Page 1

C

M

Y

CM

MY

CY

MY

K

Process Black


Meyrink kapitána Jenkinse – jako na povel ztlumily a do popředí vystoupil praskot dřeva a tlumené údery rezonující až někde v kostech. „Poplach!“ zaječel poručík Baker, který díky své černočerné kůži nebyl v noční temnotě téměř vůbec vidět. Sám ihned šlápl do zbytků doutnajícího ohniště a rozkopl škvířící oharky do okolního vlhkého roští. Gizmo jako v  mátohách hmátl po pušce. Jeho nefunkční karabina skončila kdoví kde. Tahle na jeho nacvičené pohyby odpověděla uspokojivým cvaknutím náboje vklouzávajícího do komory. Zbraně, to bylo to jediné, čeho bylo dost. Proti černé obloze se rýsoval stín jako vystřihnutý ze samotné podstaty reality. Jen ostré hrany pancíře zachytávaly nějaké světlo. Pak se nad hrbatým obrysem kráčejícího tanku vzneslo do vzduchu něco nového. Rotující buřinkovitý tvar z temně šedého kovu neměl žádné patrné průzory, přesto měl Gizmo pocit, že se na něj zaměřila jeho pozornost. Ohromná hmota Meyrinku se dala do pohybu a cestou z ní padaly kusy pancíře a dlouhé chapadlovité cáry umírajícího masa. Magnetický kanon na jeho zádech připomínající palankýn indického maharádži začal vydávat ječivé zvuky. Magnetická ložiska zběsile rotovala kolem výbušného jádra, dokud energie nepřekonala kritickou mez. FWUUUUUUM. Energie se v  jediné milisekundě protlačila natěsnanými těly vojáků. Koncentrovaný výboj proletěl kůží, masem i kostmi. Zanechal za sebou tunel ve spečeném mase, ožehlé trosky kostí. Nezastavil se a pálil hlubokou rýhu do vlhké půdy i stromů. Hluboký výsek do všeho živého skončil až padesát metrů od Meyrinku. Ve stopách mu zůstala těla s dokonale propálenými otvory v trupech, doutnající dřevo a půda vypálená jako starý hrnec. Jednotka kapitána Jenkinse však už viděla mnohem horší věci. Bez ohledu na ztráty uváděli dva vojáci do chodu pří327


Ve stínu Říše ruční minomet. Těžký talíř podstavce se zaryl do měkké lesní půdy, střelec zamířil kovovou trubku na Meyrink vlekoucí za sebou podivnou změť krvácejících třásní a vzápětí už se rozlehlo ohlušující houknutí 60milimetrové střely. Svět se na okamžik zastavil. Gizmo jasně vnímal, jak kolem něj sviští střely jeho druhů. Bez účinku se odrážely od těžkého brnění mechanického titána nebo vlhce klouzaly po masitých šlahounech vyhřezlých orgánů. Sám zvedl pušku, zalícil a hned vzápětí zbraň odhodil a vrhl se do lesního podrostu jako vyplašené zvíře. To když se ze spodní části buřinkového stroje vysunula lesklá tyčinka a ostře fialové elektrizující proudy energie začaly bičovat okolí. Hned první energetický výboj spálil na troud přední obrannou linii pěti mužů. Pach pečeného masa byl tak intenzivní, že Gizmo cítil na patře chuť nedělního barbecue. Pak konečně střela z minometu dopadla a zaryla se Meyrinku hluboko do hrudního plátu. Následující výbuch protrhl Gizmovi ušní bubínky a odhodil ho proti nejbližšímu stromu. Věkovitá drsná kůra mu sedřela kůži z boku a levé tváře a vyrazila mu dech. Krví podlitýma očima sotva vnímal kusy těl a spálené polámané dříví. To všechno pršelo kolem něj. Do zuhelnatělého podrostu dopadaly kameny vyvržené ze ztýrané země, cáry masa i polámané vybavení. Pak minomet houkl podruhé a po výbuchu už nic nebylo jako dřív. Létající talíř skončil nabodnutý na pahýl starého dubu. Staletý velikán proklál jeho pancíř jako rytířské kopí a dolů stékalo něco tmavého, co při prvním kontaktu s horkým kovem vzplálo jako čistý špiritus. Jestli byl uvnitř někdo živý, vzápětí skončil usmažený zášlehy explodujícího motoru. Gizmo se pomaličku přetočil na ten bok, ve kterém měl ještě nějaké nepolámané kosti. Do očí mu tekla krev. I tak však viděl, jak se Meyrink, rozervaný výbuchem téměř na dvě poloviny, vydává opět na pochod. Zmučený skřípot rozervaného kovu, který o sebe při chůzi třel, se nedal vydržet. 328


Meyrink V záři plápolajících plamenů bylo vidět, jak se vnitřní autonomní mechanismy zoufale snaží opravit fatální škody. Biologická část Meyrinku se téměř celá vyvalila ven jako spálená, odblaněná hrouda živého masa. Cestou sbírala kusy lidských těl a vtahovala je do své hmoty. Trávila maso, tavila kosti a tvořila nové podpůrné struktury pro těžkotonážní stroj. Meyrink se blížil. Gizmo nic neslyšel, viděl ale, jak se na poničený stroj vrhá jakási kulhající troska. Cestou pálí ze dvou pistolí a motá se přitom, jako přístavní opilec. Kapitán Jenkins bojoval až do  konce. Dokud nezakopl o převislý chobot živé hmoty a nebyl vtažen dovnitř. Ještě naposledy se voják… Goldberg… Gizmo vytáhl na nohy, zachytával se přitom pružných větví, padal a zase vstával, přestože uvnitř něj to skřípalo a každý pohyb bolel. Tak bolel! Až příliš pozdě si uvědomil, že jde Meyrinku naproti. Kolem kotníku se mu ovinulo něco měkkého a pružného. Vzápětí sevření zesílilo a živé maso se mu rozlezlo pod uniformu. Obalilo jej až k pasu a zvedlo do vzduchu. Asi křičel, ale neslyšel se. Vysoko nad ním se černala ohromná díra do břicha stroje. Pokroucené kusy kovu ožehlého plameny a uvnitř blanitá jeskyně vystlaná pulzujícím masem. Z otvoru to páchlo hnilobou a horkým kovem temně předoucího motoru. Gizmo Hepburn zmizel mezi dvěma masitými laloky spolu s desítkami dalších posbíraných těl. Vtlačený do svalnaté vagíny, která z něj pomalu mačkala krev, život i duši. Šlahouny pronikaly do očí i úst, rvaly na cáry zbytečné struktury a využívaly je k vlastní opravě. Poslední myšlenka, která mu v mozku zůstala, byla: „Zabiju tě, Charlie Parkere!“ ***

329


Boris Hokr, Leoš Kyša (eds.)

Ve stínu Říše

Tomáš Bandžuch, Roman Bureš, Dan Černý, Pavel Fritz, Markéta Klobasová, František Kotleta, Jan Kotouč, Míla Linc, Lucie Lukačovičová, Petra Lukačovičová, Jakub Mařík, Julie Nováková, Petr Schink, Kristýna Sněgoňová, Petr Stančík, David Šenk, René Vaněk Ilustrace na obálce Satine Zillah. Grafická úprava obálky Lukáš Tuma. Předmluva Martin Fajkus. Redakce Boris Hokr a Pavlína Kajnarová. Vydalo Nakladatelství Epocha, s. r. o., Kaprova 12, 110 00 Praha 1, v roce 2017 jako svou 587. publikaci. První vydání, 664 stran. Sazbu provedl Jaroslav Uhlíř. Vytiskly Těšínské papírny, s. r. o. Knihy Nakladatelství Epocha můžete zakoupit u svého knihkupce nebo si je lze objednat písemně na adrese: Kaprova 12/40, 110 00 Praha 1 – Staré Město, telefonicky na čísle: 224 810 353, e-mailem na adrese: objednavky@epocha.cz, nebo na internetové stránce: www.epocha.cz facebook.com/fantastickaepocha facebook.com/frantisekkotleta

Ve stinu Rise - ukazka (Petr Schink)  

Ukázka z povídky Petra Schinka. Antologie fantastických povídek I více než sedmdesát let po skončení druhé světové války tvoří třetí říše...

Advertisement