Issuu on Google+

Časopis Domova důchodců Kdyně

Prosinec 2006


Úvod Vážení a milí obyvatelé!! Krásně barevný a poměrně teplý podzim je téměř pryč, ale rozhodně je a bude na co vzpomínat. Nejen na úžasně zbarvené listí stromů, blankytně modrou oblohu prosvícenou podzimním sluncem a protkanou krásnými jako vata vypadajícími oblaky, ale především i na mnoho různorodých akcí, které se během podzimu udály. Zmiňme např. Táborák, Turnaj v člověče nezlob se, Podzimní taneční zábavu či nedávno uskutečněné Sportovní hry. Doufáme, že jste si každou akci užili podle svého a že ve vás zanechaly jen příjemnou a duši hladící vzpomínku. O to se budeme snažit i v nadcházejícím zimním období, které ať už přinese počasí takové či makové, ať už nezvykle teplé či naprosto ledové, přinese opět nové a opět naprosto různorodé akce a události, při kterých vaše srdíčka pookřejí, tváře se úsměvem rozzáří a spokojenost doprovázená dobrou náladou se prolne celým vaším tělem. Nechť se tak stane, neboť vy si to zasloužíte!!!! Barevností hýří i páté číslo vašeho časopisu, které vychází nejen díky vašemu zájmu, ale především díky vašim příspěvkům, kterých číslo od čísla přibývá. Děkujeme a zároveň gratulujeme!!! A do nového roku 2007 vám všem přejeme, aby váš časopis nadále hýřil takovou barevností bez ohledu na ročním období. Kolektiv zaměstnanců Domova

.

Advent Turková Věra Nastal čas vlády jeho ve shonu, pohodě a radosti Panovnice zima krajinu hávem oblékne bílým Tichem večera štědrého zvony zazní a na půlnoční zvou rozjímání Pokoj lidem dobré vůle Haleluja Hosana!

2


Významné osobnosti z našeho okolí Vážení a milí obyvatelé! Po připomenutí památek a historie okolí Kdyně v minulých číslech našeho časopisu vás postupně seznámíme s několika významnými osobnostmi, které měly zvláštní význam pro náš kraj. Prvním z nich je slavný kdyňský rodák, akrobatický letec a příslušník zahraniční armády RAF za II. světové války,

Plk. Josef Hubáček kterému byl v sobotu 14. října letošního roku zastupiteli města slavnostně odhalen památník ve Vodní ulici ve Kdyni. Dovolte nám tedy přiblížit vám jeho život a význam, jaký pro naši vlast měl. Již 97 let uplynulo 17. 10. 2006 od narození člověka, který pro létání žil a svým zápalem inspiroval mnoho lidí u nás i ve světě. Naši vlast významně reprezentoval jak na poli sportovním, tak válečném. Byl členem legendární akrobatické trojice Novák, Široký, Hubáček – mistrů světa v letecké akrobacii v předválečných letech. 1. října 1928, jako osmnáctiletý, Josef Hubáček nastoupil do Vojenské školy leteckého dorostu do Prostějova a ještě netušil, co mu profese pilota přinese. Nakonec byl leteckým akrobatem, válčil ve Francii i Anglii, přežil dvoje sestřelení a posléze byl jako mnoho dalších perzekuován komunistickým režimem. 31. srpna 1935 byl Josef Hubáček přidělen ke 43. stíhací letce u Leteckého pluku v Praze – Kbely. Letcům tehdy velel por. František Novák a letka létala na Aviích B-534. První akrobatické vystoupení, kterého se Hubáček zúčastnil, mělo velký úspěch. Letecký den v Praze byla však jen první vlaštovka, skupina skutečně vynikla až po armádním leteckém dnu v roce 1933. Po Novákových úspěších v r. 1935 byl v témže roce společně se Širokým převelen do Prahy, aby mohli naše letectví ještě lépe reprezentovat. A tak se slavná trojka opět dala dohromady. Kromě mnoha závodů v republice se zúčastnila soutěže v Rumunsku, v r. 1936 olympiády v Berlíně a předvádění letecké akrobacie v Sovětském svazu a o rok později mezinárodních leteckých závodů v Curychu. Od 1. března 1938 byl Hubáček na vlastní žádost propuštěn z činné vojenské služby a přijat jako dopravní pilot k ČSA. Zde létal na vnitrostátních i zahraničních tratích. V květnu přišla první mobilizace, Josef ale povolán nebyl. Všichni letci se začali připravovat na boj, avšak přišel Mnichovský diktát a naděje i odhodlání národa se zhroutily. Josef Hubáček zažil velkou potupu, když musel létat s osmi leteckými atašé, kteří dohlíželi na plnění a oboustranné dodržování „smlouvy“ podél hranic a přihlížet oklešťování vlasti.

3


Kdyňský rodák byl demobilizován a opět se vrátil k aeroliniím. Zde létal až do německé okupace 15. března 1939. V červenci 1939 se mu až na třetí pokus podařilo přejít do Polska. Z 15 lidí to tehdy zvládli jen dva: Josef Hubáček a Raymund Půda. Následovala cesta do Francie, přecvičení na francouzské letouny a účast v bojích proti Německu. V leteckém souboji sestřelil německého Dorniera 17, ale byl napaden skupinou deseti německých letounů a při nouzovém přistání zraněn. Po kapitulaci Francie odešel do Anglie a byl u toho, když se v polovině července 1940 v Duxfordu u Cambridge začala formovat 310. československá stíhací peruť RAF. Ta se 12. srpna stala bojovou, zúčastnila se bitvy o Británii a 15. září 1940 se podílela na nejtěžší a nejkrvavější letecké operaci. Za tohoto vypjatého souboje sestřelil rtm. Hubáček Messerschmitt Br 110, jeho Hurricane byl ale zasažen a Hubáček byl zraněn. Stroj opustil a zachránil se padákem. V prosinci 1940 byl Josef Hubáček za zásluhy ve Francii a Velké Británii povýšen na poručíka československé a britské armády. Od 16. března do konce dubna 1941 byl instruktorem na československé letecké základně ve Wilmslow. Později byl přeložen k 24. dopravní peruti, kde zkoušel nová letadla, přijal možnost přelétávat letadly z Kanady do Anglie. Prováděl lety na Island, do Irska, po Anglii. V rámci svých úkolů se dostal i do Indie, Řecka, Maroka i mnoha dalších míst. Často také přepravoval důležité osoby. V roce 1945 letěl na Jaltskou konferenci a několikrát do Postupimi. Vezl také paní Churchillovou a při té příležitosti byl představen i ministerskému předsedovi Churchilovi. Po návratu do vlasti 18. srpna 1945 čekalo jeho a ostatní čs. vojáky bouřlivé přivítání. Byl přidělen k vojenské dopravní letce jako pilot na ruzyňské letiště, později velitel letky a od 1. prosince 1945 jako operační důstojník. Ze štábního rotmistra byl v roce 1946 povýšen na štábního kapitána a o rok později na majora letectva. Avšak to byla jen poválečná euforie. To skutečné „poděkování“ mělo teprve přijít. Po změnách provedených u ČSA byl požádán, aby ukončil vojenskou kariéru a vstoupil do ČSA jako vedoucí létajícího personálu. Po únorových událostech se stal vedoucím operačního oddělení. 4. března 1950 se ale dostal do měsíční zajišťovací vazby v souvislosti s havárií letadla ČSA u Rýmařova. Jako politicky nespolehlivá osoba nesměl pobývat na území Prahy a musel vyklidit služební byt na ruzyňském letišti. Vrátil se tedy do bytu po rodičích v rodné Kdyni, kde začal pracovat jako závozník u lesů. Po svém zranění pak až do důchodu pracoval jako vedoucí účetní na MNV Kdyně. S manželkou měl jediného syna Michaela, který dnes žije ve Kdyni. V roce 1969 Josef Hubáček vyhověl leteckým nadšencům z Klatov a pomohl při obnovení činnosti tamního Pošumavského aeroklubu, která byla přerušena v roce 1948. Stal se předsedou a byl jím prakticky až do konce svého bohatého leteckého života. Plukovník Josef Hubáček je nositelem řady československých a zahraničních vyznamenání. Zemřel po dlouhotrvajících srdečních obtížích 9. dubna 1988.

4


Podle článku PhDr. Jaroslava Soukupa z Domažlického deníku

I my jsme s některými z Vás měli možnost navštívit odhalený památník plk. Josefa Hubáčka a výstavu v MKS Modrá hvězda o jeho životě.

Vzpomínka Jedeme na výstavu dokumentů ze života plk. Josefa Hubáčka. Autobus řídí a naší družinu vede Petra Grösslová, vedoucí volnočasových aktivit. A vede si dobře. Je jako naše starostlivá maminka z našich dětských let. Naše první cesta vedla k nově postavenému památníku výše jmenovaného. Nespěchá se, hledím na žulový kvádr, čtu data na desce a v duchu se loučím. „Už jako kluk jsem znal tvé jméno a jako kmet vidím tvůj pomník. Ten žulový blok připomíná tvou touhu po dálkách a jeho vrchol má symbol nekonečna. Ať nikdy nekončí vzpomínky na tvůj odvážný a plný život. Neznám jméno autora pomníku, ale děkuji mu. Děkuji i zástupcům města za jeho realizaci. Poslední ohlédnutí a jdeme dál. Za chvilku čteme „Výstava dokumentů ze života plk. Josefa Hubáčka.“ Vcházíme do budovy, první pohled do sálu a vidím druhý pomník tohoto muže. Kde se vzalo tolik exponátů z jeho života? Kolik práce a čí? Nádherné dílo! Všem tvůrcům, nám neznámým, děkujeme. Děkujeme i našemu Domovu za poučný a hezký zájezd. Jiří Presl

5


Co se u nás událo

Toto čtvrtletí bylo opět vyplněno několika akcemi, které stojí nejen za vzpomínku, ale i za zmínku. Věříme, že jste si jakoukoliv z nich pořádně užili. Pro ty, kteří se z rozličných důvodů akcí účastnit nemohli, nabízíme takové malé poohlédnutí. Doufáme, že Vás tímto nalákáme na ty nadcházející, neméně zábavné a duši hladící.

Výlet do Sušice 11. srpna 2006 Dne 11. srpna 2006 jsme se na milé pozvání sušické starostky, paní JUDr. Marie Rippelové, vydali do Sušice na ostrov Santos, abychom zhlédli „Rytířské turnaje na koních.“ Přesto, že počasí hrozilo deštěm, přivítala nás Sušice krásným slunečním svitem. Přijeli jsme s předstihem, takže jsme si prohlédli trhy historických řemesel, kde si mnozí z nás zakoupili nějakou drobnost a občerstvili se u stánku. Pak už se začaly sjíždět davy lidí, většinou z řad obyvatel ústavů sociální péče, neboť toto představení bylo benefiční. Usadili jsme se tedy na lavice ve druhé řadě a očekávali věci příští. Nejprve promluvila paní starostka, všechny přivítala a pak už mohl začít vlastní program. Na louce, která se v tu chvíli proměnila v královské nádvoří, se proháněli mladí šlechtici na nádherně vyzdobených koních. Úplně jsme se ponořili do příběhu, krásy koní i mladých šlechticů. Představení bylo nádherné a skoro se nám nechtělo se zvedat, když po přídavku byl opravdický konec. Snad jen kručící břicha nás popohnala,

6


abychom si u pravého dubového stolu dali svačinku, co nám z Domova zabalili. Řízky byly výtečné! S plnými žaludky jsme nasedli do auta a huráááá k Domovu s krásným zážitkem ve svém srdci.

Táborák 25. září 2006 Na pondělí 25. září byl naplánován táborový oheň. Naštěstí se udělal krásný den – bylo příjemné teplo a zároveň slunce nesvítilo tak prudce. Tudíž nic nebránilo tomu, aby se táborák mohl uskutečnit. Byl už totiž kvůli počasí několikrát odložen, proto očekávání všech bylo o to větší. Přípravy vyvrcholily v poledne, kdy údržbář Martin nařezal dřevo, navezl lavičky, a pracovnice volnočasových aktivit přinesly všechny další, pro přípravu táboráku nezbytné věci. Ale jejich hlavním úkolem byla příprava vuřtů, na které se tak všichni moc těšili. O přípravu ohniště a zapálení táborového ohně se aktivně postarali sami obyvatelé. V 15:00 bylo vše řádně připraveno a mohlo se začít opékat. K poslechu a především k dobré náladě hrál harmonikář pan Jarábek, který nejenže zahrál a zazpíval mnoho krásných písniček, ale také prohodil nějaký ten lechtivý vtip či pár milých slov k obyvatelům. Mnohokrát se obyvatelé k němu s radostí a s chutí svým zpěvem připojili. Počasí vydrželo celou dobu, až přesně v 17:30, kdy také měl táborák končit a kdy se dopekl poslední vuřt, spadly první kapky deště. To však nikomu již nevadilo a s úsměvem, ale i písničkou na rtech a hezkou vzpomínkou se spokojeně rozloučili. Nadobro se s námi rozloučilo i léto. Vítej Podzime!!!

7


Turnaj v „Člověče nezlob se" 31. října 2006 Na tento turnaj se přihlásilo patnáct odvážných a zároveň hravých obyvatel. Vždyť umění hrát si je důležité nejen, když jste malí, ale stejně důležité je i v dospělosti. Pomáhá nám to odreagovat se, zapomenout na všední starosti a problémy. Podle toho s jakou vervou a nasazením všichni hráli, se toho podařilo dosáhnout. Hrálo se na tři kola. Hráči byli rozlosováni do čtyř skupin. Každá z nich hrála po jedné hře. První dva, kteří umístili své figurky do domečku, postoupili do druhého kola – semifinále. Vznikla tak 2 družstva po 4 hráčích. Opět po jednom souboji postoupili do finále dva nejlepší ze skupiny. V napínavém finále tak změřili své síly paní Votavová, paní Krýslová, paní Bufková a pan Tulej. Souboj byl po celou dobu velmi vyrovnaný a nikdo neměl nic jistého, i když byla poslední figurka hráče pár políček před domečkem. Nakonec se však lítý a poměrně dlouhý souboj rozhodl. Jako první zavedla své figurky do domečku paní Krýslová, vzápětí za ní paní Votavová a po malé „rozstřelce“ s panem Tulejem hru úspěšně zakončila paní Bufková. První výherkyně se mohla těšit z krásného dortu z Milavečské cukrárny, druhá z neméně dobře vypadajícího punčového dortu věnovaného kdyňskou cukrárnou Mango a třetí hráčka se pak těšila z dárkového balíčku věnovaného provozovatelkou bufetu Domova, paní Martinou Kadlecovou. Všem těmto sponzorům moc a moc děkujeme!!

8


Podzimní taneční zábava 9. listopadu 2006 Podzim byl v plném proudu. Všeobecně je o něm známo, že na většinu z nás působí smutně a melancholicky. Aby se vzniku takových nálad zabránilo, uspořádali jsme ve čtvrtek 9. listopadu „Podzimní taneční zábavu“ ve velké jídelně v přízemí Domova. Pro ozvláštnění celé zábavy se začalo trošičku netradičně: pět dam milujících zpěv se rozhodlo zahájit podzimní zábavu pěveckým vystoupením. Všichni přítomní tak vyslechli písničky: „Na louce sedlák seče“, „Kdybych byla ptáčkem“ a „Princezna ze mlejna“. Přes počáteční strach a trému, zvládly dámy nakonec vystoupení bravurně a sklidily tak zasloužený velký potlesk. Poté již následovala volná zábava – hrál a zpíval pan Josef Mihál se svým společníkem. Během zábavy se sice tanečníků na tanečním parketu moc nevystřídalo, zato chvílemi se sálem nesl hromadný a radostný zpěv všech přítomných obyvatel, když muzikanti spustili nějakou velmi známou a všemi oblíbenou písničku. K dobré náladě přispěly i výborné a voňavé vdolečky sypané tvarohem, které připravili zaměstnanci kuchyně. Celá zábava se nesla v radostném a veselém duchu, že se mnohým nechtělo ani odejít, i když už muzikanti skončili. Ale není třeba smutnit! Další zábava se již připravuje!!!!

9


Jak pečovat o své zdraví V této kapitole našeho časopisu se tradičně budeme zabývat nemocemi, jejich příčinami a samozřejmě léčením. Nezapomeneme však ani na léčivé byliny, které zmírňují následky nemocí, nebo působí jako prevence. V tomto čísle se budeme zabývat nemocí zvanou revmatoidní artritida a bylinou zvanou Máta peprná.

Revmatoidní artritida Příznaky revmatoidní artritidy Revmatoidní artritida je nemoc postihující klouby. Poškození kloubu je způsobeno dlouhodobým zánětem, který se projeví jak na kloubech, tak celkovými příznaky (zvýšenou teplotou, únavou, schváceností, celkovou slabostí). Revmatoidní artritida postihuje několik kloubů najednou (polyartritis) charakteristickými zánětlivými změnami: 1. Kloub je oteklý, větší než obvykle. Pokud se otoku dotkneme, zjistíme, že je měkký a teplejší než ostatní části těla. 10


2. Otok kloubu je bolestivý. Bolí nás při pohybu i v klidu. Po rozhýbání se bolest zmenšuje nebo i zcela mizí. 3. Ztuhlost kloubu. Pohyb v kloubu je omezený. Nejnápadnější je ztuhlost kloubu po ránu. Ráno se probudíme a chvíli trvá, než bolestivý kloub rozhýbeme natolik, abychom jej byli schopni používat stejně jako předchozí den. 4. Deformita kloubu. Kloub ztuhne v nepřirozené poloze. Není jej možné rozhýbat ani narovnat do původního postavení. Typické je odklonění prstů k malíkové straně ruky. Kloubní změny pozorujeme zrcadlově na obou polovinách našeho těla. Je-li oteklé a bolestivé levé zápěstí, objeví se otok i na pravém, jindy zánět propukne v obou kloubech současně. Zánět mění náš kloub i jeho nejbližší okolí. Ochabují a mizí svaly v nejbližším okolí kloubu. Šlachy postižené zánětem v okolí kloubu slábnou a snadno praskají (nejčastěji na hřbetu ruky). Revmatoidní artritida probíhá dlouhodobě – léta i desítky let. U někoho je začátek nemoci náhlý, u jiného se rozvíjí zvolna a postupně. Střídají se období, kdy nás klouby bolí, s obdobími relativního klidu. Problémy mohou vyvolat i nepatrné změny v našem okolí – mnozí z nás dovedou podle svých kloubů předpovídat počasí. Těžký průběh revmatoidní artritidy není bohužel možné nikdy s jistotou vyloučit. Pokud je však nemoc včas odhalena a správně léčena, máme velkou naději na zastavení i zmírnění dalšího průběhu nemoci. Příčina revmatoidní artritidy Příčina revmatoidní artritidy není doposud odhalena. Nemůžeme nemoci předcházet ani její výskyt s jistotou předvídat. Nemá smysl trápit se pochybnostmi a nejistotou: Co jsem udělal/a špatně? Čím jsem si to zasloužil/a? Jak jsem tomu mohl/a předejít? Naopak – dobrá nálada, chuť do života dokáže průběh nemoci podstatně zlepšit.

Autoimunita Podstatou nemoci je porucha našeho obranného systému. Co tuto poruchu způsobuje, ještě přesně nevíme, víme však, jak se projeví a jak tyto projevy příznivě ovlivnit. Nesprávná reakce našeho obranného systému se nazývá autoimunitní reakce. Bílé krvinky při ní tvoří tzv. autoprotilátky, které napadají vlastní buňky našeho těla. Jednou z autoprotilátek je tzv. revmatoidní faktor, který je přítomen až u 80 % pacientů s revmatoidní artritidou.

11


Co se stane? Důsledkem autoagresivní reakce našeho obranného systému je zánětlivé poškození tkání těla. Nejvýrazněji se toto postižení projeví na synoviální membráně kloubů. Synoviální membrána vytváří zánětlivou tekutinu, která vyplňuje kloub a poškozuje kloubní chrupavku i kost pod chrupavkou. V okolí kloubu vyvolá zánět bolestivý otok a zvýšenou teplotu okolní kůže. Zánětlivé postižení kloubu se nazývá artritida – odtud tedy i název samotné nemoci – revmatoidní artritida. Zánětem poničený kloub se naše tělo snaží opravit. Kloubní chrupavku však již znovu nevytvoří. K opravě používá tělo vazivovou tkáň – jizvu. Důsledek této snahy však není bohužel nijak zvlášť radostný. Kloub je méně pohyblivý, někdy dokonce až deformovaný a nehybný.

době daleko minulosti.

Revmatoidní artritida je onemocnění dlouhodobé. Často nás provází i celým naším životem. Neznalost přesné příčiny nás však nesmí připravit o naděje. Díky pokrokům v léčbě je dnes možné od většiny problémů úspěšně pomoci. Vyhlídky na kvalitní a spokojený život s nemocí jsou tak v současné optimističtější, než tomu bylo ještě v nedávné

Jak se léčí Možnosti léčby Léčba revmatoidní artritidy je vždy komplexní. Uplatňuje se při ní farmakoterapie (podávání léků), rehabilitace, fyzikální léčba, psychoterapie, ergoterapie (léčba prací) i revmatochirurgie a protetika (obor zabývající se výrobou a použitím podpůrných pomůcek). Každý z přístupů má v boji s Vaší nemocí nezastupitelné místo, a neměl by proto být opomíjen ani zvýhodňován na úkor jiného.

Léky podávané na potlačení zánětu u revmatoidní artritidy lze rozdělit do tří hlavních kategorií: nesteroidní antirevmatika, tzv. léky modifikující (upravující, přizpůsobující) nemoc a kortikoidy

12


(steroidní hormony kůry nadledvinek). V poslední době se rozvíjí nový nadějný typ léčby – tzv. biologická terapie (např. infliximab). Nesteroidní antirevmatika (NSA) Mají účinek protizánětlivý, tj. tlumí zánětlivou aktivitu v místě zánětu, a tlumí bolest postiženého kloubu. Patří k nim např. ibuprofen a diklofenak. Mají řadu nežádoucích účinků, nejčastějším je nebezpečí vzniku žaludečního a dvanáctníkového vředu. DMARD´s Jsou různorodou skupinou léků, které dosud ne zcela jasným způsobem příznivě ovlivňují projevy i průběh nemoci. Patří sem léky proti malárii, soli zlata, sulfasalazin, metotrexat, penicilamin, azathioprin, cyklofosfamid a další. Účinek těchto léků nastupuje s určitým zpožděním. Několik týdnů až měsíců po jejich vysazení může pak účinek ještě přetrvávat. I tyto léky mají své nežádoucí účinky. Mohou poškodit játra i ledviny, zvláště jsou-li už tak málo odolné. V běžně užívaných dávkách jsou však tyto účinky spíše vzácné. Kortikoidy Působí proti zánětu a tlumí nadměrnou reaktivitu obranného systému. Mají obvykle rychlý a vydatný nástup účinku, ale jen dočasný vliv na průběh nemoci. Kromě klasického tabletového podání mohou být podávány i injekčně. Injekce kortikoidů přímo do kloubu vede ke zklidnění místního zánětu. K nežádoucím účinkům patří zvýšená hladina krevního cukru, riziko vzniku žaludečního vředu a osteoporózy. To se však týká spíše dlouhodobého užívání velkých dávek léku. Biologická léčba Biologická léčba se snaží ovlivnit vlastní škodlivý zánět přímo na molekulární úrovni. Používají se preparáty, které blokují působky zánětu přímo na úrovni buněk. K tomuto účelu se používají tzv. protilátky, tj. specifické bílkoviny, které tělo samo vytváří pomocí svého obranného systému k boji proti nežádoucím látkám a mikroorganismům. Mezi biologické preparáty účinné v léčbě revmatoidní artritidy patří i kombinace trávicích enzymů živočišného a rostlinného původu, zahrnované pod pojem systémové enzymoterapie.

13


Rehabilitace, fyzikální léčba (magnetoterapie, vodoléčba atd.) a ergoterapie jsou nezbytnou součástí léčby revmatoidní artritidy. V některých fázích nemoci mohou mít dokonce větší význam než podávání léků. Léčba má udržet dostatečný rozsah pohybu v postižených kloubech, zabránit ochabnutí svalů a ztuhnutí kloubu. Revmatochirurgie podstatně zvyšuje účinnost léčby revmatoidní artritidy. Náhrady poničených kloubů umělými implantáty (tj. endoprotézami) jsou metodou odstraňující zdroj bolesti a vracející pohyb zničenému kloubu. Náhradu je dnes možné provést u kloubů kyčelních, kolenních, ramenních, loketních, zápěstních i prstových.

Pokud budete správně poučeni o možnostech a efektivitě jednotlivých léčebných přístupů, bude mnohonásobně vyšší i účinnost poskytnuté léčby. Nebojte se ptát, dobrá spolupráce mezi lékařem a Vámi je základním krokem k úspěšné léčbě revmatoidní artritidy. Čerpáno z www.revmainfo.cz

Bylinná lékárna Mast na revma Hrst rozmarýnu List violky

30g 30g 14


List tymiánu Alpa

30g ½l

Tuto směs dáme do láhve s širokým hrdlem, necháme 1 týden stát a potom scedíme. Tímto extraktem natíráme bolestivá místa. Obklady na revma Velmi dobře působí, tzv. lesní vlna. Asi ½ kg čerstvého borovicového jehličí máčíme 1 den ve 2 l vody a potom 1 hodinu vaříme. V nálevu máčíme obklady, které přikládáme na bolestivá místa. Hrst sušeného březového listí povaříme 5 minut v ½ l vody, po zchladnutí listí mírně vymačkáme, přikládáme na bolavá místa. Čaje proti revmatismu List lžičníků 20g List jehlice trnité20g List kopřivy 20g List máty peprné20g List rozrazilu10g List řeřichy 10g Jednu polévkovou lžící směsi spaříme ¼ l vroucí vody, necháme ustát a scedíme. Pijeme 2x denně 1 hrnek.

Máta peprná Mátový list se uplatňuje všude tam, kde je zapotřebí zlepšit funkce trávicího traktu, např. v léčbě tzv. dyspeptického syndromu ( porucha trávení ), při nadýmání, v léčbě žlučníkových dyskinézií, ( neřízený pohyb organizmu vyvolaný specifickými podněty) dále podporuje funkci jater. Působí též mírně anesteticky ( znecitlivění ) a tím snižuje bolestivost při chorobách trávicího traktu, příznivě též ovlivňuje činnost slinivky břišní.

15


Je též dobrým inhalačním prostředkem při zánětlivých chorobách dýchacích cest, zvláště spojených s kašlem, při zánětu tzv. vedlejších dutin. Máta peprná je ideální bylinou do složitějších čajových směsí. Osvědčila se kombinace s kozlíkem, s hořkými drogami např. andělikou nebo pampeliškou, s heřmánkem ( jako mírně znecitlivující protizánětlivý prostředek uplatňující se v léčbě chorob trávicího traktu ). Při sólovém podávání se připravuje nálev z 1 čajové lžičky na 200 ml vroucí vody. Obdobný, ale poněkud slabší účinek má i droga z máty kadeřavé, zvané lidově balšám, stejně jako droga z planých mát, např. z lesní máty dlouholisté aj. Máta se nemá aplikovat dlouhodobě a v nadměrných dávkách nemá se používat ani v léčbě nemluvňat. Některé osoby jsou na mentol alergické, ty nesmějí mátu léčebně užívat vůbec. Pro zevní užití se někdy užívá k tišení bolestí a uklidnění podrážděné pokožky mátový olej s příměsí glycerinu. Máta je vhodným fytopreventivem žlučníkových a jaterních poruch, ovšem právě při jejím používání výrazně platí zásada, že nic se nemá přehánět. Pro preventivní použití je zejména vhodná kombinace meduňky lékařské, máty a rozmarýny v poměru 3:2:1. Tato kombinace podporuje vylučování žluči do střev, harmonizuje poměry v trávicím traktu, mírně uklidňuje, zlepšuje trávení a podporuje krevní oběh. Pije se též osvěžující čaj, připravený z 6 čajových lžiček máty a 2 čajových lžiček nati rozrazilu lékařského na 1 litr vřelé vody. V prevenci poruch libida někdy pomáhá čaj ze 2 čajových lžiček máty a 1 čajové lžičky saturejky na sklenici vroucí vody.

Čerpáno z: Bylinkový receptář – Hana a Zdeněk Formánkovi Byliny v prevenci – J. A. Zentrich

Rozhovor V této rubrice Vám pomocí rozhovoru představujeme jednotlivé zaměstnance – ať už z řad vedení či těch, kteří se o Vás dennodenně starají.

16


Sami si můžete určit, kdo by to měl být příště a můžete na něj směřovat svoje dotazy. Pro čtvrté číslo Vašeho časopisu jsme vyzpovídali vedoucí sociálního úseku, paní Pavlínu Vlčkovou

Otázka: Kde a kolikátého jste se narodila a odkud pocházíte? Odpověď: Narodila jsem se 1.11.1976 v Domažlicích. Celé dětství jsem bydlela ve Kdyni. Otázka: Jaké jsou Vaše zájmy a koníčky? Máte ráda kulturu? Odpověď: Mezi mé koníčky patří sport, hudba, čtení. O kulturu se také zajímám. Otázka: Bylo Vaším snem stát se zdravotní sestrou a co Vás na tomto povolání přitahuje? Odpověď: Mým snem nebylo stát se zdravotní sestrou, ale se svojí volbou jsem velice spokojená. Na mém povolání mne těší možnost pomáhat. Otázka: Vybavujete si, jaká jste byla jako dítě? Odpověď: Jako dítě jsem byla tichá, hodná. Otázka: Je obtížné vyrovnávat se každodenně s „vrtochy“, přáními, požadavky nás obyvatel? Jak to zvládáte? A máte ještě dost trpělivosti, síly a času pro svoji rodinu? Odpověď: Každý máme své potřeby, nálady a já se snažím svým přístupem , aby život v Domově byl pohodový a bez problémů. Na svoji rodinu si vždy čas i trpělivost najdu. Otázka: Kam nejčastěji jezdíte na dovolenou? Dáváte přednost zahraničí nebo tuzemsku? Odpověď: Dovolené trávím sjížděním řek a turistikou. Otázka: Pamatujete si na svoji první dětskou lásku? Odpověď: Ano. Otázka: Můžete nám prozradit Vaše nejbližší plány do budoucna? Odpověď: Nemám plány, žiji současností. Otázka: Jaké je Vaše životní motto a máte nějaký životní vzor? Odpověď: Přej a bude Ti přáno. 17


Otázka: Jaké je Vaše oblíbená píseň, květina, barva, hudba, kniha, zvíře, osobnost? Odpověď: Oblíbená píseň: Čmelák Květina: růže Barva: růžová Hudba: folk, rock Kniha: Vejce a Já Zvíře: pes Oblíbená osobnost: nemám

Citáty Jako voda prýštící z pramene nezamrzne, tak pravé přátelství v neštěstí nikdy neochladne. Seneca Dokud žijeme, učíme se jak žít. Seneca Hloupost je nejzvláštnější ze všech nemocí, netrpí jí nemocní, ale ti okolo něj. Jacgues Prevert Květnatá slova, falešná řeč. Čínská moudrost Kdo jí zadarmo, nebude syt. Arabská moudrost Čím méně jíš, tím víc ti chutná. Moudrost Staré Číny

Příběhy ze života 18


Do pátého čísla vašeho časopisu se sešlo mnoho vašich krásných příběhů. Jsme tím velice potěšeni a moc fandíme těm, kteří se nebojí ani nestydí podělit se se svými zážitky a vzpomínkami s ostatními. Jen tak dál!!!!!

Jak skončila půlnoční vánoční mše Každým rokem jsem chodívala o Štědrém večeru na Půlnoční mši svatou do kostela. Na tuto mši jsem se domluvila s děvčaty a s mým bratrancem. Domluvili jsme se, že půjdeme do Žinkov do kostela, jinak chodíme do Měčína. Naše cesta do Žinkov vedla zasněženým lesem, ba i měsíc nám svítil na cestu. Šlo se nám moc hezky. V kostele jsme si sedli do lavice. Já jsem si sedla zrovna na kraj lavice a při kázání pana faráře jsem tvrdě usnula, protože jsem byla z cesty celá vymrzlá. Po té jsem spadla z lavice na zem. Rána to byla veliká, že i pan farář přestal kázat a všechno se to ohlíželo tam na mne. Já jsem rychle vstala ze země a s děvčaty jsme hned odběhly za kostel, kde jsme se vysmály. Od té doby jsme chodily na Půlnoční mši svatou do Měčína a už ani na žádnou mši do Žižkov. Berková Barbora

19


Krutý život Tento skutečný životní příběh se stal před první světovou válkou, a to ve městě Benešově vzdáleném asi 40 km od Prahy. Rozkládalo se zde konopišťské panství následníka trůnu – arcivévody Františka Ferdinanda De Este a jeho manželky, hraběnky Žofie Chotkové. Udála se zde část pravdivého života mojí babičky, z tatínkovy strany, kterou jsem ale nikdy nepoznala. Narodila jsem se totiž o mnoho, mnoho let později, ale její děti si to vyprávěly mezi svými rodinami, vnukům i pravnukům. Moje babička byla původem židovka jménem Anna Lustiková. Byla mladá a velice hezká, nebylo tedy divu, že se do ní na první pohled zamiloval můj dědeček, který však byl křesťan. Měl však takzvanou ,, definitivu“. Jako obecní zřízenec byl pod penzí. Byla to služba těžká, ale stálá, a tenkrát dobře placená. Jeho povinností bylo každý den brzy ráno rozžínat lampy na nároží ulice celého města a pozdě večer je zhasínat. Babička se svatbou souhlasila a z lásky k dědečkovi se dala dokonce pokřtít na katoličku. Měli spolu hezkou řádku dětí, celkem šest a sedmé na cestě. Byl to můj tatínek. Tenkráte se stalo ale velké neštěstí. Každodenní těžká práce vyčerpala dědečka natolik, že dostal rychlé souchotiny a záhy zemřel, ve věku nedožitých 40 let. Pro jeho vdovu to znamenalo ztrátu životní opory a čekala ji bída a hlad. Přestěhovala se do domu v nejchudší části města zvané ,,Cihelna“, kde žilo asi deset chudých českých rodin, také postižených. Majitelem tohoto činžovního domu byl sice Čech, ale jako veliký boháč byl to známý necita a vydřiduch. Když babičce došly poslední peníze a nemohla zaplatit činži, udělal snad nejhorší skutek svého života. Nebohou ženu v devátém měsíci těhotenství i se šesti dětmi a veškerým nábytkem vyhodil na ulici do mrazu a sněhu. Bylo to o vánocích a nebohá babička se ve mdlobách zhroutila na chodník. Ostatní chudé rodiny, které

20


celý výjev pozorovaly oknem, počkaly až majitel odešel. A pak se rychle rozběhly pomoci. Sami, kteří neměli co do úst a dětí jako kuželek, si rozebrali jednotlivě všechny její děti i s babičkou k sobě do svých rodin. A tehdá se narodil můj tatínek už jako pohrobek. Nejdůležitější na tom bylo to, jak se dovedly chudé české rodiny navzájem podporovat a držet při sobě. Snad proto, že z nich žádný nic neměl, a jeden s druhým měl soucit. Tato situace však nemohla dlouho trvat, a tak bylo všech šest dětí dáno do služby k bohatým sedlákům do okolních vesnic. Byly ještě malé, ale nedalo se nic dělat. O tom, jaký měly nebohé děti život, by se mohl napsat další román. Babička zůstala tedy s nemluvnětem sama a hledala si práci. O jejím neštěstí se dozvěděl hajný z konopišťského podhradí, který býval přítelem mého dědečka. Poprosil paní hraběnku o pomoc pro ubohou ženu. Byla to soucitná paní českého původu, sama byla matkou tří dětí a přála chudému lidu. Přimluvila se tedy u svého chotě a babička dostala práci v konopišťském parku. Dokonce mohla ona a všech ostatních deset chudých rodin, co jí pomáhaly, chodit zadarmo sbírat dříví do lesa, aby se v zimě ohřály. Arcivévoda byl tvrdý Němec a žádný bez jeho dovolení nesměl vkročit na jeho panství. Byl vášnivým lovcem a vše živé, co skákalo, běhalo, nebo létalo, bylo bez milosti zastřeleno. Jen jeden ušlechtilý cit byl v jeho prsou. Veliká to láska k jeho ženě, kterou nade vše miloval a splnil jí každé přání. Paní hraběnka bývala dvorní dámou na rakouském císařském dvoře ve Vídni, u mocnáře Františka Josefa I. . Poněvadž byla českého původu, navíc velká krasavice a velmi vzdělaná paní, zažila mnoho ústrků a závisti od ostatních dvorních dam. Mladý arcivévoda se do ní vášnivě zamiloval a přes velký odpor a protest rakouského císaře, ji pojal za svou manželku. Usídlili se spolu na konopišťský zámek, kde celkem spokojeně žili. Až v Srbsku při vojenských manévrech sarajevský atentát ukončil jejich život. Byli oba zastřeleni v autě kulkami do prsou, a to srbským studentem Principem. Zemřeli oba společně a s nimi i jejich velká láska. Arcivévodu nikdo nelitoval, protože to byl krutý pán, ale na paní hraběnku Žofii vzpomínalo mnoho chudých lidí. Zanedlouho vypukla první světová válka a životy všech lidí se obrátily úplně jiným směrem. A tak za zimních dlouhých večerů, když jsme sedávali potmě a jen oheň z otevřených dvířek od kamen osvětloval celou světnici, jsem jako malé děvče se zatajeným dechem naslouchala dávným vyprávěním ze starých časů. Byly to mé dvě tety, tatínkovy vlastní sestry, které si toto vše pamatovaly. Byla jsem u nich na vychování celých pět let, a to v době, kdy moje maminka těžce onemocněla. Svým vyprávěním mi dávaly rady do života a tehdá jistě netušily, jak dobře si je zapamatuji. Abych si nikdy nezoufala, i když život bývá někdy krutý, že existovali lidé, kteří toho museli prožít mnohem více a museli vydržet. Až párkrát v životě budu sražená na kolena, musím umět vstát a jít dál. Být skromná, abych se mohla s horším životem snáze vyrovnat. Vyhýbat se zlým lidem, ale nešťastným umět pomoci. Nikoho neponižovat, ale také se nikdy nenechat ponižovat od druhých. Mít ráda svoji zem, pamatovat si, z čeho jsem vyšla, a nikdy se za svoji národnost nestydět. Držet se Boha a všechno v životě se překoná. Jejich moudrá slova jsem si vtiskla hluboko do srdce a mnohokrát pomohla. Dnes odpočívají obě mé tety na benešovském hřbitůvku a já už jen teskně vzpomínám…. Čest jejich památce!

21


,, Rusalka“

Vzpomínka na Astru Jako školačka jsem navštěvovala poslední školní roky v Domažlicích. Pak když jsem začala chodit do práce do Kdyně, měli jsme doma na vesnici, kde jsem vyrůstala, kromě několika králíků, slepic, dvou beranů, kočky Micky i fenku, které jsme říkali Astra. Ačkoliv to byl takzvaný pouliční pes, byla velmi chytrá, obětavá a odvážná. Nikomu nikdy neublížila. Mohu vám o ní říct to, že nikdy nedala ublížit koťatům, které měla naše kočka Micka. Když jim dal přede dveře můj otec misku s mlékem, vždycky dala Micce přednost, koťata pohlídala, a pak si sama vzala, co zbylo na ni. A taky věděla, kdy přesně jede odpolední autobus. Pokaždé, když jsme se vraceli z práce nebo ze školy domů, nám běžela vesele naproti. Podle ní si člověk mohl nařídit hodinky. Byla velice přesná a taky chytrá. Třikrát v týdnu k nám do prodejny smíšeného zboží jezdilo pekařské auto. Vždycky když jelo okolo, Astra nemeškala a běžela si sama pro svůj oblíbený rohlík. S ním pak běžela zpátky domů. Dnes už nevím, jak to věděla, snad se tomu naučila časem. To že tam byla, věděl i můj otec. Ten šel vzápětí nakoupit a paní prodavačka mu řekla: ,, Byla tu vaše Astra“, a on kromě nákupu zaplatil i její oblíbený rohlík. Byla též velmi odvážná. Jednou večer, když jsem se vracela domů z práce, visela na stromě mrtvá liška. Dostala se totiž do kurníku. Astra 22


zuřivě štěkala, až můj otec vyšel ven a lišku zneškodnil. Protože ho pokousala, musel do nemocnice, kde dostal injekci proti vzteklině a Astra musela též na veterinární prohlídku. Naštěstí liška vzteklinu neměla, tak se otec brzy vrátil z nemocnice domů. A Astra? Od té doby zůstala naším oblíbeným psím kamarádem. Po této příhodě s liškou již dlouho nežila. Měla ještě štěňátko, které můj otec daroval sousedovi Mirkovi. Moc si ho přáli. Oni totiž věděli, že je Astra hodná a obětavá, a chtěli mít pejska, jako je ona. Ale dlouho jej neměli. Bylo to tenkrát v létě, špatně za sebou zavřeli vrátka a Punťa, jak mu říkali, vyběhl za nimi ven a přejelo ho auto. To byl Astřin poslední potomek, protože než se to stalo, odešla do psího ráje ona. Mirek byl velice smutný, ale to už je takový osud, jak u lidí, tak u zvířátek. A já stále v duchu vzpomínám na obětavou, odvážnou a milou psí mámu, naši Astru, která nikdy nedala nikomu ublížit a zachránila nám pár slepic, které jsme doma měli. Votavová Marie

Vzpomínka z lázní Karlova Studánka Kdeže ty dávné doby jsou, kdy moje dovolená patřila místům, kde zdraví se navrací. Ať to byly Tatry, Luhačovice, Piešťany, ale hlavně Karlova Studánka. Druhým rokem se uskutečnilo moje seznámení s Maruškou a partou horníků z Ostravska. Já byla jejich ,,baba“, když se prozradilo, že jsem bydlela ve Slezsku. Přidala se k nám ještě Eva, Jarmila a Liduška. Na delší túry chodila celá parta. Praděd, Ramzová, Mechové jezírko, Jeseník. Ráno procedury, odpoledne výlety, večery patřily kulturním pořadům ( herci z divadel ) a též tanci. Kratší výlety se konaly, když nás honila mlsná. Lesem přes kopec na výborné koláčky a kávu do Malé Morávky. Jindy do restaurace Hvězda pod Pradědem na výtečné topinky, ty jen křupaly, s pivčem. Třetí sousední vesnice na ,, šmakovní“ pstruhy. Na malovaném větším talíři s oblohou. Na okraji talíře hořčicí psáno ,, Dobrou chuť“. To jsem nalákala na dobroty, že? Jen s Maruškou podnikala jsem výlet stezkou vodopádu Bílé Opavy. Schůdná nebyla ( zakázaná ). Spadlé suché větve, listí, chyběly lávky, slézaly jsme povalené kameny i balvany a také se i namočily. Proč by se podle ní mělo chodit po značené trase? Potrpěla si na dobrodružství a ráda zatahovala do něj druhé. Večer si vždy utahané nohy ráchala v umyvadle.

23


Nezapomenutelná byla pro nás, jen děvčata, odpolední procházka do parku. Taková výjimečnost se vidí málokdy. Vklíněn do lesního porostu na pokraji, postaven kostel. Při pohledu na něj jsme strnuly. Strnulost byla oboustranná. V lesním porostu na široké hrudi hlava s mohutnými parohy statného jelena. Minuta, a zmizel. Pozváni Janíčkem a dalšími na pokoj, bylo další milé překvapení. Za budovou dvorek a za ním les. Janíčkovým zavoláním ,, Honzo“ se brzy vyhrnulo stádo asi 10ti laní se statným jelenem v čele na krmení chleba se solí. Zážitky ty byly v době říje. Jeden málem strašidelný zážitek byl pro mne, Marušku a Jarmilu výlet na Zdravou horu. Obestřena byla tajemnem. Chtěly jsme vidět sviště a kamzíky. Nebyl zrovna žádný program a my se lesní cestou nad lázeňskou budovou vydaly za dobrodružstvím. K hlavní cestě bylo ještě dost daleko a Maruška rozhodla, že se vydáme lesní průrvou, před kterou jsme zastavily. Při pohledu na ni jsme jen s Jarmilou obrátily oči v sloup, a také měly trochu strach. Jde se, zavelela Maruška. Svízelná cesta začala. Výmoly, padlé suché větve, ve vysoké trávě shnilé pařezy. No paráda! Konečně jsme vyšly z lesa a držíce se za ruce, stály před žárem vyprahlou pustinou. Obestřeny náhle jakousi mlhovinou ocitly jsme se v pitoreskním světě. Velké ploché kameny 2 až 4 stupňovitě nad sebou s převisem, holé pahýly stromů a kleče. Opravdu na nás dýchlo tajemno. Konečně jsme se vzpamatovaly a ztichlé se vydaly na sestup dolů. Byl horší, dost se šeřilo. Omámeny jakýmsi tajemnem došly jsme domů a moc velká řeč s námi nebyla. Už nikdy jsme tam nešly! Snad se Vám vše nezdá, ale ono se to těžko vypráví. To se musí prožít! Abych neukončila málem hororem, tak pro nás děvuchy byl příjemný výšlap na Dívčí kameny opředené pověstmi a bájemi. Tak jsme celá parta od r 1976-89 jezdila do Studánky. Jenom my děvuchy (tak nám říkala mužská část) scházely se 3x do roka v Praze, nebo u Milady v Černošicích při chutné číně a vínku. Byly to hezké doby přátelství. Dnes už jen písmem já a Maruška na vše vzpomínáme. Ostatní odešly odkud není návratu. Věra Turková

24


Citáty – život a čas Jack Welch: Život je možné prožívat jen směrem vpřed a chápat jen směrem vzad. O´Henry: Člověk se nikdy netěší z něčeho tak, jako se těšil na něco. Seneca: Není pravda, že máme málo času, pravdou ale je, že ho hodně promarníme. L.N. Tolstoj: Naše tělo je stroj k žití. Je k němu uzpůsobeno, je to jeho přirozenost. Nechte život, aby v něm žil. Alan Lakein: Nedostatek času neexistuje. Všichni máme dost času, abychom mohli udělat všechno, co opravdu udělat chceme. Hyrum Smith: Každé ráno máme po zazvonění budíku úplně novou příležitost udělat v čase, který nám byl darován, to, co chceme. A po celý zbytek života budeme tento dar dostávat znovu a znovu. George Santayana: Kdo si nepamatuje minulost, je odsouzen k jejímu opakování.

Adopce na dálku Před devíti měsíci jste se někteří z vás rozhodli finančně podporovat osmiletého indického chlapce Miltona v projektu Adopce na dálku pod záštitou Diecézní katolické charity Hradec Králové. Měsíční splátka pro každého z vás činí 8,- Kč, tzn. že za čtvrtletí je to celkem 24,- Kč. Celková částka je pak vámi splácena taktéž ve čtvrtletních splátkách, které jsou prostřednictvím pracovnic úseku volnočasových aktivit posílány poštovním poukazem na konto Charity. Při první splátce uskutečněné 18. května se vybralo 1255,- Kč a na konto byly odeslány 19. května 2006. Druhá splátka se uskutečnila před více než 14ti dny, tedy 18. srpna a tentokráte se podařilo shromáždit 25


1335,- Kč, které byly poslány na konto 22. srpna 2006. 20. listopadu se uskutečnila třetí splátka, při které bylo vybráno 1298,- Kč. Tato částka byla odeslána na konto 21. listopadu. Za vámi poskytnuté prostředky ještě jednou děkujeme!! Čtvrtá splátka se uskuteční za další tři měsíce, přesněji v pondělí 19. února 2007. Připomínáme, že tyto vybrané finanční prostředky jsou výhradně použity na uhrazení školného, školních pomůcek, školní brašny a uniformy, cestovních výdajů, stravy a zdravotní péče. Všechny další informace jsou uvedeny v třetím čísle časopisu Pod Korábem či ve vitrínce v hale Domova nebo se můžete obrátit na pracovnice volnočasových aktivit.

Pojďme se zasmát Ta Kdyňská slečinka, chce se vdávat, neumí slepice ohledávat. Chytila kohoutka na zahrádce, křičela : ,,Maminko, ta má vejce“. Jejda holka – ty jsi chomout, to není slepice, to je kohout. Krýslová Růžena Do obchodu vběhne zoufalá žena, v obou rukou nákupní tašky, dole oblečená jen do kalhotek. Ptá se vedoucího obchodu: „Prosím vás, nenašla se tady sukně, které se držely dvě děti?“  Přijde deset ženských duší do nebe. Svatý Petr je zarazí před nebeskou bránou:

26


„Do nebe smí jen počestné ženy. Vy, které jste byly za života svým mužům nevěrné, se otočte a jděte do pekla!“ Devět duší se otočí a odchází. Svatý Petr za nimi volá: „Počkejte! Tu hluchou si vezměte s sebou!“  Panu Novákovi zemřela žena. Na pohřbu se sešlo mnoho příbuzných. Pan farář měl dojemnou řeč, ve které pravil, že odešla milá, hodná, věrná a pracovitá manželka. V tu chvíli vdovec vyskočil a šeptá ostatním: „Pojďte rychle pryč, jsme na jiném pohřbu!“  Přijde pán k věštkyni a ta mu nabízí, že mu za stovku vyvěští budoucnost. „Já bych potřeboval spíš minulost. Zjistěte mi, ve které hospodě jsem včera nechal peněženku s výplatou.“  Proč jsou vdané ženy podstatně robustnější, než svobodné? Svobodné přijdou domů, podívají se, co je v ledničce a jdou do postele. Vdané přijdou domů, podívají se, co je v posteli a jdou do ledničky.  Mladá dívka k matce: „Já toho Pepu za manžela nechci, je zrzavý.“ „Ale jdi, tu chvíli to vydržíš, on z tebe brzy zešediví.“  Potká kamarád kamaráda: „Tak jsem slyšel, že jsi se oženil.“ „No jo, to víš, v závodní jídelně už mi nechutnalo.“ „A pomohlo to?“ „Docela jo, teď už mi v závodní jídelně chutná.“

Co vás zajímá V kanceláři sociální pracovnice byly nalezeny pánské náramkové hodinky. Kdo je postrádá, může si je zde vyzvednout.

27


Jóga pro oči Chcete, aby vám oči dlouho sloužily? Můžete jim pomoci speciálními cviky i správnou relaxací. Pusťte se do oční sestavy. Pomoci unaveným očím, posílit oční svaly, zlepšit obtíže, jako je dalekozrakost, krátkozrakost nebo šilhání – to vše slibuje tzv. Batesova metoda. Jaké jsou hlavní cviky ‚jógy pro oči‘? Princip Batesovy metody je jednoduchý: oko by se nemělo ‚fixovat‘ (naopak se má neustále uvolněně hýbat), je třeba pravidelně mrkat a odpočívat. Samotné cvičení vyžaduje disciplínu a pravidelnost. Provádí se alespoň třikrát denně deset minut, výsledky lze očekávat až po delší době cvičení. Mezi některé ze cviků této komplexní metody poté patří tyto: Kývání. Tento cvik bývá nazýván také ‚sloní valčík‘: nohy máte mírně od sebe a otáčíte se pomalu doleva a poté doprava, až do 90 stupňů. Očima přejíždíte pokoj s tím, že na konci se vždy podíváte až za své rameno. Pravidelně mrkáte. Toto cvičení se provádí vždy pět minut ráno a večer (nemáte-li čas provádět jiná cvičení, tak častěji). Zaostřování. Podíváte se do dálky, poté zavřete víčka. Když si toto ‚mrkání‘ dobře procvičíte, přichází třetí krok: imaginární pohled dovnitř svého mozku. ‚Magická tužka‘. Představujte si, že špičkou nosu obkreslujete to, co vidíte před sebou: obrys autobusu, tvar nábytku. Jak mohou oči relaxovat? Zakryjte si oči dlaněmi – tak, že z nich vytvoříte ‚mušličky‘,zároveň se ale prsty nedotýkají očí. Lokty si opřete o stůl nebo o velký polštář položený na kolena a uvolněte se. Takto několik minut zůstaňte sedět v naprosté tmě, vždy párkrát denně. Můžete si také vybavovat nějaké okamžiky, zážitky nebo představy, které ve vás vyvolávají pocit štěstí.

Výročí Chceme Vás informovat o možnostech pořádání soukromých rodinných oslav ku příležitosti Vašeho významného životního jubilea. K tomu postačí se včas domluvit s pracovnicemi volnočasových aktivit a dohodnout se na přesném dni a čase. Pak už nic nebrání tomu, abyste si svoji „párty“ uspořádali za ochotné pomoci a asistence určeného zaměstnance 28


v malých jídelnách na patrech.

Prosinec 2006 Jmeniny 4.12. 8.12. 18.12. 23.12. 24.12.

- pí. Barbora Berková, pí. Barbora Paroubková, pí. Barbora Kabátová, pí. Barbora Morsteinová - pí. Květoslava Šafaříková - p. Miloslav Brychcín - pí. Vlasta Čubová - pí. Eva Paumerová

Narozeniny 2.12. 6.12. 6.12. 7.12. 16.12. 21.12. 24.12. 29.12.

- p. Josef Tulej - pí. Anna Beerová - pí. Josefa Kylarová - pí. Barbora Kabátová - p. Vladimír Skřivánek - pí. Oldřiška Pašková - pí. Anna Šimánková - pí. Květuše Beranová

Leden 2007 Narozeniny 1.1. - pí. Marie Korbová 1.1. - p. Josef Polívka 5.1. - pí. Blažena 13.1. - p. Josef Vrba 18.1. - p. Josef Tyml 19.1. - p. Jiří Bauer 25.1. - pí. Drahomíra 25.1. - pí. Věra Turková

Sulatická

Kadlecová

29


28.1.

- pí. Eva Paumerová

Únor 2007 Jmeniny 4.2. 8.2. 15.2. 17.2.

-

pí. pí. pí. pí.

Jarmila Javorská, pí. Jarmila Valečková Milada Bufková, pí. Milada Zirhutová Jiřina Reissová, pí. Jiřina Škantová Miloslava Čivišová, pí. Miloslava Jandová

p. p. pí. p. p. pí.

Miroslav Reiss Václav Šimánek Miloslava Čivišová Jan Konopík Rudolf Vavřík Anežka Šroubová

Narozeniny 4.2. 7.2. 11.2. 18.2. 24.2. 26.2.

-

Sviť sluníčko zlatým světlem, s láskou pohlaď zemi teplem. Pohlaď toho, kdo dnes slaví a popřej mu štěstí, zdraví. Pošimrej ho za nás maličko, ať dnes září jako sluníčko.

Plánované akce pro zimu 2006/2007 Blíží se čas vánoční a s ním vše, co je pro něj typické. Od pečení vánočního cukroví, po výrobu ozdob, dekorací a dárečků až po vánoční vystoupení v podobě dětských besídek. Program je opravdu nabitý a my doufáme, že každého z vás osloví alespoň jedna z nabízených akcí. Zde je seznam akcí. Chceme jen upozornit, že data jednotlivých akcí se mohou ještě změnit. O změnách budete včas informováni pomocí plakátků a rozhlasem Domova. Je také možné, že výčet akcí není úplný. O každé nové akci vás taktéž včas informujeme stejným způsobem.

Prosinec 2006 30


5. prosince 16:00 10. prosince 14:30 souboru Mráček 13. prosince 9:30 15. prosince 9:30 18. prosince 13:00 19. prosince 13:00 ZŠ ve Kdyni 20. prosince 14:00 21. prosince 14:30

Mikulášská zábava Besídka národopisného dětského Besídka dětí z MŠ v Markově ulici Besídka dětí z MŠ v Dělnické ulici Výroba svícnů Besídka dětí z družiny při Masarykově Zdobení vánočního stromku Vánoční posezení s malým překvapením

Mimo jiné se bude péct vánoční cukroví. Den a čas se dozvíte z plakátků vyvěšených na obvyklých místech. Taktéž k nám 14. prosince opět zavítá čtyřnohá kamarádka Jackie s paní Bőhmovou. Všichni zájemci o setkání se sympatickým chlupáčem se mohou nahlásit u Petry Szőkőlové (malá Petra ).

Leden a Únor 2007 V novém roce a především v jeho prvních dvou měsících pro vás připravujeme nejen nějaké dětské pěvecké vystoupení, ale i cestovatelskou přednášku a nebude chybět ani soutěžní klání, tentokráte v podobě vámi oblíbené slovní hře Město, Jméno, Zvíře, atd.

Křížovka o ceny Milí milovníci luštění a vůbec všelijakého „hlavulámání“! Máme tu pro vás opět křížovku o ceny, jejímž sponzorem je i tentokrát „Restaurace a penzion Černý orel“ ve Kdyni na Náměstí č. p. 24. Chcete-li i Vy vyhrát jeden ze tří poukazů na občerstvení v hodnotě 100,- Kč, vhoďte vyluštěnou tajenku nejpozději do pondělí 18. 12. 2006 do schránky přání a stížností v hale v přízemí nebo odevzdejte pracovnicím volnočasových aktivit. Slosování proběhne ve čtvrtek 21. 12. 2006 ve velké jídelně během Vánočního posezení. Zbývá jen popřát hodně úspěchů při luštění a štěstí při losování!!! 31


Zdroj tajenky: Senior Revue 6/06

Luštění pro volný čas Pro toho, kdo si chce zachovat mozek v co nejlepším stavu do vysokého věku, platí, že čím víc ho bude namáhat, tím déle mu bude mozek sloužit. Poslední výzkumy ukazují, že stimulace důležitých mozkových center nejen zpomaluje přirozený úbytek mentálních schopností, ale ve skutečnosti i zlepšuje činnost mozkových buněk. 1. Ve filmu „Marečku, podejte mi pero!“ hrál Václav Lohnický postavu: a) Hliníka b) Tučka c)Hujera 2. Ve filmu „Jak vytrhnout velrybě stoličku“ hrál roli malého Vaška a) Tomáš Holý b) Michal Dlouhý c) Martin Zounar

32


3. Kdo se stal ve 14. stol. Prvním stavitelem katedrály sv. Víta v Praze? a) Matyáš z Arrasu b) Matěj Rejsek c) Orsi de Orsini 4. Největší evropská činná sopka Etna leží na ostrově: a) Sardinie b) Korsika c) Sicílie 5. Cařihrad bylo u slovanských národů pojmenování pro dnešní turecké město a) Bursa b) Istanbul c) Ankara 6. Muhammad Ali je muslimské jméno, které přijal úspěšný americký boxer a) Sonny Liston b) Joe Frazier c) Cassius Clay 7. Výrok „Stát jsem já.“ je připisován francouzskému králi: a) Ludvíku VIII. b) Ludvíku XIV. C)Ludvíku XVIII 8. Italské národní jídlo polenta je: a) kukuřičná kaše b) uzená ryba

c) zeleninová polévka

9. Nejrychlejším pozemským savcem je: a) gepard b) vlk c) tygr 10. Fujara je hudební nástroj: a) bicí b) dechový

c) smyčcový

Správné řešení: 1c, 2a, 3a, 4c, 5b, 6c, 7b, 8a, 9a, 10b Zdroj: Senior revue

6/06

Novoroční Turková Věra

Loučení nastane S rokem starým Co nový přinese nám as? To jemu ponecháme na vůli My vykročíme vstříc krokem jarým Nuceni čekat jen co přinese nám v každý roční čas.

33


Vánoční blahopřání Vážení obyvatelé, Opět se rok s rokem sešel a nastává doba těch nejkrásnějších svátků v roce, kdy se lidská srdce otvírají a kdy všichni podléháme tajmenému kouzlu Vánoc. Zapomeňte alespoň na chvíli na své starosti a vychutnejte si klid a pohodu těchot nastávajících svátečních dnů. Přeji vám za sebe a za všechny zaměstnance krásné Vánoce, plné pohody, klidu a radsti. Ať mezi ty nejvzácnější dary patří láska, porozumění a pevně zdraví a ať Vás tato příjemná atmosféra provází po celý rok 2007. Mgr. Jakub Žákavec ředitel

Pod Korábem, časopis Domova důchodců Kdyně, Vychází čtvrtletně, Datum vydání 5.12.2006, Redaktorka: Petra Grősslová, Lenka Schauerová, Petra Szőkőlová, Obrázek na titulní straně: p. Presl Jiří, mail: info@dd.dokdyne.cz telefon: 379 410 620, adresa: Pod Korábem 669, 345 06 Kdyně, Účet 1013038280, IČ: 750 07 746

34


Casopis_5