Issuu on Google+

DEN OCELOVÝCH KONSTRUKCÍ ˇ III.ROCNÍK

26. 4. 2006 Press centrum pavilon E ARCHITEKTURA A OCEL


2006 | den ok


Snahou setkání architektů, inženýrů a výrobců ocelových konstrukcí bylo představit moderní trendy navrhování budov z oceli ovlivněné novými možnostmi v oblasti navrhování i technologie výroby a vytvořit mezi účastníky procesu realizace zajímavých staveb prostor k diskuzi. Své projekty a realizace představili zahraniční i domácí architekti a studenti architektury. Nové technologie prezentovali zástupci zúčastněných firem.

DEN OCELOVÝCH KONSTRUKCÍ ˇ III.ROCNÍK

26. 4. 2006 Press centrum pavilon E ARCHITEKTURA A OCEL Právě architektura byla zvolena jako hlavní téma Dne ocelových konstrukcí, který se již třetím rokem stal doprovodným programem Stavebních veletrhů v Brně. Bohatý program vyvrcholil 26. dubna 2006 přednáškou holandského architekta Kase Oosterhuise, nestora a zároveň i rebela digitální architektury. Byly představeny také projekty studentů i absolventů ateliéru Miloše Floriána z Fakulty architektury ČVUT v Praze a práce mladých absolventů, účastníků VI. přehlídky diplomových prací.

úvod | 01


Hlavní partneři

Partneři

Organizátoři děkují všem partnerům za podporu III. ročníku dne ocelových konstrukcí

02 | poděkování partnerům


Organizátoři

Program konference

9:30 10:00 10:15

ZAHÁJENÍ, AKREDITACE ÚČASTNÍKŮ ÚVOD, PŘIVÍTÁNÍ OCEL V NÁVRZÍCH MLADÝCH ARCHITEKTŮ blok několika vstupů mladých architektů (studentů a absolventů architektury) a ukázky jejich práce (školních projektů, soutěžních návrhů) Michal Kutálek, Marek Růžička, Jaroslav Hulín, Petr Jehlík)

11:00

OCELOVÁ KONSTRUKCE V PRÁCI ČESKÝCH ARCHITEKTŮ Patrik Kotas, stanice metra Střížkov, autobusový terminál v Hradci Králové, pěší lávka na sídlišti Barrandov v Praze

11:45

TAM DOLE JE SPOUSTA MÍSTA ANEB OD KVANTOVÝCH TEČEK K NANOARCHITEKTUŘE Miloš Florián, FA ČVUT v Praze

12:30

A NEW KIND OF BUILDING Kas Oosterhuis, ONL [NL] protihluková bariéra & kokpit

Mediální partneři

13:30

DISKUZE ÚČASTNÍKŮ

13:45

OBĚD

15:00

UKONČENÍ Poznámky: Změna programu vyhrazena Vstup na akci volný Den ocelových konstrukcí je ohodnocen jedním bodem v rámci celoživotního vzdělávání ČKAIT.

program | 03


Marek Růžička Medialab (2006)

04 | ocel v návrzích mladých architektů


Ocel v návrzích mladých architektů Michal Kutálek Takeoff house | netradiční rodinný dům Projekt rodinného domu byl od roku 2001 postupně zpracováván pro konkrétní osobu doktora chirurga. Zřejmě pod vlivem jeho profese, odehrávající se ve sterilním prostředí, nevyžadoval uplatnění líbivých, tzv. teplých barev a materiálů. Investor byl ochoten pustit se do netradičního pojetí architektury.

Jaroslav Hulín Centrum moderní architektury v Brně Parametrický design krok za krokem Výpočetní síla dnešních počítačů nám nabízí možnost s lehkostí kontrolovat a řídit tisíce konstrukčních elementů v tem samý okamžik. Na naší cestě za architekturou informační éry zatím pouze otevíráme dveře a rozhlížíme se. Co se tedy už dnes dá vidět?

Marek Růžička Medialab | Projekt Mediální Laboratoře v Brně Projekt Mediální laboratoře zkoumá možnosti generování architektury pomocí počítače

Petr Jehlík 06 skyscraper | Soutěžní návrh mrakodrapu Zadání školního projektu koncepčního řešení mrakodrapu vzešlo z impulsu mezinárodní soutěže „06 skyscraper“ (NY, USA). Objekt není určen pro konkrétní lokalitu, nicméně předpokládá spíše mírné klima střední Evropy.

ocel v návrzích mladých architektů | 05


Michal Kutálek

Michal Kutálek se narodil 3.10.1979 ve Vyškově na Moravě. Je absolventem Gymnázia v Uherském Hradišti. Na Fakultě architektury ČVUT prošel ateliéry prof. Navrátila, arch. Kroupy, arch. Kouckého a arch. Floriána, kde v současné době zpracovává diplomní projekt. Za své projekty byl několikrát nominován na školní cenu Olověný Dušan (v rámci nominace „na nejlepší ateliér“ u arch. Kroupy i arch. Floriána, tam také jako jednotlivec za projekt Take off house) Na poli architektury sklidil několik úspěchů v českých i mezinárodních soutěžích, např.: 2. cena - Zastřešení Braunových soch v Kuksu, čestné uznání - Students and Young Architects Competition - Glasshouse, Pilkington 2002 (spolupráce M. Růžička), 1. cena Studie návsi v Topolné, 3. cena Studie Masarykova náměstí v Uherském Hradišti a další. Pracoval ve studiu architektky Evy Jiřičné. Ve své vlastní dosavadní praxi se zabývá návrhy interiérů, včetně nábytkového designu, dále návrhy rodinných domů až po rozsáhlejší urbanistické úlohy. Kromě architektury se rovněž zabývá užitým designem, grafickým designem, volnou grafickou tvorbou na pc i klasickými grafickými technikami. Za grafiku získal několik ocenění, mezi nejvýznamější patří 2. cena v souteži Grafika roku 2003 a ve stejné soutěži hlavní cena z roku 2005. Své projekty publikoval v řadě odborných časopisů, m.j. v knize Demonstrating Digital Architecture a vysokoškolských skriptech.

Takeoff house | netradiční rodinný dům Projekt rodinného domu byl od roku 2001 postupně zpracováván pro konkrétní osobu doktora chirurga. Zřejmě pod vlivem jeho profese, odehrávající se ve sterilním prostředí, nevyžadoval uplatnění líbivých, tzv. teplých barev a materiálů. Investor byl ochoten pustit se do netradičního pojetí architektury. Projekt není pouze virtuálním školním cvičením, ale vychází ze skutečných požadavků konkrétního investora. Od počátku prací na projektu jsem se snažil současně promýšlet vazby interiéru na exteriér. Usiloval jsem o propojení exteriéru s interiérem samotnou hmotou domu - pláštěm. Exteriér je přirozenou a neoddělitelnou součástí interiéru. Nelze navrhovat zvlášť exteriér a interiér. Objekt zkoumá možnosti propojení průmyslového designu s architekturou a "uměním". Snaží se mezi těmito odvětvími eliminovat pomyslnou, dělící hranici. Snaží se být vším současně. Jedná se o "objekt pro život", který je naplněn dalšími, k dnešnímu životu, potřebnými objekty. Projekt přebírá inspiraci více než z tradiční architektury, z oblasti automobilového či leteckého průmyslu. Dům je navržen na rozlehlý pozemek ve Zlíně. Jedná se o okrajovou část města, která hraničí s lesem. Objekt se zakusuje do prudkého svahu. Navržená opěrná zeď, výcházející z hmoty spodní části domu, vytváří bariéru - nahrazuje funkci plotu. Zeď rozděluje pozemek na veřejnou a intimní část. Navržená rampa překonává téměř 3 metry výškového rozdílu a na západní straně pozemku vyúsťuje na terasu. Ta je propojena s interiérem posuvnými skleněnými příčkami. Dům je navržen ze tří navzájem kontrastních materiálů: spodní stavba z hrubého pohledového betonu, střední část z elektrochromatického, stmívatelného skla a vrchní část z oceli. Již v počátečních fázích návrhu, byl dům navrhován v neobvyklém tvarosloví, které předurčilo i vhodné konstrukční řešení. Nadzemní část objektu je pojata jako samonosná, ocelová, prostorová příhradovina. Na jihovýchodní straně hmota objektu vytváří dvě kryté automobilové stání. Garáž je vložena do prostoru betonového soklu. Ocelová příhradovina vytváří levitující hmotu, do které jsou vsazeny kajuty obyvatel. Příhradovina se skládá z trojúhelníkových segmentů, které vždy výtvářejí jeden větší díl. Tyto jednotlivé díly budou svařeny a opatřeny výplněmi již v dílně. Poté budou převezeny na stavbu, kde dojde za pomocí zdvihacích zařízení k montáži. Trojúhelníkové segmenty jsou vyplněny laminovaným dvojsklem nebo izolační výplní. Některé skleněné trojúhelníkové plochy jsou otevíratelné. Pruty jsou navrženy z ocelových jaeklů 150x150mm. Z důvodu požární ochrany a zamezení tepelných mostů jsou jaekly opatřeny protipožárním nátěrem a dále obloženy tepelnou izolací. Poté zakapotovány (uzavřeny) prolisovaným pozinkovaným plechem.

06 | Michal Kutálek, Takeoff House


ocel v návrzích mladých architektů | 07


Jaroslav Hulín

Autor je studentem FA ČVUT v atelieru Miloše Floriána. Studoval v Hyberbody Research Group Kase Oosterhuise v Delftu a u Renza Piana v Janově. Zajímá se o digitální technologie a jejich vliv na architekturu. Je zakládajícím členem týmu Digitální architekt.

Centrum moderní architektury v Brně Parametrický design krok za krokem Soutěžní návrh Centra moderní architektury v Brně vznikal v atelieru Miloše Floriána na FA ČVUT jako teoretická studie využití parametrického a generativního designu. Práce se zaměřila na komplexitu tvaru a konstrukce skleněného tubusu, který se obtáčí kolem centrálního depozitáře, a zbylé části byly jen naznačeny. Podoba tubusu je určena vytažením řídícího tvaru po dané trajektorii. Parametry konstrukce lze animovat a výsledný tvar může být takřka libovolný. Jednotlivé fáze navrhování byly řešeny skripty, které definují patřičné části konstrukce. Pokud jsou všechny fáze provedeny za sebou, lze získat docela rychlý a přitom naprosto přesný nástroj, který generuje konstrukci na základě vstupních parametrů. Systém konstrukce tubusu dostal v dalším semestru konkrétnější podobu. Všechny prvky, z nichž každé dva se navzájem liší, jsou přesně určeny a z počítačového modelu lze vygenerovat data pro jejich výrobu. Tato data zcela nahrazují výkresovou dokumentaci, které se tak stává druhořadou, ne-li zbytečnou. Díky relativně jednoduchým skriptům, které byly vytvořeny, lze v řádech sekund vygenerovat vzory pro 2D obrábění příčných rámů, podélných i diagonálních prutů nebo tabulí skla. Každý prvek je přitom označený a jeho rozměry a umístění můžeme snadno katalogizovat. Pro výrobu modelu na řezacím laseru sloužila stejná data a stejná technologie, která by byla použita při výrobě konstrukce v nezmenšeném měřítku. Díky Laserovému centru Praha na FS ČVUT jsem měl možnost ověřit tyto předpoklady na modelu 1:40. Tento model není reprezentací myšlenky, ale je věrnou zmenšeninou konstrukce a dokumentuje její proveditelnost. Vygenerovaná data mohou sloužit k výrobě jednotlivých prvků ve skutečné velikosti na CNC mašině. Stejným způsobem by se pracovalo při řezání trojúhelníkových tabulí skel, kterých je v návrhu pláště přes dva tisíce a žádné dvě nejsou stejné. Do jednotlivých algoritmů, kterými je celá konstrukce definována, vstupuje řada proměnných, jako jsou například rozměry nebo počet jednotlivých prvků. Skripty, které definují tvar a umístění konstrukčních prvků, jsou napsány dostatečně obecně; lze měnit vstupní parametry a tím i výsledek. V relativně krátké době je tedy možné vygenerovat neomezené množství variant, na jejichž základě se může designér společně s lidmi, kteří do celého procesu vstupují, rozhodovat a v reálném čase měnit model tak, aby vyhovoval všem zúčastněným stranám. Optimalizace výpočetními metodami, kterou je relativně snadné implementovat do digitálního procesu navrhování, přináší úspory na materiálu a na jeho dopravě a zkracuje dobu trvání stavby. Parametrický design a CAD/CAM výroba zmenšuje nároky na pomocné profese ve stavebnictví a zvyšuje nároky na designéry a konstruktéry. Těžiště se posouvá od surovin k informacím přesně v duchu naší doby. Tato informační ekologie je umožněna parametrickým designem, který úzce souvisí s optimalizací a CAD/CAM výrobou. publikováno v časopise Era 21

08 | Jaroslav Hulín, Centrum moderní architektury v Brně


ocel v návrzích mladých architektů | 09


Marek Růžička

Medialab | Projekt Mediální Laboratoře v Brně Mediální laboratoř Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně má být místem tvůrčí výzkumné práce, místem setkání odborníků z různých odvětví (média, sociologie, psychologie, umění, počítačové periferie, hardware...) a zároveň místem prezentace mediálních projektů pro návštěvníky zvenčí. Univerzita se zde otevírá široké veřejnosti, reprezentuje sebe a svoji práci.

Narozen: 25.1.1979 v Olomouci Vzdělání: 1993 - 1998 Anglická sekce gymnázia s výukou předmětů v jazyce anglickém 1998 - 2006 Fakulta architektury ČVUT v Praze 2003 Zahraniční stáž na TU Delft (Holandsko) Diplom: 2006 FA ČVUT (Pochvala za osobitý přístup k navrhování)

Laboratoř je umístěna do nově vznikajícího kampusu v Brně Bohunicích. Během dne je zapojena do vzdělávacího a výzkumného procesu školy, od pozdního odpoledne do nočních hodin a během víkendů přitahuje návštěvníky expozice a projekčního sálu. Média a informační technologie, jejich vznik, vývoj i zánik, úzce souvisí s přenosem informací. Jde o velmi živoucí a rychle se měnící svět, ve kterém se informace (memy) rodí, bojují o přežití i zanikají. Ty úspěšné (užitečné či zajímavé.) se šíří a „infikují“ další média a lidské nositele. Neúspěšné upadají v zapomnění. Platí zde podobná pravidla jako v živém ekosystému.

Praxe: 1999 Studio Polách & Fabián, Olomouc 2000 B & B studio Olomouc 2002 Aantex, s.r.o., Praha 2003 - 2004 ONL [Oosterhuis_Lénárd], Rotterdam (Holandsko) 2004 - 2006 E-area, s.r.o., Praha

Toto vnímání bylo inspirací při vývoji projektu. Byl použit genetický algoritmus, který vždy ze dvou rodičovských objektů vytvořil, při určité míře mutace, deset různých potomků. Podle zadaných parametrů byly vybráni dva noví „rodiče“ a proces opakován po několik generací.

Současné zaměstnání: Samostatný architekt a programátor internetových aplikací

Jde o postup, který by se pro architekta v budoucnu mohl stát velmi efektivním. Software je použit nejen pro technickou realizaci projektu, ale stává se samostatným nástrojem už ve fázi návrhu. Architekt stále vytváří základní myšlenky a ovlivňuje design pomocí parametrů, které do systému vkládá. Finální výsledek však může být i pro něj samého nečekaný a zajímavý.

Oceněné práce: 2002 Tears for Reconciliation (spoluautor Michal Kutálek) První čestné uznání v mezinárodní studentské Pilkington Glasshouse Competition (kategorie Střední a východní Evropa) 2004 2. cena ve studentské soutěži na RD v Jehnicích u Brna (spoluautorka Petra Reimerová Růžičková) 2005 InfoSculpture Jeseníky Philips Lighting Award ve studentské soutěži Olověný Dušan 2006 Medialab Brno pochvala za osobitý přístup k diplomovému projektu Publikované projekty: Tears for Reconciliation - Časopis Stavba 6/2002 Demonstrating Digital Architecture, Birkhäuser 2005 RD dům v Jehnicích u Brna - Časopis Domov 5 / 2004 InfoSculpture Jeseníky - Časopis Era 21 4/2005 Publikované články: Nekreslete, programujte! - Časopis Era 21 4/2005 Příležitostné články pro internetový portál e-architekt.cz

10 | Marek Růžička, Mediální laboratoř v Brně

Konstrukce je koncipována jako samonosná skořepina ze sendvičových panelů. Předběžné statické prověření metodou konečných prvků provedli Prof. Ing. Jiří Šejnoha, DrSc. a Ing. Jan Novák z Katedry nosných konstrukcí FSv ČVUT. Panely obvodového pláště jsou různých rozměrů a jejich výroba předpokládá použití automatizovaných CAD/CAM technologií. Nosné ocelové desky budou na základě dat z počítače vyřezány laserem. Ve studii jsou uvažována vakuová skla, která mají vynikající tepelně-izolační vlastnosti. Předpokládá se užití reflexní fólie, redukující přístup světla a tepla. Kulaté rámy jsou uvažovány z plastů vyztužených skelnými vlákny. Tento materiál má stejnou tepelnou roztažnost jako sklo, výhodné hodnoty tepelné vodivosti a oproti kovům lze tvarovat při nižších teplotách. Větrání je řešeno vysouváním kulatých čoček v ploše oken (automatizováno nebo dálkově ovládáno). V interiéru je povrch z akustických důvodů doplněn perforovanou kovovou vrstvou. Architektonický model byl vyroben ve firmě Hacker model (www.hackermodel.com) metodou SLS (selective laser sintering).


ocel v návrzích mladých architektů | 11


Petr Jehlík

06 skyscraper | Soutěžní návrh mrakodrapu Jedná se o školní projekt koncepčního řešení mrakodrapu. Jeho zadání vzešlo z impulsu mezinárodní soutěže „06 skyscraper“ (NY, USA). Objekt není určen pro konkrétní lokalitu, nicméně předpokládá spíše mírné klima střední Evropy. Po úvodní rešerši problematiky výškových staveb bylo vytyčeno několik cílů pro úspěšný vývoj projektu. Zde jsou hlavní z nich a způsob jejich naplnění.

1981 1995 2000 2003

narozen v Plzni - 2000 SPŠ Stavební v Plzni (obor obnova staveb) - dosud FA ČVUT v Praze (magisterský obor : architektura a urbanismus) - dosud VŠUP v Praze (ateliér : design interiéru a nábytku)

výběr z projektů a ocenění: 2002 2004 2004 2005 2005 2006

-

soutěž na „Dům U Zvonu v Plzni“ - bez ocenění soutěž na Kašny pro plzeňské Náměstí republiky - účast v užším kole reklamní předmět České spořitelny první cena (spol. s L.Höbausovou) instalace na Designbloku 2005 v Praze (spol. s L.Höbausovou) hvězda 3d reklamy - zvláštní cena (spol. s L.Höbausovou) vizuální styl skupiny FastForward (FSS MU Brno)

Samozásobení (elektrickou/tepelnou) energií (nejlépe pokrýt vlastní spotřebu): plášť je vícevrstvý vnější část je tvořena průhlednou elastickou membránou s fotovoltaickými schopnostmi, ta je napjata na prstencovité konstrukci umožňující rotaci kolem svislé osy budovy. Díky schopnosti ovládat (např. prvky s tvarovou pamětí) membránu na prstenci a tím měnit jeho vnější aerodynamické charakteristiky vzniká z vnější části pláště kontrolovatelný větrný generátor. Vnitřní skleněný plášť pokrývá požadavky na akustickou a tepelnou pohodu vnitřního prostředí. Umožnění velké variability náplní bez zásahu do nosného skeletu (tento požadavek se pojí s představou dlouhé životnosti nosné konstrukce): Budova staticky funguje jako dutá schránka s vloženými vnitřnostmi podobně jako je tomu u měkkýšů. Nosný je vnější plášť a vložené uzly, které jsou též platformou (i technologickou) pro příslušnou sekci domu „superpodlaží“. Zajištění maximální stability minimálními prostředky: této vlastnosti je docilováno tuhým vnějším pláštěm s vloženými uzly podobně jako jsou ztužena stébla travin. Celý tvar je aerodynamicky optimalizován a nosný plášť je tvořen z ocelové příhradově-rámové konstrukce, která je odolná proti kolapsu při extrémním namáhání budovy (vichřice, zemětřesení apod.), navíc je ztužena šesti svislými průběžnými vlákny na výšku budovy. Tvarování budovy umožňuje instalaci inteligentního pláště (viz výše). Stabilita konstrukce je dále podpořena vloženými uzly, které mj. obsahují vodní nádrže pro zamezení rozkmitávání budovy a především vyloučení dosažení vlastního kmitočtu konstrukce. V projektu je ,vzhledem k tématu, uvažováno s využitím současných špičkových technologií a v některých ohledech dochází i k překročení dnešních možností směrem do blízké budoucnosti. Výsledkem je experimentální stavba, která se snaží hledat nové způsoby řešení a otevírá dveře k novým svěžím diskusím. Projekt byl zpracován jako semestrální práce v ateliéru Ing.arch. Miloše Floriána (FA ČVUT, 2005).

12 | Petr Jehlík, 06 skyscraper


ocel v návrzích mladých architektů | 13


14 | ocelová konstrukce v práci českých architektů


Jaroslav Vácha EXCON

Ocelová konstrukce v práci českých architektů Patrik Kotas, stanice metra Střížkov

Miloš Florián FA ČVUT v Praze

Tam dole je spousta místa aneb od kvantových teček k nanoarchitektuře

Kas Oosterhuis ONL Oosterhuis_Lénárd [NL]

A New Kind of Building

den ok | 15


Jaroslav Vácha

Absolvent Stavební fakulty ČVUT v Praze, obor konstrukce a dopravní stavby Autorizovanbý inženýr pro statiku a dynamiku staveb č. 0003134 Specializace na: Ocelové konstrukce průmyslových staveb (statická a dynamická analýza) Atypické ocelové konstrukce Tenkostěnné za studena tvarované prvky (trapézové plechy, Z, C profily) Zesilování ocelových konstrukcí Rekonstrukce ocelových konstrukcí po mimořádných událostech Praxe v projektování ocelových konstrukcí od r. 1984 V současné době vedoucí projektu - statik Excon a.s., externí spolupracovník Katedry ocelových konstrukcí ČVUT v Praze a zkušební komisař pro statiku a dynamiku staveb ČKAIT Významné projekční akce z poslední doby (pouze realizované konstrukce): Nová střecha kotelny Elektrárny Opatovice po havárii původní střechy, 2003 Rekonstrukce střechy strojovny Elektrárny Opatovice, 2004 Výměna střechy strojovny Elektrárny Poříčí, 2004 Rekonstrukce zauhlovacích mostů po požáru v Elektrárně Opatovice, 2005Nosná ocelová konstrukce stanice metra Střížkov, 2006

Stanice Střížkov na prodloužení trasy C pražského metra Místo stavby: sídliště Prosek, Praha 8 Účel stavby: stanice metra na nově budovaném úseku trasy C Investor: Dopravní podnik Hl.m. Prahy Autor: Patrik Kotas Spolupráce: Marek Prchal, Michal Šotkovský Projektant: METROPROJEKT Praha a.s. Stavební řešení: Jaroslav Sedmidubský, METROPROJEKT Praha a.s. Statické řešení železobetonových konstrukcí: Jan Kelíšek Statické řešení ocelových konstrukcí: Jaroslav Vácha, EXCON, a.s. Konstrukční řešení proskleného pláště: Miroslav Špaček, HABENA s.r.o. Inženýrská činnost: Inženýring dopravních staveb a.s. Generální dodavatel stavby: Sdružení metro IV.C2 (Metrostav a.s., Skanska CZ a.s., Subterra a.s.) Subdodavatel stavby: Sdružení HOCHTIEF VSB a.s. - ŽS Brno, a.s. - Metro IV.C2 Prosek 1 Realizace 2004 - 2008

16 | Jaroslav Vácha, ocelová konstrukce v práci českých architektů

Ocelová konstrukce v práci českých architektů Patrik Kotas, Stanice metra jako společenský prostor Síť pražského metra se v současnosti neustále rozrůstá. Rozestavěný úsek na prodloužení trasy C označovaný jako IV.C2 zlepší dopravní obsluhu v severním sektoru Prahy, neboť by měl v r. 2008 prodloužit trasu C ze stávající konečné stanice Ládví přes stanice Střížkov, Prosek do konečné stanice Letňany. Z těchto 3 budovaných stanic je stanice Střížkov ojedinělá tím, že přináší motiv povrchové stanice, přestože navazující traťové úseky jsou podzemní. Nástupiště této stanice je tedy logicky rovněž zahloubeno níže oproti okolnímu terénu. Avšak díky skutečnosti, že se trasa C v tomto místě nejvíce přibližuje k povrchu, byla architektonická a urbanistická koncepce této stanice založena na principu co největšího možného otevření staničního prostoru do okolí. Na volném prostranství v areálu sídliště Prosek tak vzniká halový objekt, který je částečně hloubený a částečně vystupuje nad povrch. Díky takto koncipované stanici vzniká halový prostor, který přináší do metra denní světlo, a naopak večer a v noci září do svého okolí. Stanice není rozdělena tradičním způsobem na nástupiště a vestibul, její vertikální komunikace nejsou sevřeny do chodeb. Naopak nástupiště, schodiště, eskalátory, prosklené výtahy a vstupní část jsou soustředěny do jedné haly, založené na principu městského společenského prostoru, ve kterém se neodehrává jen samotná dopravní funkce nástupu a výstupu cestujících, nýbrž který poskytuje šanci na posezení ve vinárně, snackbaru a cukrárně. Halový prostor stanice je z jedné strany otevřen skrz prosklenou stěnu do navazujícího atria, které nabízí cestujícím kromě komfortního pěšího přístupu na nástupiště rovněž klidné posezení s motivem zeleně prostupujícím z exteriéru atria až přímo do interiéru stanice. Takto koncipovaná hala je zastřešena prosklenou ocelovou konstrukcí, která vytváří vizuální kontakt interiéru stanice s okolím jak díky proskleným bočním stěnám, tak díky prosklení podstatné části střešního pláště. Interiér stanice není od vnějšího prostředí tepelně oddělen, to znamená, že vzniká prostor, ve kterém proudí vzduch, podobně jako například u nádražních hal zastřešujících kolejiště. Nosná ocelová konstrukce je založena na dvou podélně se křižujících nosných obloucích, z nichž je zavěšen střední páteřní nosný prvek a horizontální oblouky střechy vymezující půdorysně obvod halového prostoru stanice. Do prostoru nástupiště tím pádem nezasahuje jediný sloup střešní konstrukce. Motiv podélných oblouků vystupujících nad okolní terén by měl nabídnout zapamatovatelný orientační bod, měl by však zároveň evokovat představu prostoru vystupujícího z podzemí nad terén, což může být chápáno jako prostorové vyjádření symboliky metra.


Jaroslav Vácha, ocelová konstrukce v práci českých architektů | 17


Miloš Florián

Ateliér Glass / Free form architecture 1983 Absolvoval ČVUT FA, diplomní projekt vybrán do mezinárodní soutěže UIA o cenu UNESCO 1984 1983 - 90 Státní projektová organizace 1991 ÚHA Praha, volné zaměstnání, některé návrhy oceněny 1993 Orientace na nové tendence navrhování staveb, např. UNDERGROUND SPACE DESIGN 1995 Od října pedagog na FA 1996 Od října doktorandské studium 1996 - 1997 Společně s arch. P. Vágnerem navrhuje v tuzemsku první skleněné stavby založené na počítačové simulaci a technice prostředí 1998 Člen organizace simulace budov a techniky prostředí IBPSA 1998 - 1999 V časopise Architekt a Stavba publikuje sérii článků o navrhování skleněných fasád budov 1999 - 2000 Editor architektury časopisu Nanotechnology magazine 2001 - 2004 V časopise Architekt a Era 21 publikuje sérii článků o navrhování skleněných fasádách a vysokoškolské skriptum Inteligentní skleněné fasády, které vychází v roce 2005 2004 Od října na FA ČVUT - Ústav stavitelství 16 123 zakládá a vede ateliérovou skupinu Glass / Free form architecture

Zatímco se architektura volných forem zabývá náměty, které vyzývají architekty, aby se věnovali virtualitě, v případě reflexivní architektury požaduje po architektech, aby zcela předefinovali svůj vztah k virtuálnímu. Reflexivní architektura svou grafickou estetikou narušuje to, co se rychle stává konvencí v digitálním zpracování všechny ty až příliš svůdné a všechno prostupující hladké tvary generované počítačem. Tato architektura vytváří nový kontextualismus, pro který je charakteristický „prostor“ tvořený souborem prostorů, které se navzájem udržují. Reflexivní zavádí řadu nových termínů: transmoderna, transvergence, fluidika, mikrofluidika, elektroaktivní polymery či chytrý prach. Reflexivní architektura je další vývojovou etapou k uskutečnění architektury založené na principu molekulární nanotechnologie. Nano architektura je založena na plánování staveb založených na komponentech vyráběných na míru a jejich montáži. Speciální zařízení vytváří základní bloky požadovaného komponentu pomocí počítačem řízeného skládání jednotlivých atomů do předem stanovené polohy. Vzniklé bloky mají do své struktury integrovány obvody, které plní řadu funkcí na základě umělé inteligence. Stávají se počítačem, termoregulačním prvkem či komunikačním zařízením a podle podmínek mohou přizpůsobovat i osvětlení, barvu a vzor struktury. Robotické manipulátory pak základní bloky spojují „lepením“ do větších a větších částí až vznikne inteligentní budova. Sestavování po atomech dodává konstrukčním prvkům vynikající mechanické vlastnosti a životnost. Nano zavádí řadu nových termínů: virtuální nanotechnologie, nanofabrikátor, nanotovárna, nanoblok, nanostroj, nanosoučástka či nanoarchitektura.

TAM DOLE JE SPOUSTA MÍSTA ANEB OD KVANTOVÝCH BODŮ K NANOARCHITEKTUŘE V nedávné době, kdy byla přípustná pouze statická architektura konvenčních tvarů, objevil se na světové scéně pojem digitální neboli liquid architektura, vnímaný též jako architektura volných forem. V současnosti je realizace této dynamické architektury předmětem zkoumání na principu aplikace CAD/CAM technologie (1). Další výzvu k tvůrčímu probuzení však představuje reflexivní architektura. Zatímco se architektura volných forem zabývá náměty, které vyzývají architekty, aby se věnovali virtualitě, v tomto případě se po nich požaduje, aby uvažovali o architektuře reflexivní, a tudíž zcela předefinovali svůj vztah k virtuálnímu. Se svou energickou a často pichlavou grafickou estetikou reflexivní architektura narušuje to, co se rychle stává konvencí v digitálním zpracování všechny ty až příliš svůdné a všechno prostupující hladké tvary generované počítačem. V posledních letech je více než zřejmé, že virtuální, detekující a přenosové technologie čím dál více protkávají společné prostory, některé skutečné, jiné virtuální a skutečné, či útočí jako součást masivního „virtuálního kontinua“. Reflexivní architektura všechny tyto fenomény spojuje a předvádí mnohé z toho, co se považuje za experimentální, jako obyčejné prostřednictvím své estetiky nebo filozofie, která zavádí pro řadu abstraktních pojmů slovní novotvary (10). celý článek: www.digiarch.cz/florian

18 | Miloš Florián,Tam dole je spousta místa aneb od kvantových teček k nanoarchitektuře


(c) Marcos Novak | paraSurfs

Miloš Florián,Tam dole je spousta místa aneb od kvantových teček k nanoarchitektuře | 19


Kas Oosterhuis

A New Kind of Building

ONL Oosterhuis_Lénárd [NL]

Architektura ožívá. Architektura se bouří. Myšlenka pohybující se architektury není nová, ale dnes jsou potřebné technologie stále dostupnější. Pokušení „zkusit si to“ je veliké. „Od počátku je architektura vnímána pouze jako statická záležitost.“ Uvažuje o digitální architektuře Kas Oosterhuis.. „Umělé jeskyně“ zůstávaly netečné, mrtvé, bez zájmu o své obyvatele a okolí. Dnes už je to trochu jinak. Dnešní budovy nacpané technologiemi od suterénu až po střechu ožívají. Komunikují s lidmi, s okolím i se sebou navzájem. Prostor nemá pouze tři rozměry, ale čtyři. A architektura je začíná dobývat všechny. Architektura se stává čtyřrozměrnou.“ Architekt Kas Oosterhuis je profesorem na na Technické univerzitě v Delftu, kde založil skupinu Hyperbody. Zároveň se svojí manželkou Ilonou Lénárd vede ateliér ONL. Jejich tvorba není na české scéně zcela neznámá, některé návrhy i realizace ateliéru ONL byly publikovány například v časopise Era21. Také jeho přednáška před necelým rokem v Praze, kde se objevil jako host série přednášek Digitální architekt [05], upoutala pozornost nejvíce posluchačů z celé série.

Na úvod vysvětlil Kas Oosterhuis (Studio ONL) na několika starších projektech svůj přístup k architektuře. Stavby vnímá jako živé organismy s elegantním tvarem a povrchem (bodies and skins). Jeho stavby jsou zároveň skulpturami či kosmickými koráby, které měkce přistály na naší planetě. Při návrhu spolupracuje s manželkou Ilonou Lénárd, která je výtvarnicí. Výsledné tvarování je také inspirováno designem automobilů (vstupní dveře otevírané vzhůru, plynulé přechody oblých tvarů k hranám...). V jejich studiu kromě architektury vznikají i čistě umělecké projekty. Dalším prvkem jejich práce je využívání současných počítačových technologií k návrhu a realizaci staveb. Organické tvary vyžadují každý prvek konstrukce odlišný od jiného. Konstrukce tak často vzniká generováním přímo v počítači architekta (AutoCAD LISP, Max Script), odkud je možné poslat data přímo do výroby. To usnadňuje komunikaci mezi architektem a dodavatelem konstrukce. Nosná konstrukce těchto staveb je téměř vždy ocelová a k tomuto postupu výroby je ocel velmi hodným materiálem. Tento přístup byl demonstrován na poslední velké stavbě kanceláře Hessing Cockpit and Sound Barrier v Holandsku. Dvě části projektu tvoří zvuková bariéra a showroom luxusních automobilů. Tvar bariéry se vlní a prohýbá v délce 1,5 km podél dálnice a jeho rozšířením vzniká prostor pro velký showroom. Ocelová konstrukce mohla být montována bez použití dalšího lešení. Všechny zmíněné postupy návrhu a realizace zde byly použity, což ve výsledku vedlo dokonce ke snížení nákladů oproti plánovanému rozpočtu. Výsledkem je elegantní architektuzra, která se vhodně doplňuje s prezentovanými automobily značek jako Rols-Royce či Maserati. V další části přednášky byly prezentovány výzkumné projekty interaktivních struktur s využitím pneumatických svalů společnosti Festo. Jejich pohyb a interakce je programovám pomocí herního softwaru Virtools. Šlo o projekt Muscle, prezentovaný na výstavě Non-Standart Architectures in Centre Pompidou a o navazující projekty z Technické univerzity v Delftu. Působiv byl nejnovější znich, kdy studenti sestrojili pohybující se věž vysokou asi 5 metrů. Krátké video realizované struktury bylo velice působivé.

Kas Oosterhuis, Ilona Lénárd (ONL): Mezi posledními realizacemi kanceláře ONL je autosalón Cockpit, který je součástí 1,5 km dlouhé protihlukové bariéry v holandském Utrechtu. Její hadovité tělo se plazí podél dálnice oddělujíc technologický park od rychlostní komunikace.

20 | Kas Oosterhuis, A New Kind of Building

Na závěr měli posluchači možnost shlédnout videa a vizualize projektů, na kterých kaclář právě pracuje. Jde především o studie staveb a regulační plány do Arabských Emirátů, kde v současnosti probíhá horečnatá výstavba a k dispozici jsou velké vize i investiční prostředky. Moderní architektura se zde prolíná s tradiční kulturou.


(c) foto Jeroen Bos

Kas Oosterhuis, A New Kind of Building | 21


22 | den ok


Architektura byla zvolena jako nosné téma již třetího ročníku Dne ocelových konstrukcí, který byl součástí doprovodného programu Stavebních veletrhů v Brně. Bohatá náplň setkání plánovaného na 26. dubna vyvrcholila přednáškou nizozemského architekta Kase Oosterhuise, přezdívaného také Rebel digitální architektury. Byly zde představeny i práce mladých absolventů, účastníků VI. přehlídky diplomových prací. Přednášky zajímavých osobností české i evropské architektury na výstaviště přilákaly rekordní počet – půldruhé stovky – posluchačů. Tento Den ocelových konstrukcí byl výjimečný tím, že organizátoři zvolili – oproti předchozím ročníkům – zcela odlišné téma. To se ukázalo jako velmi šťastné rozhodnutí. Celý seminář byl zaměřen na digitální architekturu, využití oceli v architektuře a možnosti dispozičních řešení těchto staveb. Největší

DEN OCELOVÝCH KONSTRUKCÍ ˇ III.ROCNÍK

26. 4. 2006 Press centrum pavilon E ARCHITEKTURA A OCEL pozornost vzbudila přednáška již zmíněného zahraničního hosta Kase Oosterhuise z Nizozemska, který zde mimo jiné představil projekt kokpitu a protihlukové bariéry a také realizace budov v Japonsku a Saúdské Arábii. Mezi vystoupivšími byl i Petr Jehlík, který představil projekt koncepčního řešení mrakodrapu, jehož zadání vzešlo z mezinárodní soutěže 06 skyscraper. Zmíněný projekt byl zpracován jako semestrální práce v ateliéru Miloše Floriána z Fakulty architektury (FA) ČVUT. Stanice metra jako společenský prostor byl název přednášky, která osvětlila konstrukční řešení stanice Střížkov – prodloužení trasy C pražského metra. Slova jako kvantové body či nanoarchitektura zazněla z úst Miloše Floriána z FA ČVUT v Praze, který představil nový pohled ze strany struktury materiálů a jejich využití. Snahou setkání architektů, inženýrů a výrobců ocelových konstrukcí bylo představit moderní trendy navrhování budov z oceli ovlivněné novými možnostmi v oblasti navrhování i technologie výroby a vytvořit mezi účastníky procesu realizace zajímavých staveb prostor k diskuzi. Své projekty představili zahraniční i domácí architekti a studenti architektury. Nové technologie prezentovali také zástupci zúčastněných firem.

| 23


24 |


| 25


26 |


| 27


28 |


Sborník byl vydán u příležitosti III. ročníku dne ocelových konstrukcí 2006 v květnu 2006. Grafická úprava: e-architekt.cz Neprošlo jazykovou úpravou Fotografie a vizualizace převzaty z materiálů přednášejících Fotoreportáž z konference: Martin Kovář



Den ocelových konstrukcí 2006 | 3.ročník