Kapitola III.
Enviromentální aspekty letecké dopravy
Autor: prof. Ing. Rudolf Volner, CSc.
vnitřní chování systému, druhou vrstvou je akční okolí, tj. ten prostor, do kterého zasahuje systém svými akčními členy, ať uţ informačními nebo energetickými, ale také hmotnými. Vrstva, kterou v grafu na obr. 3.19 nazýváme kontaktní, představuje prostor, ve kterém je moţné ještě zaznamenat fyzickou nebo energetickou sloţku přítomnosti systému S.
Obr. 3. 19.
Okolí systému.
Poslední vrstva reprezentuje skutečnost, ţe o chování systému se můţeme dozvědět i v oblasti informací i na dálku, zprostředkovaně. Např. různými druhy informačních systémů, telekomunikačních systémů, prostřednictvím reklamy, prostřednictvím dálkového přenosu dat, proto tento prostor, ve kterém je moţnost přítomnost a chování systému sledovat na dálku, nazýváme informační okolí. Systémy můţeme klasifikovat podle řady kritérií. Např. podle podstaty, podle struktury, sloţitosti, reţimu, vztahu k okolí, podle chování, podle účelové funkce, uţité informační technologie a organizace. Uveďme si některé z těchto klasifikací blíţe. Podle podstaty dělíme systémy na přirozené systémy, kam patří systémy ţivé i neţivé přírody, dále umělé systémy, coţ jsou systémy, jeţ jsou výtvory člověka a mezi těmito umělými systémy zvláštní místo mají technická díla, ale také jazyk a sociální organizace. Podle struktury můţeme systémy dělit na: determinované systémy, které jsou vystavěny přesně podle určitého plánu, projektu, stavově determinované, u těchto existuje plán, ale závisí na výchozím stavu, stochastické systémy, kde funkce jednotlivých prvků v chování na vazbách je popsáno aparátem počtu pravděpodobnosti. Podle reţimu dělíme systémy na Statické, dynamické. 118