Page 1

Fotografie a dokumenty o životě dětí, které směly žít, a o historii, ze které se lidstvo dosud nedokázalo poučit… Photographs and documents about children that were allowed to live and about history the mankind has not managed to learn from…

© J. Brabec


PRODUCENTKA PROJEKTU WINTONOVY VLAKY / WINTON’S TRAINS Olga Menzelová Kelymanová MEDIALOGUE, s.r.o. www.medialogue.cz

WINTON’S TRAINS / WINTONOVY VLAKY EXHIBITION PRODUCER Olga Menzelová Kelymanová MEDIALOGUE, s.r.o. www.medialogue.cz

AUTOR EXPOZICE WINTONOVY VLAKY / WINTON’S TRAINS Jaroslav Brabec

AUTHOR OF THE EXHIBITION WINTON’S TRAINS / WINTONOVY VLAKY Jaroslav Brabec

Britská komise pro uprchlíky z Československa, Dětská sekce – British Committee

The British Committee for Refugees from Czechoslovakia, the Children’s Section. This

for Refugees from Czechoslovakia, Children’s Section. Organizace s několika málo

organisation, with only a few volunteers working in the Prague and London offices,

dobrovolnými pracovníky v kancelářích v Praze a Londýně vytvořila podmínky k zachování

created opportunities to spare hundreds of young lives and save them from dying in the

stovek mladých životů, uchránila je před smrtí v pekle koncentračních a vyhlazovacích

hell of WWII concentration and extermination camps. During the last weeks preceding the

táborů II. světové války. Poslední týdny před vyhlášením II. světové války vycestovalo

declaration of the Second World War, almost 700 children left Czechoslovakia in eight trains.

osmi vlaky z Československa téměř 700 dětí. Záchranná akce trvala od ledna do srpna

The rescue operation lasted from January to August 1939. Only 8 months…

1939. Pouhých 8 měsíců…


© S. Krupař

Brno, Česká republika, 2008. Brno, Czech Republic, 2008.

Tak jako před lety, i v současné době různé strany, dobrovolnické spolky či jen

Just like years ago, different parties, volunteer associations and seemingly harmless

zdánlivě neškodné skupiny individuí spojených touhou být vidět vykřikují do světa

groups of individuals are formed today, united by a vision to be seen, and shout militant

militantní nacionalistická hesla. Ohánějí se teorií čistoty rasy a vyzývají k ochraně proti

nationalistic slogans. They refer to the purity of race and call for protection against

přistěhovalcům nebo jiné sociálně „obtížné“ skupině lidí. Jak se jmenují, jak řeší své

immigrants or other socially “difficult” groups. What they call themselves and what

spády tito „ochránci pořádků“, není důležité, podstatné je to, jaký mohou mít jejich

games these “protectors of order” play is not essential; what is essential is the potential

aktivity konec. To víme z historie, která nemůže být nikdy zapomenuta…

result of their actions. We have seen it throughout history and it can never be forgotten…

Adolf Hitler immediately before his death in his underground Berlin bunker in 1945.

Adolf Hitler v podzemním berlínském bunkru v roce 1945, těsně před smrtí.

Nástup jednotek SS na sjezdu NSDAP v Norimberku, září 1936. The SS units lining up at the NSDAP rally in Nuremberg, September 1936.

© Fotobanka ČTK


© archiv B. Golda

Velkoněmecké shromáždění ve Vídni v únoru 1919. The great German rally in Vienna, February 1919.

© Fotobanka ČTK

Západní fronta bojišť I. světové války, Verdun 1916. Roznášení rozkazů a pošty bylo bojovým úkolem polního kurýra Adolfa Hitlera. Po zranění hlavy a zásahu nervovým plynem ke konci války obdržel Železný kříž I. třídy. WWI western front battlefields, Verdun 1916. Field messenger Adolf Hitler was in charge of delivering orders and the mail. After suffering a head injury and a nerve gas attack, he was awarded the Iron Cross 1st Class at the end of the war.

Mnichov 1914. Nadšení z vyhlášení I. světové války. Adolf Hitler jako řádný voják německé armády odveden nebyl… Munich 1914. Enthusiasm after WWI was declared. Adolf Hitler was not drafted as a regular soldier in the German army…

© Fotobanka ČTK

© Bundes archiv

Mnichov 1924. Hitlerova závěrečná řeč v procesu, ve které se hájil proti obvinění z velezrady po neúspěšném pokusu o puč.

Adolf, v pořadí čtvrté dítě ze šesti sourozenců. Jeho matka Klára byla třetí manželkou

Adolf was the fourth of six children. His mother Klara was the third wife of Alois Hitler,

Aloise Hitlera, celního úředníka habsburské monarchie. Mezi synem a autoritářským

a customs officer from the Habsburg monarchy. There never was a warm relationship

otcem vřelý vztah nevznikl, zato k matce přilnul velmi těsně a její smrt nesl těžce celý

between the son and his authoritarian father. This made Adolf very close to his mother

život. Adolf se neučil dobře, rád kreslil. Zpíval v chrámovém sboru, miloval romantické

and he was not able to cope with her death throughout his life. Adolf was not a good

Wagnerovy opery. Po smrti rodičů rychle utratil dědictví floutkovským způsobem života.

student, but he liked drawing. He sang in the church choir and loved romantic Wagner

Spal na lavičkách v parku, jedl polévku pro chudé… V roce 1913 se z Vídně přestěhoval

operas. After his parents died, he soon disposed of his estate. He would sleep on park

do Mnichova. Když vypukla I. světová válka, byl přijat do armády, ale až jako dobrovolník.

benches and eat soup meant for the poor… In 1913, he moved from Vienna to Munich.

Munich 1924. Hitler’s closing statement in a trial in which he defended himself against an accusation of treason after an unsuccessful putsch attempt.

When WWI started, he was recruited into the Army, but only later as a volunteer.

Adolf Hitler Obdiv ke starogermánské mytologii a tradicím posloužily nacistické ideologii při prezentaci moci. Členové spolku válečných veteránů Kyffhäuserbund pochodují před sochou Bismarcka v Berlíně, leden 1934. The admiration for old Germanic mythology and traditions was used by Nazi ideology to project their power. Members of Kyffhäuserbund, a war veterans’ association, are marching in front of Bismarck’s statue in Berlin, January 1934.

© Fotobanka ČTK

© Fotobanka ČTK

Decimovaná německá armáda zajatá spojeneckými vojsky postupujícími k Rýnu v únoru 1945. The decimated German army, captured by allied troops advancing towards the Rhine in February 1945. © Fotobanka ČTK

© Fotobanka ČTK

Berlín, duben 1945. Přestože budova Říšského sněmu (Reichstag) nebyla po požáru v únoru 1933 opravena a její úlohu převzala budova Krollovy opery, vedla o ni Rudá armáda tuhé boje. Pro Sovětský svaz představovala symbol zla a nacistické moci. The Reichstag. Berlin, April 1945. Even though the parliament building of the German Empire had not been repaired since the fire of February 1933 and its functions were transferred to the Kroll Opera House, the Red Army had to fight a fierce battle to seize it. For the Soviets, it symbolized evil and Nazi power.


První československá známka podle návrhu Alfonse Muchy (* 24. 7. 1860). Zemřel v roce 1939 na zápal plic po výslechu na gestapu. The first Czechoslovak stamp designed by Alfons Mucha (* 24 July 1860). He died in 1939 of pneumonia after being interrogated by the Gestapo.

Příloha Mnichovské dohody. Mapa Československa s naznačenými oblastmi, které budou zabrány Říší v rámci Mnichovské dohody. Barevně jsou vyznačeny oblasti s převahou jednotlivých národností. Annexed to the Munich Agreement was a map of Czechoslovakia with delineated areas to be surrendered to the Reich. Different colours correspond to prevailing ethnic groups.

© German Federal Foreign Office’s Political Archives

© archiv B. Golda

Odhodlání obrany Československa proti hrozbě nacismu bylo demonstrováno i na 10. Všesokolském sletu na Strahovském stadionu v Praze, 1938. Statisíce cvičenců přísahaly: „Republiku budeme bránit a věrni zůstaneme.“ The determination of Czechoslovak defence against the threat of Nazism was also demonstrated at the 10th meeting of the Sokol gymnastics organisation in Prague’s Strahov Stadium, 1938. Thousands of gymnasts made a wow: “We shall protect the country and remain loyal.”

Originál Mnichovské dohody, uložený v Bundesarchivu v Berlíně. The original Munich Agreement is located in the Bundesarchiv in Berlin.

© archiv B. Golda

© Fotobanka ČTK

© Fotobanka ČTK

1 250 000 mužů bylo povoláno do zbraně. Mnichovská dohoda však tuto povinnost k vlasti odhodlaným vojákům odepřela a jejich jednotky byly rozpuštěny. 1,250,000 men were called to arms. However, the Munich Agreement deprived the courageous soldiers of their duty and their units were dismissed. 

© Fotobanka ČTK

Kvakeři věří, že Bůh působí skrze člověka vnitřním osvícením a že víra se vyjeví

The Quakers believe that God acts through man by an inner light and that belief is

v praktickém životě. British Committee for Refugees from Czechoslovakia byla jednou

manifested in practical life. The British Committee for Refugees from Czechoslovakia

z několika dobrovolnických kvakerských organizací, jež pomáhaly těm, kteří před útlakem

was one of several volunteer Quaker organisations that helped those who were forced

nacismu museli opustit své domovy. Z důvodů dávných historických i ekonomických vazeb

to leave their homes due to Nazi oppression. Because of old historic and economic

uprchlíci z Německa a Rakouska z velké části nejprve emigrovali do Československa,

relationships, refugees from Germany and Austria largely emigrated to Czechoslovakia,

které se zprvu jevilo jako bezpečná země. Připojením Sudet k Velkoněmecké říši se

which initially seemed to be a safe country. Once Sudetenland was connected to the

počty exulantů znásobily a životní podmínky pro rodiny s dětmi v provizorních táborech

Great German Reich, the number of exiles increased and living conditions for families

byly tragické.

with children in temporary camps were egregious.

17. století Anglie. Založeno křesťanské náboženské hnutí kvakerů, zakladatelů British Committee for Refugees from Czechoslovakia. 1914–1918 I. světová válka

17th century England. The Quaker Christian religious movement began; later, the Quakers founded the British Committee for Refugees from Czechoslovakia. 1914–1918 The First World War

24. 2. 1920 Německo. Německá dělnická strana (DAP) se přejmenovává na Národně socialistickou dělnickou stranu (NSDAP).

24/02/1920 Germany. The German Workers’ Party (DAP) changes its name to the National Socialist German Workers’ Party (NSDAP).

8.–9. 11. 1923 Německo, Mnichov. Neúspěšný pokus Hitlera a Ludendorffa o puč. Hitler je následně zatčen a uvězněn, ve vězení píše Mein Kampf.

8–9/11/1923 © German Federal Foreign Office’s Political Archives

24. 10. 1929 USA, New York. Krach na burze cenných papírů. Počátek celosvětové hospodářské krize.

Opevnění k ochraně československých hranic bylo inspirováno francouzskou Maginotovou linií. Stavět se začalo koncem roku 1935 a za tři roky bylo vybudováno více než 10 000 lehkých objektů, 263 objektů těžkého opevnění a rozestavěno bylo 9 dělostřeleckých tvrzí. Součástí obrany byly i úseky s protitankovými a protipěchotními zátarasy. The fortification system defending the Czechoslovak border was inspired by the French Maginot Line. Construction on it began towards the end of 1935 and in three years, more than 10,000 light fortification structures, 263 heavy fortification structures and 9 artillery fortresses were built. The defence system also included sections containing anti-tank and anti-infantry obstacles.

 ermany, Munich. Hitler’s and Ludendorff’s G unsuccessful putsch attempt. Later, Hitler is arrested and sent to prison, where he writes Mein Kampf.

24/10/1929 USA, New York. The Stock Market crashed. The beginning of the global Great Depression.

30. 1. 1933 Německo. Hitler jmenován kancléřem.

JUDr. Emil Hácha. Po přijetí ústavního zákona o autonomii Slovenska a Podkarpatské Rusi byl 30. 11. 1938 zvolen prezidentem Česko-Slovenské republiky. 14. 3. 1939 byl pozván do Berlína a přinucen k souhlasu se vznikem Protektorátu Čechy a Morava. Úřad vykonával do konce války. JUDr. Emil Hácha. After the constitutional law was passed granting autonomy to Slovakia and SubCarpathia, he was elected President of the Czecho-Slovak Republic on 30 November 1938. On 14 March 1939, he was invited to Berlin and forced to agree with the Protectorate of Bohemia and Moravia. He remained in office until the end of the war.

30/01/1933 Germany. Hitler is appointed Chancellor. 1. 10. 1933 Československo. Pod vedením Konrada Henleina je založena Sudetoněmecká vlastenecká fronta, později Sudetoněmecká strana. Bude nejsilnější německou stranou v ČSR.

© Fotobanka ČTK

Norimberk/Nuremberg, 1936.

01/10/1933 Czechoslovakia. Lead by Konrad Henlein, the Sudeten-German Home Front, later the Sudeten-German Party is founded. Soon it will be the strongest German party in Czechoslovakia.

15. 9. 1935 Německo, Norimberk. Na sjezdu NSDAP jsou vyhlášeny dva ústavní rasové zákony, tzv. Norimberské zákony. Na jejich základě jsou Židé vyloučeni ze společnosti.

15/09/1935 Germany, Nuremberg. Two constitutional race laws, the Nuremberg Laws, are promulgated. Based on these laws, Jews are excluded from society.

23. 9. 1938 Vyhlášení všeobecné mobilizace na ochranu československých hranic proti vpádu německých vojsk.

23/09/1938 General mobilisation is declared to protect the Czechoslovak borders against the pending German invasion.

30. 9. 1938 Německo, Mnichov. Mnichovská dohoda, kterou podepisují zástupci Německa, Anglie, Itálie a Francie. Pád československé státnosti a parlamentní demokracie. Česká pohraniční území, tzv. Sudety, jsou přičleněna k Třetí říši. Dochází k protižidovským opatřením.

30/09/1938 Germany, Munich. The Munich Agreement is signed by representatives of Germany, England, Italy and France. The end of Czechoslovak statehood and parliamentary democracy. The Czech border areas, called Sudetenland, are connected to the Third Reich. Anti-semitic measures are adopted.

9.–10. 11. 1938 Německo i Sudety. Protižidovský pogrom – Křišťálová noc.

9–10/11/1938 Germany and Sudetenland. Anti-semitic pogroms – the Night of Broken Glass.

15. 12. 1938 Demobilizace. Ukončení branné pohotovosti Československa. Složení zbraní a vyklizení obranných pozic.

15/12/1938 Demobilisation. Military readiness in Czechoslovakia is ended. Arms are laid down and defensive positions are vacated.

14. 3. 1939 Slovensko. Vyhlášení Slovenského samostatného štátu.

14/03/1939 Slovakia. An independent Slovak State is declared. 14/03/1939 Bohemia, Prague. The first train leaving for abroad evacuates 20 Jewish children.

14. 3. 1939 Čechy, Praha. První vlak odváží 20 židovských dětí do bezpečí v zahraničí.

© archiv J. Brabec

© archiv B. Golda

Čechy a Morava po odtržení Sudet – mapa z propagandistické publikace „Das Böhmen und Mähren-Buch“ od Friedricha Heisse. Bohemia and Moravia after Sudetenland was seized – a map from the propaganda publication “Das Böhmen und Mähren-Buch” by Friedrich Heiss.

15/03/1939 Bohemia. The Protectorate of Bohemia and Moravia is declared.

15. 3. 1939 Čechy. Vyhlášen Protektorát Čechy a Morava. 1. 9. 1939 Německo přepadá Polsko. Začíná II. světová válka.

01/09/1939 Germany attacks Poland. The Second World War begins.

© Fotobanka ČTK

© Fotobanka ČTK

© Fotobanka ČTK

© Fotobanka ČTK

XI. olympijské hry v Berlíně 1936 založily novodobou tradici pochodní s ohněm, zažehlým v řecké Olympii. Okázalá manifestace jedinečné árijské nadřazenosti byla však „pošpiněna“ čtyřmi zlatými medailemi Afroameričana Jamese „Jesse“ Owense i prvenstvím na kruzích Slovana Aloise Hudce, Čechoslováka. The XI Olympic Games held in Berlin in 1936 started a modern tradition of lighting torches like in Greek Olympia. The ostentatious manifestation of Aryan superiority was “degradated” by four gold medals won by African-American James “Jesse” Owens and a gold medal in the rings by Alois Hudec from Czechoslovakia.

Výňatky z textu Mnichovské dohody. „Německo, Spojené království, Francie a Itálie se shodly se zřetelem k dohodě, jíž bylo v podstatě dosaženo, na odstoupení sudetoněmeckého území.” § 1 Vyklízení započne 1. října. § 2 Spojené království, Francie a Itálie se shodují v tom, že vyklizení bude provedeno do 10. října, a to bez ničení jakýchkoli existujících zařízení, a že československá vláda je odpovědna za to, že vyklizení bude provedeno bez poškození uvedených zařízení. § 8 Československá vláda propustí ve lhůtě čtyř týdnů ode dne uzavření této dohody sudetské Němce, kteří si toto propuštění přejí, ze svých vojenských a policejních jednotek. V téže lhůtě propustí československá vláda sudetoněmecké vězně, kteří si odpykávají tresty odnětí svobody za politické trestné činy. Mnichov 29. září 1938, podepsáni: Adolf Hitler, Edward Daladier, Benito Mussolini, Neville Chamberlain Extracts from the Munich Agreement. “Germany, the United Kingdom, France and Italy, taking into consideration the agreement, which has already been reached in principle for the cession to Germany of the Sudeten German territory, have agreed on the following terms and conditions.” (1) The evacuation will begin on 1 October. (2) The United Kingdom, France and Italy agree that the evacuation of the territory shall be completed by 10 October, without any existing installations having been destroyed, and that the Czechoslovak Government will be held responsible for carrying out the evacuation without damage to the said installations. (8) The Czechoslovak Government will within a period of four weeks from the date of this agreement release from their military and police forces any Sudeten Germans who may wish to be released, and the Czechoslovak Government will within the same period release Sudeten German prisoners who are serving terms of imprisonment for political offences. Munich, September 29, 1938. Adolf Hitler, Edouard Daladier, Benito Mussolini, Neville Chamberlain.

© Fotobanka ČTK

Křišťálová noc. Záminkou židovského pogromu byl atentát na Ernsta vom Ratha, sekretáře vyslanectví Německa v Paříži, 7. 11. 1938. Herschel Grünspan chtěl tímto činem upozornit na osud svých židovských příbuzných, kteří byli nedobrovolně vystěhováni z Německa do Polska. Kristallnacht (The Night of Broken Glass). The pretence behind the Jewish pogrom was the assassination of Ernst vom Rath, the Secretary of the German embassy in Paris, on 7 November 1938. By this act, Herschel Grünspan wanted to draw the public’s attention to the fate of his Jewish relatives who were deported from Germany to Poland. 


© Fotobanka ČTK

© Fotobanka ČTK

Praha, Václavské náměstí, 4. 10. 1939. Prague, Wenceslas Square, 4 October 1939.

© Fotobanka ČTK

Pár dní po podepsání Mnichovské dohody přijela do Prahy v říjnu 1938 paní Doreen

Shortly after the Munich Agreement was signed in October 1938, Ms. Doreen Warriner

Warriner. Jejím zájmem byla situace exodu tisíců běženců z československého pohraničí –

came to Prague. She was interested in the interested in the exodus of thousands

Sudet. Pověřena British Committee for Refugees from Czechoslovakia řídila paní Warriner

refugees from the Czechoslovak border area, Sudetenland. Authorised by the British

pražskou pobočku této organizace až do března 1939, než musela kvůli napomáhání

Committee for Refugees from Czechoslovakia, Ms. Warriner was in charge of the

k útěku protinacistickým aktivistům sama utéct před gestapem. Vedení kanceláře se

Prague office until March 1939, when she herself had to run away from the Gestapo

ujala Beatrice Wellington, ale ta byla později gestapem zadržena. I přes tyto komplikace

because she was smuggling anti-Nazi activists out of Bohemia. The office was taken

se počet zachráněných a do zahraničí vyvezených mužů i žen odhaduje na několik tisíc.

over by Beatrice Wellington, who was later arrested by the Gestapo. In spite of these

Sudety, prosinec 1938. Sudetenland, December 1938.

Protektorátní bankovky byly vydané v roce 1940 a platily do 31. 10. 1945. Protectorate banknotes were issued in 1940 and remained valid until 31 October 1945.

© Fotobanka ČTK

complications, the number of saved men and women who were relocated abroad is estimated to be in the several thousands.

Britský výbor pro uprchlíky z Československa British Committee for Refugees from Czechoslovakia

© Ch. Chadwick

Ze Sudet, území připojeného k nacistickému Německu, uprchlo od května 1938 do vnitrozemí Čech přes 170 000 lidí. Z toho téměř 19 000 Židů a přes 10 000 Němců. Ostatní byli převážně Češi. Československá vláda z důvodu exodu 11. 11. 1938 zřídila Ústav pro péči o uprchlíky, ale její snahou bylo se exulantů v těžké době především zbavovat. Západní státy, jako například Velká Británie, Kanada, Skandinávie, byly ochotny přijímat spíše politické uprchlíky – německé sociální demokraty nebo i komunisty. After May 1938, more than 170,000 people fled from Sudetenland, a territory annexed by Nazi Germany, into Bohemia. Among them were almost 19,000 Jews and 10,000 Germans. The rest of them were mostly Czechs. Because of the exodus, the Czechoslovak government founded the Refugee Care Institute on 11 November 1938; however, their main aim was to get rid of the exiles in those hard times. Western states, such as Great Britain, Canada and Scandinavia, were willing to accept political refugees – German social democrats and communists.

Doreen Warriner. Čtyřiatřicetiletá Angličanka, v podobných aktivitách dosud nezkušená, převzala v listopadu 1938 pražskou kancelář Britského výboru pro uprchlíky z Československa (BCRC). Její situace byla velmi obtížná i proto, že šlo o pomoc reprezentantům nepřátelského národa. Kromě jiných činů a práce se správou fondů, zejména britského News Chronicle Fund, doslova v předvečer okupace 14. března 1939 vypravila z Prahy dva vlaky s 450 uprchlíky. Původní činnost BCRC byla také především zaměřena na pomoc politickým emigrantům, pro které bylo mnohem snazší získat vízum a azyl i pro celou rodinu. Židé měli výjimku pouze pro děti. Doreen Warriner. She was a thirty-four year old Englishwoman who had no experience with the issue when she took over Prague’s office of the British Committee for Refugees from Czechoslovakia (BCRC) in November 1938. Her situation was very difficult because she was in charge of helping representatives of a hostile nation. In addition to other activities and administering various funds, such as the British News Chronicle Fund, she dispatched two trains from Prague carrying 450 refugees on the eve of the occupation on 14 March 1939. Originally, the BCRC was mainly focused on political emigrants who had a much harder time trying to obtain visas and asylum for their entire families. The Jews only had an exception for their children.

Stránka z týdeníku Pestrý týden, léto 1938. A page from Pestrý týden magazine, summer 1938. “After Disorders in the Sudetenland Region”. A photograph from the funeral of Constable Heřmánek, who died while on duty. Weapons seized during checks in the Sudetenland region and pictures from Czech and German refugee facilities in Prague (Strahov).

Hlášení jednoho z okresů z 26. 11. 1938 o situaci s uprchlíky. A report from one of the districts of 26 November 1938 on the refugee situation. The total number was 1,663, out of which 455 were children and 109 were Jews. “Recently, i.e. since the eleventh of this month, when riots against the Jews started in Duchcov and Most, 30–40 (Czech) people have come every day… News of persecution reported by the refugees is truly painful…” © Národní archiv

© Národní archiv

Jedno z pravidelných týdenních hlášení o počtu uprchlíků z postoupeného území. One of regular weekly reports on the number of refugees from the surrendered territory. A/ The average number of refugees was 493, out of which 34 were Jews. The number of children under 14 was 131; the number of poor totalled 459.

Praha, 19. 3. 1939. Prague, 19 March 1939.

© Národní archiv

P růvodní list pro návštěvu uprchlíků ve Světlé nad Sázavou a Dolní Krupé. A accompanying document to visit refugees in Světlá nad Sázavou and Dolní Krupá.

© archiv B. Golda


© archiv N. G. Winton

Nicky před válkou reprezentoval Anglii v šermu proti Skotsku. Po válce s bratrem založili Wintonův pohár, který je dodnes významným sportovním turnajem ve Velké Británii. Before the war, Nicky represented England in fencing against Scotland. After the war, he and his brother started the Winton Cup, which remains an important tournament in Great Britain.

NICHOLAS GEORGE WINTON 

19/5/1909

Nicky s maminkou Barbarou, 1935. Nicky with his mother Barbara, 1935.

© archiv N. G. Winton

Nicholas pochází z rodiny německo-židovského obchodníka Wertheima. Nicholasova

Nicholas comes from a family of German-Jewish businessman named Wertheim. Nicholas’

matka byla v Německu první dívkou, která složila maturitu. Rodina se v roce 1907

mother was the first girl in Germany to pass a secondary-school graduation exam. In

přestěhovala do Londýna a změnila jméno na Winton. Nicholas byl nejstarší ze tří

1907, the family moved to London and changed their name to Winton. Nicholas was

dětí. Navštěvoval střední internátní školu ve Stowe, ale studium nedokončil. Maturitu

the oldest of three children. He went to the Stowe boarding school, but did not finish his

složil později, když pracoval jako bankovní úředník. Těsně před dovolenou v Alpách

studies. He eventually passed his school-leaving exam while he was working as a bank

v prosinci roku 1938 si Nicholas telefonoval s přítelem Martinem Blakem a dozvěděl

clerk. Immediately before a holiday in the Alps in December 1938, Nicholas was on the

se o situaci v Československu i o organizaci, která umožňuje potřebným vycestovat

phone with his friend Martin Blake and learnt about the situation in Czechoslovakia and

do bezpečí v zahraničí.

about the organisation that was helping those in need to evacuate abroad.

© archiv N. G. Winton

© archiv N. G. Winton

© J. Brabec

© J. Brabec

Pilotní průkaz získal Nicholas již před válkou a vášeň k létání jej doprovázela celý život. Nicky earned his pilot’s licence before the war and has been passionate about flying his entire life.

© J. Brabec

Winton’s scrapbook, strana 14: Výňatky z Nickyho dopisu z Prahy matce Barbaře. „…Vypadá to, že až se vrátím do Londýna, budu se muset pustit do práce. Paní Warriner mě totiž požádala, abych se stal sekretářem dětského výboru pro Československo, jehož zřízení jsem navrhl. Bude to znamenat hodně práce. Mám pro Tebe další úkol, který nejspíš nebude snadný; mohla bys, prosím, zajít do Imigračního oddělení na Home Office a zjistit, jaké záruky je nutno poskytnout, aby mohlo být dítě převezeno k nám do země? Kdyby se ptali odkud, řekni, že z Čech. Pokud si rodina přeje zaručit se za dítě, co pro to musí udělat?...“

Portrét v Nickyho pracovně – maminka Barbara, obětavá spolupracovnice a důvěrnice v dobách svízelných. A portrait in Nicky’s office – his mother Barbara, a dedicated co-worker and confidant during difficult times.

Britský výbor pro uprchlíky z Československa, dětská sekce British Committee for Refugees from Czechoslovakia, Children’s Section

© J. Brabec

© J. Brabec

Zahrada a zahradničení je Nickyho velkou láskou. The garden and gardening are Nicky’s passions. © J. Brabec

© J. Brabec

© J. Brabec

© J. Brabec

Asi 40 kilometrů od Londýna je v Maiden Head dům Nicholase Wintona. Nicolas Winton’s house in Maiden Head, about 40 km from London. © J. Brabec


Radikalismus mládeže byl vhodným zázemím pro extremismus nejen v Německu. Členové nacistické mládeže, němečtí vysokoškoláci, pochodují ulicemi Prahy v prvních dnech okupace. The radicalism of the youth provided a suitable background for extremism both within and outside of Germany. Members of the Nazi youth movement, German university students, are marching in the streets of Prague during the first days of the occupation.

Foto z Winton’s scrapbook, strana 17: Nicholas Winton (vpravo) na Václavském náměstí. Praha, 1939. A photograph from Winton’s scrapbook, page 17: Nicholas Winton (on the right) in Wenceslas Square, Prague 1939 .

© archiv B. Golda

Nicholas Winton

Nicholas Winton

© Ch. Chadwick

Winton přijel do Prahy o Vánocích 1938. A již v lednu 1939 s Doreen Warriner navštívil

Winton came to Prague in Christmas 1938. In January 1939, he visited the Sudetenland

tábory uprchlíků ze Sudet. Životní podmínky byly děsivé a hrozba války vyžadovala

refugee camps, accompanied by Doreen Warriner. The living conditions were terrible

rychlé jednání. Bylo nutné zabezpečit ty nejmenší, když pro celé rodiny to bylo finančně

and the imminent war called for immediate action. It was necessary to provide for the

nemožné. Winton se vrátil do kanceláře BCRC v Anglii a založil její dětskou sekci.

little ones as there was not enough money to help entire families. Winton returned to

S pomocí své matky a několika dobrovolníků hledal vhodné pěstouny a internátní školy.

the BCRC office in England and founded a children’s section. With the help of his mother

Zařizoval povolení k pobytu. Trevor Chadwick žádal na gestapu v Praze o povolení dětem

and several volunteers, he sought out suitable foster families and boarding schools.

vycestovat, sestavoval jejich seznamy, organizoval vlaky.

He was in charge of processing residence permits. Trevor Chadwick was in charge of

Trevor Chadwick se syny. 30. léta, Anglie. Trevor Chadwick with his sons, the 1930s, England.

obtaining permission for the children to leave country at the Prague Gestapo office; he put together the lists and organised the trains.

Winton’s scrapbook, strana 12: Lůžko v uprchlickém táboře. Dolní Krupá nebo Světlá nad Sázavou, 1939. Winton’s scrapbook, page 12: A bed in the refugee camp. Dolní Krupá or Světlá nad Sázavou, 1939.

© archiv J. Brabec

„Děkujeme našemu Vůdci.” Pohlednice vydaná německou poštou 2. 12. 1938 u příležitosti připojení Sudet k Velkoněmecké říši. “Thanks to our Führer.” A postcard issued by the German post on 2 December 1938 marking the occasion of Germany annexing Sudetenland to the Great German Reich.

Winton’s scrapbook, strana 28: Dopis HICEM (Pomocný ústav pre židovských priechodzích a vysťahovalcov) v Bratislavě Nicholasi Wintonovi do Londýna. „Váš drahý dopis ze 4. tohoto měsíce nám udělal zvlášť velkou radost, neboť díky Vaší cenné podpoře můžeme oprávněně doufat, že děti můžete osvobodit z jejich bídy. Srdečně Vám děkujeme za Vaše šlechetné snahy, Bůh Vám to zaplať. Na základě Vašeho vzácného dopisu jsme vybrali 15 nejnutnějších případů a předali je Miss WARRINER, Hotel Alcron, Praha.“ Winton’s scrapbook, page 28: A letter from HICEM (a Hebrew immigrant aid society) in Bratislava to Nicholas Winton in London. “We were very pleased with your most kind letter dated the 4th of this month. Thanks to your precious support, we are able to hope that you can help the children with their poverty. We would like to thank you from the bottom of our hearts for your generous efforts and may God bless you for that. Based on your precious letter, we have selected 15 of the most urgent cases and have sent them to Miss WARRINER, the Alcron Hotel, Prague.”

Winton’s scrapbook, strana 28 a/: Dopis HICEM (Pomocný ústav pre židovských priechodzích a vysťahovalcov) v Bratislavě Trevoru Chadwickovi do Londýna. „Vážený pane Chadwicku, vzpomínáme s velkou vděčností na Vaše dobrodiní a velkou podporu, díky níž jsme mohli poslat náš první transport 11 dětí do Prahy a odtud do Anglie. Byl jste, pane Chadwicku, svědkem utrpení a bídy, kterému byly děti vydány napospas, ale i svědkem štěstí, které jste svým činem vyvolal u dětí a jejich rodičů. Jménem rodičů, ale i naším jménem přijměte, prosím, vážený pane Chadwicku, za Vaši snahu co nejvřelejší díky a prosíme Vás o další podporu a pomoc. Děkujeme, s úctou HICEM.“ Winton’s scrapbook, page 28 a/: A letter from HICEM (a Hebrew immigrant aid society) in Bratislava to Trevor Chadwick in London. “Dear Mr. Chadwick, We remember with great thankfulness your grace and enormous support that helped to dispatch the first transport of children to Prague and from there to England. You, Mr. Chadwick, witnessed the suffering and poverty these children were exposed to, and you also witnessed the happiness your deeds brought the children and their parents. Dear Mr. Chadwick, on behalf of the parents, please accept our warmest thanks for your efforts and we would like to ask you for additional help and support. Yours sincerely, HICEM.”

Winton’s scrapbook, strana 19: Výňatky z Wintonova hlášení „Aktuální svědectví z Československa“. „Obecně si nikdo zřejmě neuvědomuje, jak málo bylo doposud uděláno pro dětské uprchlíky v Československu… Asi 700 dětí žije v děsivých podmínkách a měly by být okamžitě evakuovány. Dalších 1400 je ve špatné, ne však v tak zoufalé situaci, ačkoliv samozřejmě jejich vyhlídky do budoucnosti jsou v Československu nulové… Některé z těchto dětí již tři měsíce žijí ve skličujících, přeplněných a nehygienických táborech za podmínek, které jejich rodičům v podstatě znemožňují poskytovat jim potřebnou pozornost. Některé z těch, které žijí mimo tyto tábory, jsou dokonce ve větších nesnázích. Jejich rodiče jsou bez prostředků a jejich živobytí závisí na dobročinnosti, takže mají sotva dostatek peněz na jídlo. V některých případech dokonce matky končí na ulici v zoufalé snaze získat peníze, aby nakrmily svoje děti. Nyní je ještě čas tomu zabránit, ale představte si místnost, ve které žije 40 až 50 mužů, žen a dětí pohromadě, místnost, ve které všichni nemohou dělat nic jiného než sedět a přemýšlet… Pomůže, prosím, někdo zachránit tyto děti?“

HICEM – spolek, jenž se staral o uprchlíky i místní Židy snažící se vycestovat do zahraničí. V jeho čele stála Marie Schmolková. HICEM – an association that looked after refugees and local Jews who were trying to leave for abroad. The head of the association was Marie Schmolková.

Winton’s scrapbook, strana 44: Výňatky z dopisu Nicholase Wintona, BCRC v Londýně. „Vážený pane, příběhy plné násilí a války, dohod uzavřených a vzápětí porušených, koncentračních táborů a sociálního vyloučení se již staly tak nedílnou součástí každodenních zpráv, že průměrný člověk již naprosto ztratil běžná morální měřítka. Před několika lety by zveřejnění příběhu o několika uprchlících bez národnosti nebo domova, kteří hladovějí v zemi nikoho, protože jedna země je právě vyhnala a druhá jim ještě nedala povolení, zcela jistě přiměla lidi zastavit se a přemýšlet… Je však rozdíl mezi pasivním a aktivní dobrem, které podle mého názoru spočívá ve vynaložení vlastního času a energie za účelem zmírnění bolesti a utrpení někoho druhého… V současné době mám k dispozici dokumenty s fotografiemi 5000 dětí; pro jejich transport Home Office vyžaduje záruku zaopatření, výchovy a výuky do 18 let… Nesobectví by mělo zasahovat i za hranice materiální pomoci ve formě péče o dítě; člověku přináší uspokojení, když ví, že udělal něco konstruktivního a smysluplného, aby ulevil od utrpení a strádání…”


© archiv N. G. Winton

Nicky v roce 1929. Nicky in 1929.

Winton’s scrapbook, strana 66: Seznam (katalog), podle něhož byly děti nabízeny k adopci. Winton’s scrapbook, page 66: The list (catalogue) offering children for adoption.

Winton’s scrapbook, strana 59: Londýnská kancelář Dětské sekce BCRC v Bloomsbury House na Bloomsbury Street. Nickyho matka Barbara Winton na spodní fotografii z roku 1939. Winton’s scrapbook, page 59: The London office of the BCRC Children’s Section in Bloomsbury House on Bloomsbury Street. Nicky’s mother Barbara Winton is in the bottom photograph from 1939.

Winton se zprvu domníval, že zájem o osudy ohrožených dětí z Čech a o jejich záchranu

First, Winton thought that there would be more countries interested in the fate of

projeví více států. Psal na všechna možná státní zastupitelství, která nebyla ohrožena

threatened children from Bohemia and in helping to save them. He wrote to representatives

válkou, a prosil o azyl dětským uprchlíkům. Kromě své vlastní země a Švédska dostal

from several counties that were not affected by the war asking for asylum for refugee

však vždy odpověď zamítavou. Důvod se vždycky našel… Zvolil Anglii, bylo to praktičtější

children. With the exception of his homeland and Sweden, all the replies were negative.

a rychlejší. Dopisy s žádostmi o adopci se tak rozletěly pouze po jeho rodné zemi.

There always was a reason. He chose England since it was more practical and faster.

Fotografie dětských tváří se staly jakýmsi katalogem „nabídky zboží“. Děti, které nikdo

Adoption letters were sent out in his homeland. Books of photographs of children’s

nechtěl, nemohly získat britské vízum. A z Čech neodjely…

faces resembled a sales catalogue. Children who were not chosen for adoption could not obtain a British visa and were not allowed to leave Bohemia…

Winton’s scrapbook, strana 78: Úryvek z dopisu. Praha, 15. srpna 1939. „Vážená paní Wintonová, …děkuji Vám z celého srdce za Vaši pomoc. Tisíce rodičů z naší země Vám co nejsrdečněji děkují, stejně jako my; tisíce rodičů očekávají nové zprávy od Vás a od Bloombury House na Bloombury Street W. C. 1 v Londýně, stejně jako jsme je očekávali my. Nechť Bůh požehná Vám i Vašim asistentům, panu Lewinsohnovi a panu Klausovi, a odmění Vás za Vaše starosti, Vaši lásku, Vaši práci a pomoc. Nikdy nezapomeneme, co jste pro nás udělali a co ještě uděláte pro další děti. S úctou Vaše Martha Frank“

No Jews allowed in the cinema.

Winton’s scrapbook, strana 75: „Vážená milostivá paní, dovolte mi, abych ještě jednou poděkovala. Nejenom mně, ale řadě dalších dětí jste umožnila přijet do této krásné země. Kdyby se rodiče dozvěděli, do jak dobrotivého a přátelského prostředí děti přijdou, byli by šťastni. Je opravdu velké štěstí, že jsou lidé, kteří vidí utrpení (bídu) pražských Židů a kteří jim pomáhají. Omlouvám se, že Vás zdržuji. Mnoho díků Käthe Strenitz“ Winton’s scrapbook, page 75: “Dear Madam, I would like to thank you again. You made it possible not only for me, but also a number of other children to come to this beautiful country. If our parents knew how kindly and openly we were accepted here, they would be happy. It is a great fortune that there are people who see the suffering (misery) of Prague’s Jews and are willing to help them. I apologize for taking your time. With many thanks, Käthe Strenitz”

Winton’s scrapbook, strana 76: Dopis paní Wintonové od Dr. Steina. „Vážená paní, moji dva chlapci, kteří se mnou na podzim uprchli ze Sudet, přijeli z Prahy do Anglie v sobotu 1. července. Uvědomuji si, jak velké obtíže jste museli mít s evakuací těchto dětí z Československa. Hluboce si vážím Vaší práce i práce všech dalších žen a mužů v Dětské sekci. Přijměte, prosím, můj vděk. Vím, nakolik jste vytížená, a proto Vás nechci připravovat o Váš čas a volím tuto formu poděkování. Pokud by to bylo možné, bylo by od Vás velmi milé, kdybyste se pokusila najít pro mé chlapce místa ve vhodných školách, aby mohli pokračovat ve svém vzdělávání. Předem Vám děkuji a jsem s úctou Dr. F. W. Stein“

No Jews allowed in the restaurant.

No Jews allowed in the playground.

ho muzea v Praze

© Fotoarchiv Židovské

Ilsa Steinerová, 26/04/1932 – 16/10/1944 Osvětim/Auschwitz.

© Fotoarchiv Židovského muzea v Praze

Hans Fischl, 26/06/1933 – 06/10/1944 Osvětim/Auschwitz.

Winton’s scrapbook, strana 49: Odpověď na dopis N. Wintona. „Vážený pane, dovoluji si tímto potvrdit přijetí Vašeho dopisu z 16. května ohledně dětí uprchlíků z Československa, adresovaného prezidentovi Spojených států. Dále si Vám dovoluji oznámit, že vláda Spojených států nemůže z důvodu absence potřebné legislativy povolit imigraci, která by překračovala platné imigrační zákony. Nicméně vzhledem k tomu, že je zde možnost pomoci soukromých organizací, kopie Vašeho dopisu byla předána Prezidentovu poradnímu výboru pro politické uprchlíky v New York City. S opravdovou úctou Rudolf E. Schoenfeld, první tajemník ambasády“

Jedním z mála míst, kam měli v Praze Židé volný přístup, byl židovský hřbitov. Tady matky jezdily s kočárky, tady si děti hrály na schovávanou… Cemeteries were one of the few places in Prague where the Jews could go. Here, mothers pushed prams and children played hide-and-seek… © J. Brabec

© Fotobanka ČTK

© Fotobanka ČTK

© Fotobanka ČTK


© Fotobanka ČTK

Štvavý antisemitský týdeník nejhrubšího zrna byl vydáván od roku 1923 až do konce války (do února 1945). Na spodní straně každého čísla bylo motto: „Die Juden sind unser Unglück!“ (Židé jsou naše neštěstí!) This seditious anti-semitic weekly of the most extreme sort was published from 1923 until the end of the war (February 1945). The bottom of each issue read: “Die Juden sind unser Unglück!” (The Jews are our misfortune!)

Členové Hitlerjugend čtou týdenní nacistický časopis „Der Stürmer“, rok 1937. T he Hitlerjugend members reading the Nazi magazine “Der Stürmer”, 1937.

© Fotoarchiv Židovského muzea v Praze

Umění ve službách ideologie má dlouholetou tradici a cíle nacistů nebyly nijak odlišné

Art serving ideology has a long tradition and Nazis were not any different

od komunistických Sovětů. Velkou službu propagandě prokázala režisérka Leni Riefenstahl

from the communist Soviets in this respect. Propaganda was greatly

například filmem „Triumf vůle“ ze sjezdu NSDAP. V roce 1937 byly v Mnichově otevřeny

advanced with the help of the film director Leni Riefenstahl, who made

dvě výstavy. Jedna, slavnostně zahájená Hitlerem – „Velká výstava německého umění“

“The Triumph of Will”, a film from the NSDAP meeting. In 1937, two exhibitions were

a druhá – „Zvrhlé umění“ (Chagall, Kandinskij, Klee, Mondrian a další). O té druhé se

held in Munich. One was ceremoniously opened by Hitler himself and was called the

ministr propagandy Goebbels vyjádřil: „…uráží německé cítění, mate a ničí přirozenou

“Great German art exhibition”. The other was called “Degenerate Art” and included

formu nebo jednoduše odhaluje absenci adekvátní manuální a umělecké zručnosti.“

Chagall, Kandinsky, Klee, Mondrian and others. The other one was referred to by the Minister of Propaganda as follows, “…it offends the German senses, confuses and destroys the natural form and simply reveals any absence of adequate manual or artistic craftsmanship.”

© Fotobanka ČTK

© Fotobanka ČTK

Veřejné pálení knih v noci 10. května 1933 v Berlíně. Projevu ministra propagandy Goebbelse, který byl přenášen i rozhlasem, na místě aplaudovalo 40 000 lidí včetně univerzitních studentů. Bylo spáleno na 20 000 knih Hemingwaye, Freuda, Feuchtwangera, Remarqua a dalších spisovatelů zejména židovského původu. „Tam, kde se pálí knihy, dojde nakonec také na pálení lidí.“ Heinrich Heine, 1822. Public book burning in Berlin on 10 May 1933. The speech given by Minister of Propaganda Goebbels was broadcast by radio and was applauded by 40,000 attending people including university students. 20,000 books by Hemingway, Freud, Feuchtwanger, Remarque and other writers, mainly those of Jewish origin, were burnt. “Where they have burned books, they will end up burning human beings.” Heinrich Heine, 1822.

© Fotobanka ČTK

Již v roce 1934 bylo v organizaci německé mládeže Hitlerjugend aktivních 1 200 000 členů. In 1934, the German youth organisation Hitlerjugend already had 1,200,000 active members.

Režisérka Leni Riefenstahl při natáčení filmu „Triumf vůle“ v roce 1934. Director Leni Riefenstahl shooting “The Triumph of the Will” in 1934. © Fotobanka ČTK

© archiv J. Brabec

Jedna z mnoha pohlednic k výstavě oficiálního německého umění. Oslava „pocitu němectví“, okázale prezentovaná na mnichovské „Velké výstavě německého umění“. Ta však byla navštěvována mnohem méně než výstava „Entartete Kunst“ („Zvrhlé umění“), která byla instalována jen o pár domů dál. Vystavená díla Mondriana, Kandinského, Chagalla, Ernsta, Noldeho a dalších pocházela především ze zabavených židovských majetků. One of many postcards for the official German art exhibition. A celebration of the German sensation, opulently presented at the “Great German art exhibition” held in Munich. It was much less frequently visited than the “Entartete Kunst” (“Degenerate Art”) exhibition that was held just a few blocks away. The pieces on display by Mondrian, Kandinsky, Chagall, Ernst, Nolde and others were seized from Jewish families.

Fotografie údajně pořízená pro rasistickou propagandu hlásanou časopisem Der Stürmer. This photograph was supposedly made for race propaganda declared by the Der Stürmer magazine.

© Památník

Terezín


© J. Brabec

© J. Brabec

© Fotobanka ČTK

Praha, Václavské náměstí, červenec 1938. Prague, Wenceslas Square, July 1938.

Asaf Auerbach

Asaf Auerbach

© J. Brabec

Počátek čtyřdenní cesty vlakem napříč Evropou – Wilsonovo nádraží v Praze. Secesní budova byla postavena v letech 1901–1909 podle architektonického návrhu profesora Fanty, vnitřní výzdoba je dílem sochařů Suchardy a Folkmanna. The beginning of the four-day train journey across Europe – Wilson Station in Prague. The Art Nouveau building was built between 1901 and 1909 according to a design by architect Professor Fanta. The interior decorations were by the sculptors Sucharda and Folkmann.

Vlaky, kterými děti odjížděly z Prahy, byly běžnými rychlíky s pravidelným jízdním řádem.

The trains that left Prague were regularly scheduled fast trains. They headed across

Přes Německo a Nizozemí směřovaly do Londýna na vlakové nádraží Liverpool Street

Germany and the Netherlands to London’s Liverpool Street Station. The journey across

Station. Cesta přes kanál La Manche z nizozemského Hoek van Holland do anglického

the Channel from Hoek van Holland to the English port of Harwich continued on a steam

přístavu Harwich pokračovala parníkem, který se pravděpodobně jmenoval „Praha“.

boat, most likely the “Praha” (Prague). When war was declared on 1 September, the

Vyhlášením války 1. září 1939 se hranice uzavřely a cesta do bezpečí zmizela. V ten

border closed and so did the journey to safety. On that day, the ninth train was supposed

den měl z Wilsonova nádraží odjet devátý vlak s největším počtem dětí. Mělo jich být

to leave from Prague’s Wilson Station, carrying the most children, 250. We will probably

250. Kolik z nich přežilo válku, se už pravděpodobně nepodaří zjistit…

never know how many of them survived the war…

Jízdní řád s vlakovými spoji Praha–Londýn. The timetable with the Prague–London line.

© archiv -----

© archiv B. Golda

1925

Lodní lístek na cestu přes kanál La Manche z holandského Hook van Holland do anglického Harwich. A passenger ticket for a ferry from Hook van Holland (the Netherlands) across the English Channel to Harwich (England).

© arc

hiv ---

-- 19

25 © archiv B. Golda

Počet dětí odjíždějících v roce 1939 vlaky z Prahy 1. vlak 2. vlak 3. vlak 4. vlak 5. vlak 6. vlak 7. vlak 8. vlak 9. vlak

Winton’s scrapbook, strana 88: „Vážená paní – Vážený pane, vzhledem k současné mezinárodní situaci jsme nuceni s lítostí Vám oznámit, že všechny práce týkající se převozu dětí do této země musely být odloženy až do odvolání. Doufáme, že jakmile se současná situace změní, budeme schopni opět v naší práci pokračovat a obnovíme naši vzájemnou komunikaci.“

© Fotoarchiv

Židovského muzea

14. března 20 dětí 19. dubna 36 dětí 29. dubna 29 dětí 13. května 61 dětí 2. června 123 dětí 1. července 241 dětí 20. července 76 dětí 2. srpna 68 dětí 1. září 251 dětí ...poslední vlak nikdy z Prahy neodjel.

The number of children that left Prague on trains in 1939 1st train 14 March 20 children 2nd train 19 April 36 children rd 3 train 29 April 29 children 4th train 13 May 61 children th 5 train 2 June 123 children th 6 train 1 July 241 children 7th train 20 July 76 children th 8 train 2 August 68 children th 9 train 1 September 251 children ...the last train never left Prague.

v Praze

Marta Kendeová, 27/07/1930 – 23/10/1944 Osvětim/Auschwitz.

Mapa předválečných mezinárodních vlakových spojení Československé republiky. Součást jízdního řádu 1938–1939. A map of pre-war international train connections from Czechoslovakia, included with the 1938 – 1939 timetable.

© archiv B. Golda

© J. Brabec

Londýn, Liverpool Street Station, 2011. Nádraží, které bylo cílovou stanicí záchranných vlaků z Československa. London, the Liverpool Street Station, 2011. The station where the rescue trains from Czechoslovakia arrived.

Winton’s scrapbook, strana 59: Fotografie dětí, které právě přijely do Londýna. Winton’s scrapbook, page 59: A photograph of children who have just arrived in London.

Tower Bridge v Londýně, 2011. Tower Bridge in London, 2011. © J. Brabec


Winton’s scrapbook. Kniha výstřižků a dopisů, dokumentů a vzpomínek. Svědectví

Winton’s scrapbook. A book containing scraps and letters, documents and memories.

o záchranné akci, která soupeřila s časem, aby zvítězila humanita a lidskost nad zlem

The testimony to a rescue operation that raced against time to make humanity triumph

a krutostí. Důkaz trpělivé a nezlomné píle Nicholase Wintona a jeho spolupracovníků.

over evil and cruelty. Proof of the unceasing and resilient will of Nicolas Winton and his

Nezpochybnitelná výpověď o kanceláři sídlící v jeho londýnském domě, o spolupracovnících,

helpers. Unquestionable evidence of an office based in his London house, his co-workers

kteří byli dobrovolníky, a o Nicholasově matce, jež byla sekretářkou i synovou oporou.

who volunteered and his mother who was both a secretary and her son’s greatest

Knihu výstřižků sestavil Nicholasův kolega z Children’s Section, British Committee for

supporter. The scrapbook was compiled by Winton’s colleague from the Children’s

Refugees from Czechoslovakia.

Section of the British Committee for Refugees from Czechoslovakia.


© Lady Milena Grenfell-Baines

Sir Nicholas pilotuje Cessnu při letu nad Maidenhead. Fotografii pořídila lady Milena ze zadního místa v letadle 29. 6. 2012. Sir Nicholas piloting a Cessna flying over Maidenhead. The picture was taken by Lady Milena from the back seat of the plane on 29 June 2012.

NICHOLAS GEORGE WINTON 

19/5/1909

© Ivan Svoboda

Nicholas George Winton, 13. 4. 2014. Sir Nicholas George Winton, 13 April 2014.

Jména dětí, odjíždějících v roce 1939 z Prahy  pod ochranou české sekce BCRC v Anglii tak, jak byla zapsána ve „Wintonově” seznamu z února 1940. Names of the children leaving Prague in 1939 under the protection of the Czech section of BCRD in England as they were listed in Winton’s list of 1940.

© Bohumil Vostal

Lady Milena, sir Nicholas, dcera Barbara. Lady Milena, Sir Nicholas’s daughter Barbara.

© Bohumil Vostal

Sir Nicholas s dcerou Barbarou. Sir Nicholas with his daughter Barbara.

© Ivan Svoboda

Sir Nicholas při natáčení doma v Maidenhead s redaktorem České televize Bohumilem Vostalem, 13. 4. 2014. Sir Nicholas being filmed at home in Maidenhead with Czech Television reporter Bohumil Vostal, 13 April 2014.

Fritz ABELES, Alfons ABOSCH, Deli ACKERMANN, Esther ACKERMANN, Jakob Pejsach ACKERMANN, Leny ACKERMANN, Renee ACKERMANN, Anneliese ADLER, Ruth ADLER, Maria APRAHAMIAN, Hella APTER, Vera APTER, Dorris AREND, Vera ASCHER, Asaf AUERBACH, Ruben AUERBACH, Hana Vera AUSSENBERG, Dorothea BACK, Hedwig Flora BACK, Ivan BAECHER, Hans BACHRICH, Peter BACHRICH, Gertrud Eva BANDLER, Hana BANDLER, Henny BARDACH, Erich BAUCH, Erich BAUER, Grete Sylvia BAUER, Jiri BAUER, Roxane BAUER, Ulrich BAUM, Hans BAUMEL, Peter William BECK, Hanna BEER, Thomas BEERMANN, Jiri BEKEFI, Lili BELLAK, Ruth Renee BENEDIKT, Nora BENJAMIN, Hannah BERGLER, Thomas BERGMANN, Hella BERLINER, Susanne Johanna BERNSTEIN, Elisabeth BIENENFELD, Bernd BIEWALD, Elke BIEWALD, Fritz BLOCH, Lia BLUM, Margit Eva BLUM, Ilse BLUMENFELD, Marion BLUMENFELD, Eva Marianne BOBASCH, Tatjana BOGOSOVA , Helen BONDY, Eva BONN, Edith BORGER, Karl BORGER, Egon BRAUN, Frieda BRAUN, Samuel BRAUN, Vera BRAUN, Dalibor BROCHARD, Suse BROLL, Eva BRUMMEL, Harry BRUNNER, Erich BRUNNER, Peter BRUNNER, Tommy BRUNNER, Hertha BUCHBINDER, Herbert BUCHWALD, Heinz BUNZL, Norbert BUNZL, Sonja BURG, Paul BURIAN, Gerhard COHN, Paul CUCKA, Hugo DASCH, Lisa DASCH, Dasa DEIML, Kurt DEUTSCH, Susanne DEUTSCH, Eva DIAMANT, Vera DIAMANT, Alfred DUBS, Alice EBERSTARK, Ella EBERSTARK, Josephine EBERSTARK, Amalia EHRLICH, Bernard EHRLICH, Arthur Nissen EHRLICH, Else EHRLICH, Robert EHRLICH, Ruth EHRLICH, Suse EHRMANN, Hans Peter EIBUSCHITZ, Stefan Paul EIBUSCHITZ, Edith EISINGER, Helene EISINGER, Hans EISLER, Doris Lili EISLER, Kurt Paul EISLER, Ulrika EISNER, Jeno ENGEL, Ivo ENGLAENDER, Sulamit ENGLAENDER, Francis EPSTEIN, Anna Marie FANTA, Leopold FANTL, Lieselotte FANTL, Robert FANTL, Gerd Arthur FEIGE, Hans Heinrich FEIGE, Marion FEIGL, Peter FELDSTEIN, Arnim FINKELSTEIN, Franz Gustav FISCHER, Ulrich Dorian FISCHER, Liesl. FISHMANN, Robert FLEISCHER, Magda Frances FLEISCHL, Ernst FLEISCHMANN, Eva FLEISCHMANN, Milena FLEISCHMANN, Suzane FLUSSER, Lieselotte FLUSSER, Frieda FRANKEL, Jenty FRANKEL, Tomas FRANK, Hanna FRANKL, Margit FREUDENBERG, Fritz FREUND, Peter Bedrich FREUND, Julius FREUNDLICH, Pavel FRIED, Gerhard FRIEDENFELD, Grete FRIEDENTHAL, Margit FRIEDMAN, Adele FUCHS, Anina FUCHS, George FUCHS, Ivo FUCHS, Miro FUCHS, Liesl FUCHS, Elizabeth FUERTH, Lia FUNK, Olga GABANY, Salo GAERTNER, Eva GEIGER, Alice GERBER, Lotte GLASER, Paul GLASNER, Hans GLUECKLICH, Alexander GOLDSTEIN, Edith GOLDSTEIN, Anne GOMBAI, Jeanna GOMBAI, Judith GOMBAI, Thomas GONDRIS, Anita GRAETZER, Eva GRAETZER, Ruth GROSCHEL, Hans GROSS, Karl GROSS, Kurt GROSS, Leopold GRUENBERG, Paul GRUENBERG, Eva GRUENFELD, Paul GRUENFELD, Benjamin GRUENHUT, David GRUENWALD, Ernst GRUENWALD, Fredi GUDERNATSCH, Desider GUNS, Eugen GUNS, Gabriele GUNS, Sidonie GUNS, Rafael Paul GUGGENHEIMER, Hanna GUGGENHEIMER, Eva GUGGENHEIMER, Hannelore GUMPEL, Lieselotte GUMPEL, Rosemarie GUMPEL, Nelly GUTTMANN, Vera GUTTMANN, Thomas GUTWEIN, Eva Gisela HASS, Rita HACKER, Peter HAHN, Heinrich HALBERSTAM, Max HARTENBERGER, Vera HARTH, Fritz HASSLER, Arnost HECHT, Harald HECHTER, Erika HECKER, Lilian HECKER, Ilse Renee HEINEMANN, Hannelore Marthe HEINRICH, Ignatz HEISLER, Max HEISLER, Felix Ernst HELLER, Gerda HELLER, Kaethe HELLER, Kurt HELLER, Edith HERMANN, Hana HERTZ, Lore HERZSTEIN, Ruth Erika HERZSTEIN, Erich HERZKA, Georg HICKY, Edith Maud HIRSCH, Karin Maria HIRSCH, Susanne Mathilde HIRSCH, Else HIRSCHENHAUSER, Thomas Graumann HOCHBERG, Mita HOENIG, Marianne HOFFER, Eva Lieselotte HOFFMANN, Herbert HOLZINGER, Johanna HOLZINGER, Aretta HOENIG, Hedwig HOENIG, Walter HOENIG, Eduard HOENIG, Hans Georg HORTNER, Robert HORTNER, Zdenek HYBS, Hans Gunther ISRAEL, Gretl. JELINEK, Hans JELLINEK, Josef JELINEK, Rosa JELLINEK, Paul JETTER, Sophie JOHN, Alice JUSTITZ, Alice Helene KAFKA, Felix KAFKA, Georg KAFKA, Eva Suse KAHN, Fritz KAHN, Gerhard KAHN, Dorrith Sophie KAPOSI, John KARLIK, Vera KARLIK, Hans KARNY, Lucie KARPF, Gerd KATSCHINSKY, Hella KATSCHINSKY, Thomas KATZ, Eva KATZ, Judith KELLER, Sonja KELLER, Eduard KESTENBAUM, Ervin KESTENBAUM, Katarina KESTENBAUM, Renee KESTENBAUM, Friedl KIENZL, Rudolf KIRSCHNER, Egon KLAUBER, Hans KLEIN, Nina Dorothea KLEIN, Thomas KLEIN, Sonja KLEINER, Hana KLEINER, Eva H. ? KLEMENS, Vera Elisabeth KLEMENS, Robert Michael KLIMENT, Stephan Alexander KLIMENT, Ruth KLINGENBERGER, Priska KLOSE, Lilian KOBER, Peter KOBER, Herbert KOERBEL, Jiri KOERNER, Hana KOHN, Hans KOHN, Inge KOHN, Kurt KOHN, Leo KOHN, Paul Jakob KOHN, Robert KOHN, Alfred KOLBAN, Ludwig Hans KOLBE, Elizabeth KOLBERT, Emil KOLKER, Lippmann KOLKER, Philipp KOLKER, Martha KOLLMANN, Elisabeth Beatrix KOMINIK, Dorothea KONIEC, Herbert KONIEC, Ralph Ewald KOVANIC, Felicie KRAUSS, Renate KRESS, Ruth KRONBERGER, Helmut KUHNERT, Jacob KUNSTADT, Ernst KURZWEIL, Georg KUTTEN, Ruth Felicie LANDESMANN, Jan Vladimir LANGER, Franz Michael LAPPERT, Martin Josef LAPPERT, Heinrich LAUFER, Zdenek LAUNER, Franzisko Bruno LEBENHARDT, Zdenek LEBENHART, Hana Erika LECHNER, Jiri Frank LECHNER, Eva LEDERER, Ruth LEDERER, Thomas LEDERER, Tommy LEDERER, Peter LEDERMANN, Kurt LEDERMANN, Ludwiga LEITNER, Marion LEITNER, Herma LEITNER, Hermann LEITNER, Helena LENART, Rosa LENART, Doris LEVY, Zyta LEWI, Helga LEYSER, Ruth LEYSER, Hans G. LICHTENSTEIN, Vera Franziska LICHTENSTEIN, Margit LIPSCHITZ, Ruth LIPSCHITZ, Marianne LOEBL, Wilhelm LOEBL, Susanne LOEBL, Lily Hanna LOEBNER, Brigitte Susanne LOEFFLER, Sylvia LOEWENBACH, Ernst LOEWENTHAL, Ingeborg LOEWENTHAL, Richard LOEWENTHAL, Paul LOEWY, Paul LOEWY, Vera Helga LOEWY, Johanna LUDWIG, Jiri LUFT, Tomas LUKAS, Ester LUSTIG, Eugen LUSTIG, Sylvia MAHLER, Anni MAIER, Erika MANASHE, Susanne Marie MANDEL, Anita MANDL, Georg Thomas MANDL, Peter MANDLER, Erika MANELES, Charlotte MANN, Susanna MARBURG, Marie MARKL, Johanna Paula MAUTNER, Susanne MAUTNER, Eva MAYER, Hugo MEISL, Peter MEISL, Rudolf MEISL, Peter MINKUS, Marietta MOLIER, Hans K. MORGENSTERN, Helene MUELIER, Ladislav MUNK, Mary MUNK, Sabine NATHAN, Susanne NATHAN, Helga NETTEL, Susanne NETTEL, Brigitte NEUMANN, Liselotte NEUMANN, Edith NEUMANN, Melitta NEUMANN, Jan NEUMANN, Kaethe NEUMANN, Liesl NEUSTADT, Eva Inez NOHEL, Sonja NOVAK, Eva OESTERREICHER, Mila OESTERREICHER, Hana OFNER, Ruth OFNER, Jiri PALUGYAI, Hans PEISER, Otto Hans PELCZER, Edward George PERELES, Gerta PERSCHAK, Alexandra PFEIFER, Eva PFEIFER, Eva PICK, John PICK, Peter PICK, Otto PICK, Robert PISINGER, Hermann PINKASOVIC, Isidor PINKASOVIC, David PLACEK, Josef PLACEK, Lotte POKORNY, Thomas POKORNY, Eva POLACEK, Peter POLAK, Renate POLGAR, Gerda POLINECER, Maria POLLAK, Marietta POLLAK, Paul POLLACK, Stella POLLACK, Vera POLLITZER, Ruth POMERANZ, Olga POPPER, William PORGES, Eveline PRAGER, Harry PRESSBURG, Rene PRISKER, Arnost PROPPER, Rose OLEJAR, Peter ORCHUDESCH, Lieselotte RACHELMANN, Eva RAUCHWERGER, Alexander RECHNITZER, Vera Uta REICHER, Adele REICHMANN, Marie REICHMANN, Sidonie REICHMANN, Peter Hans REINER, Alice REISZ, Vera REISS , Eleanor REISZ, Karel REISZ, Rosi RENDL, Bronia RINGLER, Paul RITTER, Lieselotte ROSENFELD, Georg ROSENSTEIN, Inge ROSENZWEIG, Erich ROTH, Gunter ROTH, Milena Marie ROTH, Peter ROUBITCEK, Felix Georg RUDICH, Edith RUDINGER, Anni SACHS, Frantzi SACHS, Kurt SACHS, Hanus SALZ, Paul SALZ, Cecilie SBOROWITZ, Paul SBOROWITZ, Lili SCHACK, Jindrich SCHERMER, Erika SCHICKL, Eva SCHIFF, Felix SCHILD, Kurt Franz SCHILLER, Rudolf SCHILLER, Peter SCHILLER, Lilly SCHINDLER, Alice SCHLEISSNER, Ernst SCHLESINGER, Josef SCHLESINGER, Oswald SCHMIEDL, Fritz SCHORM, Marianne SCHORSCH, Tommy SCHRECKER, Eva SCHULMAN, George SCHWARZ, Hanz SCHWARZ, Ivan SCHWARZ, Fritz SCHWARZKOPF, Ilse SCHWARZKOPF, Hans SCHNABL, Helgard SEEMANN, Anita SEIDL, Hans Heinz SEIDLER, Vilem SEMLER, Julius SIDON, Alex SINGER, Elisabeth SINGER, Helene SINGER, Harry SINGER, Victor SINGER, Eva SLATNER, Harry SOJKA, Hans SOMMER, Ruth SOMMER, Burech SPERGEL, Zivia SPERGEL, Sophie SPIELMANN, Kurt SPITZ, Marianne SPITZ, Walter SPITZ, Edith SPITZER, Lily SPITZER, Susanne SPITZER, Susanne SPITZER, Peter SPRINZELS, Cronelia STADLER, Heinrich STADLER, Robert STADLER, Juliane STADLER, Ena Josefine STECKLER, Franz Oswald STEIN, Johan Wolfgang STEIN, Gerda STEIN, Heinz Ervin STEIN, Adolf STEINDLER, Peter STEINDLER, Ernst STEINER, Gertrude STEINER, Eugen STERN, Hanna STERN, Hendrik STERN, Jakob STERN, Kurt STERN, Kurt STERN, Eva STIASNY, Ilse STIASSNY, Liselotte STIASSNY, Blanka STRANSKA, Ernst STRANSKY, Helene STRANSKY, Otto STRANSKY, Peter STRANSKY, Paul STRASS, Rajah STRASS, Ralph STRASS, Vera STREBINGER, Kaete STRENITZ, Felix Alexander SUSSMANN, Hermann SULZER, Milan SVENGER, Imrich SZASZ, Ruth TARKO-LOEWENTHAL, Eva TAUSIG, Karl TAUSSIG, Kurt TAUSSIG, Anita TAUSIK, Wilhem TELLER, Otto TELLER, Magdalena TENZER, Peter Alexander THEIMER, Esther THEINER, Ruth THEINER, Eva Maria THIEBEN, Erwin TOMASCHOFF, Felix TOMASCHOFF, Willy TOMASCHOFF, Beate TORN, Rene TORN, Harry TURK, Jutta Charlotte TUERK, Daisy TUERKL, Erika TUERKL, Markus TUERKL, Felicia ULLMANN, Johannes ULLMANN, Hanus ULLMANN, William UNGERLEIDER, Hanna UTITZ, Eva VRBA, Paul VRBA, Vera Ruth VELDEN, Peter VOGEL, Heinz WARSCHAUER, Blanka WASSERMANN, Hans WEBER, Edith WEIDMANN, Liselotte WEIL, Peter G. WEIL, Hans WEISL, Harry WEINBERGER, Regina WEINBERGER, Dorrit Lisa WEISS, Kurt Georg WEISS, Emanuela WEISS, Fritzi WEISS, Georg Robert WEISS, Karl Heinz WEISS, Steffi WEISS, Tibor WEISZ, Lieselotte WEISSMANN, Eleanor WENGERHOFF, Eva Berta WERNER, Hanna WERNER, Hans WERNER, Anna WERTHEIMER, Rudolf WESSELY, Ernst WIENER, Hella WIENER, Lia WIENER, Thomas WINTER, Adolf WODAK, Ingeborg WOHLMANN, Margit WOHLMANN, Otto WOLF, Franz WURM, Walter ZARKOWER, Hans Karl ZELENKA, Anneliese ZENTNER, Lore ZIMMERMANN, Dora ZUCKER, Emma ZUCKER


Československá státní škola ve Velké Británii Czechoslovak state school in Great Britain

Abernant Lake Hotel v Llanwrtyd Wells. The Abernant Lake Hotel in Llanwrtyd Wells.

© archiv J. Turek

© archiv J. Turek

Budova Československé státní školy v Hinton Hall. The building of the Czechoslovak state school in Hinton Hall.

© Národní archiv

Abernant Lake Hotel v Llanwrtyd Wells. The Abernant Lake Hotel in Llanwrtyd Wells.

Očekávání návštěvy prezidenta Dr. Edvarda Beneše v Československé státní škole v Hinton Hall. Waiting for a visit by President Dr. Edvard Beneš in the Czechoslovak state school in Hinton Hall.

Domov dětí ve Stoke on Trent. A children’s shelter in Stoke on Trent.

Děti odjíždějící do Anglie zpravidla neměly ani tušení o cizím jazyku, který se jim stane

Children leaving for England generally did not speak the foreign language that was soon

na léta vlastním, a tak byly začátky jejich školních let v cizině krušné. Některé však

to become theirs and the beginnings of their schooling abroad were difficult. Some of

měly štěstí a navštěvovaly Československou státní školu, kterou v říjnu 1940 zřídilo

them were lucky and could go to the Czechoslovak state school that was founded in

exilové ministerstvo vnitra. Škola nejprve sídlila v Londýně, ale po dvou měsících se

1940 by the Ministry of the Interior in exile. The school was first located in London, but

z bezpečnostních důvodů přestěhovala do Hinton Hall ve Whitchurch a v roce 1943

two months later it was moved to Hinton Hall in Whitchurch for safety reasons. In 1943,

do bývalého hotelu Abernant Lake v Llanwrtyd Wells ve Walesu. Děti nevěděly nic

it moved to the former Abernant Lake Hotel in Llanwrtyd Wells in Wales. Children did

o hrůzách, které postihly jejich blízké, a všechny věřily, že se brzy celé rodiny opět setkají…

not know anything about the terror that struck their relatives and all of them believed

© archiv ----- 1925

© archiv J. Souček

© Národní archiv

Kapitán RNDr. Jan Havlíček – ředitel a učitel školy v Llanwrtyd Wells (Abernant). Captain Jan Havlíček – the headmaster and teacher in Llanwrtyd Wells (Abernant).

© Národní archiv

Dr. Edvard Beneš v Hinton Hall. Dr. Edvard Beneš in Hinton Hall.

Písemné dokumenty a učebnice Československé státní školy ve Velké Británii v Llanwrtyd Wells, nazývané Abernant podle budovy původního hotelu Abernant. Documents and textbooks from the Czechoslovak state school in Llanwrtyd Wells (UK), called Abernant after the original Abernant Hotel that used to be located in the building.

to be soon reunited with their families… © archiv J. Souček

© Národní archiv

The front page of a class catalogue and the primary school yearbook, 1940/41.

© Národní archiv

A Concise History of Czechoslovak Literature by Alois Krušina.

© Národní archiv

A class register from the Czechoslovak state school in Great Britain.

© Národní archiv

The Reading Book for Lower Grades, Part I by Alois Krušina.

Třída v Llanwrtyd Wells (Abernant) s učitelem angličtiny a českého jazyka Aloisem Krušinou, pozdějším manželem Evy Vrbové. A class in Llanwrtyd Wells (Abernant) with their English and Czech teacher Alois Krušina, who later married Eva Vrbová.

Úvodní strana třídní knihy s určením místa působení školy a rozdělením výuky. The opening page of the class register with the school’s location and the timetable.

© archiv J. Souček

Hodina tělocviku v Abernantu. A P. E. class in Abernant.

Winton’s scrapbook, strana 73. Winton’s scrapbook, page 73.

Školní akademie v Llanwrtyd Wells. Hra „Prodaná láska“. Asaf třetí zleva, Vera Diamant druhá zprava, 1944. The school academy in Llanwrtyd Wells. “The Bartered Love”. Asaf is third on the left, Vera Diamant is second on the right, 1944. © Národní archiv

© Národní archiv

Program kulturní slavnosti v Londýně pořádané 12. 7. 1943 žáky dvou československých exilových státních škol – Hany Benešové v Maesfen Hall a v Hinton Hall. The programme from a cultural event held in London on 12 July 1943 that was organized by pupils of two Czechoslovak state schools in exile – Hana Benešová’s at Maesfen Hall and at Hinton Hall.

© Národní archiv

Časopis vydávaný školou v Llanwrtyd Wells (Abernant) – „Abernantské zprávy“. Číslo je věnováno 5. výročí 17. listopadu 1939 a pohřbu Jana Opletala, studenta zastřeleného německými policejními silami při pokojné manifestaci studentů vysokých škol v Praze. A magazine published by the Llanwrtyd Wells (Abernant) school – “The Abernant News”. This issue is dedicated to the 5th anniversary of 17 November 1939 and the funeral of Jan Opletal, a student who was shot dead by the SS during a peaceful demonstration of university students in Prague.

© Národní archiv

© Národní archiv

© archiv ----- 1925


Eva v 16 letech. Eva, 16 years old.

EVA KRUŠINOVÁ 

Eva Vrba  24/5/1921 – 8/3/2010

Ze tří sourozenců do Londýna dojela pouze Eva. Bratři měli sestru následovat v září.

Of the three siblings, only Eva was able to leave for London. Her brothers were supposed

Na Wilsonovo nádraží dceru doprovázel otec. Eva, jako jedna z nejstarších, měla

to follow her in September. She was taken to Prague’s Wilson Station by her father. Eva,

za úkol pečovat ve vlaku o malé děti. V Anglii později získala diplom ošetřovatelky.

one of the oldest on the train, was in charge of the small children. Later in England, she

Do Československé státní školy ve Walesu se dostala jako zdravotní sestra a zde se

graduated as a nurse and began working in the Czechoslovak state school in Wales.

seznámila s profesorem angličtiny Krušinou. V roce 1943 se Krušinovým narodila

There she met the English professor Krušina. In 1943, Krušina’s daughter was born.

dcera. Po návratu do Československa v roce 1945 se Eva setkala s oběma bratry, kteří

After returning to Czechoslovakia in 1945, Eva was reunited with both her brothers,

prožili válku v koncentračních táborech. Maminka zahynula kdesi v Polsku, otec při

who survived the concentration camps. Their mother died somewhere in Poland and

pochodu smrti z Osvětimi.

their father died during a death march from Auschwitz.

© archiv M. Zunová

© archiv M. Zunová

© archiv M. Zunová

Eva s bratry v době odjezdu do Anglie. Karel uprostřed, Jiří vlevo. Eva with her brothers before her departure to England. Karel is in the middle, Jiří on the left.

Eva Krušinová, druhá polovina padesátých let. Eva Krušinová, the late 1950s.

Alois Krušina s dcerou Marií na konci války v Anglii. Alois Krušina with his daughter Marie. England, the end of the war.

© Národní archiv

© archiv M. Zunová

© J. Brabec

© J. Brabec

Eva Krušinová, 2009. © J. Brabec

© J. Brabec

© J. Brabec

Eva s manželem Aloisem Krušinou v Hinton Hall, 1942. Eva with her husband Alois Krušina in Hinton Hall, 1942.

© J. Brabec


© Fotoarchiv Židovského muzea v Praze

© Fotobanka ČTK

Generální zkouška oslavy Slunovratu 20. 6. 1938 na Olympijském stadionu v Berlíně.  A final rehearsal for the Summer Solstice celebration held on 20 June 1938 at Berlin’s Olympic Stadium.

Zákony byly vyhlášeny na sjezdu NSDAP 15. září 1935 v Norimberku. Zákon o říšském

The laws were promulgated at an NSDAP meeting in Nuremberg on 15 September

občanství stanovil, že občanem Říše může být pouze Němec nebo člověk s „příbuznou

1935. The Reich Citizenship Law provided that only a person of German or kindred

krví“. Zavedením tohoto zákona ztratili Židé svá politická práva a stali se Staatsangehörige

blood could be a citizen of the Reich. This law stripped Jews of their political rights and

(státními příslušníky), zatímco árijští Němci byli označeni jako Reichsbürger (říšští občané).

they became Staatsangehörige (state subjects), while Aryan Germans were classified

Zákon na ochranu německé krve a německé cti zakazoval uzavírat sňatky mezi Židy

as Reichsbürger (citizens of the Reich). The Law for the Protection of German Blood

a Němci a zapovídal také jejich mimomanželský styk. V Protektorátu Čechy a Morava

and German Honour prohibited marriages and extramarital sexual intercourse between

vešly zákony v platnost Nařízením Říšského protektora v červnu 1939.

Jews and Germans. In the Protectorate of Bohemia and Moravia, the laws came into force through a Reich Protector’s regulation in June 1939.

© Fotoarchiv Židovského muzea v Praze

Zákon o říšském občanství (výňatky) § 2 (1) Říšským občanem jest pouze státní příslušník německé nebo příbuzné krve, který dokazuje svým chováním, že je ochoten a schopen věrně sloužit německému národu a Říši. Zákon o ochraně německé krve a německé cti § 1 (1) Sňatky mezi Židy a státními příslušníky německé nebo druhově příbuzné krve jsou zakázány. Manželství uzavřená proti tomuto zákonu jsou neplatná, i když byla k obcházení zákona uzavřena v cizině. § 2 Mimomanželský styk mezi Židy a státními příslušníky německé nebo druhově příbuzné krve je zakázán. § 4 (1) Židům se zakazuje vztyčovat říšské a národní vlajky a užívání říšských barev. Nařízení k zákonu o říšském občanství § 2 (2) Židovským míšencem je ten, kdo pochází od jednoho nebo dvou prarodičů podle rasy plně židovských, není-li Židem podle § 5, odst. 2. § 5 (1) Židem je ten, kdo pochází přinejmenším od tří prarodičů podle rasy plně židovských. Platí (tu) § 2, odst. 2, věta 2. (2) Za Žida se také pokládá státní příslušník, je-li židovským míšencem pocházejícím od dvou plně židovských prarodičů. The Reich Citizenship Law (extracts) Section 2 (1) A citizen of the Reich only pertains to those who are of German or kindred blood and who, through their conduct, show that they are both desirous and fit to serve the German people and Reich faithfully. The Law for the Protection of German Blood and German Honour Section 1 (1) Marriages between Jews and citizens of German or kindred blood are forbidden. Marriages concluded in defiance of this law are void, even if, for the purpose of evading this law, they were concluded abroad. Section 2 Extramarital sexual intercourse between Jews and subjects of the state of Germany or related blood is forbidden. Section 4 Jews are forbidden to display the Reich and national flag or the national colours. The Reich Citizenship Law: The First Regulation Section 2 (2) An individual of mixed Jewish blood is one who is descended from one or two grandparents who were racially full Jews, in so far as he or she does not count as a Jew according to Section 5 (2). Section 5 (1) A Jew is anyone who is descended from at least three grandparents who are racially full Jews. Section 2 (2), the second sentence will apply. (2) A Jew is also anyone who is descended from at least two grandparents who are racially full Jews.

© Fotoarchiv Židovského muzea v Praze

Zákon rozlišuje: – lidi německé krve („Deutchblütige“) – náleží k německému národnímu společenství a mohou se stát říšskými občany. – Židy – náleží k židovskému národu a nemohou se stát říšskými občany. Míšenci 2. stupně se mohou stát říšskými občany. Míšenci 1. stupně se mohou stát říšskými občany. Míšenec 2. stupně – jenom 1 generace prarodičů židovská; 3 generace prarodičů árijské („německé krve“). Míšenec 1. stupně – 2 generace prarodičů židovské; 2 generace prarodičů árijské („německé krve“). The law distinguishes between: – persons of German blood (Deutchblütige) who belong to the German national community and may become citizens of the Reich. – Jews who belong to the Jewish nation and may not become citizens of the Reich. Grade 2 persons of mixed descent may become citizens of the Reich. Grade 1 persons of mixed descent may become citizens of the Reich. A grade 2 person of mixed descent – only one generation of grandparents is Jewish; 3 generations of grandparents are Aryan (of German blood). A grade 1 person of mixed descent – two generations of grandparents are Jewish; two generations of grandparents are Aryan (of German blood).

© Fotoarchiv Židovského muzea v Praze

Za Žida je pokládán také míšenec, který náleží k židovské náboženské obci. Za Žida je pokládán také míšenec, který je sezdán se Židem. Děti budou Židé. Za Žida je pokládán také míšenec, který pochází z manželství se Židem, uzavřeném po 17. 9. 1935. Za Žida je pokládán také míšenec, který pochází ze zakázaného nemanželského styku se Židem a který se narodil jako nemanželské dítě po 31. 7. 1936. A person of mixed descent who belongs to the Jewish Religious Community is also classified as Jewish. A person of mixed descent who marries a Jew will be classified as Jewish. Their children will be Jewish. A person of mixed descent who comes from a marriage with a Jew concluded after 17 September 1935 is classified as Jewish. A person of mixed descent who comes from illegal extramarital sexual intercourse with a Jew and was born as an extramarital child after 31 July 1936 is classified as Jewish.

© Fotoarchiv Židovského muzea v Praze

Jaké sňatky jsou dovoleny? Mezi árijci („lidmi německé krve“) – dítě je árijec („německé krve“). Mezi árijci („lidmi německé krve“) a míšenci 2. stupně – dítě je považováno za árijce („německé krve“). Mezi Židy – dítě je Žid. Mezi Židy a míšenci 1. stupně – dítě je Žid. Povolení je vyžadováno u sňatků mezi árijci a míšenci 1. stupně a mezi míšenci 1. a 2. stupně. Které sňatky potřebují povolení? 1. mezi čistokrevným Němcem a míšencem 1. stupně, 2. mezi míšencem 1. a 2. stupně. Which marriages are allowed? Between Aryans (persons of German blood) – the child will be Aryan (of German blood). Between Aryans (persons of German blood) and grade 2 persons of mixed descent – the child will be considered Aryan (of German blood). Between Jews – the child is a Jew. Between Jews and grade 1 persons of mixed descent – the child is a Jew. Permission is required for marriages between Aryans and rade 1 and 2 persons of mixed descent. Which marriages require permission? 1) Between a person of pure German blood and a grade 1 person of mixed descent, 2) Between grade 1 and grade 2 persons of mixed descent.

Sluneční kolo ve tvaru hákového kříže vytvořily 3000 příslušníků SA s pochodněmi. Svastika je pro řadu náboženství a učení obecně chápána jako symbol štěstí. Je známa i z kultur slovanských. V hinduismu je mimořádně svatým a pozitivním symbolem, v buddhismu je zobrazením dharmy, univerzální harmonie a rovnováhy protikladů. Jako oficiální symbol NSDAP byla přijata v roce 1920. The solar circle containing a swastika was comprised of 3,000 SA members with torches. For many religions and religious teaching in general, the swastika is a symbol of good luck. It is also known in Slavic cultures. In Hinduism, it is a holy and extremely positive symbol; in Buddhism, it represents Dharma, a universal harmony and balance of opposites. It was adopted as the official NSDAP symbol in 1920.

© Fotoarchiv Židovského muzea v Praze

Dorit Weiserová, 17/05/1932 – 04/10/1944 Osvětim/Auschwitz

© Fotobanka ČTK

Polovojenská organizace, odnož NSDAP, s názvem Hitlerjugend byla založena v roce 1926. V době, kdy vypukla II. světová válka, bylo jejími členy 8 870 000 chlapců a dívek ve věku 10 až 18 let. The semi-military organisation called Hitler Jugend, an offshoot of the NSDAP, was founded in 1926. When WWII started, it had 8,870,000 members – boys and girls aged 10 to 18.

© Fotobanka ČTK

Žena: „Jsem v tomto místě největší prase, ‚jdu‘ jenom se Židy.“ Muž: „Jako židovský kluk si beru do postele jen německé holky.“ The woman: “I am the biggest whore here – I only sleep with Jews.” The man: “As a Jewish guy I only sleep with German girls.”

© Fotoarchiv Židovského muzea v Praze

© Fotoarchiv Židovského muzea v Praze

Povinná registrace židovského obyvatelstva na Židovské náboženské obci v Praze na podzim 1939. Obligatory registration of Jewish people at the Jewish Religious Community in Prague, autumn 1939.

Pochod z nádraží v Bohušovicích do terezínského ghetta. Marching from the Bohušovice train station to the Theresienstadt ghetto.

© Fotoarchiv Židovského muzea v Praze

Raja Engländerová (Žádníková-Lodinová), 25/08/1929. © Fotoarchiv Židovského muzea v Praze


© archiv Jindřich _ _ _

Jindřich /druhý zleva/ doma s rodinou v roce 1937. Matka uprostřed, otec třetí zprava. Jindřich /second from the left/ at home with his family in 1937. His mother in the middle, father the third from the right.

© archiv Jindřich _ _ _

Jindřich /vlevo/, po příjezdu do Anglie. Jindřich /on the left/ after arrival in England.

chiv

© ar

ich _

Jindř

__

Povolení k průjezdu Protektorátem Čechy a Morava, vydávané „Wintonovým dětem“ pro cestu do Anglie ředitelstvím Gestapa, až do uzavření hranic 1. 9. 1939, kdy byla vyhlášena válka. Permission for transfer through the Protectorate of Bohemia and Moravia issued to “Winton’s children” for the journey to England by the Gestapo Directorate until border closure on 1 September 1939 when war was declared.

JINDŘICH _ _ _ _ _ 

© archiv Jindřich _ _ _

31/7/1922 – 2/2/2014

© archiv Jindřich _ _ _

Do Anglie odjížděl 11. května 1939. Matka před synem tajila těžkou nemoc, aby neohrozila

He left for England on 11 May 1938. His mother was hiding a serious disease from him

synovu cestu. Rodiče nastoupili v říjnu 1942 do transportu „C“ do Lodže, kde zahynuli.

not to put his journey at risk. His parents joined the “C” transport to Łódź in October 1942,

Jindřich v Anglii pracoval v továrně na rukavice a maturitu složil v Československé

where they died. Jindřich worked in a glove factory in England and graduated from the

státní škole ve Wallesu. V roce 1943 absolvoval vojenský výcvik v Československé

Czechoslovak State School in Wales. He passed military training in the Czechoslovak

armádě ve Velké Británii a jako zbrojíř sloužil v RAF. Do Prahy se vrátil hned po válce

Army in Great Britain in 1943 and served in RAF as an armourer. He returned to Prague

a vystudoval filosofickou fakultu. Pro silné levicové zaměření vstoupil do státních služeb,

immediately after the War and studied at the Faculty of Philosophy there. He joined

v padesátých letech byl však jako Žid a „západní letec“ vyhozen. V roce 1968 emigroval

the state service for his strong left wing orientation, however he was dismissed as

do Anglie, odkud se vrátil v roce 2010.

a Jew and “western airman” in the nineteen fifties. He emigrated to England in 1968

Jindřich v uniformě RAF, 1943. Jindřich in RAF uniform, 1943

Jindřich v polní uniformě základního vojenského výcviku v Anglii. Jindřich in a field uniform during the basic military training in England. ©

arc

hiv

Jin

dři

ch

_

_

_

© archiv Jindřich _ _ _

© archiv Jindřich _ _ _

Výplatní knížka letce RAF. RAF Airman’s Pay Book.

and returned in 2010.

© archiv Jindřich _ _ _

© archiv Jindřich _ _ _

V roce 1947 po návratu do Československa. In 1947 after return to Czechoslovakia.

Vojenská knížka. Soldier’s Service Book.

© J. Brabec

Léto 2010. Summer 2010.

© J. Brabec

© J. Brabec

© J. Brabec

© J. Brabec

© J. Brabec

© J. Brabec


Staronová synagoga s radnicí židovského města pražského. The Old-New Synagogue and the town hall of Prague’s Jewish Town.

© archiv J. Kafka

© J. Brabec

Jiří v době odjezdu do Anglie v roce 1939. Jiří before his departure for England in 1939.

Španělská synagoga, postavená v roce 1868. The Spanish Synagogue built in 1868.

© J. Brabec

JIŘÍ PAVEL KAFKA 

2/5/1924

© archiv J. Kafka

Do Anglie odjížděl patnáctiletý Jiří s mladším bratrem Felixem. Rodiče měli podmínku, že

Fifteen-year-old Jiří left for England with his younger brother Felix. Their parents

sourozenci zůstanou spolu. Rodina pro oba chlapce se však nenašla a jejich domovem

requested that the two brothers stay together. Unfortunately, there was not a family

se stal na čas uprchlický tábor pro děti z Německa. Otec, předseda pražské židovské

that could take them both and they were temporarily placed in a refugee camp for

obce, ještě stihl syny navštívit, ale vypukla válka, hranice se zavřely a on zůstal v Anglii.

German children. Their father, the Prague Jewish community chairman, was initially

Matka byla odvlečena do ghetta v Lodži a pak Osvětimi. Od smrti plynem ji zachránila

able to visit his sons, but the borders were closed as soon as the war broke out and he

dozorkyně. Jiří odešel po dvou letech ze školy a dobrovolně se přihlásil do RAF. Jako

had to stay in England. Their mother was dragged off to the Lodz ghetto and later to

radista/střelec létal u 311. perutě. Po válce se nejužší rodina opět setkala.

Auschwitz. She was spared death in a gas chamber by a female guard. Jiří left school

JUDr. Emil Kafka se svými syny Jiřím a Felixem. Anglie, v době války. JUDr. Emil Kafka with his sons Jiří and Felix. England during the war.

© archiv J. Kafka

Židovské osídlení Prahy se datuje od 10. století n. l. O dvě stě let později se začala formovat osada, která se rozrostla v židovské město s vlastní samosprávou i soudnictvím, hospodářsky i kulturně velmi bohaté, oddělené od křesťanské části města zdí. Ghetto, největší v Evropě, bylo zrušeno v roce 1848 a čtvrť byla později asanována. I tak ale zůstaly fragmenty unikátní kultury židovského národa, jakými jsou například Staronová synagoga, nejstarší dochovaná synagoga severně od Alp z 13. století, nebo Starý židovský hřbitov z počátku 15. století. The presence of Jews in Prague dates back to the 10th century. Two hundred years later, a settlement would begin and eventually grow into Jewish Town with own self-government and judicial system. It was economically and culturally very rich and this walled-off section was separated from the Christian part of town. The ghetto, the largest in Europe, was incorporated into the city in 1848 and was later redeveloped. In spite of that, some unique reminders of the Jewish people have remained, such as the 13th century Old-New Synagogue, the oldest preserved synagogue north of the Alps, and the Old Jewish Cemetery dating back to the early 15th century.

Seržant, radista/střelec RAF. Anglie kolem roku 1943. Jiří as a sergeant, RAF radio-operator/gunner. England around 1943.

after two years and volunteered to join the RAF. He served with the 311th FS as a radio © J. Brabec

operator/gunner. His immediate family was reunited after the war.

© J. Brabec

Tatínek a maminka. Jiří’s mother and father.

Vážený pane Wintone, chci jen znovu říct, jak jsme Vám všichni vděčni a jak často na Vás myslíme. Jsme si všichni vědomi, že za svůj život vděčíme Vám. Děkuji Vám. G. P. Kafka © J. Brabec

© J. Brabec

© J. Brabec

© J. Brabec

© J. Brabec

Na zahradě se ženou Helenou. Praha-Kobylisy, 2009. In the garden with his wife Helena. Prague-Kobylisy, 2009. © J. Brabec


© archiv M. Rytířová

Margit s rodiči. Praha-Zlíchov, 1925. Margit with her parents. Prague-Zlíchov, 1925.

© archiv M. Rytířová

Vánoce 1926. Christmas 1926.

MARGIT RYTÍŘOVÁ 

Margit Schneider  23/12/1924

© archiv M. Rytířová

Margit přijela do Anglie 2. června 1939 ve svých 14 letech. Společně se sestrou Elynor

Margit arrived in England on 2 June 1939 when she was 14 years old. Together with

(Köppelovou) žily v domácnosti slečny Rose Lumsden. Každou neděli jezdily společně

her sister Elynor (Köppelová), they lived with Miss Rose Lumsden. Every Sunday, they

na kolech do 5 km vzdáleného metodistického kostela na bohoslužby. Než se Margit

would go to a Methodist church located 5 km away to attend service. Before Margit

v 17 letech přihlásila do armády, pracovala u dvou rodin jako au-pair. V 18 letech

joined the army at the age of 17, she worked as an au-pair with two families. When

narukovala do WAAF a po základním výcviku byla elektrikářkou u pozemního personálu

she was eighteen, she enlisted in the WAAF and after her initial training she was an

britského letectva RAF. Často navštěvovala slečnu Rose, jako by to byl vlastní domov.

electrician with the RAF land forces. She often visited Miss Rose and treated it as if

Po návratu do Čech se v roce 1949 vdala a s manželem bydlela v bytě o velikosti 12 m

she were visiting her real home. After returning to Czechoslovakia, she got married

bez příslušenství.

in 1949 and lived with her husband in a 12 m2 flat that did not contain a bathroom.

2

Margit v roce 1939. Margit in 1939.

© archiv M. Rytířová

© archiv M. Rytířová

Po válce, v době návratu do Čech. After the war, back in Bohemia.

Margit v uniformě pozemního personálu RAF na slavnostní vojenské přehlídce po skončení války. Praha. Margit wearing the RAF land force uniform at a military parade after the end of the war. Prague.

Bitvy o Anglii se účastnilo téměř tisíc československých letců a příslušníků pozemního personálu. Z tohoto počtu jich asi polovina padla. Po válce a návratu do vlasti byli účastníci západního odboje pronásledováni, vězněni a posíláni do pracovních táborů. Almost one thousand Czechoslovak pilots and land force servicemen participated in the Battle of Britain. Of that number, nearly one-half of them died. Upon returning back to the country after the war, members of the Western resistance were persecuted and sent to labour camps.

© Fotobanka ČTK

© archiv M. Rytířová

© archiv M. Rytířová

© archiv M. Rytířová

© archiv M. Rytířová

Margit se sestrou Lenkou (Elynor Köppelovou). Doma v Zadní Třebani, střední Čechy, 2011. Margit and her sister Lenka (Elynor Köppelová) at home in Zadní Třebaň, Central Bohemia, 2011.

© archiv M. Rytířová

© archiv M. Rytířová

Milý Nicky, chtěla bych Vám poděkovat za všechno, co jste pro nás udělal. Margaret a Lenka Říjen 2008

© archiv M. Rytířová

© archiv M. Rytířová

© archiv M. Rytířová

Margit a Elynor u slečny Lumsden – někdy na začátku pobytu v Anglii. Margit and Elynor at Miss Lumsden’s place – at the beginning of their stay in England.


© archiv J. Turek

© archiv J. Turek

© archiv J. Turek © archiv J. Turek

© archiv J. Turek © archiv J. Turek

Sestry Tausigovy – Hana a Eva, červenec 1939. The Tausig sisters – Hana and Eva, July 1939.

© archiv J. Turek © archiv J. Turek

EVA TURKOVÁ 

Eva Tausig  1/4/1925 – 25/11/1999

© archiv J. Turek

© archiv J. Turek

© archiv J. Turek © archiv J. Turek

Eva dojela do Londýna posledním možným vlakem z Prahy. Nastoupila do anglické

Eva arrived in London on the last train that was allowed to leave Prague. She started

internátní školy, kde kromě učení i pracovala, aby vyrovnala náklady na studium. Topila

to study at an English boarding school where she also worked to help cover the cost of

v krbech, vařila pro všechny ovesnou kaši, myla nádobí. Po maturitě začala navštěvovat

her studies. She would make fires in fireplaces, cook porridge for everybody and do the

i Československou státní školu v Llanwrtyd Wells, aby si doplnila zapomenutou češtinu.

dishes. After graduating, she started to attend the Czechoslovak state school in Llanwrtyd

Rodiče zahynuli v Osvětimi, babička s dědečkem volili dobrovolnou smrt před nástupem

Wells to refresh her Czech. Her parents died in Auschwitz and her grandparents chose

do transportu. Po návratu do Prahy v srpnu 1945 se nemohla vrátit do původního bytu,

suicide before being transported away. After returning to Prague in August 1945, she

byl již obsazen. Neměla kde spát, byla zcela bez prostředků, neměla potravinové lístky…

could not live in her family’s old flat – it had already been occupied. She had nowhere to sleep and had neither money nor ration cards…

© archiv J. Turek

© archiv J. Turek

© archiv J. Turek

© archiv J. Turek

Eva, únor 1939. Eva, February 1939. © archiv J. Turek

© archiv J. Turek

© archiv J. Turek

Dívčí družstvo házené v Abernantu, léto 1944. 1. řada: třetí zprava, v brýlích a s rukou na míči je Milena Fleischmann (Lady Grenfell-Baines), vedle ní, druhá zprava, rovněž s rukou na míči je Ruth Adler (Hálová). 2. řada: druhá zleva je Vera Diamant (Gissing), na pravém kraji sedí za Ruth a Milenou Eva Tausig (Turková). 3. řada: vlevo na kraji stojí Alice Justitz (Klímová). A girls’ handball team in Abernant, summer 1944. The 1st row: third from the right with her hand on the ball and wearing glasses is Milena Fleischmann (Lady Grenfell-Baines); next to her, second from the right, with her hand on the ball is Ruth Adler (Hálová); the 2nd row: second from the left is Vera Diamant (Gissing); Eva Tausig is on the right end behind Ruth and Milena (Turková); the 3rd row: standing on the left is Alice Justitz (Klímová).

© archiv J. Turek

A birth certificate from Prague’s Jewish Religious Community.

Zkouška dospělosti – doplňkové vysvědčení z gymnázia o vykonané maturitě z českého jazyka po návratu do ČSR v roce 1945. “Maturity” exam – an additional secondary grammar school certificate from a Czech language exam taken after returning to Czechoslovakia in 1945.

Registrační průkaz pro pobyt v Československu po návratu z Anglie, 28. 8. 1945. A registration card for residence in Czechoslovakia after the return from England. 28 August 1945. © archiv J. Turek

Eva 1. 4. 1941. Eva on 1 April 1941. © archiv J. Turek

© archiv

© archiv J. Turek

J. Turek

Anglie, Eva je první zprava. England, Eva is first on the right.

Eva Turková, Silvestr 1986. Eva Turková, New Year’s Eve 1986.

Vysvědčení ze střední školy – Oxford University. A high school certificate from Oxford University.


Seweryna Szmaglewska, polská vězeňkyně v Osvětimi.

Seweryna Szmaglewska, a Polish prisoner in Auschwitz.

© J. Brabec

Bránou do koncentračního a vyhlazovacího tábora Osvětim II. – Březinka přijížděly vlaky, které sem přivážely tisíce lidí z celé Evropy na smrt. Trains bringing thousands of people from all over Europe used to come through the entrance gate to the Auschwitz II – Birkenau concentration and extermination camp.

© Fotoarchiv Židovského muzea v Praze

© Fotoarchiv Židovského muzea v Praze

© Fotoarchiv Židovského muzea v Praze

© Fotoarchiv Židovského muzea v Praze

Transportní seznamy vězňů z Terezína do Osvětimi. Lists of prisoners to be transported from Theresienstadt to Auschwitz.

Planina s trčícími komíny, které zůstaly po stovkách vězeňských ubikací v Osvětimi-Březince. Tento koncentrační a vyhlazovací tábor byl osvobozen v roce 1945 a následně vypálen. Chimneys that remain from the hundreds of prisoner barracks in Auschwitz-Birkenau, sticking up from the ground. This concentration and extermination camp was liberated in 1945 and later burnt down.

Nedaleko Mnichova vzniká v roce 1933 koncentrační tábor Dachau, zřízený mnichovským

The Dachau concentration camp was founded by Munich Police President Himmler near

policejním prezidentem Heinrichem Himmlerem. Prvními vězni jsou odpůrci Hitlera.

Munich in 1933. The first prisoners were Hitler’s opponents. The Wannsee Conference held in

Konference ve Wannsee v lednu 1942 má za úkol koordinovat práce na konečném

January 1942 was supposed to coordinate work on the final solution to the Jewish question.

řešení židovské otázky. Tímto úkolem je pověřen Reinhard Heydrich, vlastní realizací

This task was entrusted to Reinhard Heydrich; concrete measures were implemented

Adolf Eichmann, původem Rakušan. „Pro konečné řešení evropské židovské otázky

by Austrian Adolf Eichmann. “The final solution to the Jewish question concerns about

přichází v úvahu okolo 11 milionů Židů… V procesu konečného řešení je zahrnuta celá

11 million Jews… It includes all of Europe from the east to the west.” A recording from

Evropa od západu na východ.“ Záznam z jednání konference ve Wannsee.

the Wannsee Conference.

© J. Brabec

„Arbeit macht frei“ – práce osvobozuje. Vstupní brána do prostor původního koncentračního tábora v Osvětimi I., v jehož blízkosti začal vznikat koncem roku 1941 rozsáhlejší komplex Osvětim II. – Březinka, určený pro masové vyhlazování. “Arbeit macht frei” – Work will make you free.  The entrance gate to the original Auschwitz I concentration camp next to which was a larger compound designated for mass extermination, Auschwitz II – Birkenau, that started construction towards the end 1941.

Cyklon B, vyráběný Draslovkou v Kolíně nad Labem, je českou verzí německého výrobku Zyklon B, který byl vyráběn v IG Farben. V současné době se stále vyrábí k dezinsekci a dezinfekci pod názvem Uragan D2. Cyclone B, made by Draslovka in Kolín nad Labem (Czech Republic), is a Czech version of Zyklon B that used to be made by IG Farben. Today, it is still used for disinfestations and as a disinfectant under the name Uragan D2.

© J. Brabec

Výňatek ze zprávy příslušníka SS Rolfa-Heinze Höppnera, adresované 16. 7. 1941 Adolfu Eichmannovi.

© Fotobanka ČTK

An extract from a report by SS officer Rolf-Heinz Höppner based in Posen, addressed to Adolf Eichmann on 16 July 1941.

© Fotobanka ČTK

Latriny v ubikaci Osvětim-Březinka, 2001. Toilets in the Auschwitz-Birkenau barracks, 2001.

Ubikace žen v koncentračním táboře Osvětim-Březinka. Women’s barracks in the Auschwitz-Birkenau concentration camp.

© Fotoarchiv

o muzea v

Židovskéh

Praze

© J. Brabec

© J. Brabec

© J. Brabec

Vězňové – živí i mrtví – byli využiti maximálně ekonomicky… Současná expozice, Panstwowe Muzeum Auschwitz-Birkenau, 2010. Prisoners, both live and dead, were used to the most economically advantageous extent… The current exposition of the Memorial and Museum Auschwitz-Birkenau, 2010.

Vladimír Flusser, 12/03/1931 – 06/09/1943 Osvětim/Auschwitz.

© J. Brabec

© J. Brabec

© J. Brabec

© J. Brabec

© J. Brabec

© J. Brabec

© J. Brabec


EVA ŽILÁKOVÁ 

Eva Polacek  20/3/1925 – 25/5/2005

Eva se narodila v Praze do dobře situované židovské rodiny. Otec měl v Karlových Varech

Eva was born into a well-to-do Jewish family from Prague. Her father owned a souvenir

továrnu na výrobu dárkových předmětů, matka byla v domácnosti. Eva se od mládí úspěšně

factory in Karlovy Vary and her mother was a housewife. From an early age, Eva was

věnovala krasobruslení, po návratu do vlasti byla reprezentantkou republiky v tenise.

a successful figure skater and after returning to Czechoslovakia, she represented the

Válku Eva prožila v Birminghamu, kde navštěvovala internátní dívčí školu a následně

country in tennis. She spent the war in Birmingham where she attended the girls’

školu vysokou, ze které však musela odejít. Peníze na studia, deponované u otcova

boarding school. She later went to university but was forced to quit because money

přítele, se ztratily… Pracovala ve fotografickém ateliéru. Po návratu do Československa

that was deposited with her father’s friend that was meant to finance her studies was

se setkala s rodiči i bratrem, kteří stačili uprchnout a válku přežili na Mauritiu.

lost. She later worked in a photographic studio. After returning to Czechoslovakia, she © archiv M. Žilák

was reunited with her parents and brother who managed to escape and spent the

© archiv M. Žilák

Eva Polacek je třetí zleva. Eva Polacek is third on the left.

war in Mauritius.

© archiv M. Žilák

E va Žiláková – the European champion. An article about a tennis tournament held in Baden-Baden in which Eva Žiláková came in third mentions the European tennis cup in which she and Holečková won the doubles competition…

© archiv M. Žilák

© archiv B. Golda

Firmy ve vlastnictví židovských majitelů, stejně tak i podnik otce Evy Žilákové v Karlových Varech, byly po obsazení ČSR velmi rychle „arizovány“ podle nařízení říšského protektora von Neuratha z 21. 6. 1939. Nejprve byl tento majetek bezpodmínečně předán do rukou árijského správce a později zabrán bez náhrady. „Obyvatelstvo nadšeně zdraví příchod německých oddílů. Končí dvacet let plných utrpení, starostí a bídy. Se svými vojáky přichází do osvobozené země i Vůdce. Vůdce v Karlových Varech.“ Úryvek z propagandistické publikace „Das Böhmen und Mähren-Buch“ od Friedricha Heisse. Jewish-owned companies, such as Eva Žiláková’s father’s business in Karlovy Vary, were transferred to Aryan hands soon after the occupation of Czechoslovakia under an order issued by Reich’s Protector von Neurath on 21 June 1939. First, the property unconditionally passed to an Aryan administrator an later it was taken without compensation. “People are enthusiastically greeting the arrival of German troops. Twenty years of suffering, distress and poverty are over. The Führer is arriving in the country together with his soldiers. The Führer in Karlovy Vary.” from the propaganda publication “Das Böhmen und Mähren-Buch” by Friedrich Heiss.

© archiv M. Žilák

Eva s Emilem Zátopkem, držitelem mnoha vítězství a rekordů na světových a olympijských běžeckých kláních v 50. letech. Eva and Emil Zátopek, who won many medals and set several records at international and Olympic running competitions in the 1950s.

Fotografie Františka Burga, otce Soni Vávrové (Burgové). Photographs taken by František Burg, Soňa Vávrová’s (Burgová’s) father. © archiv J. Vávra

© archiv M. Žilák

© archiv J. Vávra


Nepřál si zveřejnění jména i podoby a ani dalších konkrétních informací o své osobě,  a to v oprávněné obavě o bezpečí své rodiny.  This person did not wish to publish his/her name, picture or any other information because of justified concerns about the safety of his/her family.

_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 

1925 – 12/4/2014

© J. Brabec

Ruben a Asaf Auerbachovi, Rajah Strass, Hanna Frankl, Dasa Deiml, Petr Feldstein

Ruben and Asaf Auerbach, Rajah Strass, Hanna Frankl, Dasa Deiml, Petr Feldstein

a řada dalších dětí – všechny si byly po několik let rodinou ve Stoke on Trent. Přestože

and many other children… all of them lived for several years like one family in Stoke

poloha městečka ani jeho význam nedávaly důvod k cíleným útokům německých

on Trent. Even though the location of the town and its insignificance did not give the

letadel nebo raket, děti často prchaly do úkrytu před zápalnými bombami, kterých se

Germans any reason to target it for air or missile attacks, the children often had to

vracející německá letadla zbavovala po bombardování Londýna. Chlapci po dovršení

hide against incendiary bombs that German planes would drop on their way back from

17 let většinou odcházeli do anglické nebo československé zahraniční armády a jako

bombing London. Boys who turned 17 would usually join the British or Czechoslovak

vojáci také jeli na pomoc Praze v květnu 1945. Avšak pouze k demarkační čáře u Plzně.

armed forces in exile and as soldiers they went to liberate Prague in May 1945. They

Západní armády na demarkační linii před Plzní v květnu 1945. Western troops at the demarcation line in front of Pilsen in 1945.

© archiv ----- 1925

only made it to the demarcation line near Pilsen.

Bankovky platily od roku 1953 do konce listopadu 1967. Bankovka byla navržena a strana s pracujícími také tištěna v Sovětském svazu. These banknotes were used from 1953 to the end of November 1967. The banknote was designed in the USSR and the reverse showing workers was also printed there.

Pohlednice k příležitosti osvobození Plzně americkou armádou. A postcard published commemorating Pilsen’s liberation by the US army.

Poštovní známka vydaná v březnu 1945 a používaná v Československé republice po osvobození. A postal stamp issued in March 1945 and used in the Czechoslovak Republic after the liberation. © archiv J. Brabec

© archiv ----- 1925

Slavnostní přehlídka k ukončení II. světové války 30. května 1945 v Praze. A parade to celebrate the end of WWII in Prague, 30 May 1945.

Ozbrojené povstání proti německé okupaci, které v Praze vypuklo 5. května 1945, bylo spontánní a lidové. Dne 6. května se do bojů v Praze zapojila armáda generála Vlasova, v ranních hodinách 9. května vjely do Prahy první tanky Rudé armády. V bojích o Prahu padlo asi 1 500 Čechů, 300 příslušníků Vlasovovy armády a téměř 700 vojáků Rudé armády. A spontaneous armed uprising against the German occupants broke out in Prague on 5 May 1945 and was initiated by the people themselves. General Vlasov’s army engaged in the fights in Prague on 6 May and in the early morning of the ninth, the first Red Army tanks arrived in Prague. About 1,500 Czech people, 300 members of Vlasov’s army and almost 700 Red Army soldiers were killed.

V noci z 5. na 6. května vyrostly v pražských ulicích asi dva tisíce barikád, jejichž obránci měli k dispozici pouze granáty, pancéřové pěsti, ojediněle lehké kulomety, často i vlastní lovecké pušky. During the night between the 5 and 6 of May, about two thousand barricades were built in Prague’s streets. Their defenders had only grenades, Panzerfausts (anti-tank weapons), occasional light machineguns and often their own hunting guns. © Fotobanka ČTK

© Fotobanka ČTK

Vypálená Staroměstská radnice po požáru 7. května 1945. The burnt-out Old Town Hall after the fire on 7 May 1945.


Zasedání říšského sněmu 30. 1. 1939. Projev Adolfa Hitlera k 6. výročí jmenování kancléřem.

© Fotoarchiv Židovského muzea

v Praze

Ulice terezínského ghetta, 1942. A street in the Theresienstadt ghetto, 1942.

The Reichstag, 30 January 1939. Hitler’s speech on the sixth anniversary of his becoming the Chancellor. Alice Sittigová, 19/04/1930 – 18/05/1944 Osvětim/Auschwitz.

© Fotoarchiv Židovského muzea v Praze

Pevnostní město Theresienstadt – Terezín bylo založeno na konci 18. století. V období

The fort town of Theresienstadt (Terezín) was founded in the late 18th century. During

II. světové války byla v Malé pevnosti zřízena věznice gestapa. V listopadu 1941 vzniklo

WWII, a Gestapo prison was opened in the Little Fortress. In November 1941, a ghetto

ve městě samotném ghetto, které sloužilo jako sběrný a průchozí tábor nejprve pro

was formed inside the town that served as a reception and transit camp, first for

židovské obyvatele z Protektorátu Čechy a Morava, později sem byli deportováni

Jewish citizens from the Protectorate of Bohemia and Moravia and later for Jews

Židé z Německa a Rakouska, Nizozemska, Dánska, Slovenska a Maďarska. Od ledna

deported from Germany and Austria, the Netherlands, Denmark, Slovakia and Hungary.

1942 začaly transporty odvážet vězně z Terezína do ghett, koncentračních táborů

Beginning in January 1942, transports started to move prisoners from Theresienstadt

a vyhlazovacích středisek na východě. Ghettem prošlo 155 000 lidí, z nich 35 000

to extermination camps abroad. 155,000 people passed through the ghetto; 35,000

zemřelo přímo v Terezíně.

died in Theresienstadt.

© Památník Terezín

© Fotoarchiv Židovského muzea v Praze

Stránka z kalendáře s vyznačenými odjezdy transportů. Jen za první měsíc fungování ghetta, prosinec 1941, přijelo do Terezína více než 7 000 vězňů. A page from a calendar with marked transport dates. During the first months of its existence in December 1941, more than 7,000 prisoners came to Theresienstadt.

© Památník Terezín

© Památník Terezín

Transportní seznamy z Prahy do Terezína. Obdržet předvolání k transportu znamenalo konec veškerých dosavadních zvyklostí života, ztrátu důstojnosti a identity. Zpočátku byly rodiny v ghettu ubytovávány dohromady, ale i to ustalo. Oddělování žen, mužů a dětí do separátních ubikací mařilo poslední zbytky nadějí. Transport lists from Prague to Theresienstadt. Receiving a summons to report for transport meant the end of any existing life, the loss of dignity and identity. First, families were able to live together in the ghetto, but that later stopped. The division of women, men and children into separate barracks would eventually end any remaining hope.

© Fotoarchiv Židovského muzea v Praze

Vlečka byla v provozu od 1. 6. 1943 a její význam byl především v efektivnější manipulaci s vězni a jejich dokonalejší izolaci od okolního světa. Vězni směli do Terezína přivézt zavazadla v maximální váze 50 kg. Na konci cesty při vystupování v ghettu jim však byla převážná část věcí zabavena. The trailer operated from 1 June 1943 and its purpose was to facilitate the manipulation of prisoners and help to better isolate them from the rest of the world. Prisoners were allowed to bring a maximum of 50 kg of luggage. However, at the end of the journey when they disembarked at the ghetto, most of their property was taken from them.

© J. Brabec

© J. Brabec

Ubikace mužů v Hannoverských kasárnách. Men’s barracks in the Hannover base.

© J. Brabec

V ústraní jednoho z terezínských dvorků byla vězni zřízena židovská modlitebna, která byla tolerována i velitelstvím SS. Located aside in one of the Theresienstadt yards, the prisoners opened a Jewish prayer place that was tolerated by the SS command.

V Terezíně působila řada význačných evropských rabínů, kteří sem byli postupně deportováni. Výrazně ovlivňovali duchovní život ghetta – víra byla jediným světlem v drastických životních podmínkách Židů i křesťanů. Terezín, 2011. Many famous European rabbis were gradually deported into Theresienstadt. They significantly affected the religious life in the ghetto – their faith was the only light in the harsh living conditions of both Jews and Christians. Theresienstadt, 2011.

© Fotoarchiv Židovského muzea v Praze

Ubikace žen v terezínském ghettu. Women’s barracks in the Theresienstadt ghetto.

Terezín byl od svého založení strategickým posádkovým městem na Ohři. Měl dominantní německý charakter. Vojenské úřady zde ve velké míře ovlivňovaly také kulturní a hospodářský život. Since its foundation, Terezín was a strategic garrison town on the Ohře River. It had a predominant German character. Military authorities also largely affected the cultural and economic life here.

Malá pevnost, květen 1945. Od svého počátku byla Malá pevnost trestnicí pro 800 vězňů. Kromě řady jiných vězňů zde byl žalářován a také zemřel roku 1918 Gavrilo Princip, atentátník ze Sarajeva, který svým činem v roce 1914 otevřel cestu k I. světové válce. The Little Fortress, May 1945. Since its very beginning, the Little Fortress was a prison for 800 prisoners. In addition to many other prisoners, Gavrilo Princip, the assassin who triggered the First World War in 1914, was imprisoned and died here in 1918.

© Památník Terezín

Zvláštní režim ghetta, jež bylo izolováno od okolního světa, byl podpořen i vydáním vlastních peněz, které však reálnou hodnotu neměly. Bankovky byly platné od 21. 4. 1943 do 30. 4. 1945. A special feature of the ghetto that was isolated from the surrounding world was that it was supported by its own money which did note have any real value. The bank notes were valid from 21 April 1943 to 30 April 1945.

© Památník Terezín

© Památník Terezín

© J. Brabec

© Fotobanka ČTK

Malá pevnost, kde během války sídlila věznice pražského gestapa, 2011. The Little Fortress where Prague’s Gestapo prison was located during the war, 2011.


© archiv R. Hálová

Druhá třída (sekunda) německého gymnázia v Českém Krumlově – ta, ze které ji spolužáci vyhodili v roce 1938. Ruth je druhá dívka odzadu vlevo. The second class of the German secondary grammar school in Český Krumlov from where she was thrown out by her classmates in 1938. Ruth is the second one in the back left corner.

Budova českokrumlovského německého gymnázia před válkou. The German grammar school in Český Krumlov before the war.

© archiv R. Hálová

© archiv R. Hálová

V kostýmu babičky, foto z oslavy svátku Purim ještě doma v Českém Krumlově. In a grandmother’s costume. A picture from the Purim celebration at home in Český Krumlov.

RUTH HÁLOVÁ 

Ruth Adler  26/2/1926

© archiv R. Hálová

Navštěvovat německé gymnázium v Českém Krumlově nebylo pro dívku z česko-německé

Ruth was a student at the German grammar school in Český Krumlov, which definitely

židovské rodiny nijak snadné. „Juden heraus!“ – takový pokřik přivítal Ruth ve třídě

was not easy for a girl from a Czech-German Jewish family. “Juden heraus!” was the

o šest let dříve, než v roce 1938 musela školu stejně opustit pro svůj původ. Do Londýna

welcome she received at school, six years before she would eventually have to quit in

přijela 1. července 1939. Na Liverpool Street Station se poprvé setkala s Wintonem.

1938 because of her heritage. She arrived in London on 1 July 1939. She met Winton

Maturitu složila na Československé státní škole v Llanwrtyd Wells. Kromě matky, sestry,

for the first time at the Liverpool Street Station. She graduated from the Czechoslovak

sestřenice a dvou bratranců nikdo z příbuzných válku nepřežil. Od svých sedmdesátých

state school in Llanwrtyd Wells. Her only family members to survive the war were her

narozenin Ruth tráví každý rok řadu týdnů v ášramu Sai Baby v Indii.

mother, sister and three cousins. Since her seventieth birthday, she has made a point of spending several weeks at the Sai Baba Ashram in India every year.

Ruth (vlevo) se starší sestrou Evou a babičkou Josefinou. Ruth (on the left) with her older sister Eva and grandmother Josefina.

© archiv R. Hálová

První fotka z Anglie. Birmingham, 1939. The first picture from England. Birmingham, 1939.

© archiv R. Hálová

Setkání s maminkou po válce – těsně po repatriaci z Anglie v roce 1945. Reunited with her mother after the war – immediately after her return from England in 1945.

© J. Brabec

© J. Brabec

© J. Brabec

© archiv R. Hálová

© J. Brabec

Před obrazem Avatara Satya Sai Baby v Indii přibližně před 8 lety. In front of a picture of the Avatar Satya Sai Baba in India, approximately 8 years ago.

© J. Brabec

Ruth u rybníka v Holubově, kde žije. Ruth at a pond in Holubov, her place of residence. © J. Brabec

© P. Trégl

Pohlednice Českého Krumlova, 30. léta. A postcard showing Český Krumlov, the 1930s.


© archiv J. Freundlichová

© archiv J. Freundlichová

Potvrzení o absolvování leteckého výcviku navigátora. Anglie, začátek roku 1945. A certificate showing the completion of navigator training. England, the beginning of 1945.

© archiv J.

Freundlicho

Identifikační číslo dítěte pro záchranný vlak z Prahy do Londýna v roce 1939. A child’s identification number issued for the rescue train from Prague to London in 1939. © archiv J. Freundlichová

Potvrzení o brigádě v dole vystavené pro školu. A certificate for volunteering in a mine issued for school.

© archiv J. Freundlichová

JULIUS FREUNDLICH 

7/6/1927 – 28/12/1995

Rodina Freundlichových pocházela z Ostravy. Po trýzni čtyřdenní cesty a strachu z policejních

© archiv J. Freundlichová

The Freundlich family came from Ostrava (the northern part of Moravia). After enduring

kontrol v Německu doputoval na londýnské vlakové nádraží Liverpool Street Station

the hardships of a four-day journey and fear from police checkpoints in Germany,

dvanáctiletý Jula jako 616. dítě záchranného vlaku v červenci 1939. Ke konci studia

twelve-year-old Jula arrived at the Liverpool Street Station as the 616th saved child in

na Československé státní škole ve Walesu se přihlásil do armády k britskému letectvu

July 1939. Towards the end of his studies at the Czechoslovak state school in Wales,

RAF. Do Československa se vrátil v roce 1945 a vystudoval politologii. V padesátých

he enlisted in the RAF. He returned to Czechoslovakia in 1945 and earned a degree in

letech byl jako nepřátelská osoba uvězněn. Po propuštění žil v Praze a řadu let směl

political science. In the 1950s, he was imprisoned as an enemy of the state. After his

vykonávat pouze manuální práce. Rodiče i ostatní příbuzní zahynuli v Osvětimi.

release, he lived in Prague and for many years was allowed to do only manual work.

© archiv J. Freundlichová

Průkaz brigádníka z roku 1947. Akce „Národ sobě“. Stanovený počet směn 48. Skutečně odpracovaných směn 53. Svou brigádnickou povinnost splnil na 110,4 %. Důl Beneš. A socialist labour brigade card from 1947. “The Nation unto Itself” campaign. The number of required shifts: 48. The number of worked shifts: 53. The worker fulfilled his socialist labour obligation by 110.4%. The Beneš Mine.

© archiv J. Freundlichová

Julius Freundlich s dcerou Evou. Ostrava, 1970. Julius Freundlich with his daughter Eva. Ostrava, 1970.

Děti Julia Freundlicha. Eva (vpravo) a Pavel. Julius Freundlich’s children – Eva (on the right) and Pavel. © archiv J. Freundlichová

Julius se synem Pavlem, 1972. Julius with his son Pavel, 1972.

His parents and other relatives died in Auschwitz. © archiv J. Freundlichová

© archiv J. Freundlichová

© archiv J. Freundlichová

© archiv B. Golda

Ostrava, 1938.

Julius na konci 80. let. Julius in the late 1980s.

© J. Brabec

Sňatek Julia s Juditou. Ostrava, 1969. Julius and Judita’s wedding. Ostrava, 1969.

T he Federal Passport and Visa Administration, Prague. The response to Julius Freundlich’s appeal against the revocation of his passport – “…The Federal Administration did not find any reasons for overturning the decision… The decision to revoke your passport complies with the law…”

T he Regional Passport and Visa Department, Ostrava. A decision delivered to Julius Freundlich – “…due to conflict with the public order, your passport was revoked.” © archiv J. Freundlichová

Ostravské bydliště Julia Freundlicha, rok 2011. Julius Freundlich’s home in Ostrava, 2011. © archiv J. Freundlichová

© archiv J. Freundlichová

A n appeal against the passport revocation decision – “…how the possession of a passport or the potential for leaving for a holiday by the sea might threaten the public order in the Czechoslovak Socialist Republic …therefore, I request that you return my passport …or advise me of legitimate reasons… Ing. Julius Freundlich”

© archiv J. Freundlichová

“ The Regional Passport and Visa Department, Ostrava. …has addressed your application to travel to the People’s Republic of Bulgaria … Your application has been denied … it is not in line with the state interest of the Czechoslovak Socialist Republic.”

© J. Brabec

© J. Brabec


Báseň Františka Basse „Zahrada“, napsaná v terezínském ghettu. Její čtrnáctiletý autor zahynul 28. 10. 1944 v Osvětimi.

Deportace protektorátních Židů směřovaly do ghett, koncentračních táborů a vyhlazovacích

Jews from the Protectorate were deported into ghettos and concentration and

středisek Generálního gouvernementu, Pobaltí a Běloruska. Vězni byli nasazeni na otrocké

extermination camps of the Generalgouvernment, the Baltic States and Belarus. Prisoners

práce, mnozí zemřeli hladem, vysílením, nemocemi. Většina byla zlikvidována v plynových

were made to perform slave labour and many of them died of hunger, exhaustion and

komorách v Chelmnu, Sobiboru, Treblince a Majdanku. V táboře Osvětim-Březinka byl

diseases. Most of them were exterminated in the gas chambers of Chelmn, Sobibor,

pro terezínské vězně zřízen tzv. „rodinný tábor“. V noci z 8. na 9. března 1944 bylo

Treblinka and Majdanek. A “Family Camp” was founded for Theresienstadt prisoners

zplynováno 3 792 mužů, žen a dětí. Dalších téměř 7 000 při likvidaci „rodinného tábora“.

in Auschwitz-Birkenau. During the night from 8 to 9 March 1944, 3,792 men, women

V Osvětimi zahynulo více než milion lidí, z toho 900 000 Židů.

and children were killed by gas and another 7,000 during the liquidation of the “Family Camp”. More than one million people were killed in Auschwitz, out of which 900,000 were Jews.

© Fotobanka ČTK

The poem “Garden” was written by František Bass in the Theresienstadt ghetto. The fourteen-year old poet died on 28 October 1944 in Auschwitz. Varšavské ghetto, 1943. The Warsaw ghetto, 1943.

Koncentračním a vyhlazovacím táborem Majdanek prošlo na 150 000–200 000 vězňů, odhaduje se, že na 60 000–80 000 jich zde bylo zavražděno. V Majdanku se k vraždění vězňů používal cyklon B, stejně tak v Osvětimi-Březince, Neuengamme a dalších táborech. Between 150,000 and 200,000 prisoners passed through the Majdanek concentration and extermination camp and approximately 60,000 to 80,000 are estimated to have been killed here. Zyklon B was used in Majdanek, just like in Auschwitz-Birkenau, Neuengamme and other camps.

© Fotobanka ČTK


Dasa v době odjezdu do Anglie. Dasa before her departure to England.

© archiv D. Šímová

DAGMAR ŠÍMOVÁ 

Dasa Deiml  19/3/1928 – 13/7/2011

© archiv D. Šímová

Dasa přijela do Anglie 1. července 1939. Bylo jí 11 let. Měla v Londýně dva strýčky,

Dasa arrived in England on 1 July 1939. She was 11 years old. She had two uncles in

z nichž jeden vedl pobočku dědečkovy české stavební firmy. Ve škole se výborně

London, one of whom was in charge of the English branch of her grandfather’s Czech-based

učila, a tak zvládla maturitu na Oxfordu. Ke konci války navštěvovala Československou

construction company. She was an excellent student and she completed her secondary

státní školu ve Walesu. Do Prahy se vrátila prvním repatriačním transportem v roce

education in Oxford. Towards the end of the war, she attended the Czechoslovak state

1945 – bombardérem, v prostoru pro bomby. Chtěla nalézt údajně žijícího otce. Matka

school in Wales. She returned to Prague with the first repatriation transport in 1945, in

zahynula v Terezíně. Po roce pátrání zjistila, že ani otec nežije. V roce 1944 byl zavražděn

the bomb compartment of a bomber. She wanted to find her father who was supposed

v Osvětimi. Holokaust připravil Dasu o 69 nejbližších příbuzných. Dostávala 600 korun

to be alive. Her mother died in Theresienstadt. After one year of searching, she found

sirotčího důchodu.

out that her father was killed in Auschwitz in 1944. Sixty-nine of Dasa’s direct relatives

© archiv D. Šímová

Pasová fotografie Dasy Deiml pro vycestování do Anglie v roce 1939. Dasa Deiml’s passport photograph for her journey to England in 1939.

MUDr. Rudolf Deiml se ženou Markétou. Dášini rodiče na společném výletě v okolí Strakonic. MUDr. Rudolf Deiml with his wife Markéta. Dáša’s parents are on a trip near Strakonice.

Výzva k nástupu do vlaku pro Dasu Deiml ze Strakonic, odeslaná vedoucím pražské kanceláře BCRC Trevorem Chadwickem. Tento vlak jako jediný odjížděl z Prahy z Masarykova nádraží, ostatní vlaky byly vypraveny z Wilsonova nádraží. An invitation to board the train for Dasa Deiml from Strakonice, sent by the head of the Prague’s BCRC office, Trevor Chadwick. This train was the only one that left from Prague’s Masaryk Station; the rest of them left from Wilson Station.

died during the Holocaust. She was awarded a CZK 600 orphan pension.

© archiv D. Šímová

© archiv D. Šímová

Dáša po návratu do Československa. Dáša after her return to Czechoslovakia.

Rodné město Dasy Deiml. Dasa Deiml’s home town.

© archiv D. Šímov

á

© J. Brabec

Mnoho pozdravů z Prahy od Vašeho dítěte č. 298. Těším se na shledání v Londýně a přeji Vám všechno nejlepší. Přání Nicholasu Wintonovi ke 100. narozeninám, 2009. Birthday wishes for Nicholas Winton’s 100th birthday, 2009. © archiv J. Brabec

© J. Brabec

Manželé Šímovi, Praha-Nusle, 2011. The Šímas, Prague-Nusle, 2011. © J. Brabec

© J. Brabec

© J. Brabec

© J. Brabec

© J. Brabec


© archiv Z. Marešová

S rodiči na výletě ve Špindlerově Mlýně, 1937. With her parents on a trip to Špindlerův Mlýn, 1937.

© archiv Z. Marešová

© archiv Z. Marešová

Dita po návratu do Čech, 1946. Dita after her return to Bohemia, 1946.

DITA HAVLÍKOVÁ 

Edith Spitzer  23/3/1928 – 25/12/1995

Edith přijela do Londýna v červenci 1939 se sestrami Suzanne a o pět let starší Lily,

Edith arrived in London in July 1939 with her sisters Suzanne and Lily, who was five

se kterou nastoupila do internátní školy. Přestože v Londýně brzy žili i jejich rodiče,

years older than she. Together with Lily she started to attend a boarding school. Despite

finanční situace byla bídná. Uprchlíci z Československa byli považováni za nepřátele

being soon joined by their parents in London, their financial situation was miserable.

do roku 1940. Edith několikrát vystupovala jako klavíristka v rozhlasovém vysílání BBC

Refugees from Czechoslovakia were considered enemies until 1940. Edith gave several

a klavír nechyběl v žádném z bytů, kde Spitzerovi bydleli. Pod klavír se také schovávali při

piano performances on BBC and every flat that the Spitzers lived in contained a piano; the

náletech na Londýn. Otec po čase pracoval pro válečný průmysl. Lily se stala příslušnicí

piano was also used for hiding under during air raids in London. After a period of time,

britské armády. Edith se vrátila s rodiči a Suzanne po válce do vlasti.

her father started to work for the war industry and Lily joined the British army. Together © Fotobanka ČTK

with her parents and sister Suzanne, Edith returned to Czechoslovakia after the war.

Londýnské metro je nejstarší na světě. První vlaky s lokomotivami na parní pohon jím projely 10. 1. 1863. Síť podzemních tunelů a chodeb měří přes 400 kilometrů. V období II. světové války sloužily prostory metra jako kryty při leteckých náletech. 1. 10. 1940. The London tube is the oldest underground system in the world. The first trains with steam engines passed through on 10 January 1863. The underground network of tunnels and corridors is more than 400 kilometres long. During WWII, it was used as an air raid shelter. 1 October 1940.

© Fotobanka ČTK

Pumy z německých letadel zničily desítky budov a zabily přibližně 35 000 obyvatel Londýna. Nejvíce byla postižena oblast Docklands. Stovky tisíc dětí byly z bezpečnostních důvodů odstěhovány na venkov. 1. 1. 1941. Bombs dropped by German planes destroyed dozens of buildings and killed about 35,000 Londoners. The worst affected area was the Docklands. Hundreds of children were removed to the country for safety reasons. 1 January 1941.

© archiv Z. Marešová

© archiv Z. Marešová

Zuzana, Lily, Dita – společné odpoledne v Šárce po návratu z Anglie. Praha, 1946. Zuzana, Lily, Dita – an afternoon spent together in Šárka after their return from England. Prague, 1946.

Dita se synem Jaroslavem na výletě v Bavorsku. Dita with her son Jaroslav on a trip to Bavaria.

© archiv Z. Marešová

Zuzana, Lily a Dita, konec osmdesátých let. Zuzana, Lily, Dita. The end of 1980s. Dita s manželem Jiřím Havlíkem. Dita with her husband Jiří Havlík.

© archiv Z. Marešová

© archiv Z. Marešová

Staré Splavy v severních Čechách, 1948. Staré Splavy in northern Bohemia, 1948.


Autorka básně, Bohunka Červenková, se narodila v roce 1923. Její otec byl za veřejné schvalování atentátu na Heydricha s celou rodinou zatčen a popraven. Bohunka s matkou zahynuly v roce 1942 v Osvětimi.

Terezínské ghetto s propracovaným systémem na likvidaci lidské důstojnosti bylo jedním

The Theresienstadt ghetto, with its perfectly designed system for destroying human

z „nižších“ stupňů konečného řešení židovské otázky. Epidemie a důsledky fyzického

dignity, was one of the “lower” stages of the Final Solution to the Jewish question.

i psychického týrání vězněných vedly k enormní úmrtnosti. Od září 1942 byly uvedeny

Epidemics and the consequences of both physical and mental torture resulted

do provozu čtyři nové spalovací pece a popel se ukládal nejprve do dřevěných, později

in an enormous death toll. In September 1942, four new incinerators were put

papírových uren, vyráběných v ghettu. Obrat na frontě a postup Rudé armády na západ

into operation and ashes were first deposited into wooden and later paper urns

vyvolal potřebu zahladit stopy po masových vraždách. I v Terezíně nacisté likvidovali

that were made in the ghetto. The shift in the front and the Red Army’s advance

důkazy o mrtvých.

to the West called for the urge to destroy all evidence of mass executions. In Theresienstadt, the Nazis were also getting rid of any evidence of those killed.

The poem’s author, Bohunka Červenková, was born in 1923. Her father and her entire family were arrested and executed for publicly approving the assassination attempt on Reich Protector Heydrich. Bohunka and her mother died in Auschwitz in 1942.

V tomto místě, nedaleko za hradbami terezínského ghetta, byl v listopadu 1944 na rozkaz komandatury SS vysypán do řeky Ohře popel 22 000 obětí. At this location, not far from the Theresienstadt ghetto wall, the ashes of 22,000 victims were spilled into the Ohře River in November 1944 under orders by the SS.

Papírové krabice s popelem vězňů z terezínského ghetta. Cardboard boxes filled with the ashes of prisoners from the Theresienstadt ghetto.

© Fotobanka ČTK

© J. Brabec


© archiv ----- 1925

© archiv J. Vávra

© archiv J. Vávra

Na letním bytě v Mokropsech u Prahy. In a summer house in Mokropsy near Prague.

SOŇA VÁVROVÁ 

Sonja Burg  16/5/1928 – 6/10/1984

© archiv J. Vávra

Rodina Burgových patřila k zámožným pražským rodinám. Sonja měla o tři roky

The Burgs were a rich Prague family. Sonja had a brother Jan who was three years

staršího bratra Jana, ale do Anglie se podařilo vycestovat pouze jí samotné. V Londýně

older, but only she was able to leave for England. In London, she was taken in by an

se Sonji ujala svobodná oční lékařka, která vlastnila malý dům v centru města. Sonja

unmarried ophthalmologist who owned a house in the city centre. Sonja attended

navštěvovala klášterní školu v Burnham on Sea. Rodinný majetek, který rodiče stačili

a convent school in Burnham-on-Sea. Sonja never succeeded in getting back the

ukrýt u známých, než byli transportováni do koncentračního tábora, se Sonje nikdy

family fortunes her parents had managed to hide before they were transported to

nepodařilo získat zpět. Po návratu do Československa v roce 1946 tak zůstala zcela

a concentration camp. After returning to Czechoslovakia in 1946, she was completely

bez prostředků, bez kohokoliv z rodiny.

without any money or any family.

© archiv J. Vávra

Sonja před odjezdem do Anglie. Sonja before her departure to England.

V Anglii v době války. In England during the war.

© J. Brabec

© Fo

toarch

© J. Brabec

© archiv J. Vávra

Sonja se svým bratrem Janem, otcem a matkou. Sonja with her brother Jan, father and mother.

Velmi rychle po ustavení Protektorátu Čechy a Morava byly od října 1939 zavedeny přídělové lístky. Potravinové lístky pro Židy byly označeny písmenem J. Jejich dávky byly však výrazně nižší a z přídělu řady potravin byli Židé vyloučeni úplně. To nacistům umožnilo oslabit Židy před deportacemi i fyzicky. Po válce se v Československu udržel systém přídělu až do 31. 5. 1953. Soon after the Protectorate of Bohemia and Moravia was established, ration cards were introduced in October 1939. Those for Jews were labelled with “J”. Jewish ration allowances were substantially lower and certain kinds of food were not provided to Jews at all. This allowed the Nazis to make the Jews physically weaker before deportation. The ration system remained in Czechoslovakia until 31 May 1953.

Polovina 80. let. The mid 1980s.

Sonja s manželem Ivanem a jejich synem Janem. Sonja with her husband Ivan and their son Jan.

© archiv J. Vávra

Sonja v Anglii, 40. léta. Sonja in England, the 1940s.

© archiv J. Vávra

Sonja s maminkou Jarmilou. Sonja with her mother Jarmila. © archiv J. Vávra

© archiv J. Vávra

© archiv J. Vávra

© archiv J. Vávra

iv Žid

ovskéh

o mu

zea v

Praze

ec

© J. Brab


Stálá expozice Muzea ghetta Památníku Terezín. Asaf u fotografie svého otce Rudolfa (třetí odspodu), který byl jedním z členů samosprávy ghetta v době války. The permanent exposition in the Ghetto Museum of the Terezín Memorial. Asaf is standing in front of the picture of his father Rudolf (third from the bottom) who was one of the ghetto administrators during the war.

© J. Brabec

© J. Brabec

Zeď v Pinkasově synagoze se jménem Asafova otce Rudolfa, zavražděného v Osvětimi. Praha, 2011. A wall in the Pinkas Synagogue bearing Asaf’s father’s name; he was killed in Auschwitz. Prague, 2011.

ASAF AUERBACH 

28/5/1928

© archiv A. Auerbach

Asafovi rodiče pocházeli z Československa a do kibucu Bet Alfa (v dnešním Izraeli) se

Asaf’s parents came from Czechoslovakia and left for the Bet Alfa kibbutz (in modern

vystěhovali v roce 1922. Ze zdravotních důvodů se zpět do Československa vrátili v roce

day Israel) in 1922. They returned to Czechoslovakia in 1930 due to health reasons.

1930. Asaf a jeho bratr Ruben odjeli vlakem z Prahy 17. července 1939 a novým domovem

Asaf and his brother Ruben left Prague by train on 17 July 1939 to find a new home in

se jim stal sirotčinec ve městě Stoke on Trent. Zdejší komunita dětí z Čech byla v té

the orphanage in Stoke on Trent. The local community of children from Bohemia was

době pravděpodobně největší v Anglii. V době volna se děti věnovaly různým aktivitám

probably the largest one in England at that time. In their free time, the children engaged

k získání skromných finančních příspěvků na podporu chodu svého domova. Pořádaly

in different activities to raise modest funds that would help support their home, such as

například „folklorní“ představení pro místní farnosti. Asafovi rodiče zahynuli v Osvětimi.

organizing “folklore” performances at local parishes. Asaf’s parents died in Auschwitz.

Asaf v době odjezdu do Anglie. Asaf before his departure for England.

© archiv A. Auerbach

© J. Brabec

Asaf s maminkou Markétou a starším bratrem Rubenem na výletě v kibucu Bet Alfa v dnešním Izraeli. Asaf with his mother Markéta and older brother Ruben on a trip at the Bet Alfa kibbutz, modern day Israel.

© J. Brabec

© J. Brabec

Praha/Prague, 2009. © J. Brabec

© J. Brabec

© J. Brabec

© J. Brabec

© J. Brabec

© J. Brabec

Přání Nicholasu Wintonovi ke 100. narozeninám, rok 2009. Birthday wishes for Nicholas Winton’s 100th birthday, 2009.  appy one hundredth birthday. You certainly H deserved to live this long (unlike us). Asaf Auerbach


© Fotoarchiv

Židovského

muzea v Praze

Eva Winternitzová, 31/01/1935 – 04/10/1944 Osvětim/Auschwitz.

© Fotoarchiv Židovského muzea v Praze

© Památník Terezín

Do té doby, než byla postavena vlečka, museli vězni absolvovat dvoukilometrovou cestu ze stanice Bohušovice do terezínského ghetta. Before the trailer was built, prisoners had to walk 2 kilometres from the Bohušovice train station to the Theresienstadt ghetto.

V terezínském ghettu postupně vznikla řada domovů pro děti a mládež. Přidělení

A number of children’s shelters were gradually founded in the Theresienstadt ghetto.

vychovatelé a pedagogové z řad vězňů se o děti starali, tajně je vyučovali základním

The children were assigned tutors and teachers from among the prisoners, who

předmětům a v rámci povolených možností vymýšleli zábavu a kulturní programy.

took care of them, secretly taught them basic subjects and provided entertainment

Malování a ruční práce byly jediné velením SS nezakázané formy výuky. Starší chlapci

and cultural programmes as best they could. Painting and handicrafts were the only

z domova L 417 vydávali dva roky v několika exemplářích unikátní časopis „Vedem“.

forms of education allowed by the SS. Older boys from shelter L 417 used to publish

Víra ve vítězství dobra nad zlem, symbolizovaná v dětské opeře „Brundibár“ skladatele

a unique magazine called “Vedem”; several copies of each issue were published for

Hanse Krásy a libretisty Adolfa Hoffmeistera, měla pětapadesát repríz.

two years. The faith in the victory of good over evil was symbolised by the children’s

„Vedem“ a „Rim Rim Rim“. Titulní stránky dvou z několika časopisů, které „vycházely“ v dětských domovech v objektu L 417. “Vedem” and “Rim Rim Rim“. The front pages of two of several magazines that were published in the children’s shelters located in building L 417. “Do you have any Persian carpets?” “Vedem Is Crushing the Old Order.”

„Ať žije život“, „Ženitba“, „Chanuka“… Upomínkové plakátky na tři z řady divadelních představení, která alespoň na chvíli pomáhala zapomenout na útrapy v ghettu a posilovala morální sílu vězňů. Představení se konala na půdách, ve sklepích, na dvorech domů. “Long Live Life!”, “Marriage”, “Hanukkah”… Commemorative posters from three of a number of theatre performances that helped the prisoners to forget about the hardship of the ghetto and to support their moral strength. The performances took placed in attics, basements and yards.

© Památník Terezín

© Památník Terezín

© Památník Terezín

© Fotoarchiv Židovského muzea v Praze

© Památník Terezín

opera “Brundibár” by composer Hans Krása and librettist Adolf Hoffmeister; it was performed fifty-five times.

k Terezín

© Památní

© Pa

mátník

Terezín

zín

átník Tere

© Pam

© Památník Terezín © Památník Terezín

© Památník Terezín

© Pa

Vstupenky na kulturní představení pořádaná vězni ghetta. Tickets to performances organised by the ghetto prisoners. mátní

k Terez

ín

Stránka z památníčku Ruth Brösslerové, která byla vězněna v ghettu od ledna 1942 do února 1945. Autorem kresby je strýc Benno Brössler. A page from the scrapbook of Ruth Brösslerová, who was imprisoned in the ghetto between January 1942 and February 1945. The drawing was made by her uncle, Benno Brössler.

© Památník Terezín

Řada vynikajících pedagogů a intelektuálů deportovaných v ghettu učila děti základním školním předmětům. A děti také dostávaly „vysvědčení“ – stejně jako ve škole. A number of excellent teachers and intellectuals deported in the ghetto would teach children basic subjects. And children would also receive a “school report” – just like at real school.

Fotografie z dětské opery „Brundibár“. Byla pořízena při natáčení nacistického propagačního filmu o „spokojeném životě“ v židovském městě – Terezíně. Filmování probíhalo v srpnu a září 1944 přesně podle instrukcí SS. Den po konci natáčení byl komandaturou ghetta ohlášen velký transport na Východ. Z Terezína do Osvětimi odjelo v říjnu více než 18 000 osob, přežilo jich 1 574. A photograph from the children’s opera called “Brundibár”. It was taken during the shooting of a Nazi propaganda film about the “happy life” in the Theresienstadt Jewish ghetto. The filming took place in August and September 1944 under strict SS orders. A day after the end of the filming, the ghetto command announced a huge transport to the east. More than 18,000 people left from Theresienstadt to Auschwitz during the month of October; only 1,574 survived.

Stránka z časopisu Vedem: Řez pecí. A page from Vedem magazine: A cross-section of the incinerator. “A couple words about the crematorium and cremation. Many of you have probably wondered, what is cremation and what does a crematorium look like? We would first like to talk about cremation. From the modern perspective, cremation or burning is more sanitary in all respects. Why? you ask. In a grave, meat takes 10 years to completely decompose leaving only a skeleton. On the other hand, during cremation, the meat burns in just minutes…”

© Památník Terezín

Pece krematoria. Terezín, 2011. Crematorium incinerators. Theresienstadt, 2011.

Karel Sattler, 16/11/1932 – 04/10/1944 Osvětim/Auschwitz.

© J. Brabec

© Památník Terezín

© Fotoarchiv Židovského muzea v Praze


© archiv E. Köppelová

© archiv E. Köppelová

ELYNOR RUTH KÖPPELOVÁ 

Elynor Ruth Schneider  3/7/1928

© archiv E. Köppelová

Jedenáctiletá Elynor odjížděla z Prahy pátým vlakem společně se svou o tři roky starší

Eleven-year-old Elynor left Prague on the fifth train together with her sister Margit

sestrou Margit (Rytířovou). V Anglii se sester ujala slečna Rose Lumsden, která v Anglii

(Rytířová), who was three years older. In England, the sisters were taken in by Miss

založila vesničku pro válečné veterány. Dívky v novém domově nepostrádaly vlídnost

Rose Lumsden, who founded a village for war veterans. Their new home lacked neither

a lásku blízkého člověka. Přestože pocházely z židovské rodiny, po slečně Rose byly

kindness nor the love of a close person. Despite coming from a Jewish family, they

přijaty do církve metodistické. Elynor maturovala na Ross High School. Válku strávenou

were accepted into the Methodist Church attended by Miss Rose. Elynor graduated

v koncentračních táborech přežil pouze bratranec otce. Otec dívek zemřel v Terezíně,

from Ross High School. Their father’s cousin was their only relative who survived the

matka v Osvětimi, babičky i ostatní blízcí příbuzní zahynuli v Treblince a Osvětimi.

concentration camps. Their father died in Theresienstadt, their mother in Auschwitz

© archiv E. Köppelová

“ My dearest child! Life will bring you much joy and pain. Accept them with equal dedication. However, when you feel pain, don’t forget that the sun is shining, flowers are blooming and larks are signing. That way you will go through life with sure aim and an invincible soul. Come to your mother with any great piece of news. Prague, 27 May 1937”

“ We are saying good-bye to you, my dear Rutka. You are leaving for the wide unknown world. May cheerfulness, a sense of carefree and fun remain your companions just like they are today. If you ever feel disheartened, be brave. But never show you mother that you are sad if you don’t want to upset her. Your Dad”

“Happily to London! 30 May 1939, Grandpa”

Duben 1932. April 1932.

Elynor se sestrou Margit na výletě u Máchova jezera. E lynor with her sister Margit on a trip to Máchovo jezero.

and their grandmothers and other relatives in Treblinka and Auschwitz.

© archiv E. Köppelová

© archiv E. Köppelová

“Prague, 30 May 1939 I modestly leave you with these words, ‘Be happy and don’t forget.’ Your Grandma”

© J. Brabec

© J. Brabec

Lenka (Elynor Köppelová) u sestry Margit Rytířové. Lenka (Elynor Köppelová) at her sister’s, Margit Rytířová.

© J. Brabec

Lenka s manželem. Praha, 2009. Lenka with her husband. Prague, 2009.

© J. Brabec

© J. Brabec

© J. Brabec


Děti na schodech školy v Hinton Hall v roce 1942. Na levém kraji třetí řady stojí Milena Fleischmann (Lady Milena Grenfell-Baines), v páté řadě je třetí zleva Vera Diamant (Gissing), napravo vedle ní je Alice Justitz (Klímová). Children on the stairs of the school at Hinton Hall in 1942. Milena Fleischmann (Lady Milena Grenfell-Baines) is standing on the left side; Vera Diamant (Gissing) is in the fifth row, third from the left; next to her is Alice Justitz (Klímová).

© Národní archiv

© archiv Klíma

Alice před domem v Praze těsně před odjezdem do Anglie. Alice in front of her house in Prague immediately before her journey to England.

ALICE KLÍMOVÁ 

Alice Justitz  5/7/1928 – 20/4/2009

© archiv Klíma

Alice, doprovázena rodiči a sestrou Mimkou, odjížděla z Masarykova nádraží o půlnoci

Accompanied by her parents and sister Mimka, Alice left Prague’s Masaryk Train Station

29. června 1939. Bylo jí 11 let. Za otce, jemuž při loučení vyhrkly slzy, se tehdy styděla.

at midnight on 29 June 1939. She was 11 years old. She was ashamed of her father

Mimka, o šest let starší, dorazila do Londýna dalším záchranným vlakem. Mezi sestrami

who burst into tears while saying good-bye. Mimka, six years older, arrived in London

se brzy vytvořilo silné citové pouto nahrazující chybějící rodiče. Alice bydlela v ortodoxní

on another train. The sisters soon became emotionally very close since they missed

židovské rodině litevských emigrantů. Maturovala na Československé státní škole ve Walesu.

their parents. Alice lived with an orthodox Jewish family of Lithuanian immigrants. She

Do Prahy se vrátila v srpnu 1945 bombardérem, a to na bednách s bankovkami nové

graduated from the Czechoslovak state school in Wales. In 1945, she returned to Prague

československé měny. Otce ani matku již nespatřila, zahynuli v koncentračním táboře.

in a bomber, sitting on boxes full of bank notes of the new Czechoslovak currency.

Alice před odjezdem do Anglie. Alice before her departure to England.

© Národní archiv

She never saw her father and mother again – they both died in a concentration camp.

Pátá třída ve škole v Abernantu, 1943. Druhá zprava sedí Milena Fleischmann, pátá dívka zprava je Alice Justitz. The fifth grade of the school in Abernant, 1943. Milena Fleischmann is sitting second from the right; the fifth girl from the right is Alice Justitz.

Na svatbě vnuka. Praha, 2007. At her grandson’s wedding. Prague, 2007. © archiv Klíma

© archiv Klíma

Alice (vlevo) se synem Jiřím a příbuznou. Výlet do Itálie, Rifiugo Lagazuoi, léto 2007. Alice (on the left) with her son Jiří and another relative. A trip to Italy, Rifiugo Lagazuoi, summer 2007. Doma u syna Jiřího. Praha, 2011. In her son Jiří’s home. Prague, 2011.

© archiv Klíma

© J. Brabec

Na oslavě svých osmdesátých narozenin. At her eightieth birthday party.

Alice se synem a snachou. Jezero Pragser See, Itálie, 2007. Alice and her son and daughter-in-law. Pragser See, Italy, 2007.

© J. Brabec

© J. Brabec

© archiv Klíma


RAJAH HRBKOVÁ 

Ruth Rajah Strass  15/6/1929 – 2002

Rajah, srpen 1945. Rajah, August 1945.

Strassovi pocházeli ze silné židovské komunity v Teplicích, které v době odjezdu Rajah

The Strass family came from a strong Jewish community in Teplice, a town that was

do Londýna již patřily k území německých Sudet. Spolu s Rajah nastoupili v Praze

already part of German Sudetenland when Rajah left for London. Together with Rajah,

do sedmého vlaku dva chlapci – o dva roky starší bratr Pavel a o tři roky starší bratranec

two boys got on the seventh train in Prague – her brother Pavel who was two years

Ralph. S nimi také společně žila v kolonii malých domků ve Stoke on Trent. Děti bydlely

older and her cousin Ralph who was three years older. She lived with them in a colony

po deseti a o každou skupinu se starala vychovatelka, která se snažila vytvořit to, co

of small houses in Stoke on Trent. Ten children lived in each house, supervised by

dětem chybělo, domov. Místními odbory horníků byla také založena iniciativa „Lidice

a house-mother who tried to provide what the children were missing – a home. The

shall live“. Horníci rovněž dětem skromně, ale pravidelně přispívali na živobytí.

local miners’ union started the “Lidice shall live” initiative and the miners also regularly contributed modest amounts of money to the children.

© archiv H. Franklová

Zájem anglických novinářů o děti z Československa byl od samého počátku veliký. Fotografie byla pořízena pro publikování v novinách. Rajah Strass je druhá zprava, vedle ní (třetí zprava) stojí Asaf Auerbach. Chlapec opřený rukou o parapet okna je Ruben Auerbach, vedle něho vzadu stojí vychovatelka Hanna Strasser a vepředu je Hanna Frankl. Stoke on Trent, červenec 1939. English journalists showed great interest in the children from Czechoslovakia from the very beginning. This photograph was taken for distribution in newspapers. Rajah Strass is second from the right, next to her (third from the right) is Asaf Auerbach. The boy leaning against the window sill is Ruben Auerbach, next to him in the back is house-mother Hanna Strasser; Hanna Frankl is in the front. Stoke on Trent, July 1939.

© archiv H. Franklová

Na výletě. Zleva: Hanna Frankl, manžel vychovatelky Hanny Strasser, Asaf Auerbach a Rajah Strass. Anglie, srpen 1945. On a trip. From the left: Hanna Frankl, house-mother Hanna Strasser’s husband, Asaf Auerbach and Rajah Strass. England, August 1945.

© archiv ----- 1925

Na zemi sedí vpravo Rajah a vlevo Asaf, uprostřed na opěradle křesla sedí Hanna. Stoke on Trent, červenec 1941. Sitting on the ground on the right is Rajah and on the left is Asaf, in the middle on the armrest of the armchair is Hanna. Stoke on Trent, July 1941.

Teplice v Čechách v období mezi válkami – rodné město Rajah Strass. Teplice in Bohemia between the wars – Rajah Strass’ home town.

© archiv ----- 1925

© archiv ----- 1925

© archiv J. Brabec

Zleva: v 1. řadě na kraji je Hanna, vedle ní Asaf, vedle něho uprostřed stojí Ruben, na pravém kraji je Rajah. Stoke on Trent, červenec 1941. V té době se škola stěhovala do budovy bývalého hotelu Abernant Lake v Llanwrtyd Wells ve Walesu. From the left: in the first row on the left is Hanna, next to her is Asaf, next to him in the middle is Ruben and Rajah is on the right. Stoke on Trent, July 1941. At that time the school moved into the former Abernant Lake Hotel in Llanwrtyd Wells, Wales.


Prohlásil velitel Osvětimi Rudolf Höss v roce 1946 o direktivě Himmlerova úřadu v Berlíně roku 1941.

Said Auschwitz Commandant Rudolf Höss in 1946 about Himmler’s directive in Berlin in 1941.

Holokaust, hebrejsky „šoa“ a v nacistické terminologii „konečné řešení židovské otázky“,

Holocaust, in Hebrew Shoah and “the final solution to the Jewish question” in Nazi

je označení pro genocidu evropských Židů. Ve vyhlazovacích a koncentračních táborech,

terminology, refers to the genocide of Europe’s Jews. Almost 6 million people of Jewish

v ghettech, při pogromech a pochodech smrti zahynulo téměř 6 milionů lidí židovského

origin died in extermination and concentration camps, in ghettos, during pogroms and

původu. Z tohoto počtu bylo více než 1 milion dětí.

in death marches. Out of these, more than 1 million were children.

© United States Holocaust Memorial Museum

© United States Holocaust Memorial Museum

Masová exekuce žen a dětí po likvidaci ghetta v Mizoczi na Ukrajině, 14. 10. 1942. The mass execution of women and children after the liquidation of the Mizocz ghetto in Ukraine, 14 October 1942.

© Fotobanka ČTK


Dr. Edvard Beneš – druhý československý prezident (1935–1948). V době II. světové války působil jako prezident v exilu, stal se vůdčí osobností československého zahraničního odboje se sídlem v Londýně. Československá exilová vláda byla oficiálně uznána Velkou Británií i SSSR v červenci 1941. Po návratu do Československa v roce 1945 vykonával Dr. Edvard Beneš prezidenstký úřad až do své abdikace v roce 1948, kdy byl vystřídán Klementem Gottwaldem. Dr. Edvard Beneš, the second Czechoslovak President (1935–1948). During the Second World War, he was the President-in-Exile and became the leader of the Czechoslovak resistance network based in London. The Czechoslovak Government-in-Exile was officially recognised by Great Britain and the USSR in July 1941. After returning to Czechoslovakia in 1945, Beneš was President until his abdication in 1948, when he was replaced by Klement Gottwald. © J. Brabec

Liverpool Street Station. Londýn, 2011. The Liverpool Street Station. London, 2011.

SYLVA SOUČKOVÁ 

Klenba střechy nádraží Liverpool Street Station. Londýn, 2011. The Liverpool Street Station’s vaulted roof. London, 2011.

Sylvia Löwenbach  22/2/1930 – 22/1/2014

Devítiletá Sylvia přijela do Londýna v červenci 1939. Tam ji na nádraží očekával otec,

Nine-year-old Sylvia arrived in London in July 1939. She was met at the train station

spolupracovník pozdější Benešovy exilové vlády. Maminka, povoláním lékařka, zůstala

by her father, a future collaborator in Beneš’ government-in-exile. Her mother, a doctor,

v Praze, aby pečovala o manželovu matku. Přestože byla křesťanka, sňatek s Židem

stayed in Prague to look after her husband’s mother. Despite being a Christian, because

ji brzy odsoudil k transportu do koncentračního tábora Ravensbrück, kde se starala

of her marriage to a Jew she was soon condemned to the Ravensbrück concentration

o děti a ženy. Na pokraji sil pak přežila pochod smrti. Sylvia navštěvovala internátní

camp where she took care of children and women. On her last legs, she survived

Československou válečnou školu v Camberley. Dobu volna trávila se svým otcem

a death march. Sylvia attended the Czechoslovak boarding war school in Camberley.

a strýcem Prokopem Drtinou, Benešovým tajemníkem a ministrem poválečné vlády.

She spent her free time with her father and her uncle, Prokop Drtina, Beneš’ secretary

© J. Brabec

© J. Brabec

Westminster. Londýn, 2011. Westminster Abbey. London, 2011.

and a post-war minister.

© J. Brabec

Tower Bridge nad řekou Temží, Londýn, 2011. Tower Bridge over the Thames, London, 2011.

© archiv J. Souček

Sylvia před odjezdem do Anglie, 1939. Sylvia before her departure to England, 1939.

© J. Brabec

Sylva se synem Janem. Praha, 2011. Sylva and her son Jan. Prague, 2011.

© J. Brabec

© J. Brabec

© J. Brabec

© J. Brabec

© J. Brabec

© J. Brabec

© J. Brabec


© archiv H. Franklová

© archiv H. Franklová

© archiv H. Franklová

HANA FRANKLOVÁ 

Hanna Frankl  29/11/1930

© archiv H. Franklová

Soubor dobových pohlednic z kraje, kde byla Československá státní škola v Llanwrtyd Wells ve Walesu. A collection of period postcards from the region where the Czechoslovak state school was located, Llanwrtyd Wells in Wales.

© archiv H. Franklová

Franklovi žili v malém domku v židovské čtvrti v Teplicích. Po smrti Hančina otce se

The Frankls lived in a small house in Teplice’s Jewish quarter. After Hanna’s father died,

k nim přistěhovala německá rodina s malým Michaelem, která prchala z Drážďan.

a German family and their son Michael who were running away from Dresden moved

Hanička odjížděla do Anglie v červenci 1939. Michael měl odjet v září vlakem, který

in with them. Little Hanna left for England in July 1939. Michael was supposed to leave

však již z Prahy neodjel. Válku strávil v koncentračních táborech. S Hankou se setkal

in September, but his train never left Prague. He spent the war in concentration camps.

v roce 1988, a to díky dokumentu o Nicholasi Wintonovi, vysílaném v britské televizi.

He and Hanna met again in 1988 thanks to a documentary about Nicholas Winton that

Hanna prožila válku v útulku ve Stoke on Trent. Do vlasti se vrátila v roce 1945, aby

was broadcast on British TV. Hanna spent the war in the Stoke on Trent orphanage. She

našla svou matku. Ta však zahynula v Osvětimi v roce 1944. Žádného dalšího člena

returned to Czechoslovakia in 1945 to look for her mother who, unfortunately, died in

rodiny Hanka neměla.

Auschwitz in 1944. She did not have any other family members.

© archiv H. Franklová

Hanna Frankl v době odjezdu do Anglie, 15. 6. 1939. Hanna Frankl before her departure to England, 15 June 1939.

© archiv H. Franklová

© archiv H. Franklová

© J. Brabec

© J. Brabec

© J. Brabec

© J. Brabec

Hana Franklová, 2009.

© J. Brabec

Syn Jiří s maminkou. Praha, 2009. Jiří with his mother. Prague, 2009.

© J. Brabec

© J. Brabec

© J. Brabec


© archiv T. Graumann

© archiv T. Graumann

Otec František Graumann. Brno. Father František Graumann. Brno.

TOMÁŠ HEŘMAN GRAUMANN 

Thomas (Hochberg) Graumann  28/1/1931

Česko-německá rodina v židovské komunitě Brna byla vlídným domovem bratrů Toma

Brothers Tom and Toník were born into a Czech-German family that provided them with

a Toníka. Tom odjížděl do Anglie v srpnu, Toník byl nemocný, a tak měl odjet vlakem

a kind home in Brno’s Jewish community. Tom left for England in August; Toník, who

v září 1939. Loučení s maminkou a babičkou na Wilsonově nádraží bylo posledním

was sick, was supposed to leave in September 1939. Tom last saw his immediate family

chlapcovým dotekem nejbližších. Thomas se brzy dostal do Skotska, kde byl vychován

while saying good-bye to his mother and grandmother at Prague’s Wilson Station. He

v silně nábožensky založené presbyteriánské rodině. Navštěvoval zdravotní a biblickou

soon arrived in Scotland, where he was brought up in a strong Presbyterian family. He

misijní školu. Konvertoval ke křesťanství. Řadu let působil jako ošetřovatel a misionář

went to a medical and mission school and converted to Christianity. Tom was an active

na Filipínách. Do Čech se vrátil na konci devadesátých let minulého století. Válku přežil

nurse and missionary in the Philippines for several years. He returned to the Czech

jeden strýc.

Republic towards the end of the 1990s. Only one uncle survived the war.

© archiv T. Graumann

Maminka Františka s Tomem. Brno. Mother Františka and Tom. Brno.

© archiv T. Graumann

Toník a Tom napravo. Toník and Tom on the right.

© archiv T. Graumann

Doklady z kartotéky uložené na židovské obci v Praze. Death certificates of family members located at the Prague Jewish Community.

© archiv T. Graumann

Zahrada zámku v Těšanech u Brna, kde byla maminka s oběma syny po rozvodu v nájmu. Tom stojí u maminky. The Těšany u Brna Castle garden where the mother and both sons rented a place after her divorce. Tom is standing next to his mother.

Antonín Graumann – bratr Thomase Graumanna. Antonín Graumann – Thomas Graumann’s brother.  “The Ax transport was dragged off to the Generalgouvernement territory. Some of the young and healthy prisoners were chosen for labour camps; however, most of them died in the gas chambers of Sobibor. Of the thousands of prisoners, no one returned.”

© archiv T. Graumann

Františka Hochbergová (v prvním manželství Graumannová) – maminka Thomase a Antonína Graumannových. Hochbergová Františka (Graumannová in her first marriage) – Thomas and Antonín Graumann’s mother.  “According to an expert opinion, the Ax transport was mostly likely taken to Sobibor or Ossowo in Poland. None of the 1,000 people survived.”

© archiv T. Graumann

Julius Hochberg – nevlastní otec Thomase a Antonína Graumannových. Julius Hochberg – Thomas and Antonín Graumann’s stepfather. “The Ax was taken to Poland.”

© archiv T. Graumann

Eliška Hochbergová – teta Julia Hochberga – nevlastního otce Thomase a Antonína Graumannových. Eliška Hochbergová – the aunt of Julius Hochberg, who was Thomas and Antonín Graumann’s step-father.  “1,600 prisoners left for Auschwitz on the Ep transport in October 1944. Only 23 of them lived to see the liberation. Eliška was not one of them.”

© archiv T. Graumann

Osvald Hochberg – strýc Julia Hochberga, nevlastního otce Thomase a Antonína Graumannových. Osvald Hochberg – the uncle of Julius Hochberg, who was Thomas and Antonín Graumann’s stepfather.  “The El transport took 1,345 Theresienstadt prisoners to their death in September 1944. One of them was Osvald Hochberg.”

© J. Brabec

© J. Brabec

© J. Brabec

© archiv T. Graumann

Tomáš na ulici před svým domem v Nebovidech u Kolína v roce 2011. Tomáš in the street in front of his house in Nebovidy near Kolín in 2011.

Tomáš se ženou Caroline zpívají dětskou písničku „Já mám oči, abych viděl. Bůh mi oči dal…“ Nebovidy, 2011. Tomáš and his wife Caroline are singing a children’s song “I have eyes that can look at you. God has made my eyes…” Nebovidy, 2011.

© J. Brabec

© J. Brabec

© J. Brabec

© J. Brabec


© archiv Z. Marešová

Suzanne s koněm Robinem. Anglie, 40. léta. Suzanne with a horse called Robin. England, the 1940s.

© archiv Z. Marešová

Suzanne, Lily a Edith – všechny tři sestry se svými rodiči. Staré Splavy v severních Čechách, konec 40. let. Suzanne, Lily and Edith – all three sisters with their parents. Staré Splavy in northern Bohemia, the late 1940s.

© archiv Z. Marešová

Suzanne s panem Dudkem, hercem německého divadla, ve hře „Hinten den Mauen“. Neues deutsches Theater, Praha, 1937. Suzanne with Mr. Dudek, an actor in the German theatre, in “Hinten den Mauen”. Neues deutsches Theater, Prague, 1937.

ZUZANA MAREŠOVÁ 

Suzanne Spitzer  26/1/1932

Suzanne a Edith se svou vychovatelkou. Anglie, 40. léta. Suzanne and Edith with their governess. England, the 1940s.

© archiv Z. Marešová

Lily, Edith a Suzanne. Tři sestry, které vyrůstaly v nábožensky smíšené rodině – po otci

Lily, Edith and Suzanne were three sisters who grew up in a mixed-religion family –

židovské, po matce křesťanské. Na jaře roku 1939 byl otec pracovně v Anglii, ale

Jewish after their father and Christian after their mother. In spring 1939, their father

vzhledem k signálům brzké války se už domů nevrátil. Matka proto svým dcerám zařídila

was in England on business and because of the imminent war, he never returned home.

odsun do bezpečí. Sedmým, červencovým vlakem dojely do Londýna. Suzanne se ujala

The mother arranged for her daughters to be transferred somewhere safe. They left

aristokratická rodina z Cornwallu, pro kterou byla péče o dívku z okupovaného státu

in July on the seventh train to London. Suzanne was taken in by an aristocratic family

vlasteneckou povinností. Po nějaké době se i matce podařilo vycestovat a v Anglii pak žili

in Cornwall who viewed the care for a girl from an occupied country as their patriotic

časem všichni společně. V roce 1945 se Suzanne s rodiči a sestrou Edith vrátila do Prahy.

duty. After a period of time, the mother was able to leave for England, which allowed the family to once again live together. In 1945, Suzanne, her parents and sister Edith

© archiv Z. Marešová

Suzanne těsně před odjezdem v roce 1939. Suzanne immediately before her departure in 1939.

© archiv Z. Marešová

Rodinné foto těsně před válkou. Otec Max, Lily, Suzanne, Edith a matka Pavlína. Atelier Langhans, Praha. A family picture immediately before the war. Father Max, Lily, Suzanne, Edith and mother Pavlína. Atelier Langhans, Prague.

Poděkování anglického krále Jiřího VI. otci Suzanne za účast v domobraně Anglie v době války. A letter of thanks from British King George VI to Suzanne’s father for participating in the Territorial Army during the war. © archiv Z. Marešová

returned to Prague.

Abecední seznam BCRC Children’s Section pro vycestování dětí do Anglie v roce 1939. The alphabetical list of children compiled by the BCRC, Children’s Section, for the journey to England in 1939.

© archiv Z. Marešová

Identifikační karta pro pobyt v Anglii. An English identity card.

© archiv Z. Marešová

Sir Nicholas, Zuzana Marešová, Lenka Köppelová, Věra Gissing. U nohou Sira Nicholase klečí syn Dity Havlíkové: „Děkuji, pane, za životy mé matky a tety.“ Sir Nicholas, Zuzana Marešová, Lenka Köppelová, Věra Gissing. Dita Havlíková’s son is kneeling at Sir Nicholas’ feet. “Thank you for saving my mother’s and aunt’s lives.”

© J. Brabec

© J. Brabec

© J. Brabec

© J. Brabec

© archiv Z. Marešová

© J. Brabec

© J. Brabec


© archiv H. Faltysová

© archiv

Helenka v době války v Anglii. Helenka during the war in England.

H. Faltysová

Identifikační číslo dítěte pro záchranný vlak z Prahy do Londýna v roce 1939. A child’s identification number issued for the rescue train from Prague to London in 1939.

© archiv H. Faltysová

HELENA FALTYSOVÁ 

© archiv

Helena Fleischmann  22/1/1937 – 20/5/2011

H. Faltysov

á

Klíček ke kufru do Anglie. A key to her suitcase for England.

Helenin otec pracoval ve třicátých letech v Německu jako dopisovatel několika českých

In the 1930s, Helena’s father worked as a correspondent for several Czech dailies in

deníků. Informoval v nich kriticky o narůstajícím vlivu nacismu. Vzhledem k jeho

Germany. His reports criticised the growing influence of Nazism. Because of his Jewish

židovskému původu a osobním zkušenostem z minulosti bylo nutné, aby po obsazení

roots and previous personal experience, he had to leave Czechoslovakia immediately

Československa nacisty okamžitě opustil vlast. Když dvouletá Helenka dojela do Londýna,

after it was seized by the Nazis. When two-year-old Helena arrived in London,

otec ji na nádraží očekával. Před uzavřením hranic se podařilo i matce, původem

her father was waiting for her at the train station. Before the borders were closed,

ze Sudet, do Anglie také dojet. Po službě u RAF se otec vrátil do Československa

her mother, originally from Sudetenland, also managed to leave for England. After

s exilovou vládou Edvarda Beneše. Helenka s maminkou rok poté. S převážnou částí

serving with the RAF, her father returned to Czechoslovakia with Edvard Beneš’

příbuzných se už nesetkali.

government-in-exile. Little Helena and her mother returned a year later. They did not

Helenka těsně před odjezdem v roce 1939. Fotografie, která byla použita ve Wintonově albu nabídek dětí k adopci. Helenka immediately before her departure in 1939. This was a photograph that was used in Winton’s catalogue of children for adoption. 

© archiv H. Faltysová

© archiv H. Faltysová

© archiv H. Faltysová

Průkaz totožnosti pro cestu do Anglie. An identity document for the journey to England. © J. Brabec

see most of their relatives ever again.

© J. Brabec

© J. Brabec

S maminkou Adélou po návratu do Čech. With her mother Adéla after returning to Bohemia.

© J. Brabec

Rodina – maminka, Helenka a tatínek. Praha, 1947. The family – mother, Helenka and father. Prague, 1947.

Nicky, děkuji! Helena

© J. Brabec

Praha/Prague, 2009.

© J. Brabec

© J. Brabec

© J. Brabec

© J. Brabec

© J. Brabec


Ti, kteří se dočkali osvobození. Dráty, kterých se vězni drží, byly ještě před několika dny pod elektrickým proudem. Dachau, 29. 4. 1945. Those who lived to see liberation. The wires the prisoners are holding on were live just a few days before. Dachau, 29 April 1945.

© Fotobanka ČTK

© archiv J. Brabec

Předtím, než byla 7. května v Remeši podepsána bezpodmínečná kapitulace Německa,

Before the unconditional surrender of Germany signed in Reims on 7 May, the Auschwitz-

osvobodila 27. ledna 1945 Rudá armáda koncentrační a vyhlazovací tábor Osvětim-

Birkenau concentration and extermination camp was liberated on 27 January 1945

Březinka. Ještě řadu měsíců nefungovalo poštovní spojení mezi Čechami a Anglií.

by the Red Army. The postal service between Bohemia and England did not work for

Stále byla válka. Dopisy putovaly do Anglie oklikou, třeba i přes Jižní Ameriku,

many more months. The war continued. Letters arrived in England via circular routes,

a jejich pisatel byl v době otevření obálky již dávno mrtvý. Převážná část dětí, které díky

such as through South America, and by the time they were finally opened, the sender

Wintonovi a všem ostatním členům BCRC válku přežily, dlouhou dobu ani netušila, že

had often already been dead. A majority of the children who survived thanks to Winton

už není nikdo, kdo je po válce při návratu domů obejme…

and the other BCRC employees did not know for a long time that there would not be

© Památník Terezín

Od 20. dubna 1945 až do osvobození přijížděly do Terezína tzv. evakuační transporty z koncentračních táborů, které byly vyklízeny před postupující frontou. Všichni vězni byli strašlivě vyhublí a ve velmi zuboženém stavu, ve vagonech leželo i mnoho mrtvých těl. Vypukla epidemie skvrnitého tyfu a úmrtnost v ghettu mnohonásobně vzrostla. From 20 April 1945 until the liberation, transports were arriving in Theresienstadt from other concentration camps that were evacuated as the front was advancing. All prisoners were extremely skinny and in pitiful condition. There were also a lot of dead bodies lying in the cars. The ghetto was affected by a spotted fever epidemic and the death toll rapidly multiplied.

Pohlednice vydaná k příležitosti osvobození v roce 1945. A postcard published to commemorate the 1945 liberation.

Tóra – text ve formě svitku. Je základem judaismu, obsahuje prvních pět knih Bible a Zákon interpretace, výklad Tóry. Torah – the Scroll of Law. The Torah is the base of Judaism; it contains the Five Books of Moses, and in a broader sense all Jewish laws and traditions.

anybody to welcome them home… Pinkasova synagoga – druhá nejstarší synagoga v Praze. Byla postavena rodinou Horowitzů v polovině 16. století. V současné době je památníkem českých a moravských Židů, obětí holokaustu. V letech 1954–59 význační čeští malíři Jiří John a Václav Boštík zapsali do zdí synagogy jména téměř 80 000 zavražděných. The Pinkas Syngogue is the second largest synagogue in Prague. It was built by the Horowitz family in the mid-16th century. Today, it is dedicated to the Jewish victims of the Holocaust from Bohemia and Moravia. Between 1954 and 1959, the famous Czech painters Jiří John and Václav Boštík inscribed the names of 80,000 killed people on the synagogue’s walls.

© Fotoarchiv Židovského muzea v Praze

Stavba kolejí pro vlečku probíhala v letech 1942–43. První vlak do ghetta přijel 1. června 1943. Vězni tak byli izolováni od okolních obyvatel. Ustaly pochody vězňů z dva kilometry vzdáleného nádraží v Bohušovicích. The train tracks were built between 1942 and 1943. The first train arrived in the ghetto on 1 June 1943. This isolated the prisoners from the surrounding population. Prisoner marches from the Bohušovice train station that was 2 kilometres from the ghetto were no longer necessary.

© J. Brabec

© J. Brabec

© J. Brabec

Názvy koncentračních a vyhlazovacích táborů po stranách schránky na Tóru. The names of concentration and extermination camps on the sides of a case containing the Torah.

© J. Brabec

© J. Brabec

© J. Brabec

© J. Brabec

Pamětní tabule na místě konečné stanice vlečky. „V těchto místech nastupovaly tisíce vězňů terezínského ghetta svou poslední cestu.“ Terezín, 2011. A plaque located at the trailer’s end station. “Thousands of prisoners from the Theresienstadt ghetto boarded for their final journey here.” Terezín, 2011.

Pozůstatky kolejí a pražců vlečky. Terezín, 2011. The remains of tracks and cross-ties from the trailer. Terezín, 2011.

© J. Brabec


© Fotobanka ČTK

Praha/Prague 1939.

Praha, Karlův most, 28. 2. 1948. Tři roky po jedné totalitě nastoupila jiná, podobně krutá. Vězení, mučení, tresty smrti… nástroje socialistického „konečného řešení“ sloužící k likvidaci rozvracečů režimu na cestě ke komunismu. Zbraně do rukou lidu – Lidové milice. Prague, Charles Bridge, 28 February 1948. Three years after one totalitarian regime ended, another no less cruel one took power. Imprisonment, torture, death penalties… these were the means of the socialist “final solution” used to eliminate any subversive elements on the journey to communism. Arms in the hands of people – the People’s Militia.

© Fotobanka ČTK

© Fotobanka ČTK

Dětské sny zůstaly v Anglii. Předčasně dospělé, špatně mluvící rodným jazykem vracely

Children’s dreams were left behind in England. Adults before their time, with a poor

se děti do Čech o 6  až 7 let starší. Válka je často připravila o vše, ale tím to neskončilo.

knowledge of their mother tongue, the children returned to Bohemia six to seven years

Vítězství komunistů v roce 1948 a ideový teror padesátých let z lidí, kteří byli na „Západě“,

older. The war often took everything from them, but that would not be the end. The

udělal nepřátele. Byli vyhazováni z práce, nesměli mít normální život. Části z nich se

victory of communism in 1948 and the ideological terror of the 1950s turned people

podařilo emigrovat. Mnoho dalších opustilo republiku po invazi sovětských vojsk v roce

who lived in the West into enemies. They would be fired from their jobs and not allowed

1968. Někteří zemřeli, aniž se dočkali odhalení původu své záchrany, jiní jsou stále mezi

to live normal lives. Some of them managed to emigrate. Many others left the country

námi a vlast neopustili ani v dobách zlých. Těm patří naše úcta a obdiv…

after the Soviet invasion in 1968. Some of them died without learning who had saved

Staroměstské náměstí v Praze, únor 1948. Komunistický převrat v únoru 1948 na příštích čtyřicet let zmařil demokracii v Československu. Komunistická strana rozpoutala kampaň proti „reakčním silám a rozvracečům". Old Town Square, February 1948. The communist putsch of February 1948 crushed any hopes of democracy in Czechoslovakia for the next forty years. The Communist Party started a campaign against “reactive forces and subverters”.

them. Some are still among us and did not leave the country even when times were bad. They deserve our respect and admiration…

© Fotobanka ČTK

Praha, Václavské náměstí, 21. 8. 1968. Pokus o vymanění se z totalitního vlivu SSSR byl v Československu zlikvidován a krvavě potlačen armádami Varšavské smlouvy. Prague, Wenceslas Square, 21 August 1968. Czechoslovakia’s attempt to break free from the totalitarian control of the USSR was put to an end and bloodily suppressed by Warsaw Pact troops.

Václav Havel. Devátý a poslední prezident Československa (1989–92) a první prezident České republiky (1993–2003). Spisovatel, dramatik, aktivní oponent komunistického režimu. Václav Havel, the ninth and last president of Czechoslovakia (1989–92) and the first president of the Czech Republic (1993–2003). A writer, a playwright and an active communist regime opponent.

© Fotobanka ČTK

Praha, 21. 8. 1968. Nová vlna represí proti odpůrcům režimu nastala už pár měsíců po vpádu spojeneckých vojsk Maďarska, Bulharska, NDR, Polska a SSSR. …společnost byla nekompromisně „konsolidována“. Komunisté posílili svůj vliv ve všech sférách života. Další vlna dusivého strachu trvala přes dvacet let. Prague, 21 August 1968. A new wave of repression against opponents to the regime started just a few months after the invasion of allied troops from Hungary, Bulgaria, the German Democratic Republic, Poland and the USSR …society was consolidated without compromise. The communists strengthened their influence in all spheres of life. The smothering fear lasted for more than twenty years.

Po abdikaci prezidenta Dr. Edvarda Beneše, který odmítl podepsat komunistickou ústavu, se stal 14. 6. 1948 československým prezidentem Klement Gottwald. Za jeho vlády bylo vyneseno přes 230 rozsudků smrti, více než sto tisíc občanů bylo odsouzeno k doživotí či mnohaletému vězení. V zemi rozhodovali sovětští poradci. Moc komunistické strany byla neomezená. After the abdication of President Dr. Edvard Beneš, who refused to sign the communist constitution, Klement Gottwald became the Czechoslovak president on 14 June 1948. Under his presidency, more than 230 death sentences were rendered and over 100,000 people were sentenced to life or multiple-year imprisonment. The country was controlled by Soviet advisors. The power of the Communist Party was unlimited.

Úryvek z novoročního projevu prezidenta Václava Havla 1. ledna 1990.

An extract from President Havel’s New Year’s address to the nation on 1 January 1990.


1. září 1939 už z Prahy žádný vlak s dětmi neodjel. O sedmdesát let později ano!

No train with children left Prague on 1 September 1939. However, one did seventy

Anglie, Austrálie, Izrael, Kanada, USA a Česká republika. Z těch končin se sjeli dámy

years later! England, Australia, Israel, Canada, the USA and the Czech Republic. Men

a pánové, aby podruhé v životě nastoupili do vlaku v Praze a po čtyřech dnech vystoupili

and women from these parts of the world gathered to board a train in Prague for the

na Liverpool Street Station – uprostřed Londýna, hlavního města země, která jim dovolila

second time in their lives and get off, four days later, at the Liverpool Street Station

žít. Díky laskavosti a otevřeným srdcím bezejmenných obyvatel Velké Británie, kteří

in the centre of London, the capital of the country that allowed them to live. Thanks

cítili povinnost podat pomocnou ruku bližnímu. Babičky a dědečkové, obklopeni svými

to the kindness and the open hearts of unknown people from Great Britain who felt

blízkými, se vraceli ve vzpomínkách proti času, do doby svého dětství…

obligated to help their fellow humans. Grandmothers and grandfathers surrounded by their relatives went back in time, into their childhood…

© J. Šibík

Dagmar Šímová

Ti, kteří dojeli do Londýna v roce 2009: Names of those who arrived in London in 2009: Barnes Doris, Beer Hana, Berman Tom, Eldgridge Susanne, Federmann Ruth, Franklová Hana, Freund Fred, Ginat Joseph, Gissing Vera, Graumann Tomáš, Grenfell-Baines Milena, Hálová Ruth, Humphreys Ruth, Klein Uta, Kleiner Hana, Lax Renata, Leadbeater Eve, Lux Dave, Masters Alice, Medas Susanne, Midwinter Dash Hannah, Paddock Eva, Pearson Sue, Sklaar Vera, Slome Hana, Stadler Henry, Šímová Dagmar

© J. Šibík

Josef Ginat z Poběžovic, dnes žije v Izraeli. Josef Ginat from Poběžovice, who today lives in Israel. © K. Cudlín

© K. Cudlín

Ruth Humphreys několik okamžiků před odjezdem vlaku z Hlavního/Wilsonova nádraží v Praze roku 2009. Ruth Humphreys several minutes before the train’s departure from Prague’s Main/ Wilson Station in 2009.

Vejprnice. Dočerpávání vody pro kotle parních lokomotiv. Vejprnice, Czech Republic. Refilling steam engines with water.

© J. Šibík

© J. Šibík

Chvíle před odjezdem vlaku. Hlavní/Wilsonovo nádraží Praha, 2009. Minutes before departure. Prague’s Main/Wilson Station, 2009.

© J. Šibík

© J. Šibík


© B. Holomíček

Dva roky příprav, než se na Wilsonově nádraží v Praze začali scházet první pasažéři.

It took two years of preparations before the first passengers started to gather at Wilson

Autorem myšlenky – jet s Wintonovými dětmi vlakem do Londýna – je Zbyněk Honys.

Train Station in Prague. The person responsible for the idea to take the train to London

Společně s Radkem Panchartkem, znalcem současné i historické vlakové dopravy, a týmem

with Winton’s children aboard was Zbyněk Honys. Together with Radek Panchartek,

obětavých spolupracovníků vytvořili unikátní a organizačně nesmírně náročnou reprízu

an expert on both modern and historic train transportation, and a team of dedicated

vlaku z roku 1939. Ve spolupráci s institucemi České republiky, Slovenska, Německa,

collaborators, he recreated the unique and organisationally very demanding train ride

Maďarska, Holandska, Velké Británie i mnoha nadšenci minulosti železniční dopravy

from 1939. In conjunction with institutions from the Czech Republic, Slovakia, Germany,

se mohl Winton Train 2009 vydat na cestu. 1. září 2009 v 9 hodin ráno.

Hungary, the Netherlands, the UK and many fans of historic train transportation, the Winton Train 2009 was ready to set off on 1 September 2009 at 9 a.m.


Květen 1939. Z Wilsonova nádraží se chystá k odjezdu čtvrtý záchranný vlak. Je tu

May 1939. The fourth rescue train is getting ready to depart from Prague’s

i malá Líza Dasch. Před dvěma dny jí byly čtyři roky. Vlak houká. Poslední pohlazení.

Wilson Station. Among the children is young Líza Dasch. She turned four

Slzičky. Lízina maminka chytí jakousi holčičku, která utírá nos do rukávu. „Postarej se

just two days earlier. The train is whistling. One last stroke on her head.

mi o ni, prosím…“ Hanna, čtrnáctiletá slečna, houpe Lízu na kolenou a zpívá „Hopsa

A tear is shed. Líza’s mother grabs another girl who is wiping her nose on her sleeve.

hejsa do Brandejsa…“ Stará se o ni celou cestu do Londýna. Září 2009. Z New Yorku

“Look after her, please…” Fourteen-year-old Hanna is rocking Líza in her lap and

přijela Hanna Slome, aby u snídaně v jídelním voze našla svou malou Lízu – paní Liz

singing to her. Hanna looked after her throughout the journey to London. September

Midwinter. Po sedmdesáti letech.

2009. Hanna Slome came from New York to find her little Líza, Mrs. Liz Midwinter, in © K. Cudlín

the dining car having breakfast. Seventy years later.

Wintonovy děti při jedné ze zastávek vlaku v Německu, kdy lokomotiva doplňovala vodu. Všechny přítomné Wintonovy děti se shromáždily u historického vagonu ke společné fotografii a filmování pro Mináčův film. Winton’s children during one of the stops of the train in Germany where water for the steam engines was refilled. All Winton’s children that were present gathered in front of the historic car to take a group photo and be filmed for Mináč’s film.

Hanna Slome a Liz Midwinter – setkání po sedmdesáti letech… Hanna Slome and Liz Midwinter – meeting after seventy years…

Hana Beer, původem z Ostravy, dnes žije v New Yorku. Hana Beer, originally from Ostrava, who today lives in New York.

© J. Šibík

© K. Cudlín

© K. Cudlín

Nádraží v Norimberku, 2. září 2009. The Nuremberg train station, 2 September 2009.

Hanna Slome se svým vnukem. Hanna Slome with her grandson.

© B. Holomíček

Liz Midwinter s titulní stranou Winton’s scrapbook, kde je dívkou vpravo dole. Liz Midwinter with the front page of Winton’s scrapbook where she is the girl standing in the bottom right.

© J. Šibík

© K. Cudlín

© J. Šibík

© J. Šibík


© B. Holomíček

2. září 2009, středa. Ráno se odjíždělo již z vlakového nádraží v Norimberku. Dřevěné

Wednesday, 2 September 2009. The train left the Nuremberg train station in the morning.

lavice historického vagonu, ale i pohodlí salonního vozu prezidenta Masaryka čekaly

Both the wooden benches in the historic car and the comfortable President Masaryk

na pasažéry toho dne, druhého v pořadí. Dvě parní lokomotivy, český „Albatros“

parlour car were waiting for the passengers of the day, on this second day of the journey.

a slovenský „Zelený Anton“, nenechaly nikoho na pochybách, že pětisetkilometrová

Two steam engines, the Czech “Albatros” and the Slovak “Zelený Anton”, did not leave

cesta do německého Kolína nad Rýnem uběhne svižně. Mašiny si k odjezdu zvučně

anybody doubting that the ride to Cologne would be rapid. The engines whistled for

zapískaly a bílá pára provoněla historií celé nádraží, zaplněné davy spěchajících lidí.

departure and white steam allowed the entire train station full of speeding crowds to

Zpráva o tom, kdo tak zvláštně cestuje, se rychle roznesla. Stovky rukou mávaly

smell history. News about who was travelling in this unique procession spread fast.

k odjezdu s přáním šťastné cesty…

Hundreds of hands waved to wish them all a safe journey…


Sestry Fleischmannovy, devítiletá Milena a čtyřletá Eva, odjížděly z Wilsonova nádraží

The Fleischmann sisters, nine-year-old Milena and four-year-old Eva, left Prague’s Wilson

o půlnoci 31. července 1939. Celou cestu do Anglie o sebe obětavě pečovaly. Tak byly

Station at midnight on 31 July 1939. They selflessly took care of each other during

vychovány v rodině, tak zněla slova na rozloučenou v Milenině památníku. Až v Londýně

the journey. That’s how their parents brought them up and that’s what they wrote in

se však holčičky dozvěděly, že jejich adoptivní rodiče museli poslat svoji vlastní dceru

Milena’s scrapbook as a farewell message. Once they arrived in London, the girls learnt

k babičce, aby si mohli vzít na starost děti dvě… Sestřičky se rozdělily až po válce.

that their adoptive parents had to send their own daughter to live with her grandmother

Eva se provdala do Ameriky, Milena zůstala v Anglii. Po sedmdesáti letech spolu jely

in order to be able to take care of the two children… The sisters did not split up until

opět vlakem do Londýna. Poděkovat Siru Nicholasovi za své životy.

after the war. Eva married in the USA and Milena stayed in England. Seventy years later, they were together again on a train to London – to thank Sir Nicholas for their lives.

© K. Cudlín

Vlakové nádraží v Kolíně nad Rýnem. Cologne’s main train station.

© B. Holomíček

© J. Šibík

Sestry Fleischmannovy. Eva Paddock a Lady Milena Grenfell-Baines. The Fleischmann sisters, Eva Paddock and Lady Milena Grenfell-Baines.

Tomáš Graumann při rozhovoru s Evou Paddock v historickém kupé. V pozadí Lady Milena Grenfell-Baines. Tomáš Graumann talking to Eva Paddock in the historic car. In the back is Lady Milena Grenfell-Baines.

© K. Cudlín

© J. Šibík

© J. Šibík

Susanne Medas

© B. Holomíček

Nicholasův vnuk Laurence. Nicholas’ grandson Laurence.


© B. Holomíček

Třetí den cesty vedl z kolínského nádraží zbylou částí Německa, až vlak nepozorovaně

On the third day, the train went from Cologne across the rest of Germany and unnoticed

projel hranicemi a dorazil odpoledne k nizozemskému přístavu Hoek van Holland.

across the border to the Dutch port of Hoek van Holland. What a relief it was then,

Jaká úleva to byla tenkrát, před sedmdesáti lety, opustit dusivý strach německé části

seventy years ago, to shed the fear from the German portion of the journey and to arrive

cesty a být v přátelském Nizozemsku. Tenkrát děti dostaly ke svačině poprvé kakao,

in the friendly Netherlands. On that day, children were given cocoa as snack for the

dnes jim vyhrával dixieland v jídelním voze. Konec kolejí, dál už lodí… Osádka vlaku

first time; today there was Dixieland playing in the dining car. The tracks end here and

se loučí s milými přáteli a vydává se na cestu zpět. Plavba trajektem přes La Manche

the journey continued by boat… The train crew said good-bye to all the nice friends

není tentokrát krušná, jako byla před lety. Ale to už je noc. Vlny se stříbrně lesknou

and set off on the journey back. The ferry across the Channel was not as hard as it

měsíčním svitem…

was many years ago. Night arrived. In the moonlight, the waves shone like silver…


Kufr se pletl pod nohy a pryč od maminky se třináctileté slečně Steklmacher nechtělo.

They were tripping over the suitcase and thirteen-year-old Miss Steklmacher did not

Když s matkou dorazily na nádraží, prodíraly se davem dětí s bezradnými rodiči. Vlak

really want to leave her mother. When they got to the train station, the two of them had

do Londýna nejel. Bylo 1. září 1939. Ruth zklamaná nebyla, přála si jet do Palestiny,

to struggle through a crowd of children whose parents were full of despair. There was no

kde měla tetu, ne do Londýna, kam chtěla zdrcená maminka. Dívka přijela do Tel

train for London. It was 1 September 1939. Ruth did not feel disappointed; she wanted to

Avivu 4. prosince 1939 dětským záchranným transportem z Terstu. Spojenectví Itálie

go to Palestine where her aunt lived, not to London as her heartbroken mother wanted.

s Německem to umožňovalo. Několik let Ruth pásla dobytek a postel měla u příbuzných.

She arrived in Tel Aviv on 4 December 1939 via a children’s rescue transport from Trieste.

V současné době je majitelkou sítě 13 luxusních hotelů v Izraeli a vlakem z Prahy

This was possible thanks to the alliance between Germany and Italy. For several years she

do Londýna jela poprvé.

worked as a shepherd and stayed in her relatives’ house where she had a bed. Today she

© K. Cudlín

Vlakové nádraží Harwich, 4. září 2009. The Harwich train station, 4 September 2009.

owns a chain of 13 luxury hotels in Israel and she took the train from Prague to London for the first time.

Winton’s scrapbook, strana 82, 83: Ruth Steklmacher, narozená 1. 4. 1926 v Prostějově (Prossnitz něm.), se v mém módním ateliéru vyučila návrhářkou modelů a v posledních dvou měsících prokázala skutečný talent. Svými návrhy a svým smyslem pro barvu se dostala do popředí a všechny přiložené modely sama navrhla a zhotovila. Winton’s scrapbook, page 82, 83: Ruth Steklmacher, born in Prostějov (Prossnitz) on 1 April 1926, learnt to be a fashion designer in my fashion studio and has shown true talent over the past two months. Her fashion design sense and her feeling for colours made her stand out and she herself designed and made all the attached designs. Ruth Federmann (Steklmacher) – dívka, která měla z Prahy odjet vlakem 1. září 1939. Ruth Federmann (Steklmacher) – the girl who was supposed to leave Prague on the 1 September 1939 train.

© B. Holomíček

© K. Cudlín

Ruth Hálová © J. Šibík

© K. Cudlín

Hana Franklová © J. Šibík

La Manche. The English Channel.

Vlakové nádraží Harwich. T he Harwich train station.

© J. Šibík


© B. Holomíček

V časných ranních hodinách trajekt zakotvil v anglickém přístavu Harwich. Cestující,

Early in the morning, the ferry reached the English port of Harwich. Passengers,

odpočatí po klidné plavbě přes La Manche, nastupují opět do vlaku, aby po 112 kilometrech

refreshed after a smooth sail across the Channel, boarded the train again and after

dojeli do Londýna. Trať, po které anglická verze Winton Trainu jede, lemují davy lidí médii

112 kilometres, they arrived in London. The railway tracks with the English version

dobře informovány, kdo kolem nich projíždí. Ve vzduchu lítá vrtulník se štábem BBC. Pár

of the Winton Train were lined with crowds of people, well aware of who was coming

minut po půl jedenácté dopoledne se na vlakovém nádraží uprostřed Londýna odehraje

thanks to the media. A helicopter with a BBC crew flew above. A couple minutes after

to, co všichni sice dopředu tušili, ale nyní je pravdou. Nicholas Winton je obklopen „svými

10.30 a.m., a train station in the centre of London witnessed what everybody suspected

dětmi“. Objetí, stisky rukou, radost, dojetí… slova jsou zbytečná.

and now came true. Nicholas Winton surrounded by “his children”. Hugs, handshakes, emotions… words were useless.


V září 1945, pár týdnů po návratu z Anglie, dostala šestnáctiletá Vera Diamant obálku, dva roky ukrytou

In September 1945, a few weeks after her return from England, sixteen-year old Vera

u přátel.„Mé drahé děti… náš život s vámi byl vrcholem našeho štěstí a vždy jsme si přáli jen vaše štěstí

Diamant received an envelope that was hidden with her friends for two years. “My

a chtěli jsme vám připraviti život bezstarostný, a proto se stalo naším odhodláním vás

dearest Children… the time we spent together was our happiest and we have always

poslati do ciziny. Čtyři srdce se zmítala bolem a strachem, ale přec rozum a pevná

wanted you to be happy and to live a carefree life; therefore, we resolved to send you

vůle opět zvítězily a život šel dál. Dali jsme vám lásku, dali jsme vám základy života,

abroad. Our hearts were broken with pain and fear, and yet good sense and a strong

chtěli jsme vám dáti mnohem více, mnohem více… Líbá vás a žehná vaše máma“

will prevailed once again – allowing life to go on. We gave you love, we provided you

Matka zemřela v Bergen-Belsenu, otec při pochodu smrti v roce 1944.

with the fundamentals for your life and we wanted to give you so much more… God © K. Cudlín

bless you. Love, Mom” The mother died in Bergen-Belsen, the father during a death

Sir Nicholas Winton na nádraží Liverpool Street Station. V pozadí mladík v obleku – Nicholasův vnuk Laurence. Londýn, pátek 4. září 2009. Sir Nicholas Winton at the Liverpool Street Station. The young man in the back wearing a suit is his grandson Laurence. London, Friday 4 September 2009.

march in 1944.

Odhaduje se, že na 5 000 lidí po celém světě vděčí za svůj život dětem, které zachránila Wintonova Dětská sekce Britského výboru pro uprchlíky z Československa. It is estimated that about 5,000 people around the world can trace their lives to the children who were saved by the Winton’s Children Section of the British Committee for Refugees from Czechoslovakia.

© J. Šibík

Sir Nicholas Winton, vedle něho sedí jeho dcera Barbara. Sir Nicholas Winton with his daughter Barbara sitting next to him.

© J. Šibík

Hana Franklová Ruth Hálová u okna doubledeckeru po setkání s Nicholasem Wintonem. Ruth Hálová at a window of a doubledecker after meeting with Nicholas Winton.

Věra Gissing (Diamant) – dívka s maminčiným dopisem. Věra Gissing (Diamant) – the girl with her mother’s letter. © B. Holomíček

© J. Šibík

© J. Šibík


Nicholas Winton v dopise příteli v roce 1939.

Nicholas Winton in a letter to his friend in 1939.

© J. Brabec

Historka s objevením starého kufru na půdě Wintonova domu s důkazy o dávno

The story about the discovery of an old suitcase in the attic of Winton’s house that

zapomenuté předválečné akci v Praze nemusí být pravdivá, ale je dojemná… Faktem

contained evidence of a long forgotten pre-war operation from Prague may not be true,

zůstává, že se paní Grete, Nicholasova žena, spojila s historičkou Elizabeth Maxwel a ta

but is moving… The fact is that Grete, Winton’s wife, contacted historian Elizabeth

psala na adresy z Wintonovy knihy výstřižků. V roce 1988 se ve studiu BBC uskutečnilo

Maxwel who wrote to the addresses listed in Winton’s scrapbook. In 1988, a meeting

setkání nic netušícího Nicholase se skupinou lidí v živě vysílaném pořadu „That’s Life“.

between the unsuspecting Nicholas Winton and a group of people was held in the BBC

Tam se po půl století poprvé setkaly tváří v tvář „děti“ se svým zachráncem. A od toho

studio in a live broadcast programme called “That’s Life”. In the studio, the “children”

okamžiku se lidé po celém světě dozvídali, komu vděčí za život tatínka nebo maminky,

met their saver face to face for the first time after fifty years. Only then, people from

dědečka, babičky…

all over the world started to learn who they owed thank for the lives of their fathers,

© archiv N. G. Winton

Nicky v uniformě RAF, 40. léta. Nicky in an RAF uniform, the 1940s.

mothers, grandfathers and grandmothers…

© J. Brabec

V Praze roku 1998 bylo Nicholasi G. Wintonovi propůjčeno prezidentem České republiky Václavem Havlem vysoké státní vyznamenání, řád Tomáše Garrigua Masaryka. Roku 2002, v roce padesátého výročí své vlády, anglická královna Alžběta II. povýšila Nicholase G. Wintona do šlechtického stavu s právem používat titul Sir. In 1998, Nicolas G. Winton was awarded a high state honour, the Order of Tomáš Garrigue Masaryk, by Czech President Václav Havel in Prague. In 2002, on the occasion of the 50th anniversary of her reign, Queen Elizabeth II knighted Nicholas G. Winton and awarded him the title Sir.

© J. Brabec

Publicistický pořad BBC „That’s Life“, 1988. The BBC programme “That’s Life”, 1988.

© J. Brabec

Maiden Head, 2011.

© BBC

© BBC

© BBC

© BBC

© BBC

© BBC

© BBC

© BBC

© BBC

© BBC

© BBC

© BBC

© BBC

© BBC

© BBC

© BBC

© BBC

© BBC

© BBC

© BBC

© BBC

© BBC

© BBC

© BBC

© BBC

© BBC

© BBC


PRODUCENTKA PROJEKTU Olga Menzelová Kelymanová MEDIALOGUE, s.r.o. www.medialogue.cz AUTOR EXPOZICE Jaroslav Brabec AUTOŘI FOTOGRAFIÍ Jaroslav Brabec, Karel Cudlín, Lady Milena Grenfell-Baines, Bohdan Holomíček, Stanislav Krupař, Ivan Svoboda, Jan Šibík, Bohumil Vostal TEXTY A POPISY Jaroslav Brabec ODBORNÁ SPOLUPRÁCE A KOREKTURA TEXTOVÉ ČÁSTI PhDr. Jana Šplíchalová GRAFICKÝ DESIGN, VÝTVARNÁ SPOLUPRÁCE, DTP, PRODUKCE Libor Jelínek, Barbora Peroutková, Michal Plíhal, Michaela Procházková, Zdeněk Šejdl Dynamo design s.r.o. www.dynamodesign.cz ZÁŠTITU NAD VÝSTAVOU PŘEVZALI Martin Stropnický, ministr obrany České republiky Jiří Vávra, 1. náměstek primátora HMP ZVLÁŠTNÍ UZNÁNÍ A DÍKY ZA MIMOŘÁDNOU POMOC PŘI REALIZACI Sir Nicholas Winton Barbara Winton Lady Milena Grenfell-Baines Charles Chadwick Václav Jirků Vojtěch Jirků Daniela Prokopová Bohumil Vostal

PRODUKCE Veronika Gondová, Lukáš Pánek TISKOVÝ SERVIS Hana Tietze EDITORKA TEXTOVÉ ČÁSTI Zina Rýgrová (2011), Pavlína Špačková (2014) ANGLICKÝ PŘEKLAD Lucie Butcher / theBESTtranslation (2011), Antonín Mikeš (2014) PŘEKLAD ZÁHLAVÍ KAPITOL DO HEBREJŠTINY Radana Sušilová ODBORNÁ SPOLUPRÁCE A KONZULTACE doc. PhDr. Vojtěch Blodig, CSc. / Památník Terezín; Mgr. Michal Frankl, Ph.D. / Židovské muzeum v Praze;
Bc. Markéta Hofmanová / Fotobanka ČTK; Ing. Zbyněk Honys; Mgr. Vojtěch Scheinost / Národní muzeum, Praha; doc. Mgr. Jaroslav Šebek, Ph.D.; JUDr. Pavel Trégl PODĚKOVÁNÍ ZA REALIZACI A PŘÍPRAVU Asaf Auerbach, Alice Beránková, Magdalena Čechová, Marcela Dvořáková, Helena Faltysová, Hana Franklová, Judita Freundlichová, Bohumír Golda, Tomáš Graumann, Ruth Hálová, Jakub Hauser, David Hlaváč, Jan Hodek, Pavel Horáček, Filip Hrnčíř, Katarína Chudobová,
Filip Issa, Vojtěch Jirků, Václav Jukl, Jiří Kafka, Jan Kalousek, Alena Kelymanová, Lenka Köppelová, Tomáš Kraus, Zuzana Marešová,
František Mikeš, Jaroslava Nytlová, Alena Ortenová, Radek Panchartek, Michal Richtr, Margit Rytířová, Jan Schermer, Jan Souček, Sylva Součková, Jaromír Soukup, Eva Spasovová, Martina Šiknerová, Dagmar Šímová, Jaroslav Turek, Eva Tydlitátová, Jan Vávra, Bohumil Vostal, Marie Zunová, Milan Žilák, Karel Žrout, Iniciativa pro nominaci sira Nicholase Wintona na Nobelovu cenu za mír Gymnázia Open Gate SPOLUPRACUJÍCÍ ODBORNÉ INSTITUCE Česká tisková kancelář, Fotobanka; Židovské muzeum v Praze; Památník Terezín, národní kulturní památka; Národní archiv, Praha; Bundesarchiv Berlin; United States Holocaust Memorial Museum Washington;
BBC; Yad Vashem, Jeruzalem

TISK OBRAZOVÝCH A TEXTOVÝCH PANELŮ Petra Majtaníková / Eclipse Print, a. s. WEB Martin Jonák / Doomrider Design, www.doomriderdesign.net

PROJECT PRODUCER Olga Menzelová Kelymanová MEDIALOGUE, s.r.o. www.medialogue.cz

PRODUCTION Veronika Gondová, Lukáš Pánek

AUTHOR OF THE EXHIBITION Jaroslav Brabec

EDITOR OF THE TEXT PART Zina Rýgrová (2011), Pavlína Špačková (2014)

PHOTOGRAPHS Jaroslav Brabec, Karel Cudlín, Lady Milena Grenfell-Baines, Bohdan Holomíček, Stanislav Krupař, Ivan Svoboda, Jan Šibík, Bohumil Vostal TEXT AND KEY TO PHOTOHRAPHS Jaroslav Brabec SUPERVISION AND TEXT EDITION PhDr. Jana Šplíchalová GRAPHIC DESIGN, ARTISTIC ASSISTANCE, DTP, PRODUCTION Libor Jelínek, Barbora Peroutková, Michal Plíhal, Michaela Procházková, Zdeněk Šejdl Dynamo design s.r.o. www.dynamodesign.cz THE EXHIBITON IS HELD UNDER THE AUSPICES OF Martin Stropnický, Minister of Defence of the Czech Republic Jiří Vávra, 1st Deputy Mayor of The City of Prague SPECIAL THANKS TO Sir Nicholas Winton Barbara Winton Lady Milena Grenfell-Baines Charles Chadwick Václav Jirků Vojtěch Jirků Daniela Prokopová Bohumil Vostal

PRESS SERVICE Hana Tietze

ENGLISH TRANSLATION Lucie Butcher / theBESTtranslation (2011), Antonín Mikeš (2014) TRANSLATION OF CHAPTER HEADLINES TO HEBREW Radana Sušilová EXPERT ASSISTANCE AND CONSULTING doc. PhDr. Vojtěch Blodig, CSc. / Terezín Memorial; Mgr. Michal Frankl, Ph.D. / Jewish Museum in Prague;
Bc. Markéta Hofmanová / ČTK Photobank; Ing. Zbyněk Honys; Mgr. Vojtěch Scheinost / National Museum, Prague; doc. Mgr. Jaroslav Šebek, Ph.D.; JUDr. Pavel Trégl THANKS FOR PREPARATION AND IMPLEMENTATION TO Asaf Auerbach, Alice Beránková, Magdalena Čechová, Marcela Dvořáková, Helena Faltysová, Hana Franklová, Judita Freundlichová, Bohumír Golda, Tomáš Graumann, Ruth Hálová, Jakub Hauser, David Hlaváč, Jan Hodek, Pavel Horáček, Filip Hrnčíř, Katarína Chudobová,
Filip Issa, Vojtěch Jirků, Václav Jukl, Jiří Kafka, Jan Kalousek, Alena Kelymanová, Lenka Köppelová, Tomáš Kraus, Zuzana Marešová,
František Mikeš, Jaroslava Nytlová, Alena Ortenová, Radek Panchartek, Michal Richtr, Margit Rytířová, Jan Schermer, Jan Souček, Sylva Součková, Jaromír Soukup, Eva Spasovová, Martina Šiknerová, Dagmar Šímová, Jaroslav Turek, Eva Tydlitátová, Jan Vávra, Bohumil Vostal, Marie Zunová, Milan Žilák, Karel Žrout, Initiative for nomination of Sir Nicholas Winton for the Nobel Peace Prize by Open Gate School students COOPERATING EXPERT INSTITUTIONS Czech News Agency, Photobank; Jewish Museum in Prague; Terezín Memorial, national cultural monument; National Archive Prague; Bundesarchiv Berlin; United States Holocaust Memorial Museum Washington; BBC; Yad Vashem, Jeruzalem

PRINT OF PHOTO AND TEXT PANELS Petra Majtaníková / Eclipse Print, a. s. WEB Martin Jonák / Doomrider Design, www.doomriderdesign.net

TECHNICKÉ ZAJIŠTĚNÍ INSTALACE VÝSTAVY Lukáš Hadač, Martin Kos, David Pánek, Zdeněk Pospíšil, Roman Pospíšil

TECHNICAL SUPPORT Lukáš Hadač, Martin Kos, David Pánek, Zdeněk Pospíšil, Roman Pospíšil

SKENY FOTOGRAFIÍ A DOKUMENTŮ Pavel Brabač, Boris Kicov / FPS Repro, spol. s r. o.

SCANS OF PHOTOS AND DOCUMENTS Pavel Brabač, Boris Kicov / FPS Repro, spol. s r. o.

POUŽITÉ FOTOGRAFIE A DOKUMENTY POCHÁZEJÍ ZE SBÍREK A ARCHIVŮ BBC Londýn Česká tisková kancelář, Fotobanka Národní archiv, Praha – Sbírka Československé školy ve Velké Británii (Sb. ČŠ-VB) č.k. 1, 2, 3 – Československá státní střední škola ve Velké Británii (ČsSŠ-VB) č.k. 1 – Ministerstvo práce a sociální péče – repatriace (MPSP-R) č.k. 98, 70, 37 Bundesarchiv Berlin – Fotografie 183-1989-0322-506, Adolf Hitler, Kinderbild, neznámý autor Německý federální archiv politických dokumentů v Berlíně, s laskavým svolením – Dokument Mnichovská dohoda Památník Terezín, národní kulturní památka United States Holocaust Memorial Museum Washington, s laskavým svolením Institutu paměti národa – Židovské ženy a děti se musejí před zastřelením svléci (obr. 17878) – Německý policista střílí ženy, které jsou po hromadné exekuci Židů z ghetta v Mizocz stále naživu (obr. 17878) Yad Vashem, Jeruzalem – Winton’s scrapbook Židovské muzeum v Praze

PHOTOS AND DOCUMENTS COME FROM THE COLLECTIONS AND ARCHIVES OF BBC London Czech News Agency, Photobank National Archive Prague – Collection of the Czechoslovak State Secondary School in Great Britain (Sb. ČŠ-VB) č.k. 1, 2, 3 – Czechoslovak State Secondary School in Great Britain (ČsSŠ-VB) č.k. 1 – Ministry of Labour and Social Care – repatriation (MPSP-R) č.k. 98, 70, 37 Bundesarchiv Berlin – Photographs 183-1989-0322-506, Adolf Hitler, Kinderbild, unknown author German Federal Archive of Politic Documents in Berlin, with kind permission – Munich Agreement Document Terezín Memorial, national cultural monument United States Holocaust Memorial Museum Washington, with kind permission of the Nation’s Memory Institute – Jewish women and children have to get undressed before being shot (fig. 17878) – German policeman is shooting women that have survived after mass execution of Jews from Mizocz Ghetto (fig. 17878) Yad Vashem, Jeruzalem – Winton’s scrapbook Jewish Museum in Prague

CITACE POUŽITÉ V TEXTOVÉ ČÁSTI VÝSTAVY Allan Bullock: Hitler a Stalin: paralelní životopisy / Levné knihy KMa, 2005 / Překlad Stanislav Plášil a Vlastimil Novák; Hal Foster, Rosalind Kraussová, Yve – Alain Bois, Benjamin H. D. Buchloh: Umění po roce 1900 / Slovart, 2007 / Překlad Josef Hrdlička, Irena Ellis a Jitka Sedláčková UVEDENÍ PROJEKTU V ROCE 2011 ZAŠTÍTILI Václav Havel / exprezident ČR Miroslava Němcová / předsedkyně Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR
 Karel Schwarzenberg / místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí ČR Její Excelence Sian MacLeod / velvyslankyně Spojeného království Velké Británie a Severního Irska v ČR Jeho Excelence Michael Žantovský / velvyslanec ČR ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska Bohuslav Svoboda / primátor hlavního města Prahy Woody Allen / filmový režisér a herec

QUOTATIONS USED IN THE EXHIBITION TEXT Allan Bullock: Hitler and Stalin: Parallel Biographies / Levné knihy KMa, 2005 / translation Stanislav Plášil and Vlastimil Novák; Hal Foster, Rosalind Kraussová, Yve – Alain Bois, Benjamin H. D. Buchloh: Arts after 1900 / Slovart, 2007 / translation Josef Hrdlička, Irena Ellis and Jitka Sedláčková THE 2011 EVENT WAS HELD UNDER THE ASPICES OF Václav Havel / ex-president of the CR Miroslava Němcová / Chair of the House of Representatives of the Parliament of the CR Karel Schwarzenberg / Deputy Prime Minister and Minister of Foreign Affairs of the CR Her Excellence Sian MacLeod / Ambassador of the United Kingdom of Great Britain and Northern Ireland to the CR His Excellence Michael Žantovský / Ambassador of the CR to the United Kingdom of Great Britain and Northern Ireland Bohuslav Svoboda / Mayor of Capital Prague Woody Allen / film director and actor


Producent Producer

Ve spolupráci In cooperation with

Hlavní partneři Main partners

Partneři Partners

Partneři vernisáže Opening Ceremony partners

Ostraha Židovské obce v Praze

Mecenáši výstavy Benefactors

Vojtěch Jirků

Výstava vznikla v roce 2011 za podpory The exhibition was created in 2011 with the support of

Václav Jirků

Milan Procházka

Wt brozura2014 web  
Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you