Page 1

C

M

Y

CM

MY

CY

MY

K

Process Black


Tenkrát na Ukrajině Viděl jsem raketomety… Hans vylovil z kapsy složený kus papíru. Šlo o plánek, který ukázal všem zvědům ještě před tím, než se rychlostí větru rozlétli k frontě. Aby věděli, co hledat. Praun ho neuměle načmáral podle fotografií leteckého průzkumu a rudě na něm vyznačil osu plánovaného útoku roty s klíčovými postupovými body. „Kde přesně jsou ty minový pole?“ Tady… a tady… a tady… Průsvitný prst byl okem téměř nepostřehnutelný. „Počkej, takhle ne,“ zavrčel Hans a zabodl do mapky vlastní ukazovák. „Naviguj mě.“ Trochu nahoru a doprava. Až za tím potokem… *** „Vpřed!“ Motor s rachocením naskočil, probuzená obluda sebou trhla a housenkové pásy začaly drtit tvrdou zeminu. Hans, sedící jako střelec u nohou velitele, tiskl čelo k neklidné opěrce teleskopického zaměřovače a sledoval výseč terénu před sebou. Na uších měl nasazena slabě praskající sluchátka, ke krku přiléhal hrdelní mikrofon snímající hlas přímo z hlasivek. „Vezmi to víc vlevo!“ dirigoval Praun řidiče. Minuli poslední předsunuté hnízdo vlastní pěchoty a rozjeli se napříč krátery posetou zemí nikoho, z níž co chvíli vytryskl k obloze mohutný gejzír hlíny. Sovětské dělostřelectvo pokrývalo plošnou palbou celý prostor. „Ještě víc vlevo!“ Hans si olízl suché rty. Už nyní bylo v bojovém prostoru pěkné vedro. „K těm keřům!“ V terénu přibývalo nerovností. Řvoucí stroj šplhal vzhůru a opět se propadal jako člun na vlnách. „Pozor, už jsme tady!“ 243


Ve stínu Říše Ve vysoké trávě se černala úzká koryta zákopů, většinou patrná až z nejkratší vzdálenosti. Na jejich dně zahlédl přikrčené Ivany. Šestice Tigerů v klínové formaci překonávala první sovětskou linii. „Dál!“ Zákopů přibývalo, ale stále se nacházeli nejméně kilometr od hlavních obranných postavení. „Stůj!“ Řidič dupl na brzdu. „Bunkr na jedenácti hodinách, vzdálenost 450 metrů!“ Hans sešlápl pedál hydraulického ovládání a věž se začala otáčet. Přitom horečně pracoval oběma rukama. Levou nastavoval stupnici zaměřovače, pravou uchopil kolo ovládající elevaci kanonu. Nabíječ vrazil do komory první granát. Prásk! „Moc vysoko!“ Bunkr byl nízká dřevěná stavba zasypaná vrstvou hlíny. Hans provedl opravu zaměření a podruhé zmáčkl spoušť. „Zásah!“ Granát zřejmě explodoval uvnitř stavby, neboť ze střílen vylétla oblaka prachu. „Řidič, vpřed!“ Znovu se rozjeli. Obraz v zaměřovači trhaně poskakoval. Nízká terénní vlna, další pásmo zákopů, závoje dýmu plazící se u země a snižující viditelnost… „Koupili jsme to!“ Slabé cvrknutí bylo v  motorovém řevu téměř nepostřehnutelné. Čelní pancíř zasáhla protitanková střela menší ráže a zřejmě v něm zanechala vryp připomínající škrábanec od nehtu. „Dělo na desáté hodině! Vzdálenost 230 metrů! Kurte, žeň k němu!“ Praun se rozhodl neplýtvat granátem. 244


Tenkrát na Ukrajině „Je to pětačtyřicítka…“ Dělo bylo maskované suchými keři, přesto šlo dobře rozeznat. Hans si mechanicky pohrával se zaměřovačem, velitelův rozkaz ho však odsoudil k nečinnosti. Jako bojem rozpálenému střelci mu role nezúčastněného diváka působila téměř fyzické utrpení. Ačkoli valící se tank rychle zkracoval vzdálenost, Rusové chladnokrevně pokračovali v  palbě. Buď byli tak stateční, nebo nevěděli, co je Tiger. Další přesně mířená střela zazvonila o pancíř. „Hajzlové,“ zavrčel radista a zmáčkl spoušť kulometu. Na štítu malého protitankového děla se několikrát jasně zablýsklo. Začínaly být rozlišitelné detaily. Čtyřicet metrů od cíle ztratili dva Ivani nervy. Opustili hrozen těl namačkaný za štítem a zkusili zdrhnout. Prvního ulovil Dietrich po pár skocích, druhý někam zmizel. Zbytek obsluhy prokázal fanatickou výdrž. Dokonce stihli ještě jednou vystřelit. „Držte se!“ houkl řidič. Zazněl pronikavý skřípot drceného kovu, ale náraz téměř nepocítili. Tank lisující dělíčko se jen lehce zhoupnul. Nevýhodou tohoto způsobu boje byly pásy plné kůže a střev. Hans klouzal očima po terénu. O několik desítek metrů dál zahlédl podobné protitankové hnízdo, které v téže vteřině smetl tříštivý granát z jiného Tigera. Vzduchem zavířil odervaný štít a lidská těla. Tanky se nezadržitelně valily vpřed. Fašistická svině! Germánský lejno! Překvapeně sebou trhl. To byl Šamraj! Zhebneš! Už to nebude dlouho trvat! Fanatický komisař se vezl v tanku jako šestý, nikým neviděný člen posádky, a dle svého zvyku chrlil nadávky a hrozby. Podobnou umanutost Hans nepamatoval, ale nemohl nic dělat. Jen zatnout zuby a ignorovat ho. Za Stalina! 245


Ve stínu Říše Sovětské pěšáky razantní tanková zteč zaskočila. Mezi řídkými keři přebíhaly přikrčené postavy, okolí připomínalo rozhrábnuté mraveniště. Dietrichův kulomet se znovu probudil k životu a plival krátké dávky, Ivani se káceli jako poražené kuželky. Sloužím socialistické vlasti! „Uber trochu, Kurte! Drž linii, ať nevyjedeme…“ Ohlušující rána Hansovi téměř vyrazila mozek z  hlavy. V  první chvíli vůbec nechápal, co se stalo. Praun něco křičel, ale jeho slova byla podivně tlumená, jako by se nacházeli pod vodou. Už se začínal bát, že má protržené bubínky nebo otřes mozku, když bublina náhle praskla a zvuky opět nabyly na intenzitě… „Pomoz mi ho najít, Hansi!“ řval velitel. Přilepil oči k  zaměřovači. Tank zasáhla střela velké ráže, a přestože čelní pancíř odolal, situace se výrazně zhoršila. Těžké protitankové kanony dokázaly na krátkou vzdálenost vyřídit i Tigera. Zejména pokud ho trefily z boku. Museli je okamžitě zneškodnit! Zhebneš! Zhebneš! Zhebneš! Šamrajovo rozjařené krákorání mu rezonovalo v  lebce, přesto horečně těkal zrakem po okolí. Tiger, který je předjel zleva, slíznul v rychlém sledu hned dva granáty, ale i jeho zachránil deset centimetrů tlustý ocelový krunýř. Hádal, že na ně pálí celá baterie! „Řidič stát!“ vyštěkl velitel. „Dělo na jedenácté hodině! Za tou bílou vlnou!“ Bylo tam. Hans pracoval mechanicky jako stroj. Směr, vzdá­ lenost, elevace… Pal! Granát opustil hlaveň a přímým zásahem rozmetal ruské stanoviště. Skvělá rána! Obvykle potřeboval dvě. Vzápětí se tank znovu otřásl. Jako by ho zasáhlo Thórovo kladivo. Rusové to do nich nemilosrdně prali. „Jsme tu jak kachny na střelnici!“ 246


Boris Hokr, Leoš Kyša (eds.)

Ve stínu Říše

Tomáš Bandžuch, Roman Bureš, Dan Černý, Pavel Fritz, Markéta Klobasová, František Kotleta, Jan Kotouč, Míla Linc, Lucie Lukačovičová, Petra Lukačovičová, Jakub Mařík, Julie Nováková, Petr Schink, Kristýna Sněgoňová, Petr Stančík, David Šenk, René Vaněk Ilustrace na obálce Satine Zillah. Grafická úprava obálky Lukáš Tuma. Předmluva Martin Fajkus. Redakce Boris Hokr a Pavlína Kajnarová. Vydalo Nakladatelství Epocha, s. r. o., Kaprova 12, 110 00 Praha 1, v roce 2017 jako svou 587. publikaci. První vydání, 664 stran. Sazbu provedl Jaroslav Uhlíř. Vytiskly Těšínské papírny, s. r. o. Knihy Nakladatelství Epocha můžete zakoupit u svého knihkupce nebo si je lze objednat písemně na adrese: Kaprova 12/40, 110 00 Praha 1 – Staré Město, telefonicky na čísle: 224 810 353, e-mailem na adrese: objednavky@epocha.cz, nebo na internetové stránce: www.epocha.cz facebook.com/fantastickaepocha facebook.com/frantisekkotleta

Ve stinu Rise - ukazka (Pavel Fritz)  

Ukázka z povídky Pavla Fritze. Antologie fantastických povídek I více než sedmdesát let po skončení druhé světové války tvoří třetí říše a...

Advertisement