Issuu on Google+

DETAŠÁK Leden 2013

DETAŠÁK LEDEN 2012

Rozhovor Online: www.detasak.4fan.cz, facebook.com/detasak

1


DETAŠÁK Leden 2013 Milí příznivci Detašáku!

Setkáváme se v letošním školním roce již podruhé prostřednictvím Detašáku. A to v lednu, tedy v období, kdy si jistě každý z nás oddechl, že má splněné pololetní písemné práce a uzavřené známky. 4. prosince loňského roku proběhl v Brně na Střední škole polytechnické 6. ročník soutěže školních časopisů a novin. Detašák se umístil ve zmíněné soutěži na 3. místě. O průběhu soutěže se můžete dočíst v tomto čísle. Redakce Detašáku přeje všem příjemný vstup do druhého pololetí.

Helena Víchová, 4.C

má bronz Rozhovor s paní profesorkou

v primě Kde chci být za

?

nebo Perličky z

linky 8

Den Kolik váží jsem neublížil zajímavosti [Přečtěte si DETAŠÁK na detasak.4fan.cz] REDAKCE: Antony Bire, Jan Král, Kateřina Nováková, Bára Seberová, Jakub Resutík, Helena Víchová, Martin Žalud, Michal Běhounek GRAFIKA: Michael Bouška

2


DETAŠÁK Leden 2013

má bronz V letošním školním roce proběhl 6. ročník soutěže školních časopisů. Do této soutěže se přihlásilo celkem 256 časopisů z celé republiky, ze kterých porota vybrala jen ty nejlepší. V úterý 4. 12. 2012 jeli zástupci redakce Detašáku i Kompotu, což je časopis, který je vydáván v Horních Počernicích, do Brna na vyhlášení vítězů. Jak vypadal tento den? 09 00 – 10 00 Registrace účastníků a prohlídka časopisů 10 00 – 10 05 Slavnostní zahájení 10 10 – 12 30 Workshopy pro členy redakcí a pedagogy 12 30 – 13 00 Občerstvení 13 00 – 14 00 Vyhlášení časopisu roku 2012 Předání cen v jednotlivých kategoriích

Vyjíždělo se v půl sedmé z nové odbavovací haly na Florenci. Cesta byla příjemná, i když ten den bylo hodně (obzvlášť na Českomoravské vrchovině) sněhové nadílky. Po třech hodinách jsme dorazili úspěšně a bez úhon do Brna. Z hlavního nádraží se šlo směrem ke Střední škole polytechnické. Po zařízení organizačních povinností (např. řešení oběda) jsme vešli do chodby, kde na nástěnkách visel seznam všech zúčastněných v naší kategorii. Následně se šlo do místnosti, kde se sešli všichni zástupci školních časopisů. Následovala krátká projekce ohledně tohoto projektu, jehož ředitelem je Petr Kantor a spoluorganizátory se stala Asociace středoškolských klubů České republiky o. s. a tento projekt podpořilo i MŠMT ČR. V rámci setkání jsme se zapojili do workshopů, kde jsme se věnovali problematice vydávání časopisů na školách, grafice, fotografii nebo práci s textem. Každý si mohl vybrat, který workshop by se mu nejvíce líbil a vždy jeden student z delegace sdělil v limitu tří minut nejdůležitější informace, jako např. v čem je časopis (který zastupuje) nejlepší

3


DETAŠÁK Leden 2013 nebo v čem se od jiných časopisů odlišuje. Touto cestou jsme se dozvěděli, co je možné na našem časopise vylepšit nebo upravit tak, abychom mohli příští rok získat ještě lepší pozici, a aby se Detašák našim čtenářům líbil ještě více.

svobody jsme se podívali na Brněnského draka, se kterým jme se i vyfotili. Zasněženými uličkami Brna jsme se dostali zpět k nádraží, kde na nás už čekal autobus do Prahy.

Helena Víchová, 4.C

Po obědě všichni čekali na slavnostní vyhlášení, jehož výsledky si můžete přečíst na konci článku. Za odměnu jsme si prošli Zelený trh, kde byly vánoční stánky. Při cestě do cukrárny na Náměstí

Fotografie: PaedDr. Věra Čecháková, Helena Víchová

Gymnázia a SŠ

24. Průmkařiny (Písek)

4. Naše škola (Telč)

1. Bezevšeho (Rumburk)

25. Oktavián (Ostrava)

5. Bezevšeho (Rumburk)

2. Naše škola (Telč)

26. Kompot (Praha)

6. Yntrák (Varnsdorf)

3. Terminál (Praha)

27. Svodka (Karlovarský kraj)

7. Gymplák (Ústí nad Orlicí)

4. Gym (Třeboň)

28. Tempus studorium (Karlovarský kraj)

5. Komár (Havířov) 6. Párátko (Litovel) 7. Truňk (Uherské Hradiště) 8. Gymplos (Šlapanice) 9. Školní noviny (Tanvald) 10. Šejkr (Písek) 11. Yntrák (Varnsdorf)

12. Detašák (Praha)

29. Report (Valašské Meziříčí) 30. Chemtex (Brno)

8. Detašák (Praha) V pořadí nejsou uvedeni všichni finalisté, ale pouze ti, kteří získali minimálně 500 bodů z možných 800.

(Zdroj: http://askcr.cz/casopis/)

31. Heuréka (Nová Paka) 32. FRESH MILK (Kroměříž) 33. Napříč 34. Scribimus (Teplice) 35. Pod Lavicí (Praha) 36. COX (Šumperk)

13. OAOčko (Ostrava) 14. Gymplák (Ústí nad Orlicí)

37. Podlavičník(České Budějovice)

15. Integráček (Cheb)

38. TŘÍdnÍ OKO (Trhové Sviny)

16. Exit (Bílovec) 17. Gilotina (Brno) 18. forYOU (České Budějovice)

Obsah: 1. Gym (Třeboň) 2. Gymplák (Ústí nad Orlicí)

19. Aleo (Praha)

3. Detašák (Praha)

20. Gyzna (Zábřeh na Moravě)

Nej grafika:

21. Gutenberg (Praha)

1. Truňk (Uherské Hradiště)

22. G-listy (Chomutov)

2. Gilotina (Brno)

23. Buřinka (Rychnov nad Kněžnou)

3. G-listy (Chomutov)

4


DETAŠÁK Leden 2013

Rozhovor s paní profesorkou Skoro každým rokem k nám přicházejí noví a noví profesoři a dnešní rok nebyl výjimkou. Do naší skromné rodiny nám přibyl nový přírůstek, tedy přírůstkyně. Je jím Prof. Šedivá, která nás bude učit, tedy už nějaký čas učí, chemii. A jak už je naším zvykem, tak s novými profesory uděláme rozhovor o všem možném. Paní profesorka nebyla výjimkou, a tak se jednoho dne náš redaktor neochotně vyhrabal a vypravil se do terénu kabinetu chemie. Doufejme, že jeho den nebude šedivý. DT: Vy asi neučíte poprvé, ale na našem detaši určitě ano. Jste 'seshora' z Počernic, nebo jste učila jinde, a když, tak kde? Š: Učím poprvé, na jaře jsem dokončila studium na fakultě. DT: Učila jste někdy něco jiného než chemii?

je těžké vybrat jeden. Jednou na lyžařském výcviku jsme se s kamarádkou oddělily od skupiny na celodenním výletě na běžkách, rozhodly jsme se, že to vezmeme zkratkou, a neřekly jsme to vyučujícímu. Po chvíli hrozného brodění se sněhem do srázu jsme zjistily, že už nemáme sílu tudy

Š: Učím chemii, biologii, výchovu ke zdraví a environmentální výchovu. DT: A líbí se Vám atmosféra na našem gymnáziu? Co pan ředitel, kolegové a žáci? Š: Nemám porovnání s žádnou jinou školou, atmosféra mi zde přijde dobrá. DT: A teď nám povězte něco o Vás, odkud

pokračovat, a že si už nejsme tak jisty, že ta zkratka vede tam, kam jsme si původně myslely. Nakonec jsme se vrátily, cestou jsme se ještě mnohokrát vyválely v závěji, jak jsme se snažily sjet ten krpál úzkou stopou. Přes toto zdržení jsme nakonec nedorazily na vrchol poslední, což dodnes nechápu. Náš matikář na nás byl naštěstí mírný a za trest jsme

pocházíte, kam jste chodila na školu, a jaké máte vzpomínky na dobu minulou. Prostě váš život v kostce. Š: Pocházím z Východních Čech z malé vesničky Nemojov poblíž Dvora Králové nad Labem, kde jsem chodila na gymnázium. Po gymnáziu jsem vystudovala učitelství chemie a biologie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy a teď bydlím v Ruzyni a učím na tomto gymnáziu.

se musely pouze dobrovolně přihlásit na úklid chaty. DT: Blíží se celkem důležitá událost, a to přímá volba nového prezidenta ČR, koho budete volit? Š: Zatím jsem o tom ještě nepřemýšlela. DT: Před nedávnem byly volby do senátu, kde v prvním kole hned za ČSSD vyhráli komunisté. Co si o tom myslíte, byl život za socialismu těžší, nebo na něj máte dobré vzpomínky? Š: Na život za socialismu žádné vzpomínky nemám, když byla revoluce, byl mi jeden rok.

DT: My, studenti, máme spoustu zážitků ze školy nebo mimo školu, při kterých jsme si užili spoustu zábavy, i přes to, že jsme překročili některé hranice. Máte taky nějaký takový zážitek ze svých mladých let, který byste nám byla ochotná sdělit? Š: Zážitků ze školy a školních akcí má člověk spousty,

DT: Tak to je dobře, že tu máme takovou mladici. To je každopádně ode mne vše, děkuji a hezký

den.

Rozhovor (ne)byl (do jistých mezí) upravován tudíž (ne)jste mystifikování (tak moc) Pro ty, kterých se článek osobně dotknul tu zveřejníme adresu a všechny údaje o autorovi pro případné vydírání nebo vyhrožování. Praha 21, Újezd nad Lesy, v ulici Chotěnovská čp: 1155 PSČ 19016 Tel: +420 732 780 872 Rodinný stav: Svobodný číslo kreditní karty: 5173 3460 8078 2126, PIN: 7694 Datum expirace: 20/17, to číslo zezadu: 079 Datum narození: 16. 9. 1997

5


DETAŠÁK Leden 2013

v primě Poslední dobou se na našem detašovaném pracovišti objevují stále častěji prapodivná, člověku podobná stvoření. Miniaturní a záludná. Pobíhají po chodbách, hází po sobě polštáři a záludně se kradou vpřed ve frontách na oběd. Nazývejte si je, jak chcete, třeba hobiti, ale já jim neřeknu jinak než Primáni. Za pomocí pí. prof. Schieblové jsem podnikl malý průzkum v jejich řadách, abych zjistil, co tu pohledávají a jak si žili do té doby, než přišli okupovat chodby našeho gymnázia. Po krátkém zasvěcení do jejich rodného jazyka, jsem si získal jejich částečnou náklonnost a byli mi ochotni odpovědět na pár dotazů.

1) Co se vám líbí na novém lovišti (škole)? V našem nově dobytém území se nám zamlouvá přístup našich kantorů, kteří jsou zde milejší než na základní škole. Také vybavenost učeben není k zahození a automaty na všemožné pochutiny (hlavně čokoládu).

2) Co se vám tu nelíbí, na co si musíte zvykat? Hlavní nevýhodou našeho teritoria jsou velice úsporné přestávky mezi vyučovacími hodinami. Také naše časová vytíženost učením a domácími úlohami je stresová, ale musíme si zvykat. Také se některým našim druhům nezamlouvá příliš časté střídání učeben a učitelů na každý předmět, také vycházení schodů není naším hobby – zvláště při tak krátkých přestávkách.

3) Jsou tu učitelé přísnější než na Základní škole? Ano, jsou tu sice přísnější učitelé, ale nedá se nic dělat – žádná cesta k úspěchu není dlážděná růžemi a potažená sametem.

4) A co váš kolektiv? Jaký je? Mezi členy naší tlupy panuje velké přátelství.

5) Je dobře, že jste se na tuto školu dostali? Půjde vám to? Ano, myslíme si, že jsme tu správně. Zatím to vypadá, že nám to tu půjde, jen si budeme muset zvyknout na více učení. Na závěr jsem se chtěl zeptat na budoucí povolání našich ,,hobitů“ a dostal jsem skoro jednoznačnou odpověď o tom, že IT expertem bude tak polovina kluků z Primy B. Ress

6


DETAŠÁK Leden 2013

Kde chci být za

?

Když si dnes zapnete zprávy, uvidíte, jak moderátoři stále omílají korupci, politiku a v současné době metanol v alkoholu. Sem tam se objeví zpráva o vraždě, podvodu nebo týrání. Zdá se , že jediný, kdo žije bez problému, jsou ti z VIP zpráv. Myslím, že za dvacet let nechci být jen ovce, co pořád jenom řeší, co mohla mít, a jak o to přišla, co všechno svede na politiky, ale sám s tím nic nedělá. Přijde mi, že jsme národ nic nedělajících stěžovatelů, co když uslyší písničku od Tomáše Kluse, tak si řeknou: ,,Jo, ten jim to nandal‘‘, ale sami nejsou schopni ani dojít na nějakou tu demonstraci, co se občas uskuteční. Takže pokud tady v republice nedojde k nějakému zlomu a lidé se nezačnou více zajímat o pozadí politiky, tak většina mladých ztratí chuť žít v této korupcí, podvody a falešnými zakázkami prolezlou zemí. Já nechci být za dvacet let tady: nemyslím to z geografického hlediska, neboť z toho je naše země celkem hezká, ale nechci být tady z hlediska politického. Lidé už by se měli zamyslet a uvědomit si, že oni jsou tím centrem dění. Když oni něco neudělají, nikdo je nenahradí. Vláda potřebuje nás a ne my ji. Prostě začněte jenom přemýšlet…

Z taháků a zakázaných nápověd

Běhoš

7


DETAŠÁK Leden 2013

Potřebujete ke štěstí Co je vůbec štěstí? Když tuto otázku položíte dvaceti lidem, každý vám odpoví jinak. Lidé, kteří jsou bohatí a úspěšní ve svých profesích, mají často málo času na svou rodinu nebo ji vůbec nemají. Otázkou je, zda jim to vadí či nikoliv. Opět záleží na každém jednotlivci, jestli mu vadí, že nemůže trávit více času se svými blízkými. Když naopak nahlédneme na lidi, kteří upřednostňují rodinu před úspěchem, uvidíme člověka většinou s průměrným platem, který je rád, že za měsíc ušetří něco málo nebo také neušetří vůbec nic. Osobně si myslím, že než se muž a žena rozhodou mít děti, měli by mít slušnou práci, byt nebo dům (nejlépe v osobním vlastnictví). Když obě tyto podmínky splní, mělo by se jim žít relativně spokojeně. Najdou se však i jedinci, kterým by se zdál takový způsob života příliš stereotypní. Nakonec je každého věc, jak

Perličky z

nebo se rozhodne. Co chce víc – kariéru, nebo rodinu? Dle mého názoru vám v dnešní době opravdu ke štěstí pouze rodina nestačí. Vy ani vaše děti se pouze z lásky nenajíte. Obzvláště děti stojí v dnešní době hodně peněz. Jak dítě roste, musíme mu kupovat větší oblečení, až začne chodit do školy, platíme školní pomůcky, obědy a spoustu dalších věcí. To je také v dnešní době důvod, proč mají lidé čím dál tím méně dětí. Dříve stát finančně hodně podporoval početné rodiny s dětmi. Ovšem časy se změnily a dnes by rodina z příspěvků od státu děti jen těžko uživila. Ať tak či onak ke štěstí potřebujeme jak úspěch, tak rodinu. Nebo snad máte jiný názor?

Mirek Sláma

linky

Operátor: Pane, jestli na mě budete pořád

Zákazník: Já jsem technik, na mě můžete

takhle křičet, tak

mluvit odborně.

vás upozorňuji, že to položím.

Operátor: Rozumím. Chce to po vás autorizaci

Zákazník: No to si zkuste! To pak teprve začnu

pop trojky, nebo esemtépéčka?

řvát!!

Zákazník: Ehm…, cože?

Operátor: To je možné, ale už ne na mě. Zákazník: U telefonu pan Koláček! A nebude Operátor: Vy jste přímo zřizovatel té linky?

to tak sladký hovor jak si myslíte!

Zákazník(cca 80let): Jak to myslíte? Operátor: Na koho je ta linka psaná.

Zákazník: Pošlete sem konečně někoho, kdo

Zákazník: Jako kdo tu je?

tomu rozumí, jinak na to pustím manželku a to

Operátor: Hmm, dejme tomu.

teprve budete koukat!

Zákazník: Já a můj pes. Operátor: Ale já bych potřeboval jméno. Zákazník: Ťapina. Anthony

8


DETAŠÁK Leden 2013

Den Dne 16.11. 2012 se na našem gymnáziu opět konal den studentstva, v režii kvinty B. Den byl pojat jako souboj národů. Již od pondělí jsme věděli rozdělení do zemí jako např. Španělsko, Německo, Jamajka, Austrálie a další. Den probíhal následovně: Všechny týmy se sešly ve svých třídách podle rozdělení do jednotlivých států. Pokud jsme chtěli přidat své skupině další plusové body, měli jsme přijít v oblečení charakterizující danou zemi. Poté se týmy přesunuly na stanoviště, která měla přiřazená. Byla tam například diskotéka, kterou jsme si všichni užili asi nejvíce, dále šachy, literatura, gastronomie, kde jsme se zasmáli, když dobrovolník musel sníst lžičku skořice, nechyběly ani technologie a hudba, festivaly, sport (do něhož se počítá i řízení počítačového auta pomocí klasického volantu , fotbal, klikování, různé slalomy…) a další. Po posledním stanovišti, který měl tým přiřazen, se šlo na oběd. Po vydatném chutném obědě jsme se všichni sešli v posledním patře, kde proběhlo vyhodnocování. Na 11. místě se umístilo Německo, na 10. Arábie, na 9. místě byli Slováci, o 8. i 7. místo se společně dělily týmy Austrálie a Ruska, na 6. místě bylo USA, na 5. místě Island, na 4. místě Španělsko … Nejočekávanější, nejdramatičtější stupně vítězů jsou tu. Na 3. místě není nikdo jiný než… Francie! 2. místo vybojoval tým Anglie. A den studentstva vyhrála JAMAJKA! Celý tento den byl velice povedený a moc jsme si ho všichni užili. Kateřina Nováková a David Kalenda

9


DETAŠÁK Leden 2013

Kolik váží Můj mobil je celkem těžký. Váží kolem 163 gramů. Ale zvětší se jeho hmotnost, když si do něj stáhnu z internetu film nebo hudební album? Teoreticky ano. Když si do svého mobilu stáhnu e-knihu, můj mobil je těžší. Říkám teoreticky, protože nejmenší hmotnost na světě je Planckova jednotka hmotnosti, která vyjadřuje 2177 g x 10 na mínus osmou, a pokud je lehčí, tak naše teorie nefungují nebo daný předmět ''nemá'' hmotnost. Ale kolik váží internet? Otázka zprvu asi hloupá, protože je přece nehmatatelný, nemůžeme si ho osahat, očichat nebo ochutnat, je to prostě software, proto hledáme něco, co ve světě internetu svou hmotnost má. Samozřejmě kabely a servery váží dohromady dost, ale nejsou to ty data, která hledáme. A odpověď je... Elektrony. Jsou to elektrony, které proplouvají tranzistory, ty jedničky a nuly (vlastně jen jedničky) jsou jen elektrické impulzy, které přicházejí mezi intervaly, které se značí jako nuly. (Mimochodem jeden průměrný e-mail má v sobě osm miliard elektronů a 8 kilobajtů. Poté jsou zpracovány a spolu tvoří informaci. Zde je jedna možnost. Internet je podle Ing. Russela těžký jako jahoda. Ale internet funguje kvůli serverům. A on započítal celkovou hmotnost energie, která je dodávána všem serverům, aby byly schopné chodu. Což je 40 GigaVoltů každou vteřinu, a to je hodně. A 40 GV, se rovná 50 gramů čisté energie, tedy 50 gramů toho sladkého ovoce. Ale tohle nechceme. My chceme vědět, kolik váží vsechny ty filmy, videa, e-maily a hry. Proto musíme vědět, jak je internet velký. To se těžce zjišťuje. Google minulý rok oznámil, že na internetu je 5 milionů terabajtů dat, což se vždy každý rok zdvojnásobí. Takže teď by na internetu mělo být kolem 10 milionů terabajtů dat. Další problém je v tom, že google má prý zjištěno a indexováno pouze 0,004 jeho celkové velikosti s možnou odchylkou až kolem deseti procent. Počítejme ale zatím s 10 miliony terabajty, nebo kdybychom chtěli být cool, deseti tisíci petabajty. (Což je 10,000,000 TeraBajtů, Což je 10,000,000,000 Gigabajtů, což je 10,000,000,000,000. Megabajtů, 10,000,000,000,000,000 Kilobajtů, 10,000,000,000,000,000,000 Bajtů) To je už jedna krát deset na devatenáctou. (čísly se to na klávesnici špatně vyjadřuje) A to je "jen" poloviční velikost celého známého vesmíru, pokud je jeden bajt ekvivalentem k metru krychlovému. A to je ještě v každém jednom bajtu 8 bitů, které při impulzu přenášejí neskutečně mnoho elektronů. Sérií nezajímavých výpočtů, (s hmotností elektronu,s množstvím elektronů v jednom bitu, a i s velkou pomocí samotného internetu) jsem zjistil, že internet, ten bájný internet, váží osm miliontin unce (unce je 30 gramů). Omlouvám se za tak neznámou jednotku hmotnosti, unci, ale jinak by byly výsledky chaotické, a ne tak frajerské. Takže kdykoliv budete surfovat, sledovat video, hrát flash hry, nebo chatovat na Facebooku, tak si představte, že tohle všechno, bez čeho by dnešní svět nebyl schopen fungovat, je fyzicky tak těžké a velké, jako nejmenší možné zrnko písku na světě.

10


DETAŠÁK Leden 2013

jsem neublížil „Nikomu jsem neublížil,“ hlásal název filmu všem studentům maturitních ročníků Gymnázia Praha 9. O čem dokumentární film pojednával? Především o lidech, kterým jejich život dobrovolně či pod nátlakem změnila spolupráce se Státní bezpečností. Lidé měli různé motivace pro udavačství. Někdy se jednalo o ideové pohnutky, výhody a někdy byli ke spolupráci donucení kompromitováním. Státní bezpečnost zaopatřila lidem, kterým věřila, posty, aby jí poskytovali informace. Aby se k nim lidé přidávali a stali se tak tajnými agenty, byla daná osoba určitý čas sledována a jakmile provedla pochybení mravní nebo jdoucí proti režimu (které nemělo vyplout na povrch), měli dalšího spolupracovníka téměř jistého. Pokud ovšem nepomohlo verbální „přemlouvání“ mohlo dojít i k násilí. Státní bezpečnost měla své „volavky“, které chtěly jít proti režimu a přilákat lid. Následovalo hromadné zatýkání lidí a jejich vyslýchání. Agenti měli svá krycí jména, která si vybírali sami. Celkový počet tajných spolupracovníků minulého režimu se odhaduje

0na 200 000. Nejvíce lidí, kteří podepsali tajnou spolupráci, bylo v roce 1959 u všech útvarů StB – 42 000 lidí, nejméně v roce 1968, kdy StB vykázala celkem 11 337 členů. Následovala beseda a mezi nás jsme mohli přivítat historika PhDr. Petra Blažka, PhD.,pracovníka USTRu, který se zabývá moderními dějinami. Vyprávěl nám, jak film vznikal, jaké měl dojmy z natáčení i vystupujících aktérů. Vyprávěl i příběh, kdy dcera chtěla emigrovat do zahraničí a vlastní otec ji udal. Také jsme se dozvěděli bližší informace o Cibulkově seznamu. V knize jsou jen části přepsaných registrů. Proto jsou výhodnější stránky Ústavu pro studium totalitních režimů, který se tímto tématem zabývá. Archiv bezpečnostních složek spravuje téměř dvacet km archiválií, které vyprodukovaly bezpečnostní složky v období komunistické totality, tedy v letech 1940-1990. Řada těchto materiálů z nedávné minulosti byla odborné i laické veřejnosti nepřístupná, ale v dnešní době je Česká republika jediná na světě, která do spisů povoluje nahlédnout. Helena

11


DETAŠÁK Leden 2013

zajímavosti Minulý rok odešli nejen maturanti, ale i žáci z nižších ročníků, kteří se rozhodli odejít na jinou školu. Jedním z nich byl i Jan Voráček, který byl oblíben mezi žáky i mezi učiteli. A proto si myslím, že nejsem jediný, koho zajímá, jak se mu daří na nové škole. Z jakého důvodu ses rozhodl odejít z gymnázia na jinou školu? Hlavním důvodem bylo to, že jsem se chtěl zaměřit na určitý obor, který mě baví, a který si myslím, že budu potřebovat. A také mi mimochodem dělalo potíže každodenní učení. Určitě se ti po někom stýská? Ano, stýská se mi po mojí bývalé třídní profesorce Schieblové. To bylo snad to nejlepší, co mě mohlo na gymnáziu potkat. Taky se mi stýská po panu profesorovi Dvořákovi. A samozřejmě nesmím zapomenout na paní profesorku Francovou-Velickou, s kterou jsem měl velice krásný, až bych možná řekl, přátelský vztah. Nechceš prostřednictvím našeho časopisu něco někomu vzkázat?

Psychologie sportu, biologie člověka, podnikání a ekonomie. Odborné předměty mě baví všechny. Kvůli nim jsem také změnil školu.

Chtěl bych vzkázat panu profesorovi Hortovi, že mu děkuju za to, jak tvrdě a velmi trpělivě mě učil matematiku. Na něho také často vzpomínám, když o půlnoci sedím nad učebnicí matematiky.

A neodborné?

Jak si myslíš, že tě gymnázium stačilo připravit na další studium?

Je nějaký rozdíl ve sportovním vybavení gymnázia a tvé současné školy?

Myslím, že poměrně dobře. Jediné, co mi dělá problémy, je chemie. Chodíš na střední odbornou školu stavební a zahradnickou, obor management ve sportu. Určitě máte hodně odborných předmětů, které tě baví nejvíce? Mezi nejzajímavější patří praxe a teorie sportu, kde se učíme jak zacházet se sportovcem.

To je matematika, český jazyk, anglický jazyk, německý jazyk, fyzika a Chemie. Ty mě už tolik nebaví.

Nechci říkat lepší nebo horší. Máme tam bazén, saunu, vířivky, 2 tělocvičny, 4 venkovní sportoviště, posilovnu, ping-pongové stoly, bufet, kantýnu a jídelnu. Podle mého názoru se nedá mluvit o žádném velkém rozdílu.

Martin

12


detasak10