Page 20

Toulky městem

Mezi Starou radnicí a nárožím Mlýnské ulice stojí tři domy, původně s čp. 131, 132 a 133. První dva, ač zvnějšku stále označeny původními čísly a barevně odlišenou fasádou, jsou stavebně spojeny a dnes i evidovány pod jedním čp. 132.

a pustý ho roku 1637 koupil majitel statků Nezdenic a Bánova Friedrich Kalkreuter z Czuder za pohledávky na  domě váznoucí a  znovu ho postavil. V  roce 1642 skoupil všechny „nápady“ neboli nároky na domě radní písař Martin Ignác Jelínek, který se později stal císařským rychtářem, tedy nejvyšším hodnostářem ve městě. Když na konci roku 1652 v poměrně mladém věku zemřel, zanechal vdově a dvěma malým dětem kromě tohoto domu ještě dvůr v Mařaticích s půldruhým lánem polí a dalšími pozemky, zahradu ve Starém Městě, několik luk, tři štěpnice, vinohrady, mnoho dobytka, prasat a ovcí, stříbrné i pozlacené nádobí, šperky a také knihy, převážně náboženské a historické. Vdova Alina Barbora, dcera vojenského hejtmana Tadeo Trombety, dům držela až do roku 1669, kdy se provdala za lékaře Jana Jiřího Agricolu a ten pak roku 1682 dům prodal tehdejšímu primátoru města Františku Obročnému. Tady výčet významných držitelů domu končí a další zajímavé období pro všechny tři domy nastává v 19. století, kdy postupně přešly na  řadu desetiletí do  vlastnictví jedné rodiny.

Zatímco mezi nejstaršími držiteli obou krajních domů najdeme převážně řemeslníky, jejichž jména nám dnes mnoho neříkají, prostřední z nich během 17. století hostil hned několik významných osobností. V  roce 1608 ho držel Fridrich Mužík, jeden z  vůdců protestantské strany ve  městě a později v době stavovského povstání též primátor. Ještě před touto „rebelií“ dům prodal Martinu Hradeckému, po  jehož smrti roku 1614 ho koupil erbovní měšťan Jan Purek z Chotouně. Ten patřil nejen k nejbohatším zdejším obyvatelům, ale také k nejvzdělanějším. Jeho domácnost vedle běžného vybavení uchovávala i mnoho šperků a stříbrného nádobí, zbraně (ručnice, kordy, halapartny a plechovou zbroj), množství knih náboženských, historických, lékařských a právních, a také notové záznamy světských i  duchovních skladeb. Jeho dům byl tehdy nově postavený a náležely k němu louka, sad a  vinohrady v  Mařaticích a  v  Blatnici. Jan Purek však již v roce 1616 zemřel a dům koupil Matyáš Voštinka, podle tehdejší módy užívající polatinštěné příjmení Woscinius. Dům pak vyhořel

Dosud popisovaný dům čp. 132 získala v roce 1814 Jenovéfa Zipfelová, jejíž manžel vlastnil nedaleký dům čp. 138 – bývalou věznici – ve Františkánské ulici. Mezi tehdejšími obyvateli domu bychom v letech 1819–1840 našli i rodinu prvního hradišťského knihtiskaře Františka Proscheka, jeho syny a  nakonec ovdovělou Johannu Proschekovou, provozující rodinnou tiskárnu. Vedlejší čp. 131 v té době koupil Antonín Überbacher a od něj v roce 1842 Jan a Anna Höslerovi. Nárožní dům čp. 133 patřil v první polovině 19. století řediteli hlavní školy Franzi Hamplovi a od dalších majitelů, manželů Kochových, ho v roce 1851 koupili Josef a Františka Rotterovi, spříznění se zmíněnými Höslerovými. Josef Rotter byl mladší bratr Anny Höslerové, pocházeli z Písařova na Šumpersku a Jan Hösler ze sousední Červené Vody. Hösler i Rotter se vyučili stejnému řemeslu – kartáčnictví, které bylo v  jejich rodném kraji velmi rozšířené. Höslerovi přišli do  Hradiště již ve  třicátých letech 19. století a zřejmě se jim brzy začalo dařit, neboť roku 1839 se Jan Hösler stal měšťanem, a kromě domu čp.

Bourání starého domu čp. 133 na jaře 1931. Foto: archiv SM

20

Zuh 2013 12  
Zuh 2013 12  
Advertisement