Page 1

C

M

Y

CM

MY

CY

MY

K

Process Black


Dos grojse genareraj a dovolil si chvíli odpočívat. Z meditace mě vytrhlo krátké zaklepání a pak otevřené dveře. Stála v nich Barbara Klopfen. *** „Neruším?“ zeptala se. To, že mě přepadla nahého ve vaně, ji vůbec nezarazilo. „Ani trochu,“ usmál jsem se a mávl rukou, aby vešla dovnitř. Mezitím, co jsme se neviděli, se převlékla. U večeře na sobě měla hnědé cestovní kalhoty a dlouhou lněnou košili přepnutou páskem. Teď si vzala pohodlné tmavě modré šaty s decentním výstřihem. V té košili jsem si vůbec nevšiml, že má na tak hubenou postavu celkem velká prsa. Šaty to naopak dost jasně zdůrazňovaly. „V kalhotách na posteli mám cigarety. Mohla byste mi jednu donést?“ poprosil jsem ji a spokojeně se převalil ve vaně. Můj pokus vyvést ji trošku z míry ani náhodou nevyšel. Prostě mi ty cigarety donesla až k vaně a jednu zapálila. Pořádně jsem potáhl a pak vypustil dým na vodní hladinu. Rozběhl se po ní do všech stran. Cigarety mi v koncentráku vážně chyběly. „Jak jste tam dokázal přežít?“ zeptala se, jako by věděla, na co jsem myslel. Vodní hladina se neznatelně zavlnila. Opět ta její ovlivňovací magie. „Štěstí. Respektive neštěstí těch ostatních, že padla volba na ně, a ne na mě,“ odvětil jsem. „Ale kvůli tomu tady přece nejste, slečno,“ dodal jsem. „Ta vana je skvělý nápad. Také bych si ji nejraději dala po té strašné cestě až z Vídně,“ dodala, jako by mou narážku vůbec neslyšela. „Klidně se přidejte, když jste z té Vídně. To jsme vlastně skoro krajani, že?“ usmál jsem se provokativně. Madam Klopfen nahnula překvapeně hlavu na levou stranu, ale pak s ní jen nonšalantně pohodila a dala pravou nohu na okraj vany. Zatímco u večeře měla kožené vojenské rajtky, 215


Ve stínu Říše teď se na nich skvěly červené lodičky. Z pravé nohy si ji pomaličku sundala a pak ponořila část chodidla do vody. „Studená,“ zamračila se, ale nakonec si vyzula i druhou botu a přes hlavu přetáhla šaty. Pod nimi měla jen krajkovou košilku a jinak nic. I ta za chvíli letěla na postel. Ta velká prsa skutečně nebyl jenom optický klam způsobený rafinovanými šaty, ale krásná realita. Nečekaně jsem ucítil, jak se mi penis začal prokrvovat. Tohle jsem nezažil už opravdu dlouho. To poslední, na co člověk v koncentráku myslí, je sex. Bordel byl vždycky jenom pro kápy a členy sonderkommanda, kteří měli dost jídla, aby měli i pomyšlení na něco jiného než pouhé přežití. Zahnal jsem všechny myšlenky na časy dávno minulé a udělal jí ve vaně místo. Za chvíli se z ní vyvalilo několik litrů vody, které v jedné velké vlně vycákly na podlahu. „Brr,“ otřásla se Barbara Klopfen zimou, ale pak si položila nohy na okraj vany – každou na jednu stranu. Získal jsem díky tomu dokonalý výhled na její vyholenou kundičku. Něco takového u žen vážně nebylo běžné. Tedy u žen, které se neživily jako šantánové tanečnice nebo nepostávaly v uličkách s červenou lucernou. „Snad jsem ve vás nevzbudila rozpaky,“ usmála se a v tu chvíli jsem spatřil, jak se po hladině rozběhly malé vlnky. Vážně by mě zajímalo, odkud získala svou sílu. Muselo to mít co dělat se sexuální magií. Ucítil jsem, jak se mi vkrádá do mozku, jak se snaží probít skrze mou magickou obranu. Šla na to velmi chytře. Pomáhala si i přirozenými pudy. „Ale?“ usmál jsem se a upustil vajgla z cigarety na mokrou podlahu, kde jenom zasyčel a zhasl. Barbara totiž v tu chvíli zajela nohou do mého rozkroku a začala dráždit můj penis. „Myslím, že si rozumíme. Felix říkal, že rozhodně nejste Hitlerův fanoušek, a to já s Felixem také ne. S vůdcem bude brzo veta a Německu povládne admirál Canaris. Potřebuje veškerou podporu včetně té magické. Nenecháme Říši pad216


Dos grojse genareraj nout,“ šeptala a přitom z plechové vany vycákaly další litry vody, jak se otočila ke mně a našpulila zadeček. Moje magická ochrana se začínala bortit s tím, jak jsem se nedokázal ovládnout a chytl ji levačkou pevně za zadeček a pravačkou jsem jí zmáčkl jednu bradavku. Zhluboka slastně vydechla a posunula zadeček dozadu. Stačilo už jenom pár centimetrů a za chvíli jsme dělali to, co Felix s Lídou Baarovou, než jim do romance vstoupil Goebbels. *** Voda cákala z vany s každým přírazem. Za chvíli už bylo víc vody na kachličkách než ve vaně. S posledním mým přírazem jsem v hlavě ucítil její mysl. Zkusila využít mého orgasmu, aby se mi prohrábla v mozku a nechala v něm pár provázků, za které by mohla tahat. Nezbylo mi než zvolit protiútok. Vzal jsem to nejtemnější, co se v mé mysli skrývalo, a vrhl to zpátky. Madam Klopfen kromě dávky spermatu zasáhla i koncentrovaná bolest matek tisknoucích své děti v plynových komorách, strach a nenávist mužů dusících se v autech s výfuky obrácenými dovnitř a děsivá zuřivost lidí běžících proti drátům, v nichž proudila elektrická energie. To všechno dalo jeden jediný úder na solar plexus její duše. „Panebože!“ vykřikla. Prudce se otočila a zády se rozplácla do vody. „Co jste to…? Co to bylo? To přece…,“ zalykala se hrůzou. Oční zorničky měla rozšířené a po celém těle jí vyskákala husí kůže. Chytl jsem ji za ruce a pomohl jí posadit se. „Jen jsem se bránil, Fräulein,“ odsekl jsem stroze. „Cig-cigaretu… můžete mi ji podat?“ špitla a pořád zhluboka vystrašeně dýchala. Prsa se jí přitom třásla a tvořila na  vodní hladině kruhy. Neměl jsem to srdce jí nevyhovět, což byla chyba. Jen co jsem se natáhl z vany, abych nám podal 217


Ve stínu Říše cigarety a zápalky pohozené na posteli, chytla mě prudce za nohy a trhla mnou tak, že jsem se svezl pod hladinu zbývající vody. V tu chvíli na mě mrštně naskočila a přišlápla mi krk. „Když nepomůžeš nám, nepomůžeš nikomu. Nebudeš první, koho jsme odstranili z cesty,“ dolehla ke mně její slova skrz vodu. *** Zůstal jsem zaklesnutý na dně vany a nemohl se ani pohnout. Rukama jsem marně škrábal po plechových stěnách a nohama zmítal ve vzduchu. Na hrudi mě tížila Němka, která mi navíc rukama držela hlavu pod vodou, abych se ani trochu nedokázal nadechnout. Docházel mi kyslík a ztrácel jsem vědomí. Napadlo mě, že tohle bude snad nejironičtější smrt v dějinách. Po dvou letech dobrovolného pobytu v koncentráku mě utopí členka spiknutí proti Hitlerovi ve vaně krátce poté, co jsem s ní měl sex. *** Plíce jsem měl napnuté k prasknutí. Brzy mě mé zmítající se tělo donutí pokusit se nadechnout a pak se mi do plic nahrne voda. Už jen pár sekund a… *** Tlak na mé hrudi náhle pominul. Tělo Barbary Klopfen se ze mě odvalilo. Někdo mě chytl za hlavu a vytáhl z vany. „Vhuuum,“ nadechl jsem se a pak ještě několikrát velmi rychle nasál vzduch do plic. Viděl jsem rozmazaně. Nejdřív jen ženské tělo ležící ve vaně přede mnou a pak, jak se voda barví krví. 218


Boris Hokr, Leoš Kyša (eds.)

Ve stínu Říše

Tomáš Bandžuch, Roman Bureš, Dan Černý, Pavel Fritz, Markéta Klobasová, František Kotleta, Jan Kotouč, Míla Linc, Lucie Lukačovičová, Petra Lukačovičová, Jakub Mařík, Julie Nováková, Petr Schink, Kristýna Sněgoňová, Petr Stančík, David Šenk, René Vaněk Ilustrace na obálce Satine Zillah. Grafická úprava obálky Lukáš Tuma. Předmluva Martin Fajkus. Redakce Boris Hokr a Pavlína Kajnarová. Vydalo Nakladatelství Epocha, s. r. o., Kaprova 12, 110 00 Praha 1, v roce 2017 jako svou 587. publikaci. První vydání, 664 stran. Sazbu provedl Jaroslav Uhlíř. Vytiskly Těšínské papírny, s. r. o. Knihy Nakladatelství Epocha můžete zakoupit u svého knihkupce nebo si je lze objednat písemně na adrese: Kaprova 12/40, 110 00 Praha 1 – Staré Město, telefonicky na čísle: 224 810 353, e-mailem na adrese: objednavky@epocha.cz, nebo na internetové stránce: www.epocha.cz facebook.com/fantastickaepocha facebook.com/frantisekkotleta

Ve stinu Rise - ukazka (Frantisek Kotleta)  

Ukázka z povídky Františka Kotlety. Antologie české fantastiky I více než sedmdesát let po skončení druhé světové války tvoří třetí říše a...

Advertisement