Issuu

PRÍMALEX

JARO 2019

ČÍSLO XXXV

IT PRÁVO A ELEKTRONIZACE

AKTUÁLNÍ TÉMATA: GDPR Elektronizace Umělá inteligence

Obsah Téma: IT právo a elektronizace

04 07 10 12 14 18 22 24

GDPR a novináři Mgr. Eva Škorničková o etice v právní profesi GDPR a kamerové systémy: musíme se bát? Status umělých inteligencí, sci-fi? Jak porozumět elektronickým podpisům? Rozhovor se Zdeňkem Kučerou Průzkum: lidé výrazně podceňují ochranu dat ve své domácnosti Bitcoin, blockchain, smart contract - 10 let poté

Projekty

25 26 27 29 30 32

Veletrh Job Fair Kontakt již po osmnácté Organizace Brno Summer School on IT Law Brno Summer School on IT Law - Report z akce Co je STEP? Negotiation Competition 2018 Allen & Overy Essay Competition 2018

Business

35 37 40 2

Sprechen Sie Deutsch? Tak Trochen. Advokátní kancelář Taylor Wessing: Vše je hlavně o plánování a využití volného času Práce advokáta jako ze seriálu? Ve kutečnosti je to větší zábava PRÍMALEX

NADCHÁZEJÍCÍ AKCE ELSA Job Fair 2019 Tento rok se již po 19. bude konat veletrh pracovních příležitostí na půdě Právnické fakulty Karlovy Univerzity! Kromě rebrandingu z Job Fair Kontaktu na ELSA Job Fair se můžete těšit také na rozšíření samostatného veletrhu. Na Job Fairu vystavuje velký počet subjektů jak ze státní sféry, tak ze sféry soukromé. Tak neváhej a přijď společně se svým životopisem čtvrtého, pátého nebo šestého března na Job Fair!

Training Days Na základě rotačního systému pořádá každý rok jedna z lokálních skupin ELSA Česká republika projekt Training Days, jehož účelem je rozvíjet naše členy v oblasti soft skills prostřednictvím workshopů a interaktivních tréninků vedených profesionály v jejich specializaci. Mimo jiné je to také příležitost zasvětit členy ostatních lokálních skupin do kultury a krás našich měst, vytvořit si kontakty na jiných fakultách a pevná přátelství během sociálního programu. Projekt jako Training Days je v mezinárodní ELSA síti poměrně unikátní. Obzvlášť pokud vezmeme v potaz, jak malá národní skupina jsme. Letošní ročník připadá lokální skupině ELSA Brno. Poprvé jsme ho rozšířili na tři dny a pozvali i anglicky mluvící trenéry, abychom zvýšili atraktivitu celé akce pro naše členy.

Římskoprávní Moot Court Římskoprávní Moot Court je projekt, který má dlouhodobou tradici na všech právnických fakultách v České republice. Spolupracujeme na něm s ELSA Slovensko, a proto tento Moot Court nabírá i mezinárodní aspekt. Tento rok se mezinárodní kolo této soutěže uskuteční na území České republiky, a to konkrétně na Právnické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci dne 2. května 2019. Pokud byste měli zájem se zúčastnit této soutěže neváhejte se přihlásit do lokálního kola na Vaší fakultě!

John H. Jackson Moot Court Competition on WTO Law V období 12. – 16. března 2019 bude lokální skupina ELSA Praha ve spolupráci s ELSA International, World Trade Organization a předními světovými advokátními kancelářemi pořádat druhé evropské regionální kolo jednoho z největších „moot courtů“ na světě – John H. Jackson Moot Court Competition on WTO Law. Záštitu nad celou akcí převzala ministryně průmyslu a obchodu, paní inženýrka Marta Nováková, a projektový příspěvek rovněž poskytla advokátní kancelář Allen & Overy.

Národní konference 2019 Národní konference je každoročním projektem ELSA Česká republika, jehož organizace je v letošním roce svěřena lokální skupině ELSA Olomouc. Konference na téma „Soukromé právo a jeho budoucnost v České republice“ se uskuteční v prostorách Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci ve dnech 21. a 22. března 2019 a účastníci se kromě akademického programu mohou těšit i na networking a party. Univerzita Palackého v Olomouci se rozhodla celou akci zaštítit a finančně ji podpořit, finanční podporu pak rovněž poskytla i advokátní kancelář Allen & Overy formou projektového příspěvku.

Šéfredaktorka: Veronika Pošmurná

Redakce:

Lan Huong Pham Ngoc Jan Jílek Monika Ngo Eliška Pešková Adéla Přibíková Barbora Sveykovská Jan Štáhlich Veronika Tamaškovičová Jakub Kačerek

Jazyková Korektura: Veronika Janů Monika Plevová Adéla Přibíková

Vážení čtenáři, právě se Vám dostalo do rukou nové číslo časopisu PrímaLEX. Nutno podotknout, že náš studentský časopis oslavil v loňském roce 2018 své dvacáté narozeniny. Těžko uvěřit, že už přes dvacet let se sami studenti snaží rozšiřovat obzory sami sobě i svým vrstevníkům a někdy i advokátům a stejně tak už přes dvacet let naši partneři tuto činnost umožňují. Ráda bych tak všem, kteří se na tvorbě podíleli i podílí, poděkovala.

Kontakt:

Letošní jarní číslo nese téma „IT právo a elektronizace“, ovšem na následujících stránkách se dočtete i o loňském fenoménu GDPR, které je stále žhavým tématem v právnických kruzích, ať už z pohledu uživatele internetu nebo zaměstnance. Také v našem časopisu najdete hned několik rozhovorů týkající se různé problematiky v oblasti elektronizace, GDPR nebo IT práva. Dalším zajímavým tématem, o kterém si můžete něco přečíst, je umělá inteligence a její právní problematika.

Registrováno u MK ČR

Všem, kteří poskytli rozhovor do našeho časopisu, bych ráda touto cestou jménem celé redakce poděkovala, jelikož bez nich by letošní číslo jistě nebylo tak zajímavé.

č. 8151 ISSN: 1212-494X

Přeji Vám příjemné čtení,

Časopis vychází na akademické půdě Právnické fakulty Univerzity Karlovy, Právnické fakulty Západočeské univerzity v Plzni, Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci a Právnické fakulty Masarykovy univerzity.

Veronika Pošmurná Šéfredaktorka časopisu PrímaLEX

Sazba a grafika: Marek Jindra

Vydavatel:

ELSA Česká republika nám. Curieových 7 116 40 Praha 1

Web: elsa.cz/primalex Facebook: fb.com/elsaczechrepublic Instagram: @elsa_czechrepublic

PRÍMALEX

Téma: IT právo a elektronizace

GDPR a novináři materiál připravila advokátní kancelář Taylor Wessing Česká republika*

Nejprve bylo GDPR1 (General Data Protection Regulation) prohlašováno za velkou revoluci v oblasti ochrany osobních údajů, kterou až zase tak není. Konkrétně není revolucí pro ty, kteří respektovali pravidla hry nastavená aktuálně platným zákonem o ochraně osobních údajů (zákonem č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, v platném znění (dále jako „ZOOÚ“)). Nyní se v médiích objevují zprávy o tom, že GDPR ohrožuje novinářskou svobodu a v důsledku toho svobodu projevu a informací každého občana. Takové informace jsou ale velmi zkreslené. Dále jsou tedy uvedeny informace o tom, zda a jak GDPR konkrétně ovlivňuje práci novinářů (s výjimkou toho, že jim poskytuje atraktivní témata k publikování).

právo na ochranu osobních údajů podle GDPR do souladu s právem na svobodu projevu a informací, včetně zpracování pro novinářské účely a pro účely akademického, uměleckého či literárního projevu. GDPR stanoví, že pro zpracování pro novinářské účely nebo pro účely akademického, uměleckého či literárního projevu je třeba, aby členské státy stanovily vlastní odchylky a výjimky, a to zejména výjimky ze zásad GDPR, z ustanovení o právech subjektů údajů, z povinností správce a zpracovatele a z předávání osobních údajů do třetích zemí nebo mezinárodním organizacím, pokud je to nutné k uvedení práva na ochranu osobních údajů do souladu se svobodou projevu a informací.

Již Preambule GDPR2 předpokládá, že na zpracování osobních údajů3, ke kterému dochází výhradně pro novinářské účely4, by se měly vztahovat odchylky či výjimky z některých ustanovení GDPR tak, aby právo na ochranu osobních údajů bylo v souladu s právem na svobodu projevu a informací5. GDPR předpokládá a požaduje vyvážení obou základních práv – práva na ochranu osobních údajů a práva na svobodu projevu a informací. Zmíněné odchylky a výjimky pak jsou svěřeny jednotlivým členským státům EU, které mají přijmout příslušná legislativní opatření6.

Předpisem, který má v České republice zavést potřebné výjimky a odchylky z ustanovení GDPR, by se měl stát zákon o zpracování osobních údajů (dále jako „ZZOÚ“ či „Návrh“), který má nahradit stávající zákon – ZOOÚ. Návrh7 Ministerstvo vnitra zveřejnilo v srpnu předloňského roku (2017) a dalo možnost ho připomínkovat. Návrh opatřený připomínkami vláda 21. března 2018 projednala a o týden později byl rozeslán poslancům, přičemž Ministerstvo vnitra navrhlo Sněmovně, aby ZZOÚ projednala a vyslovila s ním souhlas již v prvním čtení8. Takový postup však Sněmovna odmítla se zdůvodněním, že je třeba pečlivě projednat možné výjimky a výluky z některých ustanovení GDPR, a to včetně výluky související s novinářskou licencí, resp. se zpracováním osobních údajů pro novinářské účely9. Návrh ZZOÚ tedy

GDPR ukládá v čl. 85 členským státům uvést prostřednictvím národních právních předpisů 1 2 3 4 5 práv 6

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016, ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) Konkrétně recitál 153. Definice zpracování osobních údajů viz čl. 4 odst. 2 GDPR. Definice osobních údajů viz čl. 4 odst. 1 GDPR. Nebo též pro účely akademického, uměleckého či literárního projevu. Viz. čl. 11 Listiny základních práv EU (resp. čl. 17 z. č. 2/1993 Sb., Listina základních a svobod v platném znění). To s ohledem na obecné zásady ochrany osobních údajů, práva subjektů údajů a také práva subjektů, které osobní údaje zpracovávají.

PRÍMALEX

7 8 9

Tento návrh je dostupný prostřednictvím webových stránek Ministerstva vnitra: http:// www.mvcr.cz/gdpr/clanek/gdpr-web-legislativa-legislativa.aspx, resp. na https://apps.odok. cz/veklep-detail?pid=KORNAQCDZPW5. Podle ust. § 90 odst. 2 z. č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny v platném znění. Viz čl. 85 GDPR. V návrhu ZZOÚ viz § 15.

Téma: IT právo a elektronizace

nebyl v prvním čtení dne 18. dubna 2018 schválen, ale byl přikázán k projednání v jednotlivých výborech Sněmovny. Zpracování osobních údajů prováděné mimo jiné pro novinářské účely je v návrhu upraveno v § 15, který v odst. 1 uvádí: „Zpracování osobních údajů je přípustné také tehdy, slouží-li přiměřeným způsobem pro novinářské účely nebo pro účely akademického, uměleckého nebo literárního projevu. Takové zpracování nesmí být v rozporu s oprávněnými zájmy subjektu údajů. Omezení stanovená jinými právními předpisy tím nejsou dotčena“. ZZOÚ připouští, aby byly zpracovávány zvláštní kategorie osobních údajů (tedy osobní údaje vypovídající o rasovém či etnickém původu, politických názorech, náboženském vyznání či filozofickém přesvědčení nebo členství v odborech, dále genetické údaje, biometrické údaje sloužící k jedinečné identifikaci fyzické osoby, údaje o zdravotním stavu, sexuálním životě nebo sexuální orientaci fyzické osoby10), je-li to nezbytné k dosažení sledovaného oprávněného cíle a převažuje-li zájem na takovém zpracování nad oprávněnými zájmy subjektu údajů. Podobný přístup je aplikován i v případě zpracování osobních údajů, které se týkají rozsudků v trestních věcech a trestných činů11, rozhodnutí o přestupcích a přestupků vč. souvisejících bezpečnostních opatření. Jinak je totiž zpracování takových osobních údajů GDPR v zásadě, až na výjimky, zakázáno. Takovou výjimkou je například případ, kdy subjekt údajů udělil výslovný souhlas se zpracováním těchto osobních údajů pro jeden nebo více stanovených účelů, s výjimkou případů, kdy právo EU nebo členského státu stanoví, že takový zákaz nemůže být subjektem údajů zrušen, nebo kdy je to nezbytné ke splnění povinnosti uložené právními předpisy. V návrhu ustanovení § 15 ZZOÚ jsou upraveny i další podrobnosti týkající se zpracování osobních údajů pro novinářské účely, jako např. výjimka z plnění poučovací a informační povinnosti12 správce osobních údajů vůči subjektu údajů pro případ, že by informování 10 11 12

Zvláštní kategorie osobních údajů viz čl. 9 GDPR a také viz definice v čl. 4 odst. 13 a 15 GDPR. Zpracování osobních údajů týkajících se rozsudků v trestních věcech a trestných činů viz čl. 10 GDPR. Informační povinnost viz zejm. čl. 12 – 14, 15 – 22 a 34 GDPR

o příslušnosti ke správci ohrozilo nebo zmařilo účel zpracování. V takovém případě pak lze poskytnutí informace o příslušnosti ke správci na nezbytnou dobu odložit, zejména v záležitostech veřejného zájmu. Poskytnutí uvedené informace není nutné, pokud již subjekt údajů uvedené informace má nebo by její splnění vyžadovalo nepřiměřené úsilí. Další výjimky jsou stanoveny pro zpracování osobních údajů, které nebyly získány od subjektu údajů. V takovém případě může správce odložit nebo odmítnout sdělit subjektu údajů zdroj osobních údajů z důvodu ochrany tohoto zdroje. Informační povinnosti o dalších podrobnostech zpracování jako je informace o správci, způsobu a podmínkách zpracování a o právech subjektu údajů lze odložit nebo je možné ji splnit zveřejněním informací veřejně dostupným způsobem umožňujícím dálkový přístup. Veřejně kolující informace, že GDPR a ZZOÚ zablokují (investigativní) novinářské aktivity, považuji za nadnesené. Výše zmíněná regulace v podobě GDPR i navazujícího návrhu ZZOÚ připadá v úvahu v případě, že se na činnost novináře bude GDPR vztahovat. Dle čl. 2 odst. 1 GDPR, který obsahuje věcné vymezení GDPR, se toto nařízení vztahuje na zcela nebo částečně automatizované zpracování osobních údajů a na neautomatizované zpracování těch osobních údajů, které jsou obsaženy v evidenci nebo do ní mají být zařazeny. GDPR za evidenci považuje „jakýkoliv strukturovaný soubor osobních údajů přístupných podle zvláštních kritérií, ať již centralizovaný, decentralizovaný, nebo rozdělený podle funkčního či zeměpisného hlediska.“13 Přičemž archivace pro účely ve veřejném zájmu není zapovězena. Je tedy otázkou, zda a v jakých případech novináři takové evidence vytvářejí. Pokud novinář napíše a zveřejní článek o konkrétní osobě, pak taková činnost nespadá pod věcnou působnost GDPR. Teprve, pokud by žurnalistická činnost zahrnovala vytváření databází obsahujících osobní údaje, pak je teprve na místě řešit regulaci GDPR a případné 13

Definice pojmu „evidence“ viz čl. 4 odst. 6 GDPR.

PRÍMALEX

Téma: IT právo a elektronizace

výjimky z ní. V tuto chvíli je stále nejasné, v jakém znění bude nakonec ZZOÚ přijat. Jak je již zmíněno výše, i když Návrh schválila vláda a Ministerstvo vnitra požadovalo jeho schválení v průběhu prvního čtení, legislativní proces ke svému závěru nedospěl a o výjimkách z GDPR (vč. té pro práci novinářů) bude ještě diskutováno. Na závěr bych chtěla připomenout, že ani v současné době není žurnalistika prostá regulačních zásahů. Také stávající právní úprava ochrany osobních údajů provedená zákonem č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů v platném znění zakotvuje práva a povinnosti, které je nutné respektovat při zpracovávání osobních údajů. Působnost tohoto zákona je stanovena dosti široce. Zahrnuje „veškeré zpracovávání osobních údajů, ať k němu dochází automatizovaně nebo jinými prostředky s výjimkou nahodilého shromažďování osobních údajů, pokud tyto údaje nejsou dále zpracovávány.“14 Definice osobních údajů, zpracování apod. není zásadně odlišná od definic obsažených v GDPR. Podobnost mezi stávajícím zákonem o ochraně osobních údajů a GDPR lze spatřovat i v oblasti povinností spojených se zpracováním osobních údajů15, přičemž bych zejména chtěla poukázat na požadavek, aby zpracování osobních údajů nebylo v rozporu s právem subjektu údajů na ochranu soukromého a osobního života. Ustanovení § 10 ZOOÚ stanovuje správci a zpracovateli (zde novináři, který osobní údaje zpracovává) povinnost „dbát při zpracování osobních údajů na to, aby subjekt údajů neutrpěl újmu na svých právech, zejména na právu na zachování lidské důstojnosti, a také dbát na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a osobního života subjektu údajů.“ Zároveň již i ZOOÚ definuje přestupky správců a zpracovatelů při zpracování osobních údajů a stanovuje za ně pokuty až do výše 5 či 10 mil. Kč podle konkrétního porušení16.

* autorka již není součástí týmu 14 15 16

Viz. § 3 z. č. 101/2000 Sb. v platném znění. Stávající povinnosti spojené se zpracováním osobních údajů viz § 5 z. č. 101/2000 Sb. v platném znění. Viz ust. §§ 44 a 45 z. č. 101/2000 Sb. v platném znění.

PRÍMALEX

Téma: IT právo a elektronizace

Mgr. Eva Škorničková o etice v právní profesi Adéla Přibíková Mohla byste prosím na začátek pro čtenáře popsat obsah Vašeho zaměstnání? Jmenuji se Eva Škorničková a zabývám se ochranou osobních údajů ve světle nového nařízení GDPR, které nabylo účinnosti 25. 5. 2018. Za tímto účelem jsem založila i osvětový blog https://www.gdpr.cz, na kterém se snažím šířit povědomí o existenci tohoto nařízení a vykládat některá z ustanovení, která jsou dost obecná. Rozhodující bude ale praxe. Judikatura soudu později nastaví parametry výkladu nařízení právě v těchto obecných částech. Zároveň jsem přes 15 let působila jako ředitelka právního oddělení velkých amerických korporací, kde jsem měla na starosti několik zemí a součástí mé zodpovědnosti byla i oblast tzv. compliance (pozn. red.: prověření souladu s právními předpisy), což mě později přivedlo na cestu práva v rámci digitálního světa, především ochrany osobních údajů, ve které vidím velký smysl. Právě kolem tohoto tématu se začínají vést rozsáhlé diskuze, a i ve stínu nedávných událostí (pozn. red.: mimo jiné únik dat ze sociální platformy Facebook) bude zajímavé sledovat, jak se bude mezinárodní ochrana dat vyvíjet. S jakými etickými dilematy by se mohl právník v takové oblasti setkat? Co se týká advokacie v rámci obecného nařízení GDPR, mohu zmínit jeden konkrétní problém. Nařízení totiž ukládá povinnost mít v organizaci tzv. pověřence pro ochranu osobních údajů (pozn. red.: Data Protection Officer, tzv. DPO), který by měl být jakýmsi auditorem, má roli nebo pozici koordinátora ochrany osobních údajů u správce zpracovatele a je kontaktní osobou pro komunikaci s dozorovými

úřady. Začíná se tu ale objevovat poměrně velký zájem ze strany advokátů činnost poradce poskytovat. A nařízení samo neobsahuje kritéria, která by tuto pozici specifikovala. Teoreticky by se mohlo stát, že tentýž člověk vykonávající advokacii a dávající klientům rady v oblasti ochrany osobních údajů by pak zároveň působil jako pověřenec, který má ale fungovat nezávisle. Zatím jsem svědkem toho, že je respektován princip nebýt v konfliktu zájmů. Advokátní komora začíná plánovat vydání opatření, ale problém je stále ještě nevyřešený (pozn. red. ČAK už stanovila pravidla pro výkon funkce pověřence advokátem).

PRÍMALEX

Téma: IT právo a elektronizace

Vy osobně se plánujete zapojit do některého ze zmiňovaných odvětví?

Pokud máte udělat rozhodnutí týkající se etické problematiky, podle čeho se řídíte?

Já určitě budu nabízet funkce onoho DPO, ale nejsem advokát, tudíž to pro mne z etického hlediska problém není. Poukazuji spíše na advokáty, kteří se snaží rozšířit svůj byznys i do této oblasti. Je ale skutečně nutné, aby pečlivě zvažovali, jestli se u klientů, které zastupují v nějakých sporech, nedostávají do konfliktu zájmů.

Pokud by se jednalo o práci pro klienta, který má určitý etický kodex, což je klasickou praxí u společností s propracovanou organizační strukturou, pak pokládám za důležité seznámit se i s ním právě proto, aby mnou poskytovaná služba pro klienta byla i v souladu s jejich kodexem. Pokud takový kodex neexistuje, je samozřejmě v první řadě nutné řídit se zákony a nastavenými pravidly. Já vycházím hlavně z tzv. Best Practices (pozn. red.: nejlepší praxe, osvědčené postupy, procesy či metody řízení, pomocí kterých se ve více organizacích dosáhlo dobrých výsledků a používají se proto jako doporučení pro ostatní). V oblastech, v nichž se pohybuji, už většinou existují zavedená nepsaná pravidla. Zde se ale setkávám s tím, že ne každý je stejnému vnímání nakloněn. I proto preferuji písemnou komunikaci s klientem, aby měly podstatné konverzace svou digitální stopu. V momentě, kdy se na mne klient pokusí tlačit, i přes mé přesvědčení o nezákonnosti jeho požadavku, je z praxe písemná komunikace skutečně velmi důležitá.

Jak často se ve své práci potýkáte s etickými a morálními dilematy? Tím, že pomáhám klientům připravovat se na ono nařízení, mám přístup i k velmi citlivým údajům a mou povinností je pochopitelně adekvátně tyto údaje zabezpečit. Většinou se tak děje smlouvou o mlčenlivosti, ale samozřejmě i morální kodex říká, že nemohu zneužít vědomosti či přístupu k informacím. Na druhou stranu na klienta je tu současně kladen požadavek, aby odkryl vše. Teď se totiž ukazuje, že současnou legislativu v podobě současného zákona 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, dodržovalo opravdu málo organizací. Spolupráce se mnou pro ně tedy znamená, že musí přiznat, že ve své podstatě nedodržovali současnou legislativu. Aby se dostali do souladu s novým nařízením, je třeba, aby vyložili své karty na stůl a měli plnou důvěru v mou službu. Ten etický přístup je pak také ovlivněn samotným vztahem. Když si např. u vás objedná klient službu, předpokládá se, že za domluvených podmínek ji zaplatí. Přičemž zálohová faktura je v případě velkých korporací spíše zapomenutým či nepřípustným termínem. Udělala jste ve své kariéře něco, co by se dalo označit za etické selhání, popř. setkala jste se s nějakým profesním neetickým počinem i ze strany kolegů? S etickými poklesky ze strany ostatních jsem se rozhodně setkala vícekrát. Realita je taková, že jsem již byla svědkem podvodných jednání, například nedodržování smluvených obchodních podmínek. Ty spory se pak řeší před soudem na různých úrovních. Já si osobně ale nemyslím, že bych způsobila nějaký etický přečin, vždy jsem se snažila jednat eticky po stránce morální i právní.

PRÍMALEX

Což vlastně úzce souvisí i s ochranou osobních dat, protože pro DPO platí, že když vedení společnosti neuposlechne pokynů pověřence, automaticky se kvalifikuje případně i pro horní hranici udělení pokuty. Tady je důležité, aby pokyny DPO byly písemné právě proto, aby se doložilo, že klient neuposlechl. Mohu se samozřejmě také radit s ostatními kolegy, ale musím být extrémně opatrná nejen při rámcovém popisu situace, protože pracuji s velmi citlivými údaji a jsem vázána mlčenlivostí. Je pro Vás těžké dělit Vaši práci a osobní život? Záleží hodně na důvěře k osobě, se kterou diskutujete. Nikdy bych s nikým cizím nemluvila o svých klientech, to je samozřejmé. Pokud se ale člověk udrží v obecné rovině, lze se vyhnout porušení onoho etického kodexu. Bohužel zrovna ochrana osobních údajů mi přijde tak provázaná s našimi soukromými životy, že tohle dělení téměř nejsem schopná vymezit.

Téma: IT právo a elektronizace

Byl Vám někdy nabídnut úplatek? Ne. Myslím ale, že svým vystupováním a přístupem jsem vysílala takové signály, že by si to podle mě ani nikdo nedovolil. Stalo se mi ale, že jsem byla požádána o urychlení nějaké záležitosti, protože je známo, že mám některé kontakty na úřady, kde osobní známost může pomoci. Odmítám však i toto. Zkusíte pojmenovat způsob vystupování, jakým by aplikující právník mohl zamezit vůbec vzniku situace, kdy by mu byl úplatek nabídnut? Tohle podle mě vychází z osobnostních profilů advokátů. I v advokacii jsme svědky toho, že advokáti jsou úplatní, řada z nich kvůli tomu, že porušili advokátní kodex, byla zbavena výkonu funkce. Myslím si, že pokud někdo sklouzne, dříve nebo později to bude odhaleno a člověk se s tím pak musí naučit žít. Co je podle mého názoru nejhorší a co může aplikujícího právníka potkat, je, když ztratí dobré jméno na trhu. Mnoho mezinárodních amerických společností má veliké množství pravidel a předpisů, kdo je může zastupovat, jak se chovat. V jejich interních kodexech je například přímo napsáno, že nikdy nesmí za firmu lobovat.

i nějaká lidská chemie. Někdy se stane, že je na setkání vidět nedůvěra. Obecně mám ale pocit, že osobní kontakt je pro oblast, ve které působím, nezbytná. Myslíte si, že by měl existovat závazný etický kodex, popř. měl by existovat jen nezávazně? Já si osobně myslím, že by měl být závazný. Zrovna u oněch pověřenců to vidím jako nezbytné opatření, protože teď na trhu začaly být nabízeny často velmi nekvalitní služby, které jsou klientům spíše na škodu než ku pomoci. Nutné ale je, aby se nejprve ustálila praxe výkonu této funkce. Po etickém kodexu bych časem ale rozhodně sáhla a každý pověřenec by se k němu měl zavázat.

Máte pocit, že ve společnosti panuje obecná důvěra k Vaší profesi? Určitě. Když to vztáhnu na to, co dělám teď, dovolím si tvrdit, že důvěra je v podstatě základem vztahu. Tím, že se zabývám ochranou osobních údajů, mám přístup k velmi citlivým informacím a obchodním datům, které musí být chráněny. Tady se důvěra v jistém smyslu očekává. Není zde ani možno pravidla narušovat, protože tím dojde ke ztrátám nejen z řad klientely. Do téhle oblasti se bohužel vmísilo velké množství firem a poradců bez potřebných zkušeností. Setkala jsem se s přednášejícím, který nebyl schopen zodpovědět dotazy svých posluchačů, což odhalilo jeho neznalost této problematiky. Takový člověk pak nemůže vypadat důvěryhodně. Jak moc důležitá jsou osobní setkání s klienty? Jsou velmi podstatná. Služby, které nabízím, moc nelze poskytovat na dálku, přes emaily. Musí zde fungovat

PRÍMALEX

Téma: IT právo a elektronizace

GDPR a kamerové systémy: musíme se bát? materiál připravila advokátní kancelář Taylor Wessing Česká republika Podle současného zákona o ochraně osobních údajů je nutné, aby lidé, pohybující se v monitorovaném prostoru, byli o snímání informováni. Objevují se ale názory, že podle Obecného nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR) by lidé měli udělit písemný souhlas se svým monitoringem. Další polemika nastává u zaměstnanců firem, kde je třeba vyvážit zájem zaměstnavatele na ostrahu budovy a majetku, a právo zaměstnanců na soukromí. Advokátní kancelář Taylor Wessing by ráda uvedla na pravou míru současné dohady a vysvětlila povinnosti, které vyplývají ze zavedení zásad ochrany osobních údajů podle GDPR. Jak podle stávajícího zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, v platném znění, tak podle obecného nařízení o ochraně osobních údajů 2016/679 platí, že osobní údaje lze legálně zpracovávat nejen se souhlasem jednotlivce, ale i bez jeho souhlasu, za vymezených podmínek. Karin Pomaizlová, partnerka Taylor Wessing Praha, k tomu dodává: “Souhlas se zpracováním osobních údajů je jen jednou z možností zákonného zpracování osobních údajů, nikoliv jedinou. Ne vždy se souhlas vyžaduje. Naopak v praxi se vyskytují nadbytečné žádosti o udělení souhlasu v situaci, kdy je zpracování zákonné z jiného důvodu. Takové nadbytečně vyžadované souhlasy považuje ÚOOÚ za porušení zákona.” V praxi se také zaměňuje povinnost informovat jednotlivce o zpracování osobních údajů se souhlasem ke zpracování osobních údajů. Tedy je nutno rozlišovat mezi souhlasem a informací. Informaci musí jednotlivec obdržet vždy.

PRÍMALEX

Podle platného zákona o ochraně osobních údajů platí, že, vedle souhlasu jednotlivce, je možné bez jeho souhlasu zpracovávat osobní údaje (§5 odst. 2) z kamerových systémů v tomto případě: e) pokud je to nezbytné pro ochranu práv a právem chráněných zájmů správce, příjemce nebo jiné dotčené osoby; takové zpracování osobních údajů však nesmí být v rozporu s právem jednotlivce na ochranu jeho soukromého a osobního života. I v souvislosti se zavedením zásad ochrany osobních údajů podle GDPR a jeho čl. 6 odst. 1 lze osobní údaje zpracovávat zákonně bez souhlasu jednotlivce, v případě kamerových systémů, pokud: f ) zpracování je nezbytné pro účely oprávněných zájmů příslušného správce či třetí strany, kromě případů, kdy před těmito zájmy mají přednost zájmy nebo základní práva a svobody subjektu údajů vyžadující ochranu osobních údajů, zejména pokud je subjektem údajů dítě. Na kamerové systémy, pokud jejich prostřednictvím dochází ke zpracování osobních údajů, tedy dopadá § 5 odst. 2 písm. e) zákona o ochraně osobních údajů, který koresponduje s čl. 6 odst. 1 písm. f ) GDPR, tj. zpracování osobních údajů (kamerový záznam o pohybu osob) je nezbytné pro účely oprávněných zájmů správce (vlastníka nebo nájemce prostor). Pořizování kamerových záznamů však nesmí zasahovat do základních práv a svobod osob, tedy nesmí nadměrně zasahovat do soukromí osob a musí být přiměřené vzhledem k účelu, který se jeho použitím sleduje.

Téma: IT právo a elektronizace Pomaizlová komentuje: “K detailům ke kamerovým systémům existuje již mnoho komentářů, stanovisek a rozhodnutí ÚOOÚ, na které tímto odkazujeme. Tyto výše uvedené základní zásady by měly platit i po vstupu GDPR v platnost, tj. ochrana soukromí osob před bezdůvodným, nepřiměřeným zásahem do soukromí sledováním kamerovými systémy. To však neznamená, že pokud je použití kamerových systémů přiměřené a účelné, že je lze používat pouze se souhlasem jednotlivce – to platí dnes a bude platit i po vstupu v platnost GDPR.” A dodává: “Pro použití kamerových systémů ke sledování osob a záznamům těchto osob platí, že musí být nezbytné pro naplnění konkrétního účelu a musí být přiměřené vzhledem k okolnostem a k ochraně soukromí těchto osob. Vždy je třeba maximálně respektovat soukromí a oprávněné zájmy osob, např. kupujících v obchodním centru, řidičů v podzemních garážích a pod.” Například menší zásah do soukromí představuje monitorování chráněného prostoru bez záznamu než zaznamenávání pohybu osob na paměťový nosič. Pomaizlová ještě doplňuje: “V této souvislosti chceme upozornit na zákonné omezení umisťování kamer

na pracovišti za účelem sledování zaměstnanců podle Zákoníku práce. Zaměstnavatelé nesmí, až na odůvodněné výjimky a zvláštní případy popsané v Zákoníku práce, sledovat své zaměstnance a např. umísťovat kamery nad jejich pracoviště.” Poslední komentář Pomaizlové se vztahuje k upřesnění role správce. “Ten, pokud zpracovává osobní údaje se souhlasem jednotlivce, sice musí být schopen doložit, že jednotlivec udělil svůj souhlas, ale to neznamená, že souhlas musí být vždy písemný,” dodává. Čl. 4 GDPR definuje souhlas jako “jakýkoli svobodný, konkrétní, informovaný a jednoznačný projev vůle, kterým jednotlivec dává prohlášením či jiným zjevným potvrzením své svolení ke zpracování svých osobních údajů. Aby byl souhlas skutečně svobodný, to znamená, že jej může jednotlivec kdykoliv odvolat, a navíc poskytnutím souhlasu nelze podmiňovat plnění ze smlouvy. To ale nevylučuje, aby nad rámec plnění smluvních povinností, např. při dodání objednaného zboží z e-shopu, správce osobních údajů nabídl jednotlivci, že mu např. za souhlas se zpracováním jeho osobních údajů k marketingovým účelům poskytne slevu na zboží.”

Téma: IT právo a elektronizace

Status umělých inteligencí, sci-fi? Jan Štáhlich Fyzická a právnická osoba jsou dnes dvěma základními a zároveň i jedinými1 právními osobnostmi ex lege, nebo chcete-li postaru subjekty mající právní subjektivitu, či ještě dříve mající způsobilost k právům a povinnostem2. Je ale tento výčet do blízkého budoucna taxativní, anebo se jeho řady rozšíří na dosud námi nedosažený triumvirát? Právě v dnešní době, dříve než kdy jindy, tato otázka začíná rezonovat hlavně ve spojitosti s umělou inteligencí. Ač nám to nyní možná zprvu přijde trochu futuristické, tak opak je pravdou, tato pozoruhodná softwarová spleť jedniček a nul si už nyní vydobývá své postavení v naší společnosti. Období, kdy nám počítačové systémy tzv. „nulté kategorie“3 sloužily pouze jako němí pomocníci s maximálně jednou funkcí, jež lze snad i bez nadsázky na nynější poměry označit za přízemní, je nenávratně pryč. Dnešní počítačové programy dokáží to, co by se mohlo před pár lety zdát jako nemožné. Schopnost učit se a sbírat zkušenosti nás dlouhá léta odlišovala, ale začíná se ukazovat, že i počítačové programy zvládají za pomoci kognitivních funkcí přijímat a zpracovávat podněty okolí a na základě empirických zkušeností je i naprosto přesně vyhodnocovat. Co více - v důsledku toho všeho se i samostatně rozhodovat. Poslední léta ukázala, jak rychlý rozvoj v oblasti umělé inteligence může být, a proto se společnost začala racionálně zabývat i myšlenkou, že umělá inteligence nemusí být považována jen za předmět práv a povinností, jak je tomu dnes zejména v pojetí oblasti odpovědnostní, ale mohla by být dokonce i nositelem práv a povinností a získala by tzv. „status elektronické osoby“. 1 2 3

Zvláštní výjimku tvoří nasciturus, jemuž jsou vyhrazena určitá práva, pokud se narodí živý V zákoně č. 141/1950 Sb., který byl v účinnosti do konce roku 1991 Trestněprávní aspekty robotiky - část I. | Právní prostor. Právní prostor [online]. Dostupné z: https://www.pravniprostor.cz/clanky/trestni-pravo/trestnepravni-aspekty-robotiky

PRÍMALEX

Zde jen několik citací z dostupných zpráv a doporučení: „Současný právní rámec neumožňuje, aby robot nesl sám o sobě odpovědnost za jednání nebo opomenutí, jimiž způsobí škodu třetí straně; vzhledem k tomu, že platná pravidla pro odpovědnost se vztahují na případy, kdy za jednání nebo opomenutí robota lze činit odpovědným konkrétního lidského činitele, například výrobce, provozovatele, vlastníka nebo uživatele.“ 4 „Způsobí-li škodu věc sama od sebe, nahradí škodu ten, kdo nad věcí měl mít dohled; nelze-li takovou osobu jinak určit, platí, že jí je vlastník věci. Kdo prokáže, že náležitý dohled nezanedbal, zprostí se povinnosti k náhradě.“ 5 Primárně by se se statusem elektronické osoby tedy měla jednoznačně určit i odpovědnost za její jednání, protože přestane postačovat tradiční viník ve formě fyzické, popřípadě pak právnické osoby, ale brzy začne docházet i k situacím, kdy ze samostatného volného rozhodování bude tato elektronická osoba činit soukromoprávní, či veřejnoprávní delikty. S tím jsou i nerozdělitelně spjaty sankce, bez kterých by vynutitelnost práva neexistovala a neexistovalo by i jejich spravedlivé určení k povaze trestu na základě principu proporcionality6. Sekundárně je nutné uvědomit si i jiné, neméně významné nuance, které mohou/musí být s novým typem právní osobnosti určeny7 – status pasivus, status activus, status positivus, status negativus8 (v praxi tedy 4 5 6 7 8

ZPRÁVA obsahující doporučení Komisi o občanskoprávních pravidlech pro robotiku - A80005/2017. [online]. Dostupné z: http://www.europarl.europa.eu/sides/getDoc. do?type=REPORT&reference=A8-2017-0005&language=CS §2937 zákona č. 89/2012Sb., Proporcionalita a náležitost trestů? – vypnutí robota=trest smrti, dočasní vypnutí=je to trest nebo to robot nepozná? Jaké jiné tresty lze adekvátně použít? Jak definovat vznik právní osobnosti – vyrobením a aktivací / zánik právní osobnosti – úplnou deaktivací, či zničením? Pojem, který zavedl Georg Jellinek, A Theory of Constitutional Rights - Robert Alexy. Dostupné z: https://books.google.cz/books?id=ZbWxWYhhe8U C&pg=PA163&lpg=PA163&dq=georg+jellinek+status+activus&source=bl&ots=UaMd GODiii&sig=4ZINHFd2P45611kblosXWKd5Gwo&hl=cs&sa=X&ved=2ahU

Téma: IT právo a elektronizace

např. právo na život, právo podnikat, právo rovnosti, zákaz trestu smrti, právo nebýt mučen a mnoho dalšího, a to třeba i včetně svéprávnosti). V tomto smyslu je důležité vážně přemýšlet nad tím, zda by se umělá inteligence měla svou úpravou spíše podobat osobě fyzické, nebo osobě uměle vytvořené, tedy osobě právnické, či by dokonce neměla majoritně reflektovat ani jednu z těchto úprav a měla by být vytvořena zbrusu nová, neovlivněná úpravami předešlými. Je velmi obtížné představit si zcela odlišnou úpravu od již nyní existujícího právního rámce a dokonce se domnívám, že by taková komplexní úprava nebyla proveditelná. S ohledem na fakt souvztažnosti k hmotnému právu, které se v tomto případě s nástupem nového subjektu de facto nezmění a pokud přeci jen ano, tak pak půjde o „kosmetické“ uzpůsobení některých existujících ustanovení, nebo o vytvoření nových ojedinělých leges specialis, které takovouto komplexnost nebudou zakládat.9 Je tedy zapotřebí vydat se zejména cestou adaptace, a to za vzoru jak osoby právnické, tak i fyzické.

androidů/botů. Tedy poukazuje na nutnost budoucí celounijní úpravy této části práva. Zároveň řada odborníků v čele s Rayem Kurzweilem11, který je jednou z velmi uznávaných osobností moderních technologií, předpověděli, že po roce 2020 dojde k prolomení tzv. Turingova testu12, ten nám dokáže zodpovědět, zda při komunikaci s umělou inteligencí rozpoznáme rozdíl oproti komunikaci s člověkem. To i další vyjádření jiných odborníků ukazuje na naší technickou připravenost. Možná jsme tak už jen pár kroků od doby, kdy i elektronické osoby budou mít krom svých názorů i své vlastní city a naše pojetí sloužících umělých pomocníků bude zpodobněním novodobého otrokářství. Otázkou tedy není, zda pomalu dospíváme do let, kdy by bylo možné reálně přehodnotit právní postavení robotů a realizovat jejich větší autonomii ve formě určité míry právní subjektivity, otázkou spíše zůstává: „jsme na to jako společnost připraveni?“. 11

Přiřknutí práv a povinností pak vychází zejména z ochoty společnosti sdílet je s někým dalším. Bude tedy záležet na celospolečenském klimatu, ke které úpravě se v jednotlivých případech zákonodárce přikloní a jakým způsobem, popřípadě zda vůbec.

Ray Kurzweil - Wikipedia. [online]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Ray_Kur zweil uznávaný odborník i pro své schopnosti vymezit časový rámec, kdy dosáhne techno logický vývoj určitého stupně, což už se mu několikrát za sebou perfektně povedlo Turing-Test – Wikipedia. [online]. Dostupné z: https://de.wikipedia.org/wiki/Turing-Test

Z tohoto důvodu si dovoluji odkázat na skutečnost, že zajímavostí nezůstává fakt, kdy se otázkou umělé inteligence zabýval už Evropský parlament ve svém poměrně rozsáhlém usnesení10 adresovaném Komisi. (pozn. Pro nás je toto usnesení o to zajímavější, že jeho první článek odkazuje na pražského Golema, a co více na snad jediný internacionalismus českého původu, a to na robota od Karla Čapka.) Ač by se podle prvních pár ustanovení mohlo zdát, tak toto usnesení není bráno vůbec na lehkou váhu a Evropský parlament se zde zabývá obšírně téměř celou existenční problematikou s umělou inteligencí související a poukazuje zde i na potřebu vyřešení statusové otázky všech robotů/

KEwilmqDmmJTfAhVP3KQKHdPNBjEQ6AEwCXoECAEQAQ#v=onepage&q= georg%20jellinek%20status%20activus&f=false Již nyní lze, ale některá potenciální ustanovení s větší, či menší pravděpodobností dedukovat. Například při zamyšlení se nad důsledky užitím úpravy, určené pro právnickou osobu, tedy nutnosti povinného zastoupení osobou fyzickou. Toto ustanovení by popíralo skutečnou identitu a autonomii elektronické osoby, kterou se jí danou úpravou snažíme získat ZPRÁVA obsahující doporučení Komisi o občanskoprávních pravidlech pro robotiku - A8-0005/2017. [online]. Dostupné z: http://www.europarl.europa.eu/sides/getDoc. do?type=REPORT&reference=A8-2017-0005&language=CS

PRÍMALEX

Téma: IT právo a elektronizace

Jak porozumět elektronickým podpisům? Veronika Pošmurná Medailonek: Jan Podaný vystudoval Právnickou fakultu a Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. V červnu 2003 byl jmenován soudcem Okresního soudu v Kladně. Od dubna 2018 je soudcem Krajského soudu v Praze. V profesní praxi se zabývá civilním právem a exekučním právem. Je členem kolegia pro elektronizaci Soudcovské unie ČR. V posledních letech publikuje primárně na téma elektronizace justice v časopisech Bulletin advokacie, Právní rozhledy a Soudce. Od roku 2012 působí jako lektor Justiční akademie v Kroměříži, kde mimo jiné vede spolu s RNDr. Jiřím Peterkou kurzy Elektronické dokumenty a jejich posuzování v soudní praxi I a II. Tyto kurzy přispěly ke vzdělávání soudců a dalších zaměstnanců soudů v oboru IT právo a vedly i k řadě pozitivních úprav informačních systémů soudů a také k přípravě návrhu stanoviska pléna Nejvyššího soudu k podáním činěným v elektronické podobě a k doručování elektronicky vyhotovených písemností soudem, prováděnému prostřednictvím veřejné datové sítě. Účastnil se řady odborných konferencí na téma elektronizace, včetně mezinárodních, a v roce 2014 absolvoval na toto téma stáž u několika soudů v Sasku. Pořádáte školení ohledně elektronických podpisů pro soudní úředníky. Co Vás vedlo k tomu, abyste se tímto tématem zabýval? Školení probíhají nejenom pro soudní úředníky, ale i pro asistenty soudců a zejména soudce. Bohužel soudci zatím projevují spíše menší zájem, než bych očekával. Věnuji se tomuto tématu zejména proto, že obecně pociťuji určitý deficit na půdě justice ve vztahu k elektronizaci právního jednání i k elektronizaci justice jako takové.

PRÍMALEX

Do elektronizace spadají i elektronické podpisy. Mohl byste je trochu přiblížit studentům? Jaké druhy a jaké základní rozdíly mezi nimi jsou? V současné době je základním právním předpisem, který platí i v České republice, nařízení Evropské unie, kterému se říká EIDAS. Toto nařízení je z roku 2014 a v účinnost vstoupilo v červenci 2016. V zásadě rozeznává podpisy prosté, což jsou podpisy, na které v podstatě není kladen jakýkoli požadavek bezpečnosti a průkaznosti a podpisy, kterým my v České republice bohužel říkáme zaručené. Správný překlad by však byl pokročilý podpis. Problém spočívá v tom, že zaručený podpis ve skutečnosti identitu podepsané osoby nezaručuje. Proto se jedná o velice matoucí

Téma: IT právo a elektronizace

pojem a bylo by dobré, kdybychom se ho zbavili. Bohužel v překladech evropských předpisů se tento pojem stále udržuje. Tyto podpisy však již mají určitou úroveň zabezpečení. Podpis zaručený už je jistým způsobem počítaný a je založený na bázi asymetrické kryptografie. Jedná se o technologii, která je schopná zajistit integritu dokumentu. To znamená, že v případě jeho změny nebo změny dat, se taková změna na podpisu pozná. Nicméně zaručený podpis sám o sobě bez dalšího identitu podepsané osoby nezaručuje. Zaručuje, že se data nezměnila, ale není jisté, kdo je podepsal. Nad těmito podpisy je v evropském zařízení tzv. kvalifikovaný podpis. Ten je nejbezpečnější a kromě toho, že má vlastnosti zaručeného elektronického podpisu, vyžaduje navíc použití tzv. kvalifikovaného certifikátu a ještě kvalifikovaného prostředku pro vytváření elektronických podpisů. Kvalifikovaný prostředek je certifikovaná čipová karta nebo certifikovaný USB token, na kterém je uložen soukromý klíč, který je nutný pro vytvoření podpisu. To znamená, že je vydán bezpečnější certifikát, který byl vydán po ověření identity osoby, které je certifikát vydáván a tato osoba obdržela svůj soukromý klíč na kartě nebo na tokenu, ze kterého klíč nelze vyjmout. Kdo ovládá kartu a zná přístupové údaje ke klíči, ten může vytvořit elektronický podpis. Proto je kvalifikovaný elektronický podpis nejbezpečnější. Jde o nejvyšší úroveň bezpečnosti. Náš problém v České republice je ten, že jsme si zavedli už před současnou právní úpravou určité výjimky právě z požadavku na užívání těchto bezpečných (nyní kvalifikovaných) prostředků. Stále jde však o to samé, tedy o kartu nebo USB token. V České republice se kvalifikovaný podpis nevyžaduje pro běžné smrtelníky, od 20. září 2018 už je však vyžadován pro úředníky. Úředníci jsou tak povinni podepisovat dokumenty kvalifikovaným podpisem, zatímco všichni ostatní mají výjimku i nadále. Problém je, že v případech podání do zahraničí samozřejmě výjimka neplatí. K tomu se váže český termín uznávaný elektronický podpis, který podle současné právní úpravy dle zákona adaptujícího evropské nařízení, definuje uznávaný podpis jednak jako kvalifikovaný, který pod definici spadá, ale spadá pod ni i zaručený podpis, který je založen na kvalifikovaném certifikátu, ale nevyžaduje

kvalifikovaný prostředek. Jinými slovy český pojem uznávaný elektronický podpis zahrnuje dvě úrovně podpisu. Jednak evropskou kvalifikovanou a jednak čistě česky uznávanou, která se v zahraničí neuznává. Pokud bychom se v praxi dostali k elektronickým podpisům, který z nich je nejspolehlivější? Nejspolehlivější je kvalifikovaný, to je bez diskuzí. Nic nad ním v současné době není. V praxi se právníci asi nejčastěji setkají s užíváním elektronických podpisů v komunikaci s veřejnou správou. Jaký podpis by pak právník měl použít a jaký podpis se mu vrátí zpět z orgánu veřejné správy? To jsem už v zásadě zodpověděl. Pro podání postačuje podpis uznávaný, včetně toho českého uznávaného. To znamená, že právníci nepotřebují kvalifikovaný prostředek pro vytváření podpisů, když činí podání. Naproti tomu, když je právníkovi doručen dokument od soudu nebo jiného orgánu veřejné moci, musí být dokument od 20. září 2018 opatřen kvalifikovaným podpisem, který vyžaduje kvalifikovaný prostředek. Pro uvedení do praxe byla stanovena dvouletá lhůta. Proběhla standardně, což znamená, že se prakticky celou dobu nedělo nic a na poslední chvíli se vše hnalo. Všichni úředníci zuřivě 19. září ladili svoje podpisové karty, zjišťovali, zda jim fungují, zajišťovali, aby je vůbec měli a podobně. Justice nebyla výjimkou. Kromě elektronických podpisů existují také elektronické pečetě. Co to vlastně je a kde se s nimi můžeme setkat? Elektronická pečeť je nástupce elektronické značky. Elektronická značka byla specifickým výdobytkem české právní úpravy, která byla do evropské úpravy převzata. Jde o situace, ve kterých není vhodné, aby určitá elektronická data podepisoval člověk, protože by se s jejich obsahem neměl seznámit, nebo je podepisování tak časté, až je nezbytné, aby tuto činnost vykonával stroj. Technicky je pečeť úplně stejná jako elektronický podpis a má i stejné úrovně. Jsou kvalifikované pečetě i zaručené pečetě. Princip spočívá v tom, že pečeť slouží k prokázání původu dat.

PRÍMALEX

Téma: IT právo a elektronizace

V praxi se používají pro výpisy z katastru, obchodního rejstříku, živnostenského rejstříku a dalších. Předpokládám, že do budoucna se budou používat pro soudní výpisy, též pokud budou dálkové přístupy do soudního elektronického spisu. Prostě pro cokoliv, u čeho nemusí sedět a vytvořit člověk. Mimochodem všechny zprávy, které prochází systémem datových schránek, jsou opatřovány strojově elektronickou pečetí. Samozřejmě tam nemůže sedět úředník, který by každou jednotlivou zprávu označil a podepsal. Musí to dělat stroj, a to velice výkonný a velice drahý. Zejména pokud má být pečeť kvalifikovaná. Roku 2018 vešel v účinnost adaptační zákon č. 297/2016 Sb. nařízení Evropské unie, povinnosti z něj plynou od 20. 9. 2018. Jaké povinnosti z něj plynou pro advokáty, jestli vůbec nějaké? V zásadě žádné, pokud jde o úroveň podepisování. Osobně však každému advokátovi doporučuji, aby si zvykl používat kvalifikovaný elektronický podpis i z toho důvodu, že ho potřebuje na celou řadu dalších činností. Kupříkladu na provádění autorizovaných konverzí z listinné do elektronické podoby, protože výstup autorizované konverze musí být podepsán kvalifikovaným elektronickým podpisem. V tomhle ohledu se tomu advokát stejně nevyhne. Kvalifikovaný prostředek a kvalifikovaný certifikát potřebuje. Pokud bude činit podání do zahraničí, také bude potřebovat kvalifikovaný podpis, protože český uznávaný podpis tam uznávat nebudou. Jinak v České republice v oblasti úrovně podepisování k žádné zásadní změně nedošlo. Na krajském soudě jste kromě jiného i v radě kolegia pro elektronizaci justice. Jaké úkoly navíc z toho pro Vás plynou? Kolegium pro elektronizaci justice je spjato se Soudcovskou unií, což je dobrovolné sdružení soudců. V rámci Soudcovské unie se podílím na jednom z jejích odborných kolegií. Těch odborných kolegií má Soudcovská unie celou řadu a kolegium pro elektronizaci justice je jen jedním z nich. To znamená, že s krajským soudem nemá v zásadě nic společného. V rámci sdružení se podílíme na různých aktivitách. Snažíme se o osvětu v justici, snažíme

PRÍMALEX

se pomáhat Ministerstvu spravedlnosti a přispívat ke zlepšení soudních systémů a k přípravě nových systémů. Vyjadřovali jsme se například k přípravě zakázky na nový elektronický spis, který ministerstvo plánuje. Samozřejmě pokud budeme požádáni, budeme se podílet i na dalších aktivitách, které se týkají elektronizace procesů a různých aplikací, které používáme. Jde o udržování kontaktů s ministerstvem. Takže prezentujete své názory ohledně elektronizace justice. Ano. Poskytujeme určitý odborný servis i s ohledem na použitelnost a technickou proveditelnost, jejichž zajištění se ministerstvu ne vždy daří. Jak už jsem zmínila, působíte na Krajském soudě v Praze, ale začínal jste na Okresním soudě v Kladně. Byla to pro Vás velká změna? Ať už z pohledu jiného města, nových kolegů a jiných případů, které se Vám dostanou do rukou? Byla to velká změna. Z toho prostého důvodu, že práce je zkrátka jiná. Jedná se o přezkum činnosti někoho jiného. To znamená, že vstupujete do řízení v nějaké fázi a přezkoumáváte postup toho, kdo řízení do této fáze dovedl. Ten postup může být zcela správný, v určitém aspektu chybný, či zcela chybný. Pracuje se v senátu, což vyžaduje určitou komunikaci tří lidí. Je nutné, aby se tito tři lidé shodli v otázce plánování svého času společně. To je výrazná změna oproti práci soudce na okresním soudu, kde je soudce do značné míry svobodný v organizaci své práce a přístupu k plnění svých povinností. Na krajském soudě je však soudce více vázán na své kolegy. V neposlední řadě musí být zajištěna předvídatelnost rozhodnutí odvolacího soudu. V senátu tak v zásadě není vhodné nastolit rozhodovací praxi, která zcela odporuje rozhodovací praxi ostatních senátů. K ohlídání slouží evidenční senát, tedy aby zajistil, že rozhodovací praxe bude dejme tomu jednotná. Samozřejmě ne vždy se to daří. Takže fungujete až na nějakém systému precedentů, když to přirovnám k anglosaskému systému? Trochu ano. Judikatura má velkou váhu. Samozřejmě

Téma: IT právo a elektronizace

navazujeme na to, co říkají Nejvyšší soud a Ústavní soud. Od toho je právě nastavena metoda sjednocování judikatury. Primárně proto jsou potřebné vyšší soudy, ale je potřeba, aby i krajské soudy tu funkci plnily. Dostal se Vám do rukou během Vaší praxe nějaký zajímavý případ? Už se mi dostala do rukou celá řada zajímavých případů, ale samozřejmě ve vztahu k podrobnostem jsem vázán mlčenlivostí. Co Vás vedlo k tomu, abyste se po vystudování práv stal zrovna soudcem? Protože mě to povolání oslovilo z hlediska jeho poslání. Připadá mi, že ze všech právnických profesí mi vyhovuje nejvíc. A nic se na tom za 18 let, co jsem u soudu, nezměnilo. Zatím jsem nepojal chuť justici opustit a jít třeba do advokacie nebo se stát exekutorem apod. Tohle bude možná trochu podpásovka, ale jaké právo jste měl během studia nejraději a které jste naopak nesnášel? Proč? (smích) Nevím, jak se to bude profesorům z právnické fakulty poslouchat, ale nejvíc ze všeho jsem neměl rád právo sociálního zabezpečení a docela se mi líbilo trestní právo. Nakonec poté, co jsem přišel do justice, jsem narazil na skvělou školitelku občanského práva a ta mě v zásadě přivedla k zájmu o civilní právo, u kterého jsem pak zůstal. Zajímavé je i to, že jsem z civilního práva nikdy neměl rád exekuce a výkon rozhodnutí a poté jsem se tím začal vlastně živit, protože je to jedna z mých specializací. Nebo jsem neměl rád mezinárodní právo soukromé a veřejné, ačkoli jsem se těmito pak začal také živit. To už je prostě běh osudu a některé cesty osudu jsou nevyzpytatelné. Kromě soudní praxe jste také vyučoval. Co přesně jste učil? Já stále učím na Justiční akademii. Zrovna dnes jsem se odtamtud vrátil. Vedl jsem třídenní seminář, který se týká právě posuzování elektronických dokumentů v soudní praxi. Máme s kolegou Peterkou dva semináře. První se týká převážně procesních věcí – základů

a terminologie. Ten druhý se týká zejména právních jednání, jako jsou smlouvy a dále též jednostranným právním jednáním. To vše samozřejmě s přihlédnutím k povinné písemné formě. Vyučujeme, kdy je podle našeho názoru tato forma zachována, kdy nikoli, jaká úroveň podpisu je potřebná a jakou bychom měli vyžadovat v té které situaci. Jestli jste si všimla, v řadě pojišťoven, bank, u telefonních a jiných operátorů po Vás požadují podpis na „destičku“, která se označuje jako signpad. Velká část odborné veřejnosti i poskytovatelů označuje signpad za dostatečný elektronický podpis. My s kolegou Peterkou si myslíme, že to tak není, a že bezpečnost tohoto způsobu podepisování je slabá. Co Vás na učení nejvíc baví? Proč jste se rozhodl učit? V současné době je úroveň znalostí elektronizace mezi právníky pořád velice malá. Mou základní motivací je osvěta. Abychom zbořili některé mýty, které mezi právníky přetrvávají. Abychom naučili právníky vyznat se v tajích elektronizace a umět dobře posoudit, co se jim dostává do spisů, protože drtivá většina dokumentů v dnešní době je k soudu podávána elektronicky a od soudu elektronicky odchází. Na základě novely insolvenčního zákona už dokonce každý, kdo má datovou schránku, musí v insolvenčních řízeních povinně podávat dokumenty pouze elektronicky. To znamená, že listinná podoba dokumentů je postupně vytlačována a zřejmě se to nezmění. Ba naopak, propast mezi užíváním listinné a elektronické formy dokumentů se bude prohlubovat a my všichni si musíme zvyknout na to, že doba se mění a máme nové technologie. Budeme je muset poznat a zvyknout s nimi pracovat. Máte nějaký vzkaz pro studenty práv? To určitě mám. Ten první je: učte se, učte se, učte se! Protože to, co se naučíte, Vám nikdo nevezme a budete se na základě toho živit. To je obecné. Pokud jde o elektronizace, snažte se vzdělávat i v tomto oboru, byť je to asi z povahy věci právníkům cizí, tak budoucnost jde nepochybně tímto směrem. Kdo se v tom nebude orientovat, bude zcela jistě, dříve či později, mimo.

PRÍMALEX

Téma: IT právo a elektronizace

Rozhovor se Zdeňkem Kučerou Barbora Sveykovská

Medailonek: Zdeněk Kučera pracuje jako vedoucí praxe práva informačních a komunikačních technologií a litigací v advokátní kanceláři Kinstellar. Současně působí jako spoluodpovědný advokát za celofiremní TMT praxi – telekomunikace, media, technologie všech deseti kanceláří Kinstellar. V akademické sféře působí jako garant výuky právních předmětů na Fakultě informačních technologií ČVUT a na Právnické fakultě Univerzity Karlovy garantuje modul ICT práva včetně většiny předmětů, které do něj spadají. Přednáší též například na Právnické fakultě Masarykovy Univerzity v Brně v programu LL.M. a na Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních studií. Co Vás vedlo k tomuto zaměření? Protože pokud se nepletu, tak to není tak, že byste vystudoval technickou školu a zároveň práva, ale současně s právnickou fakultou jste studoval ekonomii, tak proč tohle? To vlastně vychází už ze základní školy, kterou jsem absolvoval s rozšířenou výukou matematiky a přírodovědných předmětů. V praxi to znamenalo, že jsme od první třídy měli výuku na počítačích, což v té době bylo vcelku unikátní, a poté od páté třídy jsme měli počítačovou specializaci. Tehdy mě to chytlo. K právu v oblasti technologií jsem se pak dostal v roce 2006, kdy jsem absolvoval první seminář v oblasti IT práva v Brně. Téměř všichni absolventi tohoto semináře se dnes tomuto oboru věnují a tak se neustále potkáváme. A vlastně i na ekonomce jsem se zajímal o e-business, on-line marketing a vše, co bylo virtuální. Dále mě významně ovlivnil rok 2007, kdy jsem studoval ve Švýcarsku u profesora Webera, kde jsem se věnoval právě právu ICT.

PRÍMALEX

V rámci programu LL.M.? Ne. Bylo to v rámci programu Erasmus. Říká se, že většinu úspěšných advokátů, a Vy tím dojmem působíte, potká kolem čtyřicátého roku syndrom vyhoření. Vás to zatím evidentně nepotkalo, jak zní ten recept? Ještě mi ani zdaleka není 40 (smích) a myslím si, že když má člověk dostatečně pestře rozložené portfolio své práce a svých zájmů, tak v tu chvíli eliminuje možnost upadnout do nějaké letargie, o což se snažím. To znamená, že nedělám pouze advokacii, ale působím zároveň v akademické sféře, školím, přednáším, a nedělám jen IT právo, ale dělám i věci transakčního

Téma: IT právo a elektronizace

charakteru a soudní spory. A důležité je balancovat volný čas a věnovat se něčemu hodně neprávnímu; mě v poslední době nejvíce chytlo potápění. Zůstaňme prozatím u IT práva. Loni jste obdržel cenu Právník roku 2017 v oblasti IT práva. Čím si myslíte, že jste si ji zasloužil? Věřím, že je to právě za tu kombinaci akademické sféry a advokacii, a pevně věřím, že pro mě to bylo uznání za práci, kterou jsme odvedli na Fakultě informačních technologií a na Právnické fakultě. Tam jsem určité předměty od začátku postavil, etabloval a dnes se dohromady můžeme pyšnit několika tisíci absolventy. Věřím, že z velké části jde i o snahu popularizace tohoto oboru mezi širokou veřejností. Pořádáme celou řadu různých akcí mimo přednáškovou činnost, ať už jsou to pro bono semináře pro veřejnost, osvěta či konference LAW FIT. Ve spolupráci s ELSA se jednalo o mou účast na Winter ELSA Law School 2018, ale to je jedna z těch menších věcí. Když vznikl nový občanský zákoník nebo se objevila problematika GDPR, tak jsme pořádali pro bono semináře pro širokou veřejnost na Fakultě informačních technologií, kam chodili desítky až stovky návštěvníků. Konference LAW FIT má za sebou už šestý ročník a je to čistě aktivita, která vznikla ze zájmu lidí, kteří se na ní podílejí. Jedná se o projekt, kde se snažíme náš obor popularizovat. Jak byste charakterizoval situaci v oblasti IT práva v České republice teď? Protože z pohledu studentů práv je tento obor vnímán jako atraktivní a především perspektivní a prozatím personálně nezaplněná oblast. Je tomu tak? Tato situace byla silně ovlivněna obecným nařízením o ochraně osobních údajů, což znamená, že si dnes celá řada mladých lidí ztotožňuje obor IT práva s ochranou osobních údajů, např. v oblasti internetu. Myslím si, že tohle společně s přístupem některých poradců způsobilo nevelké nadšení těch, kteří se IT právem zabývají. Tyto dvě oblasti nejde ztotožňovat. Obecně se v poslední době objevila celá řada poradců, kteří se snaží služby v IT právu nabízet. Tak jak je někdo ztotožňuje s GDPR, tak je někdo

ztotožňuje s přípravou obchodních podmínek pro e-shopy. O tom skutečné zajímavé IT právo není. Je o přivádění nových technologií na trh, o strukturování velkých implementačních projektů, o zajištění kyberbezpečnosti v systémech kritické informační infrastruktury a podobně. Těch, kteří se věnují IT právu na takto vrcholové úrovni, je stále málo a potřebují pomoct. To znamená, že z mého pohledu na věc, ten obor personálně skutečně obsazen není, ale zdůrazňuji, že se to o čem mluvím, týká těch skutečně komplexních témat. Představme si tedy studenta, který by o tento obor měl zájem tak, jak ho popisujete. Jakým způsobem se k němu může přiblížit? Škola poskytuje Váš program, ale to je vše. Na právnické fakultě nabízíme dnes již modul, který má 2 základní předměty: IT právo I a II. Po absolvování modulu bude mít student minimálně dobrý základ pro to, aby se poradenství mohl věnovat. Od letošního roku nabízíme též předmět Právo nových technologií i specializované stáže v oblasti práva ICT. Máme tedy studenty, kteří momentálně absolvují stáž na Českém telekomunikačním úřadě, na Úřadě pro ochranu osobních údajů, na Ministerstvu průmyslu a obchodu, což samozřejmě vede k rozvoji znalostí a zkušeností. Zajímavý předmět nabízí i kolega Gřivna v oblasti kyberkriminality. V dnešní době existuje velký počet letních škol, kde se studenti mohou vzdělávat v oblasti IT práva. Dnes je možností si rozšiřovat vzdělání v této oblasti též v rámci konferencí na ČVUT, Masarykově univerzitě, nebo v rámci seminářů, které pořádá Ústav státu a práva Akademie věd. Každý ale může začít u toho nejjednoduššího. Číst si blog o IT právu, sledovat různé žurnály atd., které jsou dnes převážně zdarma k dispozici na internetu. V době, kdy jsem se začínal vzdělávat v oblasti IT práva já se svými vrstevníky, tady specializované semináře nebyly žádné a museli jsme si najít jinou cestu. Když zmiňujete specializační modul, prozraďte mi, do jaké míry se tyto moduly reálně zohledňují při budoucí žádosti o práci? Osobně mám zkušenosti z několika mezinárodních advokátních kanceláří a s několika dalšími

PRÍMALEX

Téma: IT právo a elektronizace

specializovanými na IT právo. Každý absolvovaný modul, každé absolvované LL.M., každá stáž a každá zkušenost jsou plusovými body. Zůstaňme ještě u toho tématu technologií a škol. Jistě se mnou budete souhlasit, že děti v dnešní době nejsou správně připravovány k bezpečnému chování na internetu. Ale jak takové bezpečné chování podle Vás vypadá? Zmíním to jen v bodech, protože jinak bychom tu spolu strávili dlouhou dobu. Základní poučka by měla být, že v rámci internetu se nebudu chovat jinak než v běžném světě. To znamená, že pokud v reálném světě nechodím po ulici v trenýrkách, tak bych měl zvážit, zdali chci na internetu vystupovat v trenýrkách. Pokud v reálném světě široké veřejnosti neoznamuju detaily ze svého soukromého života, tak bych to asi neměl dělat ani na sociálních sítích. To je první věc, kterou můžu velmi snadno a rychle změnit sám svým chováním. Druhá věc je mít nastavené určité základní mantinely týkající se zabezpečení. Nebudu si například ukládat svoje hesla do souboru hesla.doc a neuložím si je na Google Drive, kam budu mít přístupové heslo 1234. Pojďme se tedy podívat na určité chování v praxi. Většině lidí, když vyskočí oznamovací řádek ohledně používání cookies, tak u něj odkliknou souhlas naprosto bez přemýšlení a automaticky. Co si myslíte o možnosti zneužití toho? Situace ohledně cookies v České republice není s konečnou platností vyřešena. Máme tady určitý názor Úřadu pro ochranu osobních údajů o tom, že defaultní nastavení prohlížeče povolující cookies je v zásadě souhlasem s většinou cookies, které se používají. Nacházíme se v situaci, kdy je projednáváno nařízení, které významným způsobem ovlivní strukturování cookies na internetu. Myslím si tedy, že nějaká finální diskuze ohledně cookies se povede až v horizontu příštího či přespříštího roku. Měla bych tady ještě jeden příklad z praxe: jaký názor máte na připojování k nezabezpečeným sítím například na dovolené? Abych byl stoprocentně upřímný, tak já je raději

PRÍMALEX

nepoužívám. Ve většině případů mám vlastní kanály, které jsou zašifrované. Buď využiji Wi-Fi od důvěryhodného poskytovatele, nebo si nosím svůj vlastní hotspot. Myslím si, že málokdo nezaznamenal kauzy s únikem osobních dat z facebookových účtů uživatelů. Dá se takovým věcem předcházet, když lidé sdílí to, co sdílí a to nejen sami o sobě, ale i o ostatních? Rozdělil bych to na dvě roviny. První rovina je to, co udělat můžu a co mi Facebook dovoluje. To znamená, že zakážu, abych se zobrazoval ve výsledcích vyhledávání, zakážu označování ve fotografiích, zakážu komentáře, respektive povolím všechno jen s mým výslovným souhlasem. To udělat můžu a žádným způsobem tím neomezím své fungování na dané sociální síti. Pokud dojde k nějakému řekněme označení na fotografii z pátečního večera, kdy se vracím 25. července v kostýmu Santa Clause na trakaři z nějaké párty, jsem schopen šíření této fotografie do jisté míry zabránit. Druhá rovina je to, zdali se sociální síť chová tak, jak mu to pravidla určují. Jestli nesdílí informace, které má o uživatelích a o lidech, kteří nejsou přímo jeho uživateli. Zda může sáhnout do vašeho telefonu a vytáhnout si data s ohledem na to, že mu jsou zpřístupněna, a pak vytvářet shluky či skupiny informací a podobně. To je něco, co neovlivníme, a musím spoléhat na jednu jedinou věc, a to, že poskytovatel služby se chová nejen slušně ale hlavně v rámci toho, co mu právní předpisy dovolují. Pokud nastane situace, kdy mi sociální síť nabízí za přátele lidi, jejichž kontakt mám v mobilním telefonu, aniž bych jí dal oprávnění ke stažení těchto údajů, tak je třeba se proti těmto aktivitám bránit. Zastavme se ještě u kauzy bankovních Trojanů. Kamarádka teď byla v Anglii, platila kartou a následně si z jejího účtu zhruba o týden později někdo zaplatil nákupy u Ralpha Laurena. Opět platí to, že člověk musí začít u sebe. Pamatuji si, když jsem v roce 2006 dělal stážistu u finančního arbitra. Tehdy nejčastější problémy, které se řešily, byly to, že někdo použil platební kartu bez zadání pinu.

Karta byla použita při platbě pomocí magnetického proužku a následný podpis byl zfalšovaný. Další častý případ, a to se již dostávám k tomu zabezpečení, byl ten, že se použila karta se zadáním pinu, který si majitel karty vyryl do platební karty nebo si ho zaznamenal jinak. Určitě znáte ten díl Přátel, kde Joey volá Phoebe a ptá se jí, jestli by mu neřekla 4 čísla, která jsou napsaná vedle bankomatu u nich v ulici a ona se ptá proč, načež jí Joey řekne, že to je jeho pin. To byly případy, které byly dřív. V současnosti se lze bránit například tak, že si nastavíte denní limit na výběr z bankomatu i na platby. Stejně to platí pro platby na internetu. To znamená mít omezenou částku, kterou smíte platit. Nikdy nevyužívat možnosti, aby si stránka uložila údaje o vaší kartě, takže číslo karty, její jméno a CVV kód. Samozřejmě může nastat situace, kdy dojde magnetickým proužkem umístěným v bankomatu k sejmutí údajů z karty, a poté člověka zachrání jen jedna jediná věc, a tou je právě nastavený limit na nízkou částku. To je tedy z otázek vše, ráda bych Vám poděkovala za rozhovor a přeji Vám mnoho úspěchů. Také děkuji za příjemný rozhovor.

PRÍMALEX

Téma: IT právo a elektronizace

Průzkum: lidé výrazně podceňují ochranu dat ve své domácnosti

materiál připravila advokátní kancelář Taylor Wessing Česká republika Průzkum Taylor Wessing ukázal, že lidé výrazně podceňují ochranu dat ve své domácnosti Advokátní kancelář Taylor Wessing si nechala zpracovat průzkum, který se týkal internetu věcí, tedy všech chytrých domácích spotřebičů nebo elektroniky, které jsou připojeny k internetu. Ve svém výzkumu se advokátní kancelář snažila zjistit, zda si lidé uvědomují, že zde existuje možnost zneužití a neautorizovaného přístupu k nim zvenčí, protože to může vést až k narušení soukromí a například odposlechu konverzace, kterou doma vedou, či k jejich sledování prostřednictví webové kamery. Z celkového počtu respondentů se jich téměř 44 % vyjádřilo, že o nastoleném problému vědí a mají základní nebo podrobné informace. Téměř 34 % se však vyjádřilo, že problém tuší, ale nemají vůbec žádné informace jak zneužití neautorizovaného přístupu zabránit. Téměř 23 % o tom vůbec neví.

Karin Pomaizlová, partnerka advokátní kanceláře Taylor Wessing Praha a expertka na ochranu dat upozorňuje: “Žijeme ve věku doslova raketového technologického rozvoje a lidé si velmi málo uvědomují, že právo na soukromí je jedinečné, a jeho narušení již

PRÍMALEX

nelze nikdy úplně zhojit. S novými technologiemi si tak zveme domů i potenciální pachatele z oblasti kybernetické zločinnosti. Je varující, že téměř 57 % dotazovaných nevěnuje vlastní ochraně téměř žádnou pozornost. Pokud nechceme řešit následky své technologické nezodpovědnosti, bylo by dobré zajistit své domácí přístroje komunikující přes Wi-Fi nebo Bluetooth nejméně změnou nastaveného hesla z továrny, které se většinou vyskytuje v kombinaci za sebou chronologicky jdoucích čísel. Narušení soukromí může mít i negativní ekonomické důsledky jako odčerpání peněz z běžného účtu, narušení soukromí v podobě šíření fotografií na sociálních sítích či škody způsobené přeprogramováním domácího spotřebiče.” Zajímavé byly i odpovědi na dotaz, zda respondenty znepokojuje myšlenka, že přes domácí spotřebiče a elektroniku připojenou k internetu je mohou cizí lidé sledovat či bez jejich vědomí a souhlasu ovládat jejich domácí spotřebiče. Téměř 53 % odpovídajících se vyjádřilo, že je jim to úplně jedno či že je to znepokojuje pouze trochu. Jen 46 % dotazovaných je dost nebo silně znepokojeno. A necelá dvě procenta respondentů nejsou k internetu připojena vůbec. A i přesto, že 46 % dotazovaných v předešlé otázce je silně znepokojeno možností narušení jejich soukromí, pouze 14 % z celé skupiny dotazovaných si již změnilo nebo nechalo tovární nastavení zabezpečení jejich domácího spotřebiče nebo elektroniky změnit. Téměř 15 % o možném nebezpečí ví, ale neumí tovární nastavení změnit či k tomu bude určitě potřebovat třetí stranu. Alarmujících 61 % respondentů to vůbec nezajímá nebo nemá takovéto přístroje. Pouze 10 % dotazovaných o problému ví, ale nebude nic měnit. A Pomaizlová doporučuje: “Stejně tak jako dnes každý

Téma: IT právo a elektronizace

běžně zamyká dveře do svého bytu, to samé by mělo platit i pro naše technologické pomocníky. A v tomto případě nás ochrana, tedy alespoň základní změna hesla, nic nestojí a ani v budoucnu bychom ji neměli nikdy podceňovat.”

O průzkumu: Průzkumu, který provedla společnost STEM/MARK, se zúčastnilo 51 % mužů a 49 % žen. Nejvíce se do něj zapojili lidé ve věku 30 – 44 let, těch bylo 40,8 %. Další početnou skupinou byli lidé mezi 15 – 29 lety, těch se zúčastnilo průzkumu 33,2 %. Třetí skupina byli lidé mezi 45 – 59 lety a ti zasáhli do šetření ve 26 %. V oblasti vzdělání se zapojilo téměř 45 % respondentů s maturitou, 38 % bylo bez maturity a 17 % s vysokoškolským vzděláním. V průzkumu byly zapojeny všechny kraje České republiky, kde nejvyšším počtem respondentů bylo zastoupeno hlavní město a Středočeský kraj (26 %), následoval Moravskoslezský kraj s 11,7 % a Jihomoravský kraj s 12,1 %. Významné zastoupení respondentů bylo i z Ústeckého kraje, celkem 7,2 %. Další kraje se pohybovaly v rozmezí 6 – 4 % z celkového počtu odpovídajících. Nejméně respondentů bylo z Karlovarského kraje (2,9 %). Vzorek zahrnoval 512 dotazovaných. Průzkum proběhl v roce 2017.

PRÍMALEX

Téma: IT právo a elektronizace

Bitcoin, blockchain, smart contract – 10 let poté Jan Jílek

Pro úspěšné působení na poli práva je velmi důležité umět se učit novým věcem. Rozšiřovat svoje obzory. Dobrý právník si novinky sám hledá a hlídá. Jak jsem již mnohokrát slyšel od svých vyučující – právník musí být člověk s dobrým všeobecným přehledem. V právu informačních technologií se nyní rozmáhá používání slov jako „blockchain“ nebo „smart contract“. V minulém čísle tohoto časopisu jste se v mém článku mohli dočíst základy toho, co je to bitcoin. Nechci se příliš opakovat. Považuji ale za vhodné si některé pojmy v rychlosti připomenout. Blockchain je zjednodušeně řečeno globální účetní kniha, pro kterou se také někdy používá anglického výrazu „ledger“. Do této účetní knihy se ukládají veškerá data o proběhlých transakcích v bitcoinové síti. Z těchto dat se tvoří bloky, které se na sebe řetězí (proto „block“ a „chain“). Nový blok se objeví v průměru jednou za 10 minut. Vytváří ho těžaři pomocí své techniky (grafických karet a jiného hardwaru). Každý z nich u sebe drží jeho kompletní zálohu. Blockchain se nijak nedá smazat. Jsou v něm tak uloženy veškeré transakce od jeho počátku. Smart contract je protokol starající se o to, aby digitální smlouva proběhla tak, jak má, bez nutnosti věřit třetí straně (zprostředkovateli). Tento protokol běží na síti konkrétní kryptoměny. Spíše než bitcoinu se využívá sítě Ethereum, která byla za tímto účelem vytvořena. Může se jednat například o časový zámek (síť uvolní moje kryptoměny po uplynutí určité doby). Nutno dodat, že vytvoření chytrého kontraktu zatím stále vyžaduje znalosti programování.

PRÍMALEX

Nakonec bych rád připomněl trochu historie. První kryptoměna, bitcoin, oslavila 3. ledna v 19:15 své první kulaté výročí. Od roku 2009, kdy ji založil dodnes neznámý Satoshi Nakamoto, prodělala více či méně podstatné změny. Ze záliby pár geeků se po mediální masáži v minulém roce stala masově známá věc. Dnes se jen těžko hledají lidé, kteří by o této kryptoměně neslyšeli. Nejstarší kryptoměně bylo již asi pětsetkrát předpovídán konec. A my všichni už vímě, že Bitcoin´s not dead!

Projekty

Veletrh Job Fair Kontakt již po osmnácté Eliška Pešková

Spolek ELSA Praha pořádal ve dnech 5. až 7. března 2018 již 18. ročník veletrhu pracovních příležitostí Job Fair Kontakt. Atrium Právnické fakulty UK tak zaplnili zástupci předních zaměstnavatelů právních studentů a absolventů.

předmětů tak už nejsou výjimkou ani soutěže či drobné občerstvení. I studenti přicházejí stále připravenější – často se na Job Fair Kontakt chystají několik dní dopředu, aby co nejlépe propracovali svůj životopis a promysleli, na co vše se chtějí zeptat.

Kdo přišel první březnový týden do budovy pražské právnické fakulty, nemohl si nevšimnout, že je v „bazénu“ nebývale živo. Veletrh Job Fair Kontakt 2018 opět přivedl nejen zástupce významných advokátních kanceláří, ale i zástupce státní sféry. Tradiční Ministerstvo spravedlnosti letos doplnily instituce jako Ministerstvo zdravotnictví, Ministerstvo zemědělství nebo Soudní dvůr EU. Studenti a absolventi tak měli jedinečnou příležitost setkat se se svým vysněným zaměstnavatelem v nekonvenčním prostředí a zeptat se na vše, co je zajímalo, od náplně práce až po možnosti občerstvení na pracovišti. Vystavovatelé zase ocenili, že měli možnost se neformálně seznámit s velkým množstvím studentů a nabídnout jim spolupráci, což potvrdila i Alena Břicháčková z advokátní kanceláře Schönherr: „Naše kancelář byla velmi spokojená s organizací letošního Job Fairu, s komunikací i s technickým zajištěním. S několika studenty, se kterými jsme se během veletrhu setkali, jsme se dokonce už dohodli na konkrétní spolupráci, takže akce pro nás splnila svůj účel.“

„Letošní veletrh Job Fair Kontakt byl dobře zorganizován, nesl se v příjemné atmosféře a JFK Talks mu dodaly švih. Seznámili jsme se s mnoha milými budoucími kolegy a kolegyněmi, kterým jsme měli možnost nabídnout studentskou či koncipientskou pozici nebo absolvování stáže u nás v kanceláři,“ okomentovala letošní ročník Michaela Ulrychová z advokátní kanceláře Felix a spol. Právě JFK Talks, moderované panelové diskuze se zástupci vystavovatelů, byly novinkou, kterou si veletrh nadělil ke svým osmnáctinám. Jejich účelem bylo nahradit nepříliš oblíbené multimediální prezentace.

Kvůli velkému zájmu ze strany vystavovatelů i studentů se veletrh i letos konal tři dny. „Každý rok nám píše více a více zaměstnavatelů ohledně jejich zájmu účastnit se Job Fair Kontaktu a my se snažíme každému zájemci nabídnout místo alespoň na jeden den. Díky tomu se nám daří udržovat rozmanitost JFK,“ doplňuje Marek Jindra, hlavní organizátor veletrhu. Vystavovatelé také stále vymýšlejí nové prostředky, jak studenty nalákat; kromě klasických propagačních

Změnu si chválila i Pavlína Holá z Taylor Wessing: „JFK Talks se odehrávaly v učebnách a akceptovaly přestávky studentů tak, aby jich mohl dorazit co největší počet. A studenti opravdu dorazili v hojném počtu a nebáli se všech kanceláří zeptat na to, co potřebovali vědět. Jaké je vytížení studentů v kancelářích, zda získají také zpětnou vazbu, kdy se budou moci účastnit jednání právníků v kanceláři, zda je možné pokračovat po brigádách jako koncipienti, jak se obléci, kolik dostanou na hodinu, jaká je běžná praxe v kancelářích a jaké jsou bonusy. Samozřejmě zajímavé byly i informace o genderové rovnováze v kancelářích. Tento vzájemný kontakt advokátních profesionálů a studentů, budoucích právníků, se nám jeví jako velmi efektivní.“ Pokud jste letošní Job Fair Kontakt nestihli, můžete se už teď těšit na příští ročník, popřípadě tento veletrh navštívit na jiné české právnické fakultě.

PRÍMALEX

Projekty

Organizace Brno Summer School on IT Law Veronika Tamaškovičová

ELSA Brno v létě 2018 organizovala již šestý ročník letní školy Brno Summer School on IT Law. Týdenní projekt však vyžaduje měsíce příprav, se kterými je třeba začít jen nedlouho po ukončení předcházejícího ročníku. Základem je vybrat si správný tým. Ihned po skončení školy v srpnu se jako první vyhlašuje call na Head of OC (organizing comitee, pozn. red.) a na základní OC tým, jako jsou Head pro akademický program, společenský program apod. Přípravy na samotnou letní školu začínají v říjnu, a to začátkem cyklu, kdy se vypustí „specification form“ neboli formulář na specifikaci letní školy, kde se uvede název, místo a datum konání letní školy. Odtud přípravy pokračují napříč celým rokem až po samotné konání letní školy, a to jak oslovováním lektorů a zařizováním ubytování, přes vybírání účastníků a komunikaci s nimi, až po zařízení brněnských „šalinkaret“. Minulý rok jsem zastávala pozici Head of OC, které jsem se ale ujala až v letním semestru, proto jsem neměla na starost úvodní schůzky s OC týmem ani formální náležitosti na začátku organizace letní školy. Mým úkolem byla koordinace základního OC týmu, kontrola jejich dochvilnosti, preciznosti a motivace. Jednoduše řečeno celkový dohled nad organizací. Jsem přesvědčena, že účast na uskutečňování tak velikého projektu, jako je letní škola, může být přinejmenším velmi přínosnou zkušeností. Důležité je dodržovaní deadlinů, spolupráce v rámci týmu, komunikace či trpělivost. Vždy je potřeba počítat s tím, že se něco pokazí během organizace

PRÍMALEX

projektu nebo na poslední chvíli. Například vám týden před začátkem projektu odřekne účast v lepším případě účastník, v horším lektor. Anebo vám prostě začne pršet v den, kdy jste plánovali piknik v parku. V podobných situacích je potřeba si zachovat chladnou hlavu, mít náhradní řešení a pracovat jako tým. Jeden člověk by totiž organizaci tak velkého projektu nikdy nezvládl, dobře sestavený tým je proto základem úspěchu. A skutečně se nám daří. Doposud jsme téměř vždy naplnili kapacitu letní školy a rok co rok se nám vrací nejen spokojení účastníci, ale i jejich pozitivní ohlasy týkající se lektorů, ubytování či společenského programu.

Projekty

Brno Summer School on IT Law Report z akce Monika Ngo

Počátkem letošního léta se do Brna sjelo 22 nadšených studentů práv a mladých právníků ze všech koutů Evropy. ELSA Brno totiž pořádala již 6. ročník letní školy IT práva, Brno Summer School on IT Law.

i tento ročník byl úspěšný a pro účastníky obohacující, a těšíme se, co přinese další ročník brněnské letní školy.

Účastníci měli možnost si na Fakultě informatiky Masarykovy univerzity vyslechnout přednášející, odborníky a uznávané kapacity z oboru IT Law. Počínaje Annou Suchou z advokátní kanceláře bnt attorneys-at-law a její interaktivní přednáškou na téma „Social media, monitoring of employees from the point of view of GDPR“, přes Ciarána Burkeho, který se do Brna na letní školu vrací rok co rok a letos účastníky obohatil svou přednáškou „Privacy and Surveillance in Digital Age“, po Martina Janáka a jeho „Liability of the provider for the content in discussion forum“. Každý den probíhal akademický program v dopoledních a odpoledních blocích. Účastníci si chválili jak přednášející, tak vybavení Fakulty informatiky a obzvláště ocenili klimatizované přednáškové místnosti. Kromě přednášek účastníci navštívili např. i sídlo policejního ředitelství nebo kybernetický polygon. Každý den po skončení bohatého akademického programu měli účastníci možnost poznat krásy Brna a brněnského nočního života, a to například formou „city rally“, které bylo zakončeno posezením na „Špilasu“ při západu slunce i s členy ELSA Brno a ostatních lokálních skupin ELSA Česká republika. A jelikož se letní škola konala na Moravě, nesměla chybět návštěva Moravské banky vín a nádherného Lednicko-valtického areálu. Pozitivní zpětná vazba účastníků nás utvrdila v tom, že

PRÍMALEX

STUDENT TRAINEE EXCHANGE PROGRAMME 281 TRAINEESHIPS IN VARIOUS LEGAL AREAS IN 30 COUNTRIES INTERESTED IN FINDING OUT MORE? CONTACT US!

+420 776 051 546 step@cz.elsa.org www.step.elsa.org

PRÍMALEX

Projekty

Co je STEP? Lan Huong Pham Ngoc

Student Trainee Exchange Programme, mnohdy známý spíše pod zkratkou STEP, je možnost pro studenty práv vyjet do zahraničí a získat tak zkušenosti nejen profesní a jazykové, ale i životní. V loňském roce byly nabídnuty stáže ve více jak 40 zemích nejen po celé Evropě, ale také ve státech jako je Dominikánská republika či Izrael. Tyto stáže mají trvání 2 týdny až 2 roky a během této doby lze nahlédnout nejen do oblasti advokacie v zahraničí, ale také se podívat do Evropských institucí. STEP vyniká nespočtem výhod, mimo jiné asistencí Viceprezidentů pro výměnné studentské stáže, kteří jsou stážistům vždy k dispozici, či fakt, že stáže jsou, až na pár výjimek, placené nebo je jejich součástí alespoň zajištěné ubytování či obdobná výhoda, která pomáhá studentům s finanční situací v zahraničí. Pro zájemce o STEP stačí alespoň pasivní členství v lokální skupině ELSA, vybrat si až 3 z nabízených stáží, které budou zveřejněny 11. března, napsat motivační dopis v angličtině a vyčkat, až bude vybrán zvoleným subjektem. Bližší informace získáte dále na www.step.elsa.org nebo na www.elsa.cz

ways. On the one hand, I received a warm welcome at my internship and was introduced to the tasks involved. On the other hand, through the local ELSA group, I was able to experience Prague like a native. I did not have a single day feeling left alone or as a stranger. Before I traveled to Prague, I had brought a variety of books against boredom. In the end, I read a single chapter. Especially I would like to thank Jakub and Michael, who made the integration extremely easy for me.“ -Alexander Meller “I spent the whole August in Prague for my internship organized in the program Elsa STEP. The law office where I completed my internship is specialized in insolvency law. My coworkers were very sympathetic and there was a familiar and peaceful atmosphere while working. I have been very blessed about the fact that I got help with everything I could ask for - before and during my stay in Prague from the local group of ELSA. I thank especially Jan & Jakub for this smooth running! In summary, during the time I spent in Prague I met good people, ate good food and had a lot of good laughs.” -Berivan Cebba

Testimonials: „To be honest, I had doubts about participating in the ELSA STEP program. It was my first weeklong stay abroad and although I can say that I am a self-confident personality, I was a little excited before I left. In the end, taking part in the STEP program was one of the best decisions of my student career so far. I was lucky in many

PRÍMALEX

Soutěže

Negotiation Competition 2018 Jakub Kačerek

Schopnost vyjednávat a vyjadřovat se patří k základním dovednostem, které by měl každý právník ovládat. Využije je jak v jednání s klientem, kdy mu musí vysvětlit správný postup v určité situaci, tak v jednání se soudy či úřady, nebo při vyjednávání s protistranou ohledně podmínek smlouvy. V praxi se advokáti snaží dosáhnout co nejlepší pozice pro svého klienta a velmi často to je možné jen pomocí vyjednávání a hledání kompromisu v mimosoudních jednáních. Negotiation Competition pořádaná ELSA Česká republika se snaží právě tyto dovednosti rozvíjet a testovat. Národní kolo soutěže se konalo dne 27. listopadu 2018 v prostorách advokátní kanceláře CHSH Kališ & Partners s.r.o. Zúčastnily se ho celkem čtyři týmy; dva týmy z Brna a dva týmy z Olomouce. Soutěžní týmy měly nejdříve v kvalifikačním kole připravit Letter of Intent (Dohodu o záměru), která byla rozdílná pro stranu kupujícího a prodávajícího. Následně se týmy utkaly v národním kole, kde se snažily vyjednat co nejlepší podmínky pro svého klienta. Lepší tým z každého vyjednávání postoupil do finálového vyjednávání o 1. místo, kde se utkaly se zaměstnancem z řad advokátní kanceláře. Výkony soutěžních týmů hodnotila odborná porota složená ze zástupců advokátní kanceláře CHSH Kališ & Partners, která neměla lehké rozhodování. Vítězi celé soutěže se stali Adriana Paschková a Dominika Malatincová z Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. První tři týmy si mohly odnést hodnotné ceny. Konkrétně finanční odměnu ve výši až 10 000 Kč, kterou věnovala právě advokátní kancelář CHSH Kališ & Partners. Soutěžící získali také cenné zkušenosti do jejich života i díky zpětné vazbě od porotců.

PRÍMALEX

Celá soutěž proběhla v přátelské atmosféře a my tímto děkujeme našemu partnerovi CHSH Kališ & Partners za spolupráci a všem týmům za účast. Také se nám podařilo získat rozhovor s oběma vítězkami, který vás může motivovat a inspirovat k tomu, abyste se do příštího ročníku soutěže přihlásili. Co Vás nejvíc lákalo na této soutěži a co Vás přesvědčilo se přihlásit? Adriana Paschková: Na soutěži se mi líbí, že se nejedná o klasický moot court, kterých se organizuje za rok několik, ale že se jedná o odlišnou soutěž, která je zaměřená na vyjednávání, kdy si strany sednou k jednomu stolu a snaží se vyjednat co nejlepší podmínky pro svého klienta. Lákala mě představa, že si budu moct takové vyjednávání vyzkoušet na vlastní kůži a zjistit, jak to probíhá v praxi. V případě postupu jsem se těšila, že budu moct vyjednávat proti advokátovi, což považuji za velice cennou zkušenost. Jak jste se na tuto soutěž připravovali? Adriana Paschková: V době soutěže jsme obě navštěvovaly předmět akvizice společností, kde jsme LoI (Letter of Intent) a průběh akvizice probírali, a tak jsme měly dobré základní znalosti, ze kterých jsme mohly vycházet. Vždy jsme si doma načetly informace k případu, připravily si své argumenty a když jsme se sešly, tak jsme naše nápady dávaly dohromady, diskutovaly a snažily se vytvořit, co nejlepší práci. Co si myslíte, že Vám nejvíc pomohlo v této soutěži? Adriana Paschková: Nejvíce mi soutěž pomohla v tom, že jsem si uvědomila, jak je náročné přesvědčit

Soutěže

druhou stranu o tom, co chci. Že je vždy důležité přemýšlet alespoň dva až tři kroky dopředu, mít více argumentů, které je možné použít a také se nesnažit vždy dosáhnout všeho a snažit se najít kompromis, aby byla druhá strana spokojená, ale já stále získala, co chci. Také jsem si díky soutěži a vyjednávání s panem advokátem uvědomila, jak je důležité znát triky, kterými se mi podaří druhou stranu lépe a rychleji přesvědčit, že mé požadavky jsou adekvátní a výhodné pro obě strany. Myslíte si, že Vám soutěž přinesla něco nového a zlepšila Vaše schopnosti? Dominika Malatincová: Určite áno. Táto súťaž mi poskytla skvelú možnosť zažiť, ako to približne na vyjednávaní vyzerá. Prvé vyjednávanie bolo viac menej hrou, v ktorej sme len využili to, čo sme si vopred pripravili. Zaujímavejšie a omnoho náročnejšie už bolo druhé kolo, v rámci ktorého sme sa v relatívne krátkom časovom úseku museli oboznámiť s dodatočnými podmienkami, zapracovať ich do zmluvy a snažiť sa vyjednať čím najlepšiu pozíciu a to v podstate bez prípravy. Protistranu už v tomto kole predstavoval advokát, čo nám situáciu vôbec neuľahčovalo. V bežnom živote sa každý z nás stretávame s množstvom situácií, kde je potrebné zachovať si chladnú hlavu a snažiť sa problém vyriešiť čo najefektívnejšie. Táto súťaž poskytla skvelú možnosť vyskúšať si niečo podobné v pracovnej stránke, ktorú ešte ako študenti nemáme až tak zažitú a osvojenú. Odporučili byste soutěž svým přátelům nebo jiným studentům práv? Dominika Malatincová: V prípade, že ich obchodné právo zaujalo a chceli by sa ním viac zaoberať aj v budúcnosti, tak rozhodne áno. Budú si môcť vyskúšať spísať celkom zaujímavý koncept zmluvy, a následne sa o ňom vo vyjednávaní pobaviť s druhou stranou, resp. s advokátmi.

PRÍMALEX

Soutěže

Essay Competition 2018 Jakub Kačerek

Výhercem 18. ročníku soutěže Allen & Overy Essay Competition se již po druhé stal Martin Štípa, nyní již absolvent Právnické fakulty Univerzity Karlovy. Výherce této soutěže v minulém roce mohl získat 20 000,- Kč a čtyřdenní pobyt v jedné z destinací světa, které by chtělo navštívit určitě mnoho mladých lidí – Londýn, New York nebo Shanghai s možností jednodenní návštěvy kanceláře Allen & Overy. Proč se Martin rozhodl přihlásit do soutěže po druhé, jak dlouhou dobu strávil s přípravou na soutěž, pro jaký pobyt se rozhodl a jak se tam měl, se dozvíte v následujícím článku. Proč ses rozhodl znovu přihlásit do soutěže? Na rozdíl od posledního ročníku, ve kterém se dalo díky hlavnímu tématu umělé inteligence od zavedených právních úvah částečně oprostit, letošní téma soutěž vrátilo do ryze právního prostředí. Pokud jsem tedy měl v minulém roce díky zájmu o problematiku umělé inteligence nějakou výhodu, letos mě lákala výzva zkusit si napsat práci z oblasti, se kterou jsem měl do té doby podobné zkušenosti jako většina studentů. Svým obsahem zadání navíc odpovídalo tomu, s čím se může člověk pravidelně setkávat i v budoucí praxi. Jak dlouhou dobu si strávil přípravou na soutěž? Vzhledem k předchozím zkušenostem jsem tušil, že by mi napsání práce mělo zabrat zhruba stejné množství času, a nakonec se to stejně jako v minulém roce podařilo za necelý týden. Je ale pravdou, že závěrečné korektury probíhaly pár minut před deadlinem, posledních pár dní a hodin jsem tedy musel lehce zintenzivnit úsilí. Bližší podrobnosti ohledně mé přípravy můžete najít v rozhovoru v časopisu PrimaLex z loňského roku.

PRÍMALEX

Čekal jsi, že bys mohl opět vyhrát? Jak říká jeden můj kamarád: „Není důležitý vyhrát, ale obhájit titul.“ I když jsem tak k soutěži i ke své práci přistupoval s pokorou, byl jsem samozřejmě pod větším tlakem než napoprvé. Nakonec jsem si ale mohl říct, že jsem udělal vše, co se v omezeném čase dalo, a tak jsem do poslední chvíle doufal, že se zadaří. Vyhrál jsi, a tak sis mohl vybrat jednu z destinací. Proč sis vybral právě New York? Essay Competition pro mě byla úžasnou příležitostí navštívit místa, která jsem do té doby neměl šanci poznat. Minulý rok jsem se tak díky výhře a pobytu v Singapuru mohl poprvé podívat do Asie, letos do Ameriky. Bylo super poznat intenzivní a nepřetržitý

Soutěže

život na Manhattanu, mít možnost jít na NHL a na vlastní oči vidět Daredevilovu Hell’s Kitchen, Continental z Johna Wicka a místa, na kterých Harry s Marvem zažívali nekonečná muka. Jak vypadal tvůj program v New Yorku? Protože jsme byli v New Yorku poprvé a vzhledem k tomu, že jsme měli v plánu vidět na Manhattanu každou píď, museli jsme si každé ráno poctivě přivstat, abychom na vše měli čas. Stihli jsme samozřejmě jak klasická místa New Yorku, jako jsou Rockefeller Center, Brooklyn Bridge nebo Chinatown, tak i ta méně turistická, včetně místních marketů či kampusu Columbia University. Atmosféru města jsme se během těch pár dnů snažili nasát skutečně zodpovědně a pro mě je to už teď místo, kam se budu rád vracet. Jak se ti líbila návštěva kanceláře A&O v New Yorku? Návštěva kanceláří byla super. Schůzku jsem měl domluvenou hned druhý den po příletu a bylo o mě opravdu skvěle postaráno. Po úvodní prohlídce kanceláří a společném obědě s několika kolegy jsem měl během odpoledne příležitost asistovat při práci jedné z právniček na oddělení ICM (International Capital Markets), seznámit se s dalšími právníky a závěrem se dokonce připojit na několikanásobnou narozeninovou party. I přesto, že jsem se kvůli jetlagu nepouštěl do žádných větších akcí, tak jsem byl z průběhu celého dne vážně nadšený. Máš nějaký vzkaz pro studenty, kteří přemýšlejí nad tím, že by se v příštích letech do soutěže přihlásili? Určitě neváhat a jít do toho. Je třeba se nenechat zaleknout na první pohled komplexním nebo neznámým tématem a být připraven se na chvíli ponořit do specifické právní problematiky. Kromě toho, že dané téma může studenty nakonec upřímně nadchnout, jedná se o užitečnou průpravu do praxe, ve které bude docela často potřeba proniknout i do nečekaných oblastí práva. Osobně jsem moc rád, že jsem do toho šel znovu a mohl se dostat k novým věcem. Všem tedy přeji hodně úspěchů a ať si ze soutěže odnesou ty nejlepší zkušenosti.

PRÍMALEX

IT’S TIME.

Dvoutýdenní letní stáž u Allen & Overy Chcete si vyzkoušet, jaké to je pracovat v přední mezinárodní advokátní kanceláři? Chcete si zdokonalit právnické znalosti a jazykové dovednosti? Nebo chcete zažít něco nového? Zašlete svůj životopis a průvodní dopis v AJ na adresu: internship@allenovery.com!

Co vás na stáži čeká? – vstupní školení – sdílení kanceláře s advokátem a koncipientem – spolupráce na transakcích daného právníka – aktivní využití cizího (anglického) jazyka – zpracování právních analýz

Těšíme se na setkání s Vámi! Most Attractive Employer for Law Students in the Czech Republic Universum Awards 2014, 2015, 2016 (1st), 2017 and 2018 (2nd)

Allen & Overy means Allen & Overy LLP and/or its aﬃliated undertakings. © Allen & Overy 2019 | CS1901_CDD-53940_ADD-80298

Business

Sprechen Sie Deutsch? Tak Trochen. Jan Jílek

Každý, kdo o němčinu aspoň trochu zavadil, bude tento „kameňák“ znát. V mnoha případech může odpověď na otázku „Umíte německy?“ vypadat podobně. Nebudu ze sebe dělat vševědoucího lifekouče, případně Halinu Pawlowskou rozdávající životní moudra v rýmech. Přesto se vás pokusím namotivovat k tomu se naučit alespoň základ jazyka našeho západního a jižního souseda. Pokud vám jazyky jdou, stačí jen najít prvotní impuls k tomu začít. Pokud si myslíte, že vám „moc nejdou“, pak je třeba motivace dvojnásob. Proč vlastně začít? Člověk musí začít u sebe – učte se pro sebe. Ať už jezdíte do Rakouska na hory nebo do Německa na nákupy. Rozvíjejte své dovednosti i mimo školu. Vždycky se hodí umět základy řeči země, do které jedete. Získané vědomosti vám nikdo nevezme a uvidíte, že se časem mohou hodit. Jak nejlépe začít? Z mé zkušenosti hodně záleží na tom, jakou upřednostňujete metodu učení obecně. Pokud se rádi biflujete sami, pak začněte jako samouci. Pro nadšence do techniky mohu doporučit aplikaci Duolingo. Po krátké bezplatné registraci se vám otevře možnost studovat nespočet cizích jazyků včetně některých fiktivních (je libo dothraki nebo klingonštinu). Každý z nás máme mobil takřka neustále u sebe. Podle jednoho průzkumu jej zkontrolujeme (krátce prohlídneme zprávy a novinky na sociálních sítích) v průměru přibližně stopadesátkrát denně. Jistě nebude na škodu jej jednou využít smysluplně. Aplikace navíc nabízí motivační systém, který vás nutí k pravidelnému opakování. Nejlepší je samozřejmě každý den alespoň chvíli cvičit.

Pokud učivo rádi diskutujete, bude dobré začít jazykovým kurzem. V Praze patří mezi nejkvalitnější kurzy ty od Goethe-Institutu, který navíc není daleko od právnické fakulty. Pokud jste z Brna, mezi špičku patří kurzy na Rakouském institutu na Moravském náměstí. Pokud nejste skupinový tvor, můžete třeba využít individuální doučování. Tuto problematiku znám z druhé strany (jako lektor). Aniž bych si chtěl dělat reklamu, vím, že se dá v krátkém čase udělat velký pokrok, když se vám učitel pečlivě věnuje. A teď k tomu, proč tak vychvaluji němčinu. Kromě toho, že se ji již notnou dobu učím a mám ji rád, je zde jeden zcela objektivní důvod. Tento článek čtete v časopise pro studenty práva, to jste si jistě všimli. Důvodem je tak velká kariérní i studijní výhoda němčinářů. Němčina je možná překvapivě v advokacii skoro stejně vyhledávaná jako angličtina. Student, který umí perfektně oba zmíněné jazyky, popřípadě ještě ovládá nějaký třetí, se stává na trhu práce pokladem, o který se potenciální zaměstnavatelé téměř doslova perou. Ideální je samozřejmě umět také němčinu odbornou, v našem případě právnickou. Na brněnské fakultě máme k dispozici kurz cizího jazyka pro právníky a to v angličtině, němčině, francouzštině nebo španělštině. Student musí libovolný jeden kurz absolvovat povinně. Každý další navíc se počítá jako povinně volitelný předmět. Byť se to může zdát dost hardcore, dva jazyky naráz se úspěšně absolvovat dají. Pokud na vaší fakultě takové předměty nemáte, zkuste ve školním systému prohledat katalog předmětů na filozofické nebo pedagogické fakultě, kde uvítají i začátečníky.

PRÍMALEX

Business

Advokátní kancelář Taylor Wessing Česká republika Rozhovor s Adélou Kučerovou a Barborou Skolkovou

Adéla Kučerová pracuje v advokátní kanceláři Taylor Wessing Česká republika jako koncipientka. Je členkou týmu Real Estate & Construction, v jehož rámci se podílí na poskytování právního poradenství domácí i zahraniční klientele, především při realizaci nemovitostních transakcí a dále ve všech oblastech obchodního práva. Adéla nastoupila do společnosti Taylor Wessing v roce 2013 jako právní asistentka a v roce 2016 se stala koncipientkou. Během studia na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v se zúčastnila programu "Mezinárodní a srovnávací obchodní právo" na Bucerius Law School v německém Hamburku. Kromě angličtiny Adéla využívá ve své práci také němčinu a španělštinu. Ve volném čase se věnuje především sportu a relaxuje při procházkách přírodou a hraní deskových her. Poslední dobou si oblíbila poslech saxofonu a pro tento hudební nástroj se zcela nadchla. Barbora Skolková pracuje v advokátní kanceláři Taylor Wessing Česká republika jako koncipientka a je členkou týmu Corporate, M & A a Capital Markets. Svým poradenstvím pomáhá v týmu národním i mezinárodním klientům ve všech oblastech bankovnictví a financí, stejně jako dodržování předpisů. Před nástupem do advokátní kanceláře Taylor Wessing v roce 2013 absolvovala jako studentka stáž v několika advokátních kancelářích v České republice a v Německu. Koncipientkou je od roku 2016. Barbora studovala právo na Univerzitě Karlově a strávila jeden rok na Eberhard-Karls Universität v Tübingenu v Německu se zaměřením na mezinárodní právo soukromé, srovnávací právo a německé právo. Volný čas tráví nejen ve fitness centru, má ráda cestování, architekturu a design. Hodně čte. Barbora mluví plynně německy a anglicky.

PRÍMALEX

Business

Všechno je hlavně o plánování a o využití volného času naplno Veronika Pošmurná

Vzhledem k tomu, že náš rozhovor se má týkat rovnováhy mezi životem osobním a prací, tak by nebylo od věci si říct, co tato rovnováha znamená pro Vás. Adéla: Pro mě to znamená, že i při zaměstnání na plný úvazek mohu trávit čas mimopracovními aktivitami, které mám ráda, a mohu se věnovat také osobnímu rozvoji, přátelům a rodině. Bára: Jak říkala Adéla, znamená to především možnost věnovat se, s podporou zaměstnavatele, mimopracovním aktivitám. Ať už s mou prací nějak souvisí a znamenají pro mě do budoucna určitý posun, nebo jsou to pouze moje záliby, koníčky. Obě jste ukončily studium teprve nedávno, co Vás vedlo k tomu si vybrat pro praxi advokátního koncipienta právě advokátní kancelář Taylor Wessing? Adéla: Možná odpovím za obě, protože jsme v Taylor Wessing s Bárou před šesti lety společně jako studentky začínaly a ty důvody, proč zůstat, byly u obou asi podobné. Pro mě to byla jasná volba, jelikož jsem tu jako studentka byla maximálně spokojená. Postupně jsem poznávala kolegy a systém práce v kanceláři a líbilo se mi, že je zde velmi dobrý kolektiv, panuje přátelská atmosféra a že je kladen důraz na týmovou práci, kdy se mladší kolegové učí od těch zkušenějších. Byla jsem proto ráda, že mohu zůstat a dále se rozvíjet. Bára: Ono už to v podstatě bylo řečeno. Po ukončení studia jsem ráda využila nabídky pokračovat v kanceláři jako koncipient. Z pohledu zaměstnavatele je dobré připravovat postupně studenta na pozici koncipienta

a na právnické řemeslo. Z pohledu studenta máte možnost zvyknout si na prostředí a „nanečisto“ si vyzkoušet práci v advokacii. Poté jako koncipient víte, do čeho jdete, a znáte kolektiv v kanceláři. Máte pak daleko jednodušší start, než začínat znovu v jiné kanceláři a třeba i s jiným systémem práce. Adéla: Jako student si i osvojíte základní fungování a interní postupy kanceláře, jako je např. forma psaní právních stanovisek nebo vedení spisu. To jsou základní věci, které se ale často napříč kancelářemi liší a je potřeba se je vždy naučit jinak a znovu. Tady už jsme obě věděly, co a jak, takže přechod na pozici koncipientek byl daleko příjemnější a přirozenější. Jaký je Váš typický pracovní den? Adéla: Takový den úplně nemám, ale zkusím to standardizovat. Do práce přicházím na devátou hodinu a během dopoledne se snažím zvládnout ty rychlejší a jednodušší záležitosti, protože se mi ráno nepracuje nejlépe. Rozhodně nepatřím mezi ranní ptáčata. Pokud na plánu nemám jednání či jiné neodkladné povinnosti, chodím přes oběd většinou cvičit, jelikož kousek od kanceláře máme domluvené firemní návštěvy fitness centra, kam chodí během pauzy hodně našich kolegů. Když přes oběd zvládnu fyzickou aktivitu, jsem psychicky odpočatější a mohu pak při práci víc zabrat a lépe se soustředit. Na odpoledne si proto nechávám ty složitější záležitosti, které vyžadují maximální koncentraci. Bára: Mám to podobně jako Adéla, pouze rozložení práce mám opačné. Nejlépe se mi pracuje hned ráno a během dopoledne. Z toho důvodu se snažím dopoledne vyřídit to, na co se musím nejvíc soustředit.

PRÍMALEX

Business

Polední pauzu využívám stejně jako Adéla na sport, což je příjemné zpestření dne a zároveň i teambuildingová aktivita. Z kanceláře nás jde vždy víc a máme čas probrat mimopracovní i pracovní záležitosti. Odpolední náplň práce je pak různá. Někdy máme schůzky s klienty, ať už v kanceláři nebo mimo ni. Naše práce není vyloženě o tom, že bychom seděli pouze u počítače a něco psali, ale dost často je to pestré, učíme se od starších kolegů za pochodu na jednáních. Adéla: Rozložení mého pracovního dne se za dobu mé koncipientské praxe vlastně docela změnilo – v prvních měsících jsem se snažila za každou cenu stihnout co nejvíce věcí v co nejkratším čase a často jsem si z tohoto důvodu dělávala i velmi krátké přestávky na oběd. Měla jsem za to, že takto budu nejvíce efektivní. Postupem času jsem si však oblíbila chodit přes oběd cvičit, jak jsem zmiňovala, a přišla na to, že takový odpočinek den skvěle rozdělí a i efektivita je pak mnohem vyšší, protože s čistou hlavou se pracuje mnohem lépe. Když jsme u práce, máte nějaké pracovní cíle, kterých byste chtěly dosáhnout? Ne třeba v řádu pár let, ale i více do budoucna. Bára: Teď v nejbližší době jsou to určitě advokátní zkoušky. Myslím si, že kancelář plně podporuje naši přípravu a snaží se nám dát už během praxe co nejširší záběr. Samozřejmě se ale nedostaneme úplně ke všem oblastem práva, jelikož jsme rozdělení v rámci případů do týmů. V dohledné době je to tedy příprava na advokátní zkoušky, po kterých bych ráda zůstala v advokacii. Co bude potom, ukáže až čas. Adéla: Souhlasím s Bárou. Za rok mě také čekají advokátní zkoušky, takže to je momentálně můj hlavní cíl a pak se uvidí. Dalece dopředu neplánuji, ale určitě bych také chtěla zůstat v advokacii, na které mě baví její rozmanitost a kontakt s klientem. Práce ve velké advokátní kanceláři je určitě stresující, takže odpočinek je jistě na místě. Upřednostňujete spíš aktivní nebo pasivní odpočinek? Adéla: Cvičení je rozhodně super forma odpočinku, která na mě funguje. Také ráda chodím do přírody na

PRÍMALEX

procházky. Večer se sejdu s přáteli na skleničku vína a popovídání, něco si přečtu nebo si zahraju nějakou zajímavou deskovou hru, což jsem si v poslední době hodně oblíbila. Bára: Za mě určitě aktivní odpočinek, a to hlavně o víkendech, které trávím cestováním, procházkami nebo sportem. Myslím si, že i vzhledem k povaze našeho povolání dává aktivnější odpočinek smysl, jelikož většinu dne trávíme u počítače. Tudíž přijít večer domů a trávit čas znovu pasivně u počítače nebo u televize sledováním filmu, to pro mě není taková relaxace. Hlava a oči si totiž neodpočinou. Samozřejmě ale dobrá knížka nebo posezení s přáteli je pro mě také dobrá forma odpočinku. Nabízí Vám zaměstnavatel nějaké benefity sloužící k odpočinku? Tedy kromě fitness centra, které už jste zmínily. Adéla: Každoročně běháme Vienna City Marathon v kategorii štafet, což mi přijde skvělé. Účastní se většina kolegů z kanceláře, jelikož jednotlivé vzdálenosti v rámci štafety se pohybují od cca šesti do necelých šestnácti kilometrů, tudíž si každý může vybrat sám podle své kondice a uvážení. Zdatnější sportovci mohou navíc běžet rovnou půlmaraton nebo i celý maraton. Tohle je asi moje nejoblíbenější aktivita zprostředkovaná zaměstnavatelem, na kterou se každý rok těším. Bára: Obecně činnosti podporované zaměstnavatelem v rámci teambuildingu jsou spíše aktivního charakteru, ať už se jedná o cyklistický výlet nebo společné bruslení, které jsme absolvovali v minulých letech. Teď se těším na připravovaný turnaj v badmintonu. Tyto kolektivní aktivity jsme si velmi oblíbily. Co se týče maratonu, tak to není jen o uběhnutí několika kilometrů, ale zároveň se jedná o celý víkend, který trávíme spolu. Jdeme na společnou večeři a po doběhnutí máme společnou „after race party“, takže utužujeme týmového ducha, což je hodně fajn. Jako kancelář se také každoročně účastníme Rakouského plesu, což je nádherná akce v paláci Žofín. Každému doporučuji návštěvu, stojí to skutečně za to!

Business

Změnilo se nějak trávení Vašeho volného času od dob Vašich studií nebo případně během práce? Adéla: Jako student si můžete vybrat, kdy budete mít semináře a případně práci a podle toho se pak můžete rozhodovat, kdy a čím chcete trávit volný čas. U nás je to už trochu náročnější, jelikož máme určitý režim, pracovní dobu a hodně povinností. Vím, že bez plánu by se mohlo stát, že svůj volný čas nestrávím tak, jak bych právě chtěla, a to třeba i z toho důvodu, že kamarád či kamarádka, se kterými se chci vidět, nebude mít z nějakého důvodu čas. Proto se snažím si volný čas organizovat a plánovat hodně věcí předem, což je jedna z věcí, která se od dob studií u mě hodně změnila. Bára: Plně souhlasím. Všechno je hlavně o plánování a o využití volného času naplno. Přece jen je ho méně než dříve, tudíž si musíme vybrat aktivity, které chceme opravdu dělat a které si užijeme s těmi, se kterými je nám dobře. Nemůžeme si dovolit volným časem plýtvat, protože potom nám proklouzne rychle mezi prsty. Pokud porovnám s obdobím studia, nyní máme vždy volné víkendy a už nám nehrozí nárazy v podobě zkouškového období, kdy je potřeba věnovat veškerý volný čas škole. Teď máme pravidelnou pracovní dobu a volný čas můžeme mnohem lépe rozložit. A pokud si aktivity naplánujeme a skloubíme s prací, můžeme se svým koníčkům věnovat pravidelně.

s přáteli právníky stáčí téma hovoru na právo, čemuž se snažím spíše vyhnout a hovořit i o jiných tématech. Jak jste vy osobně zvládly skloubit profesní a osobní život od nástupu na pozici advokátních koncipientek? Adéla: Myslím, že jsme na ten přechod byly víceméně připravené, jelikož jsme tu, jak již bylo řečeno, začínaly jako studentky a měly možnost pozorovat, jak kancelář funguje, a co práce na plný úvazek obnáší. Pro mě je stále stěžejní si zorganizovat volný čas, říct si, jak ho chci strávit a toho plánu se držet. Od té doby, co jsem se tohle naučila, se mi daří profesní a osobní život docela vyvážit. Bára: Všechno je o snaze udělat si nějaký řád, vytvořit si určitý systém a naplánovat si den. Určitě bych všem studentům doporučila si vyzkoušet praxi už během studia. Ovšem nic se nemá přehánět, takže je potřeba si užít i volný čas, kterého při plném úvazku už tolik mít nebudete. Navíc ani jedna z nás zatím nemá rodinu, takže skloubení práce a volného času je poměrně jednoduché. Až přijde rodina, bude potřeba si všechno plánovat ještě víc.

Uvědomujete si, že by Vaše profese nebo kancelář, kde pracujete, měla nějaký vliv na váš osobní život? Například styl oblékání, vaše hodnoty a názory. Adéla: Člověk samozřejmě musí dbát na to, jak se obléká. V porovnání s obdobím studia už tu není taková volnost, jelikož jsme v kontaktu s klienty a musíme dobře reprezentovat kancelář. Tato změna se mi ale nijak nepříčí, protože mám takový styl oblékání ráda a neměla jsem problém se mu přizpůsobit. Bára: Od ukončení studia se na mě častěji obrací rodina nebo přátelé s právními dotazy. Samozřejmě ráda poradím, ale neznám odpověď na vše a vždy je lepší si předem ověřit informace, než odpovím. Určitou profesní deformací je, že se během setkání

PRÍMALEX

Business

Práce advokáta jako ze seriálu? Ve skutečnosti je to větší zábava Petra Myšáková, advokátní kancelář Allen & Overy

Individuální schopnosti a dovednosti jsou to, co renomované mezinárodní kanceláře hledají. Faktem je, že existují různé typy lidí. To, že každý právník musí být především agresivním žralokem, je mýtus. U nás razíme strategii individuálního přístupu ke každému. Pokud například rád mluvíš na veřejnosti, podpoříme tě v tom. Pokud patříš mezi ty, kteří tuto činnost nevyhledávají, nebudeme tě k ní nutit. Z vlastní zkušenosti vím, že mnoho studentů z posledních ročníků právnických fakult či čerství absolventi se potýkají s řadou obav a mají pocit, že na právní praxi nemusí stačit. Vždy je to o přístupu daného člověka a kanceláře. Na všem se dá pracovat, ať už se jedná o rétorické schopnosti, odborné znalosti, nebo jazykovou vybavenost. Ve většině případů však stačí se těmto obavám postavit a pracovat s nimi. Myslím, že to ve své praxi zažil každý. Když jsem s právní praxí začínala, velmi mě oslovil příběh americké právničky Heidi K. Brownové – „Předstírej, že se nebojíš vůbec ničeho a protivník ti to spolkne i s navijákem!“ Jak sama autorka ve své knize The Introverted Lawyer přiznala, víc než dekádu své právní praxe se musela potýkat s obavami a panickým strachem, který často hraničil až s fobií. Za toto vše mohla její práce, respektive její strach z vystupování na veřejnosti. Z mnoha právnických filmů a seriálů máme pocit, že každý právník musí být nadčlověkem obdařeným božským darem rétoriky, který je vtipný, zábavný, ale zároveň i tvrdý. Jenže taková zkrátka ona nebyla. Je to velmi inspirativní a zajímavé čtení a myslím si, že by mohlo pomoct i dalším.

PRÍMALEX

To, co zažívala a popisuje Heidi K. Brownová ve své knize, u nás však nehrozí. Lidé tady pracují jako tým, kde má každý prostor najít si svou roli. Důležitá je hlavně ambice chtít pracovat v prostředí mezinárodní firmy. Naše kancelář je velmi otevřená individuálním požadavkům daného člověka, což je podle mě opravdu důležité. Nikdo u nás není odsuzován za svůj nedostatek, důležité je jen to, jestli na něm chce pracovat. Za výhodu také považuji to, že firma nabízí široké možnosti individuálních tréninků a má také online databázi s mezinárodním know-how. Studenti

Business

i absolventi tak mají možnost se přípravě a tréninku věnovat ve volném čase, a to nejen z kanceláře, ale i třeba z pohodlí vlastního domova. Pro lepší aklimatizaci nových stážistů nebo koncipientů firma využívá rotačního sytému, díky němuž mají možnost si vyzkoušet různé přístupy více vedoucích advokátů. Vedle toho, že společnost nabízí individuální přístup ke každému, vidím i velký benefit v tom, že jde o obrovskou mezinárodní základnu, na které se může pohodlně stavět. Firma vznikla v roce 1930 ve Velké Británii a má pobočky na všech kontinentech. V České republice je od roku 1992. Díky široké síti poboček tak na celých třech čtvrtinách případů pracují týmy z různých koutů světa. Nejtypičtější pobočkou naší společnosti je rozhodně ta v Londýně. Právě tam pocítíte firemní kulturu nejvíce a nejlépe tady také poznáte, jak celá firma vlastně funguje. Jde samozřejmě o mnohonásobně větší kancelář, než je ta naše v Praze. Pracují tady stovky právníků, takže nemáte možnost se seznámit úplně s každým. Vše ale stojí a padá na menších týmech, což se

přenáší i do práce tady u nás v Praze. Tím, že jsou týmy menší a mění se, není práce stereotypní a nudu u nás opravdu nepotkáte. V naší společnosti pracuji jako advokátka od roku 2011 a do firmy jsem nastoupila již o dva roky dříve jako koncipientka. S odstupem času musím přiznat, že i když pocházím z právnické rodiny, a něco jsem o této práci tedy věděla, skutečná realita byla trošku někde jinde než mé představy. V mém konkrétním případě mě práci z 90 % naučili mít rádi mí kolegové. Byli ke mně vstřícní a nemusela jsem se bát s čímkoliv za nimi přijít. Často si říkám, že mám obrovské štěstí, pak si ale uvědomím, že za dobrým kolektivem stojí hlavně dobrý výběr budoucích zaměstnanců a také naše firemní kultura. V práci jsme samozřejmě kolegové, ale naším charakteristickým znakem je, že spolu trávíme i hodně volného času, takže se z některých z nás stali kamarádi, čehož si opravdu moc vážím.

Staňte se fanouškem CODEXIS ACADEMIA na Facebooku

NAINSTALUJTE SI NEJROZŠÍŘENĚJŠÍ PRÁVNÍ INFORMAČNÍ SYSTÉM CODEXIS VE VERZI PRO STUDENTY ZDARMA! • Snadné stažení a instalace • Moderní design • Pravidelné aktualizace www.codexisacademia.cz

ATLAS consulting spol. s r.o. člen skupiny ATLAS GROUP | www.atlasgroup.cz

ELSA CAREER www.career.elsa.cz

OD PRÁVNÍKŮ PRO PRÁVNÍKY ELSA Career je moderní inzertní portál, kde si každý od studenta po advokáta najde práci.

Intuitivní Praha, Plzeň, Hradec Králové? Prvák, druhák, koncipient? Několika kliknutími najdete co hledáte!

Přístupný Hledáte? Nabízíte? Ihned se zorientujete v dokonale přehledém designu.

MÁTE OTÁZKY? Kontaktuje nás!

career@cz.elsa.org career.elsa.cz/kontakt

Nadčasový Dnes nebo za deset let ELSA Career zůstane budoucností nabízení práce pro právní svět.

fb.com/elsacareer elsacareer

Generální partner ELSA Česká republika

Partneři ELSA Česká republika

ELSA Česká republika děkuje svým partnerům!