Vynálezce Alva

@a{gV Hbdaย `dk{

>ajhigVXZ AjYรท` 7{giV

& 1

Author © Klára Smolíková, Praha 2014 Illustrations © Luděk Bárta, Praha 2014 Design and Graphic Layout © Luděk Bárta, Praha 2014 © Česká televize, Praha 2014 ISBN 978-80-7404-134-1 2

Klára Smolíková

Podle scénáře Kláry Smolíkové a Jana Smolíka Ilustrace

3

Luděk Bárta

4

Co dělá vynálezce?

Vynálezce hledá, dokud něco nenajde. Nepátrá po ztracených

klíčích, zakutálené pětikoruně ani založené knížce. Chce najít něco nevídaného, co tu ještě nebylo. Třeba drbátko, kterým se můžeme poškrábat na zádech.

Nebo jízdní kolo. Kdo má kolo, šlápne do pedálů a sviští do dálek. A kdo kolo vylepší o křídla, ten i poletí! Nebo vynalezne telefon, aby mohl zavolat babičce, že mu vypadl první zub, a ona na vlastní uši slyšela, jak pěkně šišlá: „Babi, jšem bež žubu.“ Vynálezce musí pořád přemýšlet a zkoušet, takže se mu snadno přihodí, že vyjde z domu s nezavázanými tkaničkami, místo svačiny si nese pružiny a vlasy si neprohrábne hřebenem, ale šroubovákem. Jak usilovně dumá, bývá roztržitý: „Cože? Dnes není neděle? Je úterý! A kam zmizelo pondělí?“ Vynálezci neumí s vynalézáním přestat.

Jako třeba Prokop Diviš, který pořád zkoušel, jak vyzrát na elektřinu, až přišel na bleskosvod, který z mračen vysaje blesky a ty pak neničí lidem domy.

Nebo Alfred Nobel, který vynalezl dynamit a dalších tři sta padesát čtyři věcí a své jmění odkázal dalším vynálezcům, proto se každý rok udělují Nobelovy ceny za nejlepší objevy.

Ale nejslavnějším vynálezcem je určitě pan Thomas Alva Edison, který ohromil celý svět žárovkou, gramofonovou deskou nebo vánočním stromem ozdobeným elektrickými svíčkami. Všechny Edisonovy vynálezy by se vyjmenovávaly dlouho.

Je jich totiž přes tisíc.

Alva se jmenuje podle vynálezce Edisona. Rodiče vybrali

jméno dobře. Už v postýlce tenhle střapatý kluk neustále něco kutil.

Malý Alva třeba rozmontoval dudlík a vyrobil z něj píšťalku. S hračkami si nehrál, on je používal jako součástky, ze kterých pak sestavoval něco jiného.

Když povyrostl, na první pohled bylo jasné, že tomuhle brýlatému klukovi se zrzavou čupřinou se v hlavě honí spousta nápadů. Kdyby mu nápady ulétly jako motýli, měl by jich nad hlavou celý roj. Škoda jen, že ne každého vynálezy zajímají. Alva málokdy ztrácí dobrou náladu, ale pravdou je, že mu chybí kamarádi.

Do města, ve kterém Alva bydlí, se přistěhovali Denisa a Filip. Světlovlasí sourozenci, kteří se stihli narodit tak rychle po sobě, že spolu chodí do stejné třídy. Jeden bez druhého nedají ani ránu, ale stejně jim je líto, že ve škole ani v okolí nikoho neznají.

A tihle tři se náhodou potkají hned na začátku prvního příběhu.

5

22

Kamarádi vystoupili z autobusu. Tedy oni se z něj spíš vysypali jako bram-

bory. Přeplněný autobus, který je přivezl ze školy, si odfrknul a uháněl dál. Od té doby, co se vynálezce Alva seznámil se sourozenci Denisou a Filipem, se z nich stala nerozlučná trojice. Určitě dnes zase něco zajímavého podniknou. Jenže tentokrát byl Alva tajemný. „Alvo, tak nám už prozraď, co nás odpoledne čeká. Zase nějaký tvůj vynález, viď?“ naléhala už poněkolikáté Denisa. „Když vám to prozradím, nebude to žádné překvapení,“ culil se Alva. „Alvo, no tak…“ „Deniso, nevyzvídej pořád,“ šibalsky se ušklíbl Filip. „Jedna věc je však jasná,“ prohlásil vzápětí a zaklekl na chodník jako závodník před sprinterským závodem. „Jaká?“ zeptala se sestra. „Kdo bude u kůlny první, ten to první uvidí!“ Filip napodobil pusou výstřel startovací pistole „Prásk!“ a vypálil od autobusové zastávky, jako by se za ním vyřítilo stádo slonů. Ale naštěstí se za ním hnali jen Alva a Denisa. Malý vynálezce si v běhu přidržoval velké brýle a mumlal si pro sebe: „No počkej! Takhle bez varování…“ Jenže jak se Filip za nimi pořád otáčel, zdržel se a kamarádi ho předběhli. „Přidej, Filipe!“ volala na bratra Denisa, když ho míjela. Světlé vlasy za ní vlály jako za kometou.

23

Filip byl ovšem rozhodnutý vyhrát. Nasadil tryskovou rychlost a v cuku letu předběhl ty dva závodníky o deset podrážek. Do dvora, kde stála Alvova kůlna, se vřítil jako první. „Jsem vítěz!“ zakřičel. A opět se v běhu otočil, aby se podíval, kde zůstali Alva s Denisou. „Tak kde máš ten…“ otázku nedokončil, protože zakopl o starou pohovku s vytrčenými péry a skončil v kotrmelcích u dveří kůlny. „… vynález?“ Rozplácl se na prahu a hlava mu třeštila. To tedy bylo tvrdé zakončení závodu! Uf. „Blahopřejeme k vítězství,“ Alva podal Filipovi ruku a zároveň mu pomohl na nohy. „A hlavně k té báječné díře,“ dodala sestra. „Ty jo, nové kalhoty,“ Filip zkroutil krk jako pštros, aby si prohlédl své kraťasy.

Vzadu byly roztržené tak, že by je zachránila jen záplata větší než cirkusový stan. „Výborně. To se nám zrovna hodí,“ neztrácel Alva dobrou náladu. „Tak to bych rád věděl na co,“ pronesl Filip nakvašeně. „Vyzkoušíme na nich můj vynález,“ zašeptal Alva spiklenecky.

24

25

„Chceš říct, že jsi vynalezl Alvův automatický šicí stroj kombinovaný s rychlopračkou, sušičkou a žehličkou?“ zeptala se Denisa. „A říkáš mu JehlaPračkaSušiŽehliMašina?“ Alva se zasmál a posunul si brýle na nose. „Něco daleko lepšího, pojďte!“ pozval kamarády do svého království.

Všichni se nahrnuli do kůlny, která byla uvnitř daleko prostornější, než se zvenku zdálo.

Alva tu měl stará litinová kamna, velký pracovní stůl a kancelářské křeslo na kolečkách. Všude se rozkládala nepřehledná změť záhadných přístrojů, odložených rádií, kuchyňských spotřebičů, dobrodružných knížek a encyklopedií a také plno všemožných nástrojů. Uprostřed laboratoře, jak Alva kůlnu důležitě nazýval, leželo na stole cosi přikryté bílou látkou. Mohla by to být klec na andulku, akvárium s vodotryskem anebo šest svázaných krabic od bot.

Alva se postavil vedle stolu a obřadně ukázal na zakrytý předmět. „Vážení přátelé, dovolte, abych vám představil…“ následovala dramatická pauza, při níž s elegancí šantánového kouzelníka strhl látku. „Alvův jedinečný obnovovač!“ „Co…? Co to je?“ Filip si nedůvěřivě prohlížel přístroj. Krčil obočí a drbal se na nose. „Mně to připomíná mikrovlnku,“ neudržela se Denisa. „Tu, co máme doma. Naši ji normálně koupili v obchodě. Tu jsi, Alvo, nemusel vynalézat.“ Alva na ni pohlédl s trpělivým výrazem.

26

„Milá Deniso, věř mi, že tohle není vaše mikrovlnka, ale obnovovač. Obnovovač, tedy restauromat je stroj, který umí obnovovat, restaurovat původní podobu věcí.“ Alva láskyplně objal svůj nejnovější vynález. „Můžeš mi, Filipe, na chvíli půjčit ty roztrhané kalhoty?“ „To nám je v té mikrovlnce chceš ohřát ke svačině?“ zakřenil se Filip nedůvěřivě, ale kamaráda poslechl. V kůlně za chvíli postával jen v kostkovaných trenýrkách. „Omyl, vážený pane,“ sdělil Alva veledůležitě Filipovi. „Opakuji, že obnovovač není žádná trouba, ale úžasný vynález. Hleďte, názorně předvedu.“ Alva otevřel průhledná dvířka přístroje, strčil Filipovy kalhoty dovnitř a dvířka opět zaklapl. Ozvalo se cinknutí zavírací pojistky. Kamarádi ho bedlivě, i když zatím spíše nechápavě pozorovali. „Tvoje kalhoty byly ještě před deseti minutami v pořádku, takže nastavíme čas na minus deset minut a spustíme,“ pokračoval vynálezce ve výkladu. Pootočil přepínačem na ovládacím panelu a nastavil tak na displeji potřebný čas. Celý přístroj uvedl do chodu stisknutím zeleného tlačítka. Plastová krabice se zatřásla a několikrát poskočila. Denisa se až lekla. S Filipem zírali na troubu jak uhranutí. Za průsvitnými dvířky se kalhoty změnily ve vír barevných šmouh. Natahovaly se, smršťovaly, kolotaly, a pak najednou přístroj ztichl.

Alva otevřel dvířka a vytáhl kraťasy ven. „Prosím, pane,“ obřadně je předal majiteli. „Ty jsi kouzelník. Díra zmizela,“ Filip si prohlížel nohavice a marně hledal roztrženou látku. „Děkuji ti, kamaráde. To jsi mi opravdu udělal radost.“ Alva se skromně zapýřil. „Alvo, a co máš tedy v plánu? Jistě jsi obnovovač nevynalézal kvůli Filipovým děravým kalhotám,“ zeptala se Denisa. „To si piš, že ne,“ smál se Alva a při tom přenášel obnovovač na kárku. „Tento přístroj, ostatně jako všechny mé vynálezy, bude sloužit výhradně vědeckému výzkumu.“ „Tak to jo,“ usmála se Denisa a přidržovala Alvovi kárku, aby mu neujela, když na ni pokládal troubu. „A jdeme,“ pokynul kamarádům Alva a rozhodným krokem vyrazil z kůlny. Filip šel za ním. Tlačil kárku s tajuplným přístrojem. Vědeckou výpravu uzavírala Denisa. Zvedala kolena vysoko jako voják na přehlídce. Všichni si to vykračovali ulicemi a parky až na druhý konec města.

Minuli zástavbu starých domů, po kterých šplhaly břečťany, omotávaly dlouhými šlahouny okapy a snažily se dostat dovnitř přes pavlače a balkónky.

Prošli na konec ulice a zastavili se u vysoké plechové ohrady. Domy tady končily.

Dál se táhla jen cesta lemovaná vysokými topoly. Za ohradou byla vidět rozlehlá pláň. „Co tady?“ rozhlížel se Filip.

27

„Archeologové tu vykopali zbytky středověké tvrze,“ vysvětlil Alva. „Proto jsme tady.“ „Archeologický výzkum povolen. Tvrz Turovka,“ četla z velké cedule Denisa.

Oprýskaná cedule byla připevněná na ohradě hned vedle zrezivělé brány. Brána zaskřípala.

Denisa se lekla, že je brána slyšela. Ale to jen vyšel na ulici vysoký pán s aktovkou. „Dobrý den, dobrý den. Prosím, vy jste archeolog?“ vyhrkla na něj Denisa.

Starší, prošedivělý muž se špičatým nosem a úzkými rty se na Denisu nepřítomně zadíval skrze silné brýle, ale ani nezpomalil. Ani nepozdravil. Ani se na děti neusmál. „Víte, my tady máme hrozně důležitý vynález. Mohl by se vám hodit,“ snažila se s ním Denisa udržet krok, takže vedle něj skoro utíkala. Alva a Filip s kárkou spěchali za Denisou. „Pane, je to obnovovač, restauromat! Funguje na principu usměrnění časového toku molekul a…“ volal za ním Alva, ale výklad nedokončil. „Již běžím, pane profesore!“ přerušila Alvu archeoložka v hezkých modrých šatech, která také spěchala za významně mlčícím mužem. „Počkejte na mne, prosím.

Tak co říkáte našemu výzkumu? Snažili jsme se nejprve udělat několik průzkumných sond, abychom podle nálezů mohli určit další směr a rozsah vykopávek. Nálezy samozřejmě restaurujeme podle poznatků současné vědy a…“ 28

Alva ji poslouchal s očima a pusou rozevřenými dokořán. „Prosím, paní…“ oslovil ji. „Aha, děti,“ zaslechla ho žena v modrém a otočila se. Všimla si spěchající trojice kamarádů a podivné kárky s troubou. „Asi hledáte sběrný dvůr.“ Nečekala na odpověď a hned jim vysvětlila cestu: „Běžte na konec ulice a pak doprava. Je to taky taková plechová ohrada s velkým nápisem ,Sběrný dvůr‘. Ještě mají otevřeno,“ podívala se na hodinky.

Alva zklamaně přikývl.

Dál jim žena již nevěnovala pozornost a cupitala za kolegou. „Toho si nevšímejte, pane profesore. To víte, každou chvíli si nás někdo splete se sběrnou,“ vysvětlovala onomu staršímu muži a při tom odemkla světle modré auto.

Vůz zablikal na pozdrav. Muž se důležitě usadil na sedadle spolujezdce. „Váš výzkum, paní kolegyně?“ pojednou pronesl profesor a podíval se na ni úkosem. „Vždyť jste zatím nenašli nic, co by stálo za pozornost!“ Pohlédl na ni káravě přes horní okraj brýlí a pohrdavě sykl.

Archeoložka raději neodpověděla. Sevřela zuby a prudce nastartovala. Auto vyrazilo kupředu jako divoký kůň a profesora ta rychlost zatlačila do sedadla. Vůz se vřítil do zatáčky a v oblacích prachu zmizel ve městě.

Daleko za ním, na dlážděném chodníku zůstala stát trojice kamarádů. „Haló, počkejte! My nechceme žádný sběrný dvůr,“ vzpamatoval se Filip jako první. „To máš jedno,“ řekla mu Denisa. „S některými dospělými se prostě nedomluvíš.“ Alva si mezitím prohlížel vysokou ohradu a pevnou kovovou bránu. Přemýšlel, jak se dostat dovnitř. „Když to nejde dveřmi, dostaneme se tam oknem,“ prohlásil Filip, kterého nedorozumění se sběrným dvorem namíchlo. Zabral tak silně, až zrudl v obličeji, a roztlačil kárku podél ohrady. Jenže ta v sobě žádná okna neměla. „Když tady nejsou okna, tak to půjde jinak,“ rozhodl.

Došli skoro na konec ohrady. Tam byla umístěná tabulka a na ní obrázek velkého hlídacího psa. S hrozivě vyceněnými zuby, většími, než měl vlk v Červené karkulce. „Objekt je střežen psem,“ přečetla Denisa tiše. „A pořádným psem,“ dodala.

29

... to bude Karlštejn!

Žádný obyčejný hrad z písku...

Sákryš. Písek je moc sypký.

Nevadí... Použiju Alvovo univerzální superlepidlo!

Stačí pár kapek...

122

... a hrad drží, jako by byl kamenný !

Paráda...

Už pojď do vody!

Nejde to! Jaksi jsem se přilepil!

A je to!

123

Klára Smolíková

Knc{aZoXZ 6akV _Z Wg aVi `aj` ¹ gdoXjX]Vc cZedhZYc Ilustrace Luděk Bárta ogoZ`! idj X ed iZX]c^X` X] knbd ZcdhiZX] iēZi ]d i^h X^aZi # ?V`d `V Y Ê\ c^jh» _Z cVY{c cZob÷gcdj [VciVo^ V ikdē^kdhi ! `iZg kZ hed_Zc h _Z]d cZegV`i^ëcdhi Vydala Česká televize v Edici ČT V obVi`{ēhik b kZYdj ` cZëZ`Vc b o{eaZi`{b V _Z i÷ V roce 2014 Vydání cZëZ`Vc÷_ b gdojoaZc b# ?b cd 6akV ÊoY÷Y^a» ed hk b první haVkc b eēZYX]ĝYX^ I]dbVh^ 6akj :Y^hdcdk^# H Ykd_^X EditorkahdjgdoZcXĝ ;^a^eZb V 9Zc^hdj ikdē cZgdoajëcdj eVgij Jitka Saturková Odpovědná redaktorka Hana Fruhwirtová `VbVg{Yĝ! `iZg{ oV k{ cZoVedbZcjiZac{ YdWgdYgj hik NapsalakZ `daZ ^ b^bd c^# Klára Smolíková Ilustroval Luděk Bárta ?Z a^Wd gV`ZidWgjhaZ! eēZc{ ZYad! a iV_ X hVbdë^hi X Výtvarný návrh, grafická úprava a sazba Luděk Bárta

bVm^WjWa^cn cZWd gdWdiV! `iZg oV k{h j`a^Y oV]gVYj4 6akV h^ k gVYn hZ k b# H i bid bVa b knc{aZoXZb Tisk EUROPRINT a. s., Pod Kotlářkou 3, 150 00 Praha 5 hZ gdo]dYc÷ cjY^i cZWjYZiZ 7d]Vi÷ ^ajhigdkVc ki^ec eē W÷]n edYaZ iZaZk^oc ]d

ISBN 978-80-7404-134-1 kZëZgc ë`j! egd bVa ^ kZa` #

HVbdhiVic `db^`hdk Ze^odYn# Česká televize – Edice ČT, Kavčí hory, 140 70 Praha 4 www.ceskatelevize.cz/eshop/ Prodejna ČT nabízí – Česká televize, Kavčí hory, Praha 4 >H7C .,-"-%",)%)"&()"& pondělí–pátek 8.30–12.00, 12.30–17.00, tel. 261 134 168 128