Page 1

Časopis Domova důchodců Kdyně, příspěvková organizace

Prosinec 2008


Úvod Vážení obyvatelé, v tento vánoční čas Vám nabízíme nové, již dvanácté číslo oblíbeného časopisu. Doufáme, že v tomto slavnostním vydání naleznete řádky, které Vám vyloudí úsměv ve tváři, pohladí po duši a obohatí o nové poznatky. Blíží se Vánoce, svátky klidu, kdy se plní lidská přání. Nadělme si pod stromeček více lásky, porozumění, tolerance, milých slov a nepostradatelný úsměv. O Vánocích myslíme na ty, na kterých nám opravdu záleží. Jsou jako bílé vločky, snášejí se na naši rozehřátou dlaň. I kdyby se nám nepovedlo všechny tyto vločky pochytat a pošeptat jim tiché vánoční přání na dlani, stále můžeme svá přání pošeptat do zimního vánku a ten je roznese do všech koutů k našim blízkým. Na konci roku se asi všichni ohlédneme za uplynulým rokem a zamyslíme se nad tím, co nám vzal a co dal. S pokorou přijměme všechny dary života, úspěchy i neúspěchy. Přejeme Vám abyste rok 2009 prožili v klidu, pohodě, obklopeni svými blízkými, kteří vás mají rádi.

Váš kolektiv zaměstnanců 2


Zajímavá místa v našem okolí V dnešním putování po zajímavých místech v našem okolí bychom Vám rádi představili město vzdálené od našeho Domova asi dvacet kilometrů. Jsou to Klatovy s bohatou historií a množstvím památek. Mnozí z Vás toto město již za svůj život navštívili, ať už kdysi, se svými rodinami, nebo při některém z výletů pořádaném naším Domovem.

KLATOVY

V jihozápadní části České republiky na Drnovém potoce, 3 km od jeho soutoku s řekou Úhlavou, na mírném návrší, obklopené zalesněnými kopci, se rozkládají Klatovy. Bohatá historie tohoto královského města sahá hluboko do minulosti. Archeologické nálezy dokládají život pravěkých lidí již od mladší doby kamenné. Původně byly Klatovy malou vsí na staré obchodní stezce vedoucí z Bavorska do Čech. Okolo roku 1260 král Přemysl Otakar II. povýšil osadu na královské město. To mělo pravidelný šachovnicový půdorys s velkým čtvercovým náměstím a důsledným městským opevněním zdokonalovaným v průběhu 13. - 16. století. Doba lucemburská znamenala pro Klatovy hospodářský, politický a kulturní rozkvět. Panovníci postupně udělili městu právo míle, privilegium výročního trhu, právo popravy a povolili ražbu tzv. brakteátů. Rozvoj města pokračoval i za husitské revoluce. I když v roce 1464 zničil rozsáhlý požár všechna tehdejší předměstí, nadále patřily Klatovy mezi nejvýznamnější husitská města. I v 16. století je město zvelebováno, zejména rozkvět stavitelství je znát na každém kroku. Výstavnost tehdejšího města reprezentuje započetí výstavby Černé a Bílé věže, radnice, farního chrámu a nových městských domů. Rozkvět renesanční výstavby je však zastaven jak vojenskými konflikty tak i dalšími ničivými požáry. Také třicetiletá válka je pro Klatovy znamením velkého úpadku.

3


Spásou byl pro Klatovy až příchod jezuitů v polovině 17. století. Jezuité se přičinili jak o rozkvět města samého (výstavba jezuitského chrámu a řádové koleje, katakomb, interiéru barokní lékárny), tak i o rozkvět vzdělanosti. Ale ani tyto stavby nebyly uchráněny před ničivými plameny požáru, který roku 1689 založili francouzští žháři. Zmizely prakticky všechny pozdně gotické a renesanční památky. V polovině 18. století se Klatovy stávají krajským městem, později zde vzniká i kriminální soud. V době obrozenectví působí v Klatovech celá řada buditelů, zejména klatovský rodák Matěj Václav Kramerius. Roku 1812 poctil Klatovy svojí návštěvou císař František II. Na začátku 19. století Klatovy zcela změnily svoji architektonickou tvář, a to v důsledku demoličních úřednických rozhodnutí v duchu germanizačního programu vídeňského dvora: bourá se část opevnění, brány, zasypávají se příkopy. Druhá polovina 19. století je ale pro Klatovy příznivější. V roce 1882 zahajuje svoji činnost muzeum, je obnovena činnost gymnázia, kde se začíná vyučovat česky, jsou zakládány nejrůznější spolky a své jméno si získávají také celosvětově známé klatovské karafiáty. Také výstavba nových železničních a silničních koridorů podporuje rozvoj mezinárodního obchodu. Klatovy vzkvétají společensky i kulturně, k čemuž přispívá i přítomnost a působení mnoha významných osobností. Klatovy si užily katastrof v podobě požárů i válek, ale vždycky zde naskočil motor, který je znovu nastartoval. Výsledkem jednotlivých historických vývojových etap a budovatelských snah je město s dlouhou a bohatou kulturně-historickou tradicí, se živou a moderní současností, město vstřícné a pohostinné. Městská památková zóna v Klatovech byla vyhlášena v roce 1992. Její jádro tvoří nejstarší část města vymezená zbytky městských hradeb. Spolu s některými přilehlými lokalitami charakterizují hospodářský a sociální vývoj města v 19. století - století, které znamenalo zlom ve vývoji města. Hned při první procházce centrem na vás dýchne atmosféra dávných časů. Tady pulzuje život mezi obchody a pohostinskými zahrádkami, tady se připomínají významné události a probíhají zajímavé akce. V těchto místech pocítíte živou tradici a zároveň i sílu, stejně jako i přirozenou a hřejivou pohostinnost. Přehled významných památek : Černá věž – tyčí se do výše 81 metrů. Dílo Antonia de Salla. Postavena v letech 1547 až 1157 Jezuitský kostel Neposkvrněného početí Panny Marie a satého Ignáce – barokní stavba Barokní lékárna „U bílého jednorožce“ – mapuje vývoj lékárenství od r. 1776-1966 Radnice - v r. 1557 započato se stavbou. V r. 1923 se uskutečnila její přestavba v novorenesančním slohu na základě projektu architekta Josefa Fanty Katakomby – v podzemních prostorách kostela Nanebevzetí Panny Maria a sv. Ignáce. Důmyslný větrací systém umožňuje udržovat vhodnou teplotu pro konzervaci mumifikovaných těl. Bílá věž – původně zvonice postavená v r. 1581 Zdroj www.klatovy.cz

4


Citáty Motto: ,,Štěstí spočívá v tom, že učiníš šťastnými lidi, se kterými žiješ.“ Vrublová Věra

Člověk se nikdy nezbaví toho, o čem mlčí. Karel Čapek Děsím se davu, je nejkrutější a nejhloupější ze všech přírodních živlů. Karel Čapek Když nás opustí přátelé, najdeme na nich nesnesitelné vlastnosti. Francois Duc de la Rochefoucauld Slib daný dítěti je posvátný. Henri Troyat Muži budou vždy tím, co z nich udělají ženy. Jean Jacques Rousseau

5


Co se u nás událo I v tomto čísle vás informujeme o akcích, které proběhly v uplynulém čtvrtletí. Nechte si lehce osvěžit paměť a připomeňte si příjemně prožité chvíle.

Otevření nového pavilonu V sobotu 11. října se v našem Domově konala dlouho očekávaná oslava Otevírání pavilonu. Byla spojena s pětiletým výročím trvání domova a zároveň s Dnem otevřených dveří. Pavilon bude sloužit převážně obyvatelům domova, kteří jsou upoutáni na lůžko. Budou tam převáženi i s postelí a budou moci sledovat dění v zahradě a také se zde setkají s ostatními obyvateli. Pavilon je spojen s hlavní budovou proskleným tunelem, takže obyvatelé nebudou při převozu vystaveni chladu nebo nepříznivému počasí. Oficiálnímu otevření a přestřižení pásky ředitelem Domova Jakubem Žákavcem, starostou Kdyně Janem Löffelmannem, plzeňským radním Pavlem Karpíškem a jednatelem DSP panem Václavem Pelnářem a jejich projevům předcházelo vystoupení ženské pěvecké skupiny Canzonetta. Návštěvníci si mohli prohlédnout interiéry pavilonu a mohli se seznámit se zdravotními a sociálními službami Domova. Pro všechny bylo připraveno bohaté občerstvení. Oslava se velice zdařila nejen díky pěknému počasí, které nám celý den přálo , ale také díky návštěvníkům, kteří přišli v hojném počtu. Pevně věříme, že pavilon zpříjemní našim obyvatelům pobyt v Domově a umožní jim těsnější kontakt s přírodou.

6


Výlet na sv. Annu Je poměrně velmi obtížné najít takovou destinaci výletu, aby jej mohli absolvovat jak mobilní tak imobilní obyvatelé. Musí se brát ohled na počasí, na vzdálenost, na stav cest a silnic, na možnost občerstvení, a v případě velkého vedra na možnost schovat se do chladivého stínu. Typů na výlety není mnoho a většina z nich již byla vyčerpána, proto uvítáme jakékoliv návrhy od obyvatel. Jedním z takových návrhů byl výlet na Svatou Annu. Jedná se o poutní kostel svaté Anny tyčící se na vrchu zvaném Tannaberk. Kostel je lemován řadou lip poskytujících chladivý stín, pod kterým si naši obyvatelé uspořádali malý soukromý piknik. Během něj se mluvilo o historii tohoto místa i vůbec celého kraje. Všem se vybavili různé vzpomínky z jejich života a barvitě je ostatním vyprávěli. Pod nádherným baldachýnem by se sedělo ještě dlouho, ale bohužel čas neúprosně utíkal a bylo potřeba se vydat zpět k Domovu. Je však jisté, že pro velký zájem a ohlas se bude tento výlet ještě tento rok opakovat.

Regionální přehlídky tvořivosti v Klatovech 30. 9. 2008 jsme přijali pozvání na Regionální přehlídku tvořivosti, kterou v letošním roce pořádal v klatovské Družbě Domov pro osoby se zdravotním postižením Bystřice nad Úhlavou. Účastnilo se čtrnáct obyvatel našeho Domova za doprovodu pěti zaměstnanců. Hned po našem příjezdu se nás ujali milí pořadatelé a usadili nás v sálu v přízemí. Na stolech nás čekalo občerstvení a každý účastník obdržel dárek. V hale byly prezentace a v atriu probíhala výstava výrobků klientů jednotlivých zařízení. I my jsme se na výstavě podíleli výrobky našich obyvatel. Program byl jako i v minulých letech pestrý a zajímavý. Bylo možné zhlédnout jak vystoupení jednotlivých zařízení, tak i např. mažoretky a břišní tance. Naši obyvatelé

7


k této příležitosti secvičili sestavu rehabilitačních cviků pod vedením paní Martiny Hajtové s názvem „Švihák lázeňský“. Vystoupení se velice povedlo. Naši účinkující sklidili bouřlivý potlesk, který byl určitě nejhezčí odměnou za vynaloženou píli, odvahu a vytrvalost, se kterou celé tři měsíce nacvičovali. Odjížděli jsme v odpoledních hodinách plni zážitků z příjemně stráveného dne, na který budeme dlouho vzpomínat.

.

8


Jak pečovat o svoje zdraví Jahody Lahodné, voňavé, sladké, šťavnaté.. a navíc zdravé! Také patříte mezi ty, kteří každé léto netrpělivě vyhlížejí, kdy už se konečně začnou červenat? Nastal jejich čas.. Jezte je, krmte jimi vaše blízké, a to nejen pro požitek..

Jahody u nás patří k nejoblíbenějšímu ovoci vůbec; jejich aroma je podmanivé, chuť osvěžující a způsobů jejich úpravy pro konzumaci je nespočet. Asi není třeba zdůrazňovat, že nejlepší jsou čerstvé.. Jahody nám dodávají důležité vitaminy a minerály Jahody jsou zdrojem řady důležitých vitaminů. V největší koncentraci v nich nalezneme vitamin C, mocný antioxidant a stimulant naší imunity. Obsah vitaminu C je v jahodách srovnatelný s citrusovými plody. Dále obsahují kyselinu listovou a beta-karoten, základní kámen pro syntézu vitaminu A, dalšího antioxidantu, jež chrání náš zrak, dodává zdravé zbarvení naší pleti a podporuje regeneraci sliznic. V menší míře se v jahodách nacházejí i např. některé vitaminy skupiny B a vitamin E. Ze stopových prvků jistě stojí za zmínku mangan, prvek, jež je potřebný pro krvetvorbu, zdravé tkáně, výživu mozku a nervů, ale také pro krásu a zdraví naší kůže a vlasů, a stimulaci a udržení sexuálního apetitu. Jahody také obsahují např. fluor, fosfor a vápník. Dalším prospěšným minerálem v tomto ovoci je draslík. Tento prvek podporuje odvodňování těla, působí tak proti nadměrnému zadržování tekutin v těle (otoky) a stimuluje detoxikaci organismu. Draslík také upravuje krevní tlak, jeho zvýšený příjem se doporučuje na snížení krevního tlaku.

9


Jahody pro detoxikaci organismu Výše jsme se již zmínili, že jahody obsahují draslík, který nám pomáhá s odplavováním usazených toxinů z těla. Dalším pomocníkem s vnitřní očistou jsou v jahodách obsažené třísloviny, které na sebe při průchodu naším trávicím traktem váží toxické látky, zejména těžké kovy, a odvádějí je ven. Tyto třísloviny zároveň podporuji eliminaci infekcí, působí zároveň i proti některým virům a bakteriím. Jahodám se připisuje blahodárný účinek i např. při léčbě dny, močových a ledvinových kaménků. Jahody jako posilující potravina v čase nemoci Jahody jsou vhodnou potravinou i v případě nachlazení a respiračních onemocnění: doplňují potřebné tekutiny (obsahují až 90% vody), dodávají nám vitaminy a minerály pro zvýšení imunity, pomáhají nám v boji s původcem infekce, popř. se zánětem (dutin, průdušek apod.) a celkovou detoxikací ulehčují našemu tělu boj s nemocí. V některých případech nám jahody mohou pomoci i s průjmem a plynatostí, protože potlačují některé obtížné bakterie ve střevech. V obsahu prospěšných látek by všeobecně vyhrály jahody divoce rostoucí, také zvané lesní jahody - plody jahodníku obecného. Ty však v našich obchodech jen tak nekoupíme, pouze ti šťastlivci, co si je pěstují, anebo vědí o místě, kde rostou ve volné přírodě, mohou těžit z jejich zdravotní prospěšnosti. I jejich aroma je o poznání výraznější, především pokud rostou na prosluněném místě. Kdy se konzumaci jahod raději vyhneme? Bohužel jsou mezi námi i tací, co si na jahodách nepochutnají kvůli nepříjemné alergické reakci - někomu může konzumace jahod způsobovat drobné puchýřky na jazyku a sliznici ústní dutiny. Jahody se také nedoporučují kojícím maminkám, obsahují totiž potenciální alergeny, které by mohly přejít do mateřského mléka. U malých dětí je potřeba hned při prvním podání jahod pečlivě zkontrolovat, jestli se neobjevila ona alergická reakce; pro začátek dětem na zkoušku podáme raději jen několik málo jahod a sledujeme, jak na ně reagují. 1000 a jedna jahodová laskomina Všichni milovníci jahod jistě znají celou dlouhou řadu receptů, jak toto výtečně ovoce zpracovat do sladkých a občerstvujících pochoutek. Recepty na úpravu jahod jsou většinou velmi jednoduché.. však při jejich už tak lahodné chutí není třeba přílišných "alotrií"..

10


Chutnají skvělé se smetanou, jogurtem, tvarohem, šlehačkou a nebo zmrzlinou , na palačinkách a lívancích, v ovocných salátech a pohárech, v koktejlech či v ovocné dřeni. Velkou oblibu mají u nás i jahodové knedlíky a koláče a zákusky všeho druhu, osobně jsem velkým fandou jednoduchého jahodového dortu z piškotů a kysané smetany. Z jahod se samozřejmě dají připravovat kompoty a výborné zavařeniny a džemy. Zapomenout bychom neměli ani na afrodiziakální kombinaci čerstvých jahod s dobře vychlazeným šampaňským..

Čerpáno z www.fiftyfifty.cz

11


Rozhovor V této rubrice vám pomocí rozhovoru představujeme jednotlivé zaměstnance - ať už z řad vedení či těch, kteří se o vás dennodenně starají. Sami si můžete určit, kdo by to měl být příště a můžete na něj směřovat svoje dotazy. Pro dvanácté číslo vašeho časopisu jsme vyzpovídali zdravotní sestru, paní Romanu Kazdovou. Otázka: Kdy a kde jste se narodila a odkud pocházíte? Jste kdyňská rodačka? Odpověď: Narodila jsem se 22. 09. 1971 v krásném lázeňském městě Karlovy Vary. Tam jsem žila a také pracovala na ORL- na sále do svých dvaceti let. Takže nepocházím odsud, ale jelikož zde žiji již 17 let, cítím se tu už jako zdejší. Otázka: Víme o Vás, že jste vdaná, ale nevíme, zda máte děti a kolik. Povězte nám prosím něco o nich. Odpověď: Ano, jsem vdaná. Mám dvě děti a to doslova. Mám skoro sedmnáctiletého syna Tomáše a osmiletou dceru Terezku. Terezku jste zde mohli vidět na maškarním bále. Terezka je velmi společenské, živé dítě a v podstatě někdy velí celé rodině. Má moc ráda zvířata. Má ochočenou holubičku - Sofinku. Tomáš je naopak velmi klidný až uzavřený. Ale pokud si k sobě někoho pustí, tak dokáže být velmi zábavný. Je spolehlivý a moc hezky se umí postarat o Terezku, když jsem zde v práci. Mohu se na něj úplně spolehnout. I když je mezi dětmi velký věkový rozdíl, shodnou se. Mám radost, že se mají opravdu rádi. Jeden na druhého nedá dopustit. Otázka: Uspokojuje Vás povolání zdravotní sestry? Byl to vždy Váš sen? Odpověď: Říká se, že každý by se měl živit tím, co ho těší. Je to pak vidět na jeho práci. Mně se to podařilo. Opravdu dělám to, co mě těší a co byl od dětství můj sen.

Otázka: Uspokojuje Vás práce v Domově? Umíte si představit, že byste tu pracovala až do důchodu? Odpověď: Jsem člověk, který má rád lidi. A tady jsou lidé různých povah. Každý jednotlivec je něčím zajímavý a mě těší vás poznávat a o vás se starat. Tím vám mohu něco ze sebe dát. A to je vlastně odpověď i na druhou otázku. Jistě, že si dovedu představit, že bych zde pracovala až do důchodu, ale ten je daleko a člověk nikdy předem neví, co mu život přinese.

12


Otázka: Jaké jste měla představy o práci zdravotní sestry v našem Domově než jste sem nastoupila? Teď jste zde již delší dobu, takže to můžete zhodnotit - nezklamalo to Vaše představy? Odpověď: Měla jsem přesně takové představy jaká je skutečnost. Jen jsem si myslela, že tu žije daleko méně obyvatel. Nejdřív jsem měla pocit, že si nebudu nikdy pamatovat všechna jména. Dneska už poznám i změnu vaší nálady. Poznám, když vám není dobře. Zklamaná rozhodně nejsem, naopak. Vždy se sem těším a mám radost, když mě vítáte úsměvem. Otázka: Musela jste někdy poskytovat první pomoc v situaci, kdy šlo opravdu o život? Odpověď: Ano, zažila jsem to jednou, ještě jako sestra na ORL. Ale nebyla jsem tam sama, byli jsme tým. Vím, že člověk v této situaci prostě jedná a dělá všechno proto, aby zachránil to nejcennější - život. Otázka: Jaká jste byla jako školačka? Které předměty jste měla ráda a které ne? Odpověď: Jako školačka jsem byla velmi pečlivá a hodně cílevědomá. Pamatuji si,že když jsem dostala v první třídě svoje první „prase“, že jsem něco zapomněla, hrozně jsem brečela. Nebyla jsem premiantka, ale snaživá jsem byla hodně. Nikdy jsem nevzdávala nic bez boje. Všechno jsem chtěla dotáhnout do zdárného konce - tak jak to má být. Otázka: Jakého jste založení – kulturního nebo spíše sportovního? Pokud sportovního, jaké sporty nejraději provozujete? Odpověď: Jako mladá jsem závodně tancovala v tanečním klubu Fontána v Karlových Varech. Šlo o společenské a latinskoamerické tance. Takže tanec je moje veliká láska, i když už jen občas. Pak ráda jezdím na kole. Jinak mě těší procházky přírodou, a to hlavně na podzim, když je všechno krásně barevné.

Otázka: Jste jak se říká „společenský tvor“ nebo dáváte přednost samotě či velmi úzkému okruhu lidí? Odpověď: Jsem hodně komunikativní tvor. Ráda se bavím. Samotu mám ráda jen když jsem hodně unavená, jinak mi nedělá vůbec dobře. Otázka: Máte raději aktivní nebo pasivní odpočinek? Díváte se často na televizi a pokud ano, kterým pořadům dáváte přednost? Odpověď: Dávám přednost aktivnímu odpočinku. Nikdy nesedím doma. To pak říkám, že si udělám hezký den pro sebe. Ráda jezdím do různých zahradnictví nebo si zajdu s kamarádkou a dětmi do restaurace na zmrzlinu, dobré jídlo atp. 13


Otázka: Patří k Vašim oblíbeným úkonům i nezbytná péče o domácnost? Je nějaká domácí práce, při které se odreagujete? Odpověď: Neříkám, že k oblíbeným, ale nepřistupuji k domácím pracím s odporem. Je to už rutina. Vůbec mi nevadí žehlit. Většinou si k žehlení zapnu buď pěknou muziku nebo pěkný film, a tím spojím příjemné s užitečným. Otázka: Máte ráda svátky jako jsou Vánoce a Velikonoce? Odpověď: Svátky přímo miluji. Všechno to čančání, vaření, pečení, těšení. Rozzářené dětské oči. To všechno kolem je prostě moc príma. A pro mě je to přesně to, co si člověk zarývá do srdíčka a na co pak celý život vzpomíná. Jak nám loni hořel koberec, jak jsme nemohli najít ten dobře schovaný dárek a jiné podobné vzpomínky. Otázka: Jaké dovolené dáváte přednost – dovolené v zahraničí nebo v Čechách? Kam se chystáte letos? Odpověď: Zatím jsem na dovolené byla po naší vlasti, ale určitě bych se chtěla také podívat k moři. Snad se to někdy podaří. Letos jsem provedla svou dceru po mém rodném městě. Zjistila jsem totiž s hrůzou, že jak našemu životu vládne velký shon, nebyla jsem ve svém rodišti patnáct let. Myslím tím město jako takové. Bylo to úžasné, nádherné. Bylo to, jako bych vrátila čas o 17 let zpátky. Některá místa zůstala absolutně netknuta. Otázka: Jste milovníkem zvířat? Charakterizovala byste se spíše jako „pejskař“ nebo „kočkař“? Odpověď: Zvířátka mám ráda. Doma jsme měli trpasličího pudla.Teď máme na dvorku oříška, který je velice chytrý. A moc hodný. Jak jsem již psala, máme také holubičku. Je hodně komické, že když jdu se psem na procházku, přilítne i holubička a jde pěšky vedle psa. Snaží se s ním držet krok. Přála bych vám to vidět. Teď nově máme i kocourka Mikkiho, který si nás našel a vypadá to, že nás ani nemíní opustit. Otázka: Jaká je Vaše oblíbená píseň, květina, barva, jídlo, hudba, kniha, zvíře, osobnost? Odpověď: Píseň: Nemám jednu oblíbenou, ale momentálně mám ráda oscarovou píseň od Markéty Irglové. Květina: Mám ráda všechny, ale pugét růží je pugét růží. Barva: Bílá je čistá, červená je láska, žlutá je slunce, modrá je jasné nebe. Jídlo: Výpečky se zelím a píprlák. Hudba: Hlavně taneční. Kniha: Nemám žádnou vyhraněnou. Zvíře: Když nekouše, tak jakékoliv. Osobnost: Vážím si každého rovného a upřímného člověka, který si na nic nehraje a který v životě něco dokázal a nešel při tom tzv. „ přes mrtvoly“.

14


Příběhy ze života Opět se můžete těšit z několika příspěvků některých z vás. Jsme za ně moc rádi a budeme se těšit na další v následujících číslech. Pokud se chcete o své vzpomínky podělit, neváhejte a přineste je ke zveřejnění!! Pomalu, ale s nezadržitelnou jistotou odchází poslední generace babiček a dědečků žijících skromným životem dle starých pravidel, vyrůstajících bez technických vynálezů a výdobytků moderní společnosti. Poslední generace babiček z románu Boženy Němcové, která ještě může vyprávět o šlechticích a princeznách prohánějících se krajem v kočárech či na koních, o vesnickém životě bez elektrické energie, tedy bez chladniček, praček, rádií a televizí, o automobilech ani nemluvě. Čas, kdy se hospodyně za zimních večerů scházely ve velké místnosti s kamennou pecí pod svitem petrolejových lamp či svíček ke draní peří a vyprávění nejrůznějších příběhů, je již nenávratně pryč, existuje již jen ve vzpomínkách starých pamětníků. Možností zaznamenat jejich příběhy však nenávratně ubývá, je již jen otázkou času, kdy se i tyto vzpomínky nadobro změní v historii, historie v legendy a legendy v báje. Draní peří? Samozřejmě si na něj dodnes vzpomínám. Nebylo to vůbec téma do předvánočního shonu, kdy jsme doma museli gruntovat, s draním se začínalo povětšinou až v lednu, kdy jsme nejdříve chodili pomáhat s draním k sousedům a až následně se dralo u nás, to proto, aby bylo nás draček více. A při těchto sezeních se samozřejmě vyprávěly podivné báchorky, pověsti, probíraly se události v obci. Kdo se s kým oženil, kdo zemřel, kdo jak žije, a tak porůznu, byl to takový babský kroužek, směje se dnes paní Berková. V té povánoční době se probíraly třeba i ty Vánoce. To u nás před Štědrým večerem dyckydle pastejř chodil, který nám vždy přes léto na drahách pásával dobytek, a obcházel nás s pastejřkou, která nosila nůšku, a hezké Vánoce nám přáli. Za to se jim vánočka dávala, nějaké pečivo či peníze. Když odešli, zasedali jsme ke štědrovečernímu stolu. Z počátku jsme jen kubu černýho ( pozn. Pokrm z krup a hub ) mívali, později rybu taky, například kapra se salátem. Po večeři jsme zazpívali koledy, vzali jsme si kostelní zpěvník a z toho jsme různé koledy vyzpívali. A potom přišel Ježíšek. Měl i nějaké dárky, ale to víte, moc jich nebylo. A stromek? Tam většinou bylo pověšené pečivo nebo cukroví, kdepak nějaká vánoční kolekce, dole jablíčka a nějaká ta ozdoba z papíru doma udělaná. A tak to bylo, takový byl stromeček. Dostávali jsme i nějaké menší dárky, třeba sešity do školy nebo pera. A o půlnoci se šlo na mši do Měčína. Chodilo se přes les, byli jsme celí vymrzlí, mráz štípal do tváře, usedli jsme do lavic a poslouchali pana faráře, který kázal o Vánocích a o Pánu Ježíši, jak se narodil. Vzpomínám na jednu příhodu, kdy jsem vymrzlá a unavená v té lavici usnula a sesula se k zemi, byla to taková rána, že i pan farář přestal kázat, vzpomíná s úsměvem na rtech paní Berková. A vánoční zvyky? Celá řada se jich dodnes používá. I v dnešní hektické době se lidé o Vánocích rádi vrátí k tradicím našich předků. Už my jsme házívali pantofle přes hlavu, a když byl ten špičkou ke dveřom, tak ten rok ještě šlo děvče ven z domu, vdalo se, nebo šlo na službu, a když šel střevíc špičkou dovnitř, tak zůstalo doma. A pak jsme také třísli bez, a zpívali při tom:,, Třesu, třesu bez, ozvi se mi pes, kde můj milý dnes.“ 15


A když ten zaštěkal někde v dědině, na kráji nebo uprostřed, tak podle toho si mohla domyslet, kde bude mít toho svého milého. Lili jsme také olovo, které tvořilo různé motivy, od výslužky jsme vždy odkrojili kousek a dávali to našemu domácímu zvířectvu, aby se to mělo na Štědrý večer dobře, maminka pak slípkám dala do ošatky hrstku pšenice, a když ty všechnu na místě sezobaly, aniž by jediné zrnko odnesly, znamenalo to, že se zase celý rok budou držet domu a nebudou zanášet. Kosti z kapra se zahrabávaly na zahradě pod stromy, aby ty měly plodnou úrodu, či se schovávala šupina z kapra. Také jsme pouštěli skořápky od ořechů se zapálenou svíčkou po vodě. Přesně tolik, kolik bylo členů rodiny. Když se lodička někoho odtrhla a plula od ostatních, znamenalo to, že se ten brzy vydá do světa a tak, jak dlouho svíčka hořela, tak dlouhý měl být i dotyčného život. A jak vůbec vznikl název Radkovice? To na místě dnešního kostelíka stávala tvrz, kterou obýval velký a bohatý zeman jménem Radek, dnes po ní zůstal jen mírný vršek. Pouť se u nás slavila první neděli v září na svatého Anděla strážce. Pan farář k nám docházel převážně z Měčína, ale někdy i ze Žižkov. V našem kostelíku byly hned tři oltáře, byla v něm umístěna i soška Panny Marie, kterou dovezli mí prarodiče až ze Svaté Hory. Po mši se pan farář pozval na oběd a dala se mu vejsluha. O pouti jsme hladem nestrádali, to se pekly koláče, které se zdobily povidly, mákem a tvarohem, zapíchly se dvě husy , a také pozvali příbuzní na návštěvu. Později se dělala už i třeba buchta. Ostatně i jídelníček o všedním dnu byl převážně ze zadělávaných jídel, vdolky, placky, a tak podobně. Maso převážně jen v neděli. Na další poutě jsme jezdili na Svatou Horu u Příbrami. Ano jezdili. To moje babička a děda ještě za mlada chodili procesí pěšky a cestou vždy někde nocovali, ale my jezdili už parním vlakem. To nás tatí vždycky dovezl kočárem a koňmi do Hutě a do Dvorce na nádraží a dál jsme jeli vláčkem. To nás tatí vždycky dovezl s kočárem a koňmi do Hutě a do Dvorce na nádraží a dál jsem jeli vláčkem. Z Příbrami se chodilo po dlouhém schodišti a na každém schodu jsme se museli pomodlit Otčenáš. Vzpomínám si i na jednu humornou historku, která se nám tam udála. Před námi stál takovej pán jeden, nafintěnej, klobouček slaměnej, takhle ho držel v ruce, a babi vzala minci – ona myslela, že je to žebrák – a hodila mu do klobouku korunu. Já :,, Babi, copa jste to udělali?“ ,, No dyť je to žebrák“ ,,Jo, žebrák, dyť se podívejte, jaký má střevíce na nohou, bílý klobouček slaměněji…“ Tak jsme potom museli ze schodů dál od něj, aby nezjistil, co jsme mu provedli. Jako dnes ho vidím před očima. Na oltáři je na Svaté Hoře soška Panny Marie Svatohorské, která má nezvyklou tmavou pleť. Což vysvětluje legenda tak, že byla vyorána na poli a nepodařilo se z ní již hlínu smýt. Skutečnost je ovšem patrně ta, že je zhotovena z hruškového dřeva, které časem ztmavlo. Ale pověst je vždy zajímavější. Vzpomenu si i na pohřby. Když někdo zemřel, byl nejprve vystaven v rakvi doma, kde k němu přicházeli příbuzní a známí. Poté se naložil na krásný prosklený pohřební vůz tažený koňmi a odvezen do kostela, kde byla za něho sloužena mše. Až poté se rakev s ostatky spustila do hrobu, někdy také hrála kapela. Ne každý si ji ale mohl dovolit. Zpívaly se smuteční písničky, jako třeba tahle:,, Zahučely hory, zahučely lesy, kam jste se poděly moje zlaté časy…“ Až do deseti let jsem navštěvovala místní školu v Radkovicích a následně přešla na čtyři roky do měšťanky v Nepomuku. Autobus nám moc nejezdil, a tak jsme 16


povětšinou chodili pěšky či v létě na kole. Když jsem šla pěšky, vracela jsem se domů až pozdě odpoledne. Samozřejmě jsem se ale domácím pracím nevyhnula, jako malá jsem shledávala například vajíčka z kurníku nebo později i husy pásala. Vzpomínám si, že před Masarykovou sochou u školy přísahali vždy noví vojíni při odvodu věrnost. Rok co rok před koncem školního roku jsme chodili do žižkovského zámku nebo na Zelenou Horu. V Žižkovech bylo krásných věcí, zbraní, nádobí, loveckých trofejí i Škodovy hračky - měl zde vystavené vlastní hračky ze svého mládí. Už tenkrát, když byl malý, měl houpacího koníka, již tenkrát ho měl. Jak moc jsem se na něm tehdy jako malá chtěla pohoupat. Pan Škoda, starší pán, již nemohl moc na nohy, vždy jen krátce popoběhl, ale často navštěvoval bohoslužby v žinkovském kostele. Se sestrou jezdil i na koních především ve svém krásném parku. Po osvobození Plzně byl však jako ,, sudetský“ Němec umístěn do internačního tábora v Plzni, kde pomáhal při obnově poničeného závodu založeného jeho dědečkem a údajně i v kalikovských mlýnech, kde musel vykonávat namáhavé práce, jako například tahat pytle s moukou a kde následně také zemřel. Sestra po čase přijela zpět na žižkovský zámek, když ale viděla již značně zchátralý objekt, rozhodla se, že se ho vzdá. Co je na tom pravdy, těžko říct, tehdy již vystrkovala růžky vláda jedné strany a se žižkovským zámkem měla své plány. Jeden sedlák u nás, který měl přes dvacet hektarů půdy a nechtěl se jí vzdát, byl režimem poslán do jáchymovských dolů. Měl tehdy již i samovaz, a to byl v té době drahý a nevídaný vynález. Jeho milá, které bylo teprve šestnáct let, byla povolána do Grabštejna, až k polským hranicím, kde musela pracovat na velkém státním statku se samými cikány. Byla to naše příbuzná a doprovázely jsme ji tehdy se sestrou na tuto službu. Následné loučení pro ni bylo velmi těžké. Její milý se v Jáchymově rozstonal a zanedlouho po propuštění i zemřel. A tak naše příbuzná žila sama, až si našla hodného chlapce a vdala se za něj, koupili si domek v Liberci, ale ze svého původního majetku již nedostala nic. Při práci na polích, kde jsme například dobejvali brambory, jsme si zpívali většinou takové ty národní, lidové písničky, třeba ,, Nemelem, nemelem, sebrala nám voda mlejn „ nebo, Jen ty si, jen ty si, má panenko, vzpomeň si. Vzpomeň si ty na ty časy, kdy jsme spolu husy pásli“. Když nás zabírali na konci války Čechoslováci, kteří přišli ještě před americkými jednotkami, přednášela jsem na slavnosti krásnou báseň Jana Nerudy, která se jmenuje ,, Moje barva červená a bílá“, a hned poté hráli muzikanti naši státní hymnu. ,,Je, to jsem toho nakonec nabrebentila,“ zamyslela se babička, a to bylo nejprve strachu. Vzpomínám si ale i na jednu humornou říkanku:,, Radovští trnkáči na trnky šli, sedli si pod křoví, louskali vši. Ten jeden povídá: podej mně hůl, já ji mám za krkem jak panskej vůl.“ To vždycky zpívali mládenci z okolních vsí u muziky, když chtěli dopálit naše radovské chlapce, říkali jí ,, radkovická hymna“, dala se při vzpomínkách na mládí babička do smíchu, skoro jako by až na chvíli zapomněla na své stáří a trápení, které připomínal jen lesk nepatrných kapek slz v jejích očích. Pavel Motejlík, Barbora Berková čerpáno z časopisu Pod Zelenou Horou

17


Jindřichohradecko Krajem tím je Jindřichohradecko, které je nazýváno českou Kanadou pro bohatost lesů a rybníků. Město založeno na soutoku Nežárky s výtokem rybníka Vajgar. V držení hradu se vystřídaly tři šlechtické rody: pánů z Hradce, Slavatové. A sňatkem přešel titul vladaře na Černíny z Chudenic. Hradní sídlo v renesančním slohu má tři nádvoří. Ve staré části se nachází i původní síň s nástěnnou malbou Svatojirské legendy a zámecká kaple. Obrazárna starých děl je v takzvaném Adamově stavení. Tady jsou i místnosti s původními stropy, krby a malbami. Nejslavnější jindřichohradecká Madona a slavný Brandlův obraz: Josef se dává poznat svým bratřím. Bývalý zámecký pivovar byl pronajat sládkem Františkem Smetanou, otec Bedřicha Smetany. V muzeu síň Bedřicha Smetany a zvláštní síň věnovaná největší české pěvkyni Emě Destinové. Vyhledávanou zajímavostí jsou Krýzovy jesličky se svými 300 pohybujícími se figurkami. Rozloženy ze tří stran místnosti. A když se rozsvítí, to je nádhera, kouzelná chvíle Vánoc. Kaple sv. Mikuláše v kostele sv. Jana Křtitele. Klenba kaple se opírá o jediný sloup a vytváří tak nejstarší dvoulodní prostor tohoto druhu na českém venkově. Opouštíme slavné to město a půjdeme se projít do Stráže nad Nežárkou, kde Ema Destinová obývala konec svého života. A ejhle, procházkou jsme narazili na otevřená vrata, a tam na dvoře ve vaně si hověl tááákovýhle bílý fousatý srnec. To jen na okraj. Další návštěvou je rekreační a lázeňské město Třeboň ,které leží mezi největšími jihočeskými rybníky: Rožmberkem, Světem a Opatovickým. Napřed ale si půjdeme pošmáknout místním kaprem a navrch v cukrárně sněhobílou kremrolí se šlehačkou. Není přece jen historie, ale též i krajové pochutnáníčko. Posilněni ocitáme se procházkou u konkurenta zámku, a tou je Schwarzenberská hrobka. A ještě před sebou máme středověkou stavební památku augustiánský klášter s dvojlodním kostelem sv. Jiljí a křížovou chodbou. Další památkou je v Evropě jedno z nekrásnějších měst, město pánů z Růže, Český Krumlov. Po vymření větve Vítkovů přešlo na Rožmberky. Dolování ( zlato, stříbro ) vrcholilo v 16. století, pak zaniklo. Kutací právo již povoleno v roce 1475. Starobylému městu vévodí zámek se zachovalým a ojedinělým divadlem ( původní kulisy a rekvizity) a pohyblivým hledištěm. S iluzivními malbami z roku 1784 nalezneme zde maškarní sál. Před letohrádkem Bellarie v parku se každoročně pořádal jihočeský festival. Nad městem vyhlídková hora Kleť ( 1089 m ) s rozhlednou, hvězdárnou a tel. vysílačkou. A my se s naší vizí přeneseme do poutnického kouzelného místa Římov zvaného. Sláva Římova vznikla z jednoho živého snu. Ano, ano, milý čtenáři věřte, nebo nevěřte. Ale živý sen se v 17. století zjevil páteru lékárníku Gurre v jezuitské koleji Kristus Pán a kázal mu, aby památce jeho utrpení v Jeruzalémě postavil v Římově křížovou cestu. Nechť je vše téže polohy jako v Jeruzalému, neboť krajina je jí podobna. Nejdříve postavena loreta – chýše Mariina ( socha Marie z hruškového dřeva ), zakladatel chýše Jan Gurre, je pochován v kryptě této svatyňky. Křížová cesta ( Kalvárie ) vede od Lorety polem, lesem kolem Malše a vrací se k Loretě. Ve všech 25 kapličkách jsou vylíčeny svaté děje a v nich položen věnec klokočový. Opodál v sešlém altánu je umístěna malba Jana Konopka. Nad střechami okolních vesnic strmí přírodní oltáře staletých lip. Stranou Velešína je opuštěný kamenný most. Vzpomínka jízd koňské dráhy kdysi dávno jedoucí 18


z Budějic do Lince. U budějovické silnice snad ještě stojí stará dvouštítá zájezdní hospoda, kdysi na připřahání koní a v paměti lidu dodnes žijící historie o mordech, formanské slávě a hrách karbanických. Ale to už je dávno, hrozně dávno! Před zakončením zvěsti ještě něco z jiného „ soudku“. U Římovského zámečku navečer jilmy šumí a v zahradě kdysi děvčici si večer zjevil nad záhonem tajemný plamen a co čert nechce, představte si, že ráno vykopali plný hrnec dukátů. Dole v úvalu Malše lká Bílá paní, kterou k pochůzce vyzvaly půlnoční údery hodin, a vězte, že v té tmě tmoucí ani lucerny nepotřebuje. Tečka! Puntík. Návrat do přítomnosti vše jednou končí. Co naplat. Na vše prožité vzpomínka postačí! Buďte pozdraveni poutníci krajů jihočeských! Hezky si užívejte dnů volnosti, ale nelenit hlavně, hlavně protáhnout kostru, aby se žíly nezkrátily, a naše já nezlenivělo! Na viděnou, vlastně čtenou. Buďte fit. pí. Věra Turková

Humorné a poučné citáty o stáří Konečně nastala doba, kdy každý z nás, bez rozdílu na národnost, náboženství, pohlaví, vzdělání a já nevím bez jakého ještě dílu, každý z nás ať chce nebo nechce, si na svá záda musí udělat křížek – jsme o rok starší. To se nedá ošidit, ani podplatit. Známý – neznámy mukl ( tzn. muž určený k likvidaci, nebo muž utiskovaný komunistickou lůzou ) u lahvičky vína s jedním gerontologem se rozhovořili o stáří. Po chvilce debaty mu gerontolog sdělí, co ho čeká na stará kolena. Budeš mít moře času, ale žádný nápad, co s ním. Posadíš – li se někde na lavičce, abys koukal na přírodu, usneš. Když si budeš chtít pořídit něco na sebe, budeš muset poslouchat řeči, že už to neunosíš a do rakve že se to nehodí. Začnou ti říkat „ pamětník“ právě v době, kdy začínáš zapomínat. Budou ti říkat, jak pěkně vypadáš: jako by nevěděli, že máš doma zrcadlo. Budeš víc číst, ale na konci stránky nebudeš vědět, o co v ní šlo. Všechny boty tě budou tlačit nebo se budou vyzouvat. Ať ti uvaří cokoliv, dostaneš po tom pálení žáhy, zácpu nebo průjem. Do vany polezeš po hlavě, protože neohneš nohy v kolenou.

19


Budeš mít moře zkušeností, ale žádné posluchače, kteří by ti věnovali pozornost. Když si budeš chtít u Stánku koupit noviny a upadnou ti drobné na zem, budeš dělat, že si oprašuješ koleno, pak ti rupne v zádech, čímž tvoje ohýbání skončí a drobné vztekle kopneš do kanálu. Budeš čůrat tak často a tak dlouho, že se skoro nebudeš mít čas napít. Budeš mít brejle na blízko, na dálku bifokální, trifokální, pak jedny s jednou nožičkou, kterými jedině budeš vidět. Ale nikdy je nebudeš moci najít. Strávíš hodně času v posteli : Nikoliv však kvůli radovánkám nebo odpočinku, ale proto, že se z ní nebudeš moci zvednout. Až ti někdo popřeje, aby ses dožil stovky, pošleš ho s gustem do….blázince. Jistě jste si s úsměvem v tváři přečetli humorné povídání o stáří, ale stáří není jen humorné údobí našeho pokročilého věku, ale je to údobí, kdy se člověk hlouběji zamýšlí nad svým stavem těla i ducha. Dar stáří osvobozuje od starých pout, ale přináší i zodpovědnost v nových vztazích. Obsahuje radost i bolest, smích i slzy, najdeme v nich generaci svých vnuků, ke které musíme najít cestičky porozumění a dokázat nabídnout dlaň s moudrostí získanou v životě, aby oni ji podle vlastního uvážení přijali nebo odmítli. Dar stáří musíme prostě s poděkováním přijímat, protože je darem samotného života. p. Miloslav Brychcín

20


Pojďme se zasmát Slzy a smích jsou kořením života, proto si přečtěte pár vtipů a možná budete smíchy i plakat.

Holčička se ptá maminky: "Mami, jak vznikli lidé?" Matka odpovídá: "Bůh stvořil Adama a Evu, měli děti, a to byl začátek lidstva." Dva dny nato se holčička klade otci tu stejnou otázku: "Jak vznikli lidé?" Otec odpovídá: "Před mnoha lety se z opic postupně vyvinuli lidé, a tak začalo lidstvo." Holčička je celá zmatená z odpovědí matky a otce a znova se vrátí k matce a říká: "Mami, ty jsi mi řekla, že lidstvo vzniklo pomocí Boha, který stvořil Adama a Evu, otec mi ale říkal, že vzniklo z opic...?" "No, moje drahá, je to velmi jednoduché. Já jsem ti vyprávěla, jak vznikla rodina z mé strany ..."

Inzerát: Daruji hada škrtiče, již prověřený, nutno odmotat z tchýně. Potkají se dva ježkové. Jeden má obvázanou packu. "Co se ti stalo?" - "Ale, zapomněl jsem a podrbal jsem si záda! Povídá takhle kočka praseti: "Já vím co z tebe bude, až vyrosteš!" "Jo? Tys četla můj horoskop?" "Ne, kuchařku!" Bohatý podnikatel jede na dlouhou služební cestu, manželka za ním volá: "Zlatíčko, nezapomeň mi psát, i kdyby to měl být třeba jen obyčejný šek!" Proč chodí policajti vždycky dva? Protože jeden zná cestu tam a druhý zpátky.

☺ Dvě blondýnky přijdou z obchodu a ta jedna říká: "Zabouchly jsme si v autě klíče." První to zkouší sponkou z vlasů, druhá ručně, po dvou hodinách ta první povídá: „Hele máme otevřené zadní dveře,“ a druhá odvětí: „Tak je zavři ať nás někdo nevykrade.“ Rozhovor: Jsem slyšel, že při Černobylu zařvali jen dva lidi. Jo. Jeden řval VYPNI TO!!! A druhý: NEJDE TO!!!!!!

21


Adopce na dálku Přes dva roky někteří z vás finančně podporují indického chlapce Miltona C. z oblasti Bangalore v projektu Adopce na dálku pod záštitou Diecézní katolické charity Hradec Králové. Měsíční splátka pro každého z vás činí 8,- Kč, tzn. že za čtvrtletí je to celkem 24,- Kč. Celková částka je pak vámi splácena taktéž ve čtvrtletních splátkách, které jsou prostřednictvím pracovnic úseku volnočasových aktivit posílány poštovním poukazem na konto Charity. Během třetí a čtvrté letošní sbírky, která se uskutečnila v pondělí 18. srpna a úterý 18. listopadu bylo vybráno 2200,- Kč!! Za vaše finanční příspěvky moc děkujeme. Díky vám může Milton nadále chodit do školy a splnit si své sny. Další sbírka se uskuteční 18. února 2009. Připomínáme, že tyto vybrané finanční prostředky jsou použity výhradně na uhrazení školného, školních pomůcek, školní brašny a uniformy, cestovních výdajů, stravy a zdravotní péče. Všechny další informace jsou uvedeny ve třetím čísle časopisu Pod Korábem, nebo se můžete obrátit na pracovnice volnočasových aktivit, které vám rády vaše dotazy zodpoví. A nově je umístěna nástěnka v chodbě naproti kapli, která je zaměřena výhradně na vámi sponzorovaný projekt Adopce na dálku.

22


Opět se nám ozval náš adoptivní syn Milton C. z Indie, který se má díky vaší finanční podpoře zase o něco lépe. Cesta dopisu z Indie není vůbec jednoduchá, a protože se dopis musí přeložit ještě ze dvou jazyků, informuje nás Milton o svých zážitcích a aktivitách třeba jednou za půl roku. Tentokrát je to zhruba od listopadu 2007 do března 2008. Moji drazí milovaní sponzoři, moc Vás zdravím! Já se mám dobře. Stejně tak i můj otec, maminka a starší bratr se mají dobře. Doufám, že se dobře daří i Vám. Často se modlím za Vaše zdraví a aby se Vám také dobře dařilo. Naše škola slavila 14. listopadu den dětí. Naši učitelé pro nás připravili malou modlitebnu, kde jsme se pak společně pomodlili za naše blízké a i za Vás. Dále jsme měli volnou zábavu, kde jsme tančili a zpívali. Na konec programu jsme dostali nějaké sladkosti. 21. prosince jsme pak ve škole oslavili nádherné Vánoce. Dostal jsem z Vašich finančních prostředků prostřednictvím řádových sester vánoční dárek. Byl jsem velmi šťastný a moc Vám za dárek děkuji. Když jsem dárek přinesl domů, měla radost i moje maminka, tatínek, starší bratr i mladší sestra a vyřizuji také poděkování od nich. Každý den se modlíme za Vás a všechny členy Vaší rodiny, protože nám velmi pomáháte. 15. ledna jsme ve škole oslavovali festival žní. Náš pan ředitel i ostatní učitelé nám celé odpoledne servírovali dobré jídlo. V naší škole to byla oslava velice speciální. Dále jsme oslavovali svátek svatého Josefa, který je naším patronem. Všechny děti od první do sedmé třídy se sešly a společně jsme pak zpívali hymny. Pak nastaly přípravy na Velikonoce, které byly u nás 23. března. Já a moje rodina jsme na Vás opět moc mysleli, abyste si velikonoční svátky pěkně oslavili. V březnu jsem dělal ve škole závěrečnou zkoušku z matematiky. Moc jsem se na tuto zkoušku připravoval a dopadl jsem dobře. Ještě jednou Vám všem děkuji za Vaši pomoc a přeji Vám vše dobré. Váš milovaný syn Milton C.

23


Co vás zajímá Tato rubrika slouží k tomu, abyste se dozvěděli, co se v Domově chystá, jakých služeb můžete v Domově využít nebo se zde dovíte jiné pro vás důležité nebo alespoň potěšující informace.

Vážení obyvatelé, chtěli bychom Vás informovat o připravovaných změnách v sociálních službách či ve zdravotnictví:

Důchody Od 1. ledna 2009 se o 4,4 % zvýší procentní výměra každého důchodu přiznaného před 1. lednem 2009. Výše základní výměry důchodu se nezmění (v současnosti činí 2 170 Kč). V důsledku zvýšení se od lednové splátky zvýší vyplácený starobní důchod průměrně o 330 Kč. Proto všichni z Vás obdrží nový důchodový výměr. Prosíme Vás, abyste se s ním dostavili za sociální pracovnicí (Lucie Vísnerová nebo Blanka Straková), která si pořídí jeho kopii. Důchodový výměr je podkladem pro stanovení výše úhrady.

Doplatky a poplatky Jistě víte, že roční limit doplatků a poplatků pro každého činí 5 000 Kč. Poplatky a doplatky platíte po celý kalendářní rok. Zdravotní pojišťovna výši Vašich doplatků a poplatků sleduje. Pokud zjistí, že byl ve Vašem případě limit překročen, je povinna Vám přeplatek vrátit. Vrácení přeplatku provede pojišťovna nejpozději 60 dní po konci čtvrtletí, kdy jste limit překročil(a). Nemusíte si tedy výši poplatků sami hlídat.

24


Platnost občaských průkazů Občanské průkazy, které byly vydány do 31.12.2003, pozbývají platnosti dnem 31.12.2008. Výjimkou jsou ti z Vás, kteří jsou narozeni před 01.01.1936 - ti si občanský průkaz měnit nemusí. Platnost Vašich občanských průkazů sledují sociální pracovnice. Pokud by bylo nutné Váš občanský průkaz vyměnit, budete o tom včas informováni. Sociální pracovnice Vám ochotně s výměnou pomohou a zařídí vše potřebné. Podrobnější informace o výše uvedeném najdete na nástěnce vedle výtahu v hale, případně Vám Vaše dotazy rády zodpoví sociální pracovnice (Bc. Lucie Vísnerová, Ing. Blanka Straková).

Civilní oblečení zaměstnanců Od 18. 12. 2008 jste začali v Domově potkávat zaměstnance v civilním oblečení. Věříme, že touto změnou se přiblížíme podobě domova, jaký si každý z Vás přeje mít. Už nebudeme oblečením připomínat zdravotnické zařízení. Zdravotní sestru rozeznáte od ostatních zaměstnanců podle zástěrky v bílomentolové kombinaci.

25


Výročí Chceme Vás informovat o možnosti pořádání soukromých rodinných oslav ku příležitosti Vašeho významného životního jubilea. K tomu postačí se včas domluvit s pracovnicemi volnočasových aktivit a dohodnout se na přesném dni a čase. Pak už nic nebrání tomu, abyste si svoji „párty“ uspořádali za ochotné pomoci a asistence určeného zaměstnance v malých jídelnách na patrech.

Prosinec Jmeniny 4. 12. 8. 12. 18. 12. 23. 12.

- pí. Barbora Berková, pí. Barbora Kabátová, pí. Barbora Morsteinová, pí. Barbora Preslová - pí. Květoslava Šafaříková - p. Miloslav Brychcín - pí. Vlasta Čubová

Narozeniny 1. 12. - pí. Božena Chrastilová 2. 12. - pí. Marie Matějovičová p. Josef Tulej 7. 12. - pí- Barbora Kabátová 21. 12. - pí. Oldřiška Pašková 24. 12. - pí. Anna Šimánková 27. 12. - pí. Anna Sattlerová 29. 12. - pí. Květuše Beranová

Leden Narozeniny 5.1. 25.1. 28.1.

–pí. Blažena Sulatická –pí. Drahomíra Kadlecová –pí. Eva Paumerová, pí. Marie Kadlecová 26


Únor Jmeniny 4. 2. 8. 2. 11. 2. 15. 2. 17. 2.

- pí. –pí. - pí. –pí. –pí.

Jarmila Valečková, pí. Jarmila Javorská Milada Bufková, pí. Milada Zirhutová Božena Chrastilová Jiřina Reissová, pí. Jiřina Florová Miloslava Jandová

Narozeniny 4.2. 9. 2. 7. 2. 18. 2. 20. 2. 21. 2. 24. 2.

– p. - pí. – p. – p. – p. - p. – p.

Miroslav Reiss Anna Váchalová Václav Šimánek Jan Konopík Jaroslav Prantl Josef Housar Rudolf Vavřík

27


Plánované akce Vzhledem k tomu, že vám předkládáme plán akcí s poměrně velkým předstihem, chtěli bychom vás upozornit, že může dojít ke změnám programu. O změnách budete včas informováni pomocí plakátků a rozhlasem Domova. Je také možné, že výčet akcí není úplný. O každé nové akci vás taktéž včas informujeme stejným způsobem. Děkujeme za pochopení.

Prosinec 4.12.Mikulášská zábava 1., 2., 8. 12. Pečení vánočního cukroví 11. 12. 15:00 Besídka národopisného souboru Mráček 13.12 14:00 Orientální tanečnice z Chlumčan Výroba vánočních svícnů 18.12. Canisterapie 18. 12. 16:00 Vystoupení pěveckého sboru Radost 19.12. 13:00 Vystoupení dětí ze školní družiny Zdobení vánočního stromečku 22.12. 15:30 Vánoční posezení

Leden 6. 1. Novoroční zábava 22. 1. Soutěž ve slovní paměťové hře Divadelní představení – dle nabídky MKS Kdyně 15. 1. Canisterapie

Únor Canisterapie Taneční terapie

28


Křížovka o ceny Milí věrní křížovkáři a luštěnkáři! Nabízíme vám další příležitost získat lákavou odměnu za vyluštění zimní křížovky. Tou odměnou jsou opět tři poukazy na občerstvení v „Restauraci a penzionu Černý orel“, které nám věnoval majitel restaurace pan Jan Karaus. Vyluštěnou tajenku vhoďte nejpozději do konce ledna 2009 do schránky přání a stížností v hale v přízemí nebo odevzdejte pracovnicím volnočasových aktivit. Slosování proběhne v únoru, termín upřesníme.

29


Test všeobecných znalostí Tentokráte jsme pro vás připravili test všeobecných znalostí. Neberte to jako zkoušku ve škole, ale jako příjemný zdroj informací v případě, kdy si správnou odpovědí nejste zcela jisti. 1. a) b) c)

Co se označuje výrazem dratev? trám krovu drátěný plot obuvnická nit

2. a) b) c)

Valcha je název primitivní pomůcky pro: praní prádla čištění komínů zednické práce

3. a) b) c)

Rostlina pelargonie se lidově nazývá: tchýnin jazyk dračinec muškát

4. a) b) c)

Hudební skladatel Leoš Janáček se narodil: v Litomyšli v Nelahozevsi v Hukvaldech

5. a) b) c)

Kdo je autorem libreta k opeře Bedřicha Smetany „Prodaná nevěsta“? Eliška Krásnohorská Jaroslav Kvapil Karel Sabina

6. a) b) c)

„Cogito, ergo sum“, slavný výrok Reného Descarta, znamená: myslím, že nevím myslím si své myslím, tedy jsem

7. a) b) c)

Největší tepna v těle, vedoucí krev od srdce, se nazývá aorta nebo také krkavice podbřišnice srdečnice

8. a) b) c)

Hotová zálivka nebo přísada do salátů se nazývá: driblink dresink dopink (Správné odpovědi: c,a,c,c,c,c,c,b)

30


Odkaz paní Věry Turkové: Zvostavejte tu v pokoře a bázni Boží Čas svárům a zlobě nedejte více Vždyť dnů už moc nezbývá S pohodou užívejte darů života, než dohoří vám svíce! Ráda jsem s Vámi žila!

Zvony andělské

Půlnoční

Vánoční zvony se rozeznějí světem celým. A vyprávět budou o poselství míru. Světlo poznání v srdcích rozžehnou. A mnohým lidem tímto poselstvím víru a důvěru navrátí. Pokoj lidem dobré vůle.

Velebným tichem svátvečera, ponocného troubení se ozývá, Tú,tú,tú…tú,tú,tú…..tú,tú,ú.. Z dáli slyšet vyzvánění zvonů půlnočních Zvěstování narození Krista Ježíše!

31


Silvestrovská Už jedenáctá hodina odbyla a lampa ještě svítila. Ale ne, ne, to už je dávnějc… Hej ty štědrý večere…. Jeminkote, co to plácám? Ale teď už vážně nevážně! Silvestrovské hodiny dvanácti údery odbily, rok starý s novým ruce si podají. Poháry cinkají, hore zdvihají, sliby se slibují, jak napravují. Vitaj roku Nový Čin Čin Čin pí. Věra Turková

Pod Korábem ◙ časopis Domova důchodců Kdyně ◙ Vychází čtvrtletně ◙ Datum vydání 22. 12. 2008 ◙ Redaktorka: Lenka Schauerová, Petra Szőkőlová ◙ Obrázek na titulní straně:Věra Turková ◙ mail: info@dd.dokdyne.cz ◙ www.ddkdyne.cz Telefon: 379 410 620 ◙ Adresa: Pod Korábem 669, 345 06 Kdyně ◙ Účet: 1013038280/5500 ◙ IČ: 750 07 746

32


Časopis  

Časopis Domu seniorů Kdyně

Advertisement
Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you