Page 22

Prosincový fejeton Jiřího Jilíka klaun z karlova mostu Možná jste ho tam při některé ze svých návštěv Prahy zahlédli. Je sice celý vyřezaný ze dřeva, ale prsty mu přebíhají po strunách kytary jako skutečnému virtuózovi. Bývá zpravidla obklopen davem diváků a posluchačů, neboť jeho výkon na hudbu klasických i moderních skladatelů je obdivuhodný, strhující. Na to, že mu lidé tleskají, fotografují si ho (nebo s ním) na památku a házejí mu penízky do talířku, se netváří moc vesele, byť je klaun. Možná je to proto, že v době, kdy ho výtvarnice Alena Křížková vyřezávala z lipového dřeva, se dozvěděla zprávu, že jí při dopravní nehodě zahynul milovaný syn. Ten klaun má první část jména po lidském tatínkovi, druhá označuje zemi, kde se narodil – Boreczech! Přeloženo do naší mateřštiny Boreček. Právě tak říkávali Kunovjané jeho lidskému dědečkovi, ševci, aby jej odlišili od jiných nositelů v Kunovicích rozšířeného příjmení Borek. Škoda, že se svého dřevěného vnoučka nedočkal, jistě by byl pyšný na to, že se jeho prapotomek svým uměním proslavil v Rakousku, Německu, Belgii, Francii, Španělsku, ale také v Asii, zejména v Japonsku; tam Boreczech během dvouměsíčního turné absolvoval na šedesát koncertů. Hned po návratu z Japonska v roce 1997 vystupoval v Německu při otevření kulturního centra. Recenzent ve  frankfurtských novinách napsal: „Na  pódiu se představil loutkoherec Josef Borek – opravdová světová hvězda... Předvedl všechny rejstříky svého fantastického umění. V nenapodobitelném umění zvládat nepatrnými pohyby prstů nitě loutek vdechl tento virtuóz svým dřevěným figurkám život. Publikum bylo zázračnou hrou Josefa Borka i  jeho neméně talentovaného syna Petra zcela uneseno. Potlesk na  otevřené scéně a  dlouhotrvající skandovaný aplaus na  konci vy-

22

stoupení byly logickým důsledkem... „A tak se díky této citaci dostávám i k osobě „tatínka" oné loutky, loutkoherce Josefa Borka, absolventa hradišťského gymnázia a posléze DAMU, který strávil na prknech brněnského loutkového divadla Radost třicet sezón. Když mu bylo čtyřicet let, náhle vážně onemocněl astmatem. Několik let vzdoroval nemoci a hrál, ale nakonec musel prašnou divadelní scénu opustit a vžít se do nové role invalidního důchodce. S tou se nikdy zcela neztotožnil a přemýšlel, jak nemoc aspoň částečně oklamat, aby se nemusel úplně vzdát kumštu. A  povedlo se – vymyslel si loutku hudebního klauna Boreczecha a vydal se s ním do světa. Domovskou scénou se mu stal, jak už víme, Karlův most. Letos 15. listopadu jsem se se svým o  dva roky starším kamarádem z dětství po letech opět setkal v  Kunovicích na  křtu knížky Pouť za  lipovou Thálií, v níž Pepa Borek líčí své životní osudy. Bylo to krásné, až dojemné přivítání v  sále Panského dvora. „Když přijíždím ke Kunovicím, abych zašel ke hrobu rodičů, jakmile uvidím Buchlov s  Barborkou, moje srdce mě zvláštním sevřením upozorňuje, že se blížím do místa, které je mi nejmilejší. Byť jsem objel svět od Ameriky až po Japonsko, vždy jsem zůstal tím malým klukem z Kunovic," řekl muž, jehož umění nadšeně tleskali lidé v mnoha zemích. Ta slova o  nenahraditelné hodnotě domova zazněla v  pravý čas. Jak se blíží Vánoce, začíná to vypadat, jako by se mnozí lidé rozhodli ze svých domovů přestěhovat do  nákupních středisek. Musíte víc utrácet, sáhněte do  úspor, vzkazuje lidem Česká národní banka a na důkaz, že to myslí vážně, zdražila euro. Nu což, v případě Jožky Borka to bude jednoduché, rozbije prasátko, do  něhož ukládá drobáky, které hází turisté do talířku jeho dřevěnému synáčkovi. Ale co ti, kteří žádné úspory nemají anebo o ně přišli, protože zapomněli na to, že vedle pravd o  lásce jsou i  jiné, třeba „Člověk člověku vlkem!" Ne utrácení, ale rozjímání a přemýšlení nám bude o letošních Vánocích třeba.

Zuh 2013 12  
Advertisement