Květoslava Kohoutová, narozena 6. 5. 1924, Český Jiřetín 28. října 1948 jsme opouštěli naši drahou vlast. Já, Květoslava Duchoňová Kohoutová, můj manžel Rudolf Kohout, lesní inženýr, a náš tříletý synek Miroslav Jan Kohout. Byl to smutný rok. Manžel byl 6 měsíců ve vězení v Chebu jako politický vězeň. Poté byl znovu třikrát na krátký čas zavřen. Zakázali mu vykonávat práci lesního inženýra, mohl pracovat jenom v dolech nebo jako dělník. Květoslava Kohoutová s manželem Byli jsme tak mladí, život před námi! Nemohli jsme jej ztratit v zemi soužené nesmyslným režimem komunismu! To, co se dělo, bylo proti našemu politickému přesvědčení. My jsme chtěli svobodu! Jak těžký a přesmutný byl ten poslední pohled na maminku a tatínka, kteří netušili, že už nás víc neuvidí. Nevěděli, že odcházíme. A my jsme tehdy byli přesvědčení, že nejpozději do roka budeme zpět. Mysleli jsme si, že je nemožné, aby Češi žili delší dobu pod komunistickým režimem. Jaký to byl omyl!
Ještě ten den k večeru jsme dojeli vlakem na hranice. Tam už na nás čekal sedlák, s nímž jsem již týden před odchodem vyjednávala náš přechod přes hranice. Podle domluvy přijel s žebřiňákem se slámou, do které schoval naše tři kufry. Já se šátkem na hlavě a synek jsme jeli s ním a můj manžel jel za námi na kole, které bylo pro něj přistavené na nádraží. Stmívalo se a za námi nikdo nejel, takže jsme bez problémů dojeli až k jeho statku. Kvůli silnému dešti jsme zůstali na statku tři dny. Čtvrtý den se počasí zlepšilo, a tak jsme se vydali kolem desáté hodiny v noci na hranice s Německem. Českou a německou stranu rozděloval potok, který jsme museli přebrodit. Ale na českých hranicích potom celou noc hlídal „estébák“ s puškou na rameni. „Náš“ sedlák se s ním spřátelil, chodíval v noci k němu a nosíval mu cigarety, slivovici nebo buchty. A tak tam za ním šel i tuto noc. Sledovali jsme jejich setkání schovaní v žitě opodál. V okamžiku, kdy se rozloučili a „estébák“ pokračoval v hlídce, nám dal sedlák znamení a my jsme přešli hranice do Německa, kde už nás čekal německý sedlák a odvedl nás k sobě domů. Jeho manželka nám dala chléb s máslem a mléko a ukázala nám světnici, kterou pro nás připravili na nocleh.
8