Page 1

PETER F. HAMILTON

OKNO ÄŒASU DO


PETER F. HAMILTON lze pozměnit pomocí exotické hmoty, kterou fyzikové nazývají negativní energií. Zabývá se tím spousta internetových stránek. Myslím tím fakt Spoustu. Vymyslel jsem, že někdo v budoucnosti musel experimentovat s exotickou hmotou a způsobil tak prasklinu v čase, skrz kterou jsem se podíval. Nejsem si zcela jistý, jak jsem mohl vidět očima někoho jiného, ale: když vyloučíte nemožné, pak to, co zbývá, musí být pravda, byť je sebenepravděpodobnější. To ví každý. Je to jeden z nejslavnějších citátů, hned vedle hlášky: Jsem tvůj otec, Luku. Pochopte, přemýšlel jsem o tom celé dny. A pokud použijete logiku Sherlocka Holmese, žádné jiné vysvětlení neexistuje. Na pár sekund jsem se stal zvláštním druhem cestovatele v čase. Teď už jenom musím přijít na to, jak k tomu došlo. Moje oblíbená teorie zní: možná jsem v budoucnosti experimentoval s exotickou hmotou já, protože vím, že to bude fungovat. Myslím, že nejde úplně o časový paradox. Superchytří lidé jako Stephen Hawking tvrdí, že cestování v čase není možné, protože co by se stalo, kdybyste se vrátili v čase a zabili svého dědečka – nenarodili byste se, takže byste nemohli cestovat časem a zabít ho. Paradox, chápete? Takže cestování časem není možné. Nerozumím tomu, proč dávají zrovna tenhle příklad. Proč by někdo chtěl zabíjet vlastního dědečka? Pokud by to tedy nebyl Hitler. No nic. V budoucnosti bych mohl být jedním z těch úžasných vědců s cool laboratoří, jako je Tony Stark. Pokud to tak bude, bylo by chytré poslat si z budoucnosti seznam cen akcií, abych mohl investovat do startupů, které jsou dnes nevýznamné, ale během deseti let se z nich stane další Google nebo Apple. Takhle bych měl dost peněz na experimenty. Jediná vada je v tom, že nemám žádné peníze, abych je investoval do startupů. Moje budoucí já bude muset poslat mému sou34


OKNO DO ČASU časnému já výherní čísla do loterie. Což si budu určitě pamatovat, že musím udělat – to není žádný paradox. Takže by to mohlo fungovat. Procházel jsem se tam a zpátky po Stříknuté ulici a čekal, až se to zase stane. Pár dnů to bylo v pohodě. Dělal jsem to třikrát nebo čtyřikrát denně a nepospíchal. Kromě poznávacích značek jsem přišel na pár dalších rozdílů. Byly prosté, třeba stromy z cizí vzpomínky byly nižší. I obchody se změnily; pár ze vzpomínky muselo zavřít, jako velká videopůjčovna, z níž teď bylo organické pekařství. Vidět ty, které přetrvaly, bylo zvláštní. Zíral jsem do výloh a zjišťoval, jestli od té doby zchátraly, nebo prosperují. Někteří obchodníci si mě začali všímat, tak jsem šel dál. Třetího dne mě zasáhl faktor náhody. Kenan Abbot šel po Stříknuté ulici a všiml si mě. Byl se svou partou, hejnem blbců, kteří mě obklopili. Ostrá konfrontace. Což je pitomý označení toho, že před někým stojíte, chováte se drsně a vykřikujete věci jako: „Na co čumíš, brácho?“ „Čum, to je Julian.“ „Julian – co je to za méno?“ „Todle neni tvoje ulice. Co tu děláš?“ Neodpovídal jsem. Nemělo by to význam. Stáli tak blízko, že do mě strkali. „Co to máš za hovnošlapky, čéče. Seš sociál?“ Pokaždé, když na mě jeden vyjel, ostatní se smáli, aby dali najevo loajalitu. Byl to hlasitý, zabedněný a falešný smích. Stejně falešný, jako jejich gangsterský slang. Ve škole takhle nemluví. Všechno jsem to znal. Že jsou to surovci, že jsou zbabělí. Ale tohle je Londýn. Mladiství v partách jsou sjetí 35


PETER F. HAMILTON

OKNO DO ČASU

Z anglického originálu A Window into Time přeložil Michael Talián. Návrh a grafická úprava obálky Kristýna Hasíková. Ilustrace Kristýna Hasíková. Editorka Veronika Marhounová. Odpovědná redaktorka Pavlína Kajnarová. Vydalo Nakladatelství Epocha s. r. o., Kaprova 12, 110 00 Praha 1 a Planeta9, Za Hládkovem 22, 169 00 Praha 6. První vydání, 128 stran. Sazbu provedl Jaroslav Uhlíř. Vytiskl Akcent tiskárna Vimperk, s. r. o. www.epocha.cz www.planeta9.cz

Okno do casu (Peter F. Hamilton)  

Jules je zvláštní chlapec. Byl jím, ještě než se začaly dít všechny ty divné věci. Má fotografickou paměť, ze které žádná vzpomínka nevymizí...

Advertisement