110
10.3.4. Vliv, který má i neobyčejně silný státník na politické metody je velmi malý, a záleţí na úrovni státníka, aby se v tom neklamal. Jeho úkol je pracovat s danými historickými formami; jen teoretik se vzrušuje nalézáním forem ideálních. K politickému „bytí ve formě“ ale patří ovládnutí nejmodernějších prostředků. Zde není ţádná volba. Prostředky a metody jsou dány dobou. UA II 558 10.3.5. „Suverenita lidu“ je jen jiné slovo pro to, ţe vládnoucí moc přijala místo titulu krále titul vůdce lidu. Metody vládnoucích se tím změní málo, postavení ovládaných vůbec. A ani světový mír… by nebyl nic jiného neţ otroctví celého lidstva pod vládou malého počtu k panování rozhodnutých silných povah… K pojmu výkonné moci patří, ţe se ţivotní jednota – jiţ mezi zvířaty – rozpadá na subjekt a objekt vlády. UA II 550-1 10.3.6. Politicky nadané národy neexistují. Jsou jen národy, které jsou pevně v rukou vládnoucí menšiny… Angličané jsou jako národ stejně málo soudní, stejně omezení a nepraktičtí v politických věcech jako kaţdý jiný národ, ale mají tradici důvěry… Statečnost tlupy závisí na důvěře ve vedení. Důvěra ale znamená zřeknutí se kritiky… Politické nadání nějaké skupiny je důvěra ve vedení. Ale ta se musí získat; vyţaduje pomalé zrání, zajištěné úspěchy a musí se přeměnit v tradici. UA II 551-2 10.3.7. Pro ranou politiku všech kultur jsou vládnoucí strany pevně dány… Existuje jen stavovská politika… Obrat nastává, kdyţ vedení přejímá… měšťanstvo velkých měst… Proti krvi a tradici se pozvedávají moci ducha a peněz. Na místo organického nastupuje organizované, na místo stavu strana. Strana není produkt rasy, ale sbírka hlav… Je nepřítelem kaţdého stavovského členění… Neuznávají se uţ stavovské ideály, ale zájmy povolání. Strany jsou čistě městské jevy… Prastavy jsou šlechta a kněţstvo. Prastrana je strana ducha a peněz, liberální strana velkého města… Aristokratické je pohrdání duchem měst, demokratické je pohrdání rolníkem, nenávist ke vsi. To je rozdíl stavovského vědomí a stranického smýšlení, rasy a ducha, růstu a konstrukce. UA II 560-2 10.3.8. Forma vládnoucí menšiny se rozvíjí od stavu přes stranu nezadrţitelně opět k jednotlivci. Konec demokracie a přechod k césarismu tedy probíhá nikoliv tím, ţe mizí dvě strany třetího stavu, tedy liberalismus, ale strany jako forma vůbec. Zaniká… abstraktní ideál… stranické politiky a jeho místo zaujímá soukromá politika, nezadrţitelná vůle k moci několika rasově silných lidí. Stav má instinkty, strana program, druţina má pána. UA II 565
110