Page 1


Jaroslav Pulkrábek

ŠUMAVSKÉ POVÍDÁNÍ aneb Co v kronikách nenajdete

Volary 2012


Vydalo

Nakladatelství Petr Čmerda - DriftBooks Tolarova 355, Volary jako e-knihu No. 1 v roce 2012 (pouze elektronické vydání) Copyright © Jaroslav Pulkrábek, 2012 Cover, Ilustrations © Marie Petrmanová 2012 odpovědný redaktor: Petr Čmerda

ISBN 978-80-87741-00-9 (Formát PDF) ISBN 978-80-87741-01-6 (Formát ePub) ISBN 978-80-87741-02-3 (Formát MobiPocket)


Obsah Milí čtenáři,................................................................................6 Uhlíky od Zaunova mlýna ........................................................8 Lakotný Stuil ...........................................................................12 Pasáček a divous......................................................................14 Ježíšova skála ..........................................................................17 Podzemní jezero.......................................................................19 Žabí zlato ................................................................................22 Stěhování kostela ....................................................................25 O černém jezdci.......................................................................28 Znesváření sedláci ...................................................................30 Bezdětný košíkář musel v noci ženu ze stavení vyhnat...........33 Bláznivý mlynář.......................................................................35 Čertova rýha.............................................................................39 Mlhavci a soumar.....................................................................41 Pytláka napravili duchové........................................................45 Lakotný Sepp ..........................................................................47 Poklad v pralese.......................................................................50 Vražda v hostinci......................................................................52 Odpuštění staré Kobzové.........................................................56 Dřevěný pařát...........................................................................58 Posvátný strom.........................................................................62 Pokání mladého Brauna..........................................................64 Vděčná mlha............................................................................68 Noční můra...............................................................................70 Napravený Joachim..................................................................74 Kočka z Huťského Dvora.......................................................76


Lidská závist............................................................................80 Čertovo vidle............................................................................82 Hamižný chalupník..................................................................86 Unesené dítě.............................................................................88 Pramen svatého Josefa.............................................................91 Ochránce nebožtík...................................................................93 Hadí vděk.................................................................................96 Pokažená poprava....................................................................98 Zázračná studánka..................................................................101 Smrt nemluvněte....................................................................103 Smrtící pařát...........................................................................106 Duch hádavé stařeny..............................................................108 Čarodějnice Háta ...................................................................111 Uzdravení mladého soumara..................................................113 Ukradený zvon.......................................................................116 Zlatá lžíce z Kunžvartu..........................................................118 Adler s dlouhým nosem.........................................................121 Smrt pro trochu trávy.............................................................123 Had hospodáříček...................................................................126 Pozdrav z onoho světa...........................................................129 Smrtící chodba pod vimperským zámkem.............................132 Vodnické zpívání ...................................................................134 Nedůtklivý kámen..................................................................137 Poslední tanec........................................................................139 Hejkal a řeznický tovaryš.......................................................142


Milí čtenáři,

když jsem na konci prázdnin před třemi lety vymýšlela novou rubriku Prachatického deníku Vypráví se, že …. vůbec jsem netušila, že jednou bude mít na sto padesát dílů. Tehdy mě ani nenapadlo, že by „pověstí“ z Prachatického deníku mohlo být tolik, aby vystačily na knihu. První pověst sice už dávno odvál čas, ale Vy, milí čtenáři, máte právě ve svých čtečkách padesát příběhů Jaroslava Pulkrábka s názvem Šumavské povídání aneb Co v kronikách nenajdete. Když se blíží konec pracovního týdne, těším se, jaké nové vyprávění mi autor doručí na stůl. Těším se ale také na to, co řeknou čtenáři sobotního vydání Prachatického deníku na novou „pověst“ z historie šumavských luhů a hájů. Nutno podotknout, že příběhy jsou smyšlené a jen malý střípek z nich se snad někdy, někde, někomu stal. Teď se moc těším, co řeknete Vy, moderní čtenáři u svých elektronických čteček, iPadů a jiných tabletů. Když se k příběhům připojila ilustrátorka Marika Petrmanová, přiznám se, že jsme s autorem a ředitelkou Městské knihovny v Prachaticích Hankou Mrázovou začali vážně uvažovat nad tím, jak by bylo skvělé dát pověstem ucelenou tvář a nabídnout je pěkně pohromadě všem, kdo mají


rádi vyprávění ze života svých předků. Proto jsem ráda, že nápad rozšířil a zrealizoval Petr Čmerda a jeho právě narozené Šumavské nakladatelství e-knih Drift(e)Books. Když se vydání povedlo, přeji knize Šumavské povídání aneb Co v kronikách nenajdete tisíce nových čtenářů, kteří řádky v elektronických čtečkách v zhltnou jedním dechem, budou se k příběhům stále vracet a doufám, že se budou dožadovat dalších. Jana Vandlíčková, šéfredaktorka Prachatického deníku


Uhlíky od Zaunova mlýna Volary

Jihozápadně od Volar, hodinku cesty od farního kostela svaté Kateřiny, stával starobylý Zaunův mlýn. A na vršku cestou k němu pak velký dřevěný kříž s malovaným plechovým korpusem Ježíše Krista. Kdysi ho tam vystavěl neznámý dobrodinec. Snad ku potěše duše poutníků, snad proto, že jej tížil nějaký velký hřích. Jedné zvláště kruté šumavské zimy se tudy ubírala chudinká volarská dělnice domů z posluhy. Před několika měsíci přišla o práci v továrně na zpracování dřeva, a tak nyní chodila za výdělkem, který se vyskytl ve dvoře nedaleko mlýna. Za tmy se každé ráno vydávala na cestu, za tmy se vracela. V pondělí stejně jako v neděli, po sedm dní v týdnu. Sněhem zavátá úvozová cesta jí promáčela vlněnou sukni a sníh si pomaloučku hledal cestu i do slámou vycpaných dřeváků. Cesta k vršku, kde kříž stával, vedla lesem. Už se těšila, že se mezi stromy alespoň trochu schová před větrem, který jí na lukách z těla odebral poslední zbytky tepla.


Toho dne však její pozornost upoutal oheň, hořící sotva metr od paty kříže. Pomyslela si, že jej dřevorubci zřejmě špatně uhasili a vítr pak znovu rozfoukal. Či snad zůstal hořet po některém z tuláků. Z věže kostela svaté Kateřiny odbíjel zvon klekání, a tak se na chvilku zastavila, aby se krapet ohřála. Musela však pospíchat domů. Byly zrovna Hromnice, chtěla stihnout večerní bohoslužbu a odnést si posvěcenou svíčku pro zlé časy. Jen co při bimbání zvonu odříkala modlitbu Anděl Páně, už pomýšlela na odchod. Aby si na cestu odnesla alespoň trochu toho teplíčka, nabrala pár uhlíků do omláceného plecháčku a při chůzi jej pak svírala pevně v dlaních. Ušla však jen pár desítek metrů, uhlíky zhasly a hřát přestaly. Už už je chtěla odhodit do sněhu, avšak při pohledu do plecháčku nespatřila černé vyhaslé uhlíky, ale třpytivé zlaťáky, jako by zrovna spadly z raznice mincmistra. Nevěřícně zírala na to nenadálé bohatství a strach se mísil s radostí. Nevěděla, zda má mince i s hrnečkem zahodit a spěchat domů, nebo si cestou zvesela výskat. Nejednou slyšela vyprávět o tom, jak se nečekaně nalezený poklad proměnil v listí či hejno myší, a málokterý ten příběh končil šťastně. Když se ale trochu vzpamatovala, rychle se otočila a svírajíc křečovitě plecháček, uháněla zpátky ke kříži, nabrat si ještě pár kouzelných uhlíků, ať však hledala, jak hledala, po ohni nebylo ani památky. Jen neporušená bílá plocha, kterou protínal řetěz jejích vlastních stop vedoucích bez zastavení kolem kříže. Pospíchala tedy rychle domů. Cestou stále prohlížela mince, zda se opět nepromění ve vyhaslé uhlíky, listí, myši nebo něco podobného. Doma strčila malý poklad do kredence a celou noc


nespala ze strachu, že ráno bude nenadálé štěstí pryč. Snad co půl hodiny je chodila kontrolovat, avšak zlaté mince zůstaly i nadále mincemi. Dívka, nyní už rozhodně ne chudá, si za ně pořídila tkalcovský stav, který jí společně s její pílí pomohl z bídy. Po čase si našla mládence a spokojeně s kupou dětí dožila požehnaného věku. Způsob, jakým si pomohla k živobytí, nezůstal utajen a mnoho lidí se vypravilo v noci ke kříži v naději, že i oni si odnesou alespoň pár zlaťáčků. Na oheň, natož poklad, však zřejmě již nikdo nikdy nenarazil, nebo si alespoň to tajemství nechal pro sebe.


Poslední tanec Strážný

Kolářský tovaryš Martin narukoval, a nutno říci, že se mu vojenské řemeslo nikterak nezamlouvalo. A tak, když válečné běsnění na okamžik ustalo a páni své žoldnéře propustili, vyhlédl si v místě, kde zrovna stál, polorozbořenou chalupu, jejíž obyvatele válka dávno vyhnala či snad umořila, a snažil se tu na všechny ty prožité útrapy zapomenout. Žil by si tam u Splavského močálu na dohled od kunžvartského hradu vcelku spokojeně, jenže smrt, kterou v uplynulých letech sám často rozséval, jej dohonila. Padající strom ho těžce zranil a daleko od všech jej čekalo bolestné umírání. Ale i zubatá má uznání, a jelikož Martin nejednou v boji prokázal milosrdenství, dostal šanci. Chce-li žít, musí den co den vyjet s vozem ke Kamenné hoře, naložit balvan a ten vhodit do močálu. Nestihne-li to dříve, než na kunžvartském kostele odbije půlnoc, přijde si pro něj smrt nadobro.


Co dělat. Mladý kolář měl život rád, a když si ho mohl po tom vojenském trmácení konečně trochu užít, nechtělo se mu pod zelený drn. Den co den tedy vyjížděl s povozem k hoře, naložil kámen a svrhl ho do bažin. Tak tomu bylo i tentokrát. Když dokončil práci kolem chalupy, zapřáhl kobylku a vyjel směrem k hradu. Naložil balvan a ten o hodinku později žbluňkl do tůně. Martin se otočil, že půjde, než se setmí, ještě po nějaké robotě, když tu se mu za zády ozval švitořivý smích. Ohlédl se a na břehu bažiny se na něj usmíval hned tucet líbezných vodních víl či lesních žínek. Martin byl na tom světě docela sám a tady jedna ženština krásnější než ta druhá. Však ani on nebyl žádný obejda. Slovo dalo slovo, a protože v Haidmühle byla zrovna ten večer tancovačka, vyrazili tam. Kolářský tovaryš nehleděl na závistné pohledy bavorských mládenců a tancoval jak o život. Minula noc, přeběhl den, a komu by se chtělo opustit tak milé společenství? Opět zapadlo slunko za šumavské vrchy a Martin, oslněn krásou svých tanečnic, dočista zapomněl na svou každodenní povinnost. Až když z kostelní věže odbíjela půlnoc, uvědomil si, že ten právě skončený tanec byl jeho poslední. Dvanáctkrát udeřil zvon, dvanáct polibků dostal Martin na rozloučenou s tímto světem, a tak se mu v objetí lepých děv umíralo o ždibíček lehčeji. Martina pohřbili v rohu kunžvartského hřbitova, chalupu časem pohltil les a jen bažiny a Kamenná hora, na které později kdosi vystavěl kapličku, dodnes pamatují poblouznění mladého koláře.


Hejkal a řeznický tovaryš Řepešín

Řeznický tovaryš Benda svému řemeslu ostudu rozhodně nedělal. Chlap jak hora, sílu, že by vola pěstí zabil, a pořád při chuti. Jak neměl k snídani kus masa, tak s ním nebyla řeč. Leda až po svačině. A při takové postavě není třeba dodávat, že by se mu do cesty nepostavil ani čert. Jednoho léta ho poslal mistr do Řepešína, aby tam převzal nějaké volky. Ze Stachů do Řepešína je to pořádná štrapáce a navíc pořád z kopce a do kopce. Ale v těch dobách na nějakou tu míli nehleděli, a kam došli za den, bylo vlastně za humny. Benda si vypočetl, že z chalupy vyjde po obědě, večeři si dá u strýce ve Vimperku, přespí v lese tak, aby byl ráno u sedláka a večer zas s volky zpátky ve Staších. Cesta Bendovi utíkala jedna radost. Kde to šlo, zkrátil si cestu přes louku či les a nevyhýbal se žádnému kopci. Strýc mu ve Vimperku na cestu přibalil krajíc chleba a na dva palce tlustý flák špeku, aby před spaním netrpěl hladem. Zapadající slunko jej zastihlo na Včelné, kolem Důrovic statku si to rázoval do Řepešína a tma jej zastavila až nad Čertovou strání. Ráno si přivstane a ještě zastihne řepešínské u snídaně. Hodil kabát na zem, ukousl kus špeku a už by málem spal.


Jenže se ozval nelidský řev. Benda měl pro strach uděláno. Kdyby byl řev trochu tišší, asi by se ani neprobudil a jindy by při takovémto rámusu dostal jen vztek, že ho někdo okrádá o zasloužený spánek. Tentokrát však pocítil něco, co nikdy před tím. Strachy se mu rozklepala kolena. Benda z toho byl trochu paf. Hlava nazlobená a tělo se třáslo hrůzou. Řev nepřestával a řeznický mládenec ani neměl čas sledovat, co se děje kolem, jak byl udiven z toho svého strachování. Ani by si nevšiml, že proti němu sedí prapodivné stvoření. Chlupatá a mechem porostlá postava ve starém mysliveckém kabátě, na hlavě klobouk z bukové kůry a dlouhý a křivý nos. A tlamu, že by spolkla naráz malé sele. Benda sedí, neví co dělat a vykuleně hledí na toho nezvaného hosta. Protože byl duše prostá, ale dobře vychovaná, sáhl do pytle a vytáhl špek. Ten pak rozřízl na dva stejné díly a jeden podal tomu hastroši. Hastroš přestal řvát. Slupl špek jak malinu a chlupatou paží si utřel tlamu. Pak přistoupil k Bendovi, chytl mu hlavu do dlaní a mírně stiskl. Benda cítil jemné brnění a pak se propadl do tmy. Když se probral, svítalo a brnění v hlavě bylo pryč. Pryč byl i hejkal, ten noční návštěvník, a na pařezu po něm zůstal jen právě polapený zajíček. U sedláka v Řepešíně se dozvěděl, že mu strach zachránil život. Kdyby se totiž hejkalovi postavil nebo se vysmál jeho zjevu, byl by ho na místě roztrhal. A i za ten kus špeku se Bendovi dostalo královského daru. Od té doby, i kdybyste ho se zavázanýma očima postavili doprostřed hlubokého lesa, bez omylu našel cestu domů a ani jednou o kořen či kamení neklopýtl.


Vodňanská 7 383 01 Prachatice Tel.: 388 314 925 GSM: 724 020 789 e-mail: redakce.prachaticky@denik.cz www.prachaticky.denik.cz …..

to si jinde nepřečtete


Připravujeme: Petr Čmerda & Roman Kozák v edici Podivuhodné driftování ECCE HOMO aneb Hledání člověka

Cílem naší podzimní výpravy se stala malinká, zcela nevýznamná vesnička zvící deseti baráčků, ležící uprostřed luk švýcarského kantonu Schwyz. Jedinou zajímavostí je její jistě nezvyklý název – Ecce Homo. Ano, …ejhle člověk. Ani před odjezdem, ani během celé cesty jsem vůbec netušil, že tento víceméně recesistický nápad se stane naprosto dokonalým obrazem celého našeho cestovatelského roku a to i přesto, že jsme nakonec kvůli špatnému počasí tento „vrcholový bod“ nedobili. I to totiž ve zpětném pohledu odráží celkově uvolněný ráz expedice. Ale pojďme od začátku…

Sledujte naše stránky www.driftbooks.eu


Připravujeme: Nakladatelství Driftbooks se chystá vydat jako e-knihy: Roman Kozák Pohádky ze šumavských lokálek I, II Ivo Stehlík Dřevorubecké pohádky Roman Kozák Hotelový sluha u každého vlaku Jaroslav Pulkrábek Šumavské povídání 2. díl Roman Kozák Příběhy schované v žule A další knihy zaměřené zejména na regionální, šumavskou tématiku.


Nakladatelství Petr Čmerda - DriftBooks Tolarova 355, Volary jako e-BOOK No. 1 v roce 2012 (pouze elektronické vydání) Copyright © Jaroslav Pulkrábek, 2012 Cover, Ilustrations © Marie Petrmanová 2012 odpovědný redaktor: Petr Čmerda

Šumavské povídání aneb Co v kronikách nenajdete  

Pověsti a báje z našeho okolí, které píše Jaroslav Pulkrábek, vycházejí dlouhodobě v sobotní příloze Prachatického Deníku. Padesát tajuplnýc...