýčila čtyři oblasti – programy, které mají podpořit vědu a výzkum v České republice. Jedná se o programy: Program ALFA – který je koncipován na programovací období 2011 – 2016. Tématicky je zaměřen na oblasti podpory: a) progresivní materiály, technologie a systémy b) energetické zdroje a ochrana ţivotního prostředí c) udrţitelný rozvoj dopravy Program „Centra kompetence“ – se zaměřuje na podporu rozvoje dlouhodobé spolupráce mezi veřejným a soukromým sektorem v oblasti výzkumu a vývoje. Programovací období je určeno v rozmezí let 2012 – 2019. Hlavním cílem má být vznik a podpora činnosti center zaměřených na VaV se zaměřením na obory s vysokým potenciálem. Program OMEGA – se zaměřuje na zlepšení oblastí celospolečenského ţivota obyvatel České republiky. Cílem je podpora projektů zaměřených do aplikovaného výzkumu. Program bude realizován v letech 2012 – 2017. Program BETA – bude realizován odlišným způsobem. Nebude se jednat o vyhlašování výzev zaměřených na projekty, ale na základě analýz potřeb příslušných orgánů státní správy budou vyhlašovány veřejné zakázky do oblasti aplikovaného výzkumu.

112


Kapitola IV. Kapitola II.

Duševní vlastnictví v projektech VaV

Autor: Ing. Marcel Klus

Sedmý rámcový program Evropského společenství (7. RP) Sedmý rámcový program Evropského společenství pro výzkum, technologický rozvoj a demonstrace patří k hlavním a velmi významným nástrojům Evropské unie pro podporu a financování výzkumu a vývoje. Členění 7. RP odráţí potřeby Evropy, aby členské státy zvýšily svou konkurenceschopnost. Prioritou je vědeckovýzkumná činnost a podpora mezinárodní spolupráce. Struktura 7. RP Sedmý rámcový program je sloţen ze čtyř specifických programů. Jedná se o programy Spolupráce, Myšlenky, Lidé a Kapacity. Prvním a z hlediska rozpočtu nejvýznamnějším je program Spolupráce, který je zaměřen na vědeckovýzkumnou činnost vycházející z potřeb společnosti a průmyslu. Program je dále členěn na oblasti: 1. Zdraví – výzkum je zaměřen na biotechnologie, genetické nástroje, nové a inovativní technologie pro lidské zdraví. 2. Zemědělství, potraviny a biotechnologie – zde se výzkum zaměřuje na oblast biologických základů zemědělské, lesnické a rybářské produkce, potraviny a potravinářské technologie a v neposlední řadě na nepotravinářské vyuţití zemědělské produkce. 3. Informační a komunikační technologie – program je zaměřen na potřeby průmyslu, zdravotnictví a vzdělávání. Dalším tématem je inteligentní a bezpečná doprava. Technologická část programu se zabývá řešením otázky ICT, internetu, komunikace a vývojem nových generací robotů (ve vazbě na řídící jednotky). 4. Nanovědy, nanotechnologie, materiály a nové výrobní technologie – vědeckovýzkumná činnost se zaměřuje na vývoj v oblasti nanotechnologií a jejich vlivu na člověka, ţivotní prostředí a průmysl. Materiálový výzkum je orientován na sofistikované multifunkční povrchy a materiály s předem poţadovanými vlastnostmi. 5. Energie – jejím cílem je najít nové a rozvinout stávající energetické systémy zaměřené především na vyšší energetickou účinnost a nové technologie v oblasti obnovitelných zdrojů. 6. Ţivotní prostředí - výzkum je zaměřen na zlepšení znalostí o vzájemném působení klimatu, biosféry, ekosystémů a lidských činností a na vývoj nových technologií, nástrojů a sluţeb potřebných pro předpovídání změn klimatu a ekosystémů (jak terestrických, tak i 113


Kapitola IV. Kapitola II.

Duševní vlastnictví v projektech VaV

Autor: Ing. Marcel Klus

oceánských); pochopení vlivu ŢP na zdraví člověka; sledování, prevenci, zmírňování environmentálních tlaků a rizik včetně přizpůsobení se jim; monitorování a hodnocení udrţitelnosti přirozeného i antropogenního ŢP. 7. Doprava (včetně letectví) – výzkum je zaměřen na řešení problematiky letecké a pozemní dopravy (ţelezniční, silniční a lodní). Cílem výzkumu je omezení negativního vlivu dopravy na ţivotní prostředí, zvýšení časové a finanční efektivity přepravy osob a zboţí. 8. Společensko-ekonomické a humanitní vědy – výzkum je zaměřen na klíčové společenské otázky EU, důraz je kladen na politický dopad výsledků projektů a na spolupráci různých disciplín. Součástí projektů je vytváření scénářů vývoje. 9. Kosmický výzkum – výzkum se soustředí na aplikace vyuţívající druţicových systémů ve prospěch politik Evropské unie (program GMES – Global Monitoring for Environment and Security), průzkum vesmíru (ve spolupráci s Evropskou kosmickou agenturou či národními kosmickými agenturami) a technologický vývoj určený k vyšší bezpečnosti. 10. Bezpečnost – cílem výzkumu je vytvoření technologického a znalostního potenciálu potřebného k zajištění bezpečnosti obyvatelstva před hrozbami terorismu, přírodních katastrof a průmyslových nehod při respektování základních lidských práv a soukromí a dále koordinace a strukturování bezpečnostního výzkumu. Dalším programem je program Myšlenky jehoţ cílem je posílit excelenci a dynamiku evropského výzkumu a zvýšit přitaţlivost Evropského výzkumného prostoru pro nejlepší výzkumné pracovníky ze všech zemí. V programu Myšlenky je podporován špičkový výzkum, zvaný téţ hraniční (na hranici lidského poznání). Program poskytuje granty pro nadané začínající i zkušené výzkumné pracovníky z veřejného i soukromého sektoru. Třetím programem je program Lidé. Cílem je posílit lidský potenciál ve výzkumu a vývoji. Jedná se především o mobilitu výzkumných pracovníků, kteří se mohou zúčastnit podporovaných aktivit zaměřených na školení začínajících výzkumných pracovníků a jiţ zkušenější kolegové zase mohou dále rozvíjet své odborné znalosti a dovednosti formou celoţivotního vzdělávání prostřednicvím evropských stáţí a evropských neintegračních grantů. Posledním programem 7. RP je program Kapacity, který je zaměřen na zvyšování výzkumných a inovačních kapacit v Evropě a zajišťuje jejich efektivní vyuţívání. Program je rozdělen do šesti částí:

114


Duševní vlastnictví v projektech VaV

Kapitola IV. Kapitola II.

Autor: Ing. Marcel Klus

 Výzkumné infrastruktury – cílem programu je optimální vyuţití a rozvoj nejlepších výzkumných infrastruktur existujících v Evropě.  Výzkum ve prospěch malých a středních podniků (MSP) - cílem je umoţnit technicky středně vyspělým MSP (nebo jejich asociacím) přístup k výsledkům výzkumu, aniţ by tyto organizace musely vlastní výzkum provádět.  Regiony znalostí – program je zaměřen na podporu VaV ve všech evropských regionech prostřednictvím aktivit tzv. výzkumem řízených regionálních klastrů („regional researchdriven clusters“).  Výzkumný potenciál – se zaměřuje na rozvoj výzkumných a technologických kapacit vybraných výzkumných institucí z méně rozvinutých regionů EU (konvergenčních a vzdálených regionů) a jejich spolupráci s centry excelence kdekoliv v EU. Tato spolupráce by měla napomoci k vytvoření strategických partnerství a umoţnit vybraným centrům plně rozvinout a realizovat svůj potenciál a lépe se zapojit do evropského výzkumného prostoru.  Věda ve společnosti – tato oblast se zaměřuje jednak na výzkum, v němţ se vědecká problematika prolíná s ostatními sférami společnosti (etické otázky spojené s novými technologiemi, hodnocení a komunikace vědy), jednak na podporu vědy a vzdělávání ve vědě (inovativní výukové metody, vědecká muzea). Oblast pokrývá také téma účasti ţen ve vědě.  Mezinárodní spolupráce – cílem aktivit v této prioritě je podpořit zastoupení třetích zemí do projektů 7. RP. Patří sem zejména mapování vědeckého potenciálu různých zemí a regionů, informování o 7. RP a rozvíjení bilaterální spolupráce se zeměmi, se kterými EU uzavřela dohodu o spolupráci ve výzkumu a vývoji.

115


Použitá literatura [1] Grantová agentura České republiky (dostupné z: http://www.gacr.cz/) [2] Technologická agentura České republiky (dostupné z http://www.tacr.cz/) [3] Technologické centrum AV ČR (dostupné z http://www.tc.cz/)

116


Garant:

Marcel Klus

Název:

Transfer technologií

Místo, rok vydání:

Brno, 2010

Počet stran:

117

Vydalo:

AKADEMICKÉ NAKLADATELSTVÍ CERM, s. r. o. Brno

Tisk:

FINAL TISK s. r. o. Olomučany

Náklad:

25 ks

Vydání:

první

Neprodejné

ISBN 978-80-7204-742-0 116

FS7  

Transfer technologií

Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you