Page 1

GRENZORTE I BOHOSUDOV / MARIASCHEIN


Über die Vorbedingungen der Architektur

O výchozích podmínkách architektury

Ziel ist es, die Situation eines bewohnten Ortes zu verbessern.

Cílem je zlepšení situace obydleného místa.

Wenn diese sich sowohl aus seinen physischen Eigenschaften als auch aus dem ihn anfüllenden Leben zusammensetzt, wenn, im Sinne einer minimalistischen Vorgehensweise, die am wenigsten aufwendigen Maßnahmen den schweren vorzuziehen sind, wenn also das Bauen, frei nach John Ruskin, nur ultima ratio ist, wenn die Maßnahmen ein Gleichgewicht aus Erinnern und Erneuern darstellen sollen, wenn die Abbildungen der Geschichte eines Ortes wertungsfrei als Teil seines Reichtums anerkannt werden, dann kommt dem Lesen, dem Analysieren des Ortes, der Auseinandersetzung mit seinen physischen, mentalen und sozialen Gegebenheiten große Bedeutung zu. Aus diesem Lesen sowie aus der Suche nach den richtigen Analyse- und Darstellungsmethoden ergeben sich die Möglichkeiten, die Notwendigkeiten und die Potentiale, also die projektrelevanten Faktoren.

Pokud se tato skládá jak z jeho fyzických vlastností, tak i ze života, který ji naplňuje, pokud, ve smyslu minimalistického postupu, mají nejméně náročné zásahy nárok na přednost před těžkými, pokud tedy budování, volně podle Johna Ruskina, je pouze ultima ratio, pokud mají zásahy vytvořit rovnováhu mezi vzpomínkami a obnovou, pokud je hodnotově neutrální zobrazení dějin místa uznáváno jako součást jeho bohatství, aniž by bylo hodnoceno, pak patří velký význam čtení, analýze místa a potýkání se s jeho fyzickými, mentálními a sociálními skutečnostmi. Z tohoto čtení, ale i z hledání metod správné analýzy a představ, vyvstávají možnosti, nutnosti a potenciály, tedy faktory, které jsou pro projekt relevantní.


Inhaltsverzeichnis Obsah

I. II. III. III.A III.B III.C IV. V. VI.

Die Rote Banane Ort Projekt Ambitusanlage Jesuitenresidenz Städtebauliche bauhistorische Analyse Schlußfolgerungen graphisches Material/ Personenverzeichnis

Červeny banán Místo Projekt Areál ambitu Jezuitská rezidence Urbanistická stavebno-historická Analýza Závěry Obrazový materiál Seznam osob

1


Grenzübergreifende Projekte sind immer ein Abenteuer. Zu den üblichen organisatorischen Hindernissen im Projektstudium gesellen sich ggf. lange Anfahrtswege sowie Sprach-, Mentalitäts-, Verwaltungs- und Finanzierungsprobleme. Aus diesen Schwierigkeiten wiederum resultieren die Fragen, ob und wie es gelingen kann, Studierende und Lehrende dahingehend zu motivieren, eine solchermaßen erhöhte Belastung nicht nur hinzunehmen sondern in Überwindung der Hindernisse mit Spaß und Energie letztlich überzeugende Ergebnisse für die Lehre und für das Projekt zu erzielen. Die Gründe, dass ich mich zusammen mit den beiden Lehrbeauftragten für formgerechtes Aufmaß und Baudokumentation, Dipl.-Ing. Stefan Franz und Dipl.-Ing. Reinhold Winkler MA auf das „Abenteuer Bohosudov“ eingelassen habe sind vielfältig und vielschichtig. Sie lagen zunächst einmal in der Person des Projekt-Initiators, Hans-Michael Földeak. Letztmalig waren wir uns vor vielen Jahren begegnet im Rahmen eines Bauaufnahme-Projektes, an dem er während seines Architekturstudiums beteiligt war. Földeaks Projekt „Die Rote Banane“ und seine Vorstellungen, wie unsere Architekturfakultät an der Hochschule München eingebunden werden und wie sich eine Zusammenarbeit mit tschechischen Kollegen der CVUT Prag gestalten könnte, überzeugten mich sofort. Die Besichtigung von Bohosudov führte zu der Überzeugung, dass einerseits die barocke Wallfahrtsstätte Maria Schein mit ihrem ungewöhnlichen, die Kirche umschließenden ovalen Kreuzgang und der stattlichen Jesuitenresidenz für unsere Ausbildungsbelange wegen ihrer Zugänglichkeit, der Komplexität und der Qualität ein ideales Objekt sei, dass andererseits unsere Arbeit des Aufmaßes und der Baudokumentation für Földeaks Projekt „Die Rote Banane“ ein wertvoller Baustein sein könnte.

Přeshraniční projekty jsou vždy dobrodružství. K obvyklým organizačním překážkám ve stadiu projektu se připojují další, například velká vzdálenost, jazykové problémy, rozdílná mentalita, potíže s byrokracií a financováním. Z těchto obtíží stále znovu vyvstává otázka, jak a zda se může podařit studenty a vyučující průběžně motivovat k tomu, aby takovéto zvýšené zatížení nejen akceptovali, ale aby je překonávání překážek s radostí a energií vedlo k dosažení přesvědčivých výsledků ve studiu a v projektu. Důvody, kvůli kterým jsem se společně s oběma dalšími externími vyučujícími, Ing. Stefanem Franzem a Mgr. Ing. Reinholdem Winklerem pustil do “dobrodružství Bohosudov”, jsou rozmanité a mají mnoho aspektů. Na začátku vše záleželo na iniciátorovi projektu, Hansi-Michaelovi Földeakovi. Naposledy jsme se setkali před mnoha lety v rámci jednoho projektu stavební dokumentace, na kterém se podílel během svého studia architektury. Když mě Hans-Michael Földeak požádal o případnou účast na svém projektu „Červený banán“, ihned jsem si vzpomněl na studenta, který byl stejně tak seriózní, zaujatý a tvrdohlavý, jako nekonvenční a chytrý. Földeakův projekt „Červený banán“ mne okamžitě přesvědčil, stejně jako jeho představy o tom, jak by se mohla zapojit naše fakulta architektury na vysoké škole v Mnichově a jak by mohla probíhat spolupráce s českými kolegy z techniky v Praze. Návštěva Bohosudova vedla k přesvědčení, že na jedné straně barokní mariánský poutní areál - s neobvyklou oválnou křížovou chodbou okolo kostela a skvostnou jezuitskou rezidencí – by díky své přístupnosti, komplexitě a kvalitě mohl být ideálním objektem, a na straně druhé, že by naše práce na zaměřování a stavební dokumentaci mohla být hodnotným


Vorwort Predmluva

Logistische Fragen der Unterbringung, der Verpflegung und der Anreise konnten gemeinsam gelöst werden. Wesentlich dazu beigetragen haben die sehr zuvorkommenden Ansprechpartner vor Ort, vom Zweiten Schuldirektor, Herrn Jiri Breu, über die Kirchenpflegerin, Frau Breu, bis hin zum Personal der Hausmeisterei und der Schulküche. Wir haben uns sehr wohlgefühlt. Die Finanzierung wurde aus Mitteln, die für die Bauaufnahme durch die Hochschule zur Verfügung gestellt sind, sowie durch großzügige Unterstützung der Ackermann Gemeinde, München, des Klosters Venio OSB, München und Prag, des Hauses des Deutschen Ostens, München, der Bayrischen Staatskanzlei sowie des Adalbert Stifter Vereins, München, gesichert. Was nun das Projekt in Bohosudov angeht, so liegt ein kleiner Wermutstropfen darin, dass eine Zusammenarbeit mit der CVUT Prag noch nicht im gewünschten Umfang stattgefunden hat. Zum Aufmaß konnten wir uns aus logistischen Gründen noch nicht zusammenfinden und die bemerkenswerten städtebaulichen Studien von Michael Rykl und seinen Studenten waren mit unserer Tätigkeit noch nicht im wünschenswerten Maß vor Ort verknüpft. Dennoch, so meine ich, können sich Projekt und Ergebnis, wie die nun vorliegende Broschüre zeigt, sehen lassen. Das bisher erreichte macht Mut, den eingeschlagenen Weg weiter zu gehen. Wir jedenfalls würden uns freuen, wenn eine entsprechende Förderung weitere Kampagnen ermöglichen könnte.

stavebním kamenem Földeakova projektu “Červený banán”.

Prof. Dr. Florian Zimmermann Fakultät für Architektur Hochschule München

Prof. Dr. Florian Zimmermann Fakulta architektury Vysoká škola Mnichov

Logistické otázky ubytování, stravy a dopravy se nám podařilo společně vyřešit. Velmi k tomu přispěla vstřícnost tamních partnerů, od zástupce ředitele školy pana Jiřího Breue přes kostelnici paní Breuovou až po personál domovnictví a školní kuchyně. Velmi se nám zde líbilo. Financování projektu bylo zajištěno z prostředků, které poskytla vysoká škola na stavební dokumentaci, ale také díky velkorysé podpoře Ackermann Gemeinde, Mnichov, kláštera Venio OSB, Mnichov a Praha, Domu německého východu, Mnichov, Úřadu bavorské vlády (Bavorská státní kancelář) a Spolku Adalberta Stiftera, Mnichov. Co se projektu v Bohosudově týče, jsme trochu smutní, že se nám nepodařilo realizovat spolupráci s pražskou technikou v takovém rozsahu, v jakém bychom si bývali přáli. Z logistických důvodů jsme nemohli spolupracovat při zaměřování a pozoruhodné urbanistické studie Michaela Rykla a jeho studentů se na místě nepodařilo propojit s naší činností tak, jak bychom si to bývali přáli. Přesto si však myslím, že projekt a výsledek, jak ho ukazuje brožura před vámi, je možné předvést. To, čeho jsme dosáhli, nám dává odvahu pokračovat v započaté cestě. Každopádně by nás velmi potěšilo, pokud by odpovídající podpora umožnila provádět další podobné projekty.

3


Blaue Banane/Rote Banane 1:500 Mio. Modrý banán/Červený banán 1:500 mil.


Die Rote Banane Červený banán

Der Begriff Rote Banane bezeichnet den Neuentwurf einer mitteleuropäischen Region im deutsch-tschechischen und österreichisch-tschechischen Grenzgebiet.

Sachsen Bohosudov / Mariaschein

Zentrum der Roten Banane ist die Linie des ehemaligen Eisernen Vorhangs, die Trennlinie zwischen dem deutschen und tschechischen Sprachgebiet, die von 1949 bis 1989 bestand. Diese Grenze mit ihrer starken Trennwirkung ist jetzt, nach ihrem Verschwinden, zu einem verbindenden und identitätsstiftenden Element geworden. Sie verbindet jene Regionen Mitteleuropas, die, sei es westlich oder östlich des Eisernen Vorhangs, schwer unter Krieg, Vertreibungen und Trennung gelitten haben, und die bis 1989 aus dem kollektiven Gedächtnis Europas gestrichen waren. Als Folge der Erweiterung der EU nach Osten ist das genannte Gebiet zwar aus einer peripheren in eine zentrale Lage gerückt ist, doch entbehrt es des Zusammenhalts und ist nach wie vor schwer von der Geschichte des 20. Jahrhunderts gezeichnet. Die Rote Banane stellt die Antipode zur Blauen Banane des französischen Geographen Roger Brunet dar, der in den 1980er Jahren mit dieser Figur das wirtschafliche Zentrum Westeuropas (und damit die periphere Lage der französischen Metropolen) markierte. Dadurch, dass seine wirtschaftsgeographisch konzipierte Blaue Banane die deutsch-französische Grenze beschrieb, verfügte sie auch über eine kulturelle Ebene. Es war schließlich die Aussöhnung zwischen Deutschland und Frankreich, die nach dem Krieg die Grundlage zur (west-) europäischen Einigung schuf. Die Rote Banane soll auch über diese Vielschichtigkeit verfügen. Sie ist ein Projekt der regionalen Identitätsstiftung, eine aktualisierte Vision von Mitteleuropa, die auf der Überzeugung von der Notwendigkeit funktionierender deutsch-tschechischer und tschechisch-österreichischer Beziehungen gründet. Die Rote Banane beginnt als Suche nach den wertvollen, Identität vermittelnden Elementen im Land. Es geht dabei um Architektur, um die Städte, um Infrastruktur und die Kulturlandschaften. Neben dieser Definitions- und Erinnerungsarbeit soll die Rote Banane das Potential dieser europäischen Provinz, aufgespannt zwischen Dresden, Prag, München und Wien, im heutigen Kontext aufspüren, jene Qualitäten, die vor allem auf der räumlichen Dichte, den geringen Entfernungen, dem vielen freien, noch nicht beanspruchten Raum, und einer komplexen Erinnerung basieren. Die Untersuchung im großen Maßstab ist zwangsläufig verallgemeinernd, abstrakt und rein analytisch, bietet also relativ wenig Anknüpfungspunkte für konkretes Handeln. Um diesen Mangel zu beheben, gibt es neben dem großen, den Überblick wahrenden Maßstab einen kleineren, ortsbezogenen und handlungsfähigen Maßstab im Grenzbereich. Hier wird an konkreten Orten in der Roten Banane versucht, mit öffentlichen Geldern Projekte anzustoßen, die diesem Ort mehr Sichtbarkeit auf europäischer Ebene geben und seinen Bewohnern ein Bewusstsein für ihre eigenen Schätze vermitteln sollen.

Böhmen Bayern

Mähren

Österreich

Grenzländer 1:70 Mio. Pohraničí 1:70 mil.

Termín Červený banán označuje znovunavrhovaný středoevropský region německo-českého a rakousko-českého pohraničí. Centrem Červeného banánu je linie bývalé železné opony, která odděluje českou a německou jazykovou oblast takové podobě, v jaké probíhala od roku 1949 do roku 1989. Hlavní teze tohoto návrhu zní, že dnes se z již neexistující, dělící hranice stal spojující prvek, který poskytuje identitu. Spojuje regiony střední Evropy, které ať už na východní nebo západní straně hranice těžce utrpěly válkou, odsunem a vyhnáním obyvatelstva a rozdělením, a až do roku 1989 byly vymazány z kolektivní paměti Evropy. V důsledku rozšíření EU na východ se jmenovaná oblast sice posunula z okrajové oblasti do středu, přesto však jí chybí soudržnost a je stále těžce poznamenaná historií 20. století. Červený banán představuje protiklad Modrého banánu francouzského geografa Rogera Bruneta, jenž tímto slovním spojením označil v 80. letech hospodářské centrum západní Evropy (a tím také okrajovou polohu francouzské metropole). Tím, že jeho hospodářsko-geograficky koncipovaný Modrý banán popisoval německo-francouzskou hranici, disponoval také kulturní úrovní. Bylo to konečně smíření mezi Německem a Francií, které po válce vytvořilo podklad pro (západo)evropské sjednocení. Červený banán je projektem vytvoření regionální identity, aktualizovanou vizí střední Evropy, která se zakládá na přesvědčení o nutnosti funkčních německo-českých a česko-rakouských vztahů. Červený banán začíná hledáním hodnotných prvků v krajině, které zprostředkují identitu. Jde zde o jeho architekturu, města, infrastrukturu a kulturní krajinu. Kromě této práce na definicích a vzpomínkách má Červený banán vystopovat v dnešním kontextu potenciál této evropské provincie, která se rozkládá mezi Drážďanami, Prahou, Mnichovem a Vídní, a její přednosti, které se zakládají především na prostorové hustotě, malých vzdálenostech, prostoru, který zatím ještě není nárokován, a komplexní vzpomínce.

5


DRESDEN

Bohosudov / Mariaschein

PRAG

WIEN

DIe Rote Banane und Bohosudov 1:2 Mio. Červený banán a Bohosudov 1:2 mil.


Das hier dokumentierte Projekt stellt die erste Phase des Grenzorte-Projekts im Gymnasium von Bohosudov / Mariaschein in Nordböhmen vor.

Výzkum je ve velkém měřítku nutně zevšeobecňující, abstraktní a čistě analytický, nabízí tedy relativně málo styčných bodů pro konkrétní jednání. Z tohoto důvodu existuje vedle velkého měřítka zachovávajícího přehled ještě měřítko menší, lokálně vztažené a akceschopné, nazvané „Grenzorte / hraniční místa“. Zde se na konkrétních místech na území Červeného banánu za pomoci veřejných prostředků pokoušíme realizovat projekty, které toto místo zviditelní na evropské úrovni a jeho obyvatelům pomohou uvědomit si jeho poklady. „Hraniční místa“ jsou na místech, kde se již nachází určitá míra normality ve smyslu přítomného života. Mají posilovat tento současný život a ne se pouze omezovat na památkovou péči a kulturu vzpomínek. Zde dokumentovaný projekt představuje první fázi projektu hraničních míst v gymnáziu Bohosudov v Severních Čechách.

7

Die Rote Banane Červený banán

Die Grenzort-Projekte finden an Orten statt, an denen bereits ein beschränktes Maß an Normalität im Sinne eines gegenwärtigen Lebens vorhanden ist. Sie sollen dieses Leben stärken, statt sich auf reine Denkmalpflege und Erinnerungskultur zu beschränken.


Bohosudov / Mariaschein Der Ort Bohosudov, in dessen Zentrum sich die größte Wallfahrtskirche Nordwestböhmens befindet, blickt auf eine Vergangenheit als Wallfahrtsort, Jesuitenkloster, Bildungsinstitution, Internierungslagers und Kaserne zurück. Seine ältesten heute erhaltenen Bestandteile stammen aus dem 14. Jahrhundert, seine jüngsten ca. aus den 70er Jahren des 20. Jahrhunderts. Die Anlage liegt am Südhang des zum Osterzgebirge gehörenden Komáří hůrka (Mückenberg), im Kreis Ústi nad Labem / Aussig, in direkter Nähe der sächsischen Grenze. Der Ort Bohosudov ist heute administrativ ein Teil von Krupka/ Graupen, einem der ältesten Bergbauzentren der Erzgebirgregion, in der Nähe von Teplice. Die Wallfahrtsanlage ist eine sogenannte Ambitusanlage, ein nach außen geschlossener, runder oder ellipsoider Kreuzgang mit meist freistehender Basilika im Zentrum - eine typologische Besonderheit des Böhmischen Barocks aus dem 17. und 18. Jahrhundert. Die Anlage besteht außerdem aus der ebenso barocken ehemaligen Jesuitenresidenz, den Schultrakten aus dem frühen 20. Jahrhundert, dem ursprünglich gotischen Hospital und einer Kasernenmensa aus den 70er Jahren des 20. Jahrhunderts. Neben den Hauptgebäuden gibt es eine Reihe „vernakulärer“ Anbauten, wie zum Beispiel ein Schuppen im Innenhof der Jesuitenresidenz oder von außen an die Ambitusanlage, zwischen die Kapellen angebaute, zweigeschossige Bauten. Die heterogene Zusammensetzung der Anlage spiegelt ihre Geschichte wieder. Der Abzug der sowjetischen Armee aus der Tschechoslowakei 1991 und die Restitution kirchlichen Eigentums 1993 haben zunächst einen Schlußpunkt gesetzt. Seitdem ist die ehemalige Jesuitenresidenz sowie die Schulbauten als Gymnasium sowie als Volksschule genutzt. Der Zustand der Anlage ist insgesamt dringend sanierungsbedürftig. Mit europäischen Mitteln werden die notwendigsten Maßnahmen an den Schulgebäuden durchgeführt. Die Ambitusanlage ist zwar saniert, diese Sanierung ist jedoch architektonisch, technisch und denkmalpflegerisch problematisch. Die nichtgenutzten Bauteile verfallen.

Obec Bohosudov, v jejímž centru se nachází největší poutní kostel severozápadních Čech, byla v minulosti poutním místem, byl tady jezuitský klášter, vzdělávací zařízení, internační tábor a kasárna. Nejstarší dochované části obce pocházejí ze 14. století, nejmladší ze 70. let 20. století. Bohosudov leží na jižním svahu Komáří hůrky, malebného vrcholu východních Krušných Hor, v bezprostřední blízkosti saské hranice v Ústeckém kraji. Obec dnes patří ke Krupce, jednomu z nejstarších středisek hornictví krušnohorského regionu v blízkosti Teplic. U poutních míst jde především o takzvané ambity, navenek uzavřenou, okrouhlou nebo elipsoidní křížovou cestu s většinou volně stojící bazilikou ve středu – což je typologická zvláštnost českého baroka ze 17. a 18. století. K tomu patří bývalá a taktéž barokní jezuitská rezidence, trakt školy z raného 20. století, původně gotický špitál a kantýna kasáren ze 70. let 20. století. Kromě hlavních budov je zde řada „vernakulárních“ přístaveb, jako například kůlna ve vnitřním dvoře jezuitské rezidence nebo dvouposchoďové stavby, které byly přistavěny zvenčí k areálu ambitu mezi kaple. Heterogenní složení areálu odráží jeho historii. Tečku za ní prozatím udělal odchod sovětských vojsk z Československa v roce 1991 a restituce církevního majetku v roce 1993. Bývalá jezuitská rezidence a školní budovy jsou od té doby využívány jako gymnázium, resp. základní škola. Celkový stav areálu volá po urychlené sanaci. Nejnutnější opravy školních budov byly provedeny z prostředků Evropské unie. Ambity byly sice opraveny, sanace je však z architektonického, technického a památkářského hlediska problematická. Nevyužívané části areálu chátrají.


Der Ort Místo Luftaufnahme Bohosudov, wahrscheinlich 1992 Bohosudov - letecký pohled, pravdepodobne 1992

I.

zusammenfassung

Das Projekt „Grenzorte“ ist die Weiterführung der Studie von der „Roten Banane“. Es versucht an ausgewählten Orten entlang der tschechisch-deutsch-österreichischen Grenze zusammen mit den Menschen und Kräften vor Ort, Aktionen und Interventionen durchführen. Ausgangspunkt ist das bauliche Erbe, Ziel ist eine Stärkung des Bewusstseins der Bewohner für ihren Ort; eine Aufwertung; ein Hinweis auf den Wert ihres Ortes. Wenn die Studie von der Roten Banane einen Blick auf die Region von Außen darstellt, so ist das Projekt der Grenzorte ein Blick von Innen. Die Projektorte befinden sich direkt an einer der Narben des 20. Jahrhunderts und versucht dort die Kräfte zu unterstützen, welche sich einer kultivierten Normalität und einem geschichtsbewußten Blick nach Vorn verschrieben haben. Es ist der Versuch, die Ideen und Gedanken aus dem großen Maßstab im Kleinen und an der Realität anzuwenden und dem Teufel im Detail ins Auge zu sehen. Dabei hat das Projekt sowohl eine ortsspezifische als auch eine methodische Komponente. Die methodische Komponente betrifft Fragen zu einer zeitgemäßen Interpretation des Architektenberufes im

zu Zeiten der Nutzung als sowjetische Kaserne der Eingang zum Ambitus ist schwarz übermalt und mit einem Stab mit einem Sowjetstern versperrt v dobách využití jako sovetské kasárny Vchod do ambitu je černe premalován a zatarasen stožárem se sovetskou hvezdou

9


CHRONIK

CHRONIK

1515

Weihung der ersten Wallfahrtskirche

1515

Vysvěcení prvního poutního kostela

Ab 1584

Bau der Ringmauer und der sieben Kapellen

Od 1584

Stavba kruhové zdi a sedmi kaplí

1587

Übergabe der Anlage an die Jesuiten in Prag

1587

Předání areálu pražským jezuitům

1620

Schlacht am Weißen Berg

1620

Bitva na Bílé Hoře

Ab 1625

Ausbau des Kreuzganges

Od 1625

Výstavba křížové chodby

1677

Neubau der Jesuitenresidenz, Fertigstellung

1677

Novostavba jezuitské rezidence, dokončení

Ab 1679

erste Lateinschule

Od 1679

První latinská škola

1723

Ausbau der Residenz

1723

Rozšíření rezidence

1773

Aufhebung der Societas Jesu und Schließung und Umwandlung des Gymnasiums in eine Lehrerschule (Säkularisierung)

1773

Zrušení Societas Jesu a uzavření a přeměna gymnázia na obecnou školu

1853

Rückkehr der Jesuiten und Wiedereinrichtung des Gymnasiums

1853

Návrat jezuitů a znovuzřízení gymnázia

1938

Einmarsch der Deutschen nach dem Münchner Abkommen, Auflösung des Gymnasiums, Einrichtung einer Polizeischule

1938

Po mnichovské dohodě okupace německými vojsky, zrušení gymnázia, zřízení policejní školy

1948

Wiedereröffnung des Gymnasiums

1948

Znovuotevření gymmázia

1950

Operation K, Schließung des Gymnasiums, Einrichtung des Internierungslagers

1950

Akce K, uzavření gymnázia, zřízení internačního tábora

Ab 1950

Kaserne des tschechoslowakischen Militärs

Od 1950

Kasárny československé armády

Ab 1968

Kaserne der Roten Armee

Od 1968

Kasárny Rudé armády

1991

Abzug der Roten Armee aus der Tschechoslowakei

1991

Odchod Rudé armády z Československa

1993

Wiedereröffnung des Gymnasiums

1993

Znovuzřízení gymnázia

1993

teilweise Restitution des Kircheneigentums in Tschechien

1993

částečná restituce církevního majetku v Česku

Die bewahrenden Kräfte vor Ort/ Faktory zachovávající genius loci Eingangs wurde gesagt, daß die Qualität eines besiedelten Ortes ebenso von den physischen Gegebenheiten wie auch von den Menschen, die für das Leben verantwortlich sind, abhängt.

Na počátku bylo řečeno, že kvalita osídleného místa závisí na fyzických skutečnostech, ale také na lidech, kteří zodpovídají za život v obci.

Die Tatsache, daß im Komplex der ehemaligen Jesuitenresidenz wieder normaler Schulbetrieb stattfinden kann, ist zu einem großen Teil dem Jesuitenpater Jozef Cukr zu verdanken.

Za to, že v komplexu bývalé jezuitské rezidence může opět probíhat normální školní výuka, vděčíme z velké části jezuitskému páterovi Jozefu Cukrovi.

Pater Cukr, Jahrgang 1917, wurde 1944 von den deutschen Besatzern in Prag bis Kriegsende inhaftiert. Nach der Befreiung der Tschechoslowakei ging er zur Ausbildung nach England und kehrte 1947 nach Bohosudov zurück, um die Verwaltung im Jesuitenkloster und in der wiedereingerichteten Schule zu übernehmen. Im April 1950 fand im Rahmen der kommunistischen Säuberungsmaßnahmen der tschechoslowakischen Gesellschaft die sog. „akce K“ gegen den Klerus statt. Klöster wurden aufgelöst, Kirchenmänner und Laien inhaftiert. Bohosudov war bis Mitte der 50er Jahre Internierungslager für diese . Cukr, der bei der „akce K“ inhaftiert worden war und zum Militär eingezogen wurde, wurde kurz darauf aufgrund von

Páter Cukr, narozený roku 1917, byl v roce 1944 vězněn německými okupanty. Po osvobození Československa odešel studovat do Anglie a vrátil se v roce 1947 zpět do Bohosudova, aby převzal správu jezuitského kláštera a znovu zřízené školy. V dubnu 1950 v rámci komunistických čistek proběhla v československé společnosti takzvaná „akce K“, zaměřená proti kléru. Kláštery byly zrušeny, kněží a laici uvězněni. Bohosudov sloužil až do poloviny 50. let jako internační tábor pro tyto osoby. Cukr, který byl během „akce K“ zatčen a odveden k armádě, byl krátce poté na základě svědeckých výpovědí odsouzen za špionáž a až do roku 1960 vězněn v různých trestných táborech. V průběhu Pražského jara byl rehabilitován a v roce 1968


Der Ort Místo

Zeugenaussagen der Spionage verurteilt und war bis 1960 in diversen Straflagern inhaftiert. Im Zuge des Prager Frühlings wurde Pater Cukr rehabilitiert und wurde 1968 Verwalter der Pfarrei Bohosudov (die Schule war inzwischen vom tschechoslowakischen Militär besetzt). Kurz danach wurde der Prager Frühling niedergeschlagen und Bohosudov wurde sowjetischer Militärstandort. Nach der Besetzung der Tschechoslowakei wurden in den Schulgebäuden sowjetische Truppen stationiert, und Pater Cukr stand unter genauer Beobachtung, nicht nur durch den tschechoslowakischen Geheimdienst (StB), sondern auch durch den sowjetischen Militärgeheimdienst. Trotz mehrmaliger Anläufe konnten ihm keine Vergehen nachgewiesen werden, und so widmete sich Pater Cukr neben seinen geistlichen und pädagogischen Aktivitäten bis 1989 mit einfachsten Mitteln der Rettung der Basilika und des Ambitus – außerdem generell dem Schutz der Anlage, gegen Diebstahl und Mißbrauch.

ustaven správcem farnosti Bohosudov. Školu mezitím zabrala československá armáda. Krátce poté bylo Pražské jaro poraženo a do Bohosudova přišla sovětská posádka. Po obsazení Československa byly ve školních budovách umístěny sovětské jednotky a pater Cukr byl pod neustálým dozorem československé tajné služby (StB) i sovětské vojenské rozvědky. I přes mnohé pokusy mu však nešlo dokázat jakékoli přestoupení zákona, takže s nejjednoduššími prostředky se kromě svých duchovních a pedagogických aktivit mohl až do roku 1989 věnovat záchraně baziliky a ambitu. K jeho úkolům patřila ochrana areálu před vykradením a poškozením vandaly.

Als 1992 das Gymnasium wieder eingerichtet wurde, war Pater Cukr bis zu seiner Pensionierung im Jahre 2004 Spiritus Rector der Schule.

Když zde bylo v roce 1992 opět zřízeno gymnázium, páter Cukr až do svého odchodu do penze v roce 2004 působil jako duchovní vůdčí osobnost školy.

Pater Jozef Cukr SJ als Bauleiter und -arbeiter in Personalunion, verantwortlich für den Ambitus in Bohosudov, zwischen 1969 und 1989 Pater Jozef Cukr SJ jako stavbyvedoucí a pracovník v jedné osobe, zodpovedný za ambity v Bohosudove, mezi 1969 a 1989

11


Basilika : Grundfläche ca. 970 m² Gebäudeteil

Architekt

Bauzeit

Gotische Kirche

unbekannt

1515 eingeweiht

Barocke Basilika

Ottavio Broggio

1701-1720

A

Leitmeritzer Kapelle Teplitzer Kapelle

Pos 1

85.6

Pos 1 Pos 2 Reichstädter Kapelle

Marienkapelle

heutiger Eingang

Duxer Kapelle

Hof 1860m²

Pos 6

Pos 2

Hof 530m²

Jesuitenresidenz

A

153,3 Pos 3

Jesuitenresidenz, gebaut 1670-1724: Grundfläche ca. 2200 m² Gebäudeteil

Architekt

Bauzeit

Südflügel

Giovanni Domenico Orsi de Orsini

1673 fertig

Ostflügel

Giovanni Domenico Orsi de Orsini

1677 fertig

Nordflügel

Giovanni Domenico Orsi de Orsini

nach 1677 fertig

Westflügel

Ottavio Broggio

1723 fertig

Längschnitt A-A ~1:6.000

Pos 3


Ambitusanlage mit Kapellen, gebaut 1620-1724: Grundfläche ca. 3750 m² Gebäudeteil

Architekt

Bauzeit

Duxer Kapelle

Umbau von O. Broggio

1625, Umbau 1721

Kolowrater (ehemals Kulmer) Kapelle

1629, Umbau 1694

Teplitzer Kapelle

Giovanni Domenico Orsi de Orsini

1670

Leitmeritzer Kapelle

J. Broggio

1688 fertig

Zákupska Kapelle

J. Broggio

1684 - 1688

Bleilebensche Kapelle Pos 5 Bleilebensche Kapelle

Basilika

1693

Osegger Kapelle

Ottavio Broggio

1721

zweistöckiger Eingangsbereich

Ottavio Broggio

1721-23

Eingangstor und Treppe auf Südseite

Ottavio Broggio

1721-23

Ambitusanlage

Kulmer Kapelle

Oseker Kapelle

b. Ambitus Pos 5

Schulgebäude 1 Pos 7

Grenze der heutigen Anlage

c. Halle

Schulgebäude 2

Schul gebäude Erweiterung

Ehemals Freibad

d. Anbau Schulgebäude

Pos 6

Schulgebäude 3 85

a. Bibliothek Pos 4

Halle: Grundfläche ca. 2300 m²

gebaut in den 70er Jahre von der sowjetische Militärverwaltung als Kantine Pos 7

Schulgebäude, gebaut unter den Bischöfen Schöbel & GroSS; Grundfläche ca. 2275 m² Gebäudeteil

Architekt

Bauzeit

Schulgebäude 01

unbekannt

ab 1905

Schulgebäude 02

unbekannt

1909

Schulgebäude 03

unbekannt

1912/13

Pos 4 (Schulgebäude 3)

13


Phase 1 - Bauaufnahme/ Stavební dokumentace Die Bauaufnahme ist die fachgerechte Dokumentation eines Gebäudes zum Zeitpunkt der Aufnahme. Alle erkennbaren Veränderungen, Mängel und Fehler sollen dokumentiert werden. Die Bauaufnahme ist die unerläßliche Grundlage einer Sanierung oder eines Umbaus. Grundsätzlich umfaßt die Bauaufnahme Grundrisse, Schnitte, Ansichten, Details sowie eine den Anforderungen angepaßte Dokumentation mit Photos, Zeichnungen und Text. Im Rahmen der Architektenausbildung zielt die Bauaufnahme auf das Erlernen von Techniken von Vermessung und Dokumentation. Darüber hinaus is es Ziel, die Sensibilität der Studenten für die historische Bausubstanz zu fördern. Die Studenten lernen, Kausalitäten am gealterten und modifizierten Bauwerk zu erkennen. Die Bauaufnahme der Ambitusanlage sowie der Jesuitenresidenz von Bohosudov wurde unter Anleitung von Prof. Dr. Zimmermann durchgeführt. Die Untersuchung des städtebaulichen Kontextes unter bauhistorischen Gesichtspunkten unterlag der Leitung von Dozent Ing. Michael Rykl von der CVUT Prag. Die insgesamt 105 Studenten arbeiteten in drei Gruppen in Teams von drei Studenten. Aufgrund der Größe der Anlage war es nur möglich, Ausschnitte aus der Anlage aufzunehmen. Um den Zusammenhang zwischen den einzelnen Zeichnungen herzustellen, wurde ein übergeordnetes Raster angelegt, auf welches sich die einzelnen Zeichnungen beziehen mußten. Nebenstehende Zeichnung stellt das Meßnetz mit den Achsen der Anlage dar.

Ambitusanlage mit Basilika Grundriss M 1:50 Blatt 1-8 Messung vom 25.-30.05.2011 Gruppe Nr. 3 Gremmelspacher, Häfele, Rieger


Konkrétní dokumentace areálu ambitů a jezuitské rezidence v Bohosudově byla provedena pod vedením prof. Dr. Zimmermanna. Výzkum urbanistického kontextu ze stavebně historického hlediska podléhal Doc. Ing. Michaelu Ryklovi z ČVUT v Praze. Celkem 105 studentů pracovalo ve třech skupinách trojčlenných týmů. Z důvodu rozsáhlosti areálu bylo možné zdokumentovat pouze některé jeho části. Aby bylo možné vytvořit souvislost mezi jednotlivými nákresy, byl založen nadřazený rastr, ke kterému je třeba jednotlivé nákresy vztahovat. Nákres vedle představuje rastr v měřítku se zanesenými osami areálu.

Bauaufnahme Stavebno-historický pruzkum

Zdokumentování aktuálního stavu budovy je myšlena odborná dokumentace budovy v současném stavu. Zadokumentovány musí být všechny rozpoznatelné změny, nedostatky a chyby. Stavební dokumentace je nezbytný podklad pro rekonstrukci nebo přestavbu. Zásadně obsahuje půdorysy, řezy, pohledy, detaily a dokumentaci přizpůsobenou požadavkům, a to s fotografiemi, nákresy a textem. V rámci výuky architektury je stavební dokumentace zaměřena na osvojení technik měřičství a dokumentace. Navíc je jejím cílem podpořit cit studentů pro historickou podstatu budovy. Studenti se učí rozpoznávat kauzality na zestárlé a modifikované stavbě.

15


ambitusanlage

basilika

Wasserkapelle

Treppenanlage außenliegend, südseite

Ambitus zweistöckig mit reichstädter kapelle


10 m

5m

5m

Bauaufnahme Stavebno-historický pruzkum

Messachsen Zaměřovací osy

Konstruktionslinien, nicht vermessen Konstrukční linie, nezaměřovány Messlinien Zaměřovací linie

Messpunkte Zaměřovací body

Messlinien Zaměřovací linie Messbereiche Oblasti zaměřování vermessene Gebäudekanten Zaměřované hrany budov nicht vermessene Gebäudekanten Nezaměřované hrany budov nicht vermessene Gebäudeecken Nezaměřované rohy budov Posiition Querschnitte Místa řezů Der Grundriss zeigt die Bereiche im barocken Teil der Anlage, welche von den Studenten vermessen wurden Pudorys ukazuje oblasti barokní části areálu, kterou zamerovali studenti

17


Geometrie/ Geometrie Die Ambitusanlage besteht aus der zentralen Basilika, dem ovalen, nach innen offenen Ambitusumgang mit 48 (8x6) Jochen. An den Umgang sind sieben Kapellen und ein zentraler Eingang mit gewendelter Treppe angeschlossen. Am westlichen Scheitel der Ellipse ist der Umgang zweistöckig, sonst nur einstöckig. Die Grundrißform des Ambitus basiert auf einer Ellipse, mit einem Durchmesser von ca. 93m in der langen und ca. 74m in der kurzen Achse. Die Säulen haben ein Achsmaß von ca. 4.90m (innen). Die sieben Kapellen, die Zahl den sieben Leiden Mariens entsprechend, sind auf der Längs- und Querachse der Anlage sowie gleichmäßig dazwischen angeordnet. Die fehlende Symmetrie wird durch den Treppenaufgang auf der Südseite wiederhergestellt. Mittig zwischen den Kapellen sind in der Außenwand Altarnischen, Nebenräume und Eingänge angeordnet. Die Anlage hat außer dem zentralen Südeingang über die Treppe zwei in der Diagonale der Ellipse liegende Eingänge mit Toren.

Ambity se skládají z centrální baziliky, oválného vnitřního ochozu ambitů se 48 (8x6) travé (klenebními poli). Na ochoz je napojeno sedm kaplí a ústřední vchod se zahnutým schodištěm. Na západním vrcholu elipsy je ochoz dvouposchoďový, všude jinde pouze jednoposchoďový. Půdorys ambitu má podobu elipsy o průměru cca 93 m delší osy a cca 74 m kratší osy. Vnitřní sloupy jsou v ose vysoké cca 4,90 m. Sedm kaplí, jejichž počet odpovídá sedmi bolestem Panny Marie, je seřazeno na podélné a příčné ose areálu a zároveň leží rovnoměrně mezi nimi. Chybějící symetrii obnovuje vchod se schodištěm na jižní straně. Uprostřed mezi kaplemi jsou na vnější stěně uspořádány oltářní niky, vedlejší prostory a vchody. Areál má kromě centrálního jižního vchodu se schody také dva vchody s branami, které leží v diagonále elipsy.

Ovaler Kreuzgang Joch 5-7 Schnitt M 1:25 Blatt 2/3 Messung vom 29.05.2011 Gruppe Nr. 5 Timothy Moser, Hasan Mutlu, Juha Paatalo

Ovaler Kreuzgang Joch 5-7 Schnitt M 1:25 Blatt 1/2 Messung vom 30.05.2011 Gruppe Nr. 4 Hanrieder, Striegl,Völklein geometrische Grundform der Ambitusanlage


Bauaufnahme Stavebne-historickĂ˝ pruzkum Ambittus

zusammengesetzter Querschnitt Ambitus zwischen Joch 5 und 7

19


Ovaler Kreuzgang Joch 24-26 Schnitt M 1:25 Blatt 2 Messung vom 30.05.2011 Gruppe Nr. 13 Sh. Yuldashev, G. Udjbingc, H. Truohg

1

2

3 4

Das Tor besteht aus Brettholz, Vorderseite mit Eisenblechplatten beschlagen und auf der Innenseite mit Eisenriemen fixiert Kalkstein mit gemeißelten Rändern und senkrecht geschlagenem Muster Bruchstein-Mauerwerk mit Kalkputz verkleidet und durch Zementmörtel ausgebessert grobgemeißelter Kalkstein mit waagerechtem Muster

Ovaler Kreuzgang Joch 24-26 Ansicht M 1:25 Blatt 3 Messung vom 30.05.2011 Gruppe Nr. 13 Sh. Yuldashev, G. Udjbingc, H. Truohg


AufmaĂ&#x; Stavebne-historickĂ˝ pruzkum Ambittus

Eingang Ambitus Nord Grundriss

21


Marienkapelle/ Mariánská kaple Das Niveau der Marienkapelle liegt ungefähr vier Meter unter dem Niveau des Ambitushofes. Diese Taufkapelle gehört zum Originalentwurf von Broggio, wie die Pläne aus dem Leitmeritzer Archiv beweisen. Das Wasser stammt aus dem Bach, welcher unter der Ambitusanlage hindurch fließt. Zu den Zusammenhängen zwischen den Schäden an der Ambitusanlage und der Wasserführung siehe die Zusammenfassung von Doz. Rykl ab Seite 33 der vorliegenden Broschüre.

Úroveň mariánské kaple leží přibližně čtyři metry pod úrovní vnitřního prostoru ambitu. Jak dokazují plány z litoměřického archivu, tato křestní kaple patří k původnímu návrhu Ottavia Broggia. Voda pochází z potoka, který protéká pod ambity. Ohledně souvislostí mezi poškozením ambitu a vedením vody viz shrnutí docenta Rykla na straně 33 této publikace.

Originalzeichnung Ambitusanlage, Schnitt durch die Wasserkapelle ohne Maßstab

Marienkapelle Schnitt M 1:25 Blatt 1/2 Messung vom 25.-30.05.2011 Gruppe Nr. 12 Weber, Ziska


Grundriss M 1:25 Blatt 2/2 Messung vom 25.-30.05.2011 Gruppe Nr. 12 Weber, Ziska

AufmaĂ&#x; Stavebne-historickĂ˝ pruzkum

Marienkapelle

Ambittus 23


Details und bauhistorische Untersuchung/ Detailní a stavebne historický pruzkum Bei der Ambitusanlage fällt der schlechte Zustand der meisten Säulen auf. Der Putz dieser gemauerten Säulen ist durch Feuchtigkeit von innen beschädigt, teilweise abgefallen und teilweise versandet. An allen so beschädigten Säulen lassen sich Spuren von unsachgemäßen Sanierungsmaßnahmen erkennen. Diese Maßnahmen werden auf den Zeitraum zwischen 1930 und 1950 datiert. Diese Maßnahmen bestanden zunächst im Einbau einer durchgängigen Betonrinne im Hof, vor dem überdachten Teil des Ambitus vor. Diese Rinne sollte das Regenwasser vom Dach sammeln und zentral ableiten. Der Kalkmörtel der Sockel der Säulen wurde wohl entfernt und duch Zementmörtel ersetzt. Oberhalb der Sockel wurden ca. 15 - 30cm tiefe Entlüftungslöcher in die Säule geschlagen; teilweise wurde auch eine horizontale Trennlage aus Teerpappe in einen horizontalen Schnitt eingelegt. Die Betonrinne hat allerdings zur Folge, daß Feuchtigkeit aus dem Boden nicht entweichen kann. Dadurch erhöht sich der Feuchtigkeitsdruck auf die Säulen des Ambitus. Die verstärkt in die Säulen aufsteigende Feuchtigkeit kann nun durch den Zementmörtel im Sockelbereich nicht entweichen und steigt höher. Die Entlüftungslöcher, gedacht, diese Feuchtigkeit zu entfernen, erfüllen allerdings diesen Zweck im Winter nur mäßig, und wirken im Sommer, bei erhöhter Luftfeuchtigkeit, kontraproduktiv: die warme Luft dringt in die Löcher, kondensiert dort und erhöht damit die Feuchtigkeit des Mauerwerks. Folge dessen sind die bis zum Bogenansatz erkennbaren Feuchtigkeitsschäden im Putz. Ein weiterer Schaden tritt durch die unsachgemäße Verwendung von wasserundurchlässiger Dispersionsfarbe auf dem Kalkmörtel auf: die Feuchtigkeit kann nicht entweichen, der Kalkmörtel versandet und bildet Säcke.

Feuchtigkeitsschäden treten nur an den modifizierten / behandelten Säulen auf škody vlhkostí se vyskytují pouze na upravených / ošetrených sloupech

V areálu ambitu je nápadný špatný stav většiny sloupů. Omítka těchto zděných sloupů je zevnitř poškozena vlhkostí, je částečně opadaná a zčásti vyplavená. Na všech takto poškozených sloupech lze rozeznat stopy neodborných sanačních opatření, které lze datovat do let 1930 až 1950. Tato opatření spočívala nejprve ve vestavbě průchozí betonové stružky ve dvoře, před zastřešenou částí ambitu. Tato stružka měla centrálně odvádět dešťovou vodu ze střechy. Vápenná malta na soklech sloupu byla zřejmě odstraněna a nahrazena cementovou maltou. Nad sokly byly vysekány do sloupů cca 15 - 30 cm hluboké větrací otvory, Betonový povrch však způsobuje, že vlhkost zůstává v zemi. V důsledku toho se zvyšuje tlak vlhkosti na sloupy ambitu. Vlhkost, která nyní stoupá do sloupů, nemůže uniknout cementovou maltou v oblasti soklu a stoupá výše. Větrací otvory, které by měly sloužit k odvedení vlhkosti, splňují svůj účel v zimě pouze mírně, v létě při zvýšené vlhkosti vzduchu působí přímo kontraproduktivně: teplý vzduch vniká do otvorů, zde kondenzuje a tím zvyšuje vlhkost zdiva. Důsledkem je poškození vlhkostí, které lze v omítce rozpoznat až do spodní výše klenby. K tomu je třeba připočíst další škody, zapříčiněné neodborným použitím vodonepropustné disperzní barvy na vápenné maltě. Vlhkost nemůže uniknout, vápenná malta se vyplavuje a vytváří kapsy.

Grundriss Joch 3-5 EG (rechte Seite)

Schadensbilder Säulen

Abdeckblech für Belüftunsschächte in den Säulen

Fotografie škod na sloupech

Krycí plech ventilačních šachet na sloupech


Aufmaß Stavebne-historický pruzkum Ambittus

Ovaler Kreuzgang, Joch 3-5 EG Grundriss M 1:25 Blatt 1/3 Messung vom 30.05.2011 Gruppe Nr. 6 Viviane Koehler, Simon Lepuschitz, Lisa Mießl

25


Jesuitenresidenz / Jezuitská rezidence Das Gebäude der Jesuitenresidenz ist ein zweistöckiger quadratischer Bau mit annähernd 50 Metern Seitenlängen und diskreten Mittel- und Seitenrisaliten. Das Originalbau wurde in mehreren Etappen zwischen 1650 und 1730 gebaut. Im 20. Jahrhundert wurden mehrere Veränderungen im Inneren des Gebäudes vorgenommen. Die Bauaufnahme in diesem Gebäude beschränkte sich auf das Treppenhaus, den Eingang sowie die Kapelle. Ein übergeordnetes Raster dieses Bauteils wurde nicht erstellt.

Budova jezuitské rezidence je dvouposchoďová kvadratická o stranách přibližně 50 m a s diskrétními středovými a bočními rizality. Původní stavba byla vztyčena v několika etapách mezi lety 1650 a 1730. Ve 20. století došlo k mnoha změnám uvnitř budovy. Stavební dokumentace této budovy se omezila na schodiště, vchod a kapli. Nadřazený rastr této stavební části nebyl vyhotoven.

Jesuitenresidenz Grundriss M 1:25 Treppenhaus+ Gang 1.OG Messung vom 31.5.-05.06.2011 Gruppe Nr. 13 Christoph Jorgom, Martin Kaußen, Maximilian Hauß


Jesuitenresidenz

Jesuitenresidenz

Schnitt M 1:25 Blatt 2/2 Querschnitt Dachwerk, Nordflügel DG Messung vom 31.5.-05.06.2011 Gruppe Nr. 15 Moritz Kauper, Stephan Büttner, Thomas Holzer

Schnitt M 1:25 Schnitt durch Treppenhaus und Gang im 1.OG Messung vom 31.5.-05.06.2011 Gruppe Nr. 13 Christoph Jorg, Martin Kaußen, Maximilian Anhauß

Schnitt M 1:25 Blatt 1/1 Nordflügel EG, Treppenhaus EG- Wendepodest Messung vom 31.5.-05.06.2011 Gruppe Nr. 11 Stefan Gailer, Philipp Fixmer, Josef Schweinsteiger

Aufmaß Stavebne-historický pruzkum

Jesuitenresidenz

Jesuitenresidenz Jezuitská rezidence zusammgengesetzter Schnitt

27


Schulkapelle/ Školní kaple Die Kapelle ist in ihrer heutigen Form auf eine Reihe von Umbaumaßnahmen zurückzuführen, von denen die letzten Anfang des 20. Jahrhunderts stattgefunden haben. Sie ist entstanden durch die Verbindung mehrerer Räume der Residenz sowie durch den Apsisanbau an der Südfassade der Residenz.

Dnešní vzhled kaple vznikl řadou přestaveb, z nichž poslední byla provedena na počátku 20. století. Vznikl spojením několika prostor rezidence a přístavbou apsidy na jižní fasádě rezidence.

Ostflügel EG, Kapelle, Grundriss

Außenansicht Apsis


Schnitt A-A M 1:25 Blatt 2/4 Messung vom 03.06.2011 Gruppe Nr. 14 Moritz Jaksch, Lara en Nazer, Sabrina Haugg, Berhard Eder

Aufmaß Stavebne-historický pruzkum

Jesuitenresidenz

Jesuitenresidenz Jezuitská rezidence Jesuitenresidenz Ansicht Süd M 1:25 Blatt 3/4 Messung vom 31.05-05.06.2011 Gruppe Nr. 14 Edward Eichwald, Peter Hähnlein, Christoph Jach

Jesuitenresidenz Schnitt B-B M 1:25 Blatt 3/4 Messung vom 04.06.2011 Gruppe Nr. 17 Bordas Sandor, Cakirbay Abdul, Dier Cornelius 29


Dachstuhl/ Krov Es wurden zwei Dachstuhlsysteme gefunden: ein barocker liegender Dachstuhl und ein klassischer stehender Dachstuhl. Erkennbar ist der Unterschied zwischen beiden unter anderem an einem Detail am Rand des Dachs: dem besonderen Winkel der Sparren und der Länge der Aufschieblinge. Beide Dachstuhlsysteme sind auch von außen gut zu sehen und der Kontrast zwischen ihnen ist allgemein charakteristisch für die Silhouette barocker und klassizistischer Dächer. (Michael Rykl)

Byly nalezeny dva systémy krovů: barokní ležatá stolice a klasicistní stojatá stolice. Rozdíl mezi nimi lze rozeznat mimo jiné na detailu u okraje střechy: zvláštním úhlu krokví a délce námětků. Oba systémy krovů jsou zvenčí dobře viditelné a kontrast mezi nimi je všeobecně charakteristický pro siluetu barokních a klasicistních střech. (Michael Rykl)

Jesuitenresidenz Querschnitt Dachwerk M 1:25 Blatt 1-2 Nordflügel OG, Dachgeschoss über Treppenhaus Messung vom 31.05-05.06.2011 Gruppe Nr. 15 Moritz Kauper, Stephan Büttner, Thomas Holzer


Aufmaß Stavebne-historický pruzkum Jesuitenresidenz Jezuitská rezidence

Grundriss

Dachstuhl, klassizistischer Teil

31


Schlussfolgerungen/ Záverem Die Jesuitenresidenz und ihr Zustand nach dem Abzug der Armee (Michael Rykl)

Jezuitská rezidence a její stav po opuštení vojsky (Michael Rykl)

Es ist eine weit verbreitete Meinung, dass in historischen Objekten, die von der Armee genutzt wurden, nach deren Rückzug aus diesen Gebäuden „nichts mehr übrig ist“ – der Gesamteindruck vom Zustand dieser Objekte mag zwar sehr trist sein, aber bei näherem Hinsehen kann man doch noch Einiges vom historischen Vermächtnis des Bauwerks entdecken. Die Nutzung des Objekts durch die Armee muss nicht vordergründig eine zerstörerische Wirkung haben. Wenn sie ein Objekt nutzte, wurde vor allem das Dach instand gehalten, es wurde geheizt und gelüftet. (Zerstörerisch wirkte natürlich das nasse Wischen der Fußböden.) Die Armee und andere totalitäre Institutionen verhielten sich vor allem utilitaristisch und wählten den Weg des geringsten Widerstandes. So hinterlässt zum z. B. das Installieren der Leitungen, die auf dem Weg des geringsten Widerstandes meist nicht unter Putz verlegt wurden, zwar einen ästhetisch abstoßenden Eindruck, die Folge ist aber paradoxerweise, dass ihre Beseitigung einfach ist und der historische Putz in der Regel kaum beschädigt wurde. Sicher hatte die Armee aber auch keine Skrupel, z. B. die Stuckatur zu beseitigen, um beispielsweise die Toiletten zu fließen. Das sind die beiden Seiten ein und derselben Medaille. Wenn die bauliche Ausstattung (Putz, Fenster, Türen, Fußböden, Steinelemente) der Funktion dienten, die dem jeweiligen Raum zugedacht war, gab es keinen Grund, sie zu zerstören, sofern sie physisch ihren Zweck erfüllten. Wenn sie ausgedient hatten, wurden sie gnadenlos und utilitaristisch durch neue Elemente, meist minderer Qualität, ersetzt. Wenn allerdings, vor allem in Lagerräumen u. Ä. Elemente einigermaßen ihrem Zweck dienten, blieben sie bis heute in einem sehr authentischen Zustand erhalten. Fazit für die Studierenden: Es gilt nicht automatisch, dass nach dem Rückzug der Armee aus einem Objekt dort „nichts mehr übrig geblieben sein kann“. Es ist wichtig, historische Bauforschung zu betreiben, vor allem den Teil, der eine sorgfältige Bestandsaufnahme der einzelnen Elemente der baulichen Ausstattung vornimmt. Es wäre ein trauriges Paradox, wenn es bei der späteren Renovierung zu einer weiteren unnötigen Schädigung der baulichen Ausstattung und der historischen Substanz käme, die den Sozialismus überlebt hat.

Je všeobecně přijatým modelem nazírání, že po opuštění vojskem v historických objektech „nic nezbylo“ – stav sice bývá na celkový dojem velmi tristní, ale podíváme-li se blíže, přece jen objevíme leccos z historické výpovědi stavby samé. Využívání objektu vojskem nemusí být prvoplánově zničující. Pokud armáda objekt využívala, v první řadě byla udržována střecha, dům byl vytápěný a větraný (zničující byl samozřejmě režim mytí podlahy - vlhkostní režim). Vojsko i jiné totalitní instituce se chovaly především utilitárně, cestou nejmenšího odporu. Paradoxně se tak stávalo např. u instalací, které byly cestou nejmenšího odporu vedeny převážně po povrchu. Budí esteticky odpudivý dojem, ale jejich likvidace je snadná a historické omítky bývají velmi málo narušené. Jistě se však vojsko nerozpakovalo otlouci třeba štukatury, pokud je třeba vykachlíčkovat např. záchody. To jsou dvě strany téže mince. Pokud stavební vybavení (omítky, okna, dveře, podlahy, kamenné prvky) sloužily fyzicky funkci určené do patřičných místností, nebyl důvod je ničit. Pokud začaly dosluhovat, byly nemilosrdně a utilitárně nahrazeny prvkem soudobým, obvykle podřadné kvality provedení. Pokud ovšem, zvláště v různých skladištích apod., původní prvky jakžtakž sloužily, zachovaly se dodnes ve velmi autentickém stavu. Poučení pro studenty: Neplatí automaticky, že po odchodu vojska z objektu v něm „už nic nemohlo zbýt“. V těchto případech je nutno provést stavebněhistorický průzkum (Bauforschung) a hlavně jeho část, věnovanou pečlivému inventáři prvků stavební výbavy. Bylo by smutným paradoxem, kdyby při nadcházející opravě došlo k další zbytečné újmě na výbavě a historické podstatě, která přežila socialismus.

Die Jesuitenresidenz und der jüngste Unglücksfall Die Ursache für die unlängst eingetretene Katastrophe, die auf Geothermalbohrungen zurückzuführen ist, war nicht nur die

Gewindeanker mit gußeiserner Rosette

Jezuitská rezidence a její havárie Bezesporu podceněný geologický průzkum byl příčinou nedávné katastrofy, spojené ¬s neuváženými, příliš blízkými geotermálními vrty. Varovat před ní mohlo včasné vyhotovení faktů, které by poskytl stavebněhistorický průzkum: z něj by vyplynula jednoznačná informace, vedoucí k opatrnosti při uvažovaných změnách v základových podmínkách. Barokní jezuitská rezidence má v 1. poschodí část barokních kleneb nahrazenu klenbami do traverz nebo kolejnic z konce 19. či počátku 20. stol. Současně, nebo již i o něco dříve, byla budova stažena železnými kleštinami (Zangen), vedenými volně prostorem místností či podél zdi. Kleštinami s litinovou rozetou (jako roznášecí podložkou) se šroubem byla stažena dodatečně i budova přilehlé školy z poloviny 19. stol (pro zajímavost uvádíme, že tyto rozety byly např. použity v novostavbě nedalekého teplického nádraží) Obojí zjištění jednoznačně dokládá, že statické poruchy zde již existovaly i dříve. Někdejší vodoteč a odvodnění studánky u kostela bylo jistě řešeno systémem již vícekrát narušeným, který je dnes bezpochyby nefunkční. Svědčí o tom i stav odvodňovacího kanálu pod severní kaplí a stálé potíže s vlhkostí. Podobu celého systému odvodnění by snadno také prokázal archeologický výzkum v okolí budovy. Závěr pro studenty: nepodcenit úlohu stavebněhistorického


unterschätzten geologischen Gegebenheiten. Auch die Fakten, die eine rechtzeitige historische Bauforschung geliefert hätte, hätten als Warnung dienen können: Sie hätten eindeutige Informationen geliefert, die zur Vorsicht bei den geplanten Veränderungen in den Gründungsbedingungen geführt hätten. In der barocken Jesuitenresidenz wurde im 1. Stockwerk das barocke Gewölbe Endes des 19. oder Anfang des 20. Jh. teilweise durch eine auf Querträgern oder Schienen ruhende Kappendecke ersetzt. Gleichzeitig oder schon etwas früher wurde das Gebäude mit Eisenankern verspannt, die frei durch die Räume oder an den Wänden entlang geführt wurden. Durch einen Gewindeanker mit gusseiserner Rosette (als Ankerplatte) wurde nachträglich auch das Gebäude der angrenzenden Schule aus der Mitte des 19. Jh. zusammengehalten (übrigens wurden solche Rosetten z. B. auch im Neubau des nicht weit entfernten Teplicer Bahnhofs verwendet). Beide Befunde belegen eindeutig, dass es hier bereits früher Störungen der Statik gegeben hat. Der einstige Wasserlauf und der Ablauf des Brunnens neben der Kirche waren durch ein System geregelt, das schon mehrmals in Mitleidenschaft gezogen wurde und das inzwischen zweifellos nicht mehr funktionstüchtig ist. Davon zeugen auch der Zustand des Entwässerungskanals unter der Nordkapelle und die ständigen Probleme mit der Feuchtigkeit. Die Form des gesamten Entwässerungssystems könnte leicht auch eine archäologische Untersuchung in der Umgebung des Gebäudes aufzeigen. Fazit für die Studierenden: Die Rolle der historischen Bauforschung ist nicht zu unterschätzen. Sie kann unter anderem auch Probleme älteren Datums aufdecken und auf die gebotene Vorsicht hinweisen. Bei den geplanten Eingriffen muss mit solchen Ergebnissen gerechnet werden. Die historische Bauforschung liefert sowohl Informationen praktischer Art, die bei der Projektierung dienlich sein können, als auch kulturhistorische Erkenntnisse. Beide Elemente sind gleich wichtig. Teil des etwas dilettantischen Vorschlags für neue statische Sicherungsmaßnahmen war, dass das bestehende System zur Stabilisierung des Gebäudes nicht verstanden wurde. Einerseits durch das bereits erwähnte System nachträglicher Maßnahmen, andererseits durch das System der Anker im barocken Gemäuer und in den Böden im 1. Stockwerk des Gebäudes. Niemand hatte sie erwartet, die Wiederherstellung ihrer Funktionstüchtigkeit ist nicht vorgesehen, sie wurden sogar herausgeschnitten.

Innenraum Ambitusanlage

Fazit für die Studierenden: Bei der Renovierung eines historischen Gebäudes ist es notwendig, die normale Form der historischen Konstruktion zu kennen, sie mithilfe von Untersuchungen zu ermitteln und im endgültigen Entwurf, wenn möglich, die Wiederherstellung ihrer Funktionstüchtigkeit vorzusehen. Wenn das nicht genügt, können zusätzliche Maßnahmen ergriffen werden, bei denen die bisherigen historischen Systeme nicht ignoriert und zerstört werden.

33

Schlussfolgerungen Záverem

Decke Obergeschoß mit Kappendecke und Zugband

průzkumu, který mimo jiné odhalí i problémy staršího data s poukazem na nutnou obezřetnost. Při navrhovaných zásazích je třeba s těmito výsledky počítat. Stavebněhistorický průzkum poskytuje informace jak praktického rázu, které jsou využitelné při projektování, tak informace, rozšiřující kulturněhistorické poznání. Obě složky jsou stejně důležité, Součástí poněkud diletantského návrhu nového statického zajištění bylo nepochopení existujících systémů ztužení budovy. Jednak již zmíněným systémem dodatečných opatření, tak systémem kleštin v barokním zdivu a podlahách v 1. poschodí budovy. Nikdo je neočekával, nepočítá se s obnovením jejich funkčnosti, dokonce byly vyřezány. Poučení pro studenty: při opravě historické budovy je třeba znát obvyklou podobu historických konstrukcí, nalézt je sondami a v konečném návrhu pokud možno počítat s jejich uvedením do funkce. Pokud nestačí, postupovat aditivním způsobem, tedy přidáním takových opatření, při nichž nebudou dosavadní historické systémy ignorovány a ničeny.


Die Siedlungsstruktur und ihre Entwicklung/ Sídelní struktura a její vývoj Zur Siedlungsstruktur gibt es auf der allgemeineren Ebene Literatur zu Ortskunde. Die Vor-Ort-Analyse mit den Studierenden setzte sich zum Ziel, das ungefähre Alter der Bebauung – Häuser, Straßen und Fluchtlinien anhand der Grenzmarken – mithilfe der erhaltenen Kartenbestände und anhand charakteristischer Merkmale der Häuser – Dachwinkel, konischer Zuschnitt der Außenwände, Verhältnis der Größe von Fenstern und Mauern (sofern die historischen Fensterformate erhalten sind) – zu ermitteln. Wert wurde auch auf die Tatsache gelegt, dass Umbauten und der unerfreuliche äußere Anblick noch nichts über das tatsächliche Alter und den historischen Wert der Häuser aussagen. Vorgehensweise: Vorhandenes Kartenmaterial: Undatierte, etwas naive Karte mit einem Minimum an Bebauung – offenbar aus der 1. Hälfte des 19. Jh. Karte des Franziszeischen Katasters von 1843 Revidierte Karte von 1889 Karte von 1938, herausgegeben 1939, zweisprachig beschriftet Flurkarte von 1978. Die Ergebnisse wurden in eine Kopie dieser Karte eingetragen. Das ungefähre Alter der Gebäude wurde aufgrund eines Vergleichs der historischen Karten ermittelt. Die Datierung erfolgt also in Zeitabschnitten. Drei Kristallisationspunkte 1. Der Burgstall: ein Gutshof westlich der Stadt, in Richtung Krupka, neben der Burg. Ab dem 18. Jh. jesuitisch (mit dem Symbol IHS versehen). Aus schriftlichen Quellen geht hervor, dass die Burg Bürgern aus Krupka gehörte und als Vorstadtgut und bis zu einer gewissen Zeit auch gelegentlich als Residenz genutzt wurde. Die spätere Übernahme durch einen starken Eigentümer aus der Umgebung war ein gängiges Phänomen. Die älteren Eigentümer der Burg hatten offenbar nie Ambitionen, sie zu einem Zentrum zu machen. 2. Altes Dorf am südöstlichen Ortsrand Die Struktur der Bebauung, die am östlichen Ortsrand bis heute erkennbar ist und es bis vor kurzem auch an der gegenüberliegenden Seite war, ist ein typisches Dorf vor allem mittelalterlichen oder frühneuzeitlichen Ursprungs. Durch die Mitte des Dorfplatzes führte ein kleiner Wasserlauf. Die Lage des Dorfes ist zwischen den steilen Hänge und dem tiefer gelegenen Sumpf, also an einem sanften Hang zwischen diesen Begrenzungspunkten, sehr genau gewählt. In diesem Bereich gab es den am besten als Lebensgrundlage geeigneten Boden: einerseits nicht zu steil, andererseits nicht sumpfig. An die einzelnen Anwesen schließen wie üblich Felder und Wiesen an. Die landwirtschaftliche Prägung dieses Teils des Städtchens hatte bis in die 1. Hälfte des 20. Jh. Bestand. Eine der Scheunen ist ein Neubau vom Ende des 19. Jh., eine der Straßen trägt den bezeichnenden Namen „Luční“ (Wiesenstraße) und die sich daran anschließende Bebauung geht erst auf die Parzellierung für eine Villengruppe aus der Zwischenkriegszeit zurück. Das Gelände wurde von Süden her für die industrielle Nutzung

K sídelní struktuře v obecnější poloze existuje místopisná literatura. Terénní pozorování se studenty si položilo za cíl pokusit se vyhodnotit orientační stáří zástavby – domů, tras a uličních čar v milnících podle dochovaných mapových elaborátů a podle charakteristických znaků domů – sklony střech, kóničnost průběhů líců zdí, poměr velikosti oken a zdí (pokud jsou historické formáty oken zachovány). Důraz byl kladen i na skutečnost, že přestavěný a nevábný vnější vzhled ještě nevypovídá o faktickém stáří a historické hodnotě domů. Postup práce: Mapové podklady, které byly k disposici: Nedatovaná, poněkud naivní mapa s minimem zástavby – patrně z 1. poloviny 19. stol. Mapa stabilního katastru z r. 1843 Reambulovaná mapa z r. 1889 Mapa z r. 1938, vydaná v r. 1939, popsaná dvojjazyčně Mapa katastrální z r. 1978. Do její kopie byly výsledky zaznamenány Budovy byly hodnoceny dle orientačního stáří srovnáním podoby v historických mapách. Datování je tedy datování intervalem. Datování a vyznačení do plánu:: - hnědá – přítomnost na nejstarší schematizované mapě, předpoklad existence objektů do cca 1800, zjednodušeně označeno jako staršího nerozlišeného data včetně baroka - zelená – klasicismus – interval od cca 1800 do 1843 - oranžová – historismus 2. poloviny 19 stol – interval 1843 – 1889 - červená – historismus konce 19. a počátku 20.stol, po mapy předcházející, patří sem i okosená nároží - žlutá – 20. stol. od cca 1910 Historická uliční čára či existence staršího domu – příslušnou barvou obrys, vyplněno barvou, časově náležející k domu stávajícímu. Pokud jsou zřetelné dvě stavební fáze domu, je vyznačen jako dvojbarevný Tři krystalizační jádra 1. tvrziště (Burgstelle) západně od městečka, směrem ke Krupce, vedle tvrze (Feste) hospodářský dvůr. Od 18. stol. jezuitský, opatřen i symbolem IHS. Z písemných pramenů citovaných v literatuře vyplývá, že tvrz patřila měšťanům z Krupky jako příměstské hospodářství a do jisté doby i příležitostná rezidence. Pohlcení silným vlastníkem z okolí bylo pak jevem obvyklým. Samotní starší majitelé tvrze patrně nikdy neměli ambice na vytvoření nějakého centra. 2. stará vesnice na JV okraji Struktura zástavby, zřetelná dodnes na východní straně a donedávna i na straně opačné je obvyklou kolonizační vesnicí, obecně středověkého či raně novověkého původu. Prostředkem návsi probíhala drobná vodoteč, poloha pro vesnici byla naprosto přesně zvolena mimo prudce stoupající svah a ne v níže položené bažině, tedy v mírném svahu mezi těmito mezními polohami. V této zóně se tak nacházela půda nejvhodnější k


Die Siedlungsstruktur und ihre Entwicklung Sídelní struktura a její vývoj Karte Mariaschein, 1843 Mapa Bohosudova, 1843

erschlossen, besonders im Zusammenhang mit dem nahe gelegenen Bahnhof. Der überwiegende Teil wahrte aber sein landwirtschaftliches Gepräge. Ein Kapitel für sich ist der Abriss der westlichen Seite für eine Neubausiedlung. 3. Das rund um den Wallfahrtsort entstandene Städtchen Ein weiterer Kristallisationskern war das Wallfahrtsgelände. Es scheint unabhängig von den beiden zuerst genannten Zentren funktioniert zu haben, wenn man vom Ankauf landwirtschaftlicher Produkte und von der Tatsache, dass das Gut an der Burg in der Barockzeit Eigentum der Jesuiten wurde, absieht. Das Städtchen bildete rund um den Wallfahrtsort ein bebautes Rechteck und damit eine Art Platz. Von diesem gingen die Ansätze zu den künftigen Straßen in nördlicher Richtung aus – in der Regel waren das zwei bis drei Häuser und dazwischen eine Gasse. Ein bemerkenswertes Phänomen war der Wasserlauf, der diagonal durch diese Struktur verlief. Diese Diagonale ist heute nicht mehr zu finden und wurde durch einen mit einem Bogen abgeschlossenen Block aus den neunziger Jahren des 20. Jh.ersetzt.Die Größe der zu den Häusern gehörenden Parzellen ist minimal. Der Broterwerb war also eindeutig an Tätigkeiten gebunden, die wir heute „Dienstleistungen“ nennen würden und die der Versorgung

obživě: již nepříliš svažitá, ale ještě ne podmáčená. Na jednotlivé usedlosti navazují obvyklým způsobem pole a louky. Zemědělský způsob obživy této části městečka přetrvával až do 1. poloviny 20. stol. Jedna ze stodol je novostavbou konce 19. stol., jedna z ulic se příznačně jmenuje Luční a zástavba, která na ni navazuje, je až meziválečná parcelace pro skupinu vilek. Pozemky směrem na jih byly atakovány poptávkou po průmyslové výrobě, zvláště ve vztahu k nedalekému nádraží, převážná část si však udržela svůj zemědělský charakter. Samostatnou kapitolou je vyboření západní strany pro panelové sídliště 3. Obslužné městečko kolem poutního místa. Krystalizačním jádrem byl areál poutního místa. Zdá se, že jeho hospodaření bylo mimoběžné s hospodařením obou center výše jmenovaných, pokud nepočítáme odběr výrobků zemědělství a v baroku přičlenění dvora u tvrze k jezuitskému majetku. Obslužné městečko vymezilo kolem poutního místa obdélník zástavby jakéhosi náměstí. Z něj vybíhaly zárodky tras budoucích ulic severním směrem, což byly obvykle 2-3 domy a mezi nimi ulička. Pozoruhodným fenoménem byla vodoteč, která do struktury vnesla diagonálu, dnes zaniklou a nahrazenou obloukem ukončeným blokem z 90. let 20. stol.

35


der Residenz und des Wallfahrtsortes dienten. Die Art der Bebauung unterscheidet sich deutlich vom östlichen dörfl ichen Teil und sagt etwas über die Art des Broterwerbs aus. Ein Vergleich der historischen Karten zeigt, dass sich die Bebauung im Laufe des 19. Jh. nach Norden in Richtung des steilen Hangs entwickelt hat, dorthin, wo der Boden nicht landwirtschaftlich genutzt werden konnte. Der spätere Bau einer Bahnstation an der Strecke Podmokly–Krupka–Duchcov hatte allem Anschein nach keinen entscheidenden Einfl uss auf die Organisation oder die Geschwindigkeit der Bautätigkeit (im Unterschied zum südlichen Bahnhof, der dazu führte, dass sich auf dem Niveau zwischen Bahnhof und städtischer Bebauung Industrie ansiedelte). Von den öffentlichen Bauten älteren Datums (Barock und Klassizismus) sind das Altenheim auf dem Flurstück Nr. 72 im Norden und der Gasthof an der östlichen Seite des Platzes zu erwähnen. Der Gasthof fällt durch seine Größe ins Auge, die aber im Kontext des großen Besucherstroms bei den Wallfahrten logisch war. Die Architektur wird aufgrund ihres Erscheinungsbildes dem Umkreis Octavio Broggios zugeschrieben.

Blick auf Bohosudov vom Kalvarienberg aus Pohled na Bohosudov z Kalvárie

Historische Wege und Straßen Wie bereits gesagt, ist vor allem die Verbindungsstraße nach Krupka eine historische Straße, die das nördliche Ende des Dorfplatzes berührt und am Burgstall vorbeiführt. Diese zweifellos mittelalterliche Straße beschreibt einen auffälligen Bogen, denn sie reagiert auf das sich immer weiter ausdehnende Gebilde des Wallfahrtsortes, das sich schließlich zur Form eines ovalen Areals auswuchs. Charakteristisch ist die teils chaotische, teils gezielte Anbindung des Platzes an diese Straße. Ein prägender urbanistischer Akt war die Änderung der Priorität der Verbindungswege – nach Krupka über die untere Strecke und nach Osten ebenfalls. Gleichzeitig entstand eine Art Bebauungsplan mit abgeschrägten Häuserecken. Eine Untersuchung in situ ergab, welche Häuser bereits kurz vorher fertig waren und deshalb keine Abschrägung haben. Dazu gehörte z. B. die architektonische Umrahmung der einstigen

Domy mají minimální parcely. Úživnost byla tedy hospodářsky jednoznačně vázána na činnost, kterou bychom dnes nazvali „služby“, tedy ve vztahu k fungování rezidence a samotného poutního místa. Je to zjevně velmi odlišný způsob zástavby od východní vesnické části a způsoby zástavby hovoří o způsobu obživy. Podle srovnání historických map se v průběhu 19. stol. rozvíjela zástavba severním směrem do strmého svahu, tam, kde nebylo možné půdu zemědělsky využívat. Pozdější vznik vlakové zastávky na dráze Podmokly- Krupka-Duchcov podle všeho na organizaci či rychlost výstavby podstatný vliv neměl (na rozdíl od jižního nádraží, které přitahovalo průmysl do roviny mezi nádražím a zástavbou městečka). Z veřejných staveb staršího data (baroko a klasicismus) nutno jmenovat starobinec na parcele č. 72 na severu a zájezdní hostinec na východní straně náměstí. Ten sám o sobě budí pozornost svou rozlehlostí, logickou však v kontextu nárazového ubytování při příležitosti poutí. Jeho architektura je na základě své podoby připisována okruhu Oktaviána Broggia. Historické cesty a trasy Jak již bylo uvedeno, historickou trasou je především spojnice s Krupkou, která se dotýká severního konce návsi a prochází kolem tvrziště. Tato bezpochyby středověká trasa je nápadně lokálně vychýlena, neboť musela reagovat na stále rostoucí útvar poutního místa, který nakonec zbytněl do podoby oválného areálu. Příznačné je samovolné, napůl chaotické a napůl vyměřené „navlečení“ náměstí na tuto trasu. Výrazným urbanistickým počinem byla změna priorit cest – do Krupky spodem a na východ rovněž. Zároveň vzniká jakýsi regulační plán se zešikmenými nárožími domů. Z průzkumu in situ vyplynulo, kde byly již domy krátce předtím dokončeny a okosení proto nemají. Součástí bylo např. olemování někdejší kapličky či křížku v JZ koutu náměstí. Obdobně i nově vyznačené odbočky z hlavní ulice na SV městečka. Práce s vodou Ve zvodněném svahu bylo třeba věnovat pozornost otázce vodotečí. Příznačná je rovněž ignorance této problematiky ve 20. stol., kdy se postupně vše drenážovalo a zatrubnilo a v důsledku toho se opakovaně a soustavně objevují problémy. Na návsi zachycují obě nejstarší mapy dva rybníčky a strouhu. Vodoteč určila diagonálu v zástavbě na SZ od kostela. Poté byla vodoteč svedena rozměrným kanálem pod areálem kostela. Naposledy ještě ve 20. letech, při vestavbě mezi obě severní kaple, byla tomuto kanálu věnována pozornost, dnes je provalen a z poloviny zasypán. Vodoteč v severní části od trati byla ještě na parcelní mapě ze 70. let 20. stol. volně vedena zahradami, dnes zcela zatrubněna. Plošší terén jižně od rezidence a od jádra obce zůstal až do konce 19. stol. nezastavován a zemědělsky využíván, poté se vysušuje a industrializuje. Regulační plány a pokusy Krátce po r. 1890 došlo k vypracování blíže neznámého, ale zřetelného regulačního plánu (bez bližších údajů na něj upozorňuje již K. Kuča): projevuje se důsledným používáním okosených nároží. Platnost regulačního plánu byla zaregistrována


Der Umgang mit dem Wasser Am feuchten Hang wurde der Frage des Wasserlaufs besondere Aufmerksamkeit zuteil. Kennzeichnend für das 20. Jahrhundert wiederum ist die Ignoranz dieser Problematik gegenüber: es wurde nach und nach alles drainagiert und verrohrt; infolgedessen treten wiederholt und zwangsläufig Probleme auf. Am Dorfplatz verzeichnen die beiden ältesten Karten zwei Teiche und eine Wasserrinne. Der Wasserlauf führte diagonal zu den Gebäuden südwestlich der Kirchenmauer. Anschließend wurde er durch einen großen Kanal unter dem Gelände der Kirche hindurchgeleitet. Zuletzt wurde diesem Kanal noch in den zwanziger Jahren bei der Bebauung des Geländes zwischen den beiden Nordkapellen Aufmerksamkeit geschenkt. Heute ist er eingebrochen und zur Hälfte verschüttet. Der Wasserlauf wurde nördlich der Bahnlinie laut einer Flurkarte aus den siebziger Jahren des 20. Jh. frei durch die Gärten geleitet, heute wird er durch Rohre geführt. Südlich der Jesuitenresidenz und des Ortskerns blieb ein ebeneres Gelände bis zum Ende des 19. Jh. unbebaut und wurde landwirtschaftlich genutzt. Danach wurde es trockengelegt und industrialisiert. Bebauungspläne und Experimente Kurz nach 1890 wurde ein nicht näher bekannter, aber deutlich erkennbarer Bebauungsplan ausgearbeitet (schon K. Kuča machte, ohne nähere Angaben dazu zu machen, auf ihn aufmerksam): Er ist an der konsequenten Verwendung abgeschrägter Hausecken zu erkennen. Die Gültigkeit des Bebauungsplans wurde auch bei Jugendstilbauten bis in das zweite Jahrzehnt des 20. Jh. hinein verzeichnet. Dem Charakter einiger Gebäude nach zu urteilen, die 1889 noch nicht standen, muss der Plan kurz nach dieser Jahreszahl ausgearbeitet worden sein. An einigen Stellen treffen beide Phasen aufeinander – ein Bau aus der Zeit unmittelbar vor dem Bebauungsplan ist nicht abgeschrägt, die gegenüberliegende Ecke ist abgeschrägt (z. B. nördlich des Dorfplatzes). Die auf beiden Seiten abgeschrägte Ecke am südöstlichen Ende des Platzes gegenüber dem Gasthof ist überraschend: Sie säumt nämlich keine Straße, sondern bildetet den architektonischen Rahmen für ein Kreuz, das heute nicht mehr existiert, aber noch in den siebziger Jahren des 20.Jh. auf den Karten überliefert ist. Erkenntnisse aus der städebauhistorischen Untersuchung für die Studenten: - Die Art, wie die Bebauung organisiert ist, sagt etwas über die Art des Broterwerbs aus, beeinflußt auch die Wahl eines Baustandortes. - Siedlungskerne können unabhängig voneinander entstehen. - Wohnhäuser wurden bis zum Ende des 19. Jh. nicht auf Ackerland gebaut. - Erkennbar sind die Petrifikation der anfangs teilweise

Außenansicht Ambitusanlage und Basilika Vnejší pohled na areál ambitu a baziliku

i u staveb secesních až do 2. desetiletí 20. stol. Podle charakteru některých budov, které ještě v r. 1889 nestojí, muselo k vypracování plánu dojít těsně po tomto letopočtu. Na některých místech je zjevná kolize - čerstvá předregulační novostavba je neokosená, protější nároží okosené (např. severně od vesnické návsi). Oboustranně okosené nároží na JV konci náměstí naproti zájezdnímu hostinci je překvapující: nelemuje totiž ulici, ale vytváří architektonizovaný rámec pro křížek, dnes již zaniklý, ale tradovaný na mapách, a to ještě v 70. letech 20. stol. Poučení pro studenty - způsob organizace zástavby vypovídá o způsobu obživy, s tím souvisí i volba staveniště - vznik sídelních krystalizačních jader může být vzájemně nezávislý - rozvoj obytné zástavby nešel na úkor obdělavatelné půdy, a to až do konce 19. stol. - čitelná petrifikace počáteční napůl chaotické výstavby kolem rozměřeného náměstí, směry ulic, vodoteč. Některé trasy polních cest a jejich křížení zůstávají konzervované v na první pohled nesmyslných tvarech styků některých parcel (např. SV od náměstí), přičemž v terénu některé tyto hranice již někdy nelze ani postřehnout - pokusy o urbanizaci maloměstského charakteru jsou datovatelné až do 90. let 19. stol. a mají charakter regulačních plánů – zde s charakteristickým akcentem okosení - datování intervalem je vhodný způsob zařazení - regulační plány (zde okosená nároží) mají omezenou platnost – zde cca od 1890 do cca 1920 podle charakteru budov, jichž se to týká - průhled ulicí, vytyčenou na počátku 20. stol., končí průhledem na meziválečnou školu (na SV městečka), umístění školy v ose bylo jistě záměrné - některé historické trasy jsou stále plně funkční (náves a tangenciála k ní na severu), jinde se změnila priorita – např. nová cesta do Krupky spodem, zatímco historická trasa kolem tvrze sice existuje, ale jako vedlejší. Obdobně i cesta na východ - některé napohled nevábné objekty mohou skrývat původ značného stáří, nutno se vyvarovat prvoplánových odsudků kvality a kulturněhistorické hodnoty, která nespočívá jen v

37

Die Siedlungsstruktur und ihre Entwicklung Sídelní struktura a její vývoj

Kapelle bzw. des Kreuzes in der südwestlichen Ecke des Platzes, ähnlich auch die neu gekennzeichneten Abzweigungen von der Hauptstraße in den Nordosten des Städtchens.


chaotischen Bebauung rund um den großen Platz, die Straßenverläufe und der Wasserlauf. - Einige Verläufe von Feldwegen und deren Kreuzungen blieben in den auf den ersten Blick unsinnigen Verläufen von Flurstücksgrenzen erhalten (z. B. nordöstlich des Platzes), wobei einige dieser Grenzen manchmal im Gelände nicht mehr erkennbar sind. - Die Versuche, dem Ort einen kleinstädtischen Charakter zu verleihen, sind bis in die neunziger Jahre des 19. Jh. hinein datierbar und haben den Charakter eines Bebauungsplans – hier mit der charakteristischen Betonung der Abschrägung von Häuserecken. - Die Datierung in Zeitabschnitten ist eine geeignete Art der zeitlichen Einordnung. - Bebauungspläne (hier: abgeschrägte Hausecken) haben beschränkte Gültigkeit – hier, dem Charakter der betreffenden Gebäude nach zu urteilen, ca. von 1890 bis ca. 1920. - Die Straße, die Anfang des 20. Jh. konzipiert wurde, bietet einen Durchblick zu einer Schule aus der Zwischenkriegszeit (im Nordosten der Stadt), sicher wurde die Schule bewusst in dieser Achse platziert. - Einige historische Straßen sind noch immer voll funktionsfähig (der Dorfplatz und seine nördliche Tangente), anderswo änderten sich die Prioritäten – z. B. beim neuen Weg nach Krupka über die untere Strecke, während der historische Weg an der Burg vorbei zwar noch existiert, aber als Nebenstrecke, ähnlich ist es in Richtung Osten. - Manche unansehnliche Objekte können durchaus historischen Ursprung und Wert haben, man sollte sich vor voreiligen Negativurteilen über die Qualität und den kulturhistorischen Wert hüten, der nicht nur in einem gut erhaltenen Äußeren besteht. - Umgang mit dem Wasserlauf als Kriterium der Siedlungsentwicklungen; Vergleich von früher zu heute: im Dorf gab es einen Bach und Teiche, heute aber nichts mehr; unter dem Platz befi ndet sich ein durch Rohre geleiteter Bach, das alte Bachbett wurde durch Begradigung beschädigt, (die Baumaßnahmen an den Einbauten zwischen den Kapellen des Kreuzgangs respektierten den Kanal noch); die Wasserläufe wirken sich auch auf die Form der Bebauung und die Straßenverläufe aus; Ergebnis dieses nachlässigen Umgangs sind schlechte Wasserverhältnisse in der Landschaft, (die beobachteten Phänomene sind durchaus allgemeingültig).

zachovalosti zevnějšku - práce s vodotečí ve srovnání s dneškem - ve vesnici potok a rybníčky, dnes nic - pod náměstím zatrubněný potok, staré trasy poškozeny prokopáním, ještě meziválečné úpravy vestaveb mezi kaple ambitu tento kanál respektují - vodoteče také formují podobu zástavby a trasy Výsledek - špatné vodní poměry v krajině, pozorované jevy jsou totiž obecně platné


Die Siedlungsstruktur und ihre Entwicklung Sídelní struktura a její vývoj Plan der Anlage mit umliegenden Gärten (undatiert) 1:12.500 Plán prilehlých zahrad (nedatováno) 1:12 500

39


braun

grün orange

rot

gelb

Datierungen und Markierungen auf der Karte:

Datování a vyznačení do plánu:

Zustand auf der ältesten schematisierten Karte, Existenz der Objekte bis ca. 1800 vorausgesetzt, vereinfacht eingeordnet als älteren, nicht näher spezifizierten Datums einschl. Barock

prítomnost na nejstarší schematizované mape, predpoklad existence objektu do cca 1800, zjednodušene označeno jako staršího nerozlišeného data včetne baroka

hnedá

Klassizismus, Zeitabschnitt von ca. 1800 bis 1843 Historismus der 2. Hälfte des 19. Jh., Zeitabschnitt von ca. 1843 bis 1889 Historismus vom Ende des 19./ Anfang des 20. Jh., auf früheren Karten noch nicht verzeichnet, hierher gehören auch die abgeschrägten Ecken

zelená oranžová

20. Jh. ab ca. 1910 Historische Häuserzeile oder Existenz eines älteren Hauses – Umriss in der entsprechenden Farbe, ausgemalt in der Farbe, die zum bestehenden Haus gehört Wenn zwei Bauphasen eines Hauses erkennbar sind, ist es zweifarbig gekenn- zeichnet.

klasicismus – interval od cca 1800 do 1843 historismus 2. poloviny 19 stol – interval 1843 – 1889

červená

historismus konce 19. a počátku 20.stol, po mapy predcházející, patrí sem i okosená nároží

žlutá

20. stol. od cca 1910 Historická uliční čára či existence staršího domu – príslušnou barvou obrys, vyplneno barvou, časove náležející k domu stáva jícímu. Pokud jsou zretelné dve stavební fáze domu, je vyznačen jako dvojbarevný

bauhistorische städtebauliche Analyse Bohosudov / Mariaschein Stadtgrundriß

Messung vom 31.05-05.06.2011 Vojtech Ružbacký, Barbora Schmidtová, Jitka Tomíczková, Helena Vanková


Die Siedlungsstruktur und ihre Entwicklung Sídelní struktura a její vývoj

41


Für den Ort/ Pro místo

Einleitend sei gesagt: die hier durchgeführte Bauaufnahme kann keine professionelle Bauaufnahme ersetzen. Sie kann aber den Nutzern den Nutzen oder die Notwendigkeit einer solchen Untersuchung vor Augen führen. Ziel einer professionellen Bauaufnahme wäre nun, eine präzise Bestandsaufnahme der gesamen Anlage inklusive der Außenräume zu machen. Diese Bauaufnahme wäre die notwendige Grundlage für alle weiteren die Anlage betreffenden Maßnahmen. Die gemachte Analyse der Geschichte und der baulichen Gegebenheiten erlaubt es allerdings schon, erste Schwerpunkte für eine weitere Auseinandersetzung mit dem Ort festzulegen.

Na úvod budiž řečeno, že zde provedená stavební dokumentace nemůže nahradit profesionální práci. Může však uživatelům názorně ukázat užitečnost nebo nutnost takového průzkumu. Cílem profesionální dokumentace by nyní bylo precizně zinventarizovat stav celého areálu včetně venkovních prostor. Taková dokumentace by byla nezbytným podkladem pro veškeré další činnosti týkající se areálu. Provedená analýza dějin a stavebních zásahů umožňuje však již teď vytyčit první hlavní body pro další práci s areálem.

Außenansichten der Anbauten Vnejší pohled na přístavby

Brüche / Schichten

Zlomy / vrstvy

Der eigentliche Wert der Anlage von Bohosudov ist nicht der barocke Ambitus allein, sondern vielmehr das Ensemble aller Gebäude mit ihrer Patina, inklusive aller abrupten Brüche und Übergänge zwischen den aus verschiedenen Epochen stammenden Bauteilen.

Vlastní hodnota areálu v Bohosudově nespočívá pouze v barokním ambitu, ale spíše v souboru všech budov s jejich patinou, včetně všech náhlých zlomů a přechodů mezi částmi pocházejícími z různých epoch.

Die für das Gebäude relevante Zeitrechnung beginnt mit dem Barock. Zeugnisse der vorbarocken Zeit, also der Zeit der gotischen Kirche und des ersten Ambitus, sind nur noch spärlich vorhanden. Der Barock ist der Hintergrund, vor welchem sich die Umnutzungen, Erweiterungen und Umbauten vollziehen. Im Gegensatz zu den politisch motivierten Repräsentationsbauten des Ambitus, der Basilika und der Jesuitenresidenz sind die Bauten des 19. und 20. Jahrhunderts anspruchslos, diskret und funktional. Unter einem bauhistorischen, streng auf die Substanz und auf einzelnen Epochen limitierten Blickwinkel haben sie keinen Wert hinzugefügt. Die Umbaumaßnahmen im Bestand haben sogar Schaden zugefügt. Der Wert der Anlage mit ihren Schichtungen ist ein anderer: er

Relevantní datování budov začíná v baroku. Svědků doby předbarokní, tedy období vzniku gotického kostela a prvního ambitu, se dochovalo pouze poskrovnu. Baroko představuje pozadí, na němž byly prováděny přestavby, rozšíření a změny využití. V protikladu k politicky motivovaným reprezentačním stavbám ambitu, baziliky a jezuitské rezidence jsou stavby z 19. a 20. století nenáročné, diskrétní a funkční. Z pohledu stavebně historického, čistě omezeného na podstatu a jednotlivé epochy, hodnotu nepřidávají, naopak: Přestavby dokonce areálu uškodily. Hodnota areálu s jeho vrstevnatostí spočívá v něčem jiném. Vyplývá ze souboru, z bezprostřední koexistence reprezentačních budov a vernakulární architektury, a ze sousedství staveb z různých epoch. Tato hodnota není jen teoretická nebo vědecká,


Wir empfehlen eine vollständige und unvoreingenommene Bauaufnahme, welche alle Bauteile des Komplexes, egal aus welcher Epoche oder in welchem Zustand, aufnimmt, und welche ebeno die Außenräume in ihre Untersuchung miteinbezieht. Relevante Bauteile Die zwei barocken Einheiten der Anlage, also der Ambitus mit Basilika sowie die Jesuitenresidenz, sind als zentrale Bauteile der Anlage sowie als anerkannt historische Bausubstanz über jede Diskussion hinsichtlich ihrer Bewahrungswürdigkeit erhaben. Darüberhinaus gibt es aber jüngere Bauteile, die die originale barocke Situation verändert haben, die wesentlich zur Vielschichtigkeit des Ortes beitragen, und welche bei einer weiteren Untersuchung (und Entwicklung) miteinbezogen werden sollten. Diese sind: - die Bibliothek - die Einbauten zwischen den Ambituskapellen - der Kantinenbau, der sich inzwischen auf einem nicht mehr der Schule gehörenden Grundstück befindet. Die Bibliothek Die Bibliothek befindet sich in zwei Räumen im Erdgeschoß der ehemaligen Jesuitenresidenz. Eine mit einfachen Mitteln gebaute Stahlkonstruktion dient als zweistöckiges Regalsystem mit Mezzanin. Die Bibliothek ist heute von seinem Bestand und von seiner Nutzung ein improvisierter Ort und hat nichts mehr mit einer ehemaligen Klosterbibliothek zu tun. Sie ist dennoch sowohl als Symbol von großer Bedeutung: zum Einen als ehemalige Klosterbibliothek für die Kontinuität des Ortes, zum anderen als Rückzugs- und Studienort für die Schüler heute.

v průběhu epoch získala na komplexitě také prostorová konfigurace, a to jak vnitřní, tak vnější. a) navenek silně oddělující charakter ambitu a rezidence je změkčen přístavbami. Dnešní situace dovoluje zabývat se vnějšími prostorami diferencovaněji. Nejlepším příkladem jsou venkovní přístavby mezi kaplemi ambitu. b) díky dodatečným stavbám ve 20. století zde přibyly nové prostorové typologie, které dovolují rozmanité využití areálu. Doporučujeme provést celkovou a nezaujatou stavební dokumentaci, která zahrnuje všechny stavební části komplexu nezávisle na tom, z jaké epochy pocházejí a v jakém stavu se nacházejí. Nezbytné je také zařadit do průzkumu i vnější prostory. Relevantní stavební části Obě barokní součásti areálu, tedy ambity s bazilikou a jezuitská rezidence, jsou jako centrální stavební prvky areálu a jako uznaná historická stavební podstata mimo jakoukoliv diskuzi o vhodnosti jejich zachování. Kromě nich jsou zde ale také mladší stavební části. Tyto změnily původní barokní charakter místa a bytostně přispěly k mnohovrstevnatosti místa. Z tohoto důvodu by měly být zahrnuty do průběhu dalšího výzkumu (a vývoje). Jedná se o knihovnu, o přístavby mezi kaplemi ambitu a budovu kantýny ležící na pozemku, který mezitím přestal patřit ke škole. Knihovna Knihovna se nalézá ve dvou místnostech v přízemí bývalé jezuitské rezidence. Jednoduchými prostředky zbudovaná ocelová konstrukce slouží jako dvouposchoďový regálový systém s mezaninem. Co se týče jejího stavu a využití, jedná se o improvizaci, která nemá s bývalou klášterní knihovnou nic společného. Nicméně jako symbol má velký význam, především jako bývalá klášterní knihovna pro kontinuitu místa, dále dnes jako studovna a odpočinková místnost pro studenty.

Über die alte Bibliothek des Klosters Bohosudov ist wenig bekannt. Sie hat wohl, wie Pater Cukr in seinen Aufzeichnungen erwähnt, schon in der Säkularisation zu Ende des 18. Jahrhunderts, als die Jesuiten in der Habsburger Monarchie verboten waren, schwer gelitten. Die Bibliothek wurde ab 1814 wieder aufgebaut und wurde zur Bibliothek heute Knihovna dnes

43

Schlussfolgerungen Záverem

ergibt sich aus dem Ensemble, aus dem unvermittelten Nebeneinander von Repräsentationsbauten und vernakulärer Architektur, aus dem Nebeneinander von Bauten aus verschiedenen Epochen. Dieser Wert ist nicht nur ein theoretischer oder wissenschaftlicher; auch die räumliche Konfiguration, innen wie außen, hat im Laufe der Epochen an Komplexität gewonnen: - der stark nach außen abschottende Charakter von Ambitus und Residenz wird durch die Anbauten aufgeweicht; die heutige Situation erlaubt, die Außenräume differenzierter zu behandeln. Das beste Beispiel dafür sind die außen zwischen die Ambituskapellen eingesetzten Anbauten. - durch die zusätzlichen Bauten des 20. Jahrhunderts sind neue räumliche Typologien hinzugekommen, welche der Anlage eine Vielfalt von Nutzungen erlauben.


größten jesuitischen Bibliothek in Böhmen. Nach Internierung des Klerus in Bohosudov 1950 (siehe “akcie K / S.10/11) wurden die Gefangenen beauftragt, den gesamten Bücherbestand aus der Bibliothek auf einen Lastwagen zu werfen. Das meiste dieser Bücher ist verloren gegangen - laut Pater Cukr wurden sie verbrannt. Einige Bücher konnten gerettet werden und befinden sich in der Bibliothek des Klosters Velehrad in Mähren. Anbauten an die Südwand des Ambitus Der Ursprung dieser Bauten, deren grundfläche ca. 160 m² beträgt, ist nicht bekannt. Angeblich dienten sie als Unterkünfte für die Pilger. Das dreiteilige „parasitäre“ Gebäude ist von außen am südöstlichen Teil der Ambitusanlage zwischen der Kulmer Kapelle und der Ossegger Kapelle gebaut. Es hat im Erdgeschoß jeweils eine Garage pro Gebäudeteil und mindestens eine Erschließung des Obergeschoßes. Eine Verbindung nach innen, in den Ambitus, ist nicht bekannt. Allerdings sind im Keller Verbindungen in die Kaakomben des Ambitus vorhanden. Die Räume im Obergeschoß sind teilweise durch Oberlichter belichtet. Im Gegensatz zu dem zwischen zwei Kapellen gebauten, zu diesen jedoch auf Abstand gesetzten Ladeneinbau an der Nordseite (Entstehungszeit unbekannt), sind die Gebäude hier direkt mit der Wand der Ambitusanlage verbunden. Die Qualitäten dieser Bauteile liegen in ihrer besonderen Position und in ihrer stadträumlichen wie räumlichen Komplementarität zur barocken Anlage.

O staré knihovně bohosudovského kláštera je toho známo málo. Pravděpodobně byla silně poškozena, jak zmiňuje pater Cukr ve svých záznamech, již během sekularizace ke konci 18. století, kdy byli jezuité zakázáni. Její obnova probíhala od roku 1814. Vznikla zde největší jezuitská knihovna v Čechách. Po internaci kléru v Bohosudově v roce 1950 (viz akce K / str. 10/11) bylo vězňům přikázáno naházet celou knihovnu na nákladní auto. Většina těchto knih se ztratila, podle patera Cukra byly spáleny. Některé se podařilo zachránit a nalézají se v knihovně kláštera na Velehradě na Moravě. Přístavby na jižní stěně ambitu Původ těchto staveb, jejichž plocha je cca 160 m², není znám. Údajně měly sloužit jako ubytovna poutníků. Trojdílná „parazitní“budova je přistavěna zvenčí na jihovýchodní část ambitu mezi Chlumeckou a Oseckou kaplí. V přízemí je v každé její části garáž a minimálně jeden příchod do horního poschodí. O přístupu směrem dovnitř, do ambitu, není nic známo. Ve sklepě se však nalézají přístupy do katakomb ambitu. Místnosti v horním podlaží jsou částečně osvětleny horními světlíky. Na rozdíl od stavby obchodu na severní straně, umístěné mezi dvěma kaplemi, od kterých je však oddělen (doba vzniku neznámá), jsou tyto stavby přímo nastavěny na zeď areálu ambitu. Kvalita těchto stavebních prvků spočívá v jejich zvláštní pozici a v jejich urbanistické a prostorové komplementaritě k baroknímu areálu.

30 m

Ausschnitt Ambitusanlage ~1:500 Výřez areál ambitů ~1:500

55 m

Halle ~1:1000 Hala ~1:1000


Hala

Grundfläche ca. 1.400 m² Baujahr: 1970er Jahre

Plocha cca. 1.400 m² Rok stavby: 70. léta

Diese Stahlbetonskelettkonstruktion wurde vom sowjetischen Militär als Kantine gebaut. Es handelt sich um einen eingeschossigen Flachbau mit ca. 55 x 25 m Grundfläche, der auf einem quadratischen Raster von ca. 6.5m aufbaut und eine Raumhöhe ca. 5.5m besitzt. Der Bau befindet sich zwischen der Schule und der im Osten angrenzenden Plattenbausiedlung. Der Bau teilt sich auf in einen von Stützen gegliederten Großraum von ca. 850 m² sowie mehrere kleinteiligere Nebenräume (wohl die Küche).

Tato železobetonová konstrukce byla postavena sovětskou armádou jako kantýna. Jedná se o jednoposchoďovou nízkou stavbu o ploše cca 55 x 25 m, která je postavena na základě kvadratického rastru o délce cca 6,5 a má vnitřní výšku cca 5,5 m. Stavba se nalézá mezi školou a sousedícím panelákovým sídlištěm na východě. Stavba je rozdělena na velkoprostorovou část o ploše cca 850 m² rozčleněnou sloupy a vícero malých místností (zřejmě kuchyně).

Inzwischen ist das Gebäude so weit verwüstet, daß nur noch der Rohbau vorhanden ist. Über den Zustand des Tragwerks und eine mögliche Kontamination des Bodens ist nichts bekannt. Auf der Südseite ist die ca. ein Meter hohe Böschung dicht mit relativ weit entwickelter Vegetation bewachsen. Die Qualitäten dieses Gebäudes in diesem Kontext wären zum einen eine sonst nicht vorhandene räumliche Großzügigkeit dank der Skelettbauweise und der relativ großen Spannweiten, außerdem gute physische und visuelle Verbindung zwischen Innnen und Außen dank der großen Öffnungen. Der Bezug nach außen wird außerdem betont durch die erhöhte Position der Halle gegenüber dem südlich gelegenen Außenraum.

Budova je natolik zpustlá, že z ní zbývá pouze hrubá stavba. O stavu nosné konstrukce a možné kontaminaci půdy není nic známo. Na jižní straně je cca metr vysoký svah hustě porostlý relativně výrazně rozbujelou vegetací. Kvality budovy v tomto kontextu by spočívaly v prostorové velkorysosti skeletové konstrukce, která je daná relativně velkými rozestupy mezi sloupy. Podobný velký prostor zde jinak není. Kromě toho zde díky velkým okenním otvorům existuje dobré fyzické a vizuálně propojení vnitřního a vnějšího prostoru. Vztah navenek je také zdůrazněn zvýšenou pozicí haly oproti jižně položenému venkovnímu prostoru.

Innenraum Kantine, Zustand 2010 Kantýna, vnitřní prostor, stav 2010

45

Schlussfolgerungen Záverem

Halle


Für die Lehre / pro výuku Der didaktische Rahmen dieses Projekt umfaßt generell zwei Ebenen, die Wissensvermittlung und das Kennenlernen des Ortes. Im Folgenden sind methologische Verbesserungsvorschläge für das Programm mit den Studenten aufgelistet. 1. Aufmaß a. Großer Maßstab / Überblick: In einem ersten Schritt sollen sich die Studenten einen Überblick über die räumlichen Gegebenheiten verschaffen. Dabei werden die Studenten in Gruppen aufgeteilt, welche im Laufe eines Nachmittages jeweils ein Thema untersuchen und vorstellen sollen: - Anordnung Innen zu Außen - Bezug der Gebäude zu Topographie und Wasser - Aufeinanderfolgen der einzelnen Bauphasen Erst wenn dieser Überblick vorhanden ist, beginnen die Studenten, ihren Teilbereich zu vermessen. b. Vergleich des heutigen Zustandes mit (Original-) Planmaterial Bei dieser in Form eines Rätsels aufgebauten Übung ist das Ziel, einen Vergleich zwischen Plan und Realität zu ziehen. c. Einbetten der einzelnen Aufmaßübungen in ein übergeordnetes System Vor Beginn der studentischen Arbeit sollte eine Vorbereitungsgruppe aus Studenten mit ca. 2 Tagen Vorlauf ein übergeordnetes Netz einrichten. In diesem Netz sollten Referenzpunkte und Achsen vorgegeben werden, auf welches sich die einzelnen Teilaufmaße in ihren Zeichnungen beziehen. Ebenso sollten nach der Bauaufnahme alle Pläne in digitalisierter Form in das Gesamtnetz übertragen werden. Dies soll sowohl für Grundrisse wie für Schnitte erfolgen. d. Arbeiten für einen tatsächlichen Bedarf Je mehr tatsächliches Interesse die Nutzer oder die Eigentümer des Objekts an der Bauaufnahme haben, desto besser ist es für

Didaktický rámec tohoto projektu obsahuje dvě roviny - zprostředkování vědomostí a poznání lokality. V následujícím textu jsou vyjmenovány metodologické návrhy na zlepšení programu se studenty. 1. Vyměření a. Velké měřítko / přehled V prvním kroku si mají studenti vytvořit přehled o prostorových faktech. Studenti budou přitom rozděleni do skupin, z nichž každá má v průběhu jednoho odpoledne prozkoumat a představit jedno téma - seřazení z vnitřku ven - vztah budovy k topografii a vodstvu - posloupnost jednotlivých stavebních fází Teprve poté, co jsou studenti hotovi s přehledem, začínají s vyměřováním přidělených úseků. b. Porovnání dnešního stavu s (originálními) plány Cílem tohoto cvičení ve formě hádanky je srovnání reality a plánu. c. Vložení jednotlivých výsledků zaměřování do nadřazeného systému Předtím, než studenti začnou pracovat, by měla přípravná sku-


e. Internationaler Austausch Im Rahmen eines Aufenthaltes von nur fünf Tagen ist nur schwer möglich, neben der fachlichen Leisung auch noch ein Kennenlern-Programm der deutschen und tschechischen Studenten auf die Beine zu stellen. Das Konzept, daß sich die Schulen untereinander die verschiedenen Maßstäbe aufteilen und getrennt behandeln, hat sich bewährt. Ebenso erfolgreich war die gegenseitige Präsention der Untersuchungsergebnisse den Interessierten der jeweils anderen Gruppe. 3. Im Kontext der Roten Banane Eine der Hauptthesen der Roten Banane lautet, daß die Region während des Kalten Krieges dem kollektiven Bewußtsein entzogen war, und daß dieser Mangel immer noch nicht behoben wurde. Daher sind alle Maßnahmen, die den Studenten den Kontext der Roten Banane zeigen, zu begrüßen. Das Abendprogramm mit Ausflügen ist sehr wichtig und sollte ausgebaut werden.

pina studentů s cca dvoudenním předstihem zhotovit nadřazenou mřížku. V této mřížce mají být zaneseny referenční body a osy, ke kterým se vztahují jednotlivá dílčí zaměření. Stejně tak by měly být po provedení dokumentace zaneseny do rastru všechny plány v digitalizované formě. To platí pro půdorysy i pro řezy. d. Práce pro skutečnou potřebu Čím větší mají uživatelé nebo vlastníci objektu skutečný zájem na dokumentaci, tím lépe pro studenty, neboť mohou být konfrontováni s konkrétními otázkami k jejich výzkumu. Tento zájem, během minulé dokumentace chybějící, má za důsledek tlak na výsledky, který může být práci velmi prospěšný. Možnými partnery takovéto organizace jsou vlastníci nebo místní památkové úřady. e. Mezinárodní výměna V rámci pětidenního pobytu je kromě odborných prací lze těžko realizovat i poznávací program německých a českých studentů. Koncept, podle kterého si vysoké školy mezi sebou rozdělily a odděleně zpracovávaly materiály v různém měřítku, se osvědčil. Stejně tak úspěšná byla i vzájemná prezentace výsledků výzkumu obou skupin. 3. V kontextu Červeného banánu Jedna z hlavních tezí Červeného banánu zní, že tento region během studené války zmizel z kolektivního vědomí, a že tento nedostatek stále ještě nebyl odstraněn. Proto je třeba uvítat veškeré akce, které studentům přiblíží kontext Červeného banánu. Večerní program s výlety je velmi důležitý a měl by být rozšířen.

47

Schlussfolgerungen Záverem

die Studenten, da sie mit konkreten Fragen zu ihrer Untersuchung konfrontiert werden. Dieses Interesse - das bei dieser Bauaufnahme nicht vorhanden war - hätte einen Resultatsdruck zur Folge, welcher der Arbeit sehr gut tun würde. Mögliche Partner für so eine Organisation sind die Eigentümer oder die lokalen Denkmalschutzämter.


Für die Förderer/ pro podporovatele

Alle Fördermittel für dieses grenzüberschreitende Kooperationsprojekt kamen aus Deutschland. Die Zielsetzung aller Förderer kann in drei Hauptpunkten zusammengefasst werden: - Förderung des deutsch-tschechischen Austausches - Erweiterung des mitteleuropäischen Horizonts der deutschen Studenten - Beitrag zur Rettung europäischer Kulturgüter. Verwirklichung der Zielsetzungen 1. Förderung des deutsch-tschechischen Austausches: Anfangs war geplant, die Studenten in gemischt deutschtschechischen Teams arbeiten zu lassen. Davon wurde allerdings Abstand genommen, aus der Befürchtung heraus, das Studienziel könnte aufgrund von Verständigungsproblemen nicht erreicht werden. Die alternativ gewählte Variante, die Untersuchungsthemen aufzuteilen (Städtebau - CVUT Prag / Gebäude - Hochschule München) hat sich jedoch bewährt. Gegenseitige Präsentationen sind ein geeignetes Mittel zum Kennenlernen. 2. Zusammenarbeit mit Hochschulen Die Hochschule München wurde zur Mitarbeit an diesem Projekt mit dem Vorschlag überzeugt, ihre alljährliche Lehrveranstaltung der Bauaufnahme im Terrain nach Bohosudov zu verlegen.

Veškeré prostředky na podporu tohoto přeshraničního projektu spolupráce pocházely z Německa. Cíle, které podporovatelé sledovali, lze shrnout do třech hlavních bodů: - podpora česko-německé výměny - rozšíření středoevropského horizontu německých studentů - příspěvek k záchraně evropských kulturních statků Realizace zamýšlených cílů 1. Podpora česko-německé výměny Na počátku bylo zamýšleno nechat studenty pracovat ve smíšených česko-německých skupinách. Od toho však bylo upuštěno vzhledem k obavám, že z důvodu jazykové bariéry by se nemuselo dojít k cíli studie. Alternativní zvolená varianta rozdělení témat výzkumu (urbanistika - ČVUT Praha / budovy - VŠ Mnichov) se však osvědčila. Vzájemné prezentace jsou vhodným prostředkem poznání. 2. Spolupráce s vysokými školami Vysokou školu v Mnichově ke spolupráci na tomto projektu přesvědčil návrh, aby svůj každoroční seminář o stavební dokumentaci přeložila do terénu do Bohosudova. Aby byla naplněna komplexita tohoto záměru, byl zvýšen počet vyučujících na dva. V případě ČVUT Praha byla spolupráce spíše neformální. Se souhlasem prof. Matuše Dully se Doc. Rykl zúčastnil projektu mimo rámec oficiálních přednášek se studenty, kteří se dobrovolně přihlásili. Pokud by se měl projekt opakovat, byla by vhodná společná příprava a vedení projektu. Bohužel bakalářský studijní plán pro výuku architektury nedovoluje provést přiměřenou přípravu a vyhodnocení projektu. Zde jsme odkázáni na dobrovolnou spolupráci studentů. 3. Spolupráce s organizacemi Projekty tohoto druhu mohou vést k úspěchu pouze tehdy, pokud jsou na obou stranách partneři připraveni přiložit ruku k dílu a také mají vůli převzít zodpovědnost. Zkušenosti získané v Bohosudově ukázaly, že jako partnery je třeba mít na místě jedince, kteří dokáží představit a bránit projekt v jim přirozeném prostředí.


Schlussfolgerungen Záverem

Um der gestiegenen Komplexität der Unternehmung gerecht zu werden, wurde die Zahl der Lehrbeauftragten auf zwei erhöht. Im Falle der CVUT Prag war die Zusammenarbeit eher informell. Dozent Rykl nahm mit Zustimmung von Prof. Matus Dulla unentgeltlich mit freiwilligen Studenten außerhalb der offiziellen Lehrveranstaltungen am Projekt teil. Im Falle einer Wiederholung wäre eine gemeinsame Projektvorbereitung und Federführung empfehlenswert. Bedauerlicherweise erlaubt der Bachelor Studienplan der Architektenausbildung es nicht, mit den Studenten eine angemessene Vor- und Nachbereitung des Projektes durchzuführen. Hier ist man auf freiwillige studentische Mitarbeit angewiesen. 3. Zusammenarbeit mit Organisationen Projekte dieser Art können nur zum Erfolg führen, wenn auf beiden Seiten leistungsbereite Partner vorhanden sind, die auch willens sind, Verantwortung zu übernehmen. Die in Bohosudov gesammelten Erfahrungen zeigen, daß es unerlässlich ist, als Partner vor Ort Einzelpersonen zu haben, die das Projekt in ihrem eigenen Kontext präsentieren und verteidigen können.

Zapojení českého spolku Antikomplex, který se zabývá německým dědictvím v oblasti Sudet, bylo velmi poučné a je třeba je rozšířit. Výhled Z hlediska dlouhodobé perspektivy lze říci, že projekt má potenciál na to, aby byl prováděn pravidelně. Zájem mají obě strany, jak ČVUT Praha, tak Vysoká škola v Mnichově. Avšak externí náklady vysokých škol ve výši cca 25 000 € na dvoutýdenní projekt je třeba obstarat formou příspěvků. Při dobré přípravě lze dosáhnout rovnováhy mezi odbornými technickými a kulturními cíli.

Die Einbindung der tschechischen Antikomplex-Gruppe, die sich mit dem deutschen Erbe in den Sudetengebieten beschäftigt, war sehr aufschlussreich und soll ausgebaut werden. Ausblick Perspektivisch gesehen, hat das Projekt das Potential, regelmäßig durchgeführt zu werden. Interesse daran besteht sowohl auf Münchner wie auf Prager Seite. Die hochschulexternen Kosten von ca. 25.000 € für eine zweiwöchige Kampagne müssen allerdings in Form von Zuschüssen organisiert werden. Das Gleichgewicht zwischen den fachlich-technischen und den kulturellen Zielsetzungen kann bei guter Vorbereitung sichergestellt werden.

49


Alle Abbildungen: Staatliches Archiv Litomerice Všechna vyobrazení: Státní archív Litoměřice

Grundriss Jesuitenresidenz Originalplan (Ottavio Broggio?) Půdorys jezuitské rezidence původní plán (Ottavio Broggio?)

Teilansicht Ambitus Südseite mit Varianten der Marienkapelle Částečný pohled na ambit s variantami Mariánske kaple

Querschnitt Marienkapelle Mariánske kaple - příčný řez


Graphisches Material obrazový materiál Innenansicht Ambitus mit Kapelle Pohled do vnitra ambitu s kaplí

Grundriss Ambitus ohne Südeingang und zwei Basilikavariationen Půdorys ambitu bez jižního vchodu a dvou variant baziliky

Grundrissausschnitt Ambitus mit Südeingang und Wasserkapelle Pohled do vnitra ambitu s kaplí


Literaturverzeichnis: E. Poche et al.: Umělecké památky Čech I (Historische Kunstwerke Böhmens I), Prag 1978, S. 92–95.

Literatura: E. Poche a kol.: Umělecké památky Čech I, Praha 1978, s. 92-95

P. Vlček, P. Sommer, D. Foltýn: Encyklopedie českých klášterů (Enzyklopädie der böhmischen Klöster), Prag 1997, S. 318–320.

P. Vlček- P. Sommer- D. Foltýn: Encyklopedie českých klášterů, Praha 1997, s. 318-320

K. Kuča: Města a městečka v Čechách, na Moravě a v Slezsku (Städte in Böhmen, Mähren und Schlesien), Bd. I, S. 230–234.

K. Kuča: Města a městečka v Čechách, na Moravě a v Slezsku, I, s. 230-234

Ottův slovník naučný (Ottos Konversationslexikon), Stichwort: Bohosudov.

Ottův slovník naučný, heslo Bohosudov

A. Profous: Místní jména v Čechách I (Ortsnahmen in Böhmen I), Stichwort: Bohosudov, Weiskirchlitz, Mariaschein, S. 104–105.

A. Profous: Místní jména v Čechách I, heslo Bohosudov, Weiskirchlitz, Mariaschein, s. 104-105

* Karl M. Svoboda (Hrsg.): Barock in Böhmen, München, 1964, S.46

Karl M. Svoboda (vyd.): Barock in Böhmen (Baroko v Čechách), Mnichov, 1964, str.46


Organisation Organizace

Konzept und Federführung

ENZO Architekten, Hans-Michael Földeak, Berlin mit Friederike Goebbels und Yannick Miara

Partnerschulen Leiung des Aufmaßprojektes

Hochschule München, Fachbereich Architektur, vertreten durch Prof. Dr. Florian Zimmermann CVUT Praha, Fakulta architektúry, vertreten durch doc. Ing. Michael Rykl

Partner vor Ort

Antikomplex, vertreten durch Herrn Mag. Ondrej Matejka

Finanzierung des Projektes

Hochschule München, FB Architektur Venio OSB, München, vertreten durch Sr. Lucia Wagner Ackermann Gemeinde München, vertreten durch Herrn Franz Olbert Haus des Deutschen Ostens, vertreten durch Herrn Direktor Dr. Kotzian und die Heimatpflegerin der Sudetendeutschen, Frau Dr. Zuzanna Finger Bayrische Staatsregierung, vertreten durch Herrn Bertold Flierl Adalbert Stifter Verein, vertreten durch Herrn Dr. Peter Becher und Frau Anna Knechtl

Übersetzungen

Ladislav Lindner-Kylar, Dresden

Kontakt

Hans-Michael Földeak T +49 (0)176 200 37 821 hmf@enzo2.eu www.enzo2.eu

Koncept a vedení

ENZO Architekten, Hans-Michael Földeak, Berlin spolu s Friederike Goebbels a Yannickem Miarou

Partnerské školy Vedení zaměřování

Vysoká škola Mnichov, odbor architektury, zastoupen prof. Dr. Florianem Zimmermannem ČVUT Praha, fakulta architektury, zastoupena doc. Ing. Michaelem Ryklem

Místní partneři

Antikomplex, zastoupen panem Mgr. Ondřejem Matějkou

Financování projektu

Vysoká škola Mnichov, odbor architektury Venio OSB, Mnichov, zastoupen Lucií Wagnerovou Ackermann Gemeinde Mnichov, zastoupena panem Franzem Olbertem Haus des Deutschen Ostens, zastoupení ředitelem Dr. Kotzianem a paní Dr. Zuzannou Fingerovou Bavorská státní vláda, zastoupena panem Bertoldem Flierlem Spolek Adalberta Stiftera, zastoupen panem Dr. Peterem Becherem a paní Annou Knechtlovou

Překlady

Ladislav Lindner Kylar, Drážďany

Kontakt

Hans-Michael Földeak T +49 (0)176 200 37 821 hmf@enzo2.eu www.enzo2.eu

Prof. Dr. Florian Zimmermann, Hochschule München Dozent Ing. Michael Rykl, CVUT Prag Dipl. Ing. Reinhold Winkler M.A., München Dipl. Ing. Stefan Franz, München

Prof. Dr. Florian Zimmermann, Vysoká škola Mnichov Docent Ing. Michael Rykl, ČVUT Praha Dipl. Ing. Reinhold Winkler M.A., Mnichov Dipl. Ing. Stefan Franz, Mnichov

55


002 | Grenzorte | #10 | D - CZ | 03 2012

Grenzorte 1  

Broschüre Projekt Bohosudov

Advertisement